Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u
Transkript
Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u
OBSAH: * Zamyšlení s Dalajlamou * BS v Kutné Hoře * Karamboly na řece – pokračování * VÝZVA – Jiří Pilka (2. část) * Jaký byl seminář ELŠ 2014 * Den zamyšlení 2014 v Praze * navždy odešli * informace z webu WAGGGS * renesanční člověk Albrecht Dürer ____________________________________________________ Leonard Buffa, obnovitel Teologie svobody, vypráví: v debatě u kulatého stolu, která se týkala náboženství a svobody, jsem se dalajlámy – s trochou zlomyslnosti, ale také se zájmem – zeptal: ”Vaše Svatosti, které náboženství je ze všech nejlepší?” Myslel jsem, že řekne: ”tibetský buddhismus” nebo ”východní náboženství”, jež jsou mnohem starší než křesťanství. Dalajláma se odmlčel, pohlédl mi do očí, a usmál se... To mě překvapilo, neboť jsem si byl vědom jízlivosti v mé otázce. Odpověděl: ”Nejlepší náboženství je to, které tě přivede co nejblíže k Bohu. Takové, co z tebe udělá lepšího člověka.” Abych překonal rozpaky z tak moudré odpovědi, zeptal jsem se: ”A co mě udělá lepším?” Odpověděl: ”Cokoli, co tě udělá více - soucitným, - citlivým, - objektivním, - milujícím, - lidským, - odpovědným, - etickým. Náboženství, které tohle dokáže, je pro tebe tím nejlepším.” Byl jsem chvíli zticha a žasl jsem (a dokonce i teď, když na to pomyslím) nad jeho moudrými a nezpochybnitelnými slovy: ”Nezajímá mě, příteli, jaké náboženství vyznáváš a zda jsi zbožný, nebo ne. Důležité pro mne je to, jak jednáš s rodinou a přáteli, jak se chováš v práci, ve společnosti, před světem... Pamatuj: vesmír je ozvěnou tvých skutků a myšlenek.” ”Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice. Týká se rovněž všech vztahů – k lidem, zvířatům, rostlinám, světu... Jestliže se chovám dobře, dostanu zpět dobro. Jestliže jednám se zlým úmyslem, vrátí se mi zlo. ” „Babička a dědeček ti říkali čistou pravdu: vždy budeš mít to, co přeješ i ostatním. Být šťastný není záležitostí osudu. Je to věc volby.” 1 Nakonec dodal: ”Pečuj o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova. Pečuj o svá slova, neboť se z nich stanou skutky. Pečuj o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky. Pečuj o své zvyky, neboť utvářejí charakter. Pečuj o svůj charakter, neboť ten utváří osud. A osud – to je tvůj život.” ”Není vyššího náboženství, než je Pravda.” _______________________________________________________________________________________ Z programu jednání odboru duchovní výchovy v únoru 2014: - program závěru 4kurzu pro ved. křesť. oddílů - zhodnocení lednového skaut. semináře 2014 - seznam biblických knih Stezky písmáků 2014 - úkoly ODV na Valném sněmu Junáka _______________________________________________________________________________________ Betlémské světlo v Kutné Hoře (rok 2013) V sobotu 21. 12. 2013 jsme se shromáždili na hlavním nádraží v kutné Hoře očekávajíce příjezd vlaku s Betlémským světlem. Byli jsme tu skauti a věřící z Kutné Hory, Suchdola a děti jedné barmské rodiny zde žijící. Vlak přijel (s minutovým zpožděním) za minutu devět ráno. Převzali jsme Světlo od skautů. 2 Všechno proběhlo jako obvykle, rozmnožili jsme Světlo do všech lampiček a odjeli domů. V pondělí skauti na Palackého náměstí postavili týpí přinesli betlémské světlo a zapěli koledy a samozřejmě příchozím rozdávali Světlo. Proto tu také byli.. Také světlo roznášeli do domácností, na snímku u oldskauta Vladimíra Lavického. S přibývajícím soumrakem plamínky se stávaly výraznějšími. Do pozdních odpoledních hodin zde bylo slyšet zpěv a vidět vlastnoručně malovaný betlém. 24. 12. 2013 se konala ekumenická slavnost s předáváním Betlémského světla pod vánočním stromem. Na Štědrý den od dopoledne se na Palackého náměstí sešli lidé, aby si mohli převzít Betlémské světlo, vyslechli biblické čtení a zazpívali koledy. Modlitbu pronesl J. Uhlíř, na kytaru doprovázel zpěv farář Církve bratrské Miloš Hejzlar - hlavní pořadatel, s ním spolupůsobil nový farář Českobratrské církve evangelické Ondřej Zikmund. Bylo zde odhadem okolo dvou stovek lidi. Poté Betlémské světlo osvětlovalo kutnohorské kostely a domácnosti. Ladislav Marek 2013 ______________________________________________________________________________ KARAMBOLY NA ŘECE – 10. část F. J. Stropek – Bobr Náš rod pochází z kraje pod horou Kluk, která se zvedá z pásma pohoří Blanského lesa jako druhá nejvyšší vedle známé Kleti. Zdejší oblast byla v dávných dobách osídlena keltskými kmeny a stala se jejich poslední nejjižnější výspou. Je mnoho dokladů o jejich sídlech i božištích Zbytky největšího oppida se nacházejí v Třísově poblíž Českého Krumlova, ale na mnoha jiných místech těžili tuhu, nerosty, v řece Otavě rýžovali zlato atd. Kovy uměli tavit a dál zpracovávat. Byli výbornými řemeslníky a tvar mnoha jejich nástrojů se nezměnil dodnes. Také některé názvy řek pocházejí od Keltů. Posvátné místo měli například na skále u Třísova, kde byl později postaven hrad Dívčí Kámen. Další posvátná místa se nacházela na hoře Kleť i na sousedním Kluku, který je obestřen tajemstvím. Keltové žili v těsném sepětí s přírodou a jejími cykly. Jejich kněží - druidové - svou moudrost 3 převáděli do života obyčejných lidí prostřednictvím rituálů, z nichž některé v pozměněném významu přetrvávají stále. Rituály určovaly, jak si udržet životní harmonii. Uctívali studánky, ale hlavně stromy. Čím byl strom starší, tím byl posvátnější. Ctili jabloň, lísku a zvláště černý bez (je zajímavé, že jeho léčivou moc znali i Slované, kteří si sazenice černého bezu vždy nesli s sebou do nových sídlišť). K významným stromům Keltů patřily také dub, jedle, olše, bříza, jasan a tis. Za poražení posvátného stromu hrozil i trest smrti. Keltové dokázali přesně určit roční období, kdy působí vzájemné síly Země, Slunce, Měsíce a planet. Pojmenovali je a slavili jako významné svátky – únorový Imbolg, květnový Beltine, srpnový Lugnasad a listopadový Samain, označovaly čtyři roční období Mezi nimi jarní a podzimní rovnodennost a zimní a letní slunovrat. Přirozený sluneční rok jim začínal o zimním slunovratu v okamžiku, kdy Slunce začne stoupat ze svého nejnižšího bodu po nejdelší noci v roce, která zpravidla nastává 22. prosince a působí až dvanáct dní. Věděli, že tehdy stoupá křivka nemocnosti a je to období zvýšené kosmické i zemské radiace, která zatěžuje organismus. V tom období se dodržoval masový půst k pročištění organismu od bílkovin a jedla se jen lehká jídla, hlavně z mouky. Kulaté placky symbolizovaly Slunce, zahnuté pečivo Měsíc, hvězdice nebeská tělesa a propletence do kruhu pak uzavřený roční cyklus. Oblíbeným postním pokrmem byla maková jídla mající uklidňující účinek. Jmelí je dnes jen jedním z módních vánočních dekorací, ale Keltové bezpečně věděli, že se vyskytuje na místech se zvýšenou zemskou radiací, kterou jmelí pohlcuje a chrání před ní strom, kde parazituje. Proto jmelí v období dnešních Vánoc druidové stínali ze stromů zlatým srpem na rozložené bílé plátno a jako ochranný prostředek pak zavěšovali v obydlí. Keltové nedělali nic, co by nemělo hlubší smysl přinášející nějaký užitek. O zimním slunovratu rozvěšovali do větví jehličnanů i po celém hospodářství zlato a stříbro a zlaté cetinky i plátky nosívali zavěšené na krku, uších a na čele. Proč? Opět věděli, že zlato a stříbro vydávají záření usmrcující bakterie a chrání proti infekcím. Keltové, kteří zde žili dávno před příchodem Slovanů, pro nás byli velkým vzorem především v ochraně přírody. Když jsme na svých cestách navštívili keltské sídelní místo u Vltavy anebo jsme při Otavě prohlíželi sejpy na bývalých rýžovištích, vždy jsme chlapcům připomínali přínos Keltů pro oblast, kde žili. Hoši obdivovali americké Indiány, o nichž bylo vydáno mnoho literatury, ale o Keltech a Slovanech, kteří také přísně dodržovali určitá pravidla a pěstovali ve svém společenství dobré vlastnosti lidí, nevěděli tehdy nic. S mými dvěma kamarády jsme vedli vodácký oddíl Kotva až do roku 1981. To už nám přibývala léta a rozhodli jsme se svou činnost ukončit. Našli se mladší následovníci, kteří měli jiný styl práce. Námi vypracované zásady a symboly upadly v zapomnění. Oddíl se zabýval jen vodačinou, vedoucím šlo především o splouvání řek a o náročnější techniku na slalomové dráze. Program na cestách, kterému jsme my věnovali značnou pozornost, se vlastně neprováděl, poněvadž na stanovištích pobývali většinou jen na jednu noc a po celý den se hlavně jelo. V roce 1989 jsme iniciovali obnovu skautského střediska a získali jsme zpět naši základnu. Zakládali jsme nové oddíly a získávali vedoucí. Činnost se rozbíhala a naše „stará garda“ ještě nějaký čas působila ve vedení střediska. Vodácký oddíl obnovil můj syn. Byl to však už oddíl koedukovaný, protože se vedoucími stala dvě zdatná děvčata, která si přivedla nové členky. Tak se oddíl opět zaskvěl 4 v plné kráse, také pod vedením tří vedoucích, ovšem ve zcela jiném složení než za naší éry. Jejich první oddílový puťák se konal na Lužnici. Druhý připravovali na Vltavě a syn Jiří chtěl, abych s ním projel trasu a pomohl mu vybrat a zajistit vhodná tábořiště. Oddychli jsme si, když jsme konečně dorazili na okraj Českých Budějovic k jezu u Štecherova mlýna, kde se mělo končit. Bylo zde krásné místo k táboření, ale velmi starý jez, z velké části rámovaný dřevem, značně rozbořený a trčely z něj klády. Přesto se nezdál nijak nebezpečný. Následující události nás přesvědčily o opaku. Byli jsme už na odchodu, když k jezu začala připlouvat skupina studentů a studentek v kanoích. Neměli bagáž, tu za nimi vezli. Ptali jsme se jich, kam ještě poplují. Prý už nikam, sem pro ně přijede asi za hodinu autobus a pojedou domů. Jejich učitel se rozhodl, že tu poslední hodinu ještě využijí k nácviku proplutí šlajsnou. kou na háčku a mladíkem na kormidle prý najela na začátek protržené propusti, kde o něco škrtla, převrátila se a proud ji nesl pod jez. Dívka dole vyplavala, ale hoch se neobjevoval. Všichni panikařili, brodili se pod jezem, zda kamaráda nenajdou. Několik jich po jezu doběhlo k propusti a pak začali křičet, že těsně pod hladinou hocha vidí. Učitel se tam vrhl, ale do šlajsny se nikdo neodvážil, protože tam voda proudila a pod hladinou se rýsovaly klády, jimiž bylo dno šlajsny vyloženo. Učitel pochopil, že student je tam nějak zaklíněn, proto doběhl do lodi pro provaz. Udělal smyčku a snažil se ji jako laso hodit na chlapce, ale proud vždy provaz odnesl. Skupina studentů bezmocně přihlížela, ale někteří už nesli tlusté klacky a za chvíli se přece jen podařilo hocha vytáhnout. Když jeho bezvládné tělo donesli na břeh, jeden student nám popsal nehodu. Zadák prý vypadl z převržené lodě a narazil ve vodě na kládu, ze které trčely velké hřeby, na něž se nešťastně nabodl břichem a zůstal uvězněn pod hladinou. Studenti, kteří se kolem kamaráda shlukli, pozorovali svého učitele, jak se mu zoufale snaží dávat umělé dýchání. Bylo to však marné. Z břicha a úst mu tekla krev a bylo jasné, že už nežije. Učitel poslal několik hochů do blízkých stavení, aby zatelefonovali pro záchranku a policii. Pak se u mrtvého s pláčem zhroutil. Hoši také plakali a děvčata hlasitě štkala a naříkala. Pomalu jsme odešli k autu a mlčky odjížděli po polní cestě k silnici. Věděli jsme, že neopatrnost na řece se nevyplácí a nic se nesmí podcenit. Kdyby si učitel nejprve došel pořádně prohlédnout šlajsnu, byl by viděl, jak je zdevastovaná a nebezpečná a proplutí by jistě nedovolil. Jeho nerozvážné rozhodnutí zbytečně zmařilo jeden mladý život. Dodnes, kdykoli se probírám vzpomínkami, cítím uspokojení nad tím že jsme na vodních cestách až úzkostlivě dbali na bezpečnost posádek. Bohatě se nám to vyplatilo a zaplať Bůh se nám nikdy nic vážného nepřihodilo. Se synem jsme se vraceli k autu, které stálo až za loukou. Byli jsme od jezu už dost daleko, když jsme uslyšeli zoufalé výkřiky. Nedalo nám to a zastavili jsme se. Když jsme uviděli panické pobíhání studentů po jezu a křik sílil, vraceli jsme se, abychom zjistili, co se tam děje. Posádky několika lodí už stály pod jezem nebo vytahovaly kanoe na břeh, ale zmatek byl na jezu. Ptali jsme se, co se stalo. Kanoe s dív- = pokračování příště = ______________________________________________________________________________ 5 Sestru Evu Šimerovou, dlouholetou odběratelku NDS, oslovil již před časem text PhDr. Jiřího Pilky (také skautského bratra), a tak navrhla jeho otištění. Uvádíme druhou, závěrečnou část: Zapomenutá zbraň Je to výchova - slovo, které nebude vždy dobře vítáno. Na rozdíl od vzdělání zajišťujícího sumu poznatků jednotlivých oborů, chápu výchovu jako širší systém pomáhající vytvořit životní postoje, principy soužití, obecnou morálku, hierarchii hodnot. Na rozdíl od vzdělání, které je jistě nezaměnitelným základem, je výchova opomíjena a někdy posmívána. Budoucnost vyžaduje změnu myšlení napříč generacemi. Politika, ekonomika, věda apod. k tomu mohou přispět, ale samy nestačí. Je třeba názory nejen předkládat, ale pomáhat v jejich osvojování. Roli výchovy s úspěchem a po staletí využívaly církve, dozajista i komunisté a některé demokratické státy. Je jasné, že výchova může být zneužita jako může být zneužita věda. Ceká proto úkol kriticky probrat hodnoty tradované východem i západem, církvemi, politiky, filozofy a vytvořit životaschopný koncept, cosi jako ideový obzor. Výchova v uvedeném slova smyslu není jen věcí škol, ale mnoha dalších činitelů. Znamená to například iniciovat všemi způsoby občanské organizace, podporovat hodnotově kvalitní hnutí mládeže (například skauting), sportovní a umělecké spolky nejrůznějšího druhu. Je třeba doporučit rehabilitaci učitelského stavu. I ten bývá posmíván, přitom je jedním z klíčových nástrojů určujících kvalitu budoucích generací. Školství dnes zbytečně bloudí v hledání nejrůznějších moderních metod, ačkoli by se mohlo velice poučit na osvědčených formách minulých. Škola by měla dostat větší pravomoci a žáci méně tzv. demokracie. Jejím výsledkem je častý strach učitele ze žáků, anarchie v kázni. Nenaučí-li se žák dosti výrazné disciplině má. pak potíže začlenit se v zaměstnání, kde často vládne tvrdá hierarchie, nejednou agresivní soutěživost. Prvním úkolem škol je učit žáky, výchova byla a zůstává primérně věcí rodičů, na nich záleží jaký nabízejí vzor chování. Podmínku úspěchu představuje jejich spolupráce s učiteli. Výchova vytvářející společenské prostředí se týká všech generací a mnoha různých institucí. Největší problém představují média, hlavně televize a nejrůznější vlivy v oblasti počítačů. Pasivní absorbování programů, množství násilí, vražd, hrubostí, kriminalistických případů (některé i varují před kriminalitou, ale nejednou jsou vlastně návodné — co a jak zlého lze udělat). Problémové působení televize doplňuje bulvár, který je masově čten statisíci dospělých i dětí. Právě média by měla propagovat elitní osobnosti, nabízet mnohovrstevný pohled na tvůrčí aktivitu nejen v soutěžích, ale ve sledování vědy a umění, historie, přírody, problémů žen, různých generací, osudy planety Země. V neposlední řadě kultivovat jazyk. Vím, že dosavadní podněty lze zařadit pod otřepanou kategorii „jetřebismu“. Přijměme je jako druh určité inventury některých problémů. Jistě mnozí čtenáři snadno doplní, co je ještě třeba. Klíčovou otázkou však zůstane odpověď na to - co dělat, jak a kdo? Výchova? Důraz na ni se zdá jistě být velmi staromilským. Ovšem není jiné cesty, ekonomické teorie, volný trh apod. nedovedly za desetiletí společnost k harmonické podobě, nebo alespoň k relativnímu posunu mravnosti. Kdyby státy věnovaly na rozvoj výchovy, přípravu učitelů, lektorů, popularizátorů, tisku učebnic, výrobu filmů, CD a DVD, pořádání kurzů, tvorbu televizních, rozhlasových, počítačových a filmových pořadů jen čtvrtinu toho, co stojí vojenské akce, mohl by se dostavit kolosální výsledek. Možná by pomalu rostla představa sympatického gentlemana, nebyl by to už neprůstřelný agent, ideálem ženy by nemusela být pohublá mis ze soutěže krásy, za chytráka bychom nepovažovali tuneláře, který ošidí stát anebo ukradne milióny a prchne do ciziny, ve školách by místo agresivity mohl zdomácnět respekt. Bylo by krásné těšit se na oslavu hodnot života. Společnost nelze řídit jen zákony, nařízeními, trestními postihy. Potřebuje znovu ohniska nových myšlenek, třeba i malé buňky uchovávající a šířící lepší způsob života a nová poznání i spojitost s tradicí. Osobnosti, které nabídnou příklad svým životem, učitele a vědce, kteří obohatí myšlenkový obzor filozofickou rovinou, umělce nevytvářející jen atrakci, tragédie, drastičnost nebo sterilní zábavu podle poslední módy. Kéž bychom mohli uvítat početné úspěšné podnikatele, kteří dobře zváží směr svých sponzorských aktivit. 6 Metody, postupy, legislativa, propagace této myšlenky nemohou být náplní této Výzvy. Postupy by byly řešitelné, najde se mnoho moudrých lidí ve vědě, církvích, dokonce i v politice, kteří by mohli nastíněné úvahy dále domýšlet a učinit kroky k realizaci některých návrhů. Jistě to je úkol na dvě tři generace, ale mělo by se o něm uvažovat. Nesnímatelná a neodmyslitelná je však odpovědnost úplně každého jednotlivce jak vůči sobě a vlastní rodině, tak vůči společnosti. Začněme každý u sebe a ve svém okolí. Připojme se k řadě pozitivních aktivit, které u nás existují. Nebude-li lidská společnost (nebo alespoň její část) usilovat o změnu myšlení, může se naplnit katastrofální varianta Jaspersovy alternativy. Vysvětlivka: Karl Jaspers (23. února 1883 Oldenburg – 26. února 1969 Basilej) byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů filosofie existencialismu teistického směru. Popisuje psychické typy, které jsou v základu světových názorů. Od roku 1932 formuluje své názory jakožto názory existencialistické. Člověk je podle něho na ideové cestě, může se stát alternativně buď nihilistou, skeptikem a může hledat oporu v konečném (např. autoritářství, hodnotový absolutismus) nebo alternativně ji hledat v nekonečném, transcendentním. Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Jaspers . ______________________________________________________________________________ Jaký byl XXIV. seminář Ekumenické lesní školy? Přes 500 účastníků, řada zajímavých přednášek, velké osobnosti, velká témata, trocha pesimismu a hlavně spousta podnětů k přemýšlení. Článek byl převzat z roverského internetového časopisu - http://roverground.cz/ ". BARAKA – ODYSEA ZEMĚ Program semináře začal v pátek promítáním filmu Baraka. Film z roku 1992 je velmi působivou podívanou. Přináší řadu obrazů úžasných přírodních výtvorů, lidského hemžení a vůbec života planety Země. Chvílemi se jednalo skutečně o vizuální orgie podpořené nádhernou hudbou. Snímek vřele doporučuji ke zhlédnutí. Při jeho sledování by bylo nejlépe usednout na gauč s lahví vína, ale i na židli v jídelně to byl působivý zážitek. ZÁZRAK ŽIVOTA (MAREK „ORKO“ VÁCHA) Orko se stal v průběhu semináře rozhodně nejčastěji vzpomínanou osobou. Skoro každý přednášející ho ve svém referátu alespoň jednou zmínil. Většinou to bylo způsobem: „Jak už vám říkal Orko“ nebo „doufám, že tu není Orko a já můžu klidně použít biologický příměr“. To je ale vedlejší – zpět k tématu. Přednáška se zabývala vývojem života na zemi – resp. jak se zcela různé rody a druhy zvířat vyvinuly vlastně velmi podobně, i když mezi nimi není žádná spojitost. Orko ukázal, že různá zvířat dostala stejná zadání a bylo jen na nich, jak je splní. Společné znaky tu jsou, ale různé cesty vedly jinudy. Je to v lidském životě stejné? A je to dílo „Hodináře s velkým H“ nebo je to rozhodnutí nás samých? V pátek večer jsem dorazil do Salesiánského centra v Praze-Kobylisích. Seminář sliboval velká jména a lákavé přednášky, letos vše na téma „Život“. Patřil jsem zde rozhodně mezi mladší účastníky, i když soudě podle reakcí okolí se tu letos sešlo nebývale velké množství právě nás mladších. Snad je to signál, že se o duchovní výchovu v rámci skautingu začíná zajímat i moje generace. Popisovat vám dále obecnými frázemi průběh semináře by byla velká nuda, proto jenom telegraficky: dobrý moderátor, skvělá atmosféra, výborná kuchyně, čajovna, výstavy a nabídka opravdu dobrých knih za ceny více než lidové. A teď už konkrétně. 7 Na to už Orko neodpověděl, to si musí každý rozmyslet sám. vesmíru, spíše vydává svědectví nedostatku na zemi.“ DUCHOVNÍ ŽIVOT ČINORODÝCH LIDÍ (KATEŘINA LACHMANOVÁ) Pro mne osobně nejpřínosnější přednáška. Dobrý skautský vedoucí je obvykle prototyp aktivního člověka. Máme milión aktivit, žádnou z nich pořádně nestíháme, a když nám někdo nabídne důležitou práci, je nám nepříjemné ho odmítnout. Tímto životem trpí naše duchovní stránka. Nemáme čas se pořádně vyspat, natož přemýšlet nad vlastním duchovním životem. Jednou za čas je prostě potřeba vypnout, pustit práci za hlavu a věnovat se vlastnímu duchovnu. I to je jeden z důvodů, proč jsem moc rád, že jsem na začátku zkouškového opustil učení a vydal se na tento seminář. Někdy je třeba obětovat v našem životě i dobré věci, abychom mohli naplno žít. Bez duchovního života vyhoříme, protože nebudeme mít pro co většího žít. Otázkou je, jestli tady mají křesťané výhodu. Nebracíme se někdy k Bohu jenom automaticky, jako součást rituálu víry? Víra musí být osobní aktivní vztah a ne soubor praktik. Když v modlitbě prosíme Boha o úspěch v tom a tom, nežádáme ho náhodou, aby sponzoroval naší vlastní Babylónskou věž? Co dodat? Byla to velmi inspirující přednáška, která položila před každého účastníka řadu zásadních otázek o našem duchovním životě. VÝCHOVA V MEDIÁLNÍM VĚKU (JIŘÍ „EDY“ ZAJÍC) Mnoho přednášek na semináři nehýřilo optimismem. Ta Edyho byla ale jednoznačně nejdepresivnější. Začal spoustou příkladů špatné práce médií. Od vysokých čísel sledovanosti Novy přešel k Blesku, pustil se do internetových portálů, hovořil o ztrátě poctivé novinářské práce, opisování a (úmyslně) nepřesných interpretacích. Mediální manipulace se stala běžným jevem, protože dnešní doba stojí na zábavě. Připomněl fakt, že mnohý novinář obvolává odborníky tak dlouho, dokud nenajde takového, který jeho tezi potvrdí. Zajímavé bylo i sledovat pokles důvěry v média a vývoj idolů našich nejmenších dětí. Místy to byla skutečně děsivá podívaná. Naštěstí pouze nekritizoval, ale nabídl i cestu, kterou se při výchově dětí v oddíle vydat. Ze svých obsáhlých poznámek vyberu jen několik řádků. Musíme děti naučit vybírat to podstatné ze spousty informací, která se na ně valí za všech stran. Měli bychom se pokusit udržet dotyk s realitou a ukazovat správné příklady. Když ukážeme první schod, zbytek bude pro naše děti snazší. Nejdůležitější je podle Edyho udržet si zdroj naděje. A pokud nebude naděje v nás – vychovatelích, bude obtížné učit ji děti. Kdo chce zapalovat, musí sám hořet. ŽIVOT VE VESMÍRU (JIŘÍ „DŘÍMAL“ GRYGAR) Stručný přehled lidského zkoumání vesmíru a naší snahy najít a kontaktovat mimozemské civilizace. Rozjímání nad tím, jak postupně upadáme do skepse a místo vyspělých civilizací hledáme na Marsu alespoň kapičku vody. Ale motto vesmírného pátrání „Nepřítomnost důkazu neznamená nepřítomnost objektu“ žene výzkum dál a pořád běží mnoho projektů zkoumající život mimo Zemi. Bez mučení přiznávám, že na mě postupně padla únava a vzápětí na to i hlava a z konce přednášky si pamatuji pouze dvě věci: „Jak se postavit ke kvantové mechanice?“ „Prostě držte hubu a počítejte.“ Druhý zajímavý poznatek byl o UFO. „Jev UFO neříká nic o inteligenci ve ROZHOVOR O ŽIVOTĚ S KARLEM SCHWARZENBERGEM Podtitulek by mohl klidně znít: „S knížetem o politice, historii, alkoholu, tabáku a dýmkách“. Kníže Schwarzenberg přijal letos pozvání na seminář, protože se podle vlastních slov doma nudí. „Když není vláda, opozice nemá co na práci“. Na celém vystoupení chci ocenit hlavně velkou otevřenost, která není u politiků obvyklá. Dozvěděli jsme se například, že kníže má stejnou dýmku, jako míval Stalin. Padlo i pár slov o Ukrajině a drobné skepsi k místnímu nadšení. Vzpomínal i na Václava Havla a jeho práci. Těžko se takový rozhovor popisuje, nejlepší bude se na něj podívat ze záznamu. Jako nejdůležitější bod bych vybral výzvu, aby skauti byli aktivními občany a aktivně se zajímali o politiku. 8 o jejím který se nebojí mluvit pravdu o tom, co prožil. Pokud mám vybrat jednu myšlenku, tak napíšu tuhle: „Závist je sestřička nenávisti – a to byl a je základ komunismu.“ VIZE A ŽIVOT NÁČELNÍKA (MAREK “ČIČA“ BALÁŠ) Čiča, náčelník chlapeckého kmene, bude kandidovat do stejné funkce i na blížícím se Valném sněmu. Pojal tohle sezení jako prezentaci vize, se kterou bude kandidovat. Vzhledem k tomu, že tento program už probíhal v užším kruhu účastníků, měl spíše formu diskuze. Čiča byl k připomínkám velmi vstřícný a od publika je doslova vyžadoval. Bohužel se projevila i deformace Ústředím, která by se snad dala shrnout slovy: „Když nevíte, co řešit – řešte kroje“. Takže se řešily i kroje. Z našeho náčelníka mám ale velmi dobrý pocit. Navíc si odnáším i moudro jednoho staršího bratra, které bylo spíše radou do života než příspěvkem do diskuze. Hned po dopsání článku beru kladivo a majzlík a půjdu ho vytesat do nejbližší skály. „Jsem ženatý už 60 let a než jsem se naučil, že musím držet hubu, chválit a usmívat se, tak jsme se s ženou strašně rafali – křesťani, nekřesťani.“ Neděle začala bohoslužbou, kterou celebroval salesián Ladislav Heryán. Celý den byl z hlediska počtu účastníků výrazně slabší, ale kdo nebyl, ten prohloupil. RYTÍŘ NEBO INDIÁN? SVOJSÍK MEZI B.P. A SETONEM (PETR „VLK“ BERÁNEK) Poslední téma bylo historické. Byl skutečně český skauting A.B. Svojsíka v době svého vzniku mixem zromantizovaných postav anglického rytíře a amerického indiána? Z mého pohledu studenta historie se Vlkovi povedlo velmi pěkně a jednoduše popsat myšlenkový svět počátku 20. století a uvést dobré argumenty, proč je původ českého skautingu spíše britský než americký. Soudě podle ohlasů z naší skupiny to bylo srozumitelné i pro dějepisného laika. Celá přednáška byla už ve velmi uvolněném duchu, ale přesto podtrhla vynikající dojem z celého semináře Ekumenické lesní školy. Ke každé přednášce nebo rozhovoru bych mohl přidat nějaký superlativ, protože všechny byly skvělé. Celý víkend byl jedna velká koncentrovaná inspirace. Seminář byl tématy i zaměřením určen hlavně pro věřící a starší skauty, ale věřím, že nezklamal nikoho, kdo se zúčastnil. Kdo trávil víkend v Praze, a nenašel si čas alespoň na jedinou přednášku, určitě může oprávněně litovat. Pokud by to někoho moc mrzelo, v dohledné době se záznam z přednášek objeví na: http://els.skauting.cz/knihovna/. Příští seminář proběhne zase v lednu. A já si tak skvělou akci rozhodně nenechám utéct. http://roverground.cz/2014/01/13/xxiv-seminarekumenicke-lesni-skoly/ ŽIVOT V TOTALITĚ (JIŘÍ STRÁNSKÝ) Pan Stránský je člověk, který za minulého režimu hodně vytrpěl. V žádném případě to ale není někdo, koho komunismus zlomil. Překonal již 80. rok života a přesto z něj přímo tryská obrovská energie a neskutečně pozitivní přístup k životu. Pokud snad ještě existuje člověk, který se s jeho literárním nebo filmovým dílem o komunismu neseznámil, tak přestaňte okamžitě číst tuhle reportáž a běžte do knihovny nebo zapněte seriál Zdivočelá země. Je to člověk, DEN ZAMYŠLENÍ 2014 Odbor duchovní výchovy Junáka a oldskautky a oldskauti z Prahy zvou sestry i bratry na pražské setkání v sobotu dne 22. února. Od 7:30 hod bude sloužena v kostele sv. Ignáce mše za Aničku Švecovou, od 9.00 hod v učebně Ignáce Raaba ve dvoře Jezuitské rezidence (vchod u věže kostela sv. Ignáce z Ječné ulice) se bude konat beseda s pokračováním ve vzpomínání na Lady B. P. i na Zakladatele skautingu B.P., spojená s pohoštěním z vlastních zdrojů. Předpokládané ukončení je ve 13.00 hod. Organizační podporu poskytuje oldskautský klub „JEČNÁ“ pražského střediska MAJÁK. 9 V červenci roku 1950 emigroval do Německa, neboť mu hrozilo zatčení. Nějakou dobu pak působil jako misionář v Alžírsku. Od poloviny 50. lež žil v Mnichově, kde se nejprve věnoval péči o české krajany a v roce 1965 byl jmenován vedoucím duchovní služby pro Čechy v Západním Německu. V roce 1980 převzal náboženské vysílání Radia Svobodná Evropa v Mnichově, odkud si ho posluchači pamatují jako „otce Karla“. Spolu s ukončením vysílání RSE v Mnichově ukončil svou 35letou činnost pro Svobodnou Evropu. Po té žil střídavě v Mnichově a Českých Budějovicích. V roce 2012 byl oceněn Řádem T. G. Masaryka „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva“. Životní příběh bratra Mons. Karla Fořta – Fíka si můžete přečíst i poslechnout na stránkách Skautského století. Br. Fík patřil k přispěvatelům a také odběratelům našeho měsíčníku. Na věčnost odešel bratr Mons. Karel Fořt – Fík, skaut, kněz a redaktor naboženského vysílání rádia Svobodná Evropa. Karel Fořt – Fík se narodil v roce 1921 v rodině četnického důstojníka v Rožmitále pod Třemšínem. Za války absolvoval Jiráskovo gymnázium v Českých Budějovicích. Vstoupil do skautského oddílu, v době války působil již jako vedoucí oddílu. Pro svoji skautskou činnost byl nějakou dobu vězněn nacisty. Po maturitě začal studovat teologii, studia mu však narušilo totální nasazení v Linci. Na kněze byl vysvěcen v červnu 1948 v českobudějovickém semináři. Jako kaplan působil ve Vimperku, odkud spravoval řadu šumavských farností a pomáhal také uprchlíkům dostat se na Západ. Viz: http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/50-monsignore-karel-fort-1921/ - jeho příběh uvádí slova: „Chtěl jsem být partyzánem, ale ve vězení jsem si uvědomil, že vraždění není řešení. Stal jsem se knězem.“ _______________________________________________________________________________________ Českobudějovické skautky a skauti oznamují, že se v sobotu dne 11. 1. 2014 rozloučili v přeplněném kostele sv. Jakoba v Týně nad Vltavou se sestrou Jiřinou Čechovou, která plna lásky a sebe rozdání nás opustila dne 1. 1. 2014 ve věku 81 let. Skautská činnost ses. Čechové byla také oceněna členstvím v čestném Svojsíkově oddíle. 10 Při diskusi o setrvání v rámci WAGGGS či vystoupení z této organizace jistě neuškodí podívat se, jaké jsou vztahy s WOSM v evropském regionu, kam dosud patří i Junák. Na 12. Evropské konferenci WAGGGS konané ve Slovinsku (květen 2007) byl učiněn zásadní krok ke spolupráci WAGGGS a WOSM. Evropský výbor nově navrhl, aby vznikl společný program. Oba regionální výbory vyznačily oblasti společného zájmu, ve kterých se bude rozvíjet 7 témat spolupráce a dohodly organizovat pro jejich uskutečnění společné akce. Důraz se klade na co nejlepší využití dostupných zdrojů, vyloučení duplicit a preferování akcí před pouhým plánováním. Klíčová témata: Jsou identifikována tři klíčová témata, která budou tvořit trojici spolupráce: 1. SPOLEČNÉ ČINNOSTI Při společné činnosti získáváme více – a lépe sloužíme našim členským organizacím i národním skautským organizacím. Můžeme více vzájemně těžit z našich silných stránek a ze zkušeností, které jsme v jednotlivých oblastech získali. Vyloučení duplicit a sdílení zdrojů je třeba za všech okolností. Sdílením ducha chlapeckého a dívčího skautingu rozvíjíme a posilujeme mladé lidi, aby byli oddaní, spolehliví, samostatní a aby podporovali své spoluobčany. 2. VZÁJEMNÉ POCHOPENÍ Jsme si vědomi toho, že vyvstávají nové trendy, na které potřebujeme reagovat a v hnutí nastávají nové okolnosti, jež je třeba podpořit. Naše organizace jsou charakterizovány schopností se učit, avšak pracují neformálním způsobem. Učíme se konáním a učíme se od sebe navzájem. Všichni potřebujeme být otevření novým cestám realizace a chápat různost projektů a aktivit, které reálně probíhají v členských organizacích a národních skautských organizacích – a také poznávat, jak je sdílet a navzájem si v našem regionu předávat informace. 3. SPOLEČNÝ RŮST Sice jsme letitou organizací, avšak stále máme potenciál k růstu. Můžeme získat více mladých lidí a více dobrovolníků tak, že pro ně naše programy dále propracujeme a poskytneme jim praktické znalosti. Taková rozvoj nás vede k tomu, abychom specificky reagovali na potřeby chlapců a děvčat. Nejedná se však pouze o počty členů – jde také o kvalitu. Můžeme spolupracovat pro rozvoj kvalitního dívčího a chlapeckého skautingu, což znamená vyšší angažovanost dospělých dobrovolníků věnujících se mládeži i mladých lidí samotných. V současné době WAGGGS považuje za důležité, aby se v Evropském regionu: rozvíjelo dobrovolnictví, bránilo páchání násilí na dívkách, uplatňovala neformální výchova. WAGGGS má v Evropském regionu 39 členských organizací, reprezentujících 65 národních organizací sdružujících skautky. Od r. 1990 se připojilo 13 nových organizací ze střední a východní Evropy a jedna je ve stádiu přípravy vstupu do WAGGGS. Podpora dívčího skautingu tedy probíhá celkem ve 40 zemích celé Evropy. Překlad: V. Jech-Kamzík, obrázek – archiv NDS. 11 Slavný grafik a malíř Albrecht Dürer (1471 – 1528) vytvořil čím je magický tak čtverec; výjimečný? Albrecht Dürer ( * 21. května 1471 Norimberk a + 6. dubna 1528 tamtéž) byl nejen malíř a grafik, ale i rytec a významný teoretik umění evropského formátu. Do jeho velkolepého díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytů a leptů, kolem 246 dřevořezů a 188 maleb. K tomuto rozsáhlému souboru se ještě dnes přidávají nově objevené položky: 8. června 2005 uvedl tisk, že velké okno z barevného skla v kostele Sv. Jakuba ve Straubingu, na němž je zobrazen Mojžíš přijímající desky zákona, vzniklo podle Dürerova návrhu. Dürer byl nepochybně mistrem nejvyššího řádu, jako nikdo jiný sklenul oblouk od středověku k renesanci. Byl prvním německým umělcem, který psal o svém životě, jako první zacházel s autoportrétem jako se samostatným žánrem, akvarel a tisk přivedl již v raném stádiu k umělecké a technologické dokonalosti, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů a jako první podpořil své praktické dílo umělecko-teoretickými pojednáními. Ve srovnání s ním obstojí jedině Leonardo da Vinci – ovšem Dürer své výsledky prezentoval podstatně systematičtěji než Leonardo. V roce 1525 vydal v Norimberku první knihu o matematice pro dospělé v němčině Uvedení do měřictví a roku 1527 Nauku o opevňování. Tyto dvě teoretické práce patří spolu s posmrtně vydanými Čtyřmi knihami o proporci (1528), na nichž pracoval dvacet let, k důležitým pojednáním z oblasti teorie umění. V Německu se o době kolem roku 1500 mluví jako o Dürerově epoše, čímž je jeho jméno spojováno s dobou rozkvětu. Odkaz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Albrecht_D%C3%BCrer . V Národní galerii v Praze je jako jeden z jejích největších pokladů umění vystavován monumentální oltářní obraz Růžencová slavnost z r. 1506 – o sto let později obraz získal císař Rudolf II do svých pražských sbírek, kde se o něj - přes několikeré ohrožení – dosud pečuje a kde je stále vystaven. _______________________________________________________________________________________ NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2013 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. * ______________________________________________________________________________________ 12