nejlepší přítel člověka

- Březen 6/2012
vítejte při listování nového MUCINu – tentokrát už březnového čísla (taky se
vám zdá, že ten čas ubíhá nějak rychle?). Každopádně je tady jedna zpráva, která
potěší určitě každého – svítí sluníčko. Konec tomu otravného stěhu a mrazům!
Chceme konečně jaro! A naše prosby (snad) byly vyslyšeny.
V tomto čísle je spousta zajímavých a zábavných článků, které Vám jistě
pomohou zkrátit přestávky. Dále zajímavé články o sportech jako je házená nebo i
parkour a mysteriózní schopnosti člověka. A další jistě úchvatné články, které
zaujmou nejednu AHOLáckou duši 
Celý redaktorský tým přeje příjemné čtení, spoustu slunných dnů a příjemnou
zábavu. A nezapomeňte…
- Březen 6/2012
Šéfredaktorka
Korektura
Titulní strana
Redakce
Nikola Foldnyová
Mgr. Rostislav Gromnica
Své články, nápady nebo názory
zasílejte na
Úvod
Obsah a redakce
Obličej
Sebevědomí
Hubnutí
Samovznícení člověka
Zima ve městě
Házená
Písmo
Osobnost měsíce: Megan Fox
Strach
Kamarád Morfin
Pes: Nejlepší přítel člověka
Parkour
str. 2
str. 3
str. 4
str. 5
str. 6 - 7
str. 8 – 10
str. 11 - 12
str. 13 – 15
str. 16 - 17
str. 18
str. 19
str. 20
str. 21
str. 22
Martina Halšková
- Obličej
- Písmo
Ruda Kopťák
- Sebevědomí
Kristýna Hrubá
- Hubnutí
Anežka Dědková
- Samovznícení člověka
Jana Horčičáková
- Zima ve městě
Nikol Šlachtová
- Házená
Taťána Ševčíková
- Osobnost měsíce: Megan Fox
Kateřina Ertlová
- Strach
Jan Kubečka
- Kamarád Morfin
Lea Havlíčková
- Pes: Nejlepší přítel člověka
Martin Nepevný
- Parkour
- Březen 6/2012
Č
ů
Otestuj, sebe, kamarády, rodiče a zjisti, co o člověku vypovídá jeho tvář 

Tvar obličeje:
Kulatý tvar obličeje – jsi spíš optimista. Kromě toho vyzařuje tenhle tvar obličeje je
určitou ležérnosti
Oválný obličej – v partě se chová jako vůdce a myslí a jedná velmi samostatně
Hranatý tvar obličeje – bývají rozhodní, dynamičtí a ctižádostiví lidé

Čelo:
Vysoké – mají lidé s vysokým intelektem
Vysoké, úzké čelo – schopnost nahlížet na věci čistě logicky
Nižší – praktický člověk a v každé situaci si ví rady
Svislé linky na čele značí cílevědomosti, ale také to, že si dotyční dělá část starosti

Nos:
Velký – silná a podnikavá osobnost
Menší nos – duše je velmi citlivá. Věci spíše řeší srdcem, než rozumem
Úzké nosy – znamením nervozity a podrážděnosti
Široký nos – znamením bezstarostnost, pohodu a klídek v duši
Krátké nosy – mívají smíšci a veselí lidé
Špičatý nos – zvědavci, kteří neudrží žádné tajemství
Rovný nos – signalizuje stálost a pořádnost
Dlouhý nos – signalizuje opatrnost a přestarostlivou povahu

Uši:
Velké - uši slibují chytrost
Malé - zase pečlivost a odpovědnost, ale také malé sebevědomí
Ten kdo má odstávající uši je velmi originální člověk :D
Těsně přiléhající uši - zase prozradí šetřivý, dominantní a dopředu plánující charakter
Velké ušní lalůčky - signalizují, že jde o energií nabitou a nezávislou osobu
Malé ušní lalůčky – mají spíše osoby, které mají sklon nechat se ve svém životě
vést tím druhým
Tak co sedí?... 
- Březen 6/2012
Ě
Sebevědomí je základní povahový rys člověka, který si cení sebe sama. Už
odmalička si každý z Nás pěstuje sebevědomí. Někdo má sebevědomí vyšší, někdo
nižší a někdo dokonce nemusí mít sebevědomí žádné. Z průzkumu jasně vyplývá, že
člověk, který má vyšší sebevědomí je úspěšnější, jak v osobním životě, tak i v tom
profesním.
Hluboce se zamýšlím a ptám se v duchu sám sebe: A proč někdo nemá žádné
sebevědomí? Proč je zdravé sebevědomí klíč k úspěchu? Jedna z možností proč
někdo nemá sebevědomí může být taková, že se cítí být méněcenným. To je
zapříčiněno tím, že se neposuzujeme podle sebe, ale podle ostatních. Kdykoli to
děláme, skončíme vždycky na druhém místě nebo hůře. Člověk by si měl uvědomit,
že je jedinečný takový jaký je a ne se za každou cenu vyrovnat někomu jinému nebo
ho dokonce napodobovat. Nízké sebevědomí může také souviset s antisociálním
chováním (snaha ovládat druhé). Jak již bylo zmíněno z výzkumu vyplývá, že lidé
z vysokým sebevědomím dosahují lepších výsledků než lidé s niským sebevědomím.
V hlavě se mi vynořila další otázka: A jak zvýšit sebevědomí, abychom se cítili lépe?
Možností jak zvýšit sebevědomí je opravdu nespočet. Mezi ty základní můžeme
jmenovat: Sportujte, dodejte si odvahu, uvědomte si, že ne ve všem musíte být
nejlepší, nenalhávejte si, že sebevědomí se odvíjí od vašeho vzhledu, naučte se říkat
ne… Pravda se sebevědomím je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste
prostě vy. Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého
důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci.
Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete.
Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že
bude jako vy. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil
všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou.
Sebeuvědomění dosáhneme tím, že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme
všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní
osobnosti. A jaký názor máte Vy?
ť
Č
- Březen 6/2012
Než se pokusím vysvětlit, proč vlastně dívky hubnou a nějak Vás přesvědčit, že
držet drastické diety a trápit se s tím, jak vypadáte, je vlastně velká hloupost, musím
poznamenat, že i já jsem si tímto prošla a chtěla bych se s Vámi podělit, co vše
vlastně takové hubnutí obnáší a kam až to může vést.
VŠE JE JEN VE TVÉ HLAVĚ
Podíváš se do zrcadla a nelíbí se ti tvoje stehna, boky, zadeček? Je léto, 30
stupňů, ale zůstaneš doma, protože se stydíš promenádovat se v plavkách na
koupališti? Chceš vypadat jako tvoje úžasně štíhlá a sexy kamarádka nebo dokonce
jako ta dívka ve filmu, plakátu nebo jako ty photoshopem upravené modelky?
Dívek, které drží diety je čím dál víc. Každá začíná z jiných důvodů, ale když to
necháš zajít moc daleko… dopadá to stejně. Vždy velice špatně.
Mohla bych vyjmenovat pár věcí, které dívky nemine, když už to s tím
HUBNUTÍM přeženou, hm? Milujete své krásné dlouhé vlasy? Pak se Vám asi
nebude líbit, když Vám polovina vlasů vypadne. Ztratíte menstruaci… mnoho dívek
si myslí, že přijímat tuky je špatné, ale to se velice mýlíte;-)… tělo to potřebuje a
pokud nemáte určité procento tuku v těle… je to velice špatné a menstruace se
neobjeví, a to klidně i rok. Ale těch problému je opravdu mnoho a můžu říct jen to, že
to za to nestojí. O SVÉ ZDRAVÍ SE STAREJ, PROTOŽE ŽIJEŠ JEN JEDNOU.
Možná bych to mohla vzít i z té druhé stránky;-) Víte… co je lepšího než, když
si jdete sednout s přáteli na pizzu, když taťka odjede a vy jste s mamkou sama doma
a prostě si jen vlezete pod deku k filmu a dáte si spolu čokoládovou zmrzlinu, kterou
zobete velkou lžící? Jdete si kamkoliv kdykoliv sednout a všichni si objednají u baru
piňa coladu, ale vy si dáte vodu, protože PIŇA COLADA = VELKÁ KALORICKÁ
BOMBA. Haha… holky, jednou za čas zhřešit opravdu můžete a dokonce musíte,
protože když člověk nemá žádný ten cukřík… je unavený, nemá žádnou energii a
celý den stojí za houby. Někdy i ty ,,nezdravé“ věci jsou velmi prospěšné a obsahují
důležité látky, které potřebujeme, abychom byli zdraví a šťastní, a to
přece všichni chceme, nebo ne?
- Březen 6/2012
A menší rada na závěr. Přijmi to, jaká si, protože když nejsi spokojená ty sama
se sebou, pak nedáváš na výběr ani nám, těm kteří tě vidí jako perfektní, právě
takovou jaká jsi. Je to přesně takto… znáš ten pocit, když si připadáš neskutečně
šťastná, nebo sexy, spokojena?
Lidé to vidí, vnímají to a to je to, čeho si všímají. Naopak míváš někdy dny, kdy
se necítíš dobře, máš oblečení, které se ti dvakrát nezdá a jsi celá nesvá? Najednou
máš pocit, že se na tebe všichni v tramvaji dívají a pošklebují se? Postarej se o to, abys
byla spokojená sama se sebou, ale šťastná a bez starostí a tak tě budou lidé kolem
tebe vnímat.
PS: Klukům se stejně více líbí holka, kterou můžou za něco chytit než holka, o
kterou by se báli opřít, aby se nezlomila.
- Březen 6/2012
Č
Ě
Už jste někdy o tomto jevu slyšeli? A máte alespoň trošku ponětí, co to je?
Jak už samotný název vypovídá, je to jev, při kterém se lidské tělo samo od sebe
vznítí bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Zajímavé je, že hoření se
nikdy nepřenáší do okolí či na jiné osoby, takže i šaty, které měla osoba zrovna na
sobě, byly ohněm netknuté.
Co může za tímto jevem stát? Teorií je hned několik, nicméně ani jedna z těchto
teorií není potvrzená a jedná se především o lidské úvahy.
Jednou z nich alkoholismus. Vychází ze rčení „chytla v něm kořalka“, ale dnes už se
tato teorie nebere tolik
vážně. Další je Knotová
teorie, kdy je lidské tělo
přirovnáno k svíčce, kde
namísto vosku působí lidský
tuk. Tato teorie je víceméně
založena na tom, že lidské
tělo hoří v ohni, ale
nedokáže vysvětlit, jak se
může tělo samovznítit mimo
dosah
ohně.
Dalším
vysvětlením je zapálení těla
výbojem nashromážděného
elektrostatického
náboje.
Určitě už každý z vás zažil
„elektrický šok“ po dotknutí nějakého kovového tělesa. Při chůzi po koberci se může
tělo nabít nábojem až na několik tisíc voltů, při dotyku s elektrickým vodičem pak
může až dojít k jiskře.
Dalším uváděným vysvětlením je zásah lidského těla kulovým
bleskem, což by sice vysvětlovalo samovznícení pod širým nebem,
ale těžko by se dal vysvětlit v ostatních jiných případech.
- Březen 6/2012
A nakonec teorie parapsychologie. Jedná se o psychické síly člověka, který je
v naprosto absurdním psychickém stavu, nevidí žádný smysl života a přeje si smrt.
Je to až k neuvěření, ale těchto případů se již přihodilo několik a pár z nich bylo
i dokázáno svědky. Zaznamenáno jich je opravdu hodně, tudíž vám vyberu pouze
případy, které se odehrály na území ČR.
Praha 1992 – 1996 (přesné datum nebylo zaznamenáno)
Záhadné plameny vyšlehly v pátek odpoledne z těla 30letého pacienta, který
ležel v nemocnici sv. Alžběty v Praze 2. Když k němu byla přivolána ošetřující sestra,
ležel na zemi a z horní části těla a obličeje mu šlehaly 20 cm vysoké plameny.
Ošetřující uhasila oheň dekou, ale pacient i tak musel být převezen na oddělení
popálenin a jeho stav je vážný. Mechanismus ohně nebyl vysvětlen.
18.1. 2001
Příbram – Neopatrnost při přikládání do kamen byla příčinou smrti staré paní
(nar. 1923) z Klučenic na Příbramsku.
„Stará paní si chtěla pravděpodobně přiložit do kamen a přitom na ni vypadly žhavé
uhlíky,“ uvedl vyšetřovatel příbramských hasičů Milan Baxa. Uhořelou paní našla
v půl jedenácté dopoledne ve čtvrtek její snacha. Přivolaný lékař již mohl pouze
konstatovat smrt pravděpodobně udušením.
„Tělo staré paní bylo celé ohořelé, ale nic jiného se nevznítilo. K požáru nedošlo a
ani škoda nebyla prozatím vyčíslena,“ uvedl Baxa s tím, že k neštěstí muselo dojít
mezi 4. hodinou ranní až 10 hodinou, protože v kamnech byly ještě žhavé uhlíky.
6. 2. 2010
V Českých Budějovicích podle dostupných zpráv záhadně uhořela pacientka
přímo na nemocničním pokoji.
Osmdesátiletá paní nebyla napojena na žádné přístroje a v blízkosti lůžka se
nenacházely žádné hořlaviny. Tragédie se odehrála večer, v půl osmé si personál
povšiml hustého dýmu ve třetím patře nemocnice. Ani odvaha zdravotníků už staré
ženě nepomohla. Oddělení bylo uzavřeno a zbylí pacienti evakuováni.
Později se v médiích objevily úvahy o vadné zářivce či
manipulaci s lihem.
- Březen 6/2012
Deník Právo
na
Nejnovější případ se stal v Irsku – Galway v minulém roce, článek byl uveden
Novinky.cz
Šestasedmdesátiletý Michael Faherty, též zvaný O Fatharta, byl nalezen ve svém
obývacím pokoji, jak obličejem dolů leží na podlaze nedaleko krbu. Jeho tělo bylo
celé ohořelé, kromě jeho těla však oheň poškodil jen podlahu pod ním a strop nad
ním. Zbytek domu byl pouze zamořený kouřem. Vše nasvědčovalo samovznícení,
tuto myšlenku se však nikdo zpočátku neodvážil ani vyslovit.
Hasiči a vyšetřovatelé, kteří byli k nehodě přivoláni, usoudili, že příčinou požáru
nemohl být oheň v krbu. Na místě se navíc nenašly žádné stopy po cigaretách ani
urychlovačích, jako je například alkohol nebo benzín.
ě
- Březen 6/2012
Ě
Ě
Nevím, jak vy, ale já z toho moc nadšená nejsem. Zase sněží!
Spousta mých kamarádů mi říká: ,,Vždyť zima je fajn, aspoň si můžeme zalyžovat
nebo zajezdit na snowboardu,“… ano. Pokud vás k tomu rodiče vedou odmalička a
lyžovat umíte, věřím, že je to opravdu fajn. Jenomže já… Já jsem lyže v životě ani
pořádně neviděla a jediný zimní „sport“, který jsem kdy provozovala, bylo
sáňkování a z toho jsem už vyrostla.
Kdybych žila někde mimo město nebo měla aspoň někdy možnost být někde
v přírodě (nejlépe někde daleko od civilizace), kde je ten snížek krásně bílý, čistý a
třpytí se, možná bych se na zimu dívala trochu jinýma očima. Tam by mi zima
nevadila. K horám to přece jenom fakt patří a možná bych paní zimě odpustila i to,
že se kvůli ní musím oblékat nejméně do pěti vrstev oblečení. Ale zima ve městě?
Ve městě je to úplně o něčem jiném. Silničáři dovedou vyrobit ze sněhu dokonalé
bláto, kterým se brodím každý den minimálně cestou do školy a zase z ní. A co
teprve, když taková kaše přes noc zamrzne, to je teprve radosti. Nemocnice se pak
plní pacienty, co se pravděpodobně nedobrovolně sklouzli po ledu. Já jsem si naštěstí
vždy maximálně natloukla zadek.
Ale to není ještě všechno. Můj taťka (a věřím, že nejen on) není zrovna nadšený,
když musí ráno vstávat dříve, aby stihl před cestou do práce omést auto. No,
nemluvím o tom, jak musí být rád, pokud autíčko nejde nastartovat. V tuhle chvíli
s ním a se všemi ostatními řidiči opravdu soucítím.
Dalo by se říct, že v celé naší rodině je asi jen jeden člověk, který má ze sněhové
nadílky opravdovou radost-můj mladší bratr. Stačí, aby napadla jen malá troška
sněhu a hned vybíhá ven. Jako by mu ten sníh měl někam utéct… Ale asi jo. Vlastně,
jen ať si běží, sníh totiž dlouho nevydrží. Většinou totiž napadne a za pár dní roztaje,
což je, pokud se na věc podívám očima dítěte, velká škoda.
Když jsem já byla malá, zima byla dlouhá a dlouhá a sněhu bylo plno a plno a
mně to vůbec nevadilo a stavěla jsem sněhuláky. Dneska se obávám, že děti pomalu
za chvíli ani nebudou vědět, jak sněhulák vypadá. A když byly bílé
Vánoce, to bylo kouzelné. No, vzpomněli byste si vy, kdy naposled
byly Vánoce na sněhu? No, docela dávno.
- Březen 6/2012
Na začátku článku píšu, jak zimu nemám ráda, ale ke konci zase dávám tak trochu
najevo, jak mi ty časy, kdy jsem byla malá a byla pořádná zima, chybí. Jste zmatení?
Já také. Já vlastně sama nevím, jestli bych raději zimu zrušila, nebo vrátila čas zpět.
Ale o mě tady přece vůbec nejde.
Tady jde o zimu ve městě…
čč
- Březen 6/2012
Určitě každý z vás už někdy slyšel o sportu jménem házená. Někteří si však
mohou klást otázku, co je to vlastně za sport, jaká jsou pravidla. Házená je kolektivní
míčový sport, ve kterém proti sobě nastupují dva sedmičlenné týmy. Každý tým má
jednoho brankáře, pivota, levé a pravé křídlo, levou, pravou a střední spojku, která
tvoří celou hru. Počátky házené se tvořily už v míčových sportech starověkého
Řecka. Házenou (tehdy pod názvem Handbold) vymyslel roku 1898 dánský učitel
Holger Nielsen.
Historie
Mezinárodní federace házené (IHF) vznikla v Kodani
roku 1946 a roku 1972 byla házená zařazena na program
olympijských her. Český svaz házené byl založen roku
1971. Největší československý úspěch je titul mistryň světa
pro ČSSR z Jugoslávie (1957) a titul mistrů světa ze Švédska
(1967). Poté zde můžeme zařadit stříbrné medaile na MS
v letech 1958 a 1961. Bronzové medaile z let 1954 a 1964.
Československé reprezentaci se připisuje i autorství tzv.
trháku, tj. rychlého protiútoku jednoho nebo více hráčů.
Pravidla
Házená se hraje na hřišti o rozměrech 20×40 metrů. Je rozdělené na dvě poloviny, z
nichž v každé je vyznačené brankoviště. V brankovišti se smí pohybovat
pouze brankář, který hájí branku o rozměrech 2x3 metry. Každé družstvo se většinou
skládá z 14 hráčů, přičemž hry se v jednom okamžiku účastní pouze 7 hráčů. Hráči
se střídají ve hře libovolným způsobem. Cílem je dopravit míč do branky protivníka.
Hraje se na dva poločasy po 30 minutách oddělených desetiminutovou přestávkou.
Za hrubý faul na hranici brankoviště se nařizuje trestný hod ze vzdálenosti 7 m (tzv.
sedmička). Běžný faul a jiné porušení pravidel je trestáno 9m hodem (tzv. devítka).
Za hrubý faul následuje varování žlutou kartou, při opakovaném
hrubém faulu vyloučení na dvě minuty. Po třetím vyloučení je hráč
současně diskvalifikován do konce zápasu - červená karta.
- Březen 6/2012
Házená v České Republice
V České republice se v současné době nejvyšší mužská soutěž nazývá od
roku 2011 Tipgames extraliga, avšak do tohoto roku se jmenovala ZUBR extraliga.
Ženy hrají společně se slovenskými družstvy Interligu (ve zkratce WHIL), která v
mužském provedení už zanikla. Posledním vítězem extraligy (v roce 2011) se stalo
družstvo HC Dukly Praha. U žen v roce 2011 vyhrálo HC Veselí nad Moravou. V
dosavadní historii české, respektive československé klubové mužské házené je
nejúspěšnějším klubem HC Dukla Praha. Získala jednatřicetkrát titul mistra
republiky, šestkrát Český pohár a především v letech 1957, 1963 a 1984 se Dukla stala
vítězem Poháru mistrů evropských zemí.
Filip Jícha
Filip Jichá je v současné době nejlepší házenkář české reprezentace. Jako žák
začínal ve Starém Potenci, psal se rok 1988. V 18 letech podepsal první profesionální
smlouvu v Dukle Praha, ve které působil do roku 2003. V lednu 2003 přestoupil do
zahraničního klubu v Saudské Arábii. V roce 2005 začalo jeho účinkování
v Bundeslize, nejprve za TBV Lemgo. Od 20. 6. 2007 nastupuje Jícha v dresu číslo 39
na pozici levé spojky za THW Kiel, jeden z nejlepších týmu německé Bundesligy.
V reprezentaci debutoval v roce
2000 v Považské Bystrici proti
Slovensku. Dosud odehrál 73
zápasů a vstřelil 330branek. Hraje
v dresu číslo 9.
Úspěchy v kariéře
Dukla Praha - český vícemistr 2003
Al Ahli - vítěz poháru katarského
emirátu 2002
St. Otmar St. Allen - semifinále Challenge Cup 2005
TBV Lemgo - vítěz poháru EHF 2006
THW Kiel - vítěz Ligy mistrů 2010, finalista Ligy mistrů 2008, mistr Německa 2008,
2009 a 2010, vítěz německého poháru 2008, 2009, 2010, vítěz německého superpoháru
2007, 2008, 2011
- Březen 6/2012
Ocenění Filipa Jíchy
13. 1. 2011 byl vyhlášen nejlepší házenkářem světa za rok 2010, těsně porazil
francouzského reprezentanta Nikolu Karabatice. V letech 2007, 2008, 2009, 2010 se
stal vítězem anktety Házenkář roku ČR, nejlepší střelec ligy mistrů 2009 a 2010, vítěz
ankety týdeníku HANDBALLWOCHE o nejlepšího hráče bundesligy v letech 2009 a
2010. Nejužitečnější hráč, nejlepší střelec a člen All Star na mistrovství Evropy
v Rakousku v lednu 2010. Nejlepší sportovec Kielu 2010.
Filip Jícha s trofejí pro nejlepšího házenkáře
světa
- Březen 6/2012
Co o Tobě vypovídá tvé písmo?
Grafologové zastávají názor, že písmo je zrcadlem naší osobnosti a způsob, jakým
píšeme, o nás dokáže prozradit daleko víc, než si myslíme…
 Grafolog Ti poví, kdo jsi
Bez toho, abys se s ním potkala osobně! Stačí mu jen ručně napsaný text. Z něj
umí vyčíst například stupeň tvé inteligence, charakterové vlastnosti, způsob,
jakým se projevuješ ve společnosti, komunikační schopnosti či ambice, které
máš. Důležitou úlohu hraje velikost písma, sklon rukopisu, mezery mezi
jednotlivými písmeny a slovy.
 Velikost písma a sebevědomí
Čím je písmo větší, tím víc sebedůvěry a ambicí jeho vlastník má. Velká
písmena naznačují, že jde o vášnivou, velkorysou osobu, která se cítí ve
společnosti příjemně. Extrémní rukopisu poukazuje na hrdé lidi, mnohokrát
až příliš zahleděné do sebe, resp. trpících syndromem „Já“.
 Zvýrazněné slučky
Výraznější horní slučky v písmenech (např. b, d, h, l) vypovídají o schopnosti
člověka impulzivně se nadchnout pro určitou věc, ale můžou signalizovat i
povrchnost nebo nedůslednost. Naopak, silnější slučky v dolní části (např. g, j,
y) podtrhávají přirozený instinkt a zaměření dotyčné osoby.
 Sklon písma a temperament
Písmo nakloněné doprava mluví o otevřené a srdeční osobě, z které vyzařuje
přirozenost a spontánnost. Na druhé straně může být i projevem
nespokojenosti, náladovosti, nestálosti nebo chybějící disciplíny. Doleva
nakloněný rukopis prozradí, že jde o samostatného, uzavřeného člověka,
který nerad ukazuje své pocity navenek. Kolmo nakloněné písmo signalizuje
rozvážnost, opatrnost, věcný pohled na svět a osobu, které nechybí pevná
vůle.
- Březen 6/2012
 Odstup jednotlivých písmen
Čím více jsou od sebe vzdálené jednotlivé písmena, tím víc to vypovídá o
člověku, který je duchem podnikavý, rád se učí nové věci, cítí potřebu stále se
rozvíjet a na druhé straně netrpělivý. Malý odstup znamená spíše nesmělost a
disciplínu. Velké mezery mezi slovy zanechávají lidé konající s rozvahou,
malé zase impulzivní typy.
 Girlandy a arkády
Ten kdo píše girlandy (např. u napsané jako n), by měl být přátelský, jemný,
nebo pohodlný a lehce ovlivnitelný. Obloukovité n připomínající arkádu
naznačuje, že pisatel je uzavřený a raději se drží v pozadí. Hodně úspěšných a
cílevědomých lidí píše n, m a u skoro nerozeznatelně.
A JAK PÍŠETE VY?... 
- Březen 6/2012
Osobnost měsíce:
Megan Fox je americká herečka, která se narodila 16. 5. 1986 v Tennessee. Už od
mala začala projevovat zájem o herectví.
Má francouzské, irské a indiánské předky.
Sny se jí začaly plnit už v 15 letech, kdy dostala jednu z vedlejších rolí v rodinné
komedii Sestry na Bahamách (2001). Zde si zahrála po boku známých dvojčat MaryKate a Ashley Olsenových. Její další role byly spíše seriálové, a to v Ocean Ave
(2002), Co na tobě miluju (2002), Hope & Faith (2003) a v neposlední řadě v
komediálním seriálu Dva a půl chlapa. Po dvou letech účinkování v seriálech
přichází konečně celovečerní film, a to romantická komedie Zpověď královny střední
školy (2004) s Lindsay Lohan, kde si zahrála roli Carly.
Zlom v její herecké kariéře ovšem přichází až roku 2007 nabídkou na
účinkování jedné z hlavních rolí velkolepého projektu Transformers. Objevila se i
v druhém díle filmu Transformers, ve třetím ji však nahradila modelka Rosie
Huntington-Whiteley. Megan si v třetím pokračování filmu nezahrála, protože
režiséra Baye nazvala Hitlerem a to se ani v Hollywoodu neodpouští. Co se
Transformers týká – po umělecké
stránce rozhodně není o co stát.
Při Meganině vzhledu a postavě
není divu, že jejím dalším velkým
koníčkem je modeling. Z Megan Fox se
postupně stává jedna z nejžádanějších
modelek současnosti.
- Březen 6/2012
Strach. Pocit, který zná snad každý z nás. Je to přirozená emoce, která asi
nikoho z nás v životě neminula. Někteří lidé si svůj strach nepřiznají a namlouvají si,
jak jsou nebojácní. Já si ale myslím, že každý z nás má tento pocit v sobě, ať už je
schovaný kdekoliv. Proč si nepřiznat, že strach je přirozený?
Strach může pramenit z mnoha faktorů. Zážitky z dětství, hrůza z neznámého
nebo i z děsivých snů. Každý z nás jistě zná ten pocit, kdy se mu zrychlí dech a srdce
má až v krku. Jak ale v takových situacích zareagovat? Mám se schovat nebo se
svému strachu postavit a snažit se s ním bojovat? To už záleží na odvaze každého
z nás.
Kdo uteče, vyhraje. Platí tohle pravidlo i u strachu? Podle mě to záleží na
povaze člověka. Někdo se snaží s ním vypořádat a pro někoho je útěk jediným
řešením. Pro mě není útěk řešením. Myslím si, že každý by se měl pokusit svého
strachu zbavit. Jak je to ale s fobiemi? Fobie je zafixovaný strach a podle mě těžko
překonatelný. Pokud by chtěl člověk se svou fobií bojovat, měl by zajít za
odborníkem. Nedokážu si představit strach takového člověka. Má vůbec cenu s fobií
bojovat?
Já osobně mám strach z mnoha věcí. Mám trému, když mám mluvit před
publikem. Po strašidelných filmech musím usínat s rozsvíceným
světlem. Strach není nic ve srovnání s pocitem, který mám,
když ho překonám. Pocit toho, že mě nic nemůže zastavit,
když budu mít dostatečné odhodlání a nenechám se zastavit
strachem a pochybnostmi.
Nikdo z nás by se neměl nechávat ovládat svým
strachem. Snažme se ho překonat. Za ten skvělý pocit to
stojí.
ř
Č
- Březen 6/2012
Cítíš se jako chaluha vyvržená mořem na pobřeží. Jsi jedním z toho výběru,
chápeš, že na vrcholu světa neuděláš nic. Ostatní tě míjí, nazývají tě d*vkou,
povalečem. V televizi neustále běží reklamy na Valentýna, už ti to leze krkem.
Potřebuješ se uvolnit a dotknout nebe.Natáhneš si do injekční stříkačky 50mg
roztoku morfia a výlet může začít.
Stačí jeden vpich. Konečně něco na té cestě tím posr.. životem má smysl a světlo
na konci tunelu, zdá se být docela blízko, takřka na dosah. Po třech hodinách pocitu
absolutního uvolnění přicházejí nežádoucí účinky. Bolí tě hlava, nemůžeš vstát
z postele, klíží se ti víčka a je ti mizerně. Dokonce ještě hůře než kdykoli předtím, ale
říkáš si, za ty tři hodiny svobody to přece stálo…Jsi muž, který prodal nevědomky
svůj svět do rukou drogy, která ti zatím pomáhá, ale začíná tě pomalu, ale krutě ničit.
Stačí krátký čas a nezachrání tě už nikdo a nic.
č
- Březen 6/2012
NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA
JE ALE ČLOVĚK NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM PSA?
Pes a majitel spolu tráví mnoho času a investují do
sebe mnoho energie. Jsou většinou nejlepšími přáteli.
Často vídáme, například ve filmu, jak osamocení lidé,
většinou ženy – paničky, svým čtyřnohým miláčkům šijí
oblečky, praštěné čepičky a v některých případech barví
srst či lakují drápky. Nejbližší okolí si o nich nejspíš
bude myslet, že jsou bláznivé, ubohé a pes trpí. Je to ale opravdu tak? Ponechme
stranou extrémy, kdy zvíře skutečně trpí. To je samostatné téma. Pes, a to si mnozí
lidé neuvědomují, vás bude milovat a bude vám věrný, ať jste jacíkoli. A to že mu
panička udělá slušivý obleček, aby mu nebyla zima, proč ne? Mysleli byste si to o
babičce, která šije svému vnukovi? Asi ne. A tito lidé jsou sami a jediného koho mají,
jsou právě jejich miláčkové a dělají to z lásky k nim. Proč si tedy o nich myslet že jsou
bláznivé a ubohé? Pořád vám tak připadají?
Jak se potom díváte na člověka, který chová
psy, a to jen a jen pro peníze? Je pravda, že mají
exkluzivní péči, v některých případech i výcvik
protože by je bez něj chovatel neprodal. Když má
ale štěně nějakou vadu, chovatel jej bez lítosti
nechá utratit, protože prostě neznamená výdělek.
Co na tom, že je inteligentní? Co na tom, že má
skvělou povahu a vlohy? Má ovšem skvrnku nad
pravým okem, tak si zaslouží smrt. Není snad
tento člověk ubohý?
č
- Březen 6/2012
UMĚNÍ POHYBU NA ULICI
Mnozí z nás už asi zažili, když šli po ulici a najednou viděli kluky nebo holky
skákat přes lavičky, zídky, zábradlí. První co vás asi napadlo bylo, co to dělají? A
druhá otázka byla starost o zranění daných účastníků, jen aby se nezranili!
Řeč je o parkouru - umění pohybu překonávání překážek. Při něm jsou
využívány přirozené pohyby, jako běh, skákání, přeskakování různých překážek a
lezení, pomocí kterých se co nejefektivněji, nejbezpečněji a nejrychleji dostává člověk
z místa na místo. Toto umění (disciplína) se dá využít kdekoliv příkladně jak na ulici,
tak i v lese, ale i v normálním životě. Le Parkour (přeloženo z francouzštiny parkour) takový jako ho znají ti, co ho trénují vznikl v 90. letech 20. století zásluhou
Francouze Davida Bella, který se odmala věnoval bojovým uměním a umění pohybu
v jeho přirozeném životním prostředí. Nejprve v lese a pak právě ve městě. Ve všem
ho hodně ovlivnil jeho otec pocházející z Vietnamu, který prošel výcvikem
francouzské armády a posléze pracoval jako hasič.
Pokud čtenář došel až sem, gratuluji, asi máte zájem o to, co čtete. Parkour je
nesoutěžní sport. Při tréninku se snažíme překonat sami sebe, svůj strach a své
nedostatky a neustále se zlepšovat, nikoliv soupeřit s ostatními! Ve většině případech
může soutěživost vést k různým zdravotním potížím, ale to je i u jiných sportů.
Parkour není sportem extrémním, jak je občas prezentován v médiích. Extrémní je
pouze v případě, že hazardujete se svým životem a děláte něco, co neumíte a
nechápete. V mnohých aspektech se Parkour podobá bojovým uměním. Když se mu
člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o životní cestu a filozofii. Neustále
překonáváme překážky, ať už psychické či fyzické. Smyslem tréninku je ovládnout
lépe své tělo jako celek. Nemá smysl se učit jen jednotlivé techniky odděleně, ale
spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Cílem je být silnější, abychom byli
užitečnější, jak v běžném životě, tak případných extrémních situacích, které mohou
nastat i v moderním světě.
Pokračování pokud budete chtít příště.