Vnitřní roviny lidské inteligence

Vnitřní roviny lidské inteligence
Beáta Sedláčková
Ústav informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě
Bezručovo náměstí 13 746 01 Opava
[email protected]
Abstrakt
V našem současném světě analytického vědeckého
myšlení je to psychologie, která se věnuje
rozsáhlému zkoumání pojmů jako jsou identita a
individuální vědomí. Každá civilizace přistupovala
k tomu tématu svým vlastním jedinečným
způsobem ovlivněným zeměpisnou polohou, úrovní
myšlení a náboženstvím. Vývoj člověka jako druhu
je však provázen řadou zásadních objevných
momentů, které posouvají směr úvah a mění ráz
bytí. I když je zřejmé, že se lidská civilizace
neobejde bez dalšího technologického pokroku,
předpoklady, že by člověk byl odtělesněnou
inteligenci, jsou přehnané. Dokonce i budoucnost
typu cyborga nemůže přesáhnout hranice lidské
civilizace postavené na objevu ohně a použití
nástrojů. Příspěvek je zamyšlením nad studií dr.
Davida R. Hawkinse s názvem Power vs. Force:
The hidden Determinants of Human Behaviour
založené na dlouhodobém výzkumu lidského
vědomí.
1
Úvod
Bytost zvaná Homo Sapiens téměř vždy potřebuje
ke své existenci určitý názor na své okolí a život
vůbec. Takový názor je zpravidla ovlivněn
výchovou, životním prostředím i zkušenostmi. Jako
většině lidí žijících v těchto zeměpisných šířkách i
mne se dostalo materialistického vzdělání, patřila
jsem ovšem i k té menšině, jíž se dostalo výchovy
idealistické. S přibývajícími lety a po dlouhém
období otázek, přemýšlení a konzumace literatury
filozofické, náboženské, odborné i spekulativní je
výsledkem zjištění, že dosavadní dogmata, ať už
vznikla na základě hmoty nebo idey, neposkytují
odpověď. Když se ptám na podstatu světa a dávnou
historii, jsem odkázaná na vlastní úsudek. Výchozí
bod cesty poznání vidím v přesvědčení, že
materiální líc a ideální rub jsou dvěma stranami
téže mince. V průběhu své dlouhé historie nabídla
filozofie evropského civilizačního okruhu návod
k objasnění mnoha otázek, se kterými se dnešní
člověk potýká. Kant shrnul všechny filozofické
problémy do tří fundamentálních otázek. [13,
1994]. Na první otázku „Co mohu vědět?“ nestačí
poukaz na vědy nebo na všeobecně uznávané
vědění. Tato otázka vyúsťuje do problému možnosti
vědění vůbec. Jedná se o rozsah, kvalitu,
spolehlivost, stupeň jistoty poznání a poznávacích
metod. Tuto oblast označil jako metafyziku, dnes
hovoříme spíše o teorii poznání, logice, vědecké
teorii. Druhou otázkou „Co mám činit?“ se
neodvolává na právě platné morální předpisy,
konvence, zákony, ale tato otázka se týká spíše
smyslu, závazností takových předpisů a jejich
zdůvodnění. Kant hovořil o morální filozofii, dnes
spíše rozmlouváme o etice. Ve třetí otázce „V co
smím doufat?“ se jedná o smysl bytí, proč a k čemu
jsem na světě. Pro Kanta vyúsťují tyto tři otázky do
univerzální filozofické otázky „Co je člověk?“
Veškeré vědecké poznání o biologickém a
psychologickém vybavení člověka nedostačuje, aby
zodpovědělo otázku identity a podstaty člověka, i
když se jedná o velice aktuální problém, protože
současný moderní svět působí v mnoha ohledech
jako prvek ohrožující identitu. Mnoho vědců
pochopilo, že vědecké objevy změnily téměř vše
kromě lidského myšlení. [6, 1994]. Životní filozofie
většiny lidí neodpovídá změnám, které minulé
dvacáté století přineslo ve všech oblastech života.
Krátkozraký
materialistický
pohled
dnes
neposkytuje možnost pro vytvoření základů
plnohodnotného života. Na druhé straně, současná
doba vytváří tlak alespoň na část lidstva a nutí ji ke
komplexnějšímu pohledu na život a otevírá před ní
duchovní dimenze vlastní existence. Pokud chceme,
aby svět, kterého jsme součástí, byl kvalitnější, je
potřeba, abychom byli kvalitní my lidé. Očekávat
podstatné změny od nových politických systémů či
společenských organizací zdá se být dost naivní.
Největší část odpovědnosti spočívá na každém
jednotlivci, na jeho životní orientaci, způsobu
života i žebříčku hodnot, který respektuje a
prezentuje. Pokud se lidé zaměří na zkvalitnění
sebe sama, udělají zároveň mnoho pro zlepšení
tohoto světa. Úvahy u budoucnosti druhu Homo
Sapiens se různí, objevují se prognózy se závěry
optimistickými
i
opačnými.
V uvedených
souvislostech mne značně zaujala studie od Davida
R. Hawkinse, kde autor na základě dlouholetého
výzkumu vědomí, zmiňuje skryté rozhodující
činitele lidského chování, které ovlivňují různé
úrovně lidského vědomí. [8, 2002].
Vědomí je v češtině ošidné slovo, které má
mnoho významů. Lékaři je obyčejně používají pro
označení stavu, jehož opakem je bezvědomí, spánek
nebo hypnóza. Někdy se používá pojem vědomí pro
dění, které by neuropsycholog nazval spíše
pracovní
pamětí,
jindy
zaměřenou
nebo
orientovanou pozornost. Psychologové a psychiatři,
zejména jsou-li zaměřeni psychoanalyticky, často
užívají pojem vědomí pro sebeuvědomování,
„jáství“. V podobném smyslu je obvykle užívají
někteří filozofové, kteří spolu s teology někdy
označují „vědomí“, případně „sebeuvědomování“,
pojmem „duše“, jemuž přisuzují další, často
rozmanité případně protichůdné významy, podle
věrouky, kterou zastávají. Ze záměn obsahu pojmu
vědomí někdy plynou zbytečné roztrpčené
rozmluvy. Protože je vedou lidé vzdělaní,
obeznámení se světovou literaturou, přistupují další
problémy s pojmy, které lze do češtiny přesně
převést jen s obtížemi. Příkladem je anglický pojem
„mind“, jenž má podle okolností opravdu mnoho
významu – je to „mysl“ stejně jako „duše“,
případně jako „jáství“ a další, spolu s pojmem
„soul“, který je podle okolností také „duše“. Ještě
větší obtíže nastávají s převodem klíčových pojmů
této oblasti z filozofie a teologie vzdálenějších
oblastí, například buddhistické. Evropan tyto pojmy
pochopí jen opisem a vysvětlením a stejně se
zkreslují užíváním evropských myšlenkových
kategorií. Sir J. Eccles, neurofyziolog, nositel
Nobelovy ceny, a sir K. R. Popper, filozof,
vykládají
vzájemný
vztah
biologické,
psychologické, sociální a kulturní roviny v otázce
lidského mozku a jeho duše teorií tří světů. Svět 1
je světem atomů, molekul, neuronů a jejich vztahů,
tedy světem popisovaným fyzikou, chemii a
biologii . Svět 2 je světem duševních obsahů, který
popisuje psychologie, vyrůstá ze světa 1. Svět 3 je
světem vnějších informací, patří do něj obsahy
knihoven, archivů., filmoték,
počítačových
souborů, tedy čehokoli, co je nositelem jakýchkoli
informací lidmi kdykoli a kdekoli zaznamenanými.
Svět 3 vyrůstá ze světa 1 a světa 2, ale jakmile jeho
část vznikne, je na světě 1 a 2 nezávislá. Ví se, co
se děje v mozkové kůře čtoucího, počítajícího
mluvícího nebo přemýšlejícího člověka. Neví se,
jak to mozková kůra dokáže, je možné, že nové
postupy napodobí umělými soustavami čtení,
počítaní, mluvení, přemýšlení i cítění, přispěje to
ovšem k lepšímu pochopení otázky, kým jsme?
Vědecky je za dnešními hranicemi vztah mezi
nejmenším světem popisovaným kvantovou fyzikou
a sebeuvědomováním, kterému mnozí nepřesně
říkají vědomí. Podle Františka Koukolíka [1995]
jestliže existuje třináctá komnata poznání, pak je
v ní možná ukrytý právě tento vztah.
2
Terapie přitahovacích polí
(Attractor Field Therapy – AFT)
Terapie přitahovacích polí vychází ze zmiňované
studie D. R. Hawkinse založené na výsledcích
dlouhodobého výzkumu lidského vědomí, který
začal v šedesátých letech a byl ovlivněn vývojem
poznatků v mnoha vědních oborech. Stěžejní
význam měl klinický výzkum fyziologie nervového
sytému z hlediska holistického fungování lidského
organismu, co vedlo k vývoji nového pohledu na
fungování člověka. Tento nový pohled odhaluje
úzké spojení mezi myslí a tělem, odhaluje, že mysl
„přemýšlí“ spolu s vlastním tělem. Autor předkládá
návod, jak vyvolat probuzení lidskosti a v úvodu
své práce říká: „ Myslíme si, že máme pod
kontrolou síly, které mají vliv na náš život, ale ve
skutečnosti jsme řízeni silami z nepoznaných
zdrojů, mocí, nad kterou nemáme žádnou
kontrolu“. [8, s. 37]
Podle fyziků je atraktor množina energie,
ke které má těleso tendenci směřovat, či se v ní
trvale pohybovat. V případě stabilních systémů
atraktory přitahují všechny stavy ve svém blízkém
okolí. V případě planety pohybující se kolem slunce
je takovým atraktorem buď kružnice nebo elipsa.
Vesmír
je
v podstatě
výrazem
interakce
nekonečných atraktorových soustav různých sil.
Fyzik David Bohm popsal holografický vesmír
implicitním (zahaleným) a zjevně explicitním
(odhaleným) řádem. Bohm předpokládá, že zdroj,
který se nachází za explicitní a implicitní oblastí se
nejvíce podobá stavu jistého prohlédnutí
popisovaného mudrci v průběhu historie lidstva.
Nástup superpočítačů umožnil aplikaci
nelineární dynamiky na studium mozkových funkcí
přes techniku neurofyziologických modelů, mezi
které jsou zařazeny i atraktorové sítě. Z výzkumu
vyplývá, že mozkové neurální sítě fungují jako
atraktory a to tak, že se systém jako celek nechová
náhodně, ačkoli jednotlivé neurony se náhodně
chovat mohou. Neuronové modely vědomí odhalují
skupinu neurálních sítí zvanou systémy omezující
uspokojení.
V těchto
systémech
vzájemně
propojené
neuronové
jednotky
operují
v ohraničených sériích, a tak vytvářejí atraktorové
soustavy, tedy něco, čím se dnes zabývá
psychopatologie. Tento typ modelování reakcí
odpovídá výsledkům kineziologických svalových
testů, které demonstrují spojení mezi myslí a tělem.
Hawkins vítá hypotézu o „morfogenetických
polích“, neviditelných organizačních vzorcích
energie, které vytvářejí různé úrovně života, od
biologa Ruperta Sheldrakea. Stejně jako gravitace a
magnetická pole, která jsou neviditelná, tyto
energetické síly tvarují nejen naše fyzické tělo, ale i
náš mentální stav a souvislosti. Vychází také
z holografického modelu funkce mozku a mysli od
neurochirurga Karla Pribrama. V holografickém
vesmíru úspěchy každého jednotlivce přispívají
k pokroku a lépe fungujícímu celku. V souhrnné
teorii pole se postupné (sekvenční) soustavy
ztotožňují se vzrůstajícími silami atraktorových
polí, v nichž se vyskytují lokální výchylky, ale
v celkové shodě, a vznikají podivné atraktory, což
jsou atraktory s velkolepými detaily a velkou
složitostí. Jsou to skryté modely řádu v chaosu
struktury v rámci zmatku. Podivné atraktory mohou
mít vysokou nebo nízkou energii a kritický bod de
v údajích výzkumu objevil kolem hodnoty 200. Pod
tímto bodem lze sílu atraktorů označit jako slabou
či negativní, nad ním jako silnou či pozitivní.
Podle Hawkinse z uvedených poznatků
vyplývá, že vývoj lidské společnosti a evoluci
vědomí lze znázornit matematickými vztahy
nelineární dynamiky. Po letech studií milionů
kalibrací byl definován rozsah hodnot přesně
odpovídající dobře rozpoznatelným souborům
postojů a emocí lokalizovaných zvláštními
atraktorovými energetickými poli podobně, jakou
jsou železné piliny utříděny v elektromagnetickém
poli. Klasifikace, kterou předkládá je přizpůsobená
těmto energetickým vlnám tak, aby byla
srozumitelná a klinicky přesná., a postihuje
ohraničenou řadu parametrů vědomí s kalibrací od
1 do 1000. [8, s.73-94]. Autor zdůrazňuje, že
kalibrační schéma nepředstavuje aritmetický ale
logaritmický průběh, a tak vzestup o několik bodů
představuje důležitý pokrok. Tato čísla představují
dekadický logaritmus síly – moci příslušných polí.
Žádná pole či prostorová fáze samotného vědomí
nejsou omezeny, sahají až k nekonečnu. Úrovně od
1 do 600 představují oblast rozsáhlé lidské
zkušenosti a jsou základními oblastmi uvedeného
výzkumu. Úrovně od 600 do 1000 nejsou již
v oblasti evoluce běžné. Všechny úrovně pod 200
jsou vůči životu destruktivní, jak pro jednotlivce,
tak i pro společnost. Všechny úrovně nad 200 jsou
konstruktivním vyjádřením moci. Rozhodující
úroveň kolem hodnoty 200 je bodem obratu, který
odděluje hlavní oblasti síly a moci. Popisované
citové vztahy energetických polí vědomí se v mysli
málokdy udržují a projevují jako čisté jednotlivé
stavy. Úrovně vědomí jsou vždy promísené, člověk
může fungovat na některé úrovni v jedné oblasti
života, zatímco v jiné životní oblasti se projevuje na
úplně jiné úrovni. Celková úroveň jednotlivce je
součtem různých úrovní vědomí.
3 Energetické úrovně vědomí
Energetická úroveň 20 - hanba se nebezpečně blíží
smrti, kdy se může stud změnit ve vědomou
sebevraždu nebo může vést k postupně prodlužující
se degradaci života. Vyhoštění je průvodní jev
hanby a v primitivních společnostech, ze kterých
jsme se vyvinuli, je vyhoštění, vyloučení ze
skupiny, ekvivalentem smrti. Hanba vyvolává
neurózy a ty jsou destruktivní pro citové a
psychické zdraví. Hanba je užívána jako nástroj
krutosti a její oběti se často krutými stávají.
Zahanbené děti jsou brutální ke svým vrstevníkům
a ke zvířatům. Chování lidí, jejichž vědomí je jen
do této úrovně, je náchylné k halucinacím a
obviňování, k paranoidním představám a někdy se
tito lidé stávají paranoiky nebo se dopouštějí
abnormálních činů.
Energetická úroveň 30 - vina je běžně
používána v naší společnosti k manipulaci a trestu a
projevuje se často jako výčitky, vzájemné
obviňování, masochismus a celá škála příznaků
sebeobětování. Podvědomá vina má za následek
psychosomatické nemoci, náchylnosti k nehodám a
sebevraždám. Mnoho lidi zápasí s vinou po většinu
života, zatímco druzí se zoufale snaží o útěk jejím
morálním popíráním. Převažující vina vyúsťuje
v předsudky hříchu a nesmiřitelné postoje, tyto jsou
často zneužívané náboženskými demagogy, kteří je
používají k nátlaku a ovládání. Takoví obchodníci
s hříchem a spásou posedlí trestáním jsou
pravděpodobně oběti vlastní viny a projektují ji na
ostatní. Vina provokuje zuřivost a jejím častým
vyjádřením je zabíjení.
Energetická úroveň 50 - apatie se
vyznačuje chudobou, zoufalstvím a beznaději. Svět
a budoucnost vypadají bezútěšně, životním
obsahem je smutek. Není to jen nedostatek zdrojů,
ale i nedostatek energie k jejich využití. Pokud není
energie dodávána z vnějšku, může to znamenat smrt
formou pasivní sebevraždy. Takový člověk bez
vůle k životu je netečný ke stimulům bez dostatku
energie spolykat nabízenou potravu. Tuto úroveň
mají bezdomovci a společenští ztroskotanci, je to
osud mnoha starých lidí a těch, kteří jsou vyřazení
v důsledku nějaké nemoci. Apatičtí lidé jsou závislí
na druhých a na ostatní působí jako těžké břemeno.
Apatie je úroveň, kterou opustila naděje, a jen málo
jejich obětí má dostatek odvahy se ji podívat do
tváře.
Energetická úroveň 75 - žal vyjadřuje
smutek, ztrátu a závislost. Mnozí z nás se s ní
během života setkali, ale těm, kteří v této úrovni
ustrnuli přináší neustálou lítost a depresi. Je to
úroveň smutku z bolestné ztráty a výčitek
z minulosti. Je to také úroveň recidivistů,
narkomanů a chronických gamblerů, kteří berou
prohru jako součást svého života, často přicházejí o
práci, přátele, rodiny i příležitosti, stejně jako o
peníze a zdraví. Jedná část syndromu žalu je
nenahraditelnost toho, co bylo ztraceno nebo toho,
co symbolizuje. Osobitým zobecněním je, že ztráta
milovaného je stejná jako ztráta lásky samé. V této
úrovni může taková ztráta vést k vážným depresím
nebo i ke smrti. I když je žal hřbitovem života, má
stále větší energii nežli apatie, protože, když
apatický traumatizovaný pacient začne plakat,
začne i jíst.
Energetická úroveň 100 - strach má
k dispozici mnohem více životní energie, protože
strach z nebezpečí je zdravý. Strach pohání velkou
část světa a urychluje veškerou činnost. Strach
z nepřátel, ze stáří či odmítnutí, a také množství
sociálních obav, to jsou základní motivátory většiny
lidí. Z hlediska této úrovně se svět jeví jako
riskantní, plný nástrah a hrozeb. Strach je
oblíbeným vládním nástrojem pro aktéry totalitních
diktatur a nejistota je provozním kapitálem
vedoucích obchodních manipulátorů. Šíření strachu
je zrovna tak neomezené jako lidská představivost,
jakmile se strach jednou dostane do centra
pozornosti, neustálé znepokojující událostí ze světa
ho jenom přiživují. Strachuplné myšlení může
přerůst v paranoiu nebo ve vytvoření neurotických
obranných struktur, a protože je nakažlivé, stává se
dominantním společenským trendem, který vede
k odpírání a zákazům. Takové jednání odebírá
energii k růstu nad úroveň strachu a utiskováni
nejsou schopni bez pomoci dosáhnout vyšších
úrovní. Proto bojácní hledají silné vůdce, o kterých
si myslí, že by mohli porazit jejich vlastní strach a
vyvést je z bludného kruhu.
Energetická úroveň 125 – touha motivuje
širokou oblast lidské činnosti, pohání k vynaložení
velkého úsilí k dosažení cílů nebo získání nějakých
výhod. Touha po penězích, prestiži nebo moci
popohání životy těch, kteří se pozvedli nad strach.
Touha je jejich převládající životní motiv. Oběti
touhy mohou ve skutečnosti žít v nevědomosti o
smyslu toho, co je motivuje. Tvůrci reklam hrají na
strunu naši touhy tím, že programují potřeby
spojené s instinktivními pohnutkami. Někteří lidé
se stávají závislými na vnější pozornosti a
popohánějí své okolí svými neustálými přáními.
Touha jde ruka v ruce s hromaděním a lakotou a je
nenasytná, uspokojení jednoho je pouze nahrazením
dalšího neuspokojení a to pak nahrazuje další.
Samozřejmě je touha daleko vyšší stav vědomí než
apatie nebo žal, protože energie postupuje od
„dostávat“ k „žádat si“, a právě touha nás může
dostat na dráhu k vyšším úrovním vědomí.
Energetická úroveň 150 - hněv může
vyvolat jak konstruktivní, tak i destruktivní čin.
Jakmile se lidé vymaní z apatie a žalu a zvítězí nad
strachem coby způsobem života, začnou něco chtít
a touha pak vede k frustraci, která vyústí v hněv.
Zlost nad sociálním bezprávím, pronásledováním a
nerovností jsou velkými pohnutkami, které vedou
k velkým změnám ve společnosti. Hněv může být
bodem, kdy jsou utlačování nakonec katapultování
ke svobodě, může vést k zabíjení nebo válkám.
Hněv se ovšem daleko častěji projevuje jako
nelibost a msta, a proto je tak prchlivý a
nebezpečný. Hněv pramení z frustrace a
z nesplněného přání a velmi snadno přechází do
nenávisti, která má rozkladný efekt na všechny
oblasti osobního života.
Energetická úroveň 175 - hrdost
v současnosti převažuje u našeho druhu. Ve
srovnání s s nižšími energetickými poli se lidé cítí
jistě, když ji dosáhnou. Roste v sebeúctu, tiší
bolesti zakoušené na nižších úrovních vědomí.
Hrdost vypadá dobře a je společensky
podporována. Ovšem je ještě dost negativní, a tak
zůstává pod kritickou hranici 200. Hrdost je
obranný postoj a je snadno napadnutelná, protože je
závislá na vnějších podmínkách, bez nichž může
být náhle sražená z piedestalu do hanby, která je
hrozbou, že zažehne strach z porážky a ztráty
hrdosti. Hrdost odděluje a vytváří frakce, následky
jsou pak drahé. Člověk obvykle z hrdosti zemře náboženské války, politický terorismus a
fanatismus – to všechno je cena za hrdost, kterou
platí celá společnost. Stinnou stránkou hrdosti jsou
arogance a odmítání, ty způsobují omezení růstu. U
hrdosti je odklon od zvyklostí nemožný, protože
emocionální problémy a charakterové vady jsou
nepřípustné. Proto je hrdost vážnou překážkou
k získání opravdové moci, která vytěsňuje hrdost
skutečnou velikosti a vážnosti.
Energetická úroveň 200 – odvaha poprvé
představuje moc. Tady je kritická hranice, která
odděluje pozitivní a negativní životní vlivy. To je
zóna bádání, provádění, statečnosti a rozhodování.
Na nižších úrovních svět vypadá jako beznadějný,
smutný, děsivý, či frustrující, ale na úrovni odvahy
se svět jeví jako vzrušující, vyzývající a stimulující.
Odvaha vyjadřuje ochotu zkusit nové a vypořádat
se s životními změnami a výzvami. Na této úrovni
samostatnosti je jedinec schopen si poradit a
efektivně uchopit životní příležitosti. Je zde snadno
dostupná energie naučit se nové pracovní
dovednosti, či postavit se strachu nebo povahovým
vadám, a růst jim navzdory. Překážky, které
odrazují lidi pod hodnotou 200 působí jako
stimulátory pro ty, kteří se vyvinuli na tuto první
úroveň skutečné moci. Lidé na této úrovni vracejí
do světa tolik energie, kolik dostanou, kdežto
jednotlivci na nižší úrovni odčerpávají energii
společnosti, aniž by ji vraceli. Protože úspěchy mají
za následek pozitivní zpětnou vazbu, tady začíná
sebeúcta a vážnost, tvořivost a výkonnost.
Energetická úroveň 250 – nestrannost je
typická oproštěním se od pózování, které je typické
pro nižší úrovně. Pod hodnotu 250 vědomí inklinuje
k rozdělování, dichotomii a přebírá strnulé postoje.
Povznesením se nad bariéry či protiklady, které
rozptylují energii, umožňuje pružnost neodsuzování
a realistické zvažování problémů. Být nestranný
znamená být poměrně nezávislý na výsledcích. Zde
je začátek vnitřní jistoty, když člověk cítí moc,
nenechá se snadno zastrašit, ani si nepotřebuje nic
dokazovat. Očekává, že život se svými vrcholy a
propady bude v zásadě dobrý. Na této úrovni mají
lide cit pro dobro, spolu snadno vycházejí, jsou
bezpeční pro své okolí a společníky, protože je
nezajímají konflikty, soutěžení ani obviňování. Jsou
klidní, v podstatě citově nenarušeni, věří v život ve
světě, nemají potřebu kontrolovat jednání jiných
lidí, váži si svobody a jsou těžce manipulovatelní.
Energetická úroveň 310 – ochota se jeví
jako vstupná brána do vyšších úrovní. Zatímco na
nestranné úrovni je práce dělaná přiměřeně, na
úrovni ochoty se práce daří a úspěch ve všech
věcech je samozřejmý. Růst je zde rychlý, těmto
lidem je pokrok vlastní. Ochota znamená, že člověk
překonal vnitřní vzdor k životu a angažuje se při
spolupráci. Pod hranici 200 mají lidé tendenci
uzavírat mysl, ale na úrovní 310 začíná její velké
otevření. Lidé se stávají skutečně přátelskými a
společenský i ekonomický úspěch následuje téměř
automaticky.
Ochotní
nemají
potíže
s nezaměstnaností, vezmou jakoukoli práce, když je
třeba, nebo vytvoří pracovní příležitost anebo
zaměstnají sami sebe. Necítí se ponížení
z pomocných prací ani z toho, když začínají ode
dna. Jsou nápomocní druhým a přispívají ke
společnému blahobytu. Jsou ochotní se vyrovnat
s vnitřními rozpory, ústupem od hrdosti jsou
ochotni uznávat své chyby a učit se od ostatních.
Na této úrovni je sebeúcta vysoká a je posílená
zpětnou společenskou vazbou formou uznání,
ocenění a odměny.
Energetická úroveň 350 – přijetí je
charakterizována proměnou a porozuměním, kdy
jedinec sám je zdrojem a tvůrcem svého života.
Typickým rysem této úrovně je zodpovědnost a
schopnost žít v harmonii se silami života.
Navrácení moci jedinci je zde v poznání, že zdroj
štěstí má každý v sobě. Na této více rozvinuté
úrovni nemá nic „ z venku“ schopnost udělat
člověka šťastným a láska zde není to, co je druhým
dáváno či odebíráno, ale pramení z vnitřku. Přijetí
umožňuje zařídit si život podle podmínek,
s přijetím se váže citový klid a rozšířené vnímání,
odmítání je překonáno. Člověk vidí věci
nepokřivené a správně interpretované; zkušenosti se
rozvíjejí v souvislostech tak, že je člověk schopen
vidět „celý obraz“. Jedinec už není závislý na
termínech
„dobrý nebo špatný“, ale zajímá se o řešení
problémů a hledá, co pro to udělat. Dlouhodobým
cílům dává přednost před krátkodobými, výrazná je
sebedisciplína a preciznost. Uznává, že ostatní lidé
mají stejná práva a váži si rovnosti, proto je tato
úroveň oproštěná od diskriminace či netolerance.
Energetická úroveň 400 - rozum značí
inteligenci a racionalitu, umí zacházet s obrovským
množstvím dat a činit rychlá a správná rozhodnutí.
Významně roste odborná práce se symboly a
s abstraktními pojmy. Je to úroveň vědy, medicíny
a všeobecně vytvářením nových pojmů a chápaní
abstraktních symbolů. Nedostatky této úrovně jsou
v zaměňování mezi objektivním a subjektivním
světem, což omezuje pochopení příčinnosti,
kauzality. Na této úrovni se snadno pro stromy
nevidí les, narůstá zaslepenost koncepty a teoriemi,
ztrácí se pohled na základní smysl. Intelektualizace
se může stát svým hrobníkem, rozum sám o sobě
neposkytuje cestu k pravdě. Produkuje ohromné
množství informací, ale postrádá schopnost vyřešit
nesrovnalosti mezi daty a závěry. I když je rozum
vysoce efektivní v technickém světě, kde převládají
metodologie a logika, je sám paradoxně největší
překážkou k dosažení vyšších úrovní vědomí.
Překonání této úrovně je v naši společnosti
relativně zřídkavé.
Energetická úroveň 500 – láska je stav
bytí nezávislý na vnějších faktorech. To, co se
v našem světe označuje jako láska je intenzivní
citový stav, kombinující fyzickou přitažlivost,
ovládání druhého, návyk, erotiku a nový zážitek.
Toto vše je obvykle velmi křehké a kolísavé,
vzrůstající a klesající v závislostech na různých
okolnostech. Při zklamání tato emoce často odhalí
skrytý vztek a závislosti, které maskovala, a může
se obrátit v nenávist. Ovšem tato úroveň je
charakteristická rozvojem lásky bezpodmínečné,
neproměnlivé a stálé, její zdroj není závislý na
vnějších faktorech. Je shovívavá, vyživující a
podporuje vztah ke světu, má schopnost vykonat
velké činy, protože její motivy jsou ryzí. Zatímco
rozum má tendenci obcházet, zde roste schopnost
okamžitého rozpoznání celku a rozsahu souvislostí,
obzvlášť co se týká času a postupu. Rozum pracuje
pouze s částmi, kdežto láska pracuje s celky. Tato
schopnost se často nazývá intuice, je to funkce
okamžitého porozumění bez nutnosti postupné
práce se symboly. Láska se soustřeďuje na životní
dobro ve všech jeho podobách a množství. Tohle je
úroveň skutečného štěstí, a i když je svět
fascinován fenoménem lásky, je zajímavé, že jenom
0,4% světové populace dosahuje této úrovně
vědomí.
Energetická úroveň 540 – radost je
neustálý průvodní jev veškeré činnosti a přichází,
když se láska stává čím dál více bezpodmínečnou,
je to úroveň duchovně založených jedinců, znakem
je soucit. Radost pramení z každého okamžiku
existence daleko víc než z vnějšího zdroje. Lidé,
kteří dosáhli této úrovně mají významný vliv na
ostatní, jsou schopni vytvářet dlouhodobé vize,
které navozují stav lásky a míru. Smysl pro
zodpovědnost jedince vůči ostatním je na této
úrovni zcela jiného druhu než na nižších úrovních.
Zde je touha daleko víc stavem vědomí být užitečný
pro blaho života samého než být prospěšný
jednotlivcům. Vše probíhá lehce, nevnuceně,
současně a svět a všechno v něm se zdá být
výrazem lásky a božství. Je pociťována přítomnost
moci a tato usnadňuje jevy, které se vymykají
normálu očekávaného od reality.
Energetická úroveň 600 – mír je velmi
vzácná. Zde mizí rozdíl mezi subjektem a objektem
a vytrácí se i přesně stanovený bod vnímání.
Vnímání na úrovní 600 a vyšší je někdy popisováno
jako událost ve zpomaleném filmu, vznášející se, či
zavěšena, v čase a prostoru, kdy nic není nehybné a
vše ožívá a září. Pozorující a pozorované jsou
totožné, vše je propojeno díky přítomnosti, jejíž
moc je nekonečná. Velká umělecká díla v malířství,
hudbě či architektuře s kalibrací mezi 600 až 700
nás mohou dočasně přenést na vyšší úrovně vědomí
a jsou všeobecně uznávaná jako inspirující a věčná.
Energetická úroveň 700 až 1000 – osvícení
je úrovní velikánů, kteří založili takové duchovní
vzory, které následovaly bezpočty lidí v průběhu
celé historie lidstva. Všichni jsou spojovány
s božstvím a často jsou s ním ztotožňování. Je to
úroveň velice silné inspirace, takoví jedinci
vytvářejí mocná atraktorová pole, která ovlivňují
celé lidstvo.
Vážným podnětem k zamyšlení jsou
souhrny a závěry zmiňované studie. Navzdory
tomu, že jen 15 % světové populace je nad
kritickou hranicí vědomí s kalibrací 200, kolektivní
moc těchto 15% má schopnost vyvážit negativitu
zbývajících 85% populace. Nebýt těchto
vyrovnávání, lidstvo by se zničilo kvůli
obrovskému množství ochotně přijímané negativity.
Je zajímavé konstatování, že kolektivní vědomí
lidstva setrvávalo po mnoho století na úrovni 190 a
k současné úrovní 207 poskočilo v průběhu
devadesátých let dvacátého století. Zřejmě rozdíl
v moci mezi myšlenkou z lásky a myšlenkou ze
strachu je tak obrovský, že to až přesahuje hranice
běžné lidské představivosti. Moc je vždy spojována
s tím, co podporuje smysl života jako takového,
vztahuje se k té časti lidské povahy, které říkáme
ušlechtilost. Oproti tomu síla se vztahuje k tomu,
čemu říkáme hrubost. Moc se přidružuje k tomu, co
povznáší, pozdvihuje a zušlechťuje. Síla musí být
vždy
ospravedlňována,
zatímco
co
moc
ospravedlnění
nevyžaduje.
Síla
se snoubí
s oddělováním, moc s celistvostí. Síla vždy vytváří
protisílu, z níž vyplývá vždy polarizace a ta vždy
vede ke konfliktu, jehož cena je pak značná.
Protože síla pobízí k polarizaci, což nevyhnutelně
vede k rozdělení na vítěz/poražený, a poražený
nechce být nikdo, vytváří tím nepřátele. Za
neustálého pohledu do tváře nepřítele, síla vyžaduje
neustálou obranu. Obranný postoj je velmi
nákladný, ať už je to v obchodní sběře, politice, či
v mezinárodních vztazích
v knihách za skutečná měřítka osobního naplnění a
zdá se, že podporuje „intelektuální snobství“.
Pravdivějším měřítkem inteligence je plný, šťastný
život, který se žije každý den a v každém okamžiku
každého dne. Můžeme se začít považovat za
skutečně inteligentní podle toho, jak se rozhodneme
cítit tváří v tvář nepříjemným okolnostem. Snažíme
se žít především v bezpečných hranicích svého
pohodlí, protože s tím, co se nalézá v okruhu naší
zóny pohodlí, si umíme poradit velmi dobře. Proto
si své zóny pohodlí zdůvodňujeme, což je jednou ze
závažných překážek našeho růstů. Někteří
psychologové pro dobrovolné zřeknutí se pohodlí
použili termín „vykročení“. Vykročíme vždycky,
když se pokusíme o něco, co považujeme za
rozumné a správné, ale od čeho nás odrazuje strach.
V podstatě každý osobní růst obsahuje v sobě
nějaké
vykročení.
Podle
psychologických
zákonitostí k novému způsobu jednání dochází
pomocí myšlení. Ovšem vykročení znamená
obracený proces – jednáním dojdeme k novému
způsobu myšlení. Většina našich duševních
schopností je zmařená zábranami a strachem.
Vykročením je možné tuto skutečnost zmírnit. Jak
říká John Powell - usilujeme o růst, ne o
dokonalost.
4
[5]
Závěr
Všechny diskuze o životě, smrti a konečném osudu
vědomí či sebeuvědomování lidstva musí
bezprostředně reflektovat rozdíly v souvislostech.
Zdá se, že lidé nikdy nebyli téměř na dosah
dokonalé lidské komunikaci, jak je tomu v současné
době globalizovaného světa a propojených sítí.
V celé historii jich tolik nežilo pospolu jako dnes
v moderních velkoměstech. A přece bychom mohli
uprostřed shluku lidí často slyšet neslyšitelné volání
„Hominem non habeo“ nemám jediného, kde bych
cítil lidskou blízkost. Činnost a kontakt jsou dvě
stránky sociálního bytí člověka. Žijeme ve
společnosti, komunikujeme v rámci společnosti a
společnost má na nás vliv. Na své životní cestě se
dostáváme do různých situací, vztahů a postojů.
Jeden z nejrozšířenějších mýtů je, že inteligence se
měří na základě našich schopností řešit složité
problémy, číst, psát a počítat na určité úrovni a
rychle řešit abstraktní rovnice. Tento náhled na
inteligenci považuje formální vzdělání a zběhlost
Literatura:
[1]
[2]
[3]
[4]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
R. L. Atkinson a kol. Psychologie. Praha:
Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.
F. Capra. Tao fyziky. Bratislava:
Gardenia, 1992. ISBN 80-85662-00-0.
R. Dahlke. Čím onemocněl svět. Praha:
Ikar, 2004. ISBN 80-249-0380-6.
A.R. Damasio,R. Descartesův omyl.
Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-2040844-4.
W. W. Dyer. Vaše bludy. Praha, Talpress,
1995. ISBN 80-85609-83-5.
A. Gore. Země na misce vah. Praha: Argo,
1994. ISBN 80-85794-21-7.
S. J.Gould. Jak neměřit člověka. Praha:
Nakl. Lidové noviny, 1997.
ISBN 80-7106-168-9.
D. R. Hawkins. Power vs Force:
the Hidden Determinants of Human
Behaviour. Carlsbad: Hay House,
2002. ISBN 978-156170-933-5.
J. Janoušek. J. Hoskovec. J. Štikar.
Psychologický výkladový atlas. Praha:
Academia, 1993. ISBN 7066-716-8.
F. Koukolík. Mozek a jeho duše. Praha:
Macropulos, 1995. ISBN 80-901776-1-1.
P. Kozák. Způsob existence. České
Budějovice: Dona, 1992.
ISBN 80-85463-14-8.
P. A.Laviolette. Velký třesk překonán.
Praha: Volvox Globator, 1998.
ISBN 80-7207-085-1.
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
K. P.Liessmann. G. Zenaty. O myšlení.
Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 8085619-94-6.
M. Mihulová. M. Svoboda. Skryté
dimenze života. Liberec: Santal, 1993.
ISBN 80- 900570-9-8.
J. Naisbitt. P. Aburdenová. Megatrendy
2000. Bratislava, Bradlo, 1992.
ISBN 80-7127-050-4.
S. M. Peck. Dále nevyšlapanou cestou.
Olomouc: Votobia, 1994.
ISBN 80-85885-12-3.
J. Powell. Štěstí začíná uvnitř. Praha:
Portál, 2000. ISBN 80-7178-488-5.
J. O.Prochaska. J.C. Norcross.
Psychoterapeutické systémy: průřez
teoriemi. Praha: Grada publishing,
1999. ISBN 80-7169-766-4.