zobak17

Obsah
Madlesčin úvodníček
Co je nejauktuálnějšího aneb Sojka ještě za tepla
Drby, srandičky aneb Sojčí Bulvárek
Gulášek bez knedlíka, zato s předsedou!
Sojčí MOuDROSTI
P.S. – Pájovy poStřehy
Co se snědlo a vypilo? Gaisthal!
Co se snědlo a vypilo? Gaisthal Junior!
Koutek kutila Špigiho
3
4
5
6
7
8
9
15
29
REDAKCE
Redaktoři:
Stálí spolupracovníci:
Loga rubrik:
Design:
Fotograf:
Adresa redakce:
Další kontakty:
Magdaléna Černá,Lukáš Kadleček, Michal Janoš, Petr Špičan
Leo Černý, Pavel Bobek, Zuzana Koslerová
Zorka Krejčí
Michal Janoš
Michal Janoš
Sartoriova 26, Praha 6, 169 00, Telefon: 0608/630386, popř. 02/20512299
E-mail: [email protected], [email protected]
Madlesčin úvodníček
Miláčkové a Miláčky,
léto je zase v háji. Vzduch chladne, květena
chřadne a vadne, slunce se nám schovává za
mraky, školáci vytáhli svoje ruksaky. Snad
alespoň potěší tohle nové číslo Zobáku, které na
vás tradičně dýchne žhavou letní atmosférou.
Protože kromě dalšího je samozřejmostí
zhodnocení obou dvou etap tábora, tentokráte to
opravdu stojí za to. Najdete tu posloupně příběhy
z obou „onlajnů“, krom toho německé a české
tágesberichty přímo z pera našich účastníků,
nechybí ani fotečky. To by v tom byl čert, abyste
u toho neuronili slzičku.
Dále se můžete pokochat stále ještě skoro novými rubrikami - jak Pája tak i Zuzka mají pro
vás nachystána svá moudra a postřehy, Lukáš vám poví i to, co sám neví, Poldík vám
prozradí, co se honí hlavou samotnému předsedovi, Špigy si pro vás vykutil zase další
povedenou taškařici. Zkrátka máte před sebou spoustu príma čtení, o tom co bylo a co už
není, o tom co bude a co se teprv peče, dávejte pozor, ať vám nic neuteče! ☺
Letošní podzim sice chybí naše velké setkání v podobě členského shromáždění, ale pokusíme
se zorganizovat to, aby se Sojka v plné síle přece jen slétla, v tom případě bychom vám dali
včas vědět, to se nebojte. Kromě toho je podzim taková trochu okurkárna, proto v tomto čísle
nenajdete rubriku Delikatesy, kde vás obvykle lákáme a lanaříme na různé akce. Jediné, co
stojí za zmínku je česko – německé symposium ve Furth im Waldu, ale vzhledem k tomu, že
nám není ještě jasná kapacita a ani nic podobného, tak nelákem, pouze upozorňuji, kdo by
chtěl jet a nedostal přihlášku – nechť se ozve a něco s tím provedeme. Každopádně má tato
akce smysl až pro ty starší, počítejme tak od těch 17 let…
Hlavně dvojkaři, kteří držíte toto číslo v ruce, nepřehlédněte soutěž vyhlášenou vaší
milovanou vedoucí Verčou, najdete ji v rubrice “Všechno se snědlo…”, ceny jsou opravdu
zajímavé.
V posledku bych ráda vyjádřila naději, že v tomto čísle jsou zase o něco kvalitnější fotografie.
Bohužel je to taková sázka do loterie, protože by se náš milý plátek měl tentokrát popré
tisknout v jiné tiskárně – doufejme, že to dopadlo dobře a že jsme zase s tou kvalitou popolezli
o stupínek výš.
Tak přátelé, Sojky mé drahé, to by zase byl konec mého úvodníčku. Přeji vám, ať vás ten
podzim moc nezdolá, nezmrzněte tady, já se zcela skeťácky pochlubím, že si se svým
novopečeným manžílkem balím kufr a odlétáme na Krétu, kde pochytáme ještě trochu toho
slunečního svitu – aneb “am Meer, am Strand wo Sonne scheint…” a modří již vědí.
Tak pápá a pusu vaše
Sojka ještě za tepla
o
Dnes bude tato rubrika krátká, protože kromě toho, že
proběhly oba tábory se toho zase tolik moc nestalo. Kromě
přípravy, několika rad apod. to je celkem okurkárna. Zatepla
vysojčím to, co se ještě několikrát dozvíte – že to bylo
všechno príma, že byly tábory super atd. Protože Zobák
tentokrát dostali do rukou i ti, kteří dosud řádné Sojky
nejsou, nezbývá mi než zaapelovat na ně. Milí bývalí
účastníci první i druhé etapy, kdo z vás se chce řádnou
Sojkou státi, musí zaplatit členský příspěvek ve výši 100, - Kč. A to převodem na účet
Sojky – eBanka 287658001/2400, podepište se pod to a pak už jen čerpejte výhod.
Eventuelně můžete zaplatit i složenkou typu C, na adresu Sojka – spolek mladých,
Foltýnova 19, Brno 635 00. Ale tahle možnost je už poněkud zastaralá, navíc se tam
platí navíc poštovný.. Zkrátka převod je lepší. Za tohle všechno budete pravidelně
dostávat tento členský časopis, pozvánky na akce Sojky, budete mít slevu na
velikonoční tábor, slevu na autobus do Gaisthalu a mnoho dalšího. Vlastně se vám ty
peníze hned vrátí, zaplacení členského příspěvku je u nás prostě jen taková formalita
☺.
o
Za tepla vám musím vyzvonit, že druhý říjnový víkend pořádá Tandem ve spolupráci
se Sojkou, Sluncem a Knoflíkem akci s názvem „Za hranice všedních dnů…“, která
má podtitul šance pro začínající česko – německé týmy. Zúčastní se ho lidé
neorganizovaní, kteří by se rádi zapojili do česko – německé spolupráce, ale neví jak
na to…Já to za Sojku spolupořádám a budu tam fungovat jako referent, tak držte
palce, ať Sojce neuříznu ostudu. ☺
o
Dále vás upozorňuji, jak už jste si jistě všimli na fotce na úvodní stránce, jsem se
vdala a nejmenuji se už Müllerová – kdyby náhodou někoho po těch letech napadlo
psát do redakce (to by ale pak na oslavu museli asi vystřelit z děl). Anóbrž se jmenuji
Černá, Černá jako bota, jako uhel – chcete-li, protože pro ty, kdo to neví, jsem si
nevzala nikoho jiného než samotného pana předsedu Leopolda.
o
Poslední zpráva, mrkněte se
na ní, jestli o někom nevíte:
Perspektivní
házenkářský
oddíl v Bavorsku (SRN –
Lanshut)
hledá
město
mladého, českého hráče
ročník nar. 1989 nebo 1990.
Eventuelně s rodiči stejného
sportovního
zaměření,
s možností
pracovního
zařazení
–
trenér(ka).
Podpora
při
spolupráci
(škola, práce, bydlení) bude
zajištěna. Informace na tel.
004908945429813
nebo
004908714808.
Lukášův Sojka – bulvár
Hohoho!!! To vám byli ale zase jednou vypečený prázdniny!!
Sice mi nikdo z vás opět nic pomluvačnýho na nikoho neposlal,
ale nevadí! Totiž teda vadí, to samozřejmě, ale co mám dělat..
Halt se budete muset zase spokojit s postřehama jenom a jenom
z mojí osobní sbírky. Né, že by moje sbírka nebyla bohatá! Ale
přeci jen, pro zpestření… Dyk už je to jak kdybych řval do
dubu!! A furt nic!
No každopádně, bez debat a bez diskuse, ta nejšťavnatější akce,
kde se dalo očekávat neočekávané a vídat nevídané proběhla
minulý víkend v Brně.. Svatba ve vedení spolku, holenkové, to už je něcíčko!! Já tam byl a
všechno viděl! Dělo se tam ledasco, jak se na pořádnou moravskou svatbu sluší a patří.
Kapela, tanec, žrádlo, nějaké to vínečko, ať už červené, anebo bílé.. Nevěsta házela
podvazkem do davu mládenců – stará pověst velí, že ten šťastný junák, který podvazek
zachytí, do roka a do dne i on ve spárech manželských uvízne! Nakonec část nevěstina
spodního prádla zůstala v rukou Bertla – bývalého gaisthalského vedoucího a ženichova
svědka v jedné osobě. Dále si novomanželé shlédli hned několik předem připravených
vystoupení od ostatních svatebčanů, z nichž některé byly i velice technicky náročné – ať už
pohybově, anebo zkrátka jinak technicky..dataprojektor, ozvučení.. Ke svatbě bych jednoduše
napsal, že byla víc než povedená a za celej zbytek redakce zobáku bych těm dvěma chtěl ještě
jednou pogratulovat, popřát hodně toho štěstí a zároveň smeknout.. Akorát teda tu nevěstu
jsme neunesli.. To mě vážně mrzí!
Víte, co se teďka nejvíc nosí?? Zajeďte se kouknout do Nový Role! To byste čubrněli!!
Řikám vám, ostnatej obojek z pitbula kolem krku – to je hit letošního pozdního léta!! A kdo
že s tim přišel jako první? Kdo je ten jedinej opravdovej originál?? No přece známý
heartbreaker Jenda Pavličkojc! A šíří se to neskutečně rychle! Každý to chce mít taky! Kolem
Varů už je vymalováno, takže vás, co bydlíte na západ od Prahy zklamu – VYPRODÁNO!
Beznadějně, obojky nejsou do konce měsíce října.. Moraváci, vy jediní máte ještě možná
šanci, pokud ovšem okamžitě vyrazíte!! Je to vážně fofrmánie! Já mám doma dva, takže
kdybyste někdo byl už opravdu zoufalej, sem ochoten jeden odprodat..
A když už sem ty novoroláky dneska nakous.. ☺ ..víte, jak jel nakupovat Tomáš náhradní díl
na svůj bicykl?? Dostal typ od svojeho kámoše na zaručenej obchůdek v Praze – maj tam prej
všechno!! Inu zeptal se Tomáš: „A jak to tam v tý Praze najdu, kámo??“ „To máš snadný,
Grime! Adresa je Praha – Spořilov!“ „Jasný, radši si to napíšu, díky kámo!“ odvětil Tomáš a
vyrazil. A jestli nezemřel, bloudí tam dodnes..
Špigyové v Čelákovicích maj nový fáro, dámy a pánové! Zeptal sem se: „Hele, Špejčo, a co
tam máte za motor??“ „Jedna-šestka benzín, šestnáct válců!“, dostalo se mi suverénní
odpovědi ☺☺. To byl takovej technickej fórek…spíše pro pány, řekl bych. Pokud to některá
z vás děvčat pochopila a napíše mi na [email protected] , dostane se jí
odměny v podobě zatím utajené! A sem zase na konci..další Sojka – bulvár bude až o
Vánocích, tak se těšte!! Ale nebyl bych to já, kdybych tu pro vás nenechal zas jeden
usmaženej…
Dědeček sedí otráveně v křesle a v tom někdo zaklepe na dveře.
"Kdo je?", ptá se.
"Jean Claude van Damme."
"Neznám. Jděte do prdele všichni čtyři!"
drbu zdar!
Lukáš
Předsedův sloupek
Drazí,
v rychlosti to ze sebe vychrlím, jsem toho pozitivna plnej, a tak
vás tím zahltím a pak zase rychle zmizím. V poslední době su
šťastnej, já su tak šťastnej... Jsem čerstvě šťastně ženatý, mám
nádhernou, mladou, chytrou manželku (nejlepčejší na celým
světě), baví mě skoro všechno, na co šáhnu, až trošku na tu mojí
hlavní práci, ale to se nad časem taky zlepší. Mám kolem sebe
čím dál tím víc čím dál lepších kamarádů, mají mě rádi a já je
tááák moc rád. V rodině platí nämlich to stejný. Čekají mě teď
jen samý pozitiva a sociální jistoty. Poprvý v životě poletím
letadlem, no to bude žůžo... Prostě idyla. Nemůžu si stěžovat a
ani nebudu, ba naopak, budu chválit a libovat si. Velkou úlohu
v těch všech mých radostech hraje již tradičně Sojka, platí to i o všem tom uvedeném štěstí.
Sojka mi dala v poslední době celou sérii neuvěřitelně krásných zážitků, začalo to úžasnou,
trošku pracovní, ale přece jen radou „za odměnu“ na chajdě u Křivoklátu, pokračovalo to
oběma našimi milovanými Gaisthaly, které myslím letos za Sojku samotnou dopadly
mimořádně, ale opravdu mimořádně úspěšně. Možná stárnu a tím i „měknu“, ale jak jsem měl
možnost nakouknout na „jedničku“ a zplna hrdla prožít „dvojku“, tak jsem tam prostě moc
chyb nenašel, ba téměř chyby žádný... Korunu v tom nejkrásnějším slova smyslu tomu všemu
nasadila sojčí akce sice neoficiální, ale pro mě osobně o to víc sojčí: ta naše
„švarcmülerovská“ veselá veselka. To byla pro mě ta nejhezčí tečka za posledními pár měsíci.
Tam i hned vzápětí jsem si plně uvědomil, co je to za dar mít něco takovýho, mít takový
kamarády, že všechny ty oběti a čas za ty všechny roky za to stály. Uvědomil jsem si to
hlavně na základě reakcí rodiny a ostatních blízkých, kteří sami něco podobnýho doposud
nepoznali. Ti koukali! Hrozně se jim to všechno, co Sojka a spřízněný duše kolem připravily,
líbilo, myslím, že nám „sojčím“ novomanželům jen v tom nejlepším i záviděli... Taky bych
záviděl: teátry, vídea, přáníčka, zpěvy, tance, ale hlavně, hlavně to originální a absolutně
bezchybný svatební blúús...! Bomba, zážitek, nářez!!! Opětovně se mi potvrdil známý fakt, že
to a ty lidi prostě nejde opustit, jen tak za sebou prásknout dveřma, to nejde. Máme prostě ty
nejlepší kamarády, kamarády až do konce, nafurt. Děcka, díky, díky, díky, byl jsem dojat a
moc vás nejen za to mám rád!
váš Leo Poldík Černý
Sojčí MOuDROSTI
Moje milé a krásné sojky,
snad jste se všichni vrátili z prázdnin zdraví a dostatečně jste si užili léta. Někteří si
z prázdnin přivezli plno fotek, jiní nějakou tu krásnou letní lásku, která se snad změní
v podzimní, ale určitě všichni máte plno zážitků a v hendíku několik nových čísel. Všechny
vás zdravím a posílám vám krásný úsměv!!
Slyšte slyšte slyšte…… 3.6. jsem byla přihlášena na zkoušku z ekonomie. Podobné předměty
jako tento, mě opravdu moc neberou. Každým krokem ke škole jsem padala do mdlob a měla
jsem pocit, že na světě není dost vzduchu. Po 4 hodinovém čekání před jeho kabinetem (kde
vzduch byl skoro tak cenný jako znalosti a teplota v budově mohla dosahovat tak 35 stupňů)
vyšel, zaostřil,otevřel oči velmi do široka a zaječel „aplikovaná filologie“…………. po chvíli
řekl něco latinsky a začal se smát. Pak nás zase opustil a z kabinetu se ozvalo „PO
DVOU!!!!!!!!!!!!!!“ . Za pět minut vyzkoušel celou skupinu. Kromě dvou jsme se všechny (i
já) mohly těšit na další setkání s ním! Vyšla jsem z budovy naštvaná na sebe, na celý svět, na
slunce a hlavně na NĚJ (samozřejmě já jsem v tom byla úplně nevinně - chi chi chi). Cesta na
kolej byla hrozná. Ani venku se nedalo dýchat, slunce pálilo, lidi se hlasitěji smáli, všichni do
mě naráželi a otírali se, v hlavě mi jen znělo 15.6. 15.6. 15.6. druhý termín z ekonomie.
EKONOMIE EKONOMIE EKONOMIE………. no prostě hrůza. Všichni mě s-----. Už to
nemohlo být horší! V tom slyším příjemný hlas: „Zuzko, Zuzko, Zuzkoooooooooooo!!!!“
Že bych potkala nějakou dobrou duši, která by mi řekla, že profesor je blbec a já jsem zase jen
ta obět? Najednou se všechen vztek, špatná nálada vypařila a já se rozhlížela s velkou nadějí
a jiskrami v očích. Nikoho z těch smějících se monster jsem ale nepoznala. „Zuzko, no tak
Zuzko!“ Už jsem měla pocit, že mám úpal a halucinace a nebo, že mě volá nějaký anděl do
nebe. V tom něco zašustilo ve křoví a z něho vyběhl pes, který mi osobně připomíná
prase.(Majitelům pitbullu se omlouvám.) Už už jsem zase viděla jeho zuby v mé noze, ale
oběhl mě a zastavil se u jedné pani, která ho podrbala za uchem. „No Zuzanko, kde jsi se
toulala, ty uličnice moje slaďoučká? Ty moje krasavice. Pojď Zuzanko, jdeme domů. Zuzko
Zuzko.“ Stála jsem tam, koukala na ně a tomu psovi jsem nehorázně záviděla. Zavrtěla jsem
hlavou, usmála jsem se a šla jsem dál.
Moje milé sojky …………USMÍVEJTE SE, VŽDY MŮŽE BÝT HŮŘ.
Mějte se všichni moc krásně, dávejte na sebe pozor, těšte se na zimu a před vánoci na čtenou.
Papa vaše usměvavá Cůca.
Pájovy poStřehy
Tak, milí zlatí, tady to máte, již druhé vydání Zobáku
s novou rubrikou: P.S. neboli Pájovy poStřehy. Ptáte se, o
čem budu psát dnes? Je to záležitost opravdu nemilá, ale
možná pro některé z vás – dosud nepostižené – také poučná.
Začněme, poněkud netradičně, od konce. Podařilo se mi
ztratit kalkulačku, sešit z fyziky, učebnice, půjčené knížky
z knihovny, čtyři vypůjčená cédéčka, smradlavé sandále, šest
set korun na lístky na koncert a dárek, plnicí pero a penál, který používám od třetí třídy, tedy
už dobrých deset let, poznámky z matiky (výsledkem byla čtyřka z písemky další den),
diskmena, prázdnou láhev od vody, propadlé několik let staré lístky do letadla, staré
„Urkundy“ (tedy diplomy) z účastnických let, politý pohled z Gaisthalu....... Vězte, že tenhle
výčet by mohl pokračovat ještě dlouho, ale nebudu plýtvat tiskařskou barvou a radši jdu
rovnou na to.
ODPOLEDNE NA PLOVÁRNĚ aneb VERSCHWINDUNG DER RUCKSACKS
Jednoho krásného úterý jsem se pln radosti vydal rovnou ze školy do nejmenovaného
pražského plaveckého zařízení, abych zde strávil příjemnou relaxační hodinku uprostřed ze
všech stran se valících starostí a strastí všedního dne. Plavalo se krásně, lidí nebylo přehršle a
já si říkal, jak je to fajn, na chvíli vydechnout. A to jsem měl jsem se doopravdy nemýlil,
ačkoli jsem netušil, co si na mě ještě zlý osud přichystal.
Navrátiv se do šatny ke skříňce, vidím cosi podivného: zámek je otevřený! Podívám se tedy
dovnitř a co nevidím – všechno je na svém místě, nic nerozházené, peněženka je v kapse a
mobil taky – a pak mi zjišťuju, že mi ušla jedna maličkost – batoh zmizééééél! Připadám si
jak ve snu, nechápu, nevěřím, nerozumím...
Po oznámení této nemilé skutečnosti dámě, dřepící evidentně po celý den u vchodu k šatně,
jsem však uzemněn: prý je to normální, tenhle týden už tu pár skříněk vykradli, tak ať se
nedivím! Ale jsou to hodný zloději – aspoň kalhoty a trenky mi nechali, když už nic jinýho!
S ironickým úsměvem odcházím, ani se nemám čím umýt, aspoň že usušit. Pořád, jako by to
nemohla být skutečnost, nevěřícně koukám do skříňky, ale zázrak se nekoná.
Naja, halt, stalo se, co můžu dělat. Svět se nezbořil, nic tragickýho se neudálo. Ale moc bych
tímto chtěl poděkovat té paní, co našla na zastávce v metru můj diář, za jeho záchranu. Aspoň
něco mi z ukradeného batohu zůstalo, a já jsem rád, že mezi námi jsou i tací, kteří umí
pomoct, když se člověk ocitne v nesnázích. Takže abychom to zakončili nějakým ponaučením
(i to občas chtě nechtě musí bejt:) : ukradený batoh neneste s těžkým srdcem, zato nalezené
věci doneste majiteli! Díky. Mějte se fajn, užijte si podzim, a to myslím vážně, asi jsem sice
tvor podivný, ale já už mám toho vedra dost a na to šedivo a sychravo se docela i těším.
Ahóóóóój Váš Pavel, Pája, Pájíno atd.
Všechno se snědlo, ale co z toho se strávilo…?
Stejně jako v minulém čísle mohu s nadšením konstatovat, že
se nemusím snažit zhodnocovat sama, ale mám na to lidi. ☺
O Gaisthalu I. etapě vám něco napíše Kristínka a o dvojce
Verča! Já pokud můžu mluvit za jedničkáře, tak se nám to
opět vyvedlo nadmíru parádně, počasíčko jedna báseň,
parádní hry, účastníci byli snaživí a kreativní – co dodat.
Vracelo se nám do reality těžko. Nevím čím to je, myslela
jsem, že jsem už ostřílený pardál, ale letos to byla hrůza a děs,
minimálně dalších 14 dní po táboře jsem byla duchem
mimo…tak ale teď už slíbené článečky, pár tágesberichtů a vůbec vše o obou etapách.
GAISTHAL I. etapa – Asie 2003
Musím jenom na úvod říct, že se mi o Gaisthalu píše s těžkým srdcem, protože se mi po něm moc
stýská. Skončily prázdniny, začal školní rok a s ním přišli i povinnosti, starosti a na Gaisthal už zbyly
jenom vzpomínky… A o čem, že to vlastně celé bylo? Pro letošní rok jsme jako téma vybrali Asii a ukázalo se,
že to byl moc dobrý nápad – je to téma široké, které inspiruje a dává prostor pro mnoho nových her a
nápadů. Celý příběh zněl takto: Čínský císař s císařovnou (Madlex – tedy Madleska a Alex) nuceně a
narychlo opouští svou rodnou vlast, protože na císařském dvoře proběhl puč a oni už samozřejmě
nejsou vítáni, ba naopak jsou v ohrožení života. Jejich dcera je však unesena a uvězněna kdesi v Asii.
S družinou svých nejbližších se uchýlí v Gaisthalu a děti poprosí o pomoc při hledání jejich ztracené
dcery. Oni se totiž pro ni už do Asie vrátit nemohou a navíc ani přesně neví v které části je jejich dcera
ukryta. Je to tedy na dětech. Ty projdou jakýmsi výcvikovým táborem aby v Asii nikdo nepoznal, že
nejsou zdejší a oni mohly tajně nepoznaní najít milované děťátko. Je to úkol nebezpečný a náročný,
proto je důsledná příprava velmi důležitá.
Času nebylo nazbyt a proto bylo potřeba začít hned a postupovat systematicky. Každého dne se
ujal nějaký člen císařské družiny a zahrál dětem divadlo o nějakém tématu z Asie (kultura, politika,
písmo, řeč,…), aby se naučily co nejvíc. I všechny hry probíhali v asijském duchu.
V táboře se to tedy hemžilo samuraji, Gejšami, eskymáky, arabi, ropnými magnáty,
japonskými turisty a nechyběl ani Budha a dalajláma. ☺ A aby atmosféra neměla chybu vyrostla na
táborové louce i čajovna (ta se těšila obrovské oblibě, i když někteří rejpalové – v čele s Móňou si
pořád stěžovali, že „je tam fákt hróóózný horko“ což samozřejmě vůbec nebyla pravda ☺), plná
asijské výzdoby, doplňků, polštářků a na neposledním místě čeho jiného než čajů. ☺
Jak už jsem na začátku naťukla letošní tábor se nesl v duchu nových nápadů, jak díky
bohatému tématu, tak i proto, že tým se skládal ze spousty nových vedoucích. Například obyčejný
Sprachkurz už zdaleka nebyl tím starým známým Sprachkurzem, protože kromě tradiční němčiny a
češtiny se budoucí tajní agenti naučili i základy japonštiny. Veliký úspěch měl také Takešiho hrad,
Stolní fotbal ve velkém nebo třeba famfrpál. Co mi je pořád trošičku líto, že kvůli nebývale horkému
počasí jsme místo Špigiho odpoledne, na které jsme byli všichni strašně zvědaví, jeli do bazénu. (Tam
jsme si to teda nakonec moc užili, ale co naplat – Špigiho odpoledne je prostě Špigiho odpoledne…☺)
Ve čtvrtek, když už všichni cítili, že jsou na svou tajnou misi dobře připraveni, že už jsou
dobře sehraný tým agentů, nerozeznatelných od rodilých Asiatů, se všichni vydali na cestu
(Gelandespiel). Přestože se jednalo o úkol tak náročný, tak si agenti vedly skvěle a při noční pouti,
doprovázené opravdovou nepřízní počasí dceru skutečně našly! Třikrát hurá!!! ☺
Poslední den proběhl asijský trh, kde si každá skupinka dětí vymyslela a postavila svůj
stánek. Takže se odpoledne za gaisthalské peníze bouřlivě obchodovalo. Mohli jste si koupit náramky,
papírové květiny, po asijsku se nalíčit, nechat si vyložit budoucnost, zkusit si svou sílu ve wrestlingu
nebo,pokud jste měli vážný zájem, se dokonce nechat oddat. Pak už se ale tábor závratným tempem
nachýlil ke konci a nezbývalo než se naposledy společně sejít a přísahat navždy věrnost našemu
nejmilejšímu císařskému páru. Bylo to moc moc pěkné ale strašně smutné , takže o tom už se víc
rozepisovat nebudu. Teď už mi nezbývá než dodat, že léto v Gaisthalu bylo úplně nejlepší, jak jen to
vůbec jde a už aby to rychle uteklo a byly jsme tam co nejdřív zas! ☺
Den 1
Vyber z deniku asijskych uprchliku: cisarsky par predstoupil pred vyvolene bojovniky a
pozadal je o pomoc s hledanim dcery. "Vime jen, ze je skryvaji nekde v Asii", rekl cisar
pevnym hlasem. "Kdo vi, zda je jeste na zivu", vzdychla plactive cisarovna. "Jen klid, jen
klid", uklidnoval ji cisar. "Nasi pratele nam ji jiste pomohou najit. Pratele nasi verni, prosime
vas o pomoc!!!" "Ale ted uz spat, zitra je take den", rozkazal cisar. A my uprchlici, ti
nejvernejsi tedy jdeme. A jak to pujde dal? To se dozvite zitra.
- Dnešní den se mi líbil až na to, že jsme celou cestu do Gaisthalu seděli v přehřátém
autobuse. Jinak se mi líbí celý tábor, hřiště, okolní krajina a prostě všechno, co tady je. Ale
mohlo by taky v blízkosti být nějaké koupaliště nebo rybník.
Dobra Nešporová
Den 2
Uz jsme se probudili a spolecne s nami prichazeji
nejcerstvejsi zpravy. Cisarovna skoro nespala (asi strachem o dceru). "Jsme zde velmi
napadni a v nebezpeci, musime se naucit cizim jazykum. A pro uvolneni si zatancime a
zazpivame", naridila nase nejmilejsi a nejurozenejsi. Tak jsme zpivali, tancili a ucili se
nemecky respektive cesky. Dale jsme pro uklidneni z teto nelehke a tizive situace delali
masky, zasportovali jsme si a pro zrelaxovani nas cisar Alex naucil meditovat. Potom
nasledoval obidek. Po chvili klidu a odpocinku jsme se zacali pripravovat na utok na
Takeshiho hrad. Pripravy byly dlouhe a jiz prvni utok byl velmi vycerpavajici. Byly vedeny
tri utoky: utok do mokreho kopce, kde na nas lili vodu s mydlem,aby jsme se nedostali
nahoru. Druhy byl velmi nebezpecny, protivnici na nas strileli!!! (Jenom balony s vodou). A
treti byl proti samotnemu Takhesimu. Obranci na nas strileli vodnimi dely a balony, cim dal
vic nasich lidi bylo zranenych. Nezemrel zatim nikdo. Lidi ubyva... padesat.... ctyricet....
tricet... dvacet... Poslednich deset se stahlo a domlouvaji taktiku. UTOCI!!!!! Pouze par kroku
na dostrel! Prvni rany... podarilo se! Takhesi pada!!! Zvitezili jsme!!! Po teto vycerpavajici
akci jsme povecereli, zahrali si uklidnujici hru a sli jsme spat. Budeme jeste potreboval
spoustu sil...
- Včerejší den byl pěkný. Nejhezčí byl program po obědě. V tom počasí se to hodilo. Jen
netekla voda!!! Večerní program byl zdlouhavý, ale poučný. Ranní program byl pro mě
nezáživný. Nebaví mě zpívání a učení. To je vše, co o tomto nu mohu napsat.
David Šponer
Nachdem die Anreise am Sonntag gut verlaufen war, die Teilnehmer erste Freunde gefunden
hatten und in ihre Rolle als letzte Freunde des gesamtasiatischen Kaiserpaares Alex und
Madla eingewiesen worden waren, ging es am Montagmorgen darum, beim Singen und
Tanzen die neugewonnenen Beziehungen zu vertiefen und außerdem die Lieder für Morgenund Abendfeier zu üben. Dazu gab es einen "Crashkurs" in Tschechisch für die deutschen
Teilnehmer und einen in Deutsch für die tschechischen. So gerüstet, fing das Programm nun
richtig an: Neigungsgruppen, wie asiatische Zen-Meditation, kreatives Schreiben, Bauen einer
Jurte, Sport, Bauchtanz oder Gipsmaskenbasteln boten für jeden Teilnehmer das Richtige.
Nachmittags war - gemäß dem Thema des Lagers - Takeshis Castle angesagt. Wie in der TVshow gab es auch hier die Gruppe, die die Burg des Fürsten angreifen will und deren General
versucht, durch, für die Angreifer gestellte
Fallen, die besten auszuwählen. Die Teilnehmer kämpften also auf Schmierseiferutschen und
in Labyrinthen, um sich, wenn sie bis zum Ende durchhielten, mit den Betreuern (dem
Hofstaat des Fürsten) und den Lagerleitern im Finale eine wilde Wasserschlacht zu liefern,
die besonders wegen der derzeitigen Temperaturen großen Anklang fand. Abends spielten die
Teilnehmer "Wer wird Millionär" (Lob an die Technik - Videobeamer!!!). Sowohl Fragen
über Asien und die Betreuer, als auch Fragen aus dem Bereich der Allgemeinbildung wurden
gestellt. Die Teilis waren begeistert und wir auch.
Den 3
Probouzime se do slunecneho dne, jako ostatne kazdy den od doby, kdy jsme sem, do exilu,
pricestovali. Po chutne snidani nas prisel pozdravit samotny Dalaj Lama, ktery nam v
rychlosti vysvetlil sve postaveni ve sve rodne zemi - v Tibetu a nastinil nam utrapy nuceneho
vyhnanstvi. Cisar s cisarovnou se jiz na miste informovali, ze neco podobneho se stalo pred
vice nez padesati lety i zde, v Nemecku a pohovorili jak o utrapach, ktere provazely souziti
ceskeho a nemeckeho naroda. I jejich verna druzina pratel, ktera uprchla z Asie spolu s nimi
se podelila o zkusenosti ze svych vlastnich asijskych zemi. Musime priznat, ze to nebyly veci
z nejveselejsich. Nicmene vsichni vime, ze se musime na nas ukol pripravit psychicky a
potrebujeme proto odreagovani. Nasledovaly tedy hry! Prvni byl "Stolni fotbal" - tedy v
zivotni velikosti! Dva brankari, ctyri obranci, pet zalozniku a pet utocicich hracu. Hra mohla
zacit. Dalsi bylo Clovece nezlob se. Jak jinak, nez v zivotni velikosti. Misto obycejnych
policek byla policka s ukoly! Nakonec to nejlepsi - slavny Famfrpal!!! Ten zna snad kazdy.
Brankari na kostatech brani, ostatni se snazi do brany umistit mic camral, polem proleta
okridlena Zlatonka. A dale? "Coz takhle udelat si taborak?", navrhla cisarovna. A jak rekla,
tak se stalo. Zpevy se rozlehaly, tvare se usmivaly, az do tmaveho soumraku...
- Včerejší dopoledne, kdy jsme se dozvídali něco o asijských zemích mě moc nebavilo, ale
líbil se mi odpolední program, protože jsme hráli obří „člověče nezlob se“ a taky stolní fotbal.
Večer u táboráku byl taky povedenej, i když jsem neznala většinu slov od písniček.
Liduška Pavelková
Nach unserer gestrigen Wasserschlacht bekamen wir gleich heut in der Früh den ersten
Schock verpasst. Wo wir gestern noch so viel Wasser hatten, war nun plötzlich gar keins mehr
da. Die Lagerleitung hat aber ja dann gleich die zuständigen Stellen in der Gemeinde
verständigt und Gott sei Dank, war bereits mittags das Wasser wieder da. Zuvor stand "SdJSojka-was ist das?" auf dem Programm. Natürlich gehört dies zum Pflichtprogramm (das eher
nicht so leicht zu vermitteln ist), aber wenn man als Teilnehmer schon öfter in Gaisthal war
und es meistens J auf die gleiche Weise vermittelt bekommen hat, kann das ziemlich
langweilig werden. Ich hätte es besser gefunden, wenn alle in 2 Gruppen (dt. und tsch.)
aufgeteilt worden wären, da alles durchs übersetzten noch länger gedauert hat und es etwas
eintönig wurde. - Auch, wenn ich weiß, dass ihr euer Bestes gegeben habt. J Die
Kofferpackeinteilgruppen (Die Jugendlichen sollten sich überlegen, was sie einpacken
würden, wenn sie eine Stunde Zeit hätten und wüssten, dass sie ihr Zuhause nie wieder sehen
würden. Anm. d. Red) waren deshalb genau die richtige Abwechslung. Als dann die einzelnen
Asialänder vorgestellt wurden, war das zwar interessant, aber echt ein bisschen zu viel Info
auf einmal. Das Mittagessen war natürlich wieder mal supamegagut J. Der "Schachmittag"
(Mensch ärgere dich nicht, Kicker und Harry Potters Quiddich wurden mit Menschen als
Spielfiguren nach gestellt. Anm. d. Red.) war im
Gegensatz zu den alljährlichen anderen Spielen echt ne supergeile Abwechslung. Vor allem,
weil's mal was Neues und lustiges war. Der einzige Nachteil beim "Mensch ärgere dich nicht"
war, dass es sich durch die vielen Aussetzfelder ziemlich in die Länge gezogen hat und man
irgendwie nicht so richtig vorankam! Aber sonst: Lustige Einfälle!!! Ich sag nur Quiddich
(oder wie man das schreibt) und Spigy alias Schnatz in der gelben Jacke J. Für Pilzfans war
dann die Suppe genau das richtige Schmankerl. *G* Abends gab es nun endlich das
Lagerfeuer. Die Stimmung bei Songs von Lucie, Mike and the mechanics, ACDC
(Teilnehmerbeitrag!!!), aber auch den klassischen Lagerfeuerliedern war einfach nur urig
griabig pfundig genauso wie das von 3 Betreuern vorgespielte tibetische Märchen. Wie jedes
Mal ein gelungener Tag!!!
Den 4
Z milosti cisare, cisarovny a jejich verne druziny se dnesni ranni gong rozeznel o hodinu
pozdeji. Tato mila skutecnost vyvolala ve vsech prijemne pocity z delsiho nocniho rozjimani.
Ostatne cely dnesni den byl takovy vyjimecny. Dobry pritel cisarskeho paru nas pozval na
prohlidku nepalskeho chramu, ktery se nachazi pobliz naseho utociste. Meli jsme moznost
ocitnout se na chvili v jinem svete a s trochou smutku v srdci si zavzpominat na nasi rodnou
Asii. Nasi mladi hostitele byli nadseni mystickou atmosferou chramu a odnesli si s sebou
mnoho blazenych zazitku. Pri ceste zpet jsme objevily osamocene jezero s blankytne
trpytivou vodou. V takovem horku jsme nemohli odolat a stravili jsme zde zbytek slunecneho
odpoledne. Vecer jsme cely den zakoncili vydarenou oslavou boha DISCONA a v prubehu
veselice jsme z rad nasich mladych pratel vybrali 10 odvazlivcu, kteri od se dnesniho dne
budou moci podilet na vytvareni programu.
- Den začal příjemně. Vstávali jsme o hodinu později a to každý přivítal. Odpoledne nás
čekalo další překvapení – výlet. Nastoupil jsme do autobusu a jeli. Cesta byla zdlouhavá, ale
stálo to za to. Navštívili jsme překrásný himalájský objekt. Po shlédnutí následoval odjezd do
bazénu. Skvěle jsme se bavili. Večer to bylo skvělé.
Jakub Růžička
- Ráno o 2:00 nás zobudili aby sme sa trošku prešli. Bolo to celkom fajn, iba raz na mňa
hodili múku. Ráno v 7:00 nás zobudili na roscvičku. Na raňajkách nám oznámili, že sa
pojďeme okúpat. Dost dlho jsme jeli. Bol tam velký tobogán ale dosť dlho som tam čekal.
Boli tam dva mostky, z malého som skákal, ale z večeiho som skočil iba ras. Škoda, že sme
tam boli iba 2 hodiny.
Tomáš Podola
Wir wurden heute erst um 8 Uhr geweckt, was an unserer Müdigkeit nichts änderte. Doch als
wir nach dem Morgensport auf das Tagesprogramm schauten, wurden wir SOFORT wach,
denn dort stand nichts außer Urlaub, Urlaub, Urlaub. Einen Jubelschrei gabs auch beim
Frühstück, dann es gab Nutella. Manch einer dachte schon, dass die Betreuer verschlafen und
die Küchenleitung was falsch verstanden hatten. Währende des Frühstücks stellte sich dann
raus, dass wir schwimmen gehen. Um 10.00 Uhr wurden wir dann mit nem Doppelbus
abgeholt, mit dem wir nach einer EWIGEN; ABER WIRKLICH EWIGEN Busfahrt bei
einem Nepal Tempel (Wir besuchten den bei Regensburg aufgestellten Nepalpavillion der
Expo 2000, Anm. d. Red.)ankamen. Die Enttäuschung war groß, da wir dachten, wir fahren
gleich zum schwimmen. Doch letztendlich war die Führung zwar heiß, aber interessant. Nach
der zweiten langen Busfahrt waren wir schon so fertig, dass wir als wir endlich im Freibad
ankamen erst mal nur ins Wasser sprangen, wie wild, um uns abzukühlen. Es gab mehrere
Tauchaktionen und Rutschkeitten; die Zeit im Schwimmbad ging am schnellsten vorbei. Und
so saßen wir auch schon wieder im HEIß-geliebten Bus zurück nach Gaisthal. Während des
Tages sollten wir die Zeltsprecher fürs Lagerparlament wählen. Die Zeltsprecher wurden nach
dem, heute warmen, Abendessen bekannt gemacht. SO wählten wir vor der Disco noch zwei
Lagersprecher, einen tschechischen und einen deutschen (Petr Melkus und Philipp Sablella,
Anm. d. Red.). In der Disco wurde gerockt, getanzt, geschmust und gebrakedanced und einige
Pärchen fanden zusammen... Hach, das war ein schöner Abend und viele fielen müde ins Bett.
Den 5
Cisarovna se od svych zvedu dozvedela, ze se v mistnim mestecku schovavaji nasi
pronasledovatele. Proto jsme rano dostali rozkaz prozkoumat teren a podat dukladnou zpravu.
Prohledali jsme celou vesnici a nastesti jsme nezaznameli zadne nebezpeci. V mistnim potoce
jsme si nachytali par rybek a na obed jsme z nich pripravili vynikajici sushi. :o)) Bylo dobre,
ale ne tak lahodne jako u nas doma. Po jidle jsme se na par chvil venovali meditaci a pote
mohl den pokracovat. V blizke vesnici se konaly Fing lei sio, takzvane Hry bez hranic. Jsou to
hry specialne vymyslene na zdokonaleni fyzickych a psychickych zdatnosti, jako napr.
hledani ukrytych artefaktu, potapeni, orientace v prirode poslepu, prenaseni tezkeho nakladu
prez prekazky apod. Cisaruv cinsky pritel Quei - Li - Quidator prinesl do tabora ukazat svuj
novy vynalez - obrazkovy projektor. Cely vecer jsme proto stravili sledovanim filmu s
nazvem Pelisky, ktery pochazi z jakesi sousedni male zeme. Byli jsme opravdu nadseni.
- Ráno začalo uklízením (F.A.K.), myslím si, že to bylo nutný. Odpoledne byly hry bez
hranic, posty byly zajímavě vymyšleny. Z celýho dne mě nejvíc zaujalo kino. Hráli Pelíšky, je
to opravdu krásnej film. Moc se mi líbilo, že byl český film s německými titulkami.
Peťulka Plechatá
Heute ham wir wieder alle gedacht "Yuhu, wir dürfen schon wieder länger schlafen", aber das
war wohl nix weil um 7.15 Uhr dann doch die Betreuer in unseren Zelten standen und uns
zum Frühsport animieren wollten. Nach dem Frühstück kam dann der allseits beliebte
Programmpunkt "FAK" (Freiwilliges Aufräumkommando, Anm. d. Red.) bei dem wir den
Zeltplatz wieder voll auf Vordermann brachten. Danach wurden wir mal wieder in Gruppen
eingeteilt und mit drei DIN A4 Seiten Fragen ausgerüstet ins Dorf geschickt, um dort auf
diese Antworten zu finden. Außerdem mussten wir bei einigen Betreuern Aufgaben erfüllen.
Leider waren die Posten nicht weit genug voneinander entfernt und so entstanden lange
Wartezeiten. Nach einem leckeren Mittagessen gabs dann ein sehr lustiges Spiel, nämlich das
"Spiel ohne Grenzen", bei dem wir u.a. Ketchup essen und in Mehl tauchen mussten. Am
Abend haben wir dann noch einen tschechischen Film angeschaut (Pelisky), der einerseits
lustig, andererseits sozial- bzw. gesellschaftskritisch und gefühlsbetont war. Und dann sind
wir wie immer müde von den Strapazen des Tages in unsere Schlafsäcke gekippt.
Den 6
Jiz sestý den exilu a o dceri císare a císarovny
stále zádné zprávy. Slunce pálí a zhne, ale my tvrde odoláváme, pokracujeme na nasí ceste
Asií. Na dnesní den máme ohlásenou návstevu spríznených umelcu, kterí nás chtejí trochu
povzbudit. Proto i my si pro ne musíme neco pripravit! Trénovali jsme zpev, sili narychlo
kostýmy a pod vedením palácové tanecnice a jejích pomocníku dopilovávali choreografii. Po
nárocných prípravách jsme si dali sladký obed, musíme si urcite opsat recept, protoze nám
vsem ooooopravdu chutnalo. Odpoledne jsme meli v plánu zorientovat se cvicne po celé Asii,
získat visa do jedotlivých zemí apod. K tomu jsme si nakresili mapu, kde jsme cvicne urcili
polohu japonských ostrovu, trí nejdulezitejsích pohorí v Asii, cínskou zed...Nakonec nás
cekalo císarovo osvícení, které po vsech tech hlavolamech, jazykolamech a cekáních na
úradech bylo pro nase zavarené mozky úlevou. Po veceri jsme se dozvedeli neco o zvycích,
které jsou v jednotlivých zemích Asie velice dulezité. Byla to jedna z nejpoucnejsích lekcí,
protoze práve zvyky a pravidla bezného chování jsou to, co nás muze prozradit na nasí
veledulezité misy!!!!! Pak uz jsme jen bavili nase hosty, doufejme, ze se nám to vydarilo.
Usínali jsme s myslenkou na to, co nám prinese dalsí gaisthalské svítání...
Nachdem wir wie immer viel zu früh geweckt wurden, alle total müde waren und gefrühstückt
hatten, machten wir uns an die Vorbereitung für die Karaokeshow. Schön war dabei, dass wir
die Gruppen selbst bilden durften. Unsere liebe Lena half uns die Texte und Melodien
einzustudieren. Die Choreographie blieb uns überlassen, genauso wie die Kostüme und die
Plakate. Die Songs waren super, aber eine größere und aktuellere Liedauswahl wäre gut
gewesen. Der Kaiserschmarrn beim Mittagessen war wunderbar, aber leider mussten wir sehr
lange warten. Das "Beam-Spiel" am Nachmittag war wieder mal ein neues Spiel, bei dem wir
am Anfang erst einmal die Logik des Ablaufes herausfinden mussten. Bei Reisen durch die
verschiedenen Länder Asiens konnten wir Hinweise erarbeiten und am Ende in Indien die
Erleuchtung erlangen und eine Asienkarte zeichnen. Die Karaokeshow am Abend war ein
voller Erfolg, da alle gut gesungen haben und super Ideen für den Auftritt hatten. Nach
Britney Spears, Christina Aguilera, ABBA und Robbie Williams sorgten die Betreuer mit "I
will survive" und "Summer Nights" von Grease dafür, dass die Stimmung überkochte.
Ausnahmsweise gingen wir dann noch nicht alle ins Bett, denn es hatten die Überfaller
angekündigt. Wir bewachten also in Gruppen von 6 Leuten jeweils 2 Stunden erfolgreich die
Platz und die Fahne.
Den 7
Naaaaaaastup ! Zavelel cisarsky general. Sbalili jsme si nejnutnejsi potraviny a hodne vody na
cestu a vydali jsme se na narocny celodenni vycvik. Ptate se proc ? Je preci velice dulezite,
abysme pri zaverecne misi meli dobrou vydrz, smysl pro kolektivni praci a orientaci v divoke
prirode. Byli jsme rozdeleni do osmi skupin a brzy po snidani jsme vyrazili na cestu. Bylo pro
nas pripraveno sedm stanovist, na kterych jsme si overovali svou pripravenost pro veliky
ukol. Nekteri z nas si sahli az na dno svych sil, ale vsichni jsme nakonec cisarskemu paru
dokazali, ze na to mame !! Po navratu do tabora nas cekalo prijemne prekvapeni v podobe
nove otevrene cajovny u gaisthalskych salku. Vlastne to neni ledajaka cajovna. Je to par
drivek a na nich handra. :o) Ale vypada to pekne. Ani vecer jsme se nezastavili, neb na
odpocinek neni casu. I pri vecernim programu prevladala akcni nalada. No, a co dal ? Do
hajan !!! Tak zase zitra. Saionara.
Als wir nach dem Aufstehen auf den Tagesplan kuckten, bereitete sich schon bei vielen eine
gedrückte Stimmung aus. Nach dem Frühstück gings dann schon los: Schnitzellauf! Von
vielen gehasst, von manchen geliebt, von den meisten schweigend hingenommen. Cuca hat
uns am ersten Posten einige Fragen gestellt, bei denen wir leider fast nichts wussten. Nach
einem eher kurzem Stück mussten wir bei Marina mit zusammengebundenen Füßen einen
Parcours bewältigen. Nach ein paar Kilometern waren wir dann bei Eva zum
Reistransportieren. Leider waren die Regeln nicht ganz klar und so gab es viele
unterschiedliche Ergebnisse. Außerdem war es ziemlich nervig, dass wir als letzte Gruppe alle
Markierungen
(Klopapier
usw.)
einsammeln mussten. Dann gabs endlich
das wohlverdiente Essen! Hat super lecker geschmeckt (Lob an die Küche!), nur Wasser zum
Abspülen hat gefehlt. Nach dem Essen mussten wir beim Spigy Steine in einen
Getränkekasten. Leider konnten wir kaum treffen, weil der Abstand zu groß war. Nach
diesem Posten wurde es erst richtig anstrengend. Der Marsch über die Schotterwege war
wegen der Sonne ziemlich mühevoll. Fast 3 Stunden später kamen wir bei Toni und Chris an.
WASSERMELONEN!!! Außerdem mussten wir im Wald versteckte Sachen suchen. Das war
ganz gut! Wir waren noch super motiviert (jedenfalls sah es so aus, weil wir uns so über den
Posten gefreut haben). Nächstes mal wären mehr Posten besser, damit es nicht so langweilig
wird. Nach einer weiteren Ewigkeit waren wir dann bei Kendy angelangt, wo wir Wasser mit
Löffel in einen Becher löffeln mussten. Dann kam die schlimmste Strecke, denn trotz
ausdrücklicher Sockenpflicht für alle, hatten einige keine an und so wurden wir immer
langsamer. Luky forderte beim letzten Posten noch einmal unser Teamwork und dann gings
auch schon zurück zum Zeltplatz. Wir waren anfänglich aufgrund der 8-stündigen Wanderung
ziemlich fertig, aber zumindest ich habe mich richtig wohl gefühlt.
Den 8
Dnesni den pro nas zacal o neco pozdeji. Po vydatne krmi jsme meli moznost navstivit mistni
klaster a oddat se na par chvil motlidbam a rozjimani. Ti, kteri zustali v nasem utocisti meli za
ukol uklidit vsechen ten neporadek, co se za poslednich dni u nas nashromazdil. Zbytek
dopoledne jsme vyuzili ke spolecnym hram na mistnim, jak rikaji evropane, fotbalovem hristi.
Nechybelo ani prijemne osvezeni, ktere jsme si vychutnali u mistnich studenych gejziru.
Odpoledni program byl zameren na pripravu vecerni oslavy, na ktere mely byt vybrany
nejkrasnejsi a nejlepsi jedinci z nasi skupiny. Kazdy mel za ukol nejakym zpusobem se
zkraslit a pripravit si zajimave vystoupeni. Zabavny vecer, moderovany nasimi ruskymi
sprizneci, Sasou a Natasou, byl odmenen bourlivym potleskem a dokonce nas navstivil nam
vsem
znamy
host
z
Ameriky
-
Spiderman...
Heute sind wir erst eine Stunden später, d.h. um 8 Uhr aufgeweckt worden - das fanden
bestimmt alle gut. Alle die wollten sind mit Poldi in die Kirche gegangen, die anderen freuten
sich beim Frühstück über das allseits beliebte Gaisthalmüsli. Nach den Diensten ging es
weiter mit einem großen FAK (=Freiwilliges Aufräumkommando), das natürlich sehr blöd
war. Nach den Tummelspielen und dem Mittagessen, ging es um 15.00Uhr weiter mit dem
Nachmittagsprogramm: Vorbereitung für "Gaisthal sucht den Superstar". Jede der 10
eingeteilten Gruppen musste einen Auftritt im Bereich Comedy und einen im Bereich Modeln
vorbereiten. Das Model war leider ich (wirklich süß!!! Anm. d. Red.). Nach dem Essen
erfuhren wir beim Theater das wichtigste über Essen, Kultur und Alltag in Asien und speziell
in Japan und Russland. Bei dem "Gaisthal sucht den Superstar"- Abend gewannen im Bereich
Comedy die Gruppen 3 und 5 und Robin war das beste Model. Nach der Abendfeier gingen
alle ins Bett und ich schlief sofort ein.
Den 9
Nas pobyt v exilu se prekulil do noveho tydne. Stale sviti slunce, zem je vyprahla, zda se, jako
by zde uz mnoho mesicu neprselo. Pro nas to znamena dobrou prupravu na asijske pouste,
zaciname byt nervozni, nejradeji bychom se jiz vydali na cestu a zachranili dceru cisare a
cisarovny. Misto toho jsme si vsak opet zopakovali neco malo z nemeckeho jazyka, k tomu
ovsem i pribyla trocha japonstiny a cinstiny! Dale jsme se rozptylili zpevem a tancem, ani
umorne vedro nas neodradilo od radosti z pohybu. Krome toho jsme se pod vedenim
spriznencu cisarskeho paru naucili mnoho zajimavych veci - napr. kaligrafie, vyroba asijskych
kvetin apod. Po obede jsme se rozdelili na dve poloviny a sice ne - jak by nekdo ocekaval na
Nemce a na Cechy, ale na holky a na kluky. Muzska cast osazenstva odesla za svym
programem z tabora, ucili se cestou ryze muzskym dovednostem - jako je prace s mapou,
komoasem, uzly, kterak rozdelat ohen atp. Ta krasnejsi polovina zustala v exilu a jejim
hlavnim ukolem bylo, odpocinout si, neco prijemneho si uvarit apod. Vecer jsme se vsichni
sesli u taboroveho ohne, kde jsme po par minutach opet splynuli v jeden celek, v jeden tym.
Nicmene timto jeste dnesni den neskoncil. Uprostred noci jsme byli probuzeni a museli jsme
podstoupit zkousku odvahy, abychom dokazali svou zdatnost...A timto zu dnesni dlouhy den
opravdu skoncil.
- Dneska dopoledne jsme měli zájmové skupiny. Já jsem si vybrala čínské znaky, bylo to
docela zajímavý a bavilo mě je kreslit, pak jsme si mohli vybrat třeba břišní tance, fotbal,
twist art…
Odpoledne to bylo super, když všichni kluci odešli, móóóc se mi to líbilo, akorát mě mrzí, že
jsem nestihla masáže. Ale zase jsem měla krásný tetování. A večerní táborák se mi taky líbil.
Terka Ždimerová
Nachdem Frühsport gab es ein Frühstück
und danach SiTaSpra. Singen und Sprachkurs war ok, aber dass wir beim Tanzen einen neuen
Tanz (Chacha, Anm.d.Red) gelernt haben, finde ich super. Danach waren die
Neigungsgruppen dran (zB Volleyball, Fußball, Bauchtanz, kreatives Schreiben). Es ist gut,
dass es Sachen gibt, bei denen man sich nicht anstrengen muss, oder auch andersrum . Später
gabs dann die "gut gesalzene Suppe"(Orginalzitat Bob: "Der Bauchtanz vor unserm Fenster
war so gut, dass er die Suppe verdorben hat J", Anm. d. Küche). Danach war der Supi-gute
Mädchennachmittag dran.(Die Jungs vergnügten sich bei Lagerfeuer, Schaschlik, Crosslauf
und den 3 Ks (Karte - Knoten - Kompass), Anm.d. Red.). Bei uns wars voll super, da gibts nix
zu meckern. Dass Essen war zwar scharf, aber total lecker und der Nachtisch auch. Bevor die
Jungs zurückkamen haben wir noch mal richtig aufgedreht (die Musik vor allem). Am
Lagerfeuer haben wir dann alle gesungen. Das Gute daran war, dass wir Liedtexte bekommen
haben. Um 10 Uhr mussten wir ins Bett (wie immer). Doch das besondere war, dass wir
mitten in der Nacht aufgeweckt wurden und eine "Mutprobe" bestehen mussten. Alle Zelte
nacheinander von 1-10 und dann die Fähnlein. Das blöde dran war, dass der Mond zu hell
schien und man die Erschrecker gesehen hat. Alles im Ganzen aber ein SUUPER Tag.
WEITER SO!
Den 10
Dnesni den jsme vyrazili opravdu za dalekym cilem. Rozjeli jsme se podivat do rodne zeme
ceskych kolegu, konkretne do jakychsi Marianskych lazni. Bylo to tam opravdu nadherne,
kazdy z nas stravil cas po svem, ovsem az pote, co jsme na pokyn nasich "ucitelu" dukladne
prozkoumali mesto. Odpoledne jsme se vratili zpet do Nemecka, zajeli jsme opet ke krasne
modre vode, kde jsme se prijemne ochladili a v ruznych radovankach stravili mnohoh
radostnych chvilek. Po navratu do naseho milovaneho Gaisthalu - zaciname si tu zvykat,
skoro jako bychom tu chteli zustat navzdy - jsme se obcerstvili a pokracovali v tomto
prijemnem dni vecerem ve znameni TANCE. Co dodat? Snad jen to, zu nase netrpelivost
narusta a cekame kazdym dnem, ze vyrazime na cestu...
Tento den začal poněkud nepříjemně, vstávali jsme
docela brzo a měli jsme naspěch. Po snídani jsme se dozvěděli, že pojedeme do ČR.
Nastoupili jsme do nóbl autobusu. Cesta byla dlouhá, ale stálo to za to. Přijeli jsme do
nádherného města Mariánské lázně. Domy byly s nádhernou štukaturou ve slohu baroka.
Kolonáda byla velmi nádherná, nejpěknější byla zpívající fontána, na tomto městě bylo ale i
něco špatného – moc vysoké ceny. Z Mariánských Lázní jsme se jeli koupat o Německa,
koupání bylo skvělé, nadchlo mě to, že příkazy byly psány v češtině. Po koupání jsme jeli
zpět do tábora a byla moc dobrá večeře. Po večeři byla diskotéka, to bylo super, a po ní jsme
šli spát. Byl to docela dobrý den.
Den 11
A je to tady. Hned rano nam cisar s cisarovnou a svymi prateli oznamili, ze nastal cas,
pripravit se a vyrazit. Jejich dcera je v ohrozeni, ze ji unosci odvezou mimo Asii a to uz
bychom ji asi nenalezli... Proto rychle do prace, abychom se nicim nezdrzovali. Na pokyn
Dalai Lamy jsme si sehnali medicinu, vyrobili jsme si pravy samurajsky mec, poznavaci
znaky - abychom se navzajem v Asii rozpoznali. Odpoledne jsme si mezi sebou zvolili
nejreprezentativnejsi par, byla to jen takova mala kratochvile, kterou jsme si pro zpestreni
nalady pripravili sami pro sebe. Na zaver celeho dne jsme si navzajem dokazovali, nakolik
jsme jiz v asijskych tematech zbehli. Vysledkem bylo pevne presvedceni, ze zitra se s
klidnym svedomim muzeme vydat na dalekou cestu...
Der Tag begann mit dem Aufruf zum Geländespiel, bei dem die Teilnehmer nun endlich auf
die bereits zu Anfang des Lagers angekündigte Reise durch Asien geschickt wurden. Ihre
Aufgabe war es, die Tochter des chinesischen Kaiserpaares aus den Fängen böswilliger
Entführer zu befreien, bevor sie sie auf Nimmerwiedersehen verschwinden lassen konnten.
Nachdem sie sich 1 ˝ Wochen auf diese Aufgabe vorbereitet hatten, sollten sie nun endlich
ihre Fähigkeiten (z.B. Wissen über asiatische Kulturen, etc.) unter Beweis stellen. Es galt nun
bei der Vorbereitung Hut, Scherpe, Medizin und Schwert zu basteln. Danach wurde Bingo
gespielt, was sich bei der Hitze anbot, da es spannend, aber nicht anstrengend ist. Die
mittäglichen Schinkennudeln waren "der Hammer" und so gestärkt konnte das
Lagerparlament seine Aufgabe antreten: der Teilnehmernachmittag stand an. Für das
Betreuerteam war es ein schöner, ruhiger Programmpunkt, da die ganze Organisation in den
Händen der Teilnehmer lag. Sie hatten sich eine "Mr. und Mrs Gaisthal Wahl ausgedacht, bei
der die Kandidaten aus jedem Zelt 3 Mal auf die Bühne mussten. Einmal in Alltagsklamotten,
in Badebekleidung und zu einer Spezialkategorie, in der sie ihre Talente präsentieren sollten.
Die Wahl fiel mit Jenny Lenzcyk und Nicolas Steinegger (alias ACDC) auf zwei echte
Persönlichkeiten. Uns hats gefallen, aber laut Meinung der Teilnehmer wollte keine rechte
Stimmung aufkommen. Abends hatten dann wieder die Betreuer das Programm in der Hand
und der Impro-Spieleabend "Zeigt uns Asien" fand statt. Die Teilis mussten Lieder zuende
singen, asiatische Masken schminken, ein Reiswettenessen bestreiten (Sieger auch hier
ACDC), Schriftzeichen aus dem Gedächtnis malen, usw. Alles in allem "war der Tag ganz ok,
aber es gab schon bessere" (Judith Braun) und wir freuten uns alle auf das Geländespiel am
nächsten Tag.
Den 12
Nas ukol se priblizil ke konci. Jiz vime, kam unesli dceru naseho cisare a nasi cisarovny. Nyni
nas ceka dlouha cesta, vedouci skrz huste lesy a rozlehle stepi. Hlavni je zachranit malou
cisarovnu, na nic jineho nemame v tuto chvili ani pomysleni. Pocasi nam na cestu preje,
vedra, ktera nas takovou dobu suzovala, polevila. Prochazime celou Asii a snazime se,
abychom nebyli prozrazeni! Zatim se nam dari, nicmene nepolevujeme v ostrazitosti. Cestou
nas ceka par neprijemnych otazek, ktere ovsem diky svemu vycviku hravne dokazeme
zodpovedet a pokracujeme dal. K veceru se vsichni schazime spolecne na louce a diskutujeme
o ceste a o moznostech objeveni male cisarovny. Vecer by to byval byl velice prijemny a
hodlali jsme ho zavrsit kratkym posilujicim spanek v lese pred tim, nez se vydame na
posledni stec. Bohuzel vsak zacalo prset, obloha se zatahla a hromy a blesky nas zahnali zpet
do tabora...Jaka skoda. Kazdopadne jsme svou misi v zadnem pripade nemohli vzdat, proto
jsme v noci vstali a bezeli tmavou noci, buracejicim vichrem, kapky deste nas smaceli a my
sli dal a dal....A objevili jsme ji! Zachranili jsme ji! Privedli jsme ji zpet do tabora, cisarovi a
cisarovne, nedovedete si predstavit, jakou ti dva meli radost. A tak jsme vsichni spolecne sli
spokojene spat...
- Asi v sedm hodin jsme vstávali a proto pro mě den nezačal příliš dobře. Později jsme měli
ranní slavnost a snídani. Po snídani byl dost velký fofr, takže nabalit věci a připravit se ke
startu. Po třicetikilometrovém chození a soutěžení v různých disciplínách jsme se utábořili
poblíž GAISTHALU. Zpočátku to vypadalo nadějně. Hráli jsme fotbal, kuchaří nám
ugrilovali párky. Asi v polovině večerního programu začalo lít jako z konve. Vedoucí
rozhodli, že to pod širákem nemá cenu. Někteří zapálili ještě pochodně a šlo se do tábora spát.
Po příchodu jsme museli okamžitě na kutě. Asi ve dvě hodiny vedoucí celý tábor vzbudili a
začalo hledání princezny. Po konci hry šli ještě někteří na horký čaj a potom všichni na kutě.
Der Tag begann mit einem stressigen und frühen Aufstehen um kurz vor 7 Uhr! Als alle den
Morgensport endlich hinter sich hatten, mussten wir uns beeilen um zum Frühstück zu
kommen. Nach dem Frühstück verließ Gruppe 1 als erste den Platz, um das Geländespiel zu
bestreiten. Danach folgten im 15-Minuten Takt 7 weitere Gruppen. Die Idee bei diesem Spiel
den Teilis echte Eier mitzugeben war gelungen, obwohl diese sehr zerbrechlich waren J und
ihr Ziel nur bei einer Gruppe erreichten. Trotzdem a Gaudi!!! So latschten wir den ganzen
Tag rund um Gaistahl dahin (zwischen 33 und 35 km, Anm.d.Schuldigen) und erledigten
unsre Aufgaben bei den 13 Posten! Um Mittag rum waren alle sehr hungrig und freuten sich
aufs Essen, doch leider wurden sie mit einem faden Eintopf enttäuscht (war aber das erste Mal
in dem Lager). Für einige Teilis, wie z.B. Gruppe 6, war der lange Marsch zwar anstrengend,
sie gaben aber nicht auf und schleppten sich "tapfer" (haha) ins Ziel (wir sind stolz auf euch,
Anm. d. Lagerleitung)... Die größte Gaudi hatten viele bei der Durchquerung der Ascha. Am
Ziel, dem alten gaisthaler Bahnhof, angekommen, gab es lustige Spiele, und die Teilis wurden
mit endsguten Würstln verpflegt. Als alle Speis und Trank zu sich genommen hatten war es
schon halb 9. Dann versammelten sich alle um das Lagerfeuer und sangen. Doch leider war
das Wetter gegen uns, und so mussten wir die "Waldnachschlafaktion" leider abbrechen. Wir
packten schnell unsere Sachen und machten uns auf den Weg, welcher SEHR
ROMANTISCH WAR, da es ein Fackellauf war! Am Zeltplatz angekommen waren wir alle
sehr fertig und schliefen schnell ein. Doch plötzlich, mitten in der Nacht, wurden wir durch
ein Leuchtsignal geweckt und zogen uns schnell an, um im strömenden Regen den Schatz zu
suchen. Einige Betreuer und Teilis hatten Angst, da es donnerte und blitzte und wollten
wegen des starken Regens frühzeitig abbrechen. Als der Schatz gefunden war, erwärmten sich
alle am warmen Tee und hüpften wieder in ihre Betten. COOLER TAG!
Den 13
Bylo nadmiru jasne, co se dnesni den bude dit. Pote, co nejlepsi skupinka objevila a
zachranila dceru cisare a cisarovny, nasledovaly mohutne oslavy. Museli jsme se na ne sice
trochu pripravit, nicmene jsme doufali v to, ze vecer bude o to velkolepjejsi. Po poslednim
obede v nasem exilu, nasledoval turnaj ve fotbale - jako kratochvilna soucast oslav. Vsichni
spolecne jsme odpoledne navstivili pravy nefalsovany asijsky trh, kde jsme zakoupili mnoho
roztodivnych vecicek, krome toho se nekteri znas povdavali a pozenili, zasli si na prave
thajske masaze apod. Posledni veceri si vsichni uzili, jak cisar s cisarovnou a jejich nejblizsi,
tak cele osazenstvo usedli na zem k prave cinske veceri, kterou zdolali pomoci jidelnich hulek
:-))) A pak? Hudba, tanec a zabava, krepcilo se a slavilo se, ke slovu se dostala take slavnostni
ovocna bowle, kterou pripravila kuchyn v cele se sefem Bobem. Jake bylo prekvapeni, kdyz
neco malo po jedenacte hodine se objevil cisarsky par se svym samurajem a pozvali vsechny
ostatni k malemu pruvodu a pozastaveni se nad uplynulymi 14 dny. Podekovali vsem
zucastnenym a sve mile agenty povysili na svou druzinu nejvernejsich. Na pamatku obdrzel
kazdy ze zucastnenych kamen s cinskym znakem, ktery jim navzdy bude pripominat tuto
velkolepu udalost leta roku 2003....
Den 14
Posledni den...Co vice dodat? Slzy se vsem hrnuly do oci jiz od casneho rana, sbalili jsme si
sve veci, naposledy spolecne posnidali a pak uz nas cekal jen zaverecny kruh. Naposledy stali
vedele sebe udatni samurajove, palacove tanecnice, krasne gejsi a vousati muzici...Posledni
pisen, posledni objeti...Uvidime se tu zase za rok?
Gaisthal Junior
Tento rok jsem byla tak dojata, když jsem odjížděla z Gaisthalu, že vám o tom musím napsat
pár řádek.
Bylo to prostě fantastické. A to do slova a do písmene. Nejen že bylo Fantazie jako
téma, ale počasí se měnilo také fantasticky rychle – samo k horšímu a naše pouť s Bastienem
po stopách císařovny stříbrného města se tím trošičku zkomplikovala, ale to nám „nikomu“
nevadilo a dospěli jsme ke zdárnému konci. Zachránili jsme Fantazii, přemohli zlou
čarodějnici Xaidu a se slzami v očích mohli odjet domu.
Takových nových her a tváří do kupy jsem neviděla ani nepamatuji. A víte, jak mi všichni
chybíte? Nevíte. Taaaaaakhle mooooooooc. A příště v Gaisthalu, Plasech, Bohdalově, Brně,
Praze, to je vlastně jedno kde, ale zase budeme spolu. Třeba už bez Bastiana a jeho věrného
přítele Indiána, Falca, Kamenožroutů a stříbrného města, ale zase se uvidíme a budu mít
slzičky na krajíčku jako třeba teď, když na to vzpomínám.
Moc, moc děkuji Romance za dopis a doufám, že jí došla má odpověď. A tímhle také
vyhlašuji soutěž pro všechny!!!!!!!!!!!!!
Napíšete mi dopis, ve kterém bude básnička na téma Gaisthal,
připíšete mi, jaké máte dojmy z Gaisthalu a ostatních akcí (Plasů,…),
pak to pošlete na moji adresu: Veronika Linková
Havlíčkova 304
354 71 Velká Hleďsebe
nebo: [email protected]
Vyhodnocení bude v Zobačisku a už teď na vás čeká překvapení. Pište, pište, výhra už je
připravena. Pa vaše Veruška Beruška
Den 1
Již v brzkých ranních hodinách se započali sjíždět naši táborníci z nejrůznějších koutů České
republiky. Cesta luxusním autobusem probíhala nad očekávání hladce, a tak jsme všechny
naplněné energie a dobrou náladou mohli přivítat ještě před polednem a náš společný týden
začít vydatným obědem. Po krátkém odpočinku se ratolesti ubytovaly do svých stanů a
následně byly krátce zasvěceni do místních regulí. Zbytek odpoledne strávily procházkou v
blahodárném stínu lesa proloženou několika zábavnými hrami a soutěžemi.Večer jsme
společně nakoukli do tajů hazardu a zahráli si Bingo v dětském provedení o lákavé ceny.
Tento rozjezdový den strávený prozatím bez německých kamarádů, kteří již tradičně přijíždějí
o den později, jsme pojali oddychověji. Již zítra však vypukne vše na plný plyn...
Montag, den 18.08.:
Was mir gefallen hat:
Der Frühsport hat mir sehr gefallen, weil wir nichts Anstrengendes gemacht haben. Der
Sprachkurs war schön, denn da haben wir tschechisch gelernt. Ich weiß leider nicht warum,
doch das Singen hat mir sehr gefallen. Das Spiel ohne Grenzen war cool, denn die Spiele
waren echt schön. Das Steinschleuderspiel hat mir am besten gefallen. Im Aufenthaltsraum
hat mir das Kissenspiel am besten gefallen, denn da hat fast keiner das Kissen erwischt!
Was mir nicht gefallen hat:
Das Tanzen mit den Jungs hat mir nicht so gut gefallen, denn da mussten wir Händchen
halten. Bei dem Spiel ohne Grenzen hat es auf einmal angefangen zu regnen und das war voll
blöd... davor hat mir bei den Spielen noch das Kartensaugen überhaupt nicht gefallen, weil ich
das nicht konnte.
Martina Bartosz
Den 2
Dnešní den proběhl ve znamení příjezdu německých účastníků do tábora. Ti však dorazili až
během odpoledního klidu, proto nepředbíhejme a vraťme se do ranních hodin. Celé dopoledne
strávili jsme v duchu sportovním – konala se táborová olympiáda. Účastníci rozdělení do
skupin závodili jak o život a své síly změřili při všech možných i nemožných hrách jako
například „sedánek“ či potápění na čas.
Po obědě došlo k definitivnímu rozdělení do stanů a tábor – již v kompletním obsazení – se
mohl konečně rozjet na plné obrátky. Po večeři začal dnešní nejdůležitější program:
seznamovací večer neboli takzvaný „Kennenlernabend“. Nejprve před účastníky tábora
předstoupili naši hlavní vedoucí – Anne a Leo, avšak tentokrát jako starosta a starostka
Střibrného města z říše Phantásie. A proč to vše? „Lidé z Phantásie žádají všechny děti zde
shromážděné, aby vyslechly jejich naléhavou prosbu: jejich říši, která nezná hranic, pohlcuje
prázdnota. Za tím vším stojí zlá čarodějnice Xeide a její pomocníci, kteří způsobují, že
fantazie v myslích všech dětí i dospělých mizí do nenávratna....“
Proto se v následujících dnech všichni účastníci tábora vydají na dlouhou a obtížnou cestu,
aby pomohli zachránit Phantásii. Obstojí však v tomto nerovném boji? To závisí jen na jejich
schopnostech a především na jejich fantazii.....
Dienstag, den 19.08.:
Wie immer wurden wir am Morgen geweckt und machten Frühsport mit Michi, anschließend
putzen wir uns die Zähne. Dann kam das Frühstück, das uns allen sehr lecker schmeckte.
Nach dem Essen war endlich eine kurze Freizeit, danach begannen die Dienste. Beim
Vormittagsprogramm wurden wir in Gruppen eingeteilt, bekamen einen Zettel mit Aufgaben,
die wir lösen sollten und machten uns auf dem Weg in die Silberstadt. Um die Fragen zu
beantworten hatten wir zwei Stunden Zeit und musste immer wieder zwischen zwei Welten
hin und her beamen, das hat mir gut gefallen mit dem Nebel und der Hexenkugel. Als wir
fertig waren gab es Mittagessen, danach war wieder Freizeit. Am Nachmittag spielten wir
wieder ein paar Spiele und dann gab es schon Abendessen. Danach dankten wir und spülten
unsere Teller ab. Der Actionspieleabend hat mir sehr gut gefallen, weil wir immer schnell
Sachen aus den Zelten holen sollten. Anschließend besuchten wir wieder einmal Phantásien
und belauschten die Hexe, die Phantásien zerstören will. Am Schluss, nach der Abendfeier,
haben wir uns noch gewaschen und sind ins Bett gegangen.
Julian Oel
Den 3
Tento den se účastníci tábora již probudili v říši fantazie –
přesněji ve Stříbrném městě, kam je předchozí den jeho
starosta a starostka pozvali. Celý tábor se tedy přes noc
přeměnil do podoby Stříbrného města. Hned po rozcvičce,
nezbytné ranní hygieně a snídani se účastníci rozdělili do tří
skupin a během dopoledne se vystřídali na třech stanovištích:
Jedno z nich bylo věnováno nácviku ranní a večerní písničky a
zpívání dalších českých i německých písní k táboráku, u
dalšího se účastníci mohli „vyblbnout“ při tancování a u
stanoviště posledního byli účastníci prostřednictvím puzzle a
dalších her zasvěceni do tajů německého, resp. českého jazyka.
Poté, co jsme se všichni společně posilnili obědem z táborové
kuchyně a odpočinuli si při poledním klidu, začala hra
„Phantastico“. A tento název není náhodou – hry byly
vytvořeny opravdu s notnou dávkou fantazie, jako například
„Kartensaugen“. To můžete ostatně posoudit sami na přiložených fotografiích.
V závěru hry jsme se mohli přesvědčit o tom, že v zemi fantazie je možné opravdu vše –
zastihla nás bouře nevídané síly, snad seslaná zlými silami, jež podle všeho vytušily příchod
nadějné mladé krve do stále se zmenšující Phantásie.
A co se dělo dále? Po večeři se ve Stříbrném městě konečně objevil také Bastian. Čarodějnice
Xeide a její pomocníci na něj však přichystali lest vpravdě nevídanou: Bastian vlastní
kouzelný amulet, jenž mu splní jakékoli přání; netuší však, že s každým splněným přáním
mizí také jedna z jeho vzpomínek na Phantásii. Vymizí tedy fantazie v našich myslích již
navždy? To závisí jen na přizvaných dětech, zda spojenými silami svůj boj proti Xeidě a jejím
pochlebovačům vyhrají.......
Mittwoch, den 20.08.:
Mir hat das Essen gut geschmeckt, die Spiele waren auch ganz gut. Leider konnte ich aber
nicht mitspielen, weil ich krank bin und einen kaputten Fuss habe. Aber es geht mir bald
wieder besser.
Tschüss, eure Jenny.
Jennifer Lenczyk
Den 4
Dnešní den započal časným budíčkem tradičně v sedm
hodin. Po obvyklých ranních činnostech se účastníci přesunuli do přilehlé vesničky Gaisthal,
aby zde rozděleni do skupin zodpověděli dotazy nejrůznějšího charakteru. Nešlo tedy jen o
rychlost, ale také o postřeh a v neposlední řadě o schopnost dorozumět se s místními
obyvateli.
Po ryze středoevropském obědě – přírodním řízku se zelím, zeleninou, bramborovými
knedlíky a houbovou omáčkou, za nějž byla táborová kuchyně odměněna mohutným
potleskem – se konala další hra: „Beamspiel“. Při této hře se účastníci výpravy do Phantásie
přiučili dalším dovednostem v boji proti čarodějnici Xaidě a dalším zlým silám.
Později odpoledne se všichni účastníci rozdělili do povětšinou česko-německých smíšených
dvojic, aby se vydali na tzv. „Paarlauf“ – tedy běh v párech. Cestou bylo nutno splnit několik
úkolů, a to jak praktických, tak i vědomostních.
Večer proběhl ve znamení „Action“: skupiny účastníků soutěžily vzájemně proti sobě v hrách
jako hádání odpovědí na záludné otázky, předvádění různých činností formou pantomimy atd.
Ještě předtím se však zjevila Xeide a další postavy ze světa fantazie. Bastian se svým
indiánským pomocníkem Atrejem se totiž vydali do jejího hradu, aby napomohli vysvobození
dětské císařovny. To se jim sice nepodařilo, vědí však již, že jeden způsob, jak ji zachránit,
doopravdy existuje...
Po akčních hrách se Xeide zjevila znovu v kouřovém oparu přímo před svým ďábelským
Rukohradem. Byla již tma, a tak se jí podařilo všechny řádně zaskočit. Provolávala slávu
prázdnotě a pořádku, který má ve Phantásii zavládnout, jakmile říši ovládne celou. Podaří se jí
to...?
Donnerstag, den 21.08.:
Endlich, endlich bin ich beim Frühsport richtig wach geworden, weil wir gelaufen sind. Die
Gubersause nach dem Frühstück war super und sehr lustig, wir sind auf dem Zeltplatz
herumgelaufen und haben Kärtchen mit Fragen gesucht. Eine gute Idee ist auch der
Mädchennachmittag. Das mit den Frisuren und den Gipsmasken war echt toll, aber auch das
Basten mit Fimo war super. Das Abendessen war auch toll, denn wir haben alle an einer
langen Tafel gegessen. Die Waffeln, die wir anschließend am Lagerfeuer gemacht haben,
waren auch richtig lecker, auch wenn sie leider immer in der Form hängen geblieben sind.
Der Tag war einfach super!! Es gab nichts was mir nicht gefallen hat, außer das Aufstehen in
der Nacht. Aber das gehört ja schon zum nächsten Tagesbericht...
Bettina Huber
Den 5
Tento den se celý nesl v duchu
„Geländespiel“, tedy snad té největší
a nejdůležitější hry celého tábora
zahrnující celodenní putování po říši
fantazie. A jaká byla příčina této
náročné výpravy? Ráno před
účastníky vystoupil sám Bastian se
zlou
zprávou:
kniha,
jejímž
prostřednictvím je možno se do či
z Phantásie dostat, náhle zmizela! Je
tedy bezpodmínečně nutné ji najít.
Aby nebyli účastníci na své cestě
příliš nápadní, byli rozděleni do
skupin, z nichž každá musela vyrobit
několik předmětů potřebných k cestě – kupříkladu se jednalo o speciální boty, v nichž by bylo
možno projít nebezpečnou bažinou atd.
Na cestě však většinu účastníků výpravy zaskočil velmi vydatný déšť, jež způsobil dočasné
odložení výpravy. Mnoho úkolů potřebných k znovunabytí knihy je tak již splněno, ale ten
poslední ještě chybí....
Večer se všichni bojovníci sešli u táborového ohně, aby zde prostřednictvím společného
zpěvu českých i německých písní načerpali dostatek síly pro své další putování. Poté se
odebrali do svých stanů a již vyčkávají příchodu nového dne.
Freitag, den 22.08.:
In der Nacht wurden wir aufgeweckt, um den Schatz, also das Buch zu finden. Warum
mussten wir eigentlich in der Nacht suchen? Am Morgen durften wir dafür ein bisschen
länger schlafen. Der ganze Tag war toll, aber der Frühsport war voll doof. Dafür war die
Morgenfeier wieder schön. Das Frühstück war voll cool und etwas leckeres zum essen gab es
auch. Die Schnitzeljagd war auch super, da sind wir mit unseren Zeltbetreuern durch den
Wald gelaufen und der Posten mit dem Balu-Tanz war am coolsten. Dann gab es Mittagessen
und es war wieder sehr lecker. Beim Fussballspiel Betreuerinnen gegen Teilnehmerinnen
habe ich nicht mitgespielt. Aber es war trotzdem sehr lustig, denn wir haben unsere
Mannschaft angefeuert. Dann haben wir die „Unendliche Geschichte“ angeguckt und das war
nicht so toll, weil wir die Stimmen nicht so gut verstanden haben. Am Abend hatten wir unser
Abschlussfest und auch ein richtiges Abschlussmahl... es hat wirklich super geschmeckt!
Danach habe wir „Wetten, dass...?“ gespielt und gegen die anderen Gruppen gewettet. Die
Disko danach war toll, denn wir haben zu Biene Maja getanzt und es gab sogar Bowle. Am
Schluss haben wir die Handburg verbrannt und sind durch das Buch wieder aus Phantásien
zurückgekommen und schlafen gegangen. Also wie gesagt, der gesamte Tag war toll, einfach
cool.
Theresa Butz
Den 6
Dnešní den začal jako obvykle vstáváním
kolem sedmé hodiny ranní. Po rozcvičce a
snídani začala hra zvaná „Gubersause“.
Účastníci rozdělení do skupin postupovali se
svými figurkami na herním plánu a podle
toho, na které číslo stoupli, měli hledat
očíslované papírky ukryté po celém táboře.
Na nich nalezli různorodé dotazy a úkoly,
které museli splnit.
Poté začal program fyzicky nenáročný, zato
přemýšlet u něj bylo nutné. Došlo
k rozdělení na české a německé účastníky.
České děti se dozvěděli něco o Německu a německé děti o nás, a to pochopitelně tvůrčí a
aktivní formou. Na závěr vymyslely obě skupiny malý kvíz o své zemi, který pak předložily
té druhé.
Po obědě začal další program, kde došlo k poněkud netypickému rozdělení účastníků.
Zatímco chlapci se vydali se svými vedoucími na louku do nedalekého Rackenthalu, dívky
zůstaly v táboře a zde si malovaly masky na obličeje, tancovaly nebo vytvářely malé sošky
z moduritu. Také pomáhaly při přípravě oběda, který pak sklidil velký úspěch – hlavním
jídlem byl losos s těstovinami a jemnou omáčkou, jako moučník se podávaly vafle se skořicí
nebo marmeládou. A jak že to bylo u kluků? Nejprve se hrály různé hry – jako například „král
vysílá své vojsko“ či krátký přespolní běh. A k jídlu byl „schaschlik“, tedy špízy opékané nad
táborákem.
Večerní program proběhl ve znamení „televizního večera Dali-Dali“. Moderátoři představili
několik grandiózních speciálních soutěží, jež byly prokládány reklamami a živými hudebními
vstupy: objevili se zde světoznámé skupiny a umělci jako No Angels a DJ Bobo, kteří
společně zasedli v porotě. Ještě poté se zjevil Bastian a zašel na přátelskou návštěvu k rodince
Kamenožroutů. A tímto výstupem také skončil jeden z posledních dnů tábora...
Den 7
Již téměř poslední den našeho tábora začal pro účastníky poněkud dříve, nežli obvykle – již
kolem jedné hodiny ranní je jejich stanoví vedoucí vzbudili, aby se společně vydali dokončit
velké putování za ztracenou knihou Nekonečného příběhu. Ta nejúspěšnější skupina nakonec
knihu doopravdy zachránila – a to nejen pro sebe, ale i pro celý zbytek tábora, který by se tak
již nikdy nedostal do skutečného světa…
Ranní budíček a rozcvička byly proto posunuty na
osmou hodinu, což zajisté všem přišlo vhod –
dopolední program se totiž jmenoval „Schnitzeljagd“,
tedy „hon na řízek“ v nedalekém lese poblíž
Rackenthalu. I po vydatném obědě (podávaly se
oblíbené „Kaiserschmaren“ s jablečným pyré) se
účastníci věnovali zejména fyzické aktivitě – ve
fotbalových zápasech dobrovolníků se utkali účastníci
s vedoucími, resp. účastnice s ženskými vedoucími.
Poté následovalo něco poněkud odděchovějšího –
promítání filmu „Nekonečný příběh II“ v českoněmeckém znění. Ten však byl zastaven těsně před koncem, v momentě, kdy se Bastian
rozhoduje, zda skočit ze skály po vodopádu, aby se tak dostal do skutečného světa. Proč tomu
tak bylo? Čtěte dál a dozvíte se.
Od šesté hodiny začal slavnostní večeří v tradičním bavorském pojetí závěrečný večer našeho
tábora. A po ní následoval program, kde účastníci rozdělení do skupin museli vykonat určitý
úkol, přičemž ostatní skupiny sázely, zda jejich „protivníci“ uspějí, či ne. Tento úkol museli
účastníci vykonat právě tak jako Bastian, aby se z Phantásie dostali zpět do skutečnosti.
Po této těžké zkoušce, v níž nakonec všichni obstáli (i když někteří jen s odřenýma ušima), a
zhlédnutí závěru filmu, vystoupila spolu s Bastianem sama Dětská císařovna a pozvala
všechny na velkou slávu na počest záchrany Phantásie. Zpívalo se, tancovalo se, pila se
ovocná bowle…
Na samý konec se Phantásie zbavila posledního symbolu zla a prázdnoty. Zlověstný
„Handburg“ čarodějky Xaidy byl spálen za hrobového ticha všech přihlížejících v tajemné
atmosféře posledního večera a hned poté, za děkovných slov starostky a starosty Stříbrného
města, se účastníci výpravy do Phantásie vydali skrze knihu Nekonečného příběhu zpět do
skutečnosti. V ruce přitom každý z nich držel darovanou mapu této země, aby nikdy
nezapomněl na prožitá dobrodružství a především aby se kdykoli mohl vrátit zpět.
A zase konec. Zachovejte nám věrnost, pište, pište, pište, ale hlavně – nezapomeňte, že
jedna Sojka Sojku Sojkou nedělá!!!!
Loučím se opět za celou redakční radu, na čtenou kolem Vánoc
vaše Madleska bez leska (a tentokrát už i bez mlejna.. (pozn. red.))
Zápisy z rady občanského sdružení SOJKA – spolek mladých
Místo konání: Praha
Datum: 13. 6. 2003
Přítomní radní: Leopold Černý, Magdaléna Müllerová, Lukáš Kadleček, Michal Janoš, Petr
Špičan, Monika Ženíšková, Veronika Linková
Nepřítomní: David Andrle
Přítomni přísedící: Kristina Klapalová
dojednání přípravných víkendů pro oba tábory, zhodnocení proběhnuvšího tábora v Plasech,
diskuse o budoucnosti..
Místo konání: Nezabudice
Datum: 19. 7. 2003
Přítomní radní: Leopold Černý, Magdaléna Müllerová, Lukáš Kadleček, Petr Špičan,
Veronika Linková, Tomáš Pavlíček, David Andrle, Michal Janoš, Monika Ženíšková
Nepřítomní: 0
Přítomni přísedící: Kristina Klapalová, Pavel Bobek, Tereza Pražská
Tábory – finále, finanční pojednání pokladníka, internetové stránky, ples..
Místo konání: Gaisthal
Datum: 23. 8. 2003
Přítomní radní: Leopold Černý, Magdaléna Müllerová, Lukáš Kadleček, Petr Špičan,
Veronika Linková, Monika Ženíšková, Michal Janoš,
Nepřítomní: Tomáš Pavlíček, David Andrle
zhodnocení proběhnuvších táborů..
Špigiho kutilský koutek
Ahoj !
Zdravím všechny čtenáře našeho báječného časopisu Zobák dokořán. Dnes tu pro vás mám jednu
specialitku. Něco, co tu ještě nebylo. Něco úžasného, nevídaného. Ano, hádáte správně. Je to ona.
SOJZÁLOŽKA ! Od této chvíle končí všechny vaše trable s hledáním nějakého kousku papíru, abyste
si mohli založit váš rozečtený Zobák. :o) Samozřejmě je možné využít naší supernovou Sojzáložku i
k jiným účelům - třeba do rozečtené knížky, jiného časopisu, nebo např. do učebnice. No není to
báječné ?
Postup na správné vystřihnutí a podlepení záložky je následující : Vystřihněte záložku a podlepte ji
čtvrtkou.
No, a je to !
Přeji hezký den.
Petr Špičan, zvaný Špigy.