zde - navratilaudio.cz

Reproduktorové soustavy SONUS FABER VENERE 2.0
Italská společnost Sonus faber na jaře zkompletovala svou mladou řadu Venere. Ze šesti modelů se
mezi posledními objevily stojanové dvoupásmovky Venere 2.0, premiérově už rovnou ve třech
provedeních.
Kmotrou série, která představuje další vizitku šéfkonstruktéra Paola Tezzona, se stala antická
bohyně lásky a krásy Venuše, zvaná latinsky Venus, italsky Venere. Krátce po uvedení na trh jsme
si představili sloupky Venere 2.5 (S&V 1/13), následované v testu sestav (S&V 2/13) nejmenšími
regálovkami Venere 1.5, jež s komponenty Cambridge Audio (651A a 651C) zvítězily v kategorii do
70 000 Kč. Do třetice zaměříme pozornost na soustavy Venere 2.0, ty se mohou pochlubit zřejmě
nejlepším poměrem užitné hodnoty k ceně. Pro modely z této řady ovšem platí všeobecně, že jsou
v katalogu Sonus faber první, o nichž nemusí mnozí audiofilové jenom snít. Společnost z Arcugnana
si totiž pro jejich výrobu zvolila závod v Číně, ale výstupní kontrolu drží ve vlastních rukou.
Soustavy lze vybírat ze tří provedení s bočnicemi v lesklém laku: klavírním černém či bílém (u těch
lze na páru ještě ušetřit 8 000 Kč), případně už i transparentním, též pravou ořechovou dýhu;
přední panely jsou u všech verzí černé a stejnou barvu mají i skleněné vitráže na horních deskách
a průzvučná tkanina ochranných rámečků aretovaných magnety.
Elegantní je účelné
Zatímco většina soustav Sonus faber vychází tvarem i dalšími prvky z loutny, půdorys kabinetů u
řady Venere inspirovala ramena lyry. Nejde však jen o design: s pravými úhly mizí riziko stojatého
vlnění uvnitř ozvučnic, kterým oblé tvary tuhých stěn z kompozitních materiálů zaručují odolnost
vůči rezonancím (a tedy i zanedbatelné nelineární zkreslení). Zešikmená je i horní deska,
intarzovaná tvrzeným sklem, jež přispívá k větší tuhosti ozvučnice, protože sklo vykazuje velkou
měrnou hustotu. Jediné dvě stěny jsou rovnoběžné: decentně zaoblená přední a úzká zadní.
Štěrbinový otvor bassreflexu ústí na čelní stěně, kousek nad základnou. Ta dostala vrstvu umělého
sametu i dvě kovová lůžka se závity M6, určenými ke spojení s firemním, designově vyladěným
stojanem (pár stojí 9 990 Kč).
Soustavy jsou osazeny novou generací reproduktorů, které podle návrhu Sonus faber vyrábí na
zakázku německá firma DKM. Tweeter s hedvábnou kalotou o průměru 29 mm je k základní desce
uchycen širokým závěsem a je vsazený do eliptického zvukovodu. Středobas o průměru 180 mm
má kónickou membránu v provedení Curv z kompozitního materiálu na bázi polypropylenu s tkanou
strukturou, jež je kolem středu zesílena kopulkou z lisované papíroviny a její spojení s košem
zajišťuje pryžová vlna. Výhybka pracuje s dělicím kmitočtem 2500 Hz a s ohledem na co nejkratší
proudové dráhy se nalézá v bezprostřední blízkosti zadního subšasi se dvěma páry šroubovacích
terminálů, jež umožňují po odstranění zkratovacích spojek rovněž bi-wiring a pojmou kabely
zakončené banánky i holými vodiči větších průřezů.
Malé objemem, velké zvukem
Venere 2.0 mají kmitočtový rozsah, jenž v dolní části zasahuje zhruba do poloviny kontra oktávy,
takže třeba u kontrabasu „papírově“ nestačí jenom na nejhlubší volnou strunu. Praxe je však jinde,
v dokumentaci nenajdeme pásmo, k němuž je kmitočtový rozsah vztažený, a proto tyhle regálovky
v basech pokoří i menší podlahové soustavy. Svými rozměry ostatně připomínají „horní patro“
podlahových soustav Venere 2.5, k nimž mají svým plným zvukem, prostorem i suverénně
modelovanými basy velice blízko. Jmenovitá impedance šest ohmů je víceméně univerzální a s
průměrnou charakteristickou citlivostí (88 dB/W/m) soustavy vybudí většina integrovaných
zesilovačů, ale v tomto případě však méně není více. Doporučený minimální výkon 50 wattů v
každém kanále berme spíš jako zákon.
Na čem se testovalo
Soustavy doplnily integrovaný zesilovač Arcam A19, externí D/A převodník Cambridge Audio
DacMagic Plus propojený s CD přehrávačem Denon DVD-725 coby transportem kabelem Cambridge
Audio Dig 300. Další kabeláž byla značky Xsymphony, signálová Pure Silver Fantasy a
reproduktorová Omega Hybrid. Jako testovací jsem používal především CD Beethoven: Piano
Concerto No. 5 (Vivarte/Sony Music, 1998), The Singers Unlimited: A Capella Sessions (MPS, 2006)
a Rob Wasserman: Trios (MCA/GRP, 1994).
Netopýří ucho
Soustavy Venere 2.0 charakterizuje muzikální, kmitočtově vyvážený a transparentní zvuk. Hrají
lehce, s milou samozřejmostí. Hloubka prostoru i oddělení jednotlivých nástrojů dělají
dvoupásmové konstrukci čest. Výšky jsou čisté, detailně prokreslené střední pásmo přijde vhod
nejenom při „verifikaci“ vokálů a dechových hudebních nástrojů, basy jsou pevné jako skála.
Subjektivně jdou níž než u většiny soustav srovnatelného objemu, i když nejhlubší oktáva,
vyhrazená velkým podlahovkám, samozřejmě chybí. Pro dvoupásmovky do padesáti tisíc korun
nová reference.
PAVEL VÍŠEK
SONUS FABER VENERE 2.0:
47 990 Kč