listopad - prosinec 2013 ke stažení ZDE

listopad - prosinec 2013 ke stažení ZDE

BAŤÁK
Studentský časopis SPŠ Zlín
Dvouměsíčník – listopad, prosinec 2013
Vychází 15. prosince 2013
Ročník IV.
Redakce
Michal Řihák, 3. G
e-mail: [email protected], web. archiv: spszl.cz
Grafická úprava: Michal Řihák
Redakční rada
Mgr. Oldřiška Taláková
Mgr. Ivona Stuchlíková
Mgr. Jitka Kadlečíková
Eva Martincová
Vážení čtenáři, milí přátelé!
Svou úvodní stranou Vás zdraví vydání Baťáku, které hovoří o měsících listopadu a prosinci. Listy ze stromů už opadaly,
potkaly nás první mrazy a i nějaká sněhová nadílka. A protože teď, když začínáte číst nové číslo našeho časopisu, můžeme říct, že do Vánoc už mnoho času nezbývá, slibujeme, že v závěru budete moci k pravé vánoční atmosféře
přičichnout.
Než se tam ale dostanete, čekají Vás reportáže, články a zajímavosti v češtině i angličtině, ze školy i daleké Brazílie.
A nezapomínáme ani na rubriku, u které jsme slíbili, že bude vycházet pravidelně. Přejeme příjemné čtení!
Úvodní text Michal Řihák; úvodní fotografie MA
Mapa školy
V našem časopise si pravidelně můžete prohlížet rubriku
Mapa školy. Podle tohoto pomyslného plánku vás navigujeme na důležitá, ale někdy i nenápadná místa na naší
škole. Dnes Vám představíme prostory, které nejsou
neznámé, avšak určitě patří mezi poměrně rozsáhlé
a mezi žactvem povětšinou oblíbené. Zveme Vás do
tělocvičny!
Nesmíme zapomenout, že sportovní aktivity týkající se
naší školy neprobíhají jen v její budově. Jednak se téměř
pravidelně účastní týmy i jednotlivci rozličných soutěží,
na kterých získávají medaile i poháry. A pak jsou také
organizovány sportovní kurzy - lyžařské pro druhé
a vodácké, cyklistické a turistické pro třetí ročníky.
Pro sportovní vyžití žáků a učitelů i zájemců z řad veřejnosti má škola k dispozici rozsáhlé vybavení. Mezi prostory, ve kterých je možné provozovat nejrůznější pohybové aktivity, patří sportovní hala, aula, posilovna
a venkovní areál.
Název sportovní hala skutečně není scestný, protože
před výstavbou budovy Euronicshaly (vybudována
v roce 1977, dříve Sportovní hala Novesta) sloužila právě velká tělocvična v naší škole celému městu obdobně
jako dnešní budova na ulici Březnické. Nad hledištěm
může upoutat pozornost rozhlasová místnost, ze které
komentátoři sledovali průběh dané sportovní události.
Ta již dnes ke svému účelu neslouží. Ve východní části
budovy F se nachází takzvaná přístavba, ve které
v minulosti provozovali basketbalisté svou klubovnu.
K dispozici tam byly také místnosti k ubytování. Dnes
tyto prostory užívají sportovní šermíři.
Druhý vyjmenovaný název se může zdát zase trochu
zavádějící. Jako aula totiž bývá ve školách označována
slavnostní síň. U nás však máme ve zvyku takto nazývat
malou tělocvičnu s povrchem z parket, která slouží ke
konání utkání ve stolním tenise, badmintonu nebo florbalu. Od roku 1974 do devadesátých let byla tato aula
skutečně zaplněna židlemi, v jejím čele stálo podium
a jako promítací místnost sloužil dnešní sklad knihovny
(s číslem E206). Původním účelem bylo, aby se tam pořádaly konference nebo besídky. Při rekonstrukci na
přelomu století získala škola aulu novou (s číslem E309).
Posilovna, ve které nyní tráví svůj volný čas zdokonalováním těla někteří žáci, vznikla po přestavbě
schodiště.
A při výuce tělesné výchovy v příznivém počasí
slouží od roku 2004 zrekonstruovaný venkovní areál
s tartanovou běžeckou dráhou (100m rovinka
a 200m ovál), hřištěm s umělým travnatým povrchem a dvěma tenisovými kurty. Venku jsou
k nalezení také prostory pro beach-volejbal, skok
daleký nebo vrh koulí.
Abychom představili také povolané lidi, naše učitele
tělocviku, oslovili jsme tři z nich s žádostí
o rozhovor. Jako první si přečtěte, jak na naše otázky odpovídala Marie Zahradnická, jíž letošní rok
přinesl do rozvrhu jen dvě hodiny tělesné výchovy
týdně.
Co je obtížnější? Učit angličtinu nebo tělocvik?
Asi angličtinu. Po metodické stránce je angličtina
těžší. Počítáme s tím, že z ní mají žáci maturovat,
a tak je výstup obtížnější. A celý život učím tělocvik
tak, aby žáci získali zálibu v jakémkoliv sportu - aby
jim později mohl sloužit k relaxaci.
Kdyby se spočítali všichni studenti za celou dobu
vaší učitelské kariéry, zaplnili by sportovní stadion?
Já už učím 36 roků. Začala jsem na vysoké škole, tam
jsem učila jen tělocvik - to bylo skupin a skupin! Určitě
by všichni dohromady obsadili hlediště zimního
stadionu.
Budete sledovat zimní olympijské hry v Soči? Jaké
sporty máte nejraději?
Stoprocentně. Sleduji každou olympiádu. Jsme rodina
posedlá sportem. Je to pro nás malý svátek. Baví mě
sledovat všechny sporty.
Ale s tím, jak jsem již nějaké vážné situace viděla na
vlastní oči, přicházím na to, že když má jít ve sportu
o život, tak to už není pro mě.
Mají sportovně založení lidé smysl pro humor? Který
z uvedených citátů vás více pobavil?
a) Kdyby byla na OH někdy disciplína „spaní“, pokusím se o zlatou! (Robert Fulghum)
b)
Tvrdí se, že plavání podporuje držení těla a ladné
pohyby. Ale všimli jste si někdy, jak chodí kachna?
(Woody Allen)
Určitě ten druhý! Spaní není žádná zábava.
Je podle vašich zkušeností pravdivé tvrzení, že cvičení
posiluje psychickou kondici a dobrou náladu? Jaké
cvičení preferujete Vy?
Jednoznačně. Sport a cvičení jsou jedny z nejúčinnějších
prostředků, jak vyladit psychiku.
Mezi moje nejoblíbenější patří lyžování, jezdění na kole
a míčové hry - hlavně volejbal.
Tady v tělocvičně vedete kurzy cvičení na balonech.
Povězte nám o tom něco.
Ano, ten velký nafukovací míč se jmenuje fitball. Kurzy
vedu pro kolegyně a mohou se k nám přidat i studentky.
Ale v letošním školním roce zájem o toto cvičení mezi
studenty není. Myslím, že toto cvičení je účinné
a potřebné pro každé tělo.
V další části odpovídá na otázky
studentského
časopisu
Baťák
usměvavý sympaťák, učitel tělesné
výchovy a němčiny Jiří Závodník.
Je o Vás známo, že se věnujete
i profesi trenéra. Co žádný trenér
nemůže naučit?
Chuť po vítězství až do poslední
vteřiny utkání a schopnost hecovat
družstvo i za nepříznivého stavu.
V kolika letech jste začal sportovat
Vy?
Pokud mě paměť neklame, tak jsem
začal kolem 8 let s gymnastikou, na
kterou se postupně nabalovaly
a zase mizely sporty, jako je košíková, atletika, kopaná a házená,
u které jsem nakonec zůstal
dodnes.
Která vlastnost je u hráče házené
klíčová? Je to postřeh?
U házené je kromě dobře zvládnuté
techniky velice důležitá kreativita
a herní inteligence, protože na konci každé akce se musí hráč rozhodnout pro nějaké řešení vzniklé situace a on by měl ve zlomku sekundy
to vhodné řešení najít a provést.
Máte i dnes nějaké sportovní idoly? Komu fandíte?
Sport mám rád jako celek, nevybírám si a pokud mám čas, rád ho
sleduji. Upřednostňuji však kolektivní sporty a musím se přiznat, že
úplně na pokraji mého zájmu stojí motosport.
Chtěl byste být znova studentem?
Co byste dnes studoval? Jaká by
byla Vaše vysněná profese?
Být znovu studentem a vrátit se
v čase o více než 30 let zpět by bylo
nádherné a jistě bych si této příležitosti hodně užil. Myslím si, že v současné době je studium méně drilové a jeho náročnost od našich studijních
časů mírně poklesla. Co se týká mého rozhodnutí, co
bych změnil ve svém rozhodování, tak asi nic, jelikož mě
moje práce baví a naplňuje.
Kdybychom vám nabídli zimní lyžařskou dovolenou
snů – kam by to bylo a proč?
Kanada a některé lyžařské středisko v tomto státu.
Nepřijde Vám, že děláte nevděčné povolání? Je těžké
učit tělocvik?
Učit tělocvik není zase tak těžká záležitost, mnohem
těžší je přesvědčit některé „ignoranty“, že existuje více
zajímavých sportů a sportovních činností, než je ten
jejich oblíbený. Myslím si, že takovýto souboj je výzva
pro každého učitele, a to nejen tělocviku.
A rozhovor se Zbyňkem Válkem jsme začali vtipem
a nadsázkou.
Lékař k pacientovi: „Chybí vám pohyb. Jaké je vaše povolání?“
„Fotbalový útočník.“
A já se ptám: Honí se vaši studenti rádi za „kulatým
nesmyslem“?
Ano, stále se studenti rádi věnují fotbalu v hodinách TV.
Nicméně vzhledem k dotaci hodin a rotaci stanovišť
není tolik času na fotbal. Fotbal je tedy pro studenty
jakousi vzácností a proto jej hrají s velkým nasazením
a oblibou.
Prozradíte nám vaši metodu na zlenivělé studenty?
Nemám nějakou osvědčenou metodu a každý učitel
hledá svou vlastní cestu. Mou snahou je, aby studenti
dodržovali stanovy školního řádu a tak si vedu evidenci
opravdu „odcvičených“ hodin. Zdá se mi ale, že vyloženě zlenivělé studenty na naší škole nemáme.
Co vás nejvíce naštve, kterou vlastnost u studentů
nemáte rád?
Odpověď je asi jednoduchá. Nemám rád, když se mnou
pokouší studenti polemizovat a vyjednávat o náplni
hodiny. Každý z nich má rád jiné činnosti, takže se samozřejmě vždy někomu nezavděčíte. Oni sami by si ale
měli být vědomi toho, že TV má rozvíjet všeobecné
schopnosti a dovedností studentů.
Jak by vypadalo encyklopedické heslo Zbyněk Válek?
Co je pro vás důležité, na čem lpíte, čeho si vážíte?
Jak to tak vidím, tak by o mně nejspíš mí studenti řekli,
že lpím na gymnastických dovednostech. A popravdě
stoj na rukou a kotoul vpřed nejsou až tak lehkými, jak
se mohou jevit. Lpím tedy na základech gymnastiky.
Jste sportovní fanoušek? Komu fandíte?
Nefandím bohužel žádnému sportovnímu klubu.
Na amerických školách je nejrozšířenějším sportem
Ultimate Frisbee. Hrál jste to někdy? Provozujete nějaké netradiční sporty?
Samozřejmě jsem se s Ultimate Frisbee setkal. Je to
dosti fyzicky náročná hra, kde člověk ani neví, že za zápas naběhá klidně i několik kilometrů.
Netradiční sporty mě docela lákají. Vlastním Kite (sportovní tažný drak) a chystám se jej konečně naplno vyzkoušet tuto zimu se snowboardem. Jinak se věnuji
bojovému umění Jiu-Jitsu, ale to je pro mě více zábava,
než sport.
Je tělesná výchova u studentů stále nejoblíbenějším
vyučovacím předmětem anebo mají panický strach
z pohybu pod dohledem učitele?
Tato otázka by měla patřit spíše studentům. Nicméně
podle mého názoru jsou studenti stále rádi za hodiny
pod naším vedením. Hlavně to je vidět v momentě, kdy
je necháme hrát nějakou modifikaci pohybové hry, kterou by si sami jen těžko vymysleli a oni hrají s plným
nasazením. Mimo jiné se ve škole dostanou k vybavení,
které by asi jinde neměli možnost si vyzkoušet.
Text a fotografie: Michal Řihák, MA. Kreslený vtip: Bára
Michálková. Koláž na pozadí: Michal Řihák s využitím
archivu SPŠ Zlín a Icon Archive - dostupné na webu
<http://www.iconarchive.com/show/refresh-cl-icons-bytpdkdesign.net/System-Map-icon.html>.
Listopadové dny otevřených dveří
V pátek a sobotu 22. a 23. listopadu 2013 se pro zájemce z řad budoucích studentů i široké veřejnosti uskutečnily dny otevřených dveří na naší škole.
Z pořadatelského hlediska se jich účastnili téměř všichni
žáci školy, když se účastnili prezentací a předvádění
v jednotlivých odborných učebnách.
Své představení veřejnosti „prožil“ v informačním centru i časopis Baťák. V tělocvičně se pak konal mezitřídní
volejbalový turnaj.
Role průvodců si vyzkoušeli žáci ekonomického lycea
i někteří pedagogové. Na otázky redakce Baťáku odpověděli v krátké pauze dva z průvodců ze tříd 3. C a 4. C
(LYE) a Mgr. Sandra Oravcová. Přečtěte si, s jakými pocity se svěřili.
nabylo osobnějšího dojmu. V menších skupinkách se
osmělili i žáci a nebáli se zeptat na věci, jež je zajímaly.
Jak dlouho Vám trvalo obejít jedno prohlídkové kolečko?
LYE: Pro někoho to může být činnost zajímavá, ale kdyby to nebylo dané, nedělali bychom to.
S. Oravcová: Každá skupina měla jiné tempo i jiné požadavky, takže se to dosti lišilo… Průměrně to ale trvalo
přibližně 50 min.
Kdo jsou „vděčnější“ návštěvníci – děti či žáci, nebo
jejich rodiče?
LYE: Vzhledem k tomu, že u velkých skupinek může docházet i ke zmatkům, asi platí: čím míň, tím lépe.
„Toužili byste“ provádět zájemce po škole, i kdyby
Vám tento úkolů nezadalo vedení školy?
S. Oravcová: „Toužila“ je možná moc silné slovo, nicméně musím podotknout, že bych se zřejmě přihlásila dobrovolně, neboť zde učím již tři měsíce a některá zákoutí
školy jsem do dne otevřených dveří neznala. Považovala
jsem tedy za nutnost se sama se školou seznámit.
LYE: Pro nepřipravené návštěvníky je to dost dlouhé jedno kolečko trvá asi hodinu.
S. Oravcová: Bohužel musím konstatovat, že rodiče prokazovali daleko větší zájem než děti. Samozřejmě se ale
našly i výjimky.
Která učebna se návštěvníkům nejvíce líbila? A která
se líbila Vám?
LYE: Rodiče zajímají základní informace a musíme jim
dát „pěkný obraz“ školy. I vzhledem k tomu, že věkově
jsme si blíž, je lepší provázet žáky.
S. Oravcová: Z řad návštěvníků sklidila největší obdiv
učebna s 3D projekcí. Mě osobně nejvíce zaujala laboratoř fyziky, kde žáci předváděli vlastní experimenty.
LYE: Nejvíc nás zaujala učebna s laboratoří fyziky, kde
jsou k vidění experimenty se systémem Pasco.
Je lepší provázet menší, nebo větší skupinky návštěvníků?
S. Oravcová: Více mi vyhovovaly menší skupiny, neboť
pak byl kontakt s návštěvníky bližší a celé provázení
Listopadové dny otevřených dveří
Prozatím neotřelou zajímavostí je učebna s 3D projekcí
(číslo C111). Představení práce s brýlemi na žákovském
monitoru bylo také součástí dne otevřených dveří.
Fotografie Dominik Řihák. Text Michal Řihák.
Oslavy 80 let od založení SPŠ Zlín
V pondělí 25. listopadu 2013 se všichni žáci naší školy
sešli ve zlínském Velkém kině. Připravený byl kulturní
program, kterým si všichni připomněli, že naše škola
slaví 80 let od svého založení. Moderátory se stali Mgr.
Petr Fajgar a Mgr. Ivona Stuchlíková.
Program graficky zpracovali žáci 4. C. Role fotografa pro
Baťák se ujal Jaromír Tomšů ze třídy 1. G.
Text Michal Řihák
Fotografie na pozadí: archiv SPŠ Zlín
Oslavy 80 let od založení SPŠ Zlín
Jako zástupci Taneční školy Mědílkovi vystoupili žákyně
4. C se svými tanečními partnery. Na fotografii nahoře
jsou zachyceni v rytmu charlestonu.
O představení moderní gymnastiky se postarala Aneta
Zapletalová ze 2. H. Na snímku dole je zachyceno cvičení
se stuhou.
„Ve srovnání s Městským divadlem Zlín hraje Hollywood druhou ligu,“ uvedla pro
Baťák Marilyn Monroe
Domluvit si rozhovor s Williamem Shakespearem
a Marilyn Monroe není jen tak. Nejprve musíte absolvovat řadu seminářů a školení (kontakt s hvězdou, pyrotechnika se zaměřením na sexbomby), poté potřebujete
dostat vízum pro cestu na onen svět. To znamená hodiny nekonečného vyjednávání na úřadě pro komunikaci
se záhrobím a složení dost vysoké kauce, kterou si můžete vyzvednout až po návratu zpět. Poslední překážkou
se pak stává fakt, že William Shakespeare ani Marilyn
Monroe rozhovory moc rádi neposkytují. Když jsem jim
však slíbil, že budeme mluvit o Městském divadlu Zlín
a jejich osobní existenci necháme stranou, pozvání
k rozhovoru přijali. Sešli jsme se v jedné menší, ale příjemné kavárně nad Los Angeles, kde podle Williama
Shakespeara dělají ty nejlepší drinky na světě. „Three
measures of Gordon's and one of pear juice. Shaken,
not stirred,“ objednává si další sklenku, zatímco Marilyn
usrkává své milované Dom Pérignon z roku 2003.
Paní Monroeová, pane Shakespeare, chtěl bych vám ze
všeho nejdřív moc poděkovat, že jste si pro náš časopis
udělali čas. Všechny žádosti o rozhovor prý odmítáte…
MM: Oni se nás totiž všichni ptají
pořád dokola na to samé. Jestli si
opravdu před spaním oblékám jen
Chanel No. 5, jak to opravdu bylo
s mou smrtí, jak je možné, že nepoznám muže od ženy… O seriózní
rozhovor nikdo zájem nemá.
V tomhle jste výjimka. Ostatně –
říkejte mi Marilyn.
WS: A já jsem Willy. Víte – když se
mě reportéři ze všeho nejdřív zeptají, jestli jsem všechny hry napsal
opravdu sám, nemám na další rozhovory náladu. Ale o divadle ve
Zlíně si vždycky popovídám rád.
Jak jste se ke zlínskému divadlu
dostal, Willy?
Ilustrace: Martin Lacina, 3. E
WS: Je to docela jednoduché. Každý
rok jezdíme s Aničkou (Anne Hathaway – pozn. red.) do Bohemie
k moři. Je to pohádka, hlavně
v zimě. A když jsem se dozvěděl, že
se má roku 1946 ve Zlíně otevírat
divadlo, napadlo mě, že bychom
tam mohli zajet. Tehdy jsme to
udělali jenom ze zvědavosti. Vůbec
nás nenapadlo, že to bude láska na
celý posmrtný život.
A pak se v roce 1960 začala pro divadlo stavět nová
budova, která – považte – stojí na místě bývalé hasičské
zbrojnice. Můj vztah ke zlínskému divadlu se ještě prohloubil. Neznám totiž nikoho, kdo by dokázal tak geniálně čelit divadelním požárům. A vím, o čem mluvím.
Moje divadlo (The Globe – Zeměkoule) totiž vyhořelo
a pokud jsou mé informace správné, stalo se totéž ve
vašem Národním divadle v Praze roku 1881. Zlín je
prostě už od začátku o krok napřed.
Jak jste se o Městském divadle Zlín dozvěděla Vy,
Marilyn?
MM: Na rozdíl od Willyho jsem si byla kvalitou zlínského
divadla jistá už od začátku. Aby ne – už v první sezoně
(1946–1947) patřili k souboru takoví herci jako Jiří
Adamíra nebo Vítězslav Vejražka. Samozřejmě že jsem
chtěla hrát s nimi. Jenže jsem tehdy ještě nebyla známá
a musela se spokojit s filmovým studiem Twentieth
Century Fox. Koncem 50. let se situace změnila. Natočila
jsem Some Like It Hot (Někdo to rád horké) a byla si
jistá tím, že do Zlína (tehdy vlastně Gottwaldova) prostě
patřím. Navzdory studené válce se československá vláda
dokázala s USA domluvit na tom, že budu v Divadle pracujících pravidelně hostovat. Ale v lepší budově – to
byla má (dost hloupá, dnes to vím) podmínka. Jak už
říkal Willy, se stavbou se začalo hned v roce 1960, abych
ve zlínském divadle mohla vystoupit co nejdřív. Jenže
pak přišel rok 1962 a všechny mé pozemské plány musely ustoupit.
Ilustrace: Martin Lacina, 3. E
Mohla byste srovnat Hollywood s Městským divadlem
Zlín? Pomiňme rozdíl mezi filmovým plátnem a prkny,
co znamenají svět. Jde čistě o herectví jako takové.
MM: Nechci být krutá, ale je to prosté. Ve srovnání
s MDZ hraje Hollywood druhou ligu.
Willy, Marilyn, kterou ze zlínských inscenací máte nejraději?
WS: Sen noci svatojánské. To představení prostě nemá
chybu. A velkou zásluhu na tom má i výborný překlad
Martina Hilského. Ten ostatně před nedávnem přeložil
do češtiny celé mé dílo. Vyřiďte mu mé poděkování.
I když ani ten pivovarský dělník to tehdy neudělal špatně (Willy má na mysli překlad J. V. Sládka z 19. století –
pozn. red.).
Kromě Snu se rád podívám na Palubní deník Hanzelky
a Zikmunda. To je hra, ve které se dozvím něco
o Československu a jeho historii. A díky vašim známým
cestovatelům se zdokonalím i v zeměpise. Cítím, že
v něm mám mezery.
Chtěli byste na závěr našeho rozhovoru divadlu něco
vzkázat?
WS: Udělal jsem ve svém životě velkou chybu – měl
jsem se narodit o 400 let později.
MM: Nobody‘s perfect.
Marilyn, Willy, děkuji vám za rozhovor.
MM: Já nedám dopustit na hru O myších a lidech. Hlavní
hrdina má totiž stejnou zálibu jako já. Oba rádi hladíme
hebké věci.
Líbí se mi taky Divotvorný klobouk, hlavně kvůli písničkám a Petře Králové, která má nádherné blonďaté vlasy.
Sama trochu hraju na ukulele a zpívám, takže výkony
herců dokážu ocenit. Škoda jen, že ve hře nezazní saxofon. Pro ten mám slabost.
Máte ve Zlíně nějakého oblíbeného herce či herečku?
MM: Velká osobnost je Michaela Doleželová, i když vím,
že páni mají radši blondýnky. Ráda bych viděla její hru
Vzpoura nevěst, ale je pořád vyprodaná. Nemohl byste
mi sehnat lístky?
Udělám pro Vás, co se dá, Marilyn.
WS: Zaujal mě Petr Michálek, protože jsme si v ledačem
podobní. I já jsem začínal upravováním her jiných autorů (Willy naráží na hru Největší z Pierotů – pozn. red.),
i já jsem nesl odpovědnost za svoje divadlo.
Výborný herec je Zdeněk Julina. Vidíte – teď mám dva
dobré důvody k tomu, abych si koupil lístky na Pierota
(Zdeněk Julina hraje hlavní roli – pozn. red.).
Autorem rozhovoru je Jiří Novotný.
Ilustrace (portrét, sklenice) věnoval Martin Lacina, 3. E.
Portrét W. Shakespeara dostupný na World Wide Web:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hwshakespeare.png>
Koláž (divadelní masky): Klipart Microsoft Word
Cesta do Ria de Janeira
V červnu jsem se zúčastnil celosvětového setkaní mládeže s papežem, které se konalo v Riu. Nejdříve nás
čekala dlouhá cesta do Brazílie: Z Prahy do Amsterdamu, poté do Ria de Janeira. Let trval přibližně dvanáct
hodin. Takže pozdě večer jsme byli v Riu. Poté jsme jeli
do sto kilometrů vzdáleného města Barra do Pirai. Doposud klidnou cestu v pohodlném autobuse přerušily
silné rány z dělobuchů. Brazilci nám připravili překvapení, které jsme nečekali, a tak jsme se zprvu velice lekli.
Energií překypující Brazilky pištěly radostí a pobíhaly s
transparenty okolo autobusů. Různě na nás pokřikovaly,
my jsme nerozuměli ani slovo, ale bylo nám všechno
jasné. Část z nás si sbalila svých pět švestek a šla. V dalších komunitách (farnostech) jsme nezaznamenali až tak
vřelé přijetí. Později, na cestě do našeho nového domova autem, se nám mladý Brazilec snažil popsat zdejší
zvyklosti a důležitá místa, zatímco my jsme sledovali
noční město-úzké ulice, nepřehledné zatáčky, staré
pouliční lampy, sloupy elektrického vedení plné drátů,
ušpiněné světlé barvy domů nebo domy úplně bez
omítky. Květin zde mnoho nebylo, snad jen v centru
městečka na náměstí. Město mi připadalo, jako by bylo
z velké části postaveno narychlo, provizorně - jen aby to
nějak fungovalo. Na to, kudy jsme projížděli, nás potom
velice mile překvapilo, když jsme vstoupili do velmi
dobře vybaveného domu. Tam jsme strávili tři dny. Byla
to moc pohostinná, ale také velmi vzdělaná brazilská
rodina. Nabízeli nám jídlo všeho druhu, také ovoce –
ochutnejte toto, je to typické brazilské ovoce, a toto, jak
vám to chutná? Pozorně sledovali naše obličeje - přetvařovat se nešlo, a proto když jsme se jenom trochu
ušklíbli, byla to docela legrace. Druhá rodina byla trochu
chudší - dům byl už kdoví jak dlouho nedokončený,
branka byla sbitá dohromady z dřevěných prken. Ale
i přes zjevný nedostatek k nám byl starší pár moc pohostinný. Byli to velice hodní, skromní, ale také šťastní
lidé, kteří dokazovali, že štěstí nezáleží na financích.
Vlastně všichni z těch, které jsme navštívili, se o nás
starali jako o vlastní. Během dne jsme se seznamovali
více s městem, lidmi a celkově kulturou. Zúčastnili jsme
se pár koncertů, nealkoholické párty (alkohol se tu
téměř nepije) a dalších akcí. Co se holek týče, našel jsem
určitou spojitost s písní Korida od Kabátů, vlastně jsme
nemuseli vydávat žádné úsilí. Spousta z nich byla moc
pěkná a neustále se s námi pokoušela bavit. Stejně tak
slunce hřálo znatelně silněji než u nás. Jinak v době našeho léta mají nejstudenější období, vlastně zimu, která
odpovídá našemu letnímu počasí.
Další týden jsme už byli v Riu. Zastihly nás tam deště,
jaké prý asi patnáct let neměli-první čtyři dny pršelo.
Překvapila nás tamější doprava – žádné jízdní řády (domluva s řidičem jedině portugalsky), žádné mapy, absence policie a závodnické výkony řidičů. Doopravdy
jsou zde rozdíly mezi obyvateli, jak se o jihoamerických
velkoměstech říká: chudí lidé žijící v kopcích ve slumech
či favelech a boháči ve velkých panelácích – střežená
vrátnice, garáž, mnohem větší počet pokojů (než u nás
v běžném paneláku) vybavených luxusním nábytkem
a drahým nádobím, balkón s pohodlným křeslem
a všude spousta rostlin všeho druhu. Centrum Ria působilo hodně moderně, hlavně díky vysokým lesklým mrakodrapům, kterých tam bylo plno. Brazilci, jak se v době
setkání zjistilo, nejsou moc dobří organizátoři. Sice s pár
miliony lidí není jednoduché, ale v minulosti hostující
země zvládly organizaci mnohem lépe. Brazílie je silně
věřící země, o tom svědčí (nejen) velká socha Krista
Spasitele nad Riem na vrcholku hory Corcovado. Je zde
spousta křesťanů, včetně umělců. Vlastně populární
písně jsou např. díky k Bohu - za život, za krásy světa a
podobně, tyto písně jsme slyšeli během setkání
s papežem Františkem. Co se kriminality týče, nezúčastnili jsme se žádné pouliční přestřelky mezi domácími a
policii. Taktéž po nás nikdo nic nechtěl s nožem na krku,
ale byli jsme s touto možností obeznámeni. Kokain nebo
marihuana? No problem, na čem se dají nějaké peníze
vydělat, to se prodává - obzvlášť na oblíbené pláži Copacabana.
Co říct na závěr? Už mě nic nenapadá, v každém případě
doufám, že Vám můj článek alespoň trochu pomohl
vytvořit si určitou představu o této zvláštní, ale pěkné
zemi. Pokud by se mi naskytla příležitost, určitě bych ji
navštívil znovu.
Článek s fotografiemi zaslal Vít Mrlík
Koláž na pozadí: Klipart Microsoft Word
Cesta do Ria de Janeira
Na první fotografii je zachyceno město Barra Do Pirai, na druhé pak Rio de Janeiro
Návštěvníci z Izegemu
Od 25. září do 1. října 2013 byli ve Zlíně na návštěvě
studenti z partnerské školy VTI v belgickém Izegemu.
Během jejich pobytu v rodinách našich žáků se k nim
dostaly otázky časopisu Baťák, které si teď i s jejich odpověďmi můžete přečíst.
Redakční rada / KA. Fotografie: Mgr. Jitka Javorová
Would you like to live in the Czech Republic? Why yes
or no?
Sam: Yes. It’s very nice here. Everywhere on the street
you don’t see garbage.
Jeroen: Yes, why not? It is almost the same like Belgium.
Juliet: Yes. Everybody is very kind and it’s a lot cheaper
than in Belgium and everybody is polite and everything
is beautiful.
Delphine: Yes. The people are very kind. Everything is
neat.
Have you experienced any culture shock here?
(anything so different from Belgium that surprised
you, e. g. our houses, food, towns, …)
Sam: The food - like the dumplings or something.
Jeroen: I expected a culture shock but I didn’t have it.
Juliet: Yes. Slices of meat between the bread. And the
buildings are a lot higher.
Delphine: The schnitzel between the bread. Very
strange!
How would you describe Czech people? What are they
like? (their personality)
Sam: They are very open. And they gonna help you if
you need it.
Jeroen: They are very kind.
Juliet: Very kind and polite, very helpful and friendly.
Delphine: Very nice, they are so kind and sweet, too.
Have you bought any presents for your friends
or family?
Sam: Yes, a bottle of ’duvel en leffe’ and chocolate.
Jeroen: No, if they want something from the Czech
Republic, then I say ‘You must go to the Czech
Republic!‘ And then they have a really good time too.
That’s a great experience they get.
Juliet: No.
Delphine: No.
Není prso jako prso
Svlíkačka za zvednutý palec. Tak takto se teď
TOMU říká.
Facebook. Většina z nás zná tuto obdivuhodnou
stránku plnou všeho, co zrovna potřebujeme vědět. Kdo
si právě dává kuře k večeři, a jestli k tomu má kaši nebo
rýži a kdo se vrátil z hor a leží v horečkách.
Ááá, nová profilovka, tak to se podíváme. Klik
sem, klik tam, kdo by se na ty kozy nepodíval? I když,
dnes se nedá věřit všemu nebo spíše všem. Žijeme
v době, kdy se děti velice rychle učí pracovat s různými
programy, jako je například „fotošop“. Takové zvětšující
filtry, to už není žádný problém. Holky, prsa si sice zvětšíte, pas zúžíte, ale to, že se za vámi v pozadí koupelny
zdeformujou kachličky do úplně nesmyslných patvarů,
to už je vám asi jedno, že? 152 „lajků“ je sice dobrý výsledek, ale 256, jako má ta holka od vedle s „trojkama“,
Ze školní knihovny: Není kytice jako Kytice
Ilustrace: Kateřina Vrágová, 4. K
je ještě lepší, ne? Co takhle si sundat aspoň jedno ramínko a vypustit ty maličké na svět?
A hele, svlíkačka zabrala, ale asi ne jen u těch,
kterým jste se chtěly pochlubit. Bacha, úchylové řádí,
a že jich na Facebooku není málo. Ne vždycky poznáte,
komu fotku posíláte. Jestli urostlému týpkovi
s modrýma očima a dlouhým hárem, nebo oplzlému
chlapovi v propoceném tílku s rukou v kalhotách, který
se za jeho profilem schovává.
Myslím, že na PORNOSTRÁNKY už za chvíli nikdo
ani nepáchne. Stačí jen kliknout na ty MODRÉSTRÁNKY.
Příspěvek vznikl v hodině češtiny Mgr. Mariána Končáka.
Autoři: Barbora Lehotská a Martin Březík, 4. C
Stužkovací večírek elektrotechniků
Ahoj kluci – spolužáci, vzpomínáte na 1. září 2010 naše
první setkání
byli jsme mladší, štíhlí, vyplašení a nakrátko ostříháni
dnes zde stojíme ustrojeni a připraveni dalším krokem
pomalu ukončit naše studium – stužkovacím večírkem.
Museli jsme překonat hodně schodů
však také náš prospěch šel vždy nahoru i dolů
v prvním ročníku si většina z nás nevěděla rady
jak nastudovat a hlavně pochopit elektrotechnické
základy.
Za druhý ročník můžeme říci Bohu díky
většina z nás totiž byla na propadnutí zase z matematiky
největším úspěchem naší třídy jako celku
bylo 45 růží pro naši paní třídní učitelku.
Nabrat nové síly jsme na lyžáku měli
místo toho jsme se asi učit zapomněli
učitelé se snaží, povzbuzují, ale ne každý z nás si toho
cení
proto jsme na celé škole ve druháku s prospěchem
poslední.
Třetí ročník, vodácký kurz a nový předmět
čeká se od nás, že bychom už měli něco znát a vědět
na Vltavě bylo hezky, ale voda studená
to asi přispělo k tomu, že v prospěchu se naše třída
odrazila ode dna.
Je tu čtvrtý ročník spolužáci – kamarádi
zatněme zuby, zabojujme, když už jsme tolik sil do svého vzdělání dali
ať máme na konci školního roku jistotu a potěšení
v podobě maturitního vysvědčení.
Proslov přednášený při stužkování věnoval kolektiv 4. F.
Stužkovací večírek stavařů
Princezna ze mlejna – Znám jedno
oudolí, kde je krásnej mlejn
Znám jedno místo, kde je stavařský
ráj,
a Šeňu tam má každý rád.
Budem psát, budem znát, budem
kreslit malovat
detaily, s jedničkou maturovat.
Znám
jednu
třídu
jménem
čtvrtá Ká,
s nejlepším kantorem co znám.
Z Horní Lhoty přijel knám, vždyť to
je ten náš pan král,
stavařů chlouba, legendární pán.
Vysoký jalovec
Pec nám spadla
Navrhni Staníku,
soustavu nosníků.
Podpoř ju rovnýma,
rovnýma silama.
Škola spadla, škola spadla,
kdo pak nám ji postaví.
Náš Kužela není doma,
Langrová to neumí.
A já ju nepodpořím,
já sa radšej zbořím,
na tebe Stáníků,
podmínku vzét mosim.
Zavoláme na Dubčáka,
ten má dobré nápady.
Hodí kóty do Revitu,
a 3D je hotový.
Autoři textu: Pavel Bělohlávek
a Petr Píštěk, 4. K
Stužkovací večírky
Na předchozích stranách jsme přinesli malé ochutnávky
ze stužkovacích večírků tříd 4. F a 4. K. Tito elektrotechnici a stavaři si pro sebe a své hosty, učitele, připravili
milé veršované texty.
Pozornost však má upoutat i fotografie na pozadí, kterou bez zesvětlení vidíte i pod tímto odstavcem. Ve
školním informačním centru jsme totiž našli tuto stužku.
Jak vidíte, ležela na koberci. Určitě patří maturantovi
z naší školy, ale třída mezi nápisy chybí. A tak zveme
toho z Vás, kdo postrádá stužku z večírku, do školní
knihovny!
Michal Řihák
Nejlepší podnikatelský záměr 2013 / 2014
Upoutávka k soutěži
V letošním školním roce probíhá již 7. ročník soutěže
o nejlepší podnikatelský záměr. Naše škola oslavila
v této akci několik úspěchů. Prozatím posledním z nich
je 1. místo Lenky Zábojníkové, které získala za projekt
„Výroba a prodej polštářků 2 v 1“ na jaře 2013.
Tentokrát lákají pořadatelé na finanční odměnu ve výši
71 000 Kč pro vítěze a další ceny v celkové hodnotě
430 000 Kč. Při přípravě podnikatelského plánu můžete
najít pomoc u paní Ing. Marie Vítkové (kabinet A405).
Pro drobnou inspiraci uvádíme nápady z hodiny ekonomiky třídy 3. G.
Co budu vyrábět?






Elektrické ořezávátko se spalováním odpadu
Dávkovač krmiva pro zvířata
Kliky na snímače prstů
Škrabák z vršků od piva
Hodinky s GPS propojené s klíči - pomoc při ztrátě
Otáčecí rampa s využitím v letištní logistice
Zdroj: Soutěž o nejlepší podnikatelský záměr 2013/14 dostupné na World Wide Web:
<http://www.ticzlin.cz/soutez/>
Toulavé listy
V minulém čísle časopisu jsme vyhlásili v knihovně soutěžní projekt Toulavé listy. Děkujeme všem, kteří se
zapojili, těm kteří ještě budou pokoušet štěstěnu výhry,
prodlužujeme termín do 15. ledna 2014!
Komu jste své vzkazy adresovali? Ponejvíce kamarádům,
spolužákům, múzám, králi, světu, psům, sourozencům
a především ve velkém množství vašim učitelům. Pokud
je adresát označen jménem, rádi Listy doručíme
a těšíme se na další vaše dílka. Dnes publikujeme ukázku pro ty méně odvážné.
Eva Martincová
Čtení v různých souvislostech
Knižní happening KNIHA PRO SOCHU
Happeningy a performance jako netradiční
a provokující vyjádření názoru vznikly
v uměleckých kruzích v šedesátých letech
20. století v USA. Náš školní happening Kniha
pro sochu odstartoval v říjnu 2013. Smyslem
našeho nápadu bylo připomenout ostatním
studentům inscenovanými vizuálními situacemi, jak nás četba ovlivnila a jak může ovlivnit a inspirovat naše diváky. Instalace happeningu nám pomohla pochopit i mnohé z nezáživné teorie literatury.
Chcete vědět, které sochy a co četly? Prohlédněte si naši malou ukázku, v případě
zájmu si prohlédněte výstavku v knihovně
naší školy.
Tvůrci happeningu věří, že četba soch pobaví
diváky a mnohé inspiruje k tomu, aby se také
začetli.
MEDVĚDI NEVĚDÍ …
Naše knižní performance aktivně vytváří novou situaci, avšak uskutečněný záměr zůstává podnětem pro úvahu o četbě v myslích diváků.
Happening Kniha pro sochu
Knižní happening je hravý,
což nás baví!
Prodesse et delectare.
Renesance převzala zásadu starořímského básníka Horatia, že literatura má pro
člověka v podstatě dvojí účel – užitečně
mu prospívat a bavit ho.
Jedním ze směrů barokní poezie byl góngorismus. Vyznačuje se neobvyklými
slovními spojeními, obracenými metaforami (například trávník je koberec venku
za dveřmi, zatímco koberec je trávník
v domě) a vůbec všemožnými složitými
jazykovými zvláštnostmi.
A co je dnes z té doby velmi oblíbené? No
přece bonmoty! Vyjádření bizarní nebo
vtipné myšlenky – často prostřednictvím
významově odlehlé metafory nebo přirovnání.
A co je dnes užitečné? Tak to je slovník
cizích slov.
Další hrátky s literaturou a sochami,
náš oblíbený happening, jsme realizovali 22. listopadu, kdy se konal ve škole
Den otevřených dveří. S replikou naší
sochy si můžete pohrát i vy. Koho socha
představuje? Kam patří? Je slavná? Jak
se ocitla v literatuře?
Jaké pocity ve vás vyvolává?
Vánoce v angličtině
Listopad, prosinec 2013
Na předchozí straně již „wordsearch“ napovídá, jaké období roku se blíží. Nechť Vás tedy i poslední strana Baťáku vítá do
času vánočního!
K listopadovému Dnu otevřených dveří přidáváme ještě jednu akci z téhož měsíce. V pondělí 18. listopadu se konalo
školní kolo České lingvistické olympiády, jehož pořádání se v rámci naší školy ujala Mgr. Ivona Stuchlíková.
O všem, co jsme zábavného při Dnu otevřených dveří podnikali, se dozvíte v dalším čísle Baťáku. Víte, že jsme pracovali
i se sochami, které jsou umístěny v naší škole?
Vybavíte si, kde stojí? Někteří naši studenti byli tak odvážní a kreativní, že vytvořili živé sochy. Kopii sochy Myslitele od
Auguste Rodina i co čte naše Bond girl tak uvidíte ve fotoreportáži příště.
Vánoce už přicházejí!
Vánoční stromeček si vyrobili žáci třídy 4. K v hodině angličtiny paní Jitky Kadlečíkové.
Prožijte příjemné vánoční prázdniny a radostně přivítejte rok 2014!
Hezké Vánoce Vám všem přeje celá redakce Baťáku i studenti,
kteří se podílejí na přípravě školního časopisu