[ln_morava - 26] ln_noviny/vyroba/orientace 02.04.11

ORIENTACE VĚDA
26
Sobota 2. dubna 2011
LIDOVÉ NOVINY
Pryč s ropou, dejte nám vodík
O etice
vědecké práce
Ochránci klimatu mění strategii: zapomeňte na emise, klesnou samy. Teď musíme hledat zdroje
VÁCLAV
PAČES
genetik
VĚDECKÝ DIÁŘ
M
ezi vědci se občas vedou spory o autorství, o plagiátorství,
o citovanost. Závažnějším etickým problémem jsou však případy falzifikace výsledků, nebo vynechávání výsledků, které nezapadají do autorovy hypotézy. Většina renomovaných vědeckých pracovišť má proto kodex zaměřený na etiku vědecké práce. Akademie
věd ČR má etický kodex výzkumných
pracovníků přístupný na svých internetových stránkách. Byl sestaven tak, aby
pomohl řešit většinu možných problémů etického charakteru, které se při vědecké práci mohou vyskytnout.
Prokázat co je a co není etické může
ale být obtížné. Klasickým příkladem je
případ Therezy Imanishi-Kari. Tato
mladší spolupracovnice nositele Nobelovy ceny Davida Baltimora publikovala
v roce 1986 v prestižním časopise Cell
spolu s Baltimorem práci z oblasti molekulární imunologie, která obsahovala
překvapující závěry. Postdoktorandka
v této laboratoři Margot O’Toole se snažila opakovat některé experimenty provedené Therezou Imanishi-Kari a neuspěla. Prohlídkou jejího laboratorního
deníku zjistila nesrovnalosti a celou záležitost ohlásila vedení univerzity.
Falzifikace výsledků je selháním
jedinců, ale vinu nese
i systém podpory
výzkumu
Interní vyšetřování se některým pracovníkům zdálo nedostatečné a případ
ohlásili americkému Kongresu, který
pověřil FBI vyšetřováním případu se
zdůvodněním, že práce byla podporována grantem z veřejných prostředků. Vyšetřování se táhlo 10 let, poškodilo pověst Davida Baltimora a téměř zničilo
vědeckou kariéru i osobní integritu Imanishi-Kari. Nakonec ale vedlo k závěru, že záznamy v laboratorním deníku
nebyly sice vedeny pečlivě, ale že
v tomto případě nedošlo k vědeckému
podvodu. Pochyby a jistá hořkost z tohoto případu přetrvávají ale dodnes.
Podstatně horším případem byl skandál jihokorejského profesora biologie
Woo-suk Hwanga. Tento vědec měl v odborných kruzích velkou prestiž, zejména
pro dvě práce publikované v časopise
Science v letech 2004 a 2005, kde prezentoval zásadní poznatky z oblasti výzkumu lidských embryonálních kmenových
buněk. Na veřejnost se nejprve dostalo
neetické jednání jeho spolupracovníků
při získávání lidských vajíček. Ukázalo
se, že Hwang věděl o tom, že se kupují
od dárkyň a že jsou získávány i od spolupracovnic, které se neodvážily požadavek na odebrání vajíček odmítnout. To
bylo odsouzeno světovou odbornou i laickou veřejností jako sice neetické, ale ne
protizákonné. V Korei byl dokonce profesor Hwang oslavován. Později však podrobné zkoumání výsledků publikovaných Hwangem a jeho spolupracovníky
ukázalo, že výsledky byly falzifikovány.
V prosinci 2010 byl Hwang odsouzen
k podmínečnému trestu. Ve výzkumu pokračuje v soukromé firmě.
Falzifikace výsledků je politováníhodným selháním jedinců, ale část viny nese
i systém podpory výzkumu. Slavné „publikuj nebo zhyň“ (publish or perish) vytváří na vědce tlak, kterému slabší povahy podlehnou. K tomu se ještě přidává
ctižádost získat uznání vědecké komunity a v ojedinělých případech i snaha se
obohatit. Vezmeme-li ale v úvahu počet
vědců na zeměkouli, a jsou jich milióny,
je počet těchto selhání překvapivě nízký.
Jsou to vlastně jednotlivé případy, které
se čas od času objeví.
Autor pracuje v Ústavu molekulární
genetiky Akademie věd ČR
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu
čtyř tiskových stran vychází
v Lidových novinách každé úterý.
Ani tání ledovců, ani zvedání mořské
hladiny, ani ničivé hurikány.
Nic takového. Pokud by Václav Klaus
přijel minulý týden do Budapešti
na unijní konferenci o ochraně
klimatu, nestačil by se divit, jaká
témata dominovala tamní diskusi.
MAREK KERLES
J
eště před rokem se evropští odborníci dohadovali, nakolik mohou
nové technologie a obnovitelné
zdroje energie pomoci v boji proti
klimatickým změnám. Tyhle úvahy ustupují do pozadí, vystřídal je mnohem pragmatičtější pohled na věc. Řada
expertů i politiků opakovala v maďarské
metropoli prakticky totéž: i kdybychom
úplně rezignovali na jakoukoliv snahu snížit produkci skleníkových plynů, stejně
nakonec poklesne. Nebude to ale žádná
výhra: postará se o to totiž zejména nedostatek surovin.
Tudy prosím
„Bavíme se o tom, jak omezit spalování fosilních paliv, abychom zabránili negativním
důsledkům klimatických změn. Jenže my už
brzy stejně nebudeme mít co pálit,“ řekl jeden z prvních řečníků konference, profesor
Tibor Farago ze Svatoštěpánské univerzity
v Budapešti. A debata se pak opravdu týkala mnohem více ekonomiky než třeba tání ledovců.
„Cena ropy určitě poroste a před rokem 2050 se může vyšplhat až ke 150 dolarům za barel,“ uvedl například Artur
Runge-Metzger, ředitel pro klimatickou
strategii a mezinárodní vyjednávání při
Evropské komisi. Podle něho se přitom
jedná o velmi konzervativní odhad.
„I pokud odhlédneme od klimatických
změn, je prostě nutné výrazně snížit závislost Evropy na dovážené ropě a plynu,“ dodal.
Evropská komise proto sestavila „Cestovní mapu 2050“ – návrh, jak v příštích
čtyřiceti letech omezit produkci skleníkových plynů o 80 procent oproti stavu
z roku 1990. Plán počítá s redukcí dovozu
ropy a plynu na polovinu dnešního množství. A co tedy dovážené energetické suroviny nahradí? Má to být krom jiného plošné rozšíření elektromobilů (napájených
z obnovitelných zdrojů) a aut na vodíkový
pohon, chytrých rozvodných sítí, snížení
energetické náročnosti průmyslu i domácností.
„Zatím se neobejdeme ani bez jaderné
energetiky, ale celkový problém s nedostatkem surovin či jejich rostoucími cenami
ani jádro samo o sobě nevyřeší,“ tvrdí Remko Ybema z nizozemského Centra pro energetický výzkum.
Pokud se má s Cestovní mapou 2050
dojet do cíle, bude třeba, aby Unie jako
celek investovala každý rok až 270 miliard eur do podpory nových technologií,
zateplení domů a dalších obdobných projektů. „Částka je to samozřejmě vysoká,
ale pořád se jedná o pouhé 1,5 % unijního
hrubého domácího produktu,“ obhajuje
výdaje Ybema. Tato investice by se podle
Další dráty. Pokud chce Evropa využít všechny dosavadní i budoucí alternativní zdroje elektřiny, musí se postavit další stovky kilometrů nových
energetických sítí, zaznělo v Budapešti na unijní konferenci o ochraně klimatu.
FOTO ČTK
něj bohatě vyplatila, protože by přispěla
k radikálnímu snížení evropské závislosti
na dovozu stále dražších energetických
komodit.
Dráty, natáhněte dráty
Ryzí utopie? Ambiciózní plán už dnes vyvolává úsměv nejen na tvářích takzvaných klimaskeptiků. Tím spíš, že Cestovní mapa 2050 má debatní kolečko ve
všech členských zemích pořád ještě před
sebou...
Jenže jak se ukázalo na budapešťské konferenci, zastánci Cestovní mapy začínají
odpovídat na otázku smysluplnosti ochrany klimatu zase otázkou. Máte snad jiný návrh? Jak si představujete budoucnost Evropy bez uhlí, plynu či ropy? V roce 2050
bude muset svět uživit podle střízlivých odhadů devět miliard lidí, tedy o třetinu víc
než dnes. Přitom ekonomiky nejlidnatějších států světa – Číny, Indie či Brazílie –
strmě rostou a spotřebovávají stále více
zdrojů a surovin. Zostřený konkurenční
boj logicky znamená minimálně růst cen
energetických komodit. A to i za předpokladu, že se v budoucnu rozšíří třeba možnosti těžby plynu z břidlic nebo se výrazně
zefektivní těžba ropy.
Přibývá tak expertů i politiků, kteří tvr-
dí, že snaha o snižování emisí skleníkových plynů je bez ohledu na to, co si kdo
myslí o klimatických změnách, ryze pragmatickou záležitostí. Vycházejí totiž z
předpokladu, že obyvatelé Unie si mohou
udržet svou životní úroveň pouze tehdy,
když dokážou radikálně omezit svou závislost na dovážených energetických surovinách a své vlastní suroviny, které také už
pomalu docházejí, nahradí lokálními obnovitelnými zdroji energie.
„Ten plán není vůbec nerealistický,“ tvrdí Stephan Singer, ředitel pro oblast globální energetické politiky Světového fondu na
ochranu přírody (WWF). Podpora výstavby
obnovitelných zdrojů by však měla být podle něj v budoucnu více diverzifikovaná. To
znamená, že na jihu Evropy by například dostaly přednost solární panely, u Baltu větrné elektrárny, ve středoevropských zemích
zase zařízení na energetické zpracování biomasy. K tomu, aby celý systém fungoval,
však musí být podle Singera vybudovány
kvůli bezproblémovým přenosům elektřiny
stovky kilometrů zcela nových energetických sítí.
To je překvapivý moment. Donedávna
to totiž byli právě ekologičtí aktivisté, kteří podporovali odpor obyvatel proti stavbám vedení vysokého či velmi vysokého
napětí. Lidé se totiž bojí, že život v sousedství drátů ohrožuje jejich zdraví. „Pokud si
chceme udržet svůj životní standard, nemáme jinou možnost než se s dráty smířit,“
tvrdí ale dnes Singer.
Jedním dechem upozorňuje, že do nových, takzvaně čistých technologií, už
dnes investují miliony eur i mamutí nadnárodní společnosti. Nikoliv z ekologických,
ale ryze pragmatických důvodů. Také Čína
vyhlásila, že v příštích dvou letech vloží 0,8 procenta svého HDP do snižování
energetické náročnosti a dalšího vývoje obnovitelných zdrojů.
Musíme se uskromnit
Ani Číňané se svým jaderným programem
totiž nevěří, že by jejich stoupající energetickou spotřebu mohly pokrýt pouze atomové elektrárny. Za realistický odhad to
považuje například i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana
Drábová.
Ta ovšem zároveň zůstává velmi skeptická k myšlence udržení trvalého hospodářského růstu pomocí jakékoliv technologie:
„Dříve nebo později lidstvo stejně zjistí, že
na jeho rostoucí potřeby je zeměkoule prostě malá, a nezbude mu tedy nic jiného než
se uskromnit.“
Sbohem vesmírnému poutníkovi
Třikrát z vědy: konec sondy Stardust, chraňte netopýry, zachráníte úrodu a tajemství obezity v červech
EVA
VLČKOVÁ
redaktorka LN
VĚDNOHUBKY
P
o dvanácti letech v pondělí oficiálně
dosloužila americká sonda Stardust,
která během letu sluneční soustavou
navštívila dvě komety. Stardust startoval
v únoru 1999, za tři roky se přiblížil k planetce Annefrank a pořídil její snímky. Za další
dva roky proletěl ohonem komety Wild 2
a nachytal vzorky prachu do speciálního lapače. Přistávací pouzdro se vrátilo na Zemi
v lednu 2006 a vědci tak získali po měsíčních horninách materiál z druhého kosmického tělesa v historii. Sonda byla ve skvělé
kondici, proto pro ni vymysleli inženýři
z NASA další úkol: letos na Valentýna se
Stardust přiblížil ke kometě Tempel 1, kterou předtím „bombardovala“ sonda Deep
Impact. Poprvé se tak k jedné kometě postupně přiblížily dvě sondy a zároveň díky dlouhému putování Stardustu vědci poprvé získali snímky dvou různých komet pořízené stejnými přístroji. Všechny úkoly kosmický
poutník splnil a snímky poslal na Zemi, takže technici dali 25. března povel ke spálení
zbytku paliva a poté se sondou navždy ztratili spojení. Je to konec fungování sondy, ale
zároveň počátek všeho dalšího, co úspěchy
Stardustu přinesly pro rozvoj znalostí o našem planetárním systému, zhodnotil misi
manažer projektu Lindley Johnson.
N
etopýři mají pro severoamerické zemědělce hodnotu miliard dolarů,
tvrdí autoři článku zveřejněného
tento týden v časopise Science. Justin Boyles z Pretorijské univerzity v Jižní Africe
spolu s kolegy z Tennessijské univerzity
a Bostonské univerzity tvrdí, že nelze nadá-
le přihlížet zmenšování populací netopýrů
a je nezbytné radikálně zasáhnout. Netopýři
jsou podle autorů nejvíce přehlíženým, ale
pro zemědělství ekonomicky významným
nedomestikovaným živočichem.
Jediná kolonie netopýra hnědého čítající
150 zvířat v americkém státě Indiana za rok
spořádá 1,3 milionu škodlivého hmyzu, který ohrožuje úrodu. Hodnota takové kolonie
pro zemědělce je 22,9 miliardy dolarů ročně, tvrdí Boyles a spol. Je proto nutné zvýšit
povědomí veřejnosti o ubývání netopýrů,
které v posledních letech ohrožují nové větrné elektrárny, ale také tzv. syndrom bílého
nosu – choroba způsobená plísní Geomyces
destructans, která se v posledních letech objevuje také u netopýrů v České republice.
O
bjevili jsme chemické látky, které
umožní na povel zhubnout, nebo naopak přibrat, hlásí vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku na stránkách
časopisu Nature Chemical Biology. Zatím
tedy jen u červů – konkrétně u háďátka Caenorhabditis elegans, které je pro genetiky
oblíbeným modelovým organismem. Vědci
nyní přišli s novou metodou, jak zvýraznit tukovou vrstvu u háďátek pomocí červeného
barviva, které se váže na tukové buňky. Pod
mikroskopem pak snadno poznají, do jaké
míry červi přibrali, nebo zhubli.
Zkoušeli 3200 chemických sloučenin
a zkoumali jejich vliv na metabolismus háďátek. Našli mezi několik desítku nadějných látek, po kterých červi zhubli, i když
dostávali stejnou potravu a žili ve stejném
prostředí jako kontrolní skupina. Nyní chtějí vědci zkoumat mechanismy, jak přesně
jednotlivé látky na metabolismus tuku působí. Řada dnes používaných léků byla objevena náhodou, řadě biologických a chemických postupů, které se v těle odehrávají, zatím nerozumíme. Náš postup umožňuje zkoumat látky systematicky, zdůrazňuje
hlavní výhodu nové metody fyziolog Kaveh Ashrafi z Kalifornské univerzity.