stáhnout

Transkript

stáhnout
Alice Prajzentová
KOTRMELÍNA
1
Alice Prajzentová je ze severu, ale z jejích veršů probleskuje jižanská horkokrevnost: „špičkou jazyka ohmatávám
tvůj ušní boltec... a v mé podbřišní
krajině začíná zurčet malý pramínek /
potajmu vplétám ti do myšlenek neznámé mikroorganismy.“ To ale není jediná její poloha – místo zde má i ironický
úsměv, nebo spíše škleb, rukavice hozená do tváře nepřátelské a cizí realitě,
i zoufání si nad ní.
A mnoho dalšího ve sbírce nalezneme:
okouzlení řečí například – tou, jíž mluví
ti ostatní, i tou, kterou používá básnířka
sama: „Skřepot hlasu otíral se do zavařenin / Ať Jaruna vysmejčí i gánek.“
Okouzlení tím, co se děje se slovy, když
námi procházejí, když přizpůsobují svá
těla básni a tomu, co má být řečeno,
když se odkudsi rodí slova dosud neznámá.
To vše vyjádřeno hodně přímočaře bez
zbytečných okras a kudrlinek. Úvody
chybí a konce jsou prostě konce a tečka
- žádné hry se čtenářem.
Ve své prvotině vyhlásila Alice Prajzentová vší falešnosti válku. A to sluší nejen prvotinám.
Tomáš Míka
2
H _ALUZE
literárně kulturní časopis
1
Alice Prajzentová
Kotrmelína
Občanské sdružení H_aluze, 2010
Text © Alice Prajzentová, 2010
Ilustrace © Eva Žižkovská
ISBN 978-80-904473-2-5
2
3
variace na rozhovory
4
5
seděla za stolem
v čerstvě vymalované kuchyni
hřbetem dlaně metla drobty večeře
na miniaturní hromádku
snad nemyslela na nic, jen posmutněle vzdychla
za zdí se dva milenci divoce proplétali
prudce vstala
zasunula židli
oblékla si kabát
s konečněnalezenou vzpomínkou
vyšla z domu
6
špičkou jazyka ohmatávám tvůj ušní boltec
je měkký a teplý
a v mé podbřišní krajině začíná zurčet
malý pramínek
potajmu vplétám ti do myšlenek
neznámé mikroorganismy
při každičkém pohledu do zrcadla
nabobtnají
až jednoho dne: hlava ne nepodobna balonu,
či naopak, to podle úhlu pohledu
uletí
7
po tolika letech
teď je tehdy nebo naopak
já v tobě
třepe se hlas
tak raději nemluvit
vpíjet se do sebe
každým polibkem blíž
líbal bys jí kolena
kdyby chtěla
kdyby nebyla
daleko
líbal bys jí kolena
přes jizvy dětství
ranní opar halí domy, obrysy
v peřinách
sklenice vody usazená v prachu
vedle postele
kreslí s ní po zemi čáry
8
9
vysvlečená donaha
sbírám odvahu říct
dost!
svítá – zlehka, jen měkce
oblékám tvá slova,
ale nenašla jsem správnou velikost
jsou příliš krátká
příliš tenká
příliš ošoupaná
svítá
alespoň někdy
trhám knoflíky
na košili z prázdných vět
svítá nad lahví červeného vína
10
11
starostlivě
kolem dokola
opiluje cudnost její
mlčky dlaněmi popíná
bílá ňadra
tříští svůj dech
v pihatých kupách
malé dětské
zkoumavě
mezi prsty
mnou
její ušní boltce
jako v agónii
otočí hlavu
kde tuší
maličké ruce
není však dítěte
není nikoho
12
13
uzavírá se
pod štiplavou nostalgií
jako pod těžkými pancíři
osamělý
začal
skončil
nostalgicky nahý
14
15
jeho hlas
moduloval
pozvolna se podobal
nechtěným projevům epilace
vypravování se slévalo v barevných tůních slov
jen pozlátko
chybělo
ještě chvíli okouněl
zvědav vydupával do kočičích hlav tóny očekávání
krátce si odkašlal, aby skryl svou nervozitu
a znovu se rozhovořil
spíše sám k sobě
16
17
nutkání
vnořit špičku nosu
do zátylku
očichat každičký
obratel
laskat svými
tvářemi
nakousávat kůži i slova
jež zaniknou
v obsedantním sténání
18
a když ruka laskala
obrovitý zadek
téměř jakoby porostlý růžovou vrstvou
špinavých tepláků
uvědomila si tu absurditu situace
co na tom
že věkový rozdíl si nezadá se vzdáleností
z města Ú do města L?
lístek však nikdo neprocvakl
pokud kdy nějaký existoval
stejně by procvaknut za stávající situace nebyl
a ona svými tyčkovitými prsty
posunula brýle přesně do drážek
vytlačených na nose
dost možná
že už se s načervenalými obtisky krátkozrakosti
narodila
19
pondělí ráno
zvoní budík
realita a lákavá vůně kávy
na chvíli zalepí bolavé rány noci
tikot hodin zesiluje nervozitu
nový den, týden, rok
mě nepřevezete!
já přeci pravidelně jezdím k lékaři
postel je studená
dnes v noci v ní nikdo nespal
20
zaklíněn v popruhy
po cestách táhne vozejk svůj
pln balvanitých slov
drnčí
dřou se
odlamují
mezi nimi schouleny po skrovnu
žilnaté úspěchy
jak nohy stařeny lopotící se u plotny
z huby jí páchne žluč
zaklíněn v popruhy
do kopců táhne vozejk svůj
zakopat pod stromy
svrhnout se strže
21
ranní dotek štiplavého větru
šediv sebe sama
navlhlé oči vnořeny do kapesníku
a tlumený vzlykot přítelkyně
semtam
trousil se
v rukou svíraje
okousaná a slinami navlhlá torza rohlenců
v ranních omámeních
vyslovené ódy na budoucnost ztrácejí
punc tajemna
pak dlaně tlačil proti zdi
a z hrdla prýštěl řev člověka
který se nedokáže pohnout z místa
ten pocit
ten pocit dokázal udusat veškeré
doutnající záchvěvy radosti
22
23
hoc hoc ke kamnům
24
25
Ať umeje posudinku
starost stáří
křikla stará ze sklepa
skřepot hlasu otíral se do zavařenin
vyměkne ostrý pohled i úderný krok
a ty se začínáš bát
že nedoneseš hrnek ke rtům
je ti líto promrhaných okamžiků
i pradávných odžitých chvil
které vypadaly z paměti
jako jablka z koše
stejně dunivě prásk o beton
starost stáří
a moc tuhé maso
které nepřekousneš
Ať Jaruna vysmejčí i gánek
lomozila jedová
odplivla si do myšinců
zkornatělými patami zaplula do galoší
Eště koupit chlieb a můžou přijít na mecheche
Jaruna v gánku
tiskla zlostně v ňadra koště
26
27
v béžových kalhotách zašlých kapec
černej pulóvr přes
když je vedro
přijímá z kalicha
pivo – kafe
vysejpá natlakovaný popeláky
je už taková
Božena
28
29
roztančené boky obzoru
30
31
rodné město
po kmenech staletých tisů
děčínské tryzny
za bonvivány podmokelské
třikrát víno a jednu taškařici
a v půl čtvrté ráno, okružák
na cestu do hajan
32
ve svých úvahách
klop
klop
klop…jako dítě s dřeváky
bosky na asfaltu
klop
klop
nakopává kamínky
až to pod podrážkami křupne
jak kůstky v krvavé tlačence
mezizuby
vy-lu-zu-jí stejně absolutní
klop
klop…dítě s dřeváky
na podrážkách z tlačenky
33
rozevírá svá asfaltová stehna
jako když kurva lačně rozhodí nohy
černé hrudkovité strie
každý podzim stromy se zbarví
asfalt pukne
34
Majestátně, se tam tyčíš, ty vyprahlá,
napůl zbořená, vykradená, znásilněná,
počmáraná, trusem a chcankami páchnoucí,
obdivovaná, staletími trýzněná, zarostlá a zas
pokosená, znamenitá
zámku!
35
nedorozumění
prst dotknul se prsu
vyprskl smíchy a zalezl zpět do bavlněné nory
s otvory
pro jiné prsty
prs se urazil, chtěl být mačkán!
prst a prs spolu nemluví
36
vymazci
osnabrücké mosty, tam
na temeni hlavy
to duje
co se spojí
ve sledu záblesků jako porcování lososů
co se spojí
v Osnabrücku všude blyštivé hlavy
s rukama v kapsách a holým temenem
37
osteoporóza
noční lup
10.11.2007
až vylomí poslední plaňku
bude už hluboká noc
lezavá zima ztuhne
ve zpocených vlasech
droboulinké jehle mrazu ve tvářích
pak v teple rozlijí skvrny lišeje
na Masarykově nádraží v Praze, zádumčivý listopad
dvě neutěšené postavy hovoříce mezi sebou
chvilkami dloubou své myšlenky zásadními povely
Žena: Hledá ty peníze v kufru! Ty si myslíš,
že ho máma měla takhle srovnanej?!
Muž: Já jí věřím, ale ty ne!
Žena: No jasně, ty seš naivní, ty seš tak naivní,
to vím!
Muž: Proč by to dělala?
Žena: Protože je to můra chamtivá!
až vylomí poslední plaňku
bude moc unavený
ztěžklé tělo se sesune
po kmeni stromu k zemi
v úmorném tichu jen přerývavý dech
dvě hlavy nakloněny
dvě hlavy ševelíce mezi stromy, u kterých
se nesmí stavět
a Praha se chystá na pochod neonacistů
židovským městem
38
39
snivo
z každého prstu prýští další ruka
koruny rukou vztyčené k nebesům
nohy ovíjí ostnatý drát
zahryzává se lačnými zubisky do rosolnatých lýtek
laská se s koleny
hladí stehna
snivo
hmožděnky místo prsou zpívají unisono hymnu
koruny rukou, větve prstů šumí do ticha
jako opuštěná kafilerka
40
41
vedlejší kupé
odpolední siesta
na divnožluté slupině vlaku
promítán stín
sedící hlava křeče vagonu opisuje
mizí v tunelech
probleskuje průrvami
tetelí se na výslunní
skoro načechrává
o chvíli později
pohlcena v lůně nástupišť
submisivní ženštiny v ultra lehkých burkách
pochodují se samopaly po poušti
jedna druhá třetí
odpočítávají sekundy
postaví se v dvojstup – obličeji k sobě
sukub hlásá odpolední čaj
je sobota a lidé odpočívají
submisivní ženštiny svlékají burky
jsou nahé, na tělech mají bodné rány
bodné rány a stigmata
Alláhův černý humor
je legrační je z dáli pozorovat
ženštiny střílí samy sebe
a pouštní písek se zbarvuje doruda
odpolední siesta končí a lidé se rozcházejí
42
43
kreuzbergská esence
na lavičce
muži s černými boa popíjejí plechovky
naproti v domě
páté patro s roztlemeným oknem
dívá se ven
bělavá tvář
vosková
pozoruje muže, kterak vrůstají do vět
dívá se
ve voskovinatých tvářích
jako uzoulinkatá koryta řek
památky šťastných dní
a muži se líbají a šimrají chmýřím boa
44
v mezičasí
desková hra
skořápky pistácií jako figurky
v koutku oka nezbedně zašimrá malý Gnom
úzkostlivě sebou trhneš
další sklenka, vlahý polibek
tady se není čeho bát
tady ne!
vůně kari a česneku vyzývavě obnažuje své půvaby
slinná slova
kolorované vjemy
smích odevšad
tady se není čeho bát
45
po Alexu rovně
pak zahnou doprava
jako v betonovém kotci
s betonovými miskami na vodu
a než se ohlédneš
není tu ani spadnuvší pouzdro na foťák
nasedneš do tramvaje
směr Ostberlin bitte
lahváč vtisklý do dlaně
zdánlivě a chvilkově
přebije tepání
žes někde něco ztratil
46
47
kotrmelína
48
49
jen aspoň jednou bezejmenná
nehláskovat své jméno
do telefonu
necedit skrz zuby na poště
téměř nešeptat v bance
N-E-J-M-E-N-O-V-A-T-S-E
bezejmenná fronta
na důstojnost
dlouhý týden
kolmo krouhám
krouhám a križmo plachtím
ve světlech účtenek
tančím
lemuji pokoj ode zdi k oknu
od okna ke stropu a výš
krouhám do zblbnutí
cáry faktur
N-E-B-E-R-E-T-O-K-O-N-C-E
jen alespoň jednou
bezejmenný anonym
co důstojně zdraví kolemjdoucí
s vypálenými jmény na čelech
50
51
ta mohutná skalistá hora Mariina
zabalena v teskný znělcový háv
v klopách hnízdící žlutá hejna úpolínů
ta mohutná hora Mariina
shlíží na město ústecké
laská ve svých kamenných tlapách
ta mohutná hora Mariina
výstražně vztyčená jako nedůtklivý ukazovák
kartony, krabice, plata
emocí
zatloukla jsem jimi okna
do svědomí
není čisté,
ale nekapalní
neproteče
skrz membránu úsměvu
ta mohutná hora Mariina
louhovaná v mlíce
52
53
a k Vánocům si přeju aby Ježíšek umřel
pani učitelko
učit imigranty by bylo o moc lepší
nerozumět posměškům
co znamená drsná?
asi že má malý prsa
já chci aby Ježíšek umřel!
54
55
kormidlo zavěsil na rám obrazu
sviští to jako po másle
zamne si ruce a polyká tuny rybího tuku
bude líp, už to dávno ví
každý to ví
jen mokro svrbí
(tátovi)
56
57
58
59
obsah:
variace na rozhovory
seděla za stolem������������������������������������������������������������6
špičkou jazyka ohmatávám tvůj ušní boltec������������������7
po tolika letech �������������������������������������������������������������8
líbal bys jí kolena����������������������������������������������������������9
vysvlečená donaha �����������������������������������������������������11
starostlivě �������������������������������������������������������������������12
malé dětské ����������������������������������������������������������������13
uzavírá se �������������������������������������������������������������������15
jeho hlas����������������������������������������������������������������������17
nutkání �����������������������������������������������������������������������18
a když ruka laskala�����������������������������������������������������19
pondělí ráno����������������������������������������������������������������20
zaklíněn v popruhy �����������������������������������������������������21
ranní dotek štiplavého větru ��������������������������������������22
semtam �����������������������������������������������������������������������23
hoc hoc ke kamnům
Ať umeje posudinku����������������������������������������������������26
starost stáří�������������������������������������������������������������������27
v béžových kalhotách zašlých kapec ��������������������������28
60
roztančené boky obzoru
rodné město�������������������������������������������������������������������32
ve svých úvahách��������������������������������������������������������33
rozevírá svá asfaltová stehna �������������������������������������34
Majestátně, se tam tyčíš, ty vyprahlá,
napůl zbořená�������������������������������������������������������������35
nedorozumění����������������������������������������������������������������36
vymazci�������������������������������������������������������������������������37
osteoporóza�������������������������������������������������������������������38
noční lup�����������������������������������������������������������������������39
snivo ����������������������������������������������������������������������������41
vedlejší kupé �����������������������������������������������������������������42
odpolední siesta�������������������������������������������������������������43
kreuzbergská esence�������������������������������������������������������44
v mezičasí �������������������������������������������������������������������45
po Alexu rovn������������������������������������������������������������46
kotrmelína
jen aspoň jednou bezejmenná�������������������������������������50
dlouhý týden����������������������������������������������������������������51
ta mohutná skalistá hora Mariina�������������������������������52
kartony, krabice, plata�������������������������������������������������53
a k Vánocům si přeju aby Ježíšek umřel,
pani učitelko����������������������������������������������������������������54
kormidlo zavěsil na rám obrazu����������������������������������57
61
edice H_aluze
řídí Tomáš Suk
www.h-aluze.cz
[email protected]
Alice Prajzentová
KOTRMELÍNA
Ilustrace Eva Žižkovská
Obálka a sazba Miloš Makovský
Odpovědný redaktor Tomáš Suk
Jazyková redakce Tomáš Suk
Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o.
Počet stran 64
Samostatně neprodejná příloha
Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 11
Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě
www.vzdelanimkmultikulturalite.cz
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem České republiky.
Vydání první
Občanské sdružení H_aluze, 2010
62
63
autorka fotografie: Anica Jenski
Alice Prajzentová (*1982, Děčín)
Studuje bohemistiku na Univerzitě
J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Živí
se učitelskou řeholí a příležitostným
lektorováním. Spoluzaložila literárněkulturní časopis H_aluze, ve kterém
působí jako redaktorka. Publikovala
v časopise Psí víno, ve Sborníku literární
ceny Vladimíra Vokolka (2007) a v revue
Sever, západ, východ – severní Čechy
(2009). Organizuje autorská čtení
a festival Antropotyátr.
64
65
66
H _ALUZE
literárně kulturní časopis

Podobné dokumenty

Zkouška víry

Zkouška víry překáţek, jejichţ překonáváním se novicové zasvěcovali do sluţeb Sedmnáctky. Ale jak jiţ tomu tak bývá, po pádu Arvedanů bylo městečko vypleněno skřety, magie obsaţená ve zdech chrámu byla narušena...

Více

číslo 21 - Římskokatolická farnost Zábřeh a děkanát Zábřeh

číslo 21 - Římskokatolická farnost Zábřeh a děkanát Zábřeh Boží požehnání i ochranu, hodně zdraví a životní pohody jí přeje rodina, farníci i členové Orla. SETKÁNÍ HARMONIKÁŘŮ. Dovolujeme si Vás pozvat na 29. ročník Setkání harmonikářů, které se koná v ned...

Více

allamericancars - Český klub majitelů amerických automobilů

allamericancars - Český klub majitelů amerických automobilů milovníka uscars jsou příjemné zprávy o amerikách mířících do Čech ze západní Evropy nebo USA. Myslím, že množství klasických amerik, které se za poslední půlrok dostaly do Česka je důkazem o vzrůs...

Více

Individualizace ve výuce

Individualizace ve výuce vývoj dětí v  jednotlivých věkových údobích, nezbytné pro naši pedagogickou práci.

Více