"O zemi, starých naukách, úctě a souvztažnosti DOBA KDY ZEMĚ

"O zemi, starých naukách, úct a souvztažnosti
DOBA KDY ZEM BYLA NEVY ERPATELNÁ"
rozhovor s Ashinem Ottamou pro Dotek 8/2000
H: Nevím jak tento rozhovor uvést, protože p átelé DOTEKU na jedné stran již spoustu v cí
ví a na druhé práv zase naopak. Jak sama sob , tak tená m bych ráda p iblížila hodnoty, ke
kterým stojí za to se obracet. M na tomto sv t vadí, že se v tšinou hovo í o materiálních
v cech z materiálního hlediska. P íroda se bere jako zdroj užitku, jako n co co plodí to i ono,
jako n co co produkuje maso, d evo - a p itom to tak není. P ijde mi, že jsme podivným
zp sobem ztratili vztah a úctu k p írod . Myslím si, že to hodn souvisí s duchovním životem
lov ka, protože váží-li si lov k sám sebe, tak si váží t eba i toho jak ze semene vyroste
strom. Hledám zp sob, kterým by se poda ilo lidem otev ít o i - n co jako rozlousknutí
ztvrdlé sko ápky - aby lov ku už nesta ilo jen se honit za denním chlebem, ale aby m l t eba
chu p e íst si knížku nebo se zastavit a být chvíli sám se sebou - hlavn sám se sebou.
Myslím si, že t eba prost ednictvím rozhovoru s lidmi jako jste vy by se to mohlo poda it.
A: Vážím si vašeho p ání otev ít lidem o i; zárove si uv domuji, že se to v plné mí e
nepoda ilo ani Buddhovi, ani Kristovi. Tato skute nost by nás ale nem la odradit - spíš práv
naopak pobídnout. Vytrvalá práce na správné v ci, která z ist rozumového náhledu se
možná jeví jako nemožná, má vliv na naše okolí. Co je snad ješt d ležit jší je skute nost, že
taková práce za ne m nit toho, kdo ji koná. Je to n co jako žít koán - až do totálního úmoru.
Všechny t pytky ega postupn sho í; to co p ežije ponese v sob esenci hlubšího poznání a
panoramatického uvoln ní. Krom pocitu platnosti a plnosti, pravé životní angažmá odm ní
nakonec lov ka i p ekrásnou vnit ní zralostí a vyrovnaností. Ale k v ci.
Že se na tomto sv t mluví o materiálních v cech z materiálního hlediska - na tom podle
mého není ješt nic tak nesprávného, pokud se materiální hledisko nestane tím nejd ležit jším
anebo dokonce tím jediným hlediskem.
V dnešní dob asto p epadáváme do p ízemní konzumní jednostrannosti. Zdá se ale, že skoro
každá doba m la tendenci n kam p epadávat - nap . do mocná ství nebo pov r ivosti, do
ko istnictví anebo nesnášenlivosti atd. Nesdílím pocit, že by dnešní doba byla horší než
kterákoliv jiná. Nemám rád, když n kdo jednostrann , lacin pomlouvá ‘dnešní sv t nestojí za
nic’. Takový skuhral spíš jen dokazuje, že jemu samotnému život te e skrz prsty a on sám ho
nezvládá. Nevím jak vy, ale já bych nem l zvláštní zájem žít nap íklad ve st edov ku.
Duchovní život je vysoce d ležitou sou ástí naší existence. Jak jste sama uvedla, v dnešní
dob je to v tšinou ten aspekt, který lidem schází k vyváženosti. Možná, že bychom si ale
m li trochu víc ujasnit, co zde rozumíme pod ‘duchovním životem’ - je to v principu velmi
široký pojem. Nemyslím, že by všichni lidé m li tisíckrát denn opakovat ‘óm mani padme
h’um’ anebo celý den od íkávat modlitby za zvuku gregoriánských chorál . To, eho bychom
v obecném m ítku m li dosáhnout, bych nazval ‘oduševn lý život’. Myslím tím pravou
rovnováhu, ve které jsou správn zastoupeny všechny životní roviny. Malé vysv tlení asi
bude nutné.
Snad nejlépe si to m žeme oz ejmit na p íkladu aker. P edpokládám, že všichni, kte í tou
DOTEK, o akrách n co slyšeli - dost možná víc než já sám. Nejsem v této oblasti žádný
specialista - p vodní buddhismus o akrách nebo hadí síle kundalíni v bec nemluví. Ale nám
zde tento obraz m že posloužit jako dobrá analogie. N které duchovní postoje a cvi ení se
koncentrují na otev ení a zpr chodn ní vyšších aker. Tento postoj si v tšinou málo všímá
stavu t ch nižších aker, které v návalu duchovní inspirace n kdy z stanou tak trochu mimo
z etel. Intenzivní cvi ení pak mohou p inést vcelku nevýhodný výsledek celkové
nevyváženosti, kdy práv základní životní a psychologické funkce jako kontakt se sv tem,
psychologická stabilita, schopnost zajišt ní existence, za len ní v lidské spole nosti atd.
nejsou uspokojiv zvládnuty. Aktivace vyšších aker v takovém p ípad sebou ponese jistá
rizika, výsledky budou nestabilní a z n kterých úhl pohledu neuspokojivé. To co myslím
‘oduševn lým životem’ by v této analogii znamenalo stejnom rné zpr chodn ní a rozto ení
všech aker tzn. jak t ch t í spodních, které v naší analogii representují sv tskou existen ní
oblast, sféru individuality a s tím související vztah k sob i okolí, tak i t ch horních aker,
které vzestupn otvírají a propojují naši vy len nou existenci s vyššími a prav jšími úrovn mi
skute nosti.
Promítneme-li tuto analogii do praktického života, obdržíme model lov ka, který nez stává
viset v egocentrickém nebo jen omezen materialisticky sv tském pohledu. Je to lov k, který
má ujasn nu základní životní orientaci, který nikde nezab edává a který zárove vnímá i širší
‘duchovní’ kontext vlastní i obecné existence. Jack Kornfield pak popisuje lov ka, který
medituje jako Buddha, štípe d evo jako zálesák, pomáhá jako matka Tereza, uva í ob d jako
šéfkucha , obslouží po íta jako profík, pom že p íteli v krizi lépe než psychiatr, p íjemn si
za ídí vlastní angažovaný život a p inese sv tlo všude kam p ijde. Je to jednoduché ale není to
lehké: být tam, kde jsem, d lat naplno to, co d lám - s lehkostí a grácií - a to všechno mít
zarámované do pov domí vyšších duchovních hodnot a souvislostí.
Nerovnováha vznikne i tam, kde p evládne postoj, že materiální okolnosti existence nepat í
do duchovní sféry života. Vlastn každé dlouhodobé ignorování n které složky našeho bytí,
a materiální, psychické nebo duchovní, bude vytvá et nebezpe nou deformaci. Negativní
následky jsou mnohem dalekosáhlejší, než si na první pohled uv domujeme. Deformace
postoje pak vytvo í deformaci našeho pohledu na sv t. lov k ztratí celkový p irozený
p ehled a za ne zapadávat do vymezených, pozd ji i omezených jednotlivostí. Mentální
rozhled se zúží, n které d ležité oblasti naší existence z stanou nevyjád eny. Taková
nerovnováha se kumuluje, promítá do profilu celého národa a ve výsledku pak nabírá globální
rozm r. Nesprávný názor a nesprávný, jednostranný postoj (mi há ditthi) Buddha ozna il
jako jednu z t ch nejpotenciáln jších p í in zhouby. Deformaci postoje podle Buddhova u ení
zp sobuje chtivost, nenávist a zaslepení. To sedne až p íliš dob e i na dnešní dobu, není-liž
pravda? Zbývá si uv domit ješt ten praktický dopad tohoto et zce podmín ností:
nevyváženost a deformace zcela zákonit d ív i pozd ji zp sobí utrpení.
Jádro Buddhovy cesty je univerzální a nad asové. Vztahuje se na všechny epochy, vztahuje se
stejnou m rou i na situaci každého z nás. Základní ko en vší neut šenosti je v Buddhov
u ení ozna en slovem Avidžá (avijjá) - do eštiny m žeme p eložit jako ‘neuv domování si
pravdy’ nebo ‘ áste né, omezené, zdeformované poznání” nebo prost “zmámení, iluze’. Celá
Buddhova cesta se vlastn skládá z kultivace mentálních kvalit a faktor , které napomáhají
korigovat škodlivé nebo jednostranné tendence naší mysli. Jsme posedlí po p íjemných
smyslových požitcích. Je velmi obtížné vymanit mysl z této gravitace a p eškolit ji na vyšší
úrovn radosti jako nap íklad radost z p írody, radost z um ní, radost vnit ní istoty, radost
harmonie, radost z univerzální lásky, radost z vnit ní integrity, radost dávání a sdílení, radost
jednoduchosti, radost neulpívání atd.
Snad ješt siln jší ulp ní se tvo í okolo pocitu ‘já-m j-moje-naše’. P ekonat gravitaci
sebest ednosti v p ímém utkání má tém nulovou šanci na úsp ch. Zkoušela jste to už? Proto
se v tšinou doporu ují mén direktní metody, které egocentricitu v prvním kole se spíš snaží
jen oslabit. Jednou z t ch nejjemn jších a nejkrásn jších metod je práv vytvo ení vnit ního
prostoru pro úctu a respekt, jak jste zmínila úvodem. Úcta k sob , úcta k ostatním, respekt
k p írod , respekt k Veškerenstvu... Sice to nejsou všechno jedna a ta samá v c, ale v širším
pohledu všechny spolu úzce souvisí. Ale pozor, nesprávný respekt m že být paralyzující,
odd lující, odcizující. Správný druh respektu uvádí bytosti a objekty do prohloubeného
vztahu, otevírá novou dimenzi diferencovaného chápání. Správný respekt a úcta napojuje.
asto bývá doprovázen pocitem vnit ního bohatství. Tento respekt zmenšuje ego a vnáší do
mysli jemnou radost a jasnost.
HHH: Je zajímavé, že již v tak starých textech, jako jsou ty p vodní buddhistické, m žeme
erpat jisté odpov di k témat m dnešní doby - jako nap íklad k situaci konzumní spole nosti
nebo k problém m životního prost edí. A to jak k potížím mentálního ‘prost edí’ našich
myslí, tak i k ekologickým problém m životního prost edí povrchu zem .
A: Ano. Ty nejzávažn jší katastrofy životního prost edí se odehrávají v lidských myslích. A
je to tak, že mentální situace lidí se jistým zp sobem promítne i do p edm tné reality a má
jistý vliv na své okolí.
Jist nemusím podotýkat, že p ímých zmínek na téma životního prost edí nebo konzumní
spole nosti v p vodních textech mnoho nenalezneme. Jsou tam ale pasáže - r zné p íb hy,
rozbor situací, doporu ní, instrukce - ze kterých m žeme odpov di na sou asné otázky
dnešního života odvodit. Tak kup íkladu v nejstarších buddhistických textech nalezneme
jednu p íhodu, kdy Buddha pochválil mnichy za to, že zacházeli se svým ošacením nanejvýš
úsporn . Když mnišské roby p estaly sloužit jako oble ení, mniši je používali dál jako ut rky.
Když dosloužily i této funkci, mniši je používali dál jako hadry. A když už se nehodily ani
k vytírání podlahy, mniši je pak ješt použili jako rohožky u vchodu. Jako kdyby tato drobná
epizoda z Buddhovy sanghy nám cht la dát p íklad nap í celými tisíciletími k pozornému a
uv dom lému zacházení s materiálními zdroji naší planety a doporu ovala to, co se dnes
snažíme ve spole nosti rozší it pod pojmem recyklování surovin.
V Buddhov dob bylo o róby nouze a tak zcela praktický aspekt hrál jist také roli; jsem ale
p esv d en, že vedle jistého praktického významu, Buddhovi šlo hlavn o kultivaci
pozorného uv domování, které v rámci jeho nauky zaujímá nejp edn jší pozici. Do
‘pozorného uv domování’ pat í i uv dom ní si širšího kontextu té které situace, p im enost,
správné p i azení d ležitosti atp. Plýtvání je výrazem nedbalosti a nedomyšlenosti - takový
postoj Buddha kritizoval zcela z eteln .
V asijské tradici nalezneme i p ípady, které z pohledu západního lov ka by mohly být
posuzovány jako nerozumné plýtvání. V klášterech se o svátcích asto nahromadí nepot ebné
množství jídla nebo religiózních p edm t , sochy Buddhy jsou pokrývány vrstvi kami zlata.
Mohla by vzniknout myšlenka, že v chudých zemích jako nap . Barma, 400 000
‘neproduktivních’ mnich a mnišek vytvá í pro spole nost p íliš t žké b emeno. Jenže toto je
n co podstatn jiného. Zde se nejedná o plýtvání nýbrž o zcela jiné se azení hodnot a priorit. I
v duchovních oblastech má rozum své místo, není to ale to nejp edn jší místo.
HHH: Pohled do dávných dob nám n kdy pom že vid t sou asnost s jistým odstupem, což
v tšinou znamená vid t ji p esn ji a objektivn ji.
A: Lidé Buddhovy doby m li jiný vztah k zemi a p írod , než máme nyní. N které pasáže a
p irovnání z dávných text nás dojímají svojí jednoduchou p ímostí a silou básnického
obrazu. Tak kup íkladu pozd jší theravádové texty ilustrují každou z deseti párami - z deseti
sil dokonalosti bodhisatt (= budoucích Buddh ) krásným alegorickým obrazem. Jeden
z nejinspirativn jších nalezneme u popisu kvality mettá, kvality univerzální lásky: “Tak jako
voda omyje prach a špínu dobrých i špatných lidí aniž by inila nejmenší rozdíl, práv tak
posílá bodhisatta zá i univerzální lásky p átel m i nep átel m stejnou m rou, aniž by inil
nejmenší rozdíl.” Párami ale nejsou prosp šné kvality jen pro bodhisatty, st ední intenzitu
t chto kvalit lze doporu it každému lov ku. Poslední z deseti párami je dokonalost
vyrovnanosti. Alegorická pasáž zní: “Jako zem je indiferentní a rovnovážná ke všemu
ne istému i istému co na ni kdo hodí a nepropadne výlev m hn vu nebo zdvo ilosti, stejn
tak ty, bodhisatto, tvá í v tvá p íjemnému i nep íjemnému z sta vždy rovnovážný, sm uj
k dokonalosti vyváženosti a dosáhni dokonalého osvícení.” U tohoto alegorického obrazu
s povážlivým pokýváním hlavy si uv domujeme, že již bohužel v plném rozsahu neplatí.
P íliš dob e dnes víme, že hranici zemské ‘trp livosti’ dokážeme velice zdatn p ekro it a že
dokážeme v p írod zp sobit lavinové reakce. Rovn ž p irovnání, která spo ívala v p edstav ,
že obloha se nedá ‘zašpinit’, a vyhodíme do vzduchu cokoliv, se již také nedají brát
doslovn .
Geografie, moderní komunika ní prost edky a také fotografie Zem po ízené z družic v nás
upevnily dojem velmi p ehlédnutelného a velmi limitovaného životního prostoru. V da
nalezla pr kazná fakta, která sv d í ne-li o vývoji vesmíru, tedy alespo o vzniku a vývoji
naší planetární soustavy. Jsou tu d kazy postupného vývoje života na naší planet . Historie
posledních staletí v nás vyvolává silný dojem p evratného a stále se zrychlujícího vývoje
lidstva.
V kultu e Buddhovy doby sice existuje pon tí vzniku a zániku vesmíru, vzniku a zániku
sv tových systém , existuje i pon tí r zných pozemských epoch, p esto na úrovni b žného
života p evládá pocit, že život na zemi m l a dlouho, p edlouho ješt bude mít tutéž tvá nost:
syn oral zcela stejným typem pluhu jako jeho d de ek. O n jaké vy erpatelnosti pozemských
surovinových rezerv se lidem ani nesnilo. Vše tonulo v pocitu velikosti a nezbadatelnosti
zem . P íroda byla oživena personifikací mnohých p írodních fenomén . Vztah k p írod v té
dob byl asto uctivým vztahem slabého a ohroženého lov ka k vyšším mocným bytostem.
S poznáním dalších a dalších p írodních zákon po ínaje 17. stoletím se vytvá í nový obraz
mrtvého vesmíru. P vodní pov re nou úctu a respekt k bytosti Zemi nahrazuje extrém na
druhou stranu: p edstava mrtvé hmoty, která slep a mechanicky následuje p írodní zákony.
Tímto necitlivým a nepravdivým pojetím pak lov k legitimuje své tendence d lat si
s p írodou, co se mu zamane. Zde je pramen sou asných ekologických potíží. Situaci m že
provizorn napravit ú ední dohled na jedné stran a inteligentní opatrnost na druhé. Skute né
ešení bych ale vid l p edevším v hlubším a obsáhlejším poznání naší existen ní sféry p edevším dopln ním t ch ‘mimov deckých’ pravd a skute ností do našeho pojetí p írody.
Nepovažovat ji pov r iv za bytost s lidskými charakteristikami, a nepovažovat ji tup za
bezduchou hmotu, která všechno snese a vydrží.
HHH: ekl jste, že Buddhova cesta je nad asová, p esto ale v jeho u ení nacházíme
elementy, které se z eteln vztahují k okolnostem jeho doby.
A: Pouze esence Buddhova u ení je mimo asová, nad asová. I nejlepší slovní formulace svojí
podstatou již zcela bez asové nebudou. Jedná-li se o konkrétní mezilidská ustanovení, ty
bývají dobou podmín ny ješt víc. Kdyby Buddha žil dnes, pro vyjád ení stejného u ení by
použil jiná slova a jiné obrazy. Docela v ím, že Buddha dnešní doby by pé i o životní
prost edí a jistý p irozený respekt k zemi a p írod v n jaké form za lenil do svého u ení.
HHH: Buddhova nauka hodn mluví o karm a o jejím vlivu na budoucnost. Já si ale myslím,
že karma nep sobí jenom v budoucím život . Já vím, že to funguje i te . Když prost d lám
špatné v ci, nerozmyslím si to, hrnu se do n eho bezhlav , tak se to projeví i v tomhle
sou asném život .
A: Ur it je to tak. Ale obdobným zp sobem p sobí i ta dobrá karma - a na to se asto
pozapomíná. Karma je motiva ní potenciál té které akce, který pak eká na p íležitost, aby se
projevil a tak vydal svoji ‘energii’ n jakým zp sobem do jedincova života zp t. Hmm, to
jsem ale ne ekl p íliš srozumiteln , že? Zcela jednoduše se dá princip karmy vysv tlit
p íslovím “Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá” p evedeno do e i polopatické bychom
ekli ‘Jak kdo žije, takový bude jeho život’. Takže nesobecký, moudrý zám r n co ud lat
nebo n komu pomoci vytvá í dobrou karmu. Taková karma ovlivní jedinc v život dobrým,
prosp šným zp sobem. Egocentrický, chtivý nebo nenávistný in vycházející ze zaslepenosti
vytvá í špatnou karmu, která p inese r zné formy nep íjemna, utrpení a nesvobody. Karma,
jak jste sama vypozorovala, je okamžitá skute nost; její vliv a plné projevení ale na sebe
n kdy nechá dlouho ekat. Jisté nepatrné procento karmického ‘náboje’ se projevuje okamžit
po tom, co jsme n co vykonali. Pocítíme dobrý nebo špatný pocit. To je ale jen fragment
celého karmického potenciálu té které akce. V tšina karmické síly musí ekat v latentním
stavu na p íležitost aby se mohla projevit.
Staré systémy v d ly že konkrétní fungování karmy je nesmírn komplexní a spletité, p esto
p evládal postoj, že karma je tém výhradn jedincovo osobní ‘vlastnictví’, pop ípad
‘d dictví’. Dnes se v chápání karmy objevuje krom toho p vodního i širší pojetí; mluvíme o
karm rodiny, národa, civilizace, používáme pojem spole né karmy. Podle mého názoru je
takové pojetí sou asné dob odpovídající a prosp šné. Napomáhá nám ve vytvo ení nového
angažovaného pom ru k našemu okolí a upev uje v domí kolektivní zodpov dnosti za naši
planetu.
Ashin Ottama je buddhistický mnich eského p vodu. Jeho domovský klášter je nyní ve
Švýcarsku; jezdí ale asto do eské republiky, kde vede medita ní kursy, p ednáší a ú astní
se mezináboženských rozhovor . V tomto roce otev el medita ní centrum Bodhipála
v severních echách.