(Ed.): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica

Transkript

UNIVERZITA MATEJA BELA
Pedagogická fakulta
Katedra pedagogiky
ZBORNÍK VEDECKÝCH PRÍSPEVKOV
Dagmar Marková - Lenka Rovňanová (Ed.)
© Dagmar Marková – Lenka Rovňanová (Ed.)
Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, 2013
ISBN 978-80-557-0479-1
Strana |3
Dagmar MARKOVÁ – Lenka ROVŇANOVÁ (Ed.): Sexuality VI :
Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: Univerzita Mateja
Bela, 2013. 1. vydanie. 354 s.
Vedeckí/é recenzenti/tky:
doc. PhDr. Peter Jusko, PhD.
PhDr. Jarmila Jurová, PhD.
PaedDr. Stanislava Lištiak Mandzáková, PhD.
Editorky: doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD.
PaedDr. Lenka Rovňanová
Návrh obalu: Mgr. Attila Mondočko
Zborník vznikol vďaka podpore grantov:
APVV - 0604-10: Udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho-sociálne
skúmanie.
VEGA
2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k
osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti.
Publikácia neprešla jazykovou korektúrou
Vydala: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2013
ISBN 978-80-557-0479-1
Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov
Strana |4
OBSAH
Reprodukcia a sexualita
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. (CZ)
Mateřská a otcovská role v rámci rané interakce dítěte s rodiči .............. 8
doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc., Mgr. Miroslav Popper, CSc., doc. PhDr.
Ivan Lukšík, CSc. (SK)
Ambivalencia v rodičovských rolách a reprodukcia .............................. 21
Mgr. Erika Polgáriová (SK)
Maloleté mamičky? ......................................................................... 30
Mgr. Magda Petrjánošová, PhD. (SK)
Explicitné a implicitné posolstvá o otcovstve v slovenských médiách (a čo
z nich môže vyplývať) ..................................................................... 44
Spoločnosť, normy, politiky a sexuality
Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová (CZ)
Travesti show v Česku ..................................................................... 58
PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková (CZ)
Sexuální orientace jedince ve světle osobnostních práv ....................... 87
doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK)
Významy pripisované sexualite v kontexte súčasnej sexuálnej
morálky ......................................................................................... 94
Strana |5
MUDr. Michal Kliment, CSc. (SK)
Sexuálne a reprodukčné zdravie v kontexte akčného programu populačnej
konferencie Organizácie spojených národov ......................................110
Z tmy na svetlo
PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. – Mgr. Gabriela Slováková (CZ)
Homosexualita jako fenomén sexuálního života u žen ve výkonu trestu
odnětí svobody? ............................................................................124
PhDr. Antónia Solárová (SK)
Poruchy sexuálnej túžby, sexuálna averzia u ženy a dĺžka trvania jej
heterosexuálneho partnerského vzťahu.............................................141
PhDr. Michal Chovanec, prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., MUDr. Igor Regász
(SR, CZ)
Názor žien na vlastný genitál ...........................................................156
Sexualita na hrane
doc. PhDr. Ingrid Emmerová , PhD. (SK)
Mládež a sexuálne agresívne správanie - súčasný stav a možnosti
prevencie ......................................................................................182
Mgr. Karel Žák, Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. (CZ)
Pedofilie .......................................................................................200
PhDr. Katarína Kurčíková, PhD. (SK)
Mládež ako potencionálna obeť sextingu ...........................................225
Strana |6
PhDr. Peter Ďurkovský (SK)
Symbioticky incestná fixácia a jej dôsledky na sexualitu jedinca ..........238
PhDr. Alena Plšková (CZ)
Demonstrační pomůcky „JÁJA A PÁJA“ v kriminalistické, sexuologické,
pedagogické a psychologické praxi ..................................................246
Sexuálna výchova
doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. (CZ)
Sexuální výchova v edukaci současné české primární školy .................260
doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. (CZ)
Stávající limity sexuální výchovy ......................................................279
Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. (CZ)
Sexuální výchova v českém školství jako nedílná součást výuky Výchovy
ke zdraví na základních školách .......................................................292
Drª. Joana Sousa (PT)
Sexuality Education in Portugal ........................................................308
PaedDr. Lenka Rovňanová (SK)
Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv – príklad dobrej praxe ......322
PhDr. Jana Vernarcová, PhD. (SK)
Rodovosť a sexualita v škole ...........................................................342
Strana |7
Strana |8
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc. (CZ)
MATEŘSKÁ A OTCOVSKÁ ROLE V RÁMCI RANÉ INTERAKCE DÍTĚTE
S RODIČI
Anotace:
Zdůraznění komplementarity role mateřské a otcovské a jejích specifik
v raných věkových obdobích dítěte. Akcent na etapy, kde dosud byla
některá z rodičovských postav opomíjena a kde až výzkumy posledních let
osvětlují význam obou rodičovských postav detailněji – řečový vývoj,
vývoj sociálních vztahů, morální vývoj, emocionální vývoj.
Klíčová slova:
Otcovská role, mateřská role, vývoj dítěte, pohlavní polarita, sociální
vztahy, otcovská a mateřská mluva, specifika interakce Otec-Dítě, MatkaDítě, pohlavní identita.
Ačkoliv se téma rané interakce jistě týká i prenatálního období,
vztahuje se především k období novorozeneckému včetně situace porodu.
Vzhledem k tomu, že lidský život je nepřetržité kontinuum, kde jedno
období plynule přechází v další, lze hovořit o rané interakci i v širším slova
smyslu, spočívajícím v triadické interakci obou rodičů s kojencem a
batoletem.
Zde
je
stále
větší
pozornost,
ve
výzkumech
s tímto
zaměřením, věnovaná roli otce a jejímu významu pro vývoj psychiky
dítěte. Ukazuje se, že je otec významný nejen svým působením na matku
a prostřednictvím jejího „vyladění“ na dítě (jak bylo dříve všeobecně
přijímáno a jak se předpokládalo), ale též svým přímým kontaktem
s dítětem, který se jeví být zcela specifickým a pro dítě potřebným a
nutným a jistě ho nelze chápat jako pouhé suplování mateřské (tedy
ženské) role.
Hovoříme-li o průběhu porodu ve vztahu k rané interakci M-D
případně O-D, je třeba zmínit několik významných porodníků, kteří
Strana |9
v průběhu 20. století ovlivnili „filosofii“ vedení porodu a zvrátili situaci,
která v zájmu snížení úmrtnosti novorozenců a v zájmu „komfortu“
rodiček porod poněkud odosobnila a rodičku i dítě vykázala do zcela
pasivních rolí (rolí pacientů).
V roce 1944 Grantly Dick-Read zdůrazňoval jako jeden z prvních
„porody beze strachu“a pozornost zaměřoval na prožívání matky. Dalším
byl francouzský porodník L. Lamaz pracující na psychickém předporodním
ovlivňování ženy formou psychoprofylaxe.
Výrazný zlom ve vnímání porodu způsobily práce dalšího francouzského
porodníka Frédericka Leboyera, který v roce 1974 publikoval práci „Porod
bez násilí“, jež vešla ve všeobecnou známost. Zdůrazňuje zde nový pohled
na porodní situaci jako na zcela přirozený fyziologický proces, při kterém
je žena a dítě aktivní a spolupracující a při kterém by měly být vytvořeny
poporodní podmínky co nejvíce připomínající intrauterinní život plodu, aby
se zamezilo šoku dítěte či porodnímu traumatu (jak na něj upozorňuje
Otto Rank na počátku 20. století).
Porody probíhají ve zšeřelé místnosti připomínající více domov než
nemocniční prostředí, hraje relaxační hudba, někdy probíhá porod ve
vodě, jak uvádí další významný francouzský porodník Michel Odent.
Porodu může být přítomen někdo blízký, většinou otec dítěte. Především
psychoanalyticky orientovaní psychologové upozorňují na možnost, že
průběh porodu je zaznamenáván v nevědomí a ovlivňuje další psychický
vývoj dítěte výrazněji, než jak by se očekávalo.
Porodní situace inspirovaná touto filosofií umožňuje matce a dítěti
první kontakty spíše hmatové, dítě je pokládáno na tělo matky – kontakt
kůže-kůže, matka ve zšeřelé místnosti jemně masíruje záda dítěte,
umožňuje mu vybavit pátrací reflex při instinktivním hledání bradavky
prsu i sací reflex spíše pokus o první sání. Vše probíhá s dotepávající
pupeční šňůrou, takže je zásobování krve dítěte kyslíkem syceno ze dvou
zdrojů plíce + pupeční šňůra. První odloučení od matky je koupel dítěte,
při které může personálu asistovat druhý rodič nebo i matka, umožňuje-li
S t r a n a | 10
to její stav. Po koupeli je dítě navráceno do bezprostřední blízkosti matky,
aby slyšelo konejšivý a známý tlukot jejího srdce. Často během něžných
prvních kontaktů s matkou či oběma rodiči dítě usíná a je přemístěno
spolu s matkou na pokoj. Porod je z hlediska vývojové psychologie či
neurologie jen zanedbatelným mezníkem. Vývoj probíhá plynule a mnohé
je v době porodu dosud nefunkční a nehotové (především smyslová
výbava).
Existuje
hypotéza,
že
porod
ještě
„nehotového“
a
pro
samostatný život nepřipraveného lidského mláděte je nutný vzhledem
k jeho velikosti ve vztahu k porodním cestám ženy. Jeho vývoj směrem
k samostatnosti a orgánové funkčnosti však pokračuje a je ukončován
pravděpodobně až mezi 2-3 rokem věku dítěte.
V posledních letech přerůstá v jakýsi módní trend přítomnost otce u
porodu. Je třeba stále podporovat možnost zcela svobodného rozhodnutí
obou partnerů k tomuto kroku. Zatímco přítomnost některých mužů má
blahodárný vliv, jiní porod jen zpomalují. Mužům bývá někdy zatěžko
pozorovat, přijmout a pochopit ženino instinktivní chování v průběhu
porodu. Místo
toho
se
ji často
snaží zabrzdit, aby
nevypadávala
z racionálního, sebekontrolujícího stavu.
V úvahách nad otázkou, zda je přítomnost otce u porodu vhodná a
pro koho, užijeme členění Wilberga a Hujbera, kteří naznačují, že jev
samotný má zcela široké kontinuum projevů, vyplývajících z osobností
konkrétní dvojice.
1. Přítomnost otce u porodu lze vnímat jako nezbytnou, je-li chtěna
oběma partnery. Může velmi zintenzívnit vzájemné vztahy dvojice i vztahy
obou vůči dítěti. Muž se cítí zcela uvnitř dění. Pociťuje svou přítomnost
velmi aktivně, poskytuje citové zázemí, ale i racionální pomoc.
2. Přítomnost otce u porodu lze vnímat jako akt nápomocný. Otec
řeší rušivé intervence a obstarává záležitosti „kolem“ porodu, žena se
může oddat procesu rodění. Muž mluví za ženu, občerstvuje ji, hladí,
masíruje, podpírá, rozptyluje.
S t r a n a | 11
3. Přítomnost otce u porodu lze též vnímat rušivě. Muž svým
svárlivým
chováním
může
narušovat
atmosféru.
Staví
ženu
do
nesamostatné pozice, může být nadměrně pečující, může vnášet nervozitu
a přenášet na ženu vlastní strach a napětí. Může ženu masírovat
nevhodně ve špatný čas, může ji nemístně kritizovat, zbavit ji odvahy,
může projevovat větší zájem o technické vedení porodu, než o situaci
partnerky, může na sebe strhávat nepřiměřenou pozornost personálu
(Wilberg, Hujber, 1991).
Z naznačeného vyplývá a svědčí o tom i letité diskuse na téma
vhodnost či nevhodnost přítomnosti otce u porodu, jak je to otázka složitá
a komplexní. Z hlediska rozvoje rané interakce dítě-matka, dítě-otec je
však přítomnost otce již v prvních okamžicích života dítěte velmi žádoucí.
Otec se cítí součástí dění, ztrácí ostych z „příliš malého“ dítěte, pociťuje za
něho stejnou zodpovědnost jako žena, dochází ke snazšímu rozvinutí
různých rovin vzájemné komunikace.
Obecně se ukazuje, jak je významná vazba dítěte s matkou,
navázaná bezprostředně po porodu.
Předpoklady pro plynulé pokračování komunikace mezi M-D po
porodu jsou dány oboustranně. Předpoklady pro schopnost synchronní
interakce s dítětem na straně matky jsou
na biochemických základech,
projevují se zvýšenou empatií pro potřeby novorozence, intuitivním
instinktivním chováním matky. Mnohé procesy vycházejí jednoznačně
z biologických daností. Příkladně termokamerou je zaznamenáváno, že
produkce mléka matky je zahájena na základě určitého specifického pláče
jejího dítěte, signalizujícího hlad, aniž by si to ona uvědomovala a na
krmení se připravovala.
Vztah dítěte a matky je oboustranně velmi intenzivní a citlivý. Jedná
se v něm o vzájemné slaďování pohybů, reakcí a
potřeb v jediný
interakční řetěz.
Jako jeden z prvních upozorňoval na specifiku této vazby J. Bowlby.
Snažil
se
formulovat
teorii
vztahů,
která
integruje
etologický
a
S t r a n a | 12
psychoanalytický přístup k pojmu vazba (bonding). Akcentuje především
závažnost separace dítěte od této základní vazby na matku. Teorie
attachment o připoutání dítěte k matce a navázání specifického pouta k ní
předpokládá, že tento raný vztah tvoří základ pro všechny další sociální
vztahy, a tedy jeho narušení vede k závažným důsledkům ve vývoji
jedince.
Dle L. Salka je tzv. kritickým obdobím pro vznik a rozvoj tohoto
vztahu optimální interakce prvních 24 hodin po porodu.
H. Papoušek považuje časnou interakci rodičů s dítětem za specifický
typ didaktické interakce. Jde o didaktiku nevědomou, neverbální, jakési
dokonalé respektování integrativní kapacity dítěte v rámci každé interakce
s ním. Tento projev nazývá „intuitivní rodičovství“.
Hovoříme-li o předpokladech k rané interakci na straně dítěte, je
třeba jistě zmínit výbavu novorozence vrozenými reflexy (pátrací, sací,
polykací, vyměšovací, úchopový, úlekový, reflex chůze, lezení, plavání,
tonicko-šíjový a další). Mnohé tyto reflexy jsou lépe výbavné v kontaktu
s živou osobou než předmětem (reflex úchopový - prst nebo hůlka, reflex
lezení - na podložce nebo v kontaktu s kůží rodiče). Obecně jsou reakce
na člověka živější než na předmětné okolí: živá reakce na lidský hlas nebo
na obličej člověka, která je výraznější než na figuru připomínající obličej,
či jiný tvar, živá reakce na pach matky, delší fixace pohledu matky než
jiných zrakových stimulů atp. Dítě je jakoby předprogramováno pro
interakci s personálním okolím. D.Morris se domnívá, že dítě je vybaveno i
tzv. „miminkovskými znaky“, které vyvolávají přitažlivost pro dospělé
pečovatele. Mezi tyto znaky patří velká hlava vzhledem k tělu, široké
klenuté čelo, velké nízko posazené oči, kulaté boubelaté tváře, krátké
nemotorné končetiny, celková buclatost a kulatost těla.
H. Wallon zdůrazňuje, že dítě je přírodou dobře vybaveno pro to,
aby bylo řádně stimulováno a aby o něj bylo řádně pečováno. Považuje ho
v době narození za vysoce socializovaného (neboť bez péče okolí by
nepřežilo) a naopak jeho další vývoj je postup směrem k formování sebe
S t r a n a | 13
sama a k oddělování se od společnosti, k integraci „Já“. Je to opak,
paralela, či protipól procesu socializace, chápaném ve smyslu vrůstání
jedince do společnosti. (Wallon, 1982).
Zdravý
a
donošený
novorozenec
projevuje
pravidelné
série
zřetelných stavů.
T.B.Brazelton navrhl 6 základních stavů: klidný spánek, aktivní spánek,
dřímota, ospalost, bdělý stav, aktivní bdění, pláč. Základním úkolem
novorozence je dosáhnout kontroly těchto stavů (Brazelton,1973).
Za velmi podstatnou lze považovat schopnost novorozence regulovat
sebe sama. Je to významná podmínka přežití a též významný předpoklad
pro navázání komunikace s okolím. Organismus musí vyvažovat jednotlivé
stavy ve vztahu k mnoha činitelům (podněty z okolí, kvalita péče, vlastní
fyziologické možnosti). Velmi diferencovaně již v tomto období rozlišuje co
má prioritu pro rozvoj organismu.
Lze říci, že zpočátku značně „nedokonalý“ organismus dítěte, který
je sice vybaven vrozenými reflexy a možností autoregulace a je prakticky
plně odkázán na pomoc a péči svého okolí, se v průběhu 1. roku života učí
adekvátně reagovat na stimuly přicházející z prostředí, učí se rozumět
signálům a také aktivně signalizovat, navazovat stále zdařileji a s větším
úspěchem rovnovážný (Piaget), vyvážený nebo libý (Freud) stav svého
organizmu v kontextu s okolním prostředím (Erikson).
Tato ekvilibrace či vyvažování, navazování homeostázy organismu a
její stálé porušování stimuly z prostředí je jedním ze základních principů
nepřetržité aktivity kojence (Piaget).
V průběhu prvního roku života potřebuje stálou pomoc pro to, aby
pocity libé a spokojené převládly nad nepříjemnými. Stimulem může být
vlhká plínka, hlad, ostré světlo svítící do očí, ale též zajímavá hračka,
ležící mimo dosah dítěte, nebo oční kontakt s matkou. Ke všemu
potřebuje někoho dalšího, na kterého je plně odkázáno a je samozřejmě
nejlépe, je-li tímto člověkem biologická matka, která je pro tuto roli v
normálním případě disponována biopsychosociálně.
S t r a n a | 14
Převládnou-li v tomto prvním období pocity libé, je-li stále častěji
dosahováno vyvážených a příjemných interakcí organismu s prostředím,
získává dítě stále větší pocit jistoty, kladného vyladění, převládá aktivita,
sebedůvěra, důvěra v okolí. Není-li tomu tak, dítě se uzavírá do pasivity,
negativních projevů, vývoj jakoby stagnuje, reakce dítěte se stávají
nečitelnými a nevypočitatelnými, stejně jako je okolí pravděpodobně těžko
srozumitelné dítěti. V interakci M-D převládne asynchronní chování nad
synchronním.
To, jak se dítě orientuje v prostředí a jakým tempem se zvětšuje
jeho „akční rádius“, je do značné míry dáno kvalitou a stupněm zralosti
smyslů, rozvojem lokomotoriky. Proto též název období zahrnuje tyto 2
nejpodstatnější
dimenze
(senzo-motorické).
Zralost
CNS,
schopnost
zpracovávat stimuly a prvními pohyby v nejbližším prostředí si tyto
podněty opatřovat a na ně reagovat, je podmínkou zdravého fyzického i
psychického vývoje. Zda může vývojové tempo zrychlit či kvalitativně
ovlivnit bohatost stimulů či jejich řízené „podávání“, je letitou otázkou
významných vývojových psychologů a psychologických škol.
Je žádoucí, když je otec do raného komunikačního systému zapojen
co nejdříve, třeba už zmiňovanou přítomností u porodu a v první
poporodní hodině.
V posledních cca 15 letech dochází k intenzivnímu výzkumnému
zájmu o sledování specifického ženského a mužského chování v rámci
rané interakce, které je ještě detailněji analyzováno ve smyslu matkadcera, matka- syn, otec-dcera, otec-syn.
Podobné drobnější výzkumné studie byly realizovány pod vedením
autorky referátu i na katedře psychologie FF UK (příkladně- Specifika rané
interakce matka-dítě extrémně mladé matky, Raná interakce dítě-matka,
Dítě-otec
ve
vodním
prostředí,
Ověřování
diagnostických
metod
vyšetřování novorozence, Specifika otcovské a mateřské mluvy a další).
S některými aktuálními výzkumnými výsledky jsme měli možnost se
seznámit na spolupracujícím výzkumném pracovišti University v Toulouse,
S t r a n a | 15
kde se těmito tématy zabývá příkladně J. Le Camus a Ch. ZaoucheGaudron.
Lze shrnout, že otec i matka poskytují dítěti od počátku zcela
specifické vzorce chování, které jsou druhým rodičem nezastupitelné. Dítě
již od prvních týdnů po porodu bezpečně rozeznává matku a otce,
pravděpodobně všemi smyslovými modalitami (čichem, hapticky-hmatově,
způsobem manipulace …).
Ukazují se výrazné rozdíly v manipulaci, verbálních projevech,
emocionálních projevech, v interpretaci chování dítěte mezi oběma rodiči.
Navíc jiné chování vůči dívce a vůči chlapci ze strany matky i otce.
Obecně se odborníci sledující význam otcovské role pro dítě
přiklánějí k tomu, že otec je jakýmsi „mostem, který vede do společnosti“
(tzv. Gleasonova teorie mostu). Tím, že kontakt dítěte s ním v různých
rovinách (motorické, řečové) je pro dítě jakoby náročnější než s matkou,
či vyžaduje větší úsilí, je dítě, které má možnost být s otcem častěji
v kontaktu, výhodu, protože je tak připravováno pro zvýšené nároky
mimorodinné a je mu tedy vstup do extrafamiliárního prostředí takto
usnadněn. Dítě se při komunikaci s otcem musí „více snažit“, a tím
paradoxně pracuje na svém růstu.
Otec mu příkladně odpoví „řekni to pořádně, já ti vůbec nerozumím“
a dál se věnuje svým činnostem. Dítě to však neodradí a větu opakuje
tolikrát, dokud otec neporozumí a nevěnuje mu pozornost. Otec tak
vlastně dítě připravuje na náročnější formy komunikace s cizími osobami.
Matka, která má často s dítětem vytvořenou společnou mluvu,
ostatnímu světu jen těžko srozumitelnou, mu věnuje plnou, ničím
nerušenou pozornost, a tím spíše posiluje jeho sebevědomí a jistotu.
Nejen ve verbálních projevech nacházíme tyto znaky. Ve vodním
prostředí matka věnuje svou pozornost jen svému dítěti, obrátí si ho
k sobě, mazlí se s ním, kontroluje, není-li prochladlé, jemně ho houpe,
udržuje oční kontakt. Otec dítě otáčí k ostatním, sleduje, co umí děti
dalších otců a také to zkouší, soutěží s nimi, experimentuje (vyhazuje dítě
S t r a n a | 16
do výšky, potápí ho, nechává ho zaplakat a zachraňuje ho). Paradoxně
dítě výská, ječí, přijímá otcovo chování s nadšením.
Ukazuje se, že u matky dítě hledá oporu, útěchu, odpočinek,
spočinutí, ochranu, citové zázemí, jistotu.
U otce hledá pomoc při nezvládání něčeho, při průzkumu nového,
nové podněty, novou zábavu, tvořivost, experimentování a exploraci.
Psychologové
aktuálně
připomínají,
že
otec
může
být
dítěti
partnerem od počátku jeho života. Nijak tím nezpochybňují roli otce ve
smyslu freudovské doktríny jako třetího činitele, frustrujícího představitele
zákona. Chápou roli otce jako roli přímou, nikoliv zprostředkovanou přes
matku. Rozlišují roli otce, která podléhá sociálním a kulturním změnám a
je vymezena jakýmsi očekáváním určitého chování, odpovídajícího dané
roli, a roli otce, kterou pojímají ze strany dítěte - jak otce vnímá samo
dítě.
Psychologové, kteří se výzkumně zaměřují na studium role otce
v raném věku dítěte, zdůrazňují specifičnost otce, který napomáhá
socializaci dítěte svým separačním vlivem. On zajišťuje přechod od dvou
(matka – dítě) ke třem (matka–otec–dítě). Je činitelem roztržky, odděluje
dítě od matky či s ním o ní soupeří, ale zároveň mu otevírá cestu do
světa. Je sociálním iniciátorem. Někteří autoři interpretovali dokonce
otcovské „vyhazování“ dítěte do výšky jako symbol hnacího pohybu,
oddálení, objevování, rizika….
Výzkumně se prokazuje jakási nadřazenost matky ve schopnosti
poskytnout dítěti bezpečí.
Zajímavý výsledek poskytuje Kromelowa studie, která dokládá, že
chlapci jsou v náročné situaci sociabilnější s otcem než v totožné situaci
s matkou. Za sociabilnější chování je příkladně pokládáno takové chování,
ve kterém dítě neprojevuje úzkost, přijímá cizí osobu a dokonce jí samo
spontánně nabízí hračku.
S t r a n a | 17
Tento
výsledek
koresponduje
s výsledky,
jež
zdůrazňují,
že
dynamizující chování předvádějí otcové především se svými syny a nikoliv
s dcerami.
Otcové tím, že děti při hrách častěji pošťuchují, narušují jejich
rovnováhu, nutí je přizpůsobovat se novým situacím a reagovat na obtíže,
procvičují a stimulují schopnosti potřebné k vyrovnávání se s pozdějšími
nároky ve skupině vrstevníků. Navíc mají otcové sklony děti při hrách
připravovat na nebezpečí a rizika tím, že je vystavují nejistotě, střetu
s nebezpečím, někdy až rizikem.
Otec se projevuje jako významný fenomén pro přijetí pohlavní
identity dítěte. Oba rodiče mají charakteristickou vůni, pokožku, způsoby
nošení, takže dítě od raného věku zažívá s oběma odlišnou zkušenost.
Bylo prokázáno, že už v prvních dnech dítě zapíná jiné svalové partie, máli být zvednuto otcem či matkou Před mnoha lety H. Wallon ( psycholog a
neurolog) upozorňuje na tzv. “dialogue tonique“ (tonický dialog), který je
jiný s každým z rodičů. Je vyváženější a souladný s matkou a přerušovaný
či útržkovitý s otcem.
V posledních letech je zkoumán vliv otce na kognitivní, socioafektivní
a
pohlavní
vývoj
dítěte.
Frankofonní
autoři
se
převážně
soustřeďují na analýzu činnosti matky a otce s dítětem a na hledání
specifických znaků. Výzkumy ukázaly, že otec je významnou osobou, na
kterou se dítě v prvním období života váže (ve smyslu attachmentu). Otec
projevuje specifické verbální i neverbální komunikační chování, ovlivňuje
jazykový
vývoj
obecně,
ovlivňuje
vývoj
pohlavní
identity,
způsob
interakčního chování dítěte.
Výzkumy se snaží také postihnout, co dítě poskytuje v raném vztahu
otci. Nestačí se jen domnívat, že dítě zvyšuje jeho sebeúctu či jeho
sebepotvrzení. Dítě je partnerem interakce s otcem, a svým chováním
proto jistě ovlivňuje způsob, jakým se otec cítí být otcem. Otec si vytváří
mentální reprezentaci (představu) svého otcovství v dospělém věku právě
S t r a n a | 18
prostřednictvím těchto reakcí dítěte na své chování vůči němu. Zdá se
tedy, že z počátečního a základního „pas de deux“ matky a dítěte se
postupně rozvíjí složitější choreografie, jež se obohacuje interakcí otec –
dítě. Celkově se tím pozměňuje zkušenost rodičovského páru i dítěte
s nimi společně i s každým jednotlivě. Znovu se potvrzuje chápání rodiny
jako systému propojených „nádob“, kdy změna v jedné části ovlivní
všechny další domněle samostatné celky.
S t r a n a | 19
Literatura:
ŠULOVÁ, L.: Jak učit výchovu k manželství a rodičovství? Praha,Grada –
Avicenum, 1995, 112 stran.
ŠULOVÁ, L.: Rodina a společnost. In: Slaměník, I., Výrost, J.: Sociální
psychologie I, Praha, ISV 1998.
ŠULOVÁ, L.: Různé přístupy k porodu. Plánování rodiny a reprodukční
zdraví, 2, 1999, s.48-50.
ŠULOVÁ, L.: Raná interakce dítěte s rodiči. In: Gillernová, I., Mertin, V.:
Psychologické problémy člověka v měnícím se světě I. Praha, Karolinum
2001.
ŠULOVÁ, L., BARTANUSZ, Š.: Otcovská a mateřská mluva. In: Šulová, L.,
Zaouche-Gaudron, Ch. (eds.): Předškolní dítě a jeho svět, Praha,
Karolinum, 2003, str. 279-304.
ŠULOVÁ, L., ZAOUCHE-GAUDRON, CH.(Eds.): Předškolní dítě a jeho svět –
L´enfant dans l´age préscolaire et son monde, Praha, Karolinum, 2003.
ŠULOVÁ, L.: Raný psychický vývoj dítěte. Praha, Karolinum 2005.
ŠULOVÁ, L., ZAOUCHE-GAUDRON,CH.: Early child development in family
or institution? Selected finding from Czech-French research study.
Československá
psychologie
Czechoslovak
Psychology,
Suplement
LI/2007, Praha, Academia, 2007, str.13-25.
ŠULOVÁ, L.: Psychická deprivace a traumatizace. In: Kolektiv autorů,
Syndrom CAN a způsob péče o rodinný systém. IREAS, 1. vydání, Praha,
2007, str. 87-99.
S t r a n a | 20
ŠULOVÁ, L., MORGENSTERNOVÁ, M.: Children´s issues in the Czech
Republic. In: Limage Leslie (Ed). Children´s Issues in Europe, Vol. Europe,
Encyclopedia of Children´s issues worldwide under general editorship of
Irving Epstein. Greenwood Press, New Jersey 2008, 63-87.
ŠULOVÁ, L.: Prevence psychosociální patologií – Prevence začíná v raném
dětství. In: Fait, T., Vrablík, M., Češka, R. a kol.: Preventivní medicína,
Praha, Maxdorf Jessenius, 2008, str. 467-495.
ŠULOVÁ, L., FAIT. T.: Nechtěné děti, Česká gynekologie, ročník 74, č. 3,
ČLS JEP, 2009, str. 228-233.
ŠULOVÁ,
L.,
FEIT,
T.,
WEISS,
P.
(Eds.):
Výchova
k sexuálně
reprodukčnímu zdraví, Praha, Maxdorf Jessenius, 2011.
Kontakt:
prof. PhDr. Lenka Šulová, CSc.
Katedra psychologie FF UK
Praha
S t r a n a | 21
doc. PhDr. Gabriel Bianchi, CSc., Mgr. Miroslav Popper, CSc., doc.
PhDr. Ivan Lukšík, CSc. (SK)
AMBIVALENCIA V RODIČOVSKÝCH ROLÁCH A REPRODUKCIA
Abstrakt:
V kontexte skúmania dôsledkov tzv. druhého demografického prechodu
(Second Demographic Transition, SDT) na vývoj reprodukčného správania
sa na Slovensku, ktoré má jednu z najnižších reprodukčných bilancií v EÚ,
sme analyzovali konštruovanie rodičovských rol u mladých ľudí – reálnych
a potenciálnych
fokusových
rodičov.
skupín
V kvalitatívnej
(N=87
štúdii
participantov
sme
zrealizovali
a participantiek
15
z rôznych
sociálnych prostredí) sa v tomto prípade venujeme primárne analýze
rodovej dynamiky v transformujúcich sa rodičovských rolách. Výsledky
štúdie sa týkajú konfrontácie tradičných komplementárnych rolí otca
a matky s rôznymi stupňami ich dekonštrukcie v očakávaniach súčasných
mladých ľudí a diskutované sú v kontexte rodovej emancipácie.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu APVV číslo 0604/10
Slovensko - charakteristika
Slovensko je v súčasnosti charakteristické veľmi nízkou plodnosťou a
súčasne odkladaním rodičovstva do neskoršieho veku s prvým pôrodom vo
veku okolo tridsiatky. Tento trend je súčasťou fázy tzv. druhého
demografického
prechodu
(Second
Demographic
Transition,
SDT;
Lesthaeghe, 2010), ktorý je typický pre takmer všetky krajiny západného
(globalizujúceho sa) sveta. Slovensko v rámci EÚ patrí medzi krajiny
s “najnižšou nízkou“ fertilitou (pod 1.3, v ostatných dvoch rokoch okolo
1.4).
Táto štúdia ukazuje, že okrem množstva faktorov, ktoré sa podieľajú
na kauzalite druhého demografického prechodu v našich podmienkach
S t r a n a | 22
(vzrast vzdelanosti, najmä podielu vysokoškolsky vzdelanej populácie,
mobilita na trhu práce, medzinárodná mobilita, uvoľnenie normatívneho
tlaku na uzatvorenie manželstva ako podmienky reprodukcie a ďalšie;
bližšie
pozri
Popper,
2012),
významnú
rolu
zohráva
aj
problém
rodičovských rol, resp. ich transformácie v celkovom prostredí politickokultúrno-spoločenskej
transformácie
rodových
rol
a problematického
dosahovania rodovej rovnosti v SR (bližšie pozri napr. Bianchi, 2011)
Z hľadiska teoretického ukotvenia táto štúdie vychádza z kontextu
sociálny noriem v pozadí rodičovských stereotypov. Sociálne normy
predstavujú zdieľané spôsoby myslenia, túžob, rozhodovania a konania,
ktoré možno pozorovať v opakujúcich sa formách správania, ktoré si ľudia
osvojujú v presvedčení, že umožňujú riešenie rôznych problémov (Critto,
1999). Alebo, ako to hovori Bicchieriová (2006), normy sú stelesnením
hodnôt a kolektívnych túžob spoločnosti. V tomto zmysle normy pôsobia
vedome aj nevedome
a ovplyvňujú naše rozhodovania o partnerstvách,
rodičovstve a reprodukcii.
Fenomenológia rodičovstva, materstva, otcovstva
Kľúčovou témou pri reflexii podôb rodičovských rol v súčasnosti je,
nakoľko sa na ich vykonávaní podieľajú matka aj otec. Teda akú podobu
má ich kooperácia, nakoľko rovná je ich rodičovská zodpovednosť a jej
napĺňanie. Kicková (2006) upozorňuje na to, že konštruovanie otcovstva
a materstva má v historickej perspektíve odlišné mechanizmy a tým aj
odlišné fenomenologické a psychologické charakteristiky. Otcovstvo bolo
tradične
konštruované
ako
individuálna
mužská
cnosť,
produkt
individuálnej vôle kreovaný v kultúrnom prostredí, zatiaľ čo konštruovanie
materstva
argumentuje
potenciálom
ženy.
Napriek
prirodzenou
emancipácii,
funkciou
v našej
a reprodukčným
spoločnosti
stále
pretrváva sociálna norma, ktorá matkám „ukladá“ ostať s dieťaťom na
rodičovskej dovolenke tri roky, čo je výrazne viac ako v mnohých
S t r a n a | 23
záapadoeurópskych krajinách (Hašková, Zamykalová, 2006; Potančoková,
2009a,
2009b,
2011).
A v procese
rodovej
emancipácie
žien,
ich
kariérnom presadzovaní sa na trhu práce, sa zvýrazňuje úsilie žien
vtiahnuť
otcov
viac,
intenzívnejšie
a zodpovednejšie
do
napĺňanie
otcovskej roly. Tento vťahovací (pull) efekt na otcovstvo je však v napätí
s patriarchálnou ideológiou materstva, ktorej je vlastné vypudzovanie
otcov z rodičovskej roly v atmosfére „materskej hegemónie“ (Rich, 1976),
resp. strachu zo straty ženskej/materskej identity ( Janoušková, Sedláček
2005) – tzv
push efekt na otcovstvo. V kontexte prebiehajúcich
aktuálnych zmien rodičovských rol Grňo (2006) konštatuje, že napriek
všetkým integračným procedúram, identita matky ostáva v polohe
„nenahraditeľnej matky“ a otec napriek svojmu zapojeniu sa ostáva iba
v role „pomocníka“
Tieto reflexie otvárajú aj druhú otázku ohľadom fenomenológie
rodičovstva,
a to
nakoľko
sú
ešte
roly
matky
a otca
obsahovo
komplementárne, resp. nakoľko sa v procese emancipácie menia na
„univerzálnu“ rodičovskú rolu. Zachová (2006) píše o tom,
komplementarita materstvo-otcovstvo
že tradičná
je spochybnená tým, že ženy sú
socializované tak, že majú agenciu matky aj agenciu osoby, ktorá vie
obstáť na „mužskom“ trhu práce), čo prakticky otvára existenciálne
otázniky na možnosťami otcov hľadať rodičovské realizáciu v prostej
komplementarite a stavia ich to pred výzvu buď „vyjednávať“ o participácii
alebo hrať iba rolu „pomocníka“.
Metóda
Výskum sa realizoval kvalitatívnou metodológiou, zrealizovali sme
15 fokusových skupín muži (N=48) a ženy (N=39), 20-34 rokov; 7 skupín
bolo mužských, 4 boli ženské a 4 zmiešané. Participanti pochádzali z
rôzneho
socio-ekonomického
pološtruktúrovaného
scenára
pozadia.
Diskusia
zameraného
na
prebiehala
životné
štýly,
podľa
ciele,
S t r a n a | 24
fekunditu (reprodukčné intencie), rodičovské a partnerské roly a rodinnú a
pracovnú
kariéru.
Ako
analytický
postup
bola
použitá
kombinácia
obsahovej, tematickej a interpretačnej analýzy s niektorými prvkami
diskurzívnej analýzy.
Výsledky
Analýza diskusií bola v tejto fáze zameraná na identifikovanie
konštruovania rodičovských rol, resp. materských a otcovských rol, vo
vzťahu k rodovej tradícii rozdelenia rol matky a otca a ich tradičného,
resp.
dekonštruovaného
populácii
sa
vyskytuje
obsahu.
veľká
Analýza
varieta
ukázala,
že
v sledovanej
konceptualizácie
rodičovstva,
otcovstva a materstva a príslušných rol u mladých dospelých a v žiadnom
prípade nemožno hovoriť o schematickom alebo normatívne pregnantnom
či polarizovanom prostredí. Zistenú variabilitu prezentujeme v štyroch
„stupňoch“, vyjadrujúcich mieru tradičných rodových rol, resp. rodovej
emancipácie, ktoré sme identifikovali v pozadí rodičovských rol.
1.
Tradičné
rodové
rozdelenie
rolí
–
preferencia
rozdelenia
rolí
v starostlivosti o deti a domácnosť ilustrujú tieto citácie, ktoré pšecifikujú
najmä roly muža/otca:
•
C: On by mal byť podľa mňa oporou. Aby podržal tú ženu, aby jej
vedel pomôcť ... on príde z roboty a miesto toho, aby išiel pozerať
telku alebo čo ja viem čo, tak ide vymeniť tú ženu a stará sa o to
dieťa a ona si ide práve vtedy oddýchnuť, keď už on príde domov ...
(M)
•
G: Nie, aby ženskú rolu zastával, ale aby bol so mnou, aby nebol
stále v práci a sa tak snažil o tú výchovu, celkovo. (Ž)
S t r a n a | 25
•
A: Ale ja by som ho nenútila, aby robil ženské funkcie, ale proste
keby bolo potrebné, že napríklad ja som teraz neni doma, tak proste
aby ma vedel zastúpiť ... Zarábať peniaze, to je prvoradé. Však áno,
mal by hlavne finančne zabezpečiť rodinu, keď ja budem
napríklad na materskej, tak ale mal by vedieť aj tieto základné
funkcie, napríklad mňa zastúpiť, keď to budem potrebovať. (Ž)
2.
Mierna
dekonštrukcia
rodičovských
rolí
–
citácie
ilustrujú,
že
dekonštrukcia stereotypu umožňuje zahrnúť do zorného uhla aj partnerský
vzťah, nielen domácnosť a deti:
•
A: podľa mňa sa to tak ani nedá, že tí manželia sa navzájom
nedopĺňajú, lebo v podstate manželka chodí z roboty o nejakej
piatej, keď tiež dochádza do nejakého iného mesta, tak ten manžel
musí tiež prebrať časť nejakých tých povinností ... (M)
•
G: Že aby to nebolo všetko len na žene a aby bol pri všetkých
krokoch spolu so mnou, či v škole, či do škôlky, celkovo, aby bol
zároveň aj kamarát toho dieťaťa a aby to bolo spoločne na
obidvoch rodičoch. (Ž)
3. Silná dekonštrukcia stereotypov – citácie ilustrujú aj implicitnú ambíciu
formulovať podobu rodovej rovnosti:
•
B: Ja si myslím, že v tomto nastal, čo sa týka starostlivosti o deti,
taký posun oproti minulosti ... v súčasnosti už nie je problém, keď
otcovia vychovávajú svoje malé deti, sami ich dokážu vykúpať,
prebaliť a ísť s nimi na prechádzku a zabaviť sa s nimi, v podstate
v súčasnosti sú niektorí otcovia už namiesto matiek na materskej
dovolenke, čo si myslím, že v minulosti tak výrazne nebolo. (M)
•
C: Určite sa spoločne starať o to dieťa a nie aby mala hlavnú
úlohu tá matka a otec, ja neviem, príde z roboty, trošku sa pohrá
S t r a n a | 26
s tým dieťaťom a to je všetko, aby sa nejako spolu starali
a vychovávali.(Ž)
4. Jednoznačné opustenie rodových stereotypov – úplná emancipácia od
rodových stereotypov bola vyjadrená najmä mužmi a rodičovské práva
otca sa tu dostávajú až do polohy nárokovaných práv:
•
A: Ja napríklad, akože na rodičovskú, starať sa o dieťa v tých prvých
mesiacoch alebo rokoch, ja by som nemal žiaden problém ísť a nech
ona ide trošku pracovať a ja zostanem doma. V tomto som úplne
liberálny. Ja by som to veľmi rád vyskúšal a zaujíma ma to aj kvôli
tomu, lebo som čítal nejaké štúdie o tom, že práve tí otcovia, ktorí
zostávajú s deťmi v tom natálnom veku, tak majú ešte oveľa
silnejší vzťah s tým dieťaťom v neskoršom veku. Mne by veľmi
záležalo na tom, aby to bolo takto. (M)
•
C: Ja by som to
[byť na rodičovskej dovolenke] dokonca
požadoval. Ja mám na to právo ako otec, nie? A kto má právo
ma ochudobniť o tie dva roky života o môjho syna alebo dcéru? To
je diskriminačné, že muži musia chodiť do práce a v pote práce...
(M)
Diskusia a záver
Empirický výskum ukázal, že sociálne normy ohľadom rodičovských
rol nepredstavujú v skúmanej populácii homogénny celok a je v nich
mnoho ambivalencií. Na jednej strane pretrváva sociálna norma, v ktorej
muž je živiteľ rodiny a žena sa stará o domácnosť/deti. Na druhej strane
niektorá ženy a muži vyjadrili veľmi silnú determináciu pre radikálne
spochybnenie týchto očakávaní
a uprednostňujú vysoko egalitárske
normy v rodičovstve. Muži, ktorí sa usilujú byť aktívnymi otcami, neboli
vykresľovaní s nádychom posmechu (ako to zistila Freemanová (2003)
S t r a n a | 27
v jej výskume mediálnych prezentácií takýchto mužov v USA), resp. boli
to muži s dobre vyargumentovanými názormi a muži, ktorý aktívne
otcovstvo realizujú. Naše výsledky poukazujú na to, že aktívni otcovia
v našich
podmienkach
neposilňujú
rodové
stereotypy
ohľadom
rodičovských rol, ale naopak, skôr predstavujú významnú silu pri ich
prekonávaní.
Výskum ukázal, že ani rodovo stereotypné, ani emancipované
sociálne normy nedominujú. To, čo je dominantné, je skôr tendencia žien
súčasne vťahovať otcov viac do rodičovských (a rodinných) rol, teda do
oblasti, ktorá bola tradične doménou žien, ale súčasne sa ženy usilujú
udržať si vedúcu pozíciu v domácnosti a preto vnímajú mužov/otcov skôr
ako asistentov a nie ako plnohodnotných náhradníkov. Muži zase často
preberajú rolu „usilujúcich sa“, ale len po určitú hranicu a len v situáciách,
keď je to nevyhnutné aby zastúpili ženu/matku. Týmto spôsobom sa do
veľkej miery udržiava a posilňuje sociálna norma nenahraditeľnej matky.
Z psychologického hľadiska možno tieto zistenia vidieť v zmysle
veľkej
náročnosti,
ktoré
takéto
vyjednávanie
rolí
predstavuje
pre
partnerov/rodičov v dynamike párového vzťahu. A popri tom sa otvára
veľká výzva pre konkrétnu podobu otcovských a materských rol, či skôr –
ako sme ukázali – rôznych rodičovských rol. Pretože tie už nemusia byť
iba striktne komplementárne vo svojom obsahu.
S t r a n a | 28
Literatúra:
BIANCHI, G. (2011). Výzvy intimite a sexualite v občianskom priestore –
v kontexte hľadania trvalej udržateľnosti reprodukcie. Štúdia pre CE
CESIUK.
BICCHIERI, C. (2006). The Grammar of Society: The Nature and
Dynamics of Social Norms. Cambridge: Cambridge University Press.
CRITTO, A. (1999). Choosing Models of Society and Social Norms:
Improving Choices and Quality of Life. Lanham, Md.: University Press of
America.
FREEMAN, T. (2003): Loving Fathers or Deadbeat Dads: The Crisis of
Fatherhood in Popular Culture. In: S. Earle and G. Letherby (Eds.):
Gender, Identity & Reproduction. Houndmills: Palgrave Macmillan, 33-49.
GRŇO, J. (2006): Kde se láme subjekt. Biograf. (40-41): 51 odst.
Available online: http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=4002
HAŠKOVÁ, H., ZAMYKALOVÁ, L. (2006). Mít děti – co je to za normu? Čí je
to
norma?
Biograf
(40-41):
130
odst.
Available
online:
http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v4001
JANOUŠKOVÁ, K. L., SEDLÁČEK, L. (2005): Jiné mateřství. Gender, rovné
příležitosti, výzkum 6 19-22.
LESTHAEGHE, R. (2010). The Unfolding Story of the Second Demographic
Transition. Research Report 10-696, Population Studies Center, University
of Michigan, January 2010.
S t r a n a | 29
POPPER, M. (2012): Context underlying decision-making on parenthood
and reproduction. In Human Affairs : Postdisciplinary Humanities and
Social Sciences Quarterly, 2012, vol. 22, no. 2, p. 214-226. (2012 SpringerLink).
ISSN
1337-401X.
Dostupné
na
internete:
<http://www.springerlink.com/content/1210-3055/
POTANČOKOVÁ, M. (2009a). Neplnohodnotné matky? Imperatív dobrej
matky a participácia matiek maloletých detí na trhu práce. Sociologický
časopis/Czech Sociological Review, 2009a, 45, pp. 61-88.
POTANČOKOVÁ, M. (2009b) Reproductive careers of women in Slovakia
during the state socialist era of the 1970s and in transforminf society.
Dissertation
Thesis.
Praha:
Katedra
demografie
a
geodemografie,
Přírodovedecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
POTANČOKOVÁ, M. (2011).
Zmeny reprodukčného správania populácie
Slovenska po roku 1989: Trendy, príčiny a dôsledky. In: Magdalena
Piscová
(Ed.):
Desaťročia
premien
slovenskej
spoločnosti.Bratislava,
VEDA, pp 142-159.
RICH, A. (1976). Of Women Born: Motherhood as Experience and
Institution. New York: W. W. Norton.
ZACHOVÁ, A. (2006) “Dcery otcovy” a ztracené matky: Hledání matek v
české próze posledních desetiletí psyné ženami. In: P. Hanáková et al.
(Eds.) V bludném kruhu. Praha, Slon, pp. 361-384.
S t r a n a | 30
Mgr. Erika Polgáriová (SK)
MALOLETÉ MAMIČKY?
Abstract:
The contribution represents the set of practical questions emerged from
the current situation of the particular elementary school though a large
number of other schools struggle with similar problems. On the basis of
concrete casuistries we would like to emphasize the necessity of
introducing the responsible sexual behavior education into schools. At the
same time we present the results of an internal school survey to support,
project, maternity centres, children nurturing education.
Keywords:
parenthood,
teenage
mothers,
school,
pregnant
pupil,
unadaptable
families, inadequate classroom achievement, premature sexual life, family
failure, immature mothers, survey results, project, maternity centres,
children nurturing education.
Ako je to v našich školách?
Priznám sa, nerozumiem ako je možné, že spoločnosť vníma
sexualitu ešte stále ako tabuizovanú tému. Je správne, že výchova
k zodpovednému prístupu k sexualite, partnerstvu a rodičovstvu je nielen
v rodinách, ale predovšetkým v školách odsúvaná do úzadia, schovávaná
za pekné názvy ako medzipredmetový rámec, voliteľný predmet, súčasť
etickej
výchovy...
k partnerstvu,
Práve
manželstvu,
pre
absenciu
rodičovstvu
plnohodnotnej
a zodpovednému
výchovy
prístupu
k
sexualite sa čoraz častejšie stretávame s graviditou maloletých dievčat.
Sú však maloleté mamičky naozaj schopné plnohodnotne vychovávať
svoje deti? Sú pre nich vhodným vzorom pre napodobňovanie? Sú
spôsobilé v tomto mladom veku odovzdať dieťatku všetko podstatné pre
S t r a n a | 31
jeho plnohodnotný vývin a rozvoj po emočnej, sociálnej a biologickej
stránke?
Každoročne u nás
stúpa počet tehotných žiačok, ktoré sú telesne,
mentálne a emočne nepripravené stať sa matkami. Absentuje u nich
základný zmysel pre zodpovednosť voči svojim deťom, netušia ako ich
vychovávať, čo všetko im je potrebné poskytnúť. Mladé dievčatá nemajú
predstavu o tom, čo sa deje s ich telom, čo sa deje s dieťatkom, ako sa v
nich vyvíja nový život, nehovoriac o tom, že netušia, čo s dieťatkom robiť
po narodení.
Na našej škole sú gravidné žiačky takmer výhradne zo
sociálne nevyhovujúceho prostredia, čo značne sťažuje celú situáciu
a naše výchovné pôsobenie často stroskotáva predovšetkým na vplyve
rodinného prostredia, ktoré toleruje predčasnú sexuálnu aktivitu detí a
maloletých.
Dovoľte mi na úvod krátke nahliadnutie do štatistiky z našej školy:
V školskom roku 2010/2011 sme na našej škole evidovali 4 tehotné žiačky
vo veku približne 15 rokov, z nich jedna bola mentálne retardovaná.
V školskom roku 2011/2012 počet gravidných žiačok stúpol na 7, znova
vo veku zhruba 15 rokov, z toho 3 s mentálnou retardáciou a jedna zo
žiačok čakala svoje druhé dieťa! Je október školského roka 2012/2013, za
6 týždňov vyučovania evidujeme 2 tehotné žiačky... aké čísla tu budú
o pár rokov?
Po chodbe prejde okolo malej tretiačky žiačka zo 7.A. Je na nej
niečo divné, pomyslí si 9 ročné dievčatko... Veď ako by si mohlo
nevšimnúť velikánske brucho, ktoré pred sebou siedmačka vlečie. Nie, nie,
toto určite nemá na svedomí výdatný obed v jedálni... Siedmačka má
veľmi pekné črty tváre, ale stále také detské...
Dieťa nosí v brušku
dieťa... Toto je každodenná realita, na ktorú my, pedagógovia, musíme
reagovať.
S t r a n a | 32
Možné príčiny predčasnej sexuálnej aktivity
Tehotenstvo, materstvo a rodičovstvo- najkrajšie životné obdobia.
Ale je naozaj vhodné takto sa ponáhľať? A prečo vlastne? Na našej škole
sú tehotné žiačky takmer výhradne z neprispôsobivého prostredia. V dome
ich nezriedka býva 10 a viac, často spia všetci v jednej izbe. Sex pre nich
nie je nič cudzie, keď sa od malička dívajú na súložiacich rodinných
príslušníkov v domácnosti. Prečo by to malo byť niečo zlé, či nevhodné,
keď to robí mama, otec- moje vzory, ktoré napodobňujem...asi to tak má
byť...povedal si aj 6 ročný Alex, ktorý v prvej triede pritisol spolužiačku
o botník na chodbe a imitoval kopulačné pohyby smerom k nej....
Načo vlastne škola? Adolescenti z neprispôsobivého
prostredia
neuznávajú vzdelanie ako hodnotu. Pre drvivú väčšinu z nich je škola
extrémnou záťažou a pôdou, na ktorej nikdy nezažili úspech, nikdy
nezískali
jednotku
a vždy
sa
cítili
menejcenní
oproti
spolužiakom
z prispôsobivého prostredia. Už v deň zápisu zlyhávajú na celej čiare...
Pozerám
sa
na
nádejného
prváčika,
sebavedomého,
vyobliekaného
v detskom obleku, pripraveného zarecitovať básničku, nakresliť maminku
a odrapotať svoje meno, bydlisko a všetky svoje záľuby. Hneď za ním stojí
chlapček, ktorý je oblečený v obtrhaných tepláčikoch, z topánočky mu
vykúka špinavý prst a on sa kŕčovito drží maminej ruky a schováva sa za
jej telo. Tento chlapček nerozumie mojej otázke ako sa volá- nevie totiž
po slovensky, matka sa pokúša tlmočiť mu otázku do jemu zrozumiteľnej
reči, chlapček však stále mlčí. Keď mu ukazujem ako sa kreslí farbičkou
a matka sa opäť pokúša tlmočiť mu inštrukciu, aby nakreslil uja, schová si
rúčky za chrbát, lebo sa bojí tajomnej paličky, z ktorej ide farba. Nikdy
predtým totiž nevidel farbičku, kocky, či detskú hračku. Nového sveta vo
farebnej miestnosti plnej cudzích ľudí sa bojí. Je očarený množstvom vecí,
ktoré nikdy nevidel, ale zároveň nie je schopný žiadnu z nich použiť,
nerozumie
reči,
akou
hovoria
ľudia
okolo,
cíti
sa
stratený.
Deti
z neprispôsobivého prostredia sú už v prvý deň v škole definitívne
S t r a n a | 33
odsúdené na neúspech. Nemajú totižto rovnakú „štartovaciu pozíciu“ ako
ich spolužiaci z prispôsobivého prostredia. Preto sa školou pretĺkajú ako sa
dá, nikdy však nezažijú pocit úspechu. Pýtate sa, ako to súvisí so
sexualitou a skorým zahájením pohlavného života?
Často máme pocit, že predčasná sexuálna aktivita našich žiakov
súvisí práve s neuspokojenou potrebou byť úspešný. A práve vtedy, keď
chlapec pred neskúsenými spolužiakmi farbisto opisuje svoje bohaté
sexuálne skúsenosti a dievča sa v očiach „jej muža“ (ako oni označujú
svojich partnerov) cíti výnimočné, žiadané a jedinečné, zažívajú prvý pocit
úspechu.
Následky nezodpovedného prístupu k sexualite
Čo však vtedy, keď dievča otehotnie? Často ani nevedia o tom, že sú
tehotné. Netušia, čo sa deje s ich telom, ako sa v nich vyvíja nový život,
sú zmätené a neisté. Tehotenstvo často odhalí až pedagóg, ktorý si
všimne nápadné zmeny vzhľadu žiačky, alebo dostane spŕšku zvratkov pri
rannej tehotenskej nevoľnosti na prvej hodine.
rodičovskej
úlohy
v nich
však
nevzbudzuje
Obmedzené chápanie
žiadne
obavy
či
pocit
zodpovednosti. Aj napriek tomu, že netušia, ako dieťa vychovať, čo všetko
je pre neho potrebné zabezpečiť a čo všetko je nutné poskytnúť mu po
materiálnej,
no
najmä
emočnej
stránke,
materstvo
v ich
očiach
nepredstavuje väčšiu komplikáciu. Vzhľadom na to, že sú fyzicky a telesne
neprispôsobené na tehotenstvo, pôrod a materstvo, väčšina z nich rodí
cisárskym rezom. Kvôli svojej mentálnej nezrelosti si často ani po pôrode
nedokážu uvedomiť plnú mieru závažnosti situácie. V ich očiach je
dieťatko často len
milou bábikou, ktorú v detstve nikdy nemali. Za
zmienku tiež stoja neľudské podmienky, v akých často dieťatko vyrastá.
Okrem toho, že sa o izbu delí s ďalšími 5-10-timi súrodencami a inými
rodinnými príslušníkmi, čo pochopiteľne vylučuje možnosť kvalitného
spánku a plnohodnotného oddychu, je mnoho detí takmer sústavne
S t r a n a | 34
hladných, uzimených a často aj dobitých. Zdravotné problémy, ako sú
strabizmus, nedoslýchavosť či iné, rodičia často dlhodobo ignorujú. Okrem
toho deti sa trápia so starosťam,i o ktorých niektorí z nás nikdy ani
nepočuli. Sú to napríklad množiace sa vši na pokožke hlavy, ktoré
spôsobujú hnidy, chrasty, bolestivé a svrbiace rany, ktoré nečinnosťou
rodičov často prechádzajú až do hnisavých zapálených ložísk, ich telo je
doštípané blchami, odev sa ani s prižmúrením oboch očí nedá nazvať
vyhovujúcim
a neuveriteľný
zápach,
ktorý
zapríčinilo
dlhodobé
zanedbávanie základných hygienických zásad spôsobilo, že je dieťa
vylúčené na okraj triedneho spoločenstva a systematicky odmietané,
v horšom prípade aj zosmiešňované a ponižované. Napriek enormnému
úsiliu zo strany školy, nečinnosť kompetentných orgánov spôsobuje, že
takýchto detí pribúda.
Riešenie
v podobe
výchovy
k manželstvu,
rodičovstvu
a zodpovednému prístupu k sexualite
Čo teda robiť? Výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému
prístupu
k
sexualite
je
v rodinách
často
ignorovaná,
odsúvaná
či
tabuizovaná. V momente, keď škola prejaví iniciatívu vziať túto úlohu na
seba,
naráža
do
množstva
problémov
od
odmietavého
(až
negativistického) postoja rodičov, cez nedostatok adekvátnej literatúry
a metodického materiálu až po nejednoznačnosť obsahu pre jednotlivé
vekové obdobia a sociálne prostredia. A tiež otázka, čo je vhodné pre
ktorú
skupinu
detí?
Témy,
ktoré
sú
pre
niektoré
deviatačky
z prispôsobivého prostredia doslova šokujúce, ako napríklad pôrod, či
pohlavne prenosné choroby, sú témami, ktoré šiestačka, ktorá dvakrát
prepadla a sexuálne žije od 11-tich rokov, už mala dávno vedieť, aby sa
mohla k svojej sexualite a životu postaviť zodpovedne a rozumne.
Naše domnienky podporuje aj niekoľko odborných faktov:
S t r a n a | 35
Podľa Langmeiera (2006) Sexuálny pud je závislý na prudkých
fyziologických procesoch, zmenách hormonálnej činnosti v dospievaní.
Významne
sú
výchovnými
však
spôsoby
a sociálnymi
sexuálneho
správania
podmienkami.
ovplyvňované
K jednému
z faktorov
predčasného začiatku pohlavného života patrí predovšetkým nedostatočná
emocionálna opora v rodine, slabý prospech v škole, chudoba rodiny,
alebo aj traumatické sexuálne zážitky z detstva (Langmeier, 2006).
Podľa Vágnerovej (2005) adolescentné rodičovstvo je predčasné,
nesaturuje
aktuálnu
potrebu
mať
dieťa.
V období
dospievania
sú
dôležitejšie potreby samostatnosti, vzťahov s vrstovníkmi a sebarealizácie.
Adolescent pre rodičovskú rolu nie je zrelý a dieťa sa rodí v období, keď je
identita samotných rodičov vo fáze vývoja. Partnerský vzťah mladých
budúcich rodičov uspokojuje vlastnú citovú potrebu, resp. potrebu určitej
sociálnej sebarealizácie. Nie je stabilný natoľko, aby fungoval ako opora
rodičovskej
role
v stresových
situáciách.
Rodičovstvo
v očiach
adolescentov býva často idealizované a nevedia, aké povinnosti prináša
narodenie dieťaťa. Adolescenti rodičovskú rolu väčšinou nezvládajú a často
ju ani vnútorne neprijímajú, nedokážu sa s novou úlohou stotožniť,
nebývajú dosť pozorní, zodpovední, empatickí a iniciatívni, nedokážu
s dieťaťom zaobchádzať primeraným spôsobom (Vágnerová, 2005).
Langmeier
(2006)
zdôrazňuje,
že
nechcené
adolescentné
tehotenstvá prinášajú celý rad rizík, zdravotných a psychosociálnych
komplikácií.
Dievčatá
veľmi
často
v tehotenstve
trpia
zdravotnými
problémami, musia prerušiť štúdium, ťažšie sa uplatňujú na pracovnom
trhu, časté sú rozpady partnerstiev, sociálna izolácia. Deti adolescentných
rodičov
sú veľmi často ohrozené zanedbávaním z ich strany, ich
psychomotorický rozvoj býva pomalší, v škole majú horší prospech a často
problémy so správaním (Langmeier, 2006).
S t r a n a | 36
Ďalšie dôvody prečo áno
Avšak aj napriek mnohým otáznikom, nikto nás nepresvedčí, že
výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu k sexualite
nemá na škole miesto, a to hneď z niekoľkých dôvodov:
-
Rodina v súčasnosti často odsúva nepohodlné témy a ignoruje ich
dôležitosť. Preto má škola povinnosť primeraným, objektívnym a
nenásilným spôsobom informovať
mladých dospievajúcich ľudí
o všetkých oblastiach spomínanej problematiky.
-
Práve v školskom prostredí je nenahraditeľná anonymita otázok
v širšom kolektíve spolužiakov. Formou anonymnej „škatule otázok“,
do ktorej žiaci hádžu svoje otázky, ktoré sa boja vysloviť nahlas
dostanú adekvátne a objektívne, fundované odpovede. Vyhnú sa tak
trápnemu hľadaniu odpovedí u nie práve odborných zdrojov ako
kamarátky, partner...
-
Výhoda nestranného, empatického, no erudovaného „dospeláka“
v škole je výhodou oproti trápnym zábranám povedať o problémoch
rodičom, ktorí sa často v panike uchýlia k dlhočizným kázňam
a výčitkám.
-
A predovšetkým vedomie, že ostatní rovesníci majú rovnaké otázky,
problémy, obavy a starosti, len o nich nahlas nehovoria a pocit, že
v tom nie sú sami, ich otázky a neistota sú prirodzené a bežné, je
nenahraditeľnou skúsenosťou. Posilní sa ich sebavedomie, rozplynú
sa pocity hanby, menejcennosti, poškvrny či nečistoty z neznámeho.
Čím dlhšie si rodičia budú zakrývať oči, tým väčšie škody napáchajú.
Ukážkovým príkladom rodičovskej „slepoty“ je nasledujúca kazuistika zo
začiatku tohto školského roka: Rodičia deviatačky zakázali účasť na
S t r a n a | 37
krúžku „Výchova k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému prístupu
k sexualite“ žiačky s tým, že to nepotrebuje. Ešte v ten istý týždeň
navštívila školskú psychologičku s problémom vynechanej menštruácie. Je
panna, nemá sexuálne skúsenosti, ale nechce to mame povedať, lebo sa
bojí a hanbí... rodina zlyháva, ale
zároveň odmieta pomoc školy.
Spoločnosť by konečne mala začať vnímať sexualitu ako súčasť života
a rozhovory o nej ako prevenciu nezodpovedného sexuálneho správania
a nie navádzanie naň.
Na dotvorenie obrazu o skutočnej situácii na našej škole sme
realizovali krátky interný dotazník, ktorý sme nevyhodnocovali zložito,
naším cieľom bolo jednoduchým spôsobom zistiť úroveň vedomostí
o zodpovednom dospievaní, ale tiež reálny stav informovanosti žiakov
v tejto oblasti. Taktiež nás zaujímali názory, postoje a presvedčenia našich
žiakov. Zisťovali sme však aj to, či by boli naklonení myšlienke
samostatného
predmetu
„Výchova
k manželstvu,
rodičovstvu
a zodpovednému prístupu k sexualite“ (VMRaZPS) na našej škole.
Výsledky interného školského dotazníka
Aj keď to možno nebude celkom profesionálne, budeme výsledky
dotazníka prezentovať laicky a jednoducho. Dotazník bol zameraný na
zisťovanie miery informovanosti o zodpovednom sexuálnom správaní
žiakov na základnej škole.
Výskumná vzorka sa skladala zo 106 respondentov- žiakov našej
školy vo veku od 13 do 16 rokov v pomere 45% chlapcov a 55% dievčat.
Dotazník sme však nechali vyplniť aj niekoľko mladších žiakov vo veku 12
rokov, ktorí sa správajú vysoko rizikovo a majú za sebou prvé sexuálne
skúsenosti. Dotazník bol anonymný a pri vypĺňaní žiakmi sme skutočne
dbali na to, aby atmosféra dôvery v triede bola priateľská, uvoľnená
a diskrétna.
S t r a n a | 38
Graf č.1: Vekové zastúpenie respondentov
Z výsledkov výskumu uvádzame nasledovné:
1. 78% respondentov, si myslí, že má dostatok informácií o tom, ako
dospieva. Nemusí to však nevyhnutne znamenať, že skutočne
majú
dostatok
informácií.
Jednou
z možností
je
to,
že
v skutočnosti nevedia, aké dôležité informácie im chýbajú a ich
presvedčenie o vlastnej informovanosti je mylné a skreslené.
2. Aj napriek tomu, že 57% žiakov sa vyjadrilo, že mali dostatočný
priestor na otázky v tejto oblasti, myslíme si, že v školách
neostáva čas na aplikáciu VMRaZPS v iných predmetoch ako
prierezovej témy.
3. 75% respondentov uviedlo, že by sa chcelo dozvedieť viac
o zmenách v období dospievania, čo je pochopiteľné, keďže
záujem o tieto témy je zvýšený, no úplne normálny a prirodzený.
4. 54% žiakov odpovedalo, že svojim rodičom sa nemôže zdôveriť
s otázkami
týkajúcimi
sa
sexuality
a
dospievania,
čo
len
potvrdzuje hypotézu, že pre rodičov je mnohokrát nesmierne
obtiažne hovoriť so svojím dieťaťom o sexualite a jeho potrebách
či otázkach, ktoré si zasluhujú pozornosť. A rozhovory na túto
tému sú im trápne, a preto sa im často snažia vyhnúť.
5. 70% respondentov odpovedalo, že sa ešte s rodičmi o téme
dospievanie
a zmeny
privysoké
číslo
na
v tomto
období
ignoráciu
nerozprávalo,
potrieb
čo
je
informovanosti
dospievajúcich.
S t r a n a | 39
6. 60% respondentov odpovedalo, že existujú otázky, ktoré ich
trápia, ale boja sa na nich opýtať. Samozrejme, že v hlavách
mladých
ľudí
sa
vynárajú
otázky,
na
ktoré
nevedia
nájsť
fundované odpovede. Často je pre nich trápne hovoriť o tom aj so
svojimi rovesníkmi a kamarátmi. Avšak v škole, na predmete
VMRaZPS, by získali v anonymnej atmosfére veľmi hodnotnú
vedomosť o tom, že ich otázky, akokoľvek trápne a nevhodné sa
im
zdajú
byť,
sú
normálne,
prirodzené,
opodstatnené
a predovšetkým, že ich spolužiaci a kamaráti sú veľakrát rovnako
zmätení a zvedaví.
7. 63% žiakov, s ktorými sa rodičia nerozprávajú o nástrahách
v období dospievania, je pomerne vysoké číslo vzhľadom na to,
ako odmietavo sa niektorí rodičia stavajú k iniciatíve školy so
zavádzaním VMRaZPS.
8. Respondenti sa tiež vyjadrovali k možnostiam voľby, komu by sa
zdôverili
s intímnymi
kamarátke,
problémami.
súrodencovi,
Nebezpečenstvo
frajerovi/frajerke
volieb
a nezdôverím
sa
nikomu spočíva v tom, že takto získané informácie sú najmenej
spoľahlivé, objektívne a často sa podávajú zavádzajúcim alebo
vulgárnym spôsobom. Taktiež tu vzniká riziko účelových rád
a odpovedí, kedy človek, ktorému sa adolescent zdôveruje môže
chcieť ovplyvniť jeho rozhodnutie. Ako školský psychológ musím
povedať, že ma nesmerne teší
že až 8% žiakov našej školy by
vyhľadalo práve moju pomoc. Značné percentuálne zastúpenie
možností „učiteľ“ a „školský psychológ“ pri voľbách študentov tiež
naznačuje opodstatnenosť a predpoklad úspešnosti zavádzania
VMRaZPS práve do škôl.
S t r a n a | 40
Graf č.2: Otázka, komu by sa žiak/ žiačka zdôveril/a s intímnymi
problémami
9.
Potešujúce a motivujúce zároveň je pre nás aj zistenie, že 73%
žiakov by privítalo vyučovací predmet VMRaZPS.
10. Priemer zadávaných hodnôt pre optimálny vek pre prvý pohlavný
styk vyšiel 16,85. Myslíme si však, že len vďaka vysokým
zadávaným
číslam
zo
strany
niekoľkých
silne
nábožensky
založených detí. A napokon, vek o ktorom si žiaci myslia, že je
už
vhodný
pre
začiatok
pohlavného
života,
nie
je
rovný
skutočnému veku, v akom prichádzajú o panenstvo reálne.
Výsledky dotazníka nám potvrdzujú, že žiaci nie sú
len chladné
apatické bytosti, práve naopak, nemajú dostatok informácií a majú kopec
otázok. Čo však je ešte dôležitejšie, z výsledkov vyplýva to, že informácie
by prijímali radi aj v školskom prostredí. Je to pozitívny signál smerom
k škole v zmysle prejavenej dôvery žiakov k nám pedagógom a odborným
zamestnancom. V dobe, kedy sa rodina často zbavuje zodpovednosti za
oblasti výchovy, ktoré nie sú veľmi atraktívne, často pre nich trápne
a možno z ich pohľadu nevhodné či zbytočné, nám žiaci vkladajú do rúk
svoje obavy, otázky, ale najmä dôveru. Tak im dajme odpovede na ich
S t r a n a | 41
otázky a nenechajme ich robiť chyby na „vlastnej koži“, potom už bude
neskoro... Ako? Jednoduché riešenie- ak by sa VMRaZPS stala súčasťou
vyučovacieho procesu ako povinný, samostatný a plnohodnotný predmet
so všetkou vážnosťou, dostalo by sa kompletným a komplexným, v praxi
aplikovateľným informáciám všetkým žiakom bez výnimky.
Na záver
Situácia nie je ružová, ale zalamovať rukami nebudeme. Okrem
postupného zavádzania VMRZPS do našej školy (ktoré musí byť v
budúcnosti bezpodmienečne podporené aj legislatívne) mienime začať
meniť podstatu problémov- rodinu. V neprispôsobivých komunitách je
hlavným problémom neinformovanosť a absentujúca výchova. Preto treba
naučiť
rodinu,
ako
vychovávať.
Vychovávať
prispôsobivú
generáciu
zodpovedne mysliacich a na život pripravených jedincov. Máme obrovskú
výhodu.
Naše
mladé
mamičky
majú
na
výber.
Môžu
žiť
v biede
a nevedomosti v podmienkach nedôstojných pre život, alebo môžu využiť
šancu, ktorú im ponúkame. Som presvedčená, že aj vďaka dobrým
vzťahom a obojstrannej dôvere, ktorú sme si za roky v škole s nimi
vybudovali,
sa
nám
podarí
spoločne
zmeniť
ich
život
k lepšiemu.
Rozbiehame projekt „Detstvo deťom“, vďaka ktorému bude vybudované
komunitné materské centrum pre mladé mamičky s deťmi, kde sa naše
dievčatá naučia základom hospodárenia v rodine, hygienickým zásadám,
základom varenia, starostlivosti o domácnosť, ale predovšetkým získajú
cenné skúsenosti z oblasti výchovy a starostlivosti o dieťa. Naším cieľom
je, aby matky, aj napriek tomu, že sú mladé, dokázali vychovávať svoje
deti zodpovedne, viedli ich k samostatnosti, komplexne rozvíjali ich
osobnosť a plnohodnotne ich po emočnej, kognitívnej, psychomotorickej
aj sociálnej stránke vybavili do života. Pretože je neskoro začať dieťa
vychovávať pedagógmi v škole, ak nedostalo základy v detstve a v rodine.
Ak sa nám to podarí, tieto deti sa vyhnú zlyhávaniu v školskom prostredí
S t r a n a | 42
aj spoločnosti, a o to menej sa budú snažiť kompenzovať nedostatok
úspechu
v iných
oblastiach.
Zároveň
sa
osvetovou
činnosťou
a systematickou výchovou k manželstvu, rodičovstvu a zodpovednému
prístupu k sexualite budeme snažiť viesť žiakov k zodpovednému prístupu
k sexualite, plnohodnotným, zdravým a funkčným medziľudským vzťahom
a k zodpovednému prístupu k životu.
S t r a n a | 43
Literatúra:
LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Praha, Grada,
2006, 368 strán, ISBN 80-247-1284-9.
VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie I., Praha, Karolinum, 2008, 467
strán, ISBN 978-80-246-0956-0.
Kontakt:
Mgr. Erika Polgáriová
Jarková 344
04925 Dobšiná
Základná škola v Dobšinej
Slovenská republika
[email protected]
tel: 0915 209 338
S t r a n a | 44
Mgr. Magda Petrjánošová, PhD. (SK)
EXPLICITNÉ
A IMPLICITNÉ
POSOLSTVÁ
O OTCOVSTVE
V SLOVENSKÝCH MÉDIÁCH (A ČO Z NICH MÔŽE VYPLÝVAŤ)
Abstract:
The aim of this paper is to outline how media texts about reproduction,
parenting,
and
especially
fatherhood
interact
with
focus
group
participants´ accounts through the discourses they draw from. Media can
influence what is considered normal or even incontestable and what is
considered controversial. But, of course, they do not represent the public
opinion one to one, it is rather a discursive arena where the public debate
as well as personal opinions and attitudes are developed and formed. We
concentrated on print media and collected all relevant articles on
reproduction and parenting 1) in the most important mainstream
broadsheet daily SME from the last 10 years (2002-2011, N=1500) and
also 2) in the most important Catholic broadsheet Katolícke noviny from
the last year (10/2010-9/2011, N=132). The analysis of main themes and
discourses allows to investigate possible long-term changes during the last
ten years and the critical discursive analysis of the 2011 year´s texts
(N=305) allows to compare the majority and minority discourses. The
findings were confronted with 3) the analysis of discourses about
fatherhood in 15 focus groups (N=87, 39 women, 48 men, 20-34 years)
about partnership and parenthood, looking especially for different models
of parenthood.
Keywords:
fatherhood, parenthood models, focus groups, critical discursive analysis,
media analysis.
S t r a n a | 45
1 Úvod
Téme rodičovstva sa spolu s kolegami venujeme v rámci široko
koncipovaného výskumného projektu Trvalo udržateľná reprodukcia na
Slovensku: psycho- sociálne skúmanie (viď aj Bianchi, 2011; Bianchi et
al., 2012; Lukšík, Marková, 2012a; Lukšík, Marková, 2012b; Marková,
Lukšík, 2012; Petrjánošová, 2012; Petrjánošová et al., 2012; Popper,
2012a; Popper, 2012b). Keďže sa na reprodukciu pozeráme zo sociálnopsychologického
hľadiska,
zaujímajú
nás
predovšetkým
názory
a rozhodovanie sa jednotlivých ľudí. Preto organizujeme interview a
fókusové skupiny s rodičmi, budúcimi rodičmi, aj ľuďmi, ktorí nechcú mať
deti. Ale zároveň si všímame aj spoločenský kontext, v ktorom sa toto
rozhodovanie deje - jednak to, čo sa o rodičovstve píše v médiách, jednak
kultúrne a normatívne rámce reprodukcie a zároveň aj štrukturálne a
legislatívne rámce (zákony aj reálne praktiky ohľadom jasieľ, škôlky, škôl,
interrupcií, asistovanej reprodukcie, sociálnych dávok pre rodiny, atď.).
V tomto texte sa zameriam len na špecifickú podtému, konkrétne na súvis
1) mediálnych textov o reprodukcii, rodičovstve a špeciálne otcovstve s 2)
rozprávaniami participantov fókusových skupín so zameraním na výskyt
a prevalenciu rôznych modelov rodičovstva, a to cez diskurzy, z ktorých
čerpajú.
2 Metodológia
2.1 Analýza tlače
Zozbierali sme relevantné články o reprodukcii v širokom zmysle
slova za posledných 10 rokov (2002-2011) v hlavnom strednoprúdnom
denníku SME (N=1500) a analyzovali sme hlavné témy a diskurzy, ktoré
sa tam vyskytovali, pričom sme si všímali aj dlhodobé trendy a zmeny
v čase. Ďalej sme zozbierali relevantné články o reprodukcii za posledný
rok (10/2010-9/2011) v najdôležitejšom katolíckom periodiku Katolícke
S t r a n a | 46
noviny (N=132), aby sme zahrnuli aj minoritné diskurzy. Spolu sme
analyzovali 305 článkov z posledného roka, za použitia kvalitatívnej
analýzy, konkrétne kriticko-diskurzívnej analýzy (KDA)1.
2.2 Fókusové skupiny
Zorganizovali sme 15 pološtruktúrovaných fókusových skupín s
mladými mužmi (N=48) a ženami (N=39) vo veku 20-34 rokov so
zameraním na životný štýl, konštruovanie partnerských a rodičovských
rolí, normatívne postoje k rodičovstvu, vrátane modelov otcovstva, vzťah
medzi prácou a rodinou, atď. Sedem skupín bolo mužských, štyri ženské a
štyri zmiešané, účastníčky a účastníci boli z rôznych socio-ekonomických
podmienok a mali rôzne vzdelanie. Doslovné prepisy sme analyzovali za
použitia
tematickej
analýzy,
interpretatívnej
analýzy
cez
otvorené
kódovanie a čiastočne aj kriticko-diskurzívnej analýzy.
3 Výsledky
3.1 Analýza tlače – pozícia mužov/otcov
Vychádzam z predpokladu, že médiá majú moc formovať verejný
diskurz, pretože majú vplyv na to, ako ľudia vidia svet, o čom premýšľajú,
čo pokladajú za normálne až nespochybniteľné,
a čo naopak za
kontroverzné (Richardson, 2007). Pritom ale samozrejme nereprezentujú
verejnú mienku jedna ku jednej, skôr predstavujú diskurzívnu arénu, kde
sa verejná mienka aj osobné postoje vyvíjajú a formujú (Triandafyllidou,
2002).
Pri analyzovaní tlače kritickou diskurzívnou analýzou (bližšie o KDA
viď napr. Wodak, Meyer, 2009) z hľadiska reprodukcie som hľadala
odpovede na mnoho otázok, hlavné z nich boli: Ako sú reprodukcia a
rodičovstvo prezentované v slovenských printových médiách, aké sú
1
Použitiu kriticko-diskurzívnej analýzy pri analýze tlače sa venujeme
v texte Petrjánošová, Lášticová, 2010.
S t r a n a | 47
hlavné posolstvá? Čo je opisované ako normálne? Existujú kontradikcie?
Akí aktéri tu vystupujú? Aké majú roly? Čo je opomínané,
vôbec sa
netematizuje (a prečo)?
Prvé výsledky analýzy tlače som prezentovala na tejto konferencii
minulý rok (Petrjánošová, 2012). Tentokrát by som chcela veľmi stručne
priblížiť
hlavné
tematické
klastre,
ktoré
som
pri
analýze
textov
o reprodukcii našla, s ohľadom na diskurzy otcovstva.
Niektoré klastre boli na mikroúrovni – deti, tehotenstvo a plánované
rodičovstvo – a vyznačovali sa tým, že boli tematizované z pohľadu
jednotlivcov. Na makroúrovni – teda tematizované z pohľadu celej
spoločnosti – boli klastre „vymierame“ a Rómovia. Už tu je vidieť, že
otcovstvo vôbec nebolo špeciálnou témou, posolstvá o otcovstve boli
prítomné vždy len akosi pomimo, často spočívali skôr vo vynechaných
alebo len naznačených presvedčeniach, než v tých naplno vyslovených.
Napríklad keď sa bližšie pozrieme na tematický klaster deti a na
najdôležitejšie
posolstvá
a
„vynechania“,
boli
to
nasledujúce:
„najdôležitejšia vec v živote je mať dieťa", „existuje veľa slobodných
matiek", „deti potrebujú aj otca", „deti by sa mali rodiť do manželstva".
Veľa sa písalo aj o adopciách, ale nebolo tam jedno jasné posolstvo,
naproti tomu dobrovoľne bezdetní (child-free persons) neboli tematizovaní
vôbec a tehotenstvá maloletých skoro vôbec. Čo v tlači chýba, ale mohlo
by byť prítomné, je najlepšie vidieť, keď výskumník/čka sleduje nejakú
tému aj v médiách niekde v zahraničí, vtedy zrazu rozdiely jasne vyvstanú
pred očami. Vtedy je možné zbadať aj to, čo je inak ťažké postrehnúť,
pretože aj výskumník alebo výskumníčka sú súčasťou sociálneho sveta, sú
im primárne dostupné diskurzy, ktoré existujú u nás a aj keď sa na ne
dívajú kriticky, nemôžu sa úplne „vymaniť z ich moci“ a spod ich vplyvu.
Ďalší klaster, kde boli zmienení muži – otcovia, bol klaster o asistovanej
reprodukcii (AR). Jeho súčasťou boli posolstvá ako: „nie je jednoduché
otehotnieť", „ženy odkladajú materstvo a to je zle", „vďaka medicíne nie
je problém otehotnieť a porodiť po 35-ke", „mužská neplodnosť je veľmi
S t r a n a | 48
častá", „AR môže pomôcť", „zdravotné poisťovne nechcú platiť AR", „AR
nepovoľuje katolícka ani pravoslávna cirkev"2.
Celkovo teda môžeme konštatovať, že sa muži – otcovia spomínajú
v tlači len veľmi málo a len v špecifických kontextoch. Jednak pri téme
mužskej
neplodnosti
a jednak
pri
tematizovaní
akejsi
„predpisovej“
normy, že deti majú právo na matku aj otca. Táto sa žiaľ nepoužíva
v diskusii o tom, ako by mala fungovať ideálna výchova detí, ale skoro
výlučne pri argumentácii proti prípadnému zákonu o adopcii párov
rovnakého pohlavia (ktorý bol počas sledovaného obdobia predmetom
sporov nielen v parlamente) a v argumentácii proti slobodným matkám.
Okrem týchto výnimočných prípadov sa muži pri téme reprodukcie
a rodičovstva v sledovaných médiách vlastne skoro nespomínali a dôležité
aktérky boli vždy ženy.
3.2 Zhrnutie fókusových skupín – modely otcovstva
Keď
sa
zameriame
čisto
len
na
modely
rodičovstva,
alebo
špecifickejšie otcovstva, ku ktorým referovali účastníčky a účastníci
fókusových skupín, trochu zjednodušujúco by sa dalo povedať, že to boli
modely 1) stereotypné, 2) moderné a 3) radikálne nové.
Prvý, stereotypný, model na Slovensku netreba nikomu podrobne
vysvetľovať. Pracuje s klasickým rozdelením rolí – muži zabezpečia rodinu,
ženy sa starajú o deti (a z veľkej časti aj o domácnosť) a ostávajú s nimi
doma cca. prvé 3 roky. Príkladom referovania k tomuto modelu je
nasledujúci extrakt z vysvetľovania účastníka fókusovej skupiny o tom,
kedy chce založiť rodinu:
2
V tomto texte sa nebudem ďalej venovať analýze tohto klastra, ostanem
len pri konštatovaní, v akom kontexte sú tam aktérmi muži/ otcovia.
S t r a n a | 49
Ext. 1: Keď budem mať finančné zabezpečenie
O: Čiže plánujete aj tú rodinu aj tie deti, len až niekedy po tridsiatke, hej?
A: Až keď už naozaj budem mať... Keď budem vyštudovaný a budem mať
prácu a budem mať finančné zabezpečenie pre nás a potom aj pre deti.
Druhý model, ktorý sme nazvali „moderným“, bol práve modelom
prevládajúcim (Bianchi, Popper, Lukšík, 2013). Účastníci a účastníčky
opisovali, ako dnes muži robia v domácnosti aj pri deťoch veľa, ako je to
odlišné od minulosti, napr. generácie ich vlastných rodičov, ako sa normy
menia, atď. Pritom ale stále všetko to staranie sa o deti akoby nebolo
plnohodnotné, ale v kontexte „pomáhania“ ženám, akoby ženy boli
manažérkami domácnosti aj rodičovstva a muži akurát viac či menej
schopne vykonávali pridelené dielčie alebo ľahšie úlohy. Vyzerá to, akoby
muži v tomto modeli neboli rovnocennými rozhodovačmi a zároveň akoby
neboli
schopní
riešiť
problematické
alebo
krízové
situácie,
vtedy
v rozprávaniach vždy nastúpila hlavná osoba, ktorá sa o deti dokáže starať
– žena. Príkladom „moderného“ modelu je nasledujúci extrakt:
Ext. 2: Treba jej pomôcť
(...) V podstate, lebo už tá žena nemôže to dieťa vychovávať sama, treba
jej pomôcť a tiež, aby nebola celých dvadsaťštyri hodín, celý týždeň, pri
tom dieťati. Čiže určite treba pomôcť aj jej aj tomu malému. Čiže tá rola
otca, podľa mňa je dosť dôležitá, hlavne na začiatku.
Tretí, pre nás najzaujímavejší model, sme nazvali „radikálnym“
(samozrejme
na
slovenské
pomery),
keď
účastníci
a účastníčky
vyjadrovali úplne liberálne postoje k rolám žien a mužov v páre,
domácnosti a pri rodičovstve (napr. že muži môžu ostať na rodičovskej
„dovolenke“ s malými deťmi). Nasledujúce dva extrakty sú ukážkami
referovania k takémuto modelu:
S t r a n a | 50
Ext. 3: Otcovia na materskej dovolenke
(...) myslím si, že to bolo v minulosti iné, ale v súčasnosti už nie je
problém, keď ako otcovia vychovávajú svoje malé deti, sami ich dokážu
vykúpať,
prebaliť
a ísť
s nimi
na
prechádzku
a zabaviť
sa
s nimi,
v podstate v súčasnosti sú niektorí otcovia už namiesto matiek na
materskej dovolenke, čo si myslím, že v minulosti tak výrazne nebolo
ako v súčasnosti.
Ext. 4: Muž sa niekedy stáva matkou
M: Zatiaľ z toho, čo hovoríte, to vyzerá, že to je taký ten klasický spôsob
deľby rolí, hej, že matka je tá citlivejšia, starostlivejšia a viacej sa venuje
tomu dieťaťu a ten otec je skôr racionálny, možno viac finančne
zabezpečuje rodinu, ale máte všetci predstavu, že toto je ten jediný
možný model alebo...?
C: Niekedy je to opačne. Muž sa niekedy stáva matkou, že tie role sa
vlastne vymenia.
M: Mhm. A je to dobré alebo zlé?
C: V podstate je to aj dobré, lebo ten muž vie pochopiť tú ženu a vytvorí
si taký bližší vzťah k tomu dieťaťu. (M je moderátor, C je účastník
diskusie)
Z hľadiska diskurzívnej analýzy je zaujímavé, ako presne účastníci
a účastníčky takéto na Slovensku netypické modely fungovania opisovali,
aký slovník používali. Môžeme si všimnúť, že napr. v extrakte 3 je použitý
zvrat „materská dovolenka“. Môžeme argumentovať, že citovaný účastník
nechcel povedať, že starostlivosť o malé deti je materská úloha, ale že len
použil bežne používaný zastaralý výraz – hoci sa už dnes v legislatíve
využíva rodovo neutrálny pojem „rodičovská dovolenka“, veľmi často laici
ešte stále používajú starý, zabehaný pojem. Ale z kritickodiskurzívnej
pozície si môžeme postaviť aj provokačnú otázku – čo keď to vôbec nie je
náhoda, že nový pojem sa na Slovensku veľmi ťažko presadzuje? Čo keď
S t r a n a | 51
to priamo súvisí s tým, aké diskurzy o rodičovstve sú na Slovensku
prevládajúce?
Ešte jasnejšie je tento vplyv vidieť v extrakte 4, keď účastník na opis
situácie, keď muž ostáva doma s malými deťmi volí (alebo nenachádza
iné) slová
„muž sa niekedy stáva matkou“. Akoby bolo ťažké opísať
takýto nový model inak ako referovať k bežne zaužívaným „rolám“ – jedna
osoba sa stará viac a to je normálne matka, druhá osoba sa stará menej
a to je normálne otec –
ktoré sa len „vymenia“. Akoby na Slovensku
neexistovali, alebo aspoň neboli bežne dostupné diskurzy, ktoré by
ponúkali aj použiteľný slovník na opísanie starostlivých otcov, otcov na
plný úväzok, otcov, ktorí sa naozaj o deti starajú aspoň tak ako matky,
prípadne otcov, ktorí definujú cez otcovstvo svoju osobnú identitu.
Záver
Súvisia teda nejako mediálne texty o reprodukcii a rodičovstve s
rozprávaniami účastníkov a účastníčok fókusových skupín?
Domnievam
sa, že bez pochyby.
Slovenské mediálne texty o reprodukcii a rodičovstve sa sústreďujú
predovšetkým na ženy a materstvo, muži sú v nich skoro neviditeľní.
Jedinou výnimkou je téma mužskej neplodnosti a všeobecná „predpisová“
norma, že deti potrebujú kompletnú rodinu. Inak sa muži nespomínajú,
ani pri „vymieracích scenároch“ sa neuvádzajú počty bezdetných mužov
(por. aj Hašková, Zamykalová, 2006, pre situáciu v českých médiách)
alebo pri citovaných štatistikách vek otcov pri prvom dieťati.
Modely otcovstva fungujú v normatívnom
kontexte, ktorých
súčasťou samozrejme nie sú len médiá, ale domnievam sa, že práve
média hrajú dôležitú úlohu. Na Slovensku pritom jedna z hlavných noriem
je, že „plánované rodičovstvo je dobré“ a deti je vhodné mať vtedy, keď
už je kde bývať a z čoho žiť. Ak teda muži vidia svoju rolu stereotypne ako
živiteľa rodiny, vlastne musia posúvať rodičovstvo na neskôr, keď už
S t r a n a | 52
spĺňajú tieto nároky. Ak vidia svoju rolu v súlade s „moderným“ modelom,
čiže
majú
pomáhať
žene,
ktorá
je
hlavnou
aktérkou
rodičovstva,
vyjednáva sa v jednotlivých partnerstvách, ako presne to bude fungovať.
Opäť zrejme aj podľa toho, aké príklady figurujú vo verejne dostupných
diskurzoch. Ak muži vidia svoju rolu egalitariánsky, ako sme videli,
niekedy im chýbali pojmy a koncepty, na opísanie takéhoto modelu
otcovstva. Domnievam sa, že to je práve kvôli majoritným diskurzom, a to
napriek tomu, že v reálnom živote na Slovensku už existujú výnimky –
otcovia na rodičovskej dovolenke.
S t r a n a | 53
Literatúra:
BIANCHI,
G.:
Psychologické
a
sociologické
premenné
trajektórií
rodičovstva a partnerstva. In Sexuality V. : vedecká konferencia s
medzinárodnou účasťou o sexualite, sexuálnom, reprodukčnom zdraví a
sexuálnej výchove, konanej v dňoch 19. a 20. októbra 2011 v Banskej
Bystrici: zborník abstraktov. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB,
2011, s. 12. ISSN 978-80-557-0260-5.
BIANCHI, G., POPPER, M., LUKŠÍK, I., PETRJÁNOŠOVÁ, M.: Stereotypes
about fathers and family planning. In Second ISA Forum of Sociology :
Social Justice and Democratization, 1-4, August 2012, Buenos Aires,
Argentina.
Universidad
Buenos
de
Aires:
Buenos
International
Aires,
2012.
Sociological
Dostupné
Association:
na
internete:
<http://isaconf.confex.com/isaconf/forum2012/webprogram/Paper9630.h
tml>.
BIANCHI, G., POPPER, M., LUKŠÍK, I.: Ambivalencia v rodičovských rolách
a reprodukcia. In D. MARKOVÁ – L. ROVŇANOVÁ (Eds.): Sexuality VI:
Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela,
2013, s. 21-29.
HAŠKOVÁ, H., ZAMYKALOVÁ, L.: Mít děti - co je to za normu? Čí je to
norma? Biograf, 2006, (40-41): 130 odst., nestránkované. Dostupné na
adrese http://www.biograf.org/clanky/clanek.php?clanek=v4001
LUKŠÍK, I., MARKOVÁ, D.: Sexual lifestyles in the field of cultural
demands. In Human Affairs: Postdisciplinary Humanities and Social
Sciences Quarterly, 2012a, vol. 22, no. 2, p. 227-238. ISSN 1337-401X.
Dostupné na internete: http://www.springerlink.com/content/1210-3055/
S t r a n a | 54
LUKŠÍK, I., MARKOVÁ, D.: Čo posilňuje ašpirácie mať deti u mužov a žien
na
Slovensku?
partnerských
Sekundárna
životných
analýza
štýlov
In
dát
z
Sexuality
výskumu
V.:
sexuálnych
zborník
a
vedeckých
príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica:
Pedagogická fakulta UMB, 2012b, s. 114 - 134, ISSN 9788055703794.
MARKOVÁ, D., LUKŠÍK. I.: Etické a kultúrne aspekty reprodukcie na
Slovensku v kontexte demografických teórií. In Sexuality V.: zborník
vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská
Bystrica:
Pedagogická
fakulta
UMB,
2012,
s.
63-89,
ISSN
9788055703794.
PETRJÁNOŠOVÁ, M., POPPER, M., LUKŠÍK, I., BIANCHI, G.: Are fathers
accepted around here? Implicit and explicit messages about parenthood in
Slovak media and legislation. In Second ISA Forum of Sociology: Social
Justice and Democratization, 1-4, August 2012, Buenos Aires, Argentina.
Buenos Aires: International Sociological Association: Universidad de
Buenos
Aires,
2012.
Dostupné
na
internete:
<http://isaconf.confex.com/isaconf/forum2012/webprogram/Paper23021.
html>.
PETRJÁNOŠOVÁ, M.: Mediálne kontexty reprodukcie na Slovensku. In
Sexuality V.: zborník vedeckých príspevkov. Dagmar Marková, Lenka
Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta UMB, 2012, s. 4862, ISSN 9788055703794.
PETRJÁNOŠOVÁ, M., LÁŠTICOVÁ, B.: Ako analyzovať tlač: možnosti
kritickej diskurzívnej analýzy. Československá psychologie 2010, 54 (3):
290-300, ISSN 0009062X.
S t r a n a | 55
POPPER, M.: Context underlying decision-making on parenthood and
reproduction. In Human Affairs: Postdisciplinary Humanities and Social
Sciences Quarterly, 2012a, vol. 22, no. 2, p. 214-226. ISSN 1337-401X.
Dostupné
na
internete:
<http://www.springerlink.com/content/1210-
3055/>.
POPPER, M.: Partnerské vzťahy, rodičovstvo a reprodukcia: je normou
opustenie noriem? In Sexuality V.: zborník vedeckých príspevkov. Dagmar
Marková, Lenka Rovňanová (Ed.). Banská Bystrica: Pedagogická fakulta
UMB, 2012b, s 101-113, ISSN 9788055703794.
RICHARDSON, J.: Analysing Newspapers: An Approach from Critical
Discourse Analysis. London: Palgrave Macmillan, 2007, pp. 280, ISBN
9781403935656.
TRIANDAFYLLIDOU, A.: Negotiating Nationhood in a Changing Europe:
Views from the Press. Ceredigion, Wales and Washington D.C.: Edwin
Mellen Press, 2002, pp. 319, ISBN 9780773471290.
WODAK, R., MEYER, M.: Methods of critical discourse analysis. London:
Sage, 2009, pp. 219, ISBN 9781847874559.
Kontakt:
Magda Petrjánošová, PhD.
Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV
Klemensova 19
813 64 Bratislava
Slovensko
Email: [email protected]
Tel.: 02 / 5477 5683
S t r a n a | 56
S t r a n a | 57
S t r a n a | 58
Mgr. Zdeněk Sloboda, Bc. Mirka Dobešová3 (CZ)
TRAVESTI4 SHOW PO ČESKU
Stejně jako v zahraničí i v České republice je travesti, jako druh
performace úzce spojován s homosexuální (především gay) subkulturou.
Jako z tohoto prostředí vycházející ji lze vnímat i v době před rokem 1989,
kdy se u nás travesti (především převlékání mužů za ženy za účelem
pobavení) objevovala v čistě undergroundovém a utajeném gay prostředí,
často jako součást bytových párty. Jak vypadá dnes? Kdo ji dělá, proč a
jak?
Zabývat se tímto tématem přináší ale několik velkých problémů.
Dějiny travesti vystupování v Česku dosud nikdo nepopsal, travesti scéna
se rychle mění, objevují se nové skupiny, zanikají staré, mnoho travesti
vystupujících působí tzv. sólově, a tak je těžké je v průběhu doby (příp.
zpětně) v dostupných pramenech dohledat. Vyznat se v této spleti pro nás
nebylo nijak snadné. Proto jsme se metodologicky opřeli o kvalitativní
výzkumnou metodologii (např. Hendl 2006, Mayring 2002). Provedli jsme
několik hloubkových rozhovorů s účastníky současné takzvané travesti
scény v Praze5, čerpali jsme informace i z odpovědí na e-mailem zaslané
3
Děkujeme dr. Franzi Schindlerovi za podnětné připomínky k prvním
verzím tohoto textu, který byl původně připravován pro monografii
pojednávající o dějinách a současnosti homosexuality v Česku. Pro ni byl
text koncipován jako přehledová stať otevírající spíše více otázek, než
dávající odpovědi. Verze textu zde ve sborníku je zkrácenou částí, která se
zaměřuje spíše na možné podoby a klasifikaci travesti v Česku.
4
V Česku je možné se setkat i s označením psaným s ypsilon, tedy
„travesty“, objevuje se také slovo „travestie“ a „travesty show“ nebo
„travestie show“. V našem textu budeme systematicky používat „travesti“
a „travesti show“.
5
Během roku 2010 jsme provedli polostrukturované kvalitativní
rozhovory, v nichž jsme k informantům přistupovali jako k expertům na
téma. Rozhovory s nimi jsme nahráli či zapsali a následně analyzovali.
Konkrétně jsme hovořili s Vojtou/Slečnou Nadjou, Jardou/Slečnou Lili (oba
ze skupiny Screamers), Davidem/Slečnou Daisy (z kabaretu Tingl Tangl) a
S t r a n a | 59
dotazy, dále jsme čerpali z rešerše internetových a časopiseckých zdrojů6.
Při psaní tohoto textu jsme také vycházeli z vlastní zkušenosti nejen
pozorovatelů travesti scény zvenčí, ale také zevnitř (organizující travesti
akce, dělající PR pro travesti skupinu atp.). Proto by bylo možné náš
přístup vnímat také jako participační výzkum, který umožňuje vstup do
subkultur, které běžně outsiderům přístupné nejsou. (viz např. Kolářová
ed. 2012) Vzhledem k nedostatku pramenných materiálů a kvalitativním
charakteristikám vzorku participantů rozhovorů (kde reprezentativita je
nahrazena exemplaritou: vystupující ve skupině, vystupující sólově,
organizátor vystupování) jsme museli rezignovat na úplnost informací
nejen z pohledu historického a současného vývoje, ale také informací,
které by nám dovolily konstruovat teorie (jak doporučuje např. kvalitativní
zakotvená teorie; Corbin a Strauss 1999) o dynamice (genderových)
identit, hře maskulinit a feminit, pozice hetero-, homo- a transsexuality
v kontextu
fenoménu
travesti.
Mnoho
informací
se
tedy
vztahuje
k aktuální situaci v letech 2010 a 2011.
Dalším obrovským problémem bylo poradit si s terminologií a
celkově s jazykem, který se pro oblast travesti show používá, a to
především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu
kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média.
Martinem, manažerem skupinových vystoupení sólových travesti umělců a
dříve také zvukařem jednoho ze stálejších souborů. Kromě Martina jde o
původní jména, která můžeme se svolením v tomto textu používat.
Dalšími zdroji byly gay časopisy (např. SOHOrevue) a internetové
prezentace samotných skupin, příp. jednotlivých umělců; Mirka Dobešová
jako svoji bakalářskou práci analyzovala mediální obraz travesti show
v českých denících (Dobešová 2009). Oba autoři tohoto textu také osobně
přicházeli a přicházejí do styku s travesti vystupujícími, a tak některé
poznatky vycházejí z kriticky reflektovaných a analyzovaných vlastních
zkušeností ze zúčastněného pozorování. (Metodologicky tedy vycházíme
z kvalitativního sociologického paradigmatu, Silverman 2005 a Mayring
2002.)
6
O gay a lesbických časopisech po roce 1989 a jejich vztah ke komunitě
viz Sloboda 2012/v tisku.
S t r a n a | 60
Média (jak bulvární, tak i seriozní) o travesti vystupujících referují často
velmi nepřesně, charakteristicky dochází k nerozlišování a záměně s
„transvestity“ nebo „transsexuály“. Travestité jsou v mediálních textech
mj. zobrazováni kontroverzně až negativně7 a v mnoha případech je zcela
zřejmé, že ačkoliv ve článcích terminologicky figurují pojmy spojené
s transvestitismem či transsexualitou, ve skutečnosti se jedná o travesti.8
Publikuje-li se ovšem přímo o travesti show, (nikoli o soukromí travesti
vystupujících) pak je to ve valné většině případů podáváno jako nijak
kontroverzní forma zábavy. (Dobešová 2009)
Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často
mylně spojován nejen s projevem homosexuality. V následujícím textu
vedle popisu české travesti scény, včetně některých aspektů její historie a
vývoje, popisu jak takové travesti show vypadá a kdo ho dělá a proč, se
také pokusíme vysvětlit některé terminologické nepřesnosti.
1. Diskuse terminologie
Obrovským problémem při psaní tohoto textu bylo poradit si s terminologií
a celkově s jazykem, který se v kontextu travesti show používá, a to
především mezi laiky, ale i samotnými travesti účinkujícími. Do diskurzu
kolem travesti show vstupuje také medicína a v neposlední řadě média.
Historický vztah travesti a homosexuální subkultury bývá často mylně
spojován
nejen s
projevem
homosexuality
(apriorní
a
univerzální
7
„Nebyla to servírka, kterou znásilnili, ale poradkyně transvestitů. Bar Sisi
je totiž gay klubem, kde najít skutečnou ženu, je spíš problém…“ (Blesk,
17. 8. 1997, s. 8)
8
„»Strach z toho, že mě někdo prohlásí za transvestitu, opravdu
nemám«, řekl Blesku s úsměvem herec Jan Hrušínský (42). V pražském
Divadle ABC totiž hraje Charleyovu tetu ve stejnojmenné hře.“ (Blesk, 14.
5. 1997, s. 11) Charleyova teta není transvestitou, ale jde o crossdressing jedné z postav kvůli zmatení jiných postav v příběhu, pro diváky
to ovšem znamená humornou, parodující performaci feminity mužem –
tedy travesti, resp. drag.
S t r a n a | 61
zženštilostí
gay-mužů),
ale
také
zaměňován
za transvestitismus
či
transsexualitu. V této části se pokusíme vysvětlit některé terminologické
nejasnosi.
Vysvětlení vzniku, vývoje a významu slova „travesti“ a všech dalších
termínů, které se v diskurzu o travesti objevují – transka, transsexualita,
transvestismus, travestismus, v angličtině pak např. drag a cross-dressing
– je poměrně složité. Abychom hned v úvodu zamezili nejasnostem,
pokusili jsme se o vlastní vymezení jednotlivých termínů, s nimiž budeme
dále v textu pracovat. Ač používáme některá vymezení sexuologická či
psychologická, naše perspektiva (nejen v této části textu) je především
sociálně-konstruktivistická. Také vzhledem k terminologické nejednotnosti
jak v Česku, tak i v západní literatuře, není možné naše dělení považovat
za univerzálně platné a jediné správné. Je ovšem na tomto místě potřebné
k tomu, abychom mohli pokračovat ve výkladu.
1.1 Základní terminologické vymezení
 Pohlavím
rozumíme
biologické
znaky
(hormony,
chromozomy,
pohlavní orgány), které nás biologicky odlišují jako muže a ženy.
Ovšem existují také lidé mající nejednoznačné, nebo jak mužské, tak
ženské pohlavní znaky (např. mužské chromozomy, ale ženské
pohlavní orgány; oboje či ani jedny vyvinuté pohlavní orgány, atp.), ty
odborně nazýváme intersexuální. Jimi se zde ale zabývat nebudeme,
jelikož do diskurzu o travesti nevystupují.
 Gender (čti „džendr“, na Slovensku je zaužívaný termín „rod“) jsou
pak sociálně a kulturou form(ul)ované představy o tom, co je mužské
a ženské – rozumíme tím tedy to, jak bychom se coby muž nebo žena
měli v určitých situacích chovat, jak bychom měli vypadat, ale také se
cítit, jaké povolání bychom měli mít atp. Ač se mužství a ženství vnímá
jako dané biologickým pohlavím, vnímáme gender (tedy sociální
pohlaví) jako sice s pohlavím uvztažněný, ale jím nedeterminovaný.
S t r a n a | 62
Tato perspektiva nám umožňuje hovořit o multiplicitě mužských a
ženských identit (viz např. Ranzetti, Curran 2003, Connell 2002, nebo
koncept dělání genderu West & Zimmermann 1980), ale i o identitách
„mezi“ či kontextově se proměňujících. (Šmausová 2002, nebo Butler9
1993, Halperin 2005)
 Transsexualita (zkratkou také TS) je medicínsky definovaná rozlada
mezi psychickou (lékařsky: pohlavní) identitou jedince (tedy tím, jaká
si jedinec myslí, že je jeho genderová identita, „přináležitost“) a jeho
biologickým tělem. Tato rozlada se dá terapeuticky řešit např.
chirurgickou a hormonální přeměnou těla. (Více viz Fifková a kol 2008,
nebo
autentickou
ovšem
odborně
zpracovanou
a
historicko-
antropologicky kontextualizovanou výpověď Leslie Feinberg(a) 2000, či
českou zkušenost Terezy Spencer 2003.)
 Transvestismus (TV) nebo transvestitismus je v lékařské definici
sexuální deviace, kdy jedinec (transvestita) pociťuje ve svém osobním
životě potřebu (zpravidla na krátkou dobu) převléknout se (příp.
nalíčit) jako opačné pohlaví, tedy vypadat, chovat se, výjimečně být
tím opačným genderem. V některých případech je transvestismus
spojený se sexuálním uspokojením. (Více viz např. Weiss 2002)
 Travestismus, a konkrétně travesti show chápeme jako převlékání a
nalíčení se, tedy přijetí konkrétních atributů feminity příp. maskulinity,
často spojené i s přijetím, „hraním“ genderové identity. Toto vše
primárně za účelem performace, uměleckého vyjádření, pobavení ve
specifickém prostředí (tedy nikoliv v každodenním životě). Zpravidla
9
Judith Butler přináší do konceptu vnímání genderu koncept
(hetero)sexuality jako významný mocenský komplement, její přístup je
také dekonstruktivistický a hovoří o reifikaci a materializaci biologického
těla skrze sociální praktiky (performativy) odehrávající se v diskursivním
mocenském prostoru. (Butler 1993, 1990) Kde právě medicínský diskurz
je nepominutelným mocenským aparátem vytvářejícím normu a odchylku.
(Foucault 1999) Butler také přichází s tím, že analýzou drag (travesti)
vystoupení
tedy
analýzou
konkrétních
performativů
můžeme
dekonstruovat feminitu a maskulinitu. (1993)
S t r a n a | 63
jde o ztvárňování/nápodobu a v některých případech karikaturu žen a
ženskosti (zpěvaček). Níže se budeme zabývat odlišnostmi a různými
formami travesti show. Pro účinkující budeme také používat termín
„travestita“ či „travesti vystupující“.
Následující dva termíny jsou z důvodu zbavení se historicky negativní
patologizující
konotace
a
významového
zjednodušení
spojením
s biologickou daností, ale také z důvodu politické korektnosti používány
odbornou veřejností jako pojmy zastřešující:
 Cross-dressing (také psáno jako CD) je možno vnímat jako pojem
nadřazený, nebo vstupující určitým způsobem do ostatních výše
zmíněných oblastí, označující tedy pouze samotný fakt převlékání se
(příp. líčení) do opačného genderu, přijímání opačných genderových
atributů. Odborně je spojen s konceptem dělání genderu.
 Transgender (TG) je pak prostor všech trans identit, tedy těch,
jejichž biologické tělo není v nějakém směru v souladu s tradičně
vnímaným genderem (mužstvím a ženstvím). Sem tedy můžeme
zařadit
intersexualitu,
transsexualitu,
transvestitismus,
ale
také
samotnou travesti (resp. drag) performanci. Je možné sem zařadit i
další identity (androgynie, gender blending, she-males, …), pro jejich
výčet a podrobnější vysvětlení viz např. Fafejta 2004.
V kontextu diskuse těchto termínů je třeba mít na mysli dvě věci:
(1) Hovoříme-li o identitách coby kulturně konstruovaných kategoriích,
významným prvkem je zde především identifikace, a to jak ostatními, tak
sebe-identifikace („přináležení“). (2) Dále je nutné si uvědomit, že
jakákoliv klasifikace je do značné míry normativní a vyvíjí tlak na
zařazování jak sebe sama, tak ostatními. Normativnost spočívá také
v tom, že zařazování podléhá určitým v kultuře dominujícím představám a
ideologiím, které jsou ale historicky proměnlivé. Také je pro klasifikování
neodmyslitelné to, že nelze vždy každého zařadit.10
10
Jedním z konceptů nezařaditelnosti do jakékoliv kategorie genderových
a sexuálních identit je kocept „queer“, který reprezentuje písmeno Q ve
S t r a n a | 64
Tak, jak jsme termíny definovali, by se mohlo zdát vše jasné, ovšem
tyto „nálepky“ mají svou vlastní historii, etymologii a v laickém prostředí
si žijí trochu jiným životem, proto se jimi budeme zabývat i na
následujících řádcích.
1.2 Travesti a problém s americkým termínem drag
Nejčastěji dochází k záměnám travestismu s transvestitismem. První
z pojmů pochází z francouzštiny („travestir“ – převléci se), kořeny
druhého je pak možné hledat v latině („trans“ – přes, „vestire“ – oblékat
se).
Slovo transvestitismus poprvé použil lékař Magnus Hirschfeld na
začátku 20. století pro označení osob (bez ohledu na to, zda šlo o muže či
ženy a zda byli hetero-, homo-, bi- či asexuální), u nichž převlékání se
(cross-dressing) byl spojený se sexuálním vzrušením a zájmem. Takto jej
chápeme dodnes.
Naproti tomu francouzské „travesti“ (sloveso pak je travestir), ale i
od něj odvozené anglické „travesty“ mají význam překroucení, převrácení
a parodie, nebo také – převlečení. Přenesení tohoto významu se objevuje i
v Česku v souvislosti s literární vědou a divadelními formami. Akademický
slovník cizích slov pojem „travestie“ popisuje jako „komické nebo satirické
dílo zpracovávající vážné nebo vznešené téma zlehčujícím až karikujícím
stylem.“ (Kraus a kol. 2005: 818). Stejná publikace nabízí i sloveso
„travestovat“, tedy „1. zesměšňovat, zesměšnit (travestií): travestující
humorista, 2. uvádět, uvést v jinou, zpravidla směšnou podobu.“ Zde jde
tedy o humorné „zvrácení“/„převrácení“ něčeho spíš seriózního.
zkratce označující tzv. sexuální menšiny - LGBTIAQ (lesby, gayové, bi,
transgender, intersex, asexuální lidé). Někdy je písmeno Q vysvětlováno
jako „questioning“, tedy zpochybňující zařaditelnost. Jiné používání queer
je jako „přenálepkování“ dosavadních sexuálních identit, tedy v zásadě
LGBT(IA). V dalším významu bývá používán jako analytický koncept a
forma epistemologického vědění. (Butler 1993, Halperin 2005)
S t r a n a | 65
V oblasti divadla bylo určité „převrácení“ či „převlékání“ dříve zcela
běžnou praxí. S ohledem na kulturní, politický a náboženský stav
společnosti se ale jednalo spíše o nutnost či zvyk. Antické divadlo
zapovídalo ženám jakoukoliv participaci na divadelních představeních, a
tak všechny ženské postavy ztvárňovali muži. Ne jinak tomu bylo až do
počátku 17. století v Anglii11. Toto převlékání mužů za ženy (a žen za
muže12), které se občasně objevuje i dnes často jako komický prvek
(např. Divadlo Járy Cimrmana), však z historického hlediska nelze vždy
označovat za „travestii“.
Ovšem cross-dressing, tedy převlékání se do šatů opačného pohlaví,
či využívání prvků odívaní typických pro druhé pohlaví, nezačínají
s Hirschfeldovou definicí coby transvestitismu, nebo s divadlem, kam na
jeviště není povolen přístup ženám, ale datují se do hluboké minulosti a
vyskytují se napříč kulturami (např. Fafejta 2004, Oakley 2000, Feinberg
2000 atd.). Jako cross-dressing je možné označit také chování dětí, které
zkouší atributy opačného pohlaví, než samy mají - např. chlapci si
zkoušejí oblečení, make-up svých matek či sester, dcery si malují knírky
nebo se oblékají jako otcové-muži (Janošová 2009). V současné době se
ovšem v literatuře označení cross-dressing používá ve dvou významech
jako slangové, popř. synonymní k výrazu transvestitismus (Spencer in
Feinberg 2000, Lang 1998), nebo zbavené patologizace, jako neutrální
zastřešující označení v odbornější terminologii, tedy tak, jak jsme jej
definovali výše.
Zbýváme-li se nyní definicemi a významy jednotlivých termínů a
označení, pak se nabízí otázka, proč se v anglofonním prostředí – na rozdíl
od kontinentální Evropy, včetně Česka – začal užívat nový, specifický
výraz „drag“. Jednou z možných odpovědí je kromě chápání „travesti(e)“
jako
parodie
a
zesměšnění
(případně
ve
francouzštině
také
jako
11
Ženy mohly v Anglii vystupovat na jevišti až od roku 1660.
V divadle tzv. „kalhotkové role“, nejrozšířenější v oblasti opery, kde
ženy-altistky hrají role mladých mužů
12
S t r a n a | 66
převlečení), silné postavení sexuologie na počátku 20. století především
v německy mluvících zemích (tedy i Česku) a spojení převlékání za účelem
vystoupení
či
parodie
v kabaretech
se
sexuálními
poruchami
transvestitismem a transsexualitou.
Výraz „drag“ je v nejširším slova smyslu označením pro jakékoliv
oblečení a vizuální atributy (paruky, make-up; také pohyby) nesoucí
symbolický, genderovaný význam – jde obvykle o využití typického,
jednoznačného oblečení spojeného s jedním genderem – mužstvím nebo
ženstvím – osobou s biologickým pohlavím opačným. „Termín drag vznikl
v roce 1870 v rámci divadelního slangu, kdy si muži hrající ženy museli
oblékat dlouhé sukně.“ (Aggrawal 2008: 75) Monica Baroni zasazuje drag,
tak jak je vnímán dnes, do 20. let 20. století do prostředí barů a kabaretů
ve velkých městech jako Berlín, Paříž a Londýn a zmiňuje zpěvačky Judy
Garland
a
Marlene
Dietrich
jako
nejznámější
představitelky
cross-
dressingu za účelem vystoupení13, tedy drag/travesti. Baroni také definuje
ze současné perspektivy drag takto: „Ačkoliv je často drag spojován
s cross-dressingem, transvestitismem, transsexualitou a transgenderem,
není synonymem k žádnému z těchto termínů. Drag je ve své podstatě
akce/činnost, nikoliv identita: rozviklává rigidní definice genderu a
sexuality tím, že paroduje stereotypy feminity a maskulinity. (…)
zachovává si svůj příznačný charakter maškarády, teatrální akce –
okázalosti, spektakulérnosti a kýčovitosti14.“ (Baroni in Gerstner ed. 2006:
191)
Samotné pojmenování „drag“ je akronymem z „DRessed As Girl“,
tedy oblečený jako dívka, a slouží převážně k pojmenování mužů
převlékajících se za ženy / hrajících si s feminitou. Označení „dressed as
13
Ovšem v případě obou žen bylo mužské oblečení – fraky, košile,
cylindry a vycházkové hole - později i součástí běžného oblékání. Ony
především popularizovaly a umožnily ženám nosit kalhoty.
14
Zde šlo o slovo „camp“, které kromě významu něčeho kýčovitého,
umělého, nepřirozeného, má i druhý význam spojený s zženštilostí, tzv.
vykrouceností, která ovšem nemusí být příznačná jen pro gaye.
S t r a n a | 67
boy“ zkráceně „drab“ se vyskytuje výrazně méně a je možné jej užít pro
ženy, parodující/převlékající se za muže. Mnohem více se ale vyskytuje ve
spojitosti s mužským převlékáním, kdy „drab“ odkazuje na muže, kteří
tradiční mužské oděvy považují na nudné. (Barrett 2006) Všeobecně ale
platí, že „drag“ je univerzálním pojmenováním pro převlékání osob obou
pohlaví do obou genderů za účelem performance, tedy vystoupení, show,
parodie a rozlišuje se zpravidla přidáním „queen“ pro muže travestující
ženy a „king“15 pro ženy performující muže. Slovní spojení „drag queen“
se objevilo poprvé v roce 1941. (Dalzell, Victor eds. 2009) Použití slova
„queen“, od nějž nejspíš až ex post bylo obdobně utvořeno „king“,
pravděpodobně souvisí s tzv. gay-speakem
tedy řečovým kódem,
sociolektem
ve
používaným
z významných
jazykových
prvků
útvarů,
(americkými)
feminizace
tak
mluvčího
muži,
(reverze
i
kterém
gramatického
objektů,
o
kterých
je
jedním
rodu)
se
jak
hovoří.
Charakteristické pro gay-speak je používání honosně, aristokraticky
znějících výrazů (při označení např. lady, dáma, madam, queen, ad.).
V mluvě gayů je „queen“ označením pro gaye zženštilého, parádivého či
dělajícího se důležitým. (Viz např. Cameron, Kulick 2003, nebo Hall,
Bucholz 2004; v češtině na toto téma viz zatím jediný a ne příliš
rozpracovaný text – Sloboda 2002.)
Termín drag, ač není běžně zaužívaný a známý, je významný i
v odborném
prostředí,
především
genderových,
queer
nebo
gay
a
lesbických studiích (Butler 1993, Halperin 2005), které se v poslední době
v rámci
jiných
disciplín
rozvíjejí
u
nás
také,
proto
se
jím
dále
v textubudeme zabývat.
V angličtině je možné od sebe oddělit „female impersonation“,
imitování, zpodobnění žen, a „drag show“, tedy „Vystoupení, v němž se
muži umně převlečení za ženy staví na odiv a baví publikum. Přehnaná
nápodoba ženského chování a stylu je zpravidla zábavná a parodující.“
15
Diskuse o ženské maskulinitě a ztvárňování/travesti mužů ženami viz
práce především Judith Halberstam (1998).
S t r a n a | 68
(Pinfold in Gerstner ed. 2006: 192) Pro drag show v USA, Velké Británii či
Austrálii (a konkrétně pro tamní drag queens) je typické velmi výrazné
líčení, barvami hýřící kostýmy plné peří, flitrů atp., více se blížící
karnevalovému pojetí a performanci, mnohem méně důležitá je pak
podobnost konkrétní ztvárňované zpěvačce. Drag queen je tedy označení
pro muže, který sice v rámci svého vystoupení přijímá a přehání ženskou
identitu, avšak nepopírá přitom ani svou mužskost (a není vyloučena ani
jeho heterosexualita). Vizuální femininní atributy tak slouží pro vlastní
kreativní performanci, originální show.
Za takovou českou drag queen, v zásadě první a jedinou, lze
považovat (a sám se tak ve své internetové a mediální prezentaci
definuje) Chi-Chi Tornádo16 (civilním jménem Petr Vostárek), který před
diváky vystupuje např. v podvazcích, s viditelnými gumovými prsy a
zároveň neoholený na hrudi a rukou, bez paruky, s plešatou hlavou a
pouze s králičími oušky nebo čelenkou z peří.
Pro české travesti show a travestity je spíše ale typické zakrývání
svého mužského těla a snaha vypadat, napodobit co nejvěrněji (a
nejkrásněji) konkrétní ženu (tedy „female impersonation“). Ovšem ani
toto není tak jednoznačné dělení, jímž bychom mohli definovat (české)
travesti jako snahu o věrnou imitaci a drag jako parodii a přehánění. Jak
naznačil v rozhovoru manažer travesti vystoupení Martin, je rozdíl mezi
různými formami travesti vystupování, které teď stručně popíšeme.
2. Možné klasifikace travesti vystupování
Způsobů jak klasifikovat travesti vystupování může být hned
několik. Jednou z možností, jak rozlišovat travesti vystupující je jejich
motivace k vystupování. Motivace k prvnímu vystoupení se různí. Může jít
16
Oficiální
webová
prezentace
www.chichitornado.com [10. 3. 2010].
1.
české
drag
queen:
S t r a n a | 69
o způsob seberealizace, určitý druh exhibice17, dlouhodobou touhu být
svým idolem18, vidinu šance přivýdělku19 atd. Všeobecně (podle odpovědí
našich informantů v rozhovorech) by důvody pro počátek travesti kariéry
bylo možné rozdělit takto: (a) umělecká seberealizace nebo láska
k travesti, (b) přivýdělek nebo snaha něčím vyniknout, stát se slavným,
nebo
(c)
cesta
k transsexuální
přeměně.20
Posledním
jmenovaným
motivem se budeme ještě zabývat níže v textu, jelikož - jak jsme
naznačovali na začátku při vymezování pojmů - není vše tak jednoznačné,
jak by se mohlo zdát.
2.1 Sólová a skupinová vystoupení
Asi nejvýraznějším hlediskem, které má významný vliv na podobu
samotného travesti vystoupení, je něco, čemu budeme říkat „formát
vystupování“. S ohledem na něj je možné rozdělit travestity na ty, kteří
jsou členy skupin, a potom sólově vystupující (tzv. sólovky). Ovšem ani
takovéto rozdělení není jednoznačné. Jednotliví travestiti ze skupin,
především ne tolik etablovaných, pak příležitostně hostují na vystoupeních
17
„Transky dělají často lidi, kteří potřebují být středem pozornosti.“
(Vojta/Slečna Nadja)
18
„Dělat travesti byl můj sen už tak od dvanácti let…A úplně nejvíc jsem si
přál dělat Helenu Vondráčkovou, to je moje oblíbená zpěvačka a bez té
bych se prostě neobešel.“ (Davidem/Slečna Daisy)
19
„Transkování, to jsou vlastně takový rychlý prachy.“ (Vojta/Slečna
Nadja)
20
„Někdo prostě touží to dělat. Někdo, protože to miluje to travesti.
Někdo kvůli penězům, že si myslí, že si tím může vydělat. Taky kvůli
slávě. (…) Někdo to má v srdci, někdo to může vzít jako odrazovej můstek
ke slávě. (…) [O]no je těší to, když slezou z pódia nebo vejdou do sálu, že
se k nim nahrne spousta lidí a chtějí po nich podpisy a chtějí pro nich
fotky (…). A třetí varianta je, že je to pro kluky, který se chtějí stát prostě
ženskejma, ale jako fyzicky. (…) Znám šest lidí, který začínali v travesti
světě a dotáhli to až do konce, tedy že se nechali předělat.“ (Martin,
manažer)
S t r a n a | 70
jiných skupin. Vystupují také sólově na diskotékách, klubech, večírcích.
Pokud
přijde
v kulturním
nabídka
domě,
(např.
hospodě
na
či
vystoupení
na
sokolovně),
maturitním
vystupují
zase
plese,
sólově
vystupující i ve dvojicích, nebo ad hoc vytvořených skupinách.21
Samotné provedení travesti vystoupení či konkrétního čísla má svá
specifika. Každý travesti vystupující jak sólově, tak ve skupině se
postupem
času
„specializuje“,
někteří
se
vyvíjejí
od
prostého
napodobování konkrétních několika zpěvaček k parodii či scénkám. Scénky
jsou ale typické pro skupinová vystoupení. Sólová vystoupení jsou
zpravidla
půlnočním
překvapením
či
doprovodným
programem
k
diskotéce, párty (např. narozeninové) nebo maturitnímu plesu. Jsou tedy
zpestření nějaké akce, jen výjimečně jsou jejím hlavním programem.
Sólisté zpravidla předvedou jedno či dvě ze svých čísel. Někteří z nich
akce,
kde
vystupují,
i
moderují.
Občasně
jsou
sólová
vystoupení
doprovázena tanečníky (často oblečenými v kostýmu), kteří se případně i
aktivněji
účastní
vystoupení,
jsou
sváděni
či
svlékáni
travesti
vystupujícím, nebo interagují s publikem. Do sólových vystoupení většinou
pro mladé publikum na diskotékách nebo v klubech, především ve větších
městech, se hodí moderní, většinou anglicky zpívané písně, český střední
21
Jak jsme uvedli již výše. Celá situace na travesti scéně je historicky vzhledem k velké fluktuaci jednotlivých vystupujících, rychlým rozpadům a
vznikání nových skupin nebo přicházení a odcházení nových vystupujících
- velice nepřehledná. V roce 2010 na scéně aktivně působila např.
následující uskupení: Crazy Goddess (Praha), Fever (Praha), Hanky Panky
(Praha), Kočky (Praha), Marta a její parta (Praha), Screamers (Praha),
Travesti show Praha (Praha), Divoké Kočky (Ostrava), Královny noci
(Ostrava), Noční hvězdy (Ostrava), Ladies XXL (Brno), Scandal Ladies
(Olomouc), Dreamers (Most) ad. Počet sólově vystupujících je i vzhledem
ke skládání a rozpadu skupin těžké odhadnout. V rozhovoru hovořil
manažer Martin o přibližném počtu travestitů v Praze, který odhadl na 70
až 80: „ z toho bych řekl, že ve skupinách jich je tak kolem čtyřiceti. (…)
No a pak jsou ty, co přecházejí, co jezdí jako hosti. Těch je tak 20. A pak
jsou sólovky.“
S t r a n a | 71
proud 70. až 90. let 20. století pak do hospod nebo na zábavy v menších
obcích a městech.
Větší prostor pro uměleckou (sebe)realizaci a zapojení divadelních
prvků je ve stálých skupinách. Ovšem i menší či ad hoc skupiny, příp.
dvojice, se snaží na společná vystoupení jezdit v takové sestavě, aby se
jednotliví vystupující doplňovali – jak ve ztvárňovaných zpěvačkách (tzv.
si nelezli do zelí), tak v celkovém pojetí jednotlivých travesti čísel
(impersonace dokonale vypadající zpěvačky střídá parodické vystoupení,
někdy duety atp.). Samotné umění moderace – pohotovost, práce
s publikem, jeho pobavení (často sexuálně laděnými) narážkami, vtipy a
příhodami – se podle výpovědí informantů rozhovorů zdá být významnou
předností, kterou ne všichni ovládají a pro skupinu s celovečerním
programem jsou nutností. V roce 2012, kdy byl tento text psán, je
v Českém kontextu možné mluvit o třech stabilních skupinách, jsou jimi
ostravské Kočky a pražské Hanky Panky a Screamers.22 Jejich místní
určení není ale v zásadě správné, jelikož působí většinou mimo tato města
- ve větších obcích a menších městech. Vystupují v kulturních domech,
divadlech nebo sokolovnách. Skupiny ročně připravují jeden až tři
tematické programy, které jsou jejich vlastním autorským dílem. Každý
program má konkrétní vlastní scénou s tematickými (např. u Screamers:
„Screamers tisíce a jedné noci“, „Léto je léto“, „Uvolněte si, prosím“,
Hanky Panky např. „Televarieté“.). Výběr jednotlivých čísel a průvodní
slovo,
které
celý
program
sjednocuje,
je
přizpůsobeno
zaměření
představení a je tedy možné mluvit o určité dramaturgii vystoupení.
Jelikož jsou koncipována pro kulturní domy, zahrnují i světelný scénář.
Jednotlivé programy jsou členěny na dvě poloviny oddělené klasickou
divadelní přestávkou, během níž se prodávají propagační předměty a
vystupující se fotí se fanoušky a fanynkami. Celovečerní vystoupení mají
jednotlivé skupiny téměř denně (mimo svátky a letní prázdniny). Kromě
22
Oficiální
webové
prezentace:
www.hankypankyshow.eu,
www.travestikocky.cz, www.screamers.cz [20. 3. 2010]
S t r a n a | 72
celovečerních pořadů jsou pořádány pražské plavby lodí, v létě skupiny
vystupují na množství letních akcí (hody, festivaly).
2.2 Ztvárňování mužů, drag kings a další formy travesti vystupování
V případě stálých skupin je možné se setkat i ztvárňováním mužů
(např. F. Mercury, W. Matuška, P. Kotvald, M. Žbirka atp.) nebo
pohádkových postav (Křemílek a Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená
karkulka…), zvířat (krokodýl Schnappi). Ačkoliv tedy bývá travesti show
nejčastěji chápáno jako převlékaní se mužů za ženy, není to možné
považovat za všeobecně uplatnitelné pravidlo. Jak Screamers, tak Hanky
Panky mají ve svých řadách člena-muže, který ztvárňuje muže.23 Občasně
je možné se setkat i se ženami, které napodobují zpěváky-muže. Jde
zpravidla
o
heterosexuální
ženy
–
kamarádky
a
někdy
i
řidičky
vystupujících travestitů, které napodobování či parodii zpěváka-muže
dělají jako zpestření programu, nebo že si to chtějí vyžkoušet.
Na Západě jsou ženy vystupující jako muži nazývány drag kings.
Většinou ale jde o ženy, často lesbické, které se nesnaží napodobovat
konkrétního muže a vypadat jako on, ale s maskulinitou si především hrají
a parodují ji. Jejich vystoupení mívají velice divadelní, často alternativnědivadelních charakter. Jedinými drag kings je v Česku duo Drag Addicts,
které tvoří Devin de Cox a Matty Caporaso. Jak je vidět již podle názvu,
skupina se hlásí ke kategorizaci „drag“ spíše než „travesti“.
23
Ovšem ani toto není tak jednoznačné. V případě Screamers moderátor
Láďa začal v posledních letech pracovat právě se skutečností, že se od něj
ztvárnění ženských postav neočekává. Čas od času se tedy v parodických
rolích žen objevuje – jeho performance by se však z povahy věci:
nenalíčení, neoholení a nepopírání maskulinity daly označit za drag show.
Stálé publikum pak v těchto případech reaguje zcela odlišně než na zbytek
souboru, jelikož jeho převlečení za ženu je vnímáno jako „překvapující“ či
hodné zvláštního ocenění (potlesk, burácení).
S t r a n a | 73
Na západní travesti (a všeobecně klubové) scéně je možné se setkat
ještě s dalšími formami travesti performace. Jednou z nich je to, že
vystupující nepoužívají playback, ale sami zpívají. S výjimkou slečny
Valerie ze skupiny Screamers, která zpravidla do každého programu
zařazuje jednu naživo zpívanou píseň, není tato praxe v Česku příliš častá.
Spíše ojediněle se u nás objevuje travesti (drag) ve spojení
s pouštěním hudby v klubech, tedy s DJingem. Bývalý člen skupiny Crazy
Goddess (dříve Crazy Ladies) Tiffany/DJ Tiffa se živí v civilním životě jako
DJ v několika (gay) podnicích. Podle vlastních slov před několika lety
několikrát DJoval převlečený za ženu, na doporučení známého se
zkušeností ze zahraničí, ovšem jeho samotného to nebavilo, a tak v této
praxi nepokračuje. V současné době se v pražských klubech objevuje DJ
vystupující pod jménem Diva Noxx, kterého je skutečně možné označit
spíše za drag nebo karikující travesti, jelikož jeho femininní vzhled je
velice extravagantní.24 V Česku je tato forma travesti performace spíše
raritou.
Některá moderátorská vystoupení v rámci celovečerních programů
skupin by bylo možné klasifikovat také jako formu tzv. „stojáka“, tedy
stand-up comedy, které je svébytným vystoupením s mluveným slovem
zaměřeným na pobavení diváků a divaček. V Česku je asi možné za
travesti
stand-up
komika
označit
Naděždu
Krupskou
(příp.
často
moderující různé akce ostravskou Banánovou Halinu), který se především
proslavil parodováním známé české moderátorky a spisovatelky Haliny
Pawlovské.
24
Oficiální
stránky
skupiny
Crazy
Goddess
–
www.crazygoddess.cz/Tiffany.htm; a Divy Noxx www.divanoxx.com [20.
2. 2011]. Diva Noxx je mužů původně pocházející z Brazílie, a tak i
z odlišného kulturního prostředí, což může mít také vliv na volbu této
specifické formy travesti/dragu.
S t r a n a | 74
2.3 Místo vystupování a publikum
Jak je patrné, vedle rozlišení na vystupování sólově či ve skupinách,
dalším třídícím hlediskem by mohlo být místo vystupování. V této chvíli
nám zde opět vstupuje prvek genderu a sexuality, a to na straně publika.
Specifickou součástí travesti vystoupení je její publikum 25. Bohužel
v současné době nejsou k dispozici validní data k této oblasti, proto tato
část bude jen krátká a načrtávat či otevírat možné směřování budoucího
zájmu v této oblasti.
Samozřejmě podle toho, kde se travesti vystoupení odehrává, liší se
i publikum. V kulturních domech vystupují skupiny především před
většinovým, tedy heterosexuálním publikem, podle odhadů tvoří až 90 %
ženy, především ve věku 30 až 50 let, mladší zřídka kdy (ovšem např. ve
fanouškovské, resp. „fanynkovské“, základně Screamers se objevuje větší
skupina dívek ve věku 12-16 let). Ženy travesti show často chápou jako
zábavu pro ně samotné, kde se setkávají a baví s ostatními ženami. Podle
slov manažera Martina mohou vnímat travesti jako uvolnění, vystoupení
ze stereotypu života na malém městě, často se na vystoupení dlouho
dopředu těší a připravují se na něj stejně jako na návštěvu divadla.
Co se týká sexuality a genderu vystupujících, tak ji diváci/divačky
podle výpovědi a dotazníkové ankety Screamers zpravidla neřeší. Sexuální
narážky a dvojsmysly jsou publikem vnímány pozitivně. Některá čísla
travesti show staví na interakci s muži (muž je vzat na pódium), proto je
jejich přítomnost žádoucí, i když není tak častá. O motivacích (a pocitech)
mužů na travesti vystoupeních v kulturních domech toho mnoho nevíme.
25
Pro tuto část vycházíme především z informací z výzkumného rozhovoru
s manažerem Martinem a také online výzkumu zrealizovaného v dubnu
2010 na fan webu a Facebooku Screamers (n = 104). V současné době
Mirka Dobešová pracuje na vyhodnocení rozsáhlejšího a dlouhodobějšího
dotazníkového šetření realizovaného během akcí skupiny Screamers po
kulturnícho domech.
S t r a n a | 75
Odlišná situace je při vystoupeních v klubech, hospodách, na
diskotékách nebo maturitních plesech – zde jde zpravidla o většinové
(tedy apriori heterosexuální) publikum a poměr mužů a žen je různý
(mužů zpravidla vyšší). Vzhledem k tomu, že travesti vystoupení není
hlavním programem, jeho vnímání se zcela jistě různí, a to především na
základě ne/zkušenosti publika s touto zábavní/uměleckou formou. Pro
některé diváky a divačky může jít o vůbec první setkání s travesti. Reakce
tak mohou být i zcela negativní (homo/transfobní).
Specifické složení publika má také jediný travesti klub v Česku Tingl
Tangl. Jeho klientela je zpravidla složená z více různých skupinek, často
firemních
kolektivů
nebo
narozeninových
oslav,
tedy
zpravidla
heterosexuální, ovšem i sem chodí skupiny, které jsou otevřeně gay a
sledují show tedy společně. Vzhledem k možnostem vystupování má Tingl
Tangl i další specifikum, a to že i v době, kdy nejsou tzv. kšefty, mají
travestité – jak ze skupin, tak sólově vystupující – díky pevně stanovené
provozní době možnost vystupovat de facto i čtyřikrát do týdne.
Zcela jiné prostředí je v gay barech, klubech a diskotékách či na
party, kde jsou travesti vystoupení také zpravidla zpestřením programu.
Vnímání se může opět různit, jelikož je publikum často na travesti zvyklé,
někdy natolik, že jej prakticky ignoruje. Zpravidla je ale vnímáno jako
zábava, i přes to, že hra s genderem a ohýbání či překračování
genderových hranic, feminita a exhibičnost jsou v rámci gay subkultury
běžnějším jevem (např. tanečníci a tanečnice na párty v různých
kostýmech a líčení – androgynní, ve stylu SM, atp. –, nebo feminita
některých gay mužů). Zajímavým aspektem je také to, že i když je
většina travesti show pro heterosexuální (či většinové) publikum, je
vnímána stále jako součást homosexuální subkultury. Ta má k travesti ale
ambivalentní vztah – baví se jí a nejspíš ji i vnímá jako součást své
specifické kultury, na druhé straně travesti ztělesňuje a zviditelňuje ve své
extrémnosti,
feminnosti
nebo
exhibicionismu
stereotypy,
které
se
podsouvají celé gay menšině.
S t r a n a | 76
2.4 Přivýdělek nebo práce na plný úvazek
Dalším kritériem, které je možné použít je to, zdali je vystupování
přivýdělkem nebo prací na „plný úvazek“. Finančně atraktivním se i přes
svou velkou popularitu stává travesti show pro vystupující až po několika
letech od jejich prvního vystoupení, protože zpočátku musí s ohledem na
pořizovací ceny paruk, obuvi a kostýmů mnoho investovat.
Dnes se finanční ohodnocení odvíjí od dobrého jména skupiny či
jednotlivce. Při skupinových vystoupení se odměna dává zpravidla všem
stejná, bez ohledu na zkušenost a jméno (známost či „kvalitu“) travestity.
Odměna pro jednotlivce se pohybuje od jednoho tisíce (za večer
vystupování v Tingl Tanglu či některých výjezdních akcích) až po několik
tisíc za vystoupení na soukromé akci či diskotéce nebo za skupinová
vystoupení v kulturních domech. Velká vystoupení musí zaplatit ze
vstupného
i
zvukaře,
osvětlovače,
autorské
poplatky
či
provizi
organizátorovi akce. Odměna samozřejmě musí pokrýt i cestovné, jelikož
většina akcí se odehrává mimo Prahu (či velká města). Skoro každý
sólový travestita (příp. skupina) má známého či známou, který ji vozí za
drobnou úplatu na akce. V případě organizace akce, kdy je příjem závislý
na
prodeji
vstupenek
(pořádají-li
vystoupení
samy
skupiny,
nebo
prostředník-manažer), tedy zpravidla na akcích v kulturních domech a
divadlech, je pro pokrytí všech nákladů a vyplacení účinkujících nutné
získat alespoň cca 70 platících diváků a divaček. Spádová oblast takového
sálu by pak měla být minimálně dva tisíce obyvatel. Vystupuje se
celoročně, nejlepší měsíc pro travestity je prosinec s množstvím vánočních
večírků, léto je díky počasí vhodnější pro výjezdní vystoupení, ovšem
plesová sezóna zase poskytuje příležitosti k sólovým vystoupením (např.
na maturitních plesech).
Etablované skupiny jejich téměř každodenní vystupování uživí.
Výjimečně úspěšné sólové vystupující (jako např. ChiChi Tornado) travesti
také uživí. Ostatní mají vystupování jako přivýdělek a zpravidla pracují
S t r a n a | 77
v poměrně běžných zaměstnáních.26 Důvodem civilního zaměstnání může
být starost o zajištění se do budoucnosti, možnost hradit pojištění ze
stálého příjmu, ale také snaha neztratit kontakt s (běžným) pracovním
trhem. Přes to, že travesti je pro většinu (podle Martina určitě pro 70 %)
z vystupujících pouze přivýdělkem, stojí za rozpadem většiny skupin
finanční neshody.
2.5 Travesti jako umění
Enormní prostor pro odbornou i laickou diskusi skýtá otázka vnímání
travesti jako umění. Jak jsme uvedli na začátku, termín „travesti“ i
anglický „drag“ mají své historické spojení s divadlem. Travesti je
vystoupení zpravidla konané na jevišti a před platícím obecenstvem a
z tohoto pohledu je tedy podobné běžným uměleckým produkcím. Ovšem
určité měřítko kvality by mělo rozhodovat, jde-li o umění či o pouhé
předvádění se. Samotní travestiti se nezřídka shodují i na tom, že
považovat travesti show za „umění“ je přinejmenším sporné. Rozdíly se
projevují jak v „kvalitě“ kostýmů27 (a to často i v rámci skupin), „kvalitě“
imitace konkrétní zpěvačky či „kvalitě“ nápadu na hru s feminitou a její
karikování (drag). A tak je možné vysledovat na travesti scéně od velice
amatérských, nepromyšlených vystoupení (zpravidla začínajících sólových
26
„Myslím, že kdybych k tomu, že občas dělám transku, ještě nepracoval
jako zdravotní bratr, prostě bych s penězi nevyšel.“ (David/Slečna Daisy)
27
„Poznáš na transce na první pohled, zdali je to transka, která si
v second handu koupí šaty, nalíčí se, nandá si paruku od vietnamců za
stovku a už je z ní transka. Pak máš samozřejmě transku, která do toho
investuje peníze, to znamená, má svoji švadlenu, nechá si ten kostým
ušít, a to už je ta lepší transka, ta lepší kategorie, která prostě vydělává a
ty prachy na to má. A to právě dělaj ty skupiny, který dokážou z těch
kulturáků vycucnout peníze, dokážou si sestavit na dalšího půl roku novej
tematickej program no a zajedou všicky ke švadleně a udělaj si na jedno
číslo stejný kostýmy.[…] Ale je asi jasný, že každá začátečnická transka
začíná tak, že shání na sebe kostýmy, kde se dá, tu od tetičky, tu od
vietnamců paruka.“ (Martin, manažer)
S t r a n a | 78
vystupujících), přes rutinně odvedené imitace konkrétních zpěvaček často
bez vlastní invence, až po promyšlené kostýmy, gesta, jevištní výpravu
jednotlivých vystoupení, tak i celých komponovaných večerů s výraznými
divadelními a kabaretními prvky.28
Travesti vystupování bychom tedy mohli kategorizovat také na
základě uměleckosti, kvality či řekněme umělecké aspirace samotných
travestitů. Faktory, které pak tuto kvalitu formulují, by mohly být:
umělecké vlohy (např. umět se dobře pohybovat, nejenom dobře jako
žena vypadat), umělecké vzdělání či praxe (např. taneční nebo divadelní
průprava), profesionalizace vystupování, tedy ochota investovat jak čas,
úsilí tak i peníze do vystupování, snaha o jeho dramat(urg)ickou
strukturaci a přinesení něčeho nového, tedy vlastní kreativita. Obzvláště
poslední
jmenované
posunuje
vnímání
travesti
od
(pouhého)
napodobování k vlastnímu (kreativnímu uměleckému) vyjádření, tedy od
toho, jak je v anglicky mluvících zemích vnímáno „female impersonation“,
k chápání travesti jako „drag (show)“. V tomto ohledu dělení travesti na
vystupování individuální (většinou v klubech) a skupinové (zpravidla na
velkých
jevištích),
by
mohlo
vést
také
pomyslnou
čáru
mezi
ne/uměleckostí travesti vystupování.
28
Vojta Kohoutek, travesti umělec napsal v jednom svém textu: „Na
rozdíl od vývoje v zahraničí, kde vykazuje travesti jisté konstantní kvality
a prošlo specifickým vývojem separace (z klubového travesti se oddělila
část herců, tanečníků, tedy v oblasti jevištního umění erudovaných
jedinců) a dá se tedy hovořit o profesionálním kvalitním umění (dříve Mary
a Gordy, SRN, dnes „Mary Morgan“ civilním jménem George Preusse –
herec a travesti umělec), se travesti u nás utvářelo po revoluci v gay
klubech a dodnes, i přes viditelný pokrok, si drží patinu diletantismu. […]
Některé skupiny se snaží travesti povznést na divadelní umění
(Screamers, Hanky Panky, Kočky), jiné se travesti show profesionálně
nevěnují a své produkce nadále směřují do klubů a na diskotéky. Až na
několik málo výjimek travestité v České republice nedisponují vzděláním
uměleckého
scénického
(jevištního)
směru.“
(Kohoutek
2010/nepublikováno)
S t r a n a | 79
Bohužel nemáme pro další rozvíjení našich myšlenek oporu ve
výzkumných datech ani uměnovědné erudici, přesto se pokusíme rozvíjet
myšlenku o ne/uměleckosti travesti vystoupení v Česku trochu dále.
V případě stálých skupin je možné se setkat ztvárňováním nejen
žen,
občasně
i
mužů,
ale
také
pohádkových
postav
(Křemílek
a
Vochomůrka, motýl Emanuel, Červená karkulka…), zvířat (krokodýl
Schnappi), nebo se nezřídka objevují i dramatizace známých filmových děl
(„Slunce, seno, jahody“; „Krkonošské pohádky“, „Mrazík“, „Addamsova
rodina“), televizních formátů („Televarieté“) nebo písní (Rusalka, Tři
čuníci). Skupinová vystoupení (většinou) dramaturgicky propracovaná,
rozmanitá, vypointovaná, vtipná a parodická skupin Screamers, Scandal
Ladies, Hanky Panky nebo Kočky bychom mohli považovat za svébytné
umění - ale také za drag show, nebo show se silnými prvky dragu. Ostatní
nikoliv. Ovšem, zde bychom se dopustili nespravedlivé generalizace.
V současné době minimálně jeden vystupující sólo travestita by měl
splňovat většinu kritérií „uměleckosti“. ChiChi Tornado se sám hlásí
k tomu, že dělá drag, jeho vystoupení se výrazně odlišují od ostatních
(napodobujících ženy), je v nich velká míra kreativity a hry s feminitou a
maskulinitou, nadsázka, investice do specifických kostýmů, schopnost
moderace, také baletní průprava v dětství a ambice k uměleckému
(sebe)vyjádření.
V tomto kontextu úvah je specifickým travesti vystupujícím na české
scéně i Naděžda Krupská (civilním jménem Martin), který skrze imitování
a parodování televizní moderátorky (a spisovatelky) Haliny Pawlowské
nejen moderuje skupinová vystoupení, ale je najímán i k sólovým
vystoupením speciálně s tímto travesti číslem.
V něm hraničí s jiným
žánrem tzv. „stand up comedy“, v Česku známým spíše jako „na stojáka“
nebo „stoják“.
Jak se zdá, v uvažování o uměleckosti by jejím indikátorem mohla
být také schopnost moderace (příp. práce s publikem všeobecně).
Ironická, pohotová, často vulgární moderace je velkou, dokonce nedílnou
S t r a n a | 80
součástí
skupinových
vystoupení.
Manažer
travesti
show
Martin
v rozhovoru řekl: „Travesti show není jenom o tom, že tam vyleze transka
a odskáče si číslo, ale velikou, velikou část tý srandy, tam dělá ta
moderace. Nebýt moderace v travesti show, tak travesti show neexistuje.
(…) Proto já vždycky píšu [na plakáty – pozn. aut.] ‚kabaretní travesti
vystoupení‘.“ Tímto se tedy české travesti show podobá anglo-americké
drag show, jejíž součástí moderace nebo spíše „stand up comedy“ často
bývá.
4. Závěr
Závěrem je třeba podotknout, že nejde o výčet úplný a o komplexní
analýzu. V České republice prakticky neexistují výzkumy, které by alespoň
dílčím způsobem zkoumaly tuto oblast. Významným nedostatkem textu
výše je také to, že vychází ze zkušenosti s travesti v Praze odkud sice
vyjíždějí jak sólisti, tak skupiny na vystoupení po prakticky celém Česku
(a podle webových prezentací a naší výzkumné zkušenosti i na Slovensko,
do Německa či Rakouska), přesto prakticky nic nevíme o situaci v Brně a
dalších velkých městech, jen kusé informace máme o situaci v Ostravě,
kde, jak se vzhledem k počtu skupin, které tam v poslední době působily a
působí, zdá, je travesti scéna aktivní. Jak už jsme uvedli, text má platnost
také v zásadě k roku 2011, kdy jsme prováděli důkladnější rešerši.
Oblastí, kterou jsme v textu tematizovali jen okrajově, především
v kontextu vystupujících a publika je dynamika feminity a maskulinity a
především hetero a homosexuality. Zdá se, že všichni travesti vystupující
jsou homosexuální, přesto ale při analýze mediálních výstupů (Dobešová
2009)
je
patrná
snaha
prezentovat
se
jako
heterosexuální.
Heterosexualita a homosexualita vstupuje do vzájemné interakce i na
straně publik, která se liší podle prostředí. Sexualita, ač performovaná
nebo ta, s níž se na interakci v rámci travesti vystoupení jednotlivci
(publikum, vystupující) identifikují, také významně vstupuje do dynamiky
S t r a n a | 81
konstrukce a dekonstrukce maskulinity a feminity během vystoupení.
Celkově je možné travesti show vnímat jako mnohovrstevnatou a
dynamickou
oblast
konstrukce,
ko-konstrukce
a
dekonstrukce
genderovaných a sexualizovaných významů.
Specifickou oblastí je pak transsexualita, která často do travesti
vstupuje
v podobě
terminologického
zmatení.
Další
oblastí
je
ale
transsexualita některých vystupujících, kde je možné na základě výpovědí
identifikovat prostor travesti jako prostor otevřený pro to, být jiným
genderem, který tak může být součástí transsexuálního coming-outu.
Také je zde poté pochybnost, jestli osoba, která projde chirurgickou
změnou těla, může vlastně dělat skutečně travesti, jelikož její gender a
pohlaví je pak v souladu. Někteří vystupující to pak berou jako „nekalou
soutěž“ nebo klamání diváků a divaček.
V textu jsme se pokusili načrtnout hranice toho, co je a co není
v Česku travesti. A to, ač má své nepopiratelné místo v gay kultuře a
subkultuře, v poslední době se z tohoto prostředí emancipuje – je schopno
se stát výdělečnou činností, která naplní kulturní domy a divadelní sály
diváky a divačkami - a vykazuje jistá specifika a charakter svébytné subkomunity. Motivy k výkonu této profese, která je jak formou možného
sebevyjádření, tak také formou (při)výdělku, jsou různé, stejně tak se
různí i obsah travesti vyjádření, životnost skupin i jednotlivců v této
profesi. Travesti vystupující, které v tomto textu označujeme také jako
„travestity“, je možné rozdělit podle různých hledisek:

Podle organizovanosti na ty, kteří vystupují ve skupinách (např.
Screamers, Kočky, Hanky Panky, Crazy Goddess, Travesti Praha,
atd.) a sólové vystupující (příp. vystupující ve dvojicích).

Dalším dělítkem by mohl být formát vystupování. Zde je rozdíl,
jestli travestita vystupuje v klubech, na diskotékách (zpravidla ve
velkých městech), po večírcích a hospodách, nebo na velkých
jevištích v kulturních domech, v lokálních divadlech či sokolovnách
(v menších městech a obcích).
S t r a n a | 82

S oběma výše jmenovanými kritérii souvisí také to, jestli je
travesti formou obživy, nebo jde o (příležitostný) přivýdělek či jen
hobby. Toto má pak přímý vliv na následující hledisko.

Další
aspekt
bychom
mohli
definovat
jako
míru
a
formu
uměleckého vyjádření. Ta je kromě vlastní „teatrálnosti“ spjata
také se způsobem překračování genderových hranic. Zde bychom
travestity rozlišili na ty, kteří pouze napodobují slavné ženyzpěvačky, a ty, kteří feminitu uchopují kreativně, parodují,
zapojují různé prvky, které mají přinášet zábavu (např. rekvizity),
„odehrávají“ příběh písňového textu, zapojují další umělecké
formy (např. moderace, stand up comedy). Tedy moment crossdressingu a překročení genderových hranic využívají pro svébytné
umělecké a humorné vyjádření, zhruba tak, jak je vnímán na
západě „drag“.
Na základě všech těchto hledisek navrhujeme dělení českého travesti
na (A) napodobující travesti (většinou sólová vystoupení v klubech, na
večírcích, v hospodách, kde je co nejvěrněji, někdy s mírou humoru
(přehánění)
napodobována
ztvárňovaná
zpěvačka)
a
(B)
varietní
travesti (které se týká zpravidla skupinových vystoupení (ale nejen jich)
v kulturních domech a divadlech, kde hrou (karikaturou) s feminitou
dochází k vytvoření specifického a svébytného uměleckého tvaru a
sebevyjádření vystupujících).29 Jako česká specifika, kromě pochopitelné
inklinace publika k českým písním středního proudu poslední třetiny 20.
století,
bychom
mohli
jmenovat:
nepřehlednost způsobenou velkou
fluktuací travesti umělců, nestálost skupin, do značné míry diletantismus
29
Toto rozdělení, jak již bylo řečeno, je z naší strany do jisté míry
arbitrární. V prvním případě jsme uvažovali také o značení „klubové
travesti“, do nějž se ale pak problematicky vejdou např. sólová vystoupení
na maturitních večírcích. V druhém případě jsme uvažovali o adjektivech
„divadelní“, tedy zapojující divadelní prvky, nebo „kabaretní“, tedy
velkolepě pojaté, bavící diváky, ale např. v kulturních domech postrádající
jistou intimitu prostředí kabaretu.
S t r a n a | 83
přístupu
k travesti
(motivace
k započetí
travesti
kariéry,
provedení
samotných čísel), diverzifikaci scény až v posledních letech a nejasné
vymezení pojmu travesti, které v laickém a mediálním diskurzu vede
k zaměňování s transvestitismem a transsexualitou. V české travesti se
také nezpívá naživo (nebo jen zřídka) a jen výjimečně se lze setkat s tím,
aby ženy dělaly muže (tzv. „drag kings“).
S t r a n a | 84
Literatura:
AGGRAWAL, Anil. Forensic and Medico-Legal Aspects of Sexual Crimes and
Unusual Sexual Practices. CRC Press, 2008.
BARRETT, Grant. The official dictionary of unofficial English… 1st ed. New
York: The McGraw-Hill Companies, 2006.
BUCHOLZ, Mary, HALL, Kira. „Theorizing Identity in Language and
Sexuality Research“. Language in Society 33(4), 2004. 501-547.
BUTLER, Judith. Gender Trouble. New York: Routledge, 1990. [slovensky,
Trampoty s rodom. Bratislava: Aspekt, 2003.]
BUTLER, Judith. Bodies That Matter. New York: Routhledge. 1993.
CAMERON, Deborah, KULICK, Don. „Sexuality as identity: gay and lesbian
language“.
In
D.
Cameron,
D.
Kulick.
Language
and
Sexuality
.
Cambridge: Cambridge University Press, 2003. 74-105
CONELL, R. W. Gender. Cambridge: Polity Press, 2002.
CORBIN, Anselm, STRAUSS, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu:
postupy a techniky metody zakotvené teorie, 1999.
DALZELL, Tom; VICTOR, Terry (eds.). The concise
new Partridge
dictionary of slang and unconventional English. 2nd. ed. London:
Routledge, 2008.
DOBEŠOVÁ, Mirka. Mediální zobrazení a stereotypizace transgenderu
v českém tisku. [bakalářská práce] Praha: IKSŽ FSV UK v Praze, 2009.
S t r a n a | 85
FAFEJTA, Martin. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: Jan
Piszkiewicz, 2004.
FEINBERG, Leslie. Pohlavní štvanci: od Johanky z Arku až po současnost.
1. vyd. Praha: G plus G, 2000. [Orig.: Transgender warriors: making
history from Joan of Arc to RuPaul.]
FIFKOVÁ, Hana a kol. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity.
Praha: Grada, 2008.
FOUCAULT, Michel. Dějiny sexuality I: Vůle k vědění. Praha: Herrmann &
synové, 1999.
GERSTNER, David A. (ed.) Routledge International Encyclopedia of Queer
Culture. New York: Routledge, 2006.
HALBERSTAM, Judith. Female maskulinity. Durham: Duke Univ. Press,
1998.
HALPERIN,
David.
„The
normalizing
of
queer
theory“.
Journal
of
Homosexuality, 45(2). 339-343
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2006.
JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita. Praha: Grada, 2009.
KOHOUTEK, Vojtěch. Travesti show jako kulturní fenomén. [seminární
práce] Praha: UJAK, 2011, nepublikováno.
KOLÁŘOVÁ, Marta (ed.) Revolta stylem. Praha: Slon, 2012.
S t r a n a | 86
KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005.
LANG, Sabine. Men as women, women as men: changing gender in Native
American cultures. 1st. ed. University of Texas Press, 1998.
MAYRING, Philipp
Einführung in die Qualitative Sozialforschung. 5. vyd.
Weinheim, Basel: BELTZ Verlag, 2002.
OAKLEY, Ann. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. [Orig.:
Sex, Gender and Society.]
RANZETTI, Claire M.; CURRAN, David J. Ženy, muži a společnost. Praha:
Karolinum, 2003.
SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka.
Bratislava: Ikar, 2005.
SLOBODA,
Zdeněk.
„Feminizace
jazyka
v homosexuální
komunitě“.
Gender, rovné příležitosti, výzkum, 3(4), 2002. 6-8
SLOBODA, Zdeněk. „Gay a lesbická média po roce 1989“, in HIML, P.,
SEIDL, J., SCHINDLER, F. Miluji tvory svého druhu. [pracovní název]
Praha: Host, 2012/v tisku.
SPENCEROVÁ, Tereza. Jsem tranďák! Praha: G plus G, 2003.
ŠMAUSOVÁ, Gerlinda. „Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze těla a
gender“. Sociální studia 7: Politika rodu a sexualální identity. 15-27
WEISS, Petr. Sexuální deviace. 1. vyd. Praha: Portál, 2002.
WEST, C. - ZIMMERMAN, D. „Doing gender“. Gender & Society, 1, 1987.
125-151
S t r a n a | 87
PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková (CZ)
SEXUÁLNÍ ORIENTACE JEDINCE VE SVĚTLE OSOBNOSTNÍCH PRÁV
Abstract:
The paper is a presentation of the approaches towards sexual orientation
of an individual in the society as realization of one of the basic human
rights, which is the right of free choice. It is focused on determination of
both universally recognized moral norms and subsequently their partial
reflection in legal norms and positive law in the Czech Republic.
Contemporary social reality points out the new social phenomena and
negative
manifestations,
once
often
stigmatized
topics,
such
as
homophobia, discrimination on the basis of sexual orientation, especially
in family, civil and labour law, suppressing inclusion in the society.
Keywords:
human rights, sexual orientation, homosexual, discrimination
Společnost v současné době prochází řadou změn. Rychlý rozvoj
společenských vztahů, vědy, informací, naše začleňování do evropských
sociálních
ekonomických
výchovného
klimatu,
a
politických
sociálního
struktur,
prostředí,
globalizace,
každodenní
změny
honba
za
uspokojováním životních potřeb, klade zvýšené nároky na současnou
generaci.
V souvislosti s výše uvedeným se zvyšují požadavky kladené na
výchovu dětí, mládeže, ale i dospělých, a to zejména k toleranci a
inklusivnímu přístupu. Hodnotová orientace jedince se přizpůsobuje
fenoménu globalizace, která zásadním způsobem ovlivňuje dimenze
společenského života, právní systém z toho nevyjímaje. Postupně dochází
ke
stírání
rozdílů
mezi
přirozenými
právy
a
právy
pozitivními,
v demokratických státech jsou katalogy základních lidských práv a svobod
součástí práva pozitivního. Vývoj moderního státu od poloviny 20. století
S t r a n a | 88
hodnotově proměnil vnímání pozitivní práva, a tím i vnímání kategorií
lidská důstojnost, spravedlnost, jako základů fungování moderní lidské
společnosti. Zároveň je akcentován princip lidské svobody a rovnosti. Tím
je také naplňováno jedno ze zásadních paradigmat současného práva –
omezení státní moci povinností respektovat a chránit základní lidská práva
a svobody občanů. Vývoj názorů na pojetí základních lidských práv a
svobod se tedy podstatně mění, mění se taktéž názor a vlastní nazírání na
otázky jejich interpretace a vlastní aplikace pozitivním právu. Bez ohledu
na jednoznačně a zásadně
přirozeněprávní
filozofická východiska
-
přirozenost práv, jejich nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a
nezcizitelnost, je nutné reagovat na implementaci lidských práv do
právních
úprav
národních,
evropských
a
mezinárodních
pozitivních
právních úprav.
V této
souvislosti
je
nutné
připomenout,
že
některé
novější
mezinárodní dokumenty obohacují pojetí a vynutitelnost základních
lidských práv natolik, že již nehovoříme o tzv. generacích lidských práv a
začíná
se
hovořit
podmíněnosti
o
lidských
tzv.
práv.
univerzalitě,
nedělitelnosti
Nejnovější
mezinárodní
a
vzájemné
dokumenty
a
supranacionální právní dokumenty pak nahrazují tradiční členění lidských
práv
a
svobod
novou
strukturou
as
akcentují
jejich
vzájemnou
podmíněnost. To se týká zejména Charty základních práv Evropské unie,
která
se
spolu
s Lisabonskou
smlouvou
stala
právně
závazným
dokumentem a vytvořila nové možnosti k institucionální a faktické
kontrole naplňování základních lidských práv.
V této souvislosti je tedy nutné připomenout zejména úvodní článek
Listiny základních práv a svobod, jenž
mimo jiné uvádí: „ Lidé jsou
svobodní a rovní v důstojnosti i v právech …..“
Uskutečňování tohoto objektivního práva/ práva existující v např.
v daném státě/ se pak naplňuje prostřednictvím práva subjektivního, tedy
užíváním jednotlivých lidských bytostí. V případě českého právního řádu je
základním předpokladem v úspěšnou realizaci a naplňování sexuality
S t r a n a | 89
občanský zákoník, dále pak zákon na ochranu osobních údajů, zákon o
zdraví lidu atd.
Při naplňování subjektivních práv je druhým limitujícím faktorem,
další atribut demokratického právního státu! Každý může činit, co není
zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá.“
Takto jsou tedy garantována nejenom práva, ale i povinnosti.
Výše uvedený exkursu s ideový a částečně teoretický naznačuje
základní právní východiska pro realizaci a ochranu základních lidských
práv, a to včetně práv sexuálních, jenž jsou vnímána
imanentně
k osobnosti každého jedince, lidské bytosti. Stát se tak stává garantem
přirozených práv člověka a je dokonce povinen poskytnou požadovanou
ochranu. Lidská práva, včetně práv sexuálních tak postupně stojí mimo
zásah státu, neboť jsou povětšině chráněna kogentními
normami
mezinárodního práva a taktéž práva unijního.
Tím byla postupně vytvořena jejich pomyslná autonomie i vůči
svrchovanosti jednotlivých států – např.
občanských a politických
mimořádné
situace,
v Mezinárodním paktu o
právech najdeme ustanovení ,v kterém ani za
např.
válečný
konflikt,
není
možné
přijmou
diskriminující opatření směřující k omezení základní lidských práv.
Má- li si člověk vytvořit pozitivní sebeobranu a identitu plnohodnotného
člena jakékoliv společnosti, je důležité ,mimo jiné nejen naplňovat literu
základních lidských práv, tedy i práv osobnostních a sexuálních, ale hledat
možnosti jeho začlenění do společnosti.
Proto se stále častěji v souvislosti se sexuální orientací člověka
hovoří o inkluzi ve společnosti, při níž se jedinci, kteří se od většiny
populace
z jakéhokoli
důvodu
odlišují,
nebili
izolováni,
ale
naopak
začleněni do všech běžných institucí společnosti, rodiny, školy, práce,
kultury, politického života .atd. Aby svou odlišnost, v tomto případě
sexuální orientaci nemuseli skrývat nebo se k ní za dramatických okolností
museli veřejně přihlašovat. Vytvořením společenských a legislativních
předpokladů společnost pak prokáže, že se snaží je přijmout a je pak také
S t r a n a | 90
naplňováno další základní lidské právo, že jsme si rovni.Inkluzívní
společnost pan není předpokladem, ale účelem lidské společnosti . Volání
po inkluzi , jako právu člověka zaznělo od obhájců lidských práv např.
v souvislosti s diskusí o inkluzívním vzdělávání na jednání v Salamance
v roce 1994 .Inkluze je vnímána jako zahrnutí a v širším pojetí příslušnost
k celku ..
Inkluze se tak stává prevencí před jakoukoliv diskriminací a vytváří
předpoklady k plnému naplnění ustanovení čl. 21 Listiny základních práv
Evropské
unie
2012/C326/02
který
uvádí:“
Zakazuje
se
jakákoli
diskriminace založená zejména na pohlaví rase, barvě pleti, etnickém
nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku
, náboženského
vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných
názorech,
příslušnosti
k národnostní
menšině,majetku,narození,
zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci. „
Nedílnou součástí emancipace člověka a plnohodnotného naplňování
osobnostních práv člověka je jeho sexualita
V dokumentech
světových organizacích a odborné literatuře se
setkáváme s různým pojetím, leč vždy se hovoří o typickém aspektu lidské
osobnosti, tedy i zde je jedinečná co do pojetí osobnostních práv, která se
projevu u člověka celý život a mimo jiné se projevuje
také v sexuální
orientaci jedince.
Sexuální a reprodukční práva, včetně práva na svobodnou volbu ,
spadají tak do katalogu základních lidských práv a svobod. Jejich
definování a specifikace ovšem narážejí na problematiku formálního
vyjádření přirozeného práva. Základní kodex sexuálních a reprodukčních
práv
/ označovaný též jako Charta sexuálních a reprodukčních práv/
přinesl s pohledu sledované problematiky osobnostních práv zejména
jasné vymezení právo na respektování tělesné integrity člověka., stejně
tak právo na svobodnou volbu partnera či partnerky stejně tak svobodné
a dobrovolné rozhodnutí o sexuálních vztazích mezi partnery.
S t r a n a | 91
Český občanský zákoník pak hovoří o tzv. všeobecném osobnostním
právu, v kterém je též zakomponováno právo na tělesnou a duševní
integritu každého jedince. Generální klauzule tohoto ustanoven í je pak
konkretizována v par. 11 a 12 Občanského zákoníku v platném znění a
vytváří tak formální rámec k realizaci osobnostních práv člověka, tedy
včetně práva na svobodné uplatňování vlastní sexuality.
Sexuální a reprodukční práva mají obdobně jako základní lidská
práva univerzální charakter. Je nutné připomenout, že k zásadnímu
posílení a formování sexuálních a reprodukčních práv v 60. letech
minulého století .za mezník pak bývá označováno jednání a výsledky
mezinárodní konference o lidských právech v Teheráně/1968/, zejména
pak
mezinárodní konference OSN o populaci a rozvoji v Káhiře /1994/,
kde byla mimo jiné také definována reprodukční práva.Výčet zásadních
světových a evropských setkání, která přispěla k obohacení sexuálních a
reprodukčních práv
by byl podstatně bohatší, a obsáhlejší , v této stati
jsou zmiňována pouze zásadní.
Česká republika se přijetím zákona č. 115/2006 Sb.z. významně
přispěla k posílení práv občanů se sexuální orientací k témuž pohlaví.
Legislativním
ukotvení se tak Česká republika
zařadila
k těm zemím,
které umožňují uzavírat párům registrované partnerství a vytváří tak
prostor pro rovnoprávné právní postavení ve všech oblastech občanského
života.
Dikce zákona pak ve svém §1odstavec 1. uvádí jasné vymezení
pojmu partnerství :“ registrované partnerství je trvalé společenství dvou
osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným zákonem
Právní norma jasně vymezuje práva, ale i povinnosti registrovaných
partnerů, a to včetně vzájemné vyživovací povinnosti, vzájemném
zastupování v běžných věcech, zaručuje též právo na informace o
zdravotním stavu partnera.
Zákon
upravuje
také
majetkové
poměry
mezi
registrovanými
partnery a otázky dědění, společného bydlení, sociálních dávek,.
S t r a n a | 92
Přesto, že zákon o registrovaném partnerství a jeho přijetí znamenal
zásad zvrat v dosud tabularizovaném tématu v české společnosti a
českém právním prostředí, řeší pouze zásadní otázky. Nicméně mnohé
aspekty soužití lidí se stejným pohlavím zůstává otevřených a mnohdy
dokonce stigmatizovaných.
V současné
době
je
diskutována
otázky
možnosti
adopce
či
pěstounské péče registrovanými partnery, vlnu diskusí vyvolává snaha o
uplatnění reprodukčních práv u lesbických žen.
Nedořešen je komplex otázek sociálních – vdovský a vdovecký
důchod v tomto případě důchod po zemřelém registrovaném partnerovi.
Na úpravu čekají i některá majetková práva – společný nájem bytu atd.
I nadále, a to vzhledem k atmosféře v celé společnosti, včetně politických
kruhů mnozí lidé tají svojí sexuální orientaci a pokud se k ní tzv. přihlásí,
není vždy reakce okolí adekvátní. Rodiče děti vydědí, společnost i nadále
mnohé diskriminuje, dochází ke stigmatizaci i ze strany státních orgánů –
např. teprve nedávno byla odstraněna ze zákon o občanských průkazek
povinnost na uvedení stavu – svobodný,svobodná, ženatý, vdaná,
rozvedený, rozvedená, registrovaný, registrovaná.
Současná dikce zákona tak hovoří pouze o možnosti evidence stavu,
nikoliv povinnosti.
Závěrem lze tedy konstatovat, že současná česká společnost usiluje
o to , aby kodifikace základních lidských práv svobod, mezi které patří jak
osobní svoboda, tak právo na tělesnou a duševní integritu, tedy také na
svobodný projev a naplňování sexuální orientace, byť je odlišná od
většiny, se stala nejen právní , ale i faktickou realitou.
Adekvátní kodifikace pozitivního vnitrostátního, mezinárodního a
evropského práva k tomu vytvářejí formální předpoklady, jejichž naplnění
záleží však na celé společnosti a na každém jednotlivci.
Celospolečenská diskuse a obdobná odborná fora, jako je tato
konference napomáhají, dle mého soudu k tomu, aby se přirozená lidská
práva, včetně sexuálních a reprodukčních tak stala běžnou součástí
každodenního života člověka v demokratické společnosti.
S t r a n a | 93
Literatura:
BOBEK,
M.,
BOUČKOVÁ,
P.,
KŮHN:
Rovnost
a diskriminace.
Praha:C.H.Beck,2001
JAROŠOVÁ,
P.:
Homosexualita
v názorech
současné
společnosti.
Praha:Karolinum 2000.ISBN 80-7184-954-5
KRATOCHVÍL, J.: Sociální práva v Evropské úmluvě na ochranu lidských
práv
a
mezinárodního
paktu
o
občanských
a
politických
právech.Praha:Univerzita Karlova, Právnická fakulta 2010
ZÁKON č. 115/2006 Sb.z. v platném znění
ZÁKON č. 2/1993 Sb.z. v platném znění
ZÁKON č. 198/2009 Sb.z.
Kontakt:
PhDr. Mgr. Zdeňka Vaňková
M. Majerové 745/11
674 01 Třebíč Institut mezioborových studií Brno
Česká republika
[email protected]
603 416168
S t r a n a | 94
doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD., doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc.
(SK)
VÝZNAMY
PRIPISOVANÉ
SEXUALITE
V KONTEXTE
SÚČASNEJ
SEXUÁLNEJ MORÁLKY30
Abstrakt:
V príspevku komparujeme parciálne výsledky dvoch výskumných štúdií,
ktoré sa týkajú významov, ktoré sú pripisované sexualite u mužov a žien
mladšieho
dospelého
veku
v kontexte
zmien
v sexuálnej
morálky
v súčasnosti. Prezentujeme len úzky výsek z výsledkov dvoch širších
výskumov,
ktoré
boli zamerané
na zisťovanie
vybraných aspektov
sexuálnych biografií a sexuálnych životných štýlov mužov a žien na
Slovensku (a parciálne aj v Českej republike).
Kľúčové slová:
Sexualita.
Sexuálna morálka. Sexuálne významy. Hodnoty. Normy.
Partnerský vzťah. Etika.
Úvod
Významy sexuality úzko súvisia s hodnotami a normami spoločnosti
a
jej
socio-ekonomickými
pripisované
na
vzťahmi.
individuálnej
Významy,
úrovni, tak
ktoré
odrážajú
sú
sexualite
svoje
historické
z historického
hľadiska
a kultúrne ukotvenie.
Súčasné
predstavy
o sexualite
sú
zvláštnosťou. To, čo je chápané pod pojmom sexualita a čo je s ňou
spájané, tzn. sexualita ako prejav lásky, intimita, základ vzťahu, ako
30
Text vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 2/0015/12: Životné štýly,
normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej spokojnosti a spoločenskej
prospešnosti.
S t r a n a | 95
obzvlášť dôležitá oblasť pre životné šťastie a pod., je podľa Schmidta
2004(a) historicky relatívne nový fenomén.
Podľa Bianchiho (2011) však existuje len veľmi málo štúdií o tzv.
subjektívnom význame sexu, teda o tom, čo vlastne sex pre ľudí
znamená. Pritom sa ukázalo, že subjektívny význam sexu je úzko spojený
s odlišnosťami v sexuálnych scenároch jednotlivých osôb (teda s tým, čo v
oblasti
sexu
robia),
ako
aj
s
ich
sexuálnou
spokojnosťou,
resp.
nespokojnosťou. Celkovo sa ukazuje, že subjektívne významy sexuality
ovplyvňujú sexuálne správanie mužov a žien (Bianchi, 2011, sekundárne:
Vernarcová, 2004, 2010, Janiš, 2010, 2008, špecificky u rómskej mládeži
napr.
Selická,
2008,
u zamestnancov
a zamestnankýň
pracujúcich
s osobami s mentálnym postihnutím Mandzáková, 2011, 2010, v školskom
prostredí napr. Rovňanová, 2010, 2012 a i.)
Jednu z kategorizácií významov, ktoré ľudia pripisujú sexu, predložil
Bianchi (2011):
1. Sex ako niečo, čo je neoddeliteľné a nevyhnutne spojené s
partnerstvom, intimitou, láskou. Je to konceptualizácia sexu, ktorá
je podriadená rozvinutiu partnerského a intímneho vzťahu. Význam
vzťahu dominuje nad významom (a hodnotou) sexu. Sex bez
partnerského vzťahu, resp. mimo neho je nepredstaviteľný.
2. Sex ako niečo, čo predstavuje osobné potešenie, teda vlastné
uspokojenie
(sex
je
zdrojom
vzrušenia,
experimentovania
a
uspokojenia). Dominuje hedonistické zameranie, konzumnosť v
intimite. Kvalita sexu môže vzrásť, ak je v emočne uspokojujúcom
partnerskom vzťahu, ale nie je to nevyhnutná podmienka.
3. Sex je viac potešením partnera/partnerky než zdrojom vlastného
potešenia. Subjekt, ktorý má z najrôznejších dôvodov zníženú
potrebu sexuálneho uspokojenia, realizuje sex ako nástroj rozvíjania
a udržiavania partnerského vzťahu, sex je riadenou potrebou toho
druhého.
S t r a n a | 96
4. Sex je prostriedkom na vylepšenie obrazu o sebe (schopnosť získať
partnera/partnerku na sex je zdrojom sebapotvrdenia, umožňuje
pocit osobného úspechu). Toto je konceptualizácia sexu typická pre
„lovcov a lovkyne“, ktorí/é nachádzajú uspokojenie v tom, že dokážu
získať
na
sex
stále
nových
partnerov/partnerky.
Kritériom
uspokojenia nie je teda samotný sex, ale získavanie priazne
sexuálnych objektov. Realizácia daného skriptu je charakteristická
akousi
permanentnou
získaním
implicitnou
sexuálneho
vzťahovou
objektu
na
nespokojnosťou
sex
–
vlastne
vykonávateľ/vykonávateľka tohto skriptu stráca záujem o objekt,
pretože dosiahol/a, čo chcel/a a ďalšie uspokojenie môže priniesť len
ďalší objekt.
Inou typológiou, vychádzajúc z Plummera (1995), je Schmidtova
typológia (2004(b), ktorý identifikoval v rozprávaniach troch generácií31
mužov a žien v Nemecku vo vzťahu k významu, ktorý je sexualite
pripisovaný, tieto:
1. príbehy o intimite – poukazujú na to, že sexualitou môže byť
vyjadrená a vytvorená blízkosť, istota, náklonnosť a dôvera; tým je
sexualita
definovaná
ako
médium,
produkt
a producent
žitej
intimity, jadra čistého vzťahu;
31
Autori rozlišujú tri generácie (Schmidt et al., 2003):
- predliberálna generácia – muži a ženy narodení/é v roku 1942, svoju
mladosť strávili koncom 50. a začiatkom 60. rokov a obdobie
mladšej dospelosti prežívali počas sexuálnej liberalizácie;
- generácia sexuálnej revolúcie – muži a ženy narodení/é v roku 1957,
svoju mladosť strávili v 70. rokoch, keď bola sexuálna liberalizácia
na vrchole a začínal (feministický) rodový diskurz;
- generácia
sexuálneho
sebapotvrdenia,
resp.
rodového
zrovnoprávnenia (vychádzajúc z Haavio-Manilla et al., (2002) –
muži a ženy narodení/é v roku 1972, svoju mladosť strávili koncom
80. a začiatkom 90. rokov, vyrastali po liberalizačnom nápore
v období, keď dievčatá, resp. ženy stále silnejšie požadovali rovnaké
práva a možnosti aj v sexualite.
S t r a n a | 97
2. príbehy „sex patrí jednoducho k tomu“ – sex patrí k základnému
kameňu vzťahu, bez sexu by to bolo len priateľstvo, sex je teda
znakom výnimočnosti intímnych vzťahov – tieto príbehy sú časté vo
všetkých troch generáciách;
3. príbehy o rozkoši a zábave – sex je podľa nich niečo krásne,
rozkošné, potešujúce, uvoľňujúce, pôžitok pre zmysly; tieto príbehy
sú časté vo všetkých troch generáciách;
4. príbehy o vyrovnaní a blahu – sexualita napomáha všeobecnému
blahu a harmónii, prispieva k vyrovnanosti a duševnému zdraviu;
tieto príbehy sú typické pre najstaršiu generáciu;
5. pudové
príbehy
–
tematizujú
odbúravanie
pudovej
energie
a napätia; tieto príbehy sú vo všetkých generáciách veľmi zriedkavé.
Výskumné zistenia prvej štúdie
Nami realizovaný (starší) výskum32 (resp. jeho časť) bol zameraný
na zisťovanie súvislostí medzi postojovými mikrodiskurzami o sexualite
a individuálnym
konštruovaním
sexuálnych
biografií
mužov
a
žien
mladšieho dospelého veku. V príspevku sa zameriavame len na výsledky,
týkajúce sa významov, ktoré sú pripisované sexualite.
Výskumný súbor a metóda
Výskumný súbor tvorili muži a ženy mladšieho dospelého veku (20
- 30 rokov) - denné/í a externé/í študentky a študenti UKF v Nitre a jej
detašovaných
pracovísk
-
v počte
324
(n=324).
Vzorka
nebola
reprezentatívna. Vo výskumnom súbore prevažovali ženy.
Vo výskume boli použité viaceré metódy zboeru dát (dotazník,
sématický diferenciál, viaceré škály na posúdenie sexuálneho správania
32
Výsledky tohto výskumu sú v ucelenejšej podobe
Marková (2007).
publikované v:
S t r a n a | 98
a postojové
škály
a i.),
tu
však
uvádzame
výsledky
získané
prostredníctvom nami zostaveného dotazníka.
Výsledky
Vo výskume sme z hľadiska jednotlivých typov sexuálnych biografií
identifikovali tieto významy sexuality:
- sexualita ako potreba;
- sexualita ako základ, súčasť partnerského vzťahu;
- sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na opačné pohlavie;
- sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia intimity a/alebo lásky;
- sexualita ako krásny, rozkošný zážitok;
- sex
ako
relax,
uvoľnenie,
odbúravanie
stresu,
napomáha
vyrovnanosti;
- sexualita ako boží dar;
- iné33.
Hoci je táto kategorizácia zúžením celkového obrazu, možno vidieť,
že v rámci rozmanitých typov sexuálnych biografií34
vystupujú do
popredia iné významy sexuality (tab. 1). Tiež sa ukazuje, že aj na
Slovensku sme zistili také významy spájané so sexualitou, aké sú v súlade
s tézami a zisteniami Plummera (1995) a Schmidta (2004(b) – napr.
sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia intimity, sexualita ako
krásny, rozkošný zážitok a pod., kým napr. ponímanie sexuality ako
božieho daru sme identifikovali len v našom výskume (čo môže súvisieť so
slovenským konzervatívnym prostredím). Ďalšie diferencie sú napr. vo
33
Medzi „iné“ boli zaradené také odpovede, ktoré boli individuálne
a nebolo možné ich zatriediť do niektorej z vytvorených kategórií
odpovedí.
34
Typológia sexuálnych biografií: 1 – Nesexuálne biografie; 2 – Vzťahovo
vzdialené sexuálne biografie; 3 – Monogamné sexuálne biografie; 4 –
Seriálne – dlhé sexuálne biografie; 5 – Seriálne – krátke sexuálne
biografie; 6 – Promiskuitné sexuálne biografie.
S t r a n a | 99
frekvencii výskytu jednotlivých významov – zatiaľ čo podľa zistení
Schmidta (2004(b) napr. v Nemecku nie sú tzv. pudové koncepty
sexuality príliš časté, na Slovensku sa takéto významy vyskytujú častejšie
a pod.
V tabuľke č. 1 sú tieto významy, ktoré pripisujú sexualite opýtaní/é
muži
a ženy
mladšieho
dospelého
veku
(n=324),
uvedené
podľa
jednotlivých typov sexuálnych biografií (zoradené podľa poradia). Poradie
podľa množstva frekvencií vo vzťahu k jednotlivým typom sexuálnych
biografií ukazuje,
že
muži a ženy nesexuálnych biografií, ako
aj
monogamných sexuálnych biografií ponímajú sexualitu predovšetkým vo
význame príťažlivosti dvoch ľudí a v zmysle základu, resp. súčasti vzťahu,
pričom v nesexuálnych biografiách je sexualita spájaná prevažne s
manželským vzťahom. Uvedené môže naznačovať, že v tomto chápaní sa
sexualita stáva predovšetkým znakom ľúbostných vzťahov. Sexualita
v poňatí božieho daru a často zviazaná s reprodukčnou funkciou je
dominantou výlučne u respondentov a respondentiek zaradených do
nesexuálnych sexuálnych biografií. Muži a ženy vzťahovo vzdialených
sexuálnych
biografií,
a promiskuitných
seriálnych
sexuálnych
–
krátkych
biografií
sexuálnych
pripisujú
sexualite
biografií
najmä
pozitívne, príjemné zážitky a rozkoš, ako aj funkciu prirodzenej potreby,
ktorú treba uspokojiť. Z uvedeného môže vyplývať, že ponímanie sexuality
vo význame potreby, resp. koncept „pudu“ ešte nie je prekonaný (ako sa
domnieva
Schmidt
(2004(b)
a predpokladáme,
že
ním
môžu
byť
pravdepodobne ospravedlňované aj rôzne sexuálne skúsenosti (napr.
promiskuita, nevera a i.). Sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia
intimity a/alebo lásky je typická pre seriálne – dlhé sexuálne biografie, ale
vyskytuje sa aj v monogamných sexuálnych biografiách a promiskuitných
sexuálnych biografiách. V tejto súvislosti opýtaní/é muži a ženy rozličnými
spôsobmi opisujú, že sexualitou môže byť vyjadrená, príp. vytvorená
blízkosť, intimita, láska a pod.
S t r a n a | 100
Tab. 1: Významy, ktoré sú pripisované sexualite podľa typov
sexuálnych biografií
Sexuálne
biografie
Odpovede
1. sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na
opačné pohlavie
Nesexuálne
2. sex je základ, súčasť partnerského vzťahu
biografie
3. sexualita ako boží dar
4. sexualita ako potreba
1. sexualita ako krásny, rozkošný zážitok
2. sexualita ako potreba
3. sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia
Vzťahovo
intimity a/alebo lásky
vzdialené
4. sex je základ, súčasť partnerského vzťahu
sexuálne
biografie 5. sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na
opačné pohlavie
6. sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie
stresu, napomáha vyrovnanosti
1
.sex je základ, súčasť partnerského vzťahu
2sexualita ako príťažlivosť dvoch ľudí, orientácia na
.opačné pohlavie
Monogamné
3
sexuálne
.sexualita ako krásny, rozkošný zážitok
biografie
4
.sexualita ako potreba
5sexualita ako priestor vytvorenia a vyjadrenia
.intimity a/alebo lásky
2
.sex je základ, súčasť partnerského vzťahu
3
Seriálne – .sexualita ako potreba
dlhé
sexuálne .opačné pohlavie
biografie 5
6sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu,
.napomáha vyrovnanosti
7
.iné
%
3,5%
3,0%
2,3%
1,6%
5,4%
4,2%
2,1%
1,6%
1,4%
1,2%
5,2%
3,7%
2,8%
2,3%
2,3%
4,4%
3,7%
3,5%
3,3%
3,3%
2,8%
0,7%
S t r a n a | 101
Tab. 1 - pokračovanie: Významy, ktoré sú pripisované sexualite
podľa typov sexuálnych biografií
1
2
Seriálne – 3sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu,
krátke
sexuálne 4
biografie .sex je základ, súčasť partnerského vzťahu
.opačné pohlavie
1
2
Promiskuitné
sexuálne
biografie
.opačné pohlavie
5sexualita ako relax, uvoľnenie, odbúravanie stresu,
6
.iné
4,4%
3,7%
2,6%
2,3%
2,1%
0,7%
5,6%
5,2%
3,7%
3,0%
0,9%
0,9%
Výskumné zistenia druhej štúdie
V rámci komplexnejšieho výskumu35, ktorý sa týkal vybraných
aspektov
sexuálnych
životných
štýlov
mužov
a žien
na
Slovensku
(a parciálne aj v Českej republike), sme sa okrem iného snažili zistiť
hodnotové aspekty, významy pripisované sexualite u mužov a žien
mladšieho dospelého veku.
35
Pozri bližšie v: Marková (2012), Lukšík, Marková (2012).
S t r a n a | 102
Výskumný súbor a metóda
Výskumný súbor tvorilo spolu 531 účastníkov a účastníčok výskumu
mladšieho dospelého veku (20-30 rokov) zo Slovenska – denných
a externých
študentov
a študentiek
Univerzity
Konštantína
Filozofa
v Nitre, Univerzity Komenského v Bratislave, Univerzity Mateja Bela
v Banskej Bystrici, Prešovskej univerzity v Prešove a ich detašovaných
pracovísk.
Vzorka
nebola
reprezentatívna.
Vo
výskumnom
súbore
prevažovali ženy.
Časť výskumu, z ktorej výsledky uvádzame v tomto príspevku, bol
realizovaný dotazníkovou metódou (celkovo boli ale využité aj iné
kvalitatívne a kvantitatívne metódy- napr. fócusové skupiny, interview,
škály
na
posúdenie
sexuálneho
správania,
postojové
škály,
škála
sexuálnej spokojnosti a pod.).
Výsledky
U účastníčok a účastníkov výskumu sme zisťovali, aké významy
opýtaní/é muži a ženy pripisujú sexualite – čo pre nich sexualita znamená.
V tabuľke
č.
2
sú
odpovede
účastníkov
a účastníčok
výskumu
kategorizované a následne je vyjadrené percentuálne zastúpenie odpovedí
vzhľadom k danej kategórii. Celkovo z odpovedí vyplynulo 20 kategórií
významov, ktoré sú spájané so sexualitou:
1-
dôležitá a prirodzená súčasť partnerského života, vzťahu, príp.
upevňuje partnerstvo/manželstvo
2-
blízkosť, intimita, intímne zblíženie, intímna blízkosť
3-
uspokojenie, radosť, pôžitok, šťastie
4-
vášeň
5-
láska
6-
porozumenie
7-
príťažlivosť
S t r a n a | 103
8-
túžba po partnerovi/partnerke
9-
prirodzená potreba človeka, príp. pud, kt. musí byť uspokojený,
biologická potreba
10- nie je pre mňa dôležitá, neznamená pre mňa veľa
11- sex a všetko čo s ním súvisí, erotika
12- spoznávanie seba aj partnera/ky
13- spôsob vyjadrenia pocitu, lásky k partnerovi/partnerke
14- neviem to slovne popísať
15- sexuálna orientácia
16- dar od boha
17- romantika
18- vzťah dvoch ľudí, vzťah muža a ženy
19- pohlavný styk s človekom, ktorého milujem
20- iné.
Ako dokladajú výsledky uvedené v tabuľke č. 2, najčastejšie
uvádzanou odpoveďou bolo ponímanie sexuality ako prirodzenej súčasti
vzťahu, ale aj ako konceptu pudu, alebo biologickej potreby, tiež sexualita
v prepojení s blízkosťou, intimitou, láskou, ale aj s uspokojením, pôžitkom
a radosťou.
Priamo
sa
význam
sexuality
neobjavuje
previazaný
s reprodukciou ani v jednej z uvedených kategórií odpovedí, nepriamo
možno usudzovať o prepojení na koncept pudu a biologickej potreby.
Uvedené výsledky však poukazujú na to, že sexualita je u účastníkov
a účastníčok
viac
spájaná
s inými
atribútmi,
napr.
vzťahovými,
hedonistickými a pod., ako napr. s reprodukciou. Tiež sa objavujú rôzne
romantické koncepcie a zreteľný je aj vplyv sexuologického diskurzu
v konštrukciách sexuality.
S t r a n a | 104
Tab.2: Významy pripisované sexualite
Kategórie
Významy pripisované sexualite
Percentá
Dôležitá a prirodzená súčasť partnerského života,
vzťahu, príp. upevňuje partnerstvo/manželstvo
29%
Blízkosť, intimita, intímne zblíženie, intímna blízkosť
15%
Uspokojenie, radosť, pôžitok, šťastie
8%
Vášeň
2%
Láska
9%
Porozumenie
3%
Príťažlivosť
1%
Túžba po partnerovi/partnerke
2%
Prirodzená potreba človeka, príp.
pud, kt. musí byť uspokojený, biologická potreba
14%
Nie je pre mňa dôležitá, neznamená pre mňa veľa
2%
Sex a všetko čo s ním súvisí, erotika
4%
Spoznávanie seba aj partnera/ky
1%
Spôsob vyjadrenia pocitu, lásky k partnerovi/ke
3%
Neviem to slovne popísať
1%
Sexuálna orientácia
2%
Dar od Boha
1%
Romantika
1%
Vzťah dvoch ľudí, vzťah muža a ženy
1%
Pohlavný styk s človekom, ktorého milujem
1%
Iné
2%
S t r a n a | 105
Závery
Hoci sa vo významoch pripisovaných sexualite ukazujú aj také, ktoré
akcentujú blízkosť, intimitu alebo sexualitu vo význame zábavy a pod., na
Slovensku sú časté aj tie, ktoré sú spájané s tradičnou pudovou
predstavou či sexuálnou orientáciou a pod. Aj podľa našich ďalších zistení
(Marková, 2007, 2012) ešte nie je prekonané ponímanie „pudu“ ako
vedúcej metafory v prospech oddramatizovanej predstavy o sexualite ako
možnosti rozkoše, ktorou môžeme disponovať pragmaticky, autonómne
a nápadito. Schmidtov (2004(c) predpoklad, že sex je dnes zbavený
falošného zmyslu a je odmystifikovaný, oddramatizovaný a pragmatický,
nebol v našich výskumoch potvrdený. Naše výsledky poukazujú skôr na
to,
že
významy
pripisované
sexualite
odrážajú
ich
ukotvenie
v prevládajúcich spoločenských diskurzoch o sexualite.
Ukazuje sa, že na to, aby sme porozumeli významom, ktoré
sexualita môže nadobúdať, je potrebné analyzovať ich v kontexte širších
sociálnych, kultúrnych, morálnych a i. rámcov a na individuálnej rovine
v rámci rôznych aspektov, s ktorými je spojená (napr. predstavy
o partnerstve a láske, sexuálnej morálke a pod.).
S t r a n a | 106
Literatúra:
BIANCHI, G. 2011. Subjektivnost sexuality : Diskursy sexuality, sexuální
spokojenost,
významy
sexu,
motivy
sexuálního
debutu
a sociální
ospravedlnení rizikového sexu. In: ŠULOVÁ, L. – FAIT T. – WEISS, P.
a kol. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Praha: MAXDORF, 2011,
p. 130–146. ISBN 978-80-7345-283-4.
HAAVIO-MANNILA, E. – KONTULA, O. - ROTKIRCH, A. 2002. Sexual
lifestyles in the Twentieh Century : A research study. New York: Palgrave,
2002. ISBN 0-33379-4184.
JANIŠ, K. 2010. Modely partnerského soužití a představy mladých lidí o
budoucím partnerském soužití. In. MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné
štýly v ich sociálnych súvislostiach. Nitra: UKF, 2010, s. 42-53. ISBN 97880-8094-842-9.
JANIŠ,
K. 2010. Ukázka motivace
v oblasti sexuální výchovy. In.
MITLÖHNER, M. (Ed.) 18. celostátní kongres k sexuální výchově v České
republice. Pardubice: SPRSV, 2010, s. 55 - 66. ISBN 978-80-904290-2-4.
JANIŠ, K. 2008. Představa středoškoláků o svém budoucím partnerském
soužití. In: SVATOŠ, T., DOLEŽALOVÁ, J. Pedagogický výzkum jako
podpora proměny současné školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s.
911 – 916. ISBN 978-80-7041-287-9
LUKŠÍK, I. – MARKOVÁ, D. 2012. Čo posilňuje ašpirácie mať deti u mužov
a žien na Slovensku - Sekundárna analýza dát z výskumu sexuálnych a
partnerských životných štýlov. In: MARKOVÁ, D. – ROVŇANOVÁ, L. (Ed.).
Sexuality V. : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica: UMB,
2012, p. 114-134. ISBN 978-80-557-0379-4.
S t r a n a | 107
MANDZÁKOVÁ, S. 2011. Zvyšovanie kvality sexuálneho a partnerského
života osôb s ťažším mentálnym postihnutím. Prešov: Pedagogická fakulta
Prešovskej univerzity v Prešove, 2011. ISBN 978-80-555-0455-1.
MANDZÁKOVÁ,
S.
2010.
Sexuálny
životný
štýl
klientov
s ťažším
mentálnym postihnutím v domovoch sociálnych služieb na Slovensku. In:
MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné štýly v ich sociálnych súvislostiach.
Nitra: UKF, 2010, s. 224-240. ISBN 978-80-8094-842-9.
MARKOVÁ, D. 2007. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej
diverzity a variability. Bratislava: Regent, 2007. ISBN 978-80-88904-595.
MARKOVÁ,
D.
2012.
O sexualite,
sexuálnej
morálke
a súčasných
partnerských vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012, 262. s. ISBN 978-8089148-76-9.
PLUMMER, K. 1995. Telling Sexual Stories: Power, Change and Social
Worlds. London, New York: Routledge, 1995. ISBN 0-415-10295-2.
ROVŇANOVÁ,
L.
2010.
Profesijné
kompetencie
v
práci
súčasného
slovenského učiteľa. In: Humanum - International Social and Humanist
Studies. Warszawa : Instytut Wydawniczy Humanum, 2010, No. 5 (2), p.
413 –432. ISSN 1898-8431.
ROVŇANOVÁ, L. 2012. Sexuálna výchova v kontexte školskej reformy. In:
ROVŇANOVÁ, L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I.: Sexuálna výchova v
kontexte ľudských práv. Bratislava: Spoločnosť pre plánované rodičovstvo,
2012, s. 30 – 44. ISBN 978-80-970902-2-7.
S t r a n a | 108
SELICKÁ, D. 2008. Sociálno-výchovná práca v rómskej rodine. In:
InteRRa 5. Nitra: UKF, 2008, s. 585-588. ISBN 978-80-8094-314-1.
SCHMIDT,
G.
2004(a).
Das
neue
„Der,
Die,
Das"
:
Über
die
Modernisierung des Sexuellen. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2004. ISBN
3-89806-311-9.
SCHMIDT, G. 2004(b). Beziehungsbiographien im Wandel : Von der
sexuellen zur familiären Revolution. In: RICHTER-APPELT, H. – HILL, A.
(Hrsg).
Geschlecht
zwischen
Spiel
und
Zwang
:
Beiträge
zur
Sexualforschung. Gießen: Psychosozial-Verlag, 2004, p. 275–294. ISBN 389806-362-3.
SCHMIDT, G. 2004(c). Sexualität und Kultur : Soziokultureller Wandel der
Sexualität. In: HORNUNG, R. – BUDDEBERG, C. – BUCHER, T. (Hrsg.).
Sexualität im Wandel. Zürich: VDF Hochschulverlag AG an der ETH Zürich,
2004, p. 11–28. ISBN 3-7281-2886-4.
SCHMIDT, G. – STARKE, K. – MATTHIESEN, S. – DEKKER, A. – STARKE, U.
2003. Beziehungsformen und Beziehungsverläufe im sozialen Wandel :
Eine empirische Studie an drei Generationen. In: Zeitschrift für Sexualforschung, 2003, heft 03, vol.16, p. 195–231. ISSN 0932-8114.
VERNARCOVÁ, J. 2004. Sexualita adolescentov - postoje, názory a mýty.
In:
Zdravie,
morálka,
identita
adolescentov.
Zborník
vedeckých
príspevkov. 9.12.2004. Nitra: UKF, 2004. ISBN 80-8050-787-2.
VERNARCOVÁ,
J.
2010.
Štýl
identity
adolescentov/adolescentiek
v
kontexte sexuality. In: MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexuálne životné štýly v ich
sociálnych súvislostiach. Nitra: UKF, 2010. ISBN 978-80-8094-842-9.
S t r a n a | 109
VERNARCOVÁ, J. 2010. Vplyv programu sexuálnej výchovy na štýly
identity adolescentov/adolescientiek. In: MARKOVÁ, D. (Ed.) Sexualities
IV. : Zborník vedeckých príspevkov. Bratislava: Univerzita Komenského,
2010. ISBN 978-80-223-2960-6.
Kontakt:
doc. PhDr. Dagmar Marková, PhD.
Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky
Filozofická fakulta
Univerzita Konštantína Filozofa
Hodžova 1, 949 74 Nitra
e-mail: [email protected]
doc. PhDr. Ivan Lukšík, CSc.
Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV
Slovenská akadémia vied
Klemensová 19, 813 64 Bratislava
S t r a n a | 110
MUDr. Michal Kliment, CSc. (SK)
SEXUÁLNE
A REPRODUKČNÉ
PROGRAMU
ZDRAVIE
POPULAČNEJ
V KONTEXTE
KONFERENCIE
AKČNÉHO
ORGANIZÁCIE
SPOJENÝCH NÁRODOV
V septembri 2014 uplynie 20 rokov od Populačnej konferencie OSN,
ktorá
sa
konala
v Káhire
v roku
1994.
(ICPD,
Cairo,
1994)
(http://www.un.org/popin/icpd2.htm)
Tu boli
v emotívnych diskusiách zástupcov krajín z celého sveta
s rôznou kultúrou,
náboženstvom a
stupňom ekonomického
rozvoja,
definované problémy súčasného sveta a hľadali sa optimálne návrhy na
ich riešenie a prevenciu. Konsenzus nebolo jednoduché dosiahnuť, nakoľko
sa v rôznych krajinách sveta, rôznych kultúrach zásadne líšia názory
hlavne na oblasť vzťahu mužov a žien, miesta žien v spoločenskej
hierarchii, na ich vzdelávanie a ľudské práva, ako aj všeobecne na ľudskú
sexualitu. Napriek tomu však boli napokon navrhnuté riešenia prijaté
konsenzom a zhrnuté v Akčnom programe z tejto konferencie, hoci s jej
znením nesúhlasili niektoré fundamentalistické krajiny arabského sveta,
predstavitelia
„akčného
Svätej
programu“
stolice
sa
a s pomedzi
však
zaviazali
krajín
EU
rešpektovať
Malta.
aj
Princípy
zástupcovia
Slovenska podpisom pod tento dokument. Program of Action of the
International Conference on Population and Development - (ICPD - Cairo
1994)
United
Nations,
New
York,
1995)
http://www.iisd.ca/Cairo/program/p00000.html
Konferencia v Káhire objasnila vzájomnú prepojenosť populačného
rastu
s
nepriaznivými
zmenami
v životnom
prostredí,
chudobou,
sociálnymi problémami ľudí, vnútornou aj medzinárodnou migráciou
a nárastom medzinárodného napätia. Problémy populačného rastu boli
analyzované v kontexte so stratégiou trvalo udržateľného rozvoja sveta,
v kontexte
s
novo
definovaným
reprodukčným
zdravím
a
s
reprodukčnými ľudskými právami, ktoré boli na pôde OSN akceptované už
S t r a n a | 111
v 60 rokoch 20 storočia. Preto je v dokumentoch OSN za podmienku
kontroly plodnosti označený rešpekt k slobodnej voľbe každého človeka
týkajúcej sa intímnej oblasti jeho života.
Population, reproductive rights and reporoductive health with special
reference to HIV/AIDS, A Concise Report. United Nations, New York 2004:
81.
Reprodukčné zdravie treba považovať za bohatstvo každého národa
a každý štát má preto povinnosť ho chrániť. Je ohrozované v rôznych
fázach života rôznymi faktormi: sexuálnym zneužívaním v najmladšom
veku, pohlavne prenosnými infekciami, neželanými tehotenstvami, rizikom
nebezpečných, ilegálnych potratov, nútenou prostitúciou, materskou
úmrtnosťou,
onkologickými
ochoreniami
pohlavných
orgánov
a špecifickými problémami pohlavných orgánov v séniu. (graf.1)
Graf. 1. K. Kunz: Graph of life: What influence reproductive health?
Entre Nous,The European Family Planning Magazine,No.32/May 1996,
pp.3-4.
S t r a n a | 112
Štáty, ktoré
rizikové
faktory
poznajú a počítajú s nimi, majú
možnosť ich nepriaznivý dopad aktívnymi, cieľavedomými opatreniami
obmedziť. Svetová zdravotnícka organizácia (SZO) preto vytvorila pre
svoje členské krajiny všeobecné doporučenia, pre implementáciu záverov
Káhirskej konferencie, do podoby národných programov sexuálneho
a reprodukčného zdravia.
Introducing WHO’s reproductive health guidelines and tools into national
programmes. Principles and processes of adaptation and implementation
Geneve : WHO, 2007. 25 p.
Z doporučení
SZO a Medzinárodnej federácie gynekológov
a pôrodníkov (FIGO) vyplývajú princípy, na ktorých má byť štátna
politika postavená:
1. aby sa deti mohli chrániť pred sexuálnym zneužívaním, pred
pohlavne prenosnými infekciami, pred neželanými tehotenstvami
musia mať informácie, ktoré im má v primeranej podobe zabezpečiť
štátny vzdelávací systém- formou sexuálnej výchovy.
2. Aby sa ľudia mohli chrániť pred sexuálne prenosnými infekciami,
pred
neželaným
tehotenstvom,
mali
zabezpečenú
starostlivosť
v tehotenstve, onkologickú prevenciu a liečbu ako aj špecifickú
starostlivosť o problémy v séniu, má štát zabezpečiť primeranú sieť
služieb
zameranú
na
komplexnú
ochranu
sexuálneho
a reprodukčného zdravia.
3. Aby
neboli
ženy
vystavené
riziku
nebezpečných,
nelegálnych
potratov a potratovej turistike, má štát orientovať svoju politiku na
ich prevenciu, ale zachovať legálny status tohto výkonu.
4. Vzhľadom k tomu, že je vzťah medzi chudobou, absenciou vzdelania
a počtom
detí,
považuje
Svetová
zdravotnícka
organizácia
za
dôležité aby štát odstraňoval ekonomické bariéry k dostupnosti
k službám a prostriedkom plánovaného rodičovstva.
http://www.who.int/reproductivehealth/en/
http://www.un.org/millenniumgoals/
S t r a n a | 113
Na Slovensku závery Akčného programu OSN odmietla biskupská
konferencia Slovenska a predstavitelia tzv. Fóra života.
V odôvodnení
negatívneho postoja uviedli nekonkrétnu výhrada o údajnom sprisahaní
proti životu. Ako dôvod pre svoj odpor proti zavedeniu sexuálnej výchovy
uvádzajú,
že vyzýva
k predčasnému
štartu
sexuálneho
života
a
v súvislosti s odporom k antikoncepcii zase výhradu, že zvyšujú počet
potratov, hoci presný opak je pravdou. V krajinách
kde je zavedená
povinná sexuálna výchova je neskorší štart sexuálneho života, nižší výskyt
potratov
a tehotenstiev
tínedžerov,
ako
aj
nižší
výskyt
sexuálne
prenosných infekcií.
Population reproductive rights and reproductive health with special
reference to HIV/AIDS: a concise report. New York : United Nations, 2004.
81 p. ISBN 9211 513731.
Tam kde je nárast počtu užívateliek antikoncepcie, nastáva
dramatický pokles počtu interrupcií tehotnosti. Dokazuje to aj vývoj
až
za
posledných temer 20 rokov aj na Slovensku.
Graf.2. Vývoj potratov na Slovensku na 1000 žien vo veku 15-44 rokov.
(Štatistická ročenka SR 2011)
S t r a n a | 114
Ako alternatívu otvorenej sexuálnej výchovy ponúkajú odporcovia
Akčného programu káhirskej konferencie OSN náboženskú výchovu
a pohlavnú zdržanlivosť. Odmietajú informácie o možnosti ochrany pred
neželaným
tehotenstvom
a pred
sexuálne
prenosnými
infekciami.
Abstinenčný princíp je súčasťou oficiálnej vzdelávacej doktríny v USA.
Americké dievčatá, ktoré sú vzdelávané v duchu abstinencie ako jedinej
správnej cesty, otehotnejú štyrikrát častejšie, ako nemecké. V porovnaní s
francúzskymi rovesníčkami porodí päťkrát viac mladých Američaniek a
v porovnaní s Holandskom sedemkrát viac z nich skončí pri interrupcii.
Pravdepodobnosť nakazenia HIV je u mladých Američanov v porovnaní
s Nemeckom päťkrát vyššia. Následky nedostatku informovanosti sú
jasné: polovica zo 40 000 HIV novo nakazených Američanov ročne je vo
veku pod 25 rokov. Podľa prieskumu publikovaného Guttmacherovým
inštitútom, viac ako tretina mladých Američanov nemala pred prvým
sexuálnym stykom adekvátne informácie o nebezpečenstve AIDS a dve
tretiny nevedeli prakticky použiť kondóm
Brown RT, Cromer BA. The pediatrician and the sexually active adolescent,
Sexual activity and contraception, Adolescent medicine. Prediatrics clinics
of North America 1977; 44 (6): 1379–1380.
Tam kde nie je otvorené vzdelávanie je pozorovaný aj nárast iných
foriem rizikového chovania vrátane užívania drog.
BIANCHI, G. et al. Integrating quantitative and qualitative HIV/AIDS riskrelated research in sexuality: summary of efforts in Slovakia 1993-1997.
In AGGLETON, P. et al. (eds.) AIDS in Europe: new challenges for social
and behavioural sciences. London : Routledge, 2000, p. 139. ISBN 978-185728-508-6.
Weiss P, Zvěřina J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Portál, Praha
2001: 160.
Vzdelávanie považuje SZO za
dôležitý faktor znižujúci riziká
sexuálne prenosných infekcií, má dokázateľný vzťah k zníženiu fertility a
k nárastu užívania kontracepcie. Tento fakt je dokumentovatelný na celom
svete,
vrátane
rozvojových
krajín.
V Bangladeši
dievčatá
S t r a n a | 115
s druhostupňovým vzdelaním majú 9 násobne nižšiu pravdepodobnosť, že
sa vydajú skôr ako v 18 rokoch. Vzdelanie ovplyvňuje aj užívanie
antikoncepcie.
Gausman,J., Malacher S: Social determinants of sexual and reproductive
health, A global overview Entre Nous, the European Magazine for Sexual
and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 732011 pp.4-7
Po temer 20 rokoch od konferencie v Káhire a po temer 10 rokoch
od pôvodného návrhu Národného programu sexuálneho a reprodukčného
zdravia, nemá Slovensko definované zásady štátnej politiky v tejto oblasti.
Súvisí to s konzervatívnou opozíciou proti záverom káhirskej konferencie a
proti základným princípom jej akčného programu a zrejmou neochotou
všetkých liberálnejších aj konzervatívnejších vlád, ktoré sa za obdobie
posledných 20 rokov na Slovensku vystriedali. Štátna politika v oblasti
sexuálneho a reprodukčného zdravia sa doteraz preto vyvíja živelne
a nekoncepčne. Obavy vyvoláva fakt, že neriešenie situácie sa už
prejavuje v rôznych oblastiach, kde by vedomá štátna politika
mohla
zabezpečiť prevenciu negatívnych javov. Napriek všeobecnému poklesu
interrupcií tehotností pretrváva vysoké percento potratov aj pôrodov
v najmladšej
vekovej
skupine.
Nedostatky
vzdelávania
súvisia
aj
s nárastom sexuálne prenosných infekcií, vrátane HIV a syfilisu, ktorý bol
ešte v nedávnej minulosti v bývalom Československu plne kontrolovaný.
Známe
prípady
a sexualizovaného
nútenej
násilia,
sú
prostitúcie,
len
sexuálneho
vrcholom
ľadovca
zneužívania
narastajúceho
problému, na čo nie je spoločnosť systematicky pripravovaná. Štát nemá
pripravené
mechanizmy,
ktorými
by
pomáhal
marginalizovaným
skupinám, vrátane mládeže a sociálne slabým, prekonávať ekonomické
bariéry voči metódam plánovaného rodičovstva.
Absencia štátnej politiky v tejto oblasti má negatívne dopady aj na
možnosť racionálneho riešenia tzv. Rómskej problematiky. Ženy z tejto
komunity nemajú šancu riešiť svoje problémy kontrolou plodnosti, lebo aj
S t r a n a | 116
keď sa pre antikoncepciu, sterilizáciu alebo interrupciu tehotnosti slobodne
rozhodnú, ekonomická bariéra je pre ne neprekonateľná. Štatistika svedčí
pre
pokles
užívateľov
nedostupnosti
jej
antikoncepcie
moderných
metód
práve
pre
z dôvodu
sociálne
ekonomickej
slabšie
skupiny
obyvateľstva.
Vznikajú bizarné situácie, pri ktorých ženy zo sociálne najslabších
skupín, kde patrí aj väčšina rómskych žien a dievčat, nemajú možnosť
slobodne a zodpovedne si riadiť svoju plodnosť, lebo štát im nedal
informácie, znemožnil prístup k antikoncepcii, k interrupcii a sterilizácii,
ekonomickou bariérou.
Deti nevedia, že existujú sexuálne prenosné
infekcie a sexuálne zneužívanie a nevedia, ako sa k problému postaviť
a ako pri objavení sa tohto rizika komunikovať s dospelými. Namiesto toho
majú pocity viny. Najmladšia veková skupina dievčat je najviac ohrozená
nútenou prostitúciou a neželaným tehotenstvom a štát ich ponecháva
v zmätku v súvislosti s rozdielnymi informáciami, ktoré získavajú v rámci
liberálnejšej etickej a konzervatívnej náboženskej výchovy.
Namiesto
doporučovanej
prevencie
nebezpečných
potratov
zlepšením vzdelávania v oblasti sexuality, zlepšením dostupnosti služieb
a odstraňovaním
ekonomických
bariér
k prostriedkom
plánovaného
rodičovstva, sa zvyšuje tlak konzervatívnych síl nielen na postavenie
výkonu interrupcie tehotnosti mimo zákon, ale aj proti sexuálnej výchove
a proti antikoncepcii. Tak sa namiesto odstraňovania príčin, ktoré
k potratom vedú vytvára situácia, ktorá zvyšuje nielen riziko ilegálnych,
nebezpečných potratov ale aj riziko nárastu ich počtu.
Susan R. Fawcus: Maternal mortality and unsafe abortion , Best Practice &
Research Clinical Obstetrics and Gynaecology, Vol. 22,
548, 2008,
doi:10.1016/j.bpobgyn.2007.10.006,
No. 3, pp. 533–
available online at
http://www.sciencedirect.com
Tieto fakty berie do úvahy aj Medzinárodná federácia gynekológov
a pôrodníkov (FIGO) pri tvorbe etických noriem, ktorými sa majú
gynekológovia
riadiť.
ETHICAL
ISSUES
IN
OBSTETRICS
AND
S t r a n a | 117
GYNECOLOGY by the FIGO Committee for the Study of Ethical Aspects of
Human Reproduction and Women’s Health, OCTOBER 2009
Kombinácia
faktorov,
akými
je
chýbanie
dostatku
informácií,
ekonomické bariéry k antikoncepcii aj k interrupcii tehotnosti a riziko
straty legality tohto výkonu, podľa SZO aj podľa Medzinárodnej federácie
gynekológov a pôrodníkov (FIGO), vytvárajú riziko vývoja akým sa vydali
v Poľsku
po
delegalizácii
interrupcií
av
Írsku.
Tu
napriek
proklamovanému predpokladu nárastu pôrodov sa ich počet nezvýšil, ale
zvýšila sa potratová turistika.
V dôsledku
neprijatia
a reprodukčného
a
Národného
ignorovania
jeho
programu
princípov,
sexuálneho
Slovensko
nemá
zabezpečený dôveryhodný zber údajov o sexuálne prenosných infekciách,
o sexuálnom násilí, nemá dostatok informácií o sexuálnom chovaní
v rizikových
skupinách,
o perinatálnej
mortalite
nemá
a
informácie
morbidite
o
ich zdravotnom
v marginalizovaných
stave,
skupinách
obyvateľstva, vrátane Rómskej komunity a obyvateľov utečeneckých
táborov.
Svetová
zdravotnícka
organizácia
definovala
problematiku
sociálnych faktorov determinujúcich zdravie a medzi nimi aj faktory
determinujúce
sexuálne
a reprodukčné
marginalizovaných skupinách obyvateľstva.
zdravie
aj
v spomenutých
Entre Nous, the European
Magazine for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for
Europe, UNFPA, N 73-2011
http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0018/158103/EN73.pdf
Pohlavie a etnicita sú podľa SZO najdôležitejšie faktory nerovnosti
v zdraví.
Dôležitým faktorom je verejná politika ignorujúca poznatky
a realitu v svojej krajine. Najzranitelnejšie sú slobodné, mladé tehotné
adolescentky
v podmienkach kde sociálna politika štátu penalizuje
tehotné adolescentky a nevytvára služby priateľské mládeži.
V najvyššou riziku sú
teda dievčatá a ženy, včasné manželstvá,
mnohodetnosť, nedostupnosť informácií, čo je spojené s
nárastom rizika
S t r a n a | 118
sexuálne prenosných infekcií, vrátane HIV a násilím založenom na pohlaví
(gender based violence (GBV))
Bez
odstraňovania ekonomických bariér sa problémy neriešia ale
naopak prehlbujú. Vysoká pôrodnosť participuje na vysokej perinatálnej
mortalite, na zlom zdravotnom stave, na nízkej strednej dĺžke života, na
nízkej úrovni vzdelania, na neschopnosti uplatniť sa na trhu práce, na
vysokej miere nezamestnanosti a na náraste sociálneho a spoločenského
napätia. Platí to tak u nás ako všade inde vo svete.
Korejo
R
et
al:
Sociocultural
determinants
of
induced
abortion.
JCollPhysicians Surg Pak, 2003, 13(5):260-262.
V západnej Európe je potratovosť nízka, ale evidentne je vyššia
u žien
s nízkym
socioekonomickým
statusom
a u migrantov
Social
determinants of sexual and reproductive health: Informing future research
and programe implementation.Geneva:WHO 2010
Pokiaľ by sa problémy v tejto oblasti riešili komplexne a nie živelne,
nevznikali by situácie, ktoré práve absencia štátnej politiky vytvára pre
ženy v zložitých životných situáciách. Zmeny v legislatíve a navrhnuté
opatrenia sú odrazom iba čiastkových riešení, motivovaných často iba
medzinárodným tlakom. Týka sa to napr. zmien legislatívy, upravujúcej
podmienky výkonu sterilizácie. Na základe obvinení Slovenskej republiky
z údajnej genocídy žien rómskeho etnika v súvislosti s tzv. nútenými
sterilizáciami, sa namiesto racionálnych riešení, ktoré by boli výsledkom
odborných diskusií, zmenila legislatíva tak, že sa zrušili zdravotné
indikácie a vytvorila nová ekonomická bariéra, ktorá úplne znemožnila
prístup k tomuto zákroku ženám zo sociálne slabších vrstiev. Medzi nimi
paradoxne aj ženám z Rómskeho etnika, ktoré o tento typ výkonu
prejavujú záujem.V praxi tak nemajú ženy, ktoré mali v minulosti právo
požiadať o sterilizáciu zo zdravotných dôvodov, možnosť podrobiť sa
tomuto výkonu počas jednej anestézy, pri medicínsky indikovanom,
opakovanom cisárskom reze. Podľa novej legislatívnej úpravy musí žena,
ktorá o sterilizáciu požiada nielen počkať mesiac, aby mala, ako sa uvádza
S t r a n a | 119
v odôvodnení legislatívnej zmeny, dostatok času na zváženie všetkých
okolností výkonu, ale zároveň musí za výkon zaplatiť plnú sumu. To síce
zredukovalo riziko
medzinárodných súdnych sporov proti Slovenskej
republike, na základe obvinení, že sa ženy podrobili zákroku v časovej
tiesni. Vytvorili sa však paradoxne nové situácie, ktoré komplikujú život
práve týmto ženám. Ak sa pre sterilizáciu žena rozhodne v situácii, ktorú
predchádzajúca
právna
regulácia
umožňovala,
teda
počas
akútnej
pôrodníckej patológie, ktorá je dôvodom na cisársky rez, nemôže jej byť
táto malá operácia počas cisárskeho rezu v jednej anestéze vykonaná, ale
musí počkať mesiac a podrobiť sa opakovanej anestéze, so všetkými
potencionálnymi rizikami u obvykle dojčiacej matky. V praxi môže vznikať
aj iná situácia, že pred predpokladaným cisárskym
rezom o sterilizáciu
požiada v zákonom určenom mesačnom predstihu, ale pokiaľ indikácia na
cisársky rez nevznikne, musí sa výkonu podrobiť v období šestonedelia
v celkovej anestéze, tiež obvykle v čase dojčenia.
Práve problematika Rómskeho etnika vzbudila záujem Rady Európy
o stav implementácie akčného programu z populačnej konferencie OSN
z Káhiry,
nakoľko
neriešenie
ich
problémov
v oblasti
sexuálneho
a reprodukčného zdravia sa považuje za jednu z komplexu mnohých príčin
tzv.
Rómskeho
problému
so
zdravotnými
a sociálnymi
prejavmi
a nárastom napätia v celej spoločnosti.
Zdravotná politika sa v súčasnosti sústreďuje iba na jedinú,
síce dôležitú zložku, a to na starostlivosť o tehotné ženy. O oblasť
prevencie
sexuálneho
násilia,
sexuálne
prenosných
infekcií,
nútenej prostitúcie, prevencie neželaných tehotností a o riziká
nebezpečných potratov neexistuje často ani formálny záujem.
Pokiaľ sa budú aj naďalej riešiť iba čiastkové problémy, bez posúdenia
demografických, ekologických, sociálnych a zdravotných súvislostí, tak
ako je doporučené už skoro 20 rokov z Káhiry, tak sa budú existujúce
problémy aj naďalej prehlbovať a nové problémy budú vznikať.
S t r a n a | 120
Literatúra:
BIANCHI, G. et al. Integrating quantitative and qualitative HIV/AIDS riskrelated research in sexuality: summary of efforts in Slovakia 1993-1997.
In AGGLETON, P. et al. (eds.) AIDS in Europe: new challenges for social
and behavioural sciences. London : Routledge, 2000, p. 139. ISBN 978-185728-508-6.
BROWN RT, CROMER, BA. The pediatrician and the sexually active
adolescent, Sexual activity and contraception, Adolescent medicine.
Prediatrics clinics of North America 1977; 44 (6): 1379–1380.
Entre Nous, the European Magazine for Sexual and Reproductive Health,
WHO, Regional Office for Europe, UNFPA, N 73-2011
http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0018/158103/EN73.pdf
FAWCUS, S. R.: Maternal mortality and unsafe abortion , Best Practice &
Research Clinical Obstetrics and Gynaecology, Vol. 22,
548, 2008,
doi:10.1016/j.bpobgyn.2007.10.006,
No. 3, pp. 533–
available online at
http://www.sciencedirect.com
GAUSMAN, J., MALACHER, S.: Social determinants of sexual and
reproductive health, A global overview Entre Nous, the European Magazine
for Sexual and Reproductive Health, WHO, Regional Office for Europe,
UNFPA, N 73-2011 pp.4-7
http://www.un.org/popin/icpd2.htm
http://www.who.int/reproductivehealth/en/
http://www.un.org/millenniumgoals/
S t r a n a | 121
Introducing WHO’s reproductive health guidelines and tools into national
programmes. Principles and processes of adaptation and implementation
Geneve : WHO, 2007. 25 p.
KOREJO, R. et al.: Sociocultural determinants of induced abortion.
JCollPhysicians Surg Pak, 2003, 13(5):260-262.
Population reproductive rights and reproductive health with special
reference to HIV/AIDS: a concise report. New York : United Nations,
2004. 81 p. ISBN 9211 513731.
Program of Action of the International Conference on Population and
Development - (ICPD - Cairo 1994) United Nations, New York, 1995)
http://www.iisd.ca/Cairo/program/p00000.html
Social determinants of sexual and reproductive health: Informing future
research and programe implementation. Geneva:WHO 2010
WEIS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Portál,
Praha 2001: 160.
Kontakt:
MUDr. Michal Kliment, CSc.
Gynekologická ambulancia GynGaal.sro,
Pezinok, Hollého 2
S t r a n a | 122
S t r a n a | 123
S t r a n a | 124
PhDr. Miloslav Jůzl, Ph.D. – Mgr. Gabriela Slováková (CZ)
HOMOSEXUALITA JAKO FENOMÉN SEXUÁLNÍHO ŽIVOTA U ŽEN VE
VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY?
Abstract:
The authors present the study of homosexual life of women serving their
sentences in prison in Světlá nad Sázavou. They came to the conclusion
on the basis of the nanalysis of the research results.
Keywords:
Penitentiary, sexuality, homosexual life, sex, woman, prison, prison
services.
Před rokem na Sexuality V, v Banské Bystrici, bylo odprezentováno
pojednání o problémech sexuálního života žen ve výkonu trestu odnětí
svobody v obecném pojetí. Letos se tato problematika zúžila na otázky
homosexuálních projevů těchto žen za mřížemi, a to ve stejné věznici ve
Světlé nad Sázavou.
„Homosexualita
(z
řečtiny
homos=stejný;
z latiny
sexualis=pohlavní) – výlučně nebo převážně sexuální zaměření k osobám
stejného pohlaví. Omezuje-li se jenom na citové projevy, mluví se o
homoerotice (z řečtiny homos=stejný; erós=láska). Homosexualita u
mužů se nazývá také urbanismus, u žen sapfismem nebo lesbickou
láskou.
Homosexuální jedinec prožívá sexuální vztah buď jako muž (tzv.
aktivní typ); v tom případě mívá sexuální styk, vedle nejčastější vzájemné
masturbace, formou koitu mezi stehna, do anu nebo do úst; nebo vztah
prožívá převážně jako žena (tzv. pasivní typ) a nachází uspokojení
v pasivním prožívání uvedených způsobů styku. Obdobná situace je u žen,
kde je „mužská“ partnerka při styku aktivní a někdy užívá i náhražek
S t r a n a | 125
mužského údu. Někdy se homosexualita omezuje jenom na intenzivní
přátelství s něžnými fyzickými kontakty.
Homosexuální jedinci bývají schopni také heterosexuálního styku;
naproti tomu jedinci heterosexuální se někdy uchylují k homosexuálnímu
styku tehdy, když jsou jim heterosexuální objekty nepřístupné, např. ve
vězení, v námořní služba apod. Obojí svědčí pro bisexuální založení
člověka, přičemž ovšem heterosexuální složka zpravidla zcela převažuje.
Někdy je homosexuální složka tak silná, že převažuje od samého počátku;
jde o „vrozenou“ homosexualitu, méně častou, založenou na hereditárních
(dědičných) faktorech.
Často vzniká anomální sklon z nevhodných vlivů vnějších, a to již
v časném dětství, schází-li např. v rodině otec nebo je-li to osobnost
nemužná
a
energická
matka
v rodině
dominuje.
U
jedinců
takto
disponovaných se může homosexualita vyvinout, avšak teprve pod vlivem
pozdějších prožitků, zejména v pubertě a v adolescenci. Tehdy není
sexuální identita ještě pevně vytvořena, někdy dochází k přechodným
projevům rázu homosexuálního, které jsou však jen součástí pubertální
nevyrovnanosti. Může se ovšem rozvinout i skutečná homosexuálnost,
v tom případě „získaná“.
Homosexualita je poruchou sexuálního prožívání; přitom často vede
i k sekundární neurotizaci postiženého. Tuto neurotickou nadstavbu je
možno
psychoterapeuticky
léčit,
v případech
homosexuality
získané
příznivě ovlivnit i tuto poruchu samostatnou.“
Tolik o homosexualitě hovoří Defektologický slovník z roku 1984 na
straně 138. Od těch dob uplynulo již téměř třicet let a názory na
homosexualitu se radikálně změnily. Veřejně se k ní přiznává stále více
lidí, zejména význačných celebrit – zejména umělců, ale i politiků,
sportovců apod., kteří tím naznačují cestu ostatním takto sexuálně
laděným jedincům. Odhlédneme-li od různých hnutí, pochodů a veřejných
vystoupení
gayů
s heterosexuály,
a
v boji
lesbiček
v boji
o
partnerské
za
rovnoprávné
registrované
postavení
rodičovství
S t r a n a | 126
homosexuálních partnerů a pod., musíme konstatovat, že se této
problematice věnuje stále více právníků, psychologů, psychiatrů, lékařů
(gynekologů), pedagogů, a hlavně sexuologů. Někteří odborníci skutečně
vědecky, někteří populárně naučnou formou. Kde však má homosexualita
největší zelenou, jak nesměle uvádí i Defektologický slovník, je vězení. A
to po staletí, kdy byla tato instituce zřízena, avšak o těchto skrytých
sexuálních projevech u vězňů se dlouho mlčelo.
Náhradní sexuální uspokojování je jedním z aktuálních problémů
vězeňství. Z hlediska sexuální orientace a způsobu ukájení se jedná
většinou o latentní formu homosexuality, a to z nedostatku příležitosti
normálního heterosexuálního styku. Přední český penitenciarista, Jan
Sochůrek
(2007),
na
základě
řady
výzkumů
vyvozuje,
že
k homosexuálním projevům se přiznává 35 – 38 procent vězňů, a to podle
typu věznice, délky trestu apod.
Většina homosexuálních aktivit ve vězeních probíhá podle Sochůrka
s absencí vzájemné citové vazby, což platí zejména o mužích, u žen bývá
situace
jiná.
Tyto
aktivity
lze
vnímat
i
jako
specifickou
formu
prostituování, neboť mnozí vězňové si nechávají „zaplatit“, a to nejčastěji
v naturáliích (jídlem, pochutinami, kuřivem apod.). Z těchto prozaických
důvodů se někteří vězni uchylují k homosexualitě často z nouze, nikoliv ze
sexuální potřeby. V některých případech jsou mezi vězni navázány
trvalejší homosexuální vztahy bez citového podtextu, které lze označit za
účelové. Důvodem může být u svolného slabšího vězně ochrana silnějším
před ostatními. Těmito jedinci se všeobecně pohrdá a stávají se terčem
posměchu a psychické šikany. Označit někoho ve vězení za homosexuála
(v argotu např. „buk“, „koště“, mezi rusky mluvícími vězni „petuch“ –
kohout, apod.) je považováno za těžkou urážku (Sochůrek, 2007).
Hlubší citové vztahy mezi homosexuálně se chovajícími partnery ve
vězení nejsou ani časté, ani ojedinělé. Emotivní rozměr je dán vzájemnou
péčí a rozdělením rolí. Vězni tyto vztahy vystihují slovy, že se „navzájem
drží“. Ve vězení se vyskytují i osoby s primární homosexuální orientací. Ti
S t r a n a | 127
většinou navazují trvalejší citový vztah s jedním vězněm, výjimkou však
není ani prostitutivní chování a obvykle kopíruje i jejich chování mimo
vězení (Sochůrek, 2007).
Jedním z prvních autorů zabývajícím se všestranně problematikou
věznění a vězeňství, je James A. Inciardi (1939-2009), význačný americký
penolog a penitenciarista, jenž svým širokým záběrem ve svém stěžejním
osmi set stránkovém díle Trestní spravedlnost (1994) zmiňuje i onen
sexuální život ve vězení, resp. život homosexuální.
Inciardi uvádí, že kromě osobní svobody je trestanec zbaven i
heterosexuálního styku. Izolace jedince ve vězení od osob opačného
pohlaví vyvolává frustraci sexuální touhy, ale i libido, které je u mnoha
vězňů dosti silné. Někteří vězni abstinují nebo se omezí na sexuální
představy
pohlavních
a
masturbaci
orgánů
ženy
(druh
sexu,
kdy
k sexuálnímu
nebo
muže
dochází
rukou
zrušování
–
buď
jako
autoerotismus nebo s partnerem či partnerkou) neboli onaninii - podle
biblické postavy Ónana, jenž však nemasturboval v pravém slova smyslu,
ale praktikoval přerušovanou soulož, po níž vrhl semeno na zem (pozn.
aut.). Masturbace však hraje v životě člověka důležitou roli, neboť, jak
uvádí Thomas J. Glynn (1935) ve svém pojednání Sexuální praxe (1968, u
nás 1991), z času, který člověk věnuje sexu, na soulož připadá pouze
jedna desetina a na masturbaci devět desetin. Většina mužů i žen (80-90
%) však podle Glynna praktikuje autoerotismus (automasturbaci), a to ať
ve svobodném životě či v izolaci ve vězení.
Jiní trestanci mimo jiné navážou, ať dobrovolně či nedobrovolně,
homosexuální styky, nebo se účastní znásilnění (opět dobrovolně či
nedobrovolně). Údaje z této oblasti jsou však často útržkovité a jakékoliv
vývody lze považovat za zkusmou teorii (Inciardi, 1994, s. 600).
Inciardi rovněž, opíraje se o výzkumy a závěry amerického sociologa a
právníka, Paula W. Tappana (1911-1964), působícího na Newyorské
univerzitě
(University
of
New
York),
že
homosexuální
chování
je
univerzálním průvodním jevem života v jednopohlavní komunitě, že se
S t r a n a | 128
jedná
o
trvalý
problém
táborů,
internátních
škol,
jednopohlavních
univerzit, odborných škol a nápravných zařízení a že z biologického
hlediska
je
homosexualita
zcela
přirozeným
chováním
v tak
zdeformovaném prostředí, jaké vládne ve věznicích. Inciardi však k tomu
dodává, že lze těžko dokazovat, zda se Tappanovo tvrzení vztahuje stejně
na všechna pohlavně segregovaná prostředí. Připouští však, že především
ve vězení jsou homosexuální styky relativně běžné, i když asi ne natolik,
jak si to představuje široká veřejnost (Inciardi, 1994).
Na základě několika málo studií, které se zabývaly otázkou
homosexuálního chování vězňů, lze odhadnout, že tyto zkušenosti má 30
– 45 % vězňů. Vliv má na to i intenzita dohledu, charakteristika vězeňské
populace a délka výkonu trestu v daném ústavu. To jsou také zásadní
položky, jež je třeba při výzkumu brát v úvahu.
Modely homosexuálních praktik jsou u mužů a žen odlišné. Mezi
muži se zřídka jedná o bližší vtah a je spíše reakcí na tělesnou potřebu.
Častým typem homosexuálních spojení je prostituce. Existují i případy,
kdy osoba snadno zranitelná homosexuálními útoky naváže poměr s jiným
mužem, který ho „ochraňuje“. Mezi ženami se homosexualita vyvine
zřejmě ze vzájemné sympatie. Vztah mezi lesbičkami se snaží simulovat
rodinu a jeho primárním cílem není sexuální uspokojení. Mnoho žen
uzavírá vztahy, které uznávají jako „manželství“, jako pseudorodinu, která
jim
má
kompenzovat
chybějící
rodinné
prostředí
zvenku.
Uvnitř
pseudorodiny se pak obvykle vyvine homosexuální kontakt (Inciardi,
1994).
Nejzřetelnějším rozdílem mezi mužskými a ženskými homosexuály
ve vězení je tělesný styk. Mezi muži se obvykle projevuje v přímém
pohlavním styku – orálním či análním a ve vzájemné masturbaci. Ženám,
většinou zpočátku, častokrát stačí silný citový vztah s určitými tělesnými
dotyky, jako je objímání nebo držení za ruce apod. Mnohé ženy se ovšem
pouštějí do serióznějších pohlavních spojení, jako jsou francouzské
polibky, orálně genitální stimulace klitorisu a zevních pohlavních orgánů,
S t r a n a | 129
ňader a dalších tělesných kontaktů, které napodobují heterosexuální styk
(Inciardi, 1994, s. 601).
Navzdory údajům, které uvádějí, že jedna třetina vězňů provádí
homosexuální praktiky, ať již pravidelně nebo periodicky, shodují se vězni
i zaměstnanci v tom, že nejčastěji pozorovanou formou sexuálního
uvolnění je masturbace o samotě. Inciardi k tomu parafrázuje jednoho
amerického komentátora: „Nikdo, ať již vězeň, dozorce nebo návštěvník,
nebude ve vězení dlouho, aniž by viděl vězně masturbujícího na záchodě,
ve sprchách či v cele.“ (Inciardi, 1994, s. 601).
Penitenciaristika v poslední době věnuje značnou pozornost i tzv.
homosexuálního znásilnění ve výkonu trestu odnětí svobody. Všeobecně
se soudí, že sexuální útoky jsou v mužských věznicích běžnější než
v ženských, zvláště u „přibylců“. Přesto údaje o těchto situacích jsou opět
pouze útržkovité a mnozí jsou přesvědčeni, že tvrzení o vysokém výskytu
homosexuálních znásilnění za vězeňskými zdmi je jen nepodloženou
domněnkou, a tudíž homosexuální útoky nejsou charakteristickou formou
vězeňské homosexuality. Jiná myšlenka se kloní k tomu, že homosexuální
útoky nejsou ani tak zdrojem sexuálního uvolnění, jako demonstrací síly, o
čemž
nás
přesvědčuje
americká
novinářka,
Brownmillerová (1935). Zastává názor, že
feministka
homosexuální
Susan
znásilnění
v mužských věznicích lze srovnat se sexuálními útoky proti ženám ve
svobodné společnosti. Obojí je výsledkem potřeby ovládat a dobývat: „
Znásilnění
ve
vězení…je
ukázka
moci
uvnitř
výlučně
mužského
autoritativního prostředí, v němž je mladý a slabší vězeň, obyčejně
nováček, nucen do role, která je ve vnějším světě přidělována ženám.“
(Brownmillerová,
in:
Inciardi,
1994,
s.
602).
Inciardi
ovšem
poznamenává, že k dokázaným homosexuálním znásilněním dochází i
v ženských ústavech, ale relativně méně často, než u mužů.
S t r a n a | 130
Homosexuální
chování
ve
výkonu
trestu
odnětí
svobody
u
odsouzených žen (lesbické vztahy)
Pojmem „lesbička“, „lesba“ (označení lesba je přijatelnější) se
nazývá osoba ženského pohlaví mající homosexuální sklony a vztahy
k osobě stejného pohlaví, čili opět k ženě, neboli žena s homosexuální
orientací.
Název lesba je odvozen od řeckého ostrova Lesbos, na němž většinu
života strávila starořecká básnířka Sapfó, jejíž data narození jsou nejistá a
odhadují se kolem roku 620 před naším letopočtem a úmrtí asi po roce
600. Vzhledem k její opravdové citové náklonnosti k členkám svého
uměleckého
kroužku
je
místo
jejího
narození
Lesbos
spojováno
s označením ženské homosexuality, lesbické lásky. Protože však Sapfó
byla
vdaná,
nelze
s jistotou
tvrdit,
že
by
byla
vyhraněná
lesba.
Každopádně však původ tohoto slova pochází z končin řeckého ostrova
Lesbos. O homosexualitě bylo již popsáno mnoho stran, ať populárně
vědecky
či
vyloženě
odborně,
ale,
jak
uvádí
Inciardi
(1994),
o
homosexualitě praktikované ve vězeňských poměrech, toho víme mnoho
(spíše se domníváme), a přitom seriózně tak málo. Proto autor, navazuje
na svou předchozí analýzu sexuálního života žen ve výkonu trestu odnětí
svobody, nabízí drobnou studii homosexuálních vztahů u žen rovněž za
mřížemi. Protože se jedná o citlivou problematiku, bylo použito ve
výzkumu statistické procedury s dominantní technikou dotazníku, jehož
výsledky a závěry jsou následující.
Výzkum homosexuálních aktivit u žen ve výkonu trestu odnětí
svobody
Jako výzkumný vzorek jsme zvolili 51 žen z cca 800 žen ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou. Při vytipování jejich
lesbické orientace výrazně pomohli pracovníci této věznice z oddělení
S t r a n a | 131
výkonu trestu, kteří s danou problematikou mají zkušenosti a vědí, které
ženy s homosexuálními sklony mají dotazníkem oslovit. Přesto jejich
předpoklady nebyly (podle vyhodnocení dotazníku) vždy relevantní. U
respondentek byly sledovány tyto položky: věk, stav, rodiště, vzdělání,
výše trestu a frekvence trestání, sexuální start - jako tvrdá data, měkká
data se zajímala přímo o osobní lesbické sklony, jejich příčiny a praktiky
s prognózou do budoucna. Otázky byly formulovány, aby jim ženy dobře
porozuměly a aby jimi nebyly případně pohoršovány. Přesto bylo nutné je
sestavit tak, aby zaručovaly validitu, a tudíž je možno nazvat až jako
intimní, s možností přiměřené a přijatelné volby pro respondentky. Proto
budou představeny bez parafrázování: 1. Co je to lesbická láska? 2. V jaké
jste žila rodině? 3. Kdy se ve Vás probouzely touhy po ženě? 4. Měla jste
milostný poměr s ženou před nástupem do výkonu trestu? 5. Proč myslíte,
že nastal tento posun – láska k ženě místo k muži? 6. Ženu, kterou máte
ve výkonu trestu, je milenka nebo kamarádka bez sexu? 7. Máte lepší
postavení ve vězení u ostatních odsouzených, pokud máte milenku? 8.
Máte nějaké výhody z milenky, jaké? 9. Žárlíte na svou současnou
sexuální partnerku? 10. Jaké provozujete sexuální praktiky (líbání, hlazení
intimních míst, dráždění intimních míst, orální aktivity, erotické pomůcky,
náhražky erotických pomůcek, především rukama, jinak)? 11. Jakou máte
v lesbickém vztahu roli? 12. Vyžadujete po své partnerce hygienické a
tělesné úpravy? 13. Střídáte své partnerky? 14. Hodláte se sexuálně vrátit
k muži po výkonu trestu? 15. Myslíte si, že budete ve vztahu s ženou
pokračovat i po propuštění z výkonu trestu?
Analýza a interpretace výsledků výzkumu:
Z 51 vyplněných dotazníků bylo možno využít pouze 32, které měly
vypovídací hodnotu ke sledované problematice (což neznamená, že se
nepracovalo se všemi 51 dotazníkem, pokud byly údaje vyplněny). Tvrdá
data byla uvedena ve všech dotaznících.
S t r a n a | 132
Tvrdá data:
Z 51 žen bylo 22 ve věku 18 – 29 let, z toho jedna osmnáctiletá a
dvě devatenáctileté. 13 žen bylo ve věku 30 – 39, 10 žen 40 – 49, 3 ženy
50 – 59 a rovněž 3 ženy nad 60 let.
Graf č. 1 Charakteristika zkoumaného vzorku dle věku
18-29 let
30-39 let
40-49 let
50-59 let
60 a více let
Z velkoměsta
bylo
14
respondentek,
z města
25
a z vesnice
pocházelo 12 žen. Svobodných žen vyplňovalo dotazník 13, 12 jich bylo
vdaných, rozvedených 10, jedna vdova a 15 jich žilo s partnerem
(druhem).
Podle vzdělanosti 12 žen uvedlo zvláštní školu, 3 neukončené
základní vzdělání, se základní školou bylo 16 respondentek, vyučeno bylo
13 žen, maturitu mělo 6 žen a jedna vysokoškolačka.
S t r a n a | 133
Graf č. 2 Charakteristika zkoumaného vzorku dle nejvyššího dosaženého
vzdělání
neukončeno základní
vzdělání
zvláštní škola
základní škola
vyučeno
maturita
vysoká škola
Ve výkonu trestu bylo poprvé 34 žen, 11 jich bylo ve výkonu trestu
2 – 5 x, šest krát a více – 6. Trest odnětí svobody do jednoho roku si
odpykávalo 13 žen, nejčastější trest se pohyboval od jednoho roku do pěti
let – 34 žen, 3 ženy měly trest od 6 do 10 let a jedna nad 11 let.
Sexuální start:
Jedné respondentce nebylo ještě ani 12 let, 14 se jich pohybovalo
v rozmezí 13 – 15 let, 30 žen uvedlo hranici od 16 do 18 let a 6 od 19 do
25 let. Nad touto hranicí již nebyla žádná respondentka.
S t r a n a | 134
Graf č. 3 Sexuální start zkoumaných žen
30
25
20
do 12 let
15
13-15 let
16-18 let
10
19-25 let
5
0
Sexuální start
První otázka, Co je to lesbická láska, byla zodpovězena ve všech
případech správně, až na jeden (vztah mezi mužem a ženou).
40 respondentek žilo v úplné rodině, 8 v neúplné a tři v dětském
domově.
Pro další seriozní vyhodnocování dotazníkového šetření bylo nutno
vyřadit 19 dotazníků, v nichž byly (nebyly) uvedeny údaje, s nimiž by se
mohlo seriozně pracovat. Zůstalo tedy 32 respondentek, což z celkového
současného stavu vězeňkyň v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou tvoří
4%.
To
je
v kladné
korelaci
s všeobecně
udávanými
procenty
homosexuality běžné populace (4%). Tudíž žádná senzace. Musíme však
vzít v úvahu, že nebyly osloveny všechny ženy ve výkonu trestu odnětí
svobody,
ale
pouze
jedna
sedmina,
u
nichž
se
homosexualita
předpokládala, a přesto jich jedna třetina dotázaných homosexualitu
rezolutně odmítla. Je tedy stále možné, že se blížíme Sochůrkovým
odhadům (35 – 38 % homosexuálních vztahů ve vězení), vynásobíme-li
náš vzorek sedmi.
1. Touhy po ženě:
Z 32 respondentek jich 19 odpovědělo, že touhy po ženě se v nich
probudily již v civilním životě, 13 až ve výkonu trestu odnětí svobody.
S t r a n a | 135
Z toho milostný poměr zakusilo rovněž 19 žen v civilním životě, což však
nevylučuje, že některé z nich silné touhy pocítily až ve vězení.
2. Důvody lesbického vztahu: Nedostatek citu ze strany rodičů – 3.
Nedostatek citu ze strany manžela, partnera – 6. Náhrada za muže
– 9. Vždy upřednostňovala v sexuálním vztahu ženy – 14.
Podle uvedených zjištění 9 žen trpělo citovou podvýživou, 9 žen
volilo opět ženu jako zástupné řešení za absenci muže a 14 z nich
přiznává jasnou lesbickou orientaci. Přesto, že si v dalších odpovědích
respondentky protiřečí, 17 z nich považuje partnerku za kamarádku bez
sexu, 15 jich spatřuje v partnerce skutečnou milenku.
Graf č. 4 Důvody lesbického vztahu
14
nedostatek citu ze strany rodičů
12
10
8
nedostatek citu ze strany
manžela/partnera
6
náhrada za muže
4
vždy preferovala v sexuálním vztahu
ženy
2
0
Důvody lesbického vztahu
3. Výhody
Výhody vyplývající z mileneckého lesbického vztahu uvedlo pouze 6
dotázaných, že se jejich postavení v kolektivu zlepšilo a mezi výhody
takového vztahu uvádějí především podíly z nárokových balíků partnerky,
finanční podporu jejich rodin, ale také psychickou podporu, čistou lásku a
ochranu silnější partnerky.
4. Žárlivost
Žárlivosti na svou milenku se nevyhne 19 respondentek, nežárlí 8,
zbytek si není touto emocí jist. Žárlivost však může být záminkou až
S t r a n a | 136
k fyzickým střetům mezi ženami, jež si „lezou do zelí“; zvláště, pokud
jedna
z nich
zradí
a
střídá
partnerky.
To
přiznalo
sice
jen
12
respondentek, 20 jich „je věrných“.
5. Sexuální praktiky
Ze sexuálních praktik lesbiček je nejčastější pochopitelně líbání (15)
jako předehra, pak dráždění intimních partií (12) a jejich hlazení (10),
přičemž na orální praktiky se orientuje 8 dotázaných, dále 6 jich užívá
erotické pomůcky a 4 jejich náhražky. Je zřejmé, že nejuniverzálnějším
sexuálním nástrojem jsou ruce (prsty), jich užívají všechny dotázané, 9
z nich na ně klade zvláštní důraz. „Jinak“ – 3 respondentky, nerozvedly
však, jakým způsobem.
6. Hygiena
21 žen v lesbickém vztahu dodržuje zásady osobní hygieny, jako
jsou samozřejmě umývání sebe a intimních partií, holení intimních partií,
používání deodorantů a parfémů, 11 žen není na dodržování hygieny své i
své partnerky příliš náročných, spíše nenáročných.
7. Role ve vztahu ve vězení:
Z celkového počtu 32 dotázaných se ve vztahu cítí být 7 žen muži, 7
jich zůstává ženami a nevyhraněno je 18 respondentek.
8. Role ve vztahu po propuštění:
V této oblasti se většina dotázaných žen neorientovala jednoznačně.
11 respondentek se chce vrátit po propuštění ke svému manželovi
(partnerovi) a na svou lesbickou minulost zapomenout, 9 nikoliv a neví
12. Naopak výlučně s ženou chce žít také 11 dotázaných, většina se
stávající partnerkou; ne 5 a 17 žen opět neví. Problém je o to složitější, že
některé ženy, byť se vrátí k manželovi, neví, zda budou navíc pokračovat
ve vztahu s bývalou milenkou, zrovna tak ženy, jež vztah ukončily, si
S t r a n a | 137
nejsou jisty, zda si nenajdou v civilním životě jinou ženu. Nejsložitější
situace nastává, když žena po propuštění stále vyhledává bývalou
milenku, která již žije normálním životem se svým partnerem a narušuje jí
rodinný život.
Graf č. 5 Role ve vztahu po propuštění
12
20
10
15
8
9.
10
6
10.
5
4
2
11.
0
0
Po propuštění chce žít s ženou
ano
ne
Návrat k manželovi/partnerovi po
propuštění
neví
9. Kauzální vztahy:
Z výzkumu vyplynulo, že homosexuálně aktivnější jsou ve výkonu
trestu odnětí svobody ženy mladší než starší (20 – 40 let). Vyšší věkové
kategorie (41 a výše) se naopak vyznačovaly vyšší vzdělaností (vyučeny,
maturita), všechny pocházely z úplné rodiny a distancovaly se od
lesbických vztahů. Ženy (celkem 14), jež pocházely z neúplné rodiny či
strávily dětství v ústavu, v dětském domově, přiznaly lesbické sklony
v deseti případech, 4 je odmítly.
Ženy s nižším vzděláním (zvláštní škola, nedokončené základní
vzdělání), celkem 16, byly v lesbických vztazích aktivnější: 13 je
přiznávalo, 3 odmítaly.
Z 13 žen s trestem do jednoho roku jich 9 lesbické sklony vůbec
nepřipouštělo, 4 ženy ano. Naopak všechny 4 ženy s vyššími tresty (6 a
více let) homosexuální vztahy přiznávaly. Žen s trestem 1 – 5 let bylo 34,
z toho 23 se hlásilo k homosexuálním vztahům, ať se stykem či bez něho
(běžné líbání, hlazení), 11 žen lesbické sklony odmítalo. Lze tedy vyslovit
S t r a n a | 138
domněnku, že ženy s tresty krátkodobými se lesbickým vztahům
spíše vyhýbají, ženy s tresty delšími je přijímají. Také výše vzdělání
v nich hraje určitou roli, pokud není již od přírody žena lesbicky zaměřena.
Naopak ženy prvotrestané, jichž z celkového počtu 51 bylo 34, se
homosexuálním praktikám nevyhýbaly. Tak bychom mohli ještě vyslovit
řadu dalších vztahů.
Závěr a návrhy na opatření
Sexuální
život
jedince
hraje
v životě
člověka,
muže
i
ženy,
mimořádně důležitou úlohu. V tom se shodují všichni na slovo vzatí
odborníci touto problematikou se zabývající. Vždyť podle hierarchie
kategorií potřeb, jak uvádí Doňková (2010), stanoví A. H. Maslow (19081970) ve svém osmistupňovém modelu fyziologické a biologické potřeby,
k nimž patří i sex, na první místo. Žena má navíc od přírody bonus
v podobě intenzivních sexuálních prožitků na rozdíl od ostatních samic savců v říši celé přírody, tedy může být permanentně a stále sexuálně
aktivní. Na jedné straně, v civilním životě, proto může vychutnávat toto
uspokojení dle libosti (a s kýmkoliv, mužem i ženou), ve vězení je tato
otázka problematičtější. Ženy ve většině případů ji řeší (auto)masturbací,
některé lesbickými vztahy. Bagatelizovat ani jedno ani druhé se nevyplácí,
v penitenciární praxi již vůbec ne. Podceňování tohoto problému může
vést k nepříjemným důsledkům v podobě nespokojenosti, porušování
stanoveného pořádku a kázně, šikaně, rvačkám apod.
Vězeňská služba by z těchto důvodů měla pamatovat i na tuto
lidskou stánku života, u žen obzvláště, neboť podle Inciardiho je jejich
sexuální život spojený daleko více i s citovou stránkou. Na jedné straně
lze volit kompenzační a inhibiční metody v podobě arteterapií, ergoterapií
a sportovními aktivitami, ale to nelze donekonečna. Výrazně motivačním
prvkem jsou návštěvy bez zrakové a sluchové kontroly, ale tam jde spíše
o emocionální záležitost než o sex, který na návštěvní místnosti lze jen
S t r a n a | 139
stěží uskutečnit. A tak zbývá delší vycházka, dovolená a přerušení trestu
za dobré chování. Nestandardní návštěvy za účelem sexu v ženské věznici
nemají místo, na rozdíl od USA. Tam byly manželské návštěvy zavedeny (i
jinde ve světě) za účelem sexu jako prostředku omezování homosexuality,
k pozvednutí morálky a udržení manželských svazků pokusně již od
počátku 20. století, a to s dobrými výsledky. Podle Inciardiho v USA
existují i koedukační věznice pro muže i ženy, a to již 40 let. S výjimkou
ložnic vězni a vězeňkyně společně studují, pracují, stravují se a jinak
stýkají.
Muži totiž v přítomnosti žen o sebe více dbají, nervou se, a
pravděpodobně se i méně pouštějí do homosexuálních styků – a naopak
(Inciardi, 1994, s. 603).
Jedním z „tabu“ v sexuálním a homosexuálním životě žen ve výkonu
trestu odnětí svobody je užívání legitimních erotických pomůcek. Nejsou
zkrátka na seznamu povolených předmětů, přitom jsme přesvědčeni, že
by se určitě užívaly. Jde tedy jen o administrativní proceduru, aby tyto
pomůcky a erotické časopisy byly povoleny. Jedná se však o otázku
legislativní, psychologickou, sexuologickou, pedagogickou a etickou –
penitenciární.
S t r a n a | 140
Literatura:
DOŇKOVÁ, O. Vývojová psychologie. Brno: IMS Brno, 2010.
FOUCAULT, M. Dohlížet a trestat. Praha: Dauphine, 2000. ISBN 80-8601996-9
GLYNN, T., J. Sexuální praxe. Praha: PLUTO, 1991. ISBN 80-900192-1-8
INCIARDI, J., A. Trestní spravedlnost. Praha: Victoria Publishing, a. s.,
1994. ISBN 80-85605-30-9
JŮZL, M. Penologie a penitenciaristika. Brno: IMS Brno, 2012. ISBN 97880-87182-24-6
SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, III. díl. Liberec: Technická univerzita
v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-205-0
S t r a n a | 141
PhDr. Antónia Solárová (SK)
PORUCHY SEXUÁLNEJ TÚŽBY, SEXUÁLNA AVERZIA U ŽENY A
DĹŽKA
TRVANIA
JEJ
HETEROSEXUÁLNEHO
PARTNERSKÉHO
VZŤAHU
Abstract:
This study examines the duration of heterosexual partner relationship and
its effect on female disorders of sexual desire, sexual aversion. The Index
of Sexual Satisfaction (1999) and The Female Sexual Function Index
(2000) were administered to the 162 women (average age 35.28 yr). The
interpretation of results proved slightly positive relation between the
duration of heterosexual partner relationships and the incidence female
disorders of sexual desire, sexual aversion.
Keywords:
female sexual dysfunctions, disorders of sexual desire, sexual aversion,
heterosexual partner relationship
1 Problém
Sexuálne dysfunkcie zväčša výrazne narúšajú kvalitu osobného
života jednotlivca ako i kvalitu jeho partnerského, intímneho života. Ich
odborné vymedzenie nie je jednotné. V staršej literatúre napríklad
Kratochvíl (1987) zdôrazňoval, že používané pojmy „poruchy sexuálnej
funkcie“
a ekvivalent „sexuálne
dysfunkcie“
sú
významovo
širšie
-
zahŕňajú sexuálne poruchy organické i funkčné. Pre porovnanie, Capponi
et
al.
(1994)
sexuálnou
dysfunkciou
označujú
porušenú
činnosť
sexuálnych orgánov. Podľa Pastora (2005) pribúdajú poznatky, ktoré
hodnotia ženské sexuálne dysfunkcie ako dôsledok somatického problému
s organickými
základmi.
V predkladanom
príspevku
sú
sexuálne
dysfunkcie prezentované ako „nedostatky v ľudskom pohlavnom správaní
S t r a n a | 142
a prežívaní sprevádzané neúplnou či neobvyklou fyziologickou odpoveďou
na účinnú sexuálnu stimuláciu“ (Hőschl et al., 2002, s. 594). Nie sú
vyvolané organickou poruchou alebo chorobou a znemožňujú účasť na
sexuálnom vzťahu tak, ako by si jedinec prijal. Podľa Medzinárodnej
klasifikácie chorôb (MKN 10, 1996) je klasifikácia ženských sexuálnych
dysfunkcií rozdelená do siedmich hlavných kategórií: nedostatok alebo
strata sexuálnej túžby, odpor k sexu a nedostatok sexuálnej slasti,
zlyhanie
genitálnej
odpovede,
dysfunkčný
orgazmus,
neorganický
vaginizmus, neorganická dyspareunia a hypersexualita (Hőschl et al.,
2002).
Čo sa týka výskytu sexuálnych dysfunkcií u slovenských žien, jeden
z novších reprezentatívnych výskumov zistil celkovo výskyt sexuálnej
poruchy u 4,4% našich žien. Hoci rozdiely medzi vekovými kategóriami
neboli štatisticky významné, ich najväčší výskyt bol vo vekovej kategórii
50- až 59-ročných žien, konkrétne 7,9%. Dominovala znížená sexuálna
apetencia (61,2%), po nej anorgazmia (36,25%), dyspareunia (30,79%),
iné poruchy (13,83%), napokon vaginizmus (12,75%). Trvanie poruchy
uviedli ženy v priemere na 29 mesiacov (Máthé, Ritomský, 2005).
V Českej republike bol zistený nárast počtu žien trpiacich aktuálne
sexuálnou dysfunkciou zo 4% na 11%, pričom počet žien uvádzajúcich
sexuálnu poruchu v anamnéze zostáva celkovo nemenný na úrovni
približne 17% (Weiss, Zvěřina, 2001).
K poruchám
sexuálnej
túžby
patrí
znížená
sexuálna
túžba
(apetencia) ako trvalý alebo opakujúci sa nedostatok sexuálnej fantázie,
pokles či stratu chuti prijímať sexuálnu aktivitu (Pastor, 2005). Aby však
táto charakteristika bola považovaná za dysfunkčnú, musí byť pre ženu
zdrojom
problémov.
Nutné
je
vylúčiť
rôzne
akútne
gynekologické
ochorenia spôsobujúce nepríjemné pocity, bolesť pri styku. Kratochvíl
(2002) predpokladá jej tri najčastejšie príčiny: trvalá vlastnosť osobnosti,
neskúsenosť či psychosexuálna nevyspelosť a narušený vzťah, sklamanie,
znechutenie, konflikty súvisiace s pohlavným životom, láskou. Na pokles
S t r a n a | 143
sexuálnej túžby má tiež vplyv únava, vyčerpanie, stres a pod. Pomerne
zriedkavou príčinou je možná homosexuálna zameranosť sexuálnej túžby
ženy (Kratochvíl, 2002).
Sexuálna averzia je trvalá alebo rekurentná obava zo sexu,
odmietanie sexuálneho kontaktu s partnerom, odpor k sexuálnej aktivite.
Zatiaľ čo pri znížení apetencie prevláda skôr ľahostajnosť, v prípade
averzie je podľa Pastora (2005) postoj k sexu silne negatívny. Môže sa
týkať iba samotného pohlavného aktu alebo sa môže rozšíriť na činnosti so
sexom spojené, preto môže byť pre niektoré ženy nekoitálna aktivita,
napríklad taktilná dotyková predohra pred stykom, odpornejšia než styk
samotný.
Prípadná
selektívnosť
averzie
sa
obyčajne
týka
určitého
partnera, istej situácie či psychického stavu. Capponi et al. (1994)
nepredpokladajú
súvis
primárnej
sexuálnej
averzie
s aktuálnym
partnerským vzťahom a podľa nich má na ňu vplyv prísna výchova,
traumy v detstve a dospievaní. Zároveň uvádzajú, že sekundárna averzia
(vznikajúca až po období s normálnym vzťahom k sexu) súvisí s konfliktmi
vo vzťahu, vynucovaným pohlavným stykom a pod.
Samotný vplyv dĺžky trvania partnerského vzťahu žien na ich
celkové sexuálne správanie a prežívanie je v odborných publikáciách
popisovaný rozdielne. Niektorí autori súhlasne vypovedajú o tom, že žena
potrebuje určitý čas na rozvinutie primeraného sexuálneho reagovania
v partnerskom vzťahu, t.z. možno predpokladať pozitívny vplyv dĺžky
trvania partnerského vzťahu okrem iného aj na nami skúmanú sexuálnu
túžbu
ženy.
Čím
je
dlhší
partnerský
vzťah,
tým
si
v ňom
partneri v sexuálnej oblasti lepšie rozumejú, poznajú svoje potreby, vedia
vyjadriť
svoje
predstavy,
túžby
a zosúladiť
ich
(Poněšický,
2003).
Zmenšovanie sexuálnych problémov a rozvinutie sexuálnych funkcií
skúsenosťami v stabilnom vzťahu výskumne potvrdli napríklad Rust a
Golomboková (1999). Podobne Freemanová (1992) uvádza zvyšovanie
sexuálneho uspokojenia u žien s dĺžkou manželstva.
S t r a n a | 144
Avšak
pôsobenie
existujú
i opačné
dlhotrvajúceho
názory,
z ktorých
partnerského
vzťahu
vyplýva
na
negatívne
sexualitu
ženy.
V dlhotrvajúcom vzťahu môže po určitej dobe dôjsť k zovšedneniu,
monotónnosti, psychickej únave i v sexuálnej oblasti. Najmä ak sú
situácie, podmienky a priebeh sexuálneho styku po dlhšiu dobu či trvalo
rovnaké, môžu spôsobiť pokles až absenciu prežívaného pohlavného
uspokojenia ženy. Viacerí autori potvrdili celkový nárast sexuálnych
problémov a dysfunkcií v dlhodobejších vzťahoch (Levine et al., 2003;
Porst,
Buvat,
2006),
ako
i
pokles
frekvencie
pohlavných
stykov
v dlhodobejších vzťahoch (Weiss, Zvěřina, 2001). Podobne multivariačná
analýza údajov National Health and Social Life Survey ukazuje, že dĺžka
trvania manželstva má nízky a negatívny vplyv na kvalitu manželského
sexu (Liu, 2003). Konkrétne sekundárny pokles sexuálnej apetencie u žien
v dlhodobých vzťahoch zaznamenala napríklad Fifková (1996, podľa:
Kratochvíl, 2003).
Problematika poruchy sexuálnej túžby a sexuálnej averzie ukazuje,
že ženská sexualita vo svojej behaviorálnej zložke komplikovaná a že ju
determinuje
teoretickou
množstvo
analýzou
rozličných
uvedeného
psychosociálnych
bola
zistená
aspektov.
rôznorodosť
Keďže
názorov
k otázke vzťahu týchto sexuálnych porúch u ženy a dĺžky trvania jej
heterosexuálneho
partnerského
jej teoretickému, empirickému
vzťahu,
objasneniu
primárne
a sekundárne
k
k aplikácii
zisteného do psychologickej praxe by mala prispieť predkladaná výskumná
práca. Konkrétne jej cieľom bolo overiť, či existuje kladný vzťah medzi
výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou
trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu (H1) a či existujú
rozdiely v úrovni
porúch sexuálnej
skupinami
vzhľadom
žien
k dĺžke
túžby,
sexuálnej
trvania
ich
averzie
medzi
heterosexuálneho
partnerského vzťahu (H2). Závislé premenné tvorilo skóre subškál
„vyhýbanie sa ženami“ (t. z. tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku) a
„túžba“ (t. z. pocit zahrňujúci potrebu mať sexuálne zážitky, pocit
S t r a n a | 145
vnímavosti
partnerovej
sexuálnej
iniciácie
a rozmýšľanie
alebo
predstavovanie si mať sex). Nezávislé premenné predstavovali dĺžka
trvania aktuálneho heterosexuálneho partnerského vzťahu ako spojitá
premenná a štyri skupiny žien podľa dĺžky trvania ich partnerského
vzťahu.
2 Metóda
2 1 Výskumný súbor
Nevyhnutnou podmienkou účasti žien na realizovanom skúmaní bolo
mať aktuálne heterosexuálny partnerský vzťah spojený so sexuálnou
aktivitou minimálne za posledný mesiac. Tohto výskumu sa zúčastnilo 162
žien vo veku strednej dospelosti (22-50 rokov), s celkovým priemerným
vekom 35.28 rokov. Čo sa týka ich rodinného stavu, vydatých z nich bolo
121,
rozvedených
9
a slobodných
30
žien.
Približne
polovicu
reprezentovali zamestnané ženy s ukončeným stredoškolským vzdelaním
s alebo bez maturity, zvyšnú časť študentky dennej alebo externej formy
vysokoškolského
štúdia.
Pochádzali
prevažne
z
Prešovského
a Trenčianskeho kraja (70%), z okresu Bratislava, Liptovský Mikuláš
a Ružomberok
(30
%).
generalizáciu
výsledkov
podrobnejšej
analýzy
Predpokladanou
by
mohli
získaných
byť
cieľovou
slovenské
údajov
boli
na
populáciou
ženy.
Za
základe
pre
účelom
zistenej
kumulatívnej početnosti vytvorené štyri skupiny žien podľa dĺžky trvania
ich partnerského vzťahu. Deskriptívnu charakteristiku takto rozčlenej
výskumnej vzorky znázorňuje tabuľka č. 1.
S t r a n a | 146
Tabuľka 1
Výskumný súbor skupín žien podľa dĺžky trvania ich partnerského vzťahu
(N= 162)
dĺžka trvania vzťahu
N
%
do 4.67 rokov
41
25.3
4.67 - 12.00 rokov
40
24.7
12.00 - 18.25 rokov
42
25.9
nad 18.25 rokov
39
24.1
2 2 Priebeh výskumu, výskumné nástroje
Pre účely kvantitatívneho skúmania sexuálnych dysfunkcií boli
príležitostným výberom a za štandardizovaných podmienok viacnásobného
hromadného testovania administrované výskumné nástroje:
1. Dotazník sexuálnej spokojnosti GRISS (Rust, Golomboková,
1999), ktorý pozostáva z 28 položiek. Respondentka v ňom odpovedá na
päťbodovej škále podľa toho, ako často sa u nej daná reakcia objavuje.
Autori pomocou faktorovej analýzy demonštrovali jeho sedem subškál
(frekvencia, komunikácia, nespokojnosť žien, vyhýbanie sa ženami,
absencia zmyselnosti u žien, vaginizmus, anorgazmia). Konkrétne v
sledovanej subškále „vyhýbanie sa ženami“ možno dosiahnuť nasledovné
celkové hrubé skóre: minimum = 0, maximum = 16. Prevodom pomocou
transformačnej tabuľky možno získať celkové transformované skóre
(minimum = 1, maximum = 9). Čím je vyššie transformované skóre
subškály, tým závažnejšia je sexuálna dysfunkcia.
2. Index ženských sexuálnych funkcií FSFI (Rosen et al.,2000) je
19-
položkový
vzrušenie,
dotazník
lubrikácia,
pozostávajúci
orgazmus,
zo
šiestich
spokojnosť,
subškál
bolesť).
(túžba,
Respondentka
vyberá jednu z možných odpovedí na päťbodovej škále, pričom sa
zohľadňuje požadované časové kritérium jej sexuálnej aktivity počas
posledných štyroch týždňov.
V nami skúmanej subškále „túžba“ možno
dosiahnuť nasledovné celkové hrubé skóre: minimum = 2, maximum =
S t r a n a | 147
10. Čím je vyššie celkové transformované skóre, tým je vyššia úroveň
sexuálnej funkcie ženy, resp. tým je nižší výskyt sexuálnej dysfunkcie.
3 Výsledky
Výpočty boli realizované a vyhodnocované štatistickým programom
SPSS 14. Deskriptívne charakteristiky údajov sú prezentované v tabuľke č.
2.
Tabuľka 2
Získané hrubé skóre subškály „vyhýbanie sa ženami“ a „túžba“ (N=162)
dĺžka
trvania
vzťahu
(v rokoch)
do 4.67
4.67-12.00 12.00-18.25
nad 18.25
(n = 41)
(n =40)
(n = 42)
(n = 39)
AM
1.7134
2.2313
3.1786
3.4872
SD
1.8987
2.0781
2.5172
2.5013
AM
7.3171
6.3500
6.2143
5.8462
SD
1.3682
1.2720
1.2979
1.4963
vyhýbanie
sa ženami
(GRIS)
túžba
(FSFI)
Poznámka: pre vyhodnotenie GRISS platí - čím vyššie skóre, tým
závažnejšia sexuálna dysfunkcia; pre vyhodnotenie FSFI platí - čím nižšie
skóre, tým závažnejšia sexuálna dysfunkcia
Vzťah
korelačnej
medzi
techniky
skúmanými
premennými
(Spearmanov
koeficient).
bol
zisťovaný
Získané
použitím
výsledky
sú
obsiahnuté v tabuľke č. 3.
S t r a n a | 148
Tabuľka 3
Korelácie a deskriptívne štatistiky skúmaných premenných u žien (N=162)
Scale
AM
SD
Dĺžka trvania
vzťahu
Dĺžka trvania vzťahu
12.3322
8.4081
vyhýbanie sa ženami
2.6481
2.3541
.323***
6.4383
1.4530
-.370***
(GRISS)
Túžba
(FSFI)
Vysvetlivky: *** = p < .001
Nízka hodnota korelačného koeficientu, hoci signifikantná, mierne
poukazuje na to, že s dĺžkou trvania vzťahu sa u žien objavuje závažnejšia
tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku (r = .323, p = .000). Podobne
dĺžka trvania partnerského vzťahu žien mierne koreluje so subškálou
„túžba“ (r = -.370, p = .000). Možno predpokladať, že čím majú ženy
dlhší partnerský vzťah, tým sa u nich znižuje úroveň túžby.
Analýzou variancie (Univariate ANOVA) boli porovnávané skupiny
žien v závislosti od dĺžky trvania partnerského vzťahu v subškále
„vyhýbanie sa ženami” (GRISS). Tieto výsledky prezentuje nasledujúca
tabuľka č. 4.
Tabuľka 4
Výsledky analýzy variancie pre dĺžku trvania partnerského vzťahu žien ako
nezávislú premennú a subškálu „vyhýbanie sa ženami” (GRISS) ako
závislú premennú (N=162)
Zdroj variancie
Suma
Df
F
82.047
3
5.334
Error
810.148
158
Total
2028.250
162
signifikantnosť
štvorcov
vyhýbanie sa
.002
ženami
S t r a n a | 149
Tabuľka 5
Priemerné hodnoty úrovní subškály „vyhýbanie sa ženami” (GRISS) v
závislosti od dĺžky trvania partnerského vzťahu žien
Dĺžka trvania vzťahu (v rokoch)
Vyhýbanie sa
ženami
do 4.67
1.7134
4.67-12.00
2.2313
12.00-18.25
3.1786
nad 18.25
3.4872
Opis výsledkov v tabuľkách č. 4 - 5:
Boli zistené štatisticky významné rozdiely u žien v závislosti od dĺžky
trvania partnerského vzťahu v subškále „vyhýbanie sa ženami”.
Následne na zistenie konkrétnych rozdielov medzi jednotlivými
skupinami žien bol použitý Scheffeho Post Hoc test.
Signifikantný
rozdiel v subškále „vyhýbanie sa ženami” sa preukázal medzi ženami so
vzťahom do 4.67 rokov (AM = 1.7134) a ženami so vzťahom 12.00 18.25 rokov (AM = 3.1786): u žien so vzťahom trvajúcim 12.00 - 18.25
rokov je závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Podobne
štatisticky významný rozdiel v subškále vyhýbanie sa ženami bol zistený
medzi ženami so vzťahom do 4.67 rokov (AM = 1.7134) a ženami so
vzťahom trvajúcim nad 18.25 rokov (AM = 3.4872): u žien so vzťahom
trvajúcim
nad
18.25
rokov
je
závažnejšia
tendencia
vyhýbať
sa
pohlavnému styku.
Na vyhodnotenie získaných údajov subškály „túžba“ FSFI bola
použitá
neparametrická
štatistika
(Kruskal-Wallisov
H
test,
Mann-
Whitneyho U test) pre zistenie prípadných signifikantných rozdielov medzi
skupinami žien podľa dĺžky trvania partnerského vzťahu žien.
S t r a n a | 150
Pomocou Kruskal-Wallisovho testu bolo zistené, že je signifikantný
rozdiel
v subškále
„túžba“
u žien
vzhľadom
k
dĺžke
trvania
ich
partnerského vzťahu (Chi-Square = 22.2, N = 162, p = .000).
Následne bolo pomocou Mann-Whitneyho testu zistené, že je
signifikantný rozdiel u žien (U =
488, N = 162, p = .001): ženy so
vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 49.1) než ženy so
vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 32.7). Signifikantný rozdiel (U = 476.5,
N = 162, p = .000) bol preukázaný i medzi týmito skupinami: ženy so
vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 51.38) než ženy
so vzťahom 12.00 - 18.25 rokov (M = 32.85). Podobne bolo zistené, že je
signifikantný rozdiel (U = 385, N = 162, p = .000) u týchto skupín žien:
ženy so vzťahom do 4.67 rokov majú vyššiu úroveň túžby (M = 50.61)
než ženy so vzťahom trvajúcim nad 18.25 rokov (M = 29.87). Preukázaná
bola rovnaká úroveň túžby (U = 806, N = 162, p = .732) u žien so
vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 42.35) ako u žien so vzťahom 12.00 18.25 rokov (M = 40.69). Zistila sa rovnaká úroveň túžby (U = 664, N =
162, p = .223) u žien so vzťahom 4.67 - 12.00 rokov (M = 42.9) ako u
žien so vzťahom nad 18.25 rokov (M = 37.03). Taktiež sa zistila rovnaká
úroveň túžby (U = 728, N = 162, p = .361) u žien so vzťahom 12.00 18.25 rokov (M = 43.17) ako u žien so vzťahom nad 18.25 rokov (M =
38.67).
4 Diskusia a hodnotenie výsledkov
Keďže cieľom tejto výskumnej práce bolo objasniť, aký je vzťah
medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a
dĺžkou trvania jej heterosexuálneho partnerského vzťahu, jeho splnenie
spočíva v zodpovedaní stanovených výskumných hypotéz.
Získané výsledky naznačili, že existuje signifikantný, mierne kladný
vzťah medzi výskytom porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a
dĺžkou trvania jej partnerského vzťahu (H1 potvrdená). S dĺžkou trvania
S t r a n a | 151
vzťahu sa u žien objavuje závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému
styku. Možno podobne predpokladať, že čím majú ženy dlhší partnerský
vzťah, tým sa u nich znižuje úroveň sexuálnej túžby.
Preukázala sa prítomnosť signifikantných rozdielov v úrovni porúch
sexuálnej túžby, sexuálnej averzie medzi skupinami žien vzhľadom k dĺžke
trvania ich partnerského vzťahu (H2 potvrdená). Najvýraznejšie rozdiely
v skúmaných
premenných
boli
medzi
ženami
s najkratšie
a ženami
s najdlhšie trvajúcim partnerským vzťahom. Konkrétne u žien s najdlhšie
trvajúcim partnerským vzťahom bola zistená najzávažnejšia tendencia
vyhýbať sa pohlavnému styku a najvyššia úroveň poruchy sexuálnej
túžby.
Výsledky tohto výskumu korešpondujú so zisteniami iných autorov,
konkrétne negatívne pôsobenie dlhotrvajúceho partnerského vzťahu na
sexuálne
funkcie
ženy
prezentujú
napríklad
Fifková
(1996,
podľa:
Kratochvíl, 2003), Levine et al. (2003), Porst, Buvat (2006), Weiss,
Zvěřina (2001), Liu (2003) ai. Možné interpretačné vysvetlenie zisteného
spočíva v monotónnosti sexuálneho súžitia páru. V dlhotrvajúcom vzťahu
sa môže objaviť celkový pokles (až absencia) prežívaného pohlavného
uspokojenia ženy a to súbežne so znižovaním sexuálnej príťažlivosti
partnera a prechodom zo zamilovanosti do všednej reality vzťahu. Vo
väčšine vzťahov sa časom vášnivá láska mladých partnerov, manželov
pozvoľna
premieňa
v pokojný,
skôr
priateľský
vzťah
založený
na
vzájomnej úcte a zodpovednosti. Plháková (2007) ďalej uvádza, že títo
ľudia už prežívajú lásku kvalitatívne odlišnú od počiatočného romantického
vzplanutia a hoci k sebe niektorí partneri i po mnohých rokoch súžitia cítia
hlbokú náklonnosť, podľa autorky vášeň obvykle nie je rozhodujúcou
komponentou ich vzťahu. Ďalším činiteľom zhoršovania sexuálnych funkcií
ženy môže byť zosilnenie odlišných prístupov k sexualite (napríklad
prehĺbenie rozdielnych požiadaviek na frekvenciu či techniku pohlavného
styku), ktorým v počiatočných obdobiach vzťahu nebol pripisovaný až taký
význam a ktoré neskôr môžu spôsobovať nižšiu úroveň jej sexuálnej túžby
S t r a n a | 152
alebo až vyhýbavé správanie v oblasti sexuality. Dlhotrvajúci partnerský
vzťah však podstatne determinujú aj iné faktory z bežného života a tie sa
podobne môžu negatívne odraziť v sexuálnom živote ženy (ako vážne
existenčné, zdravotné problémy, únava, pracovný stres, starostlivosť
o dieťa
a pod).
Poruchy
sexuálnej
túžby,
sexuálna
averzia
majú
nepochybne multifaktoriálnu etiológiu, preto ich kvalitná diagnostika
a liečba vyžaduje interdisciplinárnu spoluprácu. Psychologická pomoc by
sa nemala týkať iba ženy, ale jej partnerského vzťahu. Napokon je nutné
vždy
zohľadňovať
individuálne
osobnostné
charakteristiky
a kvality
partnerského vzťahu, ktoré nemusia u všetkých viesť v časovom horizonte
ku degradácii.
Záver
Vo výskumnej práci bolo zisťované, aký je vzťah medzi výskytom
porúch sexuálnej túžby, sexuálnej averzie u ženy a dĺžkou trvania jej
heterosexuálneho partnerského vzťahu. Analýza výsledkov naznačila, že
čím majú ženy dlhší partnerský vzťah, tým sa znižuje úroveň ich sexuálnej
túžby. Možno tiež očakávať, že s dĺžkou trvania vzťahu sa u žien objavuje
závažnejšia tendencia vyhýbať sa pohlavnému styku. Najvýraznejšie
rozdiely
v skúmaných
premenných
boli
medzi
ženami
s najkratšie
zreteľne
preukázala
a ženami s najdlhšie trvajúcim partnerským vzťahom.
Pri
skúmaní
vybranej
problematiky
sa
rozmanitosť sexuálneho fungovania ženy, čo zároveň upozorňuje na
problematickosť zovšeobecňovania záverov tak intímnej a subjektívnej
oblasti, akou ženská sexualita nepochybne je. I keď sa cielene objasnila
úloha vybraných faktorov ovplyvňujúcich pohlavný život žien, nie je
možné vylúčiť pôsobenie iných, nekontrolovaných premenných a vlastností
respondentiek, ktoré mohli skresliť výsledky tohto výskumu. Hoci počet
účastníčok nášho výskumu bol relatívne primeraný, nespĺňa podmienky
reprezentatívnosti
a z tohto
dôvodu
nie
je
adekvátna
generalizácia
S t r a n a | 153
záverov na cieľovú populáciu slovenských žien. Tieto zistenia by bolo
vhodné preskúmať na reprezentatívnej vzorke s náhodným výberom, tiež
rozšíriť skúmanie o pôsobenie ďalších determinánt sexuálnych funkcií.
Možnosť
praktického
psychoterapeutickej
využitia
praxi
sa
klinických,
ponúka
v psychologickej
poradenských
a
psychológov
a sexuológov.
S t r a n a | 154
Literatúra:
CAPPONI V., HAJNOVÁ R., NOVÁK T., Sexuologický slovník, Praha, Grada
Publishing, 1994, 123 s., ISBN 8071691251
FREEMANOVÁ, D. R., Manželská kríza, Martin, Osveta, 1992, 268 s., ISBN
8021704012
HŐSCHL C., LIBIGER J., ŠVESTKA J., Psychiatrie, Praha, Tigis, 2002,
895 s., ISBN 80-900130-1-5
KRATOCHVÍL S., Terapie funkčních sexuálních poruch, Praha, Avicenum,
1987, 178 s.
KRATOCHVÍL, S., Sexuální starosti a radosti, Praha, Portál, 2002, 200 s.,
ISBN 80-7178-633-0
KRATOCHVÍL S., Sexuální dysfunkce: Příčiny a léčba, Praha, Grada
Publishing, 2003, 290 s., ISBN 8024702037
LEVINE S. B., RISEN C. B., ALTHOF S. E., Handbook of Clinical Sexuality
for Mental Health Professionals, London, Psychology Press, 2003,
408 s., ISBN 1-58391-331-9
LIU, C., Does Quality of Marital Sex Decline with Duration? Archives of
Sexual Behavior, 2003, 32, s. 55-60
MÁTHÉ R., RITOMSKÝ A., Sexuálne poruchy v reprezentatívnej vzorke
obyvateľstva SR, Sexuológia, 2005, 5, s. 9-13
S t r a n a | 155
PASTOR
Z.,
Ženské
sexuální
dysfunkce,
Moderní
gynekologie
a porodnictví, 2005, 14, s. 9-22
PLHÁKOVÁ, A., Učebnice obecné psychologie, Praha, Academia, 2007,
472 s., ISBN 8020013873
PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství. Psychologie ženy a muže,
rozdíly a vztahy, Praha, Triton, 2003, 204 s., ISBN 8072543504
PORST H., BUVAT J., Standard Practice in Sexual Medicine, Oxford,
Blackwell Publishing, 2006, 952 s., ISBN 978-1-4051-5719-3
ROSEN R., BROWN C., HEIMAN J., LEIBLUM S., MESTON C., SHABSIGH R.
et al., The Female Sexual Function Index (FSFI): A Multidimensional SelfReport Instrument for the Assessment of Female Sexual Function, Journal
of Sex and Marital Therapy, 2000, 26, s. 191-208
RUST J., GOLOMBOKOVÁ S., Dotazník sexuálnej spokojnosti GRISS,
Bratislava, Psychodiagnostika a.s., 1999, 30 s.
WEISS P., ZVĚŘINA J., Sexuální chování v ČR – situace a trendy, Praha,
Portál, 2001, 159 s., ISBN 807178558X
Kontakt:
PhDr. Antónia Solárová
Ul. 17. novembra č. 1
080 01, Prešov
Inštitút psychológie
Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove
[email protected]
S t r a n a | 156
PhDr. Michal Chovanec, prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., MUDr. Igor
Regász (SK, CZ)
NÁZOR ŽIEN NA VLASTNÝ GENITÁL
Abstrakt:
Príspevok prináša pohľad na ženský genitál z pohľadu žien. Zaujíma sa
o informovanosť,
pomenovania
názory
genitálu,
a postoje
spôsoby
žien
k
dotýkania
nemu.
sa
Prináša
a pozerania
rôzne
naň,
problematiku starostlivosti (vyholenia) a kontracepcie. Poskytuje tiež
porovnania
s medzinárodným
výskumom
a inými
podobne
sa
zaoberajúcimi sa prácami. Metódou bol dotazník. Podľa 87% žien, môže
informovanosť o genitále zvýšiť sexuálne uspokojenie a viac ako dve
tretiny respondentiek považuje svoj genitál za – má tú správnu veľkosť.
Kľúčové slová:
Vagína. Informácie o vagíne. Fantázie o vagíne. Skrášľovanie genitálu.
Antikoncepcia.
Úvod
Od obdobia tvz. sexuálnej revolúcie, ktorá sa datuje od začiatku 60.
rokov minulého storočia, sa postoj k sexuálnym otázkam v mnohých
krajinách zmenil vo viacerých smeroch. Vysoká miera predmanželského
sexu a liberalizácia postojov k sexualite naznačuje, že dohľad a moc
náboženskej
a
rodinnej socializácie
v niektorých
oblastiach
poklesla
(Marková, 2012, 2007). No aj napriek tejto skutočnosti, ešte stále existujú
výnimky, ku ktorým môžeme pridať aj tému, ktorá je ešte stále tabu. Tou
témou je vagína, resp. ženský genitál. Ako príklad sa dá uviesť
pomenovanie genitálu. Snáď asi najčastejším pomenovaním bolo „tam
dole“. Aj napriek neosobnému a nepravdivému označeniu, sa tento pojem
používal a dokonca ešte aj používa a ako pridaná hodnota sa vyslovuje
S t r a n a | 157
tlmene. Ďalším príkladom je, že mnohé ženy ešte stále rozprávajú
o svojom genitále pohŕdavo. Tieto, ale aj ďalšie podnety boli motiváciou
k preskúmaniu
tejto
problematiky.
Výsledky
prinášajú
pravdivé
a neprifarbené skutočnosti a názory respondentiek, na tak dlhodobo
utajovanú tému. Dúfame, že prispejú k odtabuizovaniu a prinesú viac
svetla do tejto problematiky
Výskum
Na výskume (od 30. 7. do 15. 8. 2012) participovalo 130
respondentiek z rôznych regiónov Slovenska. Dotazníkové otázky boli
vybrané a preložené z medzinárodného dotazníka Vagina Dialogues
(2003) a inšpiráciou bola tiež kniha Vagína monológy (2003). Rovnako sú
tam
otázky
od
samotných
autorov.
Dotazník
bol
zostavený
prostredníctvom programu „google dokumentov“ a rozdistribuovanie
anonymných dotazníkov bolo zrealizované ich posielaním na e-mailové
adresy jednotlivých respondentiek a tie ho opäť posielali ďalej na princípe
tzv. „snehovej gule“. Vybrané otázky a výsledky z výskume predkladáme
nižšie.
Skladba výskumnej vzorky
Z pohľadu veku mala najmladšia respondentka 14 rokov a najstaršia
48. Vekový priemer je 24,465. Medián je 24,290. Zvyšné vekové
rozloženie načrtá tabuľka 1.
S t r a n a | 158
Tabuľka 1 – Vekové rozloženie respondentiek
Vek
Počet
% podiel
14
1
0,44
17
2
1,07
18
1
0,57
19
7
4,18
20
12
7,54
21
13
8,58
22
10
6,91
23
16
11,57
24
11
8,3
25
15
11,79
26
9
7,35
27
17
14,42
28
4
3,52
29
3
2,73
31
2
1,95
34
1
1,07
36
1
1,13
40
1
1,26
41
1
1,29
42
1
1,32
48
2
3,02
Spolu
130
100
Až tri štvrtina respondentiek zúčastnených na výskume býva
v meste. Štvrtina má bydlisko v obci. Z pomeru 3:1 je zjavné, že táto
demografická kategória je rozložená nerovnomerne (pozri tabuľka 2).
S t r a n a | 159
Tabuľka 2 – Miesto bydliska respondentiek
Bydlisko
Počet
% podiel
Mesto
97
74,62
Obec
33
25,38
Spolu
130
100
Z hľadiska
nevyrovnané.
rodinného
Viac
ako
stavu
polovica
bolo
bola
vo
zastúpenie
vzťahu
respondentiek
a najmenej
bolo
rozvedených. Ostatné údaje sú v tabuľke 3.
Tabuľka 3 – Rodinný stav respondentiek
%
Rodinný stav
Počet
Slobodná
40
30,77
Vo vzťahu
73
56,15
Vydatá
16
12,31
Rozvedená
1
0,77
Spolu
130
100
podiel
Vo výskume sme sa zaujímali aj o počet detí respondentiek. Drvivé
zastúpenie bolo bezdetných. Zvyšné zozbierané údaje sú v tabuľke 4.
Tabuľka 4 – Rozdelenie respondentky podľa počtu detí
Počet detí
Počet
% podiel
Bezdetná
122
93,85
1 dieťa
5
3,85
2 deti
3
2,31
Viac ako 2 deti
0
0
Spolu
130
100
S t r a n a | 160
Poslednými
dvoma
demografickými
kategóriami
boli
religiozita
a vzdelanie. Z pohľadu religiozity bola viac ako štvrtina respondentiek
veriacich, ale nie aktívne. To znamená, že veria, ale nechodia do kostola
pravidelne, alebo nechodia vôbec, ale veria. Percentuálne zastúpenie
ďalších dvoch kategórií je zobrazené v tabuľke 5.
Tabuľka 5 – Religiozita respondentiek
Religiozita
Počet
% podiel
Aktívne veriaca
23
17,69
Veriaca, ale nie aktívne
37
28,46
Neveriaca
70
53,85
Spolu
130
100
Posledným demografickým údajom bolo vzdelanie. Takmer dve
tretiny respondentiek malo vysokoškolské vzdelanie a necelá jedna tretina
žien a dievčat strednú školu s maturitou. Z týchto dvoch zastúpení, by
sme
mohli
usudzovať
na
priemernú
vzdelanostnú
úroveň
našich
respondentiek, pričom o správnosti, resp. nesprávnosti tohto úsudku sa
budeme
mať
možnosť
presvedčiť
neskôr
vo
výsledkoch
a
ich
interpretáciách. Zvyšné údaje sú v tabuľke 6.
Tabuľka 6 – Vzdelanie respondentiek
Vzdelanie
Počet
% podiel
Základné
3
2,31
Vyučená (výučný list)
1
0,77
42
32,31
Vysoká škola
84
64,62
Spolu
130
100
Stredná
škola
maturitou
s
S t r a n a | 161
Výsledky a ich interpretácia
Respondentky sa mali vyjadriť k otázke, či okrem dôvodu osobnej
hygieny nie je iný dôvod sa vagíny dotýkať či pozerať sa na ňu.
Obrázok 1 poskytuje viditeľnú odpoveď na otázku. Viac ako tri štvrtiny
respondentiek s týmto výrokom nesúhlasí a 5,39% je s ním stotožnených.
Ambivalentný postoj má 9,23%.
Obrázok 1 – Osobná hygiena, ako jediný dôvod na dotýkanie sa
genitálu100
80
60
40
20
0
súhlasím
ani nesúhlasím,
ani súhlasím
nesúhlasím
Zaujímali sme sa aj o pocity žien, pri vkladaní si cudzorodého
telesa do vagíny. Táto otázka je pre ženy jednoznačná, nakoľko na
spojenom kontinuu s dvoma opačne nabitými pólmi sú rozdiely medzi nimi
markantné. Takmer dve tretiny žien pociťuje pri vkladaní cudzorodého
telesa do vagíny prijemný pocit. Diskonfort vníma 19,23%. Rovnaké
percentuálne zastúpenie majú aj respondentky, ktoré majú v súčasnosti
nedefinovateľný pocit, teda ani príjemný a ani nepríjemný.
S pocitom
príjemnosti
súvisí
aj
ďalší
výrok
týkajúci
sa
zdravotníckych výrobkov, ktoré sa musia vkladať do vagíny. Drvivá
väčšina žien chce používať také zdravotnícke výrobky, ktoré sú ľahko
použiteľné. Iba jedna nemá o takéto zdravotnícke výrobky záujem
a 1,54% je bez postoja.
Vedomostná úroveň žien o genitále je u našich respondentiek na
prvom
mieste.
O tejto
skutočnosti
sú
presvedčené
takmer
všetky
respondentky až na jednu (0,77%). S informačno-vedomostnou stránkou
súvisí aj fakt, že práve genitál je tá časť ženského tela, o ktorej majú
S t r a n a | 162
ženy málo informácií. O tomto je presvedčených 19,25% a niečo cez
polovicu žien je presvedčených o opaku. Pre viac ako štvrtinu (27,62%) je
problematika o množstve informáciách o vagíne ľahostajná.
Viac
ako
polovica
(57,69%)
respondentiek
je
presvedčených
o skutočnosti, že spoločnosť má dlhodobo mylné názory a predsudky
o ženskom genitále. Mýty a legendy o genitále sú pre viac ako jednu
tretinu ľahostajné a nijako ich neovplyvňujú. Iba 6,16% nie je nabitých
negatívnym presvedčením voči spoločnosti.
Zaujímavým zistením bolo presvedčenie žien o možnom zvýšení
sexuálneho uspokojenia, ale to iba za predpokladu poznania vlastného
genitálu. Takéto presvedčenie mali takmer všetky respondentky, až na
jednu a časť (3,85%) mala ambivalentný postoj.
V detstve bolo 17,71%
opýtaných žien vedených k tomu, že
dotýkanie a pozeranie na genitál je špinavé a nečisté. Takmer dve
tretiny
respondentiek
nebolo
vedených
k takýmto
dezinformáciám
v detstve a 17,71% sa nevedelo vyjadriť. S predchádzajúcou otázkou
súvisí aj záujem žien o podobu genitálu. Dve tretiny respondentiek sa
už zaujímalo o podobu svojho genitálu v porovnaní s 15,40%, ktoré takýto
záujem ešte neprejavili. Rovných 20% sa nevedelo vyjadriť.
Otázka
vzájomnej
súvislosti
medzi
dezinformáciami
z detstva
a záujmom o podobu genitálu je jasná. Medzi nimi je priamy vzťah, teda
čím viac mi boli dávané negatívne informácie v detstve, tým vyšší bol
záujem
v neskoršom
veku
o podobu
genitálu.
Zozbierané
výsledky
zobrazuje obrázok 5, v ktorom sú znázornené jednotlivé kategórie aj
s jednotlivým podielovým zastúpením.
S t r a n a | 163
Obrázok 5 - Frekvencia výskytu dotýkania sa vagíny a záujmu
o jej
podobu
50
dotýkanie a
pozeranie je
špinavé
40
30
20
záujem o
podobu vagíny
10
0
rozhodne
súhlasím
skôr
ani
skôr
rozhodne
súhlasím nesúhlasím, nesúhlasím nesúhlasím
ani súhlasím
Z hľadiska estetického sme sa zaujímali aj o intímnu chirurgiu
(piercing) a inú vonkajšiu esteticko-hygienickú úpravu venušinho
pahorku
a
genitálu
respondentiek.
Tabuľka
7
poskytuje
odpovede
respondentiek podľa toho, čo ktorá z ponúkaných možností vyskúšala,
pričom si mohla vybrať viacero možností z ponúknutých. Každý riadok je
reprezentantom tých respondentiek, ktoré už vyskúšali rovnakú estetickú
úpravu alebo intímnu chirurgiu.
Tabuľka 7 – Estetické zákroky a intímna chirurgia v oblasti genitálu
%
Druh intímneho zásahu
Počet
Čiastočné vyholenie pubického ochlpenia
6
4,62
Čiastočné vyholenie pubického ochlpenia a vaginálne cvičenie
6
4,62
1
0,77
Úplné vyholenie pubického
40
30,77
Úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia
19
14,62
Úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia, vaginálne cvičenie
35
26,92
Úplné vyholenie pubického ochlpenia a vaginálne cvičenie
18
13,85
Vaginálne cvičenie
5
3,85
Spolu
130
100
Piercing na klitorise, úplné a čiastočné vyholenie pubického ochlpenia a
vaginálne cvičenie
podiel
S t r a n a | 164
U žien rozšírená problematika o veľkosti vagíny a s ňou súvisiaca
otázka aký dlhý penis sa do nej zmestí je u žien pomerne veľmi rozšírená.
Viac ako dve tretiny respondentiek je presvedčených o tom, že ich vagína
má tú správnu veľkosť, 6,92% ju považuje za príliš malú a 2,31% za príliš
veľkú. Takmer štvrtina respondentiek nevedela ohodnotiť subjektívne
veľkosť svojej vagíny.
V súčasnosti sú ženy zahlcované mnohými informáciami o vagíne,
no nie vždy sú vierohodné a častokrát sa aj stane, že sa z nich stane
tradícia, ktorá nemá nič spoločného s realitou. Ako príklad je možno uviesť
kŕčovité stiahnutie svalstva vagíny počas súlože, ak dôjde k nejakému
„vyplašeniu“ počas súlože, čo spôsobí uviaznutie penisu vo vagíne. Sami
autori sa doposiaľ s takýmto prípadom nestretli ani v literatúre a ani
v praxi. Spôsob získavania prvých informácií o genitále je v tabuľke
8. Jednotlivé odpovede sú usporiadané zostupne. Najviac respondentiek
(30%) získalo prvé informácie o vagíne zo ženských magazínov a kníh.
Najmenej 2,31% od lekára, teda od najdôveryhodnejšieho zdroja.
Tabuľka 8 – Zdroje prvých informácií o genitále
Zdroje
prvých
informácií
o
Počet
% podiel
Ženské magazíny a knihy
39
30
Kamarátky
26
20
Rodina
24
18,46
18
13,85
12
9,23
8
6,15
Lekár
3
2,31
Spolu
130
100
vagíne
Všeobecné
časopisy
o
zdraví
a
knihy
Všeobecné
stránky
zdravotnej
starostlivosti
Špecifické
zdraví
stránky
o
ženskom
S t r a n a | 165
Tabuľka
9
ponúka
zozbierané
údaje
o
súčasnom získavaní
informácií o genitále zostupne. Podľa nej takmer jedna štvrtina
respondentiek získava informácie zo všeobecných stránok zdravotnej
starostlivosti a 3,85% od kamarátiek.
Tabuľka 9 – Súčasné zdroje získavania informácií o genitále
Súčasné
zdroje
získavania
Počet
% podiel
31
23,85
Špecifické stránky o ženskom zdraví 29
22,31
informácií
Všeobecné
stránky
zdravotnej
starostlivosti
Všeobecné
časopisy
o
zdraví
a
23
17,69
Lekár
21
16,15
Ženské magazíny a knihy
21
16,15
Kamarátky
5
3,85
Spolu
130
100
knihy
Retrospektívne
v blízkosti
nás
zaujímalo,
respondentiek
počas
ktoré
ich
slová
detstva
používali
ženy
na pomenovanie
genitálu. Najpoužívanejším bolo slovo „šušura“, za ním nasledovala
„pišula“
a s rovnakým
percentuálnym
podielom
si
respondentky
nepamätali nijaké slovo na označenie genitálu. V tabuľke 10 sú uvedené
všetky
tie
slová,
ktorých
bolo
v odpovediach
respondentiek
zaznamenaných viac ako dve vrátane.
S t r a n a | 166
Tabuľka
10
–
Používanie
pomenovania
vagíny
z detských
čias
respondentiek
Pomenovanie
%
vagíny
Počet
podiel
šušura
21
16,15%
pišula
15
11,54%
nepamätám si
15
11,54%
cikula
13
10,00%
neviem
12
9,23%
šuška
11
8,46%
nehovorili o nej
7
5,38%
pipina
6
4,62%
punci
4
3,08%
tam to dole
4
3,08%
pošva
3
2,31%
škatula
2
1,54%
pinda
2
1,54%
Spolu
115
88,45%
Zvyšných 11,55% boli spomenuté iba raz, a boli to: cipusa, čurinka,
menzes, miňa, mušlička, anca, nunuska, pasula, penazenka, prcka,
predna ritka, prirodzenie, zenske veci, pundula, šamšura. Tento počet bol
odrátaný od percentuálneho podielu a celkového počtu v tabuľke 10.
Súčasný pohľad respondentiek na nájdenie svojho „správneho“
slova pomenúvajúceho genitál sa zhodli na slove „vagína“ a za ním
slovo
„šuška“.
Tabuľka
11
ponúka
prehľad
ďalších.
Zvyšné
slová
s rovnakým zastúpením 0,77% sú: anicka; bambulka; cikula; frnda;
chachara; improvizácia podľa toho s kým hovorím; julči; julinka; kačka;
kamoška; kočka; krabica; mandarinka; moje krstne meno; neviem;
ohanbie; opisujem konkrétnu časť (klitoris, pisky a pod.); pina; pinduska;
punca; purinka; rúrka a iné...; stále iné; vah a záleží od situácie :-). Tento
S t r a n a | 167
počet bol odrátaný od percentuálneho podielu a celkového počtu v tabuľke
11.
Tabuľka 11 – Pomenovanie vagíny podľa respondentiek
Pomenovanie
Počet
vagíny
%
podiel
vagína
43
33,08%
šuška
11
8,46%
pišuľa
6
4,62%
pošva
6
4,62%
nepoužívam
6
4,62%
ona
6
4,62%
šušura
6
4,62%
pipinka
5
3,85%
mušla
4
3,08%
malinká
3
2,31%
pička
3
2,31%
rozne pomenovanie
2
1,54%
súkromné
2
1,54%
macicka
2
1,54%
Spolu
105
80,75%
Predstavivosť žien o prvej verbálnej výpovedi ich genitálu, keby
vedel rozprávať by boli rôznorodé, od pozitívnych, cez neutrálne až po
negatívne. Viac ako jedna tretina respondentiek sa nevedelo vyjadriť, čo
je v tabuľke 12 vyjadrené „x“, kde sme zaradili aj nevyplnené odpovede
a odpovede „neviem“. 8,53% odhaduje prvé slovo vagíny na uvítací
neutrálny, ale zároveň pozitívny pozdrav „ahoj“. Odpoveď „nie“ uviedlo
3,88% a slovo „ešte“ by povedalo 3,1%. Zvyšné slová vyskytujúce sa dva
razy, je možné vidieť v tabuľke 12. Odpovede zastúpené raz 37,44%, sú
odrátané z percentuálneho podielu, celkového počtu a vyzerajú takto:
aaach; ako sa máš?; bolí ma to; ďakujem; dávaj na mňa pozor; fajn; fuck
si easy, fuck is funny, many people fuck for Money :D :D :D; hahahahaha;
S t r a n a | 168
hej ty; chcem sex :); howgh; je mi dobre; je mi teplo; juchuuuu; málo by
rozprávala; my dve sa nebavíme; myslím si, že sme jedna s druhou
spokojné; n/a; nájdi si okamžite chlapa, ktorý tu bude furt; nepaci sa mi
môj post; nežer cukor, lebo budu kvasinky; O.o; obcas som zanedbavana;
oh; orgazmus; pane bože; paráda; pipik; psssssst; sex je super, skoda, ze
obcas boli; som fresh; som nevyužitá; som stastna :); spoznaj ma;
studnica vedomosti; Svoje potreby; šťastná som; Tepla; vagína; vlhká;
vrrrrrr; wau; začni sa o mňa starať!; Zívla by si a povedala by: „Trochu
nuda na tomto poschodí!“; že môj partner je Herodes :); žijem; žime :-).
Aj medzi týmito odpoveďami sa dajú nájsť také (sú zvýraznené kurzívou v
texte), ktoré sú výzvou k spoznaniu svojho telo a to nielen zvonka, ale aj
z vnútra
a predchádzať
tak
možným
sexuálnym
problémom
alebo
nedorozumeniam.
Tabuľka 12 – Prvé slovo vagín respondentiek, keby vedeli rozprávať
Odpovede
vagín
respondentiek
Počet
%
podiel
x
29
22,48
neviem
17
13,18
ahoj
11
8,53
nie
5
3,88
ešte
4
3,1
ľúbim ťa
3
2,33
spokojná
3
2,33
viac sexu chcem
2
1,55
sex
2
1,55
úsmev
2
1,55
nič
2
1,55
au
2
1,55
Spolu
82
62,56
S t r a n a | 169
V skúmaní
ženskej
predstavivosti
a fantázii
sme
pokračovali
a zaujímali sme sa o oblečenie, ktoré by si ich genitál obliekol, alebo
nosil. Jedna štvrtina neodpovedala a 11,54% si to nevedelo predstaviť.
Avšak podľa 7,69% respondentiek by si ich vagína neobliekla vôbec nič.
Získané údaje sú uvedené v tabuľke 13.
Tabuľka 13 – Oblečenie vagíny
Odpoveď
Počet
% podiel
?
33
25,38%
neviem
15
11,54%
nič
10
7,69%
šaty
9
6,92%
čipkované prádlo
6
4,62%
bavlnenú bielizeň
5
3,85%
sukňu
4
3,08%
sexi bielizeň
2
1,54%
pohodlné veci
2
1,54%
2
1,54%
88
67,76%
ženské
šaty
Spolu
červené
Z odpovedí je vidieť, že väčšina respondentiek dáva prednosť
noseniu pohodlným, voľným, vzdušným, príťažlivým veciam a nechala by
vagíne väčšiu voľnosť, resp. by ju nezahaľovali tak, ako to robia teraz.
Táto skutočnosť je badať aj pri čítaní odpovedí, ktoré sa vyskytovali iba
raz 32,24% a nerátali sa do percentuálneho podielu a celkového počtu
v tabuľke 13, ale o to výstižnejšie ju opisujú: bavlnenu bielizen a pekne
zenske saty; ciapku; čierny hodvábny župan alebo tričko a šortky; čím
hrubšie a čím zahaľúcejšie čierne šaty; elegantné oblečenie; farby dúhy;
jeany a triko, činy :D; jednoduché šaty; kozeny korzet; kožuch :); kratase
a tielko; kvetované šaty; ľahké tielko biele; len spodné prádlo; maskače;
minisukne; mrkvačove rifle a hodvabnu košielku; niečo farebné; niečo
S t r a n a | 170
pohodlné; niečo ružové; nohavičky; obliekala by sa rovnako ako ja;
podväzky; pradu; priedušnú sukňu; rifle, tričko, na hlave Ray-Bany a na
nohách Conversy! :); ružovú; sametove saty; suknu, šaty; športové
oblešenie; tangáče; tielko; to co teraz ;); to čo ja; to, čo nosím ja, veď
sme prepojené; tričko a šortky, ale nie červené; veľké tričko; velmi kratke
saty; vysoke podpatky, kratasy tesne pod zadok; koselu; vyzývavé
oblečenie; vzdusne letne saty; zdravé, bavlnené nohavičky.
Vôňa geniálu nebola až takou príťažlivou pre respondentky akoby
sa mohlo zdať. Necelá jedna tretina sa k danej otázke nevyjadrila a dve
tretiny mali rôzne názory (pozri tabuľka 14, ktorá je bez odpovedí
vyskytujúcich sa raz). Väčšina respondentiek vníma vôňu skôr pozitívne,
avšak nájdu sa aj také, pre ktoré je negatívna až odradzujúca. 11,54% ju
považuje za normálnu, 9,23% ju vníma pozitívne a 6,16% ako neutrálnu.
Vône spomenuté iba raz (15,30%) nie sú uverejnené v tabuľke 14 a sú
nasledovné: čistota; čokolada; humus; hustá, koncentrovaná, telesná,
skôr ťažšia, sladšia vôňa; pach; kyslá; lancome; mydlo; nepopísateľná;
neprijemna; nie vzdy prijemne; obscenna; opojná; osobitá; silna; voni;
vonia mi to; vzrušujúca; známa; ženskosť; živočíšna.
S t r a n a | 171
Tabuľka 14 – Druhy vôní vagíny
Vôňa vagíny Počet
% podiel
?
39
30,00%
normálna
15
11,54%
príjemná
12
9,23%
neutrálna
8
6,16%
je to rôzne
5
3,85%
sladká
5
3,85%
bez vône
4
3,08%
neviem
3
2,31%
zvláštna
3
2,31%
klasická vôňa
2
1,54%
moja
2
1,54%
príťažlivá
2
1,54%
rybacia
2
1,54%
smrad
2
1,54%
špecifická
2
1,54%
telová
2
1,54%
zaujímavá
2
1,54%
Spolu
110
84,70%
S antikoncepciou sa stretávame už niekoľko desaťročí, no aj
napriek tomu je stále považovaná za strašiak súčasných nielen mladých
žien. Toto bolo aj dôvodom, prečo sme sa zaujímali o to, odkiaľ mali naše
respondentky prvé informácie o nej. Viac ako jedna štvrtina ich mala od
kamarátok, prostredníctvom rodičovskej výchovy sa dozvedelo o nej
rovných 20%, a zdroj lekár (15,38%) bol až na štvrtom mieste (viac pozri
tabuľka 15).
S t r a n a | 172
Tabuľka 15 – Prvý zdroj o antikoncepcii
Prvé zdroje o antikoncepcii
Počet
% podiel
kamaráti
37
28,46%
rodina
26
20,00%
ženské magazíny a knihy
23
17,69%
lekár
20
15,38%
12
9,23%
všeobecné časopisy o zdraví a knihy
8
6,15%
špecifické stránky o ženskom zdraví
4
3,08%
Spolu
130
100,00%
všeobecné
stránky
o
zdravotnej
starostlivosti
Rebríček zostavený našimi respondentkami vyzeral úplne inak pri
súčasných zdrojoch o kontracepcii. S viac ako jednou tretinou bol na
prvom mieste lekár, za ním nasledovali všeobecné stránky o zdravotnej
starostlivosti (21,54%) a tretia priečka patrí všeobecným stránkam o
zdravotnej starostlivosti (16,92%). Tabuľka 16 ponúka zozbierané údaje.
Tabuľka 16 – Súčasné zdroje o antikoncepcii
Súčasné zdroje o antikoncepcii
Počet
% podiel
lekár
51
39,23%
28
21,54%
špecifické stránky o ženskom zdraví
22
16,92%
ženské magazíny a knihy
14
10,77%
všeobecné časopisy o zdraví a knihy
9
6,92%
kamaráti
5
3,85%
rodina
1
0,77%
Spolu
130
100,00%
všeobecné
stránky
o
zdravotnej
starostlivosti
S t r a n a | 173
O antikoncepcii nie je dobré mať iba informácie, ale aj ju používať
vtedy, keď je treba. Preto nás zaujímalo, aký druh kontracepcie
používajú naše respondentky. Viac ako jedna štvrtina používa kondóm
a 16,92% antikoncepčné tabletky. Prerušovaná súlož 13,08% má svoje
čaro,
avšak
nijako
partnerov
nechráni
pred
sexuálne
prenosnými
chorobami a iba málo (Pearlov index 20) pred graviditou. Avšak na druhej
strane patrí medzi uznávanú kontracepciu cirkvi. Viac druhov a ich
kombinácie sú uvedené v tabuľke 17. Druhy sú tam usporiadané podľa
súčasného používania. Takže sa môže stať, že sa používa kondóm
a zároveň aj prerušovaná súlož
a iné
kombinácie
nachádzajúce
sa
v tabuľke. Vaginálny krúžok nie je veľmi vyhľadávaný a používaný 0,77%
a to aj napriek skutočnosti, že až 78,46% (102) z nich má o nej
informácie.
S t r a n a | 174
Tabuľka 17 – Druhy používanej antikoncepcie
Druh antikoncepcie
Počet
% podiel
kondóm pre muža
35
26,92%
antikoncepčné tabletky
22
16,92%
kondóm pre muža, prerušovaná súlož
17
13,08%
prerušovaná súlož
17
13,08%
antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža
9
6,92%
metóda plodných a neplodných dní
6
4,62%
4
3,08%
kondóm pre muža, spermicídy
4
3,08%
antikoncepčné tabletky, prerušovaná súlož
2
1,54%
kondóm pre muža, antikoncepčná náplasť
2
1,54%
kondóm pre muža, metóda plodných a neplodných dní
2
1,54%
antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža, prerušovaná súlož
2
1,54%
antikoncepčné tabletky, kondóm pre muža, vaginálny krúžok
2
1,54%
kondóm pre muža, vaginálny krúžok
1
0,77%
antikoncepčné tabletky, metóda plodných a neplodných dní
1
0,77%
metóda plodných a neplodných dní, prerušovaná súlož
1
0,77%
vaginálny krúžok
1
0,77%
vnútromaternicové teliesko
1
0,77%
1
0,77%
130
100,00%
kondóm pre muža, metóda plodných a neplodných dní, prerušovaná
súlož
vnútromaternicové teliesko, metóda plodných a neplodných dní,
prerušovaná súlož
Spolu
S otázkou používania antikoncepcie je veľmi úzko prepojená aj
spokojnosť
s ňou
samotnou.
Na
100%
je
so
svojou
súčasnou
antikoncepciou spokojných takmer dve štvrtiny respondentiek. Vôbec nie
je spokojných 8,46%. Ostatné výsledky sú v tabuľke 18.
S t r a n a | 175
Tabuľka 18 – Spokojnosť s antikoncepciou
Spokojnosť
Počet
% podiel
0%
11
8,46%
25%
10
7,69%
50%
18
13,85%
75%
34
26,15%
100%
57
43,85%
Spolu
130
100,00%
Diskusia
Religiozita sa ukazuje ako významným faktorom z pohľadu sexuality,
pretože necelá polovica respondentiek je veriacich, aj keď 28,46% nie je
aktívne (veria, ale nechodia do kostola pravidelne, alebo nechodia vôbec,
ale veria). Výsledky poukazujú na stále neutíchajúci tlak religiozity
v živote človeka na Slovensku. Významnú úlohu zohrala religiozita vo
výskume Chovanec a Weiss (2011), v ktorom sa potvrdil jej vplyv na
začiatok prvej heterosexuálnej kohabitácie u stredoškolákov.
Najpoužívanejšou úpravou ženského genitálu a venušinho pahorku
bolo úplné vyholenie ochlpenia, čo je výsledok totožný s výskumom
Ščasnej (2008). Vaginálne cvičenie praktizovalo iba 3,85%, čo je
v porovnaní so 42% (Ščasná, 2008), čo je takmer o 11 násobok menej.
Táto skutočnosť je zarážajúca, nakoľko podľa Hedleyho a Fowlera (2008),
ženy, ktoré tvrdia, že majú pevné svaly panvového dna, majú dvakrát
toľko orgazmov v porovnaní s druhými a ženy, ktoré pravidelne posilňujú
svaly panvového dna pomocou zariadenia, uvádzajú oveľa lepší sexuálny
život v priebehu 4 týždňov.
Piercing sa vyskytol iba u jednej respondentky, čo nás
vzhľadom k mladému priemernému veku prekvapilo. Očakávali sme väčší
počet takýchto intímnych chirurgických zásahov. Ščasná (2008) uvádza až
3 respondentky, ktoré mali alebo majú piercing. Rozdiel 2 respondentiek
je spôsobený nižším počtom respondentiek v našom výskume a aj širším
S t r a n a | 176
vekovým
rozpätím.
Z výsledkov
je
vidno,
že
piercing
sa
objavil
u respondentky, ktorá vyskúšala všetky ponúkané možnosti z dotazníka
(úplné
a čiastočné
vyholenie
a vaginálne
cvičenie).
Otázkou
je,
či
postupné experimentovanie viedlo až k piercingu, alebo iné dôvody
(psychologicko-estetické či sexuálne).
Pri vzájomnom porovnaní prvých a súčasných zdrojov informácií o
genitále je vidieť medzi nimi rozdiel. Kým prvé informácie boli získané zo
ženských magazínov a kníh (30%), tak pri získavaní ďalších informácií
mali knihy a magazíny takmer o polovicu nižšiu váhu. Lekár mal pri
prvotných informáciách 2,31%, v ďalších to bolo už 16,15%, čo je skoro
o sedem krátviac. No aj napriek tomu, je tu stále nebezpečenstvo
získavania
a hlavne
rozširovania takých
informácií o genitále, ktoré
s realitou nemajú nič spoločného. Výsledky prvých informácií o genitále sú
podobné aj u Ščasnej (2008), ktorá uvádza kamarátky (32,9%) na prvom
a ženské časopisy na druhom mieste (32,4%). Pri súčasných zdrojoch je
lekár (37,2%) na prvom, potom časopisy a na treťom mieste knihy
(Ščasná, 2008). V porovnaní s našimi výsledkami, je lekár pri súčasných
zdrojoch raz tak v menšom zastúpení. Tento rozdiel je spôsobený
o polovicu nižšou výskumnou vzorkou.
Ensler (2003) vo svojej knihe opisuje, ako sa skupinka 20 dievčat
(vek medzi 9 - 16) snaží nájsť spoločný výraz pre všetko – vagínu, pysky,
klitoris. Po dlhšej diskusii sa dievčatá zhodli na výraze – „balíček moci.“
Respondentky sa najviac zhodli na slove vagína. Z výsledku konštatujeme
pozitívne zistenie a odklon od neosobného a neurčitého pomenovania „tam
dolu“ k až terminus technicus „vagína“. Pravdou je, že ani toto slovo nie je
tým pravým, ale progres nastal. Pri súčasnom porovnaní genitálu je naše
pomenovanie totožné s výsledkom Ščasnej (2008) – vagína.
Ďalším pozitívom je porovnanie prvého verbálneho prejavu so
slovami Ensler (2003), za ktorými vôbec respondentky nezaostávajú. Prvé
slová ženského genitálu by boli neutrálno-pozitívno-uvítacie „ahoj“.
K pozitívnym, ale nie posledným slovám patrí odpoveď „ešte“. Zo
S t r a n a | 177
samotného slova vyplýva pozitivita akýmkoľvek smerom, ktorá prináša
ženám emocionálno-fyzické vybitie a uspokojenie. V odpovediach je aj
zápor „nie“ a citoslovce „au“ s negatívnym emocionálnym nábojom. Tu
však
nemôžeme
určiť,
čoho
sa
explicitne
týka,
čo
je
spôsobené
uskutočnením výskumu prostredníctvom internetu a pevne stanovených
otázok v ňom.
Evino rúcho by bolo najčastejším oblečením, ktoré by si ich genitál
obliekol. Nerozlúštenou zostáva otázka, či preto, lebo nevedeli čo, tak
odpovedali nič, alebo preto, že by si podľa nich naozaj nič neobliekala,
teda najlepšie sa cíti prirodzene – nahá a slobodná.
Pri
jednotlivom
vzájomnom
porovnaní
prvotných
a súčasných
zdrojov o antikoncepcii je badať výrazný posun smerom od nevalidných k
validným zdrojom v kategórii lekár a to až viac ako dva a pol násobne.
Ako výrazné pozitívum konštatuje takmer sedem a pol násobný prepad
kategórie kamarátky, kde sú na prvom mieste pri prvotných a až na
predposlednom mieste pri súčasných zdrojoch. Takto výrazný prepad je
znakom „zmúdrenia“ respondentiek ohľadom zdrojov informácií. Ale tak
ako sa na jednej strane odbúrali tieto dezinformácie, tak na druhej sú
stále rizikom, keďže majú najväčšiu váhu ako prvotné informácie.
Skutočnosť o kondóme, ako o najpoužívanejšej bariérovej kontracepcii
respondentiek
je prekvapením, keďže v súčasnosti je tento druh na
zostupe. Veľký podiel na tom má malá spoľahlivosť (Pearlov index 10).
Hormonálna antikoncepcia je na trhu už 50 rokov a počas svojho vývoja
prešla rôznymi zmenami, ktoré sa odvíjali od požiadaviek trhu. Riziko
gravidity je veľmi nízke, avšak ochrana proti pohlavne prenosným
chorobám je vysoká. Otázne je, či ju respondentky používajú ako
kontracepciu primárne, alebo iba sekundárne, keďže primárnym dôvodom
býva veľmi často boj proti nadmernému akné. So svojou kontracepciou nie
je spokojných až 8,46% respondentiek. Zdá sa to byť nízke číslo, ale keď
si zoberieme, čo všetko môže narobiť nesprávne užívaná, tak je to na
zamyslenie.
S t r a n a | 178
Názor
respondentiek
s medzinárodného
výskumu
je
takmer
(2003),
totožný
kde
je
s názorom
95%
žien
presvedčených
o dôležitosti informovania o genitále. U nás je to takmer o 5% viac. Málo
informácií o genitále má necelá polovica z výskumu Vagina dialoges
(2003), u nás je to iba 19,25%. Poznanie genitálu môže zvýšiť sexuálne
uspokojenie je dostupné 87% (Vagina dialoges, 2003) a v našom je
takáto
skutočnosť
uvedených
troch
dostupná 96,15%. Vzájomné
výsledkoch
môže
byť
rozdiely
spôsobené
vo
nižším
vyššie
počtom
respondentiek a nižším priemerným vekom.
Pri
vzájomnom
porovnaní
výsledkov
pomenovanie
genitálu
respondentkami a pomenovanie genitálu z čias detstva respondentiek je
vidieť, že nie je markantný rozdiel naprieč generačným spektrom.
Pomenovania boli v oboch prípadoch pozitívne. Neosobné pomenovania sa
vyskytovali až nižšie.
Záver
Drvivá väčšina žien je presvedčených o dôležitosti dostatočného
vzdelania (informovania) o ich vagíne, zároveň si viac ako polovica myslí,
že vagína je tá časť tela, o ktorej majú málo informácií a takmer štvrtina
je
presvedčená, že
spoločnosť
má
vo
všeobecnosti
mylné
názory
a predsudky o vagíne. Vedomostná úroveň žien má vplyv na zvýšenie
sexuálneho uspokojenia a používania kontracepcie, ale je pritom dôležité,
ako sa sama žena rozhodne, či a vôbec tieto informácie zoberie v úvahu.
Dôležitá je reliabilita a validita zdroja, z ktorého sú získavané najmä
prvotné informácie. Vo všeobecnosti môžeme povedať, že prvotné získanie
informácií o antikoncepcii sa deje zo zdrojov, ktoré sú málo spoľahlivé –
najmä kamaráti a ženské magazíny. Pri súčasných informáciách je realita
úplné iná. Informácie sú získavané z relevantných zdrojov ako lekár,
všeobecné
stránky
o zdravotnej
starostlivosti
a špecifické
stránky
o ženskom zdraví. Táto skutočnosť je hodnotená ak pozitívna, nakoľko
informácie sú pravdivé a častokrát korigujú tie nesprávne prvotne získané.
S t r a n a | 179
Literatúra:
ENSLER, E. 2003. Vagína monológy. Praha: PRAGMA. p. 190. ISBN 807205-916-5.
HEDLEY, S., FOWLER, B. 2008. The UK’s biggest ever national orgasm
survey
[online].
2p.
[cit.
2012-05-11].
Dostupné
na
internete:
http://www.orgasmsurvey.co.uk/images/
National%20Orgasm%20Survey.pdf
CHOVANEC, M. WEISS, P. Sexuálne správanie študentov stredných škôl.
In: Sexuológia 2/2011, ročník 11. ISSN 1335-8820.
MANDZÁKOVÁ, S. 2011. Zvyšovanie kvality sexuálneho a partnerského
života osôb s ťažším mentálnym postihnutím. Prešov : Pedagogická
fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, 2011. s. 292. ISBN 978-80-5550455-1.
MARKOVÁ,
D.
2012.
O
sexualite,
sexuálnej
morálke
a
súčasných
partnerských vzťahoch. Nitra : Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9.
diverzity a variability. Bratislava : Regent, 2007. ISBN 978-80-88904-595.
ŠČASNÁ, A. 2008. Niektoré aspekty ženskej sexuality – postoje žien k ich
vlastným genitáliám a ich vplyv na ženskú sexualitu : diplomová práca.
Bratislava : UK FiF, Katedra psychológie, 2008.
VAGINA
DIALOGUES.
2003.
[online].
2003.
Dostupné
na
http://www.arhp.org/files/vaginadialoguesresults.pdf.
S t r a n a | 180
WEISS, P. a kol. 2010. Sexuologie. Praha: Grada Publishing, vyd. 1. p.
724. ISBN 978-80-247-2492-8.
Kontakt:
PhDr. Michal Chovanec
Psychiatrická nemocnica Hronovce
Ul. Dr. Jána Zelenyáka 65
935 61 Hronovce
prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D.
Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK Praha
MUDr. Igor Regász
Gynekologická ambulancia Hronovce
S t r a n a | 181
S t r a n a | 182
doc. PhDr. Ingrid Emmerová , PhD. (SK)
MLÁDEŽ A SEXUÁLNE AGRESÍVNE SPRÁVANIE - SÚČASNÝ STAV A
MOŽNOSTI PREVENCIE
Abstract:
The current situation in our society is typical of widely spread negative
phenomena that must be responded to through preventive measures in
the Slovak Republic, we become conscious of increasing trend in
criminality and delinquency, drug abuse and drug addiction, prostitution
and other socio-pathological phenomena among children and youth – the
pupils of Basic Schools and Secondary Schools. Aggressive behaviour and
sexual aggressive behaviour of youth seems to be a current problem. This
Paper presents official statistics data. It presents current situation and the
possibilities of prevention.
Poznámka: Príspevok je čiastkovým výstupom grantového projektu VEGA
č.
1/0168/12 Profesionalizácia prevencie sociálnopatologických javov v školskom
prostredí v SR z aspektu profesie sociálneho pedagóga – súčasný stav, problémy
a komparácia so zahraničím.
Agresívne správanie je jednoznačne sociálnopatologickým javom,
ktorý je komplexný a multikauzálny.
Pri agresívnom správaní ide o porušenie a obmedzenie práv druhých
– symbolické alebo reálne obmedzovanie, poškodzovanie a ničenie.
Agresivitu chápeme ako sklon k takémuto správaniu, agresia označuje
aktuálny prejav takéhoto správania. Podľa S. Karikovej (2001, s. 130)
agresivita je osobnostná premenná alebo trvalá dispozícia správať sa za
určitých
okolností
agresívne.
Agresia
je
zámerné
ubližovanie,
poškodzovanie – fyzické, psychické, materiálne, ktoré svojou povahou
porušuje situačne relevantné normy a nie je motivované snahou pomôcť.
Je to taký akt správania, ktorého základnými charakteristikami sú násilie,
útočnosť a deštrukcia.
S t r a n a | 183
1. Súčasný stav agresívneho a sexuálne agresívneho správania
žiakov a jeho nové formy
Podľa P. Ondrejkoviča (2000, s. 101) sa násilie v škole orientuje:

proti jednotlivcovi alebo viacerým osobám, medzi žiakmi, voči učiteľom
prípadne iným pracovníkom škôl a školských zariadení (ublíženie na
zdraví, bitky, sexuálne delikty, vydieranie, zneužívanie...),

proti predmetom (vandalizmus),

ako všeobecné agresívne formy správania,
nenamierené
proti
konkrétnemu jednotlivcovi alebo skupine osôb,

ako ostatné podoby deviantného správania (napr. nosenie zbraní,
zakázaných predmetov a pod.).
Značne
závažným
problémom
sa
v súčasnosti
stáva
nárast
agresívneho správania žiakov. Takéto konanie žiakov je stále odvážnejšie
a žiaľ aj brutálnejšie. Ako uvádza Z. Martínek (2009, s. 7) „začalo stúpať
percento detí, ktoré majú problémy so svojím správaním, v klasických
triedach a vyučovacích hodinách sú nezvládateľné, narušujú chod celej
triedy, do istej miery znamenajú i ohrozenie ostatných spolužiakov.
Učitelia sú pri ich vedení bezbranní a bezradní.“
Na vzniku agresivity má podiel
viacero činiteľov. V odbornej
literatúre sa stretávame s týmito činiteľmi:
-
človek má vrodené dispozície k agresívnemu správaniu,
-
sklon k agresívnemu správaniu sa rozvíja učením, môže ísť o priame
posilňovanie, ale aj učenie napodobňovaním,
-
agresia je podmienená
viacerými vzájomne pôsobiacimi faktormi.
(Kariková, S., 2001, s. 131 – 132; Vágnerová, M., 1999, s. 266 – 267)
Agresia má vnútorné i vonkajšie príčiny, existujú ľudia s celoživotne
zvýšenou alebo zníženou agresivitou. Agresia vychádzajúca z pudového
základu je vlastná všetkým živočíšnym druhom. Vrodené dispozície sa
rozvíjajú alebo tlmia v súhre s vonkajšími vplyvmi.
M. Vágnerová (2000, s. 269 – 271) uvádza nasledujúce varianty
agresívneho správania:
S t r a n a | 184

agresívne správanie ako reakcia na neuspokojenie rôznych potrieb,

agresívne správanie ako reakcia na ohrozenie pocitu bezpečia
nadmernou sociálnou stimuláciou,

agresivitu zvyšuje obmedzenie osobného teritória,

agresia použitá v sebaobrane,

podobným typom násilia je pomsta,

agresia
ako
určitá
kompenzácia,
čiže
ako
zdroj
náhradného
uspokojovania,

násilie a ničenie je jedným zo spôsobov fiktívneho ovládnutia sveta.
Podľa P. Ondrejkoviča (2009, s. 164) „v súčasnosti vo všetkých
krajinách
Európy
dramaticky
narastá
kriminalita
mládeže
a násilie
v školách. Výnimkou nie je ani Slovensko.“
V Správe o stave bezpečnosti školského prostredia a prevencie
negatívnych javov v správaní žiakov v základnej škole v školskom roku
2011/2012 v SR sa uvádza, že 13,2% žiakov sa v škole necítilo bezpečne,
17,4%
uviedlo
strach
z niektorého
spolužiaka
a
vlastnú
negatívnu
skúsenosť so šikanovaním potvrdilo 24% respondentov. Vyhodnotenie sa
uskutočnilo na základe dotazníkov zadávaných žiakom 5. až 8. ročníka
v 159 základných školách.
Extrémnou
formou
agresívneho
správania
je
šikanovanie.
Šikanovanie definujú viacerí autori. V jednotlivých definíciách nachádzame
spoločné znaky. Podstata spočíva v tom, že ide o dlhodobé, opakované a
úmyselné ubližovanie s cieľom získať prevahu. Charakteristickým znakom
je nepomer síl. Obeť je z nejakého dôvodu bezbranná.
Podľa S. Bendla (2003, s. 16 – 17) patrí šikanovanie medzi
najzávažnejšie
negatívne
javy
v súčasnej škole. Oproti šikanovaniu
v minulosti vykazuje dnešné šikanovanie niektoré alarmujúce znaky. Ide o
vzrastajúci
počet
prípadov
šikanovania,
znižovanie
vekovej
hranice
agresorov šikanovania, zvýšenú brutalitu a rafinovanosť šikanovania.
K šikanovaniu ako patologickému správaniu zaraďuje M. Kolář
(2001, s. 27 – 30) tieto konkrétne typy a formy agresie a manipulácie:
S t r a n a | 185

Fyzická agresia a používanie zbraní – obeť je škrtená káblom, bitá
obuškom, tyčou, obeť je vystavená fackovaniu, kopaniu, je chytená za
nohy a rozťahovaná dovtedy, kým neurobí, čo sa od nej žiada, obeti sú
strihané vlasy.

Slovná
agresia
a zastrašovanie
zbraňami
–
obeti
sa
vyhrážajú
mučením, obeť je zastrašovaná zbraňami, agresori urážajú rodičov
obete, vtipkujú na úkor obete.

Krádeže, ničenie a manipulácia s vecami – agresori berú obeti peniaze,
ničia jej oblečenie, schovajú alebo ukradnú jej doklady.

Násilné a manipulatívne príkazy – obeť je nútená piť moč, malinovku,
do ktorej bolo napľuté, obeť je nútená kľačať pred agresormi a prosiť
ich
o milosť,
je
nútená
opakovať
ponižujúce
výroky,
nacistické
pozdravy a heslá.
Na nárast agresívneho správania upozorňuje aj M. Pétiová (2010):
„porovnávanie dát za roky 2007 a 2009 ukázalo, že mierne stúpol počet
opýtaných, ktorí majú skúsenosti so šikanovaním (2007: 37,8%, 2009:
41,7%). Mierne sa zvýšil aj počet respondentov, ktorí boli obeťami
šikanovania (2007: 3,8%, 2009: 5,0%) alebo sledovali túto udalosť z
pozície svedka (2007: 31,1%, 2009: 33,3%), pričom stúpajúcu tendenciu
mal v
skupine 13 až 18 ročných respondentov najmä počet opýtaných,
ktorí videli ako šikanujú ich spolužiaka (2007: 19,2%, 2009: 23,4%). Z
uvedeného je zrejmé, že tieto prejavy násilia sú medzi deťmi a mládežou
viac rozšírené než pred dvomi rokmi, pričom vzrastajúcu tendenciu majú
práve v školskom prostredí. Na rovnakej úrovni zostal počet žiakov
základných a stredných škôl, ktorí priznali, že patrili k agresorom a
šikanovali iných (2007: 2,9%, 2009: 3,1%).“
C. Határ (2007, s. 32 – 33) približuje päť perspektív detskej
a mládežníckej agresie:
1. Agresia ako forma hry.
Cieľom je vyskúšať si svoje vlastné sily alebo prežiť radosť z víťazstva.
Vzniká tu nebezpečenstvo, že z hry či zábavy môže situácia prerásť
S t r a n a | 186
k závažnej forme agresie a agresivite.
Útočník predpokladá radosť
z víťazstva alebo potrebu vyskúšať si svoje sily na slabšom jednotlivcovi,
čiže je tu zjavný nepomer síl.
2. Agresia ako obranný mechanizmus.
Obeť sa bráni útočníkovi. Nebezpečenstvom sa stáva, že obeť sa bude
brániť až tak, že útočníka, ktorý vyprovokoval agresiu zničí.
3. Agresia ako reakcia frustrovaného jednotlivca.
Žiak hľadá náhradu za svoju prehru či porážku na slabších jednotlivcoch.
Táto agresia vypovedá o určitom komplexe menejcennosti agresora.
4. Agresia ako forma zvedavosti.
Žiaci chcú zistiť, kde sú ich hranice, čo si môžu dovoliť a čo je už
zakázané.
Táto
forma
agresie
môže
vyústiť
až
k egoistickému
presadzovaniu svojej vlastnej moci.
5. Agresia ako nevhodná forma túžby po láske.
Žiak sa usiluje získať pozornosť okolia a to negatívnym správaním
a konaním.
Nebezpečenstvo
spočíva
v masochistickom
uspokojovaní
potrieb žiaka, pričom on si toto svoje konanie neuvedomuje.
Na ďalšiu problematickú oblasť upozorňuje J. Chromý (2010, s. 48 –
49) a to na partnerské násilie medzi mládežou. Možno ho považovať za
závažný problém z nasledujúcich dôvodov:
-
mládež má menej kompetencií zvládať konfliktné situácie,
-
mladí ľudia nevedia kam sa v prípade ohrozenia obrátiť o pomoc,
-
dospelí podceňujú partnerské vzťahy medzi mládežou,
-
mladí ľudia nemajú celkom upevnenú dôveru v seba a nedostatočne sa
orientujú v intímnych vzťahoch.
Partnerské násilie medzi mládežou je verejnosti skryté, čo bráni riešeniu:
-
mládež nemá dostatočné skúsenosti v partnerských vzťahoch,
-
mladí sa usilujú o vybudovanie nezávislosti na rodičoch,
-
majú romantizujúce predstavy o partnerstve,
-
mladí ľudia medzi sebou súperia v nadväzovaní partnerských vzťahoch.
S t r a n a | 187
Ako ďalej J. Chromý (2010, s. 53) uvádza, prejavujú sa tu klasické mýty:
„Keď partnerka povie nie, v skutočnosti myslí áno.“, „Kúpil som obed,
teraz mi patrí sex.“, „Keď jednám tvrdo, partnerka so mnou zaobchádza
lepšie.“
Agresívne správanie žiakov základných a stredných škôl sa môže
prejavovať i vo forme páchania trestnej činnosti. Podľa A. Heretika (2004,
s. 223) „nie všetku sexuálnu trestnú činnosť páchajú sexuálni devianti.
Značnú časť sexuálnej trestnej činnosti páchajú nedevianti a, naopak,
mnohí sexuálni devianti sa za celý život nedopustia žiadneho trestného
činu.“
Veľká skupina trestných činov rôznej spoločenskej nebezpečnosti má
charakter sexuálnej agresie – tušéri, frotéri, saliromani. Na vrchole
spoločenskej nebezpečnosti sú sexuálne vraždy. (Heretik, A., 2004, s.
226)
V tabuľkách č. 1 až č. 3 uvádzame násilnú a mravnostnú trestnú
činnosť páchanú maloletými a mladistvými osobami od 1. 1. 2006 až do
30. 9. 2012. Pozornosť sme upriamili na obdobie po roku 2006, kedy
vstúpil do platnosti nový Trestný zákon, ktorý znížil vekovú hranicu
trestno-právnej zodpovednosti na 14. rokov.
S t r a n a | 188
T1
Násilná
a mravnostná
trestná
činnosť
páchaná
maloletými
a mladistvými v rokoch 2006 až 2008
Druh
kriminality
Násilná
kriminalita
- vraždy
- lúpeže
násilie na
verej. činit.
úmyselné
ublíženie
na
zdraví
s ras.
motívom,
extrémizmus
- organizovaný
zločin
Mravnostná
kriminalita
- znásilnenie
pohlavné
zneužívanie
- obchodovanie
s ľuďmi
Páchateľ v roku
Páchateľ v roku
Páchateľ v roku
2006
2007
2008
maloletý mladistvý maloletý mladistvý maloletý mladistvý
176
707
167
854
156
725
0
44
1
3
248
14
1
50
0
6
302
15
0
47
0
6
248
16
42
243
39
284
32
242
5
33
4
43
4
52
2
5
0
1
0
2
22
195
21
155
22
179
1
11
4
159
0
13
10
115
0
10
8
128
0
0
0
0
0
0
Spracované podľa: Ministerstvo vnútra SR. Štatistika kriminality.
S t r a n a | 189
T2
Násilná
a mravnostná
trestná
činnosť
páchaná
maloletými
a mladistvými v rokoch 2009 až 2011
Druh
kriminality
Páchateľ v roku
Páchateľ v roku
Páchateľ v roku
2009
2010
2011
maloletý Mladistvý maloletý mladistvý maloletý mladistvý
Násilná
kriminalita
- vraždy
141
618
136
601
147
511
0
2
0
1
0
5
- lúpeže
40
220
39
191
15
119
násilie
na
verej. činit.
úmyselné
ublíženie
na
zdraví
s ras.
motívom,
extrémizmus
- organizovaný
zločin
Mravnostná
kriminalita
- znásilnenie
0
16
0
5
0
8
24
219
37
184
30
222
4
18
1
10
4
24
0
0
0
0
0
2
36
174
21
140
38
294
0
11
0
6
1
10
136
12
121
25
239
0
0
0
0
1
pohlavné 26
zneužívanie
- obchodovanie 0
s ľuďmi
S t r a n a | 190
T3
Násilná
a mravnostná
trestná
činnosť
páchaná
maloletými
a mladistvými v období od 1. 1. 2012 do 30. 9. 2012
Druh kriminality
Páchateľ v období od 1. 1. 2012 až do 30. 9.
2012
Maloletý
mladistvý
Násilná kriminalita
95
376
- vraždy
0
3
- lúpeže
15
119
- násilie na verej. činit.
0
5
- úmyselné ublíženie na 17
139
zdraví
s ras.
motívom, 2
12
extrémizmus
- organizovaný zločin
0
2
Mravnostná kriminalita
40
218
- znásilnenie
5
6
- pohlavné zneužívanie
18
192
- obchodovanie s ľuďmi
0
0
Maloletí i mladiství páchatelia sa dopúšťajú trestných činov vo
všetkých druhoch kriminality, čiže násilnej, mravnostnej, majetkovej
i ekonomickej, dominuje však trestná činnosť majetková. Vzhľadom
k téme príspevku sme sa zamerali na násilnú a mravnostnú kriminalitu.
V období od 1. 1. 2006 do 30. 9. 2012 sa každoročne osoby maloleté
i mladistvé
dopustili
násilnej
i mravnostnej
kriminality.
Z násilnej
kriminality dominujú trestné činy lúpeže a úmyselného ublíženia na zdraví.
Pri mravnostnej kriminalite výrazne dominuje pohlavné zneužívanie
a vyskytujú sa i prípady znásilnenia – tak u maloletých ako aj mladistvých
páchateľov. Trestný čin znásilnenia sme
u maloletých nezaznamenali
v rokoch 2007, 2008, 2009, 2010, ale v roku 2012 (do 30. 9.) ich bolo až
5.
Pri pohlavnom zneužití obetí pubertálneho veku sú páchateľmi často
osoby málo staršie a už trestne zodpovedné.
(Heretik, A., 2004, s.
225) Samozrejme páchateľmi sú aj osoby staršie – učiteľ, vychovávateľ
a pod.
S t r a n a | 191
Závažným problémom súčasnosti je tzv. kyberšikanovanie čiže
elektronické šikanovanie. Ide o zneužívania mobilných telefónov
a internetu na posielanie agresívnych, nenávistných a poškodzujúcich
správ, prípadne zastrašovanie osôb. Predovšetkým anonymné prostredie
internetu predstavuje v tomto smere značné nebezpečenstvo. Elektronické
šikanovanie
(cyberbullying)
alebo
kyberšikanovanie
napriek
absencii
reálnej fyzickej sily je veľmi zákerné a nebezpečné. Ako príklady môžeme
uviesť obťažovanie alebo vyhrážanie prostredníctvom e-mailov alebo sms,
zverejňovanie ponižujúcich obrázkov alebo videí na internete, blogy
(internetové denníky),
rozširovanie nepravdivých alebo skreslených
informácií, upravených fotiek a pod., rozširovanie rôznych informácií pod
menom nič netušiacej obete a pod.
Podľa K. Hollej (2010, s. 18) sa elektronické šikanovanie môže
realizovať nasledovnými formami:

formou rýchlych správ a e-mailov s nenávistným a výhražným
obsahom,

formou blogov, na ktorých autor publikuje svoje názory, postrehy
a odkazy, ktorými poškodzuje povesť obete a dochádza k invázii
do jej súkromia,

formou webových stránok, ktoré sú špecificky vytvorené tak, aby
urážali, ohrozovali, ponižovali či vystrašili jednotlivca alebo
skupinu,

formou fotografií a obrázkov šírených cez e-mail alebo mobilný
telefón, ktoré zachytávajú inkriminujúce situácie, ktoré ponižujú
a urážajú,

formou internetových ankiet, ktoré obsahujú otázky v profiloch
užívateľov
a tie
nabádajú
k útoku
na
vytipovanú
obeť
s možnosťou voľby alebo s konkrétnym označením cieľa,

formou interaktívnych hier cez herné zariadenia, ktoré umožňujú
komunikovať prostredníctvom chatu s iným účastníkom, čím
S t r a n a | 192
môže dôjsť k slovnému útočeniu, zneužívaniu prostredníctvom
hrozieb a vulgárnostiam,

formou zasielania škodlivých kódov, vírusov a programov, ktoré
môžu zničiť počítač obete.

formou happy slappingu.
K. Kurčíková (2012, s. 258) uvádza outing ako forma sexuálneho
násilia medzi mladými ľuďmi. O outingu môžeme hovoriť pri fotografovaní
či natáčaní obetí v intímnych, sexuálnych alebo nepríjemných situáciách
(napr.
prezliekanie,
toaleta)
a následné
zverejnenie
–
najčastejšie
prostredníctvom internetu.
Kyberšikanovanie môže prerásť do kyberstalkingu. Stalking (lov,
prenasledovanie)
je
termín,
ktorý
označuje
opakované,
dlhodobé,
systematické a stupňované prenasledovanie, ktoré môže mať rôznu formu
a rôznu intenzitu. O kyberstalkingu hovoríme, keď útočník využíva IKT
(prostredníctvom chatu, sociálnych sietí a pod. vyvoláva u obeti pocit
strachu).
Podľa K. Kopeckého (2010b, s. 3 – 4) môžeme k základným
prejavom stalkingu a kyberstalkingu zaradiť:
1. Opakované a dlhodobé pokusy kontaktovať obeť pomocou e-mailov,
telefonátov, SMS správ, cez chat, zasielaním rôznych zásielok a pod.
2. Demonštrovanie moci a sily stalkera (priame či nepriame vyhrážky).
3. Uskutočňovanie vyhrážok.
4. Stalker sa vydáva za obeť (predstiera, že sa mu obeť chce pomstiť,
podá na obeť trestné oznámenie...).
5. Snaha poškodiť reputáciu obeti (očierniť obeť šírením nepravdivých
informácií napr. vytvorením falošnej internetovej stránky).
Stalkerom sa najčastejšie stáva bývalý partner, ďalej to môže byť
sexuálny útočník (charakteristické je pre neho sexuálne agresívne
správanie), uctievač (prenasleduje osobu, ktorá ho zaujala a túži po
vzťahu
s ňou),
neobratný
nápadník,
ublížený
prenasledovateľ
či
kyberstalker.
S t r a n a | 193
Vo
vzťahu
k virtuálnemu
priestoru
je
potrebné
upozorniť
na
kybergrooming, čo predstavuje také správanie užívateľa internetu, ktoré
vyvolá v obeti falošnú dôveru a presvedčí ju, aby sa osobne stretli.
Motívom takého správania je sexuálne zneužitie, fyzické násilie alebo
zneužitie obete na pornografiu či prostitúciu. K. Kopecký (2010a, s. 4 – 8)
popisuje základné etapy manipulácie nasledovne:
1. Príprava kontaktu (napr. vytvorenie falošnej identity, ktorá môže
byť statická, ale i dynamická).
2. Kontakt s obeťou, nadviazanie a prehlbovanie vzťahu (v tejto
etape útočník nadviaže kontakt s obeťou a pracuje na prehlbovaní
vzťahu, často využíva tzv. efekt zrkadlenia, kedy sa správa ako
zrkadlový obraz obete, snaží sa získať čo najviac osobných
informácií o obeti, obeť podpláca, vábi...).
3. Príprava
na
osobné
stretnutie
(keď
už
útočník
disponuje
osobnými údajmi, niekedy aj diskriminujúcimi informáciami,
naplánuje osobné stretnutie).
4. Osobné stretnutie (môže pokračovať manipulácia, ale môže tiež
dôjsť k sexuálnemu či fyzickému útoku).
Sexting je elektronické rozposielanie textových správ, vlastných
fotografií či vlastného videa so sexuálnym obsahom. Najčastejšie ide
o rozposielanie erotických fotiek či videa medzi partnermi. Po rozchode
však môže jeden z partnerov tieto materiály šíriť prostredníctvom mobilov
či internetu. (www.sexting.cz)
2. Možnosti prevencie v školskom prostredí
V súvislosti s násilím v školách P. Ondrejkovič (2009, s. 177)
výstižne upozorňuje: „Treba sa vyvarovať situácie, ktorej sme boli
svedkami v období po roku 1989, keď sme sa nazdávali, že drogová
epidémia Slovensko akosi zázrakom obíde a nanajvýš budeme
iba
tranzitnou krajinou, cez ktorú drogy budú síce prúdiť, ale nebudú sa u nás
konzumovať. I v otázkach násilia v školách sme svedkami rozbiehajúceho
S t r a n a | 194
sa javu, ktorý je možné ešte vo svojich i keď značne pokročilých ale
predsa len počiatkoch dostať pod kontrolu.“
Na pripravenosť škôl na riešenie problematiky šikanovania na
základných a stredných školách sa zameriava aj Štátna školská inšpekcia.
V školskom roku 2009/2010 školskí inšpektori vykonali inšpekcie v 80
základných školách a 80 stredných školách (32 gymnázií a 48 stredných
odborných škôl). Vyhodnotenie sa uskutočnilo na základe rozhovorov
a zistení dotazníkov zadávaných riaditeľom, žiakom (2846 na ZŠ, 2219 na
SŠ) i členom žiackej školskej rady (164 na ZŠ, 427 na SŠ). Výsledky sú
spracované v Správe o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky
šikanovania v základnej škole v školskom roku 2009/2010 v SR a v
Správe o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky šikanovania na
gymnáziu a v strednej škole v školskom roku 2009/2010 v SR. V nich sa
uvádza, že na základných i stredných školách sa vyskytli aj prípady
zosmiešňovanie spolužiaka prostredníctvom www stránky / internetu.
Podstatou prevencie v školskom prostredí je podľa Ľ. Bizíkovej
(2012, s. 1 – 2) tak pôsobiť na žiakov, aby získali veku primerané
základné predpoklady pre:

pozitívny postoj k zdravie neohrozujúcemu životnému štýlu,

zvýšenie
porozumenia
o dôsledkoch
rizikového
správania
(na
základe odborných objektívnych informácií),

tendenciu uprednostňovať zodpovedné (informované) rozhodnutia
s minimalizáciou škodlivého tlaku rovesníkov,

uplatňovanie optimálnych komunikačných zručností,

uprednostňovanie konštruktívneho riešenia svojich problémov,

identifikáciu zdrojov odborného poradenstva a podpory,

negatívny vzťah k rizikovému užívaniu návykových látok, prejavom
agresívneho správania a šikanovania.
Z uvedeného vyplýva, že škola pri plánovaní preventívnych aktivít a
realizovaní prevencie musí venovať pozornosť okrem problémov ako
S t r a n a | 195
závislosti, delikvencia a kriminalita, agresívne správanie a šikanovanie aj
ďalším formám rizikového správania žiakov.
Medzi najvýznamnejšie organizačné formy prevencie kriminality
v škole podľa J. Hroncovej (2006, s. 43 – 44) patrí:
-
vyučovací proces, osobitne cez predmety etická výchova, náuka
o spoločnosti a iné, kde to učebné osnovy umožňujú;
-
záujmová činnosť žiakov v škole sa považuje za veľmi efektívnu formu
prevencie;
-
špeciálne projekty prevenčnej práce realizované v spolupráci s políciou,
súdmi a inými subjektmi;
-
výchova k zdravému životnému štýlu a realizácia iných špecifických
projektov;
-
vytváranie
pozitívnej
autoritatívneho
štýlu
psychickej
výchovy,
klímy
v škole,
prehlbovanie
odstránenie
dôvery
a vzťahu
spolupráce medzi učiteľmi a žiakmi;
-
posilnenie výchovnej funkcie školy cez triednych učiteľov, výchovných
poradcov a ostatných učiteľských pracovníkov školy;
-
činnosť koordinátora prevencie;
-
spolupráca
školy
s mimoškolskými
zariadeniami
výchovnej
a psychologickej prevencie;
-
názorná agitácia a využívanie informačno-komunikačných technológií;
-
spolupráca školy s políciou, najmä koordinátora prevencie na rôznych
úrovniach policajného zboru;
-
samosprávna činnosť žiakov a pod.
L.
Rovňanová
(2012,
s.
45)
prezentuje
najčastejšie
metódy
používané v sexuálnej výchove, možno ich efektívne využiť aj pri
realizovaní prevencie:
-
monologické (prednášky, výklad v zmysle vysvetľovania),
-
dialogické (beseda, diskusia, riadený rozhovor),
-
pracovné metódy (nácvik špecifických zručností),
-
hry (inscenačné – sociodráma, psychodráma, bábkové hry; interakčné
– námetové a rolové, dramatizácia),
S t r a n a | 196
-
tréningové metódy (kurzy asertivity, výcviky sociálno-komunikačných
zručností),
-
autoedukačné metódy (samostatná práca s literatúrou, samostatné
pozorovania s následnou spoločnou diskusiou),
-
problémové metódy (otázkovo – diskusná sokratovská, otázkovo –
objavná
heuristická,
riešenie
problémov,
projektová
metóda,
projektívna),
-
zážitkové aktivizujúce metódy a kooperatívne vyučovanie.
Z pedagogického i preventívneho hľadiska je podstatné zistenie, že
spáchaniu závažného a nebezpečného činu väčšinou predchádza iné
problémové správanie, ktoré nedosahuje závažnosť napr. trestného činu.
V školskom prostredí je dôležité dôsledne riešiť i menej závažné problémy
v správaní žiakov, pretože ich prehliadanie či podceňovanie môže viesť
u žiakov k závažnejším formám správania.
K účinnej
a
efektívnej
primárnej
prevencii
patria
kontinuálne
a komplexné programy, interaktívne programy, predovšetkým programy
pomáhajúce žiakom čeliť sociálnemu tlaku, zamerané na skvalitnenie
komunikácie, nenásilné zvládanie konfliktov, odmietanie návykových
látok, zvyšovanie zdravého sebavedomia, zvládanie úzkosti a stresu.
K neúčinnej prevencii zaraďujeme zastrašovanie, citové apely, jednoduché
predávanie
informácií,
jednorazové
akcie,
hromadné
aktivity
alebo
premietanie filmov bez toho, aby nasledovala diskusia či rozhovor
v malých skupinách.
Realizácia preventívnych projektov a programov patrí k dlhodobým
a efektívnym formám prevencie v školskom prostredí. Kvalitne pripravené
preventívne programy majú v primárnej prevencii svoje významné miesto.
Školy by mali zamestnávať odborníkov – sociálnych pedagógov,
ktorí
by
zaoberali.
sa
prevenciou
Sociálny
i riešením
pedagóg
problémového
pozná
optimálneho rozvoja detí a mládeže,
rizikové
správania
a ochranné
žiakov
faktory
mal by ovplyvňovať personálny
rozvoj žiakov a rozvíjať ich sociálne zručnosti. Je to profesionál, ktorý má
odborné predpoklady na vykonávanie primárnej i sekundárnej prevencie,
ako aj inej sociálnovýchovnej práce.
S t r a n a | 197
Literatúra:
BENDL, S.: Prevence a řešení šikany ve škole. Praha : ISV, 2003. 197 s.
ISBN 80-86642-08-9.
BIZÍKOVÁ, Ľ. Východiská k príprave školskej preventívnej stratégie –
prevencia
rizikového
správania
detí
a žiakov.
Dostupné
na:
www.statpedu.sk
HATÁR, C.: Agresia žiakov očami sociálneho pedagóga. Nitra, PF UKF,
2007, 100 s. ISBN 978-80-8094-103-1.
HERETIK, A.: Forenzná psychológia pre psychológov, právnikov, lekárov a
iné pomáhajúce profesie. 2. vyd. Bratislava : SPN, 2004. 376 s. ISBN 80–
10–00341–7.
HOLLÁ, K.: Elektronické šikanovanie nová forma agresie. Bratislava : Iris,
2010. 92 s. ISBN 978-80-89256-58-7.
HRONCOVÁ, J. – KRAUS, B.
a i.: Sociálna patológia pre sociálnych
pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : 2006, 252 s. ISBN 80-8083223-4.
CHROMÝ, J.: Kriminalita páchaná na mládeži. Aktuální jevy a nová právní
úprava v České republice. Praha : Linde, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7201825-3.
KARIKOVÁ, S.: Základy patopsychológie detí a mládeže. Banská Bystrica:
PF UMB, 2001, 166 s. ISBN 80–8055–486–2.
S t r a n a | 198
KOLÁŘ, M. : Bolest šikanovaní. Praha : Portál, 2001. 256 s. ISBN 807178-51-X.
KOPECKÝ, K.: Kybergrooming. Nebezpečí kyberprostoru. Olomouc : Net
University s.r.o., 2010 a). 16 s. ISBN 978-80-254-7573-7.
KOPECKÝ,
K.:
Stalking
a kyberstalking.
Nebezpečné
pronásledování.
Olomouc : Net University s.r.o., 2010 b). 14 s. ISBN 978-80-254-7737-3.
KURČÍKOVÁ, K.: Outing ako forma sexuálneho násilia medzi mladými
ľuďmi. In: Sexuality V. Marková, D. – Rovňanová, L. (ed.). Banská
Bystrica, PF UMB, 2012, s. 258 – 272. ISBN 978-80-557-0379-4.
MARTÍNEK, Z.: Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha : Grada,
2009. 152 s. ISBN 978-80-247-2310- 5.
ONDREJKOVIČ, P. a i.: Sociálna patológia. Bratislava, VEDA, 2009, 580 s.
ISBN 978-80-224-1074-8.
ONDREJKOVIČ, P.: Sociálna patológia. Bratislava, VEDA, 2000, 272 s.
ISBN 80-224-0616-3.
PÉTIOVÁ, M.: Prejavy intolerancie, násilia a extrémizmu u mladých ľudí vo
veku
13
až
18
rokov.
Identifikačný
list
výskumu.
Dostupné
na:
www.vyskummladeze.sk (5. 10. 2010)
ROVŇANOVÁ, L.: Základy didaktiky sexuálnej výchovy. In: ROVŇANOVÁ,
L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I.: Sexuálna výchova v kontexte ľudských
práv. Stručný sprievodca. Bratislava : SPPR, 2012, s. 44 – 64. ISBN 97880-970902-2-7.
S t r a n a | 199
Správa o stave pripravenosti škôl na riešenie problematiky šikanovania na
gymnáziu a v strednej škole v školskom roku 2009/2010 v SR. Bratislava :
Štátna školská inšpekcia. Dostupné na: www.ssiba.sk
VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita
a patologie lidské psychiky. 2. vyd. Praha : Portál, 2000. 444 s. ISBN 80–
7178–469–6.
www.sexting.cz
Kontakt:
doc. PhDr. Ingrid Emmerová, PhD.
Pedagogická fakulta UMB
Katedra pedagogiky
Ružová 13
974 01 Banská Bystrica, SR
tel.: 048 / 446 4762
S t r a n a | 200
Mgr. Karel Žák, Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D. (CZ)
PEDOFILIE
Abstract:
Paedophiles who do not commit child sexual abuse are out of scientific
interest. There is no literature which could tell them how to live and deal
with their erotic attraction to children. The paper summarizes basic facts
about paedophilia, points to lack of preventive work with paedophileoriented people, presents selected results of a survey among non-criminal
paedophiles and considers question whether there wouldn't be fewer
children abused if we prepared young adults for the possibility that they
themselves can be paedophiles.
Keywords:
paedophilia, child sexual abuse prevention, paraphilia, child pornography,
life and feelings of non-criminal paedophile-oriented people
Pedofil. Mnoho z nás tento pojem jistě „dobře“ zná. V obecném
povědomí lidí je pod pojmem pedofil zakořeněna představa člověka, který
je dětem nebezpečný - který děti sexuálně zneužívá. Je však tato
představa správná?
K tématu pedofilie mě přivedla osobní zkušenost s pedofilem – se
svou pedofilní orientací se mi svěřil můj dlouholetý kamarád. Není
kriminálník a dítě nikdy nezneužil. Zájem o něj a o téma mě nakonec
přivedli k sepsání bakalářské práce (Žák, 2009), ve které jsem chtěl
pojednat o nekriminálních pedofilech. Když jsem k ní hledal odbornou
literaturu, moc informací jsem nenašel. Často lze totiž o pedofilii nalézt
jen krátké útržkovité odstavečky, které záhy přejdou k tématu pohlavního
zneužívání dětí. Zároveň jsem zjistil, že vlastně žádný z českých
sexuologů se nekriminálními pedofily významněji nezabývá.
S t r a n a | 201
Definice pedofilie
Definice pedofilie lze v odborné literatuře a slovnících nalézt velmi
různé, v bakalářské práci (Žák, 2009) jich uvádím hned deset. Pro
stručnost zde uvedu pouze dvě nejprotikladnější: Nový akademický
slovník cizích slov (Kraus, 2005) definuje pedofilii jako „sexuální úchylku,
při níž jsou zneužívány děti.” Tato definice je však zcela chybná - jak si
uvedeme dále, pravděpodobně většina pedofilů se pohlavního zneužívání
dětí nedopouští, a naopak - pohlavního zneužívání dětí se častěji
dopouštějí lidé, kteří pedofilové nejsou. Není proto divu, že je mezi
veřejností a mnohdy i v odborné literatuře pojem pedofil používán v
nesprávném významu, když je definován v poměrně novém „odborném”
slovníku takto chybně. Naproti tomu za nejsprávnější a původnímu
významu, v jakém pojem pedofilie zavedl rakousko-německý psychiatr
Richard von Krafft-Ebing (1886), nejbližší považuji definici z Wikipedie
(2012):
„Pedofilie
je
v
odborném
pojetí
trvalá
nebo
dlouhodobá
náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči
nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám. Jako pedofil bývá označován
člověk, u něhož je taková náklonnost rozeznána.”
Pedofilie je tedy z odborného hlediska erotická preference
dětí, nikoliv jejich pohlavní zneužívání. Pedofil je vlastně člověk,
jehož sexuálně motivační systém vykazuje erotické reakce na nedospělé
jedince. To se projevuje velmi podobně, jak to známe z běžných
partnerských vztahů – pedofilům se docela běžně stává (kromě toho,
že se jim děti líbí, a to jak fyzickým zjevem, tak i jejich typicky dětskými
projevy), že se do dítěte zamilují (Fifková, 1998; Nejezchlebová, 2010).
Domnívám se proto obdobně jako pan profesor Weiss (2002; in Kolář,
2008), že většina pedofilů děti nezneužívá, podobně jako většina
heterosexuálních mužů neznásilňuje nebo neobtěžuje ženy. Naopak díky
dobrému porozumění dětskému světu mohou být pedofilové úspěšnými
učiteli, trenéry, vedoucími volnočasových aktivit anebo také prostými
staršími kamarády dětí od sousedů nebo známých.
S t r a n a | 202
Výskyt v populaci
Výskyt pedofilů v populaci není znám, odhady mluví o 1-2 %
populace (Capponi, Hajnová, Novák, 2000; Okami in Levine, 2002).
Překvapivé jsou však některé výzkumy: V dotazníkovém šetření, které
nezávisle na sobě provedli Briere a Runztová (1989), Smiljanichová a
Briere (1996) a Hall (1995), 20% zkoumaných dobrovolníků přiznalo
nějakou sexuální přitažlivost vůči dětem, ve výzkumu Halla (1995), který
dobrovolníky zkoumal též falometricky, pak vykazovala téměř třetina
mužů stejnou nebo vyšší míru sexuálního vzrušení vůči nedospělým
dívkám než vůči dospělým ženám. Na základě těchto zjištění se můžeme
domnívat, že pedofilní dispozice budou pravděpodobně vlastní poměrně
velké části populace.
Etiologie
Etiologie pedofilie rovněž není známa, existují jen určité domněnky
či modely, sami sexuologové přiznávají, že zatím nemají k dispozici
komplexní a obecně uznávanou koncepci vzniku a vývoje sexuálních
deviací. Nicméně Weiss (2002) se spolu s dalšími domnívá, že vrozené
dispozice budou pravděpodobně hlavní příčinou všech variací sexuality.
Léčba pedofilie
Pedofilii nelze žádnými léčebnými postupy změnit nebo eliminovat.
Léčba se proto týká především těch pedofilně zaměřených osob, u kterých
jejich odlišná sexuální orientace působí potíže jim či lidem v jejich okolí.
Souvislost pedofilie s pohlavním zneužíváním dětí
Pedofilie se často uvádí jako hlavní příčina pohlavního zneužívání
dětí, běžné je také ztotožnění pojmu pedofilie přímo s pohlavním
zneužíváním. Skutečnost je však zcela odlišná: 90 % vyšetřovaných
případů pohlavního zneužití dítěte nemají na svědomí pedofilové, nýbrž
lidé po sexuální stránce normální, kteří jsou však defektní jinak –
S t r a n a | 203
osobnostně,
sociálně
apod.
Weiss
(in
Novinky.cz,
2007).
Někteří
sexuologové, např. Brzek (in Nejezchlebová, 2007) nebo Weiss (in Taněv,
2008; in Máte slovo, 2008) tvrdí, že většina pedofilně orientovaných lidí
se trestného činu sexuálního zneužití dítěte nikdy nedopustí. Stručně by se
tedy dalo říci, že pedofilie má se sexuálním zneužíváním a znásilňováním
dětí
společného
přibližně
tolik,
co
heterosexuální
gynekofilie
(tj.
„normální“ mužská heterosexualita) se znásilňováním či obtěžováním žen.
Přesto se objevují názory požadující kvůli ochraně dětí preventivní izolaci
či případně zákaz práce s dětmi pro všechny pedofilně zaměřené osoby,
aby se tím předešlo potenciálnímu riziku, že jednou své pudy nezvládnou
a zneužijí dítě. Za dostatečný důvod pro takový přístup považují možný
fakt, že obecně od pedofilů hrozí třeba i jen o trochu vyšší riziko zneužití
dítěte než obecně od ostatních lidí. Avšak i kdybychom všechny skutečné
preferenční pedofily zcela vyeliminovali z populace bez ohledu na to, jaké
(a to i třeba jen zanedbatelné) procento se jich opravdu zneužívání dětí
dopouští, zamezíme tím přibližně pouze desetině případů sexuálního
zneužití dětí, celých 90 % se bude dít dál. Je tedy zřejmé, že problém
pohlavního zneužívání dětí v pedofilii nespočívá.
Dětská pornografie
Hodně je též v souvislosti s pedofilií diskutována dětská pornografie.
Zde se setkáváme s problémem hned na začátku u samotné definice
pornografie. Co je a co není pornografie totiž není nikde přesně
definováno. Za dítě pak česká právní úprava považuje osobu mladší 18ti
let – jak však rozlišit, zda má osoba na fotografii 17 nebo 18 let? Dalším
sporným hlediskem je přechovávání dětské pornografie, které začalo být v
ČR trestné od prosince 2007. Proti kriminalizaci přechovávání dětské
pornografie
tehdy
vystoupili
někteří
sexuologové,
např.
Brzek
(in
Nejezchlebová, 2007) nebo Trojan (2007), kteří poukazovali na to, že
pornografie (obecně) snižuje počet sexuálních trestných činů, např. když
byla v 60. letech v Dánsku dětská pornografie jednu dobu tolerována,
S t r a n a | 204
rapidně klesl počet sexuálních deliktů vůči dětem (Kutchinsky, 1985).
Kriminalizace přechovávání dětské pornografie tedy může ve skutečnosti
počet případů zneužitých dětí dokonce zvýšit. Podobný pohled zastává i
liberálnější část veřejnosti, která připouští, že je lepší, když má pedofil
možnost vybít sexuální pud doma u počítače, než kdyby měl místo toho
zneužívat skutečné děti. Na druhou stranu však není vyloučeno, že
sledování dětské pornografie může u někoho zvyšovat touhu vyzkoušet si
viděné ve skutečnosti, avšak v tomto případě se dle mého názoru spíše
bude jednat o sníženou schopnost daného jedince rozlišit mezi realitou a
fantazií. Dalším problémem je, že zákony nijak nerozlišují mezi dětskou
pornografií, ve které vystupují reálné děti, a pornografií virtuální,
kreslenou, počítačově animovanou nebo dokonce i psanou. Vezměme si
příklad pedofila, kterému se bude zdát erotický sen. Pokud si tento sen po
probuzení zapíše na papír, dopustí se trestného činu výroby dětské
pornografie, za což mu hrozí až 3 roky odnětí svobody. Pokud tento papír
založí do šuplíku, dopouští se trestného činu přechovávání dětské
pornografie se sazbou až 2 roky. Pokud se se svým snem pochlubí a
přepošle text kamarádovi, dopustí se šíření dětské pornografie se sazbou
až 3 roky, pokud by text vyvěsil např. na svůj blog, bude mu hrozit až 6
let odnětí svobody za šíření dětské pornografie zvlášť účinným způsobem
(pomocí internetu). Komu ublížil, že mu hrozí takové tresty? Myslím si, že
by bylo přínosné toto téma dále diskutovat a najít ve spolupráci s
odborníky - psychology a sexuology nějaký rozumný kompromis.
Život s pedofilií
Jak a kdy pedofil zjišťuje, že je pedofil? Již na počátku puberty,
kolem 13-15 let, může cítit, že se mu líbí děti „tak nějak jinak“. Někteří
pedofilové objeví svoji odlišnou orientaci až v době, kdy jsou třeba už
šťastně ženatí, a jsou i tací, kteří si své zaujetí dětmi nikdy sami před
sebou vnitřně nepřiznají.
S t r a n a | 205
Abych nemluvil o pedofilii jen teoreticky, rád bych nyní připojil
autentickou výpověď pedofila, pana Jiřího Fx100d (2012): „Jako mladý
kluk na počátku puberty jsem o pedofilech nic nevěděl, jen jsem občas
viděl v televizi, že někoho chytli při zneužívání dětí a mluvili o něm jako o
pedofilovi. Můj vlastní obraz, jak takový člověk vypadá a jak se chová, byl
stejný, jak jej dnes vnímá asi většina lidí. Byl to pro mě člověk, který
dětem ubližuje. Když jsem si sám u sebe začínal všímat, že se mi líbí
dívky výrazně mladší než já, několikrát mě napadlo, že bych mohl být
pedofil, ale pokaždé jsem to zavrhl a všelijak se přesvědčoval, že pedofil
nejsem. Jenže v patnácti letech jsem se zamiloval do sedmileté dívenky
od sousedů. Dál už jsem si lhát nemohl a naplno jsem si uvědomil, že
jsem pedofil. Toto zjištění mě velmi zasáhlo a myslel jsem si, že jednoho
dne dítě zneužiju, protože to přeci „správný“ pedofil dělá. Věděl jsem sice,
že sexuální kontakt s tak mladou dívkou by byl porušením zákona, ale i
tak postupně vedlo mé kamarádství s ní tam, kam nemělo - tehdy jsem
vůbec neměl tušení, že i dobrovolné sexuální aktivity mohou dětem ublížit.
Kdyby se tenkrát ta rodina neodstěhovala do zahraničí, nejspíš by to
skončilo špatně - dívku bych zneužil.
Když jsem v té době hledal nějakou literaturu, nenašel jsem na toto
téma téměř nic. Nikde jsem se nedočetl, jak s tím žít, co dělat, jak se
uspokojit jinak než porušením zákona. Nikde jsem neviděl žádný pozitivní
vzor, který by mi ukázal, že se dá s pedofilií žít spokojený život, aniž bych
někomu ubližoval. Ač nerad, přiznávám, že v této době jsem byl velmi
nebezpečný člověk. Když jsem pak po devíti letech na internetu našel
webové stránky nekriminálních pedofilů, začal jsem chápat, že vůbec
nemusím skončit jako ti muži v televizi a že mohu žít celkem spokojený
život, aniž bych něco špatného udělal. Netrvalo dlouho a celkem snadno
jsem se s pedofilií vyrovnal. Uvědomil jsem si, že svůj zájem o děti mohu
využít k jejich dobru, mohu je něco naučit, připravit jim zábavný program
a zpříjemnit jim tak dětství.
S t r a n a | 206
Pak jsem se postupně svěřil několika kamarádům. Jeden z nich mě
přivedl k lékaři. Tou dobou jsem už byl s odlišnou sexualitou zcela
vyrovnán a se sebeovládáním jsem neměl problém. Neměl jsem tedy ani
důvod tam chodit, ale i tak jsem byl zvědav, jak to bude probíhat. I přes
to, že jsem nechtěl, byl mi předepsán Androcur – přípravek na snížení
sexuálního puzení. Když už mi pan doktor lék vnutil, začal jsem jej užívat.
Následoval jakýsi proces „přeučování na dospělé“, popsaný v knize
Sexuální deviace od pana doktora Weisse (2002) s názvem Metoda
přesycení. Ač jsem podle instrukcí nemohl zmíněný postup provádět (s
představou dospělé ženy jsem neudržel erekci a nedosáhl vyvrcholení, ani
s použitím pornografie), neporadil mi pan doktor nic jiného a návštěvy se
omezily jen na pětiminutový rozhovor o počasí a předepsání léku. Proto
jsem se rozhodl sexuologa změnit. Přešel jsem k jedné známé pražské
sexuoložce. Tu zajímaly především léky a zda se vyhýbám dětem.
Návštěvy opět pouze pětiminutové. Když paní doktorka během asi 6.
návštěvy zjistila, že se dětem nevyhýbám, odmítla mě léčit. Před
nástupem léčby jsem četl od paní doktorky několik článků, kde popisuje,
jak pedofil pod jejím vedením jezdí na dětské tábory a vše je v pořádku
(in Hučín, 2002). Mně pak v ordinaci řekla, že nerada vidí pedofila
pracovat s dětmi. To na mě působilo poněkud rozporuplně. U obou
sexuologů pak na mě léčba působila dojmem, že když jsem „nic neudělal“
(tj. žádné dítě jsem nezneužil), neměli o mě žádný zájem – vůbec je
nezajímalo, jaký je můj vztah k dětem, co cítím, když jsem s dětmi apod.
Mám také z celé léčby pocit, že odborníci nijak nerozlišují, zda dotyčný
dítě zneužil či nikoliv, a že léčba je u všech stejná.
Při čtení některých rad pro děti a mladistvé, jak se mají chovat na
internetu apod., jsem si všiml, že všude jsou děti varovány před
nebezpečnými pedofily, kteří je chtějí sexuálně zneužívat. Vždy se ve mně
probudí otázka, jak podobná varování bude vnímat mladý člověk, který
zrovna zjišťuje, že má pedofilní zaměření. Nedotlačí ho společnost
náhodou tímto přístupem k sebevraždě nebo ke zneužití dítěte? Nebylo by
S t r a n a | 207
lepší se u pedofilů zaměřit především na prevenci a pomoci jim vyrovnat
se s touto deviací, než pak napravovat škody, které spáchají z nedostatku
informací a vštěpením obrazu, jaké jsou zrůdy?
Představte si, že na počátku puberty stojíte před životem, ve kterém
Vás společnost – ať už se vydáte cestou kriminální, nebo se budete snažit
žít v souladu s jejími pravidly – na každý pád odsoudí. Jakou pak budete
mít motivaci řídit se společenskými a morálními pravidly? Kdyby mi někdo
na začátku řekl, že mohu být nositelem parafilie, v mém případě pedofilie,
ale že to neznamená, že musím dětem ubližovat, a kdyby mi někdo dal
nějaký pozitivní vzor, jistě by mé nebezpečné období netrvalo devět let.
Myslím si, že zařazením těchto informací do sexuální výchovy by se mohlo
preventivně některým zneužitím dětí předejít.“
Vidíme zde osobní zkušenost člověka, který se celých 9 let
vyrovnával s faktem, že jej eroticky přitahují děti. Zkusme se teď vžít do
následující situace: Váš syn zrovna přichází do puberty, začíná se u něj
projevovat sexuální pud. Jenže postupem času zjišťuje, že se mu líbí „jaksi
víc“ malí kluci nebo malé holčičky. Myslíte si, že se s tím někomu svěří?
Zřejmě těžko, když ze všech stran slyší, že ten, komu se líbí děti, je
automaticky a bez diskuze zrůda. Jaké má vyhlídky? Sexuologové neumí
erotickou preferenci dětí nijak změnit. Jsou akorát schopní u jedince, který
má problém se sebeovládáním, utlumit sexuální puzení na úroveň, kterou
dokáže vůlí ovládat. A tak jediné, co může pedofil, který se
sebeovládáním problém nemá, se svou odlišnou sexuální orientací
udělat, je pokusit se s ní vyrovnat a naučit se s ní žít. Jenže kdo
Vašemu hypotetickému pedofilnímu synovi poskytne informace, aby se s
tím, že je pedofil, vyrovnal? Vzhledem k celospolečenskému negativnímu
náhledu na pedofilii se ani nelze domnívat, že by sám dobrovolně navštívil
sexuologa. Navíc, jak jsem zjistil, sexuologové nemají mezi pedofily příliš
dobré jméno – často nasadí bez důvodu léčbu antiandrogeny, aniž by se
zajímali o to, co klient opravdu k dětem cítí, jak zvládá přítomnost dětí
apod. Za opravdu závažný nedostatek však považuji, že pro pedofily
S t r a n a | 208
neexistuje žádná „příručka“, která by jim sdělila, co mají dělat a jak mají
žít. Váš pedofilní syn by si musel informace dost složitě hledat sám. Jenže
při tomto hledání může narazit na informace či se dostat ke skupině lidí,
kteří jej mohou svést na dráhu “úchyla”, jenž opravdu dětem ubližuje...
I přesto se lidé, kteří nakonec zjistí, že na ně děti eroticky působí, s
tímto faktem většinou vyrovnají nějak sami a většinou dokonce bez
konfrontace se zákonem – buď v sobě pedofilní zaměření potlačí anebo
mají standardní morální zábrany, které jim nedovolí dítě sexuálně
kontaktovat. Jenže ne úplně všichni pedofilové to takto sami bez pomoci
jiných lidí dokáží. Ti pak mohou být potenciálními pachateli pohlavního
zneužití. Není totiž vyloučeno, že konfrontace s vžitým stereotypem
pedofila
případně
interiorizace
(zvnitřnění)
tohoto
stereotypu
může
člověka, který v sobě objevuje pedofilní dispozice, svést na dráhu
„úchyla“, která je od něj očekávána.
Zřejmě bychom tedy na tomto místě očekávali, že se s těmito lidmi
nějak preventivně pracuje, že existuje nějaká odborná pomoc nebo že si
pedofilně zaměřený jedinec může o aspektech své odlišné sexuální
preference přečíst nějaké informace. Opak je však pravdou. Prevence
pohlavního zneužívání dětí dnes spočívá v podstatě pouze v informování
dětí o nebezpečích, která by jim měla hrozit od dospělých deviantů. Nikdo
však preventivně nepracuje s potenciálními nositeli parafilií, tj.
nepřipravuje mladé lidi na to, že i oni sami nebo jejich kamarádi se možná
budou muset vyrovnávat se specifičnostmi své sexuality. Nositelem
parafilie se někdo začne zabývat až v momentě, kdy je pozdě – kdy
spáchá sexuální delikt. Pedofilně orientovaný člověk se téměř nikde
nedočte, co má dělat, když se mu líbí nedospělé dívky nebo
chlapci, s nikým nemůže mluvit o svých představách, přáních, či o
tom, co k dětem cítí. Sexuologové nejsou řešením, strach z odsouzení
nedovolí pedofilovi svěřit se ani na relativně anonymním a z tohoto
pohledu bezpečném místě – na internetu. Nikdo jej pak nemá možnost
korigovat, usměrňovat, případně mu nabídnout jiný pohled na jeho
S t r a n a | 209
sexuální preference. Myslím si, že v této oblasti má společnost nejen vůči
pedofilům, ale i vůči lidem s jinými odlišnostmi sexuality, velké rezervy.
Pokud totiž nikdo mladému člověku neřekne, že může být pedofilně
orientován, a pokud opravdu je jeho sexuální pud zaměřen směrem
k dětem, může se stát, že se jednou vyskytne v přítomnosti dítěte, které
ho sexuálně vzruší, a on, protože to pro něj bude nový pocit, na který ho
nikdo předtím neupozornil, to dítě pod návalem pudů zneužije. Jeden
takový příklad poskytl článek o odsouzených deviantech z havlíčkobrodské
léčebny, který vyšel v časopisu Reflex (Tomanová, 2009). Heterosexuální
pedofil Radek v něm vyjádřil: „Celý život jsem cítil, že se mi líbí malé
holky, ale nepřisuzoval jsem to deviaci.“ Že je pedofil, se dozvěděl až v
léčebně: „Já se té diagnóze strašně bránil, protože jsem měl představu že
to znamená zneužívání a znásilňování dětí.“
Proč nikdo mladým lidem neříká „může se stát, že tě budou
sexuálně přitahovat děti“? Nejen že se to může stát, ono se to opravdu
stává! Možná kdyby Radkovi někdo už na začátku řekl, že jej mohou
sexuálně přitahovat děti, a vysvětlil mu, co to může obnášet a že to může
mít i svá pozitivní východiska, mohl by se na určité projevy své sexuality
předem lépe připravit. Tuto prevenci pohlavního zneužívání dětí spočívající
v informování „budoucích“ pedofilů a jiných parafiliků přitom nepovažuji
primárně
za
důležitou
jen
z
toho
důvodu,
aby
rozpoznali
svou
nebezpečnost, ale také (a hlavně) proto, aby dokázali svou sexuální
odlišnost integrovat do své osobnosti a uměli s ní zacházet nejen tak, aby
nikomu neubližovali, ale aby ji též případně dokázali využít k dobru a
prospěchu svému i ostatních lidí.
Pan profesor Weiss často říká, že pedofilie nechodí po horách ale po
lidech. Zkusme se zamyslet nad tím, jestli by nebylo méně zneužitých
dětí, kdybychom např. v rámci sexuální výchovy mladým dospívajícím
lidem podali informaci o tom, že i oni sami mohou být nositeli některé ze
sexuálních deviací, či snad jen o tom, že je může vzrušit i dítě. Vždyť
např. podle výzkumů Kurta Freunda (1965, 1972) reagují nepatrným
S t r a n a | 210
sexuálním vzrušením na nedospělé dívky i „normální“ muži, či
–
připomeňme – dle výzkumů Halla (1995) vykazovala téměř třetina
zkoumaných dobrovolníků mužů stejnou nebo vyšší míru sexuálního
vzrušení vůči nedospělým dívkám než vůči dospělým ženám.
Život a pocity nekriminálních pedofilů - výsledky výzkumu
V rámci tvorby diplomové práce Život a pocity nekriminálních
pedofilů (Žák, 2012a), která se opět zaměřovala především na ty pedofily,
kteří děti nezneužívají, jsem chtěl hlouběji nahlédnout do aspektů života a
pocitů pedofilně zaměřených jedinců. K účasti ve kvalitativně-kazuistickém
výzkumu proto byli vyzváni dobrovolníci z řad pedofilně zaměřených
jedinců, kteří se vyskytují v rámci české a slovenské internetové komunity
k vyplnění anonymního internetového dotazníku, který byl agitován na
českém GL a BL fóru (v dubnu tohoto roku byla tato fóra, běžící na
bezplatném hostingu, provozovatelem hostingových služeb zrušena), na
webové stránce www.pedo.cz a na stránkách Českolovenské pedofilní
komunity www.pedofilie-info.cz a přilehlém fóru (ČEPEK, 2012).
Dotazník
vyplnilo
celkem
36
respondentů,
z
toho
bylo
17
heterosexuálních pedofilů, 17 homosexuálních pedofilů, 2 pedofilové se
označili jako bisexuální. V dřívějších výzkumech podobného charakteru
přitom výrazně převažovala skupina homosexuálních pedofilů - ve studii
Wilsona
a
Coxe
(1983)
je
uvedeno
71%
homosexuálních,
12%
heterosexuálních a 17% bisexuálních pedofilů, v Lipské studii, kterou
provedl
Vogt
(2006),
je
uvedeno
84,7%
homosexuálních,
9,7%
heterosexuálních a 5,6% bisexuálních pedofilů.
Dále uvádím přehled některých zjištěných charakteritik souboru
respondentů:
Průměrný věk
Průměrný věk všech respondentů byl 26,7 let, nejmladšímu bylo 17 let,
nejstaršímu 47 let.
S t r a n a | 211
Rodinný stav
92% respondentů je svobodných, 2 respondenti byli ženatí, 1 respondent
rozvedený.
Pracovní stav
39% studenti, 42% pracující, 19% nezaměstnaní
Náboženství
47% ateisté, 53% věřící (17% katolíci, 8% protestanti, 17% obecně
křesťanství bez příslušnosti k církvi, 11% uvedlo jiný druh víry)
Abúzus tabáku, alkoholu a drog
Cigarety - 72% nekuřáci, 28% kuřáci
Alkohol - 14% abstinenti, 36% konzumenti, 44% se občas opije, 6% pije
alkohol ve velké míře
„Lehké drogy” (marihuana) - 66% nikdy, 28% příležitostně, 6% často
Práce s dětmi
56% respondentů pracuje nebo někdy v minulosti pracovalo s dětmi, 44%
nikdy s dětmi nepracovalo
Pohlavní život
Průměrný věk prvního pohlavního styku respondentů byl 22,5 let,
průměrný věk partnera/partnerky při prvním pohlavním styku byl 20,6 let
Využití sexuologické pomoci
11% sexuologa navštěvuje, 25% v minulosti navštěvovalo, 64% nikdy
nenavštívilo, 6% bere medikamenty na utlumení sexuality, 8% tyto léky
bralo v minulosti, 86% respondentů léky na utlumení sexuality nikdy
nebralo
S t r a n a | 212
Další
vybrané
charakteristiky
vč.
rozdělení
na
homosexuální
a
heterosexální pedofily:
heterosexuá homosexuál
charakteristika
lní
ní
spodní věk přitažlivosti
4,8 let
5,9 let
horní věk přitažlivosti
12,2 let
13,4 let
věk při zamilování
20,1 let
21 let
věk dětí při zamilování
7,9 let
9,8 let
nejčastější délka zamilování 3 roky
2 roky
touha počkat na dítě, než
82%
41%
35%
53%
přitažlivost dospělých osob 65%
53%
dospěje
touha vyznat dítěti lásku
zamilovali
se
do
dospělé
47%
35%
vztah s dospělou osobou
29%
24%
neměli pohlavní styk
47%
47%
osoby
Všechny další zjištěné charakteristiky souboru respondetů i s
podrobným komentářem a autentickým výpisem odpovědí respondentů,
jejich pocitů, prožívání jejich života apod. jsou uvedené v diplomové práci
Život a pocity nekriminálních pedofilů (Žák, 2012a).
Ze
zjištěných
dat
vyplývají
následující
vybrané
problémové
okruhy:
PROBLÉMOVÝ OKRUH č. 1: Nedostatečná preventivní práce s
mladými pedofily, nedostupnost informací a negativní náhled
veřejnosti na pedofilii přispívá ke špatnému psychickému stavu
mladých jedinců, kteří zjišťují zaměření své sexuální orientace směrem k
dětem, což může mít za následek kromě zvýšeného rizika sebevraždy i
S t r a n a | 213
zvýšení rizika pohlavního zneužívání dětí z jejich strany. Z dotazníku totiž
mimo jiné vyplývá:
Respondenti uváděli svůj věk, kdy zaznamenali první indicie, že by
mohlo být „něco jinak”, v rozmezí 7 až 18 let, nejčastěji ve 13
letech. To potvrzuje naše předchozí domněnky, že člověk si všimne
prvních projevů odlišné sexuální orientace nejčastěji na začátku puberty.
Respondenti sami sobě přiznali odlišnou sexuální orientaci ve
věku v rozmezí 12 až 36 let, průměrně i nejčastěji v 17 letech.
Celkem 6 (17%) respondentů starších 15 let mělo sexuální kontakt s
osobou pod 15 let (uveden je věk respondenta a věk dítěte v době
sexuálního kontaktu, jednotliví respondenti jsou odděleni středníkem): 1710, 17-14; 16-8; 20-7, 20-8; 18-10; 15-12; 19-7. Jednalo se o 3 případy
masturbace dítěte a 3 případy orálního uspokojování dítěte. 3 respondenti
byli trestně stíháni, 3 zůstali bez trestního stíhání. Průměrný věk
respondentů při deliktu byl 18 let!
Připomeňme, že pedofilové obvykle narážejí při rozpoznávání svého
sexuálního zaměření na několik zcela základních problémů, které jim
mohou zpracování a vyrovnávání se se skutečností, že je jejich sexualita
zaměřena na děti, velmi komplikovat. Patří sem například negativní
náhled společnosti na pedofily a pedofilii, který vychází z předsudečného
opovrhování pedofily jako skupinou lidí, kteří zneužívají děti - toto
neinformovanou
veřejností
stotožnění
pojmu
pedofilie
s
pohlavním
zneužíváním dětí je tak silné, že i když mladý člověk podvědomně cítí, že
se mu líbí / že jej přitahují děti, neztotožní svoje cítění s pojmem
pedofilie, protože dětem ubližovat nechce, naopak většinou cítí velkou
krásu, když nějaké dítě vidí, a tudíž si nepřizná, že by mohl být pedofil.
Pedofilům může proto zjištění odlišné sexuální orientace způsobit značné
těžkosti. V dotazníku uvedlo celkem 83% respondentů, že v minulosti
zažilo (64%) nebo v současnosti zažívá (19%) období depresí či
sklonů k sebevraždě, jen 17% respondentů takové období neuvádí. Tato
skutečnost se dá považovat za významný rizikový faktor, který může
S t r a n a | 214
kromě možných sebevražedných sklonů mít za následek i spáchání
deliktu. Z hlediska možného spáchání deliktu ze strany pedofilů považuji
za obecně nejrizikovější faktor nepříznivý duševní stav pedofila – jedinec s
nedostatkem empatie, sebeovládání, sounáležitosti se společností, s
nedostatkem
dobré
vůle
a
úcty
k ostatním,
zejména
dětem,
s
manipulativní povahou, nedostatkem sebereflexe a vnímání společenských
poměrů či signálů z okolí, dále jedinec, který neví, že jeho erotické
preference směřují k dětem, ale také především jedinec, který nemá
co ztratit – který nemá přátele, smysl života a který cítí odsouzení
za svoje erotické cítění, aniž by předtím někdy dětem ublížil, je dle
mého názoru svému okolí a především dětem opravdu nebezpečný (Žák,
2012b).
Z výše uvedených faktů vyvstává následující základní problémový
okruh:
Nedostatečná
preventivní
práce
s
mladými
pedofily,
nedostupnost informací a negativní náhled veřejnosti na pedofilii
může mladým lidem, kteří zjišťují, že je jejich sexualita zaměřena
směrem k dětem, způsobit řadu naprosto zbytečných komplikací a
co je zásadní - může přispět k tomu, že tento člověk zneužije dítě.
Jako jedno z možných řešení, jak takové situaci předejít, vidíme nejen v
osvětě veřejnosti, ale také v poskytnutí objektivních informací o parafiliích
již lidem v pubertě, a to zařazením stručných informací o pedofilii (či
obecně o sexuálních deviacích) do sexuální výchovy; 97% respondentů
našeho dotazníku je pro povinné zařazení informací o pedofilii do
sexuální výchovy na 2. stupeň ZŠ. Připomeňme, že první indicie
odlišné sexuální orientace uváděli respondenti průměrně ve 13 letech,
přiznání si odlišné sexuální orientace uvádějí v 17 letech a ti, kteří uvedli
spáchání deliktu, spáchali delikt průměrně v 18 letech, tedy v době, kdy
svou
sexuální
orientaci
teprve
odhalovali.
Zařazení
objektivních
informací o pedofilii do sexuální výchovy na 2. stupni ZŠ proto
považujeme za velmi potřebné a domníváme se, že by se tak
S t r a n a | 215
mohlo mnohým deliktům ze strany „mladých” a se svou sexualitou
„nevyrovnaných” pedofilů předejít.
PROBLÉMOVÝ
OKRUH
č.
2:
Neexistuje
literatura,
která
by
pedofilům sdělila, co je ve vztahu k dětem dobré nebo špatné a
proč.
72%
respondentů
našeho
dotazníku
uvedlo,
že
vnímá
nedostatek odborné literatury pro pedofily. Dobrým důvodem, proč
by měla nějaká literatura pro pedofily existovat, je i fakt, že 22%
respondentů uvedlo, že ze strany dítěte dobrovolný a dítětem chtěný
sexuální kontakt NEMŮŽE tomuto dítěti ublížit. Myslíme si proto, že
by pedofilové měli mít k dispozici nějaký edukační materiál, který jim
kromě obecných informací mimo jiné
také zdůvodní, na co by si ve
vztahu k dětem měli dát pozor, čeho by se měli vyvarovat, co je ve vztahu
k dětem dobré a co špatné, jak by se měli k dětem v některých obecných
situacích chovat, a také čím vším mohou dítěti ublížit, vč. skutečnosti, že i
dobrovolný a dítětem chtěný sexuální kontakt může dítěti ublížit. Jako
jedno
z
možných
řešení
vidíme
přímou
edukaci
pedofilů
jednak
prostřednictvím „příručky pro pedofily”, kterou plánujeme ve spolupráci s
odborníky sexulogy a psychology vytvořit, ale také prostřednictvím
internetových komunit pedofilů, které jsou proti jakýmkoliv sexuálním
kontaktům s dětmi - příkladem takové internetové komunity je např.
Československá pedofilní komunita (ČEPEK, 2012).
PROBLÉMOVÝ OKRUH č. 3: Pedofilové se bojí vyhledávat odbornou
pomoc.
Tento problémový okruh úzce souvisí s problémovým okruhem č. 1.
Aby se pedofilové nebáli vyhledávat odbornou pomoc, nesměli by
mít pocit, že když se někomu se svou odlišnou sexuální orientací
svěří, tak okamžitě je bude daný jedinec považovat za dětem
nebezpečnější a z tohoto titulu bude požadovat, aby se jakémukoliv
S t r a n a | 216
sociálnímu kontaktu s dětmi vyhýbali. Pokud se nikomu nesvěří, tak
jim toto nehrozí.
V dotazníku 77% respondentů uvedlo, že by uvítali anonymní
internetovou poradnu, 54% respondentů vyjádřilo, že by uvítali
individuální poradenství ve specializovaném poradenském centru
(kamenná pobočka), kde by dle názoru 81% respondentů vedle odborníka
sexuologa nebo psychologa, kteří by k pedofilům přistupovali bez
předsudků, měl ideálně také působit z důvodu lepšího vcítění se do
problémů klientů stejně zaměřený odborně proškolený pedofil.
V tomto ohledu velmi vítám aktivitu pana Jiřího Fx100d (2012) a
přikládám jeho komentář: „Nedávno jsem se dočetl v jednom článku
(iDnes.cz, 2012), který pojednával o vzácném onemocnění zvaném
tuberózní skleróza, jak se jedna z maminek dítěte postiženého touto
nemocí svěřila, že jí velmi pomohla zahraniční asociace této nemoci a její
web. Získala zde nejen cenné informace a kontakt na odborníky, ale
nejvíce ocenila fakt, že zjistila, že „v tom není sama“. Pedofilie žádnou
podobnou asociaci pro pomoc lidem, kteří jsou jejími nositeli, nemá a
dosud neexistovalo místo, kde by pedofilové mohli nalézt anonymní
odbornou pomoc, objektivní informace o pedofilii (a ne jen o jejích
možných patologických projevech) nebo třeba jen to, že nejsou jediní s
tímto problémem. Na internetu jsem proto založil webovou stránku
www.pedofilie-info.cz, na které mají pedofilové možnost nejen nalézt
informace, životní příběhy jiných pedofilů nebo možnost diskutovat
s jinými pedofily pomocí fóra či chatu, ale naleznou zde i možnost položit
anonymní dotaz vybraným sexuologům pomocí internetové poradny.”
Jediná anonymní internetová poradna v ČR i na Slovensku, která se
specializuje na pedofilii a ve které odpovídají i někteří sexuologové,
funguje tedy od listopadu 2011 právě na stránkách Československé
pedofilní komunity www.pedofilie-info.cz (ČEPEK, 2012). Prozatím bylo
prostřednictvím poradny položeno 23 dotazů, přičemž na stránky od jejich
založení přišlo již mnoho „nových“ pedofilů, kteří zjišťují, že se svým
S t r a n a | 217
„problémem” nejsou sami. Stránka rovněž pomáhá i lidem, kterým se
pedofil svěří, nebo lidem, kteří mají podezření, že někdo z jejich okolí by
mohl být pedofil. Považuji proto tuto ojedinělou aktivitu pana Jiřího a jeho
dalších několika spolupracovníků za velmi prospěšnou. Další formy pomoci
jsou zatím spíše hudbou budoucnosti, nicméně spolupráce s některými
sexuology je již nyní na velmi dobré úrovni.
Ještě bych chtěl zmínit jednu inspiraci z hlediska naznačené
preventivní práce s potenciálními parafiliky. V červnu roku 2005 proběhla
kampaň institutu sexuálních věd a sexuální medicíny univerzity v Berlíně
pod vedením Klause M. Beiera (2007; in Goecker, 2007). Kampaň
proběhla formou plakátů, billboardů a televizních spotů (Youtube.com). Z
grafu (in Goecker, 2007) pod tímto odstavcem je patrné, že po začátku
kampaně
proběhl
znatelný
nárůst
kontaktů
ze
strany
pedofilně
zaměřených osob.
Možná by nebylo špatné, kdyby jednou mohla nějaká podobná
kampaň proběhnout i u nás v ČR nebo na Slovensku - jistě by více
pedofilů získalo odvahu kontaktovat odbornou pomoc, což považuji hned
vedle osvěty veřejnosti za jednu z velmi žádoucích možností prevence
pohlavního zneužívání dětí z jejich strany. Věřím však, že právě lepší
informovanost veřejnosti povede k tomu, že se pedofilové nebudou muset
tolik bát někomu (např. sexuologovi nebo kamarádovi) se svěřit se svou
S t r a n a | 218
odlišnou sexuální preferencí, což by
v konečném důsledku mohlo
implikovat nejen spokojenější život lidí, kteří za svou deviaci nemůžou, ale
především možný přínos ve smyslu zvýšení prevence a ochrany dětí
před pohlavním zneužíváním.
Podrobnější informace o dalších aspektech pedofilie a jevů s ní
souvisejících se můžete dočíst v již zmiňované bakalářské (Žák, 2009) či
diplomové (Žák, 2012a) práci, které jsou obě veřejně dostupné v online
Archivu závěrečných prací studentů Masarykovy univerzity na adrese
http://is.muni.cz.
S t r a n a | 219
Literatura:
BEIER, Klaus M., Gerard A. Schaefer, David Goecker, Janina Neutze,
Christoph J. Ahlers. Das Präventionsprojekt Dunkelfeld (PPD) [online]. In:
Berliner
Ärtze,
7/2007,
str.
32-35.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.berliner-aerzte.net/pdf/bae0707_032.pdf>.
BRIERE, J., RUNTZ, M. University males' sexual interest in children:
predicting potential indices of "pedophilia" in a nonforensic sample. In:
Child Abuse & Neglect, Vol. 13. 1989, str. 67–75. Dostupné na Internetu:
<http://web.uvic.ca/psyc/runtz/CANpaper1989.pdf>.
CAPPONI, V., HAJNOVÁ, R., NOVÁK, T. Sexuologický slovník. Grada.
Praha, 1994. ISBN 80-7169-115-1.
ČEPEK. Československá pedofilní komunita – informační web o pedofilii
[online]. 2012. Dostupné na Internetu: <http://www.pedofilie-info.cz>.
FIFKOVÁ, Hana. O sexu s Hankou: kapitola Líbí se mi děvčátka (pedofilie).
Grada. Praha, 1998. ISBN 80–7169–673–0. Dostupné na Internetu:
<http://kasz.sweb.cz/fifk.rar>.
FREUND, K. Diagnosing heterosexual pedophilia by means of a test for
sexual interest. In: Behaviour Research And Therapy, Volume 3. 1965,
str. 229–234.
FREUND, K., MCKNIGHT, C., K., LANGEVIN, R., CIBIRI, S. The female
child as a surrogate object. In: Archives of Sexual Behavior, Volume 2,
Number
2.
1972,
str.
119–133.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.springerlink.com/content/v66171483501517j>.
S t r a n a | 220
FX100D, Jiří. Kontakt: Email: [email protected], ICQ: 403-064-903,
Web:
Jirkova
stránka
[online].
2012.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.fx100d.cz>.
GOECKER, David. Präventive Therapie für Pädophile Männer [online]. 20.
11.
2007.
Dostupné
na
internetu:
<http://www.maennerzentrum.de/Vortrag_Dr._med_Goecker_Charit%E8
_20.11.07.pdf>.
TANĚV, P. Pedofil umí, co my ne. In: Reflex 38/2008, 18. 9. 2008.
Dostupné na Internetu: <http://www.reflex.cz/Clanek33669.html>.
HALL, G. C N., HIRSCHMAN, R., OLIVER, L. L. Sexual Arousal and
Arousability to Pedophilic Stimuli in a Community Sample of Normal Men.
Behavior Therapy 26, 1995, str. 681–694. Dostupné na Internetu:
<http://www.ipce.info/ipceweb/Library/97-048_article.html>.
HUČÍN, J. Slovo deviace nemám ráda. Rozhovor s H. Fifkovou. In:
Psychologie dnes. Ročník 8, číslo 11, 2002.
iDNES.cz. Syn měl už před narozením nádory na srdci, má tuberózní
sklerózu
[online].
8.
2.
2012.
Dostupné
na
Internetu:
<http://ona.idnes.cz/syn-mel-uz-pred-narozenim-nadory-na-srdci-matuberozni-sklerozu-pwv-/zdravi.aspx?c=A120206_111707_zdravi_pet>.
KOLÁŘ, Petr. Weiss: Pedofilové jsou nejlepší učitelé [online]. Rozhovor pro
Lidové
noviny,
12.
6.
2008.
Dostupné
na
Internetu:
http://www.lidovky.cz/weiss-pedofilove-jsou-nejlepsi-ucitele-fcn/ln_domov.asp?c=A080612_090736_ln_domov_fho>.
S t r a n a | 221
KRAFFT-EBING, R. von. Psychopathia Sexualis. Původní vydání: Verlag
von Ferdinand Enke. Stuttgart, 1886. 14. vydání: Alfred Fuchs. Wien,
1912. Kopie 14. vydání: Matthes & Seitz. Berlin, 1997, ISBN 3-88221351-5.
Dostupné
na
Internetu:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/KrafftEbing_Psychopathia_Sexualis>.
KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Academia. 1.
vydání. Praha, 2005, 879 stran. ISBN 80-2001-351-2.
KUTCHINSKY, B. Pornography and its Effects in Denmark and the United
States: A Rejoinder and Beyond. In: Comparative Social Research.
Volume 8. 1985, str. 301–330.
LEVINE, J. Harmful to Minors: The Perils of Protecting Children From Sex.
University of Minnesota Press. 2002, str. 25. ISBN 978-0-8166-4006-5.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.ipce.info/library_3/files/levine/lev_ex.htm>.
NOVINKY.cz Až 90 procent případů zneužívání dětí nezpůsobují pedofilové
[online].
10. 10. 2007.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/124292-az-90-procentpripadu-zneuzivani-deti-nezpusobuji-pedofilove.html>.
MÁTE SLOVO. Jak děti ochránit před sexuálním zneužíváním na táborech a
v kroužcích? Česká televize, vysílání ČT1, 29. 5. 2008 21:40, moderuje
Michaela
Jílková.
22.
minuta.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208572230800017-mate-slovo/>.
S t r a n a | 222
NEJEZCHLEBOVÁ, L. Zpověď MF DNES: Jsem pedofil a učím. In: Mladá
fronta
DNES,
10. 11. 2007.
Dostupné
na
Internetu:
<http://zpravy.idnes.cz/zpoved-mf-dnes-jsem-pedofil-a-ucim-dl0/domaci.asp?c=A071109_152603_domaci_ton>.
NEJEZCHLEBOVÁ, L. Mou dceru miluje pedofil. In: Týden 6/2010.
Dostupné
na
Internetu:
<http://kasz.sweb.cz/Tyden_06-2010.pdf>.
Online rozhovor Pedofil budu až do smrti, odpověděl Petr čtenářům je
dostupný
na
Internetu:
<http://www.tyden.cz/rubriky/lide/o-kom-se-
mluvi/pedofil-budu-az-do-smrti-odpovedel-petr-ctenarum_158227.html>.
SMILJANICH, K., BRIERE, J. Self-Reported Sexual Interest in Children:
Sex Differences and Psychosocial Correlates in a University Sample.
California
State
University.
Dominguez
Hills,
1996.
Dostupné
na
Internetu: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8870214>.
TOMANOVÁ, Lucie. Diagnóza: Sexuální deviant. In: Reflex, 45/2009.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.regresniterapie.com/blog/clanky/diagnoza-sexualnideviant/>.
TROJAN, O. Pár slov k dětské pornografii [online]. 2007 [cit. 28. října
2008].
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.sexualne.cz/novinky/?id=80>.
VOGT, Horst. Pedophilia: The Leipziger Study of the Social and Psychical
Situation of Pedophilic Men. Anglický překlad originálu: Pädophilie:
Leipzicher
Studie
zur
gesellschaftlichen
und
psychischen
Situation
pädophiler Männer. Pabst Science Publishers, Lengerich, 2006. ISBN 9783-89967-323-4.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.ipce.info/host/vogt/vogt_content.htm>.
S t r a n a | 223
WEISS, Petr. Sexuální deviace. Portál. Praha, 2002. ISBN 80–7178–634–
9.
WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. Pedofilie [online]. Poslední aktualizace
20. 8.
2012
23:32
[cit.
30.
10.
2012].
Dostupné
na
internetu:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie>.
WILSON, G. D., COX, D. N. The Child-Lovers: A Study of Paedophiles in
Society. Peter Owen Publishers, 1983. ISBN 0-7206-0603-9. Dostupné na
internetu: <http://www.ipce.info/host/wilson_83/>.
YOUTUBE.com. Lieben sie kinder mehr, als ihnen lieb ist? [online]. TV
spot.
Dostupné
na
Internetu:
<http://www.youtube.com/watch?v=vSvrDjOh2dc>.
ŽÁK,
Karel.
Pedofilie:
bakalářská
práce.
Masarykova
univerzita,
Pedagogická fakulta, Katedra rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Brno,
2009,
78
stran.
Reissmannová.
Vedoucí
bakalářské
práce:
Dostupné
PhDr.
na
Mgr.
Jitka
Internetu:
<http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b/>.
ŽÁK, Karel. Život a pocity nekriminálních pedofilů: diplomová práce.
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví.
Brno, 2012a, 135 stran. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Jitka
Reissmannová,
Ph.D.
Dostupné
na
Internetu:
<http://is.muni.cz/th/174448/pedf_m/>.
S t r a n a | 224
ŽÁK, Karel. Rizikové situace [online]. Citace kapitoly z diplomové práce.
2012. Dostupné na Internetu: <http://www.pedofilie-info.cz/odbornaknihovna/rizikove-situace/>.
Kontakt:
Mgr. Karel Žák, PhDr. Jitka Reissmannová, Ph.D.
Masarykova univerzita,
Pedagogická fakulta
Poříčí 538/31
603 00 Brno, Česká republika
email: [email protected]
tel.: +420603726542
web: http://is.muni.cz/osoba/174448
S t r a n a | 225
PhDr. Katarína Kurčíková, PhD. (SK)
MLÁDEŽ AKO POTENCIONÁLNA OBEŤ SEXTINGU
Abstract:
In the article we are going to deal with theorethical elaboration of the
issue cyberbullying and its serious specific form – sexting. Sexting is
dangerous phenomenon, where a potencial victim become especially
adolescents.
In
connection
with
sexting
occurs
another
negativ
phenomenon, what is exchanging of intimate pictures, videos, sms etc.
Goal of the article is to give theorethical informations about mentioned
phenomenon on the ground of secondary resources, and by that
contribute or arouse discussion about sexuality, sexual health, sexual
education or researching of sexuality in its various forms.
Keywords:
cyberbullying, sexting, sexuality, sexual aggression
1 Súčasný stav rozpracovania problematiky kyberšikanovania
V súčasnosti už väčšina detí, mládeže, dospelých i seniorov na
Slovensku využíva mobilné služby a elektronickú komunikáciu, ktorá má
okrem pozitívnych aj negatívne dôsledky. Technická vybavenosť hlavne na
základných, stredných, vysokých školách, ale i iných pracoviskách tak
vytvára priestor pre vznik nových foriem šikanovania. Takýto nový
negatívny fenomén súvisí aj s rozvojom a globalizáciou spoločnosti,
pričom
v tomto
prípade
ide
o šikanovanie
prostredníctvom
nových
informačných a komunikačných technológií (t.j. najmä internet a mobilné
telefóny, príkladmi môžu byť aj anonymné, vášnivé alebo nenávistné emaily, obťažovanie prostredníctvom textových správ, fotiek , videí
a hanlivé osobné web-stránky).
S t r a n a | 226
Podľa J. Hroncovej a B. Krausa „nárast sociálno-patologických javov
v spoločnosti
vyvolal
akútnu
spoločenskú
potrebu
venovať
zvýšenú
pozornosť týmto javom z hľadiska systému prevencie i represie, ako aj zo
strany celej spoločnosti. Predpokladom úspešného riešenia problémov
súvisiacich s nárastom sociálno-patologických javov je nutnosť tieto
problémy dôkladne poznať z hľadiska ich etymológie, vývinu, podmienok
vzniku, typológie a prevencie.“(Hroncová, Kraus, 2006, s. 4)
Kyberšikanovanie považujeme za sociálno-patologický jav, ktorý sa
spája s agresiou a agresívnym správaním jedinca, prípadne viacerých
jedincov. Môžeme konštatovať, že problematikou sociálno-patologických
javov sa primárne zaoberá sociálna patológia. J. Hroncová a B. Kraus
taktiež zdôrazňujú, že aj ďalšie vedné disciplíny sa zameriavajú na
riešenie problematiky sociálno-patologických javov. Jednou z nich je aj
sociálna pedagogika, ale i sociálna práca. Jej úlohou je z teoretického,
praktického, preventívneho a kuratívneho hľadiska riešiť problémy na
úrovni jednotlivca, skupiny, komunity či národa.(Hroncová, Kraus, 2006,
s. 8)
Problematikou
šikanovania
a kyberšikanovania
sa
zaoberá
zo
slovenských a zahraničných autorov doc. PhDr. Ingrid Emmerová, PhD.
v Prevencii sociálno-patologických javov v školskom prostredí (2007),
prof. PhDr. Jolana Hroncová CSc.
a prof. PhDr. Blahoslav Kraus, CSc.
v publikácii Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov
(2006), prof. PhDr. Peter Ondrejkovič, PhD. v Sociálnej patológii (2001),
kde okrem iného rozpracúvajú problematiku, definujú základné pojmy,
druhy, štádiá, príčiny a dôsledky a navrhujú možnosti prevencie. Bližšie
a obšírnejšie sa šikanovaním zaoberá autorka PhDr. Jarmila Verbovská Šikanovanie v škole (2001), doc. PhDr. Ľuboslava Sejčová, CSc. - Dieťa
ako obeť násilia (2010), PhDr. Zdeněk Martínek - Agresivita a kriminalita
školní mládeže (2009), prof. PhDr. Soňa Kariková, PhD. - Šikanujúci žiak
v prostredí stredných škôl (2008), Mgr. Miroslava Adamík Šimegová, PhD.
- Šikanovanie v školskom prostredí (2007), doc. PhDr. Eva Gajdošová,
S t r a n a | 227
PhD. - Problémy žiakov v správaní spojené s agresivitou a šikanovaním
v školách (2001) a iní autori z oblasti sociálnej patológie, sociálnej
pedagogiky, sociálnej práci a psychológie u nás i v zahraničí.
Samostatne uvádzame dvoch významných autorov, ktorí výrazne
prispeli k problematike šikanovania a kyberšikanovania, PhDr. Michal Kolář
a to v publikáciách Nová cesta k léčbě šikany (2011), Bolest šikanování
(2001), Skrytý svět šikanování ve školách (1997) a prof. PhDr. Pavel
Říčan, CSc. v publikácii Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve
škole pocit bezpečí (1995).
Medzi významné práce hlavne z hľadiska teoretického rozpracovania
problematiky
(2011),
ktorú
kyberšiaknovania
napísala
zaraďujeme
Vanessa
Rogers.
publikáciu
Autorka
Kyberšikana
zastáva
pozíciu
kvalifikovanej učiteľky a pracovníčky s mládežou. Už viac ako desať rokov
pôsobí v mládežníckej službe
Hertfordshire vo Veľkej Británii. Publikácia
je písaná ako príručka a je určená učiteľom, ale aj rodičom detí v
školskom veku a tínedžerov a okrem aktivít a úloh ponúka aj vysvetlenie
podstaty kyberšikanovania a rady ako sa zachovať, ak sa dieťa stane jej
obeťou.
Ďalšia publikácia z oblasti, ktorej autorka je PaedDr. Katarína Hollá,
PhD. , je publikácia Elektronické šikanovanie (2010). Autorka pôsobí na
PDF Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Publikácia je určená pre
učiteľov,
pedagógov,
rodičov.
Jej
cieľom
je
zorientovať
čitateľa
v problematike. Pojednáva o kyberšikane ako o novom fenoméne, novej
forme agresie, ktorá používa elektronické zariadenia a komunikačné
technológie na úmyselné, opakujúce sa a nepriateľské správanie s cieľom
poškodiť
druhých. Obsahuje
teoretické
rozpracovanie
problematiky, metodiku práce a riešenia problému. Autorka uverejňuje
príspevky v mnohých odborných periodikách, ktoré sú zamerané na túto
problematiku.
Veľký prínos v problematike kyberšikanovania vidíme u anglických
odborníkov - Peter K. Smith, Jess Mahdavi, Manuel Carvalho, Sonja
S t r a n a | 228
Fisher, Shanette Russell a Neil Tippett, ktorí pôsobia na Goldsmiths,
University of London, UK. Sú to predstavitelia katedry psychológie, ktorí
publikujú príspevky v periodikách, vydávajú monografie a pôsobia aj
v oblasti výskumu.
Na problematiku kyberšikanovania poukazujú aj mnohé odborné
periodiká
Sociálna
Vychovávateľ,
prevencia,
Rodina
a škola,
Prevencia,
Pedagogické
Mládež
a spoločnosť,
spektrum,
Pedagogické
rozhľady. Príspevky z oblasti kyberšikanovania a šikanovania uvádzajú aj
periodiká z inej oblasti a to PC revue, Verejná správa, Quark, Bibiana
a iné. Problematiku analyzuje v kontexte meniaceho sa konceptu detstva s
dopadom na školské prostredie, hlavne vyučovanie, aj L. Rovňanová.
Autorka zároveň problematiku kyberšikanovania vníma a charakterizuje
ako jednu z foriem sexualizovaného násilia. Poukazuje na nevyhnutnosť
rozvíjania odborných špecifických kompetencií pedagogických a odborných
zamestnancov v tejto oblasti (2011).
V poslednej dobe je možné badať aj veľký záujem u verejnosti.
Problematika
kyberšikanovania
sa
stáva
stredobodom
záujmu
v televíznych novinách, v denníkoch, na webových stránkach, rôznych TV
diskusiách a magazínoch.
2 Analýza a typológia kyberšikanovania
Ako
sme
spomínali
vyššie,
s využívaním
nových
informačno-
komunikačných technológii prichádza aj nová možnosť pre agresorov.
Šikanovanie, ako ho poznáme z minulosti, už nemusí prebiehať len
prostredníctvom priameho kontaktu, ale aj prostredníctvom využívania
počítača, internetu, mobilov, fotoaparátov, či kamier. Na základe tejto
skutočnosti
by
sme
v nasledujúcom
texte
definovali
pojem
kyberšikanovanie a rozpracovali jeho typológiu.
Kyberšikanovanie
pochádza
z anglického
slova
cyberbullying.
V teoretických prácach nemá zjednotený pojem. Viacerí autori využívajú
S t r a n a | 229
pojmy ako elektronické šikanovanie, e-šikana, online násilie, SMS –
šikanovanie, mobilné šikanovanie, digitálne šikanovanie alebo internetové
šikanovanie.
N. Willard, výkonná riaditeľka Centra pre bezpečné a zodpovedné
používanie
internetu
v USA,
využívanie
elektronickej
definuje
pojem
komunikácie
a
kyberšikanovanie
technológií
ako
k zámerným,
opakovaným alebo široko šíreným aktom krutosti voči druhému, ktoré
vedú k emocionálnej ujme.(Willard, 2011)
Ďalším
autorom
je
Bill
Belsey,
kanadský
pedagóg,
ktorý
kyberšikanovanie definuje ako pojem, ktorý zahŕňa „využitie informačných
a komunikačných technológií pre podporu úmyselného, opakovaného a
nepriateľského správania jednotlivca alebo skupiny, ktorá má za cieľ
poškodiť druhú stranu."(Belsey, 2011)
Môžeme konštatovať, že kyberšikanovanie je pomerne nový pojem,
ktorý sa stáva súčasťou našich životov. Tak isto ako šikanovanie sa
neprejavuje len u detí, ale aj u dospelej populácie. Musí spĺňať znaky
šikanovania a to musí byť preukázaný úmysel, nepomer síl, zámernosť,
dlhodobosť a opakovanie činu. Od šikanovania sa odlišuje najmä jeho
skrytým
pôsobením, väčšou
anonymitou
a formou
na
rozdiel
od
šikanovania, ktoré prebieha tzv. „face to face“.
Kyberšikanovanie teda môže slúžiť aj na posilnenie klasických foriem
šikanovania, najčastejšie nahrania inkriminujúcej scény na mobilný telefón
a jej
následného
rozposielania
známym
dotknutej
osoby,
prípadne
umiestnením na internete. Práve tento variant šikanovania môže byť veľmi
nebezpečný. Takéto agresívne správanie vnímame ako závažný čin, ktorý
môže prebiehať aj bez vedomia šikanujúceho. Ako príklad možno
spomenúť
uverejňovanie
nevhodných
fotografií.
Šikanujúci
uverejní
fotografiu na internete bez vedomia majiteľa, pričom ho môže poškodiť,
vysmiať a znevážiť. Publikovanie fotografií, či videí na webe môže trvať
365 dní v roku, 24 hodín denne a k inkriminujúcim informáciám má
S t r a n a | 230
prístup veľké množstvo užívateľov internetu a mobilných telefónov. Tieto
fakty ešte znásobujú negatívne pôsobenie na psychiku obete.
Kyberšikanovanie
je
nutné
rozlišovať,
existuje
typológia
kyberšikanovania, ktorú uvádza N. Willard (Willard, 2011):
- provokovanie – (flaming) – prejavy agresorov prostredníctvom
rozposielania správ, komentárov, ktoré sú vulgárne a majú za cieľ
vyprovokovať objekt k vyjadreniu,
- obťažovanie
–
(harassment)
–
opakované
rozposielanie
správ
v online prostredí, ktoré sú nenávistné, drzé, urážlivé,
- poníženie – (denigration) – jedná sa o nepriame šikanovanie,
nakoľko
objekt
šikany
nemusí
o čine
vedieť.
Ide
o ohováranie,
očierňovanie a rozširovanie krutých, vymyslených zvestí o osobe,
- vylúčenie – (exclusion) – zámerné vylúčenie osoby z online skupiny
alebo zoznamu priateľov,
- zosobnenie – (impersonation) – hlavný aktér sa vydáva za objekt
šikany, vytvára falošný profil, pričom poškodzuje jeho povesť a narúša
vzťahy, priateľstvá,
- odhalenie
-
(outing)
–
zámerné
rozposielanie
intímnych
a kompromitujúcich obrázkov, videí a nežiaducich informácií,
- podvod – (trickery) – klamstvo, odhaľovanie informácií, tajomstiev
a rozpačitých informácií s tým, že niekto je prinútený k tomuto činu
a fakty sú automaticky zdieľané,
- kyberprenasledovanie
kyberšikany
sú
–
(cyberstalking)
prenasledované
spamom
–
obete
tohto
(nevyžiadanou
typu
poštou),
zanechanými správami a komentármi, vírusmi. Tento typ vytvára u obete
strach.
Kyberšikanovanie
sa
prejavuje
v rôznych
formách,
ktoré
boli
definované podľa doterajších, najmä zahraničných výsledkov výskumov.
Výsledky
poukazujú
na
najvyužívanejšie
formy
kyberšikany,
prostredníctvom internetu a mobilu, medzi ktoré zahŕňajú nasledovné
(Hollá, 2010, s. 18):
S t r a n a | 231
- posielanie rýchlych správ a e-mailov s nenávistným až výhražným
obsahom,
- vytváranie internetových denníkov, tzv. blogov. V tomto prípade
dochádza k invázii do súkromia, ktorou poškodzuje povesť obete,
- vytváranie webových stránok, ktoré sú vytvárané s cieľom urážania,
ohrozovania, ponižovania obete a tiež vystrašenia a zneuctenia,
- šírenie fotografií a obrázkov prostredníctvom e-mailov, mobilov
z inkriminujúcich situácií,
- vytváranie internetových ankiet, ktoré obsahujú otázky v profiloch
užívateľov a nabádaj k útoku,
- využívanie internetových hier spojených s chatom, v ktorých sa
objavujú vulgárne narážky a vyhrážanie,
- rozposielanie vírusov, kódov a programov, ktoré zapríčiňuje mazanie
dát a zničenie počítača,
- happy slapping – predstavuje konvenčnú formu agresie, prejavuje sa
nečakaným spôsobom, fyzickým útokom. Je možné ho definovať ako
fackovanie pre zábavu, kedy útočník fyzicky napadne obeť, pričom celý
akt je zachytený na video alebo fotografiu a následne je rozposlaný cez
internet alebo mobil.
Všetky spomínané formy sú príliš závažné, čoraz viac sa rozširujú
a naberajú na sile. Prejavuje sa v nich novodobá brutalita a agresia, ktorá
má obrovský dopad na obeť.
2.1 Kyberšikanovanie a sexuálna agresia
Už od nepamäti sa stretávame s násilím a agresiou. Dieťa, ale aj
dospelý
sa
môže
stretnúť
s mnohými
druhmi
agresie
–
s bitím,
znásilnením, urážaním, vyhrážaním a podobne. Medzi prejavy agresie
môžeme zaradiť aj ponižovanie, nesprávne podanú kritiku, bitky alebo
dokonca aj pornografiu. Ide tu nielen o fyzické útoky, ale i útoky slovné.
Dnes dochádza k situácii, kedy násilnícke až agresívne spôsoby správania
S t r a n a | 232
sú v spoločnosti vyvolávané viacerými podnetmi. S násilím sa človek
stretáva v televízii, filmoch, na internete v časopisoch a iných dostupných
médiách.
J. Tholtová a kol. uvádzajú, že agresívne správanie má znaky
násilia, pričom ide o obmedzovanie druhého. Hlavný aktér je agresor,
ktorý neberie do úvahy práva druhého, má sklony ponižovať, urážať
a znevažovať, vyvoláva emočné napätie a konflikty.(Tholtová, 2000, s. 3)
Podotýkame, že samostatnou kategóriou agresívneho správania je aj
šikanovanie a kyberšikanovanie.
Ak
sa
snažíme
o definície
rôznych
typov
agresie,
nesmieme
zabudnúť aj na sexuálny rozmer. Sexuálna agresia zahŕňa akékoľvek činy
sexuálnej povahy, ktoré sú páchané na inej osobe bez jej súhlasu
a v niektorých prípadoch, napríklad u detí za použitia citovej manipulácie
alebo vydierania. Nerozhoduje tu, či k fyzickému kontaktu došlo alebo nie.
Inými slovami povedané, ak agresor dáva dieťaťu sexuálne návrhy,
ukazuje mu fotky s pornografickou tematikou alebo pred ním dokonca
vystavuje na obdiv svoje prirodzenie, ide o sexuálnu agresiu, aj keby sa
dieťaťa nedotkol. Môžeme konštatovať, že sexuálna agresia zahŕňa všetko
od exhibície, ohmatkávania, sexuálnych návrhov až po znásilnenie.
3 Nebezpečenstvo sextingu
Termínom sexting (sextovanie) označujeme rozosielanie správ,
obrázkov a videí so sexuálnym obsahom. Najčastejšie tieto materiály
vznikajú v rámci partnerských vzťahov. Nezriedka však môžu vyvolať
určité nebezpečie, že budú zverejnené a šírené bez vedomia jedného
z partnerov (obete) buď prostredníctvom internetu, či mobilného telefónu.
Tento nový fenomén má niekoľko druhov rizikového správania sa:
1. potencionálny útočník má k dispozícii citlivý materiál, ktorý môže
byť zneužitý
S t r a n a | 233
2. tento materiál môže na internete kolovať niekoľko rokov alebo
môže byť použitý za niekoľko rokov od svojho vzniku
3. obeť sextingu môže byť vystavená tzv. „harašeniu“ či sexuálnej
agresii
4. šíritelia sextingu sa môžu stať páchateľmi priestupku, či trestného
činu (šírenie detskej pornografie, ohrozovania mravnej výchovy
mládeže (www.nebudobet.cz)
Sexting je nebezpečný hlavne preto, že obeťami sa často stáva
dospievajúca
mládež.
Zabezpečovanie,
či
posielanie
si
intímnych
a vyzývavých fotografií sa stáva pomaly každodennou súčasťou virtuálnej
intimity mladých. Z reálneho života sú známe situácie, kedy sa mladé
dievča snažilo zapôsobiť na obľúbeného chlapca tým, že mu poslala svoje
intímne fotografie, ten však sympatie neopätoval a tieto materiály
preposlal ďalším spolužiakom. Bol to typický prípad sextingu. Ak sú takéto
fotografie zdieľané na internete, ďalším nebezpečím je, že sa veľmi ťažko
z webu odstraňujú.
V súčasnosti majú mediá veľkú moc. Dokonca dávajú rady a tipy ako
vyriešiť rôzne situácie vo vzťahoch. Tieto možnosti sa ponúkajú na webe,
ale aj v rôznych časopisoch. Čo ak si však niektoré informácie mladý
človek – mladé dievča vysvetlí úplne inak? Prípadne pri jeho zrealizovaní
môže mať fatálne následky na osobnosť mladého dospelého. Pre ilustráciu
uvádzame článok uvedený na internetovom časopise:
„Zveďte ho bez dotyku“
Ku spokojnému vzťahu patrí aj šťastný milostný život. Ak nechcete, aby
sex upadol do stereotypu, skúste byť vo zvádzaní trochu kreatívny.
Poradíme vám!
Zmyselný šepot
Predstavte si, že ste napríklad na večierku, v divadle alebo jednoducho
idete spoločne z práce. Vy sa zrazu takmer priblížite až k partnerovi (ale
nedotýkať sa) a potichučky, tak aby bolo isté, že vaše slová počuje len on,
zmyselne mu zašepkajte niečo v zmysle "celý deň som myslela len na
S t r a n a | 234
teba" alebo "počkaj, až ti ukážem, aký program som nám vymyslela pre
dnešný večer a noc "(tu z vášho tónu však musí byť úplne jasné, že
nemyslíte veľkú bielizeň alebo maľovanie bytu).
Sextovanie
Moderná doba ponúka najrôznejšie výdobytky - tak prečo ich nevyužiť!
Trebárs taký mobilný telefón, respektíve SMS správy sú pre zvádzanie
skvelým pomocníkom. Takže prečo nevyskúšať také malé digitálne
flirtovanie? Zapojte fantáziu a pošlite niečo v zmysle "Práve na teba
myslím a už sa ťa nemôžem dočkať" alebo "Ja - ty - posteľ - dnes večer".
Zaujímavá fotka
U moderných technológií ešte zostaňme. Väčšina mobilov má už dnes
foťák, využite aj ten a pošlite partnerovi nejakú peknú fotku seba samej nemusíte posielať nič vulgárne! Pokojne buďte rafinovanejšie. Vyfoťte
svoje pery našpúlené ako pri bozku, nôžku v sexi črievičke, kúsok zadočku
v upnutých šatách a podobne. Môžete, ale nemusíte pripojiť krátky text.
Predstavte si to prekvapenie, až váš parter otvorí správu s takýmto
obrázkom!
Filmová noc
Začnite večer nejakým pekným filmom. Nemáme na mysli priamo porno,
úplne stačí snímka s poriadne horúcou milostnou scénou. A potom si ju
skúste prehrať aj naživo.
Ako môžeme vidieť internet ponúka vo väčšine prípadov podobné
rady. Ako však ochrániť od nich dospievajúcu mládež? Samotné posielanie
erotických fotografií medzi tínedžermi môže byť veľmi nebezpečné.
Dokonca by mohlo byť klasifikované aj ako šírenie pornografie.
V nasledujúcom texte uvádzame aj zaujímavé zistenie agentúry AP,
kde v spoločnom prieskume agentúry AP a televíznej stanice MTV priznalo
56 percent opýtaných, že sa už niekedy stalo terčom nehanebného
správania, ohovárania alebo rozličných trikov na sociálnych sieťach či v
textových správach. A väčšiny z nich sa táto skúsenosť hlboko dotkla.
Digitálne týranie sa stáva problémom mladých ľudí na celom svete.
S t r a n a | 235
Prieskum medzi mladými vo veku 14-24 rokov ukázal, že tretina z nich
bola zapletená do "sextovania", teda zdieľania fotografií či videí, na
ktorých sú nahí alebo zachytení pri sexuálnej činnosti. Štyria z desiatich
mladých ľudí, ktorí majú partnerský vzťah uviedli, že ich partneri
využívajú mobilné telefóny a počítače na to, aby ich týrali či kontrolovali.
Tri štvrtiny mladých ľudí podľa vlastných slov považujú takéto správanie
na
internete,
označované
za
"digitálne
týranie",
za
vážny
problém.(Prieskum agentúry AP)
Na záver môžeme konštatovať, že “sextovanie“ považujeme za
textovú hru na sex. Takéto konanie mladých ľudí znepokojuje hlavne
rodičov a učiteľov na školách. Dnešná mládež si neuvedomuje riziko, ktoré
môže sextovanie priniesť, či už na osobnosť obete alebo agresora
samotného. Mládež často nemyslí na dôsledky svojho konania. To, na čo
myslia, je len nevinný vtip, flirtovanie. Ale ich následky môžu byť
zničujúce, a to v prípade, že sa tento obsah dostane do nesprávnych rúk.
Ak sú tieto intímne materiály následne zdieľané na internete, má k nim
prístup ktokoľvek z celého sveta, potom je takmer nemožné ich vymazať.
Sú k dispozícii 24 hodín denne 365 dní v roku, dokonca môžu neskôr zničiť
kariéru,
či
zanechajú
partnerské
na
psychike
vzťahy.
obetí.
Snáď
najväčšie
Nakoniec
negatívne
sexting
dôsledky
poškodzuje
ľudskú
i sexuálnu dôstojnosť. Aj z tohto hľadiska by sme odporúčali, aby sa
uvedeným
negatívnym
javom
zaoberali
odborníci
z rôznych
oblastí.
Súhlasíme s L. Rovňanovou v tom, že vhodným prioestorom aj pre túto
oblasť rozvoja osobnosti detí a mládeže je kvalitná, primeraná a
systematická sexuálna výchova , či výchova k manželstvu a rodičovstvu s
ľudskoprávnym rozmerom (L. Rovňanová, 2012).
Mladí ľudia potrebujú dostatok informácií a sebavedomia, aby
dokázali v rozhodujúcej situácii povedať silné nie.
S t r a n a | 236
Literatúra:
BELSEY,
B.
Cyberbullying.
Dostupné
na
internete:
http://www.cyberbullying.ca/.
HOLLÁ,
K.
2010.
Elektornické
šikanovanie
–
nová
forma
agresie.
Bratislava : Iris, 2010. 92 s. ISBN 978–80–89256–58–7.
HRONCOVÁ, J. – KRAUS, B. a kol. 2006. Sociálna patológia pre sociálnych
pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica : PF UMB, 2006. 262 s. ISBN
80–8083–223–4.
ROVŇANOVÁ, L. 2011. Novo vynárajúce sa potreby detí a mládeže v
transformujúcej sa spoločnosti. In BARGEL, M. – JAROSZ, E. – JŮZL, M.
Sociální pedagogika v souvislostech globální krize. Recenzovaný sborník
příspěvků z mezinárodní konference. [CD-ROM]. 1. vyd. Brno : IMS, 2011.
ISBN 978–80–87182–16–1. s. 261–271.
ROVŇANOVÁ, L. 2012. Participácia pomáhajúcich profesií v prevencii
sexuálneho
zneužívania.
In
SOCIALIA
2011.
Zborník
príspevkov
z
medzinárodného vedeckého sympózia. 1. vyd. Banská Bystrica : PF UMB,
2011. ISBN 978–80–557–0305–3. s. 175–180.
THOLTOVÁ, J. a kol. 2000. Násilie v škole. Praktická príručka pre učiteľov.
Nižná : OZ ICM Orava, 2000. ISBN 80–967747–6–X.
WILLARD,
N.:
Cyberbullying&Cyberthreats.
Dostupné
na
internete:
http://www.ippvid.org/conference/willard_cyberbulling_handout.pdf
www.nebudobet.cz
Príspevok bol vypracovaný za podpory projektu UGA
S t r a n a | 237
Kontakt:
PhDr. Katarína Kurčíková, PhD.
Katedra sociálnej práce, PF UMB
Ružová 13, Banská Bystrica
[email protected]
S t r a n a | 238
PhDr. Peter Ďurkovský (SK)
SYMBIOTICKY INCESTNÁ FIXÁCIA A JEJ DÔSLEDKY NA SEXUALITU
JEDINCA
Abstract:
The report
analyses theory of Fromm. The object of arguments is
symbiotic fixation. The symbiotic fixtion influences sexuality of man. The
report makes use of literary method especially. Symbiotic fixation is
performance of immature man. Immature man makes from sexuality
inferior affair. The report advises method for social workers.
Keywords:
Chep remission. Love to death. Masochism. Mother. Sadism. Sexuality of
man. Symbiotic fixation. Syndrome of disintegration.
„Symbiotické spojenie má svoj biologický vzor vo vzťahu medzi
tehotnou
matkou
plodom.
Sú
dvaja
a predsa
jeden.
Žijú
spolu
(symbióza), potrebujú jeden druhého. Plod je časťou matky, všetko, čo
potrebuje, dostáva od nej. Matka je jeho svetom, živí ho, chráni, ale aj jej
vlastný život je tým znásobený. V psychickom symbiotickom spojení sú
tieto
dve
telá
nezávislé,
ale
rovnaký
druh
pripútania
existuje
psychologicky“. (Fromm, 1966. s. 23) Je nepopierateľné, že každé dieťa
musí týmto štádiom prejsť. Cicavce, a človek predovšetkým, nie sú po
narodení bezprostredne pripravené na život. Vývoj ľudského jedinca
prechádza niekoľkými dlhšími štádiami, z ktorých má každé podstatný
význam. Pokiaľ sa tento z nejakého dôvodu spomalí alebo dokonca
v niektorom štádiu zastaví, funkčná symbióza sa mení na fixáciu, ktorá je
únikom od reality a únikom zo zodpovednosti za vlastný život.
„Syndróm rozpadu“, ktorý je zároveň živnou pôdou pre každý
sociálnopatologický jav, tvorí:
„a) láska k smrti,
S t r a n a | 239
b) zhubný narcizmus,
c) symbioticky incestná fixácia.“ (Fromm, 1996, s. 18)
Symbioticky incestná fixácia sa zjednodušene dá vysvetliť ako
orientovanie sa na niečo alebo niekoho bezvýhradne, či už to bude mať
sadistickú alebo masochistickú podobu.
V optimálnom prípade možno hovoriť v orientačnej rodine a u dieťaťa
z tejto rodiny o „syndróme rastu“. „Tento sa skladá z lásky k životu (ako
protiváhy lásky k smrti), z lásky k človeku (ako protiváhy narcizmu) a z
nezávislosti (ako protiváhy symbioticky incestnej fixácie). Len u menšiny
ľudí je jeden alebo druhý syndróm plne vyvinutý.“ (Fromm, 1996, s. 19)
Podľa E. Fromma sa nedá poprieť, „že každý človek kráča smerom, ktorý
si zvolil, smerom k životu, alebo smerom k smrti, smerom k dobru, alebo
smerom k zlu.“ (Fromm, 1996, s. 19)
Pre dieťa je v priebehu vývoja podstatné, aby v súlade s prípravou
na jeho budúce spoločenské a biologické úlohy postupne získavalo
nezávislosť.
„Pravou podstatou materskej lásky je starostlivosť o tento
rast, to znamená, že matka musí chcieť, aby sa dieťa od nej oddelilo“.
(Fromm, 1966, s. 51) Naopak nepodporovanie tohto oddelenia, či
dokonca
marenie
získavania
nezávislosti
dieťaťa,
a niekedy
až
cieľavedomé matkine regresné cieľavedomé riadenie pripútavania sa
dieťaťa na matku vytvára všetky predpoklady, aby sa u dieťaťa naplno
rozvinul práve syndróm rozpadu. (Tu je vhodné kvôli eliminovaniu
nedorozumení spomenúť, že ak napríklad ranení vojaci kričia „mama“,
nejde o žiaden Oidipov komplex, ani o symbioticky incestnú fixáciu ako
takú, ale keďže matka je darkyňa života, tento výkrik je v situáciách
hraničiacich so smrťou prejavom lásky k životu.)
„Pasívna forma symbiotického spojenia je forma podrobenia, alebo,
keď použijeme klinický termín, forma masochizmu. Masochista uniká pred
neznesiteľným pocitom izolácie a odlúčenosti tým, že sa sám stáva
súčasťou inej osoby, ktorá ho riadi, vedie a ochraňuje, ktorá je jeho
S t r a n a | 240
životom, jeho kyslíkom. Moc toho, ktorému sa podrobuje, zveličuje, či už
je to človek alebo boh.“ (Fromm, 1966, s. 24) Disharmonický vývoj
osobnosti teda máva za následok jedinca, ktorý vyhľadáva asymetrické
vzťahy, kde za účelom zbavovania sa zodpovednosti za seba samého
s fixuje na niekoho alebo na niečo, čomu sa zároveň bezvýhradne
podrobuje.
Takáto
fixácia
má
sebaúctou. V partnerských
za
následok
osobnosť
so
zníženou
vzťahoch však platí, „partner vás môže
milovať iba do takej miery, do akej miluje sám seba.“ (Angelis, 1998, s.
67)
Čiže
pasívne
v partnerskom
symbioticky
orientovaný
jedinec
nedokáže
byť
živote aktívnym, a v konečnom dôsledku v sexuálnom
živote tiež čaká buď iba ovládanie, alebo ako kompenzáciu tejto pasívnej
formy symbioticky incestnej orientácie v živote používa sex na ovládanie
partnera.
Ani
jeden
a ani
druhý
extrém
nevedie
k harmonickému
partnerskému vzťahu ale k jeho deštrukcii a k deštrukcii osobnosti.
„Aktívnou formou symbiotického spojenia je ovládnutie alebo – keď
použijeme
psychologický
termín,
ktorý
zodpovedá
masochizmu
–
sadizmus. Sadista chce uniknúť svojej samote, pocitu uväznenia tým, že
urobí inú osobu časťou seba. Zveličuje, vyvyšuje sa tým, že si prisvojuje
inú osobu, ktorá ho zbožňuje.“
(Fromm, 1966, s. 24) Takýto jedinec
nemôže nachádzať uspokojenie v žiadnom partnerskom vzťahu, lebo ani
nedovolí, aby druhá osoba mala rada jeho zraniteľnú časť osobnosti,
keďže zraniteľnosť bude neustále skrývať za diktátorské správanie.
V sexuálnom živote tiež bude poznať len dve krajnosti, a síce neustále
kontrolovanie celého diania, prípadne ako kompenzáciu bude sex používať
na podrobenie sa človeku, ktorého inak ovláda. Ani v tomto prípade
nevedie extrém k harmonickému spolužitiu a ani k rozvoju osobností.
Sadizmus v sebe zahŕňa tri podoby, v ktorých sa osobnosť
s aktívnou formou symbiotického spojenia pohybuje:
„a. a – prvý druh sadizmu – sadista sa snaží, aby na ňom boli závislé iné
osoby,
S t r a n a | 241
a. b – druhý druh sadizmu – spočíva v túžbe nielen niekoho ovládať, ale
ho i vykorisťovať,
a. c – tretí druh sadizmu – potreba spôsobiť inému utrpenie alebo
ho vidieť trpieť.“ (Fromm,1993, s. 80 – 81)
Každý z nás pozná zo svojho okolia niekoho, kto sa prejavuje aspoň
jednou
zo
spomínaných
zložiek
sadizmu
ako
dôsledku
komplexov
menejcennosti. Takýto človek aj v sexuálnom živote evidentne trpí, toto
trápenie si málokedy prizná, a keď si ho prizná, nie je ochotný pripustiť
svoj podiel. Sadista sa proste obáva straty kontroly nad emóciami a nad
okolím do takej miery, ktorá u žien vedie až k frigidite. Na vedomej úrovni
je sadista vydesený z vlastnej zraniteľnosti a preto potrebuje, aby bol na
ňom niekto závislý, aby mohol niekoho ovládať a vykorisťovať, alebo aby
niekomu
spôsobil
utrpenie.
Sadista
ostáva
sadistom,
lebo
trpí
problémom, ktorý americký psychoterapeut M. S. Peck nazýva „lacné
odpustenie“. Takýto ľudia sa prejavujú vyjadreniami typu: „No, viem, že
som nemal práve najlepšiu mladosť, ale moji rodičia urobili to najlepšie,
čo mohli, a ja som im odpustil. Ale keď ich terapeut začne poznávať, zistí,
že vôbec svojim rodičom neodpustili. Len proste sami seba presvedčili, že
áno.“ (Peck, 1994, s.34) Sadista teda zneužíva druhých a sexualitu
samotnú na nevedomé alebo čiastočne nevedomé vybavovanie si účtov
s rodičmi a s ďalšími autoritami. Vzťah so sadistom je vzťah v milostnom
trojuholníku a je prakticky neriešiteľný, lebo on si závislosť na rodičoch
priznať nemieni a okolie ho k tomu nemotivuje.
Podľa E. Fromma „citlivosť na duševné pochody je omnoho ťažšia,
pretože veľa ľudí nikdy nepoznalo dokonalého človeka. Psychické funkcie
svojich rodičov, príbuzných alebo spoločenskej skupiny, v ktorej sa
narodili, pokladajú za normu, a pokiaľ sa od tejto normy nelíšia, považujú
sa za normálnych a nemajú záujem pozorovať
103) Skrátene teda možno konštatovať
niečo.“ (Fromm,1966, s.
dedenie symbioticky incestnej
fixácie.
S t r a n a | 242
V bežnom
a aj
v sexuálnom
živote
sa
pasívne
alebo
aktívne
symbioticky orientovaný jedinec ako skutočný partner prejaviť nedokáže.
Ani masochista a ani sadista nevníma druhého človeka ako ľudskú bytosť.
Pre masochistu je ovládajúci modlou, pre sadistu je objekt ovládania len
vecou. Aj podľa známeho amerického psychoterapeuta M. S. Pecka „pre
absolútnych narcistov nemajú druhí väčšiu psychologickú váhu, než kus
nábytku.“ (Peck, 1994, s.81)
Osoba, ktorá sa aktívne symbioticky fixuje na niekoho iného mimo
partnerského vzťahu priamo vo vzťahu býva väčšinou masochistom, ktorý
od partnera trpí sadistické konanie, ktorým sa on prejavuje voči iným.
Podľa C. G. Junga medzi základné psychické zákony a javy patrí aj „zákon
jednoty a boja protikladov“, (Puškárová, 1997, s. 13) čo vysvetľuje tieto
dva protichodné póly.
Osoba, ktorá sa mimo partnerského vzťahu pasívne na niečo alebo
niekoho symbioticky fixuje, je napríklad
venuje
buď
vlastnej
matke,
buď
žena, ktorá každú voľnú chvíľu
otcovi,
buď
súrodencov
alebo
kolektívu/súrodeneckej skupine. Svoje postoje a konanie si racionalizuje
vyjadreniami typu: „Moja matka ma s ťažkou biedou vychovala, musím jej
byť vďačná“, „Musím ísť za matkou, nemôžem byť taký rebel“, „Moju
matku nechaj na pokoji! Aká je, taká je, ale je to moja matka“, „Sestra mi
pomohla, nedokážem si predstaviť život bez nej“.
Osoba, ktorá sa mimo partnerského vzťahu prejavuje aj aktívnou aj
pasívnou symbiotickou fixáciou, aj osoba, ktorá sa mimo partnerského
vzťahu na niečo alebo na niekoho pasívne symbioticky fixuje,
následky
týchto
orientácií
v partnerskom
vzťahu
doviesť
môže
do
najextrémnejšej podoby incestu, a síce nútením, či dokonca prinútením
partnera ku skupinovému sexu s jej vlastným súrodencom. Tento nátlak
môže začínať zdanlivo nevinnou žartovnou poznámkou: „Sestra je dosť
nervózna. Stále je ešte pannou. Čo keby si jej to pre pokoj v rodine
urobil?“
Stupňovanie nátlaku potom vyzerá asi takto, partnerka plače
pred partnerom so slovami typu: „Vieš, dnes mi sestra ráno plakala pri
S t r a n a | 243
posteli, že si ju nevšímam, že som surová. Vieš, my sme od malička vždy
všetko robili spolu.“ Keď partner tomuto nátlaku ďalej odoláva, je
označovaný za idiota, za surovca, za človeka, ktorý nič nedokáže
pochopiť, ktorý nie je normálny, lebo jeho sexualita závisí od psychiky, čo
vraj nemá byť v poriadku.
Možno konštatovať, že aj u pasívne a aj u aktívne symbioticky
orientovaných osôb je sexuálny prejav vždy zvrátený. Rozhodne u nich
sex nie je tichá harmonická komunikácia.
Až notoricky sú známe vyjadrenia: „Čo ti to dá, keď by sme kvôli
mojej matke mali svadbu v kostole?! Čo ti urobí tých pár minút?!!“ Na
základe doposiaľ uvedeného nie je potrebné dokazovať, že ide o začiatok
manželského trojuholníka, v ktorom bude osoba incestne fixovaná na
matku
neustále
pred
každým
dôležitým
rozhodnutím
bombardovať
partnera otázkou: „Čo ti dá, keď kvôli mojej matke urobíš...?“ Symbioticky
incestná fixácia teda v konečnom dôsledku znamená neschopnosť intimity.
Sexualita je v tomto vzťahu zredukovaná na povinný rituál, ktorý síce
vykonávajú dve osoby, ale v skutočnosti je tento akt skupinovou
záležitosťou, keďže sa ho nepriamo zúčastňujú viacerí. V konečnom
dôsledku tento proces vedie k frigidite paralelne s impotenciou, čo vedie
zas k ďalším patológiám, ako závislosť na pornografii, domáce násilie,
závislosť na alkohole, závislosť na nelegálnych drogách, samovražednosť
a ďalšie.
Osoba, ktorá je mimo partnerského vzťahu na niekoho/na niečo
extrémne fixovaná, sa v samotnom sexuálnom akte môže prejavovať až
tak
extrémne,
že
následkom
úzkosti
v priebehu
diania
hystericky
vykríkne: „Zhováraj sa so mnou!!!“ Ako už bolo vyslovené, táto náhla
extrémna frigidita má za okamžitý následok extrémnu impotenciu.
Tieto osoby sa môžu tiež prejavovať extrémnou žiarlivosťou. Výčitky
typu: „Ty stále myslíš na tú tvoju XY!“ sa potom stávajú súčasťou
sexuálneho života.
S t r a n a | 244
Ľudská sexualita v zásade nie je umením pre umenie. V skutočnosti
ide
o telesný
prejav
jedinca,
ktorý
adekvátne
zodpovedá
jeho
psychickému stavu. Len v obmedzenej miere pri zlyhaní v sexuálnom
živote ide o priamy vzťah príčiny a následku. Jednoduchšie sa dá povedať,
že aj v oblasti sexuality je najefektívnejšie chápať človeka ako ľudskú
bytosť. Kto je označovaný za impotentného alebo za frigidnú, môže byť
v skutočnosti obeťou, čiže frigidným a impotentným môže byť práve ten
druhý.
S t r a n a | 245
Literatúra:
ANGELIS, B. d.: Jak najít toho pravého. Praha: TOK, 1998. ISBN 8086177-01-7
FROMM, E. Lidské srdce. Praha: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996. ISBN
80-85637-28-6
FROMM, E. : Strach ze svobody. Praha : Naše vojsko,
1993. ISBN 80-
206-0290-9
FROMM, E.: Umenie milovať. Bratislava: Obzor, 1966
PECK, M. S.: Dále nevyšlapanou cestou. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN
80-85885-12-3
Kontakt:
PhDr. Peter Ďurkovský
Národné centrum prevencie sociálnej patológie, o. z.
Predmestská 62, 010 01 Žilina
[email protected]
S t r a n a | 246
PhDr. Alena Plšková (CZ)
DEMONSTRAČNÍ POMŮCKY „JÁJA A PÁJA“ V KRIMINALISTICKÉ,
SEXUOLOGICKÉ, PEDAGOGICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ PRAXI
Abstract:
Violence against children is always fundamental abuse of the rights of
children. Respecting multinational and international recommendations in
this area is signifiant and neceséry. In accordance with the Constitution of
the Czech Republic the protection against systém abuse and child neglect
is amphasized. All workers who encounter the violence try to eliminace
victimization of victims. Police Officers, court experts, seuologists, OSPOD
staff and teachers in the Czech Republic have been working with the
demonstrativ aids „Jája a Pája“ for eighteen years.
Keywords:
family, violence against children, victimization, international cooperation,
school, metodology, sexual education, police, sexologist, psychologist,
court expert.
Násilí na dětech – v jakékoliv formě a podobě, je základním
porušením práv dětí. Vždy je neospravedlnitelné a neomluvitelné, protože
tím předznamenává celý jejich život od samého počátku. Dětem bere
výsostné právo a potřebu šťastného a spokojeného dětství.“Jednou
z nejzávažnějších skupin ohrožených a postižených dětí byly a jsou děti,
s nimiž je úmyslně špatně zacházeno a je jim nejrůznějším způsobem
ubližováno. Jsou týrány, zneužívány, zanedbávány i vykořisťovány.“
(Sexuální agrese, 2008, s. 168) V květnu 2002 se v New Yorku sešli na
Zvláštním
zasedání
Valného
shromáždění
OSN
o
dětech
nejvyšší
představitelé 69 států světa a 190 významných národních delegací, aby
projednali, schválili a zavázali se uvádět do života dokumenty zveřejněné
pod společným názvem A World Fit for Children – Svět pro děti. Jednání
S t r a n a | 247
bylo – kromě reprezentantů vrcholných orgánů OSN a světově proslulých
osobností z oblasti ekonomiky, vědy, kultury, sportu – přítomno také 1700
delegátů nevládních organizací ze 117 zemí a více než 400 dětí
a mladistvých, kteří se aktivně účastnili všech hlavních i přidružených
jednání. Na toto jednání navazovala řada dalších, neméně významných
zasedání rady Evropy, WHO, mezinárodních konferencí a odborných
seminářů týkající se problematiky dětí. Ohrožení mravního vývoje dítěte je
vymezeno i v definici týraného dítěte, která byla přijata zdravotní komisí
Rady Evropy v roce 1992. „Pohlavním týráním a zneužíváním se rozumí
nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování.
Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, kdo
dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, přítel, odborný nebo
dobrovolný pracovník nebo cizí osoba“.
Respektování
nadnárodních
a
mezinárodních
doporučení
v této
oblasti je významné a potřebné. Kromě jiného je zdůrazněna i ochrana
dětí před systémovým týráním. V preambuli Úmluvy o právech dítěte,
kterou Česká republika ratifikovala v únoru 1991 je konstatováno „že
dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc“. (V souladu s Úmluvou je i
nezbytná ochrana dětí před systémovým týráním, což je i úzkost
způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem (např.
protahování slyšení, či poškozování dítěte zkušenostmi, které postupuje
jako svědek). V definici systémového týrání se hovoří o tom, že
„systémové týrání (druhotné ponižování), je týráním nebo zanedbáváním
dětí a ublížením jejich rodinám, kterému lze zabránit. Je to týrání, které je
způsobeno tím systémem, který byl založen pro pomoc na ochranu dětí
a jejich rodin“.
Rodina se považuje za nejdůležitější mikroprostředí, které je
spojováno s pocitem bezpečí a jistoty. V tomto prostředí však velmi často
dochází i k násilnému chování ať již ze strany rodičů k dětem, tak mezi
rodiči.
S t r a n a | 248
Nezbytnost
řešení
situace
na
úseku
týrání
dětí
v ČR
vedla
Ministerstvo zdravotnictví ke svolání 1. národní konference k problematice
týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, která se konala v Mostě
ve dnech 10.-12.11.1993. Účastníky této konference byli odborníci
z rezortu zdravotnictví, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství a
také pracovníci kriminální policie. Jejich zájem vzbudila přednáška
amerického pediatra Petera M. D. Adaseka z Coloredow Springs. Předvedl,
jak k výslechu dětí používá dvojici loutek se stylizovanými mužskými
a ženskými pohlavními orgány, kdy děti jsou schopny bez slovního
komentáře „zahrát“ jednání, které na nich bylo spácháno.
Názorně
ukázal, že lze tímto způsobem vyslechnout i dítě nemluvící nebo mentálně
postižené. Výslech dítěte za pomoci loutek byl natáčen videotechnikou a
takto zpracovaný dokument potom sloužil příslušným orgánům jako jeden
z důkazů pro soud, aniž by bylo nutno opakovat výslech dítěte a
prohlubovat v jeho psychice negativní zážitek. Již v průběhu kongresu byl
o uvedený způsob komunikace s dětmi mezi odborníky velký zájem.
Všichni si uvědomili, že tento způsob může výrazně pomoci na všech
úsecích práce s dětmi, zejména pak v případech, kdy se staly oběťmi
trestných
činů
nebo
jiných
jednáních,
kterými
jsou
poškozovány.
Negativní připomínky se týkaly ve většině případů pouze ztvárnění a
velikosti loutek, se kterými Dr. Adasek pracoval. Pro případné zájemce
však byla překážkou i cenová náročnost. (600 dolarů)
Získané informace a zkušenosti zahraničního odborníka, konzultace
s dalšími účastníky konference mě přesvědčily, že by zavedení obdobných
loutek do praxe v Policii ČR napomohly splnění podmínek stanovených
v § 102 tr. ř., které se v té době nedařily zcela bezchybně v běžné praxi
zabezpečovat. (zákon č. 141/1961 Sb.) Svědecká výpověď je základním
a nejčastějším důkazním prostředkem v trestním řízení. Psychologové,
kteří jako soudní znalci v souvislosti s posuzováním věrohodnosti výpovědí
dětských obětí a svědků zastávali názor, že výpověď dítěte je zpravidla
nepřesná, protože děti mají tendenci dotvářet si realitu podle svých
S t r a n a | 249
představ přesně tak, jako to dělají při hře. Výzkumy, které se zaměřily na
tuto problematiku, byly prezentovány až v poválečném období, na které
se postupně navazovalo dalšími studiemi.
Zákon nestanovuje žádnou věkovou hranici pro výslech nedospělce
jako svědka. Svědky tedy mohou být i osoby nezletilé a mladistvé, osoby
s vadami fyzickými i duševními. „Pro výslech dětí platí v podstatě obdobné
normy, jako pro výslech dospělých. Zvláštnost však přece jenom v něčem
spočívá- mít stále na paměti, že dítě, které prožilo nebo vnímalo
mravnostní
delikt
(typický
pro
pohlavní
zneužívání
nebo
dokonce
znásilnění), je touto trestnou činností silně traumatizováno. Jednání
pachatele zanechává v psychice dítěte dlouhodobé, v řadě případů i trvalé
negativní následky.(Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, 2003,
s. 124) Snahou orgánů činných v trestním řízení je v prvé řadě zjistit, zda
vyslýchaná osoba byla schopna vnímat a zdali to, co vnímala, bude
schopna vhodným způsobem sdělit. Nemusí jít tedy vždy pouze o slovní
reprodukci. Proto také věková a mentální úroveň vyslýchaných či
poškozených vyžaduje diferencovaný přístup a odlišný postup při jejich
výslechu než je u dospělé osoby. Zákon sám připouštěl, že za důkaz může
být použito i něco jiného, než je v demonstrativním výčtu uvedeno.
„Myšlenka pracovat obdobným způsobem při odhalování trestné
činnosti páchané na dětech, jak bylo prezentováno na konferenci v Mostě,
vedla k hledání cesty, jak loutky ztvárnit v českém pojetí. Původní záměr
byl
pracovat
s loutkami
jen
na
vybraných
pracovištích
Policie
v Jihomoravském kraji, kde jsem pracovala do roku 1996. Požadavky na
realizaci loutek byly jednoznačné: loutky měly děti motivovat ke hře (bez
přesného napodobení všech pohlavních znaků – ochlupení, velká prsa,
zdůrazněná ústa), měly být vyrobeny z materiálu, který plně vyhovuje
hygienickým požadavkům včetně možnosti jejich snadné údržby a
současně
měly
být
pro
resort
optimální
pořizovací
náklady“.
(Kriminalistický sborník č. 9, 1995, s. 331) Pro zamýšlený projekt se
podařilo získat Moravskou ústřednu Brno – jeden z největších výrobců
S t r a n a | 250
hraček v ČR. Prvním krokem byla odborná diskuse s odborníky z různých
oborů. Následně konzultace s výtvarnicí až zvítězila současná podoba
loutek. Od zavedení do praxe v roce 1994 do současné doby loutky prošly
několika změnami a úpravami, které reagovaly na změny způsobu páchání
trestné činnosti na dětech, na specifické požadavky oblečení loutek apod.
V té době se již loutky staly chráněným průmyslovým vzorem, nikdo je
nesměl a nesmí prodávat ani vyrábět bez souhlasu autorky.
S t r a n a | 251
Původní záměr, využívat loutky jen v rámci Jihomoravského kraje,
byl na základě zájmu přehodnocen a loutkami byla vybavena všechna
specializovaná pracoviště v rámci Policie ČR. Na I. Národní konferenci
k prevenci kriminality v Brně byly představeny v květnu 1994. O dva roky
později měly mezinárodní premieru v Praze na Mezinárodní konferenci
East-West, která se zabývala zejména problematikou sexuálního násilí
páchané na dětech. Zde byla možnost diskutovat ´v jednotlivých sekcích o
využití loutek i v jiných rezortech.
Dvojice loutek „Jája a Pája“ se stylizovanými pohlavními znaky
pomáhají dětem bez slovního komentáře předvést či naznačit jednání,
které
na
nich
byla
spáchána.
Zejména
u
dětí
a
osob
mentálně
postižených, osobách, které mají ztíženou nebo zmenšenou verbální
komunikaci, u osob hluchoněmých, u osob s jazykovou barierou. Tím je
výrazně omezena možnost nepřesností a zkreslení, které mohou vycházet
ze
sugestibility,
neporozumění
či
náchylnosti
přizpůsobit
odpověď
vyslýchajícímu. Výslech se zpravidla dokumentuje na videozáznam, který
je následně doslovně přepsán. Tímto se snižuje možnost viktimizace oběti
a
prohlubování
negativních
zážitků
v jeho
psychice
z opakovaných
výslechů, což je uloženo i zákonem.
„Dokumentace průběhu výslechu a zvláště výslechu za využití loutek
musí být pořizována tak, aby nerušila a neodváděla pozornost dítěte. Pro
zajištění důkazní hodnoty výslechu je nutné, aby videozáznam sledoval i
čas nahrávky……Zachycení reakce dítěte na otázku je velmi důležitou
informací pro psychologiy a psychiatry v případě zkoumání věrohodnosti
výpovědi dítěte.“ (Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, 2003,
s. 125)
S t r a n a | 252
K minimalizaci
sekundární
viktimizace
obětí
byla
zpracována
Metodika práce s loutkami, která vznikla ve spolupráci s psychology,
pedagogy, sexuology, dětskými lékaři a právníky. Při zpracování metodiky
se vycházelo z nutnosti zvláštních přístupů k dětskému klientovi, který je
uplatňován zejména při vyšetření dítěte, „které odhalí specifické či
nespecifické
symptomy,
jenž
mohou
vést
k podezření
ze
spáchání
trestného činu. Na tuto skutečnost může být např. lékař upozorněn rodiči,
školou, sociálním pracovníkem či kýmkoliv jiným. S ohledem na zaběhlou
praxi, kdy lékař podmiňuje přijetí dítěte přítomností rodiče či zákonného
S t r a n a | 253
zástupce, je nutné připomenout, že dítě má právo požádat orgány a
zařízení sociálně právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních
právních předpisů přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte
(např. policie), dále pověřené osoby, školy, školská a zdravotnická
zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv, přičemž
tyto jsou povinny mu vyhovět. Dítě má také právo o pomoc požádat bez
vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte (§ 8 zák.
č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí)“.(Sexuální agrese, 2008,
s. 176)
Možnost využití loutek byla legislativně ošetřena zpočátku služebním
předpisem - Závazným pokynem Policejního prezidenta, kterým byl
stanoven postup pro orgány činné v trestním řízení. Při novele trestního
řádu
se
podařilo
prosadit
změnu
i
v
§ 55a
„využívání
i
jiných
dokumentačních prostředků pro trestní řízení“ Práci s loutkami prezentují
v literatuře např. Chmelík a kol. (2003) „Mravnost, pornografie a
mravnostní kriminalita“, Kovář a kol. (2008) „Sexuální agrese“, Plšková
(1995,
1996)“Kriminalistický
sborník“.
Metodika
je
součástí
výuky
v policejních školách a učebních textech kriminalistiky. Články s touto
tématikou byly prezentovány také v řadě periodik a odborných časopisů
např. AMI REPORT - doc. PhDr. Jana Kocourková, LF UK. Tématu věnovaly
pozornost i hromadně sdělovací prostředky.
U výrobce loutek je vedena evidence kolik párů již bylo vyrobeno
a „kde pracují“. Do letošního roku bylo vyrobeno téměř 300 párů. Není to
číslo, které by mohlo konkurovat komerčnímu prodeji. Ale když si
uvědomíme, že loutky jsou určeny zejména k dokumentaci trestné a
násilné činnosti, není to zanedbatelný počet.
Ve školství byl zájem využívat loutky např. při výuce sexuální
výchovy. Také děti handicapované bývají často terčem sexuálních útoků
a z tohoto důvodu byl zájem o loutky ze škol, které s takovými dětmi
pracují. Loutky jsou v krizových centrech, v PPP poradnách na pracovištích
OSPODu, v NGO, ale také v Muzeu Policie ČR a v Muzeu hraček.
S t r a n a | 254
Pokud bych měla udělat přesný výčet, kdo a na kterých pracovištích
s loutkami pracuje, byl by seznam dlouhý. Přece by však bylo vhodné
prezentovat dva odborníky, kteří s loutkami pracují od samého počátku
a podíleli se i na tvorbě metodiky: Psycholog, soudní znalec a VŠ pedagog
doc. PhDr. Jan Lašek, Ph.D., a stejného odborníka v oboru sexuologie prim. MUDr. Růžena Hajnovou.
„Jája a Pája“ pracují již řadu let i v zahraničí. Jeden pár je na
Floridě, v Holandsku, v Anglii, v Polsku, na Slovensku, ve Francii - vesměs
u bývalých kolegů – policistů. Zpětnou vazbu o tom, jak jsou využívány,
nemáme
k dispozici.
Pouze
s kolegy
ve
Francii
dochází
k výměně
zkušeností až do současné doby. Jeden pár si odvezla policistka paní
Laborde do Marseille. Na základě zkušeností z výměnné stáže v ČR, se na
jejich pracovišti podařilo objasnit sériovou trestnou činnost páchanou na
dětech a loutky využívají stále. V rámci účastí francouzských kolegů na
zahraniční misi v Afghanistanu, kde se zaměřili na objasňování trestné
činnosti páchané na dětech, jsem byla požádána o spolupráci. Bylo
potřeba vytvořit loutky, které
musely být přizpůsobeny kultuře
a
zvyklostem v zemi. Dalším požadavkem byl větší počet mužských
postaviček „Páji“, neboť v této zemi dochází k nepoměrně většímu počtu
zneužívání chlapců než dívek. V důsledku zhoršení celkové situace v zemi
byla realizace projektu odložena, a nelze odhadnout, zda bude projekt
nakonec realizován.
S t r a n a | 255
Využití loutek v praxi
S t r a n a | 256
S t r a n a | 257
Jako autorka projektu jsem si vždy přála, abychom „Jáju a Páju“
nemuseli já, ani moji kolegové používat k demonstraci násilí, sexuálních
praktik či nevhodného chování k dětem. Přáním bylo, aby loutky byly
určeny spíše k tomu, k čemu mají hračky pro děti být – pro hraní,
navázání kontaktu a pocitu bezpečí v neznámém prostředí. Letos dosáhli
„Jája a Pája“ plnoletosti. Za 18 let praxe v terénu, kterou mají za sebou,
musím konstatovat, že loutky odvedly velký kus dobré práce a pomohly
tak usvědčit řadu pachatelů, snížila se možnost viktimizace dětí výslechem
a věřím, že mohly napomoct i k netradičnímu způsobu výuky. Domnívám
se, že „Jája a Pája“ mohou s pocitem dobře vykonané práce zrekapitulovat
práci v minulosti. A s nadějí na stejné výsledky se dívat i do budoucnosti.
S t r a n a | 258
Literatura:
CHMELÍK, J. a kol., Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita, Praha,
Portál, s.r.o., 2003, 208 s., ISBN 80-7178-739-6
KOLÁŘ, P. a kol., Sexuální agrese, Praha, 2008, 292 s. Maxdorf, s.r.o.,
2008, ISBN 978-80-7345-161-5
PLŠKOVÁ, A., Kriminalistický sborník č. 9, ročník XXXIX/1995, Praha,
1995
MV - Odbor prevence kriminality, Práva dítěte v dokumentech,
1998,
Tiskárna MV, p.o., ISBN 80-8521-56-7
Kontakt:
PhDr. Alena PLŠKOVÁ
Minská 8, 616 00, Brno
IMS Brno, Londýnské nám. č. 4
Česká republika
[email protected]
+ 420603211315
S t r a n a | 259
S t r a n a | 260
doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. (CZ)
SEXUÁLNÍ VÝCHOVA V EDUKACI SOUČASNÉ ČESKÉ PRIMÁRNÍ
ŠKOLY
Abstract:
Thecurrentconceptof Sex Educationatschool, difficultiesofitsimplementation
to
education.
Research
theviewsofstudents on
on
teachers'
preparing
to
Sex
Education,
teaching Sex Education. Overviewofactivitiesthat
support university teachertraining and furthereducationofteachers.
Keywords:
Sex
education
and
relationshipsoffamily
Czech
and
primaryschool,
school,
international
context,
requirementsforteacherpreparedness,
resultsofeducationalresearch, suggestionsforimprovement
Na úvod
Implementací
sexuální
výchovy
do
edukačního
procesu
žáků
mladšího školního věku jako integrální součásti výchovy ke zdraví se
navázalo na historický odkaz, který podpořil snahy o její realizaci
v primárním vzdělávání od druhé poloviny 20. století. Sexuální výchova
v české primární škole získala už v posledním desetiletí minulého století
stabilní pozici v primárním vzděláváníobdobně, jako je tomu i v jiných
školských systémech v zahraničí.
Sexuální výchova je v současné české primární škole součástí
komplexní výchovy, má interdisciplinární charakter a její cíle jsou
naplňovány prostřednictvím všech vyučovacích předmětů. Navazuje na
koncepci
sexuální
program
pro
výchovy
předškolní
v mateřské
vzdělávání,
škole
2001).
(Rámcový
Obsahově
vzdělávací
je
sexuální
výchovav primární škole vymezena v platných školských dokumentech
S t r a n a | 261
(Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005 – dále RVP
ZV) prostřednictvím vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět,v tematickém
okruhuČlověk a jeho zdraví(RVP ZV, 2005, s. 38 – 43). Sexuální výchova
koncepčně
pokračuje
na vyšších stupních škol, i když
je
odlišně
organizačně začleněna do edukačního procesu (HŘIVNOVÁ, 2010, 2012).
Obecně je sexuální výchova koncipována jako součást rozvoje pozitivního
lidského cítění a mezilidských vztahů v rámci záměrné cílevědomé
(formativní) činnosti učitele i žáka. Sexuální výchova má svůj obecný cíl, a
to kvalitní život v partnerství, manželství i rodičovství s akcentem na
harmonii biologickou, psychickou, sociální a etickou, a má i své konkrétní
cíle, které vycházejí především z věkových a individuálních zvláštností
dětí.
Edukační proces v primární škole musí vycházet ze širších intencí,
v nichž jsou vyvážené složky: etická, vztahová, sociální, emocionální i
biologická. Z tohoto důvodu není možné spojovat sexuální výchovu
v primárním vzdělávání pouze s tzv. biologizujícími tendencemi, které jsou
jednostranně zaměřené (nejčastěji na anatomii a fyziologii člověka, péči o
své tělo, problematiku HIV/AIDS aj.). Sexuální výchovu je třeba chápat
v intencích pedagogicko-psychologických, protože objektem výchovy je
celá osobnost dítěte pro jeho sociální a sociálně sexuální fungování
v partnerství, manželství, rodičovství i mezilidských vztazích obecně.
Sexuální výchova v mezinárodním kontextu
Sexuální výchova musí být pojímána v širších souvislostech a
komplexně. Jedině sexuální výchova jako výchova komplexní (JANIŠ,
MARKOVÁ, 2007, RAŠKOVÁ, 2008, ROVŇANOVÁ, 2010, aj.) zahrnuje
vedle předávání informací i postoje k sexuální morálce a podporu
osobnostní autonomie. Komplexní sexuální výchova vštěpuje dítěti morální
principy, formuje jeho jednání a postoje k sexuální problematice, rozvíjí
S t r a n a | 262
citovou oblast v návaznosti na jeho budoucí sexuální touhy a potřeby.
Nezahrnuje pouze předávání faktů, ale zahrnuje i postoje k sexuální
morálce, podporuje osobnostní autonomii a učí schopnosti uspokojit
sexuální potřeby.
Sexuální výchova má v současných zejména evropských systémech
primárního vzdělávání (včetně České republiky) mnoho společných prvků,
které lze shrnout do následujících bodů:

Sexuální výchova zpravidla patří do povinné součásti vzdělávání
v primární
škole,
nevyučuje
se
prostřednictvím
samostatného
vyučovacího předmětu, je implementována do všech vyučovacích
předmětů
(včetně
náboženství).
Realizuje
se
na
základě
koedukované výuky, při které musí učitel respektovat věkové a
individuální zvláštnosti žáků mladšího školního věku a využívat
specifické metody, formy a prostředky. Uskutečňuje se pravidelně
v průběhu školního roku nebo nepravidelně v blocích (někdy je
vymezena konkrétním počtem vyučovacích hodin za dané školní
období).

Vychází se z předpokladu, že prvotní úlohu v sexuální výchově má
rodina. Škola (resp. učitel) může pouze obohacovat, doplňovat,
rozvíjet či podporovat správné výchovné působení rodiny a rozhodně
musí respektovat její požadavky.

Je kladen důraz na požadavek odborné (zejména metodické)
připravenosti učitele k sexuální výchově.

Na sexuální výchově se podílí řada dalších společenských subjektů
(různé organizace, nadace, speciální centra, sítě poradenských
zařízení aj.).
Při realizaci sexuální výchovy platí principy (tj. určitá pravidla), které
nelze podceňovat ani přehlížet. Představují nejzákladnější zásady, které
vyjadřují zobecněnou společenskou zkušenost a zvyšují efektivitu výchovy
S t r a n a | 263
ve vztahu ke specifice jednotlivých věkových kategorií dětí (RAŠKOVÁ,
2008). Principy souvisejí s psychickými potřebami dítěte, a proto musíme
mít i při sexuální výchově na zřeteli, že dítě potřebuje být především
milováno (vyrůstat v atmosféře lásky a být ochraňováno) a akceptováno
(projevovat mu pozornost, chválit, vzájemně s ním komunikovat, hodnotit
jeho činnost), mít pocit bezpečí (být ochraňováno) a vhodné vzory pro
napodobování i ztotožňování.
V souvislosti s uplatňováním etických zásad a principů sexuální
výchovy při její realizaci v pedagogické praxi by mělo výchovné působení
podporovat také sexuální a reprodukční práva, která se týkají jednotlivců i
párů a jsou zakotvena v dokumentu Mezinárodní federace plánovaného
rodičovství
(IPPF
–
International
Planned
Parenthood
Federation).
Dokument pod názvem Charta sexuálních a reprodukčních práv, který byl
přijat v roce 1995, formuluje svůj cíl jako podporu a ochranu sexuálních a
reprodukčních práv a svobod ve všech politických, ekonomických a
kulturních systémech světa. Celkem bylo definováno 12 práv (Charta
sexuálních a reprodukčních práv, 1997, s. 13 - 28) z nichž všechna jsou
součástí mezinárodních dokumentů o lidských právech.
IPPF jako největší světová dobrovolná organizace pro plánování
rodiny se snaží zapojit se do světového úsilí a zavést právo do skutečného
života lidí. Sexuální a reprodukční práva jsou definována v kontextu
lidských práv. IPPF a její členské asociace včetně české Společnosti pro
plánování rodiny a sexuální výchovu (dále SPRSV) usilují o dosažení práv
zakotvených v Chartě v rámci svých programů i o spolupráci s jinými
organizacemi. SPRSV získala od roku 1997 statut plnoprávného členství
v Mezinárodní federaci plánovaného rodičovství (IPPF) a plně se hlásí
k závazkům, které vyplývají z Charty sexuálních a reprodukčních práv.
Podle slov současného vědeckého tajemníka a bývalého předsedy SPRSV
Radima Uzla (1997, s. 6 – 7) je důležité, aby se do reálného života lidí
S t r a n a | 264
transformovalo všech 12 uvedených práv, i když by se na první pohled
zdálo, že je tento fakt u nás samozřejmostí. Také upozorňuje na
problematiku nadřazenosti některých lidí, kteří jako rodiče nadřazují svá
práva rodičovská nad základní právo dítěte na pravdivou informaci, což je
v rozporu se závěry orgánů Evropského společenství.
Sexuální výchova – rodina - učitel
V novodobé koncepci platné od školního roku 2007/2008 je sexuální
výchova (název z minulého období byl zredukován vypuštěním slova
rodinná) opět implementována do systému primárního vzdělávání jako
nedílná součást výchovy ke zdraví, která se realizuje od 1. ročníku.
Podle RPV ZV její cíle, očekávané výstupy a učivo jsou vymezeny ve
vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (RAŠKOVÁ, 2006) v tematickém
okruhu Člověk a jeho zdraví. Ve školních vzdělávacích programech bylo
nutné určit, co se budou žáci učit v jednotlivých ročnících a v jaké formě
bude výuka probíhat, protože je učivo podle RVP ZV stanoveno souhrnně
pro 1. – 5. ročník základní školy a umožňuje volbu různých forem
vyučování. Novodobá koncepce výrazně podporuje integraci učiva i aktivní
přístup žáků, jenž mají být na dosažitelné úrovni vybaveni souborem
klíčových kompetencí (viz RVP ZV), a tím směřuje k myšlence o využití
takových
specifických
vzdělávacích
oblastí
forem
a
metod,
v pedagogické
praxi.
které
umožňují
Vzhledem
integraci
k novodobým
kurikulárním změnám a všem faktorům, které souvisejí s požadavky na
připravenost učitele, nelze
pochybovat o
nutnosti kvalitní odborně
teoretické a metodické připravenosti učitele k sexuální výchově v primární
škole.
Prvotní úlohu v sexuální výchově má rodina, protože rodiče mají
hlavní odpovědnost za výchovu svých dětí. Dobře fungující rodina
poskytuje dítěti potřebnou dávku citového zázemí a poskytuje mu důležité
S t r a n a | 265
životní vzory. Řešení problematiky sexuální výchovy z pohledu rodiny je
záležitostí jejich svobodné volby. O tom, že důležitost správné rodičovské
výchovy má nesmírný vliv pro další život dítěte, nelze diskutovat. I když
rodičovskou koncepci sexuální výchovy nelze nařídit, z pedagogického
hlediska můžeme na rodiče apelovat, aby nepodceňovali sexuální výchovu
a aby se jí nevyhýbali. Každý rodič (stejně jako každý učitel, vychovatel
aj.) by měl myslet na to, že dítě žije a bude vyrůstat ve společnosti, ve
které by základní, přiměřené a pravdivé informace neměly být nikomu
upírány.
Prvotní úloha rodiny se v sexuální výchově nepopírá, ale nelze její
realizaci ponechat jen na svobodné volbě rodiny. Sexuální výchova musí
být odborně garantována vzhledem ke specifickým zvláštnostem dětí
mladšího školního věku a nutnosti respektování humanizačních kritérií a
etických zásad. I přesto, že sexuální výchova má mít těžiště v rodině,
nelze zaručit, že v ní dítě bude získávat (pokud nebude tabuizována)
subjektivně i společensky žádoucí vědomosti, postoje a chování z nejširší
oblasti sexuálního chování.
Úspěšnou sexuální výchovu v primární škole musí podpořit učitel
využíváním specifických metod, forem i prostředků, které umožňují
zaměřit se na činnostně orientované vyučování (SKALKOVÁ, 2007), a také
využíváním principů, které byly vyvozeny aplikací světových zkušeností na
české podmínky (společenské, demografické, psychologické) na základě
respektování materiálních podmínek a tradic regionu (MELLAN, BRZEK,
1994).
Učitel primární školy má mimořádné postavení v edukačním procesu
žáků mladšího školního, protože ve výuce zpravidla figuruje jako jediný
specializovaný pedagog a jako první začíná formovat žáka (a to nejen
v rámci sexuální výchovy) na počátku jeho dlouhé cesty v systému
S t r a n a | 266
školního vzdělávání. Učitelé nejen vychovávají děti, ale také je vzdělávají
a předávají jim své znalosti a zkušenosti. Prostřednictvím sexuální
výchovy,
která
představuje
dlouhodobé,
záměrné,
cílevědomé
a
systematické působení na dítě, které ovlivňuje formování jeho osobnosti
(RAŠKOVÁ, 2008 aj.), děti získávají informace, budují si postoje k morálce
a k podpoře osobnostní autonomie, seznamují se s morálními principy,
způsoby jednání a rozvíjí se jejich citová oblast v návaznosti na jeho
budoucí sexuální touhy a potřeby. Učitelé však nemají při realizaci
sexuální výchovy žádnou direktivní pozici a měli by respektovat princip
spolupráce školy a rodiny při sexuální výchově (JANIŠ, MARKOVÁ, 2007,
RAŠKOVÁ, 2008 aj.).
Učitel by měl respektovat alternativní světonázorové postoje rodičů,
které nejsou v rozporu s principy a normami společnosti. Bez trvalé a
koncepční
spolupráce
s rodinou
žáka
a
současně
s akceptováním
rodinných světonázorových postojů (s výjimkou asociálně orientovaných)
nelze sexuální výchovu zcela bez problémů zvládnout. Učitel v primární
škole musí vycházet z předpokladu, že sexuální výchova je určena pro
současný i budoucí život žáků, jehož cílem by měl být spokojený život
zejména v oblasti partnerské, manželské i rodičovské a který by měl
fungovat s principy a normami společnosti. Učitel též zohledňuje fakt, že
sexuální výchova musí mít na žáka pozitivní vliv a že její průběh není
jednostrannou záležitostí.Učitel navíc musí být schopen předávat žákům
informace plánovaně i bezprostředně, naučit je dovednostem v přiměřené
míře a adekvátně jejich věku. Učitel by měl být schopen při realizaci
sexuální výchovy vytvořit přátelskou atmosféru a takové prostředí, ve
kterém panuje příznivé ovzduší a ve kterém se žáci nebudou bát zeptat na
věci, jež je zajímají. K dalším důležitým požadavkům patří upozorňovat na
nutnost dodržování zejména etických zásad sexuální výchovy, které
podporují humanizační aspekty výchovy a kterými se musí každý učitel
řídit a seznamovat s nimi své žáky. Jedním z obecných pravidel sexuální
S t r a n a | 267
výchovy
je
respektování
složitosti
a
pestrosti
různých
stanovisek,
získávání subjektivně i společensky žádoucích vědomostí, postojů a
chování z nejširší oblasti. Učitel nemůže zastávat sexuální liberalizaci,
protože
není možné
tolerovat takové
projevy, které
jsou v lidské
společnosti nepřípustné (např. útoky, agrese, zneužití aj.).
V rámci klíčových odpovědností (VAŠUTOVÁ 2004 aj.) musí mít
učitel (mimo jiné) potřebné znalosti, rozumět problematice sexuální
výchovy, znát vyučovací strategie a metody zprostředkování učiva, dále se
profesně
rozvíjet.
s požadavkem
Profesionální
na
úroveň
rozvoj
znalostí
osobnosti
učitelů.Protože
souvisí
učitel
tedy
není
i
jen
vzdělavatel žáka, ale je také jeho vychovatel, nestačí, aby disponoval
pouze potřebnými znalostmi. Učitelovy znalosti pedagogické teorie tvoří s
jeho
praktickou
zkušeností
základní
pilíř
pro
úspěšné
působení
v pedagogické praxi.
Na základě uvedených teoretických východisek shrnujeme některé
důležité požadavky na připravenost učitele k sexuální výchově (RAŠKOVÁ,
2008, s. 44 – 45):
1. Učitel by měl být osobností zralou, stabilní a klíčovou, která se stává
žákovi vzorem pro jeho chování a hierarchii hodnot.
2. Učitel musí mít odbornou kvalifikaci, která vyžaduje profesní
znalosti, dovednosti i osobnostní předpoklady.
3. Učitel musí rozumět problematice sexuální výchovy a znát vyučovací
strategie i metody zprostředkování učiva.
4. Učitel
musí
ovládat
znalosti
o
pedagogicko-psychologických
zvláštnostech žáků mladšího školního věku a nejen ve vztahu
k sexuální výchově.
5. Učitel musí disponovat základními znalostmi o sexuální výchově,
proto by měl:
S t r a n a | 268

znát koncepci sexuální výchovy v současné primární škole a
souvislosti s jejím historickým vývojem,

definovat sexuální výchovu a vymezit její základní cíle,

znát obsah sexuální výchovy v primární škole,

znát etické zásady, sexuální a reprodukční práva, humanizační
aspekty sexuální výchovy,

vědět, v jakých rovinách probíhá sexuální výchova dítěte,

orientovat se v principech, specifických metodách, formách i
prostředcích
a uplatňovat je při realizaci sexuální výchovy.
6. Z hlediska osobnostních předpokladů a osobnostního přístupu by
učitel měl:

učit žáky dovednostem v přiměřené míře a adekvátně k jejich
věku,

komunikovat se žáky otevřeně, srozumitelně, přímo a pravdivě,

umět improvizovat, vhodně argumentovat na dotazy a nestydět
se,

dokázat vytvořit příznivou atmosféru a mít důvěru žáků,

ochotně se žáky diskutovat a mít k sexuální výchově pozitivní
vztah,

nevyhýbat se sexuální výchově a nepřekrucovat, netabuizovat či
nezatajovat žákům objektivní poznatky ze sexuální výchovy,

vyměňovat si názory o problematice sexuální výchovy s ostatními
kolegy.
7. Učitel
by
se
měl
dále
profesně
rozvíjet
a
rozšiřovat
svoji
poznatkovou bázi, která patří k důležitým součástem odborné
kvalifikace učitelů.
Podle ohlasů učitelů z pedagogické praxe vyplývá, že ani v současné
době není uplatňování sexuální výchovy v primární škole zcela bez
problémů. Současná generace učitelů sama neprošla soustavnou sexuální
S t r a n a | 269
výchovou v systému školního vzdělávání včetně vysokoškolské přípravy na
své budoucí povolání, mnozí z nich ani v rodině. Pokud učitelé přiznávají
nějaké nedostatky, pak se doposud nedokážou oprostit od různých
předsudků, vlastních negativních zkušeností nebo studu. Připouštějí, že
jim chybějí osobní zkušenosti z dětství, že někdy neumějí bezprostředně
odpovídat na přímé otázky žáků. Přiznávají, že si nejsou zcela jistí ve
výběru vhodných metod k daným tématům, nedokážou si často poradit
s vymezením
vhodných
klíčových
poznatků
pro
rozvoj
vědomostí,
dovedností, názorů a postojů.
Přes všechna úskalí učitel musí zvládnout problematiku sexuální
výchovy na profesionální úrovni (tj. musí být odborně i didakticky vzdělán
a osobnostně připraven). Učitelé jsou v případě svých osobnostních
předpokladů (KASÁČOVÁ, 2004 aj.) často determinováni vlastními (z
nemalé
části
negativními)
životními
zkušenostmi,
které
jim
brání
realizovat sexuální výchovu na přijatelné úrovni.
Víme, že základy sexuální výchovy dítěte musí garantovat rodina, i
když se primární škola jeví jako nejoptimálnější prostředek k dosažení
společenských cílů. Problémem je, že jedině dobře fungující rodina
poskytuje dítěti potřebnou dávku citového zázemí a poskytuje mu důležité
životní
vzory.
Sexuální
výchovu
v rodině
nelze
nijak
nařídit
ani
kontrolovat. I když jí nesmí být popírána prioritní úloha, učitelé si častou
kladou otázku, zda je každá rodina opravdu kompetentním místem pro její
kvalitní realizaci. Proto by měl být učitel primární školy kompetentním
odborníkem,
který
při
sexuální
výchově
dětí
disponuje
profesními
znalostmi, dovednostmi i osobnostními předpoklady.
S t r a n a | 270
Ohlédnutí za pedagogickým výzkumem, návrhy na zkvalitnění
připravenosti učitelů
Podle výsledků pedagogického výzkumu (RAŠKOVÁ, 2008) které
poukázaly na alarmující stav odborné připravenosti studentů i učitelů
primární
školy
k sexuální
výchově,
vyplynulo,
že
musí
být
tato
problematika adekvátně řešena. Pro konkrétnější představu předkládáme
výběr z některých výsledků prvotního pedagogického výzkumu. Výzkumný
soubor (n = 1064) zahrnoval učitele a žáky primární školy, z toho
výzkumný vzorek tvořili studenti, kteří reprezentovali nejmladší věkovou
kategorii učitelů (stádium přípravy na profesi), učitelé profesně působící v
primární škole, kteří reprezentovali mladší a starší věkovou kategorii
učitelů, žáci primární školy, kteří reprezentovali hodnotitele svých učitelů,
jež byli součástí výzkumného vzorku. Metodami pro získání dat se stal
dotazník (CHRÁSKA, 2007 aj.) a nestandardizovaný didaktický test
(CHRÁSKA,
2007
aj.),
které
reprezentovaly
empirické
metody.
Dotazníková metoda byla využita pro získání dat od učitelů i žáků,
didaktický test byl využit pro získání dat od učitelů. Anonymní dotazník
s testem znalostí pro učitele tvořil celek (tj. každý respondent z řad učitelů
současně
k dotazníku
obdržel
test
znalostí),
který
byl
uvozen
faktografickými údaji o respondentovi.
Dotazník pro učitele jsme jako výzkumnou metodu využili pro
zjišťování názorů, jak učitelé posuzují svoji osobnostní a odbornou
připravenost včetně zkušeností k sexuální výchově. Dotazník obsahoval 38
škálových položek s pětistupňovými posuzovacími škálami Likertova typu.
V dotazníku byly položky členěné na posuzování názorů učitelů k jejich:

odborně teoretické připravenosti,

didaktickým znalostem,

nejrůznějším osobnostním předpokladům,

posílení učitelské připravenosti v dalším vzdělávání a na VŠ,
S t r a n a | 271

zkušenostem z rodiny a ze školního vzdělávání,

zhodnocení celkové připravenosti.
Didaktický test znalostí pro učitele jsme jako výzkumnou metodu
zvolili pro získání dat zaměřených na zjištění úrovně odborných (tj.
odborně teoretických a didaktických) znalostí učitelů k sexuální výchově.
Šlo o didaktický test kognitivní, monotematicky zaměřený a objektivně
skórovatelný. Obsahoval 13 doplňovacích testových úloh, které byly
rozčleněny podle zaměření na zjišťování znalostí odborně teoretických a
didaktických.Dotazník pro žáky jsme jako výzkumnou metodu použili pro
zjišťování názorů, jak žáci hodnotí úroveň osobnostního a odborného
přístupu učitelů při sexuální výchově. Anonymní dotazník v úvodu
obsahoval faktografické údaje o respondentovi a 13 položek s typem
výběrových otázek.
S přihlédnutím k výsledkům odborných znalostí k sexuální výchově u
všech studentů a mladších i starších učitelů jsme mohli zkonstatovat, že
jejich odborná připravenost k sexuální výchově byla nedostačující a že u
nich převažovaly neznalosti nad potřebnými odbornými znalostmi. Tento
neoptimistický
závěr
jsme
zdokumentovali
prostřednictvím
níže
uvedeného přehledu s celkovými výsledky úrovně odborných znalostí
o sexuální výchově, podle kterého bylo patrné, že většina studentů i
učitelů obou věkových skupin:
1. nedokázala definovat sexuální výchovu (61,4 %),
2. neuvedla základní cíle sexuální výchovy (69,9 %),
3. nevěděla, která základní témata patří do obsahu sexuální výchovy
(52,3 %),
4. nedokázala pojmenovat etické zásady sexuální výchovy (87,8 %),
5. neuvedla sexuální a reprodukční práva (75,4 %),
6. neuvedla humanizační aspekty sexuální výchovy (93,3 %),
7. neznala principy (pravidla) sexuální výchovy (88,8 %),
S t r a n a | 272
8. neuvedla specifické metody při uplatňování sexuální výchovy (78,1
%),
9. neuvedla specifické formy při uplatňování sexuální výchovy (88,4
%),
10.
neuvedla
specifické
prostředky
při
uplatňování
sexuální
výchovy (79,3 %),
11.
nevěděla, v jakých rovinách probíhá sexuální výchova dítěte
(92,1 %),
12.
neznala období, od kterého se datuje snaha o zavedení
sexuální výchovy do českých škol (91,5 %),
13.
neuvedla, kdo má prvotní úlohu při předávání poznatků i
vytváření dovedností a postojů k nim (55,6 %).
Podle souhrnných výsledků s názory všech studentů, mladších a
starších učitelů na jejich odbornou připravenost jsme podle jejich
souhlasných odpovědí zjistili, že zhodnotili pozitivněji svoji odborně
teoretickou připravenost k sexuální výchově než didaktickou připravenost.
Posuzování
vlastní
odborné
připravenosti
k sexuální
výchově
bylo
z pohledu všech studentů, mladších a starších učitelů mnohem pozitivnější
na rozdíl od výsledků didaktického testu.
Studenti,
mladší
i
starší
učitelé
na
rozdíl
od
pozitivnějšího
posuzování vlastní odborné připravenosti tak pozitivně nezhodnotili svoji
celkovou odbornou připravenost k sexuální výchově. S tvrzením, zda jsou
po stránce pedagogicko-odborné výborně připraveni k realizaci sexuální
výchovy,
v nejčetnějších
odpovědích
nesouhlasili.
Na
druhé
straně
z hlediska osobnostní připravenosti k sexuální výchově souhlasili, že mají
nedostatky.
Názory učitelů a žáků na osobnostní přístup učitele při sexuální
výchově se lišily. Rozdílnost v názorech učitelů a žáků se projevila v
S t r a n a | 273
převážně pozitivnějším hodnocení učitelů ze strany žáků, s výjimkou
posouzení „důvěry“, kterou obě skupiny respondentů zhodnotily bez
rozdílu. Při posuzování byli žáci častěji méně kritičtí než samotní učitelé a
pozitivněji zhodnotiliosobnostní přístup svých učitelů při sexuální výchově
z hlediska studu, ochoty diskutovat, srozumitelnosti při komunikaci,
zábran, vytváření vhodného klimatu, pochopení učiva i motivace k němu
(využití vhodných metod a forem) a využívání didaktických prostředků.
Žáci byli kritičtější než učitelé pouze v těch případech, kdy hodnotili jejich
postoje při nezatajování, nepřekrucování a netabuizování objektivních
poznatků ze sexuální výchovy, vyhýbání se některým tématům a
omezování dotazů.
V následujícím textu jsme uvedli některé návrhy, které podle našeho
názoru přispějí k podpoře zkvalitnění připravenosti učitelů k sexuální
výchově v primární škole. Navrhli jsme implementaci sexuální výchovy do
systému
vysokoškolského
vzdělávání
a
do
různých
forem
dalšího
vzdělávání. Uvedli jsme i jiné možnosti, které podporují zkvalitnění
připravenosti učitelů k sexuální výchově v primární škole.
V pregraduální přípravě učitelů primární školy lze řešit problematiku
připravenosti
k sexuální
výchově
především
implementací
sexuální
výchovy do systému vysokoškolského vzdělávání. Víme, že odborná
kvalifikace učitele vyžaduje profesní znalosti a dovednosti v pedagogické,
didaktické a psychologické oblasti. Právě odbornou kvalifikaci učitelů
k realizaci sexuální výchovy lze zabezpečit na základě pedagogické,
didaktické a psychologické přípravy. Proto je velmi důležité, aby byla tato
příprava zahrnuta do vysokoškolského vzdělávání učitelů.
Pedagogická,
didaktická
a
psychologická
příprava
vedoucí
ke
zkvalitnění připravenosti budoucích učitelů k sexuální výchově může být
také implementována do vybrané studijní disciplíny nebo může být
S t r a n a | 274
integrována
výchovy
do
mohou
několika
studijních
studenti
disciplín.
zpracovávat
Problematiku
prostřednictvím
sexuální
seminárních,
ročníkových nebo diplomových prací a při samostudiu.
K dalším možnostem, prostřednictvím kterých můžeme zkvalitnit
připravenost budoucích učitelů k sexuální výchově, patří pozorování přímé
práce učitelů a vlastní pedagogická činnost v reálném prostředí při
vyučování v primární škole. Studenti mohou pozorovat přímou práci
učitelů zejména na pedagogických praxích, ovšem za předpokladu, že
učitelé budou ochotni ve vyučování realizovat prvky sexuální výchovy.
Realita bývá často taková, že se studenti na pedagogických praxích jen
velmi zřídka setkávají s možnostmi pozorovat pedagogickou práci, při
které se uplatnily prvky sexuální výchovy, protože učitelé často tuto
problematiku
odmítají
prezentovat.
Dostatečná
vlastní
zkušenosts uplatněním sexuální výchovy v podmínkách edukační reality je
pro studenty při pedagogické činnosti také velmi důležitá. Jednak proto,
aby si mohli v praxi ověřit výsledky znalostní přípravy (odborně teoretické
i didaktické) a současně proto, aby na základě své pedagogické činnosti
získali zpětnou vazbu od žáků, která jim umožňuje vyhodnotit její
úspěšnost.
Stejně jako v pregraduální přípravě studentů lze řešit problematiku
kvalitnější připravenosti k sexuální výchově její implementací do systému
vysokoškolského vzdělávání také v přípravě postgraduální (např. na
Pedagogické
fakultě
problematika
sexuální
Univerzity
výchovy
Palackého
od
v Olomouci,
akademického
roku
kde
byla
2006/2007
začleněna do povinně volitelných disciplín u doktorského studijního
programu
oboru
7501
Pedagogika
pod
názvem
Sexuální
výchova
v mateřské a primární škole).
S t r a n a | 275
Také
kvalifikovaní
učitelé
primární
školy,
kteří
již
působí
v pedagogické praxi, by měli mít možnost v systému dalšího vzdělávání
učitelů na vysoké škole zkvalitnit svoji připravenost k sexuální výchově.
Pro učitele primární školy je žádoucí zabezpečit aktivity, které jim
pomohou zkvalitnit jejich připravenost k sexuální výchově prostřednictvím
zejména různých forem dalšího vzdělávání. Při jejich realizaci je potřeba
využít takových aktivit, které umožňují nejen získávat či rozšiřovat
odborné znalosti učitelů, ale také dávají prostor k diskutování, ověřování a
tréninku.
Existuje i řada jiných možností, které mohou přispět ke zkvalitnění
připravenosti učitelů k sexuální výchově. Pro jejich úspěšnou realizaci
hraje roli především angažovanost a schopnost samotných učitelů (často
za podpory vedení školy) zpracovat, zorganizovat nebo předvést takové
aktivity, které budou ostatní inspirovat a motivovat k činnosti. Učitelé si
mohou předávat zkušenosti při vzájemném hospitování, při realizaci
ukázkových hodin s ověřenými metodickými postupy, tvorbou a výměnou
příslušných metodických materiálů, diskusemi aj. Učitelé se také mohou
zapojit do projektů či programů, které pořádají různé organizace,
společnosti, nadace (v minulosti například Sorosova nadace – Healt
Education Programm, projekt KALOKAGATHIE, činnost české Společnosti
pro plánování rodiny a sexuální výchovu aj.) Ke zkvalitnění připravenosti
učitelů k sexuální výchově výrazně přispívá i sebevzdělávání.
Pro zkvalitnění zejména didaktické připravenosti učitelů k sexuální
výchově
je
proto
vhodné
vytvořit
takové
publikace
s potřebnými
informacemi a zejména s důsledně metodicky zpracovanou problematikou,
které by umožnily učitelům primární školy získat především ucelené a
systematicky uspořádané poznatky a metodickou inspiraci vhodnou pro
adekvátní využití v pedagogické praxi (tj. v edukačním procesu žáků
mladšího školního věku).
S t r a n a | 276
Mezi způsoby, které podporují pozitivní přístup učitelů k sexuální
výchově, lze zařadit přesvědčování o nutnosti kvalitní sexuální výchovy
v podmínkách pedagogické praxe. Nejen že učitel primární školy musí být
schopen předat žákům informace z oblasti sexuální výchovy a naučit je
potřebným dovednostem, musí žáky také vychovávat, a to na základě
vhodného osobnostního přístupu a při dodržování etických zásad, které
podporují humanizační aspekty sexuální výchovy. Proto považujeme za
důležité i nadále zveřejňovat význam sexuální výchovy, aby si dosud
nezainteresovaní učitelé společně s rodičovskou a širokou veřejností
uvědomili nutnost realizace sexuální výchovy u žáků mladšího školního
věku.
Na závěr
Výzkumnými i činnostními aktivitami v oblasti sexuální výchovy se
musíme zabývat i nadále, neboť existuje celá řada dosud neprobádaných
(tj. neprověřených, nezodpovězených a nezdůvodněných) aktuálních
otázek se vztahem k problematice sexuální výchovy v primární škole.
Pomineme-li
souvislosti
dlouhodobé
tabuizace
s
projevy některých
nežádoucích osobnostních přístupů učitelů, které mohou negativně působit
na realizaci sexuální výchovy, nemůžeme v této oblasti tolerovat absenci
vzdělávání učitelů ani úroveň vzdělanosti žáků, která by se také měla stát
předmětem dalších badatelských aktivit. Dále je potřeba navázat na již
vykonané badatelské aktivity v různých oblastech sexuální výchovy,
provést jejich tuzemské i zahraniční komparace a zveřejnit výsledky, které
zobrazují aktuální stav problematiky v současnosti.
S t r a n a | 277
Literatura:
HŘIVNOVÁ, Michaela. Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ ve
vybraných krajích ČR s důrazem na oblast sexuální výchovy. In Moravský
regionální
kongres
k
sexuální
výchově,
Safe
II,
Olomouc
2012.
Recenzovaný sborník referátů. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing,
2012, s. 22-30. ISBN 978-80-904290-7-9
HŘIVNOVÁ, Michaela a kol. Stěžejní aspekty výchovy ke zdraví. Olomouc:
UP, 2010. ISBN 978-80-244-2503-0
Charta sexuálních a reprodukčních práv IPPF. Překlad mezinárodního
dokumentu IPPF. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální
výchovu, 1997. 63 s.
CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního
výzkumu. 1. vyd. Praha: GradaPublishing, 2007. 272 s. ISBN 978-80-2471369-4.
JANIŠ, Kamil a Dagmar MARKOVÁ. Příspěvek k základům sexuální
výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 77 s. ISBN 978-807041-621-1.
KASÁČOVÁ, Bronislava. Učitelská profesia v trendech teorie a praxe.
Prešov: Metodicko-pedagogické centrum, 2004. ISBN 80-8045-352-7.
MELLAN, Jiří a Antonín BRZEK. Návrh náplně soustavné sexuální výchovy
na základních a středních školách. Učitelské noviny, 98, 1995, č. 22, s. 15
– 19 ač.23, s.11 – 18.
S t r a n a | 278
RAŠKOVÁ, Miluše. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu
pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný
ústav pedagogický, 2005. ISBN 80-87000-02-1. [on-line] Dostupné na
WWW: http://www.rvp.cz
Rámcový program předškolního vzdělávání. MŠMT ČR – č.j. 14 132/01/22.
Praha: VÚP, 2001.
ROVŇANOVÁ, Lenka. Výchova k mnaželstvu a rodičovstvu v kontexte
školskej reformy. In D. MARKOVÁ (Ed). Sexuality IV. : Zborník vedeckých
príspevkov. Bratislava: UK, 2010. ISBN 978-08-223-2960-6. s. 248 – 281.
SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vyd.
Praha: GradaPublishing, 2007. 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
UZEL, Radim. Sexuální a reprodukční zdraví. Praha: Společnost pro
plánování rodiny a sexuální výchovu, 1995.
VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu.
Brno: Paido, 2004. 192 s. ISBN 80-7315-082-4.
Kontakt:
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
Pedagogická fakulta - Katedra primární pedagogiky
Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, ČR
tel.: +420 585 635 107
S t r a n a | 279
doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc. (CZ)
STÁVAJÍCÍ LIMITY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY
Když v roce 1999 na kongresu k sexuální výchově zde v Pardubicích
doc. V. Täubner přednesl referát se shodným názvem, netušil jsem, že se
k němu po více jak deseti letech vrátím, a to na základě četných poznatků
nejen z praxe, ale i z oblasti teorie. Ukázalo se a ukazuje, že existují
limity,
které
nelze
překročit
a
které
je
nutné
plně
respektovat.
S odpovídajícím odstupem je možné se vrátit ke zmiňovaným limitům a
porovnat dobový stav s aktuální situací. V uvedeném vystoupení Täubner
(1999, str. 66) prezentoval celkem 4 limity, a to:
- formálně organizační
Jedná se o rozložení obsahu sexuální výchovy do několika vyučovacích
předmětů, a to včetně určitých rizik, že jednotlivá témata vysublimují do
prázdna, stejně tak jako připravenost jednotlivých pedagogů na realizaci.
- obsahově ideový
V 90. letech minulého století se objevil známý projekt autorů A. Brzek - J.
Mellan, který vycházel z tzv. Minnesotských tezí. Jednalo o komplexní
přístup a ve své podstatě i nesmírně ambiciózní projekt, který nemohl a
také nebyl v českém prostředí nikdy plně uplatněn. Zmiňovaný V. Täubner
(tamtéž, str. 66) zastával názor, že sexuální výchova jako „disciplína
Pedagogiky, by měla být součásti základního obecného vzdělávání učitelů
bez rozdílů aprobací.“
- metodický
Ve vztahu k obsahovým limitám v rovině metodiky výrazně V. Täubner
(tamtéž, str. 68) zdůrazňuje, že sexuální výchova musí respektovat oblast
(limity) přiměřenosti, a to:
a)
k věku dítěte,
b)
obsahu probírané látky,
c)
k sociálnímu klimatu a specifické výchovné situaci.
- osobnostní a personální
S t r a n a | 280
„Sexuální výchova je velmi specifická výchovně vzdělávací disciplína, která
svým obsahem a smyslem kultivuje bazální a silně emotivní strukturu
osobnosti člověka.“ (tamtéž, str. 68) V porovnání s vlastním stanoviskem
a postojem k lidské sexualitě, prezentuje každý pedagog jinou míru
schopnost danou problematiku prezentovat.
Pokusme se nastínit možné limity, které pro sexuální výchovu
existují v současné době, a to podle jednotné osnovy, která bude
zachycovat výchozí stav, aktuální situaci a případně i určitou vizi (trend)
možného dalšího vývoje. Obecně platí, že každá výchova má své meze
(limity),
není
jedinečná
a
že
v žádném
případě
neexistuje
žádné
univerzální řešení, zvláště pak za situace, kdy demokratické přístupy,
otevřenost společnosti jiným vlivům apod. jsou takto nastaveny.
Teoretická východiska
Sexuální výchova (resp. její předmět) je v úzkém interdisciplinárním
propojení na celou řadu dalších disciplín, je nezbytné vnímat i teoretický
rozvoj
všech
„zainteresovaných“
vědních
oborů.
V případě
sexuální
výchovy se jedná především o: pedagogiku, resp. teorii výchovy, obecné
didaktiku,
sexuologii,
psychologii,
právní
obory,
demografii
apod.
Problémem je realita nerovnoměrného rozvoje, dynamiky a aktuální
preference jednotlivých disciplín, resp. odborných témat v současném
vědecko-výzkumném prostředí.
Výchozí stav
Na počátku 90. let minulého století došlo k nebývalému zájmu o
vymezení základní teorie sexuální výchovy. Došlo k vymezení (definování)
sexuální výchovy (Janiš, Täubner, Uzel, Zvěřina aj.). Následně došlo
k vymezení cílů sexuální výchovy, principů a motivů k zavádění sexuální
výchovy do škol. Současně dochází k realizaci četných šetření, které
S t r a n a | 281
s sebou přinášejí poměrně rozsáhlý empirický materiály. Mnohá z nich
obsahují nesmírně zajímavý inspirativní podklad dalšímu šetření, případně
k argumentaci
s osobami
„nepřejícnými“
realizaci
sexuální
výchovy.
(Dokladem jsou četná sdělení na kongresech k sexuální výchově v České
republice konanými pravidelně dvacet let v Pardubicích a další.)
Aktuální stav
V teoretické oblasti dochází sice k deskripci rozličných projevů nejen
v behaviorální oblasti, ale i v jednotlivých disciplínách, které úzce souvisí
se sexuální výchovou. Dá se objektivně a bez nadsázky konstatovat, že
šetření je celá řada, ale chybí zde aktuální témata, k možnému využití
využít
k argumentaci
proti
oponentům,
a
to
vysloveně
z pohledu
případných efektivních výchovných dopadů. Sexuální výchova prezentuje
celou řada informací, majících latentní podobu a někdy i celoživotní
platnost. To znamená, že objekt si odpovídající informace „uloží“ do
paměti a použije v okamžiku aktuálnosti. Může nastat situace, že k tomu
nemusí po celou dobu života dojít.
Předpokládaný stav
Dá se předpokládat, že se bude prohlubovat teoretické poznávání
v jednotlivých sférách lidské sexuality, zvláště pak v oboru sexuologie a
následně se budou tyto poznatky předkládané medicínskými odborníky
předkládat v upravené podobě pedagogické i laické veřejnosti a postupně
se budou následovně transformovat do obsahu výuky na základních a
středních školách. Pozornost bude věnována sociálně patologickým jevům
se sexuálním podtextem. Vzhledem k tomu, že se naprostá většina těchto
aktivit realizuje ve volném čase, bude nezbytné dále rozvíjet deskripci
nejen poptávky po volnočasových aktivitách, ale zejména pak možnosti
uspokojování zájmu.
S t r a n a | 282
Limity formálně organizační
Limity formálně organizačně předpokládají rozložení obsahu do
struktury učebních předmětů na rozličných stupních škol, a to od základní
školy až po pregraduální přípravu učitelů a dalších výchovných pracovníků
na vysokých školách.
Výchozí stav
Počátkem 90. let minulého století se sexuální výchova postupně
dostávala do popředí zájmu pedagogických pracovníků, a to na všech
stupních škol. Rozhodujícím motivem pro daný přístup byla především
značně
obava
z dalšího
šíření
pandemie
HIV/AIDS.
Pod
vlivem
demokratických sil došlo k přirozenému odtabuizování oblasti spojené
s lidskou sexualitou. Sexuální výchova se dostala do obsahu výuky
budoucích
učitelů
v rámci
pregraduální
přípravy.
Následně
bylo
uskutečněno nebývale velké množství metodických kurzů organizovaných
povětšinou Pedagogickými centry, ale i jinými subjekty (často v rámci
rozličných
projektů).
pedagogů,
kteří
Zvláštní
prosazovali
tlak
byl
samostatný
vyvíjen
radikální
vyučovací
skupinou
předmět.
Tento
„utopistický“ názor se postupně rozplynul.
Aktuální stav
Dnešní situace kopíruje celospolečenskou situaci, kdy se kolem
sexuální výchovy „chodí“ po špičkách. Nejedná se sice o tabuizovanou
oblast, ale o oblast, která představuje možný volební program rozličných
politických stran (ať s pozitivním, ta i negativním přístupem k expozici
sexuálních témat).
Dá se reálně předpokládat, že nárůst negativních statistických
ukazatelů, zejména neustále narůstajícího počtu jedinců infikovaných
S t r a n a | 283
HIV/AIDS, případně dalších pohlavně přenosných nemocí, ale i sexuálně
motivované trestné činností apod., přiměje všechny zainteresované
subjekty,
aby
výraznějším
způsobem
ovlivňovaly
realizaci
sexuální
výchovy jako jednoho z prostředků primární prevence.
Limity metodicko-didaktické
V současné době je na „trhu“ téměř nulová nabídka vhodných
metodických materiálů pro rozličné věkové kategorie, ale i pro rodiče,
v neposlední řadě i pro učitele a výchovné pracovníky.
Výchozí stav
Lze konstatovat, že se jednalo o jednu z mála oblastí sexuální
výchovy, která zaznamenala největší rozvoj. Jednak zde nebylo dostatek
metodických námětů a zkušeností, jak optimální metodou dosáhnout cílů,
které si sexuální výchova v obecné rovině před sebe klade. Vznikla celá
řada metodických příruček (např. Marádová, Šulová, Rašková, Janiš,
Täubner aj.), a to jak pro žáky, dospívající, tak i pro pedagogickou
veřejnost a rodiče. Výše zmiňovaný autor – V. Täubner – vnímá metodické
limity zejména k věkovým a individuálním zvláštnostem jedince, k obsahu
a sociálnímu klimatu. Jedná se však o jeden z možných pohledů. Limity
metodicko-didaktické zahrnují i otázku kvalitní pregraduální přípravy na
pedagogických
fakultách,
případně
na
jiných
školách
umožňujících
vzdělávání učitelů (byť v rámci doplňujícího pedagogického studia). Jako
zvláštnost zde vzniká plně nedoceněná kampaň peer aktivistů.
Aktuální stav
Vydávané
množství
rozličných
materiálů
(především
v tištěné
podobě) uplatnitelné v jednotlivých oblastech sexuální výchovy (jako
např. antikoncepce, k prevenci pohlavně přenosných nemocí, zvláště pak
HIV/AIDS,
vztahovým
záležitostem,
k rizikům
střídání
partnerství,
S t r a n a | 284
prostituce apod.) je poměrně široké spektrum. Podstatně méně je
publikací vydávaných především pro učitele a rodiče. Převzaté publikace
ze zahraniční provenience postrádají jednu podstatnou záležitost, a to
přihlédnutí k specifikaci našeho edukačního prostředí.
V oblasti
pregraduální
přípravy
došlo
k posunutí
přednášených
obsahově blízkých předmětů na fakultách z kategorie povinných do
povinně volitelných, případně do volitelných. Zde se plně projevuje
uplatňování ekonomických hledisek v prostředí vysokých škol (existují
výjimky. Dobře je propracován systém přípravy na realizaci sexuální
výchovy v prostředí primární a neprimární edukace. (Podrobněji např.
Rašková, 2008.)
Při realizaci sexuální výchovy nelze vždy uplatnit běžně ve výchovně
vzdělávacím procesu používané metody. Zvláště „rizikové“ jsou takové
metody, při kterých dochází k oslovování velkých skupin adresátů. Nelze
použít ani všechny dostupné organizační formy výuky. Důvodem je odlišná
předchozí kultivace jedince v oblasti vědomostí, dovedností a v omezené
míře také návyků, ale především odlišný systém hodnot koncipovaných
v různých rodinných prostředích. V žádném případě neexistuje skupina
(třída) kde by předchozí proměnné si byly velice blízké, v ideálním stavu
podstatně shodné.
Dá se předpokládat, že sexuální výchova se bude dále zaměřovat na
předkládání spíše individualizovaných projektů, a to zpravidla v rámci
primární prevence. Je otázkou, do jaké míry bude tvořit součást
základních
pedagogických
disciplín
(pedagogicko–psychologického
základu) pregraduální výuky učitelů na všech stupních škol. V každém
případě je zapotřebí, aby se stala nedílnou součástí pedagogického
předmětu teorie výchovy, v ideální představě výchovy k manželství a
rodičovství.
S t r a n a | 285
Obsahové limity
Permanentní rozvoj vědeckého poznání o rozličných oblastech lidské
sexuality logicky přispívá k postupnému rozšiřování poznatků předat
vhodnou formou dětem a dospívajícím. Může se jednat například o
rozličné podoby pohlavně přenosných nemocí, o nových a progresívních
nástrojích antikoncepce, odstraňování a vyvracení omylů a mýtů v oblasti
sexuálního chování apod.
Výchozí stav
Předmětem četných diskusí je, co tvoří v podstatě základ (pracovní
pole), resp. předmět sexuální výchovy.
Nelze opomenout, že už
v minulosti byla společnosti předložena ucelená koncepce (Z. Záhoř, 20.
léta minulého století), přičemž z historického hlediska tvořil obsah
sexuální výchovy obsah, zakomponovaný do tzv. pohlavní výchovy.
Obdobně by bylo neobjektivní tvrdit, že v období před rokem 1989 nebyly
uskutečněny pokusy o zavedení systému sexuální výchovy, resp. výchovy
k manželství
zodpovědné
a
rodičovství,
rodičovství.
případně
Jednalo
se
ještě
o
s větším
seznámení
důrazem
na
s problematikou
pohlavního dospívání, popisu pohlavních orgánů, principu otěhotnění,
prevence před pohlavně přenosnými nemocemi a ochrana před nechtěným
otěhotněním. Zvláštním obsahovým doplňkem bylo zejména v první
polovině minulého století poukazování na nebezpečí onanie, a to jak u
chlapců, tak i u děvčat. V druhé polovině minulého století byl velký tlak na
omezení pohlavně přenosných nemocí (akce PN realizovaná krátce po
druhé světové válce) a v 80. letech minulého století pak hledání efektivní
prevence před pandemii HIV/AIDS. Pomyslnou startovací čárou se
z teoretického hlediska stal na počátku realizace sexuální výchovy projekt
A. Brzek
- J. Mellan, tzv. Minnessotské teze (rukověť). Jednalo se v
podstatě o aplikaci zahraničních zkušeností do našich podmínek.
S t r a n a | 286
Protože se jedná o významný dokument, který upadl částečně
v zapomenutí, je v následujícím přehledu lze objevit širokou škálu oblastí,
kterou zmiňovaný projekt pokrývá. Témata jsou ještě dále členěna do
řady dalších podskupin a diferencována podle věku žáků.
1. Člověk
(terminologie,
rozmnožování,
člověka,
anatomie
pohlavní
pohlaví,
styk,
láska
a
fyziologie
puberta,
pohlavních
tělesný
heterosexuální,
vzhled,
příslušnost
a
orgánů,
hodnota
zaměření,
imunitní systém, hygiena).
2. Vztahy mezi lidmi (rodina, výchova dítěte, funkce rodičů, kamarádství
a přátelství, typy přátelství, láska, odpovědnost v lásce, typy lásky,
známosti, volný čas, hledání partnera, manželství a trvalé soužití,
rozvod, rodičovství, zralost pro rodičovství, péče o dítě, funkce
domova, dítě mimo manželství).
3. Osobní dovednosti (morální zásady, hodnotové systémy, řešení problémů,
vzory,
ideály,
odpovědnost,
rozhodování,
komunikace,
vulgarismy, umění dohody, tolerance, asertivita, každý má svá práva,
práva dítěte, vyjednávání, hledání pomoci).
4. Sexuální chování (sexualita v průběhu života, dotyky, pohlavní styky,
právo na odmítnutí, projevy sexuality v průběhu života, onanie,
pohlavní zdrženlivost, pohlavní reaktivita, fantazie, sexuální literatura,
sexuální dysfunkce).
5. Sexuální zdraví
(antikoncepce,
chtěné
a nechtěné
dítě, potrat,
pohlavně přenosné nemoci, HIV/AIDS, způsoby přenosu a ochrana,
zneužití dítěte, svěřování se, umění ochrany, plodnost a reprodukční
zdraví, drogy, alkohol, kuřáctví).
6. Sex a kultura (sexualita a společnost, veřejné mínění, normy v sexu,
pohlavní role, pohlavní identifikace sexualita a zákon, předsudky a
diskriminace, různé světové názory a právo na svůj názor, náboženství
a sexualita, sexualita a umění, sexualita a sdělovací prostředky,
obchod a sexualita).
S t r a n a | 287
Celý projekt obsahu sexuální výchovy je pojímán spíše jako
doporučení, které učitel na základě principů sexuální výchovy aplikuje
v praxi.
Vzhledem k tomu, že docházelo k četným diskusím nad obsahem
sexuální výchovy, došlo k jisté klasifikaci přístupu k samotnému obsahu,
kterou uskutečnila L. Šulová (1998, str. 52 – 57), a to:
 medicínsko-sexuologický,
 pedagogický,
 psychologický přístup k obsahu sexuální výchovy.
Aktuální stav
Dnes lze konstatovat, že jsme svědky široce pojímané (po obsahové
stránce) sexuální výchovy, ale přes zdánlivě pozitivní a optimistické
hodnocení, je zde realizace v rámci tzv. Rámcově vzdělávacích programů
(RVP), potažmo Školních vzdělávacích programů (ŠVP), které opravňují
realizátory (tzn. školy) koncipovat vlastní strategii. Přesto dochází na celé
řadě škol k postupnému „vypadávání“ ožehavých témat z obsahu, a to
především
z obav
možných
útoků
rodičů
žáků
na
školu
(známý
medializovaný případ na jedné pražské školy, který byl podporován
MŠMT). Obdobná situace je i na Slovensku (napr. Marková, 2012, 2008,
Lukšík, Marková, 2010 a pod.)
Nepochybně
dojde
(v
té
nejvíce
pesimistické
variantě)
k postupnému potlačování sexuální výchově v prostředí škol. Dá se reálně
předpokládat, že na informovanosti a realizaci se budou výraznější měrou
podílet další subjekty výchovy, jako např. masmédia, internetové zdroje a
poradenství a individuální nosiče. Naopak se dá reálně předpokládat, že
sexuální výchova se bude implementovat do dalších (blízkých) složek
výchovy, jako např. výchovy k partnerství, manželství a rodičovství.
S t r a n a | 288
Ve vztahu k nežádoucím projevům sexuálního chování (sociálně
patologického) získá na významu i koncipování právního vědomí (možná
právní gramotnosti) u kategorie dětí a dospívajících.
V obsahu Rámcových vzdělávacích programů (RVP) a následně v
rámci školních vzdělávacích programů (ŠVP ) je sexuální výchova
zastoupena „nevýrazně“. Jen pro ilustraci: termín sexuální – zastoupen
v RVP 10x, termín sex ani jednou, sexualita 1x, rodičovství – 2x,
manželství – 2x, partnerství – 9x
(z toho: 4x ve vztahu partnerství),
HIV/AIDS – 2x. To znamená, že obsah sexuální výchovy přejde do
opomíjených témat, což ve finální podobě může
Závěr:
Provedeme-li
určité
shrnutí
předchozích
postřehů,
pak
lze
jednoznačně konstatovat, že v současné době jsme svědky stagnace
dalšího rozvoje sexuální výchovy jako jedné ze složek globálně pojímané
výchovy v prostředí škol a školských zařízení. Současně je si třeba nastínit
možnosti dalšího „zpestření“ přístupu k celému problému. Velice málo (neli vůbec) se neřeší problematika vztahu volného času a řešení sexuálních
aktivit. Časté prezentování potřeb tzv. efektivního využívání volného času
(Janiš, ml., 2009), zdravého způsobu života apod. zahrnuje velmi výrazně
partnerské vtahy apod. V neposlední řadě je zapotřebí otevřít oblast
sexuální chování, sexuální život a v podstatě i sexuální výchovu u seniorů.
S t r a n a | 289
Literatura:
BRZEK, A., MELLAN, J. Návrh náplně soustavné sexuální výchovy
na 2. stupni základních škol a na středních školách. Praha: Česká škola,
1994.
JANIŠ, K. ml. Úvod do problematiky volného času. 1. vydání. Opava:
Slezská univerzita v Opavě, 2009. ISBN 978-80-7248-530-7.
JANIŠ, K. ml. Vybrané kapitoly z dějin výchovy. Opava: Slezská univerzita
v Opavě, 2009. ISBN 978-80-7248-512-3.
LUKŠÍK, I. - MARKOVÁ, D. Analysis of the Slovak Discourses of Sex
Education Inspired by Michel Foucault. In: Human Affairs : Postdisciplinary
Humanities & Social Sciences Quarterly, Vol. 20, No. 1, March 2010, s. 922. ISSN 1210-3055.
MARKOVÁ, D. – LUKŠÍK, I. Edukacja sexualna na Slowacji. In Kwartalnik
pedagogiczny. Zeszyt tematyczny: Pedagogika seksualna, 2010, no. 2,
vol. 216, p. 121-145. ISSN 0023-5938.
MARKOVÁ, D. Re -formulovanie konceptu sexuálnej výchovy –
príprava na variabili tu sexualít. In Pedagogická revue , č. 1 –
2, roč. 60, 2008, s. 157 – 169. ISSN 1335–1982.
MARKOVÁ, D. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských
vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9.
ONDŘEJOVÁ, E., KOLAŘÍKOVÁ, M. (2011). Metodické materiály k tématu
„Možní ohrožení reprodukčního zdraví dospívajících. In Sborník příspěvků z
pracovního semináře „K realizaci sexuální výchovy v základní škole“.
S t r a n a | 290
Kolaříková, M., Ondřejová, E. (eds.) Opava: Slezská univerzita v Opavě, s.
29-60. ISBN 978-80-7248-634-2.
RAŠKOVÁ, M. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu
pedagogické teorie a praxe v české primární škole. 1. vydání. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6.
RAŠKOVÁ, M. 5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího
školního věku. Informativní příručka o sexuální výchově nejen pro
studenty,
učitele,
vychovatele
a
rodiče.
1.
vydání.
Olomouc:
UP,
Pedagogická fakulta, 2007. 44 s. ISBN 978-80-244-1737-0.
ŠULOVÁ, L. Trvalé rozpaky nad náplní sexuální výchovy? In 6. Celostátní
kongres k sexuální výchově v České republice. Pardubice: SPRSV, 1998,
s. 52 - 57.
ŠULOVÁ, L. Jak učit výchovu k manželství a rodičovství. Praha: Grada,
1995. ISBN: 80-716-9218-2.
ŠULOVÁ, L., FAIT, T., WEISS, P. a kol. Výchova k sexuálně reprodukčnímu
zdraví. 1. vydání. Praha: MAXDORF s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7345-2384.
ŠULOVÁ, L., FRAŇKOVÁ, S., MARTÍNKOVÁ, K. Výchova k manželství a
rodičovství na základních a středních školách. Praha: Univerzita Karlova,
1995. ISBN 80-7148-071-8.
TÄUBNER, V. Limity sexuální výchovy. In 7. Celostátní kongres k sexuální
výchově v České republice. Praha: SPRSV, 1999. str. 66 – 68.
S t r a n a | 291
Kontakt:
Doc. PaedDr. PhDr. Kamil Janiš, CSc.
Ústav pedagogických a psychologických věd
Fakulty veřejných politik
Slezská univerzita v Opavě
e-mail. [email protected]
S t r a n a | 292
Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. (CZ)
SEXUÁLNÍ
VÝCHOVA
V
ČESKÉM
ŠKOLSTVÍ
JAKO
NEDÍLNÁ
SOUČÁST VÝUKY VÝCHOVY KE ZDRAVÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH
Abstract:
On the basis of the research "Implementation of teaching health education
in primary schools in the Czech Republic", which was still realized at 143
primary schools in the Czech Republic, was found, that the most of
primary schools provide separate teaching subject Health Education.
Almost 100 % of schools confirm the necessity of maintaining the themes
of education to sexual reproductive health. At most schools is this topic
taught in Health Education and other subjects. Most of primary schools
also negate the experience with parents who would want to eliminate
these issues from the school educational program. If schools meet with
this experience, it is only in rare cases. About the importance of education
in the field of health education and healthy lifestyle is convinced 93% of
primary schools representatives, which confirm by the implementation of
projects on the theme of health education.
Keywords:
Health
Education,
General
Educational
Programme
for
Elementary
Education, Education for the sexually reproductive health protection.
Úvod
Oblast sexuální výchovy a výchovy k ochraně reprodukčního zdraví
je stále velmi živým a diskutovaným problémem mezi odbornou i laickou
veřejností. Přestože žijeme ve 21. století jsou tato témata pro některé
jednotlivce velmi tabuizovaná až zapovězená. Stav současného vědeckého
poznání podpořený aktuálními výzkumy však jasně dokladuje význam
vzdělávání a podpory prevence v oblasti výchovy k ochraně sexuálně
S t r a n a | 293
reprodukčního zdraví (např. Weiss, Zvěřina, 2001; Machová, Hamanová,
2002; Šulová, Fait, Weiss, 2011; Štěrbová, Rašková, Šulová et al., 2012).
Jako produktivnější se tedy jeví zamyslet se spíše nad tím, jak, jakou
formou,
jakými
didaktickými
metodami
či
s
jakými
didaktickými
prostředky působit na žáky ve výchovně vzdělávacím procesu při výuce
tématiky ochrany reprodukčního zdraví a sexuální výchovy.
Přesto je
stále nutné věnovat energii „boji“ o ponechání uváděné problematiky v
Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP), resp. ve
Školním vzdělávacím programu (ŠVP).
Výuka na základních školách v České republice dle RVP, resp. ŠVP
byla zahájena od školního roku 2007/2008 (www.rvp.cz, www.msmt.cz).
Jednou ze vzdělávacích oblastí je Člověk a zdraví, kam spadá vyučovací
obor Tělesná výchova a Výchova ke zdraví (VkZ). Právě vyučovací
předmět
Výchova
ke
zdraví
se
stává
stěžejní
disciplínou
pro výuku výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví na 2. stupni
základních škol.
Aby byla zajištěna kvalitní a erudovaná výuka VkZ na základních
školách akreditovaly pedagogické fakulty nový studijní obor pro získání
učitelské aprobace výchova ke zdraví (Hřivnová, Kopecký, Majerová,
2009).
Výše
uvedené
výzkumného
skutečnosti
šetření
se
staly
motivem
„Realizace
pro
výuky
zahájení
Výchovy
ke zdraví na ZŠ v České republice“, které má za cíl zmapovat systém
výuky
na
VkZ
postoje
a
na
zkušenosti
základních
s
výukou
školách
témat
s
výchovy
ohledem
k
sexuálně
reprodukčnímu zdraví.
Cíle
Hlavním cílem výzkumu „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ
v České republice“ je zmapovat systém výuky Výchovy ke zdraví na
S t r a n a | 294
základních školách v ČR a její postavení ve Školních vzdělávacích
programech.
Hlavním cílem tohoto příspěvku je zanalyzovat zejména otázky
vztahující
se
k
problematice
výuky
výchovy
k sexuálně reprodukčnímu zdraví, konkrétně pak zjistit:
 Zda ZŠ realizují samostatný výukový předmět VkZ a od kdy ZŠ
realizují výuku dle Školního vzdělávacího programu.
 Jaká je časová dotace pro výuku Výchovy ke zdraví na 2. stupni ZŠ.
 Kdo výuku Výchovy ke zdraví na ZŠ zajišťuje, zda VkZ realizuje
aprobovaný učitel.
 Jaké je postavení jednotlivých tematických oblastí VkZ s důrazem na
oblast výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví.
 Zda ředitelé ZŠ vnímají nutnost setrvání témat výchovy k sexuálně
reprodukčnímu
zdraví
v Rámcovém
programu
pro
základní
vzdělávání.
 Zda mají ZŠ zkušenost s rodiči, kteří požadují eliminaci témat
výchovy
k sexuálně
reprodukčnímu
zdraví
ze Školního vzdělávacího programu.
 Zdali má význam žáky v oblasti výchovy ke zdraví vzdělávat, zda se
tato
oblast
vzdělávání
může
projevit
celospolečensky
(např.
snížením morbiditi a mortality na vybraná neinfekční a infekční
onemocnění), či je žádoucí pokračovat s edukací v oblasti výchovy
ke zdraví i na středních školách a tudíž připravit budoucí učitele
v této aprobaci i pro SŠ.
Metodika
Výzkum „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ v České
republice“ započal v říjnu roku 2011 a probíhá stále. Na jeho realizaci se
podílí Centrum výzkumu zdravého životního stylu Pedagogické fakulty
S t r a n a | 295
Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Asociací pro podporu
zdraví a výchovy ke zdraví, o.s.
V 1. etapě výzkumu bylo osloveno 395 škol z šesti krajů, výzkumu
se zúčastnilo však jen 87 škol (Hřivnová, 2012). Do druhé etapy se
zapojilo dalších 56 základních škol. Na konci druhé etapy lze tedy hodnotit
výsledky získané od 143 ZŠ (celkem osloveno 460 ZŠ) ze 7 krajů v České
republice (Tabulka 1).
Jako výzkumná metoda byla zvolena metoda dotazníkového šetření.
Dotazník byl určený ředitelům ZŠ. Kompletní dotazník obsahuje 22
většinou uzavřených otázek. Pro tuto studii bylo účelově zpracováno 13
položek.
Tabulka 1 Charakteristika výzkumného souboru
Počet škol
Kraj
n
%
Zlínský kraj
65
45,5
Olomoucký kraj
37
25,9
Pardubický kraj
17
11,9
Jihomoravský kraj
16
11,2
Kraj Vysočina
4
2,8
Moravskoslezský kraj
2
1,4
Královehradecký kraj
2
1,4
Celkem
143
100
Výsledky a diskuse
Jedním z hlavních záměrů výzkumu bylo zjistit, jakým způsobem je
realizovaná
výuka
Výchovy
ke
zdraví
na ZŠ. Zda jednotlivé ZŠ zařadili do svých ŠVP samostatný výukový
předmět Výchova ke zdraví, či zda realizují samostatný výukový předmět
pro tuto tematiku avšak pod jiným názvem (např. Rodinná výchova)
S t r a n a | 296
anebo zda tato témata vyučují integrované do jiných vyučovacích
předmětů.
Jedním
z
impulzů
pro
to
zjištění
byla
skutečnost,
že
při výzkumném šetřením realizovaném v roce 2006 uvádělo pouze 29 %
oslovených ZŠ, že plánují zavést samostatný výukový předmět Výchova
ke zdraví (Hřivnová, 2006).
Současné výsledky však ukazují, že samostatný výukový předmět
pro tématiku výchovy ke zdraví realizuje přes 90 % zapojených ZŠ, jak
ukazuje tabulka 2.
Tabulka 2 Výuka tématických oblastí Výchovy ke zdraví na ZŠ
Počet škol
Výuka VkZ
n
%
Samostatný předmět - VkZ
116
81,1
Samostatný předmět - RV
12
8,4
Integrovaně
14
9,8
Celkem
143
100
V souladu s nařízením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
se mělo započít s výukou dle Rámcového vzdělávacího programu pro
základní vzdělávání nejpozději od školního roku 2007/2008. Tento školní
rok pro zahájení výuky dle Školního vzdělávacího programu uvádějí
oslovené školy nejčastěji (Tabulka 3).
Tabulka 3 Realizace ŠVP
Realizace ŠVP a tedy výuky Počet škol
VkZ
n
%
Před školním rokem 2007/2008
25
17,5
Od školního roku 2007/2008
96
67,1
Po školním roce 2007/2008
20
14,0
Nezodpovězeno
2
1,4
Celkem
143
100
S t r a n a | 297
V
aktuálním
Rámcovém
vzdělávacím
programu
pro
základní
vzdělávání je také uvedena doporučená časová dotace pro výuku Výchovy
ke zdraví, a to 2 vyučovací hodiny pro 4 ročníky (6., 7., 8. a 9. ročník) na
jeden vyučovací týden. Zajímalo nás, jak tuto časovou dotaci hodnotí
samotné ZŠ. Jak je patrné z tabulky 4, cca 60 % vnímá časovou dotaci
jako adekvátní, což ale ne zcela koresponduje s výsledky následujícími.
Tabulka 4 Hodnocení časové dotace na výuku VkZ dle požadavků RVP
(2h/týden/4ročníky)
Počet škol
Výuka VkZ
n
%
Nadměrná
15
10,5
Dostačující
87
60,8
(raději 21
14,7
(raději 13
9,1
Nedostačující
4h/týden/4ročníky)
Nedostačující
3h/týden/4ročníky)
Jiná varianta
6
4,2
Nezodpovězeno
1
0,7
Celkem
143
100
Uvedená dotace 2h/4 ročníky/ týden neumožňuje výuku Výchovy ke
zdraví kontinuálně po celou dobu trvání docházky žáků na 2. stupeň ZŠ.
Znamená to tedy, že záleží na vedení školy a jejím ŠVP, do kterých
ročníků uváděný předmět zařadí a zda disciplínu posílí přidělením další
vyučovací hodiny (vyučovacích hodin) z tzv. disponibilních hodin.
Vzhledem ke skutečnosti, že stanované výstupy a předepsané učivo v RVP
ke vzdělávacímu oboru výchova ke zdraví se jeví jako široké (aby byl
zajištěn komplexní přístup je nutné výchovu ke zdraví chápat jako
multidisciplinární problematiku čerpající poznatky z oblasti medicíny,
psychologie,
sociologie,
demografie,
adiktologie,
sexuologie,
práva,
S t r a n a | 298
pedagogiky aj.). Jaká je tedy konkrétní hodinová dotace pro výuku VkZ na
ZŠ uvádí tabulka 5. Z ní je patrné, že přes 50 % škol realizuje vyšší než
doporučenou časovou dotaci. Z tohoto důvody by bylo možná žádoucí
upravit časoprostor pro výuku Výchovy ke zdraví tak, aby umožňoval
kontinuitu ve výchově a vzdělávání v oblasti podpory a výchovy ke zdraví
v souladu se stanovenými cíli a výstupními klíčovými kompetencemi
základního vzdělávání, které žák ve Výchově ke zdraví má jedinečnou
možnost získat.
Tabulka 5 Počet hodin reálné výuky VkZ dle ŠVP na jednotlivých ZŠ
Počet škol
Časová dotace
n
%
0 h/týden/4ročníky
7
4,9
1h/týden/4ročníky
8
5,6
52
36,4
52
36,4
23
16,1
1
0,7
Celkem
143
100
Pro zajištění kvality poskytovaného
vzdělání je vždy dobrým
předpokladem aprobovaný učitel. Pro oblast výchovy ke zdraví to platí
samozřejmě
také,
zejména
při
naplňování
afektivních
a
psychomotorických cílů, které jsou nezbytné pro implementaci zásad
aktivního přístupu ke zdraví v osobním životě žáků jak bezprostředně, tak
v budoucnu.
S t r a n a | 299
Tabulka 6 Aprobace učitele VkZ na ZŠ
Počet škol
Aprobace učitele
n
%
Aprobace VkZ
10
7,0
Aprobace RV
38
26,6
Třídní učitel
13
9,1
Neaprobovaný učitel
52
36,4
Jiná varianta
29
20,3
Neodpovězeno
1
0,7
Celkem
143
100
Tabulka 6 však dokumentuje předpokládanou situaci, a to, že
Výchovu ke zdraví učí aprobovaně cca 33 % učitelů. Tato skutečnost
pravděpodobně odráží několik okolností. Jednak pedagogický trh vykazuje
deficit aprobovaných učitelů Výchovy ke zdraví, neboť pedagogické fakulty
teprve
krátce
produkují
své
první
absolventy
Učitelství
výchovy
ke zdraví. Současně také neprospívá zaměstnatelnosti těchto absolventů
nízká úvazková dotace pro výuku VkZ. A tak je běžnou praxí, že na ZŠ
vyučuje
VkZ
neaprobovaný
učitel
(nejčastěji
vedení
škol
uvádí
aprobovanost pro výuku Tělesné výchovy, Přírodopisu, Občanské výchovy
aj.).
Jak již bylo výše uvedeno, vyučovací předmět Výchova ke zdraví
vychází z řady vědních disciplín a obsahuje tedy široké spektrum
specifických
tematických
oblastí.
Kterým
tematickým
oblastem
je
věnována nejvyšší pozornost a která tematika bývá opomíjena prezentuje
tabulka 7. Z ní je parné, že přes 50 % škol preferuje tematickou
vyváženost. Z jednotlivých oblastí pak dominuje problematika výživy a
stravovacích zvyklostí (37 %), nejméně je pozornost věnována okruhům
pohybu a pohybové aktivity (zde lze předpokládat, že tuto oblast přejímá
vyučovací předmět Tělesná výchova) a psychickému zdraví a prevenci
stresu (zde si lze položit otázku, zda nemůže být příčina např. v nízké
S t r a n a | 300
profesní profilaci pro oblast psychologie zdraví a bylo by žádoucí tuto
domněnku potvrdit následným výzkumem). Problematika reprodukčního
zdraví a sexuální výchovy byla jako stěžejní oblast označena přibližně ve
20 %.
Tabulka 7 Dominantní oblasti VkZ na ZŠ
Počet škol
Tématická oblast
n
%
Tématická vyváženost
80
55,9
Výživa a stravovací zvyklosti
53
37,1
Prevence závislostí
51
35,6
mimořádné 42
29,4
První
pomoc
a
události
Prevence šikany, agresivity apod.
Reprodukční
zdraví
a
39
27,3
sexuální 31
21,7
výchova
Zdraví
a
jeho
rizikové
a 27
18,9
20
14,0
prevence 20
14,0
protektivní faktory
Pohyb a pohybové aktivity
Psychické
zdraví
a
stresu
Jiná varianta
2
1,4
V úvodu bylo zmíněno, že začlenění témat výchovy k sexuálně
reprodukčnímu zdraví bývá důvodem pro polemiku zastánců a odpůrců
tohoto tématu do výchovně vzdělávacího procesu na základních školách v
České republice (např. diskuse v Senátu na téma Sexuální výchova na
školách dne 24. 01. 2012 - www.senat.cz). Jak vnímají nutnost ponechání
výuky výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví v RVP a potažmo v ŠVP
představitelé oslovených základních škol ukazuje tabulka 8. Jak můžeme
vidět, téměř 100 % ředitelů ZŠ je přesvědčeno o tom, že výchova
S t r a n a | 301
k ochraně sexuálně reprodukčního zdraví má v systému základního
vzdělávání své právoplatné místo.
Tabulka 8 Ponechání témat sexuální výchovy a reprodukčního zdraví v RVP
Počet škol
Odpověď
n
%
Ano a ještě rozšířit
10
7,0
Ano, ve stávající podobě
120
83,9
Ano,
ale
minimalizovat
někt. 9
6,3
volitelných 4
2,8
témata
Ne,
jen
v
rámci
předmětů
Ne, nepatří to do vzdělávání
0
0
Jiná varianta
0
0
Celkem
143
100
Jakým způsobem, resp. v jakých vyučovacích předmětech je
tematika reprodukčního zdraví a sexuální výchovy vyučována mapuje
tabulka 9. Výsledky přináší uspokojivé zjištění, a to, že většinou (cca 70
%) se tato tematika vyučuje ve Výchově ke zdraví a současně i v dalších
vyučovacích předmětech (nejčastěji byl uváděn Přírodopis a Výchova
k občanství). Asi ¼ oslovených ZŠ preferuje výuku problematiky sexuální
výchovy a reprodukčního zdraví výlučně ve Výchově ke zdraví. Výchova ke
zdraví je tedy opravdu stěžejní disciplínou v RVP pro výuku témat sexuální
výchovy a reprodukčního zdraví.
S t r a n a | 302
Tabulka 9 Výuka témat sexuální výchovy a reprodukčního zdraví v ŠVP
základních škol
Počet škol
Odpověď
n
%
Plně zakomponované do VkZ
35
24,5
V rámci VkZ a dalších předmětů
99
69,2
V jiných vyučovacích předmětech
6
4,2
věnujeme 2
1,4
náš
ŠVP 0
0,0
Jiná varianta
1
0,7
Celkem
143
100
Těmto
otázkám
se
okrajově
Tuto
problematiku
neobsahuje
V médiích (např. pořad Máte slovo S Michaelou Jílkovou ze dne 27.
10. 2011 - www.ceskatelevize.cz) se objevovaly informace, že mnoho
rodičů nesouhlasí s výukou a výchovou dětí v oblasti sexuální výchovy a
reprodukčního zdraví na ZŠ. Zda mají základní školy reálnou zkušenost s
rodiči, kteří by požadovali eliminaci těchto témat ze ŠVP mapovala další
otázka (Tabulka 10). Většina (73 %) tuto zkušenost neguje, pokud
takovou zkušenost zaznamenali (cca ¼), tak ji označují jako ojedinělou,
tudíž opět nevyvstává důvod, proč by výchova k sexuálně reprodukčnímu
zdraví neměla být součástí výchovně vzdělávacího procesu na základních
školách.
S t r a n a | 303
Tabulka 10 Zkušenost s rodiči, kteří požadují výuku sexuální výchovy a
reprodukčního zdraví vyeliminovat ze ŠVP
Počet škol
Odpověď
n
%
Ano, opakovaně
1
0,7
Ano, ojediněle
38
26,6
Ne
104
72,7
Jiná varianta
0
0,0
Celkem
143
100
V závěru dotazníkového šetření byly položeny otázky vztahující se k
smysluplnosti vzdělávání žáků základních škol v oblasti podpory a výchovy
ke zdraví a jejímu možnému vlivu na snížení výskytu řady nemocí
vznikajících díky neadekvátnímu životnímu stylu, patologií vznikajících
díky rizikovému chování atp. Jak dokladují tabulky 11 a 12, většina ZŠ je
přesvědčena o významu edukace dětí v otázkách výchovy ke zdraví (94
%). Většina (70 %) je také přesvědčena, že toto vzdělávání může mít v
budoucnu celospolečenský dopad např. na snížení morbidity a mortality
na tzv. neinfekční epidemie, čímž by mohlo být naplněno několik
stěžejních
cílů
řady
preventivních
programů,
např.
Zdraví
21
(www.szu.cz).
Tabulka 11 Význam vzdělávání žáků v oblasti VkZ
Odpověď
Počet škol
n
%
Ano
135
94,4
Ne
0
0,0
Nedokáži posoudit
6
4,2
Nezodpovězeno
2
1,4
Celkem
143
100
S t r a n a | 304
Tabulka 12 Celospolečenský dopad vzdělávání žáků v oblasti VkZ (snížení
civilizačních chorob atp.)
Počet škol
Odpověď
n
%
Ano
101
70,6
Ne
8
5,6
Nedokáži posoudit
32
22,4
Nezodpovězeno
2
1,4
Celkem
143
100
O tom, zda s edukací pokračovat i u žáků středních škol je pak
přesvědčeno cca 60 % ředitelů ZŠ, zbývající většinou tuto skutečnost
nedokáží posoudit. Pravděpodobně se lze domnívat, že na středních
školách se objevuje v popředí nutnost vzdělávat v profilových vyučovacích
předmětech, méně pak v disciplínách všeobecného rozvoje.
Tabulka 13 Pokračování ve vzdělávání v oblasti VkZ i na SŠ
Počet škol
Odpověď
n
%
Ano
82
57,3
Ne
11
7,7
Nedokáži posoudit
48
33,6
Nezodpovězeno
2
1,4
Celkem
143
100
Závěr
Cílem výzkumu „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ v České
republice“ bylo zmapovat systém výuky Výchovy ke zdraví na základních
školách v ČR a její postavení ve Školních vzdělávacích programech.
Hlavním
cílem
tohoto
příspěvku
bylo
zanalyzovat
zejména
otázky
S t r a n a | 305
vztahující se k problematice výuky výchovy k sexuálně reprodukčnímu
zdraví.
Na základě výsledků výzkumu provedeného na 143 základních
školách v 7 krajích České republiky lze konstatovat, že:
 Většina ZŠ realizuje samostatný výukový předmět Výchova ke
zdraví.
 Přes 50 % škol uvádí vyšší hodinovou dotaci VkZ než je dáno RVP.
 Aprobovaní učitelé VkZ (RV) vyučují v 30 %.
 Téměř 100 % škol potvrzuje nutnost zachování témat výchovy k
sexuálně reprodukčnímu zdraví.
 Většina škol tuto tematiku vyučuje ve VkZ a VkZ a dalších
předmětech.
 Většina základních škol také neguje zkušenost s rodiči, kteří by
požadovali
eliminaci
těchto
témat
ze
Školního
vzdělávacího
programu.
 Pokud školy tuto zkušenost uvádějí, tak pouze v ojedinělých
případech.
 O významu vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví a zdravému
životnímu stylu je přesvědčeno 94 % zástupců základních škol.
S t r a n a | 306
Literatura:
HŘIVNOVÁ,
M.
Aktuální
požadavky
základních
škol
na
oborovou
připravenost učitelů ve výchově ke zdraví. In Aktuální požadavky
základních škol na oborovou skladbu učitelské přípravy. Sborník příspěvků
z pracovního semináře. Olomouc: Votobia, 2006, s. 53 – 56, ISBN 807220-285-5.
HŘIVNOVÁ, M. Realizace výuky Výchovy ke zdraví na ZŠ ve vybraných
krajích ČR s důrazem na oblast sexuální výchovy. In Moravský regionální
kongres k sexuální výchově, Safe II, Olomouc 2012. Recenzovaný sborník
referátů. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing, 2012, s. 22-30. ISBN 97880-904290-7-9
HŘIVNOVÁ, M., KOPECKÝ, M., MAJEROVÁ, J. Výchova ke zdraví v přípravě
učitelů sekundárního vzdělávání na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. In
Antropologicko-psychologické
aspekty
zdravého
životního
stylu
v olomouckém regionu. Recenzovaný sborník z mezinárodní vědecké
konference II. olomoucké dny antropologie a biologie Olomouc: Univerzita
Palackého, 2009,s. 13-19. ISBN 978-80-244-2454-5.
MACHOVÁ, J., HAMANOVÁ, J. Reprodukční zdraví v dospívání. Praha: H&H,
2002. ISBN 80-86022
ŠTĚRBOVÁ, D., RAŠKOVÁ, M., PROCHÁZKA, I., PROUZOVÁ, Z. Sexuální
výchova - multidisciplinární přístup: medicína, psychologie, pedagogika,
právo, demografie. Ostrava: Kovář Petr - CAT Publishing, 2012. 235 s.
ISBN 978-80-904290-5-5
ŠULOVÁ, L., FAIT, T., WEISS, P. Výchova k sexuálně reprodukčnímu
zdraví. Praha: Maxdorf, 2011. ISBN 978-80-7345-238-4
S t r a n a | 307
WEISS, P., ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha:
Portál, 2001. ISBN 80-7178-558-X.
Máte slovo s Michaelou Jílkovou - Sexuální výchova (27. 10. 2011). Cit.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-mjilkovou/211563230800034/video
Odborníci diskutovali v Senátu na téma Sexuální výchova na školách
(24.01.2012)
–
tisková
zpráva.
Cit.
http://www.senat.cz/zpravodajstvi/zprava.php?id=1035
www.msmt.cz
www.rvp.cz
www.szu.cz
www.mzcr.cz
Kontakt:
Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D.
Žižkovo nám. 5
774 00 Olomouc
Czech Repuplic
email: [email protected]
tel.: 00420 585 635 512
S t r a n a | 308
Drª. Joana Sousa (PT)
SEXUALITY EDUCATION IN PORTUGAL
Abstract:
Sex Education in Portugal was always a process well-marked by advances
and retreats, discussions, polemics and controversies. Since the sixties we
fought in a constant battle to achieve an adequate, consistent, and
effective formal sexuality education in schools. Sexuality Education is not
only a recognized sexual and reproductive right but is also a part of the
education process, which initiate doubtless in the beginning of our life as
human beings. Portuguese orientation for Sexuality Education includes
ethical values, main objectives, themes, methodologies and specific
orientation to implement Sexuality Education in the schools. However SE
it’s not a consistent practice in Portuguese schools yet, and the
monitorization and evaluation still fail.
Key Words:
Sexuality education in Portugal, sexual and reproductive health and rights,
aims on sexuality education, pedagogical material
A Sexual and Reproductive Rights Approach
We should never think about Sexuality Education without thinking
about the human rights, specifically in their Sexual and Reproductive
content. Without an appropriate Sexuality Education, we cannot be able to
guarantee these rights, we cannot work on the accomplishment of the
Millennium Goals, and we will be far from guarantee even all the human
rights for men and women in an equal way. Mainly, Sexual rights include
the right to information, education and knowledge related to sexuality; the
right to be free of discrimination, oppression, abuses and violence; the
right to be free of sexual problems (that are avoidable) and risks which
S t r a n a | 309
means, the right to sexual health, and the right to freely express and
decide about the behaviours and relationships that one wishes to be
involved or not involved. It is in this context that we must understand
sexuality education, as one of our sexual rights and also as the major
condition to fulfill the other important rights, assuming a holistic concept
of sexual health, and general health.
A brief History of Sexuality Education in Portugal
School sexuality education started in Portugal in the sixties when
progressive catholic priests decided to approach these issues in the
context of the Religious Education classes.
In the eighties, was approved the first law on sexuality education
(Law 3/84), however in practice, the activities in schools were held by
external elements such as APF members and some health professionals.
The involvement of teachers was rare. In the nineties, because of AIDS,
school sexuality education became part of the vertical programs of the
Ministry of Education (trough the PPES - Programme for Health Education
and Promotion, and the Health Promoters Schools National Network).
During these decades, despite a law that recognized Sexuality
Education as an important part of education and school competence,
sexuality education didn’t have an adequate treatment in the schools and
a legal regulation, however, regardless of the pilot experience done during
the late nineties ( in five Portuguese schools), in the year of 2000 was
published a document that defined the major guidelines that Sexuality
Education should consider, independently of the education agent evolved.
These guidelines established a group of items comprising Sexuality
Education agents, types, objectives, ethic values and implementation. In
this context, the parliament approved a new law (Law 120/99) and the
first Sexuality Education Guidelines (produced in the framework of this
pilot experience) were published in 2000 and disseminated in all the
S t r a n a | 310
Portuguese schools. Sexuality Education becomes like this, as part of the
language of the School system - not only of external elements to schools.
Teachers and schools start to be involved on Sexuality Education.
However, in the first year of the new century, this process was stopped by
a new conservative government.
After 2005 (with a socialist government and a left majority) new
progresses have been done through the existence of a Task Force on
Health Education and Sexuality education. During these years, thousands
of hours of teacher training were made, Parenting and youth clarification,
sensitization and counseling were done, but mostly by agents outside the
school (NGOs, Health department, youth and student associations among
others).
In 2009, with the approval of the Law 60/2009, sexuality education
becomes a mandatory matter on school programs and was integrated in
the health education program that comprises four areas: sexuality,
nutrition, drug abuse prevention and violence prevention, and defined
minimum issues and organizational rules for the implementation of
Sexuality Education, the constitution of work teams inside the school.
There is now a double context of school sexuality education – by one
hand, Sexuality Education is part of the health education, in the other
hand, Sexuality Education is part of citizenship education.
Sexuality education stills a polemic issue
Sexuality Education is about values, even in its more medical
approaches. Sexuality Education has to do with the moral education of
children and youth and, we live in a diverse society, and for a part of it,
namely the religious organizations, the expression of sexuality in children
and youth, continues to be denied, and abstinence is the central value on
sexuality to be promote. For them, talking about sex and sexuality is a
really dangerous thing and working on sexuality education is often
S t r a n a | 311
confused
with
inducing
sexual
experiences,
giving
too
much
or
inappropriate information, to teach who to make sex, or to contradict the
family values. These are some of the misconceptions that negatively affect
the perceptions about Sexuality Education and create a lot of limitations in
their adequate implementation.
In Portugal, as in other countries, sexuality education was always an
issue of public debates and controversies, well marked by advances and
retreats, political and social discussions and disagreements.
Sexuality Education has been supported by professionals, NGOS,
liberal politicians and decision makers, students' associations and parents’
confederation. For these agents, school is a very important setting to
promote healthy life styles, to avoid health problems ( like unintended and
teenage pregnancies, STD, but also drugs consume or obesity) and to
promote citizenship ( on equal rights, human rights and avoiding violence/
sexual violence and violence based on gender issues). However, in
addition, Sexuality Education has been attacked and often stopped by
conservative and religious groups and political forces. For these groups,
especially those more conservative and religious groups, only families and
not the schools have the right to moral education of their children. Among
these groups, sexuality should not be approached by the school. In this
context, many decision makers, school boards and teachers often feel
insecure and see Sexuality Education as a possible source of problems
avoiding it and trying to ignore her existence and importance. However,
excluding these most conservative groups, a big part of parents already
agree with the Sexuality Education in the school (especially in a
preventive approach) because they feel they are not able to do it, or feel
embarrassed, and also because they believe that young people really need
this kind of approach.
S t r a n a | 312
Sexuality Education Aims in Portugal
The Portuguese law and the guidelines that orient Sexuality
Education Intervention, define as Principal Aims:
 To value sexuality and affections in the context of personal
development, respecting the pluralism of conceptions that exists in
the Portuguese society;
 To develop skills that may promote safe and informed choices in the
field of sexuality;
 To reduce the negative consequences of the risky sexual behaviours,
such as unintended pregnancies and STIs;
 To strength the capacity of protection against all forms of sexual
abuses and exploitation;
 To promote the respect of the differences between people, namely
those in the field of sexual orientation;
 To promote a responsible and informed sexuality;
 To promote gender equity;
 To understand the scientific biological mechanisms of human
reproduction;
 To eliminate behaviours based on sexual discrimination, or sexual
and gender violence.
How is Sexuality Education organized in schools?
Duration: The time dedicated to Sexuality Education must be
adapted in each educational level and each school class, with the fulfilling
a minimum of 6 hours/year in the 1st and 2nd grades and a minimum of
12 hours/year in the 3rd and secondary grades.
Context: Sexuality Education classes are part of the Citizenship
Education (specifically in the three first levels), and must be distributed by
the several school subjects (in all grades, especially on Secondary grade)
S t r a n a | 313
or in not academic time, according to a plan that is produced and
approved. Some of the themes of Sexuality Education also make part of
occasional activities like seminars, expositions or film series. Sexuality
Education is part of a wider Health Education project which includes 4
areas – sexuality, nutrition, drugs prevention and violence prevention.
Each school must integrate a Sexuality Education project in its general
school educational project. Each school has to nominate a teacher with
specific training or experience and the necessary logistic conditions to
coordinates this Health Education programme. This teacher and the school
have to organize a work team with an adequate dimension, availability
and training for the implementation of this programme with each class
group and this team has to establish a Sexuality Education programme,
together with the coordinator, and will be nominated a responsible among
the class teachers.
The regulation of Sexuality Education also demands the organization
of a cabinet for information and guidance in each school (or schools
grouping), just as the establishment of the necessary partnerships with
the local health services and NGOs. Portuguese Schools must also, ensure
the training of their Sexuality Education teams and provide adequate
pedagogical materials.
Despite these adequate legal demands we know that these
processes are not being performed in a consistent and efficient way in all
the Portuguese Schools, however we have some evidences that a
considerable number of schools are implementing some actions and
activities and some schools have good experiences and good practices on
Sexuality Education Projects.
S t r a n a | 314
What was (and is) APF role along these years of implementation of
Sexuality Education in the schools?
Portuguese APF (Planned Parenthood Association) is a National NGO
with the mission of helping people to do free and responsible choices in
their sexual and reproductive life, with regional representation through
Regional offices (APF North, APF Lisbon, APF Center, APF Alentejo, APF
Algarve and APF Madeira), that guarantee for one side the central
cooperation with the legal and administration decision makers (trough the
advocacy and technical support) and for the other hand the proximity
work with the schools, teachers and local platforms or organizations (just
as parents associations, and social and health care centers). Portuguese
APF is also recognized as a major organization in the field of sexual and
reproductive health and rights and in the specific field of sexuality
Education and had a principle role in the evolution of Sexuality Education
in Portugal. In this context, Portuguese APF complies her mission and
main objectives on Sexuality Education through:
 Collaboration on the preparation of Sexuality Education Guidelines
(2000), and in different books and manuals about sexuality
education, as well as in different kind of papers and positions related
to Sexuality and sexuality education;
Sexuality Education Guidelines – 2000
S t r a n a | 315
 Providing different levels of consultation related with decision
making process due to Sexuality Education and with technical
support;
 Developing and implementing several certified types of Teachers
Training on Sexuality Education, values, citizenship, gender equality,
and project conception and implementation, along the country;
 Providing Technical support on Sexuality Education and adequate
pedagogical materials, to the elaboration of school projects and
activities;
 Creating and disseminating several types of pedagogical materials
and technical articles on Sexuality Education, as well as scientific
and technical publications and newsletters on sexuality and sexuality
education.
Sexuality Education Pedagogical Materials
Pedagogical Kits
Contraceptive Kits
Technical Publications
S t r a n a | 316
Brochures, leaflets and postcards
 Creating the Sexual and Reproductive Site on the World Wide Web,
with technical information on sexuality, sexual education, health and
sexual and reproductive rights, and on line resources and materials
on sexuality education (see www.apf.pt);
 Intervening on Sexuality Education with different publics within the
projects inside and outside school – During 5 years, APF had a
contract with the ministry of Education to develop a lot of activities
directed to young people (as direct public), teachers, parents and
other school personal (as strategic public) on Sexuality Education.
After this period, almost the affected schools had ongoing Sexual
Education activities or projects. APF still work directly with these
publics in the context of different projects running regionally (with
S t r a n a | 317
specific finance) and trough the cooperation with other NGO’s and
schools;
 Providing training and discussion initiatives like national and regional
seminars, meetings and interchanges on sexuality and sexuality
education;
 Creating a Youth Group on APF, to work on a peer education
approach;
 Offering specific services for young people, through the attendance
services on regional offices and other youth friendly spaces, and also
through mail and telephone (under the project “Sexuality on the
line” and trough regional offices contacts).
Sexuality Education of Portuguese Youth - Main conclusions
In the year of 2009, together with the Social Sciences Institute, APF
started an evaluation of the attitudes and behaviors of 2621 Portuguese
youth related to Sexuality and sexuality education as well as parents,
school and teachers’ importance and roles on sexuality education. This
study covered 2621 youth with 15 to 18 years hold, from 62 Portuguese
schools located along the national territory. Despite the limitations of this
kind of study, some important conclusions highlights: The results revealed
that girls and boys choose more frequently their peers to talk about
sexuality, in second place mothers, than boyfriends/girlfriends, teachers,
fathers and health professionals. Those participants that demonstrate
better Sexuality Education levels also reported better knowledge and skills
about sexuality, delayed Sexual Initiation, more positive and rewarding
experiences on Sex life, Adoption of preventive behaviors and a greater
ability to look for help when needed.
S t r a n a | 318
Conclusion
The
implementation
of
SE
in
Portugal
already
had
some
Achievements, like:
 Appropriate legislation on School Sexuality Education
 Elaboration and dissemination of the guidelines for SE
 The positive evaluation of the impact of SE
 Creation and dissemination of pedagogical materials for SE
 Teacher training on SE
However, there still a lot to do and to pursue:
 Sexuality Education is heavily dependent on political measures and
political changes;
 We are now in Portugal facing a severe Moment of austerity that is
bringing a lot of changes inside the schools and is producing in all
working classes a feeling of dissatisfaction and lack of motivation
and teachers are heavily affected for these measures;
 Sexuality remains a controversial theme what is not necessarily a
limitation, it is more a fact or a condition that determines the
implementation of sexuality education;
 Complex
autonomy
model
of
of
the
school
school
organization
in
the
which
recognizes
implementation
of
the
Sexuality
Education, that represents a threat to the effective implementation
of Sexuality Education, in a consistent way, even because if the
school administration thus not values the Sexuality Education, will
not invest in resources, even human resources (one of the teacher
complains is that they don’t have any time to work properly with
their students on Sexuality Education or other health themes
because they have an extensive program to fulfill);
 Absence of teacher training during their academic course – It still
not integrate the basic curriculum of the teachers, what is nowadays
S t r a n a | 319
inappropriate, considering the legislation and the orientations of the
implementation of Sexuality Education;
 Lack of research and difficult assessment and monitoring Sexuality
Education, due to the lack of time, the lack of money and the
specifications of the theme.
A
long
road
as
been
traveled,
many
achievements
were
accomplished; however a long way is still waiting for us. Despite the
favorable conditions to implement Sexuality Education, there still a set of
limitations that difficult or delay the process all the time. That’s the reason
why it still so important to keep going on the discussion, on the reflection
and on the creation of new methods, materials and work strategies.
The new school year as just began, well marked by a lot of austerity
measures (with retreat of finance support) and rationalization of human
and
material
resources
that
may
represent
a
retreat
of
the
implementation of school sexuality education. Fortunately, there are still a
lot of well intended and concerned teachers and schools teams that we
believe that will continue working in this field on behalf their students’
health and rights.
S t r a n a | 320
Bibliographies:
ASSOCIAÇÃO PARA O PLANEAMENTO DA FAMILIA, Kit’s Pedagógicos de
Educação Sexual 1º Ciclo, 2º Ciclo, 3º Ciclo e Secundário, Lisbon, APF,
2009
INTERNATIONAL PLANNED PARENTHOOD FEDERATION, Sexual rights: An
IPPF declaration, London, IPPF, 2008, 1-36
LOPES, NUNO, O próximo passo ou a hora de escolher o futuro, Educação
sexual em rede, nº6, Lisbon, APF, 2010, 4-20
MARQUES, ANTÓNIO; PRAZERES, VASCO; Educação sexual em meio
escolar – Linhas orientadoras, Lisbon, Ministry of Education, Ministry of
Health, APF, CANRNEPS, 2000
MATOS, INÊS, Considerações sobre um projeto de intervenção em saúde
sexual e reprodutiva, Educação sexual em rede, nº7, Lisbon, APF, 2011,
5-8
PACHECO, JOSÉ; GOMES, MANUEL; Educação sexual nas escolas-parecer,
Lisbon, National Councel of Education, 2005
VILAR, DUARTE, Novos contextos para a educação sexual, Educação
sexual em rede, nº4, Lisbon, APF, 2008, 1-3
VILAR, DUARTE; FERREIRA, PEDRO; DUARTE, SARA; A educação sexual
dos jovens portugueses, Educação sexual em rede, nº5, Lisbon, APF,
2009, 4-53
S t r a n a | 321
Contact:
Master Joana Sousa
Fonte de Boliqueime,110
8100 – 069 Boliqueime
APF Portugal
Portugal (PT)
[email protected]
00351289863300
S t r a n a | 322
PaedDr. Lenka Rovňanová (SK)
SEXUÁLNA VÝCHOVA V KONTEXTE ĽUDSKÝCH PRÁV - PRÍKLAD
DOBREJ PRAXE36
Abstract:
The paper presents details of an example of good practice in improving
the provision of sex education in primary and secondary schools in
Slovakia through the assumptions and results of the project "Sex
education in the context of human rights," which successfully conducted
Slovak Family Planning Association in the turn of 2011 / 2012th . The
project
emphasizes
the
importance
of
professional
and
personal
preparedness of teachers in the area of competence of equipment for the
successful implementation of school sex education from a holistic human
rights approach.
Key words:
sex education, good practice, human rights, teacher competencies,
problem areas in sex education
Už niekoľko rokov konštatujeme fakt, že problematická realizácia
systematickej a modernej sexuálnej výchovy (SXV) v našich školách,
podobne ako v českých (M. Rašková, 2008, M. Hřivnová, 2010) naďalej
pretrváva a očakávaný posun k jej modernejšej podobe, reflektujúci
potreby meniacej sa spoločnosti a konceptu detstva našich detí a mládeže
je
zatiaľ
nemožný.
Postoje
kompetentných
ministerských
zamestnancov/kýň sú nekompromisné. Podľa nich je SXV ako súčasť
výchovy k manželstvu a rodičovstvu spracovaná dostatočne a ani v
kontexte školskej reformy a deklarovaných problematických oblastí v
36
Príspevok je výstupom riešenia grantového projektu VEGA 2/0015/12:
životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k osobnej a spoločenskej
prospešnosti.
S t r a n a | 323
správaní sa detí a mládeže v slovenských školách v oblasti sexuality,
nevyžadujú žiadne oficiálne zmeny. Ani existujúce učebné osnovy výchovy
k manželstvu a rodičovstvu sa neaktualizujú, nereflektujú spoločenské
zmeny a s nimi súvisiace "novo vynárajúce sa potreby" (NPD) našich detí
a mládeže, na ktoré poukazujú autorky národnej prieskumnej štúdie (T.
Piovarčiová et al,
2010). Nereagujú ani
na odporúčania
Svetovej
zdravotníckej organizácie a UNESCO v tejto oblasti pre európsky región.
Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu poukazuje na slobodu škôl
pri tvorbe školských vzdelávacích programov, do obsahu ktorých môžu
školy zaradiť sexuálnu výchovu aj ako samostatný predmet s minimálnou
časovou dotáciou 0,5 hod/týždenne v rámci využívania voliteľných hodín z
rámcového
učebného
plánu
príslušného
Štátneho
vzdelávacieho
programu.
Takýto prístup však podľa nášho názoru neumožňuje komplexnú SXV
aspoň vo vymedzenom spoločnom obsahovom minime sprostredkovať
všetkým deťom, keďže nie je súčasťou štátneho vzdelávacieho programu.
Otázka - aké je spoločné minimum SXV? Odpoveď – v súčasnosti sa to
nedá definovať, pretože voľba obsahu SXV je učiteľovou/kinou voľbou a
každý/á z nich k tomu pristupuje vlastným spôsobom. Existujú aj takí,
ktorí SXV úplne ignorujú. Kritici spoločného minima SXV argumentujú
tým, že jeho existencia je nemožná kvôli hodnotovej rôznorodosti
žiakov/čok a ich rodičov. Napriek tomu pripúšťajú určité spoločné
minimum pre každé dieťa, aby bolo schopné vyhnúť sa
rizikám, ktoré
môže sexuálny život priniesť.
Z ľudsko-právneho hľadiska to vnímame ako problém. Východiskom
pre
tvorbu
našich
aktuálnych
štandardov
v
zmysle
spoločného
minimálneho obsahu by mali byť štandardy pre sexuálnu výchovu
spracované Federálnym centrom pre zdravotnú výchovu na úrovni
WHO/SZO a UNESCO (WHO Regional Office for Europe and BZgA, 2010).
Manuál poskytuje rámec pre tvorbu štandardov na národných úrovniach v
oblasti
sexuálnej
výchovy.
Rešpektovanie
jeho
odporúčaní
by
S t r a n a | 324
predstavovalo kompromis medzi náboženským presvedčením rodičov a
právom dieťaťa na informácie. Nezanedbateľným zdrojom informácií pri ich
tvorbe na Slovensku by mohli byť výsledky vyššie spomínanej národnej
prieskumnej štúdie o "novo vynárajúcich sa potrebách" detí a mládeže na
Slovensku. Tie sú definované ako „...skupiny voľne prepojených výziev,
príležitostí, udalostí, problémov a hrozieb, ktoré sa týkajú celkového
rozvoja detí, s ktorými sa však dnešné deti, ani deti v minulosti vo svojej
spoločnosti doteraz nestretli, prípadne, ak sa v minulosti aj vyskytovali,
ich výskyt sa výrazne zvýšil “ (Nico van Oudenhoven – R. Wazir, 2006, s.
33).
Týmto termínom teda označujeme situácie, príležitosti, problémy, javy
a trendy ovplyvňujúce život našich detí v posledných desiatich rokoch,
ktoré
nie
zaoberajúcej
sú
sa
súčasťou
pedagogickej
edukáciou
a ani
rodičia,
a psychologickej
pracovníci/čky
literatúry
odborných
inštitúcií, vrátane škôl, poskytujúcich deťom starostlivosť, ich často
nevedia identifikovať, ani na ne adekvátne reagovať. Chýbajú nástroje na
ich analýzu a adekvátnu reflexiu. U nás sa tejto téme cielene, v kontexte
výskumných zistení, nevenujeme, resp. ak áno, tak nesystematicky a
veľmi málo. Zároveň v monitorovacích metódach absentujú potrebné filtre
na zachytenie nových trendov v meniacom sa koncepte detstva našich
detí.
Autorky štúdie pri identifikácii NPD vychádzali z analýzy aktuálnej
situácie detí na Slovensku vo viacerých oblastiach, z ktorých vyberáme
hlavne nasledujúce tri: oblasť vnímania "inakosti" mládežou – v SR
stále pretrváva nedostatočná informovanosť o migrantoch, utečencoch,
ľudí bez domova; negatívne sú vnímaní Rómovia vo všetkých vekových a
vzdelanostných kategóriách, homosexualita a LGBT sú stále tabuizované a
oveľa významnejšie ako negatívne postoje k homosexualite, sa javí
absolútna neinformovanosť mladých ľudí o tejto téme. Ďalšou oblasťou
NPD, ktorá
si zasluhuje
zvýšenú
pozornosť sú problémy v oblasti
dodržiavania ľudských práv najzraniteľnejšej skupiny detí a mládeže –
S t r a n a | 325
znevýhodnené deti. Najhoršia situácia je u detí s kombináciou etnického
a
sociálneho
znevýhodnenia
(deti
z
marginalizovaných
rómskych
komunít). Samostatne identifikovanou oblasťou prieskumu bola oblasť
detských práv
– pravidelný
monitoring a hodnotenie
pokroku pri
implementácii Dohovoru o právach dieťaťa v súčasnosti plní Slovenské
národné stredisko pre ľudské práva
Zaujímavý pohľad
na uplatňovanie
a tiež verejný ochranca práv.
práv detí na Slovensku očami
dospievajúcich detí ponúka výskumná sonda P. Guráňa a J. Filadelfiovej
(2009), skúmajúca základné otázky detských práv, informovanosť o nich
a niektoré aspekty ich uplatňovania.
Výsledkami prieskumu a tiež reflexiami účastníkov/čok vzdelávacích
aktivít v rámci projektu opísaného nižšie boli najčastejšie pomenované
javy: malá angažovanosť rodičov pri výchove detí, nárast agresie - aj v
oblasti sexuality, príležitosti a ohrozenia IKT a vplyv médií (aj v podobe
sexualizovaného kybernásilia), nedostatočne efektívne spôsoby výchovy a
vyučovania
v škole
(aj
v
oblasti
absentujúcej
sexuálnej
výchovy),
príležitosti a problémy trávenia voľného času detí, tlak na výkon a
úspešnosť detí a negatívne dôsledky súčasného životného štýlu na zdravie
detí. Opakovane pomenovanými javmi sú nárast násilia a strach z neho
(objavuje sa sexualizované násilie medzi deťmi v školách), rozširovanie
závislostí, zmeny v štruktúre a živote rodiny, zviditeľnenie domáceho
násilia a potreba posilnenia výchovnej funkcie školy. Učitelia/ľky z praxe
deklarujú nedostatočné možnosti svojho ďalšieho vzdelávania v oblasti
rozvíjania a zdokonaľovania profesijných kompetencií v oblasti sexuálnej
výchovy.
V zhode s výsledkami štúdie pomenúvajú aj pedagogickí/é a
odborní/é zamestnanci/kyne škôl, školských a poradenských zariadení
mnoho spoločných problémových oblastí, z ktorých analyzujeme tie
zapadajúce do kontextu SXV:
S t r a n a | 326

Uplatňovanie Dohovoru o právach dieťaťa
V súvislosti s rovnosťou šancí sú jednoznačne diskriminované rómske deti,
deti zdravotne či sociálne znevýhodnené, deti z nefunkčných rodín a deti
žijúce v detských domovoch. Časté je šikanovanie, agresívne správanie sa
detí a ich vzájomné vylučovanie (ak sú iní). Hovoríme aj o strate súkromia
spočívajúcej v ľahkej dosiahnuteľnosti cez mobilný telefón. Súčasnosť je
charakteristická zvýšeným zverejňovaním prípadov násilia páchaného na
deťoch, ich zneužívania, týrania či zanedbávania. Pozitívnym faktom je
možnosť výberu školy, podpora a rešpektovanie názorov detí. V súvislosti
so školskou SXV by sme doplnili nedostatočné uplatňovanie práva detí na
informácie v tejto oblasti v súlade s medzinárodnými štandardami
WHO/SZO a medzinárodnými záväzkami SR.

Nevyvážený nárast sily dievčat
Súčasnosť je typická zvyšujúcim sa spoločenským uplatnením žien v
niektorých oblastiach pracovného a spoločenského života. D. Mc Guinness
(1985) poukázal na rozdiely v správaní sa chlapcov a dievčat v dôsledku
ich biologických daností a procesov socializácie na konci minulého storočia
s dopadom na ich úspešnosť či neúspešnosť v škole. Identifikujeme
a berieme na vedomie rozdiely v spôsoboch učenia sa chlapcov a dievčat,
ale v edukačnej praxi ich nerešpektujeme! Podobne aj rodové stereotypy,
ktoré sú podľa J. Cvikovej a J. Filadelfiovej (2008) i L. Nemcovej (2010)
stále upevňované v škole i v rodinnom tradičnom prostredí, kde absentuje
používanie
rodovo
citlivého
jazyka
a kde
sa
vedome
podporujú
stereotypné očakávania od chlapcov a dievčat. V dievčenskom správaní sa
objavujú negatívne prejavy - predčasné sexuálne aktivity, pitie, fajčenie,
trestná
činnosť,
agresivita,
organizovanie
sa
v
protispoločenských
skupinách. V zoznamovaní s chlapcami stúpa ich aktivita, módnemu
diktátu médií a tlaku na atraktívnosť podliehajú už v mladšom školskom
veku.
S t r a n a | 327

Prelínanie reality, virtuálnosti a nemožného
Hranice
medzi
virtuálnych
týmito
svetov
svetmi
sú
odtrhnutých
nejasné.
od
reality,
Technika
často
a
vytváranie
zaujímavejších
a bezpečnejších, prináša nedostatok osobnej komunikácie a osobných
skúseností, nedostatok pozitívnych realistických vzorov, nevhodné obsahy
a posolstvá. Tlak reklamy komplikuje dôležité rozhodnutia a zásadne
ovplyvňuje konceptualizáciu
hodnotových systémov. Sociálne siete
ponúkajú deťom únik z reality a vytváranie inej identity či viacerých
identít. Je ťažké hľadať odpovede na otázky, kto sú vhodné vzory, koho
nasledovať a obdivovať, kam smerovať svoj život v kontexte skreslenej
reality.

Sprístupňovanie nových oblastí
Súčasnosť poskytuje nadbytok nových informácií o svete, národoch,
ľuďoch, zvykoch a morálke priamo (skúsenosť z cestovania, stretávanie sa
s ľuďmi) i nepriamo (médiá). Multikulturalizmus je súčasťou nášho života.
Prejavovanie sexuality má mnoho otvorených, často v nevhodnom čase
a na nesprávnych miestach, podôb, v ktorých od malička prichádza
v rôznych posolstvách k našim deťom. Otvorenosť informácií o sexe v
médiách nie je ale vôbec vyvážená otvorenosťou v komunikácii o sexe
medzi deťmi a dospelými, ako v škole, tak v domácom prostredí! SXV a
výchova k zodpovednému rodičovstvu je nedostatočná, deti so sexom viac
a skôr experimentujú neovládajúc riziká, objavuje sa nový spôsob
sexualizovaného šikanovania a kyberšikanovania. V tejto súvislosti sú
jasné potreby, ale nejasné riešenia a nedostatočné politické odpovede.
A tak konštatujeme, že všadeprítomná sexualita pôsobí na každého (aj na
naše maloleté deti sledujúce televízne vysielanie alebo „četujúce na nete“)
a len málokto dokáže všadeprítomný sex v rôznych podobách filtrovať.
Ľudia na to reagujú rôzne: niektorí sa tešia, pretože na tom zarábajú, iní
to vychutnávajú, ďalší ignorujú, a sú aj takí, ktorí proti tomu bojujú. Do
akej kategórie zaradíme našich žiakov a žiačky? Zaujíma nás to vôbec? Ak
to s ich výchovou myslíme vážne, mali by sme hľadať odpovede a pokúsiť
S t r a n a | 328
sa ponúknuť im ich aj v kvalitnej a primeranej sexuálnej výchove. Zhodne
s E. Poliakovou
(2003), L. Nemcovou (2008), D. Markovou (2007), D.
Markovou a I. Lukšíkom (2010), L. Rovňanovou - I. Lukšíkom a Ľ.
Lukšíkovou et al (2007), M. Raškovou (2008) a ďalšími konštatujeme, že
to,
čo
sa
od
učiteľov/liek,
rodičov
a ostatných
odborníkov/čiek v praxi, očakáva, je pripravenosť,
kompetentných
otvorený prístup,
pomoc a podpora, optimálne profesijné i ľudské kompetencie a vôľa chcieť
pomôcť deťom a mladým ľuďom zakomponovať sexualitu do svojej
biografie ako hodnotu s výrazným etickým rozmerom.

Účinky globálneho životného štýlu
Medializácia, digitalizácia, prienik masovej kultúry a konzumný spôsob
života vyvolávajú potrebu hlbšej reflexie súčasnej situácie, uvedomenia si
lokálneho a globálneho. Súčasné deti nosia rovnaké značkové veci, jedia
tú istú stravu, počúvajú rovnakú hudbu, dokonca sa trápia rovnakým
spôsobom a sú zavalené vecami, pričom za najdôležitejšie pre svoj život
považujú jedlo, značkové oblečenie, mobil a peniaze. Práve mobilný
telefón sa stal najsilnejším nástrojom pretvárania života detí. Tie hľadajú
rôzne spôsoby získania peňazí, či legálne alebo nelegálne.

Účinky transformujúcej sa spoločnosti
Od roku 1989 prebieha nepretržitý proces zmien od makroúrovne po
mikroúroveň, ktoré najintenzívnejšie prežívajú práve deti. Objavujú sa
nové príležitosti a nové rozhodovanie o vlastnej budúcnosti. Na druhej
strane sa zvyšuje sociálna neistota rodičov, polarizuje sa spoločnosť. Deti
sa ocitajú častejšie v krízových situáciách a deklarujú potrebu podpory.
Vzniká potreba sociálnej prevencie a poradenstva, potreba rozdelenia
kompetencií medzi rodinou a štátom. Spoločnosť sa výrazne diverzifikuje
podľa
rôznych
kritérií.
Novým
spôsobom
sa
začína
pracovať
aj
s duchovným svetom. Objavuje sa potreba mať informácie o inakosti,
rešpektovať rôznorodosť, aj v oblasti sexuality! Hľadanie súladu medzi
prácou, kariérou a rodinou je často diskutovanou témou. Autorky štúdie
(2010, s. 46) uvádzajú fakt, že dnes prichádza nová generácia mladých
S t r a n a | 329
rodičov, uvedomujúcich si hodnotu rodiny, usilujúcich sa o vyváženejší
model života, ktorý by mohol priniesť pozitíva do fungovania rodín
a výchovy detí v nich.

Meniaci sa koncept detstva
Množstvo a rôznorodosť spomínaných zmien má dosah aj na zmenu
celkového konceptu detstva, v ktorom je socializačná a emočná funkcia
rodiny
nezastupiteľná.
Znížený
vplyv
tradičných
sprostredkovateľov
edukácie prináša nové problémy a potreby. Rodičovská výchova sa
liberalizuje
a do
našich
životov
čoraz
dôraznejšie
vstupujú
veľkou
rýchlosťou modernizované IKT, máme rôznorodé príležitosti učiť sa, ale
zároveň preťažujeme deti v rodine i v škole. Prehlbuje sa prienik sveta
dospelých do sveta detí. Tie sa málo pohybujú, majú problémy s držaním
tela, často sú oslobodené od povinnej telesnej výchovy. Mení sa život
v rodinách a to všetko ovplyvňuje citový život našich detí a ich ďalší vývin.
Deti sú viac informované, ale menej formované, chýba im reflektovanie
emocionálneho prežívania. V školách vzniká potreba zabezpečiť podporný
personál – odborných zamestnancov/kýň, z ktorých sú v školskej praxi
preferovanými
špeciálni/e
pedagógovia/gičky
a školskí/é
psychológovia/gičky.
Uvedené identifikované oblasti sa vzájomne prelínajú a ovplyvňujú,
pričom pri prieniku sa ich účinky zosilňujú. Výzvy, problémy, príležitosti
všetkých oblastí sa odzrkadľujú v meniacom sa koncepte súčasného
detstva, z ktorého k nám prichádza jasná výzva o tom, aby sme brali deti
a ich meniace sa potreby vážne! Aj v oblasti sexuality a SXV v rodine i v
škole.
Otázka SXV detí a mládeže nemôže byť otázkou ich slobodnej voľby,
na rozdiel od dospelých. Dieťa nemôže rozhodovať samo o tom, kedy a
akým spôsobom získa informácie o sexualite. Ideálne by bolo, keby túto
funkciu plnila primárne rodina v spolupráci so školou. Realita je však často
taká, že rodičia v rodine nevedia o sexualite vhodne hovoriť, bránia im v
tom hanblivosť či predsudky. Niektorí rodičia poučenie detí o sexualite
S t r a n a | 330
nepovažujú za potrebné vôbec (ani ich nikto nevzdelával a nechýba im
to), ďalší sa spoliehajú na školu, iní na cirkev. Výsledok je mačkopes rodina sa spolieha na školu, škola na rodinu a nikto v tejto oblasti nerobí
nič poriadne.
Učitelia/ľky v školách sú na tom so svojimi kompetenciami v oblasti
SXV (ako osobnostných tak aj odborných psychodidaktických) podobne
ako rodičia. SXV má iný obsah i charakter pri liberálnom učiteľovi/ke vo
väčších mestách, iný vo vidieckych školách so silne religiózne založeným
obyvateľstvom. Existujú školy, ktoré sa SXV cielene vyhýbajú a dúfame,
že je málo takých, v ktorých by žiakom/čkám odovzdávali nepravdivé
informácie, bludy a nezmysly týkajúce sa sexuality. V tomto smutnom
kontexte poteší fakt, že existujú školy, ktoré si potrebu systematickej SXV
uvedomujú. Často sú to školy špeciálne, školy s vysokým počtom detí z
marginalizovaných komunít a zo sociálne znevýhodneného prostredia, ale
aj tie, v ktorých sa s problémami súvisiacimi so sexualitou často
stretávajú počas výučby a nedokážu si s nimi kompetentne poradiť, alebo
také osvietené školy, ktoré považujú SXV za súčasť vzdelávacieho
programu ako prevecnie vzniku problémov a ako prostriedku rozvíjania
osobnosti žiakov/čok. Bez skúsených a dobre pripravených učiteľov/liek
nemôže byť žiadna SXV systematická a efektívna. Uvedomujeme si, že
SXV kladie na každého učiteľa/ku vysoké nároky. Predovšetkým štýl
výchovy a výučby, za ktorým sa skrýva spôsob prístupu ku žiakom/čkám,
ich chápanie výučby, ich pôsobenie na názory, postoje, ich reakcie na
negatívne
javy,
akceptácia
ich
prirodzenosti,
induktívna
disciplína,
nabádanie k spolupráci...atď. Často sa dostávajú do situácií, v ktorých
musia vyjadriť svoj názor, zaujať postoj, prijať konkrétne rozhodnutie.
Preto by mali byť v SXV vzdelaní/é všetci/ky pedagogickí/é a odborní/é
zamestnanci/kyne. Z didaktického hľadiska nie je rozhodujúca aprobácia,
ale ich schopnosť primerane hovoriť s deťmi a mladými ľuďmi o sexualite a
otázkami
s
ňou
súvisiacimi
-
didaktizovať
obsahy.
Predpoklady
S t r a n a | 331
učiteľov/liek pre SXV posudzujeme zhodne s E. Poliakovou (1996) v 4
rovinách:

Osobnostná – zbavenie sa predsudkov, mýtov, povier, stereotypov,
pozitívny vzťah ku sexualite, k vlastnému i opačnému pohlaviu, zmysel
pre
humor,
výborná
úroveň
sociálno-komunikačných
zručností,
dôveryhodnosť, prirodzená autorita, istota, vyrovnanosť, diskrétnosť;
takt,
citlivosť, dostatok
odvahy
hovoriť
o sexualite
bez
ostychu
a prirodzene.

Pedagogická – vedomosti a zručnosti v pedagogickej komunikácii,
psychológii,
psychodidaktike,
tvorivosť
a flexibilita
v didaktických
postupoch; získať a udržať si dôveru detí prirodzenou autoritou, zvoliť
vhodné stratégie, metódy; komunikácia s rodičmi, kolegami/gyňami a
odbornou komunitou.

Informačná – prístup k odborným informáciám, neustále vzdelávanie
sa.

Riadiaca – podpora riadiacich štruktúr od ministerstiev až po
konkrétne vedenia škôl a školských zariadení pre vytvorenie priestoru
pre realizáciu SXV v ich školských vzdelávacích programoch (ŠkVP).
Súhlasíme s D. Markovou v tom, že školská SXV ako jedna zo
"sociálnych interakcií, v ktorej sa uskutočňuje sexuálna socializácia, môže
prispieť k bohatšej sexualite/sexualitám a priateľskejšiemu zaobchádzaniu
s ňou/ nimi" (2007, s. 73). Zároveň, vo vzťahu k princípom a zásadám,
uvádza, že nie je možné poskytnúť ich úplný a vyčerpávajúci obraz, ale
určite
by
SXV
nemala
vychádzať
z
ideálov
a
ideológií,
ale
zo
sociosexuálnych faktov; nevychádzať zo sexuálnej skúsenosti prípadne
nevinnosti
chlapcov
a
dievčat,
umožňovať
chlapcom
a
dievčatám
autonómne sa rozhodovať o prijatí/neprijatí noriem v sexuálnej oblasti.
SXV by mala byť priateľská, otvorená a živá, vzťahová práca a efektívna
môže byť len vtedy, keď si získa dôveru mladých ľudí.
Na dôležitosť systematickej a dôslednej prípravy kompetentných
pedagógov/gičiek pre oblasť školskej SXV poukazuje L. Nemcová (2007),
S t r a n a | 332
uvádzajúc
ich
potrebu
hlavne
v
realizácii
rôznych
preventívnych
programov v školách (pôvodných i prevzatých). Zároveň analyzuje pozíciu
koordinátorov/riek výchovy k manželstvu a rodičovstvu, ktorí/é by mali
byť kompetentní/é a zároveň zodpovední/é za plánovanie, realizáciu a
následnú evalváciu aktivít SXV v konkrétnej škole či školskom zariadení.
Podľa autorky "jeho hlavnou náplňou by mala byť okrem priameho
edukačného pôsobenia aj spolupráca so všetkými zainteresovanými pedagógmi, rodičmi, inými odborníkmi. Mal by byť lídrom celého kolektívu,
ktorý
v
škole
môže
realizovať
VMR,
súčasne
môže
plniť
funkciu
poradenskú a konzultačnú" ( 2007, s. 77).
V súčasnosti sa vo výchove a vzdelávaní zdôrazňuje kompetenčný
prístup (competence-based-education). V tejto súvislosti považujeme za
dôležité taxatívne pomenovať oblasti tzv. "kľúčových kompetencií" aj pre
učiteľa/ku SXV. Prikláňame sa k ich vymedzeniu podľa J. Vernarcovej
(2011), ktorá uvádza sedem oblastí kľúčových kompetencií. Zároveň ich
charakterizuje v kontexte SXV s prienikom jej princípov. Za výrazný
problém v zavádzaní SXV do škôl považuje stále prevládajúci autoritatívny
štýl práce a komunikácie pedagógov/gičiek so žiakmi/čkami, ktorý je
objektívnou prekážkou uplatňovania efektívnych aktivizujúcich metód i
foriem v SXV. Zdôrazňuje zodpovednosť učiteľov/liek a za jej základný
znak považuje "vnútornú slobodu voči akýmkoľvek sexuálnym otázkam.
Táto sloboda spôsobuje, že človek dokáže otvorene a slobodne hovoriť o
problémoch ľudskej pohlavnosti, dokáže intuitívne vycítiť citlivosť žiakov.
Nesloboda v sexuálnej oblasti sa na jednej strane prejavuje strachom,
obavami, nezdravým pocitom viny, na druhej strane nezrelým záujmom a
fascináciou ľudskou sexualitou" (2011, s. 58).
Mnohí
odborníci/čky
psychológov/gičiek,
sociálnych
z
radov
učiteľov/liek,
pedagógov/gičiek,
školských
gynekológov/gičiek,
vedeckých pracovníkov/čiek poukazujú na zmeny v životných štýloch ľudí,
na ich rozmanitosť, na rozdielne vnímanie sexuality, sexuálnej morálky,
na variabilitu súčasných partnerskych vzťahov, na rozdielnosť vnímania
S t r a n a | 333
sexuality v kontexte širších hodnotových zmien. Namieste je preto otázka:
je vari nevhodné zaoberať sa sexualitou aj vo výchove a vzdelávaní?
Naozaj si niekto myslí, že ak nebudeme so žiakmi/čkami o sexualite
hovoriť, že ich oblúkom obíde? Čo je na sexualite zlé – dobré, prirodzené
– neprirodzené, vhodné – nevhodné? Podľa D. Markovej sa odpovede na
tieto otázky dozvedáme od spoločnosti, v ktorej žijeme a v ktorej sme
socializovaní/é. Tak aj v oblasti sexuality, ktorá "sa zdá byť niečím
prirodzeným, sú podstatné morálne, kultúrne, náboženské, ekonomické,
politické, historické a iné kontexty, v rámci ktorých je konštruovaná"
(2012, s. 6 ) .
Modernizácia spoločnosti prináša so sebou aj odstránenie doposiaľ
samozrejmých noriem v oblasti sexuality (zmeny tradičných rodových
rolových
vzorov,
koncept
sexuality
oslobodenej
od
reprodukcie,
manželstva...), ale ako akcentuje D. Marková (2012, s. 215), sexualitu
nemôžeme analyzovať izolovane, mimo hospodárskych, politických a
kultúrnych kontextov, pretože je medzi nimi ukotvená a nemôže uniknúť
svojej väzbe na kultúrne súvislosti. Autorka v závere výstižne z hľadiska
sexuálnej morálky odkazuje všetkým nezapadajúcim do prípustných
označení, tradičných kategórií alebo schválených nálepiek, aktuálnu výzvu
v tom zmysle, že nemajú mať pocit viny zo svojej inakosti, lebo nie sú
vinní, ale postmoderní/é (2012, s. 216).
V
mnohých
školách
často
chýba
podpora
vedenia
školy,
kolegov/gýň, možností vzdelávať sa v tejto oblasti v rámci kontinuálneho
kreditového
vzdelávania
(chýba
ponuka
kvalitného
vzdelávacieho
programu). Vyššie uvedené fakty privádzajú mimovládne organizácie k
dobrovoľníckym aktivitám v oblasti SXV, ktorými saturujú potreby našich
základných a stredných škôl a školských zariadení. V týchto aktivitách má
dobré skúsenosti a býva často oslovovanou práve Spoločnosť pre
plánované
rodičovstvo
spolupracovníci/čky
z
(www.rodicovstvo.sk).
radov
vysokoškolských
Jej
aktívni/e
pedagógov/gičiek,
psychológov/gičiek sa v praxi stretávajú s konkrétnymi riaditeľmi/ľkami,
S t r a n a | 334
učiteľmi/ľkami či odbornými zamestnancami/kyňami žiadajúcimi o pomoc
v oblasti SXV, a tak sa ocitajú často v úlohe "hasičov" (nie vždy majú
spätnú väzbu o tom, či úspešných). Uprednostnili by úlohu preventistov,
lebo sú presvedčení, že prevencia je lepšia ako intervencia. Nevnucujú
svoj program, školy sa ozývajú dobrovoľne. Definujú svoje potreby,
konfrontujú ich s ponukou a možnosťami a výsledkom je realizácia
vzdelávania pre učiteľov/ky alebo skupiny žiakov/čok. Je len na konkrétnej
škole, jej vedení, žiakoch/čkách, ich rodičoch a učiteľoch/ľkách, odborných
zamestnancoch/kyniach,
ich
definovaných
potrebách
a
cieľoch
vymedzujúcich otázky – aj vo vzťahu k SXV: čo – obsah, koho – cieľové
skupiny, prečo – zmysel, hodnoty, ciele, ako – stratégie a metódy, kedy –
vek a dĺžka vzdelávania, za akých podmienok – organizácia, legislatívny
rámec, riadenie a s akým efektom vzdelávať?
Organizácia Spoločnosť pre plánované rodičovstvo realizuje v rámci
dobrovoľníckych aktivít vzdelávanie žiakov/čok a ich učiteľov/liek priamo v
školách
či
školských
zariadeniach.
Množstvo
požiadaviek
a
vyššie
identifikovaných potrieb viedlo organizáciu k vypracovaniu a realizácii
projektu "Sexuálna výchova v kontexte ľudských práv" finančne
podporeného Úradom vlády v rámci výzvy Podpora a ochrana ľudských
práv a slobôd na prelome rokov 2011/2012. Jeho úspešnú realizáciu
považujeme za príklad veľmi dobrej praxe. Projekt bol cieľovo orientovaný
na zlepšenie
úrovne
poskytovania
SXV na
Slovensku v súlade
s
medzinárodnými záväzkami SR v ľudsko-právnej oblasti a holistickým
ľudsko-právnym prístupom, ale hlavne s odporúčaniami Komisie OSN pre
postavenie žien a v oblasti sexuálnych a reprodukčných práv, prevencie
rizikového
sexuálneho
správania
a
odstraňovania
stereotypov
a
predsudkov. Užitočným sprievodcom v tomto procese môže byť stručný
sprievodca sexuálnou výchovou v kontexte ľudských práv (L. Rovňanová,
K. Glosová, I. Lukšík, 2012), ktorý vznikol v rámci spomínaného projektu.
Filozofia projektu spočívala v uznaní, ochrane, podpore a výchove detí a
mládeže
k
ľudským
právam:
právo
na
objektívne
a
neskreslené
S t r a n a | 335
informácie; na prístup k službám reprodukčného zdravia; na zvolenie si
vierovyznania; orientácia na rodovú rovnosť, akceptáciu rozmanitosti a
proti
zneužívaniu
a
násiliu...atď.
Všetky
aktivity
smerovali
k
presadzovaniu, podpore a ochrane základných ľudských práv a slobôd,
výchovy a vzdelávania k ľudským právam, práv osôb so zdravotným
postihnutím, práv iných zraniteľných skupín a rodovej rovnosti v kontexte
poskytovania
sexuálnej
inštitucionalizovanej
Slovensku.
výchovy
forme
Cieľovou
v
(SXV)
základných
skupinou
boli
a
a
vzdelávania
stredných
pedagogickí/é
školách
a
v
na
odborní/é
zamestnanci/kyne ZŠ a SŠ z rôznych regiónov Slovenska. Vzdelávacie
aktivity (spolu 14 - viď abuľka T1) sa realizovali priamou kontaktnou
formou celodenného (ak to dovoľovali podmienky, aj dvojdenného)
vzdelávacieho tréningu priamo v školách alebo v priestoroch Metodickopedagogických centier v rôznych regiónoch Slovenska.
Tabuľka T1: Prehľad o realizovaných vzdelávacích podujatiach v rôznych
lokalitách SR s uvedením počtu účastníkov/čok
Tréningy - vzdelávacie podujatia
p.č.
dátum
1
2
2.12.2011
19.12.2011
3
4
5
6
4.1.2012
12.
13.1.2012
1.2.2012
10.2.2012
7
8
10.2.2012
20.2.2012
9
1.3.2012
10
2.3.2012
11
5.3.212
12
6.3.2012
13
9.3.2012
14
13.3.2012
Spolu
miesto
počet
účastníkov/čok
požiadavky od účastníkov/čok
Šumiac
Žiar
nad
Hronom
Zvolen, I. ZŠ
- Kežmarok
15
18
vzdelávať deti - rómske
vzdelávať deti
16
21
vzdelávať deti
vzdelávať deti
Kremnica
Banská
Bystrica
Bratislava
Zvolen, špec.
ZŠ
Zvolen,
CPPPaP
Trnava 1
Detva
Nitra 1
Trnava 2
Nitra 2
26
20
vzdelávať deti so ŠVVP
vzdelávať deti všetkých ročníkov
14
25
vzdelávať deti priamo v škole
didaktiku SXV pre deti so ŠVVP
20
vzdelávať deti, školské programy
13
27
13
12
13
253
vzdelávať
vzdelávať
vzdelávať
vzdelávať
vzdelávať
deti
deti, rodičov, učiteľov
aj odb. zamestnancov
deti priamo v škole
deti priamo v škole
S t r a n a | 336
Predstavenie projektu na Konferencii o sexualite, sexuálnom a
reprodukčnom zdraví a sexuálnej výchove v kontexte ľudských práv (19.
– 20. 10. 2011) v Banskej Bystrici a zverejnené informácie o ňom na
webovej stránke prijímateľa - Spoločnosti pre plánované rodičovstvo
(SPR) vyvolalo veľký záujem o účasť na vzdelávacích podujatiach nielen
jednotlivcov/kýň z rôznych častí Slovenska, ale aj celých pedagogických
kolektívov. O záujme svedčí aj zvýšený záujem o web stránku organizácie
v časti sexuálna výchova. Ďalším
záujem
o realizáciu
žiakov/čky
pozitívnym faktom bol prejavený
konkrétnych
v školách
vzdelávacích
a školských
podujatí
zariadeniach
priamo
pre
deklarovaných
na
tréningoch učiteľov/liek. Účastníci/čky oceňovali možnosť zúčastniť sa
vzdelávacích tréningov, hoci za to nezískali žiadne kredity do svojho
priebežného kariérového hodnotenia (vzdelávacie aktivity v rámci projektu
neboli
akreditované).
To
je
ďalší
pozitívny
fakt
potvrdzujúci
opodstatnenosť realizácie projektu a jeho prínosu pre zlepšenie úrovne
poskytovania sexuálnej výchovy v našich školách. Bohužiaľ, nebolo možné
kvôli vysokému počtu záujemcov/kýň jednotlivcov i škôl a školských
zariadení a obmedzeným zdrojom v rozpočte projektu vyhovieť všetkým,
ktorí prejavili o účasť na vzdelávaní.
Autori/ky a realizátori/ky projektu si uvedomujú,
že jeden časovo
obmedzený projekt môže ovplyvniť situáciu v poskytovaní sexuálnej
výchovy len čiastočne, v obmedzenom meradle. Celá situácia v kontexte
poskytovania
sexuálnej
výchovy
v slovenskom
školstve
vyžaduje
systematické odborné riešenie zo strany kompetentných orgánov –
v tomto prípade príslušných ministerstiev, Štátneho pedagogického ústavu
a jednotlivých škôl a školských zariadení.
Realizácia aktivít v uvedenom projekte opätovne pripomenula aj cez
médiá (televízne reportáže z konferencie a vzdelávacích podujatí), že
problematika poskytovania SXV je stále aktuálna a jej neriešenie prispieva
k prehlbovaniu
rôznych
výchovných
problémov
a výskytu
sociálno-
patologických javov v čoraz mladších vekových skupinách detí a mládeže.
S t r a n a | 337
Napriek tomu koordinátorky projektu považujú za jeho dôležitý výsledok
zahájenie procesov aktívnej spolupráce so zástupcami zriaďovateľov škôl
a školských zariadení na úrovni miest a obcí SR
školami
a školskými
zariadeniami
v snahe
i priamo s konkrétnymi
uspokojiť
ich
požiadavky
súvisiace s tvorbou školských vzdelávacích programov a možnosťami
implementácie sexuálnej výchovy do ich učebných plánov v kontexte
platnej školskej legislatívy.
Účastníci/čky projektu vyjadrili v spätnoväzbovom dotazníku okrem
svojho hodnotenia aj svoje požiadavky k potrebe ďalšieho vzdelávania v
jednotlivých tematických oblastiach, ktoré sme zoradili podľa deklarovanej
dôležitosti od najdôležitejšej k najmenej dôležitej téme. O posledných
štyroch témach mali najmenej vedomostí a považovali ich zároveň za
najmenej dôležité. Práve tieto témy však vyvolávali najostrejšie diskusie.
Na
problematiku
rodových
stereotypov,
rodovo
citlivej
výchovy
a
sexuálnych a reprodukčných práv boli najmenej citliví/é v kontexte
školskej sexuálnej výchovy. Uvádzame zoradené témy podľa vyjadrenej
dôležitosti:

Didaktika sexuálnej výchovy k jednotlivých témam.

Dospievanie - fyzické a psychické zmeny.

Priateľstvo, zamilovanosť, láska, vývin vzťahov, slovník, postoje a
hodnoty.

Anatómia a fyziológia pohlavných orgánov.

Vnímanie ľudskej sexuality v kontexte prevencie rizikového správania
(predčasná
sexualita,
návykové
látky
a
ich
vplyv
na
sexuálne
správanie, zdravie; šikanovanie).

Plánovanie rodičovstva a antikoncepcia. Informované rozhodnutia.

Tehotenstvo, pôrod, starostlivosť o dieťa - zodpovedné rodičovstvo.

Sexuálne prenosné infekcie, prevencia HIV / AIDS a bezpečné sexuálne
správanie.

Ochrana pred sexuálnym násilím, zneužívaním.

Sexuálna orientácia, LGBT.
S t r a n a | 338

Rodové stereotypy v škole a rodovo citlivá výchova.

Sexuálne a reprodukčné zdravie a práva.
V našej spoločnosti je sexualita stále častým terčom moralizovania
bez reflexie jej variability a zmien a akceptácie poznatkov sociálnych vied
v jej vedeckom skúmaní. Súhlasíme s D. Markovou (2012) v tom, že na
Slovensku chýbajú súhrnné dáta, mapujúce problematiku sexuality a
partnerských vzťahov z morálneho hľadiska na vedeckej úrovni zvlášť v
sociálnych súvislostiach.
Zároveň chýba výskum identifikujúci názory a potreby rodičov,
pedagógov/gičiek, odborných zamestancov/kýň a žiakov/čok v oblasti
SXV. Spomínaná Národná správa z prieskumnej štúdie o NPD je spolu s
monografiou D. Markovej (2012), "svetielkom v opísanej tme", prinášajúc
dosiaľ
absentujúcu
deskripciu
vybraných
vedeckých
poznatkov
na
teoretickej úrovni v ich prepojení na aktuálne výskumné dáta v sledovanej
oblasti v slovenských podmienkach. Považujeme ich za významné a
užitočné informačné zdroje pre všetkých/y, ktorí/é to so SXV myslia vážne
a zodpovedne. A v reálnej praxi sa, našťastie, aj s takými stretávame.
Učiteľ/ka je
v školskej SXV rozhodujúci/a! Výsledky
realizovaného
projektu tieto konštatovania tiež podporujú.
Vo svojom úsilí vychádzame z presvedčenia, že každé dieťa, mladý
človek by si mali byť vedomí svojich základných ľudských práv, aby mohli
robiť informované rozhodnutia vďaka ktorým dokážu viesť plnohodnotný a
zmysluplný život. Poznanie a dodržiavanie ľudských a reprodukčných práv
prispieva k tomu, aby sa mladí ľudia mohli cítiť spokojne a uvoľnene vo
svojom vlastnom tele, vedeli rozpoznať, kedy ich práva nie sú dodržiavané
a dokázali fungovať v spokojných a šťastných vzťahoch, robiť informované
rozhodnutia týkajúce sa aj ich aktívneho sexuálneho života. K tomu by
mala prispievať aj kvalitná a systematická školská sexuálna výchova.
S t r a n a | 339
Literatúra:
CVIKOVÁ, J – FILADELFIOVÁ, J. 2008. Rodový pohľad na školstvo.
Dunajská Streda: Aspekt, Valeur, 2008.
GURÁŇ, P. – FILADELFIOVÁ, J. 2009. Deti o svojich právach – Slovensko
2009. Záverečná správa z výskumu. Bratislava: Slovenský výbor pre
UNICEF, 2009.
HŘIVNOVÁ, M. et al. 2010. Stěžejší aspekty výchovy ke zdraví. Olomouc:
UP, 2010. ISBN 978–80 –244–2503–0.
LUKŠÍK, I. - MARKOVÁ, D. 2010. Analysis of the Slovak Discourses of Sex
Education Inspired by Michel Foucault. In: Human Affairs, Vol. 20, No. 1,
p. 9-22. ISSN 1210-3055.
diverzity
a variability.
Bratislava:
Regent,
2007.
ISBN 978–80–88904–59–5.
MARKOVÁ,
D.
2012.
O
sexualite,
sexuálnej
morálke
a
súčasných
partnerskych vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012. ISBN 978-80-89148-76-9.
MARKOVÁ, D., LUKŠÍK, I. 2010. Edukacja sexualna na Slowacji. In:
Kwartalnik pedagogiczny. Zeszyt tematyczny. Pedagogika seksualna, roč.
2, č. 216, s. 121-145. ISSN 0023-5938.
MC GUINNESS, D. 1985. When Chlidren Don´t Learn. New York: Bassic
Book, 1985.
S t r a n a | 340
NEMCOVÁ,
L.
2010.
transformácie
Rodové
spoločnosti.
správanie
In
súčasných
Slovenská
rodín
rodina
v
v
období
kontexte
transformačných premien. Banská Bystrica: PF UMB, 2010. s.125 - 149.
ISBN 978-80-557-0034-2.
NEMCOVÁ, L. 2007. Výchova k manželstvu a rodičovstvu v škole. Banská
Bystrica: PF UMB, 2007. 100 s. ISBN 978–80-8083-569-9.
OUDENHOVEN van, N. – WAZIR, R. 2006. Newly Emerging Needs of
Children. An Exploration. Antwerp: Garant, 2006.
POLIAKOVÁ,
E.
1996.
Výchova
k manželstvu,
rodičovstvu
a etike
intímnych vzťahov. Nitra: Slovdidac, 1996. ISBN 80–80413–92–4.
POLIAKOVÁ, E. 2003. Vývoj sexuálnej výchovy na Slovensku. In BIANCHI,
G. (Ed.): Upgrade pre sexuálnu výchovu. Bratislava: VEDA - KVSBK SAV,
2003. ISBN 80–224–0783–6, s. 11 – 20.
PIOVARČIOVÁ, T. – HALAŠOVÁ, D. – MIHÁLIKOVÁ, J. – BAGALOVÁ, Ľ. –
GOGOLOVÁ, D. 2010. Novo vynárajúce sa potreby detí na Slovensku.
Prieskumná štúdia. 1. vyd. Bratislava: IUVENTA, 2010. 61 s. ISBN 97880-8072-102-2.
RAŠKOVÁ, M. 2008. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu
pedagogické teorie a praxe v české primární škole.
1. vyd. Olomouc :
Univerzita Palackého, 2008. 190 s. ISBN 978–80–244–2077–6.
ROVŇANOVÁ, L. 2011. Sexuálna výchova v kontexte školskej reformy. In
19. Celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Pardubice
2011: Sborník referátů. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální
výchovu v Praze.
S t r a n a | 341
ROVŇANOVÁ, L. – LUKŠÍK, I. - LUKŠÍKOVÁ, Ľ.2007. Metodická príručka
pre sexuálnu výchovu na druhom stupni ZŠ. 1. vyd. Bratislava : Okat Plus
pre SPR, 2007. 154 s. ISBN 978–80–88720–10–2.
ROVŇANOVÁ, L. – GLOSOVÁ, K. – LUKŠÍK, I. 2012. Sexuálna výchova v
kontexte
ľudských
práv.
Stručný
sprievodca.
1.
vyd.
Bratislava:
Spoločnosť pre plánované rodičovstvo, 2012. 99 s. ISBN 978–80–970902–
2–7.
VERNARCOVÁ, J. 2011. Sexuálna výchova. Nitra: UKF, 2011. 84 s.
ISBN 80-8050-787-2.
WHO Regional Office for Europe and BZgA. 2010. Standards for Sexuality
Education in Europe. A Framework for policy makers, educational and
health authorities and specialists. The 1st Edition. Cologna: Federal Centre
for Health Education, 2010. ISBN 978–3–937707–82–2.
www.rodicovstvo.sk
http://rodicovstvo.wordpress.com/2011/02/28/sexualna-vychova-naskolach-%E2%80%93-zjednotit-ci-nie/
Kontakt:
PaedDr. Lenka Rovňanová
Katedra pedagogiky
Pedagogická fakulta UMB
Ružová 13, 974 11 Banská Bystrica
[email protected]
+421 48 446 4755
S t r a n a | 342
PhDr. Jana Vernarcová, PhD. (SK)
RODOVOSŤ A SEXUALITA V ŠKOLE
Abstract:
Contribution deals with the issue of gender, gender sensitive school
environment and points to the areas where gender stereotypes occur. We
offer the results of our school-based educational programme of sex
education realised at primary and secondary schools within one school
term. According to our results there is no statistical significant evidence in
the changes in gender identity in experimental group. The paper as well
provides the results of some studies conducted in mentioned area.
Key words:
sexuality, gender, sex education, adolescents
Úvod
Podľa výskumov domácich i zahraničných autoriek / autorov je pri
snahe o vytvorenie rodovo citlivého a spravodlivého
prostredia v škole
potrebné uskutočniť viacero nevyhnutných zmien.
Ako najdôležitejší
nositelia rodovosti
v edukačnom prostredí sú popri štátnej
politike predovšetkým samotné/ -í učiteľky / učitelia.
rodovej
rovnosti
sa
explicitne
v štátnom
a školskej
Problematika
vzdelávacom
programe
neobjavuje a jej prítomnosť v školských vzdelávacích programoch je teda
otázna. Pri možnostiach, ochote a odbornosti
učiteliek / učiteľov je
priestor pre rodové témy napr. pri samostatných predmetoch Sexuálna
výchova
/
Výchova
k manželstvu
a rodičovstvu,
nepovinných
alebo
voliteľných predmetoch, v rámci triednických hodín, v rámci prierezových
tém. Otázkou tiež zostáva, do akej miery je možné od učiteliek / učiteliek
očakávať či požadovať implementáciu rodovej rovnosti v prípade, že škola
ako systém túto koncepciu nemôže alebo nechce naplniť.
S t r a n a | 343
Rodovosť v škole
„Sediac v tej istej triede, čítajúc tie isté knihy, počúvajúc toho istého
učiteľa
/
učiteľku,
chlapci
a dievčatá
dostávajú
odlišné
vzdelanie.“
(Sadker, 1994).
Škola prispieva k rozvoju rodovej roly žiakov/čok. Treba však
poukázať na to, že do školy už prichádzajú žiaci a žiačky s určitou
„rodovou výbavou“. Podľa A. Giddensa (2001, s. 116) si deti vo veku,
kedy idú do školy, už dobre uvedomujú rozdiely medzi rolou chlapca a
dievčaťa.
V skutočnosti pri nástupe do školy vykazujú dievčatá rovnaké alebo
lepšie výsledky v takmer všetkých skúmaných oblastiach, avšak do chvíle,
kedy končia strednú školu, výrazne zaostávajú (Sadker, 1994). Oblasti,
v ktorých učiteľky / učitelia interagujú s dievčatami a chlapcami odlišne sú
nasledovné: učiteľky / učitelia ohlasujú chlapcov častejšie ako dievčatá,
dávajú chlapcom viac času na premyslenie odpovede, oveľa častejšie ich
podporujú
pri
odpovediach
ako
dievčatá
a dávajú
im
viac
tzv.
nápovedných otázok, pri súťaživých úlohách sú často triedy rozdeľované
na chlapcov a dievčatá. Bailey (1992) uvádza, že dievčatá dostávajú od
učiteľov / učiteliek menej pozornosti ako chlapci a aj tá je väčšinou
negatívna.
Podľa nového školského zákona (v platnosti od 1.9.2008) sa
výchova a vzdelávanie uskutočňuje podľa štátnych a školských výchovnovzdelávacích
programov.
Hoci
v štátnych
výchovno-vzdelávacích
programoch sa zmieňuje princíp „rovnosti muža a ženy“, problematika
rodovej rovnosti sa už v školských výchovno-vzdelávacích programoch
explicitne
neobjavuje.
Pre
základné
školy
je
štátnym
vzdelávacím
programom vymedzených 7 tém ( ktoré by mali byť zahrnuté vo všetkých
vzdelávacích oblastiach a vyučovacích predmetoch),
priestor pre rodové
témy je vytvorený len pri téme „ Osobnostný a sociálny rozvoj“. Aj to za
predpokladu,
že
vedenie
školy
a pedagogickí/é
zamestnanci/
S t r a n a | 344
zamestnankyne budú disponovať ochotou, ale hlavne kompetenciou sa
tejto téme venovať.
Štúdia Reaya (Reay, 2001) ukazuje,
ako k socializácii dievčat
dochádza tým, že sa toleruje, resp. vyžaduje odlišné správanie chlapcov
a dievčat. Asertívne správanie dievčat je vnímané ako rušivé a dievčatá sú
tak videné dospelými negatívne. Kým „nevychovanosť“ dievčat sa vníma
ako nedostatok, u chlapcov je to „túžba presadiť sa“. Keď sa chlapcom
posmieva pre „plač ako dievča“ znamená to naše vyjadrenie, že byť
dievčaťom je horšie ako byť chlapcom.
Rodové
stereotypy plnia funkciu udržiavania hierarchického
–
nerovného vzťahu medzi mužmi a ženami (Marková, 2012, 2007). Medzi
rodové stereotypy, ktoré majú učiteľky a učitelia o chlapcoch a dievčatách
Vágnerová (2001, s. 250) zaraďuje tieto stereotypy: „...pre chlapcov je
typická tendencia k asertivite, resp. až k agresivite, k nepokoju,
impulzívnosti,
nepozornosti
„...konformnosť,
poslušnosť
a
lajdáctvu.“
a
schopnosť
Od
dievčat
prispôsobenia,
sa
očakáva
pracovitosť,
svedomitosť a spoľahlivosť.“ Môžeme teda povedať, že rozdielne prejavy
žiakov a žiačok sú dôsledkom odlišného socializačného pôsobenia školy. Aj
učiteľky a učitelia sú príslušníčkami/kmi určitej spoločnosti a tak typické
názory o rozdielnosti v správaní a schopnostiach chlapcov a dievčat a
stereotypy odlišných rol žiakov a žiačok typické pre spoločnosť prevezmú.
Tak sa vytvoria „...rozdiely v očakávaní a v požiadavkách na žiakov
rôzneho pohlavia, pod ich vplyvom sa vytvárajú rozdielne hodnotiace
kritériá.“ (Vágnerová, 2001, s. 249). Výsledkom takýchto očakávaní je
potom odlišné posudzovanie a interpretovanie výkonov a správania
chlapcov a dievčat (Vágnerová, 2001, s. 250). „Postoje učiteľov ...
posilňujú rozdiely v prejavoch žiakov obidvoch pohlaví, stimulujú odlišné
správanie a fixujú iné postoje či vlastnosti osobnosti. Deje sa tak preto, že
žiaci majú v triede, t.j. k diferenciácii žiakov rôzneho pohlavia.“
(Vágnerová, 2001, s. 250).
S t r a n a | 345
Aj keď učiteľky/lia nemusia priamo formulovať svoje postoje k
rodovým rolám žiakov/čok, žiaci/čky nepriamo tieto postoje vycítia z
preferovania
či
zatracovania
žiakov/čok
podľa
pohlavia.
Ak
majú
učitelia/ľky postoje k rodovým rolám žien a mužov silne vyhranené,
dotýkajú sa tým všetkých žiakov/čok, nielen tých, ktorí/é sú nimi
bezprostredne zasiahnuté (Křivohlavý, Mareš, 1989, s. 136)
Ďalšou oblasťou, kde sa premieta a žiada riešenie otázok rodovosti
je feminizácia školstva. V mnohých postkomunistických krajinách tvoria
väčšinu vyučujúcich na základných a stredných školách ženy, hoci na
vysokoškolskej úrovni podiel mužov narastá. V roku 1997 tvorili ženy viac
ako 80% všetkých ľudí zamestnaných v školstve. Miera feminizácie
školstva
v SR
je
jedna
z najvyšších
v Európskej
únii
(Cviková
a Filadelfiová, 2008). Ženy majú výraznú prevahu najmä v predškolskom
vzdelávaní. Na druhej strane riadiace pozície v školstve zastávajú najmä
muži (riaditelia, dekani, rektori). Jednou z hlavných prekážok uplatňovania
rodového hľadiska v školstve a vzdelávaní je skutočnosť, že riadiace
pozície sú väčšinou obsadené mužmi. Štrukturálna rovnosť v učiteľskom
povolaní je preto tak otázkou rovnosti príležitostí a rodovej segregácie
trhu práce ako aj vecou uplatňovania hľadiska rodovej rovnosti vo vnútri
profesie. Nedostatok učiteľov na základnom stupni napríklad znamená
nedostatok mužských vzorov pre deti v školskom veku. Toto môže
utvrdzovať stereotypnú predstavu, že učenie a starostlivosť o menšie deti
je výlučne záležitosťou žien. Podľa zistení Collinsa a Kutzaja (1991) sa
ukazuje, že učiteľky majú, podobne ako matky, tendenciu podporovať skôr
feminínne správanie nielen u dievčat, ale aj u chlapcov. Existencia
viacerých výskumov, ktoré sa venujú problematike výskytu rodovo
stereotypného správania vo výchove potvrdzuje, že prístup učiteliek/
učiteľov k svojim žiakom a žiačkam nie je rovnocenný a odlišuje sa na
základe pohlavia. Podľa Minarovičovej (2003) sa rodové stereotypy v škole
prejavujú v predstavách učiteliek a učiteľov o rozdielnych schopnostiach,
odlišnom postoji k práci a sklonoch k určitému spôsobu reagovania dievčat
S t r a n a | 346
a chlapcov. V tomto zdá sa, škola odráža celkový spoločenský kontext
s jeho rodovo podmienenými stereotypmi a predsudkami.
Na odstránenie rodových predsudkov z interakcií medzi učiteľmi/
učiteľkami a žiakmi/ žiačkami, boli v niektorých európskych krajinách
zavedené vzdelávacie programy zamerané na rodovú rovnosť. Ukázalo sa,
že učitelia/učiteľky, ktorí/é prešli takýmto programom, vykazujú
vyššiu
citlivosť v oblastiach rodovosti a sú schopní/é vytvárať v škole rodovo
citlivé prostredie ( Coffey a Delamont, 2000).
V kontexte rodovosti, resp. rodovej rovnosti v prostredí školy sa
vynárajú ďalšie oblasti, ktoré si zaslúžia zvýšenú pozornosť: odlišná
študijná orientácia žien a mužov, rozdielne zastúpenie žien a mužov
v učiteľskej profesii, napr. aj z pohľadu študijných odborov, zastúpenie
žien v riadiacich funkciách na školách, spoločenský status učiteliek /
učiteľov, niektoré rodovo príznačné charakteristiky učiteľského povolania,
rola ( role) školáka/ školáčky z genderového hľadiska, pohľad na školskú
úspešnosť
dievčat
a chlapcov,
rozdiely
v kognitívnych
schopnostiach
chlapcov a dievčat, rozdielne prejavy agresivity a následné vnímanie
týchto prejavov, rozdiely v prosociálnom správaní chlapcov a dievčat
v prostredí školy a mnohé ďalšie.
Vlastný výskum
V rámci
programu
Sexuálnej
výchovy,
ktorý
sme
realizovali
v posledných ročníkoch základnej školy a druhom ročníku strednej školy
v minulých rokoch, sme uskutočnili výskum, ktorý sa okrem iného
sústredil aj na zistenie vplyvu programu na oblasť rodovej identity.
Predpokladali sme štatisticky významné rozdiely v oblasti rodovej identity
u dievčat
a chlapcov
medzi
experimentálnou
skupinou
a kontrolnou
skupinou v smere zvýšenej hodnoty maskulinity u dievčat a zvýšenej
hodnoty femininity u chlapcov v experimentálnej skupine oproti kontrolnej
S t r a n a | 347
skupine po realizácii programu SV. Uvedené výsledky sme publikovali
v zborníkovej, časopiseckej a monografickej literatúre.
Na meranie miery rodovej identity sme použili dotazník Personal
Attributes Questionnaire (PAQ, Spence, Helmreich, Stapp, 1973) /
Dotazník osobných čŕt.
Ukazovateľom miery rodovej identity je hrubé
skóre v jednotlivých položkách M (maskulinita) a F (femininita).
Zber dát prebehol na 3 základných a 1 strednej škole vždy v priebehu
septembra pred realizáciou programu
(pretest) a následne v júni v tom
istom školskom roku po ukončení programu (post test). Do výskumnej
vzorky bolo zaradených 67 adolescentov (33 mužov, 34 žien) v rámci 4
experimentálnych skupín (E1-E4) a 60 adolescentov (29mužov, 31 žien)
v rámci 4 kontrolných skupín (K1-K4). Študenti/-tky v experimentálnej
skupine prešli počas školského roka programom SV, študenti/ -tky
kontrolnej skupiny neabsolvovali žiaden program počas trvania nami
realizovaného programu, teda v období od vstupného testovania pred
začiatkom realizácie programu po výstupné merania po jeho ukončení
u experimentálnej skupiny. Vek adolescentov/tiek bol v rozmedzí od 14-17
rokov.
Na
základe
teoretickej
analýzy
prác
venovaných
skúmanej
problematike a niekoľkoročných skúseností s výučbou SV sme vytvorili
program sexuálnej výchovy ( v súlade s učebnými osnovami) a ten
používali pri práci s experimentálnou skupinou. Trvanie programu bolo
jeden školský rok v rozsahu 15-20 stretnutí s časovou dotáciou 90-120
minút
na
jedno
stretnutie.
Program
bol
vedený
vo
všetkých
experimentálnych skupinách autorkou práce.
Súčasne sme si vedomí vplyvu iných premenných počas realizácie
programu (počas obdobia od septembra do júna ) ako je napr. vplyv
prirodzeného zrenia, procesy učenia, vplyv médií, vplyv rodinnej výchovy
či vplyv sociálnych skupín, do ktorých sa respondenti/-ky dostávali.
Z tohto dôvodu boli sledované a testované kontrolné skupiny.
S t r a n a | 348
Výsledky
Získané údaje boli spracované pomocou štatistického programu
SPSS ver.8.0 for Windows. Štatistickú významnosť rozdielov priemerov
medzi KS a ES sme posudzovali pomocou MANOVA. Model MANOVA pre
opakované merania overil výskumné hypotézy. Konkrétne ktoré premenné
spôsobili významnosť sme zisťovali pomocou ANOVA. Pri testovaniach
v jednotlivých skupinách KS1-KS4 a ES1-ES4 sme použili Wilcoxonov
znamienkový párový test pre závislé súbory a Mann-Whitneyov U-test.
Po uskutočnení experimentu (bez ohľadu na skupinu)
prišlo ku zmene
priemeru pri premennej maskulinita a maskulinita-femininita, zmena
priemeru nenastala pri premennej femininita. Odlišné zmeny medzi
skupinami boli iba pri premennej maskulinita, nenastali pri premenných
femininita a maskulinita-femininita.
Maskulinita sa zvýšila významne v experimentálnej skupine.
( KS_pred = 27,281, KS_po = 27,365, ES_pred = 26,409, ES_po
=27,370, F= 16,048, P= 0,000).
Femininita sa zvýšila v experimentálnej skupine, ale nárast nebol
štatisticky významný
=29,206).
Femininita sa u mužov v experimentálnej skupine znížila
=29,000), pokles však nebol štatisticky významný.
Femininita sa u žien zvýšila v experimentálnej skupine, ale nárast
nebol štatisticky významný
( KS_pred = 29,806 KS_po = 29,710, ES_pred = 28,676, ES_po
=29,412).
S t r a n a | 349
Diskusia a záver
Na základe overovania hypotéz konštatujeme, že nami zistené
výsledky hypotézy nepotvrdili. Pred realizáciou programu SV neexistoval
v experimentálnej ani v kontrolnej skupine štatisticky významný rozdiel v
sledovaných
hodnotách
(maskulinita,
femininita,
mask.-fem.)
medzi
chlapcami a dievčatami. V oblasti rodovej identity u dievčat a chlapcov
nastali
po
realizácii
programu
SV
nasledovné
zmeny:
1.hodnoty
maskulinity u dievčat aj chlapcov v experimentálnej skupine sa štatisticky
významne zmenili smerom k vyššej hodnote, 2. hodnoty femininity
u dievčat v experimentálnej skupine sa zmenili smerom k vyššej hodnote,
u
chlapcov v experimentálnej skupine sa
zmenili smerom k nižšej
hodnote, avšak zmeny v oboch prípadoch neboli štatisticky významné.
To, ako a akú rodovú identitu si začne dieťa vytvárať v útlom veku,
je veľmi dôležité pre celý jeho ďalší život, pretože osvojené súbory
hodnôt, noriem, predstáv - ako základy pre ďalšie dotváranie tejto identity
- môžu spolupôsobiť v procese získavania (fixácie) istej spoločenskej
pozície, pri utváraní životných projektov, profesionálnych i privátnych
ambícií, pri utváraní partnerských (ako aj iných) vzťahov, môžu teda veľmi
výrazne ovplyvniť jeho životnú dráhu, a taktiež jeho sebahodnotenie,
pocity spokojnosti/nespokojnosti s vlastným životom.
Janošová (2008) tvrdí, že v prípade detí majú stereotypy svoje
významy. Umožňujú im vytvárať konkrétnejšie predstavy o vlastnej
budúcnosti, zjednodušujú prijímanie a plnenie povinností a dávajú im pocit
istoty, že patria k jednej zo skupín. Deti si dokážu vytvárať vedomostné
štruktúry, ktoré v pamäti organizujú informácie týkajúce sa rodu a jeho
rolí. Tieto schémy sa stávajú kognitívnym oknom, prostredníctvom
ktorého sú prijímané a spracovávané skúsenosti z rodiny a širšieho
sociálneho okolia a v neposlednom rade informácie zachytené z televízie,
kníh a pod. Tiež pomáhajú deťom určiť, akým spôsobom sa majú správať,
napr. deti sa radšej hrajú s hračkami, ktoré považujú za typické pre ich
S t r a n a | 350
rod. To isté sa týka tiež záujmov a schopností. Deti tiež prejavujú väčšiu
motiváciu a trpezlivosť v činnostiach, ktoré patria k dospelým toho istého
pohlavia.
V prípade genderových osobnostných charakteristík
ide o to, že
muži a ženy sa medzi sebou líšia skôr v oblasti záujmov, koníčkov,
charakteristík medziľudských vzťahov, teda v tom, čo
je výchovou
ovplyvniteľné, ako v oblasti osobnostných rysov a schopností. A zatiaľ čo
výskum (Klein, 1985,
Bailey, 1992) ukazuje, že používanie rodovo
citlivého jazyka, práca s rodovo spravodlivými textami
materiálmi
a učebnými
umožňuje študentom a študentkám osvojiť si pružnejšie
postoje smerom k rodovosti, rodová nerovnosť je v školách neustále
prítomná.
Inštitúcie
pripravujúce
budúcich
učiteľov
/
učiteľky
a spolupracujúce s učiteľmi / učiteľkami v praxi by mali do svojich
študijných programov problematiku rodovosti zakomponovať bez ohľadu
na odbor / predmet, ktorý daný študent / daná študentka bude vyučovať.
Odborná reflexia rodových špecifík musí byť súčasťou profesionálnej
výbavy každého/každej budúcej učiteľky či učiteľa (Marková, 2008,
Marková, Lukšík, 2010). Rodovo citlivá výchova vyžaduje od učiteľov/liek
individuálny
nevedome)
prístup
k
ovplyvnený
žiakom/čkam,
ktorý
predsudkami
voči
nie
je
chlapcom,
vedome
či
(alebo
dievčatám.
Vychádza zo špecifických potrieb dievčat a chlapcov, ktoré sú dôsledkom
nerovného spoločenského statusu mužov a žien vyplývajúceho z rozdielnej
socializácie.
Rodovo
citlivá
výchova
predchádza
škodlivému
vplyvu
rodových stereotypov a/alebo smeruje k čo najdôslednejšej eliminácii
tohto vplyvu, ktoré fixované rodové stereotypy spôsobujú.
S t r a n a | 351
Literatúra:
BAILEY, S. How School Shortchange Girls: The AAUW Report, New York,
Marlowe & Company. 1992.
COFFEY, A. – DELAMONT, S. Feminism and the Classroom Teacher:
Research, Praxis and Pedagogy. London: Routledge Farmer, 2000. ISBN
0-750-70749-6.
COLLINS, W.A. – KUCZAJ, S.A. Developmental Psychology, Childhood and
Adolescence. New Yourk, McMillan Publishing Co., 1991.
CVIKOVÁ, J.- FILADELFIOVÁ, J. Rodový pohľad na školstvo. Bratislava:
ASPEKT. 2008, 114 s. ISBN 978-80-85549-82-9.
GIDDENS, A. Sociologie. Praha : Argo, 2001. ISBN 80-7203-124-4.
JANOŠOVÁ, P. Dívčí a chlapecká identita. Vývoj a úskalí. Praha: Grada,
2008. 288 s. ISBN 978-80-247-2284-9.
KLEIN, S. Handbook for Achieving Sex Equity Through Education.
Baltimore, MD: The Johns Hopkins University Press.1985.
KŘIVOHLAVÝ, J. – MAREŠ, J. 1989. Sociální a pedagogická komunikace ve
škole. Praha :SPN, 1990. ISBN 80-04-21854-7.
MARKOVÁ, D. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity
a variability. Bratislava: Regent, 2007, p. 246. ISBN 978-80-88904-59-5.
S t r a n a | 352
MARKOVÁ, D. Re -formulovanie konceptu sexuálnej výchovy –
príprava na variabilitu sexualít. In Pedagogická revue, č. 1 –
2, roč. 60, 2008, s. 157 – 169. ISSN 1335–1982.
MARKOVÁ, D. O sexualite, sexuálnej morálke a súčasných partnerských
vzťahoch. Nitra: Garmond, 2012, 262. s. ISBN 978-80-89148-76-9.
MARKOVÁ, D., LUKŠÍK, I. Edukacja sexualna na Slowacji. In: Kwartalnik
pedagogiczny: Zeszyt tematyczny: Pedagogika seksualna, 2010, No. 2,
Vol. 216, p. 121-145. ISSN 0023-5938.
SADKER, D., SADKER, M. Failing at Fairness: how Our Schools Cheat Girls.
Toronto, Simon & Schster Inc. 1994.
VÁGNEROVÁ, M. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy.
Praha :Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0181-8.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu KEGA 049UKF-4/2012 – Zenit
– vzdelávací program na podporu výchovy charakteru.
Kontakt:
PhDr. Jana Vernarcová, PhD.
KPaSP PF UKF v Nitre
Drážovská 2
949 74 Nitra, SR
[email protected]
S t r a n a | 353
S t r a n a | 354
Zborník vznikol vďaka podpore grantov:
APVV - 0604-10: Udržateľná reprodukcia na Slovensku: psycho-sociálne
skúmanie.
VEGA
2/0015/12: Životné štýly, normy a ich prekračovanie: cesty k
osobnej spokojnosti a spoločenskej prospešnosti.
Názov: SEXUALITY VI : Zborník vedeckých príspevkov
Editorky: Marková, Dagmar – Rovňanová, Lenka
Vydala: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2013
Rozsah: 354 strán
Náklad: 200 ks
Vydanie: prvé
ISBN 978-80-557-0479-1

(Ed.): Sexuality VI : Zborník vedeckých príspevkov. Banská Bystrica

Transkript

Podobné dokumenty