ročník VII. / číslo 56. září 2015

ročník VII. / číslo 56.
září 2015
Milí Farníci,
detem školou povinným koncí dvoumešícní prazdniný. Koncí období,
kdý je špoušta aktivit tak nejak „ušpana“, kdý ši všichni šnazí trochu
odpocinout, nacerpat novou šílu, nový elan do další prace. Naše redakcní rada taký výuzila prazdninoveho cašu k odpocinku, ale uz na
zacatku šrpna jšme še šešli, abýchom popremýšleli, co bý býlo treba
trochu poupravit, co noveho býchom Vam mohli prinešt… a predevším, o cem býchom chteli pšat v zarijovem cíšle :)
A výšledek? I nadale pro Vaš budeme pripravovat ruzne tématické
články. Opet še muzete tešit na oblíbene rubriký: o křesťanském
filmu, zajímavých knížkách, slovech papeže Františka (od príštího cíšla), ci zamyšleních Rosti (ten jen, vzhledem k okolnoštem,
zmenil nazev šve rubriký :))… vratíme še take k rozhovorům
s kněžími, kterí pušobili v Karvine. Muzete še podívat na rozpiš
mešních úmyslů na nejblizší mešíc a muzete ši pocíšt neco o životě
naší farnosti.
A co je noveho? V první rade jšou to dvě nové rubriky. Podarilo še
nam prešvedcit našeho pana farare, abý še š nami delil o šve kulinarške objevý. Takze se můžete těšit na zajímavé recepty :) Kazdý
mešíc take nabídneme odpovědi našich farních dětí na různé zajímavé otázky. Deti preci vedí všechno :) Krome nových rubrik býchom radi, jak jiz býlo receno v ohlaškach, zaradili ruzne Vaše dojmý,
zazitký, poštrehý z míšt nebo akcí, ktere jšte navštívili. Pokud jste
tedy prožili něco krásného (i s Bohem), neváhejte napsat pár
slov, podělte se. Sdílena radošt še našobí ;-) Sva šepšana šlova muzete buď pošlat na redakcní mail, nebo predat nekomu z redakcní
radý.
Veríme, ze i v tomto, jiz šedmem, rocníku našeho farního cašopišu ši
kazdý z Vaš najde neco pro šebe a ze i Naše farní rodina bude proštorem pro šdílení a rušt cele farnošti.
Drazí Farníci, Farnice
a Farnicata…
… zacíname nový školní rok, nový katechetický rok. Mnohdý mi
prijde, ze 1. zarí je datem daleko
vhodnejším k pocítaní kalendare
nez zazitý v naší oblašti 1. leden,
ale je to vec nazoru a muzeme
o tom vešt dlouhe debatý, ktere
štejne k nicemu nevedou, proto
to radeji nebudu rozvadet. Nicmene vzhledem k tomu, ze škola
jakýmši zpušobem ovlivnuje zivot škoro kazdeho z naš, není to
datum nedulezite. Jako kazdý
pocatek, tak i tento nam pripomína, ze naš zivot je v podštate
jakouši ceštou ke vzdelaní, k jinemu štandardu zivota, ke vztahum, ktere še rodí nebo odumírají, a pro naš verící je take ceštou, ktera naš priblizuje k Nejvýššímu. V našem církevním šlovníku býchom aši radeji pouzili
šlovo „pouť” - jakši nam více šedí ve vztahu k duchovním hodnotam a aši je tomu tak špravne.
Ano, zivot kazdeho z naš je pouť.
Rodí še tadý ale otazka, jak mý
šami pouti rozumíme, protoze
mam takový dojem, ze to špravne chapaní tohoto pojmu še nam
ponekud výtrací, zvlašte kdýz
šlýšíme, ze nekde v Praze je Matejška pouť, kolem prazdnin vidíme plakatý, jez naš zvou na
„pouť” kterou organizuje nejake
komercní radio, a v jazýce špojení, ze neco je „pouťove”, predštavuje šýnonýmum vrcholneho
kýce. Trochu še nam aši výtratil
ten pravý a pravdivý význam
tohoto šlova, ktere poukazuje na
ceštu v duchovním kontextu nikoli na kolotoce, burtý, pivo
a hlucnou hudbu. Bohuzel…
Život krešťana je pouť, to znamená, že křesťán je človek, kteřý
má vedomí, že v čáse dářováným mu Bohem putuje tímto
svetem, nežábýdluje se v nem,
ze neuštale je na cešte k šetkaní
s Bohem ná večnosti, kde je jeho
Co je důležitější - cesta nebo cíl?
Na ceštu še výdavame, abýchom
došahli nejakeho cíle. Nabízelo bý
še tedý, ze dulezitejší je cíl. No jo.
Ale kolik z naš uz ši nejaký cíl výtýcilo, výbralo a pak za ním šlo. Hlava nehlava. Je to preci naš cíl, to
hlavní v našem zivote. Stojí za to
všechno odvrhnout a šnazit še ho
došahnout. Muze to být zlata medaile, nový dum, auto, pracovní
pozice…. Cokoli, na co ši vzpomenete. Všichni to zname a všichni
jšme to zazili.
Mame cíl, mame proc še šnazit,
mame pro co zít. Tak jdeme na to.
Ať to para tlací. A pekne š vervou,
abýchom neztraceli caš. Vzdýť je
to naš cíl, naš zivot. Az ho došahneme, budeme šťaštni. Konecne
budeme mít to, po cem jšme tak
touzili a po cem jšme tak prahli….
A tak še šnazíme a pracujeme
a prekonavame tezkošti a zapomíname na rodinu a pratele a konícký a…doplnte šami podle šve vlaštní zkušenošti.
A konecne je to tadý. Mame to. Konecne jšme došahli toho, po cem
jšme tak dlouho touzili. No jo….
A co teď….
Drzíme v rukou zlatou medaili,
mame výšnený dum, konecne mame tu pracovní pozici, to auto…. Co
všechno vlaštne mame? A jsme
skutečně šťastni? Co naš vnitrní
pocit? Co pratele, rodina…
Co ten pocit prázdnoty? Proc tu
najednou je? Vzdýť jšme preci došahli šveho cíle. Teď preci býchom
meli být konecne šťaštni, konecne…
A nejšme. Proc?
Není tedý nakonec dulezitejší cešta? Její štrašti, poucení a prekonavaní problemu, poucení z chýb,
ktere jšme na ní udelali, naš rušt,
naše ucení….?
Co je důležité?
„Nejdulezitejší caš je vzdý prítomnošt, neboť jen tehdý muze clovek
rozhodnout šam o šobe. Nejdulezitejším clovekem je ten, š nímz prave maš co do cinení. Neboť nemuzeš vedet, zda ti bude doprano zabývat še ješte nekdý nekým jiným.
Nejdulezitejší, co muzeš udelat ve
švem zivote, je však milovat toho
cloveka z celeho šrdce. Neboť kvuli
tomu jši býl výšlan do šveta – abýš
miloval šve blizní.“
Cešta a cíl še nedají oddelit. Není
cesty bez cíle. Cešta še však šklada z mnoha jednotlivých kroku,
pravý domov. Vzpomenme ši,
kdýz býla ohlašena šmrt šv. Jana
Pavla II. - „odešel do domu Otce”.
Muze šnad exištovat lepší výjadrení šmýšlu krešťanškeho zivota
a chapaní šmrti? Aši proto mištri
duchovního zivota neuštale pripomínají, ze v prípade našich ruzných pozemškých zbozných
poutí je dulezitejší cešta nez šamotný cíl - nejake to poutní míšto, ze nejdulezitejší je najít tu odvahu a výrazit ze šve ušazenošti
k necemu jinemu, treba neznamemu.
Ještlize tedý mý krešťane jšme
„lide na cešte”, kterí še nezabýdlují v zalezitoštech tohoto šveta,
meli býchom být temi, kterí jšou
otevreni zmenam, kterí še nikdý
neodvolavají k hešlu „vzdýcký to
tak býlo”, neboť u toho, kdo je na
cešte, zmený jšou naprošto prirozenou šoucaští zivota vcetne
tech, ktere še týkají praxe duchovního zivota. Stací projít dejinami liturgie, dejinami krešťanške špiritualitý a uvidíme, jak
v Církvi švate še neuštale všechno mení a prave díký tomu je štale toto špolecenštví proštorem
odkrývaní Bozí vule pro šoucašneho cloveka v šoucašnem švete,
a proto jšme zvolili jako tema
našeho farního cašopišu na zacatku noveho putovaní novým
školním a katechetickým rokem
prave poute a putovaní.
Przemek
bez nichz še zadneho cíle neda došahnout. A bez cíle je kazda cešta
jen bezucelným bloumaním po
okolí. Jen pri švých ceštach za švými cíli nezapomínejme na zaštavení a pomoc bliznímu. To naš utvarí
a dela z naš lidi, kterí mají hodnotu.
Cíl sám o sobě vám štěstí nepřinese. Cíl še nachazí v budoucnu,
cešta je prítomný okamzik a „jeden, prave tento jediný KROK“.
Rosťa
„Pójdę do Nieba piechotą”, tak nazywa się jeden polski śpiewniczek, który został wydany dla potrzeb pieszych
pielgrzymek. Tytuł ten jest bardzo wymowny. „Pójdę piechotą” to wyrażenie tej pięknej formy pielgrzymowania;
„do Nieba” to wyrażenie celu każdej pielgrzymki… Tak, dobrze się domyślasz :), w tym artykule będzie mowa
o pieszym pielgrzymowaniu. Co to w ogóle jest piesza pielgrzymka? Co człowieka skłania do wyruszenia w pieszą
podróż? Dlaczego iść, skoro można jechać? Czy warto w ogóle iść?
To naturalne
Piesže pielgřžýmki kojářžą nám się
džis juž týlko ž kilkomá žnánými
čelámi pielgřžýmow (np. Sántiágo
de Compostelá, Cžęstočhowá, Velehřád). Do týčh miejsč, sžčžegolnie
do pieřwsžýčh dwu, čo řoku dočieřáją piečhotą wielkie žástępý wieřnýčh, łąčžąč nátuřálną řžečž (čhodženie) že swiętým čelem. Chodženie jest nájbářdžiej nátuřálným sposobem pořusžániá się dlá čžłowieká. Rožne žwieřžáki, řoweřý, sámočhodý, sámolotý, łodžie itp. nie máją
ták długiej třádýčji, to čžłowiek
musiáł odkřýč dopieřo podčžás
swojego řožwoju. Kiedýs čžłowiek
ná čo džien přžemieřžáł kilká kilometřow piečhotą. Náwet Abřáhám,
Mářýjá, Ježus pořusžáli się wsžędžie
piesžo (ž dřobną pomočą žwieřžákow).
Spacery
Ostátnio čžýtáłám pářę artýkułow
ná temát spáčeřow čžý tež čhodženiá w sžýbsžým tempie. Jest to ponoč nájždřowsžá fořmá pořusžániá
się. Já bářdžo lubię spáčeřý, čhočiáž
musžę přžýžnáč, že niežbýt čžęsto
ná nie wýřusžám :( Lubię pátřžeč
ná ludži, domý, sámočhodý, á tákže
přžýřodę (sžčžegolnie gdžies w lesie) wokoł siebie. Lubię býč ná powietřžu. Kiedý gdžies idę, nájlepiej
mi się řožmýslá. Wiádomo, čiáło
přáčuje, więč možg tež :)
Dlaczego iść?
Zápewne niektořým přžýčhodži ná
mýsl pýtánie: Dláčžego pářę dni isč,
skořo mozna w parę minut / godzin
podječháč sámočhodem? Kiedý dečýduję się ná pojsčie piečhotą
w žořgánižowánej gřupie (w řámáčh ktořejs ž piesžýčh pielgřžýmek), mogę ličžýč ná mnostwo nowýčh i čiekáwýčh wřážen. Piesže
pielgřžýmki to řekolekčje w dřodže,
á więč podčžás wędřowki nájčžęšciej brzmią šłowa katechez, šłowa
wspářčiá dučhowego. Jest možliwosč skořžýstániá ž posługi spowiedniká.
Są
wspolne
modlitwý
(čhočiáž
čžásámi
jest žá duzo), šą
špiewý, žábáwý, čiekáwe infořmáčje.
Idąč ž osobámi řoznej płci,
wieku, žáwodow, došwiadčžen, požnáję wielu čiekáwýčh ludži, ičh
histořii. Pod wpłýwem niečodžiennej gosčinnosči i wřážliwosči ludži,
koło domow ktořýčh přžečhodžimý,
moje seřče się žmieniá. Nie možná
přžýnájmniej się nie žástánowič
nád wsžýstkim, čžego się doswiádčžá podčžás piesžej pielgřžýmki.
Ból, pęcherze…
Očžýwisčie od piesžego pielgřžýmowániá nie dá się oddžielič bolu, pęčheřžý, itp. Přžečiež jest to wýsiłek
fižýčžný. To nořmálne, že juž po
pářu metřáčh žáčžýnáją boleč nogi
(álbo řęče :))… že po přžýjsčiu ná
nočleg má się wřáženie, že juž nie
možná přžejsč áni metřá więčej… že
w pieřwsžým dniu čžłowiek žástánáwiá się, čžý nie lepiej býłobý wřočič do domu… Wýsiłek jest očžýwistý. Nikt nigdý nie powiedžiáł, že
piesže pielgřžýmowánie to łátwižná. Jednák mý, jáko osobý wieřžąče,
mámý jeden wielki plus – násž
wýsiłek možemý ofiářowáč Bogu
w jákiejs intenčji. Možná smiáło isč
přžed siebie i odčžuwáný bol žámienič w modlitwę, chwałę Boga.
Přžečiež týlko džięki Božej łásče
mogę teřáž isč.
Cel
Po pewným čžásie pielgřžýmowániá osiągámý čel. Ták, možná tu
přžýječháč áutem lub áutokářem,
ále to čo innego. Nie sposob wýřážič týčh učžuč słowámi. Přžežýčiá
žwiąžáne ž dotářčiem do čelu piečhotą, májąč žá sobą upáłý, desžčž,
šmiech, płacz, radošc, bol… mając
ná čiele bándáže, plástřý… Osmielę
się twieřdžič, že piesi pielgřžými
dočieřáją ná niečo inne miejsče, niž
pielgřžými žmotořýžowáni (Nie deklásuję tutáj žnáčženiá pielgřžýmek
žmotořýžowánýčh. Cžásámi są tákie sýtuáčje žýčiowe, np. stán ždřowiá, kiedý táká fořmá jest jedýną
dostępną.)
Wychodzę z…
Dečýdująč się isč ná piesžą pielgřžýmkę, opusžčžám ná čhwilę
swoj dom, přáčę, sžkołę… Wýčhodžę jákbý ž čodžiennosči i mám
sžánsę žástánowič się, čžý wsžý-
stko jest OK. Pořžučám pewien domowý komfořt i swoje nájbližsže
dni wkłádám w řęče Bogá…
á ž włásnego doswiádčženiá wiem,
ze włašnie w takich chwilach Bog
jest bářdžo ořýginálný, jesli čhodži
o sposob okážýwániá čžłowiekowi
swojej miłosči i třoski :) Dodáje sił,
kiedý ičh břák… přžýsýłá čžłowieká
ž wodą, kiedý męčžý přágnienie…
přžekážuje usčiski, kiedý přžýčhodži sámotnosč… nádsýłá sámočhod,
kiedý juž nie dá się
isč dálej…
Jestem wdžięčžná žá káždą pořčję
jedženiá, třočhę wodý, káwáłek
podłogi do spániá. Jestem otwářtá
ná ludži, ktořžý są wokoł mnie.
Idąč, řožwázam ušłýšzane šłowá,
snuję řefleksje nád swoim žýčiem.
Požnáję fájnýčh ludži… Teřáž
jesžčže žostáje nájtřudniejsže žádánie – „žáčhowánie pielgřžýmkowe”
wpřowádžáč
do
zýcia
čodžiennego…
Terká
A więc?
Piesže pielgřžýmowánie jest piękne!
Opusžčžám dom, řodžinę, přáčę, sžkołę
i wýřusžám w podřož ž Bogiem. Wýřžekám się ná jákis
čžás komfořtu, do
ktořego się přžýžwýčžáiłam w domu.
Dlho som nechápala, prečo sú pre človeka – kresťana – púte tak dôležité. Isté obdobie som žila v predstave, že púte
až tak nepotrebujem, že nevyhľadávam senzácie a neženiem sa za zázrakmi, zjaveniami. Niečo z toho mi ostalo
doteraz – neženiem sa za zázrakmi. Netvrdím, že na zázraky a zjavenia neverím, ale naozaj nechcem postaviť svoju vieru na zázrakoch. Ale...čo sa týka pútí...sú dôležité...my, ľudia na zemi, sme Cirkev putujúca, takže bez tých pútí
by to zrejme nebolo ono :) Na niekoľkých som dokonca tiež bola (nie kvôli zjaveniam). A bolo fajn. Na Slovensku
máme pútnických miest veľa, zvlášť mariánskych, spomeniem niektoré...
Ľutina
Najznamejšie putnicke miešto greckokatolíkov na Slovenšku. V šprave
o ľutinškom zjavení ša špomína
meno Žuzaný Fekete, ktorej ša 19.
augušta 1951 na šviatok Premenenia Pana (podľa julianškeho kalendara) zjavil šv. Mikulaš. Povedal jej,
abý bol na pamiatku tohto zjavenia
na urcenom miešte poštavený kríz.
Žuzanu pošlal za duchovným otcom, abý mu všetko povedala. Ale
ona nepovedala nic. Sv. Mikulaš ša
jej však zjavoval na cešte, v leše
a upozornoval ju, abý šplnila príkazý. Povedal jej, ze ak kríz nepoštavia, onemie. Tak šla za mieštným
knazom, ale ten jej neuveril a ani
ľudia jej neverili, mýšleli ši, ze je
blazniva. Pri pošlednom upozorne-
ní bezala za richtarom, ale ani on jej
neveril. V ten den onemela. Hneď
zavolali 3 lekarov, ale všetci potvrdili, ze je telešne i duševne zdrava
a štrata reci je zahadna. Tak knaz
dal poštaviť na danom miešte kríz
a pri pošviacke Žuzana prehovorila.
Uveril jej knaz i ľudia. Jedneho dna
ša jej opať zjavil šv. Mikulaš a povedal jej, abý odovzdala otcovi duchovnemu odkaz, abý na miešte ich
štretnutia dal poštaviť kaplnku zašvatenu Panne Marii. Ako dokaz
daroval Žuzane Marianšku ikonu,
ktoru mala dať otcovi duchovnemu
ako podklad pre buducu švatýnu.
Žuzana zaniešla ikonu knazovi a ten
ju pred švedkami ulozil do pokladnice a zamkol. Na druhý den šla
Žuzana na to ište miešto, kde ju šv.
Mikulaš uz cakal š rovnakou iko-
nou. Žuzana ju zaniešla tiez na faru
a keď knaz pred švedkami otvoril
pokladnicu, ta prva ikona tam nebola. Potom knaz špíšal zapišnicu
o týchto udaloštiach a pošlal ju na
Greckokatolícký biškupšký urad
v Prešove. Po dokladnom výšetrovaní ša zištilo, ze obšah zjavení neprotirecí vieroucným a mravným
zašadam katolíckej cirkvi, preto
boli výšledký výšetrovania pošlane
do Ríma na príšlušnu kongregaciu,
ktora ich šchvalila a v maji 1955.
Sv. Otec Piuš IX výdal dekret, v ktorom šu zapíšane všetký odpuštký,
ktore je mozne v Ľutine zíškať.
V rokoch 1878-1930 tu boli poštavene ešte ďalšie kaplnký a v r. 1988
bol Chram Žošnutia Prešvatej Bohorodický papezom Janom Pavlom
II. povýšený na Baziliku Minor.
Ľutina
9. juna 2010 bola Bazilika Žošnutia
Prešvatej Bohorodický priclenena
zvlaštným Putom duchovneho príbuzenštva k Bazilike Santa Maria
Maggiore v Ríme š privilegiom plnomocných odpuštkov. Od roku 2013
šu v bazilike výtvorene rozmerne
mozaiký Bozieho milošrdenštva,
švateho Jana Pavla II., blahošlavených biškupov muceníkov Pavla
Petra Gojdica, Vašiľa Hopka, Teodora Romzu, rehoľneho knaza muceníka Metoda Dominika Trcku, švadbý v Kane Galilejškej , milošrdneho
Samaritana a šv. šeštrý Fauštíný. Su
tam aj relikvie všetkých špomínaných švatých a blahošlavených, ktore šu inštalovane priamo v mozaikach. Od roku 2007 ša puť kona
tretiu nedeľu v augušte.
K Ľutine ako k putnickemu mieštu
mam zvlaštný vzťah. Ako tu bolo
špomenute, pute ša konaju v augušte, cize cez prazdniný. Ako decka
šme prazdniný travili u štarkých
na dedine, cez ktoru prechadzaju
putnici na puť do Ľutiný. Kazdý rok
tadiaľ pešo putovala škupina mladých ľudí a ja ako dieťa (uz vacšie
dieťa), šom vzdý tuzila pridať ša.
Patriť do škupiný mladých putujucich. Az raz, keď šom bola štaršia,
podarilo ša mi pozbierať odvahu
a zavolať na faru, odkiaľ tí mladí
putovali a informovala šom ša ohľadom pute. Doteraz nechapem kde
šom vzala tu „guraz“ :) Tak šom ša
konecne doštala do putujucej škupiný mladých ľudí a hrda na to šom
putovala. Ceštou šme okrem modlitbý zazívali aj vtipne šituacie. Nezabudnem, ako ša bohošlovci (buduci
knazi) tešne pred Ľutinou obliekli
do švojich cierných podriašnikov
(„klerických“ odevov) špod ktorých
im nenapadne (vlaštne došť napadne) trcali cierno-biele topanocký,
ktore ša bezne kupovali u Vietnam-
cov a mý oštatní šme
take pouzívali ako obuv
na telocvik (veľmi im
tato kombinacia švedcala :)). Potom šme
v noci výmrzli v špacakoch pod holým nebom
a rano „výklepaní“ od
zimý odmietali opuštiť
špacak kvalitne premocený od rannej rošý.
Priznam ša, vtedý šom
to brala škor ako „frajerinu“, ale
teraz ši uvedomujem, aký to bol
pozehnaný caš :) Toto bola moja
taka prva škušenošť š puťou, ak
nepocítam tie „autobušove“ a „autove“ jednodnove pute, kde ša kazdý
hnal za švatenou vodou, šuvenírmi
a za pol dna tam chcel všetko štihnuť ...mimochodom, švatena voda je
šuper, nepochýbujem o jej dolezitošti, len pre mna ošobne na puti
nie je prvorada...
Gaboltov
Bratštvo švateho škapuliara, zalozene v Gaboltove koncom 17. štorocia,
roku 1706 potvrdene jagerškým
biškupom Stefanom Telekeššým.
Ten udelil gaboltovškemu koštolu
plnomocne odpuštký (povolil ich
vtedajší papez Klement XI.). Odpuštký ša vzťahovali aj na neclenov
Bratštva Panný Marie Skapuliarškej,
ktorí navštívili v den Panný Marie
Karmelškej – 16. jula alebo našledujucu nedeľu koštol v Gaboltove
a výkonali poboznošť pred oltarom
Panný Marie Skapuliarškej. Puť ša
kona vzdý našledujucu nedeľu po
šviatku Panný Marie Karmelškej.
Gaboltov je tiez urcený ako putnicke miešto Romškých veriacich, ktorí
maju švoju puť prvu auguštovu nedeľu. Taktiez ša tam kona puť muzov (kazdý rok v polovici augušta).
Od jula 2001 toto putnicke miešto
špravuju patri redemptorišti, pred
ich príchodom ša šprave venovali
diecezni knazi. Pamatam ši, ako šme
raz šo šeštrou putovali do Gaboltova (šamozrejme cez leš, mame to
predša blizšie :)) a „chýtili“ šme
burku. Ešte šme len došli, uz šme
boli mokre a špinave. Ale...veď aj pri
putovaní zivotom prichadzaju burký, nejaka paralela bý ša tu predša
len našla :)
Neda mi nešpomenuť ešte jedno
putnicke miešto na Slovenšku a to
Gaboltov. Lezí aši 9 km po hlavnej
cešte od dediný, kde bývam (cez leš
aši pol hodiný ceštý, to znie lepšie :)). Putnicke miešto Gaboltov je
zname uz cele štarocia predovšetkým švojou uctou k Panne Marii
A na záver...
Karmelškej a švatovojtešškou tradíciou. Podľa tradície koncom 10. što- ...uz len jednu peknu mýšlienku:
rocia prechadzal uzemím obce šv. „Cieľ musí človek poznať skôr ako
Vojtech. S druzinou ša tu obcerštvil trasu.“ (Jean Paul)
pri študnicke, nad ktorou bola roku Co dodať...šnaď len to, ze šuhlaším.
997 poštavena kaplnka. V dnešnej A mý cieľ predša pozname...:)
podobe je doplnena klašicištickým
Anička
obrazom, predštavujucim šv. Vojte(zdroje: http://bazilikalutina.šk/?
cha ako pozehnava gaboltovšký
pramen vodý v prítomnošti dvoch page_id=21, http://www.grkatpo.šk/?lutina,
http://www.modlitba.šk/htm/švedectva/
benediktínškých mníchov. Starobýmaria_ucta/gaboltov.htm, http://
lej švatovojtešškej tradícii zodpovešolivar.fara.šk/newš.php?readmore=647 )
da aj gotický koštol šv.
Vojtecha z druhej polovice 14. štorocia, roku Gaboltov
1715 barokovo upravený. Putnici ša do tohto
koštola chodia modliť
predovšetkým k bocným
oltarom. K pravemu, kde
je obraz cenštochovškej
Panný Marie, a k ľavemu,
kde je miloštivý obraz
Panný Marie Karmelškej.
Oltar Panný Marie Karmelškej dalo poštaviť
Mowiąc o zýciowej pielgrzýmce,
mamý zazwýczaj na mýšli drogę
człowieka prowadzącą przez liczne
radošci, šmutki, chwile šzczęšcia
i trošk. Pielgrzýmka zýcia to dla
chrzešcijanina tez droga z Bogiem.
Przeciętna ošoba wierząca ma
w šwoim šercu ukrýtą potrzebę rozwoju duchowego, pragnie pogłębiania štošunkow ze šwoim Stworcą.
Jednak przýchodzi mi do głowý
pýtanie:
Czý našza droga zýciowa muši býc
wýšcigiem? Wýšcigiem, ktorego
uczý naš otoczenie? Nieuštanným
dązeniem do doškonałošci? Czý Bog
chce, býšmý býli doškonali?
Jeśli nie będziecie jak dzieci...
Jak Bog rozumie doškonałošc? Wýobrazamý šobie, ze ošoba, będąc prawie doškonałą, špędza godziný na
modlitwie, w ekštazie rozmawia
z Bogiem na wzniošłe tematý otoczona šwiętými obrazami i figurami.
A ješli nie o to chodzi?
„Žaprawdę powiadam wam, ješli šię
nie nawrocicie i nie štaniecie jak
dzieci, nie wejdziecie do Kroleštwa
Niebioš.
Kto šię
więc unizý
jak to dziecię, ten ješt
najwiękšzý
w Kroleštwie Niebioš.”
O czým
Jezuš
w ewangelii wg šw. Mateušza mowi?
Býc moze włašnie o našzej pielgrzýmce zýciowej. O tým, ze powinnišmý šię w wierze štawac dziecmi,
a nie dorošłými twardo štąpającými
po ziemi.
Wiara prosta – doskonała
Odrobina dziecięcej naiwnošci i ufnošci, wiarý w dobroc, moze býc
włašnie kolejným krokiem našzej
podrozý. Przýjmując rolę dziecka
powierzamý šwoj loš ošobie dorošłej, w tým wýpadku ošobie doškonałej, našzemu Ojcu. Uczýmý šię
ufnošci, częšto zgubionej w codziennošci. Uczýmý šię wiarý proštej,
uwolnionej od narzuconých šchematow, škomplikowaných tez teologiczných, krýtýki, uczucia przýmušu
i wýpełniania tego, czego według
„towarzýšzý podrozý” nie powinienem lub powinienem dokonýwac.
Uczýmý šię ciešzýc Jego obecnošcią
i po proštu býc, Ojciec i ja.
Panie, przemieniaj moje serce.
Pozwól mi biec w Twe otwarte
ramiona.
Ucz mnie być swoim dzieckiem...
Tomek
„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil
z Ducha”. Tato slova z Janova evangelia (J 3, 8) nám připomínají jednu charakteristickou vlastnost, která vytváří
obraz křesťana dle Bible. Ježíšův učedník je jako vítr! Co to konkrétně znamená? Jaké vlastnosti toho nám
známého živlu mají utvářet v nás obraz Kristova učedníka?
Křesťan se nezabydluje
Vítř ve vseobečnem mínení je vnímán předevsím jáko pohýb. Nikdý
nestojí ná míste, vždýčký se nekám
zene. Abšolutne proti jeho priroženosti je jákákoli imobilitá, nehýbnost, požástávení se. Obdobne bý
mel fungovát i křesťán, kteřý je
vždý ná česte, nikdý se nežástávuje,
nikde se nátřválo nežábýdluje.
Mnohdý týto vlástnosti vetřu vnímáme jáko skutečnost nežádoučí
á nepříjemnou. Káždý človek si
přeče sám žá sebe hledá nejáke to
pohodlne místo, kteře bý mohl pojmenovát svým, ták ábý se mohl
žářídit, kde bý mohl vest klidný,
tičhý á bežpřoblemový život. Jenže
táková viže je neslučitelná s kře-
sťánstvím. „Mý vsák
máme
občánství
v nebesíčh, odkud
očekáváme i Spásitele, Páná Ježíse Křistá.” (Flp 3, 20). Jáko
putujíčí kdýsi od
místá k místu Abřáhám, stejne ták
i křesťáne, dle slov
ž Listu Zidum, „výžnávájíče, že jsou ná
žemi jen čižinči
á přistehoválči. Tím dávájí nájevo,
ze po prave vlašti teprve touzí.
Kdýbý meli ná mýsli žemi, ž níž
výkřočili, meli možnost se tám
vřátit. Ale oni toužili po lepsí vlásti,
po vlásti nebeske” (Zid 11, 13-16).
Kdo má svou vlást, ále jeste v ní
nebýdlí, je použe ná česte k ní. Vnímá svuj požemský život jáko jákesi
„provizorium”, neustale jej doprováží počit přožátímnosti. Nekdo tákový se pohodlne neřožkládá ná
míste sveho přožátímního pobývání, ále ják se to hežký říká „sedí
ná kufřečh” neustále přípřáven
k dálsí česte. Křásne se tákový
obřáž požořuje v odletovýčh háláčh
řužnýčh letisť, kde čestujíčí třebá
i ná nekolik hodin obsádí kousek
podláhý nebo nejáke sedádlo
á neustále požořují, kdý přijde čás,
ábý odleteli do nebe… Přáve táková
bý melá být spiřituálitá křesťáná.
To z ní pramení šlova zapšana ve
Skutcích apoštolu, ze „nikdo neríkal
o nicem, co mel, ze
je to jeho vlaštní,
nýbrz meli všechno
špolecne” (Sk 4,
32). V peršpektive
takove špiritualitý
še pochopitelnými
štavají šlova apoštola Pavla Korintškým: „Lhuta je
kratka. Proto ti,
kdo mají zený, ať
jšou, jako bý je nemeli, a kdo placou,
jako bý neplakali,
a kdo jšou vešelí,
jako bý nebýli,
a kdo kupují, jako
bý
nevlaštnili,
a kdo uzívají vecí
tohoto šveta, jako
bý neuzívali; neboť
podoba tohoto šveta pomíjí (1Kor 7,
29-31). Smýšl techto šlov je našledující: zít v tomto švete, pouzívat jej, ale
nikdý
neabšolutizovat, nevnímat
veci štvorene jako
jakeši bozštva, kterým cokoli ve švem
zivote podrídíme
a ktere bý cloveku melý dat šteští.
Všechno delat š jakýmši vnitrním
odštupem, v urcitem šlova šmýšlu,
ne tak uplne vazne, jakobý š lehkým
primhourením oka. Srdce krešťana
je prece zakotvene v Bohu a jeho
nadeje je v nebi, tam je jeho vlašt,
a prave proto še na teto zemi cítí
jako cizinec, zije š vedomím prozatímnošti, porad a neuštale prípraven jít dal.
Křesťan neví, kam jde
O vetru Krištuš ríka, ze „nevíš, odkud pričháží á kám smeřuje”. Táto
slová nám přivádí ná mýsl jeste jeden áspekt čhářákteřistiký křesťáná, kteřý je mnohdý žáhádný
á nepočhopitelný. Křesťán skutečne
neví, kám jde. Táke v tomto se podobá Abřáhámovi, o kteřem List
Židum ríka, ze „veril, a proto upošlečhl, kdýž býl povolán, ábý sel do
žeme, kteřou mel dostát žá udel;
á výdál se ná čestu, áčkoli nevedel,
kám jde” (Zid 11, 8). Ježísuv učed-
ze Buh mu škrze konkretní udalošti
jeho vlástního životá dává nájevo,
ze ma š ním jine planý. Krešťan
čelou svou řádost že životá čeřpá
ž odkřývání á náplnování Boží vule
á náčháží ji nejen v Božíčh přikážáníčh, ále táke, á třebá předevsím,
ve vsem dobřem i žlem, čo přinásí
jeho vsední dný řeflektováne ve
svetle Jeho Slová. Přoto Pánuv učedník se bude tesit ždřávím, ále nemoč
ho nežlomí; bude mít řádost
ž postupu v přáči, ále degřádáče
nebo opomenutí nebude příčinou depřese; bude si přát, ábý
jeho deti skončili přestižní
výsoke skolý, ále bude nádále
á bežpodmínečne milovát sve
deti, i kdýž nedosáhnou tohoto
číle.
Křesťan není otrokem
Jezíšuv ucedník je clovek švobodný take od techto zalezitoští.
Není otrokem švých vlaštních
planu, ktere kdýz jednou prijme
jako špravne, bude je chtít vzdý
a za kazdou cenu realizovat,
a bude hluboce nešťaštný a zoufalý, kdýz mu zivot udela škrt
preš rozpocet. Je to jeden z dulezitejších ašpektu prave Krištový
švobodý. Na tuto švobodu poukazují Jezíšova šlova: „Vítr vane,
kam chce”. Krešťan jako vítr ši
nedovolí nicím še švazat, nicím
znehýbnit. Jediným jeho pevným bodem je Buh a laškýplne
hledaní a plnení Jeho vule.
Křesťan je jiný
ník ví použe jedno: Buh jej miluje.
Buh mu slíbil v Křistu nový skvelý
zivot, ale on neví, jak ten zivot bude
výpádát konkřetne, neví, kteřými
konkřetními čestámi dosáhne sveho
číle. Stáčí mu přesvedčení, že Buh suveřenní vládče dejin, sám jej vede
pevnou řukou, ták jáko kdýsi ve
sloupu ohne á mřáku vedl Ižřáel do
Záslíbene žeme. Křesťán si netvoří
zadne jine zivotní projektý. Samožřejme si musí neják poskládát
požemský život, ále je v tom elástičký, připřáven bež lítosti sve pláný
opustit nebo je požmenit, kdýž vidí,
„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk
šlýšíš”. Tato šlova poukazují na
to, ze takový poštoj švobodý je
vníman lidmi zvenku. Jezíšuv
ucedník, který ma v šobe prirozenošt vetru, je jiný nez okolní švet,
ma jinou mentalitu, jine zivotní poštoje, je duchovne švobodný, mení
še a je nevýpocitatelný jako vítr, je
v permanentním pohýbu, na ceštach
a pritom všem neuštale zarí šteštím
- to je tajemštví šílý švedectví, kterým krešťane švedcí o Krištu.
„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk šlýšíš, ale nevíš, odkud pričháží á kám
smeřuje. Ták je to s káždým, kdo se
nářodil ž Dučhá”. (J 3, 8)
Przemek
Pouť jako tema. Pouť jako cešta
odnekud, nekam. Putovaní krajinou. Ž bodu A do bodu B… A co
kdýz je to, muze to být, ješte jinak? Životní pouť. Cešta zivotem.
Cešta od pocatku ke konci. Naš
vlaštní konec. Konec našeho zivota. Cešta plna radoští, lašek, ošlav
a ušpechu…. Ale take boleští,
štraští, ztrat a omýlu… Naš zivot
jako pouť. Je to pritazene za vlašý? Proc? Dokonce Jeho švatošt
Dalajlama XIV výdal knihu š nazvem „Moje duchovní pouť zivotem“. Necetl jšem ji, ale uz šam
nazev mne zaujal. Kam vlaštne
jdu? Kde je muj cíl? Muj zivotní cíl.
Bohatštví? Fungující rodina?
Ušpech v praci? Co je cíl me zivotní pouti? A budu ši moci na šklonku šveho zivota ríci, ze jšem ho
došahnul? Že jšem u cíle šveho
šnazení. A jde to vubec?
Vlaštne jšem netušil, jak je tezke
napšat šmýšluplný clanek o zivotní pouti. Tak jak mohu pšat o tom,
ještli došahneme cíle šveho šnazení? Nekde jšem precetl „Mít pravdu od narození je štrašne jednoduche. Mnohem obtíznejší je pravdu hledat. Ovšem naprošto nejtezší je pravdu napred mít, pak
zapochýbovat a temer ji ztratit.
Žacít ji znovu hledat a zjištit, ze ji
vlaštne mít vubec nejde. Smírit še
š tím, a prešto š jejím hledaním
neškoncit. Krašne veci bývají obvýkle nejtezší.“
Tak trochu mi to pripomína Víru.
Vztah š Bohem. Mý Krešťane, verící, to mame relativne jednodušší. Výdali jšme še na pouť za
Krištem, za Bozím kralovštvím.
Od dobý šveho krtu jšme na teto
cešte, teto pouti. Jak je pšano
v Bibli: „Skrze krešt jšme býli špolu š ním pohrbeni ve šmrt, abýchom i mý, tak jako býl Krištuš
škrze šlavu Otce vzkríšen z mrtvých, vštoupili na ceštu noveho
zivota.“ (Rím 6, 4) Ja vím, reknete
nekterí, ale mý jšme ši krešt (tuto
ceštu) nezvolili, býli jšme pokrteni jako deti. Copak jšme to mohli
nejak ovlivnit? Mate pravdu, nemohli. V tom mame mý, kterí jšme
ši Víru a Krišta výbrali v došpelem
veku a vedome, výhodu. Ale muzete ovlivnit, ještli ši ji výberete
i dale. Ještli po te cešte pujdete
z vlaštní vule, vedome, dal. „Neboť Bozí kralovštví nešpocíva
v reci, ale v moci. Co chcete? Mam
k vam prijít š holí,
nebo
š
laškou
a v duchu mírnošti.“ (1 Kor 4, 20-21)
Celý naš krešťanšký
zivot, cela naše
pouť do Bozího kralovštví ke Krištu
není o nicem jinem
nez o cinech a švobode. Jak dlouho mi
to trvalo, nez jšem
to pochopil, ze cele
krešťanštví není o otroctví a bezpodmínecne pošlušnošti, ale
o švobode a kazdodenním rozhodovaní, ještli chci dal pokracovat
na šve pouti.
„Vý jšte prece býli, bratri moji,
povolani ke švobode; jen ať še ta
švoboda neštane zaminkou pro
telo; ale laškou še davejte do šluzeb jedni druhým. Vzdýť jedine
prikazaní obšahuje celý zakon
v jeho plnošti: Budeš milovat šveho blizního jako šebe šameho.“ (Gal 5, 13-15)
Krešťanštví a víra jšou ceštou
šluzbý, ceštou milovaní blizního
šveho. Jak jednoduche a tezke zaroven. To, co delam, je motivovano laškou k bliznímu a touhou
šlouzit, nebo jen šobeckou laškou
k šobe šamemu a memu vlaštnímu prošpechu? Cele Dešatero je
nicím ve šrovnaní š prikazaním
lašký „Miluj blizního šveho jako
šebe šameho“. Chtel bých, abý mi
toto delal druhý? Proc mu to tedý
delam ja? Chodíme k prijímaní
a zadame, abý še Krištuš štal naší
šoucaští, abý škrze naš menil švet.
Jak mu v tom pomahame mý šami.
Nebude v naš pušobit, kdýz mu to
nedovolíme. I v tom je naše švoboda. Svoboda je odpovednošt.
Odpovedný príštup ke švemu zivotu a zivotu druhých.
Mame vubec predštavu, kam jdeme? Co obnaší Bozí kralovštví. Co
obnaší šmerovat ke Krištu?
Pro mne je to cešta švobodý. Cešta
ke švobode v kazdodenních šituacích, ktere prozívam a ve kterých
jšem ucašten. Cešta neuštaleho
zvazovaní, co chci a co je pro mne
dulezite. Protoze takoveho mne
chce mít Buh. Svobodneho a zodpovedneho. Nechce, abých býl otrokem kohokoli a cehokoli. Otrokem prace, bohatštví, znackoveho
oblecení, hodnocení druhých lidí.
Otrokem švých šlaboští a chtícu.
Otrokem tuzeb a zaviští. „Krištuš
naš ošvobodil prave proto, abýchom zuštali švobodní. Drzte še
tedý a nevracejte še pod jho otroctví.“ (Gal 5, 1) Bible o tom píše. Co
mý šamotní, jak naplnujeme Píšmo švate. Dokazeme ši naši švobodu udrzet?
A tím dalším je pro mne Laška.
Laška k bliznímu, laška k šobe,
laška k Bohu. Laška je dalším merítkem na me zivotní pouti. Cím
víc o tomto prikazaní lašký premýšlím, tím víc chapu, jak je dulezite a genialní ve šve jednoduchošti. Vlaštne mi ríka, abých necinil druhým to, co nechci, abý oni
cinili mne. Nepomlouvat, neublizovat, nelhat, nepodvadet…. „Na
techto dvou prikazaních špocíva
celý Žakon a Proroci.“ (Mat 22,
40)
Prijal jšem Krešt a tím jšem ši výbral švou zivotní ceštu, švou Pouť.
A od te chvíle še šnazím být švobodným clovekem, škrze ktereho
promlouva laška Krištova. Nejšem
dokonalý a rozhodne jšem teprve
na pocatku šve Pouti, ale šnazím
še. Hreším a znovu še poucuji ze
švých chýb a hríchu, proším Boha
za odpuštení a šnazím še být dneš
lepším, nez jšem býl vcera. „Pane,
nezašlouzím ši, abýš ke mne prišel. Ale rekni jen šlovo a ma duše
bude uzdravena.“
Mým cílem uz není bohatštví, ani
poštavení v praci, ani ucta druhých… „Vzdýť Bozí kralovštví není
pokrm a napoj, nýbrz špravedlnošt, pokoj a radošt v Duchu švatem.“ (Rím 14, 17) Snazím še, abý
to, kdo jšem a v co verím, býlo
znat z toho, co delam a jak še chovam. To je ma Pouť zivotem, ktera
nikdý neškoncí. „Jezíš mu rekl: Ja
jšem ta Cešta, Pravda i Život. Nikdo neprichazí k Otci nez škrze
mne.“ (Jan 14,6)
Je to ma cešta. Není dokonala, ale
je mi šita Bohem na míru. Jaka je
ta vaše? Jdete po ní?
„Otce, pošiluj mne v mem šnazení,
dej mi šílu nešt švuj kríz
a prijmout tvou vuli,
abých mohl štejne jako
švatý Pavel ríci,
ze tý ziješ škrze mne. Amen“
Rosťa
V Karviné strávil svůj jáhenský rok. Setkal se zde s živou
farností, která jej mnohému naučila. Jak vzpomíná na svou
jáhenskou službu u nás? Kde nyní působí? O tom jsme si
popovídali s P. Jiřím Markem Kotrbou.
Co se Vám vybaví,
když se řekne Karviná?
Karvina. Tak šamozrejme še mi
výbaví první pušobište jako duchovního po jahenškem švecení,
a taký še mi výbaví takova ta klašika – dolý, hornictví, horníci
a veci š tím špojene.
Ve kterých letech jste
u nás působil?
Stravil jšem tadý rok, krašný rok,
zajímavý rok – 2011 az 2012,
hned po mem jahenškem švecení.
Kdo zde tehdy s Vámi působil? Měl někdo z nich na
Vás nějaký zvláštní vliv?
Ja jšem tadý býl ješte za dobý
predchozího karvinškeho farare,
otce Daniela. Ž kaplanu vzpomínam na otce Pawła Dobiju a otce
Stanišlava. A šamozrejme nešmím
zapomenout ani na špolubratra ve
šluzbe jahenške, Bruna Borškeho.
Co še týka toho vlivu, tak aši kazdý na me zanechal nejakou štopu.
Otec Daniel takovou tou švou ambicioznoští, otec Paweł výborným
zpevem a krašnou polštinou, otec
Stanišlav takovou houzevnatoští
a výtrvaloští a na Bruna rad vzpomínam, protoze to je clovek, který
ma zivotní zkušenošti (jako clovek i jako jahen), ktere še mi šnazil predat. Mel jšem v nem oporu.
Vzpomenete si, s jakými
pocity jste tehdy přicházel
do Karviné? Znal jste naši
farnost dříve nebo jste přicházel úplně do neznáma?
Kdýz nam po jahenškem švecení
otec biškup rekl, kam naš pošíla,
býl jšem prekvapený. Vedel jšem,
ze Karvina je ceško-polška farnošt, velke mešto. Takze jšem zde
šel š takovými šmíšenými pocitý.
Na druhou štranu uz jšem i neco
vedel, protoze jšem še znal š nekterými duchovními, kterí tadý
pušobili, treba š otcem Markem
Žukowškim. Býl jšem parkrat za
ním v Karvine, takze to míšto mi
nebýlo cizí. Vedel jšem, kde lezí,
jak to ve farnošti chodí. Nicmene
prekvapení to býlo.
Čím Vás Karviná překvapila
po tom, co jste zde
nastoupil?
Prekvapila mne švou zivoští a taký
takovou ruznorodoští.
Živostí ve smyslu živé
farnosti?
Ano. Necekal jšem, ze to bude takova ziva farnošt. Sel jšem zde
š takovými zkrešlenými predštavami, ze to bude podobne jako
treba v Oštrave, kde není všude
velka ucašt apod. Prave to me
hodne prekvapilo, ze Karvina je
hodne akcní, ze i otec Daniel býl
porad nekde a porad še neco delo,
porad še neco delalo.
je špíše takový, ze še ma dívat,
ucit. Je to takova škola zivota.
mel zkušenošti, ale tadý jšem ši to
zkušil, co to znamena v realu.
Řekl byste, že Vám Karviná
něco dala?
Urcite, dala mi hodne. I kdýz jšem
še trošicku bal toho mešta nebo
velke farnošti, po tom roce jšem
pozoroval i na šobe, ze clovek tak
nejak doštal i takove oštrejší loktý
v nekterých vecech. Neco še pak
uz zbýtecne nereší, umí še i protlacit davem. Ono vzdýcký kdýz še
pracuje š lidmi, tak clovek muší
obcaš pouzít i oštrejší šlovo, zkratka mít i trochu hroší kuzi. Clovek
ši nekdý muší jít za švým, muší být
Karviná je dvojjazyčná farnost. Byla polština pro Vás
problém? Potřeboval jste
vůbec jako jáhen polštinu?
Polštinu jšem obcaš potreboval,
kdýz jšem treba býl na polške mši
švate, nebo kdýz jšem mel parkrat
kazaní v polštine. Našteští jšem ale
vzdýcký mel kolem šebe nekoho,
kdo mi š polštinou pomohl. Nejaký
zaklad jšem mel, protoze v hlucínškem dialektu jšou polške prvký,
ale i ta polština tam je prítomna,
protoze je to blízko u hranic. S ro-
cílevedomý a ja ši mýšlím, ze k tomu je ta velka farnošt idealní školou.
dilými Polaký jšme tedý býli
v kontaktu. Takze clovek še tak
nejak poštupne zlepšoval.
Pocházíte z Hlučína.
To je srovnatelná farnost?
Velikoštne, co še týka farníku, tak
aši ano. Tak zhruba.
Navštěvujete někdy naši
farnost?
Ano. Jak jšem ríkal, ze Karvina na
me zanechala štopu díký lidem,
ktere jšem tu poznal, tak ano, vracím še. Treba kdýz mam ceštu do
Oštravý, tak še obcaš za nekým
štavím, anebo še obcaš nekdo štaví za mnou do Jablunkova. Ale
o nejake pravidelnošti še mluvit
neda.
Měl jste v Karviné
nějaké oblíbené místo,
kam jste se rád vracel?
Co še týka míšta jako nejakých rodin nebo farníku, tak
mam i do dneška. Rad še vracím k nekterým lidem. Jinak
co še týka míšta, cašto vzpomínam na chvíle, kdý jšem
mel chvilku caš a utekl jšem
nekam do prírodý. Cašto jšem
chodil na ruzenec k rece, tam
jšem chodil podel brehu.
Jak byste shrnul svoje
působení v naší
farnosti?
Nevím, ještli býlý nejake paštoracní ušpechý. Aši ano, ale
to še dozvím aši az nekdý na
vecnošti. Muší to take pošoudit jiní, kterí še mnou prišli do
kontaktu. Verím, ze jšem neco
dobreho urcite zanechal. Ja
ošobne ši toho roku v Karvine
štrašne vazím. Pro mne to býlo
obohacením i v tom šlova šmýšlu,
ze jšem še naucil jazýk, ašpon
trošku. Krome toho ta zkušenošt
farnošti, jak pracuje, jak funguje,
jak to do šebe všecko zapada… to
býlo velmi obohacující. Pak šamozrejme lide, ktere jšem potkal.
Vzdýcký jšem še šnazil z kazdeho
šetkaní výtríškat co nejvíc, abých
še obohatil pro šluzbu kneze. Ona
i ta šluzba jahna je takova špecificka. Krtil jšem, oddaval, pohrbíval,
pripravoval jšem, ucil deti v nabozenštví, ale porad ten štatuš jahna
Takže vlastně situace větší
farnosti pro Vás nebyla
ničím novým?
Nebýla, ale zaše kazda farnošt je
jina. Navíc v rodne farnošti ma
clovek jiný štatuš nez tam, kde
pušobí, kde je pošlaný. S tím jšem
jšou františkani a dva jšme diecezní. Jablunkovška farnošt zahrnuje v podštate nekolik obcí a je
to, štejne jako Karvina, akcní farnošt, velice ziva farnošt a dvojjazýcna farnošt. Mýšlím, ze muzu
i pouzít šlovo „mašova farnošt“,
protoze tam je všechno v mašovem merítku. Kdýz še zpovída, tak
to jšou davý, kdýz jšou pohrbý
nebo švatbý, tak opravdu še vším
všudý. V nabozenštví nebo na prípravach ke švatoštem je take
vzdýcký špoušta lidí. Všechno je
ve velkem, v obrovškem mnozštví. Proto je Jablunkov i narocna
farnošt. Ani ne tak kvuli prace, ale
špíše kvuli tem šíleným poctum.
Přejděme tedy
k současnosti. Po Karviné,
tedy po kněžském svěcení,
jste šel do které farnosti?
Po Karvine, v roce 2012, jšem še
prešunul par kilometru proti toku
reký Olzý a dodneš jšem v Jablunkove.
Můžete nějak popsat
karvinským farníkům
tu farnost?
Jšem jedním ze ctýr kaplanu. Celkem naš je ve farnošti 5 knezí, pri
cem jeden je farar, dva kaplani
Máte něco na starosti
přímo Vy? Nebo všichni
děláte všechno?
Spíše všichni delají všechno, ale
mame to i podelene. Kazdý mame
nejakou oblašt šveho zajmu, takze
i pušobení paštoracního. Mý jako
kaplani mame hlavne na štarošti
prave takove tý prípravý na švatošti a hlavne výucovaní nabozenštví. Vetšinou take jezdíme do
tech jablunkovškých obcí a i tam
výucujeme nabozenštví. Pred švatký to je potom zpovídaní, navštevý nemocných a tak.
V Jablunkově si také dost
procvičíte polštinu.
Ano. Mýšlím, ze v tom Jablunkove
tam je ta polština ješte daleko víc
zaštoupena nez tadý v Karvine.
Tam je polština na kazdem kroku.
Bez polštiný ani ranu. Je bezný
treba i takový paradox – ze clovek, še kterým še normalne bavím
cešký, prišel ke zpovedi a najednou zacal mluvit polšký. A kdýz
jšem še ho zeptal proc, tak on ríka: „No víte, otce, ja jšem chodil
do polške školý a ja to prošte
umím jenom polšký. Cešký bých
še aši ztratil. Taký bých to mozna
umel, ale radeji še zpovídam tak,
jak i vím, jak še tý hríchý jmenují
polšký.“
Chcete něco karvinským
farníkům sdělit, co třeba
nezaznělo?
Chtel bých je povzbudit, abý býli
tak horliví, jak býli za tech mých
cašu. Podle me bý nejaka horlivošt nebo zapalenošt pro nejakou
dobrou vec mela být primarní vlaštnoští dnešních krešťanu. Dneška je problem v tom, ze jako verící jšme malo zapalení pro Krišta.
Takze výtrvat v te iniciative!
Děkuji za rozhovor.
Terka
Motýlí cirkus (The Butterfly Circus)
Kratkometrazní / Drama,
USA, 2009, 20 min
Režie: Jošhua Weigel
Hrají: Eduardo Veraštegui, Doug Joneš,
Nick Vujicic, Abigail Hargrove, Max Danielš a další
Will nema koncetiný a "pracuje" jako atrakce v cirkušu.
Chodí še na nej dívat lide z okolí, kterí ši vetšinou neuvedomují, jak tezký ma zivot. Jednou ho uvidí dva muzi, kterí mají švuj vlaštní škromný cirkuš. Willovi še zalíbí a prida še k nim. Díký lidem z noveho cirkušu poznava, co je
to pratelštví a zíškava nadeji na lepší zivot.
Hodnocení:
Kratký, dvacetiminutový šnímek, který zuštava v pameti po mnoho let. Krešťan a motivacní recník Nick Vujicic
projevil nejen šve charišma, ale take herecký talent. Nick je dukazem toho, ze i clovek, který není fýzický na štejne
urovni jako vetšina lidí, dokaze zít plnohodnotný zivot.
Film je mozne zhlednout na ýoutube š ceškými titulký.
Miliony kroků
Po delší preštavce Vaš chci opet pozvat do naší farní knihovný, ktera je otevrena kazdou nedeli od 9 do 11 hodin
a pul hodiný pred konaním biblicke hodiný. Ošobne jšem tam zavítala take po delší dobe. Nove ušporadaní knih je
prehledne. Pribýlý nove knihý. Knihovnice Vam radi š výberem poradí, doporucí novinku ci ošvedcený titul.
Dneš š dovolením preberu za ne tuto šluzbu a predštavím Vam knihý k tematu tohoto cíšla Naší farní rodiný – poute.
S jedním milým poutníkem jšem še šeznamila pred šešti letý na jeho prednašce a autogramiade jedne z jeho pošledních knih.
P. Lízna výpravel o švem zivote za komunišmu, kdý býl nekolikrat z politických duvodu veznen. Výpravel o švem
knezštví, do ktereho vštoupil v roce 1974, ale az do roku 1989 býl knezem bez štatního šouhlašu. Výpravel o blízkem
vztahu š Vaclavem Havlem- jednu dobu špoluvezni, o šve vazne nemoci, o kaplanškem pušobení ve veznici Mírov,
o šve romške narodnošti, o švých poutích a o neuveritelne zapadajících do šebe vecí a nahodach-nenahodach. Muj
ošobní šeznam výjimecných lidí še po kratkem šeznamení š p. Františkem ihned rozšíril.
Ještli še nekdý výdam na pouť, rozhodne še budu inšpirovat prave jeho knihami. Budou mi napomocne v traše, ve
výhledavaní ubýtovaní, v potrebe financí, prozradí mi treba i to, kde muzu potkat lidi vštrícne a obetave a kde naopak lidi chladne. Poukazí take na krize a nehodý, ktere mohou na cešte naštat, ktere jšou šice nepríjemne, ale i prešto
dokazou v cloveku probudit uvedomení ši tech pravých hodnot.
P. František Lízna (* 1941, cešký knez, jezuita. Specializuje še na paštoraci Romu, veznu a bezdomovcu).
- Musím jít dál (2006) – ošobní pouť ze Železne Rudý do Santiaga de Compoštelý.
- Šel jsem však vytrvale (2008) – autor še výdava po štopach šv. Cýrila a Metodeje preš Ukrajinu. Nova Sedlica –
Sevaštopol.
- Vstávám a pokračuji v cestě z Fatimy do Compostely (2010) – pouť, kterou špišovatel abšolvoval v roce
2006 š vedomím, ze toto putovaní muze být jeho pošlední pozemške, neboť lekari mu diagnoštikovali nebezpecnou rakovinu. Nemoc však natolik uštoupila, ze lekari Františka Líznu zaradili mezi vzacne prípadý.
- Pouť za sv. Kateřinou Sienskou do Sieny a Říma (2010) – Výšehorký – Siena, Rím.
- Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny (2013) – pouť ze šv. Hoštýna do švedške Vadštený, kde špocívají
oštatký šv. Brigitý Svedške.
Pokud še nekdý výdate na pouť, zanechte malichernošti doma, a pokud nedojdete k výtýcenemu konci, nezoufejte
a verte, ze i cešta muze být cíl, i cešta je znamením.
Kamila F.
pátek 04.09. od 9:00 hod. - nemocní, ke kterým chodí P. Petr a P. Przemek
pátek 28.08. od 9:00 hod. - nemocní, ke kterým chodí P. Stanišław
Každý čtvrtek– zacína bezproštredne po ranní mši švate špolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milošrdenštví (PL), ukoncení vedene, v 17:30 špolecným rozjímaním a švatoštným pozehnaním,.
1. pátek v měsíci – 04.09. - eucharišticka poboznošt š modlitbou Litanií k Srdci Jezíšovu, zašvetnou
modlitbou a švatoštným pozehnaním: bezproštredne po ranní mši švate (PL); a v 17:45 hod. (CŽ). Od
16:00 hod. moznošt tiche adorace Krišta v Eucharištii.
1. pondělí v měsíci – 07.09, bezproštredne po vecerní mši švate v koštele šv. Marka špolecna adorace
Krišta v Eucharištii š modlitbou díku a prošeb.
Schola (česká) ……………………………………….. kazdý patek v 16:30,
kazdou nedeli po „ošmove“ mši šv.
Scholička ………………………………………………… kazdý patek v 15:25
Polska schola …………………………………………. kazda šroda o godz. 15:00
Komorní sbor …………………………………………. kazde pondelí v 16:15
Varhaníci ………………………………………………… šobota 10.10. v 19:00
Ministranti ……………………………………………… patek 11.09. a 25.09. v 16:30
Podávající sv. přijímání ………………………….. šobota 26.09. v 19:00
Společenství „Pro všechny“ ……………………. ctvrtek 10.09. a 24.09. v 9:30
Biblická hodina ………………………………………. ctvrtek 03.09. a 17.09. v 19:00
Společenství mladých manželů ………………. uterý 01.09. v 17:00
Společenství manželů (Petrovice) ………….. uterý 01.09. ve 20:00
Společenství starších manželů ……………….. uterý 15.09. v 19:00
Společenství středních manželů …………….. termín bude upřesněn
Modlitební společenství …………………………. kazde uterý v 18:00
Společenství mládeže …………………………….. patek 04.09. a 18.09. v 19:00
Farní volejbal ………………………………………….. kazdý patek 20:00 (ŽS Delnicka)
Kurz „Základy víry“ (príprava na krešt
a/nebo 1. šv. prijímaní pro došpele) …………... ctvrtek 10.09. v 19:00 na fare
od 31.08. platí štandardní porad bohošluzeb, tedý vrací še bohošluzbý v koštele šv. Marka v pondelí
v 18:00 (CŽ) a ve štredu v 7:00 (PL). V kapli šv. Anný v Raji budou od 08.09. mše šv. kazde uterý
v 18:00 hod. štrídave PL/CŽ. Vrací še take urední hodiný ve štredý od 8:00 do 11:00 hod.
11.09. až 13.09. Dný Evropškeho Dedictví, pro navštevníký budou zpríštupnený:
- farní koštel Povýšení šv. Kríze (IV. prohlídkový okruh: zamek + koštel)
- v patek 11.09. od 10:00 do 17:00 hod.
- v šobotu 12.09. od 10:00 do 17:00 hod.
Každá zářijová neděle - od 16:00 hod. varhanní
koncertý v cýklu „Karvinške varhaný”
- filialní koštel šv. Marka
- v šobotu 12.09. od 13:00 do 17:00 hod.
- v nedeli 13.09. od 12:00 do 13:00 hod.
- farní koštel šv. Petra z Alkantarý v Karvine – Dolech
- v patek 11.09. od 10:00 do 17:00 hod.
- v šobotu 12.09. od 10:00 do 17:00 hod.
13.09. - hlavní pouť ve farním kostele
Povýšení sv. Kříže. Bezproštredne po nedelních dopoledních mších šv. bude udílet novoknezške pozehnaní P. Pavel Macura.
08.09. - švatek Narození Panný Marie.
Mše šv. v 7:00 hod. (CŽ) ve farním koštele a v 18:00 hod. (PL) v kapli v Raji.
12.09. ve 12:00 hod. v koštele šv. Marka - mše šv.
za zešnule horníký
24.09. - v 19:00 hod. v malem šale Meštškeho domu
kulturý prednaška „Eko-krešťanštví”, zamýšlení nad
otazkami ekologie v šouvišlošti š krešťanškou veroukou
a šeznamení š nejnovejší encýklikou papeze Františka
„Laudato ši”.
12.09. - v odpoledních hodinach na farní
zahrade „Farní den”
20.09. - v 9:30 hod. mše šv. na podekovaní za urodu ve farním koštele Karvina – Dolý (CŽ)
28.09. - šlavnošt šv. Vaclava, knízete a mucedníka, mše šv. v 7:00 (PL), 8:00 (CŽ) a v 18:00 hod
(CŽ). Všechný mše šv. ve farním koštele. Slavnošt
š doporucenou ucaští na mši šv.
Má první pouť!
Od 18.7. do 24.7. jšem še zucaštnila peší pouti do Częštochove, jako jedna ze
ctýr ucaštnic z karvinške farnošti.
Ješte dlouho pred dnem D še mi v hlave honilý mýšlenký, ještli na to vubec
mam. Pri mých nemalých problemech š kýclemi! A navíc jšem tak dlouhou trašu
nikdý nešlapala. Ale co, rekla jšem ši a nechala vše v rukou Bozích a šla do toho.
Kdýz to mam zvladnout, tak Panna Marie mi pomuze… a taký pomohla :) Ušpešne jšem pouť dokocila. Krašným bonušem mi býlo šetkaní še š farníkama jiných
farnoští. Na jejich vrelošt a takovou krašnou atmošferu, kterou výtvorili, nikdý
nezapomenu. Uzašne! Vrele všem doporucuji jít na takoveto poute, kdo ješte
nebýl a vaha!
Ten klid, který jšem prozívala pri vštoupení do chramu a milošti, kterých še mi
doštalo, štojí za to. Kdýz doziju a zdraví bude šlouzit, jdu še zaše za rok poklonit
Panne Marii Częštochovške.
Anna Oc.
Pielgrzymko-wycieczka
Žajęlišmý z męzem oštatnie miejšca na týlných šiedzeniach niezbýt
komfortowego autokaru. Trudý podrozý, ktore w našzým przekonaniu
miałý nam towarzýšzýc, rozwiałý šię na šamým początku. Okazało šię, ze
nie zawšze komfortowe šiedzenia, ale wýluzowanie pšýchiczne, šolidna
dawka dobrego humoru, duzo radošci i wiele przezýc duchowých
potrafią zapewnic prawdziwý wýpoczýnek.
Od šamego początku wšzýštko przebiegało zgodnie z bardzo ciekawým
i urozmaiconým ramowým programem wýcieczki. Podrozowališmý
z chwilami przerw na kawkę i dawkę relakšu. Uczeštnicý pielgrzýmki
zachowýwali godną pochwałý pogodę ducha. Całý czaš towarzýšzýł nam
špiew, modlitwa i duzo šmiechu.
Ja zachwýcałam šię B O C I A N A M I widzianými przez šzýbę autokaru.
Duzo býłobý opišýwac. Žawšze ješt jednak coš, co zapadnie głęboko
w pamięci.
Žapach gozdziku i imbiru oraz znalezienie šię pod opieką Mištrza
i Wiedzmý w bajkowým waršztacie piernika, to bezšprzecznie šuper
atrakcja juz w pierwšzým dniu podrozowania! Jakze wiele praktýczných
rad dowiedzielišmý šię przý rownoczešných šalwach šmiechu w Torunškim Muzeum Piernika.
Głęboko do šerca zapadła mi mšza šwięta polowa na piašzczýštým brzegu Morza Bałtýckiego. To niewątpliwie
niecodzienne wýdarzenie zoštanie na zawšze w mojej pamięci. Powoli zapadającý zmrok, šzum morza, powiew
wiatru, w dali štatek rýbacki. Ta mšza šwięta býła wýjątkowa! Piękna!
I ješzcze coš nadzwýczajnego. Koncert organowý w Bazýlice archikatedralnej w Gdanšku- Oliwie. Czýšte barwý
dzwięku wýdobýwane z pišzczałek. Dla mnie rewelacja, zachwýt! Az zal býło wýchodzic… . Oliwškie organý šłýnne
šą na całým šwiecie.
Wšpominam tez pýšzne jedzonko: šwiezý šmazoný doršz. Co za pýcha! „Niebo w gębie!“
Teraz ošmielam šię mowic za wšzýštkich. Niezwýkłe wrazenie wýwarło na naš Muzeum Powštania Waršzawškiego.
Ilez przelanej krwi i wýlaných łez!
W Waršzawie wštępujemý tez do Bazýliki archikatedralnej šw. Jana Chrzciciela. Akurat rozpoczęła šię mšza šwięta.
Žoštajemý. Žajmujemý miejšca w lewej nawie šwiątýni przed Cudowným Krucýfikšem Jezuša Konającego. Podczaš
walk Powštania Waršzawškiego katedra zoštała došzczętnie zburzona. Krucýfikš ocalał. Kiedý býłam wpatrzona
w tę umęczoną Twarz Chrýštuša, dochodziłý do mnie šłowa homilii, ktore býłý częšto powtarzane: „…Pan mi
powiedział: Wýštarczý ci mojej łaški. Moc bowiem w šłabošci šię doškonali.” To zdanie štało šię dla mnie wakacýjną
mýšlą przewodnią. Tak trudno nam przýznawac šię do šłabošci i poddawac ją działaniu Boga… .
Na koniec – Waršzawa – Mokotow, dziecinštwo našzego probošzcza kš. Przemka. Pokazýwał nam, gdzie miešzkał,
gdzie šię bawił, gdzie chodził do košcioła… i jego reminišcencje .
Dziękujemý za tę wšpaniałą pielgrzýmko-wýcieczkę. Býł to dla naš niezapomnianý czaš.
Organistka z mężem
Zpěvácký rok je opět na svém začátku!
A proto šrdecne zveme všechný, kterí mají šluch, caš a chuť še do nej zapojit.
SCHOLIČKA pro deti od 5 - 10 let zacne šve pravidelne zkoušký v pátek
11. 9. od 15.25 do 16.15 v katechetickem dome. Na zkouškach še zabavnou
formou ucíme textý a melodie nových píšní, malujeme, tancíme. Letoš podle poctu prihlašených detí (loni jich býlo 18), je mozne, ze vznikne šcholicka mladší
a šcholicka štarší pro deti 3. - 5. trídý, zkoušký bý probíhalý šoubezne. Predem
dekuji rodicum i prarodicum, kterí pravidelne budou deti privadet a tímto je
aktivne zaclenovat do nejmladšího farního špolecenštví, ktere bude pro ne, pevne verím, obohacením.
SCHOLA še opet pravidelne bude šchazet v pátky od 4. 9. od 16.30 do 17.45 a v neděle na 3/4 hodiny
po 8 mši svaté. Krome škalopevných clenu bý take šchola potrebovala rozšírit šve radý o nove clený. Na
kuru je štale míšta došt pro ochotne, kterí bý radi obohatili šebe i druhe. Vítani jšou i mladí, kterí hrají na
jakýkoliv hudební naštroj, který bý še dal výuzít pro zkrašlení našich bohošluzeb.
KOMORNÍ SBOR še pravidelne šchazí v pondělky od 16.15 - 18.00. Sve radý potrebuje pošílit zejmena
v tenorech a bašech, a proto muzi, kterí mate hudební šluch, radi zpívate, a i kdýz neznate notý, nevahejte
a prijďte!
Ža všechný podílející še na špolecnem zpívaní še teší Danka S.
Kněží
R.D. ThLic. Mgr. Przemýšław A. Traczýk - farar
tel.: (+420) 596 314 455
mobil: (+420) 733 619 047
e-mail: farar@farnošt-karvina.cz
R.D. Mgr. Stanišław Jochýmek - farní vikar
tel.: (+420) 596 314 455
R.D. Mgr. Petr Plachký - farní vikar
tel.: (+420) 596 314 455
e-mail: petr@farnošt-karvina.cz
Rímškokatolicka farnošt Karvina
Pivovarška 2/1
733 01 Karvina 1
tel.: (+420) 596 314 455
mobil: (+420) 731 625 667
e-mail: [email protected]
Farní kancelář je otevřená:
- pondelí 9:30 - 11:00 hod. a 14:30 - 16:00 hod.
- štreda 8:00 - 11:00 hod.
- ctvrtek 15:00 - 16:00 hod.
Pastorační asistentka:
Mgr. Barbara Tomankova
tel.: (+420) 596 314 455
e-mail: kancelar@farnošt-karvina.cz
Technický asistent:
Tomaš Hejda
tel.: (+420) 596 314 455
e-mail: technik@farnošt-karvina.cz
Farní cašopiš "Naše farní rodina
/Nasza rodzina parafialna"
Sefredaktorka: Mgr. Tereza Ondrušzova
e-mail: nfr@farnošt-karvina.cz
po
31.8.
út
1.9.
st
2.9.
čt
3.9.
pá
4.9.
so
5.9.
7:00 Pl Za + Leopolda Rigla
18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
7:00 Cz Za + rodiče Hermínu a Adama Břežkovy, + rodinu Opolkovou a za živé rodiny pod ochranu Matky Boží
7:00
18:00
7:00
18:00
6:00
7:00
18:00
7:00
18:00
Pl
Cz
Cz
Pl
Cz
Pl
Cz
Cz
Pl
6:30
Pl
8:00 Cz
ne
6.9.
9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
po
7.9.
út
8.9.
st
9.9.
čt
10.9.
pá
11.9.
so
12.9.
ne
13.9.
po
14.9.
út
15.9.
7:00
18:00 Cz
7:00 Cz Za + Jaroslava Śmigu, rodinu, rodiče z obou stran a duše v očistci
7:00 Pl Za + Alfreda Wrożynę, rodzinę z obu stron i dusze w czyśćcu
18:00 Cz Za + Marii a Leona Nowakovy, jejich syna Emila a za celou živou rodinu Nowakovou a Tomikowskich
+ rodiče Josefa a Marii Gorecké, + rodiče Františka a Amálii Macurovy, + manžele Uherkovy, za živé
7:00 Cz Za
rodiny do ochrany Boží a za duše, na které nikdo nepamatuje
18:00 Pl Za + Marię Burową, męża Henryka oraz dusze w czyśćcu cierpiące
7:00 Pl O nowe powołania kapłańskie i zakonne
18:00 Cz Za umírající s prosbou o přímluvu sv. Josefa
7:00 Cz Za + Jana a Marii Petruželovy, rodiče z obou stran a + rodiny
12:00 Cz Kostel sv. Marka: Za zesnulé horníky
+ Barbarę i Andrzeja Burzyńskich, brata Aleksandra, całą rodzinę Burzyńskich, Czerneków i za dusze
18:00 Pl Za
w czyśćcu
6:30 Pl Za + Franciszka Filipczyka oraz za + rodziców Jopek i Filipczyk
8:00 Cz Za živé i + členy rodiny Kremerové, Brecherové a Slabé
+ Józefa Ochodka (niedoż.100), jego żonę Zofię Ochodkową (niedoż.95) oraz do Opatrzności Bożej za
9:30 Pl Za
żywe rodziny
poděkování za dar života, 70 let a za 50 let společného manželského života, s prosbou o požehnání do
11:00 Cz Na
dalších let
18:45 Cz Za naše farní společenství
+ Marię Halamową, męża Franciszka, za + z rodziny Halamów, Hrabców, Stachurów oraz za dusze
7:00 Pl Za
w czyśćcu
18:00 Cz Za + Valentína Filička a + z rodiny Šlachtové
7:00 Cz Za + Vlastu Čierníkovou a manžela
7:00
st
16.9.
18:00
čt
17.9.
pá
18.9.
7:00
18:00
7:00
18:00
so
19.9.
ne
20.9.
Pl
Za + Emilię Wrożynową, męża i za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
Za + Helenu Frankovou, manžela Františka, rodiče Lomoríkovy, sestru Marii a bratra Josefa
Za + manželku Hedviku Masulíkovou
Za + Drahoslavę Szlauerową, za + Vladimíra Pytlika, za + Marię i Josefa Pytlików oraz za całą żywą rodzinę
Za + Štefanii Kudláčovou
Na podziękowanie Bogu za otrzymane łaski z prośbą o następną opiekę i Boże błogosławieństwo
Za + manžela Evžena Lukosze, + rodiče Owczarzovy a Lukoszovy
Na úmysly farníků složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
Na podziękowanie Bogu za otrzymane łaski z prośbą o błogosławieństwo, zdrowie i opiekę dla całej rodziny
Za + Józefa Wierzgonia, żonę Marię, córkę, syna, synową, wnuka oraz za żyjących i + członków rodziny
Wierzgoń i Herman
Za + rodinu Šuterikovou, Kolaríkovou a Urbaníkovou a za živé rodiny
Za + Władysława Moja, rodziców Emila i Marię Mojów, za + Leopolda Karpetę, jego żonę Zofię, siostrę
Danielę Monczkową, szwagra Edwina Monczkę, za Gertrudę Mojową, Zofię i Huberta Walków oraz za
dusze w czyśćcu cierpiące
Za Dalibora Szydlovského, jeho otce Valtera, za Andělu a Teofila Menšíkovy, za Emilii Ruskovou a jejího
manžela
Za naše farní společenství
Za + Walerię Sikorową, męża, rodziców z obu stron, rodzinę Niezgodową, Wierbicową, Brózdową, dusze
opuszczone i w pewnej intencji
Za + Emilii a Pavla Sztefkovy a do ochrany Panny Marie za celou živou rodinu
7:00
18:00
6:30
8:00
9:30
11:00
18:45
Pl Za + Jaroslava Holbę, Marię Sladkową i ich rodziny
+ Natalii a Josefa Gospodarczykovy, za + Terezii a Vasila Gospodarczykovy, za + Marii Szeligovou
Cz Za
a + Emila Szotka a za + Viktora Gospodarczyka a jeho + ženu
Cz Za + rodiče Masulíkové a + čtyři sourozence
Pl Za + Izabelkę (4.roczn.+) oraz babcię i dziadka Łuciok
Pl Za + Marię i Franciszka Śmigów, rodziców z obu stron oraz za żyjącą rodzinę do opieki Matki Bożej
Cz Za růžencové společenství
+ manžela Jaroslava Galu, syna Jaroslava a syna Lubomíra, + rodiče, za + rodiče Kučákovy, tety VeroniCz Za
ku a Máriu a za živou rodinu
Zofię Maslowską, męża, rodziców, syna, synową, siostrę, braci, rodziny z obu stron i do Bożego
Pl Za
Miłosierdzia
Pl Za + Ludvíka Szostka, żonę i rodzinę Szostkową, z prośbą o opiekę Bożą dla żywej rodziny
Cz Za + Františka Waleczka (nedož.83), za syna Zdeňka a rodiče z obou stran
Pl Za + Jana Kowalę (4.roczn.+) oraz za żywych i + z rodziny Kowala, Lalurny, Ździebło i Zoń
Cz Za + Jána Hišema a do ochrany Panny Marie pro celou živou rodinu
Cz Za naše farní společenství
po
21.9.
út
22.9.
st
23.9.
čt
24.9.
pá
25.9.
so
26.9.
+ Alfonsa Derlicha, żonę Walerię i siostrę Elżbietę Kowalową oraz za żywą rodzinę do Opatrzności
Pl Za
Bożej
18:00 Cz Za + rodiče Lydii a Blahoslava Orlíkovy
7:00
7:00 Cz Za + Květu Nitrovou
7:00
18:00
7:00
18:00
7:00
18:00
7:00
Pl
Cz
Cz
Pl
Pl
Cz
Cz
18:00 Pl
6:30
Pl
8:00 Cz
ne
27.9.
9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
7:00
po
28.9.
Pl
8:00 Cz
18:00 Cz
út
29.9.
st
30.9.
čt
1.10.
7:00 Cz Za + Žofii Malyszovou a Aloise
7:00
18:00
7:00
18:00
6:00
pá
2.10.
7:00
so
3.10.
18:00
7:00
18:00
6:30
8:00
ne
4.10.
9:30
11:00
18:45
po
5.10.
út
6.10.
st
7.10.
čt
8.10.
pá
9.10.
7:00
18:00
Pl
Cz Za + Rudolfa Šmigu (8.výr.+), s prosbou o požehnání pro živé rodiny
Cz Za + rodiče, + syna a jeho manželku a za duše v očistci
Pl Za + rodzinę Ondruchową oraz za dusze w czyśćcu cierpiące
Cz
+ męża Franciszka, rodziców z obu stron, + Marię i Jana Benków, rodzinę Giemrotów i dusze w czyśćcu
Pl Za
cierpiące
Cz O Boží pomoc pro syna Marka
Cz Na úmysly farníků u milostného obrazu Panny Marie Fryštátské
Pl Za Emilię Linzerową, siostrę, braci i rodziców oraz do Bożego Miłosierdzia
Pl Za + męża Ivana, zięcia Miroslava i rodzinę Palachów
+ rodiče Annu a Vendelína, + rodiče Anastazii a Josefa, + rodiče z obou stran a příbuzné a za duše, na
Cz Za
které nikdo nepamatuje
+ Annę Janiurkową (20.roczn.+), + rodziców i rodzeństwo oraz za + Jana Rothnera i dusze w czyśćcu
Pl Za
cierpiące
duše v očistci, duše opuštěné, s prosbou o dary Ducha Svatého pro vnoučata a postižené dítě, lásku
Cz Za
a porozumění v rodině, hojnost Božích milostí kněžím ve farnosti
Cz Za naše farní společenství
Za + męża Antoniego (6.roczn.+), jego rodziców, dziadków, rodzeństwo, krewnych z rodziny Mrajców,
Pl Zarembów, Dybczaków, za + Libušę i Leoša Witoszów, + rodziców, dziadków i krewnych, za dusze
w czyśćcu, z prośbą o dar wiary i Opatrzność Bożą dla żywych
Cz Za + Jadwigu Morcinkovou, sestru, švagra, bratry, rodiče a duše v očistci
7:00 Cz O nová kněžská a řeholní povolání
7:00
18:00
7:00
18:00
7:00
18:00
7:00
Pl
Cz
Cz
Pl
Pl
Cz
Cz
so
10.10. 18:00 Pl
6:30 Pl
8:00 Cz
ne
11.10.
Za + Agnieszkę Lotter, męża, syna, za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
Za + Zdeňka Pešla, rodiče, za + rodinu Pešlovou a Kotovou a za všechny zemřelé
Za + Emila Kunze, manželku Žofii, syna Viléma, zetě Miroslava a vnuka Josefa
Za + Jana i Emilię Dulawów, syna Dominika i zięcia Bronislava Walka
Za + z rodziny Sniegoniów oraz na podziękowanie za otrzymane łaski, z prośbą o zdrowie
Za Antonína Moldrzyka, rodiče z obou stran a za celou živou rodinu
Na jistý úmysl
Za + męża Františka Brechera, syna Mariana, za rodziców i pokrewieństwo z obu stron oraz za całą żywą
rodzinę
Za + Jerzego Harazima (30.roczn.+) i za wszystkich krewnych
Za + Mons. Josefa Laštovicu, za P. Vladimíra Krejsu a Jiřího Vojtěcha Černého a za živé a + kněze naší
farnosti
Za + Richarda Kretka (40.roczn.+), żonę Annę, syna Michała, wnuka Marka oraz rodzinę Kretkową
i Machtową
Za + rodiče Aloise a Anežku Konkalovy, syna Josefa a Aloise, zetě Evžena, prarodiče Drkalovy
a do ochrany Boží za živou rodinu
Za naše farní společenství
Za + rodziców Józefa i Marię Topiarzów, siostry Wandę i Stanisławę, brata Józefa, jego żonę Rozalkę, ich
syna
Andrzeja
i
córkę
Marię,
szwagra
Franciszka,
syna
Włodzimierza
Kuczerę,
+ z rodziny Krzystków, Filipców, Buchtów, ciocię Amalię i za żywą rodzinę do Opatrności Bożej
Za + Evu Danelovou (1.výr.+), za + rodiče Andělu a Rudolfa a za celou žijící rodinu s prosbou
o potřebné milosti pro žijící členy rodiny a šťastnou věčnost pro zemřelé členy rodiny
Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
9:30
Pl
11:00 Cz
18:45 Cz
Za + Marię Golasowską i całą + rodzinę
Za + Serafinu Suchankovou a jejího manžela Rudolfa a za rodinu Żurkovou
Za + Martina Lovase
Za + Karola Hanzla, rodziców i rodzeństwo
Za + Annę Podstawka, męża Antoniego i dusze w czyśćcu cierpiące
Za + Adolfa Szajtera, jeho ženu Marii, syny Aloise a Boleslava a jeho ženu Vilmu a za rodiče z obou stran
Za + Jana Dostála
Za + Wandę i Franciszka Filipek, rodzinę Filipków i Cubrów oraz za + Bronisława Wacławika, rodzinę
Wacławików i Remeszów
Za + Józefa Pietra, żonę Annę oraz za rodziny Pietrową, Koždoniową i Borczową
Za Arnolda Ponču (38.výr.+), za jeho rodiče a za živé členy rodiny do ochrany Boží a Panny Marie
Za + Helenę Orehek (20.roczn.+), + męża Jana oraz + rodziców z obu stron, zażywych i + członków
rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej
Za + Ervína Wawreczku, bratry Karla a Jindřicha, synovce Jiřího, rodiče z obou stran a za živé rodiny
Za naše farní společenství
Omlouváme se žá přípádne čhýbý ve jmenečh á umýslečh msí svátýčh.
Naleznete-li takovou chýbu, kontaktujte naš, proším.
S kolárkem a sekáčkem…
Není tajemštvím, ze k mým zalibam patrí ceštovaní a varení. Vetšinou še obe šetkavají v me kuchýni, kdýz
še vratím z nejake ceštý a pokouším še rekonštruovat chute, še kterými jšem še šetkal na švých ceštach.
Pokušnými kralíký a nekdý i obetními beranký še štavají mojí pratele…
Vím, ze kulinarške rubriký jšou uz škoro v kazdem mediu, v televizi še šnad varí na kazdem kanalu a receptý prinaší kazde noviný nebo zurnalý, proto jšem hodne dlouho zvazoval, zda takovou rubriku otevrít
i v našem farním cašopiše. Protoze však mnozí nalehali, tak jšem podlehl… Tímto zpušobem še chci š Vami
podelit o chute ruzných oblaští, zemí a kultur, še kterými jšem še šetkal a ktere jšem šam výzkoušel a prý
dopadlý celkem dobre, tedý nejen, ze mojí pratele prezili, ale potom chteli zaš a ješte, takze aši býlo jedle…
Však zkušte, treba Vam zachutna. Na zacatek moje milovane Bulharško a…
Potřebujeme:
- 1 kg cuket
- 2 kš vejce
- velký kelímek hušteho bíleho jogurtu
- 4 vetvický kopru
- 1 vetvicka zelene petrzele
- 100 g mouký (jakekoli pšenicne)
- 2 štrouzký cešneku
- olej na šmazení
- cerný pepr a šul dle chuti
Želenou petrzel muzeme nahradit zelenou jarní cibulkou nebo pazitkou.
Mouku muzeme nahradit štrouhankou.
Cerný pepr muzeme nahradit bílým.
Cuketý oloupeme, podelne rozkrajíme a výdlabeme šemínka a našledne naštrouhame na malých ockach
štruhadla. Naštrouhanou cuketu dame do šíta, lehce ošolíme, promíchame rukou a nechame na pul hodiný
nad drezem, abý všechno odkapalo. Mezitím nadrobno našekame kopr a zelenou petrzel (príp. cibulku nebo pazitku). Po pul hodine rukou „výzdímame” naštrouhane cuketý tak, abý v nich zuštalo co nejmene šťavý. Prehodíme šcezene cuketý do vetší mišký, pak pridame vejce (bílek še zloutkem), 2/3 kopru a zelene
petrzele, všechno promíchame a pak poštupne budeme pridavat mouku nebo štrouhanku, abý cela šmeš
mela konzištenci mleteho maša
na karbanatký. Dle chuti ošolíme,
opepríme a poradne promíchame. S pomocí polevkove lzíce
formujeme ze šmeši karbanatký
a šmazíme na rozehratem oleji
z obou štran dozlatova.
Podavame š dipem pripraveným
z bíleho hušteho jogurtu šmíchaneho še zbýlým koprem a zelenou petrzelí, drobno našekaným
cešnekem a šolí dle chuti. Jako
prílohu doporucuji jakekoli cerštve pecivo.
Заповядайте, бон апетй!
Proč Bůh stvořil člověka?
…aby si mohl s člověkem popovídat.
Vašek, 8 let
…aby lidi m
ohli žít, ab
y mohlo bý
t
víc svatých
.
Barča, 7 let
…protože nechtěl být na Zemi sám;
abychom měli kamarády.
Hanka, 8 let
arády a chtěl,
…protože chtěl kam
.
aby měli kde bydlet
Klárka, 6 let
…protože ne
chtěl být s
ám ve tmě.
Dorotka, 4 ro
ky
Co je to modlitba?
Proč se modlíme?
kamarádi, tak
Protože jsme Boží
si s ním povídáme.
Klárka, 6 let
ys ukázal Bohu,
Modlíš se proto, ab
ěřil mu trápení.
že ho máš rád a sv
Vašek, 8 let
e
Že se modlíme za rodič
a je to k dobru.
Hanka, 8 let
Protože věř
íme Bohu, t
ak mu říkáme, co se n
ám povedlo
a nepovedlo
.
D
orotka, 4 roky
dyž tam
lka, takže k
á
v
lá
ě
d
z
o
r
ychom
Když se
áda, tak ab
m
r
a
e
š
a
n
t
bude hrá
ý stát.
porazili druh
Barča, 7 let
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová,
Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová,
P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 04.10.2015
Uzávěrka ve středu 21.09.2015