pečovatelství - Střední odborné učiliště a Střední odborná škola

Transkript

PEČOVATELSTVÍ
4. ročník
Sociální činnost
Mgr. Hana Straková
1.
vydání
Učební a studijní texty vzniklé v rámci projektu Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK, vydalo
SOU a SOŠ SČMSD, Lomnice u Tišnova, s. r. o. v roce 2012
Obsah
1 Péče o dítě do 3 let .................................................................................................................. 4
1.1 Těhotenství, samotný porod, matka v šestinedělí ............................................................ 4
1.2 Období novorozenecké, kojenecké, období batolete ...................................................... 22
Pracovní list č. 1 ....................................................................................................................... 61
Pracovní list č. 2 ....................................................................................................................... 63
Pracovní list č. 3 ....................................................................................................................... 65
Pracovní list č. 4 ....................................................................................................................... 67
Pracovní list č. 5 ....................................................................................................................... 68
Pracovní list č. 6 ....................................................................................................................... 70
2 Dětské nemoci ....................................................................................................................... 72
2.1 Nachlazení, rýma, kašel, chřipka, horečka, angína, bolesti v krku, bolesti hlavy.......... 72
2.2 Zvracení, bolesti břicha, průjmová onemocnění, alergie, zánět středního ucha, zánět
mozkových blan, moučnivka, onemocnění vyvolaná cizopasníky ...................................... 75
2.3 Zánět průdušek, zápal plic, černý kašel, plané neštovice, příušnice, spála, spalničky,
zarděnky, tetanus, záškrt ...................................................................................................... 78
2.4 Charakteristika vad u dětí – sluchové, zrakové, tělesné, mentální, význam povinného a
nepovinného očkování.......................................................................................................... 81
Pracovní list č. 7 ....................................................................................................................... 89
Pracovní list č. 8 ....................................................................................................................... 90
Pracovní list č. 9 ....................................................................................................................... 91
3 Úrazy dětí .............................................................................................................................. 92
3.1 Zajištění dýchání, zajištění krevního oběhu, známky vdechnutí cizího tělesa, tonutí,
otravy, dušení, bodnutí hmyzem .......................................................................................... 92
3.2 Otřes mozku, zlomeniny, krevní výron, poranění kloubu, krvácení z nosu, druhy ran,
popáleniny, oděrky, úraz elektrickým proudem ................................................................... 99
Pracovní list č. 10 ................................................................................................................... 104
Pracovní list č. 11 ................................................................................................................... 105
Pracovní list č. 12 ................................................................................................................... 106
4 Zdravotní péče v ČR ........................................................................................................... 107
4.1 Základní prvky zdravotnického systému, základní typy zdravotnických systémů,
modely financování zdravotní péče, organizace zdravotnických služeb ........................... 107
4.2 Veřejné zdravotní pojištění, formy zdravotní péče ze systémového hlediska, podpora
zdraví a výchova ke zdraví ................................................................................................. 113
4.3 Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří, péče o děti,
komunita, komunitní péče, funkce, struktura, činnost WHO, Zdraví pro všechny ve 21.
století, systém sociálního zabezpečení ............................................................................... 118
Pracovní list č. 13 ................................................................................................................... 132
Pracovní list č. 14 ................................................................................................................... 134
Pracovní list č. 15 ................................................................................................................... 136
5 Současné trendy v sociální péči .......................................................................................... 138
5.1 Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích, současné trendy
v sociální péči v ČR ........................................................................................................... 138
Pracovní list č. 16 ................................................................................................................... 142
6 Paliativní péče ..................................................................................................................... 143
6.1 Hlavní principy moderní paliativní péče, faktory ovlivňující paliativní medicínu, fáze
rozvoje paliativní medicíny, poskytování paliativní péče .................................................. 143
6.2 Fáze umírání, komunikace s umírajícím člověkem, jednání s pozůstalými ................. 148
6.3 Modely eutanázie, nizozemský vzor eutanázie, hospicová péče ................................. 151
Pracovní list č. 17 ................................................................................................................... 159
2
Příloha č. 1.......................................................................................................................... 161
Příloha č. 2.......................................................................................................................... 184
Seznam použitých zkratek ...................................................................................................... 188
Seznam použité literatury ....................................................................................................... 189
Internetové zdroje:.................................................................................................................. 190
3
1 Péče o dítě do 3 let
1.1 Těhotenství, samotný porod, matka v šestinedělí
Těhotenství
Těhotenství je životní etapa, kdy dochází k naplnění smyslu biologické podstaty ženy.
Dochází k zázraku početí a daru nového života. Přivedením nového jedince na svět se stává
zlomovou situací v životě každé rodiny. Na tomto procesu by se měli podílet samozřejmě oba
dva rodiče. Hlavním úkolem ženy je donosit jedince a porodit, funkcí muže je především
těhotnou ženu a rodinu zabezpečit, a to nikoli pouze materiálně. Těhotenství a nitroděložní
vývoj zárodku vzniká splynutím ženské a mužské pohlavní buňky – vajíčka a spermie. První
známkou těhotenství je vynechání menstruace, která byla předtím pravidelná. Vynechání
menstruace nemusí být známkou těhotenství, proto se v dnešní době prokazuje těhotenství
vyšetřením takzvaného „těhotenského hormonu“ ( ß – H CG) v moči, spolehlivěji pak v krvi.
Tento hormon je průkazný přibližně od 9. dne po oplození. Zhruba od 5. týdne je těhotenství
možné definitivně zjistit pomocí ultrazvukového vyšetření.
Časté příznaky těhotenství:
 vynechání menstruace – toto vodítko nemusí být spolehlivé, jestliže je i normálně
nepravidelná, popřípadě jsou-li velké starosti, mnoho práce, žena je nemocná, někdy
se může objevit slabé krvácení – zhruba v čase, kdy žena mívá periodu, přestože je už
těhotná
 prsa jsou zvětšená, citlivá, někdy v nich žena může cítit i palčivost
 žena má v ústech podivnou, kovovou chuť
 je jí na omdlení, točí se jí hlava
 normální vaginální sekrece je zvýšená
 nevolnost, nucení na zvracení
 žena pociťuje silný odpor proti některým věcem – např. alkohol, káva, cigaretový
kouř, po jiných naopak silně touží – těhotenské chutě
 častěji močí
 je neobvykle přecitlivělá – důsledek hormonálních změn
 větší pocit únavy
4
Těhotenství je členěno na tři třetiny, které nazýváme trimestry. Význam takového dělení
spočívá v rozčlenění 40 týdnů těhotenství do větších časových celků. Každý trimestr je
odlišný a uskutečňují se v něm určitá speciální vyšetření.
0. – 8. týden
Změny ženského těla:
 tělo produkuje velké množství hormonů
 dochází k únavě a nevolnosti
 v prvních týdnech těhotenství dochází často k protichůdným pocitům – na jedné straně
je žena nadšená, že bude mít děťátko (např. po děťátku dlouho toužila nebo to může
být pro ženu naprosté překvapení, ale v obou případech se žena na dítě těší), ale na
druhé straně si zároveň uvědomuje, že to bude velké změna, může mít obavy, strach
 zrychluje se srdeční činnost – přibližně o 10 tepů za minutu
 prsa se zvětšují a mohou být citlivější než obvykle
 metabolismus se zrychluje o 10 až 15 procent
 váhový přírůstek činní 900 g – 1, 4 kg za trimestr
Obvyklé obavy ženy:
 je opravdu těhotná?, nepociťuje- li mnoho fyzických syndromů, je tato obava normální
 nepřibírá příliš rychle?, mnoho nastávajících maminek jí kvůli nevolnostem v prvních
týdnech těhotenství mnohem více než obvykle, není však třeba nosit s sebou zbytečné
kilogramy, důležité je jíst zdravě
 nepotratí?, k potratu dochází nejčastěji v prvním trimestru, pokud žena začne krvácet,
je nutné poradit se s lékařem, ten může ultrazvukem zkontrolovat, zda je vše
v pořádku
Jak zmírnit příznaky:
 důležité je naslouchat svému tělu, pokud možno přeorganizovat svůj denní program
tak, aby žena mohla více odpočívat
 pociťuje-li žena často změny a výkyvy nálad, je důležité, aby si o nich pohovořila se
svým partnerem a hlavně, aby se neuzavírala do sebe a komunikovala s ním
 při ranní nevolnosti dávají některé ženy přednost sucharům a tvrdému bílému pečivu,
nastávající maminka má jíst méně, ale často, dochází tak k vyrovnávání hladiny cukru
v krvi, žena by měla jíst potraviny s vysokým obsahem vitaminu B6 a zinku, protože
nevolnost je spojena s nedostatkem těchto živin, dále by žena měla jíst celozrnné
5
pečivo nebo zázvor v jakékoli podobě, během dne by žena měla mít u sebe drobné
zákusky
Dítě v 8. týdnu těhotenství
 od osmého týdne gravidity nemluvíme už o zárodku – embryu, ale o plodu – fétu
 zárodek je ještě maličký – necelých 2, 5 cm
 má už počátky rozeznatelného lidského obličeje a ústa s jazykem
 hlava a obličej jsou jeho největší částí, záda jsou zakřivená směrem k ocásku,
pozdějšímu zadečku, lidské embryo připomíná pulce
 objevily se už pupeny horních a dolních končetin se štěrbinami na konci – z nich se
potom vyvinou prsty
 v prvních týdnech po početí se tvoří části těla a vnitřní orgány vyvíjejícího se dítěte
 z původních tří vrstev buněk vznikají různé systémy lidského těla
 z vnitřní vrstvy se vyvíjí srdce, plíce, játra, štítná žláza, slinivka, močový měchýř
 ze střední vrstvy vznikne kostra, svaly, pohlavní orgány, krvinky a ledviny
 z vnější vrstvy vznikne kůže, potní žlázy, vlasy, nehty a zubní sklovina
 srdce už bije, srdce plodu má čtyři komory a pracuje frekvencí asi 180 tepů za minutu
 placenta se rychle vyvíjí a začíná se soustřeďovat v jedné části děložní stěny
 děloha, ve které se dítě vyvíjí, má velikost asi tenisového míčku
 začínají se vyvíjet prsty na rukou a nohou, ale v 8. týdnu jsou ještě spojeny kožní
blánou
 paže se ze začátku vyvíjejí rychleji než nohy
 v čelistech vznikají již dentální pupeny, z nichž se později stanou zuby
plod v 8. týdnu těhotenství
6
Stravování nastávající maminky
 nastávající maminka vyžaduje zhruba o 300 kilokalorií více než obvykle
 v prvním trimestru se ženám doporučují přípravky obsahující kyselinu listovou
 jíst mnoho čerstvého ovoce a potravin bohatých na vlákninu, naopak snížit spotřebu
konzervovaných potravin, které obsahují mnoho tuku i cukru a málo důležitých živin
 žena by se měla vyhýbat výrobkům z nepasterizovaného mléka, hlavně měkkým
zrajícím sýrům, nedostatečně tepelně zpracovaným vejcím a drůbeži, vnitřnostem,
nedostatečně zpracovanému červenému masu a paštikám, nedostatečně prohřátým
polotovarům z masa
12. týden
Ženské tělo:
 placenta neboli plodové lůžko převzalo produkci hormonů, které stimulují růst dítěte,
tím dochází ke snížení rizika potratu
 některým ženám se vytvoří na břiše svislý tmavý pigmentový pruh, který se nazývá
linea nigra, po porodu zase zmizí
 vlivem hormonálních změn mohou vznikat tmavá znaménka na obličeji, tyto
pigmentové změny po porodu zmizí
 děloha má velikost grapefruitu
 někdy se objevuje krvácení z dásní následkem hormonální změny, proto by si měla
nastávající matka čistit zuby jemně a měla by chodit na kontroly podle pokynů
zubního lékaře
 časté močení – při močení je dobré, aby se nastávající matka předklonila, aby se
močový měchýř úplně vyprázdnil, nesnažit se omezovat příjem tekutin, naopak
v těhotenství žena musí dbát nato, aby pila více než obvykle
 zvětšení prsů – nastávající matka by si měla koupit kvalitní podprsenku
 kožní problémy – zvýšením produkce hormonů může nastávající matka trpět akné,
proto je důležité čistit si pleť častěji a jíst více čerstvého ovoce a zeleniny
7
Vyšetření ultrazvukem:
 mezi 11. a 13. týdnem těhotenství bude nastávající matce lékařem doporučeno
vyšetření ultrazvukem
 cílem je stanovit stáří plodu, zkontrolovat polohu placenty (zda není umístěna příliš
nízko) a zjistit případné vývojové vady
 ultrazvukem se zjistí, zda žena čeká více než jedno dítě
Dítě ve 12. týdnu těhotenství
 ve 12. týdnu těhotenství má již dítě vyvinutou bradu, vysoké čelo, nosík
 oči se posunuly dopředu, na očích se vytvořila oční víčka, oči jsou však zavřené a
daleko od sebe
 uši dítěte se posunuly na hlavě výš, boltce jsou už dobře vyvinuty
 pupečník dodává plodu okysličenou krev a živiny
 hlava plodu je velmi malá
 prsty na rukou a nohou jsou oddělené a zcela zřetelné, dítě ohýbá prsty na rukou a
nohou a dokáže sevřít ruku v pěst
 vyvíjejí se vnější pohlavní orgány, ale doposud není možné spolehlivě diferencovat
pohlaví dítěte ultrazvukem, uvnitř těla vznikají varlata nebo vaječníky
 dítě má zápěstí, kotníky a nehty
 prostředím dítěte se stává plodová voda, dítě už polyká malé množství této tekutiny,
tímto způsobem se připravuje na polykání mléka, jakmile se narodí
 dítě také může močit, moč se mísí s plodovou vodou
 paže plodu jsou už dobře vyvinuté a dají se ohýbat v loktech
16. týden
Ženské tělo:
 do dělohy se dostává pětkrát více krve než před těhotenstvím, krev přivádí kyslík a
potřebné živiny plodu
 ledviny zpracovávají o 25% krve více než obvykle
 zvýší se tepová frekvence a výkon srdce je o 30 – 50 % vyšší než před graviditou
 žena přibere přibližně 2, 25 – 4, 5 kg
 žena může cítit první pohyby plodu
8
Jak zmírnit příznaky
 těsné oblečení – nastávající maminka by měla nosit pohodlné oblečení
 žena by měla vyhledávat mírnou fyzickou činnost –měla by pravidelně cvičit
 zácpa – žena by měla přes den pít hodně vody a jíst velké množství ovoce
 žena by si měla zaznamenávat své tělesné pocity – až půjde na kontrolu k lékaři, může
se o těchto pocitech poradit
 v tomto období plod rychle roste, v posledních čtyřech týdnech skoro zdvojnásobil
svou délku a jeho hmotnost se zvýšila přibližně 130 g
 dítě má už vytvořené všechny končetiny a rysy obličeje, nohy jsou delší než paže
 plod má vytvořené nehty na rukou i nohou
 holčičky mají ve svých vaječnících asi dva miliony vajíček – jejich počet se
v těhotenství nejprve zvyšuje a pak snižuje, při narození jich je asi milion
 uši se přesunuly z krku, kde se předtím začaly vyvíjet, na strany hlavy
 dítě polyká plodovou vodu, ledviny mění tuto tekutinu v moč
 dítě čas od času zívá a protahuje se
 plod má velmi malé obočí i řasy
 dítěti na tváři a těle narostly jemné, hebké chloupky, tzv. lanugo
 dítě je schopno si cucat palec
 začíná se vyvíjet kostra, ze začátku ve formě ohebných chrupavek, pak tvrdých kostí
 je možné spatřit malé dýchací pohyby
20. týden
Ženské tělo:
 horní část dělohy dosahuje skoro do úrovně pupku, posouvá se asi o 1 cm za týden
 tlakem rostoucího dítěte může někdy vystoupit pupek nad úroveň okolní pokožky a
zůstává tak až do porodu
 váha dítěte může vyvolat u ženy pocit „nevyváženosti“
 mohou vznikat strie
9
 ucpaný nos a krvácení z nosu – nos lze uvolnit používáním vhodných nosních kapek
nebo krému
 pálení žáhy – žena by neměla jíst velké množství jídla najednou, měla by se vyhýbat
alkoholu a kořeněným pokrmům, lze použít přípravek neutralizující kyselý žaludeční
obsah, vždy je ale nutné se poradit s lékařem
 svědění – žena by měla jíst potraviny s vysokým obsahem vitaminu B, jestliže
příznaky přetrvávají, poradí se s lékařem
 zvýšený vaginální výtok – zvýšený výtok z pochvy je běžný, ale pokud je výtok silný
nebo nějak neobvykle zapáchá či svědí, je nutné poradit se s lékařem
Péče o zuby:
 v těhotenství je důležité, aby žena věnovala zubům a dásním zvýšenou péči
 žena by měla sdělit zubnímu lékaři, že je těhotná, z důvodu omezení rentgenování jen
na absolutně nezbytné situace
 žena by si měla zuby pravidelně vyšetřit
 zubní lékař by ženě měl doporučit nejlepší způsob péče o zuby a měl by ženu sledovat,
pokud dojde k jakékoli známce onemocnění nebo k nějaké infekci
 žena by měla dodržovat zásady ústní hygieny, jíst zdravou a vyváženou stravu, dbát na
dostatečný příjem vápníku, bílkovin, vitaminů skupiny B, C a D
 žena by se měla vyhýbat sladkým potravinám
 od temene k zadečku má dítě velikost přibližně 15 cm, váží zhruba 270 g
 na hlavě začaly růst vlasy
 vdechuje plodovou vodu, dělá mělké dýchací pohyby
 má vytvořen primitivní imunitní systém, může tak bojovat proti některým nákazám
 za pupeny mléčných zubů se vytváří pupeny trvalých zubů
 začíná se ukládat ochranná vrstva „hnědého tuku“, který napomáhá při regulaci tělesné
teploty
 u holčiček se v této době začíná vyvíjet pochva, u chlapečků se ještě utváří šourek
 u holčiček i chlapců vznikají prsní bradavky a mléčné žlázy
 plod je schopen uchopit jednou rukou druhou ruku a dokáže sevřít ruku v pěst
 plod má zavřené oči, je ale schopen pohybovat očima ze strany na stranu
10
 s postupujícím vývojem svalů a nervového systému může lépe ovládat svoje pohyby
 nervový systém začíná vytvářet myelinové pochvy obalující nervy, které spojují svaly
s mozkem
 kůstky v uších sílí, plod začíná slyšet zvuky z vnějšího prostředí
24. týden
Ženské tělo:
 vrcholek dělohy dosahuje nad úroveň pupku
 žena může při pohybech dítěte přes stěnu břišní zaznamenat chodidlo plodu
 prsa se mohou stát kvůli hormonálním změnám v rámci přípravy na kojení velmi
citlivými
 tělo zadržuje vodu, žena pocítí zvětšení váhy především ve stehnech a horní části těla
 ženě může být častěji horko
 infekce močových cest – u ženy v těhotenství se objevují tyto infekce častěji než dříve,
doporučuje se pít hodně vody – nejméně 2 – 3 litry denně, voda ředí krev, proplachuje
močové cesty, a tím je vznik infekce méně pravděpodobný
 trávicí obtíže – hormon progesteron zpomaluje funkci trávicího systému – potrava se
nachází v žaludku déle a může vyvolávat nepříjemné pocity, žena by se měla v tomto
období vyhýbat těžkým pokrmům, dbát na dostatečný přívod železa, jíst libové maso,
čočku a ostatní luštěniny, špenát a jinou tmavě zelenou listovou zeleninu a obilniny
s vysokým obsahem železa, vitamin C napomáhá zvýšit absorpci železa, žena by měla
jíst po menších dávkách a častěji
 suché oči – žena může mít oči méně vlhké a více citlivé na světlo, pokud má takovéto
problémy, ať se poradí s lékárníkem, jaké oční kapky by ženě doporučil
 na konci 24. týdne těhotenství je dítě schopno poprvé otevřít oči
 tepová frekvence klesá přibližně na 140 – 150 tepů za minutu
 rychle se vyvíjí mozek a nervový systém
 plod má prsty na rukou a nohou, ale doposud jsou mírně spojeny blankou
 polyká plodovou vodu a vylučuje ji ve formě moči
 v plicích se tvoří plicní sklípky
11
 v kůži vznikají potní žlázy
 dítě už může kašlat a škytat
 lanugo – jemné ochlupení na těle tmavne
 je už vytvořen určitý cyklus spánku a bdění
 jak roste, krevní cévy mu dodávají prostřednictvím placenty více živin, které vyžaduje
28. týden
Ženské tělo:
 nastávající maminka bude v tomto období docházet do prenatální poradny každé dva
týdny, od 36. týdne potom každý týden
 prsní žlázy mohou vylučovat mlezivo, u některých maminek se objevuje až po porodu
 zvetšená děloha tlačí zespodu na bránici a plíce, v důsledku toho se žena může
zadýchávat
 u ženy se mohou objevit křečové žíly, protože váží více
 hemeroidy – žena by měla pít hodně vody, konzumovat hodně ovoce, pokud ženě
způsobují přípravky obsahující železo zácpu, měla by se poradit s lékařem
 křeče v dolních končetinách – u žen se objevují často, především odpoledne a v noci,
žena by měla napnout nohu, ohnout ji v kotníku a měla by si masírovat lýtko
 oteklé ruce a nohy – žena by měla nosit pohodlné boty, především odpoledne a večer,
kdy jsou otoky největší, pokud má žena těsné prsteny, je potřeba je odložit
 křečové žíly – kdykoliv je to možné, ať si žena položí nohy na zvýšenou podložku
nebo si lehne s nohama ve zvýšené poloze, pomoci také mohou speciální pružné
punčochy
 v posledních týdnech se hodně vyvinuly plíce
 ledviny plodu zcela pracují a tvoří zhruba půl litru moči denně
 kostní dřeň umožňuje tvorbu červených krvinek
 dítě občas škytá
 u chlapců sestupují varlata
 plod si může občas cucat palec nebo další prst
 placenta má z krevního řečiště matky v každé minutě 4000 ml krve
12
 plod má účinné svaly odpovídající rozměrům jeho těla
 na kůži na břiše matky lze spatřit pohybující se končetiny plodu
 plod má stále svraštělou kůži, nicméně se pod ní nadále ukládá tuk a dítě už nevypadá
tak hubené
 mozek plodu velmi rychle roste, nervová soustava se vyvíjí tak, že mozek může
předávat signály různým částem těla
 má dobře vyvinutý hmat
 rozvíjí se schopnost orientace v daném prostoru
 dítě reaguje na podněty, např. zvuky
32. týden
Ženské tělo
 ženám se možná v noci špatně spí a potom se přes den cítí unavenější
 pánev se rozšiřuje, někdy může ženu bolet, zejména pokud delší dobu stojí nebo sedí
se zkříženýma nohama, bolest je způsobena váhou dítěte
 děloha vyvíjí tlak na močový měchýř, žena častěji močí, někdy může dojít i k malým
únikům moči, např. při kašli, kýchání nebo smíchu
 píchání v boku – žena by neměla provádět prudké pohyby, pohyby zvyšují možnost
vzniku bolestí, žena se snadno zadýchá
 strie – po porodu zbělají, žena by si měla zvlhčovat kůži a může zmírňovat svědění
neparfémovaným pleťovým mlékem, zásadně si strie neškrábe
 bolesti v zádech – žena by měla stát vždy rovně, měla by mít zataženou pánev a
hmotnost těla by měla rozložit mezi paty a bříška chodidla
 pálení žáhy a špatné trávení – žena by měla jíst v menších dávkách několikrát denně,
konzumovat mnoho ovoce a měla by se vyhýbat potravinám s vysokým obsahem
cukrů a tuků
 v tomto období jsou pohyby nejsilnější
 velmi rychle roste mozek
 kosti tvrdnou, lebeční kosti zůstávají nespojené, aby se hlavička mohla přizpůsobovat
porodním cestám
13
 dítě může mít plně vyrostlé nehty
 mizí jemné ochlupení na těle
 zornice v očích se roztahují a stahují podle intenzity světla
 dítě váží přibližně 1, 8 kg
 plod je obklopen přibližně 750 ml plodové vody
36. týden
Ženské tělo:
 od 36. týdne sestupuje hlavička dítěte níže do pánve
 žena cítí zvýšenou potřebu uklízet, chystá domácnost na příchod dítěte (tzv. hnízdění)
 na močový měchýř působí stálý tlak, žena močí častěji než obvykle
 mohou se objevovat častější kontrakce dělohy (tzv. poslíčky)
 kopání – pohyby dítěte sice ženu uklidňují a zároveň vzrušují, ale kope-li miminko
stále do jednoho místa a působí mamince bolesti, je vhodné měnit častěji polohu
 únava – žena by měla odpočívat s nohama nahoře, nejlepší způsob je na levém boku,
zlepší se tak ženina kondice a zároveň i přívod krve do placenty
 syndrom karpálního tunelu – žena pociťuje brnící, necitlivé prsty, oteklé tkáně
v zápěstí tlačí na některý nerv, otoky jsou častým jevem a tyto potíže by měly po
porodu zmizet, žena může nosit dlahu na zápěstí a užívat denně vitamin B6
 v děloze je méně plodové vody, plod je mnohem větší
 děloha je tisíckrát větší než normálně
 hypofýza produkuje hormon stimulující prsa k tvorbě mléka po porodu
 placenta je zralá, prostřednictvím ní plod dostává nejvíce živin v celém období
těhotenství
 centrální nervový systém dozrává a reflexy se den ze dne zlepšují
 99 % novorozenců narozených v tomto období zůstává naživu
 vytváří si zásoby tuku a přibírá rychleji na váze
 plod má otevřené oči, pokud je vzhůru
 chlapečkům sestoupila varlata do šourku
 jestliže žena hodně chodí nebo jemně zatlačí na břicho, může dítě vzbudit
14
40. týden
Ženské tělo:
 žena navštěvuje prenatální poradnu každý týden, někdy i častěji
 dítě tlačí na močový měchýř takovým způsobem, že může docházet k úniku moči,
žena by měla posilovat pánevní dno
 váhový přírůstek se přibližně ve 37. týdnu těhotenství zpomalil nebo i zcela zastavil,
v posledních několika týdnech může žena dokonce o 1 – 1, 5 kg zhubnout
 netrpělivost – žena by neměla myslet na termín porodu, měla by si dobu do porodu
užívat co nejvíce a hodně odpočívat
 úzkost – je zcela normální, když žena krátce před porodem cítí určitou úzkost, měla by
se uvolnit a soustředit na miminko
 dušnost – žena se díky velikosti plodu snadno zadýchává, je vhodné omezit fyzickou
námahu, žena ale v této fázi může plavat a procvičovat pánevní dno, kotníky a
chodidla, pokud je to možné
 průměrná hmotnost donošeného novorozence činní 3, 4 kg, ale za normální hmotnost
se považuje jakákoli hmotnost od 2, 5 do 4 kg
 novorozenci mají šedé, hnědé nebo modré oči, ale jejich skutečná barva se ukáže
později
 ve 40. týdnu těhotenství je plod zcela vyvinutý
 plod nemá zcela vyzrálý imunitní systém
 ve 40. týdnu těhotenství je 97 % dětí v děloze obráceno hlavičkou dolů a připraveno
k porodu
 při porodu váží placenta přibližně šestinu tělesné hmotnosti dítěte
 pupeční šňůra je přibližně stejně dlouhá jako dítě
 přibližně od 37. nebo 38. týdne žena už nepřibírá na váze
 chlapcům varlata sestoupila do šourku, u holčiček zůstávají vaječníky nad okrajem
pánve až do doby porodu
 jen přibližně 6% dětí se rodí ve stanovený den porodu, převážně se rodí po 40 týdnech
 plod má v děloze málo místa a je pevně stulený
15
 plodová voda je do konce pobytu dítěte v děloze mléčně zakalená v důsledku toho, že
obsahuje jemné chloupky, které se do ní z plodu odloučily
 v děloze je přibližně litr plodové vody
Obrázky plodu v těhotenství, 3D ultrazvuk
6. – 10. týden těhotenství
Rizikové faktory v těhotenství
 kouření – jestliže žena kouří, měla by přestat, jakmile zjistí, že je těhotná; pasivní
kouření je pro plod stejně nebezpečné jako kouření aktivní, v důsledku toho by se
tomu měli přizpůsobit i ostatní členové rodiny; kouření výrazně zvyšuje riziko
samovolného potratu v prvních týdnech těhotenství, později může zapříčinit
zpomalení nitroděložního růstu a vývoje ještě nenarozeného dítěte, další rizika mohou
nastat během porodu, může dokonce dojít i k nitroděložnímu úmrtí plodu; děti žen,
které v těhotenství kouřily, jsou ve svém dalším životě ohroženy syndromem náhlého
úmrtí novorozence, lehkou mozkovou dysfunkcí, poruchami soustředění, chování
apod.
16
 alkohol – žena by se měla v době těhotenství vyhýbat alkoholu, nejškodlivější je
alkohol v prvních týdnech těhotenství; alkohol zvyšuje riziko samovolného potratu,
vede k narušení nitroděložního vývoje plodu, který se projevuje fetálním alkoholovým
syndromem – např. vývojové vady, mentální retardace
 léky – některé léky mohou způsobit závažné problémy v těhotenství; žena, která
dlouhodobě užívá léky už před těhotenstvím, by měla v léčbě pokračovat, ale po
konzultaci s odborným lékařem by měly být vyřazeny a nebo nahrazeny jinými;
těhotná žena by neměla sama užívat žádný lék bez předchozí konzultace se svým
lékařem, myslí se tím i volně prodejné léky; pokud žena má po užívání nějakých léků
nežádoucí účinky, měla by ihned informovat svého ošetřujícího lékaře
 drogy – drogy mohou směřovat k potratu, opožděnému růstu plodu v děloze, vzniku
vrozených vývojových vad, porodním problémům novorozence atd.; při nitrožilním
používání drog je navíc časté, že matky mívají infekční žloutenku typu C a jsou
ohroženy infekcí HIV způsobující AIDS
 infekce – mezi infekční onemocnění, která mohou způsobit poškození plodu v děloze,
řadíme toxoplazmózu, zarděnky, syfilis, chřipku atd.
 ionizující záření – těhotná žena by se měla vyhýbat rentgenovému záření, které může
vyvolat nitroděložní poškození plodu
 ostatní rizikové faktory – k dalším rizikovým faktorům patří nejrůznější chemikálie,
mechanické a fyzikální vlivy, nepříznivý vliv na vyvíjející se plod může mít také
sauna, proto se těhotným ženám zásadně nedoporučuje
Délka trvání těhotenství a výpočet porodu
Normální průměrná délka těhotenství trvá přibližně 280 dní, to znamená 10 lunárních měsíců
nebo 40 ukončených týdnů. Aktuální stáří těhotenství se počítá a vyjadřuje podle
dohodnutých pravidel, a to od prvního dne poslední menstruace.
Termín porodu lze určit několika způsoby:
 podle poslední menstruace – k prvnímu dni poslední menstruace se přičte 280 dní, ve
skutečnosti to znamená, že k datu posledních měsíčků přičteme rok, odečteme tři
měsíce a přičteme sedm dní
 jestliže je známý přesný datum početí, přičteme k němu 267 dní
 určení dle prvních pohybů je možné, ale dnes už příliš neužívané, žena, která bude
rodit poprvé, cítí pohyby přibližně ve 20. týdnu těhotenství, vícerodička o 2 týdny
dříve
17
 nejpřesnější metodou je v současné době stanovení termínu porodu podle
ultrazvukového vyšetření v 13. týdnu těhotenství
Za normální „porod v termínu“ se považuje porod mezi probíhajícím 38. a ukončeným 42.
týdnem těhotenství.
Samotný porod
Příprava na porod
 nastávající maminka by si měla sepsat seznam věcí, které bude potřebovat
 žena by si měla napsat telefonní číslo porodnice, kterou si zvolila, pro případ, že
vzniknou nějaké potíže, nebo dostaví-li se porodní bolesti
 žena si nachystá těhotenskou průkazku, kterou si uloží do tašky
 žena si zajistí hlídání staršího dítěte nebo dětí v případě, že ji do porodnice doprovází
manžel
 taška do porodnice by měla obsahovat:
 noční prádlo
 dvě nebo tři mateřské podprsenky
 vložky do podprsenky
 dobře sající silné menstruační vložky
 kalhotky
 toaletní potřeby
 plastové sáčky na špinavé prádlo
 oblečení na cestu domů
 vlastní polštářek
 teplé ponožky
 jídlo a nápoje
 pro miminko:
 plenky
 dupačky a vhodné noční košilky
 svetřík
 bundičku nebo kabátek a čepičku na cestu domů
 přikrývku
 na cestu domů je nutná autosedačka
18
Co bude potřebovat partner:
 něco na převlečení
 jídlo a pití
 mobilní telefon
 kameru, fotoaparát
 tašku ze základními toaletními potřebami
Kdy jet do porodnice:
 má-li žena kontrakce po pěti minutách nebo ještě v kratších intervalech
 jestliže má žena pocit, že potřebuje pomoc při zvládání bolestí vyvolaných
kontrakcemi
 dojde-li k odtoku plodové vody nebo pokud žena krvácí
 v případě jakýchkoli pochybností zavolejte porodní asistentku nebo gynekologa a
sdělte mu, jaké máte příznaky
Příjezd do porodnice
 v porodnici se matky zeptají na příznaky, změří jí teplotu, krevní tlak a puls, vyšetří
moč na přítomnost krve, bílkovin a cukru
 matce natočí kardiotokografický záznam – KTG, který má za úkol zaznamenávat, jak
rychle tluče srdíčko miminka, a zároveň umožňuje hodnotit děložní stahy, v průběhu
natáčení je sepsána příjmová dokumentace, následně je žena vyšetřena lékařem nebo
porodní asistentkou a posléze umístěna na porodní box nebo čekací pokoj; pokud ještě
porod neběží, bývá žena umístěna na standardní pokoj
Fáze porodu
1. první doba porodní – otevírací – projevuje se pravidelnými stahy, při kterých
dochází k otevírání porodních cest, a končí zánikem porodní branky, to znamená, že
měkké porodní cesty jsou už zcela otevřené; na začátku porodu obvykle odchází hlen
s trochou krve, není to nic neobvyklého a není se čeho strachovat; rychlost průběhu
porodu a otevírání měkkých porodních cest se různí mezi jednotlivými rodičkami, u
prvorodiček trvá první doba porodní asi 6 – 7 hodin, u vícerodiček potom 3 – 4
hodiny; polohy v první době porodní – žena zůstává vzpřímená, protože v této poloze
tlačí hlavička dítěte na hrdlo děložní a stahy jsou daleko účinnější, žena může chodit
mezi kontrakcemi po místnosti a snažit se být uvolněná, používá techniky dýchání,
19
může i křičet, pokud jí to pomáhá; žena by se měla zabývat vždy pouze jednou
kontrakcí, která momentálně probíhá, a neměla by myslet na to, že přijdou další
2. druhá doba porodní – vypuzovací – navazuje na předchozí dobu a trvá většinou do
30 minut, jakmile je hrdlo děložní zcela otevřené a miminko sestupuje, bývá rodička
vyzvána k tlačení; podmínkou je, že se tlačí pouze při kontrakci, přibližně třikrát
během jednoho stahu, někdy musí být proveden nástřih hráze, aby byl umožněn
bezpečný průchod miminka porodními cestami a předešlo se větším poraněním
rodičky; miminko je hned po porodu ošetřeno na porodním sále, zabaleno, a jestliže je
vše v pořádku, je přiloženo k matčině prsu, nastává důležitý moment pro navázání
citového vztahu mezi matkou a novorozeným dítětem
3. po porodu miminka probíhá třetí doba porodní – tato fáze končí porodem placenty
a plodových blan, trvá přibližně do 10 minut, neměla by ale překročit jednu hodinu,
potom následuje vyšetření pomocí gynekologických zrcadel a ošetření porodních
poranění v místním znecitlivění, k šití jsou využívány vstřebatelné stehy, které se
samy vstřebají nebo vypadnou
4. někdy mluvíme i o čtvrté době porodní – jedná se zhruba o dvouhodinový interval,
kdy rodička po porodu zůstává na porodním sále a je pozorována porodními
asistentkami z důvodu, že v této době je nejvíce ohrožena některými komplikacemi,
zvláště krvácením
fáze porodu
20
Tlumení porodních bolestí
 metody farmakologické – v průběhu porodu je ženě podán lék tlumící vnímání bolesti,
k nejmodernějším a nejnebezpečnějším metodám jak pro matku, tak i pro dítě řadíme
epidurální analgezii
 metody nefarmakologické – masáže, akupresury, sprchy, pobyt ve vaně atd.
Odběr pupečníkové krve
V dnešní moderní době existuje možnost odebrat po porodu miminka pupečníkovou krev a tu
buď darovat, nebo za poplatek uschovat pro potřeby svého dítěte. Cílem odběrů je možnost
jejího použití při transplantacích, převážně u dětí nemocných se zhoubným onemocněním
krve a u některých ostatních onemocnění. Pupečníková krev se získává po porodu dítěte z cév
pupečníku a z placenty, po zpracování a zamrazení ji lze skladovat po léta až desetiletí.
K dárcovství se rozhoduje maminka sama. Odběr je nebolestivý a je bezpečný jak pro matku,
tak i pro novorozence. Trvá přibližně 3 – 5 minut a provádí se až po prostřižení pupečníku.
Šestinedělí
Šestinedělí je doba šesti týdnů po porodu. Během ní se pohlavní orgány ženy vracejí do stavu
před těhotenstvím, dochází k hojení porodních poranění, mléčné žlázy jsou zcela aktivní.
Žena je označována „nedělkou“. Po porodu dochází k zavinování dělohy, které je pravidelně
sledováno při lékařských kontrolách, zároveň odcházejí očistky, ze začátku jsou červené,
potom zesvětlají a do konce šestinedělí vymizí. K výrazným změnám dochází v mléčné žláze.
Mlezivo se objevuje už před porodem, přibližně od třetího poporodního dne se mění
v mateřské mléko. Nalití prsů po porodu bývá často spojeno s mírným zvýšením teploty, až se
tvorba mateřského mléka dostane do souladu s potřebami miminka, tyto problémy přestanou.
Správná technika kojení a pečlivá hygiena pomáhají předejít zánětu prsu. Důležitá je také
péče o pravidelné vyměšování, nezbytná je hygiena, protože očistky jsou ideální živnou
půdou pro nejrůznější bakterie, které mohou průběh šestinedělí zkomplikovat, zvláště po
kojení, které vyvolá stah dělohy, a tím i odchod očistků, a také po použití toalety. Žena po by
se porodu měla začít věnovat poporodní gymnastice, která zpevní její břišní svalstvo a svaly
hráze a pánevního dna, to slouží i k správnému zavinování dělohy. Častou pohybovou
aktivitou se předchází také tvorbě krevních sraženinách v žilách dolních končetin. U většiny
žen krátce po porodu dochází k plačtivosti, k špatné náladě, smutku, únavě a neklidu, které
můžeme pojmenovat jako „poporodní blues“. Tato situace je normální reakcí na prožitý stres
a novou životní situaci s přicházejícími novými starostmi. V tomto období by měla žena dbát
21
na dostatek spánku a možnosti odpočinku, důležitým faktorem je také přítomnost někoho
blízkého. Za normálních okolností tento stav odchází do desátého dne po porodu, pokud ne, je
třeba poradit s lékařem. Žena by v tomto období neměla mít pohlavní styk, neměla by
prochladnout, měla by dodržovat správnou životosprávu s dostatečným množstvím tekutin.
První menstruace po porodu se může objevit už po 4 – 6 týdnech. Jistota ochrany proti
neplánovanému početí není ani v pravidelném kojení. Pohlavní styk by měl být uskutečněný
až po skončení šestinedělí. Většina žen je však péčí o miminko tak zaneprázdněna, že nemá
na nic takového ani pomyšlení. Ze začátku mohou nastat problémy s tím, že pohlavní styk je
pro ženu bolestivý. Je to způsobeno malým zvlhčením pochvy, hormonálními změnami a tím,
že jizvy po porodních poraněních nejsou dostatečně elastické. Trpělivým přístupem ze strany
partnera a popřípadě použitím lubrikantů se tento problém postupně vyřeší. Kontrola u
gynekologa je doporučována za 6 – 8 týdnů po porodu. Žena je gynekologicky vyšetřena a
dochází k zhodnocení, jak jsou zhojena porodní poranění. Gynekolog provede stěr z čípku
děložního, stejně jako při preventivní prohlídce. Jestliže žena rozvažuje ochranu proti početí,
je to nejvhodnější doba k rozhovoru na toto téma.
1.2 Období novorozenecké, kojenecké, období batolete
Období novorozenecké
Příchod dítěte na svět je krásný zážitek, který změní život celé rodiny. Poté, co děťátko spatří
světlo světa, když se poprvé nadechne, porodník přeruší pupeční šňůru. Může potom položit
mamince novorozenečka na nahé tělo, aby pocítila dotyky svého dítěte a aby dítě slyšelo
tlukot jejího srdce. Sestra vezme novorozence v teplé pleně, položí ho na suchou podložku
vyhřátého stolu a opatrně dítě osuší. Jestliže je třeba, odsaje ústa a nos, ošetří pupeční pahýl
svorkou nebo krátkým podvazem a do každého oka vkápne dezinfekční kapičky.
Sestra nebo dětský lékař zhodnotí na porodním sále zdravotní stav novorozence.
Hodnotí se:
 počet srdečních stahů
 dýchání
 napětí svalů
 odpověď na podráždění
 barva kůže
22
Kojení
Poprvé by se děťátko mělo dát k prsu do dvou hodin po porodu, ale čím dříve, tím lépe.
 kojení může být hlubokým a příjemným zážitkem, při kterém se utváří silná citová
vazba mezi maminkou a dítětem
 mateřské mléko je tekutina, která svým složením zcela odpovídá proměnlivým
potřebám dítěte, za žádnou cenu ho nelze ničím plně nahradit; mimo živiny obsahuje
obranné látky, které mají funkci chránit dítě před nemocemi, jeho složení napomáhá
k osídlení střevní sliznice dítěte bakteriemi, které jsou pro jeho organismus prospěšné,
zlepšují trávení a vstřebávání živin; mastné kyseliny, které se nacházejí v mateřském
mléce blahodárně působí na rozvoj centrálního nervového systému a smyslových
orgánů příznivěji, než je obvyklé u nekojených dětí
 kojení je nejpohodlnější formou výživy dítěte, ale zásadním způsobem ovlivňuje i
zdraví ženy – je tak méně ohrožena vznikem nádorového onemocnění prsu
 v prvních několika týdnech se bude dítě krmit po několika málo hodinách a u každého
prsu stráví 10 až 20 minut, dítě ženě dá najevo, že má hlad
Jak správně začít s kojením:
 první přiložení k prsu by mělo nastat už do 30 minut po porodu, nejpozději do 2 hodin
 první den přikládáme dítě k prsu pravidelně, zhruba po 3 hodinách, jestliže samo
nechce častěji
 ze začátku přikládáme k oběma prsům, protože ještě není rozdíl mezi předním a
zadním mlékem, toto platí po celé 2 až 3 týdny po narození dítěte, po tomto čase se při
kojení uvolňuje nejprve přední, sladší mléko, po kterém následuje mléko zadní,
tučnější, teprve tehdy se často doporučuje kojit už z jednoho prsu, aby dítě vypilo i
dostatek zmíněného zadního mléka
 délka kojení se neomezuje z žádných příčin, dítě může být u prsu i přes půl hodiny
 nevadí, že se intervaly mezi pitím stanou nepravidelné – půl hodiny, ale i 3 až 4
hodiny, ale ne déle než 6 hodin
 s kojením se ze začátku začíná v poloze vleže, později vsedě
 respektujte zvláštnosti tvaru prsů a obličeje dítěte úpravou polohy při kojení
 poloha při kojení má být pro matku pohodlná
 matka netlačí dítěti hlavu k prsu násilím, z důvodu, že by u dítěte mohla vyvolat
obrannou reakci, dotýká se jenom jemně hlavičky pod spojnicí uší
23
 dítě správně přiložené k prsu se dotýká matky svým bříškem v celém rozsahu, jeho
tvář, brada a nos jsou v kontaktu s prsem, sání nepůsobí matce žádnou bolest
Správná technika kojení
 správné přisátí dítěte je klíčem k úspěchu, žena přiloží dítě k prsu tak, aby bradavka
směřovala k hornímu patru, dítě zavře ústa a pevně se přisaje, dítě by mělo mít
v ústech celou bradavku a co největší část dvorce, jinak by mohlo sáním dojít k odření
bradavky
 matka zaujímá uvolněnou polohu – vleže na boku má maminka podepřenou hlavu
polštářem, aby se hlava vyrovnala s ramenem, nemá se opírat o loket ani moc zvedat
rameno, prohnutím v zádech se vyrovná vyklenutí břicha obvykle v prvních dnech po
porodu, dítě tak neleží v úhlu k ose matčina těla, ale je k ní těsně přivinuto; vsedě
stabilizuje matka uvolněnou polohu podložením chodidel např. stoličkou, je opřená
v zádech a dítě spočívá na jejím hrudníku, matka nedrží jeho váhu na rukou, ale nese ji
na svém těle a dítě nesklouzává ke špičce bradavky, dítě může maminka podložit
polštáři, přidržuje je za ramínka, ne za hlavu, nedotýká se hlavy nad spojnicí uší
 tělo dítěte je v těsném kontaktu s tělem matky – matčino břicho se dotýká bříška
dítěte, mezi matkou a dítětem není žádná překážka
 matka nabízí prs na dlani s prsty pod a palcem nad dvorcem
 brada, tvář a nos dítěte se dotýkají prsu
 ústa dítěte jsou široce otevřená
 tváře dítěte nevpadávají dovnitř
 není slyšet žádný zvuk
 dítě saje pomalými tahy
 tkáň prsu se před ústy dítěte nenapíná
 kojení nesmí matku bolet
24
Odstříkávání mléka
 přibližně po prvním měsíci se ženě utvoří tolik mléka, že může určité množství
odstříkat do lahvičky, uložit do chladničky nebo do mrazničky a použít, až si bude
potřebovat od kojení odpočinout
 mléko lze odstříkat ručně nebo elektrickou pumpičkou
 žena se před odstříkáním umyje ruce a vyčistí nehty
 žena stimuluje vylučování mléka teplým obkladem, aby lépe odtékalo, přidrží prs ze
spodní strany prsty, palcem shora opatrně a rytmicky tiskne prs okolo dvorce, dokud
mléko nezačne vytékat, postupuje dokola dvorce do té doby, až se jí podaří prs
vyprázdnit
 žena bude skladovat mléko v chladničce maximálně 24 hodin
technika ručního odstříkání mléka
za pomocí elektrické pumpičky
Problémy při začátku tvorby mléka
 několik týdnů před porodem a od prvních hodin po porodu je v prsu mlezivo
 mezi druhým a třetím dnem po porodu matka pociťuje teplo a napětí v prsou
 prsa se zvětšují, nalijí se a zhruba v dalších 12 hodinách se překrvení a otok mění ve
skutečné mléko, dítě začne pít větší dávky a větší množství mléka lze odstříkat
 míra nalití prsů je různá
 pokud bylo dítě od porodu často a správnou technikou přikládáno k prsu, byla tato
změna pozvolná a neprobíhala tak nepříjemně jako u maminek, kterým to režim
oddělení nedovolil nebo to nedělaly
25
Pozdní nástup tvorby mléka
 některé matky pociťují nalití prsů později, i když poporodní období probíhá
bezproblémově
 mléko se tvoří někdy i déle než po týdnu po porodu, zde je potřeba zajistit energetické
požadavky dítěte jiným způsobem
 část matek stráví několik nepříjemných hodin na přelomu druhého a třetího dne po
porodu ve strachu o dostatek mléka, s neklidným plačtivým dítěte vyžadujícím
nepřetržitý pobyt u prsu, dítě může mít i zvýšenou teplotu
Řešení
 důležité je uklidnit matku
 časté přikládání dítěte k prsu
 kontrola správné techniky kojení zkušenou sestrou
 zajištění
energetických
potřeb
dítěte
v nezbytné
míře
–
dočasný
dokrm
pasterizovaným mlékem mateřským nebo umělým, a to lžičkou, sondou připevněnou k
bradavce
Bolestivé nalití prsů
 prsa se mohou bolestivě nalít vinou nedostatečného a neplynulého vyprazdňování
v čase zvýšené tvorby mléka – tj. v prvních dnech po porodu, roli zde hraje špatná
technika kojení
Řešení
 přiložení studených obkladů přináší mamince úlevu
 oteklý dvorec a bradavku je potřeba zformovat masáží a odstříkáním do tvaru, který
může dítě vzít do úst, aby se přisálo
 než začne matka s odstříkáváním, je příjemné prs prohřát vlhkým teplem, žínkou nebo
ve sprše
 odstraněním otoku dvorce masáží se mlékovody zbaví tlaku zvenčí, a mléko se tak
začne dostávat k bradavce ve větším množství, dítě se přisává bez komplikací
 nejlepší způsob odstříkávání mateřského mléka je rukou, je to složitější, ale zároveň
účinné pro tok mléka a pro uvolnění oteklého dvorce
 po 6 – 8 hodinách je už možné odstříkat větší množství mléka
26
 v situaci, kdy má matka vpáčené, poraněné nebo oteklé bradavky, které neumožňují
dítěti správné přisátí, je možné kojit s pomůckou zvanou kontaktní kojicí klobouček,
který je používán pro ty případy, kdy dítě jinak bradavku neuchopí a bez použití
kloboučku by nemohlo být kojeno; bohužel ale je méně stimulováno uvolňování
hormonů důležitých pro tvorbu a udržování laktace
 vrozeně zkrácené vazivo, které je podstatou problému u vpáčené bradavky, je možné
dlouhým a neustálým tahem prodloužit, k tomuto účelu poslouží pomůcka, která se
nazývá formovač
kontaktní kojicí klobouček
formovač bradavek
Lahvičky a umělá výživa
Současné směsi na přípravu dětské výživy jsou vyrobeny takovým způsobem, aby se co
nejvíce podobaly mateřskému mléku.
Příprava umělé výživy
 při přípravě mléka ze sušené směsi by matka měla dodržovat všechny pokyny, poměr
prášku a vody je propočtený tak, aby děťátko mělo optimální množství živin
 matka si připraví: lahvičky, dudlíky a víčka, plastový nůž, odměrku z balíčku sušené
mléčné výživy, nálevku, odměrku na vodu
 matka by měla používat vychlazenou, čerstvě převařenou vodu – před každou
přípravou dávky mléka do lahviček nalije do konvice čerstvou vodu, do sterilizované
lahvičky nalije odměřené množství
 odměrkou z balíčku sušené mléčné výživy naměří potřebné množství prášku
 nasype prášek do vody
27
 poté lahvičku uzavře a důkladně protřepe, dokud se všechen prášek nerozpustí
Zásady
 matka by měla držet dítě v náruči
 matka nikdy nenechává dítě pít samotné s lahví opřenou o postranici postýlky
 pokud má děťátko už dost, nemá ho už matka dále nutit
Technika krmení
 před krmením matka mléko v lahvičce ohřeje na správnou teplotu v nádobě s teplou
vodou, lze vyzkoušet kápnutím na hřbet ruky –mělo by být teplé, ne však horké
 matka lahvičku přidržuje v šikmé poloze, aby hladina mléka pokrývala otvor, na
kterým je nasazený dudlík, dítě tak nenasává vzduch
 matko miminko drží tak, aby hlavička byla výše než nohy
 až děťátko dopije, nechá ho maminka odříhnout
Kolikrát denně krmit
 maminka dává dítěti lahvičku kdykoli se jí jeví, že děťátko má hlad
 děťátko krmené umělou výživou potřebuje pít méně často než kojené – novorozence
může matka krmit každé tři až čtyři hodiny
Příprava lahviček
 lahvičky je po každém krmení nutné důkladně umýt a sterilizovat
 matka lahvičku a dudlík pečlivě vypláchne, pak lahvičku umyje kartáčkem, dudlík
obrátí naruby, zkontroluje, jestli je otvor, kterým mléko teče, čistý, znovu vše
opláchne a pak lahvičku a dudlík sterilizuje
 sterilizuje např. vařením, ster. tabletami nebo roztokem, nebo použije parní sterilizátor
Kombinace kojení a krmení z lahvičky
 matka může zvolit i tuto variantu
 kojené miminko lze převést na krmení z lahvičky po šestém týdnu života
 v tomto čase je už tvorba mléka upravena podle potřeb dítěte, a dítě se tak snadněji
naučí pít z dudlíku
28
Zdvihání, chování a pokládání novorozence
 k novorozenci přicházíme vždy pomalu a potichu
 než se dítěte dotknete, dejte mu vědět hlasem nebo očním kontaktem
 v této etapě dítě není schopno udržet hlavičku
 podržíte-li dítěti hlavičku pokaždé, když ho zdviháte, bude se cítit bezpečně a jistě
 při zdvihání novorozence podsuňte jednu ruku pod krk a hlavičku, druhou pod
zadeček, potom dítě opatrně zdvihejte směrem k sobě nebo můžete dítě zdvihat pod
pažemi a prsty podpírat hlavičku zezadu
 při přenášení z místa na místo držte novorozence v ohybu jedné paže a volnou paží
podpírejte záda a hýždě nebo si ho můžete opřít o hrudník tak, že bude mít hlavičku na
vašem rameni, volnou rukou dítěti přidržujete záda a hlavičku, poté, až nabudete
jistotu, můžete novorozence a kojence nosit jednou rukou
 k chování dítěte je vhodné tzv. klokánkování, tzn. matka si opře dítě jeho zády o svou
hruď, která je oporou pro jeho hlavičku, jednou rukou mu přidržuje hrudníček a
druhou podepírá zadeček
 při ukládání ke spánku matka drží děťátko v náručí a podepírá mu hlavičku, dokud
neleží na podložce, pak vysune ruku zpod zadečku, zvedne maličko hlavu a uvolní
druhou ruku, kterou hlavičku přidržovala
zvedání
zvedání dítěte z podložky na rameno
zvedání miminka z polohy na zádech na ruku
29
pokládání
chování v náruči
chování v náruči na bříšku
Polohy vhodné k odříhnutí
 dítě si potřebuje odříhnout a zbavit se vzduchu, který spolykalo při krmení
 matka novorozence podrží opřeného o své rameno a masíruje mu zádíčka nebo ho
může naklonit dopředu na klíně přes rameno a hlavičku podepře pod bradou
 pokud chce matka vidět děťátku do obličeje, může si ho položit před sebe, opřené zády
o její pokrčené předloktí, palci obou rukou ho přidržuje pod ramínky a ostatními prsty
mu podpírá hlavičku
 k odříhnutí je také vhodná relaxační neboli úlevová poloha, z této polohy se dítě může
opřít o rameno nebo naklonit na klíně, několikaměsíčního kojence si žena může
k odříhnutí posadit na klín a přidržet mu záda nebo dítě přidržet na klíně obličejem
dolů; při odříhnutí se občas stane, že si dítě ublinkne; pokud si dítě do 10 minut
neodříhne, nejspíš spolykalo málo vzduchu, takže ho v bříšku netlačí, jestliže bude
dítě za chvíli neklidné, lze zkusit odříhnutí znovu nebo dát dítěti znovu napít
úlevová poloha
 úlevová poloha slouží ke zbavení bolestí bříška při nadýmání, kolice a je jednou z
vhodných poloh pro odříhnutí po krmení
30
 děťátko leží břichem na předloktí ruky, kterou matka drží za stehýnko, záda jsou
opřená o matčino tělo a hlava je volně v jejím loketním ohbí
odříhnutí
relaxační, úlevová poloha
Co všechno by mělo být nachystané pro kojence doma:
 6 – 8 košilek
 6 – 8 dupaček
 2 svetříky
 2 čepičky
 4 – 6 povlaků na peřinku
 dětská dečka
 2 – 3 zavinovačky s vložkou
 plenky, plenkové kalhotky – průměrná spotřeba je kolem 50 kusů týdně
 žínky, ručníky, osušky
 vanička – lépe s protiskluzovou podložkou
 teploměr
 kartáček na vlásky, nůžky na nehty
 mast na zadeček
 líh na čištění pupíku
 rostlinný olej a genciánová violeť
 sterilní čtverec
 odsávačka hlenů z nosu
 přebalovací podložka
 dětská postýlka
 kočárek, dětská sedačka do automobilu
31
Oblékání novorozence
 matka by se měla snažit nepospíchat a být klidná
 matka položí novorozence na měkkou osušku na rovnou plochu, nikdy nenechává
miminko bez dohledu, vybírá oblečení, které se snadno obléká a svléká
 než začne miminku něco přetahovat přes hlavičku, roztáhne otvor co nejvíce a snaží se
co nejméně dotýkat hlavičky
 matka sáhne zespodu do rukávu, uchopí dítě za ruku a pak přetáhne rukáv přes ruku –
neprotahuje ruku rukávem
oblékání trička
1. matka drží tričko přední stranou k sobě a zdvihne je, zadní okraj trička navlékne dítěti
na týl
2. rychlým, jemným pohybem přesune přední okraj výstřihu dítěti pod bradu, přitom drží
všechnu látku poskládanou v ruce a výstřih co nejvíce roztáhne, aby se látka vůbec
nedotkla obličeje dítěte
3. pak zdvihne jemně hlavičku a horní část trička tak, aby je mělo navlečené na krku, dá
dítě na přebalovací podložku, aby se neuhodilo do hlavičky
4. prostrčí prsty jedné ruky dovnitř do prvního rukávu a roztáhne jej, pak pomocí druhé
ruky vezme pěstičku dítěte
5. jednou rukou drží pěstičku dítěte a druhou navlékne rukáv na paži dítěte, stáhne tričko
na zádech, totéž vykoná i s druhým rukávem, tahá přitom tričko, ne dítě
6. matka stáhne tričko na bříšku, dolní část těla zdvihne za kotníky a stáhne tričko na
zádech a zapne v rozkroku
32
oblékání kombinézy
1. matka zdvihne dítě a připraví kombinézu na přebalovací podložku, přední část je
obrácena nahoru, všechny patentky jsou rozepnuté, pak položí dítě na kombinézu, krk
k úrovni výstřihu
2. vezme do ruky nohavici kombinézy, shrne ji k chodidlové části, navlékne ťapku na
chodidlo, upraví prsty ve špičce a natáhne nohavici na celou nohu
3. shrne látku rukávu, prostrčí otvorem prsty jedné ruky a co nejvíce roztáhne okraj
rukávu u zápěstí, za pomoci druhé uchopí pěstičku dítěte
4. drží ruku dítěte mezi palcem a dalšími prsty jedné ruky a přetáhne rukáv přes paži
dítěte až k jeho rameni, prsty dítěte nemohou nikde uvíznout
5. jestliže jsou rukávy příliš dlouhé, ohrne manžety
6. zapne všechny patentky, postupuje zdola nahoru
33
svlékání
Dítěti může vadit pocit chladu při svlékání, proto matka dává svou tvář na bříško a usiluje o
co největší kontakt své pokožky s dítětem, připraví si ručník, do kterého může svlečené
miminko rychle zabalit, pak položí dítě na přebalovací podložku.
svlékání trička
1. matka podrží jednou rukou loket dítěte v tričku a přetáhněte látku přes pěstičku
2. drží látku trička v ruce, aby se nedotýkala tváře dítěte, až ji bude přes ni přetahovat
3. roztáhne co nejvíce výstřih a přetáhne tričko jediným rychlým pohybem přes tvář až
na temeno dítěte
4. zasune ruku pod hlavu a krk dítěte a nadzdvihne mu horní část trupu a vytáhne tričko
34
svlékání kombinézy
1. matka rozepne všechny patentky, podrží dítě za kotník ještě v nohavici a stáhne ji
2. maminka rozepne patentky na tričku, nadzdvihne dolní část trupu dítěte za kotníky a
tričko a snaží se kombinézu shrnout co nejdále pod dítě
3. poté zasune svou ruku do rukávu a podrží dítě za loket, chytne manžetu rukávu a
rukáv stáhne
4. podstrčí ruku pod hlavu a krk dítěte, nadzdvihne mu horní část trupu, obleček vytáhne
Přebalování
Přebalování holčičky
Při každém přebalování je nutné pečlivě očistit zadeček dítěte z důvodu, že by brzy
zčervenala a bolel. Matka si umyje ruce, dá dítě na přebalovací podložku, rozepne mu
oblečení a sundá plenu, většinu stolice vytře ubrousky, které pak zabalí do plenky. Dítě
nadzdvihne za nožičky a plenu položí pod dítě.
Postup při přebalování děvčátka
1. matka otře dítě nejprve ubrousky, poté vatou navlhčenou vodou nebo emulzí otře celé
bříško k pupku
2. dalším kouskem vaty vyčistí všechny kožní záhyby nahoře na nohách, utírá směrem
dolů a od těla
3. matka poté holčičku zvedne za kotníky a očistí krajinu kolem genitálu, vždy odpředu
dozadu, aby se choroboplodné zárodky z konečníku nedostaly do pochvy, nečistit
mezi stydkými pysky
4. maminka poté kouskem vaty očistí konečník, pak hýždě a stehna, čistí směrem ke
konečníku, když je holčička čistá, odstraní plenku – plenu na jedno použití zalepí
lepicími páskami a odhodí do nádoby na odpadky, pak si otře ruce
35
5. poté osuší pokožku ubrousky, pak nechá dítě chvíli bez plenek, aby na zadeček mohl
proudit vzduch
6. potom natře krajinu kolem genitálu ochranným krémem
Přebalování chlapečka
U chlapečků se moč bohužel dostává všude, proto matka při každém přebalování důsledně
čistí zadeček, aby nevznikly opruzeniny, umyje si ruce, položí chlapce na přebalovací
podložku, rozepne mu oblečení, uvolní plenku a chvíli čeká.
Postup při přebalování chlapečka
1. chlapeček často začne močit, jakmile ho rozbalí, proto matka chvilku vyčká a
přidržujte mu plenku na bříšku
36
2. plenu položí, otře stolici ubrousky a dá do pleny, poté plenu přeloží pod dítě, namočí
vatu do vody nebo emulze a omyje je – otíráním bříška až k pupku
3. kouskem vaty vyčistí pečlivě záhyby na horní části nohou a kolem genitálu, utírá
směrem od těla, nadzdvihne šourek a otře kůži pod ním
4. kouskem vaty otře genitál, nezapomene na kůži pod penisem, mohou zde zůstat stopy
moči a stolice
5. očistí penis směrem od těla, jemně a bez násilí přetáhne předkožku dozadu a opatrně
očistí
6. zdvihne dítě za kotníky, jeden prst má přitom mezi nimi, očistí konečník, hýždě a
zadní část stehen, když je dítě čisté, odstraní plenu
7. otře si ruce, potom chlapce osuší, jestliže vzniknou opruzeniny, nechá ho chvíli bez
plenek a má připravenou plenu pro případ, že by začal močit
8. pokožku nad penisem, kolem šourku a konečníku a na hýždích namaže ochranným
krémem
opruzeniny a jejich předcházení
 dítě vícekrát přebalujte
 dbejte na hygienu dítěte – pečlivě čistěte a utírejte zadeček
 nechávejte dítě často bez plenek
 používejte ochranné krémy
37
Oblékání pleny na jedno použití
Matka očistí zadeček dítěte a namaže jej ochranným krémem, otře si ruce ubrouskem, protože
zalepovací pásky by nedržely, kdyby se na ně nebo na přední část pleny dostala mast.
1. matka rozloží plenu, zalepovací pásky jsou při tom nahoře, zdvihne dítě za kotníky,
jeden prst má mezi nimi, vloží plenku pod zadeček, až se horní okraj dostane k pasu
2. položí přední část plenky na bříško, penis chlapečka směřuje k chodidlům, jinak si
bude močit do pasu
3. přidrží jeden konec pleny, druhou rukou stáhne ochranný papírek z lepicí pásky,
přetáhne tento konec pleny dopředu a přilepí jej, páska musí být nalepena rovnoběžně
s okrajem pleny
4. stejným způsobem vykoná na druhé straně, překontroluje, zda je plena pohodlně
napjatá kolem nožiček a není stočená k jedné straně
5. zkusí, jestli je plena v pase pohodlně napjatá – musí být pod ní asi tak na prst prostoru,
zkusí, jak drží: je-li příliš volná, rozlepí pásky a přilepí je znovu
Základní hygiena
 v prvních dnech po narození stačí omývat pouze ty části, které to skutečně vyžadují
 matka si nachystá všechny potřeby – misku s vlažnou převařenou vodou, vatu, dva
měkké ručníky, přebalovací podložku, čisté oblečení
 novorozence je třeba omývat co nejrychleji a hlavně v klidu
Postup
1. matka namočí kousek vaty do vychladlé převařené vody, omyje nejprve obličej,
zdvihne mu bradu a pečlivě omyje oblast pod ní, nosní dírky ne, protože se čistí samy
2. čistý kousek vaty namočí do vychladlé převařené vody, vytře jedno oko, a to směrem
od vnitřního koutku k vnějšímu, pak dalším kouskem vaty druhé oko, otře kůži nad
ušima a také za ušima, nikdy nečistí zvukovody!
38
3. následně dítěti natáhne prstíky a dalším kouskem namočené vaty otře ruce, poté otře
chodidla a oblast v podpaží, pak dítě jemným poťukáváním osuší
Ošetřování pupečníku
 pahýl pupečníku odpadne do 2 týdnů od narození, popř. je chirurgicky odstraněn
 matka ošetřuje oblast pupku denně desinfekčním prostředkem
 omytou část pokožky jemně, ale pečlivě osuší
 matka se snaží přehýbat horní okraj pleny takovým způsobem, aby ranka byla
vystavena působení vzduchu a neznečistila se močí
 matka se nesnaží odpadnutí pahýlu napomáhat, odpadne sám
39
Dětská pokožka
 novorozenec má velmi jemnou pokožku
 je mnohem náchylnější k podráždění a poranění
 pokožka může být suchá nebo také šupinatá
 v prvních dnech a týdnech se u většiny dětí objeví drobná vyrážka a různé skvrny
 na trhu je k dispozici velký výběr přípravků pro péči o dětskou pokožku
 vždy používejte přípravky, které nedráždí pokožku a ani oči
Koupání
 novorozenec se nemusí koupat denně, zpočátku postačí koupel dvakrát až třikrát týdně
 potřeby – dětská vanička nebo neklouzavá podložka do velké vany, vychladlá
převařená voda, dvě měkké osušky, dětské mýdlo, dětský šampón, dětské pleťové
mléko, čistá plenka
Postup
1. voda ve vaně by měla být mělká – maximálně 13 cm, nejprve matka zkontroluje
teplotu loktem, potom vloží dítě do vody, jestliže používá teploměr, hodnota by měla
dosahovat přibližně 29 ° C
2. matka svlékne dítě, zabalí ho do jedné z osušek, nejprve umyje obličej vatou
namočenou do vychlazené převařené vody – viz základní hygiena
3. poté dítě přidržuje pevně nad vaničkou, namočí mu opatrně hlavičku vodou, kterou
nabírá do dlaně, může použít malé množství šampónu, pak hlavičku pečlivě opláchne
4. dítě vybalí z ručníku, opatrně namočí, hlavičku a ramínka podpírá jednou rukou, nohy
a zadeček druhou
5. rukou, která byla pod zadečkem, dítě jemně oplachuje
6. dítě zdvihne z vody, zabalí do nahřáté osušky, pečlivě osuší, dá čistou plenu a oblékne
příprava koupele
40
mytí vlásků
čistění zadečku
správné držení dítěte ve vaničce
přenášení a utírání
Spánek novorozence
 novorozenec spí v průměru 16 hodin denně
 většinou se uklidní, jestliže má něco, co může sát, např. dudlík
bezpečný spánek
 syndrom náhlého úmrtí kojence ve spánku – SIDS je nejčastější příčinou smrti
kojenců do 1 roku
 matka dává spát dítě na záda s dolními končetinami v nohou postýlky, aby se nemohl
zasunout hlavou pod přikrývku
 nejvhodnější je bavlněné ložní prádlo
41
 přikrývky a prostěradla dává daleko pod matraci
 matrace je pevná, suchá, vyvětraná
 v prvních šesti měsících by dítě mělo spát v jednom pokoji s rodiči
 udržovat stálou teplotu místnosti – kolem 20 stupňů Celsia
 maminka a ostatní členové rodiny by měli ovládat zásady resuscitace malého dítěte
Co ne
 nepoužívat polštáře, peřiny, prošívané přikrývky plněné peřím ani ovčí kožešiny
 nedávat miminku do postýlky zahřívací láhev, např. termofor, ani elektrickou dečku
Když dítě pláče
 kojenci propláčou v průměru jednu až čtyři hodiny denně
 hlad – pláč začíná pomalu, pak zesiluje, zkuste nakrmit, jestliže není právě najezený
 bolest – pláč začíná pronikavým výkřikem, pak následuje ticho a krátké vzdechy, to se
neustále opakuje, pokud má matka podezření, že je dítě nemocné, ať navštíví lékaře
 rozčílení – kojenci často nespokojeně pláčou, pokud jsou rozčílení, pokud matka
nereaguje na pláč, dítě přidá na síle i hlasu, takovéto dítě vyžaduje pomazlení –
důležitý je pro něho fyzický kontakt, spánek, zábava, klid a pohoda, přebalení,
ochladit nebo ohřát
Kojenec
krmení a odstavování
 jestliže dítě drží dobře hlavičku, pokud je hladovější než obvykle, jestliže má zájem o
jídlo, které jíte vy, může si zvykat na tuhou stravu
 ve druhém půlroce života již mateřské mléko nebo mléčná výživa neposkytuje kojenci
dostatek živin ani energii
5 až 7 měsíců
 začněte jednou denně podávat 1 až 2 lžičky řídkého zeleninového protlaku, od 6
měsíců ovocný protlak nebo rýžovou kaši zředěnou mateřským mlékem nebo
vychladlou převařenou vodou
 až se dítě naučí jíst ze lžičky, může matka vyzkoušet dětskou obilninovou výživu – od
8 měsíců, koupený nebo domácí jablečný nebo hruškový protlak, rozmačkaný banán,
protlak z vařené zeleniny ( z mrkve, brambor, květáku, brokolice…)
42
 do 7 měsíců matka dává dítěti pouze dětské rýžové apod. kaše, zeleninové a ovocné
protlaky, pak podíl tuhé stravy zvyšuje na 3 tuhá jídla denně
8 až 12 měsíců
 kojenec vyžaduje 750 až 900 kilokalorií denně, přibližně 400 až 500 jich získá
z mateřského mléka nebo umělé mléčné výživy, vypije zhruba 500 – 600 ml denně
 dítě může vyzkoušet různé nové chutě a jíst s ostatními členy rodiny, pokud mu jídlo
oddělíte dříve, než je pro ostatní osolíte a osladíte
 přestaňte mu jídlo mixovat, ale rozmačkávejte mu je nebo sekejte nožem
 v příštích několika měsících zavádějte tyto potraviny: bílé a tmavé pečivo, těstoviny,
obilninové snídaně, rýži, brambory, maso, drůbež, ryby – bez kostí, vejce – pouze
žloutky, čočku, fazole, hrášek, jablka, hrušky a jiné, sýry, jogurt, tvaroh
nevhodné potraviny:
do 6 měsíců
 mléčné výrobky – sýry, jogurt, tvaroh, ryby, citrusové plody, vaječné bílky, potraviny
obsahující pšenici, žito, ječmen a další obilniny obsahující lepek
do 12 měsíců
 kravské mléko jako nápoj, ale od 6 měsíců můžete přidávat malé množství mléka do
snídaňových obilnin, med
do 4 let
 nedávejte dítěti tvrdé hladké potraviny, které je potřeba žvýkat, dítě se naučí
rozžvýkávat zhruba ve 4 letech
Místo lahvičky hrnek
 pokud dítě dostává ke třem denním jídlům tuhou stravu, mělo by se naučit pít z hrnku
se dvěma oušky, aby mohlo sousta zapíjet vodou nebo zředěnou ovocnou šťávou
Oblékání kojence
 matka je trpělivá
 všechny součásti dětského oblečení se musejí oblékat snadno
 matka se při oblékání na dítě pořád směje
 některé děti nemají rády oblékání ani svlékání, proto se snažte je obléct co nejrychleji
43
 matka otvor pro provléknutí hlavy vždy roztáhne rukama, rukáv sroluje, otvorem
protáhne nejprve svoji ruku, uchopí dítě za ruku a rukáv navleče
 oblečení by mělo dítě chránit před chladem – používat čepičku, oblečení by mělo být
z měkkých pružných materiálů
 do 6 měsíců matka nevystavuje dítě účinkům slunečního záření
 starší dítě – na kočárek maminka upevní stříšku nebo slunečník
Péče o nehty kojence
 měkký smirkový pilník, dětské kleštičky nebo nůžky na nehty s tupými špičkami
 nehty bývají nejměkčí po koupeli, pokud dítě matka neudrží bezpečně v klidu, je-li
vzhůru, může nehty ostříhat, když spí
 postup – matka přidrží dítěti vždy pouze jeden prst mezi svým ukazovákem a palcem,
zbytek ruky dítěte udržuje v klidu pomocí ostatních prstů, snaží se stlačovat při
stříhání polštářek prstu směrem dolů a dozadu
 nehty na nohou rostou pomaleji než na rukou, matka by je měla kontrolovat po
několika týdnech, jinak je ošetřuje stejným způsobem jako na rukou
Spánek kojence
 matka pomáhá dítěti porozumět, že v noci spí a hraje si přes den
 dává dítě na noc spát jinam než přes den
 nezatahuje přes den závěsy, naopak v noci ano
 ukládá dítě k nočnímu spánku vždy stejným způsobem, aby si dítě na rituál zvyklo,
např. teplá koupel, mazlení nebo pohádka, poslední krmení a uložení do postýlky
 matka nechá dítě, aby se uspalo samo
Prořezávání zoubků
 kojenci se v noci často budí
 první zoubky se objeví ve věku 6 až 9 měsíců
 mezi časté syndromy zahrnujeme: otok a zarudnutí dásní, nadměrné slinění, chuť vše
kousat, mohou se objevit jen některé nebo i všechny
Jak dítěti pomoci
 vychlazený speciální kousací kroužek – ne vyrobený z pevné gumy
 potřít dásně gelem na prořezávání zoubků
 masírovat dítěti dásně konečky prstů
44
Pláč staršího kojence
 kojenec většinou pláče, protože ho něco vyrušuje, pokud spí s rodiči, může ho budit
váš kašel nebo jak se převracíte v posteli
 může plakat úzkostí ze zjištění, že u něj nejste
 jestliže se kojenec v noci budí a nemůže usnout – může mu být horko, zima, potřebuje
přebalit, možná ho něco bolí, něco ho zneklidňuje
Koupání staršího kojence
 staršího kojence lze koupat ve velké vaně
 matka nedává do vany více než 13 cm vody
 teplou vodu pečlivě zkontroluje
 matka zakryje kohoutek, aby se dítě nespálilo
 lze používat dětské lehátko
 matka dítěti nedovolí, aby ve vaně stálo
 matka nikdy nenechává dítě ve vaně samotné!
Masírování kojence
 kojence můžete masírovat přibližně od dvou týdnů
hlava
 matka jemnými krouživými pohyby lehce masíruje temeno, pak pokračuje dolů přes
spánky na tváře, čelo masíruje od středu k okrajům, přes obočí až k uším
krk, ramena, paže
 krk masíruje matka jemnými tahy dolů, přes ramena k pažím, opatrně promačkává
svaly nadloktí i předloktí, zápěstí, dlaně i prsty, každý prst jemně promasíruje palcem,
ukazovákem a prostředníkem
hrudník a bříško
 hrudník masíruje jemnými tahy směrem dolů, bříško krouživým pohybem prstů ve
směru hodinových ručiček dolů od pupku
dolní končetiny
 začne jemným mnutím svalů stehen, dále pokračuje v masáži přes kolena a lýtka
směrem k chodidlům
chodidla a prsty na nohou
 jemně dítěti tře kotníky a chodidla, postupuje od paty k prstům a jemně namasíruje
každý prst u nohy
45
Batole
Strava batolete od 12 do 24 měsíců
 batole je v této vývojové etapě schopno najíst se samo a většina jídel mu chutná
 batole může jíst většinu jídel s ostatními členy rodiny
 dávejte mu potraviny, které je schopno snadno rozžvýkat, vše ostatní mu nakrájejte
 buďte opatrní na potraviny, kterými by se mohlo dítě dusit
 na dítě u jídla vždy dohlížejte
 používejte co nejvíce čerstvých surovin
 vybírejte potraviny ze čtyř základních skupin:
 maso, ryby, vejce a jiné bílkoviny
 mléko, sýry, jogurt a jiné mléčné výrobky
 rýže, obilniny, brambory, pečivo, těstoviny, ostatní sacharidy
 ovoce a zelenina
 nedávejte dítěti více ovocné šťávy než 120 ml denně
 dítě by mělo pít zásadně z hrnku – kvůli zdravému vývoji zubů
Strava batolete od 24 měsíců do 36 měsíců
 batole vyžaduje bílkoviny k růstu, sacharidy a tuky k energii, ale také ovoce a
zeleninu, ze kterých získává vitamíny a vlákninu
 dítěti opět předkládat potraviny ze čtyř hlavních skupin, viz 12 – 24 měsíců
 snažit se, aby dítě snědlo čtyřikrát denně malou porci ovoce nebo zeleniny
 příjem mléka spíše omezovat, mělo by vypít přibližně čtvrt litru mléka denně
 nedávejte mu výrobky s nízkým obsahem tuku
 zařazujte do jídelníčku tučné ryby např. losos
 nedávejte dítěti potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků, soli a cukru
 používejte čerstvé suroviny
 nedávejte dítěti slazené nebo šumivé nápoje
 nedávejte dítěti za odměnu sladkosti
Péče o zuby, nehty, vlasy
Čím častěji budete dítěti základní hygienická pravidla připomínat, tím rychleji si na ně
zvykne. Vysvětlete batoleti, že i když choroboplodné zárodky nejsou vidět, neznamená to, že
neexistují a že je velice důležitá hygiena, a to především mytí ručiček po použití toalety a před
jídlem. Přibližně od 18 měsíců si batole chce vše vykonávat samo.
46
Péče o zuby
 batole si musí čistit zuby alespoň 2x denně, nejvhodnější je to po snídani a po večeři
 dítě používá malý měkký zubní kartáček a zubní pastu obsahující fluoridy
 důležité je vyčistit všechny zuby z vnější i z vnitřní strany
 navštivte s dítětem zubního lékaře – pravidelné prohlídky zubů každých šest měsíců
Péče o nehty
 batole musí mít nehty krátké na rukou i na nohou, aby nepoškrábalo sebe a ostatní
 pokud jsou nehty dlouhé, mohou se za nimi ukládat špína a choroboplodné zárodky
 používejte speciální nůžky nebo kleštičky na nehty s kulatými špičkami a nehty na
nohou zastřihujte vždy rovně
 pokud se batole nebojí, zkuste stříhat nehty ve vodě při koupání nebo zkuste ostříhat
nehty nejprve sama sobě, vhodné je rozptýlit dítě nějakou říkankou nebo písničkou
Péče o vlasy
 v této vývojové etapě bude mít dítě mnoho vlasů a bude je potřeba častěji mýt i stříhat
 používejte speciální dětský šampón, zeptejte se, jestli dítě chce mít hlavu
předkloněnou nebo zakloněnou
 nechte dítě, aby si šampon pomohlo napěnit na hlavě, poté rychle a pečlivě spláchněte
Spánek
Spánek ročního dítěte
 roční batole prospí přibližně 14 hodin denně
 během druhého roku se sníží počet hodin spánku zhruba na 12
 dítě ve druhém roce života spí i po obědě
 batole je schopno usnout samo a prospat celou noc bez toho, aniž byste je nějak museli
uklidňovat, kojit nebo krmit z lahvičky
 nemoc nebo cestování mu mohou navyklý režim narušit
 jakmile dítě začne přelézat postranice postýlky, spusťte je natrvalo dolů, pokud je pro
dítě postýlka malá, kupte dítěti normální postel pro dospělé
Tipy pro zdravý spánek
 batole ukládáme ke spaní každý den ve stejný čas
 zavedený postup večerního ukládání ke spánku by měl být krátký
 dodržujte stále stejné pořadí činností
 nechte pro jistotu dítěti rozsvícenou noční lampičku
47
 nepoužívejte ukládání do postýlky jako výhružku nebo dokonce jako trest
 pokud má dítě i nadále problémy se spánkem, poraďte se s dětským lékařem
 noční buzení – zkontrolujte, zda je vše v pořádku, dítě uklidněte, dejte mu dobrou noc
a odejděte, pokud začne plakat, chvíli počkejte, pokud neusne, postup zopakujte
 časté vstávání – pokud dítě vstává příliš brzy, pokuste se postupně dobu ukládání ke
spánku o deset minut posunovat
Spánek batole od 24 měsíců do 36 měsíců
 batole vyžaduje 10 až 12 hodin spánku na každých 24 hodin
 batolata v tomto období umějí hodně plakat
 častý pláč může způsobit nadměrná únava
 dítě také prožívá mnoho pocitů, které mohou vyvolat pláč
 v této vývojové etapě se batole může také něčeho leknout
 někdy se stane, že se vám batole v noci pomočí, noční pomočování může přetrvávat až
do 5 let, především u chlapců
 kontrolujte, zda dítě chodí před spaním na nočník
 jestliže se dítě pomočuje často, dejte mu na noc pleny
 pokračuje-li pomočování dále, poraďte se s dětským lékařem
 děti mívají občas i zlé sny, jestliže se dítě v noci strachem v noci probudí, běžte
k němu a uklidněte ho, že to byl jenom sen a že mu neublíží, že sny se zdají každému,
a že když usne znovu, už se ten sen nevrátí, ukažte mu, že v pokoji je v bezpečí a
zůstaňte s ním, dokud neusne
Samostatnost a záchvaty zlosti
12 až 24 měsíců
 získávání samostatnosti – udělá první krůčky, naučí se vyslovovat první slova, sleze
pozpátku ze schodů, naučí se obléknout čepičku, začne se učit na nočník
 zkoumání světa – batole zajímá všechno, je stále pohyblivější, proto by matka měla
být opatrná, musíte mu vytvořit bezpečné prostředí – např. vrátka na schodiště,
bezpečnostní záslepky do elektrických zásuvek, zámky na skříňky s čisticími
prostředky, zarážky na dveře, kulaté lišty na ostré rohy stolů a skříněk, mít uschované
léky, aby na ně dítě nedosáhlo
 citové výlevy – v období kolem druhého roku života se mohou objevit záchvaty zlosti
48
 prosazování samostatnosti – dítě si chce většinou dělat všechno samo, ale je zde určitá
potřeba podpory rodičů, snažte se být jako rodič důsledný např. pokud řeknete, že se
sušenky nejí před večeří, tak na tom trvejte
 jak zvládat záchvaty zlosti – ve věku přibližně 18 měsíců se vyskytuje obtížně
zvladatelné chování vašeho dítěte častěji než jindy – mějte pro dítě porozumění,
podporujte dobré chování – batole chvalte, povzbuzujte, nevhodné chování přejděte
pokud možno mlčením, pokud to jde, nechejte dítěti možnost výběru, na dítě nekřičte
neprojevujte agresivitu – děti se učí příkladem, nebuďte neústupní v nepodstatných
situacích, zařiďte denní program takovým způsobem, aby se dítě nenudilo, můžete
vyzkoušet systém odměn – ale ne sladkostmi, ale vaší pozorností
Batole a nočník
 zbavení se plenek je velký krok v dosavadním vývoji
 ale mozek musí dosáhnout takového stupně vývoje, aby byl schopen řídit činnost
svalů, které ovládají vyměšování – zhruba mezi 18 a 36 měsíci
 přibližně v 18 měsících si dítě postupně začíná uvědomovat, že močí nebo vylučuje
stolici, ale není schopno určit předem, že se potřebuje vyprázdnit – bude mu ještě
nějaký čas trvat, než získá schopnost tyto funkce fyzicky ovládat, k tomu dochází
kolem dvou a půl let, ale u některých dětí dříve a u některých zase mnohem později
 mezi znaky, že je dítě připravené, zahrnujeme: dítě ví, že čurá nebo kaká, je-li nahé,
kouká na loužičku, rozumí, pokud mu ukážete na nočník a vysvětlíte mu jeho funkci,
napodobuje vás a používá toaletu nebo nosí obyčejné kalhotky
 zvolte nočník, který se nepřeklopí, pokud na něm dítě sedí, uvnitř by měl mít
zakulacený tvar, aby se snadno myl, měl by mít nízkou opěrku dolní části zad a
výstupek proti vystříknutí vpředu a otvor na držení při přenášení
 uložte nočník vedle toalety pro dospělé
 dítě nikdy nenuťte, aby sedělo na nočníku a aby tam setrvalo
 nechte dítěti čas, až bude samo připravené
Nácvik používání toalety od 24 do 36 měsíců
Krok vpřed
 batole v této vývojové etapě může odložit plenky a začínat nosit normální kalhotky
 podstatné je, abyste vybrala klidný den k zahájení nácviku používání toalety
 pokud dítě vydrží v suchu a čistotě, nezapomeňte ho pochválit
49
 pokud je to možné, začněte s nácvikem používání toalety v letním období, kdy může
dítě běhat venku bez použití pleny
 dávejte dítěti kalhotky, které je schopno snadno stáhnout
 můžete zkusit, aby dítě šlo na nočník po jídle
 jestliže dítě bylo na nočníku několikrát, nedávejte mu už plenky
 pokud se dítěti stane nehoda, nezlobte se na něj
 povzbuzujte dítě chválou
 naučte dítě, aby se před odchodem z domu vyčuralo do nočníku
Používání záchodu
 až se dítě naučí používat nočník, může vyzkoušet záchod
 aby mělo jistotu, bude potřebovat pevnou stoličku, na kterou si stoupne a dětské
sedátko, které se přiloží na sedátko pro dospělé
 ze začátku možná bude třeba dítě na toaletě držet a také mu pomoct s utíráním
zadečku, holčičku učte, aby se vytírala odpředu dozadu, hlavně v situaci po vyloučení
stolice, z důvodu nezanesení infekce do pochvy a močových cest
Mateřská škola – většinou ji navštěvují děti od 3 let
 čím větší pocit bezpečí dítě bude cítit, tím lépe se vyrovná s novou situací,
povzbuzujte jeho sebevědomí, než začne navštěvovat MŠ
 pokud je schopno si hrát s ostatními dětmi a odbíhá od vás, je to známka toho, že je
schopno chodit do zařízení, v němž jsou děti bez rodičů
 zvolte vhodné zařízení a navštivte ho s dítětem
 zjistěte, jakou má zařízení náplň a hovořte s dítětem na toto téma
 naučte dítě základní dovednosti – obléknout se, svléknout se, pít z hrnku, chodit samo
na toaletu
 dítě seznamujte se zařízením a jeho programem postupně
 předškolní zařízení jsou pro dítě užitečná, naučí se v něm hrát s ostatními dětmi,
zároveň si zvykne na pobyt v jiném než domácím prostředí
Vývoj od narození do 6 měsíců: vývojové mezníky
první měsíc
 poznává matku po hlase a čichem
 snaha na bříšku zdvihat hlavičku
 opakuje po vás vypláznutí jazyka
50
 začíná se napřimovat ze zakulacené polohy plodu
druhý měsíc
 zdvihá na několik vteřin hlavičku
 poprvé se usměje
 je schopno vidět vzdálenější předměty
 na vaši přítomnost „vrní“
 ztrácí některé reflexy novorozenců
 dělá plynulejší pohyby
 jestliže jste na blízku, dává najevo nadšení
 jestliže na něho hovoříte, snaží se napodobit otevírání a zavírání úst
třetí měsíc
 začíná projevovat zájem o osoby ve svém okolí
 začíná si všímat svých rukou
 je schopno otevřít a zavřít dlaň, hraje si s prstíky
 je schopno udržet hlavičku několik vteřin bez opory
 v lehu na bříšku se někdy na krátkou dobu zdvihne na pažích
 sevře do ruky hračku
 ohání se po hračkách
 sahá po hračkách a snaží se je uchopit
 zkouší vyslovovat samohlásky
 může si broukat
čtvrtý měsíc
 je schopno pevně držet hlavičku
 využívá ruce ke zkoumání svého obličeje a věcí, které ho zaujaly
 může vydávat rozeznatelné zvuky
 může si pamatovat některé věci
 může rozeznávat osoby ve své nejbližší blízkosti jako jednotlivce a reagovat odlišně
na různé hlasy
 je přirozeně společenské, nestydí se
pátý měsíc
 hraje si s prsty u nohou a pokládá si je do úst
 pokud je podržíme vzpřímeně, může se snažit udržet na nohou
 začíná se převalovat z bříška na záda
 odvrací hlavu, když již nechce jíst
51
 sahá po hráčkách, které chce
 je schopno se na krátkou dobu soustředit
 vše strká do úst
 natahuje-li ručičky, žádá, aby je někdo zdvihl
 chce být u všeho
 je nadšené, když vidí jídlo
šestý měsíc
 drží pevně hlavičku
 vytáhneme-li je do sedu, udrží hlavu v jedné linii s tělem
 sahá po předmětech a dává je do ruky
 rádo sedí s oporou
 začíná se nahlas smát
 dělá ústy bubliny a odfrkuje s jazykem mezi rty
 je schopno měnit tón hlasu
 vyvolává interakci – je si vědomo, že pokud vydá nějaký zvuk nebo např. bouchá do
stolu, získá tím vaši pozornost
Vývoj od 6 do 12 měsíců
Během několika měsíců si dítě osvojí řadu nových dovedností, ale každé dítě je jiné a rozvíjí
se v různých směrech jiným tempem, ale pokud se vám jeví, že v jeho vývoji něco není
v pořádku, poraďte se s dětským lékařem.
Pohybové dovednosti
ve 12 měsících dítě pravděpodobně:
 sedí bez opory
 začíná lézt
 vytáhne se do stoje
 přechází kolem nábytku
 je schopno krátkou dobu stát bez opory
 je schopno udělat samo dva nebo tři krůčky
Manuální zručnost
 staví na sebe dvě kostky
 zkoumá nové věci spíše rukama než ústy
 je schopno jíst samostatně rukama
52
 snaží se držet v ruce více předmětů naráz
 pokládá předměty do krabičky a zase je z ní bere
 ukazuje prstem
 je schopno držet drobný předmět mezi palcem a ukazováčkem
Sociální a citový vývoj
 začne plakat, když od něj odcházíte
 bojí se, když se k němu blíží cizí lidé
 napodobuje ostatní
Řečové dovednosti
 brebentí, může vyslovovat dvě nebo tři rozeznatelná slova
 rozumí mnoha slovům a napodobuje zvuky
 pozorně poslouchá, když na něho mluvíte
 rozliší své jméno a ostatní známá slova, např. „pa pa“
 používá gesta
 snaží se napodobovat slova
Intelektuální schopnosti
 rozumí významu slůvka „ne“
 rozumí jednoduchým otázkám, např. „kde je babička?“, a odpovídá ukazováním
 je velmi zvědavé
 snadno nalézá schované předměty
 prozkoumává předměty různými způsoby, např. házením
 pochopí příčinu i následek
 začíná chápat, k čemu se používají předměty
 ví, že věci existují, i když je nevidí
Poznámka: Některé děti jsou schopny stavět z kostek věže, říkají „máma“ nebo „bába“ a vědí,
co to znamená. Tyto vývojové mezníky značí zdravý citový a sociální vývoj.
Vývoj od 1 do 2 let
Pohybové dovednosti
 učí se chodit bez opory
 chodí, zastavuje se a zatáčí
53
 může být schopné běhat, i když má problémy se zpomalením při zatáčení
 umí si sednout do dřepu, chce-li něco zvednout, a zase si stoupnout
 při chůzi nosí předměty, je schopno je nosit v jedné ruce
 bezpečně vyleze na křeslo
Zvládnutí ruky a prstů
 používá lžičku
 pije z obyčejného hrnku
 učí se pouštět předměty, hází předměty, i když ne v přímém směru
 ukazuje prstem na věci, které chce
 má sklon používat obě ruce stejně, může se snažit nosit dvě věci
 otáčí zápěstím, aby odšroubovalo víčko
Sociální dovednosti a citový vývoj
 učí se být delší dobu bez matky
 hraje si s ostatními dětmi
 rádo pozoruje, co dělají ostatní děti, a napodobuje je
 chová se mile k hračce, k domácímu mazlíčkovi nebo k ostatním dětem
 pocítí vaši spokojenost nebo naopak smutek
 vytváří si úzké vztahy s rodiči a blízkými členy rodiny
 začíná dumat o tom, co cítí samo a co cítí ostatní
 může vám pomáhat s jednoduchými úkoly
Řečové dovednosti
 mluví o tom, co vidí a co se právě učí
 postupuje od samotných slov k promluvám o dvou slovech
 obohacuje si slovník – obsahuje až 200 slov
 rádo nazývá předměty každodenní potřeby
 když se na něco ptáte, reaguje slovně
Intelektuální vývoj
 pamatuje si jednoduché situace, které se konají pravidelně
 spojuje si živé tvory s jejich obrázky
 učí se rozdílům mezi tím, co je doopravdy skutečné a co není
 má rozvinutější představivost
 rádo si prohlíží knížky
 začíná rozumět pojmu vlastnictví
 na konci druhého roku může batole mít zájem o nácvik používání nočníku
54
Vývoj od 2 let do 3 let
Z hlediska fyziologického dochází ke změnám v proporcích těla dítěte, končetiny se
prodlužují a svaly používáním sílí, tím dochází k napřimování postavy a bříško se zplošťuje.
Pohybové mezníky
 zvyšující se fyzické schopnosti dítěte směrují k lepší koordinaci pohybů a k lepší
rovnováze
koncem třetího roku života dítě pravděpodobně umí:
 chodit po schodech a střídat při tom nohy
 shýbnut se pro hračku
 skákat a poskakovat
 šlapat na tříkolce
Ovládáni ruky a prstů
 obkreslit tužkou na papíře kruh
 obracet stránky v knížce po jedné
 kroužit zápěstím a odšroubovat víko ze sklenice
Sociální a emocionální mezníky
 s rozvojem pojetí vlastní osobnosti a majetku začíná mít dítě problémy s tím, že se
s nikým nechce dělit o matku ani o svoje věci
 vyjadřuje radost z určitých činností
 jeho emocionální oblast je široká
 spokojeně trávit čas bez matky
 vyjadřovat své city k matce a k ostatním členům rodiny
Myšlenkové a řečové dovednosti
 v této životní etapě je pro ně problematické rozlišovat mezi představami a skutečností
 dítě se učí při hraní rozlišovat skutečnost od fantazie
 splnit rozkaz o dvou částech
 hovořit ve větách o čtyřech až pěti slovech
 mluvit tak, že mu rozumějí ostatní členové rodiny
 hrát si imaginativní hry
 přiřadit předmět k obrázku v knížce
 třídit předměty do supin dle barev
55
 porozumět pojmu „dva“
Poznámka: Vaším úkolem v tomto vývojovém období bude připravit dítěti spoustu příležitostí
k poznávání světa, buďte mu průvodcem a pomocníkem v jeho činnostech.
Hračky
Dítě do 2 měsíců
 zavěšené pohyblivé předměty – hračka musí být dostatečně vysoko, aby ji dítě na sebe
nestrhlo
 zrcadlo – upevnit dítěti nerozbitné zrcátko dovnitř do postýlky
 knížky, např. s obrázky nalepenými na kartonu
 chrastítka
 hrazdička – cvičební nářadí pro kojence, které se zavěsí nad kočárek nebo postýlku
dítě od 2 do 4 měsíců
 hračky z různých materiálů – hladké plastové hračky, měkké textilní hračky, hračky
měnící tvar při uchopení, hračky s hrbolatým povrchem, hračky musí být bezpečné
 hlučné hračky – např. pískací kačenky
 hra s míčkem – kojenci jsou nadšeni z předmětů, které se pohybují
 chrastítka a zavěšené hračky
 hračky s překvapením – např. panáček vyskakující z kornoutu
 hudba a pohyb, např. dětská tamburína
 hračky, které pískají
 zkoumání podložky
 hračky k mazlení
 autíčka
 maňásci
 hračky do vody
 skládací krabičky
 pískací, hlučící a hudební hračky
 knížky k dotýkání
 pianko
 domácí potřeby – pozor na nebezpečné kuchyňské nástroje
56
 říkanky
 hračky na provázku – ten by neměl být z bezpečnostních důvodů delší než 20 cm
 měkké hračky „plyšáčci“
 dětský telefon
 vkládačky – pevná nádoba s víkem s různě tvarovanými otvory, do kterých volně
zapadají objekty různých tvarů a barev
 stavebnice
 vyskakující hračky
 hračky k tlačení
 hračky s různými povrchy
 stavebnice
 modelovací hmota
 hra na pískovišti
 skládanky
 pastelky a papír
 malování pomocí prstů
 otisky rukou, otisky chodidel
 obrázkové loto – pexeso
 knihy
 vystřihovánky
 potřeby na malování – barvy určené speciálně pro malé děti
 tříkolka
 skládanky
 hra s míčem
 dětská čajová souprava
 panenky a jejich oblečení
 obrázkové domino
 plastové stavebnice typu lego
57
 deskové hry
 převleky
 obrázkové loto
 tužky a papír
 písmenka a číslice
Péče o nemocné dítě
 kojenci nedokážou ovládat teplotu těla tak přesně jako větší děti a dospělí, jejich
normální teplota se pohybuje mezi 36, 5 a 37°C, při měření v podpaží se jakákoli
hodnota nad 37°C považuje za zvýšenou teplotu, u malého dítěte se teplota projevuje
mrzutostí, zarudnutím obličeje, zpocením; změřte dítěti teplotu, poraďte se s lékařem a
potom mu dle doporučení dejte paracetamol, pokud má dítě teplotu vyšší než 38°C,
v místnosti by mělo být spíše chladněji, dítě nemá být příliš teple oblečené, měřte mu
teplotu vždy po 2 až 3 hodinách, dokud nemáte jistotu, že klesá bez podávání léků
 dítě musí mít stále dostatek nápojů
 čtěte dítěti něco pěkného
 nechte dítě spát, pokud chce
 pokud dítě z postýlky neustále vstává, tak mu ji vždy upravte, aby vypadala lákavě
 připravte si ručníky a utěrky, kdyby dítě něco rozlilo
 aby dítěti nestoupla teplota, nesmí být příliš oblečené
 nenuťte dítě do jídla, pokud samo nemá hlad
 buďte s dítětem co nejvíce
 pokud dítě zvrací, nachystejte k postýlce kbelík
 pokud užívá léky, dbejte na přesné dávkování a osvojte si správnou techniku podávání
léků
Zavolejte svému lékaři, pokud dítě:
 dýchá velmi hlučně nebo zrychleně
 má problémy s polykáním
 má bolesti v břiše
 je neobvykle ospalé nebo podrážděné, má silné nepřetrvávající bolesti kdekoli
 má otok v tříslech nebo na varlatech
 má vyrážku, vysokou horečku
58
Naléhavý stav – odvezte dítě na pohotovost nebo volejte záchranku, pokud dítě:
 dýchá s obtížemi nebo je dušné
 má křečovitý záchvat
 ztratí vědomí
 má silné popáleniny
 stal se mu úraz a nemůže pohnout některou končetinou
 silně krvácí
 má bolesti hlavy, nesnáší jasné světlo, má vyrážku, která se po stlačení skleničkou
neztratí§
Cestování s dítětem
v kočárku
 dítě v kočárku připoutávejte popruhy přes hrudníka a přes bříško
 nezavěšujte např. nákup na rukojeť kočárku
na chodníku
 když je dítě dostatečně velké, aby mohlo chodit vedle vás, učte ho bezpečně přecházet
na ulici
 vysvětlujte dítěti zásady bezpečného pohybu na silnici, přecházejte silnici jen na
vyznačených přechodech pro chodce
v autě
 převážejte dítě vždy v dětské sedačce odpovídající bezpečnostních požadavkům
 dětská sedačka musí odpovídat věku a hmotnosti dítěte i typu vozidla
 dětskou sedačku nedávejte nikdy na sedadlo vedle řidiče, pokud je vybaveno airbagem
 upevnění sedačky kontrolujte před každou jízdou
 sedačky, v nichž se děti dívají dozadu, jsou vhodné pro novorozence a kojence do
hmotnosti 10 – 13 kg (přibližně do 9 měsíců), poté sedačka pro vyšší hmotnostní
kategorii 10 – 25 kg, kde se děti dívají dopředu, ta vydrží dítěti několik let
 k řízení auta je nutný klid
cesta do ciziny
 dítě musí být očkováno podle doporučeného očkovacího kalendáře
 rezervujte si letenky dostatečně předem, pokud je dítě mladší než 2 roky, požádejte o
sedadlo, u kterého mohou letušky instalovat dětské lehátko nebo alespoň bezpečnou
dětskou sedačku do auta
59
 přibližně od 18 měsíců může dítě trpět cestovní nevolností – kinetózou, většina dětí
z toho vyroste
 před delší cestou můžete podat dítěti nějaký lék proti cestovní nevolnosti, mějte při
sobě plastové sáčky
 nezapomeňte si vzít s sebou do příručního zavazadla dostatečný počet plen a mléko
nebo jídlo pro dítě
 cestujete-li s kojencem v letadle, kojte ho nebo krmte z lahvičky během stoupání a při
sestupu, aby ho nebolely uši v důsledku změn tlaku vzduchu, starší dítě může cumlat
bonbón
 zabavte dítě hračkami nebo knížkami
 chraňte dítě před sluncem a před hmyzem, dbejte na pitný režim
60
Pracovní list č. 1
1. Vyjmenujte časté příznaky těhotenství:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Charakterizujte dítě ve 12. a 16. týdnu těhotenství:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………….
3. Charakterizujte dítě ve 20. a 24. týdnu těhotenství:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
61
4. Charakterizuj dítě ve 28. a 32. týdnu těhotenství:
...............................................................................................................................................
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
5. Charakterizuj dítě ve 36. a 40. týdnu těhotenství:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
62
1. Vyjmenujte rizikové faktory v těhotenství:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Vyjmenujte a charakterizujte fáze porodu:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Vysvětlete, k čemu slouží odběr pupečníkové krve:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte pojem šestinedělí:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
63
5. Charakterizujte techniku krmení z láhve:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Popište techniky při zdvihání, pokládání a chování dítěte:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………..
7. Jakou funkci plní u dítěte úlevová poloha:
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
64
1. Vyjmenujte postup při přebalování dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Jak předcházet u dítěte opruzeninám:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Jaký je postup při oblékání pleny u dítěte na jedno použití:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………..
……………………………………………………………………………………………..
……………………………………………………………………………………………..
4. Popište, jaký je postup při koupání dítěte:
…………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
65
……………………………………………………………………………………………...
……………………………………………………………………………………………..
5. Vyjmenujte, jaký je bezpečný spánek u kojenců:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Z jakých příčin může dítě plakat:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
66
1. Vyjmenujte nevhodné potraviny pro dítě do 6 měsíců, 12 měsíců a do 4 let:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
2. Jak můžete pomoci dítěti při prořezávání zoubků:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. V jaké vývojové etapě je vhodné začít dítěti čistit zoubky:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. V jakém vývojovém období je vhodné začít dítě učit na nočník:
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………….
5. V jaké vývojové etapě je vhodné dítě učit na záchod:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
67
1. Charakterizujte vývoj dítěte ve 2 měsících:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte vývoj dítěte ve 4. měsíci:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Charakterizujte vývoj dítěte v 6 měsících:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte intelektové schopnosti dítěte v 1 roce:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Charakterizujte pohybové dovednosti dítěte ve 12. měsících:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
68
6. Charakterizujte sociální a citový vývoj dítěte v 1 roce:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
69
1. Charakterizujte pohybové dovednosti dítěte od 1 do 2 let:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte řečové dovednosti a intelektuální vývoj dítěte do 2 let:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Charakterizujte pohybové dovednosti, sociální a emocionální vývoj, myšlenkové a
řečové dovednosti dítěte od 2 do 3 let:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………..
……………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte hračky pro následující období: 6 – 8 měsíců, 10 – 12 měsíců, 10 – 20
měsíců, 28 – 32 měsíců:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
70
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
5. Popište, jak bezpečně cestovat s dítětem:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Charakterizujte sociální a citový vývoj dítěte v 1 roce:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
71
2 Dětské nemoci
2.1 Nachlazení, rýma, kašel, chřipka, horečka, angína, bolesti v krku,
bolesti hlavy
Nachlazení
 virové onemocnění horních cest dýchacích, které postihuje děti i dospělé zvláště na
podzim a v zimě, v prvních několika týdnech života není dítě schopno regulovat svoji
tělesnou teplotu, pokud je mu zima, klesne mu tělesná teplota a může velmi rychle
prochladnout, děti jsou k nachlazení náchylnější, protože ještě nemají dostatečně
vyvinutou imunitu
 příznaky nachlazení – rýma, zvýšená teplota, bolest v krku, kašel, snížená chuť k
jídlu, únava, mohou se objevit nateklé uzliny na krku
 nachlazení má většinou mírný průběh, symptomy postupně zmizí za 7 až 10 dní
 u dětí vyžaduje nachlazení klid, dostatek tekutin, lehce stravitelná jídla
 na snížení teploty je možné podat: paralenové čípky – od narození, ibuprofen (v různé
formě) – pro malé kojence do 3 až 6 měsíců není vhodný, nesmí se podávat dětem,
které jsou dehydrované nebo zvrací, lze provádět zábaly, nikdy nedávejte dítěti aspirin
 kdy volat lékaři: jestliže se příznaky nachlazení objeví u dítěte mladšího 3 měsíců,
jestliže má dítě ve věku 3 až 6 měsíců teplotu vyšší než 38 °C, jestliže má dítě starší 6
měsíců teplotu vyšší než 39 °C, dítě má potíže s dýcháním, dítěti modrají rty, rýma
trvá déle než deset dní, kašel trvá déle než týden, dítěti bolí uši, odmítá jídlo a pití
Rýma
 virová infekce, která způsobuje podráždění v nose a v krku, ale u malých dětí je na
místě opatrnost z důvodu většího nebezpečí postupu zánětu jinam do dýchacích cest a
do ucha, jestliže má dítě příznaky normálního nachlazení a objeví se mu zároveň
vyrážka, může jít o spalničky nebo zarděnky
 příznaky: výtok z nosu, ucpaný nos, kýchání, pálení v krku, mírný kašel, mírně
zvýšená teplota
 děti nejsou schopné se samy vysmrkat, proto jim jemně otírejte nos, dávejte dítěti
hodně pít, k uvolnění nosu můžete využít některé přípravky prodávané v lékárnách bez
předpisu, ale poraďte se s lékárníkem, které přípravky jsou vhodné pro daný věk
 zavolejte lékaři: jestliže má dítě teplotu vyšší než 38 °C déle než 24 hodin, nevypadá-li
dítě dobře, dítě sípe, má problémy s dýcháním nebo bolesti v uchu
72
Kašel
 je většinou příznakem virové infekce – kašel je suchý a dráždivý, kašel může být také
syndromem onemocnění dolních cest dýchacích, pokud má dítě silný, nepřetržitý
kašel, může se jednat o černý kašel
 příčiny kašle – infekce dýchacích cest, různé alergie, vdechnutí cizího tělesa atd.
 pokud má dítě náhlý záchvat kašle, zjistěte, zda nemohlo něco vdechnout, pokud ano,
odstraňte předmět; pokud má dítě hrudní kašel, můžete mu pomoci při vykašlávání
hlenů – dejte si ho přes klín na bříško a rytmicky mu klepejte na záda, dejte poblíž
vhodnou nádobu a sdělte dítěti, aby vyplivovalo všechny hleny, které vykašle; dávejte
pozor, aby dítě, které má silný kašel, neprochladlo; jestliže má dítě suchý kašel, dejte
mu před spaním teplý nápoj; dejte dítěti na noc o jeden polštář více, nedovolte
nikomu, aby v blízkosti dítěte kouřil, léky proti kašli podávejte dle doporučení lékaře
 kdy volat pohotovost: pokud má dítě modravý odstín kůže kolem úst a fialové sliznice,
velmi rychle dýchá – více než padesátkrát za minutu, těžko popadá dech, není schopno
polykat, má kašel trvale, pokud má kašel dítě mladší než šest měsíců, kašel budí dítě
ze spánku, kašel se během tří dnů nezlepší
Chřipka
 je velmi nakažlivé onemocnění vyvolané různými viry, příznaky chřipky se u
nemocného dítěte objeví přibližně za dva až tři dny po nákaze
 příznaky: zvýšená teplota, bolest hlavy, bolesti v celém krku, pocit rozechvění, výtok
z nosu, kašel, bolest v krku
 změřte dítěti teplotu, pokud je to nutné, dejte mu paracetamol – paralen na snížení
teploty, dostatek pití, malému dítěti dávejte převařenou, vychlazenou vodu
 kdy volat lékaři: jestliže se příznaky chřipky objeví u dítěte mladšího 3 měsíců, jestliže
má dítě ve věku 3 až 6 měsíců teplotu, jestliže má dítě starší 6 měsíců teplotu vyšší
než 39 °C, má silný kašel, bolesti v uchu, pokud se stav nezlepšil po 3 dnech, dítě
obtížně dýchá
Horečka
 vzniká poruchou regulace v centrálním nervovém systému, provází nejen infekce
bakteriální a virové, ale také úrazy – otřes mozku, otravy, úpal, úžeh
 u kojence měříme teplotu nejpřesněji v konečníku, rychloběžkou, normální rozpětí je
36, 5 – 37, 2 °C, od naměřené teploty se od 6 týdnů věku dítěte odečte 0, 5 °C, u
předškolních a větších dětí měříme teplotu v podpaží, teplotní rozmezí je přibližně
73
mezi 36 – 37 °C, nejvyšší teplota je odpoledne kolem 15. hodiny a nejnižší po půlnoci,
o horečku se jedná u teploty nad 38 °C a více, teplota nad 41 °C je nebezpečná
 horečku léčíme: paracetamolem ve formě čípku, sirupu, tablety, dítěti lék podávejte
v dávce odpovídající jeho věku a hmotnosti, dle věku dítěte zvolte nejvhodnější
způsob podání – pro kojence je nejvhodnější čípek do zadečku, předškolnímu dítěti
můžete bez problémů dát tabletku, ibuprofen ve formě sirupu nebo tablet, vhodným
doplněním zvláště pro kojence jsou studené zábaly, vlažná sprcha nebo koupel
 kdy volat lékaře: jestliže se horečka objeví u dítěte mladšího 6 měsíců, jestliže dítěti
staršímu 1 roku při vysoké horečce silně bolí v krku, má kašel, vyrážku, jestliže má
dítě starší 6 měsíců teplotu vyšší než 39 °C, jestliže dítěti teplota přesahuje 41 °C,
jestliže se nedaří horečku snížit ani po 24 nebo 48 hodinách, jestliže má dítě problémy
s dýcháním, má bolesti v uších, odmítá jídlo a pití
Angína
 projevuje se zánětem mandlí, často se vyskytuje se zánětem nosohltanu
 tyto záněty jsou převážně virového původu
 doba od nákazy do začátku prvních příznaků je přibližně 2 – 4 dny
 příznaky nemoci: vzestup teploty a bolesti v krku, zvětšené mandle s bělavými
povlaky nebo čepy, povleklý jazyk, který může být později i malinově červený
 lze podat paracetamol na snížení teploty, podávat polotekutou stravu, chladné nápoje
 vyšetření lékařem je samozřejmé, pokud se angína neléčí, může dojít k postižení srdce
a ledvin, podávají se penicilinová antibiotika, která lékař předepíše; někdy může být
zánět mandlí vyvolán virem infekční mononukleózy – tou ale nejčastěji onemocní
dospívající a mladí lidé, ale mohou jí onemocnět i děti předškolního věku (zvětšené
mandle mají kožovité povlaky, vznikají zvětšené, bolestivé krční mízní uzliny,
onemocnění napadá játra a slezinu)
Bolesti v krku
 může se tak projevit zánět mandlí nebo počátek nachlazení či chřipkové onemocnění
 pokud je krk zarudlý nebo jsou v něm bílé skvrny a symptomy přetrvávají, je třeba
navštívit lékaře
Bolesti hlavy
 varovný signál pro rodiče, nejčastěji se jedná o horečku, ale může jít také o zánět
mozkových plen
 jestliže bolest hlavy přetrvává, teplota se nesnížila, navštivte lékaře, nevypadá-li dítě
dobře, poraďte se s lékařem ihned
74
2.2 Zvracení, bolesti břicha, průjmová onemocnění, alergie, zánět
středního ucha, zánět mozkových blan, moučnivka, onemocnění
vyvolaná cizopasníky
Zvracení
 jestliže dítě zvrací, zvrátí většinu obsahu žaludku
 kojenci běžně ublinkávají trochu mléka, převážně po krmení, to je v pořádku
 při zvracení držte dítě nad mísou, zároveň ho uklidňujte, pak mu otřete obličej, podejte
mu několik doušků vody, snažte se, aby dítě hodně pilo: 1 až 2 litry tekutin denně,
připravte rehydratační roztok a podávejte ho dítěti každou hodinu, pokud dítě nechce
pít z láhve, zkuste mu dávat tekutinu lžičkou
 zavolejte lékaře, pokud: zvrací a vypadá abnormálně, zvrací zelenožlutou tekutinu,
opakovaně zvrací déle než 6 hodin, máte podezření na dehydrataci
 dítě může být dehydratované, jestliže má jeden nebo více těchto symptomů: studené
nohy, suchá ústa a rty, tmavou hustou moč, nemočí 6 hodin, má zapadlé oči, má
zapadlou fontanelu, abnormální netečnost, je vhodné podat rehydratační roztok
Bolesti břicha
 bolest břicha se projevuje téměř u každého stonajícího dítěte, přesto tento symptom
nelze nikdy podcenit
 dítě, které má takovéto bolesti, by měl vyšetřit lékař
 nejčastější příčiny: dietní chyba, psychické strádání, průjmové onemocnění, běžné
katary horních cest dýchacích, parazitární nemoci, úrazy břicha, nemoci močových
cest, gynekologická onemocnění u dívek, zánět slepého střeva, vrozené vady trávicího
ústrojí, otravy, potravinová alergie, onemocnění žaludku, jater, pankreas, žlučníku,
neurologická onemocnění
 změřte dítěti teplotu, může se jednat o zánět slepého střeva, nepodávejte žádné léky
proti bolesti, nedávejte dítěti nic jíst ani pít, pokud je podezření na zánět slepého
střeva, Priessnitzův obklad – vlažný vlhký obklad na tělo, přes něj suchou látku
 kdy volat pohotovost: když dítě křičí bolestí přibližně v patnáctiminutových rozmezích
a při křiku bledne, má tmavě červenou stolici, má déle než tři hodiny silné bolesti
břicha a zvýšenou teplotu
Průjmová onemocnění
 při průjmu má dítě stolici častěji než obvykle, stolice je vodnatá a obsahuje hlen
75
 průjem může doprovázet různá onemocnění, ale může být vyvolán po nějakém jídle
 dítě by mělo užívat hodně tekutin, vhodný je rehydratační roztok, dávejte dítěti opět
pleny, i když je přestalo nosit, dbejte na hygienu
 kdy volat lékaře: dítě má průjem déle než 6 hodin, objevila se mu ve stolici krev, má
některé příznaky dehydratace
Alergie
 je nepřiměřená reakce organismu na nějaké látky z vnějšího prostředí – tzv. alergeny –
prach, roztoči, plísně, mýdla, chemikálie, obilí, bílkoviny mléka nebo vajec atd.
 projevy alergie – náhlý, život ohrožující stav – např. se může jednat: o reakci po
bodnutí včelou, vosou, po podání různých léků, po některých potravinách, nebo o
opakující se vleklé problémy spojené s alergickými projevy v dýchacích cestách –
alergická rýma, astma, kožní projevy – ekzémy, oční záněty, kopřivky nebo projevy
v trávicím traktu – nesnášenlivost potravin na alergickém základě
 astma – projevuje se zhoršeným dýcháním způsobeným zúžením průdušek, příznaky
astmatické dušnosti – hvízdavé dýchání, přerušované, kašel, pocit tísně, krátký dech,
promodrání obličeje a rtů; jak pomoci dítěti: dítě posaďte, pokud již užívá inhalační
léčbu podávanou inhalačním nástavcem, dejte mu hned předepsanou dávku, jestliže se
jedná u dítěte o první záchvat, volejte záchrannou službu
 senná rýma – příznaky: svědění nosu, pálení očí, kýchání, vodnatý výtok z nosu,
zarudlé oči, bělavý výtok z očí; jak dítěti pomoci – vypláchnout oči proudem pitné
vody nebo použít oční vodu, pokud má dítě předepsané kapky do očí nebo do nosu,
hned mu je dejte
 ekzém – je obranná zánětlivá reakce těla, projevuje se: zčervenáním, zduřením kůže,
dítě se škrábe, postižená kůže mokvá a pokrývá se stroupky, léčba – dieta, ochranný
režim, masti a krémy, změkčující oleje do koupele, pravidelná péče o kůži
Zánět středního ucha
 nejčastěji se objevuje u dětí v kojeneckém a batolecím věku
 způsobuje často komplikace onemocnění horních cest dýchacích, většinou se k tomuto
onemocnění přidává rýma
 příznaky nemoci: neklid, pláč, dítě si maká na bolestivé ouško, bolest dítě probouzí ze
spánku, ucho je citlivé na dotyk, rýma, dítě na postižené ucho hůře slyší, vysoká
teplota, ostatní příznaky spojené s katarem horních cest dýchacích, které se projevují
se zánětem středního ucha jsou bolest v krku, bolest při polykání, zvětšení krčních
mízních uzlin, problémy se projevují hlavně ve večerních a nočních hodinách
76
 jak pomoci dítěti – dítěti se uleví po aplikování paracetamolu, např. paralen nebo
ibuprofen, Brufen sirup, pokud má dítě rýmu, snažte se, aby zůstal průchodný nos,
můžete dítěti dávat studené obklady na ouško
Zánět mozkových blan
 onemocnění postihující obaly mozku, které se ale mohou rozšířit i na mozkovou tkáň
 původcem jsou viry i bakterie, u nás je nejčastěji přenášen klíšťaty
 od nákazy trvá týden až 14 dnů, než se nemoc projeví
 příznaky nemoci: teplota, malátnost, únava, bolest v krku, bolesti hlavy, pocit na
zvracení, přechodné zlepšení zdravotního stavu, po kterém následuje zhoršení se
silnými bolestmi hlavy, zvracení, spavost, světloplachost
 dvoufázový průběh je pro tuto nemoc obvyklý, volejte vždy lékaře
 dítě lze očkovat
Moučnivka
 u zdravých kojenců a malých dětí někdy vzniknou bělavé povláčky na sliznici dutiny
ústní a na jazyku, příčinou je kvasinka
 jak pomoci dítěti: na sliznici naneste genciánovou violeť
 lze také ovázat prst obvazem, namočit v genciánové violeti a vytřít jím dítěti ústa
 jestliže se moučnivka neztratí, poraďte se s lékařem
Onemocnění vyvolaná cizopasníky
Roup dětský
 je červ velikosti přibližně 10 mm, nachází se ve střevě, převážně u dětí
 samička klade v noci vajíčka kolem řitního otvoru (svědění)
 jedná se o onemocnění nakažlivé, šíří se mezi dětmi při špatné hygieně rukou
 příznaky nemoci: svědění kůže kolem řitního otvoru, bolesti břicha, přítomnost
drobných bělavých červů ve stolici
 léčba: lékař předepíše lék ve formě sirupu nebo se použijí tablety, dbát na hygienu
Svrab
 původcem zákožka svrabová (0,2 – 0,4 mm), která v povrchových vrstvách kůže tvoří
chodbičky, do kterých klade vajíčka, onemocnění se objeví za 2 – 6 týdnů po nákaze
 dítě se nakazí přímým kontaktem
 příznaky nemoci: svědění kůže, převážně v teple, v noci v posteli, parazit se zahnízdí
převážně tam, kde je kůže tenká, měkká, teplá, chodbičky jsou 5 – 15 mm dlouhé, jsou
patrné jen puchýřky a škrábance, škrábáním mohou vzniknout plošky ekzému
77
 léčba: léčebné přípravky se dávají na suchou kůži celého těla večer po umytí, ráno
dítěti smyjete přípravek vodou, vyperete osobní i ložní prádlo při teplotě 60 °C,
vyžehlíte, nepoužíváte 3 dny
Zavšivení – veš dětská
 nejčastěji ve vlasech, parazit 2 – 3, 5 mm dlouhý, barvy světle šedé až tmavě hnědé
 přenos: přímý, ale i nepřímý – přes hřeben, čepice atd.
 veš saje krev denně a v místech bodnutí vznikají temně červené papulky, které dítě
svědí, veš denně klade 3 – 4 vajíčka (hnidy), která se přilepí blízko kořenů vlasů, asi
za 10 – 20 dnů se z nich líhnou larvičky, vývoj vši trvá asi tři měsíce
 jak pomoci: speciálním šamponem umyjete dítěti hlavu, kúru je vhodné opakovat po
týdnu, vajíčka, která zůstala ve vlasech, se musí vyčesat jemným hřebenem
2.3 Zánět průdušek, zápal plic, černý kašel, plané neštovice, příušnice,
spála, spalničky, zarděnky, tetanus, záškrt
Zánět průdušek
 zánět v průduškách, může nastat po rýmě, zánětu nosohltanu, zánětu hrtanu apod.
 v kojeneckém a batolecím věku, ale někdy i později, je provázen obtížným výdechem
a dušností, může být také prvním projevem astmatu
 příznaky nemoci: kašel, ze začátku suchý dráždivý, potom vlhký, zvýšená teplota nebo
horečka, rýma, zahlenění, obtížný prodloužený výdech a sípot, především u kojenců a
malých batolat
 jak pomoci: v postýlce dítě dávat do zvýšené polohy, vhodný je zvlhčený vzduch,
snažte se udržovat průchodný nos, léky, které snižují teplotu – paracetamol, ibuprofen
 především u kojenců, kdy je zánět průdušek většinou spojený s dušností, je třeba
vyhledat lékaře
Zápal plic
 šířením infekce z horních cest dýchacích se může projevit zánět plicní tkáně
 příznaky onemocnění: kašel, ze začátku mírný, menší než při zánětu průdušek,
planoucí tváře, výdechová dušnost, zrychlené dýchání, teplota, únava, noční pocení
 jak pomoci: dítě by mělo mít v pokoji vlhčí vzduch a zvýšenou polohu hlavy, léky na
snížení teploty – paracetamol, ibuprofen, volat lékaře
78
Černý kašel
 je jedno z nejzávažnějších onemocnění, velmi nakažlivé
 příznaky: 1. týden: obyčejný kašel, rýma, zvýšená teplota, 2. týden: kašel se stále
zhoršuje, záchvaty kašle trvají necelou minutu, dítě při nich modrá a lapá po dechu, po
záchvatu kašle nastává zvracení, 3. až 10. týden: kašel se zlepšuje, pokud se dítě
nenachladí, po 3. týdnu už dítě pravděpodobně není infekční
 jak pomoci: jestliže má dítě záchvat kašle, zůstaňte u něho, posaďte si ho na klín a
nakloňte je mírně dopředu, mějte nachystanou mísu, do které může dítě vyplivnout
vykašlané hleny, popřípadě i zvracet, pokud dítě hodně kašle a zvrací po jídle, dejte
mu po prodělaném záchvatu kašle trochu jídla v krátkých intervalech, nepodávejte
dítěti žádný lék proti kašli, zavolejte lékaři, ten předepíše antibiotika, i když
antibiotika kašel nevyléčí, zlikvidují původce infekce
 kdy zavolat pohotovost: pokud dítě během záchvatu kašle modrá
Plané neštovice
 velmi nakažlivé onemocnění doprovázené nepříjemnou svědící vyrážkou, příznaky
vzniknou 2 až 3 týdny po nákaze
 příznaky: 1. až 6. den: skupiny malých červených svědících puchýřků naplněných
tekutinou, které nejprve vzniknou na hrudníku, břiše, zádech, pak kdekoli na těle,
tekutina ve středu puchýřků bělá, zakaluje se, 5. až 9. den: puchýřky praskají,
zůstávají po nich malé dolíčky, na puchýřcích vznikají stroupky, které pak odpadnou,
10. den: dítě už vypadá normálně, 11. až 12. den: dítě není už infekční
 jak pomoci: změřte dítěti teplotu, pokud je zvýšená, dejte mu paracetamol, pokud má
horečku, doporučuje se hodně pít, dítě by si nemělo škrabat puchýřky, ostříhejte mu
nehty, snažte se zmírňovat svědění tekutým pudrem, dítěti dejte lehké pohodlné
oblečení, můžete mu udělat vlažnou koupel v hypermanganu
 kdy zavolat lékaře: jestliže má dítě výrazné bolesti hlavy a zvrací, pokud má dítě
vysokou horečku, pokud dítě nechce pít, pokud má dítě velké množství puchýřků
Příušnice
 onemocnění se šíří vzdušnou cestou
 příznaky: dítě se necítí dobře, má mírnou horečku, která trvá nejvýše 4 dny, bolesti
hlavy, nechutenství, bolestivost a otok jedné nebo obou příušních žláz
 jak pomoci: snižovat horečku, podávat dítěti měkkou, kašovitou stravu, při pití lze
použít brčko
79
 zavolejte lékaře: jestliže má dítě příušnice, pokud má dítě dlouhodobě vysokou
horečku, nepije, má bolesti břicha nebo opakovaně zvrací, má výrazné bolesti hlavy
Spála
 vyvolána bakterií nazývanou streptokok, onemocnění vznikne za 2 – 4 dny po nákaze
 příznaky nemoci: stoupnutí teploty, bolesti v krku, zarudlý jazyk, zduřelé bolestivé
krční uzliny, drobná vyrážka v podbřišku, v tříslech, na vnitřní straně stehen
 jak pomoci: paracetamol nebo ibuprofen na snížení teploty, dítě musí jít k lékaři
Spalničky
 objevují se velmi vzácně, jsou nepříjemné, velmi vážné, někdy dokonce smrtelné, jsou
velmi nakažlivé, vzniku onemocnění zabraňuje povinné očkování ve 14. a 20. měsíci
 příznaky: dítě se necítí dobře, má až 4 dny vysokou teplotu, kašel, rýmu, vyrážka se
projeví přibližně 5. den na obličeji, krku, poté na trupu, dítě má opuchlé, zarudlé oči,
inkubační doba činní 10 až 14 dnů
 jak pomoci: srazit horečku, dítě má pít hodně tekutin a jíst měkká jídla
 zavolejte lékaře, pokud máte podezření na onemocnění spalničkami
Zarděnky
 velmi nakažlivé onemocnění
 příznaky: vyrážka, často propukne jako malé růžové skvrny na krku, obličeji, trupu a
končetinách, zduřelé lymfatické uzliny za ušními boltci, po stranách krku a v záhlaví
 jak pomoci: při horečce odpovídající množství paracetamolu, jiná léčba není třeba
Tetanus
 akutní nebezpečné infekční onemocnění, vzniká toxinem produkovaným bakteriemi
Clostridium tetani, které se běžně nachází v trávicím traktu skotu, koní
 infekce proniká do těla ránou
 k prvním příznakům dochází 3 – 30 dní po nákaze
 ze začátku se projevuje nespavostí a svalovým neklidem, poté napadá žvýkací svaly a
způsobuje jejich křeče, nemocný bolestivě křiví ústa, nemůže je otevřít a špatně se mu
polyká, postupně jsou napadány i mimické svaly, objevuje se ztuhlost šíje, častým
příznakem je ztuhlost břišních svalů, dále se šíří a napadá svalstvo v okolí páteře,
přechází na trup a končetiny
 prevencí očkování, od r. 1958 se u nás celoplošně očkují děti, od r. 1974 i dospělí
Záškrt
 vážné infekční onemocnění
80
 příznaky záškrtu: projeví se jako záškrt hrtanu, záškrt mandlí, záškrt nosní sliznice a
ve výjimečných případech jako záškrt spojivek, kůže nebo genitálií
 projevuje se mírnou horečkou, polykacími obtížemi, nechutenstvím a malátností, hrtan
a nosní dutina jsou oteklé, objevují se zduřené podčelistní mízní uzliny
 inkubační doba je v rozpětí mezi 2 –5 dny
 účinnou obranu proti záškrtu je u nás povinné očkování
obrázek planých neštovic
obrázek kandidózy
obrázek příušnic
2.4 Charakteristika vad u dětí – sluchové, zrakové, tělesné, mentální,
význam povinného a nepovinného očkování
Sluchové vady
V České republice se vyskytuje přibližně půl milionu nedoslýchavých a neslyšících osob.
Typy sluchových vad
 postižení vnějšího a středního ucha má příčinu v tzv. převodní vadě, porucha sluchu
v této situaci nebývá závažná, pohybuje se v pásmu lehké až střední nedoslýchavosti,
takto handicapovaná osoba používá sluchadlo, pomocí kterého slyší a rozumí mluvené
řeči, jestliže jej nenaruší šum dalších zvuků
 postižení buněk v Cortiho orgánu vnitřního ucha vede k percepční vadě, důsledkem je
nejenom celkové snížení schopností vnímat zvuky, ale dochází k podstatnému
zkreslení sluchových vjemů, percepční poruchy jsou trvalé, jedná se o postižení
81
v pásmu od střední nedoslýchavosti až po hluchotu, tento handicap se vyskytuje
přibližně u 0, 05 % dětské populace
 kortikální postižení sluchových funkcí vzniká následkem poškození těch oblastí
CNS, které se podílejí na zpracování zvukových podnětů, převážně řečových,
projevuje se obtížemi v poznávání jednotlivých zvuků a v určení jejich významu
Stupně sluchového postižení:
 hluchota – ztráta sluchu větší než 110 decibelů – dB, tito jedinci nejsou schopni slyšet
mluvenou řeč
 zbytky sluchu – sluchová ztráta víc než 91 dB, tyto osoby nejsou schopny vnímat
mluvenou řeč přijatelným způsobem ani za pomoci sluchadla
 těžká nedoslýchavost – sluchová ztráta v rozmezí 71 – 90 dB, tito jedinci mohou
využít kvalitní sluchadlo, s jehož pomocí jsou schopni vnímat řeč
Faktor doby vzniku postižení
 důležitým faktorem je stupeň osvojení řeči, tj. jestli sluchové postižení vzniklo
prelingválně, tj. před osvojením řeči, nebo již v době, kdy dítě už mluvilo, tj.
postlingválně
 prelingvální postižení, vzniklé do 3 – 4 let, narušuje celkový rozvoj dítěte
Vývoj sluchově postiženého dítěte
 čím dříve se sluchová vada objeví, tím závažnější jsou její důsledky
 celkový vývoj dítěte omezují vrozené nebo prelingválně vzniklé percepční vady
 90 % sluchově postižených dětí se rodí zdravým, slyšícím rodičům
 v důsledku prelingválního sluchového handicapu dochází ke komunikační a
informační bariéře
Vývoj sluchově postiženého dítěte v kojeneckém věku
 handicap se v 1. roce příliš nápadně neprojevuje, vada není viditelná
 neslyšící dítě začíná broukat, tato činnost je reflexního charakteru, je vrozená a
nezávisí na zkušenostech, pak tyto projevy ustávají, dítěti začne chybět zpětná vazba a
dochází k tomu, že nezačne žvatlat
 rodiče dítěte si začnou v rozmezí od 6. do 7. měsíce všímat, že nereaguje na zvukové
podněty očekávaným způsobem, většinou je nenapadne, že se jedná o poruchu sluchu
 těžká sluchová vada je obvykle diagnostikována až v batolecím věku
 v kojeneckém období je v rámci psychického vývoje velmi důležitý kontakt s matkou
82
Vývoj sluchově postiženého dítěte v batolecím a v předškolním věku
 sluchová vada má za důsledek závažnější opoždění řeči a má vliv i na rozvoj dalších
oblastí života dítěte, jestliže je dítě nedoslýchavé, ale má vhodná sluchadla, vývoj řeči
se opožďuje jen velmi málo, u dětí, které mají zbytky sluchu, bývá toto opoždění větší
 rodina vyžaduje odborné vedení a podporu, velmi důležité je zvolit vhodný způsob
komunikace s dítětem
 jestliže je dítě neslyšící, tj. má jen malý zbytek sluchu, je vhodné používat znakovou
řeč, dorozumívání orální řečí může být vzhledem k závažnosti postižení nevhodné
 omezenou sluchovou percepci lze rozvíjet
 asi 30 % sluchově handicapovaných dětí má určitým způsobem narušenou jemnou
motoriku, tento handicap se může dotýkat i motoriky mluvidel
 sluchově handicapované děti často mají školní docházku odloženou o 1 rok, integrace
do běžné školy v situaci těžce sluchově handicapovaného dítěte je problematická,
protože chybí předpoklad ke zvládání standardní výuky a socializace – orální řeč
 léčba a péče o sluchově postižené – léčba a zvolení kompenzačních pomůcek –
sluchadla různého typu nebo kochleární implantát, který umožňuje přijímat zvukové
podněty za pomoci mikroelektronického zařízení, především se volí
pro později
ohluchlé, kteří mají zachovanou řeč, prelingválně handicapovaným dětem mohou
kochleární implantáty efektivněji pomoci jen tehdy, když handicap získají před 2.
rokem, dále je důležitá práce s rodinou, socioterapie a speciálně pedagogická péče
Zrakové vady
 v ČR se nachází kolem 3 % nevidomých a 0, 8 % – 1 % závažně zrakově postižených
 u dětí se toto postižení vyskytuje přibližně u 0, 04 %
 těžká zraková vada má vliv na rozvoj kognitivních procesů, zvl. u vrozeně postižených
 těžce zrakově handicapovaný nemůže vnímat a porozumět mnohým neverbálním
komunikačním signálům
 zrakově handicapovaní jedinci se spoléhají na vnímání sluchové a hmatové
3 stupně závažnosti zrakového postižení
 slabozrakost – omezení zrakových funkcí na úroveň 15 – 5 % běžné kapacity, jedinci
jsou schopni běžné orientace v prostředí, psychický vývoj není zásadně odlišný
 praktická nevidomost – zbytky zraku, deficit v rozmezí méně než 4 % běžné
kapacity až po zachování jakékoli schopnosti vizuální diferenciace, takto postižení
83
jedinci mají většinou problémy v každodenním životě, jestliže je jejich handicap
vrozený, vyžadují už od raného věku speciální péči
 nevidomost – tzn. chybění tvarového vidění, může být zachována schopnost
diferencovat světlo a tmu
Vývoj zrakově postiženého dítěte v kojeneckém věku
 vývoj dítěte v kojeneckém věku velmi závisí na typu zrakového handicapu, bohužel
v situacích, kdy je dítě nevidomé, dochází k určitému opoždění v některých oblastech
jeho života, které způsobuje nedostatečná kvalita vizuálních podnětů
 aktivační úroveň nevidomého dítěte je snížená – je apatické a bez zájmu
 u těžce zrakově handicapovaných dětí je vývoj senzomotorické inteligence opožděn
 u nevidomých dětí je opožděn také rozvoj pohybových dovedností, k postupnému
vyrovnání tohoto handicapu dochází v batolecím věku
 rodiče by měli na nevidomé dítě pořád mluvit, přestože nedostávají žádnou odezvu
 socializační vývoj nevidomého dítěte bývá opožděn, v kontaktu s nevidomým
kojencem musíme využívat taktilně-kinestetické a zvukové podněty
Vývoj zrakově postiženého dítěte v batolícím a předškolním věku
 v této etapě je zřejmý kompenzační význam nejrůznějších sluchových podnětů
 nevidomé děti začínají později chodit
 jestliže je dítě závažněji zrakově handicapované, postupné odpoutávání ze závislosti
na matce a rozvoj sebeuvědomění trvá o něco déle, záleží i na stylu výchovy rodičů
 pro socializaci je velice důležité, zda rodiče dítě stimulují, zda je učí respektovat
potřebné normy chování, učí je komunikovat a využívat různé způsoby navazování a
udržování kontaktu atd.
Vývoj zrakově postiženého dítěte ve školním a dospívajícím věku
 dítě se může potýkat s různými problémy, např. ve školní práci, přizpůsobení se ve
škole, socializační problémy, různá omezení vyplývající z jeho handicapu atd.
Léčba a péče o zrakově postižené
 léčba základního onemocnění – výběr kompenzačních pomůcek – brýle, různé
speciální optické pomůcky, např. turmon, elektronické přístroje – např. televizní lupa,
různě upravené počítače, např. se zvukovým výstupem nebo s braillským řádkem,
digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem, nevidomí vyžadují
speciální Pichtův psací stroj, kterým lze psát v Braillově písmu
 práce s rodinou, speciálně pedagogická péče, socioterapie
84
Tělesné vady
 pohybový handicap přináší omezení samostatnosti, zesiluje závislost na druhých
 hybnost dolních končetin je důležitá pro samotnou lokomoci, která má za důsledek
odpoutání se ze závislosti na jiných lidech, hybnost horních končetin je důležitá pro
sebeobsluhu a pro aktivní kontakt s prostředím, hybnost mluvidel a mimické
pohyblivosti slouží pro rozvoj komunikace – verbální i neverbální
 viditelná tělesné poškození má často negativní sociální význam
 handicap ovlivňuje celkové sebehodnocení
Pohybový handicap může mít různé příčiny:
 pohybové postižení je důsledkem poruch v oblasti mozku a míchy – v důsledku
geneticky podmíněné odchylky vývoje, prenatálního nebo perinatálního poškození,
např. DMO – dětská mozková obrna, rozštěp páteře nebo jako následek různých
nemocí a úrazů – roztroušená skleróza mozkomíšní, Parkinsonova choroba,
degenerativní onemocnění míchy, nádorová onemocnění apod.
 pohybový handicap je důsledkem poruchy kostí a kloubů
 pohybový handicap je důsledkem poruchy svalstva
Vývoj pohybově postiženého dítěte v kojeneckém věku
 v kojeneckém období je rozvoj kognitivních procesů spojen s pohybovým vývojem
 celkové opoždění psychického vývoje pohybově handicapovaných dětí plyne
z omezení stimulace a kontaktu s prostředím, avšak zpravidla nejde o trvalý stav
Vývoj pohybově postiženého dítěte v batolecím a předškolním věku
 pohybově handicapované dítě není schopno se samostatně pohybovat a je závislé na
podnětech nejbližšího prostředí, v důsledku pohybového omezení se tyto děti mohou
jevit jako méně zvídavé, apatické a bez zájmu
 separace handicapovaného dítěte je problematická, dítě je závislé na ostatních lidech
vývoj rozumových schopností může být v normě, ale v oblasti sociálních dovedností
bývá dítě opožděno
 dítě v důsledku svého handicapu může být úzkostnější, bázlivější, může odmítat
osamostatnění a kontakt s vrstevníky
Vývoj pohybově postiženého dítěte ve školním věku a v dospívání
 zůstává omezení možnosti osamostatňování a odpoutávání se ze závislosti na rodině
 problém nastává s vrstevníky, tělesně handicapované dítě si uvědomuje svoji odlišnost
 dívky se s tělesným handicapem hůře vyrovnávají, bývají citlivější
85
Léčba a péče o tělesně postižené
 medicínská léčba
 rehabilitační péče
 kompenzační pomůcky
 psychoterapeutická péče, terapeutická práce s rodinou
 socioterapie
Mentální vady
 mentální retardace je postižení rozumových schopností
 mentální retardace je vrozená, tj. dítě se už od začátku svého života nevyvíjí
standardním způsobem, na rozdíl od demence, která vzniká později a je pro ni typický
úbytek už rozvinutých schopností
 stupně mentální retardace – lehká, středně těžká, těžká, hluboká
 v populaci se nachází asi 3 % mentálně handicapovaných jedinců
 chlapci i dívky jsou postiženi přibližně ve stejné míře
 příčinou vzniku mentální retardace je postižení CNS – vzniká jak poruchou
genetických dispozic (např. trisomií 21. chromozomu: Downův syndrom), tak
nejrůznějšími exogenními faktory, které poškozují mozek v rané fázi jeho vývoje –
faktory fyzikální (ionizující záření, porodní poškození mechanickým stlačením
hlavičky s následným krvácením do mozku, vlivem nedostatku kyslíku) – faktory
chemické (léky, alkohol nebo jiné drogy) – faktory biologické (virové a mikrobiální,
např. virus zarděnek)
 myšlení mentálně handicapovaných je typické značnou stereotypností, rigiditou,
handicapovaní, převážně v dětském věku, preferují stereotyp i v sociálních vztazích
 mentálně postižení dávají přednost stereotypní, jednodušší a jednoznačnější stimulaci
 schopnost učení je také v různé míře omezena, charakteristické je převážně
mechanické učení, asociační
 schopnost sebeovládání není v dostatečné míře rozvinuta
 existují speciální školky, školy, integrace do běžné školy je náročnější
 léčba a péče o mentálně postižené: farmakoterapie, psychoterapie – kognitivněbehaviorální terapie, u lehce postižených lze využít skupinovou terapii, socioterapii,
speciálně pedagogickou pomoc – v raném věku lze doporučit rodičům centra rané
péče, speciálně pedagogická centra, denní stacionáře, speciální školy, ústav soc. péče
86
Význam povinného a nepovinného očkování
Očkování zabraňuje před těžkým nakažlivým onemocněním dítěte. Při očkování do těla dítěte
vstupuje očkovací látka, vakcína, která nezpůsobí nemoc, ale přinutí organismus, aby si
vytvořil protilátky proti nemoci. Účinnost očkovacích látek pro děti je 85 % – 95 %.
Pokud má dítě nežádoucí účinky, projevují se mírně a přechodně:
1. lokálně: bolest, otok a zarudnutí v místě vpichu vznikající hned po očkování, nejčastěji
během 12 – 48 h, problémy pomohou zmírnit studené obklady, protizánětlivá mast
2. celkově: zvýšená teplota nebo horečka, bolest hlavy, zvracení, průjem, vyrážka po
těle, nejčastěji se objevují do 72 h po očkování, po očkování lze podat paracetamol
Očkovací kalendář pro děti do 2 let platný od 1. listopadu 2010:
Úplný očkovací kalendář je možné najít v platném znění Vyhlášky 537/2006 Sb.,
o očkování proti infekčním nemocem.
Věk
Povinné očkování
Nepovinné očkování
rotaviry (1. dávka)
– např. Rotarix
od 6. týdne
Hexavakcína (1. dávka)
od 9. týdne (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, žloutence typu B,
dětské obrně a haemophilu influenzae)
3. měsíce
4. měsíce
– např. Rotarix
pneumokoky (1. dávka)
hrazeno ze zdravotního
pojištění
– např. Synflorix
pojištění
pojištění
pojištění
spalničky, zarděnky,
příušnice
+ neštovice – Priorix
Tetra
5 měsíců
11. – 15.
měsíc
15 měsíců
rotaviry (2. dávka)
spalničky, zarděnky, příušnice
(1. dávka)
87
(1. dávka)
do 18.
měsíce
21. až 25.
měsíc
spalničky, zarděnky,
příušnice
+ neštovice – Priorix
Tetra
(2. dávka)
spalničky, zarděnky, příušnice
(2. dávka)
Možné je i nepovinné očkování, např. proti:
 pneumokoku
 žloutence typu A
 klíšťové encefalitidě
 neštovicím
 chřipce
88
1. Charakterizujte horečku u dítěte, jak poskytnete první pomoc:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Vyjmenujte příčiny bolesti břicha u dětí:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Co znamená, když má dítě moučnivku:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Jak byste ošetřili dítě, jestliže zjistíte, že má vši:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
5. Popište příčiny zánětu průdušek u dítěte a první pomoc:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. Popište příčiny zápalu plic, jak poskytnete první pomoc u dítěte:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
89
1. Charakterizujte příznaky černého kašle, jak poskytnete první pomoc u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Vyjmenujte příznaky planých neštovic u dítěte, jak poskytnete první pomoc u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
3. Charakterizujte spálu:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Jaké jsou symptomy příušnic:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
90
1. Vyjmenujte stupně sluchového postižení u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Vysvětlete, co znamená pojem „prelingválně“:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Vyjmenujte stupně zrakového postižení:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Jaká je léčba a péče o tělesně postižené:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Vysvětlete pojem mentální retardace a charakterizujte péči o mentálně retardované:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Uveďte příklady nepovinného očkování:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
91
3 Úrazy dětí
3.1 Zajištění dýchání, zajištění krevního oběhu, známky vdechnutí cizího
tělesa, tonutí, otravy, dušení, bodnutí hmyzem
Jak zachránit život dítěti!
 zajištění průchodnosti dýchacích cest
 zajištění dýchání
 zajištění krevního oběhu
Zajištění průchodnosti dýchacích cest
 dítě přemístíme do bezpečí s minimálními změnami polohy, aby nedošlo ke zhoršení
ranění, zkontrolujeme přítomnost vědomí hlasitou výzvou a jemným poklepem, např.
na chodidlo, s dětmi s podezřením na zranění krční páteře za účelem zjištění vědomí
nijak netřepeme
 jestliže dítě reaguje na podnět, pohybuje se, zanechte ho v poloze, ve které jste ho
nalezli, v žádném případě ho nepřemísťujte; pokud mu nehrozí nebezpečí, lze ošetřit
zranění, např. krvácení, zavolejte lékařskou pomoc
 jestliže dítě nereaguje, volejte ihned pomoc
 uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti: pokud je to
v původní poloze možné, dejte dítěti ruku na čelo a lehce a plynule mu zakloňte šíji,
zároveň přiložte špičky prstů druhé ruky pod jeho bradu a pozvedněte ji, aby se
uvolnily dýchací cesty, na krk pod bradou netlačte, protože by tak mohlo dojít
k uzávěru dýchacích cest, pokud v poloze, ve které jste dítě nalezli, není možno
provést uvolnění dýchacích cest, musíte dítě opatrně položit na záda, pak vykonáte
manévr se záklonem hlavy a podzvednutím brady
Zajištění dýchání
 udržujte dýchací cesty volné a pozorujte, jestliže je dýchání dítěte vidět nebo slyšet,
dejte svůj obličej k obličeji dítěte tak, že zároveň pozorujete jeho hrudník
 pozorujte pohyby hrudníku
 poslouchejte u nosu dítěte, jestli je dýchání slyšitelné
 zjistěte, jestli na své tváři cítíte pohyb vzduchu z úst dítěte
92
 sledujte dýchání alespoň 10 sekund
 jestliže dítě dýchá, dejte ho do stabilizované polohy na boku a kontrolujte
v pravidelných intervalech jeho dýchání
 jestliže dítě nedýchá, odstraňte všechny překážky v dýchacích cestách, prodýchněte
dítě umělými vdechy až 5 krát tak, aby se hrudník při vdechu 2krát viditelně zvedl a
poté zase klesl – tzn., aby 2 vdechy byly účinné
Umělé dýchání u kojence:
 zkontrolujte, jestli jsou uvolněny dýchací cesty, jestli je hlavička mírně zakloněna a
čelist předsunuta
 nadechněte se a sevřete svými rty ústa a nos kojence
 jestliže u staršího kojence nemůžete svými rty sevřít a utěsnit ústa a nos zároveň,
pokuste se uzavřít svými rty pouze ústa nebo nos a sevřít své rty natolik, aby zabránily
unikání vzduchu
 vdechujete vzduch pomalu, během 1 – 1, 5 sekundy, zároveň do nosu a úst dítěte,
pozorujete zvedání hrudníku
 udržujte hlavičku mírně zakloněnou s předsunutou čelistí a svá ústa oddálena,
pozorujete, jestli hrudník opět klesá
 celý cyklus opakujte až 5 krát, abyste docílili nejméně 2 účinných umělých vdechů,
kdy se hrudník zvedá a klesá jako při dostatečném spontánním dýchání
Umělé dýchání u dítěte staršího 1 roku
 hlavičku má dítě v záklonu a dolní čelist mírně předsunutou
 palcem a ukazovákem ruky, kterou máme danou na čele dítěte, stiskněte dítěti nos
 lehce mu otevřete ústa, čelist necháte předsunutou
 pozvolna vdechujete vzduch ze svých úst do plic dítěte, během 1 – 1, 5 sekundy,
pozorujete, jestli se dítěti zvedá hrudník
 hlavičku dítěte držíte zakloněnou a čelist předsunutou, oddálíte svá ústa od úst dítěte a
pozorujete, jestli hrudník klesá do postavení před vdechem
 celý cyklus opakujte až 5 krát, abyste docílili nejméně dvou účinných umělých
vdechů, kdy dojde k takovým vzedmutí hrudníku, která by odpovídala dostatečnému
samostatnému dýchání
93
Zajištění krevního oběhu
U novorozenců – do 28 dnů od narození
 stlačujete hrudník uprostřed hrudní kosti spojenými palci nebo dvěma prsty, ostatní
prsty s dlaní mohou objímat hrudníček
 hlavička je v neutrální poloze, není zakloněná, brada je však předsunutá, poměr
stlačení a dýchání je 3: 1 – 3 stlačení, 1 vdech
 dbáme na to, aby nedošlo k podchlazení
Kojenci – stáří 28 až 365 dnů
 na začátku 5 umělých vdechů, vdechujeme do nosu i úst, sledujeme, jestli se zvedá
hrudník
 následuje stlačení hrudníčku – poměr vdechů ke kompresím je 15 kompresí : 2
vdechy s frekvencí kompresí 100/min, v situaci jednoho zachránce, je poměr
kompresí k vdechům 30 : 2
U dětí staršího 1 roku
 resuscitace se zahajuje 2 umělými vdechy, u menších dětí dýcháme do úst a nosu
zároveň, jestliže dýcháme jen do úst, při vdechu stiskneme měkkou část nosu,
sledujeme, jestli se při vdechu zvedá hrudník
 každý umělý vdech by měl trvat něco málo přes 1 sekundu, následuje 30 stlačení
hrudníku, tj. zachránce položí dlaně – jednu nad druhou na střed hrudníku a stlačuje
rukama napnutýma v loktech hrudní kosti, stlačení musí být směrem dolů, proti
podložce a mělo by být několikacentimetrové – přibližně o jednu třetinu výše ležícího
hrudníku, u dospělých 4 – 5 cm, u dětí záleží na velikosti
 poměr stlačení hrudníku k umělým vdechů je 30 stlačení : 2 vdechy s frekvencí 100
stačení za minutu, jestliže jsou 2 zachránci, jeden stačuje hrudník, druhý dýchá
nepřímá srdeční masáž u kojenců
nepřímá srdeční masáž u větších dětí
94
Stabilizovaná poloha u dítěte
 dítě položíte na bok, aby mu tekutina z úst mohla volně vytékat
 položení by mělo být stabilní, paži blíže k zachránci uložíme do pravého úhlu k tělu,
ohneme v lokti tak, aby dlaň směřovala vzhůru, druhá horní končetina se položí přes
hrudník a hřbetem ruky se přidržuje u tváře, nohu od zachránce ohneme v koleni a
tlakem na ni směrem k sobě, za stálého přidržování ruky a obličeje, dítě otočíme na
bok, ohnutou nohu dáme do pravého uhlu v kyčli a v koleni a hlavu dáme do záklonu,
u kojence stačí, aby ležel na boku, podepřen polštářem nebo přikrývkou
 máme různě modifikované stabilizované polohy, ale důležité je, aby při ní
nedocházelo ke stlačení hrudníku, které by mělo za následek ohrožení dýchání
 dýchací cesty musí být při této poloze dobře dostupné
stabilizovaná poloha
Vdechnutí cizího tělesa
Dítě může vdechnout část potravy, hračky, ale také jiný další drobný předmět, dochází
k tomu, že se dítě silně rozkašle a může se začít dusit.
Známky vdechnutí cizího tělesa
 záchvat kašle, dušení
První pomoc
 pokusit se dostat předmět z dýchacích cest a obnovit dýchání
 jestliže je dítě schopno samo dýchat a je při vědomí, vyzveme ho ke kašli, pokud
snaha o vykašlávání nestačí a dítě má poruchy dýchání, zahájíme aktivní postup
Kojenec
 vezměte dítě za kotníky, můžete si ho dát hrudí a břichem na své předloktí, snažte se,
aby dítě bylo v poloze na bříšku s hlavou níže, než je jeho hrudník
 udeřte dítě pětkrát prudce do středu zad mezi lopatkami
95
 zkontrolujte dutinu ústní, předmět, který v ústech nespatříte, nehledejte prsty, protože
cizí těleso by se mohlo posunout hlouběji do dýchacích cest nebo by mohlo dojít
k poranění dutiny ústní, jestliže údery do zad cizí těleso neuvolnily, pokračujte ve
stlačování hrudníku
 dítě otočte a položte na záda, opět tak, aby hlavička byla níže než hrudník
 stlačte dvěma prsty pětkrát hrudní kost v její dolní části
 zkontrolujte dutinu ústní, důkladně odstraňte všechna viditelná cizí tělesa
 uvolněte dýchací cesty záklonem hlavičky a zvednutím bradičky nebo předsunutím
dolní čelisti, překontrolujte, jestli dítě dýchá
 jestliže dítě dýchá, uložte ho na bok, podepřete pokrývkou nebo polštářem za zády tak,
aby byla poloha stabilní, zavolejte záchranou službu
 pokud dítě nedýchá, zkuste 5 umělých vdechů, z nichž alespoň 2 budou mít efekt a
povedou ke zvednutí a poklesu hrudníku, zavolejte záchranou službu
 jestliže zůstávají dýchací cesty pro překážku nadále neprůchodné, zopakujte celý
cyklus – 5krát úder mezi lopatky, 5krát stlačení hrudní kosti, kontrola dechu,
popřípadě pokračujte v resuscitaci až do příjezdu záchranné služby
Větší dítě
 postup je podobný jako u kojence, přidává se stlačení nadbřišku
 dítě dáte do polohy na břiše, s hlavou níž, než je hrudník, batole si můžete položit přes
koleno, jednou rukou mu podpíráte hrudník
 udeřte ho pětkrát do středu zad mezi lopatkami
 jestliže se cizí těleso neuvolní, položte dítě na záda a stlačujte pětkrát hrudník
 pak zkontrolujte dutinu ústní a odstraňte viditelná cizí tělesa
 ke stlačení hrudníku přidejte stlačení nadbřišku, tzn. 5 prudkých stlačení směrem
vzhůru proti bránici
 pokud je dítě při vědomí, vykonejte manévr vsedě, poklekněte za dítě, také ho můžete
posadit na židli, dítě se při manévru nachází v předklonu
 jestliže je dítě v bezvědomí, položte ho na záda
 dlaň jedné ruky je dána ve středu nadbřišku, s pomocí druhé ruky stlačíte dlaň nahoru
a dozadu tak, abyste směřovali tlak do středu hrudníku
 uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a zároveň zvednutím hlavičky nebo
předsunutím dolní čelisti
 pokud dítě dýchá a cizí těleso se podařilo odstranit z dýchacích cest, dejte ho na bok
do stabilizované polohy a zavolejte lékařskou pomoc
96
 jestliže dítě nedýchá, pokuste se mu dát 5 umělých vdechů, pokud jsou dýchací cesty
stále pro překážku neprůchodné, opakujte cykly – 5krát úder do zad, 5krát stlačení
hrudníku, 5krát stlačení nadbřišku, kontrola dýchání a umělé vdechy, dokud se
dýchací cesty neuvolní nebo dítě samo nedýchá, popř. až do příjezdu záchranné služby
Tonutí
Malé dítě, které neumí plavat, se může utopit i v mělké vodě. Dušení vniknutím vody do
dýchacích cest vede k příčině tonutí, dojde k nedokysličení tkání, rozpadu červených krvinek,
průniku vody do krevního oběhu a poruše plicních sklípků.
První pomoc
 dostat tonoucího co nejrychleji z vody
 držet dítěti hlavičku níže než hrudník z důvodu snížení rizika vdechnutí vody nebo
zvratků
 položte dítě na záda, zjistěte, zda dýchá, jestliže ne, přikročte k resuscitaci
 jestliže dítě samo dýchá, sundejte mu mokré oblečení a přikryjte suchou dekou nebo
osuškou, dejte dítě do stabilizované polohy a pozorujte do příjezdu záchranné služby
Otravy
První pomoc
 pokud se dítě nachází v bezvědomí, zkontrolujte, jestli dýchá, jestliže nedýchá,
zahájíte umělé dýchání dle pokynů k resuscitaci dítěte
 dítě dáte do stabilizované polohy, pokud dítě zvrací, odeberte vzorek na rozbor
 zajistěte zbylou toxickou látku, která otravu způsobila
 jestliže dítě pozřelo saponáty, kyseliny, louhy nebo těkavé látky, např. benzin,
zásadně nevyvolávejte zvracení, prevence – z dohledu a dosahu dětí by měly být
odstraněny saponáty, prací prášky, přípravky na čištění odpadů, sporáků, grilů,
odstraňovače vodního kamene, WC čističe, leštěnky na nábytek, oleje do
aromatických lamp atd.
 nikdy nezkoušejte požitou látku zneutralizovat, protože tepelná reakce by prohloubila
už vzniklé poškození
 dutinu ústní vypláchněte tekoucí vodou
 vypití mléka nebo vody po požití kyseliny, louhu může částečně snížit riziko poleptání
jícnu, ale protože k němu dojde většinou už v prvních okamžicích po požití, opatření
97
se často míjí účinkem, proto nemusíte dávat dítěti nic pít, mléko nemusí být vhodným
prostředkem, protože některým jedovatým látkám usnadňuje vstřebání do těla
 aplikování 3 – 10 tablet rozdrceného živočišného uhlí ve vodě má nezastupitelný
účinek u otrav léky, houbami a rostlinami, v zásadě může napomáhat u každé otravy,
výjimka platí u poleptání sliznice jícnu a dutiny ústní kyselinou nebo louhem
 nedávejte dítěti nápoje s bublinkami
 zkontrolujte, jestli není kromě dutiny ústní poleptána také kůže nebo oko, jestliže ano,
omývejte postižené místo 15 – 20 minut tekoucí vlažnou pitnou vodou
 ihned zavolejte lékaře
Dušení
Malé dítě se může udusit čímkoli, co mu ucpává obličej, ústa a nos.
První pomoc
 odstranit vše, co brání dítěti v dýchání
 uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy, zvednutím brady nebo předsunutím dolní čelisti
 po dobu asi 10 sekund pozorujte, jestli dítě dýchá
 jestliže nedýchá, položte dítě do stabilizované polohy a pozorujte do příjezdu
záchranné služby
Bodnutí hmyzem
Bodnutí běžným hmyzem má za následek většinou pouze drobná poranění, která nejsou pro
dítě nebezpečná.
Známky bodnutí hmyzem
 bolest v místě vpichu
 zarudnutí
 svědění
 otoky
První pomoc
 při bodnutí včelou, sršněm se snažíme nejprve odstranit žihadlo z rány
 přidržujte na místě bodnutí obklad namočený do ledové vody
 pokud dítě bodne hmyz do úst, dejte mu napít něčeho studenéh nebo kostku ledu
Poznámka: Jestliže má dítě alergii, může bodnutí včelou, vosou nebo sršněm, zvláště
opakované, provázet těžká alergická reakce vedoucí až k anafylaktickému šoku.
98
3.2 Otřes mozku, zlomeniny, krevní výron, poranění kloubu, krvácení
z nosu, druhy ran, popáleniny, oděrky, úraz elektrickým proudem
Otřes mozku
Zranění hlavičky je u dětí časté, převážně způsobí drobnou modřinu, bouli, ani malé tržné či
řezné ranky nejsou výjimečné. K otřesu mozku dojde, když je náraz do hlavičky větší.
Známky otřesu mozku
 bolest hlavy, zvracení
 silná únava, spavost, dítě si na úraz nebo na situaci nepamatuje
První pomoc
 zavezte dítě k lékařskému vyšetření
 jestliže za se vám nedaří dítě probudit, teče mu z ucha krev, volejte záchrannou službu
 pozor, při takovém poranění většinou bývá postižena i krční páteř!
 pokud došlo k dopravní nehodě, lze se domnívat, že došlo k zranění krční páteře,
pokuste se improvizovaně zafixovat hlavu
Jak lze předejít zranění hlavy
 nošením ochranných pomůcek – helmy
 poutáním dítěte v autosedačce odpovídající věku, používat dětskou sedačku na kole
 pokud je to možné, odstranit alespoň některé překážky a nástrahy
Zlomeniny
První pomoc
 odstraňte všechno, co by mohlo škrtit otékající končetinu
 s poraněnou rukou nebo nohou moc nehýbejte, podložte ji a zafixujte v poloze, která je
pro dítě co nejpohodlnější a co nejméně bolestivá
 dítě odvezte na chirurgickou ambulanci, popřípadě zavolejte záchrannou službu
Krevní výron
Nahromadění krve ve tkáni v prostoru mimo krevní cévy, výron v hlubších tkáních spojený s
otokem se nazývá hematom, v širším významu se jako hematomy označují i podlitiny, mohou
silně natéct a být velmi bolestivé. Obvykle se uzdraví samy během 2 až 3 týdnů. V průběhu
uzdravování podlitina mění barvy v důsledku odstraňování zbytků krve. Vzniká následkem
silného tlaku nebo úderu v souvislosti s úrazy nebo v důsledku podkožního krvácení.
99
Poranění kloubu
 podvrtnutí
 vykloubení
Možné příčiny:
 pád
 silný úder
Příznaky poranění kloubu:
 bolest postiženého kloubu
 deformace kloubu
 ztížení nebo nemožnost pohybu v kloubu
 otok kloubu
Zásady první pomoci:
 postiženou končetinu udržujte nehybnou (fixujte obvazem v pohodlné poloze)
 kloub chlaďte ledovým obkladem
 končetinu udržujte ve zvýšené poloze, aby se snížil přívod krve
 pokud příznaky neustoupí, vyhledejte ihned lékařskou pomoc
Nepokoušejte se sami vrátit kloub do původní polohy!
 může dojít k poškození kloubu
 k poranění okolních struktur – vazů, svalů, nervů a cév
Někdy je těžké rozlišit méně vážné poranění od zlomeniny
 obě poranění mohou nastat současně
 v případě pochyb ošetřujte jako zlomeninu – končetinu fixujte a vyhledejte lékaře
Krvácení z nosu
U dětí dochází ke krvácení z nosu při onemocnění horních dýchacích cest spojených s rýmou,
když rýma ustupuje, dochází ke krvácení z nosu, příčinou může být i úraz hlavy a obličeje.
První pomoc
 nakloňte dítě nad mísu nebo lavor, stiskněte mu pevně nosní dírky k sobě, asi v trvání
10 minut, pokuste se, aby dítě krev nepolykalo, ale snažilo se ji vyplivovat
 přiložte dítěti studený hadr, žínku na zátylek, popř. na určitou chvíli i na kořen nosu
 po zastavení krvácení by dítě nemělo asi 3 hodiny smrkat, aby nedošlo znovu ke
krvácení
 nepodaří-li se krvácení zastavit, trvá déle než 30 minut, nebo nastalo po silném úderu
do hlavy a z nosu vytéká vodnatá zakrvavělá tekutina, volejte ihned záchrannou službu
100
Druhy ran, oděrky, krvácení
Za poranění nebo ránu považujeme porušení celistvosti povrchu těla, sliznice nebo orgánu.
Dle toho dělíme rány na poranění vnější a vnitřní.
Poranění vznikají:
 mechanicky – bodné, řezné, sečné, tržné, tržně zhmožděné, střelné, pokousáním
 vlivem teploty nebo zářením – popáleniny, opařeniny, omrzliny, oznobeniny
 účinkem chemické látky – poleptání
Odřeniny
Jsou v dětství častou záležitostí a pokud se v nich nenacházejí nečistoty, případně infekce,
obvykle postačí ošetření domácími prostředky, na rozdíl od silného krvácení, které vyžaduje
rychlou reakci a často také odborné ošetření.
První pomoc
 umyjte si důkladně ruce
 opláchněte zranění tekoucí vodou, nebo jemně otřete jeho okolí kouskem vaty
namočeným do teplé vody, na každé další otření vezměte čistý kousek vaty
 odstraňte všechny kamínky, nečistoty, předměty vražené do rány ale nevytahujte
 poranění překryjte náplastí nebo obvazem, nedávejte na ně žádnou antiseptickou mast
Krvácení
První pomoc
 silné krvácení se snažíme zastavit všemi dostupnými prostředky – tlakový obvaz,
podvázání končetiny, přitlačení rukou
 dítě dáme na záda, aby mělo nohy ve vyvýšené poloze, předejdeme tak rozvoji šoku
 pokud je poraněná ruka, popřípadě noha, držte ji ve vyvýšené poloze, tím dojde ke
zmenšení množství krve, která do ní proudí
 zavolejte lékařskou pomoc
101
Popáleniny
U dětí tepelná poranění nikdy nepodceňujeme, doma jsme schopni léčit pouze drobné
popáleniny či opařeniny menší než dlaň dítěte, které způsobí začervenání kůže bez puchýřků a
které se nevyskytují na krku a obličeji.
První pomoc
 jestliže má dítě oblečení prosáklé vroucí vodou, tukem, žíravinou, rychle, ale opatrně
ho vysvlečete tak, aby se oblečení nedotklo zdravé kůže jinde na těle
 popáleninu hned rychle a krátce ochladíte proudem studené vody
 pokud je to možné, sterilně ji zakryjte a dítě odvezte k lékaři
 někdy může dojít k rozvoji šoku, proto dítě neustále pozorujte, udržujte ho v teple, aby
nedošlo k prochladnutí, při ztrátě vědomí postupujte dle pokynů k resuscitaci
Hořící šaty na dítěti
První pomoc
 zastavte dítě, které v panice utíká, porazte ho na zem
 uhaste oheň válením po zemi, vlněnou látkou, závěsem…
 k hašení nikdy nepoužívejte prádlo obsahující nylon!
 nesnažte se z dítěte svléct oblečení, abyste nezkomplikovali poranění kůže
Popálení chemickými látkami
První pomoc
 oplachujte potřísněnou kůži několik minut tekoucí studenou vodou
 chraňte sami sebe při oplachování zasaženého místa gumovými rukavicemi
 pokud je to možné, zasažené místo sterilně zakryjte, dítě dopravte k lékaři
Chemikálie v oku
První pomoc
 pokud dítě zasáhne nějaká chemikálie nebo žíravina (např. vápno, malta), oči hned
důkladně vypláchněte proudem studené vody, při vyplachování dítěti jemně
rozevírejte víčka, aby byl výplach co nejdokonalejší
 pokud je zasaženo pouze jedno oko, nakloňte dítěti hlavu tak, aby poraněné oko bylo
níže než zdravé a aby se chemikálie při výplachu nedostala do zdravého oka
 zavažte, popřípadě zakryjte zasažené oko, dítě zavezte do nemocnice
Popálení medúzou
Známky popálení medúzou
 silná, palčivá bolest
 začervenání kůže v místě popálení
102
 problémy s dýcháním
 mdloba
První pomoc
 očistěte kůži, pozor nedotýkat se jí!
 pokud se vám zdá, že je dítě malátné, dejte ho do stabilizované polohy
 zavolejte lékařskou pomoc
 od bolestivého otoku pomůže antihistaminová mast, např. Fenistil gel
Úraz elektrickým proudem
První pomoc
 zajistěte přerušení kontaktu mezi postiženým a elektrickým vodičem za využití
dřevěné nebo jiné nevodící tyče, abyste nebyli sami zasaženi proudem, stoupněte si na
izolační podložku – např. na gumovou rohožku
 zjistěte, jestli postižený dýchá, pokud ne, postupujte dle pokynů k resuscitaci dětí
 v místě vniknutí elektrického proudu do těla se mohou tvořit hluboké spáleniny, proto
vždy vyhledejte lékařské ošetření
103
1. Charakterizujte umělé dýchání u kojence:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte umělé dýchání u dítěte staršího jednoho roku:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Popište postup, jak byste položili dítě do tzv. „stabilizované polohy“:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte první pomoc při „tonutí“ dítěte:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Charakterizujte první pomoc při „dušení“:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
6. V jakých situacích u dítěte zásadně nevyvoláte zvracení:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
104
1. Charakterizujte první pomoc při popáleninách dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte první pomoc při úrazu elektrickým proudem u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Charakterizujte první pomoc při napadení dítěte medúzou:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte první pomoc u dítěte při vniknutí chemikálie do oka:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
105
1. Charakterizujte první pomoc při otřesu mozku u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte první pomoc při zlomeninách u dítěte:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Charakterizujte první pomoc při krvácení z nosu:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte první pomoc při odřeninách dítěte:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Charakterizujte první pomoc při krvácení dítěte:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
106
4 Zdravotní péče v ČR
4.1 Základní
prvky
zdravotnického
systému,
základní
typy
zdravotnických systémů, modely financování zdravotní péče,
organizace zdravotnických služeb
Rozvoj komunitní zdravotní péče i komunitního ošetřovatelství se prolíná se zdravotní
politikou státu, která zahrnuje souhrn politických aktivit ovlivňujících zdraví i kvalitu života
osob, skupin a komunit. Zdravotní systém se ve své historii utvářel a vycházel z potřeb
denního života a na základě vzniklých institucí zahrnujících zdravotní nebo charitativní péči a
pomoc. Zdravotnický systém je odvětvím tvořícím zdravotnické služby, tvoří soustavu
zdravotnických institucí a zároveň je subsystémem systému péče o zdraví.
Základní prvky zdravotnického systému
V novodobém zdravotnickém systému se nacházejí 3 propojené strany, tzv. elementární
prvky:
1. pacient – příjemce péče
2. poskytovatel – lékaři a zdravotnická zařízení
3. plátce – ten, kdo finančně hradí provedenou zdravotní péči
Základní typy zdravotnických systémů, modely financování zdravotní péče
Zdravotnické systémy vyspělých zemí můžeme rozčlenit do 4 základních skupin:
1. liberálně-tržní zdravotnictví, které existuje převážně na dobrovolném pojištění –
např. USA, do roku 1996 také Švýcarsko
2. povinné zákonné veřejné pojištění – např. Německo, Francie, Holandsko, Belgie,
Rakousko, Japonsko, Korea, Švýcarsko, od roku 1992 Česká republika
3. státní zdravotnictví financované převážně z daní – např. Velká Británie, Kanada,
Švédsko, Norsko, Finsko, Nový Zéland
4. smíšené zdravotnické systémy – např. Irsko, Chile
Pro vlastní zajištění a fungování zdravotnického systému existuje několik hlavních
modelů financování:
107
1. tržní model zdravotnictví
Přednosti
Nedostatky
bohatá nabídka kvalitních zdravotnických
služeb
nízká dostupnost kvalitní péče pro
nemajetné nebo nezámožné občany
podporuje rozvoj nových medicínských
technologií
podporuje soutěživost mezi poskytovateli
zdravotní péče
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
nedostatečná preventivní péče
nedostatečná návaznost péče
vysoké náklady na péči
vysoký podíl nákladů na
administrativu systému
2. povinné zákonné veřejné pojištění – veřejné zdravotnictví
Přednosti
vysoká dostupnost základní zdravotní
péče pro všechny obyvatele
dostatečně pestrá nabídka zdravotnických
služeb
vyhovující síť zdravotnických zařízení
celkem vyhovující návaznost služeb
podpora primární zdravotní péče
přiměřené náklady
Nedostatky
část prostředků na svou činnost
spotřebují zdravotní pojišťovny
důraz je kladen na kurativní péči
pojišťovny se mohou dostat z různých
důvodů do finančních problémů, které
se řeší na úkor poskytovatelů péče a
klientů
systém má značné administrativní
náklady
-----------------------------------------------------------------------------------------------
3. státní zdravotnictví – státní model zdravotnictví
Přednosti
dostatečná nabídka služeb
podpora komplexní primární péče
přiměřená pozornost návaznosti služeb
podpora rozvoje nových medicínských
technologií
podpora efekvity při poskytování
zdravotní péči
přiměřené náklady péče
Nedostatky
dlouhé čekací doby na některé
výkony – neurgentní velké operace
nedostatečná motivace obyvatel
k péči o vlastní zdraví
podpora nesoutěživého klimatu
nedostatek zdrojů pro rozvoj v situaci
ekonomické recese
---------------------------------------------------------------------------------------
108
4. systém státního zdravotnictví socialistického typu
Přednosti
všeobecná dostupnost základní
zdravotnické péče
prioritou je prevence
návaznost péče
Nedostatky
nízká výkonnost systému
racionální rozmístění sítě zdravotnických
zařízení
------------------------------------------------------------------------------------------------
109
chronický nedostatek prostředků
ekonomické brzdy v rozvoji
medicínských technologií
nedostatečná motivace obyvatel
k péči o vlastní zdraví
zcela nesoutěživé prostředí mezi
poskytovateli péče
nízké ekonomické ohodnocení práce
lékařů a ostatních zdravotnických
pracovníků
Druhy úhrad a regulace v ČR
Český pojištěnec má nárok na plnou zdravotní péči. Komplexní zdravotní péče je převážně
péčí hrazenou ze zdravotního pojištění, v některých situacích se jedná o částečně hrazenou
zdravotní péči.
Zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění
Převážná většina zdravotní péče, která je nabídnuta pojištěncům, je financována z prostředků
veřejného zdravotního pojištění.
Do zákonem stanoveného rozsahu péče patří:
 léčebná péče ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o
chronicky nemocné a péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem)
 pohotovostní a záchranná služba
 preventivní péče
 dispenzární péče
 odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi
(uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření)
 poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických
výrobků
 lázeňská péče a péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách
 závodní preventivní péče
 doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů
 doprava žijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa do místa poskytnutí zdravotní
péče související s odběrem a z tohoto místa a náhrada cestovních nákladů
 doprava zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa
 doprava odebraných tkání a orgánů
 posudková činnost
 prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva, včetně dopravy
Regulační poplatky
 pojištěnci se podílejí přímou platbou za každý den, ve kterém byla poskytována
ústavní péče, komplexní lázeňská péče, ústavní péče v dětských odborných léčebnách
a ozdravovnách – 100 Kč
 za pohotovostní službu o víkendech a svátcích po celých 24 hodin a ve všední dny od
17:00 do 7:00 hod., dále za lékařskou službu první pomoci – 90 Kč
110
 30 Kč za návštěvu:
 při které bylo provedeno klinické vyšetření u praktického lékaře (po dovršení
18 let věku)
 u praktického lékaře pro děti a dorost (po dovršení 18 let do 19 let věku)
 u ženského lékaře (po dovršení 18 let věku)
 u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně
ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (po dovršení 18 let věku)
(v pracovních dnech od 7:00 do 17:00 hodin s tím, že ordinační doba může být i
delší než do 17:00 hodin, o čemž rozhoduje provozovatel zdravotnického
zařízení, zda se jedná o ordinační dobu ambulance, nebo od 17:00 hodin již
o ústavní pohotovostní službu, musí být zřejmé z označení ambulance)
 u klinického psychologa, u klinického logopeda
 za návštěvu u zubního lékaře (po dovršení 18 let věku)
 za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem
pro děti a dorost (po dovršení 18 let věku)
 za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení předepsaných
hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, bez
ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní
lékařské účely a počet předepsaných balení
Příslušné poplatky ve výši 30 Kč se nehradí, jedná-li se o:
 preventivní prohlídku u dětí, dospělých ve stomatologii, v gynekologii, vyšetření a
prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním onemocněním, závodní
preventivní péči
 dispenzární péči poskytovanou těhotným ženám
 hemodialýzu
 laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není
zároveň provedeno klinické vyšetření
 vyšetření lékařem transfuzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně (resp.
krvetvorných buněk)
 děti do dovršení 18 let věku včetně tohoto dne, v případě, že je při návštěvě u lékaře
provedeno klinické vyšetření nebo se jedná o návštěvní službu
 případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jiné
výkony podle Seznamu výkonů
111
 výdej zdravotnických prostředků předepsaných na poukaz
 výdej léčivých přípravků předepsaných na recept, avšak nehrazených z veřejného
zdravotního pojištění
 výdej léčivých přípravků předepsaných na recept s uvedením „hradí pacient“
 výdej léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis a pojištěnec je
hradí plně
 poskytování péče, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění
Příslušné poplatky ve výši 100 Kč se nehradí, jedná-li se o:
 ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického
zařízení ústavní péče
Poznámka: Studenti mají k dispozici v příloze č. 1 Metodický pokyn pro zdravotnická zařízení,
zařízení lékárenské péče a zdravotní pojišťovny k aplikaci novely zákona č.
48/1997 Sb., v oblasti regulačních poplatků a doplatků na léčivé přípravky nebo
potraviny pro zvláštní lékařské účely.
Organizace zdravotních služeb
1. role státu
 oblast zdravotní situace a zdravotní péče – monitoring zdravotního stavu populace,
vyhodnocování dat, minimální zdravotní péče garantovaná státem, dostupnost
zdravotní péče, řešení krizových situací, hygienický dozor, pracovní prostředí,
zdravotnická osvěta
 oblast legislativy – zdravotní politika, legislativní rámec, role státní správy
 oblast zdravotního pojištění – postavení pojišťoven, úhrady léčebných postupů,
poměr mezi solidární a individuální částí pojistného, centrální registry, přerozdělování
vybraného pojistného jako výraz solidarity
 oblast lékové politiky – cenová politika, kontrola a schvalování léčiv, klinické
zkoušení léků
 částečně oblast vzdělávání a výzkumu – garance vzdělávání pracovníků,
postgraduální vzdělání, podíl na financování a usměrňování výzkumu
 mezinárodní vztahy – podpora mezinárodní spolupráce, kontakty s mezinárodními
organizacemi
112
2. role krajů
 koncipování a uplatňování krajské zdravotní politiky – nákup speciálních
zdravotních služeb, zřízení a provozování speciálních zdravotnických zařízení, tvorba
programů dotovaných regionem, registrace zdravotnických zařízení
 monitoring a analýzy zdravotní situace v kraji
3. role obcí a měst
 podpora a rozvoj komunitní péče
 zřizovatelská funkce u svých nestátních zdravotnických zařízení
 garance dostupnosti zdravotní péče v obci pro její obyvatele
 organizace pohotovostních služeb na území obce
4.2 Veřejné zdravotní pojištění, formy zdravotní péče ze systémového
hlediska, podpora zdraví a výchova ke zdraví
Veřejné zdravotní pojištění
Veřejné zdravotní pojištění v České republice je stanoveno zákonem č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění , a je povinné pro všechny občany, kteří mají trvalý pobyt
na území ČR a nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo na území ČR.
Principem veřejného zdravotního pojištění je poskytnutí stejných podmínek k čerpání
zdravotní péče pro všechny jedince bez ohledu na konkrétní výši odváděného pojistného.
Plátci zdravotního pojištění jsou:
 pojištěnci
 zaměstnavatelé
 stát
Ze všeobecného zdravotního pojištění je plně anebo částečně financována diagnostická péče,
léčebná péče ambulantní, ústavní péče včetně rehabilitace a péče o chronicky nemocné,
prevence, léčiva a prostředky zdravotnické techniky, doprava nemocných a náhrada
cestovních nákladů, lázeňská a zvláštní léčebná péče podle doporučení lékaře. V ČR je
pojištění nemocenských dávek zajišťováno Ministerstvem práce a sociálních věcí a je
odděleno od zdravotního pojištění, které je zajišťováno resortem zdravotnictví. Ve většině
zemí EU je nemocenské a zdravotní pojištění sjednoceno v jedno tzv. nemocenské pojištění.
113
Převážná část poskytované zdravotní péče je v České republice hrazena ze zdrojů povinného
zdravotního pojištění v rámci zdravotních pojišťoven.
Příklady zdravotních pojišťoven v ČR
 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců, bank, pojišťoven a stavebnictví
 Všeobecná zdravotní pojišťovna
 Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky
 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky
 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda
 zdravotní pojišťovna METAL - ALIANCE
 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna
 Revírní bratrská pokladna
Formy zdravotní péče ze systémového hlediska
Zdravotnické instituce se dělí na primární, sekundární a terciární péči.
Primární zdravotní péče
Primární péče je zdravotně-sociální péče zajišťována zdravotníky.
Je souborem činností zahrnující:
 podporu zdraví
 prevenci
 léčení
 rehabilitaci
 ošetřování
Primární péče by měla být všeobecně dostupná, kvalitní a odborná.
Zaměřuje se na tyto oblasti:
 podpora zdraví a program kontroly nemocí
 preventivní zdravotní činnost
 účelná a efektivní vyšetřovací a léčebná činnost
 spolupráce s ostatními složkami zdravotní péče
Poskytovatelé primární zdravotní péče v České republice jsou:
 praktičtí lékaři pro dospělé
 praktičtí lékaři pro děti a dorost
 stomatologové
 ambulantní gynekologové
114
 lékařské služby první pomoci
 ostatní zdravotničtí pracovníci v komunitě
 agentury komplexní domácí péče
Sekundární zdravotní péče
Je zaměřena na poskytování specializované zdravotní péče prostřednictvím zdravotnických
institucí – jedná se převážně o nemocnice a specializované ambulance v nemocnicích nebo
přímo v terénu prostřednictvím ambulantních specialistů – např. kardiologická ambulance.
Terciární zdravotní péče
Je zaměřena na vysoce specializovanou a komplexní zdravotní péči, lze sem zahrnout např.
transplantační programy, onkologickou péči, kardiochirurgii. Tato péče je nejnákladnější.
Rozdělení zdravotní péče
1. zdravotní péče dle rozsahu
 plná zdravotní péče
 nutná a neodkladná zdravotní péče
2. zdravotní péče dle úhrady ze zdravotního pojištění
 zdravotní péče hrazená
 zdravotní péče nehrazená
 zdravotní péče částečně hrazená – spoluúčast pojištěnce
3. ambulantní péče
 primární zdravotní péče
 specializovaná ambulantní zdravotní péče
 zvláštní ambulantní péče
4. některé zvláštní druhy zdravotní péče
 pohotovostní a záchranná služba
 preventivní péče
 dispenzární péče
 závodní preventivní péče
5. ústavní péče
6. zdravotní péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách
7. lázeňská péče
 komplexní lázeňská péče
 příspěvková lázeňská péče
 lázeňská péče hrazená samoplátcem
115
Podpora zdraví a výchova ke zdraví
Proč vychovávat ke zdraví? Aby jedinec mohl uspokojovat své životní potřeby a cíle, je
důležité, aby byl zdravý a vzdělaný. Zdraví je nejcennější hodnotou, kterou může osoba
disponovat. Pokud je jedinec zdravý, má vyšší předpoklady ke štěstí a k úspěchu. Jestliže je
jedinec zdravý, bude mít větší šanci uskutečňovat to, po čem v životě touží. Zdraví však není
hodnota samozřejmá a jeho kvalita je proměnlivá, závislá na čase a podmínkách, ve kterých
žijeme. Proto je tak důležité vést děti k zodpovědnosti za zdraví své i ostatních. Ne pouze
výchovou samotnou, ale osobním příkladem a vzděláváním dětí ve zdravých podmínkách
můžeme zvýšit šance dětí na zdravý život, který žijí nyní a budou žít v dospělosti.
Výchova ke zdraví je zahrnuta do školního kurikula a lze očekávat, že svou kvalitativní
úrovní přesáhne možnosti výchovy v rodině.
Zodpovědný postoj ke zdraví
Řadě zdravotních rizik se nedá spolehlivě vyhnout, může se jednat o genetické dispozice,
nepříznivé sociální podmínky aj., přesto způsobem života, jaký žijeme, můžeme některá rizika
vedoucí k onemocnění omezit, snížit, popřípadě potlačit, nebo naopak některá rizika zvýšit.
Nejúčinnějším a zároveň nejlevnějším opatřením je předcházet rizikům výchovou k
zodpovědnosti za zdraví, výchovou ke zdravému životnímu stylu a výchovou k předcházení
rizikovému chování. S dobrým vztahem ke svému zdraví se člověk bohužel nerodí, ale vytváří
si ho během života tím, jak si je schopen uvědomit rozdíly mezi zdravím a nemocí a
zhodnotit výhody zdraví oproti nevýhodám nemoci.
Čím dříve člověk tuto souvislost pochopí, tím je šance na život prožitý ve zdraví vyšší!
Podpora a ochrana veřejného zdraví je zakotvena v Zákoně o ochraně veřejného zdraví
č. 258/2000 Sb. Podpora zdraví se týká celé společnosti. Na zdraví lidí má pozitivní, ale i
negativní vliv celá řada faktorů, podle WHO se jedná o faktory sociální, biologické a
ekonomické. Cesta ke zdraví vyžaduje účast celé společnosti, všech odvětví, všech úrovní
veřejné správy na zlepšení zdraví celé populace a zahrnuje i boj proti chudobě. Např.
potravinářský průmysl může kvalitou vyrobených potravin ovlivnit zdraví lidí, snížit obezitu
apod.
Spolupráce jednotlivých resortů na podpoře zdraví se v posledních letech zlepšuje.
Příkladem je resort školství a strategie podpory zdraví do škol, resort dopravy a cyklistická
strategie, resort zemědělství a spolupráce s potravinářskou komorou a jistě další.
116
Na co se podpora zdraví zaměřuje?
Obecný přístup:
 přístup ke zdraví (snížení nerovností, všichni stejná práva na ochranu a péči o zdraví)
 zdravé životní prostředí
 zdravé chování a podpora zvládání zdravotních problémů
 edukace veřejnosti a výchova ke zdraví
Konkrétní přístup:
 pomoc lidem usnadňující jim správnou volbu zdravého životního stylu
 pomoc politikům a organizátorům usnadňující jim přijmout taková rozhodnutí, která
vedou ke zdraví
 usilovat o růst zájmu lidí o zdraví
 posílení odpovědnosti za zvládání zdravotních problémů a o rozšíření podílu veřejnosti
na zdravotní péči
Partneři v podpoře zdraví
 národní síť zdravých měst
 krajské úřady
 nestátní neziskové organizace
 školy – mateřské, základní, střední, vysoké
 podniky
 pojišťovny
 obce
Meziresortní spolupráce
Politické dokumenty v podpoře zdraví:
 Ottawská charta 1986
 Zdraví pro všechny v 21. století – Evropská zdravotní politika ( 1999)
 zdravotní politika EU
 Národní program zdraví (1995)
 Akční plán zdraví a životního prostředí České republiky (1998)
 zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví (2002)
117
4.3 Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří,
péče o děti, komunita, komunitní péče, funkce, struktura, činnost WHO,
Zdraví pro všechny ve 21. století, systém sociálního zabezpečení
Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří
Potřeba zdravotní péče bude nadále aktuální, protože vzrůstá nemocnost osob vyššího věku.
Konstatuje se, že využívání zdravotní péče ve vyšším a pokročilém věku bude daleko vyšší
než je v současné době. S potřebou souvisí spotřeba zdravotní péče, kterou bude ovlivňovat
řada faktorů, jedná se např. o aktuální zdravotní stav, závažnost a pokročilost onemocnění,
faktory osobní, psychologické, sociální atd.
Hlavním cílem bude snaha poskytovat kvalitní zdravotnické a sociální služby. Tato kvalita se
bude odrážet a záviset na stupni a stabilitě politického a především ekonomického vývoje
v zemi, na úrovni vědecko-technického pokroku atd. V 90. letech 20. století byly přijaty
mnohé dokumenty a existuje řada projektů, které svou náplní ovlivňují i problematiku seniorů
v ČR. Takovým dokumentem je především Národní program obnovy a podpory zdraví a
Národní program přípravy na stárnutí. Důraz musí být kladen hlavně na prevenci a odstranění
diskriminace seniorů.
Národní program přípravy na stárnutí vytyčuje základní principy a práva zmapované
do 10 oblastí:
 etické principy
 přirozené sociální prostředí
 pracovní aktivity
 hmotné zabezpečení
 zdravý životní styl
 zdravotní péče
 kvalita života
 komplexní služby
 společenské aktivity, vzdělávání
 bydlení seniorů
Nejdůležitějším mezinárodním dokumentem v současné době je Zdraví pro všechny, Zdraví
21 – zdraví do 21. století, ve vztahu k seniorům cíl 5, Zdravé stárnutí. Je zde definováno, že
do roku 2020 by měli mít lidé nad 65 let možnost zcela využít svůj zdravotní potenciál a
aktivně se spolupodílet na životě společnosti.
118
Pod pojmem zdravé stáří se myslí zajištění sociálních, pracovních a vzdělávacích příležitostí,
přiměřená fyzická aktivita, uspokojování potřeb a tužeb seniorů ve vztahu k bydlení, příjmu a
zajištění dalších vlivů, které směřují k jejich soběstačnosti, především nezávislosti na
druhých, ke snižování výskytu nemocí a úrazů, integrovaný přístup podpory zdraví, prevence
nemocí, klinická léčba a rehabilitace. Snahou je, aby většina seniorů byla schopna žít ve
vlastní domácnosti, v případě potřeby s využitím profesionální sociální pomoci a zdravotní
péče. Předpokladem je, že už v roce 2020 bude v ČR třetina dospělého obyvatelstva ve
věku nad 60 let. V rámci stárnutí populace tak budou kladeny vyšší požadavky na
zdravotnickou péči a sociální služby.
Hlavní trendy rozvoje ústavní sociální péče o seniory v ČR
 stárnutí populace bude ovlivňovat rozvoj lékařské vědy, ekologie, životního stylu,
charakteru práce atd.
 zvyšuje se trend atomizace rodin, usilování o soběstačnost a nezávislost
 rozvoj příjmové diferenciace jedinců – kromě tradičních zdrojů příjmů budou nabývat
i příjmy z majetku, výnosy z kapitálů, podnikání, pojistných smluv
 otevření české společnosti světu – pozor, nelze přejmout model jiného státu a
aplikovat ho do našich podmínek, aniž by se předtím nemyslelo na mentalitu obyvatel
 vznik nových forem služeb bude vycházet z konkrétních potřeb občanů
 garanci za poskytování sociálních služeb, především se jedná o ústavní péči, musí
prozatím vlastnit stát – kraj, obec (velice finančně náročné), i když existuje celá řada
nestátních subjektů, které jsou státem podporovány
 formou finanční spoluúčasti státu posilovat funkci rodiny
 preferovat formy sociálních služeb, jejichž snahou je zachovat potřebného člověka co
nejdéle v jeho domácím prostředí
 propojení zdravotních a sociálních služeb
 zvyšování podílu klienta a zřizovatelů ústavů na úhradě na sociální služby
 na poskytování sociálních služeb ekonomicky více zapojit obce a postupně na ně
přenést garanci za terénní a vybrané ústavní sociální služby
 snižovat podíl státu na provozních nákladech sociálních služeb
 postupně změnit systém dotování provozních nákladů ze strany státu – tzn. přejít od
současného pojetí dotace na lůžko na dotaci na sociální službu
 nová zařízení sociální péče budou fungovat jako otevřená střediska sociálních služeb
119
 finančně podpořit a vytvořit moderní síť ústavů sociální péče a orientovat se na
vyrovnávání nerovností ve vybavenosti jednotlivých regionů základními informacemi
sociálních služeb
Péče o děti
Pediatrie je základní lékařský obor zabývající se péčí o zdraví kojenců, dětí a mladistvých.
Pediatrie se zaměřuje na:
 prevenci
 diagnostiku
 léčení
 rehabilitaci
 psychologickou a výchovnou péči
 prostředí, ve kterém dítě a dospívající žije
 sociálně právní ochrannou normu
 vlivy, které vývoj pozitivně ovlivňují a naopak tento vývoj narušují
Historie pediatrie
 Pediatrie se začala jako obor vyvíjet především od konce 18. století, je to obor, který
vznikal v lůně interny, porodnictví, veřejného zdravotnictví a dalších oborů. Lze
připomenout některé významné momenty – např. zavedení vakcinace – očkování proti
neštovicím Edwardem Jennerem, v roce 1847 vysvětlil Ignaz Semmelweis původ
horečky omladnic, při které umíraly matky s dětmi, v roce 1852 vznikla první dětská
nemocnice West v Londýně, v roce 1865 Johann Gregor Mendel vyložil zákony
dědičnosti, Louis Pasteur zavedl pasterizaci, připravil vakcíny proti vzteklině a bourci
morušovému, v roce 1882 objevil Robert Koch původce TBC, 1901 Karl Landsteiner
a nezávisle Jan Jánský objevili krevní skupiny, v roce 1913 Casimir Funk definuje
vitaminy, v roce 1921 Alexander Fleming objevuje penicilin, 1835 byl definován
primitivní inkubátor. Českou pediatrii ovlivnila především německá škola, v roce 1918
vzniká Masarykova liga proti TBC v Čechách a v roce 1924 se zavádí kalmetizace, ve
30. letech vznikají první dětské kliniky v Praze na Karlově, v roce 1945 vzniká
v Českých Budějovicích dětské oddělení.
 Největší rozmach pediatrie u nás nastává po 2. světové válce, hlavním tématem
poválečné pediatrie byla vysoká úmrtnost kojenců, zvláště na základě poruch výživy.
V prvním období (50. léta) byla pediatrie ovlivněna zahájením systému umělé výživy,
120
v 70. letech vzniká „prolaktační program“ spojený se znovuzavedením systému
„roaming in“, v 50. letech také se rozšiřují dětské poradny s preventivním zaměřením.
 Druhé období (60. léta) dochází ke zdokonalování prevence, zejména sekundární,
včetně zavedení odborných ordinací, jejichž doménou byly především chronicky
nemocné děti, např. s onemocněním srdce, ledvin, zdokonalovala se preventivní péče
včetně očkování a diagnostika luxace kyčlí a její léčení.
 Třetí období (70. léta) česká pediatrie zaostává v rozvoji intenzivní péče zejména pro
patologické novorozence a později i pro větší děti. V této etapě se opět rozvíjel
prolaktační program a systém ošetřování „roaming in“, vzniká samostatný obor
dorostového lékařství, velkým úspěchem bylo vymýcení dětské obrny vakcinací.
 Čtvrté období (80. a 90. léta) dochází k vzestupu sociální pediatrie, prohloubila se
péče o patologické novorozence a snížila se novorozenecká úmrtnost, dochází
k rozvoji péče o větší děti. Ve 2. polovině 90. let dochází k nástupu užívání drog u dětí
a mladistvých a s tím související přenos pohlavně přenosných chorob, roste potřeba
linek důvěry a dalších sociálních dětských zařízeních, krizových center. Dále se
rozšiřují aktivity zaměřené na prevenci úrazů a otrav dětí, v 90. letech vznikají první
nemocnice, tzv. „baby friendly hospital“ – tj. že nemocnice přijímají podmínky
prolaktačního systému a učí matky jak kojit.
 Páté období (začátek
protidrogová
21. století) se pediatrie zabývá problematikou sociální –
prevence,
prevence
úrazů,
problematika
rizikového
chování
dospívajících dětí. Pozornost je také zaměřena na intenzivní péči o děti a dorost a
speciálně pedagogickou problematiku, důraz je kladen na preventivní vyšetření
související s problematikou životního stylu – výživa, alergie, defekty imunity atd.
Organizace pediatrické péče v ČR
Pediatrická péče je zajišťována formou péče ambulantní a ústavní.
1. Ambulantní péče
a) Primární péče je zdravotně-sociální péče, která je zajišťována profesionály –
praktickým lékařem pro děti a dorost a dětskou sestrou. Zde dochází k prvnímu
kontaktu dítěte se zdravotnickým systémem, péče je zaměřena na oblast podpory
zdraví, prevence, diagnostiky, léčení, rehabilitace a ošetřování, praktický lékař
se stará o děti do 19 let života, zajišťuje komplexní pediatrickou péči jak ve
zdraví, tak nemoci, tj. preventivní a kurativní péči.
121
b) Specializovaná péče je vykonávána v samostatných specializačních zařízeních
pediatrem s příslušnou kvalifikací, např. dětský kardiolog.
c) Zvláštní pediatrická péče je prováděna ve stacionářích, kojeneckých ústavech
nebo dětských domovech pro děti do 3 let, v dětských odborných léčebnách,
ozdravovnách, sanatoriích, lázeňských a dětských centrech.
2. Nemocniční péče
a) Lůžková pediatrická péče se skládá ze sítí dětských oddělení, která jsou
součástí různých typů nemocnic. Dětská oddělení zajišťují ambulantní, základní,
ale i specializovanou diagnostickou a léčebnou péči dětem do 19 let, součástí je i
preventivní opatření. Dětská oddělení nemocnic se převážně skládají z oddělení
kojenců a batolat, oddělení větších dětí a novorozenců, součástí těchto oddělení
jsou
odborné
poradny,
např.
neurologie,
revmatologie,
kardiologie,
gastroenterologie, endokrinologie a další.
b) Oddělení krajských nemocnic – zajišťují kromě péče i další konsiliární a
specializované služby, např. kardiologické, alergologické, psychiatrické,
v krajských nemocnicích se nachází také intenzivní a resuscitační péče.
c) Lůžková oddělení fakultních nemocnic mají kromě péče v rozsahu krajských
nemocnic i péči v rámci nadregionálních nebo celorepublikových center, např.
transplantace, onkologie.
d) Síť lůžkových zdravotnických zařízení pro děti a dorost doplňují také odborné
léčebné ústavy, lázeňská léčba, sanatoria, ozdravovny, kojenecké ústavy a
dětská centra.
Ošetřovatelský proces v pediatrii
Posuzování dětského pacienta
Sestra sbírá anamnestická data, ověřuje a třídí údaje o zdravotním stavu dítěte, mapuje rodinu
a prostředí, ve kterém dítě žije.
Zdroje údajů
 pacient – s ohledem na věk dítěte i rodiče či jiné pečující osoby
 zdravotničtí pracovníci – sestry, sociální pracovnice, lékaři, fyzioterapeuti, nutriční
terapeuti, psycholog, logoped
 zdravotní záznamy – např. ošetřovatelsko-překladová zpráva, ambulantní karta
 výsledky vyšetření – např. hmotnost, BMI
 literatura – ošetřovatelská lit., metodické pokyny, hodnoticí škály, percentilové grafy
122
Shromažďování údajů
 pozorováním – sestra pozoruje dítě při činnostech, pozoruje klinické symptomy u
dítěte – bolest, namáhavé dýchání
 rozhovorem – sestra cíleně identifikuje problémy, vyhodnocuje změny, poskytuje
informace v rámci své kompetence
 fyzikálním vyšetřením – komplexní prohlídka dítěte poskytne řadu informací, např.
že dítě není týráno atd.
Při posuzování dětského pacienta je důležité:
 systematický sběr údajů o dítěti – ošetřovatelská anamnéza
 ošetřovatelská diagnostika – u dítěte rozlišujeme aktuální a potencionální problémy
 plánování ošetřovatelské péče – zde se stanovují priority v péči o dětského pacienta,
cíle a měřitelná kritéria
 realizace ošetřovatelské péče – začíná realizace činnosti, která se naplánovala
 hodnocení ošetřovatelské péče – zde zjišťujeme, zda jsme dosáhli vytyčeného cíle
Komunita a komunitní péče
Komunita představuje systém jedinců, kteří žijí v určitém vymezeném prostoru, dělají
každodenní aktivity a většinou tvoří autonomní jednotku. V této komunitě neplatí vztahy
nadřazenosti ani podřazenosti.
Světová zdravotnická organizace definuje komunitu jako sociální skupinu, která je určována
geografickými hranicemi nebo která má společné hodnoty a zájmy. Osoby se navzájem znají
a zároveň ovlivňují, vše se děje uvnitř sociálních struktur a projevuje se normami, hodnotami
a sociálními institucemi.
Komunita má své určité znaky – tzv. pocit komunitní sounáležitosti. Cílem komunity je
plánovat a dosahovat stanovených cílů, které jsou založeny na prospěchu celé komunity.
Nejrozšířenější je komunita ekologická, kde se jednotliví členové nacházejí na společně
sociálně vymezeném fyzickém prostoru. Také je kladen důraz na rozvíjení individuálních
schopností jedince.
Základní typologie komunity podle Bluma
 komunita tváří v tvář
 komunita dle zájmů
 komunita dle okolí
 komunita se schopností identifikovat potřeby
 komunita se speciálními zájmy
123
 komunita se schopností změn
 komunita s akceschopností
 komunita podle soudního rozhodnutí
 komunita s ekologickými problémy
 komunita podle soudního rozhodnutí
Většina autorů staví na třech společných prvcích komunity:
 lidé – členové komunity nebo obyvatelé
 místo – geografické nebo časové určení
 funkce – cíle a aktivity komunity
Cílem komunitní práce je občanská výpomoc a svépomoc v souladu s různými formami
státních nebo místních programů. Komunitní práce má ve světovém měřítku více než
šedesátiletou historii. U nás je prosazování práce v komunitě velice obtížné z několika
hledisek, např. z důvodu degradace organizovaných svépomocných činností v minulém
režimu, dále pro neustálenost státní a místní správy a s tím spojenou proměnlivostí
zákonodárných a správních opatření včetně nejistého financování zvláště sociálních služeb a
také nedostatečná koordinace institucí a nedostatečná informovanost ze strany veřejnosti.
V ČR se začala rozvíjet zdravotní a sociální práce v komunitě až v 90. letech 20. století.
Komunitní péče
Komunitní péče zahrnuje komplex zdravotních, sociálních a ostatních služeb, které jsou
poskytovány nemocným i zdravým jedincům, rodinám a skupinám v rámci komunity. Výčet
těchto služeb doplňuje primární péči a dá se říci, že jsou určitou alternativou specializované a
institucionální péče poskytovanou v regionálních oblastech. Hlavním cílem je poskytovat péči
v domácím prostředí, zajistit co nejdelší setrvání v komunitě, a to i při zdravotním handicapu,
závislosti atd. Komunitní péče je založena na propojování veřejných zdrojů, ale i zdrojů
jednotlivce, na participaci všech zainteresovaných – klient, rodina, komunita, profesionálové,
poskytovatelé, zřizovatelé, obec. Komunitní péče vnáší holistický a integrovaný přístup do
péče o nemocné i zdravé. Komunitní péče se opírá o 2 základní faktory – existenci rodin a
existenci komunit, sem zahrneme poskytování fyzických, psychologických, paliativních a
duchovních služeb. Rodiny jsou hlavní a základní složkou spolupráce celého týmu komunitní
péče, který je tvořen nemocnými nebo postiženými, rodinnými pečovateli, komunitními
zdravotnickými a sociálními pracovníky a dobrovolníky z komunity. Převážnou částí
124
primárních zdravotnických služeb poskytovaných v rámci komunitní péče jsou služby a
aktivity ošetřovatelské péče.
Mezi hlavní trendy, které mají v posledních letech na rozvoj komunitní a domácí péče
vliv, můžeme zahrnout:
 globální stárnutí populace
 měnící se rodinné struktury – např. rození méně dětí, neúplné rodiny, stěhování
 „postmoderní společnost“ – emancipace žen, individualismus, vyšší zaměstnanost
žen, narůst rozvodů, nukleární rodiny, jednočlenné domácnosti
 technika v terénní péči – telemedicína, telenursing a telematika pro řízení
zdravotnických služeb a výzkumu v terénu, např. management bolesti, infuzní terapie,
parenterální výživa, signalizační systémy v domácí péči
 informovaný příjemce zdravotní péče – klienti jsou lépe informováni, jsou si
vědomi svých práv, vyžadují větší účast na péči, přiklánějí se také k přírodní terapii a
alternativní péči
Zdravotní péče se bude stále více zabývat komunitami a klienty s dlouhodobými chronickými
chorobami – narůst spotřeby domácí a komunitní péče.
Obecné principy komunitní péče
Komunitní péče je zaměřována na poskytování služeb a podpory občanům na správné úrovni,
ve správné podobě a ve správném čase tak, aby jedinec dosáhl co největší úrovně nezávislosti.
Komunitní péče přesahuje rozdělení na péči zdravotní a péči sociální.
Komunity by měly zajistit:
 dostatečné podmínky pro bydlení zdravých a nemocných občanů i občanů s tělesným a
mentálním postižením
 dostupnost zdravotních a sociálních služeb klientům
 pro nemocné a nesoběstačné systém domácích služeb – pomoc a ošetřovatelskou péči
v domácnosti, rehabilitaci, sociální práci, respitní péči, zajištění kompenzačních
pomůcek, nouzové volání a signalizaci, podporu pečujících rodin, osobní asistenci,
popřípadě možnost umístění krátkodobé nebo dlouhodobé péče mimo domácnost
Tyto služby by měly být zajištěny za pomoci rodin, občanů a poskytovatelů péče ve
spolupráci s ostatními komunitami.
125
Obecné principy komunitní péče – dle Vostřákové
 čtyřiadvacetihodinová dostupnost základní pomoci včetně krizové intervence
 snadná dostupnost zdravotních a sociálních služeb
 rychlé předávání klienta odpovídajícím službám
 návaznost péče – propojení zdravotní a sociální, ústavní a komunitní péče
 multidisciplinární spolupráce a koordinace činností poskytovatelů zdravotních a
 možnost výběru služeb
 diskrétnost
 individuální přístup
 účelnost nákladů pro vytvoření a udržení komunitního systému
Komunitní plánování
Komunitní plánování je proces zjišťování potřeb členů v komunitě. Cílem je najít vhodná
řešení, která nejlépe odpovídají místním podmínkám a potřebám, a na podkladě toho vytvářet
fungující systém zdravotních a sociálních služeb. Tento cíl spočívá ve spolupráci a zapojení
uživatelů služeb, jejich poskytovatelů a zadavatelů.
Komunitní plánování je založeno na těchto jednotlivých fázích:
1. vyhledávání skupin, může se jednat o tyto klienty:
 v sociální krizi po cévní mozkové příhodě
 umírající
 s toxikomanií
 s chronickým degenerativním onemocněním
 s tělesným a duševním postižením
 se smyslovými poruchami
 s následky těžkých úrazů
 dementní
 k doléčení po operacích
2. určení věkové struktury a stanovení potřeb – kolik klientů a v jakých věkových
horizontech vyžaduje pomoc k zabezpečení relativní nezávislosti
3. zhodnocení stávajících služeb a možností – zmapování stávajících služeb
v komunitě:
 zdravotní: formy služeb, jejich struktura a návaznost na veřejné zdravotní
pojištění, počet lékařů v ambulantní primární péči, jejich odbornost, počet
126
specialistů, pohotovostní služby, lékárenské služby, přednemocniční
neodkladná péče, ordinace pro léčbu toxikomanií, agentury domácí péče,
dopravní zdravotní služba, stacionáře zdravotní péče
 sociální: denní stacionáře, centra denních služeb, osobní asistence,
pečovatelská služba, azylové domy, chráněné bydlení, poradny aj.
 další
nestátní
subjekty:
svépomocná občanská sdružení,
církevní
organizace, poradenské služby pro občany se zdravotním postižením,
edukační aktivity ke zlepšení zdravotního stavu, dobrovolnické aktivity,
kluby důchodců aj.
4. posouzení situace a stanovení společné koncepce – multidisciplinární tým, který je
složen ze zástupců komunity, obce, poskytovatele služeb a zástupců příjemců, kteří
plánují, jaké služby jsou potřebné; na základě plánu sociálně zdravotních služeb
zajišťuje dohody se všemi participujícími na financování služeb pro vybudování
nového komplexního systému
Funkce, struktura a činnost WHO
Světová zdravotnická organizace je řídícím orgánem pro mezinárodní spolupráci v oblasti
péče o zdraví. Tato organizace vznikla 7. dubna 1948 v New Yorku. Hlavním cílem WHO je
snaha o dosažení co nejvyšší úrovně zdraví pro všechny jedince na celém světě.
Zodpovědnost za plnění dílčích úkolů mají vlády jednotlivých států. Snahou WHO je
pomáhat všem vládám zajistit odpovědnost za zdraví občanů, posilovat účast všech resortů na
plnění zdravotních programů, snahou je také zvyšovat spoluúčast veřejnosti na péči o zdraví.
4 hlavní funkce WHO
 nabízet celosvětové poradenství v oblasti zdravotnictví
 ustanovovat globální standardy pro zdraví
 spolupracovat s vládami při rozvoji národních zdravotních programů
 rozvíjet a šířit vhodné zdravotnické technologie, informace a standardy
Struktura WHO a hlavní orgány
 Světové zdravotnické shromáždění – je nejvyšší orgán – setkává se každoročně,
sídlo je v Ženevě, jeho hlavní funkcí je schvalovat programový rozpočet, řeší klíčové
otázky politiky WHO
 výkonný výbor – schází se dvakrát ročně, má 32 zvolených členů, hlavní činností je
uvádět do praxe rozhodnutí a politiku shromáždění a koordinovat činnost WHO
127
 sekretariát – tvoří ho asi 3800 zdravotnických a dalších odborníků v jednotlivých
zemích a generální ředitel, členové sekretariátu pracují v 6 úřadovnách v 6 státech
WHO uskutečňuje nepravidelná shromáždění a konference, na kterých jsou vymezeny hlavní
priority zaměřené na celosvětovou zdravotní politiku a vyhlašovány strategické zdravotní
programy.
Aktuální úkoly WHO:
 boj proti infekčním chorobám
 odborná pomoc vládám
 materiální technická pomoc
 podpora výzkumu zdravotnické problematiky
 výchova a vysílání odborníků do potřebných oblastí
 pomoc při výchově zdravotnických pracovníků
 pořádání odborných konferencí a zasedání
 monitorování epidemiologické situace
 definování mezinárodního názvosloví
 péče o matku a dítě
 péče o životní prostředí
 zdravotní výchova obyvatelstva
 zajišťování stipendií a školení zdravotnických pracovníků
 publikační činnost
Zdraví pro všechny v 21. století
V rámci aktuálního strategického programu, přijatého světovým společenstvím v květnu
1998, WHO realizuje vizi Zdraví pro všechny, kterou zahájila konference v Alma-Atě. Byly
určeny globální priority a 10 cílů pro první dvě desetiletí jednadvacátého století, jejich
úkolem je dosažení a udržení nejvyšší možné úrovně zdraví během jejich života.
Program WHO pro evropský region Zdraví 21 tvoří čtyři základní součásti, které jsou dány
obecně pro Evropu. Jednotlivé státy se jej snaží implementovat na své podmínky dle místní
situace a svých možností, definují konkrétní úkoly včetně zodpovědnosti za jejich plnění, volí
aplikační metody, stanovují administrativní a organizační záležitosti realizace programu.
Struktura programu Zdraví 21
1. jeden stálý záměr – snaha o to, aby všichni dosáhli plného zdravotního potenciálu
2. dva hlavní cíle pro zlepšení zdraví
 ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý jejich život
128
 snížení incidence hlavních nemocí a úrazů
3. tři etické hodnoty programu
 zdraví jako základní lidské právo
 ekvita – spravedlnost ve zdraví a solidarita mezi jednotlivými zeměmi a
skupinami lidí uvnitř jednotlivých zemích
 spoluúčast a odpovědnost jednotlivců, skupin, společenství a institucí,
organizací a resortů za rozvoj zdraví
4. čtyři základní postupy pro realizaci programu s využitím vědeckých, ekonomických,
sociálních a politických podmínek
 meziresortní strategie – postihuje determinanty zdraví a bere v potaz zdravotní,
ekonomické, sociální, kulturní a ostatní okolnosti a hodnotí zdravotní dopad
přijatých opatření
 příprava a realizace programů zaměřených na zdravotní výsledky a důsledky
hodnocení investic do zdraví z hlediska jejich přínosu
 integrovaná základní zdravotní péče zaměřená na rodinu a celé společenství a
podporovaná nemocničním systémem
 participační zdravotní rozvoj – rozvíjet účast všech, kteří mohou nějakým
způsoben přispět ke zdraví lidí, smyslem je posílit společné rozhodování, realizaci
a odpovědnost
Zaměření 21 cílů pro 21. století
1. solidarita ve zdraví v evropském regionu
2. spravedlnost ve zdraví
3. zdravý start do života
4. zdraví mladých
5. zdravé stárnutí
6. zlepšení duševního zdraví
7. snížení výskytu infekčních onemocnění
8. snížení výskytu neinfekčních onemocnění
9. snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy
10. zdravé a bezpečné přírodní prostředí
11. zdravější životní styl
12. snížení škod způsobovaných alkoholem, drogami a tabákem
13. zdravé místní životní podmínky
14. společná odpovědnost různých odvětví za zdraví
129
15. integrovaný rezort zdravotnictví
16. řízení v zájmu kvality péče
17. financování zdravotních služeb a rozdělování zdrojů
18. příprava zdravotnických pracovníků
19. výzkum a znalosti pro zdraví
20. mobilizace partnerů pro život
21. opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny
NEHAP – Národní akční plán zdraví a životní prostředí
V ČR program Zdraví 21 funguje jako Národní akční plán zdraví a životního prostředí –
NEHAP, který byl schválen usnesením vlády 9. 12. 1998 s hlavním záměrem Ministerstva
zdravotnictví, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ČR.
Cílem bylo:
 zlepšovat zdraví národa a vyrovnat nežádoucí rozdíly ve zdravotním stavu
jednotlivých skupin
 reagovat na ekonomické a politické změny po roce 1989
 minimalizovat rizika vlivu životního prostředí na zdraví obyvatelstva
 harmonizovat politiku ochrany zdraví a životního prostředí s politikou Evropské unie
 reagovat na podněty vzešlé z významných mezinárodních aktivit posledních let
Na základě analýzy příčin nemocnosti a úmrtnosti a potencionálního ohrožení byly
stanoveny zdravotní problémy:
 srdeční a cévní choroby
 úrazy
 nádorová onemocnění
 narušování přirozené obměny populace
 patologické změny imunity
 duševní nemoci
 drogové závislosti
 HIV/AIDS a jiné významné infekce
 vrozené a systémové vady u dětí
130
Systém sociálního zabezpečení
Sociální zabezpečení je systém institucí, zařízení a opatření, kterým se předchází,
zmírňují nebo odstraňují následky sociálních událostí.
Zajišťuje poskytování ochrany a pomoci jedincům v těchto situacích:
 ohrožení zdraví a nemoci
 stáří
 nezaměstnanost
 úmrtí živitele
 mateřství
 rodičovství
 zdravotní poškození a invalidita
 pracovní úrazy a nemoci z povolání
Sociální zabezpečení tvoří 3 základní pilíře:
 sociální pojištění
 státní sociální podpora
 sociální pomoc
Úkol: Na podkladě probíraného učiva ve 4. kapitole student zhodnotí zdravotní péči
v ČR a nastuduje, co vše lze zahrnout pod pojem „zdravé město“ a „zdravá škola“,
inspirací mu může být vytvořený projekt „Zdravý životní styl studentů na naší
škole“.
131
1. V novodobém zdravotnickém systému se nacházejí 3 elementární prvky, vyjmenujte,
jaké :
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Zdravotnické systémy se dělí do 4 základních typů, vypište:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Vyjmenujte zdravotní péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění v ČR:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Jakou roli v organizaci služeb hrají role státu, kraje:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Uveďte příklady zdravotních pojišťoven:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
132
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Na co se zaměřuje primární, sekundární a terciární zdravotní péče:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
7. Vyjmenujte zdravotní péči dle rozsahu:
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………..
133
1. Na co se zaměřuje „podpora zdraví a výchova ke zdraví“:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Vyjmenujte partnery v „podpoře zdraví“:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Národní program přípravy na stárnutí vytyčuje základní principy a práva do 10 oblastí,
vypište, o které se jedná:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Charakterizujte pojem „pediatrie“, na co se zaměřuje:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Pediatrická péče je zajišťována jakou formou péče:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
134
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Co je důležité při posuzování dětského pacienta:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
7. Vypište 3 pilíře sociálního zabezpečení:
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………..
135
1. Vysvětlete pojem „komunita“:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Dle většiny autorů se staví na 3 společných prvcích komunity, jaké to jsou:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Co je cílem komunitní péče:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Co zahrnete mezi hlavní trendy, které mají v posledních letech vliv na rozvoj
komunitní a domácí péče:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Komunitní plánování je založeno na:
.............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
136
6. Vyjmenujte 4 hlavní funkce WHO a její aktuální úkoly:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
7. Co zahrnete pod strukturou programu „ZDRAVÍ pro 21. století“:
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………….
137
5 Současné trendy v sociální péči
5.1 Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích,
současné trendy v sociální péči v ČR
Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích
V rámci různých modelů sociálních států, a tím i odlišností mezi jednotlivými typy sociálních
států, existuje vytvořená koncepce a uspořádání sociální péče a sociálních služeb.
Anglosaský model – příklad Velké Británie
 za sociální péči o staré lidi a děti včetně sociálních služeb zodpovídá místní veřejná
samospráva, financování je ze státního rozpočtu
 místní orgány zajišťují domácí péči, dovoz jídla, zvláštní pomůcky a denní stacionáře
 v rámci systému quasi-markets zajišťují sociální služby také nestátní neziskové
organizace
 z dlouhodobého hlediska se vyžaduje, aby stát v poskytování sociálních služeb hrál
roli garanta, to znamená, aby nejenom dohlížel na kvalitu poskytování sociálních
služeb a hospodaření s veřejnými prostředky, ale hlavně aby zajistil dostupnost
sociálních služeb, které občané vyžadují a potřebují
Skandinávský model – příklad Dánska
 skandinávský model sociálního státu patří k nejštědřejším, ale zároveň k
nejnákladnějším
 významným činitelem v rozvoji sociálních služeb ve Skandinávii lze požadovat vliv
místních samospráv, které začaly poskytovat velmi brzy sociální služby, především se
zaměřením na ústavní péči
 v současné době jsou místní samosprávy považovány za nejdůležitější poskytovatele a
zároveň provozovatele sociálních služeb, které jsou financovány z místních daní a ze
státního rozpočtu
 skandinávské
země
se
v oblasti
rozvoje
sociálních
služeb
zařazují
k těm
nejpokrokovějším, už od 50. letech 20. století je populaci nabízena nejpestřejší škála
sociálních služeb, která jsou zabezpečována veřejným sektorem, kde většina služeb je
zajišťována v domácím prostředí, mimo ústavní zařízení
138
 v rámci domácí péče, která je v současné době nejvíce využívána, jsou nabízeny
především služby související s osobní hygienou, pomoc s domácími pracemi,
rehabilitace atd.
 jestliže se starají o nemocného doma rodinní příslušníci, lze ze zákona poskytovat i
respitní služby
 v Dánsku je všem klientům, kteří vyžadují 24hodinovou péči, nabízena forma osobní
asistence, aniž by museli využít služeb ústavní péče
 velmi široká nabídka služeb je poskytována také rodinám s dětmi, kdy záleží na
rodičích, zda se budou o dítě starat sami, nebo využijí služeb jeslí, školky, nebo se
dohodnou s dalšími rodinami s dětmi ve svém okolí na střídavé péči o skupinu dětí
 všechny služby jsou hrazeny ze státního rozpočtu, jejich příjemce si přispívá na jejich
úhradu
 většina sociálních služeb je zajišťována a financována místními správními orgány, ale
je provozována také nestátními organizacemi, i když v omezeném počtu
 Skandinávie je považována za oblast, kde byla zahájena reforma sociálních služeb
vedoucí k deinstitucionalizaci
 země, které využívají tento model, se řadí ke špičce světového vývoje v poskytování
Korporativní model – příklad Německa
 jestliže někdo vyžaduje péči, může si zvolit, zda přijme péči neprofesionální nebo
profesionální, neprofesionální péče je zabezpečována prostřednictvím rodinných
příslušníků – pokud nastane tato situace, dávku pojištění pro péči dostává ten, kdo se o
nemocného stará, ale ve snížené podobě
 pokud je zvolena profesionální péče, hradí se náklady na poskytnutí služby z pojištění
na péči přímo poskytovateli
 na poskytování sociálních služeb se podílí jak veřejný, tak i soukromý sektor
 v soukromém sektoru má významné zastoupení šest hlavních spolků, které sdružují
nestátní poskytovatele sociálních služeb
 v současné době jsou sociální služby poskytovanými nestátními subjekty založeny na
smluvním principu, smlouvu o poskytování sociálních služeb uzavírá s uživatelem
zejména obec, která pak dohlíží na plnění smluvních ustanovení
 systém financování sociálních služeb, vyjma úhrady samotného klienta, který na ni
získává prostředky z pojištění na péči, je v Německu složitý; pokud je služba
poskytována státem nebo spolkovou zemí, tj. veřejným sektorem, služba se financuje
139
ze státního nebo zemského rozpočtu, obce financují služby, které jsou zabezpečeny
z vlastních prostředků, kraje financují své služby z příspěvků měst, obcí
 nestátní poskytovatelé sociálních služeb hradí své sociální služby z příspěvků státu,
zemí, obcí, nadregionálních poskytovatelů, z plateb za služby, z členských příspěvků
 církve financují sociální služby z církevních daní, dalšími zdroji jsou sponzoring,
sbírky, loterie, výnosy z majetku a úroky nebo příjmy z pronájmu
Vzájemnostní model – příklad Francie
 v dřívějších dobách byla sociální politika zaměřena na podporu rodin s dětmi, ve
srovnání s péčí o děti byla péče o seniory zanedbána
 v současné době spadají sociální služby do systému sociální a zdravotní péče, která je
postavena na čtyřech hlavních úrovních: národní, regionální, departementální a obecní
 sociální služby jsou zakotveny a upraveny v zákoníku sociálního zabezpečení a
v zákoně o sociální činnosti a rodině
 je uzákoněno povinné sociální pojištění na péči, je součástí důchodového pojištění, na
tuto dávku mají nárok jedinci, kteří pobírají invalidní nebo starobní důchod, z dávky
na nepřetržitou pomoc ze strany třetí osoby se hradí služba, která je takovým
způsobem zajišťována
 vlastní poskytovatelé služeb jsou obce, jedná se o centra sociálních činností, která
rozvíjí informační a poradenskou činnost
 starosta, který má ve své kompetenci dohlížet na řešení tíživých a naléhavých případů,
může nařídit, aby osobě, která je v tísni, byla poskytnuta ústavní péče, ošetření,
finanční prostředky nebo pomoc přímo v domácnosti
V oblasti sociálních služeb byly cíle stanoveny následovně:
1. zajištění univerzálního přístupu k vysoké kvalitě péče
2. zajištění záchranné sociální sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení
Členské státy se v této souvislosti dohodly, že:
 zajistí všem jedincům vysokou úroveň péče, která bude vycházet z jejich potřeb
 zajistí finanční a fyzickou dostupnost pečovatelských systémů handicapovaným
 nabídnou speciální péči seniorům
 sníží regionální rozdíly v zabezpečování sociálních služeb
 budou rozvíjet infrastrukturu a podporovat růst odborně připravených osob, které
budou veškeré služby poskytovat
140
Současné trendy v sociální péči v ČR
 v roce 2006 došlo k výrazné reformě systému sociální pomoci – zákon o sociálních
službách 108/2006 Sb.
 zavedení příspěvku na péči
 vícezdrojové financování – z obecních rozpočtů, dotací, sponzoringu, z úhrad od
příjemců, popřípadě od rodiny
 propojení zdravotních a sociálních služeb
 služba jde za uživatelem – pečovatelská služba, osobní asistent
 zkvalitnění sociálních služeb – standardy kvality sociálních služeb
 rozvoj a zkvalitnění hospicové péče
 snaha o integraci zdravotně handicapovaných
 nárůst sociálních služeb reagujících na potřeby klientů, např. krizová centra,
nízkoprahová zařízení
 zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví
Úkol: Student porovná současné přístupy v sociální péči ve vybraných evropských zemí
a v ČR a doloží konkrétní příklady jejich naplňování.
141
1. Charakterizujte anglosaský model sociálního státu – Velká Británie:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Charakterizujte vzájemnostní model – Francie:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Charakterizujte korporativistický model – Německo:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
4. Který model státu patří k nejštědřejšímu, ale zároveň k nejnákladnějšímu:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
5. Členské státy se dohodly v oblasti rozvoje sociálních služeb na:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Vyjmenujte, jaké jsou současné trendy v sociální péči v ČR:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
142
6 Paliativní péče
6.1 Hlavní principy moderní paliativní péče, faktory ovlivňující
paliativní medicínu, fáze rozvoje paliativní medicíny, poskytování
paliativní péče
Paliativní péče
Paliativní péče je aktivní a na kvalitu života zaměřená péče, která je určena nemocným,
převážně těm, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stádiu.
Primárním cílem paliativní péče není vyléčení klienta, ale zaměření se na prevenci a zmírnění
bolesti a dalších tělesných a duševních strádání, zachování klientovy důstojnosti a podpory
jeho blízkých.
Hlavní principy moderní paliativní péče jsou:
 neodklání se od nevyléčitelně nemocných, ale zajišťuje jejich důstojnost, hlavní důraz
je kladen na kvalitu života
 úspěšně zvládat bolest a ostatní průvodní symptomy v závěru života nemocného
 je založena na interdisciplinární spolupráci – lékařské, psychologické, sociální,
existenciální a spirituální aspekty
 klade důraz na rodinu a nejbližší přátele nemocných, nepřetrhává přirozené sociální
vazby, naopak usiluje o to, aby vážně nemocný jedinec prožil poslední fázi svého
života v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých nejbližších
 odvíjí se od individuálních přání a hlavně potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové
priority
 zajišťuje všestrannou účinnou pomoc a oporu příbuzným a přátelům umírajících a
pomáhá jim překonat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka
 vychází ze zkušenosti a konstatuje, že umírání nemusí být provázeno strachem,
nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením
Faktory ovlivňující paliativní medicínu
Paliativní péče v širším kontextu je jedna ze stěžejních součástí lékařské a sociální péče.
V rámci medicíny neexistuje pouze snaha uzdravovat a prodlužovat život, ale klíčovou
součástí lékařské péče je také tišit bolest a ostatní formy utrpení a poskytnout nemocnému
jedinci útěchu v poslední životní fázi.
Dějiny moderní paliativní péče nemají dlouhé trvání.
143
Na vznik a rozvoj paliativní péče ve 2. polovině 20. století měla vliv řada faktorů:
 v průběhu posledního století došlo ke změně hlavních příčin úmrtí a k radikálnímu
prodloužení života, ale zároveň dochází k určitému paradoxu, kdy na začátku 21.
století žijeme v průměru výrazně déle a v jistém ohledu pohodlněji než před sto lety,
ale platíme za to nemalou daň, kdy déle (a často vůbec ne lehčeji) umíráme
 moderní medicína na tuto situaci reagovala se značným zpožděním, protože byla
zastíněna terapeutickými úspěchy – zaměření na léčbu, nikoliv na paliativní péči
 paliativní péče se v poslední době opírá o významné pokroky, kterých moderní
medicína především v léčbě bolesti a zvládání ostatních příznaků dosáhla
Historie institucionálního poskytování paliativní medicíny
 první moderní paliativní zařízení, které lze považovat za jeden z milníků vzniku
moderní paliativní péče, je St. Christopher´s Hospice v Anglii, založeno v roce 1967
 po 35 letech, v roce 2002, existovalo ve více než 100 zemích po celém světě více než
8000 (3000 v Evropě, 4000 v Severní Americe) zařízení paliativní péče
 ve vyspělých státech došlo v posledních 20 letech k rychlému nárůstu paliativní péče,
např. v USA bylo v roce 1982 zařízeními paliativní péče ošetřeno 25 000 pacientů, o
dvacet let později, v roce 2003, jich bylo už 950 000
 v posledních desetiletích bylo v celosvětovém měřítku zdůrazněno, že paliativní péče
se musí stát jednou z prioritních oblastí rozvoje zdravotní péče a všichni občané mají
právo na její všeobecnou dostupnost
 WHO deklaruje rozvoj kvalitní paliativní péče za jednu ze svých priorit už od začátku
90. let 20. století, rozvoj paliativní péče je zařazen mezi 6 nejdůležitějších okruhů
zdravotní péče v prvním desetiletí 21. století
 rozvoj a nárůst paliativní péče bude zřejmý, neboť v celkové populaci vyspělých zemí
rapidně narůstá podíl starších věkových kategorií
Fáze rozvoje paliativní péče
Rozvoj paliativní péče měl v různých zemích odlišnou podobu a nestejnou dynamiku, proto
lze z určitého pohledu s určitým zjednodušením rozlišit několik hlavních fází, jejich reflexe
může být důležitá pro vývoj paliativní péče v ČR.
Moderní paliativní péče vznikala do značné míry „zdola“, a to díky obětavému úsilí jedinců
a místních iniciativ. Tito lidé postupně začali ovlivňovat své okolí a přesvědčovat stále větší
část odborné i laické veřejnosti o tom, že nevyléčitelně nemocným a umírajícím lze v jejich
těžkých chvílích nabídnout účinnou pomoc. Na podkladě konkrétních příkladů poskytování
144
kvalitní péče o umírající se postupně stalo, že paliativní péče se rychleji či pomaleji slévala
v pestrý proud celonárodních a nadnárodních „hnutí“. Významným mezníkem bylo, že do
těchto hnutí se postupně začaly zapojovat nejenom místní iniciativy poskytující paliativní
péči, ale také další vrstvy společnosti. Na podkladě těchto iniciativ přestala být péče o
umírající a jejich rodiny, domácí péče, práva umírajících a jejich rodin, zármutek, truchlení a
další témata spjatá s touto tematikou tabuizovaná, nebo alespoň nebyla zcela okrajovou
záležitostí a jejich význam a poslání ve veřejné diskuzi stoupal.
V současné době probíhá v zemích s rozvinutou paliativní péčí snaha o začlenění paliativní
péče do standardního systému zdravotní a sociální péče a zároveň o co nejširší dostupnost
kvalitní paliativní péče všem občanům. S tím nastávají dva klíčové problémy: jak přenést
vysokou kvalitu a nové standardy vypracované v měřítku specializované paliativní péče do
zdravotnického a sociálního systému, tj. do běžných oddělení nemocnic, na jednotky
intenzivní péče, do léčeben dlouhodobě nemocných, ústavů sociální péče atd., a jak propojit
specializovanou léčbu, jejíž snahou je uzdravení a prodloužení života s paliativní péči, jejímž
posláním je poskytovat kvalitu života, včetně duševních, existenciálních a spirituálních
rozměrů, zapojit pacientovu rodinu s ohledem na jeho sociální a kulturní zázemí.
Dosavadní vývoj paliativní péče v České republice
 počátky paliativní péče lze zaznamenat v první polovině 90. let 20. století
 první pokuse o založení lůžkového oddělení péče – v roce 1992 v rámci Nemocnice
TRN v Babicích nad Svitavou
 první samostatný lůžkový hospic začal fungovat v Červeném Kostelci v roce 1995
 ke konci roku 2004 u nás existovalo 8 hospiců, především přičiněním a finanční
podporou Ministerstva zdravotnictví České republiky
 v ČR působí specializovaná ambulance paliativní medicíny a probíhá jednání o zřízení
lůžkového oddělení v rámci Interní hematoonkologické kliniky FN v Brně
 v ČR se také nachází 66 ambulancí nebo center léčby bolesti, které bohužel nenabízejí
komplexní specializovanou paliativní péči
Poskytování paliativní péče
Onemocnění a stavy, které v pokročilých stádiích vyžadují paliativní péči:
 onkologická onemocnění
 neurodegenerativní onemocnění typu roztroušené sklerózy, Parkinsonovy nemoci,
demence
145
 AIDS
 CHOBP – chronické onemocnění bronchopulmonální
 konečná stádia chronických orgánových onemocnění: chronické srdeční, renální nebo
jaterní selhání
 polymorbidní geriatričtí pacienti
 pacienti v persistujícím vegetativním stavu
 některé vrozené pediatrické syndromy a onemocnění, např. cystická fibróza
 kriticky nemocní pacienti s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí
intenzivní péče
Potřeby pacientů v pokročilých stádiích nevyléčitelných nemocí a z nich vyplývající
potřeba paliativní péče závisí na:
 základním onemocněním
 stupni jeho pokročilosti
 přítomnosti více závažných onemocnění naráz
 pacientově věku a sociální situaci
 psychickém stavu
Dělení paliativní péče
1. Obecná paliativní péče
 znamená dobrou klinickou praxi v případě, kdy se nemocný nachází v pokročilém
stadiu onemocnění, zajišťována zdravotníky v rámci jejich jednotlivých odborností
 cílem je pozorování, rozpoznávání a ovlivňování toho, co je důležité pro kvalitu
pacientova života, např. léčba nejčastějších symptomů, respekt k pacientově
autonomii, citlivost a empatická komunikace s pacientem a jeho rodinou,
manažerská zdatnost při organizačním zajištění péče a za podpory služeb dalších
specialistů, zajištění domácí ošetřovatelské péče atd.
 obecnou paliativní péči by měli zajistit všichni zdravotníci bez ohledu na
specializaci
2. Specializovaná paliativní péče
 je aktivní odborná interdisciplinární péče zajišťovaná týmem odborníků, kteří jsou
v paliativní péči speciálně vzděláni, tento tým se skládá z lékaře, sestry, sociálního
pracovníka, případně psychologa, fyzioterapeuta, pastoračního pracovníka,
koordinátora dobrovolníků a dalších odborníků
146
 specializovaná paliativní péče může mít různé organizační formy:
 zařízení domácí péče – tzv. domácí hospic či „mobilní hospic“
 hospic – samostatně stojící lůžkové zařízení zabezpečující paliativní péči
zvláště pacientům v preterminální a terminální fázi nevyléčitelného
onemocnění – obvykle délka pobytu trvá asi 3 – 4 týdny
 oddělení paliativní péče (OPP) v rámci jiných zdravotnických zařízení –
jedná se především o nemocnice, léčebny, starají se o nemocné, kteří
vyžadují komplexní paliativní péči a zároveň i ostatní služby a
komplementy nemocnic, OPP se snaží o realizaci hospicového ideálu
v rámci možností daného zařízení, OPP funguje jako lůžková základna pro
konziliární tým paliativní péče, OPP ve fakultních nemocnicích hrají
významnou funkci edukační a výzkumnou
 konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení –
nemocnice nebo léčebny, péče poskytuje interdisciplinární expertní znalost
z oblasti paliativní péče v lůžkových zařízeních různého typu, zesiluje
kontinuitu péče – pacient je na oddělení, kde byl dosud léčen a které zná
3. Specializovaná ambulantní paliativní péče
 poskytuje ambulantní péči pacientům, kteří se nacházejí v domácím prostředí nebo
v zařízeních sociální péče, existuje úzká spolupráce s praktickým lékařem,
zařízeními obecné domácí péče a specializované paliativní péče
 někdy se vyskytuje při lůžkových hospicích, při odděleních paliativní péče
lůžkových zařízeních, popřípadě jako součást zařízení domácí paliativní péči
 denní stacionář paliativní péče – „denní hospicový stacionář“ – formou denních
návštěv pacienta ve stacionáři, snaha řešit zdravotní problémy pacienta a zároveň
poskytovat komplexní edukační, relaxační a rekreační činnosti vycházející z potřeb
klienta, v zahraničí často propojení těchto denních stacionářů na lůžkový hospic
 zvláštní zařízení specializované paliativní péče –jedná se např. o specializované
poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.
Vzdělávání v paliativní péči – mělo by být trojstupňové:
1. základní stupeň, který je určen všem budoucím zdravotníkům
2. středně pokročilý, odborný stupeň pro zdravotníky, kteří chtějí získat specializované
znalosti v oblasti paliativní péči, tento stupeň je zaměřen na zdravotníky, kteří pracují
147
v zařízeních specializované paliativní péče a pro zdravotníky dalších oborů, kteří se ve
své praxi pravidelně setkávají se situacemi, které vyžadují komplexní paliativní péči
3. nejpokročilejší, speciální – určen pro ty, kteří touží stát se specialisty na paliativní
péči, kteří pracují na vedoucích místech specializovaných zařízení paliativní péče a
podílí se na výzkumu a výuce paliativní péče
6.2 Fáze umírání, komunikace s umírajícím člověkem, jednání s
pozůstalými
Umírání je stav postupného a nezvratného selhávání funkcí životně důležitých orgánů, jehož
následkem je smrt. Biologická smrt je irreparabilní zástava všech pospojovaných životních
pochodů, dochází k úplné zástavě látkové přeměny, biologická smrt se projevuje: zástavou
srdeční činnosti, zástavou dýchání a zástavou mozkové činnosti. Pod pojmem klinická smrt si
představíme stav, kdy dojde k zástavě srdeční činnosti a zástavě dýchání.
Období umírání
Proces umírání můžeme rozdělit do 3 fází:
1. pre finem – v této fázi dochází k tomu, že nemoc je vážná a neslučitelná se životem,
smrt je v kratším nebo delším časovém období (týdny, měsíce) vysoce pravděpodobná
2. období in finem – terminální péče – není možné žádné zlepšení smrtelné prognózy
nemoci nebo stavu dostupnými léčebnými metodami
3. období post finem – znamená péče o mrtvé tělo, zahrnujeme sem i péči o pozůstalé
Fáze umírání podle Elizabeth Kübler-Ross
1. fáze negace
 jedinec odmítá vzít na vědomí skutečnost smrtelnosti, odmítá myslet na svou smrt,
nechce si ji připustit, ale také na ni není připraven
2. fáze agrese
 nemocný jedinec propadá vzteku, pociťuje závist
3. fáze vyjednávání
 nemocný se snaží hledat ještě nějakou možnost, slibuje, obrací se k bohu
148
4. fáze deprese
 u jedince nastupuje např. strach o rodinu, v tomto období se očekává od
zdravotníků a od rodiny trpělivost, naslouchání a respektování lidské důstojnosti
5. fáze smíření
 je to čas klidu, nemocný komunikuje pomocí gest, v tomto období je velice
důležité, aby s nemocným byli jeho blízcí
Potřeby umírajících
 potřeba nebýt sám, komunikace s druhými, při zhoršení stavu nebýt sám
 potřeba soukromí a intimity – vyjádření něžností od nejbližších
 potřeba mluvit o smyslu svého dosavadního života
 potřeba se vyjádřit ke svému současnému stavu – vyslovit své obavy z umírání a smrti
 potřeba vyjádřit svou úzkost, bolest, někdy i beznaděj
 potřeba hledání odpovědi na otázku, jestli má utrpení nějaký smysl
 potřeba si zaplakat
 potřeba ujištění, že příbuzní unesou bolest ze ztráty
149
 potřeba připravit se na svou vlastní smrt a vnitřně jejímu příchodu nebránit
 potřeba rituálů – např. rozloučení
 potřeba jistoty, že smrt nebude bolet, resp. že všichni udělají vše, aby tomu tak bylo
Komunikace s umírajícím člověkem
 umírající potřebuje, aby mu někdo naslouchal, aby byla zachována jeho důstojnost a
byla tolerována jeho poslední přání
 umírající potřebuje vnímat blízkost lidí a komunikovat se všemi, třeba jen neverbálně
 umírající má právo na informaci o zdravotním stavu, důležité je postupovat citlivě a s
rozvahou
 pacient vyžaduje vyjádření psychické podpory založené na empatii
 zajištění pocitu pohody, podpory a sounáležitosti při vykonávání všech denních aktivit
včetně biologických potřeb
 uklidňující slova, dotek, podání ruky – lze potlačit strach z osamocení
Charta umírajících
 mám právo na to, aby se mnou bylo až do smrti zacházeno jako s lidskou bytostí
 mám právo na naději
 mám právo vyjádřit své pocity a emoce
 mám právo podílet se na rozhodování týkající se blízké smrti
 mám právo na stálou zdravotnickou péči
 mám právo zemřít neopuštěn
 mám právo být ušetřen bolesti
 mám právo nebýt klamán
 mám právo na pomoc rodiny
 mám právo na poctivé odpovědi na své otázky
 mám právo zemřít v klidu a důstojně
 mám právo být ošetřován pozornými, citlivými a zkušenými lidmi
 mám právo si uchovat svou identitu a mám právo na laskavé pochopení svých
rozhodnutí a názorů
Jednání s pozůstalými
 dostatek času a klidné prostředí na rozhovor
 uvést pozůstalé na klidné místo, zachovat společenské rituály: představení se, posazení
150
 vyjádřit pozůstalým soustrast – popsat podrobněji všechny okolnosti úmrtí, při
rozhovoru se vyjadřovat věcně, po sdělení, že pacient zemřel nechat pozůstalým čas,
aby mohli zprávu přijmout
 po zklidnění seznámit příbuzné se všemi formalitami
Péče o mrtvé tělo:
 úmrtí konstatuje lékař
 zajistit intimitu – použití zástěny nebo převoz na místo k tomu určené
 péči o mrtvé tělo provádí zdravotní sestra – zavře zemřelému oči, podváže bradu,
svlečené tělo uloží do vodorovné polohy na čisté prostěradlo a omyje ho, vyjme
snímatelnou protézu a všechny ozdobné předměty, zkrátí všechny drény, cévky a
kanyly tak, aby je bylo možné dostatečně vyjmout, čistě převáže případné rány, zajistí
identifikaci zemřelého dvěma jmenovkami, na kterých musí být napsáno jméno a
příjmení, datum narození a datum úmrtí, jedna jmenovka se připevní na pravé zápěstí,
jedna okolo pravého kotníku dolní končetiny, v případě amputace identifikační údaje
označí přímo na kůži zbylé části končetin; potom je tělo zabaleno do prostěradla a
zanecháno 2 hodiny v klidu na oddělení, buď na pokoji, nebo ve zvláštní pietní
místnosti, kam bylo po smrti dopraveno
 další povinností jsou administrativní úkony – dokumentace na oddělení, oznámení
úmrtí příbuzným
6.3 Modely eutanázie, nizozemský vzor eutanázie, hospicová péče
Eutanázie – slovo je převzato ze staré řečtiny a je odvozeno ze dvou výrazů: „eu“ – dobrá a
„thanatos“ – smrt. Spojením těchto slov staří Řekové definovali ukončení vlastního nebo
cizího života z důvodu zachování cti a důstojnosti.
Problémy spojené s eutanázií jsou v rozporu s tím, že lékař musí učinit něco, co nespadá do
jeho lékařské kompetence. Hippokratovská medicína jedná dle zásady, že nelze nikomu podat
smrtící prostředek. V situaci, kdy sám pacient chce ukončit svůj život, vzniká méně etických a
právnických problémů. V České republice není eutanázie a asistovaná sebevražda povolena a
pokud by byla vykonána, bude kvalifikována jako trestný čin.
151
Modely eutanázie
1. pasivní eutanázie
 tzv. „strategie odkloněné stříkačky“
 nekonají se žádná opatření prodlužující život pacienta
 tím, že nedochází k prodlužování utrpení, je v podstatě umožněno důstojně a
klidně odejít, když k odchodu nastal čas a dosloužily životně důležité orgány
 cílem lékaře a ošetřujícího personálu je nebránit přirozené smrti, tj. umožnit
pacientovi důstojně zemřít
2. aktivní eutanázie
 tzv. „strategie přeplněné stříkačky“
 pacient k ní dá platný souhlas, takový souhlas je schopen poskytnout pouze
dospělý člověk, který není pod žádným tlakem a není duševně chorý
 lékař učiní určité kroky, které ukončí život pacienta
 o aktivní eutanázii se jedná tehdy, oznámí-li lékař, že:
 smrt byla zapříčiněna podáním látky, kterou on nebo kolega pacientovi
předepsal, dal mu ji nebo ho nechal ji užít, aby urychlil konec života
 pacient si sám tuto látku vzal
 lékař se k tomuto zákroku rozhodl výslovně na přání pacienta
Nizozemský vzor eutanázie
V současné době je eutanázie povolena např. v Nizozemsku a Belgii.
Historie eutanázie v Nizozemsku
 Nizozemská justice v 19. století řešila problematiku pomoci při ukončení života na
vlastní přání a pomoci při sebevraždě. V prvním případě požádala v roce 1858 silně
depresivní žena z obce Amstelveen jistého muže, aby ji zabil, za vykonanou službu
mu předem zaplatila. Ve stejném roce se jeden nizozemský důstojník rozhodl, že
spáchá se svou milou sebevraždu z důvodu, že se nemohli vzít, dívka si vzala
morfium, ale muž se nakonec neodvážil. Tento muž nebyl odsouzen, neboť dívka si
morfium vzala sama, na podkladě těchto dvou případů byl v roce 1869 přijat zákon,
který zakazuje „vzít život druhému nebo mu při tom pomáhat“.
 V roce 1952 byl v Utrechtu vynesen první rozsudek v případě, kdy podstatou byla
eutanazie za účasti lékaře, obžalovaný lékař se hájil tím, že jednal podle svého
svědomí, soudce jeho argumentaci uznal a lékaři byl udělen pouze podmínečný trest
152
 V roce 1973 uznal soud v Leeuwardenu argumenty svědka – odborníka, že průměrný
nizozemský lékař nevidí smysl v prodlužování života pacienta, když: se jedná o
pacienta, který je nevyléčitelný, tělesné nebo duševní utrpení je pro něj subjektivně
nesnesitelné, pacient se vyjádřil, že chce, aby jeho život byl ukončen, pacient se
nemusí nacházet v terminálním období, ale jeho utrpení může být navzdory tomu už
jen těžko snesitelné.
 V 60. a 70. letech obyvatelé Nizozemí usilovali o větší občanská práva, ochranu
soukromí a možnost bezvýhradně rozhodovat o sobě samém. Od této doby se
respektuje právo každého člověka určit si konec vlastního života, kdy je toto právo
soudci akceptováno jako společenská norma.
 Od roku 1973 existují právně jasně formulované podmínky, kdy lze mluvit o nouzové
situaci, kdy je pochopitelné, že se lékař rozhodne pacientovo přání splnit a eutanázii
vykonat.
 Parlament v Nizozemí se od roku 1978 neustále zajímá o problém eutanázie a pomoci
při ukončení života, a to z následujících důvodů: jedná se o záležitost společenskou a
etickou, ne lékařskou, účast lékaře na řešení problému je nutná, ale nesmí to být lékař,
kdo určuje normy a vytváří směrnice pro jednání. Z hlediska státu není správné, aby se
rozhodnutí o tak důležitém společenském problému (trest v situaci eutanazie) nechalo
jen na soudci, ponechá-li se rozhodnutí o důsledcích vykonání eutanázie na soudci bez
jasného zákona o eutanázii, podporuje se tak jen právní nerovnost. Veřejná správa má
zodpovědnost za ochranu lidského života i v jeho poslední fázi, tj. stát musí počítat
s přáním pacientů důstojně zemřít, a tak zkrátit nesnesitelné utrpení
Podmínky pro vykonání eutanázie
 pacient musí dobrovolně a důrazně žádat o ukončení svého života a toto přání musí
dobře zvážit
 musí se jednat o trvalé přání
 utrpení umírajícího musí být neúměrné a beznadějné a jeho nemoc nevyléčitelná
 lékař se musí o situaci pacienta a o provedení eutanázie poradit s jiným kolegou
 koncem roku 2004 byla světová veřejnost obeznámena s tzv. Groningenským
protokolem – ten zpracovali nizozemští lékaři a týká se eutanázie u novorozenců,
zahrnuje tyto podmínky: novorozené dítě musí velmi trpět, není naděje, že mu
pomohou léky, operace, rodiče musí s tímto činem souhlasit a postup musí schválit
ještě nezávislí lékaři
153
Důvody žádosti o eutanázii
 pacienti nejsou schopni adaptace na vzniklou životní situaci, cítí se opuštěni
 nesnesitelná bolest
 strach ze ztráty lidské důstojnosti
 umírající nechce zůstat na obtíž
 deprese
Argumenty proti eutanázii
 jde o usmrcení nevinného člověka
 křesťanská tradice, život je dar od boha
 narušení důvěry veřejnosti ke zdravotníkům, mají léčit, nikoliv usmrcovat
 možnost zneužití
 existuje dostatek prostředků k tišení bolesti
Argumenty pro eutanázii
 zbavit utrpení a neprodlužovat umírání
 právo jedince na sebeurčení
 dobrovolný odchod ze života je osobní rozhodnutí
 pasivní eutanázie je přijatelnějším rozhodnutím
 etický problém sebevraždy
Asistovaná sebevražda
Ve státě Oregon v USA se nepodařilo prosadit zákon o eutanázii, ale od roku 1997 existuje
zákon o důstojném umírání, který za určitých okolností legalizuje tzv. asistovanou sebevraždu
lékařem. Jedině pacient sám (ani lékař, ani nikdo jiný) si smí aplikovat smrtelnou dávku
lékařem předepsaného přípravku.
Podmínky asistované sebevraždy
 pacient musí v rozmezí 15 dnů třikrát po sobě zažádat svého lékaře o tuto proskripci
 jeho písemné prohlášení musí potvrdit dva svědci
 musí jít o plnoletého, právně způsobilého pacienta, který je schopen rozhodovat o
vlastní zdravotní péči
 při výdeji přípravku musí být srozuměn také lékárník
 sebevraždu musí vykonat pouze pacient svou vlastní rukou
 lékař musí nahlásit každý případ asistované sebevraždy ministerstvu zdravotnictví,
tento úřad má povinnost hlášená data ověřovat, analyzovat a zveřejňovat
154
 lékař smí předepsat smrtelnou dávku přípravků pouze tehdy, když je přesvědčen, že
pacient by zemřel do šesti měsíců – než tak ale učiní, musí pacientovi poskytnout
informace o alternativách asistované sebevraždy, např. nechat se uvést do umělého
spánku, a o dalších možnostech úlevy od bolesti
Hospicová péče
Slovo hospic pochází z angličtiny a znamená útulek, útočiště pro pocestné, obvykle zřízené
nebo obývané řeholníky. Tento termín byl používán ve středověku pro tzv. domy odpočinku,
které vyhledávali unavení poutníci při cestách do Palestiny. Poutníci v hospicích pobyli
několik dní, aby nabrali nové síly k další cestě. Nejznámější hospic založil svatý Bernard
z Menthonu v roce 1049. K dalším významným patří také hospice v Engelhardzell, u Dunaje
pod Pasovem či ve francouzském Aubrac v hlubokých lesích střední Francie.
Ve 20. století podoba hospiců dostala novou symboliku, a to ve vztahu k pomoci a péči
určené umírajícím na cestě ke smrti. Na počátku 20. století byl ve východní částí Londýna
otevřen Charitou irských sester – St. Joseph´s Hospice v Hackney, po 2. světové válce
v tomto hospici pracovala sestra Cecilly Saundersová, která v roce 1960 založila v Londýně
první moderní hospic, jehož cílem bylo kultivovat systém péče o umírající. Hospice se
rozvíjely nejdříve v Anglii, Irsku či USA a v současné době působí i v dalších zemích.
Historie hospicové péče v České republice
Už ve středověku na našem území vznikaly tzv. hospitály. Jejich funkce spočívala především
v péči o chudé, nemocné a zestárlé, osamocené umírající, sirotky, pocestné a další potřebné.
Původně hospitály zakládaly biskupové, kláštery a faráři. Později je začala budovat i města.
Pro představu to byly skromné budovy, obvykle obyčejné měšťanské domky. Se zavedením
domovského práva v Čechách za vlády Františka Josefa I. se začala rozvíjet zařízení na
úrovni obce, která sloužila všem potřebným. Systém obecních pastoušek, chudobinců a
chorobinců byl otevřen všem osamělým starým a umírajícím, kteří v těchto zařízeních měli
nejen kde složit hlavu, ale byla zde k dispozici i odborná péče, která byla zajišťována různými
dobročinnými obecními spolky a charitativními organizacemi. V této době je možné nalézt
první známky lůžkové hospicové péče – tak jak ji vidíme v dnešní době. Tento systém
fungoval až do roku 1952, kdy vládou došlo ke zrušení uplatňování domovského práva
v obcích.
155
Až v roce 1995 založila hospic v Červeném Kostelci MUDr. Marie Svatošová, jeho celková
kapacita byla 26 lůžek. Tento modelový hospic se stal odrazovým můstkem pro další projekty
a inspirací k založení dalších hospiců u nás.
Od roku 1994 došlo k zásadní změně postupů ve vtahu k semiambulantní hospicové péči
v ČR. Z původního zaměření pouze na léčbu symptomů doprovázejících umírání došlo
k rozšíření programu o psychosociální podporu určenou jak umírajícím klientům, tak i jejich
blízkým. Semiambulantní hospicová péče je např. zajišťována v onkologickém centru v Praze
a v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci v Brně. Ambulantní formy hospicové
péče jsou poskytovány při centrech pro tišení bolesti, která jsou zřízena téměř při všech
fakultních nemocnicích.
K přijetí do hospicové péče by měla být současně splněna 3 kritéria:
1. jedinec trpí jednou ze čtyř následujících nemocí:
 onkologickým onemocněním s metastázemi, pokročilými i po léčbě
 infekčním onemocněním AIDS
 onemocněním nervového systému s následným ochrnutím
 konečným stavem chronického onemocnění ledvin, jater, srdce nebo plic
2. lze určit konkrétní, individuální příčinu smrti, např. selhávání ledvin, srdce,
dýchání
3. jedinec, jeho rodina a ošetřující lékař znají a schvalují princip hospicové péče a
terapie
Formy hospicové péče
1. domácí hospicová péče laická
 Je poskytována umírajícím všech věkových skupin tehdy, pokud jejich stav
nevyžaduje odbornou péči a pomoc. Tato péče může být poskytnuta jedincům,
kteří mají takové podmínky, které dovolují poskytování pouze laické hospicové
péče, aniž by u nich docházelo ke snížení kvality života. Obvykle ji poskytuje
„pečovatel“, tj. člen rodiny, dobrovolník nebo soused apod.
2. domácí hospicová péče odborná
 je propojením péče zdravotní, sociální a laické
 je zajištěnana týmem zdravotnických a nezdravotnických pracovníků – lékař,
zdravotní sestra, rehabilitační pracovník, pečovatelka, psycholog, duchovní a
dobrovolníci
156
 zdravotnická část týmu pečuje o zdravotní stav pacienta, kontroluje aktuální stav
nemocného, příp. upravuje medikaci tak, aby netrpěl bolestí a nemusel kvůli
zdravotnickým úkonům dojíždět do zdravotnického zařízení, a vyčerpávat tak svůj
organizmus zbytečnou fyzickou i psychickou námahou
 dobrovolníci nejsou zaměstnanci hospice, ale jsou nedílnou součástí týmu,
pomáhají rodině v péči o jejich blízkého, mohou zajišťovat nákupy, pomáhat s
úklidem, hygienou, oblékáním, zajistit stálý dozor u pacienta po dobu
nepřítomnosti příbuzného nebo během jeho odpočinku, poskytovat základní
pečovatelské úkony nebo jinak pomáhat s péčí o pacienta podle svých schopností a
možností, apod.
 tato péče je indikována ošetřujícím nebo odborným lékařem, rozsah domácí
hospicové péče odborné hrazené ze zdravotního pojištění je v ČR stanoven na 3x
denně 1 hodinu odborné péče po období, které určuje ošetřující lékař klienta;
v určitých případech (na žádost agentury domácí péče a ošetřujícího lékaře, po
rozhodnutí revizního pracovníka zdravotní pojišťovny) je možné tento časový
limit rozšířit tak, aby byla zajištěna maximální kvalita odborné péče
3. ambulantní hospicová péče
 je poskytována úplně nebo částečně mobilním nemocným, jejich aktuální stav
nevyžaduje ani umístění na lůžko, ani domácí hospicovou péči odbornou, tato
péče je doplňkem domácí hospicové péče laické
4. semiambulantní hospicová péče neboli stacionární
 je zajišťována ve stacionáři, který tak supluje část dne, kterou by nemocní trávili
ve vlastním prostředí
 tato péče je využívána, když jsou rodinní příslušníci časově omezeni nebo jsou
fyzicky a psychicky vyčerpáni, nebo když se domácí prostředí stane pro
poskytování hospicové péče nevhodným (např. o oprava nebo úpravu bytu)
 tato forma péče je nejčastěji zřizována při lůžkových hospicových zařízeních
5. lůžková hospicová péče
 tato forma péče je poskytována nevyléčitelně nemocným jedincům, u nichž jsou
sociální podmínky takové, že umírání v nich by bylo nedůstojné
 přijetí nevyléčitelně nemocného je podmíněno jeho právoplatným informovaným
souhlasem, tzn. že pacient je srozuměn s tím, že zde nebude jeho onemocnění
léčeno (protože už to není možné), že mu bude poskytnuta maximální možná
ošetřovatelská péče, aby netrpěl bolestí a necítil se ve své nemoci osamocen
157
 do hospicu jsou přijímáni nevyléčitelně nemocní, u kterých je pravděpodobné, že
smrt nastane v časovém horizontu maximálně 6 měsíců
 fungování hospicu: pacient má téměř vždy samostatný jednolůžkový pokoj
vybavený televizí, běžným nábytkem, koupelnou se sprchou, WC, postel pro
pacienta má většinou elektrické polohování, v případě potřeby se instaluje aktivní
antidekubitní matrace, pokoj má přistýlku (běžná postel) pro návštěvy (příbuzné),
vybavení pokoje lze částečně srovnat s vybavením nadstandardního pokoje
v nemocnici, hospicová péče je hrazena dle výše příjmu pacienta, žádná aktivita
nebo zájmová činnost se pacientům nezakazuje, návštěvy příbuzných nejsou
nikým a ničím omezovány (24 hodin denně), díky přistýlce na pokoji pacienta se
může příbuzný ubytovat přímo tam (za malý příplatek), v létě je možné vzít
pacienta i s postelí nebo na vozíku ven na vzduch
158
1. Vysvětlete pojem „paliativní péče“ a vyjmenujte principy paliativní péče :
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
2. Komu je určena paliativní péče:
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
3. Vyjmenujte druhy paliativní péče:
............................................................................................................................................
.............................................................................................................................................
…………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………….
4. Definujte pojem „hospic“ a uveďte typologii hospicové péče:
……………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………………
5. Popištete komunikaci s umírajícími a s pozůstalými:
...............................................................................................................................................
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………..
6. Vysvětlete pojem „eutanázie“ a uveďte příklady států, ve kterých je povolena:
…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………
159
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
7. Vyjmenujte, jaké jsou podmínky při asistované sebevraždě:
………………………………………………………………………………………….
………………………………………………………………………………………….
…………………………………………………………………………………………..
160
Příloha č. 1
Metodický pokyn pro zdravotnická zařízení, zařízení lékárenské péče a zdravotní pojišťovny
k aplikaci novely zákona č. 48/1997 Sb., v oblasti regulačních poplatků a doplatků na léčivé
přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely.
Účinnost od 1. ledna 2012
Strá
nka
I. Regulační poplatek (dále jen „poplatek“) se vybírá
2
A. ve výši 30 Kč
2
1. za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření,
2
2. za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního
3
lékaře,
3. za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým
4
lékařem pro děti a dorost,
4. za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení
4
hrazených předepsaných léčivých přípravků nebo potravin
pro zvláštní lékařské účely, bez ohledu na počet hrazených
léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely
a počet předepsaných balení.
B. ve výši 100 Kč za každý den, ve kterém byla poskytována
5
a) ústavní péče,
5
b) komplexní lázeňská péče,
5
c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách a
5
v ozdravovnách.
C. ve výši 90 Kč za pohotovostní službu poskytnutou
6
zdravotnickým zařízením poskytujícím
a) lékařskou službu první pomoci (dále jen „LSPP“) včetně
6
LSPP poskytované zubními lékaři,
b) ústavní pohotovostní službu (dále jen „ÚPS“) v sobotu, v
6
neděli nebo ve svátek a v pracovních dnech v době od 17:00
do 7:00 hodin.
II.
Kdy se příslušné poplatky ve výši 30 Kč nehradí
7
III.
Kdy se nehradí poplatek ve výši 100 Kč
10
IV.
Kdy se nehradí žádné poplatky
11
V.
Kdo hradí poplatky
15
VI.
Kdo nehradí poplatky
15
VII. Povinnosti zdravotnických zařízení a zařízení lékárenské péče 16
v souvislosti s poplatky
VIII. Lhůty pro hrazení poplatků
18
IX.
Povinnosti zdravotních pojišťoven v souvislosti s poplatky
18
X.
Práva pojištěnce v souvislosti s poplatky
19
XI.
Položky do limitu:
A. nezapočitatelné,
21
B. započitatelné.
21
Obsah:
161
Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, zákonem č. 270/2008 Sb., zákonem č. 59/2009 Sb. a zákonem
č. 298/2011 Sb. byla některá ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. (dále jen „zákon“) změněna a
doplněna. Zásadní změnou mající dopad na činnost zdravotnických zařízení včetně zařízení
lékárenské péče a zdravotních pojišťoven je zavedení regulačních poplatků a limitu
regulačních poplatků a doplatků na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské
účely.
I. Poplatek se vybírá:
A. ve výši 30,- Kč
1. za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (což je vyšetření,
které naplňuje obsah komplexního, cíleného, kontrolního nebo konziliárního
vyšetření a je vykázáno až na výjimky příslušnými výkony v dané odbornosti podle
Seznamu výkonů)
a) u praktického lékaře* (po dovršení 18 let věku),
b) u praktického lékaře pro děti a dorost* (po dovršení 18 let do 19 let věku),
c) u ženského lékaře (po dovršení 18 let věku),
d) u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně
ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (po dovršení 18 let věku)
(v pracovních dnech od 7:00 do 17:00 hodin s tím, že ordinační doba
může být i delší než do 17:00 hodin, o čemž rozhoduje provozovatel
zdravotnického zařízení. Zda se jedná o ordinační dobu ambulance,
nebo od 17:00 hodin již o ústavní pohotovostní službu, musí být zřejmé
z označení ambulance),
e) u klinického psychologa,
f)
u klinického logopeda,
Poznámka:
 Klinické vyšetření začíná pohovorem s pacientem ke zjištění vývoje jeho zdravotních
potíží. Lékař posoudí průběh onemocnění, stanoví a vysvětlí diagnostický a léčebný
postup, zajistí další potřebná vyšetření, případně předepíše léčivé přípravky a
provede administrativní činnosti související s výkonem. Základní úkony fyzikálního
vyšetření jsou pohled, pohmat, poslech a poklep.
 V jeden den může pojištěnec absolvovat i více návštěv u různých lékařů, kdy při
každé této návštěvě je provedeno klinické vyšetření. Pak pojištěnec hradí za každou
návštěvu poplatek ve výši 30,- Kč.
 Také v případě, kdy je poskytována tzv. jednodenní péče na lůžku a je před
plánovaným výkonem provedeno klinické vyšetření, je hrazen poplatek ve výši 30,- Kč.
Příkladem plánované péče může být kyretáž, které předchází návštěva u lékaře, při
které klinické vyšetření provede jak gynekolog, tak i anesteziolog. Při jednodenní
péči na lůžku se nehradí poplatek ve výši 100,- Kč jako v případě ústavní péče,
* Je-li lékař odměňován kapitační platbou, žádné výkony klinických vyšetření kromě komplexního vyšetření
zdravotní pojišťovně nevykazuje. Ze zdravotnické dokumentace ale musí být patrno, že cílené nebo
kontrolní vyšetření bylo provedeno, a proto byl poplatek vybrán a vykázán výkon číslo 09543, nebo že je
pojištěnec od placení poplatku osvobozen (výkon č. 09547).
162





protože jednodenní péče na lůžku není zahrnuta do žádného typu péče uvedené v § 16a
odst. 1 písm. f) zákona.
Pokud jde o návštěvu u lékaře ve smyslu ust. § 16a odst. 1 písm. a), b) a c) zákona,
může být vybrán poplatek ve výši 30,- Kč pouze, když je provedeno klinické vyšetření.
Jedná se o návštěvu u praktického lékaře, u praktického lékaře pro děti a dorost,
u ženského lékaře, u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči,
u klinického psychologa, u klinického logopeda a dále v ambulancích lůžkových
zdravotnických zařízení v době jejich řádné ordinační doby (u všech kromě klinického
psychologa a klinického logopeda se jedná o pojištěnce nad 18 let věku).
Z uvedeného vyplývá, že např. praktický lékař nebo ambulantní specialista ve své
ordinaci nikdy nemůže vybírat poplatek ve výši 90,- Kč, protože se nejedná
o zdravotnické zařízení, které provozuje LSPP nebo ÚPS, a to ani tehdy, pokud
poskytne zdravotní péči mimo své ordinační hodiny.
Klinickým vyšetřením je též vyšetření pojištěnce spojené s vystavením návrhu na
komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči nebo předoperační vyšetření
pojištěnce.
Pokud nebyl poplatek vybrán, např. z důvodu nespolupráce pacienta nebo jiných
objektivních okolností na jeho straně, měl by být důvod nevybrání poplatku zapsán
do zdravotnické dokumentace pojištěnce.
Poplatek se nehradí při vyšetření hospitalizovaného pacienta, o které žádá lůžkové
zdravotnické zařízení. Není rozhodující, zda je vyžadovaná péče poskytována ve
stejném zdravotnickém zařízení, kde je pacient hospitalizován, nebo v jiném
zdravotnickém zařízení. Vždy je nutné, aby vyžadovaná péče byla předepsána na
dokladu 06 Poukaz na vyšetření/ošetření, kde žádajícím pracovištěm je pracoviště
s „písmenkovou odborností“ (týká se všech zdravotnických zařízení uvedených v ust.
§ 16a odst. 1 písm. f) zákona).
2. za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře
(po dovršení 18 let věku)
Při návštěvě musí být současně proveden a vykázán jeden z těchto výkonů:
a) vyšetření a ošetření registrovaného pacienta (výkon číslo 00946 nebo 00901),
b) vyžádané vyšetření odborníkem nebo specialistou (výkon číslo 00903),
c) konzervativní léčba chronických onemocnění parodontu (výkon číslo 00931),
d) udržovací léčba chronických onemocnění parodontu (výkon číslo 00932),
e) komplexní vyšetření a návrh léčby onemocnění ústní dutiny (výkon číslo
00940),
f)
kontrolní vyšetření a léčba onemocnění ústní sliznice (výkon číslo 00941),
g) kontrola léčby ortodontických anomálií s použitím fixního
ortodontického aparátu (výkon číslo 00983),
h) kontrola léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím
fixního ortodontického aparátu (výkon číslo 00984),
i)
cílené vyšetření (výkon číslo 00945),
j)
klinické stomatologické vyšetření provedené oprávněným pracovištěm
(viz poznámka) (výkon číslo 00909),
k) diagnostika ortodontických anomálií (výkon číslo 00981),
Poznámka
 Oprávněnými pracovišti podle bodu 2 písm. j) jsou ambulantní části Dětské
stomatologické kliniky FN Motol, Stomatologické kliniky FN Královské Vinohrady,
163
Stomatologické kliniky VFN Praha, Stomatologické kliniky FN Plzeň,
Stomatologické kliniky FN Hradec Králové, Stomatologické kliniky FN Brno,
Kliniky Ústní, čelistní a obličejové chirurgie Brno, Kliniky zubního lékařství
Olomouc, Kliniky Ústní, čelistní a obličejové chirurgie Olomouc, VÚS VFN Praha a
ostatních lůžkových stomatologických zařízení.
 Pokud nebyl poplatek vybrán, např. z důvodu nespolupráce pacienta nebo jiných
objektivních okolností na jeho straně, měl by být důvod nevybrání poplatku zapsán
do zdravotnické dokumentace pojištěnce.
 Poplatek se nehradí při vyšetření hospitalizovaného pacienta, o které žádá lůžkové
zdravotnické zařízení. Není rozhodující, zda je vyžadovaná péče poskytována ve
stejném zdravotnickém zařízení, kde je pacient hospitalizován, nebo v jiném
zdravotnickém zařízení. Vždy je nutné, aby vyžadovaná péče byla předepsána na
dokladu 06 Poukaz na vyšetření/ošetření, kde žádajícím pracovištěm je pracoviště
s „písmenkovou odborností“ (týká se všech zdravotnických zařízení uvedených v ust.
§ 16a odst. 1 písm. f) zákona).
3. za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem
pro děti a dorost (po dovršení 18 let věku),
Poznámka:
 Za návštěvní službu, i když je v jejím rámci provedeno klinické vyšetření, uhradí
pojištěnec, nebo jeho zákonný zástupce pouze jeden poplatek 30,- Kč, nebude-li se
jednat o případy uvedené v IV. 1. až 7.
 Pokud k pacientovi na žádost praktického lékaře přijede specialista, vykáže výkon
číslo 09519 (konzilium specialistou – návštěva u pacienta), ale poplatek ve výši 30,- Kč
nemůže vybrat (nejedná se o návštěvu u lékaře, protože lékař je u pacienta, a za
návštěvní službu mohou vybírat poplatek jen lékaři odbornosti 001 a 002).
4.
za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení předepsaných
hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely,
bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro
zvláštní lékařské účely a počet předepsaných balení. (Počet balení je
omezen vyhláškou č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků,
údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských
předpisů).
Poznámka:
 Na jednom receptu mohou být předepsány maximálně dva druhy léčivého přípravku
nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely.
 Je-li léčivý přípravek předepisován na účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen
v.z.p.), lze na jeden recept předepsat více než jedno balení jednoho druhu léčivého
přípravku pro zajištění léčby pacienta do jeho další kontrolní návštěvy u ošetřujícího
lékaře, nejdéle však na dobu tří měsíců, zpravidla do počtu tří balení.
 Je-li nutné udělat výpis z receptu, uvedou se na něm všechny rozhodné údaje
vztahující se k předepisovanému léčivému přípravku nebo potravině pro zvláštní
lékařské účely. V případě, že lékárník na výpis z receptu vypisuje všechna balení
hrazeného léčivého přípravku (v případě, že na receptu byl předepsán jeden léčivý
přípravek hrazený a jako druhý nehrazený léčivý přípravek) a nevybral poplatek,
164
uvede poznámku „Poplatek nevybrán“. Je-li na výpisu z receptu tato poznámka
uvedena, vybere tento poplatek vydávající lékárník.
 Jestliže se má výdej léčivého přípravku opakovat, na receptu se kromě běžných údajů
uvede pokyn k opakovanému výdeji (zpravidla „Repetatur“) a číslicí a slovy údaj
o celkovém počtu výdejů, přičemž recept s předepsanými léčivými přípravky, jejichž
výdej se má opakovat tzv. opakovací recept, platí 6 měsíců, nestanoví-li předepisující
lékař jinak, nejdéle však 1 rok. Jestliže lékárník vydává léčivé přípravky na
tzv. opakovací recept, je nutné každý nově zahájený výdej na opakovací recept (resp.
na výpis z opakovacího receptu) považovat za výdej prvního z balení předepsaných
léčivých přípravků, který jako takový podléhá povinnosti platit regulační poplatek.



V případech A. 1. až 3. se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09543.
(Regulační poplatek za návštěvu – poplatek uhrazen). Viz Seznam výkonů.
V případě A. 4. se vykazuje při zaplacení poplatku v datovém rozhraní receptu
„null“ a na osobním účtu pojištěnce pak číslo výkonu 09540.
(Regulační poplatek za recept – poplatek uhrazen).
V případech A. 1., kdy je při návštěvě u lékaře (odbornost 001 nebo 002) provedeno
klinické vyšetření u pojištěnců do 18 let věku, se vykazuje číslo výkonu 09547
(Regulační poplatek – pojištěnec od úhrady osvobozen).
B. ve výši 100,- Kč
za každý den, ve kterém byla poskytována
a) ústavní péče (tj. péče v nemocnicích, v odborných léčebných ústavech,
zařízeních vykazujících ošetřovací den (dále také „OD“) 00005 a v LDN)
nebo
b) komplexní lázeňská péče nebo
c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách a v ozdravovnách,
přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové
péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako
jeden den. Stejné pravidlo platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento pobyt
hrazen z v.z.p.
Poznámka:
 Je-li pacient na propustce, poplatek se nehradí. OD propustky nelze vykázat
v prvních a posledních třech dnech hospitalizace s výjimkou případů uvedených
v platné Metodice pro pořizování a předávání dokladů.
 Poplatek se nehradí též při poskytování jednodenní péče na lůžku nebo jedná-li se
o pobyt pacienta ve stacionáři (OD 00040 a 00041).
 Je rozdíl mezi jednodenní péčí na lůžku a jedním dnem hospitalizace. Jednodenní
péče na lůžku je podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb.,
v platném znění, taková plánovaná péče, kdy po provedení invazivního nebo
operačního výkonu se vykáže tento pobyt na lůžku bez ohledu na odbornost
pracoviště OD 00040 bez připočtení úhrady za výkony agregované do OD. Jako
výkony tzv. jednodenní péče na lůžku mohou být vykázány také invazivní nebo
operační výkony s omezením místem „H“, „SH“, pokud byl naplněn jejich obsah
165









uvedený v seznamu výkonů a pokud v den jejich provedení následuje jednodenní
péče na lůžku.
Pokud se před plánovaným zákrokem provádí klinické vyšetření v rámci návštěvy
u lékaře, pojištěnec hradí poplatek ve výši 30,- Kč. Budou-li provedena dvě klinická
vyšetření, např. gynekologem a anesteziologem, pak je hrazen poplatek ve výši 2 x
30,- Kč.
Jeden den hospitalizace, kdy se hradí poplatek ve výši 100,- Kč, je pobyt pojištěnce
ve zdravotnickém zařízení trvající z různých důvodů (např. po provedených
vyšetřeních se zjistí, že není nutná další hospitalizace, nebo je pojištěnec překládán
na vyšší pracoviště, nebo odchází na revers nebo dojde k úmrtí apod.) od několika
hodin do 24 hodin, a to v každém zdravotnickém zařízení, ve kterém byl pacient
hospitalizován, což znamená, že byl vykázán příslušný ošetřovací den.
Při hospitalizaci trvající více dní se den, ve kterém byl pojištěnec přijat
k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno,
počítá jako jeden den.
Počet ošetřovacích dnů, které zdravotnické zařízení vykazuje zdravotní pojišťovně,
je po zaplacení poplatku shodný s počtem vykázaných výkonů číslo 09544.
Poplatek se nehradí v případě příspěvkové lázeňské péče a hospicové péče.
V případě příspěvkové lázeňské péče, kdy se poplatek ve výši 100,- Kč nehradí, se hradí
poplatek ve výši 30,- Kč, pokud je při návštěvě u lékaře v lázeňském zařízení
provedeno klinické vyšetření. Zpravidla se jedná o vstupní, jedno kontrolní
v průběhu pobytu a výstupní vyšetření.
Poplatek ve výši 100,- Kč nehradí pojištěnec, který je ve zdravotnickém zařízení
z jiných, než zdravotních důvodů. Tento pojištěnec ale hradí poplatek ve výši 30,- Kč,
pokud je mu při návštěvě u lékaře poskytnuta ambulantní zdravotní péče, při které
bylo lékařem provedeno klinické vyšetření, nebo při výdeji léčivých přípravků
předepsaných na recept na účet v.z.p.
Pokud je hospitalizovaný pojištěnec osvobozen od hrazení poplatků z důvodu
hmotné nouze, musí být počet dní hospitalizace, kdy je od poplatku osvobozen,
vykázán příslušným počtem výkonů číslo 09547, protože pojištěnec může být
v hmotné nouzi jen část doby, kdy je hospitalizován,
Pokud hospitalizace pacienta započne před účinností citovaného zákona a bude
pokračovat i po 1. 12. 2011, měl by být účtován regulační poplatek podle příkladů
uvedených níže,
první
poslední
regulační
den hospitalizace den hospitalizace poplatek 60 Kč
25. 11. 2011
1. 12. 2011
6 x 60 Kč
25. 11. 2011
5. 12. 2011
6 x 60 Kč
30. 11. 2011
1. 12. 2011
1 x 60 Kč
30. 11. 2011
5. 12. 2011
1 x 60 Kč
regulační
regulační
poplatek 100 Kč poplatek celkem
0 Kč
360,00 Kč
4 x 100 Kč
760,00 Kč
0 Kč
60,00 Kč
4 x 100 Kč
460,00 Kč
●
V případech B a) až c) se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09544.
(Regulační poplatek za každý den ústavní péče – poplatek uhrazen).
Viz Seznam výkonů.
C. ve výši 90,- Kč
za pohotovostní službu poskytnutou zdravotnickým zařízením poskytujícím
166
a) LSPP včetně LSPP poskytované zubními lékaři,
b) ústavní pohotovostní službu v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých
24 hodin) a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin (poplatek
se hradí jen v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do
ústavní péče).
Poznámka:
 Poplatek se hradí i v případě, že pohotovostní služba je poskytována u pacienta na
jeho výzvu. Zabezpečuje-li LSPP zdravotnická záchranná služba, poplatek se hradí.
 Poplatek ve výši 90,- Kč se hradí za pohotovostní službu, což znamená, že pacient
uhradí jedenkrát 90,- Kč v rámci jednoho zdravotnického zařízení a není
rozhodující, zda mu bude poskytnuto jedno nebo více klinických vyšetření, či zda je
např. pouze aplikována injekce.
 LSPP nemá zákonem omezenu ordinační dobu (jako ÚPS), což znamená, že na
LSPP (odbornost 003) se vždy hradí poplatek ve výši 90,- Kč.
 U ÚPS je stanoveno, že pouze v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin)
a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin mohou tato zdravotnická
zařízení vybírat poplatek ve výši 90,- Kč. Zákon ale nezakazuje v sobotu, v neděli
nebo ve svátek zachovat řádnou ordinační dobu pro některé ambulance, a tak i
v těchto dnech v nich neposkytovat ÚPS. Pokud by se jednalo o běžnou ordinační
dobu, pak je rozhodující, zda je při návštěvě u lékaře provedeno klinické vyšetření.
Pokud ano, vybírá se i v tomto případě poplatek ve výši 30,- Kč. Takto je možné
vyřešit například převazy prováděné po pátečních operacích o víkendu apod.
 V případě, že na místo úmrtí pojištěnce (jedná se o ohledání mrtvého mimo lůžkové
zařízení - výkon číslo 09527)) vyjede lékař LSPP a provede ohledání, nejde
o poskytnutí pohotovostní služby pojištěnci, která podléhá poplatku ve výši 90,- Kč,
ale pouze o provedení prohlídky zemřelého, jejímž účelem je zjistit úmrtí a jeho
příčiny. Proto se poplatek ve výši 90,- Kč nehradí.

V případech C. a) a b) se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09545.
(Regulační poplatek za pohotovostní službu – poplatek uhrazen).
Viz Seznam výkonů.
II. Příslušné poplatky ve výši 30 Kč se nehradí, jedná-li se o:
1. preventivní prohlídku
a) u dětí, dospělých, ve stomatologii, v gynekologii (podle § 29 zákona),
b) vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním
onemocněním (podle § 30 zákona, tj. včetně např. vybraných očkování – výkon
číslo 02110 a 02120),
c) závodní preventivní péči (podle § 35 zákona). Jedná se např. o periodické
preventivní prohlídky (výkon číslo 01193 a 01195),
Poznámka:

U pojištěnců se provádí preventivní prohlídka:
167
a) v prvém roce života devětkrát do roka,
b) v 18 měsících věku,
c) ve třech letech a dále vždy jedenkrát za dva roky.
(výkony číslo 01022, 02022, 02032)

V oboru stomatologie se provádí preventivní prohlídka:
a) u dětí a dorostu ve věku do 18 let dvakrát ročně,
b) u těhotných žen dvakrát v průběhu těhotenství,
c) u dospělých jedenkrát ročně.






V oboru gynekologie se provádí preventivní prohlídka při ukončení povinné školní docházky a dále počínaje patnáctým rokem
věku jedenkrát ročně (výkon číslo 63051).
Obsahem preventivních prohlídek je zjištění údajů nutných pro posouzení zdravotního stavu a zdravotních rizik pojištěnce,
jakož i podrobné klinické vyšetření a zajištění potřebných laboratorních vyšetření. Obsah a časové rozmezí preventivních
prohlídek je obsaženo ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 56/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Mezi vyšetření podle § 30 zákona patří různé preventivní a profylaktické ambulantně prováděné akce při podezření na kontakt
např. s TBC, žloutenkou apod.
Závodní preventivní péče je vždy bez poplatku ve výši 30,- Kč, je-li nařízena platnými právními předpisy (viz směrnice č. 49/1967
nebo Nařízení vlády č. 352/2003 Sb. např. v případě dobrovolných hasičů apod.) a hrazena z v.z.p. V tomto případě se poplatek
nehradí i při provedení souvisejících pomocných a odborných klinických vyšetření nařízených právními předpisy a orgány
ochrany veřejného zdraví.
Pokud lékař závodní preventivní péče nebo specialista při závodní preventivní péči zjistí, že je nutné pojištěnce odeslat na další
odborné, příp. odborná vyšetření, která však již nejsou nařízená (tedy nejsou součástí závodní preventivní péče), ale vyplývají ze
zdravotního stavu pojištěnce, budou tato podléhat poplatku ve výši 30,- Kč, pokud při nich bude provedeno klinické vyšetření.
Jde-li o závodní preventivní péči nehrazenou z v.z.p. ale hrazenou pojištěncem nebo zaměstnavatelem (např. vstupní a výstupní
prohlídky), nemůže být poplatek ve výši 30,- Kč vůbec vybírán.
2. dispenzární péči poskytovanou
těhotným ženám (starším 18 let věku) ode dne zjištění těhotenství (viz § 31 odst. 1
písm. d) zákona),
Poznámka:
 Podle zákona pojištěnce zařazuje do dispenzarizace dle odborných kriterií jeho
registrující lékař, který odpovídá za účelnost a koordinaci dispenzární péče.
Pojištěnec může být dispenzarizován pro jednu diagnózu pouze u jednoho
ošetřujícího lékaře. Například těhotná žena je pro těhotenství dispenzarizována
pouze u gynekologa.
 Nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, a označení specializace dispenzarizujícího
lékaře stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 386/2007 Sb. Dispenzární
prohlídky provádějí lékaři v takovém časovém rozmezí, které vyžaduje zdravotní
stav pojištěnce, nejméně však jedenkrát ročně. Podle této vyhlášky jsou těhotné ženy
zařazeny do dispenzarizace, a proto nehradí poplatek ve výši 30,- Kč u registrujícího
nebo ošetřujícího lékaře jen pro diagnózu, pro kterou jsou dispenzarizovány. Resp.
u těhotných žen jde o návštěvu u dispenzarizujícího gynekologa jen v souvislosti
s těhotenstvím. (Zdravotnické zařízení současně vykazuje výkon číslo 09532.)
Pokud např. těhotná žena bude ošetřena na chirurgii se zlomenou nohou nebo
navštíví zubního lékaře a nebude se jednat o preventivní prohlídku a nepůjde o osobu
pobírající dávky v hmotné nouzi, bude poplatky v těchto případech pojištěnka hradit.
Těhotná žena poslaná na pracoviště lékařské genetiky poplatek na lékařské genetice
hradí, pokud jí bylo provedeno klinické vyšetření. Těhotná žena u gynekologa, dostaví-li
se se zdravotním problémem, který nelze považovat za související s těhotenstvím,
poplatek hradí. Těhotná žena rovněž hradí poplatek za pohotovostní službu (LSPP i
ÚPS), stejně jako při hospitalizaci, a to i v případě, že má zdravotní problémy
související s těhotenstvím.
168
3. hemodialýzu (myslí se tím i peritoneální dialýza),
4. laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není
zároveň provedeno klinické vyšetření (může se jednat i o stejného poskytovatele, který
laboratorní nebo diagnostické vyšetření žádá a současně též provádí),
5. vyšetření lékařem transfuzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně
(resp. krvetvorných buněk),
6. děti do dovršení 18 let věku včetně tohoto dne, v případě, že je při návštěvě
u lékaře provedeno klinické vyšetření nebo se jedná o návštěvní službu,
Poznámka:
 Dítě neplatí poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo provedeno
klinické vyšetření ještě v den, kdy dosáhlo 18 let věku. Následující den po 18. narozeninách
již tyto poplatky platí.
Příklad:
 pojištěnec narozen dne 6. 4. 1991 bude do dne 31. 3. 2009 hradit všechny poplatky.
Ode dne 1. 4. 2009 do dne 6. 4. 2009 včetně bude od placení poplatků ve výši 30,- Kč při
návštěvě u lékaře, pokud je provedeno klinické vyšetření (dále jen „návštěva
u lékaře“), osvobozen. Poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře bude opět platit
ode dne 7. 4. 2009.
 pojištěnec narozen dne 1. 1. 1991 bude po celý rok 2009 již platit všechny poplatky.
7. případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jiné
výkony podle Seznamu výkonů, například:
a) výkony, u kterých je v Seznamu výkonů v položce kategorie výkonu označení
„Q – nelze vykázat s klinickým vyšetřením“,
b) minimální kontakt lékaře s pacientem (výkon číslo 09511)** např. při
předepisování léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely na
recept nebo při opakovaných aplikacích injekcí, infuzí, při převazech ran a
v případech, kdy není naplněn obsah kontrolního vyšetření. O tom, zda je
nutné provést klinické vyšetření, rozhoduje lékař,
c) telefonickou konzultaci ošetřujícího lékaře pacientem (výkon číslo 09513)**,
d) rozhovor lékaře s rodinou (výkon číslo 09525)**,
e) výkony psychoterapie (např. výkon číslo 35520, 35610, 35620, 35630, 35650,
37117 nebo 37119) nebo intervence (např. výkon číslo 37111, 37115 nebo 37121),
f) výkony v logopedii (např. výkon číslo 72211, 72213 nebo 72215),
g) ohledání mrtvého mimo lůžkové zařízení (výkon číslo 09527),
Poznámka:
 V psychiatrii se hradí poplatek jen při klinických vyšetřeních, ne však tehdy, je-li
prováděna psychoterapie bez klinického vyšetření.
 V logopedii se hradí poplatek jen při klinických vyšetřeních, ne je-li prováděno
např. pouhé procvičování výslovnosti bez klinického vyšetření.
** U praktických lékařů výkony zahrnuty do kapitační platby a nevykazují se zvlášť.
169
 Ohledání mrtvého mimo lůžkové zařízení (výkon číslo 09527) není klinickým
vyšetřením ve smyslu § 16a odst. 1 zákona. Z uvedeného vyplývá, že pokud lékař (např.
registrující) jede na místo úmrtí pojištěnce, poplatek ve výši 30,- Kč hrazen není.
8. výdej zdravotnických prostředků předepsaných na poukaz,
Poznámka:
 Nehradí se poplatek ve výši 30,- Kč, ale ani se doplatek nezapočítává do limitu 5 000,- Kč,
resp. 2 500,- Kč.
9. výdej léčivých přípravků předepsaných na recept, avšak nehrazených z v.z.p.
(např. antikoncepce předepsaná na recept),
10. výdej léčivých přípravků předepsaných na recept s uvedením „hradí pacient“,
11. výdej léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis a
pojištěnec je hradí plně,
12. poskytování péče, která není hrazena z v.z.p. (např. při vystavení receptu na
antikoncepci, pokud současně nebylo provedeno klinické vyšetření, nebo jedná-li se
o akupunkturu, kosmetické výkony, výkony provedené na dožádání soudu, státního
zastupitelství, orgánů státní správy, České správy sociálního zabezpečení, Úřadů
práce, orgánů Policie České republiky apod.).
Poznámka:
 Poplatek 30,- Kč při výdeji na recept na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní
lékařské účely, je-li čerpána úhrada z v.z.p., se hradí i v případě, že recept byl
předepsán při poskytování péče, která poplatku nepodléhá (viz II. .1 až 7.).
 Poplatky se nehradí, pokud je pojištěnec zařazen do „studie", která není hrazena
z v.z.p., ale tím, kdo si ji objednal. Pokud jde v této souvislosti o návštěvu u lékaře,
kdy lékař provádí klinické vyšetření, které neúčtuje zdravotní pojišťovně, ale
zadavateli studie, poplatek ve výši 30,- Kč se nehradí.
III. Poplatek ve výši 100 Kč se nehradí, jedná-li se o:
ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického
zařízení ústavní péče, ve kterém k porodu došlo, nebo do dne propuštění z jiného
zdravotnického zařízení ústavní péče, do kterého bylo dítě ze zdravotních důvodů
bezprostředně po porodu převezeno.
Poznámka:
 Narodilo-li se dítě dne 28. 7. 2008 a hospitalizace byla ukončena dne 31. 7. 2008,
zákonný zástupce za dítě uhradí poplatky ve výši 180,- Kč (3x výkon číslo 09544),
protože první a poslední den se počítají jako jeden den.
 Za dítě narozené dne 28. 7. 2008 kde hospitalizace bude ukončena až v srpnu 2008,
zaplatí zákonný zástupce poplatek ve výši 240,- Kč (4x výkon číslo 09544), protože
se jedná o 4 dny – první den nelze nepočítat.
 Za dítě narozené dne 1. 8. 2008 a později se poplatek při hospitalizaci od porodu do
prvního propuštění po porodu již nehradí. Poplatek se neplatí ode dne narození až
170
do dne prvního propuštění. Z uvedeného vyplývá, že se poplatek nehradí ani
v případě, kdy v jednom zdravotnickém zařízení dojde k porodu, ale je nutný
bezprostředně po porodu ze zdravotních důvodů překlad do druhého, případně
dalšího zdravotnického zařízení.
 Bude-li nutné po propuštění ze zdravotnického zařízení dítě znovu hospitalizovat,
poplatky již zákonný zástupce při dalších hospitalizacích bude hradit.
IV. Žádné poplatky se nehradí:
1. jde-li o pojištěnce
1) umístěné
a) v dětských domovech,
b) ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
Poznámka:
 Musí se jednat o pojištěnce umístěné do vyjmenovaných zařízení na základě
rozhodnutí soudu ve smyslu zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo
ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve
školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná
se o diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav.
c) k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením,
Poznámka:
 Jedná se o pojištěnce umístěné v domovech pro osoby se zdravotním postižením
podle ust. § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších
předpisů.
d) na základě rozhodnutí soudu v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou
pomoc,
Poznámka:
 Jedná se ale pouze o pojištěnce umístěné na základě rozhodnutí soudu v zařízeních
pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle ust. § 42 zákona č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
2) nebo svěřené rozhodnutím soudu do pěstounské péče podle zákona o rodině.
2. při ochranném léčení nařízeném soudem,
Poznámka:
 Tímto ochranným léčením se rozumí ochranné léčení dle ust. § 351 zákona č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
 Osvobození od úhrady poplatků se týká pouze zdravotní péče, včetně léčivých
přípravků, poskytované v rámci výkonu ochranného léčení.
 Ochranným léčením ve smyslu osvobození od poplatků není případ, kdy je pojištěnci
při ochranném léčení nařízeném soudem poskytována zdravotní péče, která
171
nesouvisí s diagnózou, pro kterou je v ochranném léčení, např. při chřipce, zlomené
noze či ošetření zubu apod. V těchto případech pojištěnec, nebo za něj jeho zákonný
zástupce, poplatky hradí.
3. nebo při umístění pojištěnce z důvodů stanovených zvláštním zákonem bez jeho
souhlasu do ústavní péče, vysloví-li s přípustností převzetí a dalšího držení
pojištěnce v ústavní péči souhlas soud nebo při výkonu zabezpečovací detence,
Poznámka:
 Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů
uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 20/1966 Sb.“) tj.:
a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení,
b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe
nebo své okolí, anebo
c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho
souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví,
d) jde-li o nosiče (viz § 53 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve
znění pozdějších předpisů),
je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má
sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin
projevil souhlas s ústavní péčí.
 Postup zdravotnického zařízení by v těchto případech měl být následující:
a) Zdravotnické zařízení žádá soud o souhlas s umístěním pojištěnce.
b) Soud vydá (měl by dle ust. § 191b odst. 4 o.s.ř.) ve lhůtě 7 dnů Usnesení o tom, zda
k převzetí pojištěnce do ústavní péče v daném zdravotnickém zařízení (dále jen
„Usnesení“) došlo ze zákonných důvodů (viz § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.);
toto Usnesení je soudem zasíláno také dotčenému zdravotnickému zařízení, v němž
je pojištěnec/pacient umístěn.
c) Zdravotnické zařízení posuzuje zdravotní stav pojištěnce, zda trvá některý
z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. Pokud ano, pacient je
dále hospitalizován, pokud ne, může být propuštěn a není rozhodující, zda již
zdravotnické zařízení obdrželo Usnesení soudu. Lhůta 7 dnů se týká pouze soudu,
nikoli zdravotnického zařízení, pro které je důležité, zda trvá či nikoli některý
z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.
d) Je-li zdravotní stav pojištěnce takový, že může být propuštěn ze zdravotnického
zařízení a jde o případ, kdy zdravotnické zařízení dosud neobdrželo Usnesení
soudu, je pojištěnec povinen do 8 kalendářních dnů od propuštění uhradit poplatek
za každý den hospitalizace s tím, že první a poslední den se počítá jako jeden den.
Obdrží-li zdravotnické zařízení následně Usnesení soudu, kterým soud vyslovil
s umístěním pojištěnce souhlas, resp. rozhodne o tom, že umístění
pojištěnce/pacienta bez jeho souhlasu v daném zdravotnickém zařízení bylo
v souladu se zákonem, vrátí zdravotnické zařízení pojištěnci již zaplacené poplatky
za dobu této hospitalizace. Vzhledem ke lhůtě, kterou má soud, a ke lhůtě, do kdy
má povinnost po propuštění zaplatit pojištěnec, by k této variantě mělo docházet
zcela výjimečně.
e) Obdrží-li zdravotnické zařízení Usnesení soudu, kterým soud vyslovil s umístěním
pojištěnce souhlas v době, kdy je pacient stále ještě hospitalizován pro některý
z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., bude hospitalizovaný
172
pacient osvobozen od placení poplatků po dobu této hospitalizace, a to ode dne
přijetí k hospitalizaci. Pomine-li důvod uvedený v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.,
avšak bude se souhlasem pacienta dále pokračováno v hospitalizaci, bude
pojištěnec povinen ode dne následujícího po dni, kdy důvody uvedené v § 23 odst.
4 zákona č. 20/1966 Sb. pominuly, již hradit poplatek ve výši 100,- Kč za každý
den hospitalizace s tím, že první a poslední den se počítá jako jeden den. Jako
příklad lze uvést pacienta, který se probral z bezvědomí a je možné ho dále léčit
jen v případě, kdy s léčením dá souhlas (viz § 23 odst. 1 až 3 zákona č. 20/1966 Sb.).
4. při:
a) léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit,
b) nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení nebo
c) nařízených karanténních opatření k zajištění ochrany veřejného zdraví podle
zvláštního právního předpisu,
(zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů),
Poznámka k a) a b) bodu 4:
 Seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních
nemocnic nebo léčebných ústavů, a nemocí, jejichž léčení je povinné:
1. Akutní virové záněty jater,
2. Antrax,
3. Dengue,
4. Hemoragické horečky,
5. Cholera,
6. Infekce CNS mezilidsky přenosné,
7. Mor,
8. Paratyfus,
9. Syfilis v I. a II. stadiu,
10. Přenosná dětská obrna,
11. Pertuse v akutním stadiu,
12. Ricketsiózy,
13. SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou,
14. Spalničky,
15. Trachom,
16. Tuberkulóza,
17. Tyfus břišní,
18. Úplavice amébová,
19. Úplavice bacilární v akutním stadiu onemocnění,
20. Záškrt,
21. Další infekce podléhající hlášení Světové zdravotnické organizaci.
Poznámka
 V položce „1. Akutní virové hepatitidy“ nehradí poplatek za hospitalizaci pojištěnci
s akutní hepatitidou, přičemž akutní hepatitidy A, B a E jsou definovány na základě
klinického průběhu + pozitivity IgM protilátek, a u hepatitid C a D by k odlišení od
chronické hepatitidy měl být požadován
 první záchyt této nemoci u daného pojištěnce pomocí sérologických nebo
virologických metod,
173
 elevace obou aminotransferáz (AST, ALT) nad 5 μkat/l.
 Pojištěnci s čerstvě zjištěnou virovou hepatitidou C, jejichž hladina obou aminotransferáz
nedosahuje 5 μkat/l, tedy nesplňují kritéria pro akutní hepatitidu, a proto při hospitalizaci
poplatek hradí.
 V položce „6. Infekce CNS mezilidsky přenosné“ nehradí poplatek za hospitalizaci pouze
pojištěnci s invazivním meningokokovým onemocněním, a to včetně těch, u nichž
onemocnění probíhá jen jako sepse bez meningitidy.
 Do položky „12. Rickestiózy“ se zahrnuje i Q-horečka, přestože coxielly již nejsou
taxonomicky řazeny mezi ricketsie.
5. jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením
vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle
zvláštního právního předpisu (viz zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve
znění pozdějších předpisů).
Poznámka:
 Pojištěnec musí prokázat, že pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi. Dokladem je buď
rozhodnutí nebo oznámení nebo potvrzení.
 Doklad, který nesmí být starší 30 dnů, vydávají pověřené obecní úřady a obecní
úřady obcí s rozšířenou působností.
Dávky v systému pomoci v hmotné nouzi jsou:
a) příspěvek na živobytí,
b) doplatek na bydlení a
c) mimořádná okamžitá pomoc.
Poznámka:
 Pojištěnec musí zdravotnickému zařízení nebo zařízení lékárenské péče doložit, že je
od placení poplatku osvobozen. Případy, kterých se osvobození týká, jsou uvedeny
výše. Povinností zdravotnického zařízení nebo zařízení lékárenské péče je doklad
pouze zkontrolovat, nemá povinnost ho archivovat. Bude-li se jednat o případy
uvedené v IV./1.,2. a 4. , sdělí předepisující lékař zařízení lékárenské péče v případě,
kdy vystavuje recept, že je pojištěnec od placení poplatku osvobozen.
6. při posuzování zdravotní způsobilosti pojištěnce k odběru tkání a orgánů, při
odběru tkání a orgánů a při dispenzární péči o pojištěnce po odběru tkání a
orgánů podle transplantačního zákona.
Poznámka:
 Postupuje se podle zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích
tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění
pozdějších právních předpisů.
7. jde-li o pojištěnce, kterému jsou podle ust. § 48 až 50 zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, poskytovány pobytové sociální
služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory,
domovech se zvláštním režimem nebo ve zdravotnických zařízeních ústavní péče,
pokud u tohoto pojištěnce po úhradě za ubytování a stravu činí stanovený zůstatek ve
výši alespoň 15 % jeho příjmu (ust. § 71 odst. 4 a ust. § 73 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.) méně než 800,- Kč nebo
174
pokud nemá žádný příjem; tuto skutečnost prokazuje pojištěnec potvrzením ne
starším než 30 dnů, které je na jeho žádost povinen vydat poskytovatel sociálních
služeb.
Poznámka:
 Nárok mají pojištěnci, kteří splňují obě podmínky současně: musí se jednat o osoby,
kterým jsou ve vyjmenovaných zařízeních poskytovány sociální služby a jejichž
příjem je menší než 800,- Kč po úhradě za ubytování a stravu nebo žádný. Pak
neplatí žádné poplatky ve výši 30,- Kč, 100,- Kč ani 90,- Kč.

Ve všech případech uvedených pod bodem IV. 1. až 7. se vykazuje, jedná-li se
o zdravotnické zařízení, číslo výkonu 09547. (Regulační poplatek - pojištěnec od
úhrady poplatku osvobozen). Viz Seznam výkonů. Důvod osvobození se uvádí
do zdravotnické dokumentace.
V. Kdo HRADÍ poplatky:
1. pojištěnec, který je účasten v.z.p., nebo za něj jeho zákonný zástupce při
poskytování zákonem stanovené zdravotní péče v případě, kdy se jedná o zdravotní péči
hrazenou z v.z.p.,
2. též pacienti, kteří čerpají zdravotní péči na území České republiky, ačkoli jsou
pojištěnci jiného členského státu EU nebo státu, se kterým je uzavřena dvoustranná
smlouva. Při poskytování zdravotní péče je nutné jim zajistit rovnost nakládání, což
znamená, že se k těmto osobám musí poskytovatelé zdravotní péče chovat stejně
jako k jakémukoli českému pojištěnci. Nejedná se jen o turisty, ale i o občany
s bydlištěm v ČR, často děti, jejichž rodič – živitel pracuje v zahraničí,
3. cizinci, kterým je poskytována zdravotní péče hrazená na základě resortní
mezinárodní smlouvy ze státního rozpočtu (nikoli z v.z.p.).
Poznámka:
 Poplatky pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce hradí celý kalendářní rok, tedy i po
dovršení limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. Částka přesahující limit 5 000,- Kč,
resp. 2 500,- Kč, je tvořena opět jen poplatky ve výši 30,- Kč a započitatelnými
doplatky na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely (doplatky na
částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely obsahující
léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě se do limitu 5 000,- Kč, resp.
2 500,- Kč, nezapočítávají. To neplatí, jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro
zvláštní lékařské účely předepsané na recept pojištěncům starším 65 let, včetně dne,
ve kterém dovršili 65. rok věku).
 Zdravotní pojišťovna je povinna vždy po skončení čtvrtletí do 60 kalendářních dnů
vrátit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku přesahující limit. Částku,
která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhne 50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60
kalendářních dnů po uplynutí posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce.
 Vězni, žadatelé o azyl, obyvatelé zařízení sociálních služeb s výjimkou pojištěnců
uvedených v ust. § 16a odst. 2 písm. f) zákona hradí poplatky.
175
VI. Kdo NEHRADÍ poplatky:
1. pojištěnec, který je od povinnosti hradit poplatek osvobozen nebo v případech, které
jsou uvedeny v zákoně a ve kterých se poplatek nehradí,
2. osoba, která není pojištěncem podle zákona, tzn. nemá na území České republiky
trvalý pobyt, ani není zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt
na území České republiky a ani není uveden ve V./2. a 3. To znamená, že poplatky
nehradí osoba, která poskytnutou zdravotní péči hradí z vlastních prostředků, nebo
z komerčního pojištění či jiných zdrojů.
VII. Povinnosti zdravotnických zařízení a zařízení lékárenské péče
v souvislosti s poplatky:
1. sdělovat informace o poplatcích zdravotní pojišťovně v rámci vyúčtování poskytnuté
zdravotní péče za příslušný kalendářní měsíc, nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí.
Informace o vybraných poplatcích musí obsahovat:
a) číslo pojištěnce,
b) výši poplatku,
c) datum, ke kterému se poplatek váže,
d) pouze v případě, že se jedná o zařízení lékárenské péče, též název léčivého
přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výši doplatku, který se
započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč.
Poznámka:
 Sdělení informací pod písm. a) až c) je zajištěno pomocí vykázání jednoho
z příslušných „signálních“ výkonů uvedených v platném Seznamu výkonů (09543,
09544, 09545).
 Zdravotnické zařízení ani zařízení lékárenské péče nemá povinnost sledovat
u jednotlivých pacientů, kolik Kč zaplatili na poplatcích a doplatcích
započitatelných do limitu. Tuto povinnost mají zdravotní pojišťovny. Informace
uvedená pod písm. d) rozšířena pouze o výši doplatku započitatelného do limitu 5 000,- Kč,
resp. 2 500,- Kč. Ostatní údaje již zařízení lékárenské péče zdravotním pojišťovnám
sdělují.
2. vybírat poplatky a doplatky uvedené v bodě I. A, B a C je povinné. Poplatky jsou
příjmem zdravotnického zařízení nebo zařízení lékárenské péče. Zdravotnické
zařízení je povinno použít vybrané poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem
zdravotnického zařízení a jeho modernizací. Při zjištění opakovaného a soustavného
porušování této povinnosti je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému
zařízení uložit pokutu až do výše 1 000 000,- Kč. Pokutu je možno uložit i
opakovaně. Opakované udělení pokuty zdravotnickému zařízení je důvodem pro
ukončení smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče bez výpovědní lhůty podle
§ 17 odst. 3 zákona.
Poznámka:
 Uložení pokuty je možné pouze při opakovaném a soustavném nevybírání poplatků,
to znamená v případech, kdy zdravotnické zařízení úmyslně a plánovitě nevybírá
poplatky z důvodu konkurenčního boje, nebo jiných důvodů. Proto musí zdravotní
176
pojišťovna při ukládání pokuty přihlížet k úmyslům zdravotnického zařízení,
závažnosti porušení právního předpisu, míře zavinění a okolnostem, za nichž
k porušení došlo.
 Sankci nelze uplatnit v případech ojedinělého opomenutí či individuálního
rozhodnutí v daném případě poplatek nevybrat, např. z důvodu nespolupráce
pacienta nebo jiných objektivních okolností na jeho straně (v tom případě by měl být
důvod nevybrání poplatku ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo
provedeno klinické vyšetření, zapsán do zdravotnické dokumentace pojištěnce a
může být předmětem kontroly).
3. nevybírat poplatky v souvislosti s poskytováním hrazené péče, která podle tohoto
zákona regulačním poplatkům nepodléhá. Při zjištění opakovaného porušování
tohoto zákona je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení
uložit pokutu až do výše 50 000,- Kč. Opakované udělení pokuty zdravotnickému
zařízení je důvodem pro ukončení smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče
bez výpovědní lhůty podle § 17 odst. 3 zákona.
4. vystavit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci na jeho žádost doklad o zaplacení
poplatku.
Poznámka:
 Je důležité, aby lékař věnoval pozornost předepisování léčivých přípravků nebo
potravin pro zvláštní lékařské účely tak, aby se jednalo o „nejlevnější“ na trhu
dostupné varianty. V případě, kdy lékař zvolí dražší variantu, pacient doplácí vyšší
doplatek. Na žádost pacienta sice zařízení lékárenské péče může dražší variantu
nahradit levnější, ale pouze v omezeném rozsahu, vázaném na stejnou léčivou látku
a stejnou cestu podání.
 Pokud lékař předepisuje léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely
s vyšším doplatkem pro pacienta a vyznačí na receptu, že je nelze zaměnit, může
vést tato skutečnost k cílené revizi provedené zdravotními pojišťovnami s
následným promítnutím do regulačních mechanismů uplatňovaných zdravotními
pojišťovnami dle smluvních ujednání, neboť se v tomto případě celý doplatek
pacienta započítává do zákonem stanoveného limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč.
Neodůvodněný předpis dražší varianty by mohla zdravotní pojišťovna posoudit jako
jednání neúčelné a nehospodárné, které může být v rozporu se smlouvou lékaře se
zdravotní pojišťovnou.
 Informace o výších doplatků i o plně hrazených variantách lze nalézt např. na
webových stránkách Ministerstva zdravotnictví (www.mzcr.cz).
Doklad o zaplacení poplatku musí obsahovat:
1. číslo pojištěnce,
2. výši poplatku,
3. datum jeho zaplacení,
4. otisk razítka zdravotnického zařízení,
5. podpis osoby, která poplatek přijala,
6. název léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výši doplatku,
který se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, pokud se jedná o zařízení
lékárenské péče.
177
Poznámka:
 Poplatek hradí pojištěnec nebo za něj jeho zákonný zástupce v souvislosti
s poskytováním péče hrazené z v.z.p. zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči
poskytlo. Z uvedeného vyplývá, že by péče měla být poskytnuta a pak teprve při
splnění podmínek požadováno uhrazení poplatku.
 Doklad se vydává jen na žádost pojištěnce. Je-li poplatek uhrazen jiný den, než ke
kterému se vztahuje, je nutné na dokladu uvést datum vystavení dokladu i datum, ke
kterému se poplatek váže.
 Limit ve výši 2 500,- Kč pro děti do 18 let věku a seniory starší 65 let věku je limitem
ročním. Z tohoto důvodu po celý rok 2009, byť změna nastala až od 1. 4. 2009, se
u těchto pojištěnců bude sledovat snížený limit.
Tento snížený roční limit bude platit i pro děti, které v průběhu roku 2009 dosáhly
věku 18 let, stejně jako pro ty seniory, kteří v roce 2009 dovršili 65. rok věku.
Příklad:
 pojištěnec narozen dne 1. 1. 1991 bude po celý rok 2009 již platit všechny
poplatky, ale roční limit bude mít v roce 2009 jen 2 500,- Kč.
 pojištěnec narozen dne 6. 4. 1991 bude do dne 31. 3. 2009 hradit všechny
poplatky. Ode dne 1. 4. 2009 do dne 6. 4. 2009 včetně bude od placení poplatků ve výši
30,- Kč při návštěvě u lékaře, pokud je provedeno klinické vyšetření (dále jen
„návštěva u lékaře“), osvobozen. Poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře
bude opět platit ode dne 7. 4. 2009. I pro tohoto pojištěnce bude roční limit
v roce 2009 jen 2 500,- Kč.
 pojištěnec, který dne 31. 12. 2009 dosáhne 65 let věku, bude po celý rok 2009
mít limit 2 500,- Kč.
 Do limitu se započítávají jen poplatky ve výši 30,- Kč a započitatelné doplatky na
léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Jen u těchto bude
pojištěnec v případě sporu se zdravotní pojišťovnou předkládat doklady o zaplacení
poplatků a doplatků. Poplatky ve výši 100,- Kč a 90,- Kč (tj. poplatek za ústavní péči a
za pohotovostní službu) se do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, nezapočítávají.
Zařízení lékárenské péče musí na dokladu, který do 31. 12. 2007 obsahoval pouze
zaplacený doplatek, také uvést uhrazený poplatek a jeho výši a dále výši doplatku, který se
započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč.
VIII. Lhůty pro hrazení poplatků:
1. ihned v případě, že jde o uhrazení poplatku a o uhrazení doplatku za vydání částečně
hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely zařízením
lékárenské péče,
2. ihned, nebo podle dohody se zdravotnickým zařízením v souvislosti s poskytováním
zdravotní péče,
3. nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče v případě, že
hospitalizace byla kratší než 30 dní,
4. vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v případě, kdy je pojištěnec
umístěn ve zdravotnickém zařízení po dobu delší než 30 dní.
Poznámka:
 Výkony (o úhradě poplatku) číslo 09543, 09544, 09545 nebo 09547 (pacient od úhrady
poplatku osvobozen) se vykazují podle Seznamu výkonů v rámci vyúčtování
zdravotní péče za příslušný měsíc nebo čtvrtletí podle smlouvy se zdravotní
178
pojišťovnou. Jedná-li se o výkony číslo 09543, 09544, 09545, vykazují se zdravotní
pojišťovně ve chvíli, kdy k úhradě došlo s datem, ke kterému se poplatek váže. Výkon
číslo 09547 (pacient od úhrady poplatku osvobozen) vykazuje zdravotnické zařízení
v den návštěvy. Zařízení lékárenské péče vykazuje uhrazení poplatku současně
s vyúčtováním za příslušné období.
IX. Povinnosti zdravotních pojišťoven v souvislosti s poplatky:
1. evidovat poplatky a doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny
pro zvláštní lékařské účely započitatelné do limitu na osobním účtu každého
pojištěnce,
2. sledovat limit 2 500,- Kč (od 1. dubna 2009) u pojištěnců mladších 18 let, včetně
kalendářního roku, ve kterém dovršili 18. rok věku, a u pojištěnců starších 65 let,
včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 65. rok věku, a limit 5 000,- Kč
u ostatních pojištěnců,
3. na vyžádání pojištěnce poskytnout jedenkrát ročně bezplatně výpis z osobního
účtu pojištěnce včetně uhrazených poplatků a doplatků na částečně hrazené léčivé
přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely započitatelných do limitu,
4. ve lhůtě 60 dnů po skončení čtvrtletí uhradit pojištěnci, nebo jeho zákonnému
zástupci částku přesahující limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, za kalendářní rok pro
poplatky ve výši 30,- Kč a doplatky za předepsané léčivé přípravky nebo potraviny
pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené z v.z.p. a započitatelné do limitu,
5. v kalendářních čtvrtletích následujících po kalendářním čtvrtletí, ve kterém byl
limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, již překročen, je zdravotní pojišťovna povinna
uhradit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku ve výši součtu poplatků a
doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské
účely započitatelných do limitu za příslušné kalendářní čtvrtletí, oznámených
zdravotnickými zařízeními zdravotní pojišťovně, a to do 60 kalendářních dnů po uplynutí
každého takového kalendářního čtvrtletí. Částku, která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhne
50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního
kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce,
6. do 60 dnů po skončení 1. čtvrtletí 2009 bude zdravotní pojišťovna vracet nad
limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, poplatky ve výši 30 Kč a započitatelné doplatky
na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely uhrazené v období od
1. 1. 2009 do 31. 3. 2009.
7. při změně zdravotní pojišťovny v průběhu kalendářního roku je zdravotní
pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna oznámit nové zdravotní pojišťovně
pojištěnce skutečnosti rozhodné pro výpočet částky podle § 16b odst. 2 zákona.
Částku uhradí pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci, zdravotní pojišťovna, u které
je pojištěnec pojištěn k poslednímu dni kalendářního roku, ve kterém byl limit
překročen. Nová zdravotní pojišťovna oznámí zdravotním pojišťovnám, u kterých byl
pojištěnec v kalendářním roce pojištěn, celkovou částku, o kterou byl limit tohoto
pojištěnce překročen, jakož i poměrnou částku vypočtenou podle doby pojištění
179
připadající na pojišťovnu, které je částka oznamována. Zdravotní pojišťovny jsou
povinny částku na ně připadající uhradit zdravotní pojišťovně, která částku
rozúčtovala, do 30 dnů ode dne doručení oznámení o výši této částky.
Poznámka:
 Zdravotní pojišťovna sdělí zdravotnickému zařízení po dohodě v požadovaných
intervalech (například do jednoho měsíce po skončení pololetí), kolik výkonů číslo
09543 za dané období zdravotní pojišťovně vykázalo. Charakterem by se mělo
jednat o souhrnný daňový doklad.
X. Práva pojištěnce v souvislosti s poplatky:
1. na vystavení dokladu o zaplacení poplatku - zdravotnické zařízení je povinno tento
doklad pojištěnci na jeho žádost vydat,
2. na vystavení dokladu o zaplacení poplatku a o zaplacení doplatku za vydání částečně
hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely zařízením
lékárenské péče - toto zařízení je povinno tento doklad pojištěnci na jeho žádost
vydat,
3. na započtení poplatků uvedených v bodě I. A 1. až 4. do limitu 5 000,- Kč, resp.
2 500,- Kč,
4. na započtení doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro
zvláštní lékařské účely do limitu s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání
pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro
zvláštní lékařské účely, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je
nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání. To neplatí
v případě, že předepisující lékař na receptu vyznačil, že předepsaný léčivý přípravek
nelze nahradit, v tom případě se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč,
doplatek v plné výši.
5. na uhrazení částky přesahující limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, za kalendářní rok pro
poplatky a doplatky za předepsané léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské
účely částečně hrazené z v.z.p. ve lhůtě 60 kalendářních dnů po uplynutí kalendářního
čtvrtletí, ve kterém byl limit překročen,
6. v kalendářních čtvrtletích následujících po kalendářním čtvrtletí, ve kterém byl limit
5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, již překročen, je zdravotní pojišťovna povinna uhradit
pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku ve výši součtu poplatků a doplatků
na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely
započitatelných do limitu za příslušné kalendářní čtvrtletí, oznámených
zdravotnickými zařízeními zdravotní pojišťovně, a to do 60 kalendářních dnů po
uplynutí každého takového kalendářního čtvrtletí. Částku, která v kalendářním čtvrtletí
nepřesáhne 50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí
posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce.
Poznámka:
180
 V případě, že reálně zaplacený doplatek na částečně hrazený léčivý přípravek nebo
potravinu pro zvláštní lékařské účely je nižší než započitatelný doplatek (tedy
doplatek vypočtený podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní
lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání, jehož doplatek na
množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení
nebo ukončení dodávání), započítává se do limitu reálně zaplacený doplatek.
V případě, že existuje u léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské
účely plně hrazená alternativa, je započitatelný doplatek nula. Ovšem ne každá
léčivá látka má plně hrazenou alternativu.
7. do 60 dnů po skončení 1. čtvrtletí 2009 bude zdravotní pojišťovna vracet nad limit
5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, poplatky ve výši 30 Kč a započitatelné doplatky na léčivé
přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely uhrazené v období od 1. 1. 2009 do
31.3.2009.
XI. Položky nezapočitatelné a započitatelné do limitu 5 000,- Kč, resp.
2 500,- Kč, s tím, že částky nad limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, jsou
zdravotní pojišťovnou vždy po skončení čtvrtletí do 60 dnů vráceny
A: položky nezapočitatelné:
1. poplatek ve výši 90,- Kč za pohotovostní službu poskytovanou zdravotnickým
zařízením poskytujícím
a) LSPP včetně LSPP poskytované zubními lékaři,
b) ústavní pohotovostní službu v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin)
a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin (poplatek se hradí jen
v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče),
2. poplatek ve výši 100,- Kč za každý den, ve kterém byla poskytována
a) ústavní péče nebo
b) komplexní lázeňská péče nebo
c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách nebo v ozdravovnách,
přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den,
ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den.
Stejné pravidlo platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento pobyt hrazen z v.z.p.,
3. doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské
účely obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě; to neplatí,
jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsané na
recept pojištěncům starším 65 let, včetně dne, ve kterém dovršili 65. rok věku,
Poznámka:
 Seznam léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě stanovilo Ministerstvo
zdravotnictví ve vyhlášce č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek
určených k podpůrné a doplňkové léčbě (viz www.mzcr.cz, sekce Pro odbornou veřejnost,
oddíl Léčiva).
181
4. doplatky na zdravotnické prostředky vydané na poukazy,
5. doplatky za částečně hrazené léčivé přípravky účtované jako ZULP a hrazené
z v.z.p. při poskytování ambulantní péče.
B: položky započitatelné:
I.
u dětí do 18 let věku
Do limitu 2 500,- Kč se od 1. 4. 2009 započítávají:
a) poplatky za návštěvu u klinického psychologa ve výši 30,- Kč,
b) poplatky za návštěvu u klinického logopeda ve výši 30,- Kč,
c) poplatky za recept ve výši 30,- Kč, pokud jsou léčivé přípravky nebo potraviny
pro zvláštní lékařské účely plně nebo částečně hrazeny z v.z.p.,
d) doplatky na léčivé přípravky nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely pouze ve
výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní
lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání, jehož
doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo
zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání.
II.
u seniorů nad 65 let věku
a) poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo provedeno klinické
vyšetření u praktického lékaře, ženského lékaře, zubního lékaře, lékaře
poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči,
b) poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem,
c) poplatky za návštěvu u klinického psychologa ve výši 30,- Kč,
d) poplatky za návštěvu u klinického logopeda ve výši 30,- Kč,
e) poplatky za recept ve výši 30,- Kč, pokud jsou léčivé přípravky nebo potraviny
pro zvláštní lékařské účely plně nebo částečně hrazeny z v.z.p.,
f) doplatky na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely
s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené
podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely,
jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého
nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání,
g) doplatky na léčivé přípravky částečně hrazené z v.z.p. obsahující léčivé látky
určené k podpůrné a doplňkové léčbě předepsané na recept.
III. u ostatních kategorií pojištěnců starších než 18 let a mladších než 65 let věku
1. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření
a) u praktického lékaře,
b) u praktického lékaře pro děti a dorost (po dovršení 18 let do 19 let věku),
c) u ženského lékaře,
182
d) u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně
ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (v pracovních dnech od 7:00 do
17:00 hodin s tím, že ordinační doba může být i delší než do 17:00 hodin,
o čemž rozhoduje provozovatel zdravotnického zařízení. Zda se jedná
o ordinační dobu ambulance, nebo od 17:00 hodin již o ÚPS, musí být zřejmé
z označení ambulance),
e) u klinického psychologa,
f) u klinického logopeda,
2. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření
u zubního lékaře,
3. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a
praktickým lékařem pro děti a dorost,
4. poplatek ve výši 30,- Kč za vydání každého, z v.z.p. plně nebo částečně
hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely,
předepsaného na receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení,
5. doplatky na léčivé přípravky částečně hrazené z v.z.p. Do limitu se započítávají
doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské
účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené
podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely,
jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého
nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání. To neplatí v případě, že
předepisující lékař na receptu vyznačil, že předepsaný léčivý přípravek nelze
nahradit, pak se do limitu 5 000,- Kč započítává doplatek v plné výši.
Poznámka:
 V případě, že má léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely nižší
doplatek než je doplatek pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek
nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné
cesty podání, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u
kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání, započítává se do limitu
uhrazený doplatek. V případě, že existuje u léčivého přípravku nebo potraviny pro
zvláštní lékařské účely plně hrazená alternativa, je započitatelný doplatek nula.
Ovšem ne každá léčivá látka má plně hrazenou alternativu.
183
Příloha č. 2
184
185
186
187
Seznam použitých zkratek
APOD – a podobně
AIDS – z
anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo také Acquired
Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity
ATD – a tak dále
BMI – Body mass index – index tělesné hmotnosti
CNS – centrální nervová soustava
ČR – Česká republika
FAS – fetální alkoholový syndrom
FN Brno – fakultní nemocnice v Brně
HIV – z anglického Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti
MŠ – mateřská školka
NAPŘ. – například
PNC – penicilin
SITS – syndrom náhlého úmrtí kojence ve spánku
TBC – tuberkulóza
TZN – to znamená
TZV – takzvaně
USA – Spojené státy americké
v. z. p. – veřejné zdravotní pojišťění
WC čistič – anglicky water closet, tj. „vodní záchod“
WHO – Světová zdravotnická organizace – World Health Organisation
188
Seznam použité literatury
BYDŽOVSKÝ, JAN. 1. pomoc. Praha: Grada Publishing, 2001. 74 s. ISBN 80- 247-0099-9
COOPEROVÁ, CAROL. Perfektní kniha o matce a dítěti. Bratislava: Perfekt, 2004. 284 s.
ISBN 808046-276-3
DOLANSKÝ, HYNEK. Ekonomika zdravotnických a sociálních služeb. Opava: Slezská
univerzita v Opavě, 2008. 132 s. ISBN 978-80-7248-482-9
FENWICKOVÁ, ELIZABETH. Velká kniha o matce a dítěti. Bratislava: Perfekt, 1994. 253
s. ISBN 80-85261-57-X
GOLDMAN, RADOSLAV. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 1999. 99 s. ISBN 80-244-0028-6
GREGORA, MARTIN. Kniha o matce a dítěti. Praha: Grada Publishing, 2005. 244 s. ISBN
80-247-0854- X
HAŠKOVCOVÁ, HELENA. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 243
s. 244 ISBN 978-80-7262-471-3
JANDA, FRANTIŠEK a kol. Zdravověda pro učební obor Kadeřník. Praha: Informatorium,
spol. s.r.o., 2004. 191 s. ISBN 80-7333-026-1
JAROŠOVÁ, DARJA. Úvod do komunitního ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2007.
100 s. ISBN 978-8-247-215-7
KUTNOHORSKÁ, JANA. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2007. 164 s.
ISBN 978-80-247-2069-9
MATOUŠEK, OLDŘICH a kol. Sociální služby. Praha: Portál, s.r.o., 2007. 184 s. ISBN 97880- 7367 – 310-9
SEDLÁŘOVÁ, PETRA a kol. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada
Publishing, 2007. 248 s. ISBN 978-80-247-1613-8
ŠIMŮNKOVÁ, MARTA. Náš malý pacient. Brno: nakladatelství TeMi CZ, 2010. 240 s.
ISBN 978-8-87156-52-0
ŠAMÁNKOVÁ, MARIE a kol. Základy ošetřovatelství. Praha: nakladatel Karolinum, 2006.
353 s ISBN 80-246-1091-4
VÁGNEROVÁ, MARIE. Psychopatologie pro pomáhající profese, rozšířené přepracované
vydání. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80 -7178-802-3
VELEMÍNSKÝ, MILOŠ a kol. Vybrané kapitoly z pediatrie. České Budějovice: Jihočeská
univerzita v Českých Budějovicích, 2009. 178 s. ISBN 978-80-7394-182-6
189
Internetové zdroje:
1. Obrázek
dítěte
v 8.
týdnu
těhotenství.
[online].
Dostupné
<http://www.knowledgeweb.info/interrupce/interrupce_html_m437102e1.jpg/>
z
[cit.
2012-01-28].
2. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 6. – 10 . týdnu těhotenství. [online]. Dostupné z <http:/
/www.maminkam.cz/fotografie-z-3d-ultrazvuku-v-6-10-tydnu-tehotenstvi#/>[cit.
2012-02-2].
3. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 11. – 15. týdnu těhotenství. [online]. Dostupné z
<http:// www.maminkam.cz/fotografie-z-3d-ultrazvuku-v-11-15-tydnu-tehotenstvi#>[
cit. 2012-02-2].
4. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 16. – 20. týdnu těhotenství, v 21. – 25. týdnu
těhotenství, v 26. – 30. týdnu těhotenství, v 31. – 40. týdnu těhotenství [online].
Dostupné z <http:// www.maminkam.cz/fotografie-z-3d-ultrazvuku-v-16-40-tydnu,
tehotenstvi#>[ cit. 2012-02-2].
5. Obrázek
fáze
porodu.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.isifa.com/data/dispatches/ed/777/39242.jpg>[ cit. 2012-02-3].
6. Obrázek
kojení.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.google.cz/imgres?q=obrázek+správného+kojení&hl=cs&sa=X&biw=1452&bih
=703&tbm=isch&prmd=imvns&tbnid=16otEUTjGxKkSM:&imgrefurl. >[ cit. 201202-3].
7. Obrázek
kojeni.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.krasny-
zivot.cz/img/full/4/14238.jpg>[ cit. 2012-02-3].
8. Obrázek
ručního
odstříkání
mléka.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Upload/perfect_velka_kniha_o_matce_a_diteti/w633360801189582
787.jpg>[ cit. 2012-02-3].
9. Obrázek odstříkání mléka – elektrická pumpička. [online]. Dostupné z <http://
imageshack.us/photo/my-images/34/12204277.jpg/>[ cit. 2012-02-3].
10. Obrázek kontaktní kojící klobouček. [online]. Dostupné z <http:// www.zdravotnickepotreby.net/velke/18241-090330135612-kontaktn.jpg/>[ cit. 2012-02-3].
11. Obrázek
zdvihání
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky_-_kniha/w634078985846490901.jpg
>[cit. 2012-02-3].
190
12. Obrázek
zdvihání
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky_-_kniha/w634078976389641226.jpg/>[
cit. 2012-02-3].
13. Obrázky zdvihání dítěte, pokládání dítěte a chování dítěte. [online]. Dostupné z
<http:// www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=500&i=787,788, 789, 790, 791, 792,
793, 794/>[ cit. 2012-02-3].
14. Obrázek
odříhnutí
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky__kniha/w634078956580177825.jpg>[cit
. 2012-02-3].
15. Obrázek
odříhnutí
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
/www.stylove-
miminko.cz/pic/e-shop/decka-k-odrihnuti-bright-sada-2ks-d.jpg>[cit. 2012-02-3].
16. Obrázky
oblékání
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
ww.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=974, 975, 976, 977, 978, 979, 980>[cit.
2012-02-3].
17. Obrázky
oblékání
kombinézy.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=1495, 1496, 1497, 985, 986, 987>[cit.
2012-02-3].
18. Obrázky
svlékání
miminka.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=991, 992, 993, 994, 989>[cit. 2012-023].
19. Obrázky
přebalování
děvčátka.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=458&i=140, 1051, 1053, 1054, 1055, 1056>[cit.
2012-02-3].
20. Obrázky
přebalování
chlapečka.
[online].
Dostupné
z
<http://
/www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=456&i=1057, 1058, 1059, 1060, 1061>[cit.
2012-02-6].
21. Obrázek
krmení
z láhve.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.hami.nutricia.cz/obr/str/obr-rubr/krmeni-z-lahve.jpg>[cit. 2012-02-6].
22. Obrázek
mytí
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http:
www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=513&i=997, 999, 1003, 1004, 1005, 1006, >[cit.
2012-02-6].
23. Obrázek
koupání
dítěte.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=462&i=1007, 1008, 1009, 1010, 1011, 1500,
1501, 1502, 1015, 1016>[cit. 2012-02-6].
191
24. Maminkám.
cz.
Nachlazení
u
dětí.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.maminkam.cz/nachlazeni-u-deti>[cit. 2012-02-7].
25. Bioptron. Obrázek planých neštovic. [online]. Dostupné z <http:// www.svetelnaterapie.eu/cs/oparove-kozni-infekce>[cit. 2012-02-7].
26. Obrázek
kandidózy.
Dostupné
[online].
z
<http://
nd04.jxs.cz/041/647/3cacc2fb52_70329634_o2.jpg>[cit. 2012-02-7].
27. Obrázek příušnic. [online]. Dostupné z <http:// /www.vylecit.cz/assets/clanky/201110/clanek01225/upload/photo/large_priusnice1.jpg>[cit. 2012-02-7].
28. Tetanus.cz. Tetanus - dětské onemocnění. [online]. Dostupné z <http:// tetanus.cz/
>[cit. 2012-02-7].
29. Vitalion. Záškrt. [online]. Dostupné z <http:// nemoci.vitalion.cz/zaskrt/>[cit. 201202-7]. >[cit. 2012-02-8].
30. Malý pacient. Rádce pacienta. Dětské očkování. Dětský očkovací kalendář.[online].
Dostupné z <http:// www.malypacient.cz/ockovani-d eti.html>[cit. 2012-02-8].
31. U lékaře. cz. Poranění kloubu. [online]. Dostupné z< http://www.ulekare.cz/prvnipomoc/poraneni-kloubu-13/> [cit. 2012-02-10].
32. Krevní výron, podlitina. [online]. Dostupné z< http:// http://cs.wikipedia.org/wiki/
/Podlitina http://cs.wikipedia.org/wiki/Hematom/> [cit. 2012-02-10].
33. Obrázek
stabilizované
polohy.
[online].
Dostupné
z
<http://
i.iinfo.cz/images/319/prvni-pomoc-3.jpg/> [cit. 2012-02-10].
34. Obrázek
nepřímé
srdeční
masáže
u
dětí.
[online].
Dostupné
z
<http://
www.zzsvysocina.cz/images/1pomoc/neprima_masaz_srdce_u_deti.gif/> [cit. 201202-10].
35. Máma a já. Obrázek nepřímé srdeční masáže u dětí. [online]. Dostupné z <http://
www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1512/prvni_pomoc,_1._cast.html/> [cit. 201202-10].
36. Obrázek krvácení. [online]. Dostupné z <http://sporty.gjwprostejov.cz/articleimages/zaklady-prvni-pomoci-001.jpg/> [cit. 2012-02-10].
37. Seznam
zdravotních
pojišťoven.
[online].
Dostupné
z
<http://
/www.finance.cz/pojisteni/seznamy/zdravotni-pojistovny//> [cit. 2012-02-12].
38. Výchova ke zdraví. Proč vychovávat ke zdraví. [online]. Dostupné z <http://
www.vychovakezdravi.cz/clanky/proc-vychovavat-ke-zdravi.html//> [cit. 2012-0214].
192
39. Výchova ke zdraví. Podpora zdraví v ČR. [online]. Dostupné z <http://
www.vychovakezdravi.cz/clanky/podpora-zdravi-v-cr.html//> [cit. 2012-02-14].
40. Národní centrum domácí péče České republiky. Hospicová péče. [online]. Dostupné z
<http:// www.domaci-pece.info/hospicova-pece1//> [cit. 2012-02-17].
193

pečovatelství - Střední odborné učiliště a Střední odborná škola

Transkript

Podobné dokumenty