Je Karkulka vždy Karkulka?

Denní zpravodaj Open Air Programu Mezinárodního festivalu
Divadlo evropských regionů Hradec Králové
7
Pátek 27. 6. 2014
Je Karkulka vždy Karkulka?
Je Hradec mrtvý
nebo ještě mrtvější?
rozhovor
Včera v šest hodin v podvečer jste se
mohli zúčastnit besedy o možných a uskutečněných proměnách v Hradci Králové.
Skromný kroužek čtrnácti lidí volně, bez
přítomnosti moderátora, diskutoval
kolem společného stolu v Respekt stanu
a bylo pouze na vaší iniciativě, jestli jste
svým komentářem přispěli do diskuze
nebo pouze pasivně naslouchali.
Po zhlédnutí inscenace Škoda 1981 Divadla Bufet jsem měla v hlavě velký zmatek. Původci tohoto chaosu, herci Eva
Nosálková, Jakub Folvarčný a Petr Reif
v režii Jakuba Vašíčka, vytvořili pro diváky podívanou, která překračuje hranice
divadelní fikce. O rozhovor, který – jak
jsem doufala - mi řadu věcí objasní, jsem
poprosila část hereckého tria – Jakuba
Folvarčného alias Jana Bílého. Jakub si
sedl vedle mě na kašnu a u rozhovoru
„povečeřel“ dvě cigarety s křenem a hořčicí.
A o čem se tedy diskutovalo? Například
o tom, kde je ve městě centrum. To historické je totiž (mimo divadelní festival)
poměrně vylidněné. Na Malém náměstí
si nemáte kde sednout a odpočinout si,
Velké zase připomíná jedno velké parkoviště. Jak tedy vypadá ideální náměstí?
Klady a negativa se uváděly na konkrétních příkladech jiných měst a potěšilo
mne, že olomoucké z toho vyšlo nejlépe
(i když se po něm nedá chodit na podpatcích).
Jak jste se vy tři potkali a rozhodli se, že
tuhle inscenaci dáte dohromady?
JF: Já jsem potkal Péťu Reifa ve škole,
chodil o dva ročníky vejš na DAMU a skrz
něj jsem pak potkal Evu, s kterou on
hraje v divadle Minor, kde já nehraju. Ale
on ji oslovil jako svoji kolegyni z divadla.
Ten nápad je nabíledni, protože Peťa zná
ten příběh ze svý rodiny, kdy jeho dědeček je druhej manžel tý paní, o kerý se
tam hraje. A napůl vědomě a napůl nevědomě to navlíkl tak, že ho zajímá příběh
toho auta, který zůstalo v Jugoslávii, když
oni pak odletěli do Austrálie. (Potom
tam pro něj nějakej příbuznej dojel a vrátil ho zpátky do Brna.) No ale skrz auto
jsme se dostali mnohem dál, do vztahů
tý rodiny a nakonec to už ani není o tý
rodině, ale o nás, jak se hádáme o tom,
jak je to o tý rodině. Takže tak zhruba se
vyvíjel ten příběh toho představení. Od
nějaký představy do úplně jinýho tvaru,
kterej prošel prostě procesem toho, že
on přizval konkrétní lidi a ty si o tom
myslej konkrétní věci. Celý je to v tom
představení zaznamenaný v nějaký
zkratce.
Už byla někdy puštěna ta nahrávka?
JF: Hm... nebyla, protože tohleto, co tam
Péťa vytváří po tom představení je podle
mě taková jeho křeč, kterou se tam snaží
uchovat jakýsi zbytky představy o tom,
co by to jako mělo s divákama dělat
nebo co by jim to mělo poskytnout. Dřív
tam byl ten konstelář, s kterým my jsme
spolupracovali během vývoje toho představení. Tak von tam bejval a párkrát ty
konstelace proběhly, pak tam třeba byl
a neproběhly, pak už tam nebyl a teď už
tady není. A přesto to tam pak člověka
furt nějak vtahuje, že i když říká, že skon-
Kultura by se neměla soustředit pouze
do centra, ale probudit život i v jednotlivých lokalitách. Co třeba dát větší prostor
street artu a přemalovat staré šedé paneláky nebo umístit více světelných instalací
do veřejných prostorů? Velice živě se také
diskutovalo o sochách – znáte ve svém
městě nějakou, která vznikla po roce
2000?
Inscenace Škoda 1981 divadla Bufet v Klubu č.p.4 (foto: J. Slavíček)
čí a ukloní se, tak pořád je toho součástí,
protože jeden ten spoluherec tam zůstává. Když ale odejdeš docela daleko a dáš
si nějaký pití, tak už se tě to přestane
týkat. Tak to mám já.
Je Karkulka vždy Karkulka?
JF: Karkulka je reálný vývojový stádium –
poté, co jsme se dozvěděli, že ty nahrávky nemáme používat. A podobně (reálné) jako zbytek toho zkoušení, který
vypadalo jako jedna nekonečná debata.
Pak jsme se snažili tu paralelu vystavět
s tím, že jsme z toho příběhu vyndali to,
co ten otec svému synovi udělal. To ale
prostě nešlo. To už jsme byli hrozně
zanešení tím, že je to tenhle konkrétní
příběh a z toho už se pak nedalo vymanit. Přišel zajímavej moment toho, že člověk už vůbec nevěděl, co je jako pravda
a co ne. Protože ty rozhovory byly tak složitý, že já už jsem pak sám nevěděl, co
chci. A že jsem si nebyl jistej, kde je moje
morální hranice. Jestli to řešim z nějaký-
ho postoje, kterej už je vlastně starej.
To fakt už nešlo řešit rozumem, my jsme
byli všichni úplně vymletí.
V průběhu rozhovoru jsme se s Jakubem
domluvili, že druhou polovinu by rád
vedl on sám a naopak se zeptal na několik otázek on mě. Souhlasila jsem, a tak
jsme to zkusili.
AP: No, tak teď ty.
JF: Mě by zajímalo, co na tom diváka zajímá. Ptám se úplně banálně: jestli je tam
ten konkrétní příběh konkrétních lidí důležitej, nebo ne?
AP: Tak já ti k tomu řeknu dvě verze...
Mě ten příběh absolutně nezajímá. Je to
pro mě základ, na kterým stavíte, a mě
mnohem víc zajímá to přemýšlení o divadle a ta tvorba. A Stephanie (redaktorka
Stephanie Van Vleet – pozn.red.) zase
ten příběh velice silně připomíná její
vlastní příběh, takže pro ni byl hrozně
důležitej.
JF: Druhá je taková další základní otázka
a to je, že k několika těm představením
bylo možný postavit nějaký konstelace na
různý věci, přičemž ty konstelace se dají
stavět od rodiny, kde to vlastně vzniklo, až
po stav nějaký firmy, nebo stav projektu
v divadle, všechno tohle se dá vystavět
a personifikovat na nějakejch účastnících.
Tak jestli by tě to zajímalo, podstoupit to
po tom představení?
AP: V tu chvíli absolutně ne, já jsem se
jen zvedla a odešla jsem.
Vzájemně si mockrát děkujeme za rozhovor!
prst
Recenzi představení přinášíme taktéž v
tomto čísle ON.
Co se včera šeptalo na jižních terasách…
Včera na jižních terasách proběhlo představení Tacet (Bisbigliando) experimentujícího divadelního seskupení D.R.E.D.
Náchod, „vícehlavého tělesa ponořeného do „jinohry“ a vytlačovanéno silou
adorace činohry.“ Jejich současný inscenační styl je založen na minimu textu a
vyznačuje se vyjadřováním skrze obrazy
a hudbu.
Náchodští nabídli představení s krásnou
atmosférou, kdy se divák mohl rozhodnout sám, kam se posadí či stoupne,
a tím si určil, z jaké perspektivy bude
inscenaci sledovat. Terasy byly pro tento
účel jako stvořené - spousta schodišť,
kašny, lavičky. Divák ale mohl být, stejně
jako já, zmaten, ve chvíli kdy na místo
dorazil. Zpočátku to vypadalo, že se zde
odehraje nějaké kamarádské posezení,
a nikoliv inscenace. Scéna sestávala ze
tří stojánků na noty a zeleného bubnu,
vše položeno uprostřed strmého svahu.
Nahoře na kopci bylo dirigentské stanoviště s dalším stojánkem a velkým černým dřevěným kufrem.
Začátek představení byl ohlášen boucháním na železná vrátka, které znělo
skoro jako zvon. Poté herci představující
orchestr sestoupili se svými nástroji (dva
kontrabasy, violoncello, flétna) po strmém kopci před stojánky. Následoval příchod dirigenta, který byl
oblečen pouze a jen do
dirigentského kabátu.
Divákům několikrát ohlásil název inscenace,
postupně však přešel do
šepotu. Tuto podívanou
doprovodil jeden malý
chlapec z publika slovy:
„Mami, pojď se podívat,
ten pán je nahatej!“, což
zbytek diváků rozesmálo.
Orchestr na pokyn dirigenta začne hrát, ale
vůbec neladí. „Pan šéf“ je
poté vybídne, aby se rozmluvili, a sám si
z černé bedny vezme jídlo, které pak jí
čínskými hůlkami. „Při rozcvičce hlasivek“ se bubenice najednou rozesměje,
svlíkne se a utíká ke kašně, do které
dokonce vleze. Když se vrací nazpátek,
nese větrové bonbóny a na tento pokyn
dirigent odchází pryč „z jeviště“. Černou
bednu odnáší s sebou. Bubenice začne
chodit mezi diváky a postupně se k ní přidává zbytek orchestru. Postupně chodí
k lidem a šeptem jim sdělují, jak fungují
hlasivky, proč nebo kdy se šeptá nebo že
při šeptání nevzniká aktivní tón v hlasivkách. Dirigent si mezitím stihne vysvléct
i kabát a táhne za sebou zcela obnažen
tři kovové tyče, které jsou přivázány na
provázek. To mu však vydrží jen chvíli
a vrací se opět oblečen alespoň do kabátu, aby mohl přivolat šeptem orchestr
nazpátek. Ti poté znovu zahrají pod
pokyny mistra ten samý motiv jako na
začátku a se svými nástroji odchází
z jeviště
Divácké reakce byly na včerejším představení D.R.E.D.u smíšené, nebylo složité poznat, komu z publika se inscenace
zamlouvala a komu ne. Osobně jsem
patřila mezi ty konsternované a odcházela jsem úplně zmatena.
vleet
Řešilo se možné financování kultury ošetřené zákony nebo naopak fenomén dobrovolnictví. Pomáhá památkám nebo
městu statut UNESCO? Podle diskutérů je
dobrý pro turistický ruch, i když na úkor
životů stálých obyvatel města. S kulturou
ale nemá moc společného, a tak se téma
hovoru přesunulo jinam. Jak demografie
ovlivňuje kulturu? V posledních letech
v Hradci údajně ubývá stálých obyvatel,
protože je zde relativně draho (alespoň
MHD tedy drahé je, to mohu posoudit).
Na kulturu tak rodinám nezbývají peníze.
Možná proto je stále prázdná galerie?
Diskutovalo se i o dalších věcech a lidé
pomalu odcházeli… až zůstala skupinka
pěti lidí, která začala soukromě (ve dvojicích) řešit konkrétní problémy. A tak jsem
se po hodině a půl vzdálila i já…
pan
Hele, možná jsem kurva herecká,
ale v tomhle já hrát prostě nebudu
recenze
recenze
reportáž
Ve středu 25.6. jsme v komorním sklepním prostoru Klubu č.p.4 na Velkém
náměstí zhlédli inscenaci Divadla Bufet
Škoda 1981. Nezávislé pražské divadlo,
které si festivalový návštěvník spojí především s jejich pojízdnou scénou Autobuf, divákům připravilo nevšední divadelní zážitek. Nikoliv ani tak zásluhou
samotného příběhu, který je v inscenaci
v podstatě jen naznačen, ale především
díky formě, jíž sami autoři nazývají
„dokumentárním divadlem“.
Námětem inscenace Škoda 1981, kterou
režíroval Jakub Vašíček, je skutečný
a krutý příběh rodiny zasazený do kontextu reálného socialismu osmdesátých
let v Československu. Otec emigruje
pod záminkou dovolené v Jugoslávii do
Austrálie a ve škodovce s sebou de facto
unáší svého nezletilého syna. To vše bez
vědomí matky a bez jakéhokoliv vysvětlení.
Výchozí inspirací, jak se dozvídáme v průběhu představení, se staly záznamy rozhovoru členů divadla se skutečnými aktéry příběhu. Na událost, která se odehrála před třiceti lety, vzpomínali matka
a syn. Problémem, jenž znemožnil tradičnější a „divadelnější“ zpracování
námětu je dvojí fakt. Předně dostal soubor zákaz veřejného použití a ztvárnění
těchto nahrávek. A za druhé, což dilema
znásobuje, se jedná o blízkou rodinnou
přízeň jednoho ze samotných herců
(konkrétně Petra Reifa). Tak vzniká krkolomná situace: o čem tedy na jevišti
hrát, pokud nechceme porušit etiku a
ochranu soukromí, ale přesto jde o natolik fascinující námět, že se ho nelze
vzdát? Budeme alibisty a obejdeme
zákaz tím, že příběh sice na jevišti sehrajeme, ale „přikryjeme“ ho nějakou průhlednou metaforou – např. pohádkou o
Karkulce?
Upřímně řečeno, toto morální dilema
bylo pro mě daleko méně podstatné,
než pro samotné členy divadla. Mnohem
více mě fascinovalo, co se v reálném
čase a prostoru představení odehrávalo
před našimi zraky. A hlavně: jak to
pojmenovat. Sprostým popisem lze říci,
že to, co jsme sledovali, byly zdokumentované výjevy z průběhu zkoušení inscenace, reálné situace, k nimž docházelo
v procesu vznikání tvaru. Co ale bylo
nanejvýš dráždivé, byly kontrasty mezi
tím, když protagonisti vstupovali do
postav a kdy zpřítomňovali své dřívější
autentické jednání. Nelze ale říci, že by
herci používali klasický zcizovací efekt,
protože nevystupovali z role „teď a tady“. V roli byli neustále, pouze hráli buď
postavy, nebo sami sebe. Naprostým
vrcholem tohoto systematického pohrávání si s divadelní fikcí byla chvíle, kdy
herečka Eva Nosálková hraje herečku
Evu Nosálkovou, která v reálném čase
představení říká: „Hele, možná jsem
kurva herecká, ale v tomhle já hrát prostě nebudu, to nemám zapotřebí.“
Zhmotněný paradox.
Osobní dilema herce Petra Reifa, zda
pustit či nepustit (nahrávky) nepovažuji
v této inscenaci ani zdaleka za klíčové.
Ve chvílích, kdy herci byli postavami
matky a syna, dokázali pouze za pomoci
společného dialogu vytvořit až rituální
atmosféru, a dokonale – byť jen naznačit
– hloubku a bolestivost rodinné tragédie. Ačkoliv šlo o kratičké pasáže, byl
divák vtažen. O co jsem se cítila ochuzena po náhlém ukončení představení,
určitě nebyly autentické nahrávky vyprávění skutečných lidí, ale jejich další divadelní zpracování. Pokud nebylo možné
odvyprávět na jevišti celý příběh, bylo
možné pracovat s jeho prvky, s emocemi
které vyvolává.
Takto se podstatou inscenace Škoda
1981 ani zdaleka nestal dokument
o „skutečném příběhu jedné rodiny“,
ale daleko spíše experiment, který zkoumá hranice divadelní fikce.
zik
Rozhovor s hercem Divadla Bufet Jakubem
Folvarčným, který snad objasní některé
momenty vznikání inscenace, přinášíme
v tomto čísle ON.
Šplhám, šplháš, šplháme
recenze
Compagnie des Pieds Perchés žili dve
švajčiarske umelkyne Morgane Widmer
a Stéphanie N’Duhirahe. Ich umelecký
prejav spočíva v závesnej akrobacii na
lane. Vo štvrtok sa predstavili na Pivovarskom námestí svojou inscenáciou
Z programu vybírá... Zuzana Šklíbová
Programové tipy
Máme tu slunný pátek a festival jde
pomalu do finále. Dnešek s sebou přináší „našlápnutý“ program, z něhož jsem
vybrala alespoň ty body, které si nenechám ujít já.
První zastávkou budou v Dlouhé ulici
v 18:00 Sítě. Experimentální ambientní
kytarovka v podání Jana Tomáše a hosta
Jana Kašpara.
Druhým tipem budou určitě v 19:00
v Klubu č. p. 4 Osamělé večery Dory N.
Monodrama Mileny Štráfeldové je osobní, surovou výpovědí dcery nejslavnější
české spisovatelky. V provedení mladého profesionálního souboru z Prahy divadla DÍVADLA. Osamělé večery jsem
poznala jako rozhlasovou hru a těším se
na jejich dramatickou úpravu.
Ve 20:00 si v Open stanu na chvíli
poslechnu improvizovanou smršť
v podobě Slam Poetry. Následně se odeberu na Odraz v zrcadle. Projekt gruzínské akrobatky a absolventky jedné z nejlepších sibiřských cirkusových škol slibuje zajímavou podívanou. Přijďte ve 20:30
na Pivovarské náměstí a pojďte se na
Olgu Petrovu podívat taky.
šklíb
Foutaise (Hlúposť).
Divák tak mal možnosť preniesť sa do
magického sveta
lán. Umelkyne svoj
akrobatický výkon
poprepájali vtipnými grotesknými
výstupmi v rytme
hudby. Lano bola
základná rekvizita,
ktorá nadobúdala
prostredníctvom
jeho použitia rôznych významov.
Keď polievajú kvietok zalejú ho lanom, ktoré sa vykotúľa
z džbánu, poštár do schránky tiež neprinesie list ale povraz. Ženy na lanách visia, predvádzajú sa a vďaka ním vytvárajú
aj „obrazy“, v ktorých sa sami často krát
zamotajú. Svojou mimikou a gestami,
ktorú by sme mohli prirovnať mimike
hercov z filmovej grotesky, akým bol
napríklad Charlie Chaplin, tak dopĺňali
a podtrhávali komickosť. Okrem komickosť vzbudzujú aj úžas, pretože polohy
v akých sa ocitajú na lane sa javia nebezpečne a divák tak s napätím sleduje zručnosť týchto dvoch aktérok. Spočiatku
postavy na lanách súperili a išlo im o to,
ukázať sa čo najviac. Preto sa jedna druhej snažili znemožniť aby vynikli. Keď
však zazvoní budík, obliekajú si obidve
montérky a nie je medzi nimi rozdiel.
Obidve musia nastúpiť do práce
a „šplhať“. Zo zákernosti, ktoré si navzájom robili sa postupne ich vzťah premení
na súdržnosť a ich spolupráca sa pretaví
do akrobatických výkonov. Z dvoch visiacich lán tak postačí jedno, ktoré ma
pripnuté obidva konce na konštrukcii.
Na tejto „hojdačke“ sa v prejave
dopĺňajú a telo tej druhej im slúži ako
opora k dosiahnutiu vrcholu.
mark
Kde domov můj?
recenze
Husam Abed je Jordánec, momentálně
žijící dva roky v Praze, kde je studentem
magisterského oboru režie na KALD
DAMU. The Smooth Life je sugestivní
autentický příběh o jeho životě, který citlivou formou prezentuje svět, o kterém
jsme možná slyšeli, ale který nám je
bytostně cizí.
Koncept představení je netradiční od
začátku až do úplného konce. Husam
Abed nás přenáší do světa uprchlického
tábora, v kterém vyrůstal. Přináší obraz
toho, jaké je to žít v exilu, odtržen od své
vlastní země.
Seznamuje nás
s legendou celé
svojí rodiny
a potažmo agresivní palestinskou politikou.
Moment překvapení nastává hned v úvodu. Představení
je totiž pouze
pro osm lidí –
což je, jak se v průběhu dozvídáme,
počet členů Husamovy rodiny. Diváci
(v tomto případě spíš „účastníci“) se tak
stávají jakousi suplující rodinou. Prostřednictvím krátké videoprojekce v angličtině je nám představen příběh, který
bude následovat. Kromě tohoto je celé
představení v arabštině. Záměrně bez
překladu.
Scénu, na které se podílela Réka Deák,
tvoří kulatý stůl, kolem něhož jsme posazeni. Z šuplíků, které jsou součástí stolu,
vytahuje Husam postupně loutky
a rekvizity. Loutky jsou vyrobené z neopracovaných klacíků, obličeje vytvořeny
za pomoci nalepené fotografie. Ona
surovost použitého materiálu s autentickým obličejem má za následek větší ztotožnění se s loutkou – postavou z hercova života. Dále Husam pro vykreslení příběhu pracuje s mapou a rýží. S rýží zachází jako s loutkou, každé jedno zrnko
prezentuje jako jednoho člověka. K hudebním intermezzům využívá loutnu
a speciální druh bubnu.
Během celého představení je zapnutý
vařič, na kterém Husam připraví národní
pokrm Upside down (překlad z arabštiny
Maqloobeh). Celá performance je tak
provoněna omamující kořeněnou vůní.
Jaké milé překvapení, když nám na úplném konci Husam dává ochutnat. Závěr
se tedy nese v duchu rodinné večeře,
kdy se všichni navzájem seznamujeme,
povídáme si a sdělujeme dojmy. Díky
úzkému kruhu diváků, intimitě vyprávěného příběhu a celkovému prostředí
Klubu č. p. 4 se vytváří specifická atmosféra. Pro neznalost arabštiny jste nuceni vnímat příběh prostřednictvím pocitů
a smyslů, kterým když se podřídíte,
odnesete si z The Smooth Life stejně hluboký zážitek jako já.
šklíb
Open News, deník Open Air Programu při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové 2014. Šéfredaktorka: Šárka Ziková (zik). Redakce: Petra Pánková (pan), Katarína Marková (mark),
Amálie Bulandrová (bul), Anna Prstková (prst), Zuzana Šklíbová (šklíb), Stephanie Van Vleet (vleet). Host: Štěpánka Slavíčková (ŠS). Foto: Jan Slavíček. Komiks: Eva Hronovská. Grafická úprava: Jaroslav Bortlík.
Korektura: Eliška Polívková, Michaela Urbanová. Kontakt: [email protected], www.openairprogram.cz.
čtvrtek 26. 6. 2014
14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILLOUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria
15:00 Malé náměstí / VOLNOČASOVÉ
AKTIVITY / Salinger o. s. Hradec Králové /
D
15:00 Žižkovy sady / BENEFIČNÍ PRODEJ MALOVANÝCH KAMÍNKŮ / Oblastní Charita
Hradec Králové /
15:00 Žižkovy sady / RC POHODA - VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D
15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT /
Respekt
16:30 Open Stan / NOTY NA BUBEN / soubor
Divadlo KAKÁ (produkce Studio DAMÚZA)
Praha 1 / 40' D
17:00 Gočárovo schodiště / IMPROHLÍDKA STARÉHO HRADCE KRÁLOVÉ / Pa.Le.Ťác.I.
Pardubice / 60'
17:00 Městská hudební síň / ROMEO A JULIE
(VE)DLE ROMIA UND JULIETY / Geisslers
Hofcomoedianten Praha 1 / 75'
17:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / CHLAPEC
S BUCLATÝMI TVÁŘEMI / ZUŠ Střezina /
40'
17:30 Žižkovy sady / AUKCE KAMÍNKŮ / Oblastní Charita Hradec Králové
18:00 Dlouhá ulice / SÍTĚ / Koncert / 40'
18:00 Pivovarské náměstí / BEDŘICH / Cirkus
TeTy Praha 10 / 35'
18:00 Umskup stan / ŠVÉDOVANÉ FILMY / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60'
19:00 Klub č.p. 4 / OSAMĚLÉ VEČERY DORY N. /
Divadlo DÍVADLO Praha / 60'
19:00 Umskup stan / THE BEST OF
UNDERGROUND COMEDY NIGHTS /
Underground Comedy Praha / 120'
19:30 Pivovarské náměstí / RESERVÉ / Cirkus
Fruktus / 15'
20:00 Open Stan / SLAM POETRY EXHIBICE /
120' V
20:00 Villa Mysteria / TA JNÝ ŽIVOT / Moment
Praha / 40'
20:30 Pivovarské náměstí / ODRAZ V ZRCADLE
/ Duo Olga & Inga Praha / 6'
21:00 Centralbar / STAND-UP COMEDY / Alex
Frackleton & Wilfredo UK / 90‘ V
21:00 Gočárovo schodiště / MECH / Kalužosnivec / 40'
21:00 Pivovarské náměstí / SPRCHOVÁ MÚZA /
Cirkus Fruktus / 15'
21:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / VEČER
TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLI CHCETE /
Divadlo Q10 Hradec Králové / 120'
21:30 Autobuf / ŘIDIČ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 75' V
22:00 Open Stan / DJ SHALINA (ZUZANA Z
ČOKOVOKO) / Koncert / 120'
22:15 Atrium Radnice / PŘEDVÁLEČNÝ
KABARET 21. STOLETÍ / VLKABARET Praha 4 - Točná / 60'
22:15 Klub č.p. 4 / INSPIROVÁNO LÁSKOU /
Filip Teller / 40'
22:15 Městská hudební síň / OD A K B A ZASE
ZPĚT / Divadlo Najt, o.s. Pardubice / 55'
22:15 Pivovarské náměstí / TANGO DE VIVO /
Arte Levite Praha 7 / 30'
22:15 Umskup stan / DIVADLO, VOLE! / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60'
23:30 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / KRÁSKA V
DŘEVĚ SPÍCÍ / ZUŠ Jaroměř / Mikrle Jaroměř / 25'
0:00 Open Stan / KAPITÁN TAKYPÁN / DJ set /
120'
pátek 27. 6. 2014
kdykoliv a kdekoliv / ANYMOUS
PERFORMANCE / Anymous Plzeň
13:00 Žižkovy sady / RC POHODA - VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové / D
14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILLOUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria
15:00 Malé náměstí / COUNTRY RADIO STAGE /
Koncert / 120'
15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT /
Respekt
16:00 Umskup stan / ROMEO + JULIE = VSL /
Jiné jeviště o.s. / 45'
17:00 Open Stan / ZDARR / Koncert / 60'
17:00 Pivovarské náměstí / IMPROVIZAČNÍ
ZÁPAS / Česká improvizační liga Pardubice / 75'
18:00 Atrium Radnice / KDE MÁŠ TEN ZIP? / Filtr
Praha 6 - Vokovice / 60'
18:00 Umskup stan / ŠVÉDOVANÉ FILMY / Umělecká skupina UMSKUP Mladá Vožice / 60'
19:00 Gočárovo schodiště / SIDONIE NÁDHERNÁ / Bílé divadlo Ostrava - Poruba / 45'
19:00 Pivovarské náměstí / MAYEN / Koncert /
60'
19:00 Villa Mysteria / CO SI VYPRÁVĚJÍ ANDĚLÉ? / Pavel Brycz Jablonec nad Nisou /
120'
20:00 Klub č.p.4 / FUCKING GENERATION / L. S.
Věk / 60'
20:00 Pivovarské náměstí / LO/VE / Koncert / 45'
21:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / SEIFTIÚ /
Koncert / 60‘
21:00 Centralbar / STAND-UP COMEDY / Alex
Frackleton & Wilfredo (UK) / 90‘ V
21:00 Jižní terasy / ŠKOLNÍ VÝLET / Školní výlet
Hradec Králové / 20'
21:30 Autobuf / ŘÍDIČ / Divadlo Bufet, o.s. Praha
/ 75' V
22:00 Náplavka (Eliščino nábřeží u Café Náplavky) / HEDONÉ - SITE-SPECIFIC PROJECT /
Divadlo na cucky Olomouc / 120'
22:00 Open Stan / MUŠNULA / Koncert / 60'
22:00 Palác Komenium / FUCKING
GENERATION / L. S. Věk / 60'
22:00 Šapitó Q10 na Kavčím plácku / SNY Z
LESA / Mladé pivo LDO ZUŠ Střezina Hradec Králové / 90'
22:15 Atrium Radnice / AUDIENCE / OLDSTARS
z.s., umělecká skupina Praha 6 / 40'
22:15 Městská hudební síň / LONI V MARIENBADU. MADE IN CZECHOSLOVAKIA /
Depresivní děti touží po penězích Praha /
90' V
22:15 Pivovarské náměstí / THE CLOWN'S / INSI-DE The Cirque Hradec Králové / 30'
22:15 Umskup stan / MINIKAPELA (KONCERT A
KŘEST CD) / Umělecká skupina UMSKUP
Mladá Vožice / 60'
23:00 Open Stan / CALL ME RADEQ / DJ set /
120'