zde - Evropská volební studia

Transkript

zde - Evropská volební studia
EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA
EUROPEAN ELECTORAL STUDIES
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Institute for Comparative Political Research
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Název článku:
Proporcionalita zastoupení a navrstvující smíšené volební
systémy
Proportionality of representation and superposition mixed
electoral systems
Autor:
Jakub Šedo ([email protected])
Abstract:
This article describes different quantitative methods, which indicate proportionality of
the political parties’ representation. The analysis is focused on the question, how to
measure proportionality profiles in the countries, where superposition mixed electoral
system (Mixed-Member Majoritarian system) is used. Two potential alternatives,
which are identifiable in existing research, one based on the measure of all seats and
votes from the list tier, and one based only on the separate counting for the nominal
and the list tier, are insufficient in some cases. We propose an alternative solution,
dividing the ratio of all seats for a party by the sum of weighted proportion of the
ratio of the votes in both tiers. The advantages and disadvantages of this solution
are demonstrated on the example of the Lithuanian elections.
Keywords: Mixed electoral systems, Proportionality profiles, Elections, Quantitative
indicators, Lithuanian electoral system.
Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v
soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407).
Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a
reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407).
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
1. Úvod
Jednou ze základních charakteristik jednotlivých volebních systémů je
odpověď na otázku, jakým způsobem zajišťují reprezentaci politických stran.
Použijeme-li terminologii M. S. Shugarta, pohybujeme se na kontinuu počínajícím
hyperreprezentativními
systémy,
které
zajišťují
poměrné
zastoupení
velmi
rozsáhlému okruhu stran a zájmů, a pluralitními systémy, které naopak v rámci
soutěže značnou část aktérů oslabují či přímo eliminují (Shugart 2003: 28-29;
Chytilek 2004: 60-61). Kontinuum není dokonale lineární, neboť eliminace či
podreprezentace politických stran lze dosáhnout různými postupy a tyto postupy mají
rozdílnou účinnost. Výsledný tlak je možné do jisté míry ovlivnit, aby výrazněji
postihoval určitý typ politické strany – může se jednat o velmi malé strany se silnou
lokální podporu, malé strany s rozptýlenou podporou, strany, vůči kterým se
uplatňuje dohoda o vyloučení atp. Navrstvující smíšené volební systémy1 (a v menší
míře i jiné varianty smíšených volebních systémů) potenciálně navozují zajímavou
situaci. Místo jednoho jednoznačně identifikovatelného tlaku, který by se dal
předpokládat u ostatních systémů, by mohly, resp. měly produkovat dvojí odlišné
výstupy. Připomenout v této souvislosti lze i Sartoriho kritiku těchto systémů, u
kterých předpokládal, že budou pro voliče matoucí, protože většinová složka je bude
nutit hlasovat strategicky, zatímco poměrná jim umožní hlasovat upřímně, a
především v zemích, které doposud neměly zkušenost s poměrným volebním
systémem, povede ke značnému tříštění politické scény (Sartori 2001: 88-89).
Jakkoliv v praxi lze vznést proti takto jednoznačným závěrům jisté námitky
(především výrazně „čistá“ proporcionalita poměrných složek je spíše výjimkou než
pravidlem, což vnáší i do tohoto hlasování prvky strategického uvažování
kandidujících stran i hlasujících voličů), možnost odlišeného působení je reálně
přítomná. Ve výsledku je tedy představitelná situace, kdy u konkrétní strany bude
1
Používáme tento termín, který vychází z práce L. Massicotta a A. Blaise (1999: 341-366) a kterému
jsme dali přednost i ve vlastním pokusu o souhrnnou klasifikaci volebních systémů (Šedo 2004: 32).
Pro tutéž hlasovací techniku se můžeme setkat s termíny smíšený volební systém s většinovými
účinky, mixed-member majoritarian system (Shugart – Wattenberg 2003: 13-24), paralelní volební
systém, parallel system (Reynolds – Reilly 1997: 19), nebo segmentovaný volební systém, segmented
system (Rose 2000: 355-356).
62
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
badatel nucen konstatovat značné rozdíly ve schopnosti proměnit hlasy na mandáty
v jednotlivých složkách hlasování.
Především při komparaci složení parlamentů v okruhu zemí, kde se v jednom
či více případech navrstvující smíšený volební systém používá, se nabízí otázka,
jakým způsobem posuzovat výstupy hlasování a z nich plynoucí konečnou podobu
obsazovaného tělesa. Při určitém zaměření nám dvojí výstupy pomohou, jelikož místo
jednoho souboru dat získáme rovnou dva, které bude možné posuzovat odděleně, při
jiných otázkách ale bude přítomnost dvojnásobného počtu N spíše svazovat. Jak
naznačíme níže, stávající literatura se s touto otázkou vypořádává dvěma postupy,
z nichž ani jeden není dle našeho názoru zcela vyhovující. Proto se v rámci této
studie pokusíme navrhnout alternativní řešení otázky měření proporcionality
zastoupení jednotlivých stran, používá-li určitá země navrstvující smíšený volební
systém. Případné výhody a nevýhody navrženého řešení se posléze pokusíme
demonstrovat na příkladu země, která daný volební systém užívá. Vzhledem k vyšší
podílu zemí a hlasování s tímto volebním systémem vybíráme příklad z regionu
postkomunistické Evropy, Litvu. Ta by měla reprezentovat zemi, která tento volební
systém užívá a kde nejsme omezeni ani velkým počtem nezávislých poslanců (jejich
zahrnutí do celkového výsledku je metodologicky přinejmenším sporné), ani
značnými rozdíly ve výsledcích uváděných jednotlivými autory (srov. např. výsledky
voleb v Rusku v roce 1993, jak je uvádějí S. Birch (2003: 169-170), Rose a Munro
(2003: 288-289), O. Shvetsova (2004: 392-394) a J. Holzer (2001: 114)).
2. Otázka měření proporcionality zastoupení jednotlivých stran
Před provedením vlastní analýzy se ještě zmíníme o tom, jakým způsobem
jsou měřeny odchylky od „ideální“ proporcionality u jednotlivých stran. Jakkoliv je
v literatuře patrná jistá převaha konceptu tzv. indexu deformace či profilů
proporcionality, který vychází z R. Taagepery a M. Laaksa, jeho dominance nad
ostatními variantami není nesporná. V literatuře se lze setkat i s dalšími možnostmi,
které sice obvykle nejsou explicitně popisovány jako specifické indexy, ale i tak
představují jistou alternativu s potenciálními výhodami či problémy.
Pravděpodobně
nejčastěji
se
lze
vedle
klasického
výpočtu
indexu
disproporcionality setkat s určením míry nad/podreprezentace jako rozdílu mezi %
63
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
mandátů a % hlasů, matematicky vyjádřitelnou D = s – v (viz např. Mlejnek 2004:
138-148; Kestelman 1999).2 Určitou výhodou takto pojatého výpočtu je jeho vazba
na další statistické operace související s výzkumem disproporcionality výstupů voleb.
Nejpoužívanější indexy disproporcionality, Loosemore-Hanby index a Gallagherův
index, jsou založeny právě na operacích odvíjejících se od rozdílů v podílu mandátů a
podílu hlasů zúčastněných stran (podrobněji viz Chytilek 2004: 49-50; Lebeda 2004:
414). Zároveň má ale tento ukazatel jisté limity, plynoucí z „optického“ nadhodnocení
rozdílů u větších stran. Jako vhodný příklad nám mohou posloužit výsledky voleb
v Moldávii v 90. letech, které by neměly produkovat relevantní rozdíly v míře
nad/podreprezentace úspěšných stran. Při distribuci mandátů se v této zemi užíval a
užívá d´Hondtův dělitel a zavedena je rovněž klausule, v letech 1994 a 1998 ve výši
4 % a od roku 2001 6 % pro strany, zvyšovaná pro koalice (Birch 2003: 30; Codul
electoral). Jelikož země představuje jediný volební obvod (o velikosti 104 a od roku
1998 101 mandátů), neměl by se vliv dělitele, který jinak mírně zvýhodňuje velké
strany, příliš projevit. Přítomnost klausule ze vzorku vylučuje příliš malé subjekty,
které by mohly narušit předpokládanou pravidelnost v míře nadreprezentace tím, že
buď měly štěstí, že dosáhly na jeden mandát (a mohly by být i značně
nadreprezentované), nebo jim naopak jen těsně unikl druhý mandát (což by
znamenalo přesně opačný výsledek).
2
Kde D je odchylka, s je podíl křesel, které obsadila daná strana, v je podíl hlasů, které získala ve
volbách.
64
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Tab. č. 1: Výsledky voleb v Moldávii s měřením odchylky od „ideální“ proporcionality
pomocí rozdílu
1994
1998
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
s–v
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
s–v
PDAM
56
43,18
53,85
+ 10,67
PCRM
40
30,01
39,60
+ 9,59
PSMUE
28
22,00
26,92
+ 4,92
CDM
26
19,42
25,74
+ 6,32
BŢI
11
9,21
10,58
+ 1,37
PMDP
24
18,16
23,76
+ 5,6
AFPCD
9
7,53
8,65
+ 1,12
PFD
11
8,84
10,89
+ 2,05
Ostatní
0
18,06
0
- 18,06
Ostatní
0
23,57
0
- 23,57
2001
2005
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
s–v
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
s–v
PCRM
71
50,07
70,3
+ 20,23
PCRM
56
45,98
55,45
+ 9,47
PSMUE
19
13,36
18,81
+ 5,45
BMD
34
28,53
33,66
+ 5,13
PPCD
11
8,24
10,89
+ 2,65
PPCD
11
9,07
10,89
+ 1,82
Ostatní
0
28,33
0
- 28,33
Ostatní
0
16,42
0
- 16,42
Zkratky: PDAM – Agrární demokratická strana Moldávie; PSMUE – Volební blok Socialistické strana a
Hnutí „Jednota“; BŢI – Blok rolníků a intelektuálů; AFPCD – Volební blok „Aliance Lidové křesťanskodemokratické fronty“; PCRM – Strana komunistů Republiky Moldávie; CDM – Volební blok
„Demokratická konvence Moldávie“; PMDP – Volební blok „Hnutí za demokratickou a prosperující
Moldávii“; PFD – Strana demokratických sil; BEAB – Volební blok „Alianţa Braghiş“; PPCD – Lidová
křesťansko-demokratická strana
Zdroje: Rezultate Alegerilor; Příborský 2002: 268-284.
Výpovědní hodnota těchto výsledků by především v očích laického čtenáře
byla
poněkud
limitovaná.
Zdánlivě
totiž
vychází,
že
nejsilnější
strana
je
nadreprezentována výrazně více než strany slabší, nejmenší parlamentní subjekty
dosahují jen velmi mírného zvýhodnění. V praxi je ale nutné vycházet z toho, že
vzhledem k použitým pravidlům by měla každá strana potřebovat na jeden mandát
skoro stejně hlasů jako jiné strany. Pokud bychom vydělili výsledný rozdíl počtem
mandátů [(s – v)/s], zjistíme, o kolik v průměru vzrostla nadreprezentace každé
parlamentní strany za každý získaný mandát. V roce 2005 se tak jednalo u PCRM o
0,17, u BMD o 0,15 a u PPCD o 0,17. Přirozeně čím vícekrát byl tento rozdíl násoben,
tím byl nakonec větší. S touto korekcí již není výpočet „nebezpečný“ ani pro laika, ale
kvalitní odpověď na otázku, zda některá strana byla zvýhodněna více než její
konkurenti, by Tabulka 1 čtenáři nepřinesla. Buď by byl nucen provést ještě jeden
výpočet, nebo se spolehnout při posouzení míry nadreprezentace na vlastní odhad.
65
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Při posuzování proporcionality zastoupení stran ve Španělsku jsme v jednom
případě použili jiný potenciální hodnotící nástroj. Jelikož byl od počátku zamýšlen jen
jako zjednodušující údaj (jehož výpočet není nutné vysvětlovat, přičemž je
dostatečně přehledný a srozumitelný pro odborníka i pro laika) pouze pro tuto zemi,
připomeneme jej pouze v maximální stručnosti. Při popisu rozdílů v proporcionalitě
zastoupení největších politických stran, malých stran se silným regionálním zázemím
a malých stran s rozptýlenou podporou jsme operovali s podílem hlasů (v relativních
hodnotách), za které strana získá jeden mandát (viz Havlík – Šedo – Čaloud 2004:
128-129). Výhodou tohoto řešení je již naznačená jednoduchost, na druhou stranu je
prakticky nepoužitelné pro komparaci, při které se liší počet volených poslanců.
Zvažovat by se dalo ještě posouzení podle absolutního počtu hlasů na jeden
mandát, které je užíváno především při posuzování míry znevýhodnění určitého
subjektu volební geometrií. Obvykle se ale místo posuzování průměrného počtu
hlasů, které musela strana získat, aby obsadila jedno křeslo, operuje s celkovým
počtem voličů v daném volebním obvodě a teprve z tohoto ukazatele se vyvozují
závěry. Na rozdíl od předchozího řešení by hypotetické využití absolutního počtu
hlasů, za který připadne straně X 1 mandát, naráželo nejen na rozdíly v počtu
obsazovaných mandátů, ale také na možné výkyvy ve voličské podpoře.
Jako závěrečný ukazatel uvedeme již předesílané profily proporcionality, resp.
index deformace.3 Index deformace není počítán jako rozdíl, ale naopak jako podíl
mandátů, které získá strana za každé procento hlasů. Index tak nabývá hodnot od 0
(všechny strany, u kterých libovolný podíl hlasů nevedl k zisku žádného mandátu) do
hypotetického X blížícího se ∞, kterého bychom dosáhli, kdyby voliči disponovali
neomezeným počtem hlasů, ale všechny mandáty by získala jediná strana za jeden
hlas. Jak naznačuje tabulka 2, index deformace nevede ke zkreslením, jaké
produkuje tabulka 1 a umožňuje bez větší námahy přehledně porovnat míru
nadreprezentace jednotlivých stran bez ohledu na jejich konkrétní zisk. Zároveň
3
Paralelní užití termínu „profily proporcionality“a „index deformace“ vyplývá z určitých rozdílů mezi
českou a anglickou produkcí. Anglický termín proportionality profiles se objevuje na přelomu let 70. a
80. v textech M. Laaksa a R. Taagepery (viz Taagepera 2002: 7; Proportionality in the European
Parliamentary Elections: Evidence since 1979 s. d.: 2, 7), v českém překladu jej takto uvádí R. Chytilek
(2004: 49). Taagepera (2002: 34) sám uvádí vzorec ve tvaru A = % mandátů/% hlasů. V českých
textech (viz Lebeda 2004: 414-415; Kubát 2004a: 101-109) se ale převážně setkáváme s termínem
66
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
potvrzuje předpokládanou tezi o dosti vyrovnaných hodnotách u jednotlivých
úspěšných stran, kdy určujícím kritériem aktuální míry nadreprezentace se stává
podíl propadlých hlasů. Na jeho růstu pak pozitivně participují všechny subjekty bez
ohledu na velikost.
Tab. č. 2: Výsledky voleb v Moldávii s měřením odchylky od „ideální“ proporcionality
pomocí indexu deformace
1994
1998
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
PDAM
56
43,18
53,85
1,25
PCRM
40
30,01
39,60
1,32
PSMUE
28
22,00
26,92
1,22
CDM
26
19,42
25,74
1,33
BŢI
11
9,21
10,58
1,15
PMDP
24
18,16
23,76
1,31
AFPCD
9
7,53
8,65
1,15
PFD
11
8,84
10,89
1,23
Ostatní
0
18,06
0
0
Ostatní
0
23,57
0
0
2001
2005
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
PCRM
71
50,07
70,3
1,40
PCRM
56
45,98
55,45
1,21
PSMUE
19
13,36
18,81
1,41
BMD
34
28,53
33,66
1,18
PPCD
11
8,24
10,89
1,32
PPCD
11
9,07
10,89
1,20
Ostatní
0
28,33
0
0
Ostatní
0
16,42
0
0
Zdroje a zkratky viz Tab. č. 1.
Index deformace poskytuje celou řadu výhod v porovnání s ostatními
uvedenými výpočty. Není „náchylný“ k tomu, aby jej ovlivnil momentální počet
volených poslanců, nebo účast voličů, nevyžaduje ani žádný dodatečný korigující
výpočet, který by jej učinil pro čtenáře přehlednějším. Přesto i u něj lze konstatovat
jisté problémy, které by mohly při komparativním výzkumu nastat. T. Lebeda (2004:
415) v souvislosti s tímto indexem přímo uvádí, že „výsledné hodnoty mohou být pro
méně zkušeného pozorovatele přinejmenším matoucí, ne-li přímo zavádějící.“
Jakkoliv
tuto
charakteristiku
vztahuje
pouze
na
fakt,
že
index
v „pásmu
podreprepzentace“ nabývá hodnot pouze v rozsahu 0 – 1, zatímco „pásmo
nadreprezentace“ je nepoměrně širší, platí tato charakteristika i pro několik dalších
index deformace (I), výpočet je analogický s Taageperovým, I = si/vi. V našem textu se budeme držet
převažující české terminologie.
67
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
komplikací. K nim se vyslovíme, abychom předešli případným nesrovnalostem či
přímo dezinterpretacím čísel, která budeme prezentovat níže.
Index je především závislý na proměnné, kterou neobsahuje samotný vzorec a
která nevyplývá ze samotného volebního systému, ale pouze z momentálního stavu.
Podíl propadlých hlasů může vést k relevantním zvýšením a snížením, přičemž se
jedná o hodnotu, která je (přinejmenším v některých případech) dosti náhodná. Vliv
podílu propadlých hlasů přitom poškozuje i odpověď na jednu za základních otázek,
které by měl index řešit – polohu „bodu zlomu“, tj. podílu hlasů, od kterého začínají
být strany podreprezentovávány (viz např. Chytilek 2004: 49). Jako příklad nám
může posloužit případný výzkum vlivu estonské modifikace d´Hondtova dělitele na
míru proporcionality zastoupení stran – viz Tabulka 3. Dokud propadalo skoro 15 %
hlasů, ležel bod zlomu pod výší stanovené 5% klausule, jakkoliv bylo patrné, že
z modifikace více těží nejsilnější strany, u kterých index dosahoval hodnot o cca. 0,15
vyšších, než tomu bylo u stran pohybujících se těsně nad 5 %. S poklesem k 10 %
propadlých hlasů se bod zlomu posouvá k 5 % hlasů, kdy některé parlamentní strany
dosahují i nepatrné podreprezentace. Když ale v posledních volbách propadlo méně
než 5 % hlasů, bod zlomu se posunul možná až k 10% hranici. Přitom je nutné
dodat, že volební zákon se v prvcích ovlivňujících proporcionalitu výstupu voleb měnil
jen zcela zanedbatelně (srov. Pospíšil 1999: 33; Rose – Munro 2002: 167). Místo
jednoznačné odpovědi na otázku, od kterého okamžiku je strana v Estonsku
podreprezentovaná, tedy získáváme poněkud vágní odpověď, že to záleží především
na tom, kolik hlasů odevzdají voliči neúspěšným stranám. V perspektivě komparace
více voleb ve více zemích hrozí, že badatel učiní nepřesný závěr na základě
mechanického porovnání nejvyšších hodnot a bodů zlomu, které mohou souviset více
s momentální podobou stranického spektra než s použitým volebním systémem.
68
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Tab. č. 3: Index deformace výstupů voleb v Estonsku
1992
1995
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
I
29
22,0
28,71
1,31
EKE
41
32,23
40,59
1,26
EKE
17
13,6
16,83
1,24
RE
19
16,19
18,81
1,16
RKE
15
12,25
14,85
1,21
K
16
14,17
15,84
1,12
M
12
9,73
11,88
1,22
I
8
7,86
7,92
1,01
ERSP
10
8,79
9,90
1,13
M
6
5,99
5,94
0,99
SR
8
7,12
7,92
1,11
EÜRP
6
5,87
5,94
1,01
EK
8
6,89
7,92
1,15
VKRP
5
5,0
4,95
0,99
ER
1
2,62
0,99
0,38
Ostatní
0
12,69
0
0
EEE
1
2,39
0,99
0,41
Ostatní
0
14,61
0
0
1999
2003
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
K
28
23,41
27,73
1,18
K
28
25,4
27,73
1,09
I
18
16,09
17,82
1,11
RP
28
24,62
27,73
1,13
RE
18
15,92
17,82
1,12
RE
19
17,69
18,81
1,06
M
17
15,21
16,83
1,11
EME
13
13,03
12,87
0,99
EKE
7
7,58
6,93
0,91
I
7
7,31
6,93
0,95
EME
7
7,27
6,93
0,95
M
6
7,04
5,94
0,84
EÜRP
6
6,13
5,94
0,97
Ostatní
0
4,91
0
0
Ostatní
0
8,39
0
0
Zkratky: I – Pro Patria (někdy překládána jako Vlastenecká unie; 1992 koalice, pak strana); EKE –
Estonská koaliční strana (1992 jako VE – Svobodné Estonsko – nejsilnější činitel koalice Bezpečný
domov; 1995 koalice s Unií venkova); RKE – Lidová strana středu (později K – Estonská strana
středu); M – Umírnění (1992 a 95 koalice, pak strana); SR – Nezávislí roajalisté; EK – Estonský občan;
ERSP – Estonská strana národní nezávislosti; ER – Zelení; EEE – Estonská podnikatelská strana; RE –
Estonská reformní strana; EÜRP – Estonská sjednocená lidová strana (1995 koalice Náš domov je
Estonsko); VKRP – Estonská konzervativně-republikánská strana; EME – Estonská lidová strana; RP –
Res Publica
Zdroje: Vabariigi Valimiskomisjon; Pospíšil 2002: 156-168.
O druhém zkreslení můžeme uvažovat v situaci, kdy máme poměrný volební
systém bez umělé klausule a v datovém souboru je několik stran, které jen těsně
překročily přirozený práh. Optimální možnost poukázat na tento problém představuje
Poslanecká sněmovna Parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny, volená způsobem,
který značně usnadňuje malým stranám přístup k prvnímu mandátu. Země užívá
69
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
dělitel Sainte-Laguë v nemodifikované podobě, přičemž vzhledem k počtu mandátů,
které jsou vyčleněny jako kompenzační, můžeme celou Federaci považovat za jediný
volební obvod, momentálně s velikostí 98, dříve 140 mandátů (Herceg – Tomić 1999:
152, 226; Hloušek 2000; Izborna Komisija Bosne i Hercegovine). Jak ukazuje Tabulka
4, právě u stran se ziskem jednoho mandátu se v roce 2002 setkáváme jak
z s výraznou nadreprezentací (která jednoznačně přesahuje hodnoty nejsilnějších
stran), tak s výrazným „poškozením“, vše v závislosti na tom, zda měla daná strana
„štěstí“, že pronikla do parlamentu, nebo „smůlu“, že nedosáhla na druhý mandát.
Obecně se přitom jedná o strany, u kterých lze přinejmenším pochybovat o jejich
relevanci, takže by se badatel mohl při „zběžném“ pohledu na výstupy volebního
systému ve Federaci Bosny a Hercegoviny zbytečně zdržovat úvahami nad zdánlivě
nejzajímavějšími čísly z celé tabulky. Příčinu jejich přítomnosti by nalezl pouze
jedinou a tou je použitý volební dělitel.
Tab. č. 4: Index deformace výstupů voleb u části stran kandidujících v roce 2002 ve
Federaci Bosny a Hercegoviny
2002
Strana
Man.
Hlasy % Man. %
I
SDA
32
32,71
32,65
1
K HDZ
16
15,76
16,33
1,04
7 dalších stran s více než 1 mandátem
BPS
1
1,36
1,02
0,75
HSS
1
0,88
1,02
1,16
LDS
1
0,81
1,02
1,26
HKDU
1
0,79
1,02
1,29
SNSD
1
0,72
1,02
1,42
HSP
1
0,61
1,02
1,67
GDS
1
0,56
1,02
1,82
HPB
1
0,54
1,02
1,89
PROENS/SM
1
0,52
1,02
1,96
Zkratky: SDA – Strana demokratické akce;
K HDZ – Koalicija (HDZ – Chorvatské
demokratické
společenství
Bosny
a
Hercegoviny – + 2 menší strany); BPS –
Bosenskohercegovská vlastenecká strana;
HSS – Chorvatská selská strana Bosny a
Hercegoviny; LDS – Liberálně demokratická
strana Bosny a Hercegoviny; HKDU –
Chorvatský křesťansko demokratický svaz
Bosny a Hercegoviny; SNSD – Svaz
nezávislých sociálních demokratů; HSP –
Chorvatská strana práva; HSP – Chorvatská
strana práva; GDS – Občanská demokratická
strana Bosny a Hercegoviny; HPB –
Chorvatský
pravý
blok;
PROENS
–
Proevropská národní strana; SM – Strana
mladých Bosny a Hercegoviny
Neparlamentní strany
Zdroj: Rezultati proteklih izbora – 2002 puna verzija.
70
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Třetí potenciální problém do jisté míry již vyplývá z předcházejícího. Menší
strana má obecně lepší šanci, aby dosáhla vysokých čísel (ať již v pozitivním, nebo
negativním slova smyslu). Přitom i zdánlivě nevelká hodnota indexu může mít velmi
důležitý dopad – v jediné tabulce se nám může objevit nižší hodnota s velkou
důležitostí vedle vyšší, která je de facto zbytečná. Uvedené můžeme demonstrovat
na výsledcích dvojích voleb v Černé Hoře, které se konaly v letech 1996 a 1998 (viz
Tabulka 5).
V roce 1998 dosáhla nejlepšího výsledku měřeno indexem deformace DUA, ve
srovnání s jejími 1,24 je 1,09 u DZB slabší výsledek (a celkově slabý, pokud bychom
jej porovnávali např. s vítězi voleb v Estonsku – viz Tabulka 3). Jenže zatímco DUA
pomohla její nadreprezentace k jednomu mandátu, pro DZB znamenala zisk
pohodlné nadpoloviční většiny. Pokud bychom se pak vrátili k volbám v roce 1996,
pak by DPS při stejné hodnotě indexu deformace, jakého dosáhla DUA (2,15),
obsadila 78 z celkových 71 křesel v parlamentu. Ve „filozofické“ rovině se otevírá
otázka, zda je index deformace skutečně ve všech případech objektivní, když
největších hodnot může dosahovat pouze u stran, kterým je „na nic“, zatímco u
jiných i relativně malý krok pro statistiku představuje velký skok pro celý systém.
Tab. č. 5: Index deformace výstupů voleb v Černé Hoře
1996
1998
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
Strana
Man.
Hlasy %
Man. %
I
DPSCG
45
51,24
63,38
1,24
DZB
42
49,54
53,85
1,09
NS
19
25,57
26,76
1,05
SNP CG
29
36,10
37,18
1,03
SDA
3
3,48
4,23
1,22
LSCG
5
6,29
6,41
1,02
DSCG
2
1,80
2,82
1,57
DSCG
1
1,58
1,28
0,81
DUA
2
1,31
2,82
2,15
DUA
1
1,03
1,28
1,24
Ostatní
0
16,6
0
0
Ostatní
0
5,46
0
0
Zkratky: DPSCG – Demokratická strana socialistů Černé Hory; NSCG – Národní strana Černé Hory; NS
– Národní shoda (koalice NSCG a LSCG); LSCG – Liberální svaz Černé Hory; SDA – Strana
demokratické akce; DSCG – Demokratický svaz Černé Hory; DUA – Demokratická unie Albánců; DZB –
Za lepší život – Milo Djukanović (koalice DPSCG – SDP /Sociálnědemokratická strana/ – NSCG); SNP
CG – Socialistická národní strana Černé Hory
Zdroje dat: Centar za monitoring – Izbori; Kaňa 2002: 106-120; Pavičević 2002.
71
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Navzdory všem uvedeným problémům představuje index deformace nejlepší
variantu posuzování míry proporcionality zastoupení jednotlivých stran. Všechny
zmiňované problémy jsou spíše upozorněním na úskalí, která by vyplynula
z přehnaných očekávání badatelů a čtenářů. Navíc alternativy trpí vedle těchto ještě
dalšími nedostatky. Limity využití indexu deformace existují a badatelé by neměli
tento ukazatel hodnotit v komparativní perspektivě vytržený z kontextu. Určující při
posouzení míry zvýhodnění strany volebním systémem by neměla být její momentální
nadreprezentace, ale nadreprezentace zjištěná porovnáním s ostatními subjekty.
Jedině tak se povede určit, jak výstupy hlasování ovlivňují stranickou soutěž, zda jsou
upřednostněny velké strany před menšími, strany se silnou lokální podporou před
stranami s podporou rozptýlenou, strany schopné získat určitý počet hlasů před
stranami neschopnými dosáhnout tohoto limitu, kooperující strany před samostatně
kandidujícími, nebo zda je systém vůči několika různě charakterizovaným stranám
neutrální. Je také otázkou, zda v této souvislosti nebude vhodné mírně ustoupit od
důsledné
preference
kvantitativních
statistických
metod
a
zda
po
prvním,
kvantitativním „stupni“ výzkumu, nemá následovat stupeň druhý, který se bude
méně opírat o „tvrdá“ data a více o „subjektivní“ konstatování autora, které umožní
provést zobecnění nutná pro další komparativní výzkum.
3. Posuzování odchylky u navrstvujících smíšených volebních systémů
3. 1 Užívaná řešení
Posuzování odchylky od „ideální proporcionality“ u většiny volebních systémů
vyžaduje jednu sadu dat. Menší komplikace mohou nastat u hlasování, která se
konají ve více kolech, nebo využívají přenášení preferencí – na mandáty totiž de
facto nejsou transformovány hlasy z prvního kola, resp. první preference, ale hlasy
z kola posledního, resp. preference po posledním přenosu. Operace s daty z prvního
kola či s prvními preferencemi je ale nejběžnější a obhajitelná jak metodologicky, tak
prakticky. Z metodologického hlediska je nutné upozornit, že od těchto systémů se
předpokládá působení proti stranám, které nejsou schopny dostatečně zaujmout
voliče mimo okruh svých kmenových příznivců (Reynolds – Reilly 1997: 37-38, 83-84;
Chytilek – Hušek 2004: 80-82, 85; Havlík – Šedo – Čaloud 2004: 113-115). Propojení
prvního „rozdání karet“ s výsledkem celé „sehrávky“ nejlépe odhalí, které politické
72
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
strany jsou tímto tlakem nejvíce postiženy. Z praktického hlediska je nutné zohlednit
formát zveřejňovaných dat. Při dvoukolovém hlasování jakýkoliv jiný součet než
součet hlasů z prvního kola kombinuje dvojí výsledky – výsledky z prvního kola
v obvodech, kde byl poslanec zvolen, a výsledky z druhého kola z obvodů, kde se
konalo. Zohlednění hlasů, které skutečně vedly k rozdělení křesel, by tak znamenalo
značné navýšení vstupních nákladů (potřeba dohledat výsledky po jednotlivých
obvodech s ověřením, kde se konalo jen první kolo a následně provést zcela nový
výpočet výsledku) a navíc by se v jednom součtu spojili voliči s rozdílnou motivací,
hlasující v situacích s různou potřebou strategické koordinace a také s různě pestrým
výběrem kandidátů. Problémy při zohledňování jiných než prvních preferencí by byly
v řadě bodů podobné, s výjimkou toho, že by se operovalo již jen s jednou skupinou
voličů.
Navrstvující smíšené volební systémy se ovšem vyznačují tím, že bez ohledu
na formu hlasování v jednotlivých složkách musíme kalkulovat se dvěma sadami dat,
které mohou být značně odlišné. Ve většině případů se operuje s dvojí sadou hlasů
(srov. Massicotte – Blais 1999: 350-351) a vždy se dvěma sadami mandátů.
Z technického hlediska k nim lze přistupovat jako k odděleným hlasováním, které
jsou navzájem ovlivněny pouze tím, že se k nim vede jedna kampaň (s potenciálními
rozdíly v tom, zda je nutné propagovat individuální kandidáty, či lídry poměrné
kandidátky), hlasuje se ve stejný okamžik a neexistuje relevantní rozdíl ve významu
voleného orgánu (tím samozřejmě nepopíráme, že řada voličů může mít různou
motivaci k hlasování v jednotlivých složkách a může některou považovat za více
atraktivní). Jakkoliv se ale jedná o dvě oddělené sady, výstupem celého procesu je
jeden orgán a teprve od jeho složení se odvíjí celá řada otázek, jako je
pravděpodobnost vytváření umělých většin, počet stran potřebných k vytvoření
minimální vítězné koalice a s tím související (předpokládaná) stabilita vlád.
Jakým způsobem řeší tento fakt dosavadní literatura? Především je nutné
poukázat na to, že index deformace je poněkud „ve stínu“ jiných nástrojů. Značná
část výzkumů preferuje měření celkové disproporcionality výstupů a individuální
odchylku jako specifický výpočet vynechává. Podíl smíšených volebních systémů pak
není příliš vysoký, takže řada výzkumů se obejde bez nich. K tomu je nutné přičíst, že
někteří autoři operují s jinými způsoby měření odchylky než s indexem deformace.
73
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Všechny tyto faktory minimalizují množství již provedených výpočtů indexů
deformace u navrstvující smíšených volebních systémů. Proto svoji pozornost
rozšíříme na formát, ve kterém badatelé zveřejňují agregované výsledky voleb. I
když tyto práce nepřistupují k přesnému statistickému vyjádření odchylky u
jednotlivých stran, autoři buď interpretují shromážděná data, nebo omezením
množství uváděných dat determinují úvahy těch, kdo by jejich textů použili při
vlastním komparativním výzkumu.
Na základě tohoto rozšíření počtu zdrojů můžeme identifikovat dva přístupy,
kterými
se řeší
problém hodnocení
odchylky od
ideální proporcionality u
navrstvujících smíšených volebních systémů:
1. porovnání celkového počtu mandátů s podílem hlasů, které byly odevzdány
v poměrné části hlasování. Tento postup přímo při výpočtu indexu deformace
použila P. Norris (2004: 242-247), z hlediska formátu zveřejněných dat je pak
běžný především u šíře pojatých přehledových studií (viz např. Kubát 2004b;
Cabada – Ženíšek 2003; Fiala – Holzer – Strmiska 2002). Do značné míry
vychází také z praktické dostupnosti dat, protože stránky volebních komisí (viz
např. Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija; Централь навиборца
комисия) či sekundární zdroje (viz např. Parties-and-elections) často
negenerují data za většinovou složku hlasování na celostátní úroveň. Zatímco
operovat s počty a stranickou příslušností poslanců je možné, dohledávání
stranické příslušnosti a následná generalizace u stovek až tisíců kandidátů jsou
skoro nemožné;
2. oddělené uvedení výsledků v poměrné a ve většinové složce hlasování –
s touto metodou se setkáváme spíše ve studiích, které se podrobněji věnují i
otázce volebního systému (viz např. Birch 2003: 146-177; Rose – Munro 2003:
101-309; Moser 2003: 498). Ponecháme-li stranou hrozbu neexistence dat,
podává tento způsob přesnější a rozsáhlejší informaci než způsob předchozí.
Jak ale naznačíme níže, ani jeden není zcela vyhovující.
První přístup podceňuje přítomnost většinové složky hlasování. Především
v zemích, kde má tato složka nadpoloviční podíl na obsazení parlamentu, je poněkud
nelogické zohledňovat při výzkumu preference voličů z méně důležitého hlasování, při
vyrovnaném podílu či nevýrazné převaze poměrné složky je otázkou, proč by měly
74
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
být „většinové“ hlasy méně relevantní. Plně uznáváme námitku, že jiný způsob by byl
značně nákladný a v řadě zemí i nerealizovatelný. Nedomníváme se, že práce, které
takto postupují, je nutné potlačit či zatratit. Je také pravda, že v řadě případů se
jedná o texty, kde přehledy výsledků voleb pouze dokumentují jinou tezi, která je
vlastním předmětem práce a bylo by nelogické, aby se právě „přehledová“ složka
stala nejkomplikovanější a nejrozsáhlejší částí práce věnované něčemu jinému.
Omezíme se tedy pouze na konstatování, že je-li jiná možnost a je-li výzkum věnován
především volebnímu systému, existuje řada důvodů, proč tento způsob nevyužít.
Porovnávání hlasů odevzdaných v poměrné složce hlasování s celkovým
podílem na mandátech zásadním způsobem nevyhovuje v případech, kdy se
setkáváme se stranou/stranami, které se koncentrují jen na většinovou složku
hlasování (pokud v poměrné složce získaly jen velmi málo hlasů, jeví se být
systémem nadreprezentovány, jakkoliv třeba jejich úspěšnost ve většinovém
hlasování nemusí být nijak výrazná). Tato situace není až tak obvyklá, s koncentrací
na většinovou složku se setkáváme především u nezávislých kandidátů, kteří
představují problém pro výpočet s jakoukoliv sadou dat. Závažnější se jeví druhá
potenciálně problémová situace. V řadě případů se můžeme setkat se značnými
rozdíly v podílu odevzdaných hlasů v obou složkách a ve schopnosti proměnit tyto
hlasy na mandáty, kterou porovnání poměrných hlasů s celkovým počtem mandátů
nezachytí. Např. v parlamentních volbách v roce 1992 na Litvě (viz Tab. č. 6)
Litevská demokratická strana práce (LDDP) obsadila celkem 73 mandátů (tj. 51,77 %
křesel v parlamentu). Její kandidátní listině bylo odevzdáno v poměrné složce 43,98
% hlasů. Index deformace stanovený na základě těchto hodnot dosahuje 1,18, což
v litevských poměrech nepředstavuje nijak vysokou hodnotu. Závěr učiněný z tohoto
výpočtu by tedy pravděpodobně vyzněl tak, že volební systém při tomto hlasování
nevedl k výrazně vysoké nadreprezentaci nejsilnější strany a nadpoloviční zastoupení
LDDP v parlamentu bylo dosaženo především díky obrovské podpoře voličů a také
díky tomu, že část hlasů (5,99 %) byla odevzdána stranám, které nezískaly mandát
ani v jedné složce hlasování. Pokud bychom se ale podívali na výsledek LDDP
podrobněji, zjistíme, že v poměrné složce hlasování získala 36 ze 70 mandátů (tj.
51,43 %) a index deformace u ní dosahuje 1,17, tj. hodnoty prakticky stejné jako při
celkovém výpočtu. Při většinovém hlasování byla situace značně odlišná. Straně totiž
75
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
bylo odevzdáno skoro o 10 % méně hlasů, pouze 34,86 %, přesto i tyto hlasy byly
proměněny v nadpoloviční zisk, když LDDP obsadila 37 ze 71 mandátů. Index
deformace vypočítaný pro většinovou složku není nijak zanedbatelný, dosahuje 1,49.
Značná nadreprezentace strany v této složce hlasování byla pro celkové výsledky
voleb velmi důležitou a volební systém značně napomohl vytvoření umělé většiny
v litevském parlamentu. Výpočet provedený porovnáním poměrných hlasů a všech
mandátů ale tento fakt zcela ignoruje. S podobnou deformací se na Litvě setkáváme i
v řadě jiných případů. Zmínit lze např. rok 2000, kdy Sociálně demokratická koalice
(SDK) dosáhla solidní nadreprezentace v obou složkách hlasování. Ve většinové
dokázala proměnit 20,05 % hlasů ve skoro třetinové zastoupení – 32,39 % mandátů
(index 1,62), v poměrné složce oslovila 31,08 % voličů a získala 2/5 mandátů (index
1,29). Když zohledníme výsledný podíl (36,17 % mandátů) 31,08 % hlasů v poměrné
složce, vyjde nám hodnota značně nižší, než ta, kterou vykázaly obě složky –
pouhých 1,16.
Tab. č. 6: Hodnoty indexů deformace vítěze voleb 1992 a 2000 na Litvě (z obou
složek odděleně a celková, která je měřena z celkového počtu a hlasů odevzdaných
v poměrné složce)
Většinová složka
Strana
Man.
Hl. % Man. %
1992
37
34,86
23
20,05
Poměrná složka
I
Man.
Hl. % Man. %
52,11
1,49
36
43,98
32,39
1,62
28
31,08
Celkem
I
Man.
Man. %
I
51,43
1,17
73
51,77
1,18
40,0
1,29
51
36,17
1,16
(LDDP)
2000
(SDK)
Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat uvedených v Příloze.
Druhý přístup, který by předpokládal oddělení zhodnocení obou složek,
podobnou deformaci nezpůsobuje. Pro komparativní účely navíc nabízí lákavý
dvojnásobný počet N. Ovšem i pro něj existují jisté limity, které dle našeho názoru
devalvují užitečnost takto prováděného výpočtu při některých typech zaměření
výzkumu a jistých situacích. Je vynikající, pokud hodnotíme efekt obou složek
odděleně a bez ohledu na celkové výsledky hlasování. Pokud ale chceme pracovat
s celkovým výsledkem, má své nedostatky. Především nám již neřekne, k jakému
celkovému výsledku nadreprezentace v obou složkách vedla. Jestli bude případný
76
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
výzkum zaměřen např. na určitý region a otázku, který volební systém nejvíce
pomáhá vítězi voleb k zisku jednobarevné většiny, můžeme u země s navrstvujícím
smíšeným systémem odpovědět, že je to jeho většinová složka (alespoň v případě
Litvy, kde kdyby vítěz zúročil své hlasy ve většinové složce stejně jako v poměrné,
jeho výsledek by byl slabší). Nebudeme ale schopni statisticky doložit, nakolik byl
tento efekt omezován poměrnou složkou. Pro porovnání litevského volebního
systému (jako celku) s volebním systémem např. v Moldávii tak nebudeme moci
pracovat s indexem deformace, ale jen s nástroji jako je četnost jednobarevných
většin, průměrný počet členů koalice, délka trvání vlády atp., které v relativně krátké
době od změny režimu mohou záviset na řadě faktorů vč. náhody.
3. 2 Navržené řešení
Vzhledem k nastíněným problémům, které jsou spojeny s oběma výše
zmíněnými řešeními, se naším konkrétním cílem stává navržení takového výpočtu,
který by (1.) vedl k jedné výsledné hodnotě indexu deformace pro celkové výsledky
voleb, který by (2.) zohlednil fakt, že celkový výsledek je dán dvěma „plnoprávnými“
složkami hlasování a který by zároveň neopomněl fakt, že (3.) poměr obou složek
hlasování nemusí být za všech okolností vyvážený. Soustředit se přitom musíme
pouze na určení celkového podílu hlasů. Celkový podíl mandátů představuje součet
mandátů získaných danou stranou v poměrné složce a ve většinové složce, jedinou
komplikaci mohou tedy přinést rozpory mezi použitými zdroji.
Nejjednodušší (a jak naznačíme vzápětí metodologicky neobhajitelnou)
alternativu představuje počítat podíl hlasů ze součtu hlasů odevzdaných v poměrné a
ve většinové složce. Nedostatky tohoto postupu můžeme identifikovat v zásadě dva.
(1.) Zcela opomíjí třetí podmínku, tj. zohlednění poměru obou složek. Hlas odevzdaný
v poměrné složce má (skoro) stejnou váhu jako hlas odevzdaný ve většinové složce,
nejen v situaci rovného podílu, ale i u voleb v roce 1998 v Makedonii, kdy bylo voleno
85 poslanců většinově a 35 poměrně, nebo v Chorvatsku v roce 1995, kdy (pokud
odhlédneme od mandátů přidělených menšinám a diaspoře) připadalo většinové
složce 28 křesel a poměrné 80 (viz např. Birch 29-30). (2.) Poměr mandátů obou
složek je při stabilních pravidlech neměnný, zatímco poměr odevzdaných hlasů se
může v každých volbách lišit. Statisticky by proto byla vždy mírně podhodnocena
77
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
složka, ve které bylo odevzdáno více hlasů. Jakkoliv se v praxi postkomunistických
zemí jedná obvykle o rozdíly v řádu desetin procenta či procent (srov. Rose – Munro
2003: 114, 220, 286), výsledek by vedl k chybě způsobené vnesením proměnné,
která je pro základní formu výpočtu indexu deformace i pro stanovení poměru
mandátů obou složek nevýznamná. Váha 50 % mandátů bude 50 % i v případě, kdy
by v dané složce byl odevzdáno jen nezbytně nutné minimum hlasů, které je
stanoveno pro platnost hlasování a ve druhé složce hlasovali všichni voliči.
Druhou možností je stanovení celkového podílu hlasů na základě váženého
podílu hlasů odevzdaných v obou složkách. Vážený podíl se stanoví jako podíl
mandátů distribuovaných v dané složce z celkového počtu mandátů, operuje se
přitom s desetinnými čísly. Při vyváženém podílu složek tedy bude vážený podíl každé
složky 0,5, pokud bude 75 % mandátů přidělováno většinově a 25 % poměrně,
vážený podíl většinové složky bude 0,75 a poměrné 0,25. Váženým podílem bude
následně násoben podíl hlasů získaný v dané složce, celkový podíl bude stanoven
jako součet takto získaných hodnot pro poměrnou a většinovou složku. Tento způsob
vede ke stanovení jednoho čísla, které vyjadřuje podíl hlasů, a následně k jedinému
číslu, které stanoví index deformace celkových výsledků voleb (Ic). 4 Obě složky
hlasování jsou při tomto postupu zohledněny, zároveň výpočet založený na váženém
podílu umožňuje adekvátně snížit či zvýšit význam konkrétní složky hlasování podle
toho, jaký má podíl na celkovém počtu mandátů. Výhody či komplikace plynoucí
z navrženého postupu se nyní pokusíme demonstrovat na konkrétních příkladech.
3. 2. 1 Případ Litvy
Na Litvě proběhly dle velmi podobných pravidel již čtyři volební soutěže,
v letech 1992, 1996, 2000 a 2004. Ze 141 poslanců bylo vždy 71 voleno
v jednomandátových obvodech a 70 v jediném celostátním volebním obvodě
s použitím Hareovy kvóty a metody největšího zbytku. Hovořit můžeme jen o třech
výraznějších změnách – v roce 1996 byla původní 4% klausule nahrazena 5%
(navýšenou pro koalice na 7 %), v roce 2000 nahradil dvoukolový absolutní většinový
4
Výpočet lze vyjádřit Ic = si/(Pv vvi + Pp vvi), kde si je celkový podíl mandátů získaných určitou stranou,
Pv a Pp jsou vážené podíly obou složek (přičemž platí, že Pv + Pp = 1) a vvi a vpi jsou podíly hlasů
získaných danou stranou v jednotlivých složkách hlasování.
78
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
volební systém relativní většinový, v roce 2004 se ale země vrátila zpět k dvoukolové
absolutní většině (Law on Elections to the Seimas, 2004; Matoušková 2004: 15-17).
Pokud bychom se snažili ve stručnosti popsat obě složky odděleně, pak
v letech 1992 a 1996 většinová složka velmi výrazně napomáhala vítězi voleb, ostatní
strany byly více či méně podreprezentovány. S pozitivními výsledky se jinak
setkáváme až u stran, jejichž celkový zisk byl minimální. Od roku 2000 se
jednoznačná převaha vítěze vytrácí a na většinové složce vydělávají i další ze
silnějších stran, především pokud jsou schopny a ochotny přímo či nepřímo
spolupracovat. Za pozornost stojí i nejhorší výsledek vůbec, kterým je 0,17 u koalice
LDP/LLS v roce 2004, který potvrzuje nevýhodnost dvoukolového designu pro strany
s problematickým vztahem k partnerům. V čele koalice vystupující rovněž pod
jménem Pořádek a spravedlnost (Už tvarką ir teisingumą) stál Rolandas Paksas,
bývalý prezident sesazený parlamentem pro porušení ústavy (mj. kontakty
s podsvětím) (srov. Dančák – Kubát 2004: 184-185). Mandáty získané ve většinové
složce v 90. letech významně přispívaly k zisku nadpoloviční většiny pro vítěze, v roce
2000 a 2004 spíše znamenaly zdržení několika menších stran na parlamentní půdě,
zatímco náskok získaný silnými stranami nebyl až tak výrazný. Na tom se podílel mj.
vyšší rozptyl hlasů, kdy vítěz hlasování ve většinové složce získával jen málo přes 1/5
odevzdaných hlasů.
V poměrné složce došlo hned od počátku ke zřejmému rozdělení stran na
subjekty, které jsou schopny překročit klausuli, a na ty, které potřebný podíl hlasů
nezískávají. S podílem propadlých hlasů pak významně souvisí výše indexu
deformace, rozdíly mezi jednotlivými zastoupenými stranami můžeme označit jako
marginální.
V zájmu posouzení potenciálních výhod a nevýhod námi navrženého výpočtu
porovnáváme výsledek Ic (vzhledem k prakticky rovnovážnému podílu složek jsou
podíly z obou složek násobeny 0,5; malý rozdíl, vyplývající z případného zaokrouhlení
na tři desetinná místa – 0,504:0,496 – jsme se rozhodli vynechat) se samostatnými
indexy pro většinovou (Iv) a poměrnou (Ip) složku a také s indexem stanoveným
pouze na základě poměrných hlasů (Ih). V rámci diskuse k získaným výsledkům se
omezíme pouze na komentování tří nejsilnějších stran a navíc budeme sledovat
extrémní hodnoty (kdy Iv nebo Ip opustí interval 0,5 – 1,5; strany, které nezískaly
79
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
žádný mandát v poměrné složce a jejich Ip je nulové, budou reprezentovány
subjektem, který získal průměrný počet mandátů získaných těmito stranami, bude-li
takových stran více, vybrána z nich bude ta, jejíž Iv je blíže mediánu těchto subjektů
– naším cílem bude nalezení strany, která by mohla nejlépe reprezentovat skupinu
stran nezastoupených poměrnou složkou). Zohlednění všech subjektů v diskusi by
tuto část neúměrně natáhlo a učinilo nepřehlednou.
Tab. č. 7: Porovnání výpočtů indexů deformace
Strana
Iv
Ip
Ic
Ih
1992
LDDP
1,49
1,17
1,31
1,18
S
0,98
1,15
1,07
1,01
LKDP/…
0,94
1,13
1,04
1,01
LSDP
0,47
1,18
0,75
0,94
LCS
1,14
0
0,57
0,56
1996
TS-LK
1,93
1,50
1,70
1,63
LKDP
0,59
1,51
0,99
1,12
LDDP
0,27
1,43
0,83
0,88
LPKTS
0,79
0
0,42
0,46
2000
SDK
1,62
1,29
1,41
1,16
NS-SL
1,01
1,31
1,17
1,05
LLS
1,62
1,33
1,47
1,40
TS-LK/…
0,20
1,33
0,81
0,74
LCS
0,46
0
0,32
0,50
LLRA
1,03
0
0,60
0,73
2004
DP
1,11
1,11
1,10
0,97
LSDP/…
1,20
1,11
1,15
1,06
TS-LK/…
1,37
1,07
1,22
1,20
LDP/LLS
0,17
1,13
0,73
0,62
LLRA
0,78
0
0,38
0,37
Zkratky viz Příloha.
Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat uvedených v Příloze.
80
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Na základě uvedených dat můžeme
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
konstatovat, že Ic v drtivé většině
případů reagoval citlivěji na reálné rozložení podpory. Zatímco Ih se v řadě případů
nacházel mimo hodnoty dosažené v jednotlivých složkách, nebo se nacházel těsně u
jedné z nich, Ic se mimo rozsah daný dílčími složkami ocitá jen v roce 2004 u DP a to
velmi těsně (rozdíl je způsoben značně nevyrovnaným podílem strany na poměrných
a většinových hlasech), přičemž i zde podává lepší obraz než výpočet Ih –
nenaznačuje podreprezentaci DP, která by ale de facto nevyplývala z toho, že systém
proti straně nějak působí, ale pouze z toho, že straně bylo odevzdáno skoro o ¼
hlasů méně ve většinové složce než ve složce poměrné, jejíž hlasy jsou pro Ih
rozhodující. Ic byl také schopen zachytit situaci, kdy se určitá strana spíše soustředila
na osobnosti v jednomandátových obvodech (a které se jí nepodařilo příliš zúročit)
než na poměrnou složku. V roce 2000 LCS obsadila 2 většinová křesla, na která ale
potřebovala přes 6 % hlasů, tj. na každé více než dvojnásobek průměrného počtu.
V poměrné složce jí odevzdalo hlasy o více než polovinu méně voličů než ve
většinové a nezískala žádný mandát. Hodnota Ic prokázala velmi slabou schopnost
strany proměnit hlasy na mandáty a naznačila, že strana se opírala především o
většinovou složku hlasování. Hodnota Ih, která dávala de facto do vzájemného vztahu
většinové mandáty a poměrné hlasy, naznačila sice také slabý výsledek, ale o
poznání lepší. Nezasvěcený čtenář, který by tuto hodnotu porovnával s dalšími
stranami úspěšnými jen ve většinové složce, by navíc mohl podreprezentaci LCS
připsat tomu, že, podobně jako LLRA v roce 2004 či LCS v roce 1992, strana doplatila
na nulové zisky v poměrné složce, které jí úspěšná většinová nedokázala dokonale
kompenzovat. Porovnání Ic a Ih tedy vyznívá ve prospěch námi navrženého řešení.
Výsledek, ke kterému bychom došli jen porovnáním Iv a Ip, by musel být
nepřesný v případech, kdy strana získala v každé složce odlišný podíl hlasů. Je
pravda, že podobně jako Ic by takto stanovený odhad ležel někde mezi oběma dílčími
hodnotami indexu, ale badatel by musel vedle samotných výpočtů ověřit, zda nebyl
podíl hlasů ve složkách výrazně nerovnovážný. Např. SDK v roce 2000 získala ve
většinové složce hlasování o třetinu méně hlasů než v poměrné, většinové hlasy se jí
ale statisticky více zúročily. Vliv obou nadreprezentací na celkový výsledek by se
prakticky nedal odhadnout. V ještě horší situaci by byl badatel v případě výrazně
81
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
nerovnovážného poměru obou složek.
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
5
Výpočet Ic naopak není založen na
odhadovaném významu obou složek. V případě parity mezi oběma složkami hlasování
navíc čtenář, který by využil pouze výpočtů Iv, Ip a Ic, získává odpověď na otázku, ve
které ze složek konkrétní strana oslovila větší podíl voličů – hodnota Ic je bližší indexu
deformace té složky, ve které bylo odevzdáno více hlasů pro danou stranu. Např.
v již vzpomínaném případě SDK v roce 2000 je rozdíl mezi Iv a Ic 0,21, mezi Ic a Ip
0,12. Naopak v případě LDSP v roce 1992, kdy bylo pro individuální kandidáty této
strany odevzdáno skoro o třetinu více hlasů než pro její stranickou kandidátku, je
rozdíl mezi Iv a Ic 0,28, mezi Ic a Ip 0,43. Z porovnání samotného poměření obou
složek a využití Ic lze naznačit výhodu námi navrženého postupu v tom, že získáváme
jednu hodnotu (pro případnou komparaci), která navíc „nevisí ve vzduchu“ jako
pouhý odhad významu obou složek.
Výpočet Ic se tedy prozatím jeví jako výhodný doplněk k ostatním formám
využití indexu deformace. Přesto nelze jeho využití prohlásit za zcela bezproblémové.
Jak jsme již naznačili výše, výsledná hodnota indexu je více či méně závislá i na
dalších faktorech, než je jen schopnost napomáhat tvorbě umělých většin nebo
zaručit rovnou reprezentaci kandidujících stran. Jak jsme naznačili výše, ve výsledcích
se projevuje podíl propadlých hlasů a výpočet Ic není proti tomuto faktoru vůbec
imunní. Z Tabulky 7 je patrná značná vazba výše Ic na míru nadreprezentace
v poměrné složce (především u nejsilnějších stran, u kterých nebyl tento faktor nikdy
vyvažován podreprezentací ve většinové složce hlasování), komparace výsledků
provedená čistě na výsledné hodnotě indexu deformace by tedy byla poněkud
nepřesná. Především by mohlo být matoucí, že vyšší I nalézáme u vítěze voleb v roce
2000 než v roce 1992. Přitom LDDP její nadreprezentace napomohla k zisku
nadpoloviční většiny v parlamentu, zatímco SDK nebyla ani nutným partnerem pro
vytváření většinových koalic založených na nejsilnějších hráčích politické scény.
Využití Ic v komparativní perspektivě musí počítat s problémem vlivu propadlých
5
V roce 1995 se v Chorvatsku přidělovalo 28 mandátů většinově a 80 poměrně (0,26:0,74),
ponecháme-li stranou mandáty vyhrazené diaspoře a národnostním menšinám (srov. Hloušek 2004:
147 – 150). Druhá nejsilnější strana, Chorvatská sociálně liberální strana, získala 1 mandát ve
většinové části (Iv = 0,29) a 10 mandátů v poměrné (Ip = 1,08). Ic v tomto případě dosáhl 0,86,
jelikož poměrná složka svou vahou výrazně zredukovala ztrátu způsobenou většinovou složkou (vlastní
výpočet na základě Birch 2003: 152). Bez generujícího výpočtu by badatel mohl jen těžko přesněji
posoudit, jak výraznou deformaci propad ve většinové složce způsobil.
82
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
hlasů, což je ale obecně problém tohoto indexu. Je nicméně možné, že naše varianta
může v některých případech propojit problémové výsledky ze dvou složek s jejich
nedostatky a statistickými chybami a dále je prohloubit. Na druhou stranu ostatní
alternativy trpí podobným problémem, aniž by přinášely z metodologického hlediska
výraznější pozitiva.
4. Závěr
V našem textu jsme se pokusili zodpovědět otázku, jakým způsobem lze
posoudit
míru
nad/podreprezentace
jednotlivých
politických
stran,
probíhá-li
hlasování dle pravidel navrstvujícího smíšeného systému. Nejprve jsme jako nejlepší
z užívaných nástrojů vyhodnotili index deformace, který i přes své nedostatky
poskytuje dobře komparovatelné výsledky, které jsou imunní vůči faktorům, jakými je
např. momentální voličská účast nebo aktuální počet obsazovaných křesel, navíc na
rozdíl od některých alternativ poskytuje na základě jednoho jednoduchého výpočtu
jasné výsledky, které lze snadno interpretovat.
Při posuzování výstupů hlasování u sledovaného typu volebního systému
představuje hlavní komplikaci přítomnost dvojích hlasů, z nichž jedny jsou
odevzdávány stranickým kandidátkám a druhé individuálním kandidátům. Výstupy
obou složek hlasování jsou relevantní pro výslednou podobu voleného tělesa, pouze
se mohou lišit svou vahou, pokud není poměr obou složek paritní. V řadě výzkumů
představují dvě odlišné série dat šanci na zdvojnásobení počtu sledovaných výstupů
hlasování. Pokud se ale orientujeme na vztah volební systém – výsledná podoba
celého parlamentu, vzniká potřeba výpočtu jedné výsledné hodnoty, která by se dala
poměřovat s výsledky jiných hlasování. Badatel by měl mít možnost kvantitativně
posoudit otázku, zda a nakolik jedna složka umožňuje zvrátit, zmírnit či posílit tlak
působený druhou složkou.
Jako možná řešení jsme nejprve posuzovali dva postupy, které vyplývají
z dosavadních výzkumů či z formátu zveřejňovaných dat. První kombinuje celkový
zisk mandátů určitou stranou s jejím podílem na hlasech odevzdaných v poměrné
složce. Výhodou tohoto postupu je snadnější dostupnost přesných dat (největší
rozdíly v přehledových textech můžeme identifikovat v přisouzení individuálních
kandidátů jednotlivým kandidujícím seskupením), na druhou stranu je nutné
83
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
poukázat na metodologické i praktické nedostatky tohoto řešení. První souvisí
s fakticky neodůvodněným potlačením významu jedné sady odevzdaných hlasů,
druhá s necitlivostí tohoto přístupu v situacích, jakými může být koncentrace strany
(převážně či zcela) na jednu ze složek, nebo významné rozdíly v počtu získaných
hlasů. Výpočet je tedy dostačující pro přehledové studie, které se primárně věnují
politickým stranám a jejich podpoře ve společnosti, méně vyhovující je ale při
výzkumu zaměřeném na volební systémy. Druhý postup zase předpokládá, že
posuzování bude vycházet ze dvou oddělených výpočtů. Jeho výhodou je, že se nikde
neoperuje s výpočty, které by byly shledány neobjektivními (při dostatečné kvalitě
vstupních
dat),
nevýhodou
pak
absence
výsledné
hodnoty.
Především
při
nevyváženém podílu či výrazných rozdílech v počtu odevzdaných hlasů nezíská
badatel jasnou informaci o celkovém výstupu.
Námi navržená alternativa vychází z váženého podílu obou složek, kterým je
před výsledným dělením násoben podíl hlasů získaných v každé složce (viz pozn. 4).
Jeho využití umožňuje stanovení jedné výsledné hodnoty indexu deformace, která
zohlední význam obou složek hlasování a v nich odevzdaných hlasů. Výpočet je, na
rozdíl od prvního přístupu, korektní i v situacích, kdy má jednoznačnou převahu
většinová složka (tj. bylo by přinejmenším nepřesné klást větší důraz na hlasy
odevzdané v „méně důležité“ části hlasování), zároveň poskytuje jednu výslednou
hodnotu. Výhody tohoto postupu jsme se následně pokusili demonstrovat na příkladu
Litvy. V rámci námi provedeného výzkumu se ukázala potenciální výhodnost našeho
řešení ve srovnání s ostatními popsanými alternativami. Analyzované výsledky byly
schopny zohlednit podíl obou složek na celkovém výsledku i v případech, kdy byly
odevzdány různé podíly hlasů, což představovalo nejvýraznější problém u
alternativních přístupů. Identifikovaný nedostatek souvisel s obecným problémem
indexů deformace a jejich závislostí na aktuálním podílu propadlých hlasů. Přesnější
závěry o vhodnosti či zbytečnosti námi navrhovaného výpočtu by ovšem musela
prokázat až podrobnější analýza většího množství příkladů.
84
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Seznam použité literatury
Birch, S. (2003): Electoral Systems and Political Transformation in Post-Communist
Europe. Basingstoke – New York: Palgrave Macmillan.
Cabada, L. – Ženíšek, M. (2003): Smíšené volební systémy. Pelhřimov: Aleš Čeněk.
Centar za monitoring – Izbori (http://www.cemi.cg.yu).
Codul electoral (http://elections.parlament.md/legalfoundation/electoralcode/).
Dančák, B. – Kubát, M. (2004): Litva. In Kubát, M. (ed.): Politické a ústavní systémy
zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia, s. 178-198.
Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (2002, eds.): Politické strany ve střední a
východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity.
Havlík, V. – Šedo, J. – Čaloud, D. (2004): Systémy poměrného zastoupení. In
Chytilek, R. – Šedo, J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav
Masarykovy univerzity, s. 104-142.
Herceg, N. – Tomić, Z. (1999): Izbori u Bosni i Hercegoviny, drugo dopunjeno
izdanje. Mostar: Sveučilište u Mostaru.
Hloušek, V. (2001): Kantonální a parlamentní volby v Bosně a Hercegovině.
Středoevropská politická studia, roč. III., č. 2. on-line text (http://www.cepsr.cz).
Hloušek, V. (2004): Chorvatsko. In Kubát, M. (ed.): Politické a ústavní systémy zemí
středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia, s. 137-158.
Holzer, J. (2001): Politický systém Ruska. Hledání státu. Brno: Centrum pro
demokracii a kulturu.
Chytilek, R. (2004): Zkoumání volebních systémů. In Chytilek, R. – Šedo, J.: Volební
systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 37-63.
Chytilek, R. – Hušek, P. (2004): Většinové volební systémy. In Chytilek, R. – Šedo,
J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s.
64-93.
Izborna Komisija Bosne i Hercegovine (http://www.izbori.ba).
Kaňa, Š (2002): Republika Černá Hora. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.):
Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav
Masarykovy univerzity, s. 106-120.
85
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Kestelman, P. (1999): Quantifying Representativity, Voting Matters, Issue 10. on-line
text (http://www.mcdougall.org.uk/VM/ISSUE10/P6.HTM).
Kubát, M. (2004a): Volební inženýrství v podmínkách středovýchodní Evropy: Polsko
jako jedinečný příklad. In: Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy
ČR v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 88-121.
Kubát, M. (2004, ed.): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy.
Praha: Eurolex Bohemia.
Law
on
Elections
to
the
Seimas,
2004
(http://www.vrk.lt/2004/seimas/index.eng.html).
Lebeda, T. (2004): Indexy měřící proporcionalitu, nad- a podreprezentaci a vlastnosti
stranického systému. In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy
ČR v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 413-416.
Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija (http://www.vrk.lt).
Massicotte, L. – Blais, A. (1999): Mixed electoral systems: a conceptual and empirical
survey. Electoral Studies. Vol. 18, No. 3, pp. 341-366.
Matoušková, M. (2004): Změna volebního systému v roce 2000 a její vliv na stranický
a politický systém Litvy, bakalářská práce. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy
univerzity.
Mlejnek, J. (2004): Maďarský smíšený volební systém – inspirace pro Českou
republiku? In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy ČR
v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 122-161.
Moser, R. G. (2003): Consequences of Russia´s Mixed-Member Electoral System. In
Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (eds.): Mixed-Member Electoral Systems. Oxford
– New York: Oxford University Press, pp. 494-518.
Norris, P. (2004): Ballots Not Bullets: Testing Consociational Theories of Ethnic
Conflict, Electoral Systems and Democratization. In Ryenolds, A. (ed.): The
Architecture of democracy: constitutional design, conflict management, and
democracy. Oxford – New Yorl: Oxford University Press, pp. 206-247.
Parties-and-elections (http://www.parties-and-elections-de).
Pavićević, V. (2002): Izborni sistem distributivni činioci izbornog sistema na primeru
izbora u Crnoj Gory 1990 – 2001. Beograd: Centar za slobodne izbore i demokratiju,
on-line text (http://www.cesid.org/pdf/Izborni_sistem.pdf).
86
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Pospíšil, I. (1999): Estonská republika. In Dančák, B. (ed.): Pobaltí v transformaci.
Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 11-69.
Pospíšil, I. (2002): Republika Estonsko. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.):
Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav
Masarykovy univerzity, s. 154-171.
Proportionality in the European Parliamentary Elections: Evidence since 1979 (s. d.),
on-line text (http://www.dur.ac.uk/john.ashworth/EPCS/Papers/Suojanen.pdf).
Příborský, M. (2002): Republika Moldávie. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M.
(eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno, Mezinárodní politologický
ústav Masarykovy univerzity, s. 268-284.
Reynolds, A. – Reilly, B. (1997): The International IDEA Handbook of Electoral
Systems Design, on-line text (http://www.idea.int/esd/publiactions.cfm).
Rezultate Alegerilor (http://www.parties.e-democracy.md/electionresults/).
Rezultati
proteklih
izbora
–
2002
puna
verzija
(http://www.izbori.ba/Statistika.asp?Path=2002Puni).
Rose, R. – Munro, N. (2003): Elections and Parties in New European Democracies.
Washington: CQ Press.
Rose, R. (2000): International Encyclopedia of Elections. Washington: CQ Press.
Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství.
Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (2003): Mixed-Member Electoral Systems. Oxford
– New York: Oxford University Press.
Shugart, M. S. (2003): „Extreme“ Electoral Systems and the Appeal of the Mixed-
Member Alternative. In Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (eds.): Mixed-Member
Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press, pp. 25-51.
Shvetsova, O. (2004): Russia: Compromising a Long Lasting Transitional Formula. In
Colomer, J. M. (ed.): Handbook of Electoral System Choice. New York: Palgrave
Macmillan, pp. 382-397.
Taagepera, R. (2002): Limiting Frames of Political Games: Logical Quantitative
Models
of
Size,
Growth
and
Distribution,
on-line
text
(http://repositories.cdlib.org/cgi/viewcontent.cgi?article=1010&context=csd).
Vabariigi Valimiskomisjon (http://www.vvk.ee/rkindex.html).
Централь навиборца комисия (http://www.cvk.gov.ua).
87
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Adam Carr´s Election Archive – Voting by electoral district (http://psephos.adamcarr.net/countries/l/lithuania/lithuanialeg20042.txt).
88
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Příloha: Výsledky voleb na Litvě a index deformace jejich výstupů
1992
Většinová složka
Strana
Man.
Hl. % Man. %
LDDP
37
34,86
S
13
LKDP/LD
Poměrná složka
Celkem
I
Man.
Hl. %
Man. %
I
Man.
Man. %
Ic
52,11
1,49
36
43,98
51,43
1,17
73
51,77
1,31
18,73
18,31
0,98
17
21,17
24,29
1,15
30
21,28
1,07
8
12,05
11,27
0,94
10
12,61
14,29
1,13
18
12,77
1,04
LSDP
3
9,02
4,23
0,47
5
6,05
7,14
1,18
8
5,67
0,75
KDS/LNP
1
1,32
1,41
1,07
0
3,55
0
0
1
0,71
0,29
LCS
2
2,48
2,82
1,14
0
2,52
0
0
2
1,42
0,57
LLeS
2
1,91
2,82
1,48
2
2,14
2,86
1,34
4
2,84
1,40
LTS/NP
4
5,17
5,63
1,09
0
1,99
0
0
4
2,84
0,79
Nez.
1
-
-
-
-
1
0,71
Ostatní
0
0
5,99
0
0
0
0
P/LPKTS
JL
1,41
14,46
0
0
0
1996
Většinová složka
Strana
Man.
Hl. % Man. %
TS-LK
37
28,65
LKDP
5
LDDP
Poměrná složka
Celkem
I
Man.
Hl. %
Man. %
I
Man.
Man. %
Ic
55,22
1,93
33
31,34
47,14
1,50
70
51,09
1,70
13,24
7,46
0,56
11
10,43
15,71
1,51
16
11,68
0,99
2
11,12
2,99
0,27
10
10,01
14,29
1,43
12
8,76
0,83
LCS
4
6,81
5,97
0,88
9
8,67
12,86
1,48
13
9,49
1,23
LSDP
5
7,28
7,46
1,02
7
6,94
10,00
1,44
12
8,76
1,23
LNPJL
1
1,68
1,49
0,89
0
4,01
0
0
1
0,73
0,26
LMP
1
2,78
1,49
0,54
0
3,86
0
0
1
0,73
0,22
KDS
1
1,58
1,49
0,94
0
3,24
0
0
1
0,73
0,30
LLRA
1
2,78
1,49
0,54
0
3,13
0
0
1
0,73
0,25
LDP/LTS
3
3,81
4,48
1,18
0
2,20
0
0
3
2,19
0,73
LLS
1
2,65
1,49
0,56
0
1,93
0
0
1
0,73
0,32
LVP
1
2,22
1,49
0,67
0
1,75
0
0
1
0,73
0,37
LPKTS
1
1,89
1,49
0,79
0
1,57
0
0
1
0,73
0,42
Nez.
4
-
-
-
-
4
2,92
Ostatní
0
0
10,92
0
0
Neobs.
4
5,97
13,51
0
0
89
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
2000
Většinová složka
Strana
Man.
Hl. % Man. %
SDK
23
20,05
NS-SL
11
LLS
TS-LK/
Poměrná složka
Celkem
I
Man.
Hl. %
Man. %
I
Man.
Man. %
Ic
32,39
1,62
28
31,08
40,0
1,29
51
36,17
1,41
15,41
15,49
1,01
18
19,64
25,71
1,31
29
20,57
1,17
18
15,65
25,35
1,62
16
17,25
22,86
1,33
34
24,11
1,47
1
7,14
1,41
0,20
8
8,62
11,43
1,33
9
6,38
0,81
KDS
1
2,27
1,41
0,62
0
4,19
0
0
1
0,71
0,22
LVP
4
6,61
5,63
0,85
0
4,08
0
0
4
2,84
0,53
LKDP
2
4,76
2,82
0,59
0
3,07
0
0
2
1,42
0,36
NKS
1
2,01
1,41
0,70
0
2,87
0
0
1
0,71
0,29
LCS
2
6,13
2,82
0,46
0
2,86
0
0
2
1,42
0,32
LLRA
2
2,75
2,82
1,03
0
1,95
0
0
2
1,42
0,60
LLaS
1
1,58
1,41
0,89
0
1,27
0
0
1
0,71
0,50
LNPJL
1
1,14
1,41
1,24
0
1,15
0
0
1
0,71
0,62
MKDS
1
1,22
1,41
1,16
-
-
-
-
1
0,71
1,16
Nez.
3
13,28
4,23
-
-
-
-
3
2,13
Ostatní
0
0
1,97
0
0
0
0
LPKTS
0
0
0
2004
Většinová složka
Strana
Man Hl. % Man. %
Poměrná složka
Celkem
I
Man.
Hl. %
Man. %
I
Man.
Man. %
Ic
.
DP
17
21,64
23,94
1,11
22
28,44
31,43
1,11
39
27,66
1,10
LSDP/NS-
15
17,62
21,13
1,2
16
20,65
22,86
1,11
31
21,99
1,15
14
14,41
19,72
1,37
11
14,75
15,71
1,07
25
17,73
1,22
LDP/LLS
1
8,07
1,41
0,17
9
11,36
12,86
1,13
10
7,09
0,73
LCS
11
12,24
15,49
1,27
7
9,19
10,0
1,09
18
12,77
1,19
LVP/NDP
5
7,59
7,04
0,92
5
6,60
7,14
1,08
10
7,09
1,00
LLRA
2
3,60
2,82
0,78
0
3,79
0
0
2
1,42
0,38
Nez.
6
-
-
-
-
6
4,23
Ostatní
0
0
5,22
0
0
0
0
SL
TSLK/LKD/
LPKTS
8,45
14,83
0
0
0
90
evs
#1
Evropská volební studia
European Electoral Studies
Institut pro srovnávací politologický výzkum
Roč. 1, č. 1, str. 61-91
Vol. 1, No. 1, pp. 61-91
ISSN 1801-6545
Zkratky: LDDP – Litevská demokratická strana práce (2001 se sloučila s LSDP, název pak LSDP); S –
Sajūdis; LKDP – Litevská křesťansko-demokratická strana (od 2001 LKD – Litevští křesťanští
demokraté – po sloučení s KDS); LDP – Demokratická strana Litvy; LPKTS – Svaz litevských politických
vězňů a deportovaných; LSDP – Litevská sociálně demokratická strana; LLeS – Svaz Poláků na Litvě
(později LLRA – Volební akce litevských Poláků); LTS – Litevská národní unie; NP – Strana
nezávislosti; KDS – Křesťansko demokratická unie; LNPJL – Litevská národní strana „Mladá Litva“; TSLK – Vlastenecký svaz (Litevští konzervativci); LVP – Rolnická strana Litvy; SDK – Sociálně
demokratická koalice (označována i jako Brazauskasova – LDDP, LSDP a 2 menší strany); LLS –
Litevská liberální unie; NS-SL – Nová unie – Sociální liberálové; LLL – Litevská liga svobody; NKS –
Umírněná konzervativní unie; MKDS – Nová KDS; LCS – Litevská unie středu (2004 Unie liberální a
středu); NDP – Nová demokratická strana; LPKTS – Svaz politických vězňů a deportovaných.
Zdroje: Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija; Rose – Munro 2003: 210 – 223; pro
většinovou složku v roce 2004 vlastní výpočet na základě Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų
komisija a Adam Carr´s Election Archive – Voting by electoral district.
91
evs
#1

Podobné dokumenty

Využití myšlenkových map

Využití myšlenkových map představivosti nejsou kladené žádné meze. Naopak je dobré používat různé, kreativní způsoby propojování, protože se tím pádem zvýší i vizuálnost a unikátnost myšlenkové mapy. 1.3.7. Tloušťka linek ...

Více

Stáhnout celé číslo - Evropská volební studia

Stáhnout celé číslo - Evropská volební studia used as best it can for successful development of this field.

Více

EPP-ED a evropská politika - Centrum pro studium demokracie a

EPP-ED a evropská politika - Centrum pro studium demokracie a rivalem levicových socialistů a sami se hlásí ke středu, resp. pravému středu. Snaha získat PSD do svých řad byla motivována zejména tím, že EPP potřebovala, aby v každé členské zemi EU náležela al...

Více

politické vedy / political sciences

politické vedy / political sciences období zastoupené v parlamentu. K identifikaci stran mezer požíváme definiční kritéria vymezená Markusem Wagnerem (2012). V návaznosti na předchozí výzkumy (zejména Meguid 2005 a Adams et al 2006) ...

Více

Full Article - Evropská volební studia

Full Article - Evropská volební studia školství, mládeže a tělovýchovy České republiky “Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích” (kód 0021622407).

Více

zde - Evropská volební studia

zde - Evropská volební studia the issue how the current system influences the party one and tries to show the possible effects. Keywords: electoral system, political system, political parties, Russia

Více