2015 Listopad - Prosinec

Ahoj kamarádi,
přeji vám všechno nejlepší do nového roku 2016.
Posílám vám svoje zážitky z dalších dvou měsíců tady na konci světa. Vlastně na začátku světa.
Začátek je to protože každý den a rok začíná na Novém Zélandu skoro nejdříve na světě. O
hodinu dříve začíná už jen na ostrovech Samoa, Tokelau a Kiribati. Nový rok jsme měli o 12
hodin dříve než vy.
V sobotu 31.10.2015 jsme ve škole měli opět School gala
na zakončení školního roku. Bylo tam spousta různých
skákacích hradů, bludiště, laser tag. Prodávali tam také
opečené klobásy. Byl jsem tam s mamkou. Pak jsem ale
potkal kamaráda Jamese, který bydlí v naší ulici. Tak jsem
tam zůstal s nimi ještě asi dvě hodiny a pak mě dovezli
domů. Byla tam spousta legrace.
V neděli 8.11.2015 jsem měl zkoušku a focení na vystoupení s taneční školou kam chodím na
Hip hop a balet. Bylo to v jedné škole a musel jsem tam být
skoro celý den.
V neděli 15.11.2015 pak byla ta Dance show. Dopoledne
jsem měl vystoupení s Hip hopem.
Bylo nás tam 14 kluků a tancovali
jsme na mix různých písniček. Odpoledne jsem pak měl vystoupení s baletem. Tancovali jsme
na „Halelujah“ od Leonarda Cohena. Tancoval jsem společně s 10 holkami.
1
Ve středu 2.12.2015 brzy ráno jsme jeli opět na letiště a letěli znovu do Sydney v Austrálii.
Letěli jsme s Air New Zealand. V letadle jsem chtěl na obrazovce před sebou hrát hry, ale moje
obrazovka se moc sekala. Tak jsem se díval
na film. Cesta do Sydney trvá 3 hodiny.
Letadlo ale muselo nějakou dobu kroužit
kolem a tak jsme přistáli asi o půl hodiny
později. Vystoupili jsme z letadla, prošli
pasovou kontrolou. Potom jsme si museli
vyzvednout zavazadla a prošli bio
kontrolou. Pak už jsme mohli vyjít z letiště
a vyzvednout si auto. Čekali jsme na něj ale
asi hodinu. Z myčky ho prý poslali na
domestic letiště místo na international. Z
letiště jsme jeli dát věci do našeho
apartmánu. Cesta měla trvat asi hodinu.
Bylo ale všude spousta aut a tak to trvalo asi 2,5 hodiny. Byl jsem moc unavený, protože jsem
v úterý měl školu po internetu do půl desáté večer a ve středu jsem musel vstávat ve čtyři a jet
na letiště. A tak jsem skoro celou cestu prospal.
Sydney je na severovýchodním pobřeží
Tasmanova moře. Je to hlavní město
státu New South Wales. Je to nejstarší a
největší australské město. Bylo založeno
26. ledna 1788 u malého zálivu Sydney
Cove
Arthurem
Phillipem.
Má
obydlenou plochu 1687 km2 (Praha má
496 km2). Sydney je rozděleno do 642
předměstí.
Teď má asi 4,5 miliony obyvatel. (V 19.
a 20. století mělo obrovský nárůst počtu
obyvatel. V roce 1800 zde žilo 2540 lidí, v
roce 1871 to bylo už 135 000, v roce 1933
bylo obyvatel 1 200 000 a v roce 2006 asi
3 640 000.)
Je tam jeden z největších a nejkrásnějších
přístavů na světě. Port Jackson (Sydney
Harbour) má rozlohu 50 km2 a hlavní
rameno délku 19 km. Je to a zároveň
přirozený přístav Sydney a i největší
přírodní přístav na světě.
Dvě nejznámější místa jsou Sydney
Harbour Bridge a Sydney Opera House.
2
Potom jsme se jeli podívat na zimní stadion do Penrith na Mistrovství Austrálie v krasobruslení.
Na tom mistrovství bylo několik bruslařů z Nového Zélandu. Někteří se mnou bruslí na stejném
stadionu a některé znám ze závodů. Všichni bruslí ve vyšších kategoriích. Bylo ale pořád
spousta aut a tak jsme přijeli až asi 45 minut po začátku. A tak jsem z klučicí kategorie viděl až
poslední dva bruslaře. Jeden z nich byl Harrison, který se mnou bruslí v Aucklandu. Potom
jezdily holky juniorky krátký program. Chtěl jsem se dívat ještě na juniory kluky, tam bruslil i
Michael z Aucklandu. Ta kategorie ale jezdila až v osm večer. Bylo to už moc pozdě, protože
zélandského času je to už deset večer. Tak jsme jeli do apartmánu ve čtvrti Paramatta a šli spát.
Ve čtvrtek 3.12.2015 ráno jsme jeli přes centrum Sydney do čtvrti Bondi na česky konzulát pro
pasy.
Pak jsme jeli na pláž Bronte Beach, ta je blízko Bondi beach, kde jsme byli minule. Nejdříve
jsme šli na procházku po pobřeží. Cesta vede
okolo několika krásných pláži od Bondi
Beach. U pláže Bronte Beach bylo krásné
hřiště. Tak jsme tam s Davidem chvíli běhali
a cvičili. Mamka zatím připravila piknik. Po
obědě jsme se chtěli vykoupat v moři. Jsou
tam ale veliké vlny a silné mořské proudy.
Proto se tam nesmí koupat. Ta pláž je jen pro
surfaře. Koupat se můžeš jen bazénu s mořskou
vodou. Ten je postavený na kraji moře. Okolo
bazénu byly obrovské vlny a některé šplouchaly
až do bazénu.
Z pláže jsme jeli do Fish market. Je to obrovská
budova u moře, kde je dražba ryb. Je tam také
spousta obchodů a restaurací, kde si můžeš koupit spoustu druhů ryb. Pak už jsme jeli zpátky
do předměstí Paramatta do našeho apartmánu.
3
V pátek 4.12.2015 ráno jsme se jeli podívat do Blue Mountains. Cestou jsme se ale zastavili v
Featherdale Wildlife Park. Je to park, kde můžeš vidět australská zvířata a ptáky. Viděl jsem
tam hodně koalů a také jsem si ho mohl pohladit.
Vůbec nejsou všichni stejní, mají různé šedou barvu,
skvrnky a různé obličeje.
Také jsem tam viděl všechny druhy australských
klokanů (the Red kangaroo (červený klokan - ten měl
krásně huňatou a měkoučkou srst), the Western gray
kangaroo (západní šedý klokan) a the Eastern gray
kangaroo (východní šedý klokan) a the Antilopine
kangaroo) a hodně druhů Vallaby. Ty jsou
menší než klokani a mají trochu jinou hlavu.
Bylo tam i několik albínů, úplně bílých
Vallaby. Ty se moc často v přírodě nevyskytují.
Normálně mají šedou barvu. Klokany a
Vallabies jsem mohl hladit i krmit. Také jsem
viděl ještě další vačnatce jako třeba Quokka.
Ten vypadá jako taková veliká myš, větší než krysa a chodí a skáče jako klokan.
Byla tam i spousta australských ptáku a papoušků. Viděl jsem tam hodně druhů papouška
Cockatoo (papoušek kakadu – Black Cockatoo, Sulphur-crested Cockatoo – ten je bílý a má
žlutou chocholku), tučňáky Little Penguin, ptáka
Southern cassowary (ten je velký až 2 metry a je
příbuzný s emu a pštrosem), Kookaburra (to je prý
největší
ledňáček
na světě a
prý se umí
smát)
nebo
Royal
Spoonbill
(ten
je
bílý, má dlouhé černé nohy a dlouhý černá zobák
má na konci rozpláclý jako lžíce).
4
Také tam byl pavilon plazů. V něm jsem viděl všechny australské hady, hodně z nich je
jedovatých. Viděl jsem třeba King Brown Snake (to
je 19. nejjedovatější had na světě), Inland Taipan
(nejjedovatější had na světě, dorůstá délky až 2 metrů
a je velmi prudce jedovatý. Jeho jed by prý usmrtil až
sto lidí, protože ho má hodně. Člověka dokáže usmrtit
do 1 hodiny), Brown Snake (je to druhý
nejjedovatější had světa a je útočnější než Taipan.),
Red-bellied Black Snake, Tiger Snake (4.
nejjedovatější had světa) a Olive Python (to je
největší australský had). Před tou budovou jsem viděl
také krokodýla (Estuarine Crocodile). Skoro se
nehýbal a měl otevřenou tlamu. Táta si myslel, že je
to jen socha a nevěřil nám, že je ten krokodýl živý.
Uvěřil, až když ho viděl zavřít a zase otevřít tlamu a
trochu se posunout.
Byl tam také Short-beaked Echidna
(Ježura australská). Vypadá trochu jako
ježek. Jeho bodliny jsou na dotek jako
nagelované vlasy. Byl tam i Tasmanian
Devil (Tasmánská čert), Wombat (ten
vypadal jako obrovský křeček) nebo pes
Dingo. Moc se mi tam líbilo a viděl jsem
tam spoustu zajímavých zvířat.
Odpoledne jsme pokračovali do Blue mountains (Modré hory). Nejdříve jsme zastavili v
Glenbrook v infocentru. Tam jsme dostali spoustu informaci o Blue Mountains a o zajímavých
místech kam se podívat.
Blue Mountains (Modré hory) jsou
asi 100 km západně od města Sydney
a vypadají trochu jako Grand Canon
v Americe. Jsou ale krásně zelené,
protože je tam všude spousta stromů.
Jsou prý také větší a starší než Grand
Canon. Jen nejsou tak hluboké a
vznikli jinak. Je tam spousta soutěsek,
až 760 metrů hluboké kaňony
s vysokými vodopády, propasti,
stolové hory, skalní věže a několik set
metrů vysoké okrajové stěny tabulí.
Nejvyšší vrchol je Birds Rock (1180
m). Národní park Blue Mountains je velký 198 881 ha a v prosinci 2000 byl zapsán na listinu
světových památek UNESCO. Rostou tam vzácné druhy eukalyptů.
5
Jméno Blue Mountains mají podle modrého oparu, který se za horkých dnů vznáší nad celou
krajinou. Opar vzniká tím, že se v extrémních teplotách vypařují oleje z listů eukalyptů. V roce
1788 byla tato oblast poprvé pojmenována guvernérem Phillipem. Rokem 1816 začalo
postupné osidlování Modrých hor.
Nejdříve jsme se byli podívali na Wentworth
Falls. Ty jsou hned na kraji Blue Mountains.
Šli jsme tam na asi hodinovou procházku na
vyhlídku a cestou jsme viděli několik
papoušku Cockatoo. Potom jsme pokračovali
do městečka Katoomba na místo Echo Point.
Tam byl krásný výhled na velký kus Blue
mountains. Bylo tam i několik mapek toho co
je vidět s popisem jednotlivých míst. Viděl
jsem třeba Three sisters (To jsou takové 3
skalní věže, dříve jich prý bylo 7 a jsou
důležité pro Aborrigince. Jsou pojmenovány
podle domorodé legendy, která vypráví o
třech sestrách z kmene Katoomba, které
kouzelník začaroval do skal, aby je
ochránil.), Scenic World, Ruined Castle
(To je skála co vypadá jako zřícenina hradu).
Šli jsme se tam podívat na několik vyhlídek a
potom na skály Three sisters. Bylo to zase
asi hodinová vycházka lesem. Kolem cesty
bylo několik kovových zvířátek jako
ptakopysk, ještěrka, had a další. Museli jsme
sejít spoustu prudkých schodů a přejít malý
most. Z vyhlídek byl krásný výhled na další
místa Blue Mountains a také na Echo Point
odkud jsme vyšli. Zpátky jsme zase museli jít
po těch prudkých schodech, nahoru. Bylo to
hodně strmé a náročné. Z Echo Pointu už jsme
jeli opět zpátky do Sydney Parramatta.
Protože jsme se nestihli včas vrátit, tak měl
David cestou v autě po internetu výuku
dějepisu v české škole.
6
V sobotu ráno 5.12.2015 jsme jeli do městečka Katoomba do Scenic World. Přijeli jsme tam
ještě před otevřením a tak jsme si nejdříve
prohlédli parní hodiny, co tam mají. Potom už
jsme mohli jít na lanovky. Mají tam 3: Scenic
Skyway, Scenic Cable Car a Scenic Railway.
Nejdřív jsme jeli lanovkou Scenic Skyway. Je
zavěšená na laně asi 270 metrů nad roklí a
vede okolo Katoomba Falls. Také tam bylo
sklo v podlaze, na které sis mohl stoupnout a
koukat dolu do propasti. Když jsme dojeli na
druhou stranu tak jsme šli k vyhlídce. S
vyhlídky jsme viděly 100 km daleko, znovu
jsem také viděl Ruined Castle
Když jsme dojeli zpátky, tak jsme jeli dolů do
rokle Jamison Valley se Scenic Railway. Je to takový
červený vláček po hodně prudké trati. Byla prudká asi
jako horská dráha, a je to nejprudší železnice na světě.
Má sklon 52°. Stará železnice tady kdysi sloužila pro
dopravování horníků do dolu a u té spodní stanice byl
i vagonek, které tady dříve používali. Když jsme dojeli
dolů tak jsme šli procházkou deštným pralesem.
Cestou jsem viděl spoustu různých stromů
a ptáka Lyrebirds, vypadal trochu jako
vypelichaný páv. Průvodce co tam šel
s jednou skupinou říkal, že ho moc často
v přírodě není vidět, že se schovává. Cesta také vedla okolo toho původního dolu. Byla tam
socha horníka a koně táhnoucího vůz s nákladem. Prý to bylo ve skutečné velikosti. David byl
mnohem větší než ten horník a já jen o něco menší. Také tam byly poházené zbytky různého
důlního nářadí a vozíků.
7
Pak jsme došli ke Scenic Cable Car. Ta vede z údolí
Jamison Valley zpátky na vrchol srázu a je dlouhá 545
metrů. Jede po ní jedna prosklená kabina. Tou jsme jeli
zpátky nahoru do hlavní budovy. Cestou jsem viděl
Katoomba Falls, Three Sisters, prales a několik dalších
skalních věží jako třeba Orphan Rock. Hned jsme zase jeli
dolů a pokračovali zbytek cesty pralesem zpátky
k železnici Scenic Railway. Tou jsme jeli zase nahoru.
Cesta nahoru se mi líbila mnohem víc než dolu. Ta cesta
nebyla tak rychlá a lidi tolik nekřičeli.
Od Scenic World jsme jeli do městečka Leura a
k vodopádům Leura Cascades. Nejdříve jsme se šli projít k vodopádům. Cestou jsme viděli
řeku a různé malinké vodopády. Také kolem
cesty bylo několik starých lamp, ale už asi
nefungovali. Chtěli jsme jít okruh a
k vodopádům Bridal Veil Falls, ale cesta byla
zavřená. Tak jsme se museli vrátit stejnou
cestou zpátky. Po procházce jsme si piknik. Byl
tam také drzý papoušek Kakadu. Pořád kolem
hopsal a loudil jídlo. Pak nám skoro ukradl celý
balíček sušenek. Proklovl ho a držel v zobáku.
Podařilo se nám mu ho ale sebrat.
Potom jsme pokračovali autem asi 10 km do
Minnehaha
Reserve
a
šli
jsme
k vodopádům Minnehaha Falls. Chtěli jsme
se koupat v jezírku pod ním. Cesta vedla
kolem říčky přes Yosemite Creek a po kraji
8
kaňonu. Cesta byla místy hodně úzká a kus jsme taky
museli jít křovím a museli jsme odhrnovat větve stromů.
Došli jsme ale asi do 3/4 na vyhlídku naproti. Cesta dolů
pod vodopád k jezírku byla hrozně uzounká a vedla
prudce dolů. Vypadalo to nebezpečně.
Nebyla moc udržovaná, schody a některé
zábradlí bylo rozpadlé. Tak jsme se od vyhlídky zase vrátili zpět. Cestou jsme se chvilku
čvachtali v té říčce pod malinkatým vodopádem. Voda byla hrozně studená.
Chtěli jsme vidět ještě spoustu míst, ale už bylo asi 6 večer. Tak jsme se dojeli podívat jen na
vyhlídku do Blackheath. Tam se dá jít také na
spoustu několikahodinových procházek. Už se
ale šeřilo. Tak jsme se jen z té vyhlídky dívali
na druhou stranu Blue Mountans. Už zapadalo
slunce a tak jsem se koukal se jak se jejich barva
mění Potom už byla tma a jeli jsme zpátky so
Sydney.
9
V neděli 6.12.2015 ráno jsme jeli ferry z Parramata do Sydney Harbour. Loď jede nejdříve po
řece Parramatta River a pak v zátoce
vjede do Tasmanova moře.
V přístavu jsme vystoupili z lodě a po
nábřeží jsme šli Sea life akvárium.
Naproti bylo vidět několik starých
plachetnic
a
vojenské
lodi
z námořního muzea. V Sea life akváriu
jsem viděl hodně různých mořských
ryb, medúzy, mořské koníky a mořské hvězdice.
Konečně jsem tam také viděl několik Platypus
(ptakopysk – je to savec, ale klade vajíčka. Také je to
obojživelný živočich. Žije v Tasmánii a východní
Austrálii. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů a široký
plochý
ocas 10 až
15 cm a je
pokryt hnědou kožešinou. Na nohách má plovací
blánu a jeho čenich připomíná zobák kachny).
Potom jsme šli do podmořského tunelu, tam okolo
plavalo spousta žraloků a rejnoků. Také jsem viděl
krmení Dugonga. Je to světle šedý mořský savec
velký asi 2 až 3 metry. Živí se mořskými rostlinami,
ale tam ho krmili salátem. Také má přezdívku Sea
cow (mořská kráva).
Potom jsme se šli podívat do observatoře. Je na kopci Observatory Hill a zahájila provoz v
roce 1858, od roku 1982 je tam muzeum
astronomie. Nejdříve jsme se dívali na Time
Ball (časová koule). To je taková velká žlutá
koule na věži observatoře. Každý den v jednu
odpoledne jí vytáhnou nahoru a pak spadne
zpět dolu. Dřív sloužila k seřízení přesného
času pro lodě a pro poštu na Martin Place.
Původně spadnutí koule doprovázel ještě
výstřel z děla pro upozornění, že bylo třináct
hodin.
Potom jsme šli dovnitř a tam jsme se dívali na
3D film o vesmíru „ Bigger than big“ (O
porovnání velikosti Měsíce, planet, hvězd a galaxií. Bylo tam porovnání Slunce a největších
známých hvězd. Naše Slunce vypadalo jako zrnko písku.) a „Extreme places“(Ten byl o
extrémních místech v naší sluneční soustavě a o měsících Jupitera a Saturnu.).
10
Potom jsme šli do severní kopule k velkému počítačem řízenému teleskopu. Tam nám o něm
paní z observatoře povídala a také o tom co můžeme vidět.
Požádala Davida o otevření té
kopule a potom jsme se ním
mohli podívat na slunce.
Protože byl ale den, tak jsme
se
nemohli
dívat
tím
největším, ten je jen pro noční
pozorování hvězd. Dívali
jsme se jen takovýma menšíma
na boku teleskopu. Na těch
měla dané filtry pro pozorování
slunce. Jedním jsme viděli
sluneční skvrny a druhým
A coronal mass ejection
(CME)
(výron
koronární
hmoty). Moc se mi to líbilo.
Potom jsem já mohl tu kopuly
zase zavřít a šli jsme se podívat do jižní kopule. Tam je historický teleskop z roku 1874, je to
nejstarší funkční dalekohled v Austrálii.
Od observatoře jsme šli k mostu Harbour Bridge a do čtvrti Rocks. Tam byl zrovna vánoční
trh a bylo tam spousta hezkých věci. Moc se mi
líbilo, jak jeden pán maloval obrazy.
Nemaloval je ale štětcem, ale sprejem a kousky
papíru. Maloval krásné planety, vodopády a
stromy. Potom jsme šli na metro je a jeli k
Town Hall. Tam jsme si prohlédli kostel St
Andrew´s Cathedral, který byl minule
zavrčený. Ještě jsme se šli podívat do budovy
The Queen Victoria Building na ty dvoje
hodiny. Zrovna totiž bylo před celou hodinou,
tak jsme chtěli vidět ty měnící se obrazy. Pak už
jsme šli na nádraží a jeli vlakem zpátky do
Parramaty.
V Parramatě jsme se šli ještě chvilku projít po
městě. Čtvrť Paramatta je asi 23 km od centra
Sydney. Byla založena v roce 1788 stejně jako
Sydney. Protéká tam řeka Parramatta River. Je
tam několik historických budov jako Old
Government House (sídlo guvernéra) z doby kdy byla Parramatta hlavním městem kolonie
Nový Jižní Wales nebo kostel St Patrick's Cathedral 1836.
11
V pondělí 7.12.2015 ráno jsme si zabalili kufry. Odlétali jsme až večer, tak jsme se ještě jeli
podívat do Botany Bay NP. Je to asi 13 km jižně od centra Sydney u zátoky Botany Bay.
V zátoce Botany Bay zakotvil 29. dubna 1770 kapitán James Cook s lodí Endeavour při cestě
z Nového Zélandu. Jako první Evropan
vstoupil na australskou půdu a setkal se tam
s domorodci. Pak ještě zakotvil v zátoce Port
Jackson (Sydney Harbour) a zakreslil je do
map. Později Britové plánovali Botany Bay
jako místo pro založení trestanecké kolonie.
Nakonec jí ale založili o několik kilometrů
severněji v malém zálivu Sydney Cove u
Port Jackson.
Z několika vyhlídek jsme se dívali na moře a
skály. Vlny narážely do těch vysokých skal a
moře bylo napěněné a vypadalo to, jako když se
vaří. Některé ty skály nahoře vypadali jako
poskládané z tenkých plátků. Také jsem se
díval, jestli zase neuvidím nějaké velryby.
Viděl jsem i startovat letadla z letiště Sydney.
To je na opačné straně zátoky Botany Bay a
jeho dvě přistávací dráhy sahají až do zátoky.
Potom jsme jeli do městečka Cronula na pláž
Cronulla Beach a tam jsme se koupali v moři.
Bylo tam upozornění na Blue ringet octopus.
O té jsem se učil ve škole. To je malá žlutá
chobotnice s modrými kroužky. Žije na skalách
u kamenitých plážích a korálových útesech v
Tichém a Indickém oceánu od Japonska do
Austrálie. Nejvíce žije v Austrálii v New South
Wales. Je považována za jednoho z nejvíce
jedovatých mořských živočichů. Je velká jen
12 až 20 cm, ale když jí vyprovokuješ tak je pro člověka nebezpečná a dokáže ho zabít během
několika minut.
12
Asi hodinu jsme se koupali a pak jsme si dali na pláži piknik. Z pláže už jsme museli jet na
letiště a vrátit auto. V sedm večer jsme odlétali ze Sydney. Odlétalo ale zrovna spousta letadel,
tak jsme museli dost dlouho stát na
ranveji v pořadí. Kolem nás startovalo
jedno letadlo za druhým. Asi za 20 minut
už jsme odstartovali i my. Cestou jsem
z letadla viděl krásné nadýchané mráčky
a nad nimi červeno žluto oranžový západ
slunce. Bylo to moc krásné. Cesta trvá
sice asi 3 hodiny, ale kvůli časovému
posunu jsme v Aucklandu přistávali o
půlnoci. Při přistání jsem viděl krásně
svítit Auckland. Domů jsme přijeli a si
ve 2 hodiny v noci a ráno jsem pak sel
do školy.
Další týden přiletěla na návštěvu teta z Melbourne. V pátek 18.12.2015 jsem s Davidem a tetou
šli do Howick Historical Village. Je to asi 2,5 km od
našeho domu. Prohlédli jsme si různé staré domky a
školu. Taky tam bylo několik starých vojenských
stanů. Také jsem tam viděl různé historické oblečení
a šperky. Tentokrát jsem si tam ale nemohl vyrobit
ani svíčku ani provaz nebo něco jiného.
Asi dně hodiny jsme se tam procházeli a všechno si prohlédli. Potom jsme šli domů.
13
V sobotu 19.12.2015 ráno jsme jeli všichni autem do Devenportu. To je část Aucklandu. Tam
jsme šli na ferry a jeli asi hodinu na ostrov
Rangitoto.
Rangitoto Island je sopečný ostrov v zálivu
Hauraki u Aucklandu. Je asi 5,5 km široký a
je to orientační bod z Aucklandu. Vidíme ho
i z našeho balkonu. Má symetrický sopečný
kužel. Je vysoký 260 metrů. Rangitoto vzniklo
sopečnými výbuchy. Ty začínají asi před 6000 lety a
poslední erupce byla asi před 600 lety. Je tam největší
les Pohutukawa stromů na světě. Ty v létě krásně
červeně kvetou. Také se jim tady říká vánoční strom.
Hned vedle je ještě ostrov Motutapu a je s ním
propojený. Normálně jezdí loď do přístavu Rangitoto Wharf. Tam je ale dost otevřené moře.
Bylo trochu rozbouřené moře a tam nás dovezli do přístavu Islington Bay Wharf. Ten je
chráněny proti vlnám. Je totiž v zátoce mezi
ostrovy Rangitoto a Motutapu. Nejdříve jsme šli
asi hodinu a půl na vrchol sopky Rangitoto.
Cestou jsem viděl spoustu sopečných kamenů a
ztuhlou lávu. Všechno kolem bylo šedo černé.
Také tam rostlo hodně stromů Pohutukawa.
Ty rostou klidně uprostřed té ztuhlé lávy.
Bylo to moc pěkné. Potom jsme museli vyjít
ještě 300 schodů nahoru na vrchol. Byl tam
krásný výhled na záliv s Aucklandem. Viděl jsem tam také kráter sopky. Teď je v něm už ale
vyrostlých spousta stromů. Potom jsme šli asi hodinu prudkou cestou dolů. Tou se normálně
chodí nahoru, protože vede v toho přístavu, kam jsme měli dojet. Cestou jsme si prohlédli
několik informačních cedulí o sopce Rangitoto a jeho vzniku. Potom jsme došli do toho přístavu
14
Rangitoto Wharf a prohlédli jsme si to tam. Bylo tam zbytek nějaké brány a domečků. Dříve
na ostrově totiž bydleli lidé a za druhé světové
války tam byla vojenská základna. Nový Zéland
se bál napadení, tak tam bylo stanoviště pro
ochranu Aucklandu. Ted už tam ale nikdo
nesmí bydlet. Ostrov je vyhlášen za přírodní
rezervaci. Také jsme si tam přečetli
informace o přírodě na ostrově, o
lidech, kteří tam bydleli a o té
vojenské základně. Z přístavu jsme
pokračovali asi dvě hodiny zpět do
zálivu Islington Bay. Tam jsme
museli ještě asi 20 minut počkat na
ferry a jeli zpátky do Devenportu.
Celý den jsme měli hezké počasí.
Moc se mi ten výlet líbil.
V neděli 20 prosince ve 2:30 jsem s mým bráchou Davidem jel na FLOW CAMP. Flow je
místo kde dělám Parkour, Brake dance, Tricking a Circus. Jeli jsme do tábora u vodopádů
Hunua Falls. Do campu jsme jeli asi hodinu. Každý den dopoledne a odpoledne jsme měli
trénink a učili se různé věci. Také jsme tam měli různé soutěže a večer taborák. Moc se to
všechno líbilo. Z kempu jsme se vrátili ve středu 23.12. odpoledne. Druhý den pak už byl Štědrý
den.
V sobotu 26.12.2015 brzo ráno teta odletěla zpátky do Melbourne. Já jsem pak byl
s krasobruslařským klubem na sausage sizzle. To je opékání a prodávání klobás. Vyděláváme
tím peníze na různé akce a třeba i na závody.
Zatím ahoj
Štěpán z konce světa
15