Evropska´ unie a euroregiony

Transkript

Evropska´ unie a euroregiony
Masarykova univerzita
Ekonomicko-správnı́ fakulta
Evropská unie a euroregiony
distančnı́ studijnı́ opora
Jaroslav Maryáš
Lucie Oháňková
Brno 2006
Tento projekt byl realizován za finančnı́ podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES – Grundtvig.
Za obsah produktu odpovı́dá výlučně autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská
komise neodpovı́dá za použitı́ informacı́, jež jsou obsahem produktu.
This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES – Grundtvig.
Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European
Union and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product
Recenzoval: doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.
Evropská unie a euroregiony
Vydala Masarykova univerzita
Ekonomicko-správnı́ fakulta
Vydánı́ prvnı́
Brno, 2006
c Jaroslav Maryáš, Lucie Oháňková, 2006
ISBN 80-210-4204-4
Identifikace modulu
Znak
KREUAE
Název
Evropská unie a euroregiony
Určenı́
Studijnı́ program Hospodářská politika a správa, studijnı́ směr Regionálnı́
rozvoj a cestovnı́ ruch, 5. semestr bakalářského kombinovaného studia a
celoživotnı́ho vzdělávánı́.
Autor/garant
RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc., Ing. Lucie Oháňková
Cı́l
Vymezenı́ cı́le
Předmět vám poskytne základnı́ informace o Evropské unii. Dozvı́te se o jejı́m historickém vývoji, o založenı́ jednotlivých sektorově nebo nesektorově orientovaných
Společenstvı́ch. Budete seznámeni s institucemi podı́lejı́cı́mi se na hladkém chodu
celého tohoto kolosu. Samozřejmě také budou zmı́něné aktivity, na kterých Evropská unie stojı́ a to předevšı́m aktivity v rámci vnitřnı́ho společného trhu, který byl a je
prioritou Společenstvı́. Zmı́nı́me se také o aktivitách v rámci tzv. II. a III. pilı́ře Maastrichtského chrámu, který byl vytvořen Smlouvou o Evropské unii. Rozebereme
politiky, na jejichž koordinaci se jednotlivé orgány Společenstvı́ podı́lejı́. Dozvı́te se
o aktivitách předcházejı́cı́ch vstupu České republiky do EU a následně o dokumentech, které jsou nezbytné proto, aby naše republika mohla čerpat finančnı́ prostředky
ze strukturálnı́ch fondů. Předmět vám poskytne základnı́ poznatky z problematiky
ES a bude vhodným výchozı́m bodem pro dalšı́ studium oboru regionálnı́ rozvoj a
správa převážně v předmětu strukturálnı́ politika a dalšı́ch předmětech věnovaných
problematice ES.
Dovednosti a znalosti zı́skané po studiu textů
Po nastudovánı́ tohoto textu budete
rozumět historickému pozadı́ vývoje Evropské unie
znát Společenstvı́ a jejich roli v utvářenı́ evropské integrace
vědět o aktivitách jednotlivých orgánů v rámci společného trhu
schopni definovat II. a III. pilı́ř Maastrichtského chrámu
vědět o důležitých aktivitách v rámci přı́stupových jednánı́ mezi ČR a EU
vědět o možnostech čerpánı́ finančnı́ch prostředků na základě operačnı́ch
programů
Časový plán
Časová náročnost
prezenčnı́ část
samostudium
POTy
12 hodin
36 hodin
5 hodin
Celkový studijnı́ čas
53 hodin
Harmonogram
Březen:
1. týden
2. týden
3. týden
4. týden
prezenčnı́ část – výuka 4 hodiny
samostudium – kapitoly 1 a 2
samostudium – kapitoly 3 a 4
prezenčnı́ část – výuka 4 hodiny
Duben:
1. týden
2. týden
3. týden
4. týden
samostudium – kapitoly 5 a 6
samostudium – kapitoly 7 a 8
prezenčnı́ část – výuka 4 hodiny
samostudium – kapitola 9
Květen:
1. týden
2. týden
3. týden
samostudium – kapitola 10
samostudium – kapitola 11
prezenčnı́ část – výuka 4 hodiny
Způsob studia
Studijnı́ pomůcky
Povinná literatura
FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie. Centrum pro studium demokracie
a kultury, 2003
Doporučené internetové zdroje
www.euroskop.cz
www.europa.eu.int
www.evropska-unie.cz
www.strukturalni-fondy.cz
Vybavenı́
PC
internet
software – MS Word, MS Excel
Návod práce se studijnı́m textem
Studijnı́ text je rozčleněn do 11 kapitol, které na sebe vzájemně logicky navazujı́,
proto je vhodné, abyste při studiu postupovali systematicky. V rámci studia doporučujeme, abyste měli průběžně přı́stup na internet a zjišt’ovali aktuálnı́ stav v té které
zkoumané problematice, protože tento studijnı́ text může rychle zastarat – co se týče
aktuálnı́ho vývoje, např. v rámci revizı́ zakládajı́cı́ch smluv nebo aktuálně v rámci
ratifikace Evropské ústavy.
Text je rozdělen na dvě části, kdy v prvnı́ se dozvı́te o vývoji Evropských společenstvı́ a vybraných politik, v poslednı́ si uvědomı́te vztahy mezi ES a ČR a možnosti
čerpánı́ části finančnı́ch prostředků určených členským státům EU na základě předem schváleného rozpočtu.
Obsah
Obsah
Stručný obsah
Kapitola 1
Historický vývoj evropské integrace
Vývoj integračnı́ snah byl patrný hlavně po II. světové válce. Od té doby došlo k významnému posunu
v integraci. Vznikla zakládajı́cı́ Společenstvı́, která se sloučila do jednoho – Evropské unie
Kapitola 2
Tři základnı́ pilı́ře EU
Na základě Maastrichtské smlouvy (Smlouvy o Evropské unii) byl vytvořen tzn. Maastrichtský chrám,
který je tvořen třemi základnı́mi pilı́ři.
Kapitola 3
Instituce Společenstvı́
Aby byly naplňovány cı́le Společenstvı́, je třeba stanovit instituce, které je budou plnit, popřı́padě budou
dohlı́žet nad jejich plněnı́m. Nejdůležitějšı́ je tzv. Trojúhelnı́k tvořenı́ Radou ministrů, Evropskou komisı́
a Evropským parlamentem.
Kapitola 4
Evropská měnová integrace
Společná měna jakožto završenı́ měnové integrace byla zavedena k 1. 1. 2002 ve 12 zemı́ch eurozóny.
Samozřejmě tomuto kroku předcházela dlouhá vyjednávánı́.
Kapitola 5
Rozpočet EU
Aby bylo možno naplňovat aktivity Společenstvı́, bylo třeba vytvořit dostatečný finančnı́ rozpočet a
stanovit orgány, zodpovědné za hospodařenı́ se svěřenými prostředky Společenstvı́.
Kapitola 6
Společná zemědělská politika
Jakožto nejdůležitějšı́ politika po II. světové válce se dostala do popředı́ zájmu již v rámci Evropského
hospodářského společenstvı́. Posléze bylo Společenstvı́ donuceno k jejı́ revizi, protože málem vedla
k finančnı́mu zhroucenı́ EHS.
Kapitola 7
Společná dopravnı́ politika
Byla také jednou z prvnı́ch politik, které byly nastı́něny v rámci Smlouvy o EHS, i když dlouhou dobu
se v sektoru dopravy nic nedělo. Prioritnı́m projektem jsou transevropské sı́tě – TEN.
Kapitola 8
Společná obchodnı́ politika EU
Společný celnı́ sazebnı́k, který představuje společnou obchodnı́ politiku, je závazný pro všechny členské
země. Kromě cel jsou v rámci politiky použı́vány také kvóty nebo antidumpingová opatřenı́.
Kapitola 9
Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Jedna z politik, k jejichž rozvoji došlo až s jižnı́m rozšı́řenı́m Společenstvı́ o zaostalejšı́ státy (Řecko,
Portugalsko, Španělsko). Důležitým nástrojem jsou strukturálnı́ fondy, které financujı́ převážnou část
aktivit v rámci této politiky.
Kapitola 10
Vnějšı́ vztahy EU
Vnějšı́ vztahy s jednotlivými regiony světa jsou upraveny na základě různých dokumentů. Důležitou roli
zde hraje humanitárnı́ pomoc zaostalým státům Afriky a Asie.
Kapitola 11
ČR a EU
Na základě podepsané Smlouvy o přistoupenı́ ČR a dalšı́ch zemı́ k EU došlo ke vstupu našı́ republiky
do EU ke dni 1. května 2004 a tı́m se otevřela možnost čerpat finančnı́ prostředky ze strukturálnı́ch
fondů. Tuto možnost měly kandidátské země i před jejich vstupem a to na základě využı́vánı́ předvstupnı́
pomoci.
Obsah
Úplný obsah
Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1. Historický vývoj evropské integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.1. 1946–1950
18
1.2. 1950–1960
19
1.3. 1960–1970
20
1.4. 1970–1980
21
1.5. 1980–1990
22
1.6. 1990–2000
23
1.7. 2000–2005
25
2. Tři základnı́ pilı́ře EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.1. Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli
30
2.2. Evropské hospodářské společenstvı́
31
2.3. Evropské společenstvı́ pro atomovou energii
33
2.4. Evropská ústava
34
2.5. Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politika
36
2.6. Vnitro a justice
39
3. Instituce Společenstvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.1. Evropská rada
44
3.2. Rada Evropské unie
45
3.3. Evropský parlament
47
3.4. Evropská komise
50
3.5. Soud Evropských společenstvı́
51
3.6. Evropský účetnı́ dvůr
52
3.7. Evropská investičnı́ banka
53
3.8. Evropská centrálnı́ banka (ECB)
53
3.9. Poradnı́ orgány
56
Hospodářský a sociálnı́ výbor
56
Výbor regionů
57
3.10. Evropský konvent
57
3.11. Agentury
58
4. Evropská měnová integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
4.1. Historické milnı́ky před Evropským měnovým systémem
66
4.2. Evropský měnový systém
67
4.3. Hospodářská a měnová unie
71
5. Rozpočet EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
5.1. Rozpočtové zásady
82
5.2. Proces schvalovánı́
84
5.3. Vývoj vlastnı́ch zdrojů
87
5.4. Historie účetnı́ch jednotek rozpočtu EU
91
5.5. Finančnı́ perspektiva 2000–2006
91
5.6. Finančnı́ perspektiva 2007–2013
93
6. Společná zemědělská politika .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97
6.1. Reforma SZP
99
6.2. Cı́le SZP
103
6.3. Hlavnı́ zásady
104
6.4. Nástroje
104
Formy regulace trhu
6.5. Financovánı́ SZP
107
109
7. Společná dopravnı́ politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
7.1. Historický vývoj
112
Řı́mská smlouva o společné dopravnı́ politice
112
Obdobı́ 1958–1986
113
7.2. Rozvoj dopravnı́ politiky spojený s přechodem ke vnitřnı́mu trhu (1986–1993)
113
Současné priority společné dopravnı́ politiky EU
114
7.3. Perspektivy evropské dopravy do roku 2010
114
7.4. Transevropské sı́tě
116
7.5. Vývoj jednotlivých dopravnı́ch sektorů EU – od Řı́mské smlouvy do současnosti
120
8. Společná obchodnı́ politika EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
8.1. Důvody společné obchodnı́ politiky
126
8.2. Hlavnı́ zásady společné obchodnı́ politiky
127
8.3. Nástroje společné obchodnı́ politiky
129
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
9.1. Vývoj regionálnı́ a strukturálnı́ politiky
132
9.2. Hlavnı́ principy strukturálnı́ a regionálnı́ politiky v EU
139
Obsah
9.3. Legislativnı́ a institucionálnı́ zabezpečenı́
141
9.4. Strukturálnı́ fondy a dalšı́ fondy a instituce financujı́cı́ strukturálnı́ a regionálnı́ politiku
141
Strukturálnı́ fondy do roku 2006
141
Dalšı́ fondy a instituce využı́vané pro financovánı́ rozvoje regionů
142
9.5. Regionálnı́ členěnı́ EU
144
10. Vnějšı́ vztahy EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
10.1. Dimenze vnějšı́ch ekonomických vztahů
148
10.2. Vymezenı́ vnějšı́ch vztahů
149
10.3. Formy vnějšı́ch ekonomických vztahů – vnějšı́ obchod EU
152
Nástroje vnějšı́ho obchodu
153
EU a Světová obchodnı́ organizace – WTO
153
Vnějšı́ obchod – kvantitativnı́ aspekt
154
10.4. Vnějšı́ obchod EU – regionálnı́ aspekt
156
10.5. Evropská unie versus vyspělé světové ekonomiky
160
EU – EFTA
160
Transatlantické vztahy EU
160
USA
161
Vztahy EU s Kanadou
162
10.6. EU–Japonsko
Austrálie a Nový Zéland
10.7. Kooperace EU s rozvojovými zeměmi
163
165
166
Afrika, Karibik a Tichomořı́
166
Středomořı́
167
Latinská Amerika
170
Asie
172
Východnı́ Evropa a střednı́ Asie
174
10.8. Jihovýchodnı́ Evropa/západnı́ Balkán
175
10.9. Přı́lohy
176
11. ČR a EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
11.1. CEFTA (Central European Free Trade Agreement)
Vývoj CEFTA
11.2. Přı́prava ČR na vstup do Evropské unie
182
182
183
Evropská dohoda (Europe agreement)
183
Přı́stupové partnerstvı́ (Accession partnership)
184
Smlouva o přistoupenı́ České republiky a dalšı́ch zemı́ k Evropské unii
187
Předvstupnı́ pomoc (Pre-accession aid)
187
PHARE
188
ISPA
194
SAPARD
194
11.3. Přı́prava ČR na využı́vánı́ Strukturálnı́ch fondů
196
Národnı́ rozvojový plán
196
Rámec podpory Společenstvı́
199
Sektorové operačnı́ programy
201
Operačnı́ program Infrastruktura
201
Operačnı́ program Rozvoj lidských zdrojů
202
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́
203
Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́
205
Regionálnı́ operačnı́ programy
207
Společný regionálnı́ operačnı́ program
209
11.4. Přı́loha
212
Shrnutı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217
Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
Glosář .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223
Rejstřı́k . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235
Obsah
Úvod
Úvod
Po II. světové válce bylo třeba vyřešit problémy jı́ způsobené. V prvnı́ polovině 50. let došlo k oživenı́
myšlenek spojených s Panevropským hnutı́m a ke konci 50. let bylo založeno prvnı́ společenstvı́ na
bázi uhlı́ a oceli – Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli (ESUO). Pozitivnı́ vývoj v tomto sektoru vedl
k rozšiřovánı́ snah o integraci, které vyvrcholily založenı́m Evropského hospodářského společenstvı́
(EHS) a Evropského společenstvı́ pro atomovou energii (EURATOM). Tzn. založenı́ dvou rozdı́lně
orientovaných uskupenı́. Sektorově orientovaný EURATOM měl mı́t po vzoru ESUO významnějšı́
postavenı́, EHS ho mělo pouze doplňovat. Skutečnost však dopadla jinak a do popředı́ zájmu se postupně
dostalo EHS. Sloučenı́m těchto třı́ společenstvı́ v 60. letech došlo k vzniku Evropských společenstvı́
(dále „ES“). V jejich rámci pak byly řešeny i jednotlivé politiky (primárně zemědělská) se snahou
o vytvořenı́ společného trhu jakožto jednoho ze stupňů integrace. Po úspěšı́ch spojených právě s tı́mto
cı́lem byla pozornost zaměřena i na měnovou unii s cı́lem vytvořenı́ nejvyššı́ho stupně integrace ⇒
hospodářské unie. Česká republika po roce 1989 projevila snahy o integraci do ES. Tyto snahy postupně
vedly k participaci na aktivitách ES a možnosti využı́vat prostředků poskytovaných předvstupnı́mi fondy
k přiblı́ženı́ se požadavkům Společenstvı́. Dnem 1. 5. 2004 ČR vstoupila do ES a stala se právoplatným
členem se všemi právy, ale i povinnostmi z členstvı́ vyplývajı́cı́mi.
1
jÍ
1946–1950
jÍ
1950–1960
jÍ
1960–1970
jÍ
1970–1980
jÍ
1980–1990
jÍ
1990–2000
jÍ
2000–2005
Historický vývoj evropské
integrace
1. Historický vývoj evropské integrace
Cı́l kapitoly
Evropská integrace ve svém vývoji prošla řadou změn. Prvnı́ významnějšı́ snahy se
objevily po II. světové válce. V této kapitole se dozvı́te postupný vývoj integrace.
Jednotlivé události jsou popsány chronologicky tak, jak se udály. Podrobnějšı́ popis
nejdůležitějšı́ch událostı́ naleznete také v dalšı́ch kapitolách.
Časová zátěž
Doba potřebná pro studium jsou cca 3 hodiny.
Kapitola vycházı́ z dostupných internetových zdrojů, převážně z důležitých dat
uvedených na www.evropska-unie.cz.
1.1
1946–1950
Velká Británie se již před II. světovou válkou zabývala myšlenkou evropské federace. Bylo vytvořeno tzv. francouzsko-britské spojenectvı́, které mělo vést k ekonomické, politické a vojenské spolupráci. Tato myšlenka předpokládala vytvořenı́
jednotných orgánů pro sféru obrany. Po obsazenı́ Francie Německem však byla
odmı́tnuta.
Důležitou roli v rámci integračnı́ho procesu v Evropě sehrál Winston Churchill,
který se při projevu na Curychské univerzitě v zářı́ 1946 vyslovil pro francouzskoněmecké spojenectvı́, které by bylo jádrem budoucı́ Evropy a dále pro zařazenı́
Velké Británie mezi podporovatele tohoto partnerstvı́.
Marshallův
plán
Válkou postižená Evropa nebyla schopna vyřešit svoji hospodářskou situaci sama.
Pomoc směřovaná přes Hospodářskou komisi při OSN byla nedostačujı́cı́ a proto
k významnějšı́mu posunu došlo až po odsouhlasenı́ tzv. Marshallova plánu v červnu
1947. Jednalo se o pomoc USA, která měla pomoci návratu k normálnı́mu ekonomickému prostředı́, a spočı́val v poskytnutı́ celkového přı́spěvku ve výši 12,5 mld.
Dolarů v rozmezı́ let 1948–52. V rámci této pomoci si USA zajistily vsup na evropský trh a zahájily dlouhodobou spolupráci při vytvářenı́ podmı́nek pro americké
investice. Finančnı́ prostředky proudily do všech zemı́ Evropy (at’ již vı́tězných,
nebo poražených; výjimku tvořil SSSR se svými satelity, který odmı́tl tuto pomoc)
na základě předem definovaných potřeb.
Tuto finančnı́ pomoc distribuovala nově vytvořená Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC, Organisation for European Economic Cooperation).
Organizace kromě výše zmı́něné pomoci dohlı́žela také na odstraňovánı́ kvót a tarifů, pracovala na perspektivě zavedenı́ platebnı́ho mechanismu mezi členskými
státy, do jejı́ činnosti patřilo také poradenstvı́ a konzultace v oblasti mezinárodnı́ho
obchodu.
Bruselská
smlouva
18
17. března 1948 byla podepsána Bruselská smlouva o založenı́ Západoevropské unie
podepsána Belgiı́, Franciı́, Lucemburskem, Nizozemskem a Velkou Britániı́, jejı́mž
základem byla obranná aliance proti přı́padné dalšı́ německé agresi. Po politických
událostech v roce 1948 se však ukázalo, že agrese již ze strany Německa nehrozı́.
Tuto skutečnost reflektovalo založenı́ tzv. Severoatlantické aliance (NATO, North
Atlantic Treaty Organisation), jehož prvnı́mi členy byly vedle USA a Kanady také
Velká Británie, Francie, země Beneluxu, Norsko, Dánsko, Portugalsko, Itálie a
Island. Německo mělo dále vystupovat jako země zadržujı́cı́ komunismus a tı́m
se mělo vyřešit i jeho postavenı́ jako poraženého agresora. Podpis Washingtonské
smlouvy zakládajı́cı́ NATO se uskutečnil 4. dubna 1949.
Dohodou z ledna 1949 mezi pěti zeměmi Bruselské smlouvy vzniká Rada Evropy,
otevřená všem zemı́m Evropy. Zároveň je přijata i Charta lidských práv a svobod.
1.2
1950–1960
V roce 1950 byl vypracován tzv. Schumanův plán pojmenovaný po francouzském
ministrů zahraničnı́ch věcı́. Základnı́m východiskem byla kombinace politické potřeby zabránit rozšiřovánı́ sovětského vlivu s úsilı́m pomoci rozvoji hospodářstvı́.
Autorem tohoto plánu byl Jean Monnet, který vedl od roku 1946 Vysoký plánovacı́
úřad zaměřený na podporu francouzského hospodářstvı́. Hlavnı́ náplnı́ Schumanova
plánu bylo vytvořenı́ společného trhu s uhlı́m a ocelı́. Myšlenka byla postavena
na nadnárodnı́ správě klı́čových sektorů napomáhajı́cı́ rozvoji a přispı́vajı́cı́ k normalizaci vzájemných vtahů mezi zúčastněnými státy. Celý sektor měl spravovat
nadnárodnı́ orgán – Vysoký úřad – který byl vybaven významnými pravomocemi a
byl nezávislý na národnı́ch vládách.
Schumanův
plán
Schumanův plán byl oficiálně představen na zasedánı́ francouzského kabinetu 9. května 1950 a ihned se stal předmětem jednánı́ dalšı́ch evropských zemı́. Zájem o tento
plán projevilo jako prvnı́ Německo (doufalo v rovnoprávné postavenı́ v mezinárodnı́ch vztazı́ch), dále pak Belgie, Lucembursko, Nizozemı́ a Itálie. Záporně se však
k projektu postavila Velká Británie, která upřednostnila rozvoj obchodnı́ch vztahů
s USA a bývalými koloniemi.
18. dubna 1951 byla podepsána na základě Schumanova plánu Smlouva o založenı́
Evropského společenstvı́ uhlı́ a oceli – ESUO. Podle mı́sta podpisu se jı́ také řı́ká
Pařı́žská smlouva a byla uzavřena na dobu 50 let. Vstoupila v platnost již 27. července 1952 po ratifikace ve všech členských zemı́ (tzv. Šestka – Německo, Itálie,
Franci, Belgie, Lucembursko, Nizozemı́). Podrobněji k ESUO viz kapitola 2.1
Toto společenstvı́ řešilo sice ekonomické i politické otázky, ale netýkalo se otázek
bezpečnosti, stejně jako neřešilo zapojenı́ Německa do vojenské soustavy západnı́
Evropy. O to se snažily i USA. Výjimku z těchto snah však tvořila Francie, která byla
proti mezivládně orientovanému NATU (tato organizace nedisponovala přı́mou kontrolou svých členů a v přı́padě Německa nemohla garantovat jeho kontrolu). Proto
Francie přeložila vlastnı́ návrh, jehož podkladem byl Plevenův plán. Na základě
něho byla 27. května 1952 podepsána Smlouva o Evropském obraném společenstvı́,
které mělo nadnárodnı́ rysy, společné instituce, společné ozbrojené sı́ly a společný
rozpočet. Hlavnı́m rysem EOS byl článek 2, který řı́kal, že „vojenský útok vedený
proti členským státům v Evropě, nebo proti evropským obranným slám bude vnı́mán
jako útok proti všem členským státům“. Smlouva však musela být ratifikována ve
všech signatářských zemı́ch. Na počátku roku 1954 již byla úspěšně ratifikována
ve všech zemı́ch s výjimkou Francie, která se obávala o možné snı́ženı́ svého vlivu
v budoucı́ celoevropské armádě. Paradoxně celá ratifikace Smlouvy o EOS skončila
neúspěchem jejı́ ratifikace právě ve Francii, která původně celé snahy odstartovala.
19
1. Historický vývoj evropské integrace
EHS
Po tomto neúspěchu se snahy o integraci obrátily opět do oblasti hospodářstvı́.
ESUO se ukázalo jako významným meznı́kem k uspořádánı́ poválečných vztahů
v Evropě. Z tohoto důvodu se snahy obrátily opět k nadnárodnı́ otázce integrace. Na
setkánı́ ministrů zahraničnı́ch věcı́ zemı́ ESUO v italské Mesině v červnu 1955 byly
projednávány dalšı́ oblasti vhodné pro integraci. Postupně se vykrystalizovaly dva
názorové proudy: prvnı́ usiloval o zachovánı́ sektorového přı́stupu, druhý se snažil
o zřı́zenı́ velkého integrovaného ekonomického prostoru. Nakonec byl tzv. Spaakův
výbor pověřen dalšı́m jednánı́m na obou názorových větvı́. Na základě vyjednávacı́ch schůzek byly vytvořeny dva dokumenty – Smlouva o zřı́zenı́ Evropského
hospodářského společenstvı́ (EHS) a Smlouva o zřı́zenı́ Evropského společenstvı́
pro atomovou energii (EURATOM). Obě dvě smlouvy byly podepsány zakládajı́cı́mi zeměmi ESUO 27. března 1957 v Řı́mě. Na základě těchto smluv, známých
jako tzv. Řı́mské smlouvy, byly založeny dalšı́ dvě organizace. Podrobněji k EHS a
EURATOMu viz kapitola 2.3
Velká Británie, která stále mimo výše uvedené snahy, se snažila vytvořit se zeměmi
ESUO zónu volného obchodu, která měla umožnit dosaženı́ profitu z uvolněnı́ obchodnı́ch bariér bez rizik spojených s nadnárodnı́m řı́zenı́m hospodářstvı́. Jednalo
se o volný pohyb průmyslových výrobků. Snahy o zapojenı́ zemı́ do této zóny volného obchodu se netýkaly pouze zemı́ ESUO, ale vztahovaly se i na dalšı́ evropské
země. Tato snaha tudı́ž byla vedena na půdě OEEC. Britské návrhy volného pohybu
průmyslových výrobků se zamlouvaly průmyslově orientovaným státům, jako bylo
Německo, Lucembursko nebo Belgie. Proti však vystoupila Francie, jakožto představitelka zemědělsky orientovaného státu. Tento francouzský odstup se nepodařilo
překonat a tudı́ž země ESUO od tohoto projektu distancovaly.
1.3
EFTA
1960–1970
Velká Británie se tudı́ž obrátila na ostatnı́ státy a 4. ledna 1960 byla podepsána tzv.
Stockholmská dohoda zakládajı́cı́ Evropské sdruženı́ volného obchodu (EFTA – European Free Trade Asocciation). Jejı́mi signatáři byly kromě Velké Británie i Dánsko,
Norsko, Švédsko, Rakousko, Švýcarsko a Portugalsko. Založenı́ EFTA znamenalo
vytvořenı́ zóny volného obchodu s průmyslovými výrobky. Byl stanoven harmonogram pro odbourávánı́ dovoznı́ch cel, zároveň signatářské země deklarovaly udrženı́
plné zaměstnanosti a stálého ekonomického růstu. I přes méně dynamický rozvoj
obchodu v rámci EFTA došlo v roce 1966 k dokončenı́ volného trhu s průmyslovými
výrobky. Založenı́m EFTA tak byla západnı́ Evropa pomyslně rozdělena na dvě části
(země EHS: tzv. vnitřnı́ šestka × země EFTA: tzv. vnějšı́ sedmička).
S rostoucı́m významem EHS a EURATOMu a naopak neodpovı́dajı́cı́m vývojem EFTA postupně došlo ke změně názoru Velké Británie na jejı́ participaci na
Společenstvı́. Žádost Velké Británie, Irska, Norska a Dánska o členstvı́ ve Společenstvı́ bylo velkou výzvou. Rozhovory byly zahájeny v listopadu 1961. Dalšı́ snahy
o rozšı́řenı́ však zhatilo francouzské veto, kdy prezident de Gaull vyslovil názor, že
existujı́ zásadnı́ nesoulady mezi cı́li Velké Británie a cı́li Společenstvı́.
Francouzské veto rozšı́řenı́ Společenstvı́ předznamenalo blı́žı́cı́ se krizi Společenstvı́. K nı́ vedlo i napětı́ mezi SSSR a USA a samozřejmě snahy Francie o oslabenı́
20
pozice nadnárodnı́ Komise. „Konfliktu“ předcházela neochota Francie projednávat zemědělské otázky a vyvrcholil 6. července 1965, kdy Francie stáhla všechny
své zástupce z orgánů Společenstvı́. Tomuto tahu se později začalo řı́kat „politika
prázdných křesel“. Celkové bojkotovánı́ chodu Společenstvı́ Franciı́ trvalo 7 měsı́ců a po tuto dobu nebylo Společenstvı́ schopno „fungovat“. V té době totiž platilo
ještě jednomyslné přijı́mánı́ všech legislativnı́ch návrhů a při absenci francouzských
zástupců tato podmı́nka tudı́ž nebyla dodržena.
Krizi se podařilo překonat až v lednu 1966, kdy ostatnı́ členské státy přijaly francouzskou podmı́nku týkajı́cı́ se změn při hlasovánı́ a rozhodly se také projednávat
financovánı́ zemědělstvı́ bez ohledu na otázku vlastnı́ch přı́jmů. Toto řešenı́ krize
je nazýváno Lucemburským kompromisem, kdy sice došlo k úpravě jednomyslného hlasovánı́ na většinové, ale bylo možno uplatnit faktické veto při hlasovánı́
v Radě. Toto posı́lenı́ pravomoci Rady ministrů vedlo k oslabenı́ nadnárodnı́ Komise
a posléze Prohlášenı́m o vztazı́ch mezi Komisı́ a Radou jı́ bylo odebráno vedoucı́
postavenı́ ve Společenstvı́. V praxi to potom znamenalo povinnost Komise konzultovat své představy s jednotlivými členskými státy, aby tı́m zabránila zablokovánı́
hotového návrhu vetem.
Lucemburský
kompromis
V rámci krize se představitelé členských zemı́ byli schopni shodnout na nutnosti
zjednodušenı́ a zpřehledněnı́ celého vnitřnı́ho mechanismu komunikace ve Společenstvı́. Na základě tzv. slučovacı́ smlouvy podepsané 8. dubna 1965 došlo ke
sloučenı́ do té doby třı́ nezávislých společenstvı́ do Evropského společenstvı́ spravovaného jednou Komisı́ a jednou Radou.
O rok později došlo k poslednı́mu odstraněnı́ celnı́ch poplatků uvnitř EHS a zavedenı́ společného vnějšı́ho tarifnı́ho režimu. Došlo tudı́ž k dotvořenı́ celnı́ unie
Společenstvı́.
I když došlo ke krizi Společenstvı́, členské země konstatovaly, že cı́le zakládajı́cı́ch
smluv jsou již z velké části splněny. Cı́l vytvořenı́ celnı́ unie byl splněn a Společenstvı́ proto začalo usilovat o stanovenı́ nových priorit. Jednı́m z cı́lů bylo zavedenı́
vlastnı́ch přı́jmů a posı́lenı́ rozpočtových pravomocı́ Evropského parlamentu. Tyto
myšlenky vedly ke svolánı́ mezivládnı́ konference na 1.–2. prosince 1969 do Haagu.
Charakteristickými znaky byly dokončenı́ (= vyřešenı́ dosud nerealizovaných cı́lů
v oblasti politik i v institucı́ch), prohloubenı́ (= zavedenı́ nových aktivit Společenstvı́) a rozšı́řenı́ (= snaha realizovat prvnı́ vlnu rozšiřovánı́).
Na Haagském summunitu bylo tudı́ž deklarováno rozšı́řenı́ Společenstvı́ o Velkou
Británii, Irsko, Dánsko a Norsko a naproti tomu mělo dojı́t k realizaci programu
měnové unie a koordinaci postupu členských zemı́ v oblasti zahraničně-politické
spolupráce.
1.4
1970–1980
Jednánı́ o vstupu výše zmı́něné čtyřky zemı́ bylo oficiálně zahájeno 30. června 1970.
Postupně bylo třeba ve všech kandidátských zemı́ch schválit účast ve Společenstvı́
na základě členských předpisů. Jako prvnı́ se tak stalo v Irsku, kde 10. května
1972 se v referendu vyslovilo 83,1 % pro vstup do Společenstvı́. Následovalo
schválenı́ Dolnı́ sněmovnou ve Velké Británii 13. července a dánské referendum
Prvnı́
rozšı́řenı́
21
1. Historický vývoj evropské integrace
2. řı́jna s 63,5 % pro členské ve Společenstvı́. Norské referendum konané 26. zářı́
však odmı́tlo vstup do Společenstvı́ v poměru 54 % : 46 %. Vztahy mezi Norskem a
Společenstvı́m tak byly upraveny pouze na základě dohody o volném obchodu. Celý
proces prvnı́ho rozšı́řenı́ vyvrcholil 1. ledna 1973, kdy se Společenstvı́ rozrostlo o tři
nové členské země.
Po úspěšném vstupu prvnı́ch třı́ kandidátských zemı́ se Společenstvı́ muselo začı́t zaobı́rat otázkou dalšı́ho možného rozšı́řenı́. Tentokrát se jednalo o jižnı́ země: Řecko,
Portugalsko a Španělsko. Z toho vyplývala i nutnost stanovit podmı́nky pro vstup
do Společenstvı́. Již nestačilo pouze územnı́ vymezenı́ (evropský stát), ale také byla
nutná schopnost kandidátské země vyrovnat se se závazky vyplývajı́cı́mi z účasti na
volném trhu a zároveň byla stanovena podmı́nka upevňovánı́ demokratického prostoru západnı́ Evropy. Oficiálnı́ dalšı́ rozšı́řenı́ bylo zahájeno žádostı́ Řecka v roce
1975. Poté následovaly žádosti Španělska a Portugalska v roce 1986.
Ve vymezeném obdobı́ kromě výše zmı́něných snad o rozšı́řenı́ Společenstvı́ o dalšı́
členské státy, došlo i k naplňovánı́ dalšı́ch cı́lů Haagského summitu. Jednalo se
hlavně o vstup Evropského měnového systému v platnost k 13. březnu 1979 a s nı́m
souvisejı́cı́ vytvořenı́ zatı́m jen „virtuálnı́“ společné měny – ECU. Vı́ce viz kapitola
4.
1.5
1980–1990
K jižnı́mu rozšı́řenı́ Společenstvı́ došlo vstupem Řecka do EHS k 1. lednu 1981 a
dále pak vstupem Španělska a Portugalska k 1. lednu 1986.
Bı́lá kniha
o Dokončenı́
vnitřnı́ho
trhu
Schengenská
dohoda
S postupným rozšiřovánı́m členských států Společenstvı́ docházelo i ke snahám
o rychlé dokončenı́ společného trhu. Významné aktivity v tomto rámci podmiňoval
předseda Komise Jacques Delors, který si uvědomoval oslabené postavenı́ Komise.
Kromě dokončenı́ aktivit vedoucı́ch k úspěšnému dokončenı́ vnitřnı́ho trhu se snažil
i o finančnı́ ozdravenı́ Společenstvı́ (snaha o reformu zemědělské politiky, která měla
na rozpočet společenstvı́ devastujı́cı́ vliv). Na jeho popud byla publikována tzv. Bı́lá
kniha o Dokončenı́ vnitřnı́ho trhu (neboli Cockfieldova bı́lá kniha), ve které byla
popsána situace ve Společenstvı́ a zároveň byly definovány přetrvávajı́cı́ omezenı́
a překážky volného pohybu čtyř základnı́ch svobod (volný pohyb kapitálu, osob,
zbožı́ a služeb).
Ve stejný den, kdy byly zveřejněna Bı́lá kniha o dokončenı́ vnitřnı́ho trhu, se také
podepsala tzv. Schengenská dohoda. Jednalo se o mezivládnı́ dohodu Německa,
Francie, Belgie, Lucemburska a Nizozemı́ o zjednodušenı́ hraničnı́ch kontrol s jejich
plánovaným úplným odstraněnı́m. Odstraněnı́ vnitřnı́ch hranic však vedlo k posı́lenı́ hranic vnějšı́ch, což bylo také náplnı́ Schengenské dohody. Tato dohoda však
stála mimo právnı́ rámce Společenstvı́ a byla závazná pouze pro signatářské země.
Postupem doby se však problematika definovaná v rámci Schengenské dohody stala
předmětem zájmu i dalšı́ch zemı́ Společenstvı́ a v průběhu devadesátých let se stala
jednı́m z pilı́řů dalšı́ho rozvoje (v rámci Smlouvy o Evropské unii) a na přelomu
tisı́ciletı́ dokonce jednı́m z klı́čových bodů nadnárodnı́ch aktivit.
Společenstvı́ stálo po rozšı́řenı́ a podpisu Schengenských dohod před nutnostı́ revize zakládajı́cı́ch smluv. Jednalo se hlavně o institucionálnı́ reformu. Ta nakonec
22
proběhla na základě mezivládnı́ konference, kde byl předložen „megabalı́k“ obsahujı́cı́ reformu institucı́, zahraničně-politickou spolupráci a postup při dalšı́m vývoji
ingegrace. Konference byla zahájena v Lucemburku 9. zářı́ 1985 a v jejı́m rámci
byl přijat dokument nazvaný Jednotný evropský akt (JEA – Single European Act).
Na jeho základě pak došlo k odstraněnı́ práva veta při hlasovánı́ v Radě, Evropský
parlament byl zapojen do legislativnı́ho procesu a zároveň byly stanoveny nové cı́le
integrace. Dalšı́m významným bodem bylo ukotvenı́ Evropské rady do primárnı́ho
práva, byl stanoven harmonogram pro dokončenı́ vnitřnı́ho trhu (do konce roku
1992), posun hlasovánı́ v otázkách volného pohybu čtyř svobod na hlasovánı́ kvalifikovanou většinou a v neposlednı́ řadě byly stanoveny nové cı́le Společenstvı́ (např.
sbližovánı́ hospodářských a měnových politik).
1.6
1990–2000
Po politických událostech v roce 1989 stálo Společenstvı́ před dalšı́ výzvou. Otázka
dalšı́ho prohloubenı́ byla řešena opět v rámci mezivládnı́ konference. Zásadnı́ otázkou tudı́ž byl účel prohloubenı́ integrace. Proti možnosti rozvı́jet integračnı́ aktivity
stála alternativa setrvat na stávajı́cı́ integračnı́ úrovni a přistoupit k zahájenı́ procesu
dalšı́ho rozšiřovánı́ (jednalo se o Rakousko, Kypr, Maltu, Švédsko, Finsko a Norsko, které požádaly na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let o vstup do
Společenstvı́).
Novelizace zakládajı́cı́ch smluv vzešlá z mezivládnı́ konference je známa pod pojmem Smlouva o Evropské unii a znamenala posun k supranacionálnı́mu charakteru
Společenstvı́. I když došlo k posı́lenı́ nadnárodnı́ch aktivit, v rámci Smlouvy se
objevily i aktivity (Společná zahraničnı́ a bezpečnostı́ politika, Justice a vnitro),
které byly z této supranacionality vyčleněny a ponechány na rozhodovánı́ v Radě
ministrů. Na základě Smlouvy o EU vznikl tzv. Maastrichtský chrám, který rozdělil
výše popsané aktivity na aktivity v rámci prvnı́ho pilı́ře (vnitřnı́ trh a politiky v jeho
rámci, jednotlivé orgány Společenstvı́, HMU), druhého pilı́ře (Společná zahraničnı́
a bezpečnostı́ politika) a třetı́ho pilı́ře (Vnitro a justice). Pilı́ře stály na základnı́ch
kamenech, které byly představovány jednotlivými členskými zeměmi a celý chrám
byl zastřešován Evropskou uniı́, v jejı́mž rámci Evropská rada byla „jmenována“
jako nejvyššı́ politický orgán odpovědný za dalšı́ vývoj Společenstvı́. Smlouva byla
podepsána 7. února 1992 v Maastrichu a jako každá revize zakládajı́cı́ch smluv musela projı́t ratifikacı́ ve všech členských zemı́ch. Vyskytly se však problémy při jejı́
ratifikaci v Dánsku (v prvnı́m referendu odmı́tnuto 2. června 1992, druhé referendum
z 18. května již úspěšné), Francii (velmi těšné referendum 51 % : 49 %), Německu
(bylo třeba vyjádřenı́ Spolkového ústavnı́ho soudu, že smlouva neznamená porušovánı́ suverenity Německa) a Velké Británii (spojeno s politickými dopady). Smlouva
vstoupila v platnost 1. listopadu 1993.
Smlouva
o EU
Po nakonec úspěšné ratifikace Smlouvy o Evropské unii mohlo dojı́t k dalšı́mu
rozšı́řenı́ Společenstvı́. Kandidátské země – Rakousko, Finsko, Norsko, Švédsko –
musely však také Smlouvy o EU před svým vstupem ratifikovat. To se zdařilo a
k 1. lednu 1995 se Společenstvı́ rozrostlo o dalšı́ tři země – Rakousko, Švédko
a Finsko. Referendum o vstupu Norska do Společenstvı́ bylo opět negativnı́ (52,5 %
proti).
23
1. Historický vývoj evropské integrace
V průběhu vyjednávánı́ o vstupu výše zmı́něných zemı́ západnı́ a severnı́ Evropy, došlo také k podpisu tzv. Evropských dohod s asociovanými zeměmi střednı́ a východnı́
Evropy. Obsahujı́ řešenı́ politických otázek, zabývajı́c se obchodnı́mi podmı́nkami
a obsahujı́ také institucionálnı́ ustanovenı́. Podrobněji k Evropské dohodě mezi ČR
a Společenstvı́m viz kapitola 11.2.1.
Amsterodamská
smlouva
Potı́že při ratifikaci Smlouvy o EU ukázaly zájem občanů Společenstvı́ o děnı́ v jeho
rámci. Zároveň bylo třeba dosáhnout stanovených cı́lů v rámci všech třech pilı́řů
Maastrichtského chrámu. Na tomto základě byla vydána dalšı́ Bı́lá kniha – Růst,
konkurenceschopnost a zaměstnanost: výzvy a cesty vpřed do 21. stoletı́ – zabývajı́cı́ se odstraněnı́m protekcionalismu a reformou veřejných financı́. V jejı́m rámci
byla také nastı́něna revize Smlouvy o EU, která se měla uskutečnit v roce 1996.
Vypracovánı́m zprávy o dalšı́m možném postupu byla pověřena tzv. reflexnı́ skupina v čele s Carlosem Westendorpem a složená z představitelů členských států,
Evropského parlamentu a Komise. Výsledný materiál obsahoval postup při dalšı́m
rozšiřovánı́, přechod do třetı́ fáze HMU, novelizaci vlastnı́ch přı́jmů Společenstvı́ a
finančnı́ perspektivy EU, změny spojené s dopadem rozšı́řenı́, budoucnost ZEU a
zjednodušenı́ a vyjasněnı́ činnosti institucı́. Tato zpráva sloužila jako podklad pro
mezivládnı́ konferenci, která začala v roce 1996 a řešila nastı́něné otázky. Složitost
jednánı́ se projevila i v délce trvánı́ této mezivládnı́ konference, jejı́mž vyvrcholenı́m bylo přijetı́ revize smluvnı́ch textů na zasedánı́ summitu v Amsterodamu
16.–17. června 1997. Tato revize je označována jako Amsterodamská smlouva a
jako prvnı́ se snažila o zpřehledněnı́ celého smluvnı́ho rámce, zachovala však pilı́řové členěnı́. Po ratifikaci všemi členskými zeměmi vstoupila v platnost k 1. květnu
1999.
Po úspěšně zakončené mezivládnı́ konferenci se mohlo Společenstvı́ obrátit k řešenı́
dalšı́ho přı́padného rozšı́řenı́ o země SVE. V rámci jejich hodnocenı́ byla vypracovaná Agenda 2000, která hodnotila dopady přistoupenı́ nových členských států
k EU a zároveň navrhovala možnosti dalšı́ho postupu. Materiál obsahoval i stanoviska k jednotlivým kandidátským zemı́m a na jejich základě Komise doporučila
otevřı́t přı́stupová jednánı́ s Českou republikou, Estonskem, Mad’arskem, Polskem,
Kyprem a Slovinskem (tzv. lucemburská skupina). Na základě summitu Evropské
rady v Helsinkách (10.–11. prosince 1999) došlo k rozšı́řenı́ jednánı́ s kandidátskými zeměmi o vstupu do EU o tzv. helsinskou skupinu tvořenou Rumunskem,
Slovenskem, Litvou, Lotyšskem, Bulharskem a Maltou.
I když součástı́ Amsterodamské smlouvy byl Protokol o orgánech, zrychlenı́ přı́stupové strategie v průběhu jejı́ ratifikace však vedlo k tomu, že zmı́něnı́ protokol
se brzy stal neaktuálnı́m. Ze zasedánı́ Evropské rady v červnu 1999 vyplynul požadavek na svolánı́ dalšı́ mezivládnı́ konference, která bude zaměřena výhradně
na institucionálnı́ otázky budoucı́ho rozšı́řenı́. Třı́členný výbor (ve složenı́ Richard
von Weizsback, David Simon, Jean-Luca Dehaen) předložil Komisi analýzu evropských institucı́. Tato zpráva se nazývá „Zprávou výboru třı́ moudrých“ a řešila
institucionálnı́ důsledky rozšı́řenı́.
24
1.7
2000–2005
Mezivládnı́ konference reflektujı́cı́ Zprávu výboru třı́ moudrých byla zahájena
14. února 2000 a uzavřena 7.–11. prosince 2000 v Nice. Součástı́ mezivládnı́ konference bylo také přijetı́ deklarace k budoucnosti Unie, tzv. Deklarace z Nice. Konvent,
vytvořený pro potřeby řešenı́ otázek souvisejı́cı́ s Deklaracı́ z Nice, se poprvé sešel
v únoru 2002.
V návaznosti na výsledky rokovánı́ byla 26. února 2001 slavnostně podepsána
Smlouva z Nice, která doplňuje zakládajı́cı́ smlouvy. Po ratifikace všemi členskými
zeměmi vstoupila v platnost 1. února 2003
V rámci třetı́ fáze měnové unie, došlo 14. prosince 2001 k vydávánı́ prvnı́ch euromincı́ (tzv. eurokity). Stalo se tak ve dvanácti zemı́ch, které splnily konvergenčnı́
kritéria. Od 1. ledna 2002 v těchto zemı́ch euromince a eurobankovky vstoupily do
oběhu a postupně nahradily členské měny. Tı́m došlo v těchto státech k završenı́
měnové unie a ke „splněnı́ “ dalšı́ho kroku k dosaženı́ politické unie jakožto nejvyššı́
možné evropské integraci. K měnové unii podrobněji viz kapitola 4.
Zatı́m poslednı́ rozšı́řenı́ Společenstvı́ bylo oficiálně posvěceno na zasedánı́ Evropské rady v Kodani v prosinci 2002, kdy bylo ukončena vyjednávánı́ o vstupu
s deseti kandidátskými zeměmi. V dubnu byly v Athénách s těmito zeměmi podepsány Smlouvy o přistoupenı́. Během listopadu 2003 jsou Komisı́ představeny
tzv. Monitorovacı́ zprávy o pokroku přistupujı́cı́ch deseti členských států a jmenuje
celkem 39 oblastı́, ve kterých je potřeba před vstupem do EU vyvinout maximálnı́
snahu, aby byly splněny veškeré podmı́nky vyplývajı́cı́ z předvstupnı́ch jednánı́.
Současně Evropská komise publikuje pravidelné zprávy o pokroku kandidátských
zemı́, Bulharska, Rumunska a Turecka. K 1. květnu 2004 se Evropská unie rozšiřuje
o dalšı́ch deset členských států z SVE (viz leakenská a helsinská skupina).
Poslednı́
rozšı́řenı́
V červenci 2003 Evropský konvent oficiálně ukončil svoji činnosti. Konsenzuálně
přijatý výsledný dokument „Návrh Smlouvy zakládajı́cı́ ústavu pro Evropu“ byl
předsedou konventu Valéry Giscard d´Estaingem předán představitelům italského
předsednictvı́ v Řı́mě dne 18. července 2003. Návrh Smlouvy zakládajı́cı́ ústavu pro
Evropu se však nesetkal s všeobecným souhlasem. Ten se podařilo dosáhnout až o rok
později v Bruselu. Slavnostně byla Evropská ústavnı́ smlouva podepsána 29. řı́jna
2004 v Řı́mě a od tohoto data běžı́ dvouleté obdobı́, během kterého musı́ členské
země ústavu ratifikovat. V polovině ledna 2005 ji schválil Evropský parlament.
Podrobně viz kapitola 2.4
V průběhu prosince je Komisı́ vydána Zpráva o konvergenci za rok 2004, ve které
se hodnotı́ pokroky členských států při plněnı́ konvergenčnı́ch kritériı́, nutných pro
vstup do třetı́ fáze měnové unie. Žádná z hodnocených zemı́ však tyto kritéria nenı́
schopna plnit.
Na schůzce Evropské rady 17. prosince 2004 jsou uzavřena přı́stupová jednánı́
s Bulharskem a Rumunskem. V dubnu 2005 jsou podepsány Přı́stupové dohody a
je stanoveno, že se Unie o tyto dva státy rozšı́řı́ k 1. lednu 2007.
Na konci ledna 2005 představila předseda Komise Barroso společný program strategických cı́lů vypracovaný ve spolupráci s Parlamentem a Radou. Nastı́nil vizi do
25
1. Historický vývoj evropské integrace
roku 2010, která by měla přinést všem Evropanům prosperitu, solidaritu a bezpečı́.
Podstatou je zaměřenı́ se na Lisabonskou strategii a jejı́ plněnı́.
Na počátku února 2005 vstupuje v platnost Dohoda o stabilizaci a přidruženı́ mezi
EU a Chorvatskem s tı́m, že k otevřenı́ dialogu o přidruženı́ dojde v březnu.
Na zasedánı́ Evropská rady v Bruselu v červnu 2005 nenı́ schválen finančnı́ perspektiva na léta 2007–2013. Na základě záporného vyjádřenı́ Evropské rady předložila
Komise v průběhu řı́jna 2005 pět návrhů, které majı́ za úkol poskytnout předsednictvı́ a členským státům podněty usnadňujı́cı́ diskusi k této finančnı́ perspektivě.
Na zasedánı́ Evropské rady v prosinci je přijata dohoda k modifikované finančnı́
perspektivě na léta 2007–2013.
Obrázek 1.1: Přehled členských, přistupujı́cı́ch, kandidátských a potenciálně kan-
didátských zemı́
Zdroj: www.europa.eu.int/comm/enlargement/index en.htm
Shrnutı́ kapitoly
Významnějšı́ snahy o evropskou integraci se projevily po druhé světové válce, kdy
Evropa byla zničena a stála před otázkou, jak nastartovat své hospodářstvı́. Prvnı́ společenstvı́ bylo založeno na počátku 50. let na dobu určitou s tı́m, že bude výhradně
sektorově orientováno – sektor uhlı́ a oceli. Na něj v šedesátých letech navázalo
založenı́ dalšı́ch dvou společenstvı́ – jednoho sektorově orientovaného (atomová
energie) a jednoho sektorově neomezeného (EHS). Došlo také k významnému posunu v rámci prohloubenı́ integračnı́ch snah do různých částı́ hospodářského sektoru
členských zemı́. Postupně byly jednotlivé zakládajı́cı́ smlouvy revidovány a každá
revize přinesla také významné zásahy do pravomocı́ jednotlivých orgánů Společenstvı́. Zatı́m poslednı́ revize se udála v rámci mezivládnı́ konference zakončené
schůzkou v Nice.
Otázky k zamyšlenı́
1. Čı́m jsou tvořeny tzv. Řı́mské smlouvy?
2. Které Společenstvı́ bylo založeno jako prvnı́ a kdy a kým?
26
3. Co Vám řı́ká pojem Schumanův plán?
4. Kdy došlo k poslednı́mu rozšı́řenı́ a o jaké státy se jednalo?
5. Co znamenal tzv. Marshallův plán pro Evropu?
27
1. Historický vývoj evropské integrace
28
jÍ
Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli
jÍ
Evropské hospodářské společenstvı́
jÍ
Evropské společenstvı́ pro atomovou
energii
Evropská ústava
jÍ
jÍ
jÍ
2
Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́
politika
Vnitro a justice
Tři základnı́ pilı́ře EU
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
Cı́l kapitoly
Pro pochopenı́ působenı́ současné Evropské unie je třeba znát historické pozadı́
vývoje integrace v závislosti na vytvořenı́ jednotlivých Společenstvı́. Dozvı́te se
podrobnějšı́ informace o prvnı́ společenstvı́ – Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli –
o způsobu jeho řı́zenı́ a také o dopadech, které mělo na hospodářstvı́ zúčastněných
zemı́. Budou vám také poskytnuty informace o dalšı́ch společenstvı́ – Evropském
společenstvı́ pro atomovou energii a Evropském hospodářském společenstvı́. Část
kapitoly je také věnována Evropské ústavě jakožto dokumentu, který po své ratifikaci
povede k dalšı́mu prohlubovánı́ aktivit v rámci EU. Prostor je také věnován tzv. II. a
III. pilı́ři Maastrichtského chrámu. I. pilı́ř, tzn. hlavně aktivity v rámci společného
trhu, je rozebrán v dalšı́ch kapitolách.
Časová zátěž
Doba potřebná pro studium jsou cca 4 hodiny.
Na základě Maastrichtské smlouvy došlo k rozdělenı́ aktivit v rámci Společenstvı́
na tři pilı́ře. Prvnı́ pilı́ř představuje zakládajı́cı́ smlouvy (ESUO, EHS, EURATOM),
HMU, vnitřnı́ trh. Druhý pilı́ř je reprezentován Společnou zahraničnı́ a bezpečnostnı́
politikou. V rámci třetı́ho pilı́ře se řešı́ problematika spolupráce Justice a vnitra. Tato
kapitola je zpracována podle FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie.
2.1
Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli
Základ tohoto společenstvı́ je třeba hledat v tzv. Schumanově plánu, představenému
na zasedánı́ francouzského kabinetu 9. května 1950, jehož autorem byl Jean Monnet.
Ten spatřoval v integraci trhu s uhlı́m a ocelı́ prvek vedoucı́ k rozvoji Evropy a
k uklidněnı́ tlaků po II. světové válce. K Francii se postupně přidaly i dalšı́ země:
Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemı́, které v Schumanově plánu
viděly možnost ekonomického růstu válkou postiženého hospodářstvı́.
Smlouva o zřı́zenı́ Evropského společenstvı́ uhlı́ a oceli (ESUO) byla podepsána
výše zmı́něnými státy 18. dubna 1950 v Pařı́ži. Odtud je také známa pod pojmem
Pařı́žská smlouva. Byla uzavřena na dobu 50 let a vstoupila v platnost 27. července 1952 po ratifikačnı́m procesu všech členských zemı́.
Vysoký
úřad
30
Z hlediska institucionálnı́ struktury se skládala ze čtyř základnı́ch institucı́. Nadnárodnı́ úroveň reprezentoval Vysoký úřad, který měl nezávislé postavenı́ v rámci
ESUO (disponoval vlastnı́mi přı́jmy, takže nebyl závislý na odvodech členských
zemı́). Vysoký úřad disponoval širokými pravomocemi, z nichž nejvýznamnějšı́
byla pravděpodobně možnost regulace cen přı́padě, že se ve spravovaném odvětvı́
objevı́ zřetelné obtı́že např. v podobě snı́ženı́ poptávky. Vysoký úřad mohl vyhlásit tzv. stav zřejmé krize a dı́ky svým pravomocem mohl tuto krizi řešit i pomocı́
výrobnı́ch omezenı́ pro jednotlivé podniky. Vysoký úřad se skládal z 9 členů, kteřı́
byli nominováni členskými zeměmi na dobu 6 let a po zvolenı́ do funkce byli na
svým mateřských zemı́ch nezávislı́. Jako prvnı́ předseda Vysokého úřadu byl zvolen autor myšlenky – Jean Monnet. Odborné informačnı́ zázemı́ v oblasti uhlı́ a
oceli Vysokému úřadu poskytoval Poradnı́ výbor, který byl složen z 30–51 členů,
kteřı́ reprezentovali zaměstnance, výrobce, uživatele a obchodnı́ky působı́cı́ v rámci
společného trhu s těmito komoditami.
Druhým orgánem, který působil v institucionálnı́ struktuře, byla Rada ministrů
členských zemı́. Tento orgán byl do struktury přidán až „dodatečně“, v původnı́m
Schumanově plánu se nevyskytoval. Tento orgán reprezentoval mezinárodnı́ přı́stup.
Sloužila jako platforma pro kompenzaci ekonomických a geografických rozdı́lů mezi
malými a velkými zeměmi ESUO. Na základě rovného principu byly zastoupeny
všechny členské země. V rámci Rady ministrů byla rozhodnutı́ přijı́mána většinou.
Třetı́m orgánem bylo Shromážděnı́ (předchůdce dnešnı́ho Evropského parlamentu),
které se skládalo ze 78 zástupců národnı́ch parlamentů. Jeho nejdůležitějšı́ pravomocı́ a povinnostı́ byla kontrola Vysokého úřadu, který mohl být Shromážděnı́m
odvolán jako celek, pokud Shromážděnı́ neodsouhlasilo jeho výročnı́ zprávu předkládanou každý rok.
A poslednı́m orgánem byl Soudnı́ dvůr, který měl statut instituce nezávislé na ostatnı́ch. Skládal se ze 7 soudců volených na dobu 6 let, kteřı́ dohlı́želi na dodržovánı́
Smlouvy o ESUO, kontrolovali postupy Vysokého úřadu, členských zemı́ v záležitostech uhlı́ a oceli a také činnost podniků. Proti jejich rozhodnutı́ již nebylo
odvolánı́.
Působenı́ tohoto prvnı́ho sektorově orientovaného společenstvı́ nenı́ jednoduché
jednoznačně posoudit. Na počátku 60. let došlo k celkovému ozdravenı́ evropské
ekonomiky. V rámci členských zemı́ neoddiskutovatelně došlo na základě ESUO
ke zvýšenı́ produkce uhlı́ a oceli ve společném trhu a významnému rozvoji jeho
obchodu. Význam ESUO je však spatřován spı́še v politické úrovni. Centrálnı́
organizace uhlı́ a oceli nutila totiž bývalé nepřátele spolupracovat a zásadně ovlivnila
i země stojı́cı́ mimo prvnı́ společenstvı́.
2.2
Evropské hospodářské společenstvı́
Po úspěchu ESUO stálo před zakládajı́cı́mi zeměmi rozhodnutı́, zda pokračovat
v naznačeném směru evropské integrace, tzn. pokusit se založit dalšı́ sektorově orientované společenstvı́, nebo se pokusit o integraci v rámci velkého integrovaného
ekonomického prostoru nestavějı́cı́ho na sektorovém přı́stupu. Výsledný kompromis, tzn. uzavřenı́ tzv. Řı́mských smluv, obsahoval jak sektorově orientovaný proud,
tak také proud reprezentovaný Belgiı́, Lucemburskem, Nizozemı́m a Itáliı́, tzn. integrovaný ekonomický prostor. Smlouva o zřı́zenı́ Evropského společenstvı́ pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouva o zřı́zenı́ Evropského hospodářského společenstvı́ (EHS) byly podepsány 27. března 1957 v Řı́mě (odtud Řı́mské smlouvy).
Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou, čı́mž se lišily od Smlouvy o zřı́zenı́
Evropského společenstvı́ uhlı́ a oceli. Dále se budeme věnovat charakteristice EHS.
Podle smluvnı́ch vymezenı́ bylo společenstvı́ postaveno na principu solidarity, soutěživosti, protikartelových krocı́ch a na harmonizaci práva členských států. Jednalo
se o časově neomezenou smlouvu. Na základě článku 2 Smlouvy o EHS bylo cı́lem
„postupným sbližovánı́m hospodářské politiky členských států podporovat v celém
Společenstvı́ harmonický rozvoj hospodářské činnosti, nepřetržitý a vyrovnaný růst,
31
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
Společný
trh
většı́ stabilitu, urychlené zvyšovánı́ životnı́ úrovně, jakož i těsnějšı́ vztahy mezi státy,
které Společenstvı́ tvořı́.“ Klı́čovým bylo vybudovánı́ společného trhu zajišt’ujı́cı́ho
svobodu čtyř základnı́ch svobod (svobodný pohyb osob, služeb, zbožı́ a kapitálu).
Ve smlouvě bylo stanoveno dosaženı́ společného trhu do 12–15 let, přičemž obdobı́
bylo rozděleno na tři etapy a přechod z jednotlivých etap podléhal souhlasu Rady
ministrů. V rámci prvnı́ch dvou etap mělo být dosaženo konsensu na základě jednomyslného hlasovánı́, přechod do závěrečné etapy potom znamenal změnu hlasovánı́
na většinové. Základnı́m úkolem bylo vytvořenı́ celnı́ unie umožňujı́cı́ volný pohyb
průmyslového zbožı́.
Z hlediska institucionálnı́ struktury se vycházelo z modelu ESUO. Byl opět zachován
nadnárodnı́ i mezinárodnı́ zájem.
Komise
EHS
Komise reprezentovala nadnárodnı́ úroveň a byla složena z devı́ti členů dohodou
mezi vládami členských států na čtyři roky s možnostı́ opakované volby. Komise
byla řı́zena předsedou a dvěma mı́stopředsedy, kteřı́ byly voleni na dva roky s možnostı́ opakované volby. Předseda byl jmenován dohodou členských států a vzhledem
k postavenı́ Komise znamenala důležité politické rozhodnutı́. Vzhledem k důležitosti Komise EHS se zmı́nı́me i o prvnı́m předsedovy Komise. Byl jı́m německý
univerzitnı́ profesor a bývalý státnı́ tajemnı́k ministerstva zahraničnı́ch věcı́ Walter Hallstein, který tuto funkci zastával osm let (31. 1. 1958 až 30. 6. 1967). Jeho
hlavnı́m úkolem byla výstavba odpovı́dajı́cı́ho administrativnı́ho aparátu. Soustředil
se na úkoly spojené s vytvořenı́m společného trhu, společné zemědělské politice,
jednal se státy EFTA o možnosti přistoupenı́. V rámci jeho působenı́ došlo k tzv. Lucemburskému kompromisu, který významně omezil pravomoci Komise ve prospěch
národně orientované Rady ministrů.
Rada ministrů měla oproti Radě ESUO významnějšı́ pravomoci a to z důvodu, že
integračnı́ projekt nebyl zřetelně sektorově ohraničen.
Pro pomoc při řešenı́ otázek vztahujı́cı́ch se k problematice společného trhu byl zřı́zen Hospodářský a sociálnı́ výbor, který se skládal z představitelů různých kategoriı́
hospodářského a sociálnı́ho života, zejména z představitelů výrobců, zemědělců,
dopravců, dělnı́ků, obchodnı́ků, řemeslnı́ků, přı́slušnı́ků svobodných povolánı́ a
představitelů veřejných zájmů. Členové byli voleni jednomyslně Radou na dobu
čtyř let. Hospodářský a sociálnı́ výbor byl definován ve Smlouvě o EHS jako poradnı́ orgán celého Společenstvı́, tudı́ž nikoliv jako instituce podléhajı́cı́ výhradně
nadnárodnı́ Komisi.
Shromážděnı́ bylo společné pro ESUO, EHS i EURATOM, došlo nejen k navýšenı́
počtu jeho členů, ale také k významnému posı́lenı́ jeho pravomoci odvolat Komisi.
Na rozdı́l od Shromážděnı́ v rámci ESUO, které mohlo odvolat Vysoký úřad pouze
na základě výročnı́ zprávy, Shromážděnı́ v rámci EHS i EURATOM mohlo Komisi
odvolat bez ohledu na zprávu o stavu hospodařenı́ a jednánı́ o jejı́m odvolánı́ mohlo
být zahájeno kdykoliv během funkčnı́ho obdobı́. Bylo upraveno také jeho postavenı́ v rámci legislativnı́ho procesu – mělo být konzultováno ve vybraných bodech
smlouvy. Shromážděnı́ dále mohlo Radě navrhovat rozpočtové změny.
Soudnı́ dvůr byl opět společný pro všechna tři společenstvı́. Bylo ponecháno jeho
složenı́ s tı́m, že po třech letech docházelo k částečné obměně soudců. Došlo však ke
32
změně žalob. Soudnı́ dvůr v rámci EHS mohl žalovat členské země za porušenı́ jejich
povinnostı́, odhlı́žel nad zákonnostı́ sekundárnı́ch legislativnı́ch aktů vydávaných
Radou a Komisı́, mohl podat žalobu za nečinnost na Radu nebo Komisi, rozhodoval
spory týkajı́cı́ se náhrady škod a spory mezi zaměstnanci.
Vzhledem k nepřehledné a na koordinaci průběhu a programu zasedánı́ náročné
agendy orgánů třı́ Společenstvı́, došlo v roce 1965 k podpisu tzv. Slučovacı́ smlouvy,
která sloučila do té doby samostatně stojı́cı́ nadnárodnı́ (Vysoký úřad a dvě Komise) i mezinárodně orientované orgány (tři Rady ministrů). Na základě Slučovacı́
smlouvy vznikla jednotná Komise a jednotná Rada.
2.3
Slučovacı́
smlouva
Evropské společenstvı́ pro atomovou energii
Smlouva o zřı́zenı́ Evropského společenstvı́ pro atomovou energii byla podepsány
v rámci Řı́mských smluv 27. března v Řı́mě. Představovala sektorově orientovanou
integraci prosazovanou Německem a Franciı́.
Úkolem EURATOM bylo vytvořit společný trh s nukleárnı́mi materiály a podporovat jejich mı́rové využitı́. Smlouva stanovila společnou strategii investic, rozvoj
infrastruktury a výměnu technických informacı́. Součástı́ koncepce bylo využitı́
jaderné energie nejen pro vojenské, ale předevšı́m pro civilnı́ účely.
V rámci EURATOM byla vytvořena samostatná institucionálnı́ struktury. Tvořily ji
čtyři základnı́ orgány. Komise, která představovala nadnárodnı́ úroveň se skládala
z pěti členů, kteřı́ byli vybı́ráni na základě všeobecné způsobilosti s ohledem na
jejich nestrannost. Členové byli voleni na dobu čtyř let. Postupně význam Komise
EURATOM byl zastı́něn významem Komise EHS. Pro pomoc Komise, ale i ostatnı́ch
orgánů, byl zřı́zen Vědecko-technický výbor složený z 20 členů, kteřı́ byli voleni na
dobu pěti let.
Druhým orgánem byla Rada ministrů, která reprezentovala národnı́ zájmy členských
zemı́. Oproti Rada ESUO byla vybavena většı́mi pravomocemi na úkor pravomocı́
Komise. I v rámci tohoto orgánu postupně došlo k jeho zastiňovánı́ Radou ministrů
v rámci EHS.
Třetı́m orgánem bylo Shromážděnı́ (viz kapitola 2.2 Evropské hospodářské společenstvı́).
Poslednı́m orgánem byl Soudnı́ dvůr (viz kapitola 2.2 Evropské hospodářské společenstvı́). Kromě výše zmı́něných žalob mohl v rámci EURATOMu podat Soudnı́
dvůr žalobu ve věci stanovovánı́ podmı́nek pro udělovánı́ licencı́ a mohl konstatovat
porušenı́ Smlouvy o EURATOM osobou nebo podnikem.
Předpokládalo se, že rozhodujı́cı́m prvkem pro dalšı́ rozvoj bude právě EURATOM
a EHS ho bude pouze doplňovat. Toto přesvědčenı́ bylo založeno na očekávánı́, že
jaderná energetika je klı́čem k dalšı́mu hospodářskému rozvoji, a energetika je proto
společným zájmem všech evropských zemı́. Očekávané „vedenı́“ EURATOM se
však v průběhu let nepotvrdilo. Došlo k několika konfliktům mezi Komisı́ a Franciı́,
která nakonec využila formálnı́ho oddělenı́ vojenské a civilnı́ jaderné technologie
k tomu, aby Komisi zabránila v inspekci jaderných zařı́zenı́ určených k výrobě
plutonia. Po tomto incidentu nadále francouzská politická reprezentace projevovala
Postavenı́
EUROATOM
× EHS
33
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
EURATOM pouze omezenou podporu, což spolu s dalšı́mi událostmi v polovině
šedesátých let vedlo k postupnému ústupu tohoto společenstvı́ do pozadı́. Zřı́zenı́
EURATOM se však projevilo na poli bezpečnosti práce a v souvislosti s oblastı́
technických norem chránı́cı́ch lidské zdravı́ – byly přijaty tzv. minimálnı́ podmı́nky
pro manipulaci s jaderným materiálem – a EURATOM se významně podı́lel na
vývoji bezpečnostnı́ch systémů jaderných elektráren.
2.4
Evropská ústava
Během uplynulých patnácti let se vývoj Evropské unie vyznačoval řadou změn
evropských Smluv. Každou takovou změnu připravila tzv. mezivládnı́ konference,
na nı́ž se několik měsı́ců scházeli zástupci vlád členských států. Jednánı́ mezivládnı́
konference se účastnila i Komise a byl do nich zapojen také Evropský parlament.
Jednotný evropský akt, podepsaný v únoru 1986, Unii umožnil vytvořit jednotný
trh a zavést na svém územı́ volný pohyb osob, zbožı́, služeb a kapitálu, z čehož nynı́
plyne prospěch evropským podnikům i občanům.
Maastrichtská smlouva, podepsaná v únoru 1992, tedy o šest let později, umožnila
Unii pokročit v řadě dalšı́ch oblastı́: jednalo se o zavedenı́ jednotné měny, společnou
zahraničnı́ politiku a spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřnı́ch věcı́.
Po Maastrichtské smlouvě se však prohlubovánı́ evropské politické unie poněkud
zpomalilo. Obě mezivládnı́ konference, které vedly v roce 1997 k podepsánı́ Amsterodamské smlouvy a v roce 2001 k podepsánı́ Niceské smlouvy, byly sice částečně
úspěšné, nicméně politické odhodlánı́ účastnı́ků bylo slabšı́ a mnohé institucionálnı́
otázky, jež měly v předvečer rozšı́řenı́ zásadnı́ význam, zůstaly nevyřešeny (jak
zajistit hladké fungovánı́ Unie složené z 25 a vı́ce členských států nebo jak zaručit
legitimitu orgánů zastupujı́cı́ch evropské státy a občany).
Když se v prosinci 2000 hlavy států a předsedové vlád patnácti členských států v Nice
dohodli na revizi Smluv, byli přesvědčeni, že je nezbytné pokračovat v institucionálnı́
reformě, jež byla v Niceské smlouvě dle názoru mnoha stran formulována přı́liš
opatrně. Evropská rada proto zahájila širšı́ a zevrubnějšı́ diskusi o budoucnosti Unie
s cı́lem provést dalšı́ revizi Smluv.
Rok po zasedánı́ v Nice, 15. prosince 2001, přijala Evropská rada v Laekenu tzv.
Prohlášenı́ o budoucnosti Evropské unie, které Unii zavazuje k většı́ demokratičnosti, transparentnosti a efektivnosti a také k tomu, aby otevřela cestu k vytvořenı́
ústavy, která by naplnila očekávánı́ občanů Evropy.
Konvent
34
Metoda, která se až do té doby použı́vala pro revizi Smluv, byla velice často kritizována. Evropská integrace je záležitostı́ všech občanů. Nenı́ proto možné, aby
o krocı́ch, které zásadnı́m způsobem ovlivňujı́ jejı́ vývoj, nadále rozhodovali pouze
představitelé vlád členských států na neveřejných mezivládnı́ch konferencı́ch. Evropská rada si přála, aby nadcházejı́cı́ mezivládnı́ konference byla připravena co nejtransparentnějšı́m a nejobsáhlejšı́m způsobem. Rozhodla se proto, že svolá zvláštnı́
shromážděnı́, Konvent, v němž budou zastoupeni hlavnı́ účastnı́ci diskuse: představitelé vlád patnácti členských států a třinácti kandidátských zemı́, zástupci vnitrostátnı́ch parlamentů, zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise, třináct
pozorovatelů z Výboru regionů a Hospodářského a sociálnı́ho výboru a dále zástupci
evropských sociálnı́ch partnerů a evropského ombudsmana. Dı́ky této metodě mohla
být poprvé v historii veškerá evropská i národnı́ stanoviska vyjádřena v obsáhlé,
otevřené a transparentnı́ diskusi.
Po vı́ce než ročnı́m zasedánı́ dospěl Konvent ke konsenzu předat Evropské radě
návrh ústavy.
Valéry Giscard d’Estaing tak mohl předložit výsledky práce Konventu na zasedánı́
Evropské rady v Soluni dne 20. června 2003. Evropská rada prohlásila, že návrh
ústavnı́ smlouvy, který jı́ Konvent předložil, představuje historicky významný krok
na cestě k dosaženı́ cı́lů evropské integrace, tedy přibližuje Unii občanům, posiluje
demokratický charakter našı́ Unie, posiluje schopnost Unie jednat na mezinárodnı́
scéně jako soudržné a jednotné sı́ly a účinně reagovat na problémy vyplývajı́cı́
z globalizace. Evropská rada dále uvedla, že Konvent prokázal svůj význam jakožto
fórum demokratického dialogu. Po poslednı́m zasedánı́ členů Konventu byl konečný
návrh ústavy předložen 18. července 2003 předsednictvı́ Evropské rady v Řı́mě.
Text, který Konvent předložil, byl použit jako základ pro práci mezivládnı́ konference, na nı́ž se setkali zástupci vlád stávajı́cı́ch dvaceti pěti členských států, zástupci
Evropské komise a Evropského parlamentu. Všech zasedánı́ mezivládnı́ konference
se účastnily rovněž tři kandidátské země, jmenovitě Bulharsko, Rumunsko a Turecko. Setkánı́ mezivládnı́ konference probı́hala od řı́jna 2003 na úrovni ministrů
zahraničnı́ch věcı́ i na úrovni hlav států a předsedů vlád. Po osmi měsı́cı́ch jednánı́
byly práce uzavřeny prohlášenı́m o souhlasném postoji vlád 25 členských států
vyjádřeném na zasedánı́ Evropské rady v Bruselu ve dnech 17. a 18. června 2004.
Ústava v zájmu srozumitelnosti a jasnosti nahrazuje všechny stávajı́cı́ Smlouvy
jediným textem.
Skládá se ze čtyř částı́:
Prvnı́ část obsahuje ustanovenı́ vymezujı́cı́ Unii, jejı́ cı́le, pravomoci, rozhodovacı́ postupy a orgány.
Jako druhá část byla do ústavy začleněna Charta základnı́ch práv, slavnostně
vyhlášená na zasedánı́ Evropské rady v Nice v prosinci 2000.
Třetı́ část ústavy se věnuje politikám a činnostem Unie a přejı́má mnohá
ustanovenı́ stávajı́cı́ch Smluv.
Čtvrtá část obsahuje závěrečná ustanovenı́, včetně postupů pro přijetı́ a revizi
této ústavy.
Ústavnı́ smlouva stanovı́, že ji všechny státy musı́ ratifikovat podle svých vlastnı́ch
ústavnı́ch pravidel (schválenı́m parlamentem a/nebo referendem). Pokud smlouvu
do dvou let od podpisu ratifikujı́ pouze čtyři pětiny členských států, bude se touto
otázkou zabývat Evropská rada.
Revize bude zpravidla provádět Konvent, pokud se nebude jednat o změny s velice omezeným dopadem. Konvent pak bude muset na základě konsenzu přijmout
doporučenı́ pro mezivládnı́ konferenci, která o navrhovaných změnách rozhodne
vzájemnou dohodou. Takové změny vstoupı́ v platnost teprve poté, až je ratifikujı́
všechny členské státy podle svých přı́slušných ústavnı́ch pravidel. Některé změny,
napřı́klad rozšı́řenı́ hlasovánı́ kvalifikovanou většinou na dalšı́ oblasti, bude možno
35
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
provádět pružnějšı́ metodou. Pro takové změny bude stačit jednomyslný souhlas
Evropské rady a schválenı́ Evropským parlamentem.
Ratifikace ústavy
Dne 29. řı́jna 2004 hlavy států nebo vlád 25 členských států a 3 kandidátských
zemı́ podepsaly Smlouvu zakládajı́cı́ Ústavu pro Evropu, jejı́ž zněnı́ jednomyslně
schválili 18. června téhož roku.
Smlouva může vstoupit v platnost pouze, bude-li přijata každou ze signatářských
zemı́ na základě jejı́ vlastnı́ ústavnı́ procedury: tento proces se nazývá ratifikacı́
Smlouvy členskými státy.
V závislosti na právnı́ch a historických tradicı́ch jednotlivých zemı́ se ústavnı́ postupy v členských státech lišı́ a sestávajı́ bud’ z jednoho nebo kombinace dvou typů
mechanismů:
„parlamentnı́“ metoda: text je schválen na základě hlasovánı́ o textu ratifikujı́cı́m mezinárodnı́ smlouvu jednou či dvěma komorami státnı́ho parlamentu.
metoda „referenda“: text smlouvy je předložen občanům ke schválenı́ ve
všelidovém hlasovánı́.
V některých státech existujı́ varianty nebo kombinace těchto dvou metod, nebo dı́lčı́
požadavky, např. že ratifikace smlouvy vyžaduje předchozı́ změnu národnı́ ústavy.
Pokud by byla smlouva ratifikována a ratifikace oficiálně oznámena všemi signatářskými státy, měla by vstoupit v platnost 1. listopadu 2006.
Odmı́tnutı́
Smlouvy
zakládajı́cı́
Ústavu
pro Evropu
Ve Francii občané odmı́tli text ústavy 29. května a v Nizozemsku 1. června. S ohledem na tyto výsledky Evropská rada na svém zasedánı́ ve dnech 16. a 17. června
2005 prohlásila, že „datum 1. listopadu 2006, které bylo původně stanoveno pro
dokončenı́ ratifikacı́, již nenı́ udržitelné, protože státy, které neratifikovaly, nebudou
schopny poskytnout jinou odpověd’ dřı́ve než v polovině roku 2007“. Současné obdobı́ je tedy pro všechny členské státy, at’už ústavu ratifikovaly nebo ne, obdobı́m
úvah, vysvětlovánı́ a diskusı́. Evropská rada pod vedenı́m rakouského předsednictvı́
(v prvnı́ polovině roku 2006) přezkoumá stav diskusı́ o ratifikaci ústavnı́ smlouvy.
Proces ratifikace členskými státy tedy nebyl ukončen. Jeho harmonogram bude v přı́padě nutnosti upraven podle potřeb členských států, které ústavu ještě neratifikovaly.
2.5
Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politika
Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politika (SZBP) tvořı́ tzv. druhý pilı́ř Maastrichtského chrámu. Jejı́ cı́le jsou definovány v Hlavě V Smlouvy o EU, podle které
má SZBP zabezpečovat společné hodnoty, základnı́ zájmy a nezávislost EU, posilovat bezpečnost EU i jejı́ch členských států ve všech ohledech, posilovat mı́r a
mezinárodnı́ bezpečnost v souladu se zásadami OSN a Helsinského procesu, podporovat mezinárodnı́ spolupráci a upevňovat demokracii, právnı́ stát a respektovánı́
lidských práv a základnı́ch svobod.
Pro plněnı́ takto stanovených cı́lů jsou vymezeny určité nástroje. Jedná se o konzultace, vzájemnou informovanost členských zemı́ a spolupráci diplomatických a
36
Tabulka 2.1: Ratifikace euroústavy
Členský stát
Rakousko
Procedura
Předpokládané datum
Předchozı́ evropská referenda
Parlamentnı́ (Nationalrat a Bundesrat) Schválena Národnı́ radou 11. května 2005
1994: přistoupenı́
Referendum vyloučeno
Schválena Spolkovou radou 25. května 2005
Belgie
Parlamentnı́ (Komora and Senát + Schválena Senátem 28. dubna 2005
ŽÁDNÉ
Shromážděnı́ obcı́ a regionů)
Schválena dolnı́ komorou 19. května 2005
Nezávazné referendum („consultation Schválena i dalšı́mi (regionálnı́mi) parlamenty, napopopulaire“) nepravděpodobné
sled i Vlámským regionálnı́m parlamentem 8. února
2005
Kypr
Parlamentnı́
Schválena Sněmovnou 30. června 2005
ŽÁDNÉ
Referendum vyloučeno
Česká republika Referendum (vládnı́ návrh dosud nenı́ Referendum odloženo
2003: přistoupenı́
schválen Parlamentem)
Dánsko
Referendum
Původně stanoveno na 27. zářı́ 2005
1972: přistoupenı́
Nynı́ odloženo (datum nenı́ stanoveno)
1986: JEA
1992: Maastrichtská smlouva 2×
1998: Amsterodamská smlouva
2000: euro
Estonsko
Parlamentnı́
Parlamentnı́ rozprava potvrzena na podzim 2005, před 2003: přistoupenı́
Referendum nepravděpodobné
konečným hlasovánı́m však má proběhnout veřejná
debata
Finsko
Parlamentnı́
Návrh na ratifikaci bude předložen Parlamentu na pod- Konzultativnı́ referendum:
zim 2005. Rozhodná zpráva pro ratifikačnı́ proces a 1994: přistoupenı́
prezentace zprávy parlamentu se předpokládá na podzim 2005
Francie
Referendum
Referendum 29. května 2005 negativnı́
1972: rozšı́řenı́ EHS
NE: 54,8 %
1992: Maastrichtská smlouva
účast: 70 %
Německo
Parlamentnı́ (Bundestag and
Schválena Spolkovým sněmem 12. května
ŽÁDNÉ
Bundesrat) Referendum nepravděpo- Schválena Spolkovou radou
dobné (možné pouze při změně ústavy) 27. května 2005
Řecko
Parlamentnı́
Schválena Parlamentem 19. dubna 2005
ŽÁDNÉ
Mad’arsko
Parlamentnı́
Schválena Parlamentem 20. prosince 2004
2003: přistoupenı́
Irsko
Parlamentnı́ + Referendum
Referendum odloženo
1972: přistoupenı́
Bı́lá kniha má být prezentována v zářı́ 2005.
1987: JEA
1992: Maastrichtská smlouva 2×
1998: Amsterodamská smlouva
2001 a 2002: Niceská smlouva
Itálie
Parlamentnı́ (Sněmovna a Senát)
Sněmovna schválila návrh ratifikačnı́ho zákona Konzultativnı́ referendum:
25. ledna
1989: možný návrh ústavy
6. dubna ratifikován v Senátu
Lotyšsko
Parlamentnı́
Schválena Parlamentem 2. června 2005
2003: přistoupenı́
Litva
Parlamentnı́
Schválena Parlamentem 11. listopadu 2004
2003: přistoupenı́
Lucembursko Parlamentnı́ (dvě hlasovánı́)
Schválena Komorou (1. čtenı́) 28. června
ŽÁDNÉ
+ konzultativnı́ referendum
Pozitivnı́ referendum 10. července 2005:
ANO: 56,52 %
NE: 43,48 %
Konečné schválenı́ sněmovnou 25. řı́jna 2005
Malta
Parlamentnı́
Schválena Parlamentem: 6. července 2005
2003: přistoupenı́
Referendum vyloučeno
Nizozemsko
Parlamentnı́ (prvnı́ a druhá komora) + Referendum 1. června 2005 negativnı́
ŽÁDNÉ
NE: 63 %
konzultativnı́ referendum
účast: 62 % (neoficiálnı́ výsledky)
Polsko
Prozatı́m nenı́ rozhodnuto
Parlamentu se 5. července nepodařilo schválit rati- 2003: přistoupenı́
fikačnı́ proceduru. Rozhodnutı́ musı́ přijmout přı́štı́
parlament
Portugalsko
Referendum
Referendum původně stanoveno na 2. nebo 9. řı́jna ŽÁDNÉ
společné s komunálnı́mi volbami
Slovensko
Parlamentnı́
Schválena parlamentem 11. května 2005
2003: přistoupenı́
Slovinsko
Parlamentnı́
Schválena parlamentem 1. února 2005
2003: přistoupenı́
Španělsko
Parlamentnı́ (Kongres a Senát) + kon- Referendum 20. února 2005
ŽÁDNÉ
zultativnı́ referendum
Pro: 76,7 %
Účast: 42,5 %
Schválena Kongresem 28. dubna 2005
Schválena Senátem 18. května 2005
Švédsko
Parlamentnı́
Návrh zákona o ratifikaci by měl být předložen parla- Konzultativnı́ referenda:
mentu v létě, mohl by být schválen v prosinci 2005, 1994: přistoupenı́
nynı́ odloženo
2003: euro
Spojené králov- Parlamentnı́ (Dolnı́ sněmovna a Sně- Parlamentnı́ ratifikačnı́ proces byl pozastaven (roz- 1975: pokračovánı́ členstvı́ v ES
stvı́
movna lordů)
hodnutı́ oznámeno britskou vládou 6. června 2005)
+ konzultativnı́ referendum
Zdroj: www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=3214&page=1
37
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
konzulárnı́ch zastoupenı́ včetně misı́ u mezinárodnı́ch organizacı́ a zastoupenı́ Komise. Dále Smlouva o EU definuje společný postoj a společnou akci.
Odpovědnost za koordinaci na základě Smlouvy o EU má Evropská rada, která
přijı́má zásady a obecné směry spolu s předsednickým státem, který odpovı́dá za
vedenı́ společných akcı́. Hlavnı́m aktérem je Rada. Ministři zahraničnı́ch věcı́ majı́
za úkol přijı́mat nezbytná rozhodnutı́, provádět politiku a zajišt’ovat jejı́ jednotu,
soudržnost a účinnost postupů. Rada rozhoduje ve většině přı́padů jednomyslně.
V rámci Evropského parlamentu je každoročně pořádána diskuse o dosažených
výsledcı́ch na poli SZBP.
Výdaje nutné na realizaci SZBP jsou rozděleny na tzv. administrativnı́ a operativnı́.
Administrativnı́ výdaje jsou hrazeny z rozpočtu Společenstvı́, kdežto operativnı́
výdaje – pokud Rada nerozhodne jednomyslně v tom kterém přı́padě o opaku – jsou
hrazeny z rozpočtu členských zemı́.
Takto vymezená politika přinesla vı́ce otázek než odpovědı́, a tudı́ž bylo třeba
provést reformu. Ta byla uskutečněna v rámci Amsterodamské smlouvy, kdy byly
zachovány stávajı́cı́ cı́le a zdůrazněna potřeba zabezpečenı́ integrity EU. Došlo
však ke zpřesněnı́ pojmu společný postoj, který nadále byl definován jako přı́stup
Unie ke konkrétnı́ záležitosti geografické nebo tématické povahy; dále došlo ke
zpřesněnı́ pojmu společná akce, která sloužı́ k řešenı́ specifických situacı́, při nichž
se operačnı́ akce ze strany Unie považujı́ za žádoucı́. Společné akce stanovı́ své cı́le,
rozsah, prostředky, které Unie dostane k dispozici, a je-li to nezbytné, dobu trvánı́
a podmı́nky svého prováděnı́. Zároveň oba nástroje majı́ být v souladu s politikami
členských zemı́ a naopak. Zároveň Amsterodamská smlouva zavedla i nový nástroj –
společnou strategii. Ta je přijı́mána Evropskou radou na základě doporučenı́ Rady.
Konstrukčnı́
abstence
V rámci II. pilı́ře došlo u některých položek ke změně hlasovánı́ z jednomyslného
na hlasovánı́ tzv. konstrukčnı́ abstencı́, která umožňuje státům vyslovit nesouhlas
s konkrétnı́ aktivitou aniž by došlo k zablokovánı́ této aktivity. Děje se tak na
základě zdrženı́ se hlasovánı́ té které země. Pokud dojde ke schválenı́ dané aktivity,
stát, který se zdržel hlasovánı́, však akceptuje tento závazek celého Společenstvı́.
Tento typ hlasovánı́ může být využit pouze omezenou skupinou států (vážené hlasy
mohou tvořit maximálně jednu třetinu celkových hlasů v Radě).
Na základě Amsterodamské smlouvy došlo také i vytvořenı́ funkce Vysokého zmocněnce pro SZBP, který je spolupracovnı́kem předsedy Unie a přispı́vá k formulovánı́,
přı́pravě a prováděnı́ rozhodnutı́ a vede dialog se třetı́mi zeměmi. Postu Vysokého
zmocněnce se jako prvnı́ ujal v řı́jnu 1999 Javier Solana Madariaga, který byl ve
funkci v roce 2004 opět potvrzen.
Z hlediska financovánı́ SZBP došlo k přehodnocenı́ výdajů na společné akce, které
se budou nadále hradit z rozpočtu Společenstvı́ jako celek, výjimku budou tvořit
výdaje na vojenské a obranné operace a výdaje, u nichž Rada jednomyslně rozhodne,
že budou hrazeny z rozpočtů členských států.
Po událostech v průběhu ratifikace Amsterodamské smlouvy (jugoslávská krize
v Kosovu) došlo k prohloubenı́ SZBP. Na jednánı́ v Saint-Malo v prosinci 1998 došlo
k dohodě o vytvořenı́ společné evropské obrany včetně odpovı́dajı́cı́ho operačnı́ho
a vojenského zázemı́. Byl vytvořen Vojenský výbor složený z vojenských zástupců
38
a zároveň došlo k vybudovánı́ soustavy vojenských sil a stanovišt’vyznačujı́cı́ch se
vysokou mobilitou, flexibilitou, spolupracı́, rozmı́stitelnostı́ a udržitelnostı́ – byly
vybudovány evropské sı́ly rychlé reakce (EUFOR). Tyto sı́ly byly nasazeny v Bosně
a Hercegovině, v Bývalé jugoslávské republice Makedonie, v Gruzii, v Iráku, na
palestinských územı́ch nebo v Kongu.
V rámci revize z Nice byl přidán do Smlouvy o EU nový prvek – posı́lená spolupráce,
jejı́mž cı́lem je chránit hodnoty celé Unie a sloužit jejı́m zájmům tı́m, že potvrdı́ jejı́
identitu jako soudržné sı́ly na mezinárodnı́ úrovni a vztahuje se na společné akce
nebo společné postoje.
Obrázek 2.1: Vojenský personál EU
Zdroj: ue.eu.int/uedocs/cmsUpload/structure big.jpg
2.6
Vnitro a justice
Jedná se o politiku v rámci III. pilı́ře Maastrichtského chrámu. Počátky spolupráce
v oblasti vnitra a justice lze spatřovat v 70. letech 20. stoletı́, kdy došlo k vytvořenı́ TREVI (Terrorisme, Radicalisme, Extremisme, Violence internationale) –
mezivládnı́ aktivity Společenstvı́ – která měla za úkol posilovat komunikaci mezi
jednotlivými policejnı́mi a vyšetřujı́cı́mi složkami v jednotlivých členských státech.
Významným přı́nosem TREVI bylo podepsánı́ Dublinské konvence v roce 1990,
která definovala základnı́ pojmy v oblasti žádosti o azyl a stanovovala pravidla pro
žádost o azyl v členských zemı́ch EU.
TREVI
39
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
Druhým významným předchůdcem III. pilı́ře bylo podepsánı́ Schengenské smlouvy
14. června 1985 Belgiı́, Franciı́, Lucemburskem, Německem a Nizozemı́m, které se
zavázali, že postupně odstranı́ hraničnı́ kontroly na společných hranicı́ch a zavedou
svobodu pohybu pro všechny osoby, které jsou občany signatářských členských
států, ostatnı́ch členských států nebo třetı́ch zemı́.
Schengenská úmluva byla podepsána pěti výše uvedenými státy 19. června 1990.
Úmluva stanovuje konkrétnı́ podobu a garance pro realizaci svobody pohybu.
Smlouva a Úmluva, pravidla přijatá na tomto základu a souvisejı́cı́ dohody dohromady tvořı́ „Schengenské acquis“. Včleněnı́ schengenského acquis do smluv se řı́dı́
protokolem k Amsterodamské smlouvě. Právnı́ základ pro začleněnı́ schengenského
acquis je provázen rozdělenı́m tohoto acquis mezi prvnı́ pilı́ř Smlouvy zakládajı́cı́
Evropská společenstvı́ (zařazené pod novou hlavu IV – vı́zová, azylová, imigračnı́
a jiné politiky vztahujı́cı́ se k volnému pohybu osob) a třetı́ pilı́ř Smlouvy (zařazené
pod hlavu VI – ustanovenı́ o policejnı́ a soudnı́ spolupráci v trestnı́ch věcech).
V protokolu k Amsterodamské smlouvě se stanovı́, že kandidátské země musı́
Schengenské acquis a pravidla přijatá přı́slušnými institucemi na základě tohoto
acquis přijmout jako celek.
Schengen se postupně rozšiřuje: Itálie se připojila v roce 1990, Španělsko a Portugalsko v roce 1991, Řecko v roce 1992, Rakousko v roce 1995 a Dánsko, Finsko a
Švédsko v roce 1996. Účastnı́ky Schengenské úmluvy jsou také Island a Norsko.
Postavenı́
Irska, VB
a Dánska
Irsko a Velká Británie nejsou účastnı́ky dohod, ale podle protokolu k Amsterodamské smlouvě se na některých nebo všech ustanovenı́ch schengenského acquis mohou
podı́let, pokud pro to bude v Radě jednomyslně hlasovat všech 13 členských států,
které jsou účastnı́ky dohod, spolu s představitelem dané země (tj. Irska nebo Velké
Británie). V březnu 1999 Velká Británie na tomto základě požádala o účast v některých oblastech Schengenské spolupráce (policejnı́ a soudnı́ spolupráce v trestnı́ch
věcech, boj proti drogám, a Schengenský informačnı́ systém (SIS)). Rozhodnutı́
o přijetı́ žádosti přijala Rada v květnu 2000. O účast na některých Schengenských
aktivitách požádalo v červnu 2000 a v listopadu 2001 také Irsko – šlo o realizaci a
fungovánı́ systému SIS. Rozhodnutı́ se schválenı́m irské žádosti přijala Rada v únoru
2002.
Dánsko je sice signatářem Schengenské úmluvy, ale ponechalo si v rámci Evropské
unie možnost volby, zda bude či nebude realizovat jakékoli nové rozhodnutı́ přijaté
na základě acquis.
Výdaje na spolupráci v oblasti vnitra a justice byly stejně jako v přı́padě SZBP
rozděleny na administrativnı́ a operativnı́. Administrativnı́ výdaje byly automaticky
hrazeny z rozpočtu Společenstvı́, kdežto u výdajů operativnı́ch musela Rada jednomyslně rozhodnout, zda budou hrazeny z rozpočtu členských zemı́ nebo z rozpočtu
Společenstvı́.
Institut
přemostěnı́
40
V článku K.9 Smlouvy o EU je stanoveno, že Rada může z iniciativy Komise nebo
členského státu jednomyslně rozhodnout, že se některá z oblastı́ uvedených v článku
K.1 (vymezenı́ oblastı́ spadajı́cı́ch pod tuto politiku) bude přesunuta do I. pilı́ře.
Této možnosti se řı́ká institut přemostěnı́ a byl využit v rámci vı́zové, azylové
a přistěhovalecké politiky a spolupráce soudů v civilnı́ch věcech, které byly na
základě Amsterodamské smlouvy přesunuty do I. pilı́ře (bylo u nich však stanoveno
pětileté přechodné obdobı́). Po revizi provedené Amsterodamskou smlouvou tam
ve III. pilı́ři zůstala pouze problematika spolupráce policie a spolupráce soudů
v trestnı́ch věcech.
V rámci Amsterodamské smlouvy došlo k vytvořenı́ prostoru svobody, bezpečnosti
a práva, který měl zajistit opravdovou svobodu pohybu jednotlivců po celém územı́
EU a účinnějšı́ postup proti organizovanému zločinu a podvodům. Došlo i k revizi
nástrojů použı́vaných v rámci Hlavy VI (Ustanovenı́ o policejnı́ a soudnı́ spolupráci
v trestnı́ch věcech), kde byla ponechána možnost společného postoje, ale společná
akce byla nahrazena rámcovým rozhodnutı́m (jsou to akty přijı́mané za účelem
sbližovánı́ zákonů a jiných předpisů členských států, jsou závazná co do výsledku,
kterého má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátnı́m orgánům, nemajı́ bezprostřednı́ účinek) a rozhodnutı́m (jsou přijı́mána
s jakýmkoliv jiným účelem, který je v souladu s cı́li této hlavy, s výjimkou sbližovánı́ zákonů a jiných předpisů členských států, jsou závazná a nemajı́ bezprostřednı́
účinek).
prostor
svobody,
bezpečnosti
a práva
V rámci Smlouvy z Nice došlo k začleněnı́ posı́lené spolupráce, která má vést
k rychlejšı́mu rozvoji prostoru svobody, bezpečnost a práva.
V souvislosti s problematikou vnitra a justice je třeba zmı́nit vytvořenı́ Charty základnı́ch práv Evropské unie, která byla přijata na zasedánı́ Evropské rady v Nice
7. prosince 2000. Tento dokument nebyl přijat jako závazný pro členské státy EU
a ani nebyl napojen na texty smluv, ale přesto je hodnocen jako dokument zviditelňujı́cı́ základnı́ práva v rámci Společenstvı́. Skládá se z 50 článků a je dělen do
7 kapitol:
1. lidská důstojnost, právo na život, právo na osobnı́ integritu, zákaz klonovánı́
lidı́ a využı́vánı́ lidského těla a jeho částı́ k zisku, . . .
2. právo na svobodu a bezpečnost, respektovánı́ soukromého a rodinného života,
ochrana osobnı́ch údajů, . . .
3. rovnost před zákonem, zákaz diskriminace z jakéhokoliv důvodu, rovnost
mezi muži a ženami, . . .
4. právo pracovnı́ků na informace a konzultace v podniku, právo na kolektivnı́
vyjednávánı́, právo na zprostředkovánı́ práce, . . .
5. právo volit a kandidovat do Evropského parlamentu, petičnı́ právo, právo
obracet se na ombudsmana, . . .
6. právo na účinnou právnı́ ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny,
právo na obhajobu, . . .
7. specifikace působnosti charty.
Shrnutı́ kapitoly
Na začátku 50. let došlo k založenı́ prvnı́ho sektorově orientovaného sdruženı́, které
bylo zaměřeno na uhlı́ a ocel. Brzy po jeho založenı́ a zjištěnı́, že pomohlo k nastartovánı́ hospodářstvı́ členských zemı́, byly založeny dalšı́ dvě společenstvı́. Jedno opět
sektorově orientované a zaměřené na jadernou energii, druhé však už překračovalo
sektorové vymezenı́ a mělo v zakládajı́cı́ smlouvě stanoveno budovánı́ společného
41
2. Tři základnı́ pilı́ře EU
trhu. Původně se předpokládalo, že toho společenstvı́ bude hrát jen vedlejšı́ roli,
nakonec však zastı́nilo oba své sektorově orientované „kolegy“ a na jeho základě
funguje dnešnı́ Evropská unie. Na základě Smlouvy o EU došlo k rozdělenı́ agendy
Společenstvı́ do tři pilı́řů. II. a III. pilı́ř, které představujı́ Společnou bezpečnostı́
a zahraničnı́ politiku a spolupráci v oblasti vnitra a justice, spadajı́ do kompetencı́
členských států. Dozvěděli jste se nejen základnı́ charakteristiky obou těchto pilı́řů, ale také jejich vývoj v reflexi revizı́ zákládajı́cı́ch smluv. Mı́sto bylo věnováno
i Evropské ústavě, která však po neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemı́
v současné době čeká na znovuotevřenı́ ratifikačnı́ho procesu v zemı́ch, které ji
dosud nepřijaly.
Otázky k zamyšlenı́
1. Co je cı́lem společné zahraničnı́ a bezpečnostı́ politiky?
2. Jaké nástroje jsou v současné době použı́vány v rámci spolupráce vnitra a
3.
4.
5.
6.
42
justice?
Co to je Charta základnı́ch práv EU?
Jaké členské státy podepsaly jako prvnı́ Schengenskou smlouvu a kdy?
Jaká společenstvı́ předcházela Evropské unii?
Zamyslete se nad důvodem, proč ještě v polovině roku 2006 nebyla Evropská
ústava přijata (nebo lépe řečeno došlo k přerušenı́ vyjednávánı́ o jejı́m přijetı́
v jednotlivých členských zemı́ch EU)?
3
jÍ
Evropská rada
jÍ
Rada Evropské unie
jÍ
Evropský parlament
jÍ
Evropská komise
jÍ
Soud Evropských společenstvı́
jÍ
Evropský účetnı́ dvůr
jÍ
Evropská investičnı́ banka
jÍ
Evropská centrálnı́ banka (ECB)
jÍ
Poradnı́ orgány
jÍ
Evropský konvent
jÍ
Agentury
Instituce Společenstvı́
3. Instituce Společenstvı́
Cı́l kapitoly
Evropské společenstvı́ má několik hlavnı́ch institucı́ – Evropskou radu, Radu EU,
Evropskou komisi, Evropský parlament, Soud Evropských společenstvı́ a Evropský
účetnı́ dvůr. Kromě toho využı́vá k podpoře svých činnostı́ přibližně 18 agentur,
které pomáhajı́ při plněnı́ úkolů stanovených v rámci té které politiky. Předpisy a
politiky EU jsou výsledkem rozhodnutı́ třı́ hlavnı́ch orgánů, mezi něž patřı́ Rada EU,
Evropský parlament a Evropská komise (tzv. trojúhelnı́k). Každá z těchto institucı́
zastupuje zájmy určitých skupin. Rada EU zastupuje zájmy jednotlivých členských
států, Evropský parlament zastupuje občany EU a Evropská komise zastupuje zájmy
Společenstvı́ jako celku.
Časová zátěž
Doba potřebná pro nastudován kapitoly jsou cca 3 hodiny.
Údaje potřebné pro sestavenı́ této kapitoly byly čerpány z oficiálnı́ch stránek EU
www.europa.eu.int a publikace FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie.
3.1
Evropská rada
Je vrcholným orgánem Společenstvı́. Představuje setkávánı́ nejvyššı́ch politických
představitelů členských zemı́ (hlav států nebo předsedů vlád členských států) a předsedy Komise. Nápomocni při jednánı́ jim jsou ministři zahraničnı́ch věcı́ členských
států a jeden člen Komise. Evropská rada se scházı́ minimálně dvakrát ročně za
předsednictvı́ hlavy státu či předsedy vlády členského státu, který vykonává předsednictvı́ Rady. Stanovuje dalšı́ směr vývoje Společenstvı́.
Prvnı́ impulsy k setkávánı́ politických představitelů členských zemı́ dal francouzský
prezident Charles de Gaull v roce 1961. Toto prvnı́ setkánı́ mělo projednat přezkoumánı́ alternativ přı́padné modifikace zakládajı́cı́ch smluv na základě Fouchetova
plánu. Nepřijetı́ Fouchetova plánu vedlo k pozastavenı́ jednánı́ na nejvyššı́ úrovni,
které bylo obnoveno až při přı́ležitosti oslav desátého výročı́ podpisu Smlouvy o EHS
a Smlouvy o EURATOM. Až v průběhu 70. let došlo k pravidelným schůzkám
nejvyššı́ch politických představitelů. Důvodem byl kolaps Bretton-woodského měnového systému, ropné krize a hospodářská nestabilita členských zemı́. Bylo ustanoveno setkávánı́ třikrát do roka s tı́m, že dvě jednánı́ se měla konat v přesedajı́cı́ch
zemı́ch a jedno v Bruselu.
Legislativnı́
ukotvenı́
Legislativně byla Evropská rada ukotvena v Jednotném evropském aktu, kde je
definována v článku 2 a zároveň došlo ke snı́ženı́ jejı́ch zasedánı́ na dvě ročně.
V rámci Smlouvy o EU došlo ke zpřesněnı́ definice Evropské rady. Je stanoveno, že
poskytuje Unii nezbytné podněty pro jejı́ rozvoj a vymezuje jejı́ všeobecné politické
směry. Počet zasedánı́ byl ponechán. Zároveň bylo stanoveno, že Evropská rada
předkládá Evropskému parlamentu zprávu po každém svém zasedánı́ a každoročně
pı́semnou zprávu o pokroku dosaženém Uniı́. Na základě Smlouvy o EU je určena
jako zastřešujı́cı́ orgán pro tři pilı́ře tzv. maastrichtského chrámu.
Institucionálně však v rámci smluv nenı́ zařazena mezi „oficiálnı́ “ orgány Společenstvı́.
44
3.2
Rada Evropské unie
Je orgánem EU, kde jsou zastoupeny členské státy pomocı́ zástupců reprezentujı́cı́ch zájmy své země. Členské státy jsou v Radě zastoupeny na ministerské úrovni,
vždy přı́slušnými resortnı́mi ministry, dle projednávané agendy. Tento orgán se
dřı́ve nazýval Rada ministrů. Použı́ván je rovněž pojem Rada. Celkem existuje
9 rad různého složenı́: Všeobecné záležitosti a vnějšı́ vztahy, Hospodářstvı́ a finance
(ECOFIN), Justice a vnitřnı́ věci, Zaměstnanost, sociálnı́ politika, zdravı́ a záležitosti spotřebitelů, Konkurenceschopnost (vnitřnı́ trh, průmysl a výzkum), Doprava,
telekomunikace a energie, Zemědělstvı́ a rybolov, Životnı́ prostředı́ a Vzdělávánı́,
mládež a kultura.
Předsednictvı́ Rady se měnı́ každých 6 měsı́ců. Jednotlivé státy se předsednictvı́
ujı́majı́ v pořadı́, které určı́ Rada jednomyslným rozhodnutı́m. Práci Rady jako celku
plánuje a koordinuje rada ve složenı́ pro Všeobecné záležitosti a vnějšı́ vztahy.
Předsednictvı́
Tabulka 3.1: Předsednictvı́ Rady 2004–2020
Rok
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
leden–červen
Irsko
Lucembursko
Rakousko
Německo
Slovinsko
Česká republika
Španělsko
Mad’arsko
Dánsko
Irsko
Řecko
Lotyšsko
Nizozemsko
Malta
Estonsko
Rakousko
Finsko
červenec–prosinec
Nizozemsko
Spojené královstvı́
Finsko
Portugalsko
Francie
Švédsko
Belgie
Polsko
Kypr
Litva
Itálie
Lucembursko
Slovensko
Spojené královstvı́
Bulharsko
Rumunsko
Zdroj: www.euroskop.cz
Od roku 2007 bude předsednictvı́ vykonáváno skupinami 3 států po dobu 18 měsı́ců.
Tyto skupiny jsou vytvořeny rovnou rotacı́ členských států.
Rada je předevšı́m rozhodovacı́m orgánem. Dále podle článku 202 Smlouvy o založenı́ ES zajišt’uje koordinaci obecných hospodářských politik členských států a
svěřuje Komisi v aktech, které přijı́má, pravomoci k prováděnı́ předpisů, které vydá.
Radu svolává jejı́ předseda z vlastnı́ho podnětu, na žádost některého z jejı́ch členů
nebo na žádost Komise. Rada rozhoduje bud’ jednomyslně, kvalifikovanou většinou
nebo prostou většinou. Poměr hlasů je následujı́cı́:
45
3. Instituce Společenstvı́
Tabulka 3.2: Počet hlasů v Radě podle jednotlivých členských států
Země
Francie
Itálie
Německo
Velká Británie
Polsko
Španělsko
Nizozemı́
Belgie
Česká republika
Mad’arsko
Portugalsko
Řecko
Rakousko
Švédsko
Dánsko
Finsko
Irsko
Litva
Slovensko
Estonsko
Kypr
Lotyšsko
Lucembursko
Slovinsko
Malta
Celkem
Do 1. 11. 2004
10
10
10
10
—
8
5
5
—
—
5
5
4
4
3
3
3
—
—
—
—
—
2
—
—
87
Od 1. 11. 2004
29
29
29
29
27
27
13
12
12
12
12
12
10
10
7
7
7
7
7
4
4
4
4
4
3
321
Zdroj: www.euroskop.cz
Pro rozhodnutı́ kvalifikovanou většinou je potřeba minimálně 232 hlasů (72,3 %),
kromě toho platı́, že rozhodnutı́ musı́ schválit většina členských států (v některých
přı́padech 2/3) a kterýkoli člen může požádat o potvrzenı́, že hlasy pro rozhodnutı́
reprezentujı́ přinejmenšı́m 62 % z celkového počtu obyvatel Evropské unie.
Rozhodnutı́ prostou většinou se použı́vá u procedurálnı́ch otázek. Jednomyslné
rozhodnutı́ je požadováno např. v oblastech Společné zahraničnı́ a bezpečnostnı́
politiky, danı́ apod. V těchto přı́padech má každý ze členských států právo veta.
Přı́pravné práce pro zasedánı́ Rady EU vykonává Výbor stálých zástupců (Coreper), složený ze stálých zástupců členských států. V přı́padech stanovených v jednacı́m řádu Rady může výbor vydávat procesnı́ rozhodnutı́.
Radě je rovněž nápomocen generálnı́ sekretariát pod vedenı́m generálnı́ho tajemnı́ka, vysokého představitele pro společnou zahraničnı́ a bezpečnostı́ politiku.
46
3.3
Evropský parlament
Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů států EU, jejichž celkový počet
nesmı́ překročit 732. Od roku 1979 jsou členové voleni prostřednictvı́m všeobecných
voleb přı́mo občany EU na pětileté funkčnı́ obdobı́.
Tabulka 3.3: Počet volených zástupců jednotlivých členských států
Země
Německo
Francie, Itálie, Velká Británie
Španělsko, Polsko
Nizozemı́
Belgie, Česká republika, Řecko, Mad’arsko, Portugalsko
Švédsko
Rakousko
Dánsko, Slovensko, Finsko
Irsko, Litva
Lotyšsko
Slovinsko
Estonsko, Kypr, Lucembursko
Malta
Celkem
Počet zástupců
99
78
54
27
24
19
18
14
13
9
7
6
5
732
Zdroj: www.euroskop.cz
Ve volebnı́m obdobı́ 2004–2009 předsedá Evropskému parlamentu Josep Borell
Fontelles.
Evropský parlament se podı́lı́ na legislativnı́m procesu. Plenárnı́ zasedánı́ se obvykle
konajı́ ve Štrasburku (sı́dlo Parlamentu) a ostatnı́ zasedánı́ v Bruselu. Parlament má
17 výborů, které připravujı́ jeho plenárnı́ zasedánı́ a řadu politických skupin, které
se většinou setkávajı́ v Bruselu. Generálnı́ sekretariát sı́dlı́ v Lucemburku. Plenárnı́
zasedánı́ probı́hajı́ jednou měsı́čně.
Kromě konzultacı́ sdı́lı́ Parlament a Rada legislativnı́ pravomoc. Při schvalovánı́
legislativnı́ch návrhů popř. schvalovánı́ rozpočtu Společenstvı́ postupuje třemi způsoby. Jedná se o spolupráci, souhlas a spolurozhodovánı́.
Spolupráci zavádı́ Jednotný evropský akt (1986). Parlament se dle tohoto postupu
vyslovuje k návrhům směrnic a nařı́zenı́ připraveným Evropskou komisı́.
Spolupráce
Z Jednotného evropského aktu rovněž vycházı́ dalšı́ postup – souhlas, podle kterého musı́ Parlament schválit mezinárodnı́ dohody vyjednané Komisı́, navrhované
rozšı́řenı́ Evropské unie, jakékoli změny volebnı́ch pravidel atd.
Souhlas
Maastrichtská smlouva potom zavádı́ tzv. spolurozhodovánı́. Evropský parlament
zde má stejné pravomoci jako Rada při přijı́mánı́ legislativy, která se týká významných otázek, jako jsou rozpočet EU, volný pohyb pracovnı́ch sil, transevropské sı́tě,
zdravotnictvı́, vnitřnı́ trh, ochrana spotřebitelů, výzkum, vzdělávánı́ apod. Parlament má pravomoc zamı́tnout předpisy navrhované pro tyto oblasti, pokud absolutnı́
Spolurozhodovánı́
47
3. Instituce Společenstvı́
většina jeho poslanců hlasuje proti společnému postoji Rady. V tomto přı́padě je
následně možné věc předložit tzv. dohodovacı́mu výboru. Dohodovacı́ výbor se
skládá z členů Rady a ze stejného počtu zástupců Evropského parlamentu, má za
úkol dosáhnout přijetı́ dohody o společném návrhu kvalifikovanou většinou členů
Rady a většinou zástupců Evropského parlamentu. Komise se účastnı́ jednánı́ dohodovacı́ho výboru a snažı́ se o sblı́ženı́ postojů Parlamentu a Rady. Při plněnı́
svého úkolu se dohodovacı́ výbor zabývá společným postojem na základě změn
navržených Evropským parlamentem.
Obrázek 3.1: Postup spolurozhodovánı́
Prvnı́ čtenı́
(1) Komise předložı́ legislativnı́ text současně (2) Parlamentu a (3) Radě.
Parlament přijı́má (4) pozměňovacı́ návrhy a předkládá je Radě
Rada souhlası́ s výsledkem prvnı́ho čtenı́ v Parlamentu: (5) legislativnı́ text je přijat
Druhé čtenı́
(1) Rada nepřijme výsledek hlasovánı́ Parlamentu, přijme (2) společný postoj
(3) Parlament přijme společný postoj nebo se k němu nevyslovı́: (4) legislativnı́
text je přijat ve zněnı́ společného postoje
Parlament trvá na pozměňovacı́ch návrzı́ch, které Rada ve svém společném postoji
nepřijala:
bud’ (5) Rada schválı́ výsledek druhého čtenı́: (6) legislativnı́ text je přijat
nebo Rada odmı́tne výsledek druhého čtenı́: je nutno svolat dohodovacı́
výbor (25 zástupců Parlamentu a 25 zástupců Rady), který dosáhne sblı́ženı́
rozdı́lných postojů
Parlament zamı́tne společný postoj absolutnı́ většinou svých členů: legislativnı́ text
je zamı́tnut
48
Třetı́ čtenı́
(1) Dohodovacı́ výbor přijme (2) společný návrh na základě společného postoje a
pozměňovacı́ch návrhů EP z druhého čtenı́.
Pokud Rada a (3) Parlament tento společný návrh schválı́, je (4) legislativnı́ text
přijat.
Dohodovacı́ výbor se nedohodne na společném návrhu: Parlament může (5) legislativnı́ návrh s konečnou platnostı́ zamı́tnout.
Zdroj: www.europarl.eu.int/parliament/public/staticDisplay.do?id=46
&pageRank=4&language=CS
Kromě legislativnı́ funkce má Parlament rovněž funkci kontrolnı́, má pravomoc
rozpustit Komisi. K tomu dojde pokud Komisi vyslovı́ nedůvěru pro jejı́ činnost. Pro
vyslovenı́ nedůvěry je potřebná 2/3 většina odevzdaných hlasů a většina z celkového
počtu poslanců.. V takovém přı́padě odstupuje Komise kolektivně.
K dalšı́m pravomocem patřı́ parlamentnı́ otázky – interpelace Komise a Rady, které
jsou povinny pı́semně či ústně odpovědět na otázky položené Parlamentem nebo
jednotlivými poslanci. Parlament rovněž projednává výročnı́ zprávy Komise.
Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se
sı́dlem na územnı́ některého ze členských států má právo předložit Evropskému
parlamentu petici ve věci, která spadá do oblasti činnostı́ Společenstvı́ a která se
jich přı́mo dotýká.
Parlament rovněž může ustanovit dočasnou vyšetřovacı́ komisi na žádost 1/4 členů
při plněnı́ svých úkolů, která by prozkoumala obviněnı́ z porušovánı́ práva Společenstvı́ nebo nesprávného úřednı́ho postupu při jeho uplatňovánı́, s výjimkou, že
jsou tyto otázky předmětem dosud neukončeného soudnı́ho řı́zenı́.
Parlament schvaluje předsedu a ostatnı́ členy Komise před jejich jmenovánı́m do
funkce Radou EU.
Evropský parlament jmenuje veřejného ochránce práv (Ombudsmana) oprávněného přijı́mat stı́žnosti od kteréhokoli občana Unie a od osob s bydlištěm či sı́dlem
Ombudsman
49
3. Instituce Společenstvı́
v Unii, které se týkajı́ nesprávného úřednı́ho postupu orgánů a institucı́ Společenstvı́, s výjimkou Soudnı́ho dvora a Soudu prvnı́ instance při výkonu jejich soudnı́ch
pravomocı́. Je jmenován po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu
jeho funkčnı́ho obdobı́, může být jmenován opakovaně. S funkce může být odvolán Soudnı́m dvorem na návrh Parlamentu. Své funkce ochránce vykonává zcela
nezávisle. Během výkonu své funkce nesmı́ provádět žádnou jinou výdělečnou či
nevýdělečnou profesionálnı́ činnost.
Ombudsman provádı́ šetřenı́ bud’ z vlastnı́ iniciativy nebo na základě podaných stı́žnostı́, pokud tvrzené skutečnosti nebyly předmětem soudnı́ho řı́zenı́. Pokud zjistı́
oprávněnost stı́žnosti, postoupı́ věc orgánu, kterého se věc týká. Tento orgán má
třı́měsı́čnı́ lhůtu na sdělenı́ svého stanoviska. Následně ombudsman předá Evropskému parlamentu a dotyčnému orgánu zprávu a informuje osobu podávajı́cı́ stı́žnost
o výsledku tohoto šetřenı́.
Jedenkrát ročně podává zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu.
3.4
Evropská komise
Od prvnı́ho listopadu 2004 se Komise nově skládá z 25 komisařů, za každý stát je
jmenován jeden komisař (dřı́ve Komise čı́tala 20 členů, po dvou z Francie, Německa,
Itálie, Španělska a Velké Británie a zbylých 10 států bylo zastoupeno 1 členem). Na
návrh Rady a po schválenı́ Parlamentem je jmenován předseda Komise. V současné
době je to José Manuel Durão Barroso z Portugalska. Funkčnı́ obdobı́ Komise je
pětileté.
Sı́dlem Komise je Brusel, kanceláře Komise se nacházejı́ rovněž v Lucemburku,
kromě toho existujı́ zastoupenı́ a delegace Komise v zahraničı́.
Komise hájı́ zájmy Společenstvı́ jako celku, proto je nezbytné, aby byly jednotlivı́
komisaři ve výkonu své funkce naprosto politicky nezávislı́. Nesmı́ přijı́mat pokyny
žádné vlády členského státu ani jiného subjektu. Členské státy nesmı́ jakýmkoliv
způsobem působit a ovlivňovat jednánı́ komisařů ve svůj prospěch.
Komise je hnacı́ silou institucionálnı́ho systému EU: navrhuje legislativu, kterou
předkládá Parlamentu a Radě. Komise navrhuje na základě principu subsidiarity
kroky na úrovni EU, tedy pouze pokud se domnı́vá, že problém nelze řešit efektivněji
na národnı́, regionálnı́ či mı́stnı́ úrovni. Situaci konzultuje s různými zájmovými
skupinami a s Hospodářským a sociálnı́m výborem a s Výborem regionů.
Komise je ochráncem Smluv a aktů přijatých orgány Společenstvı́ na jejich základě
(zajišt’uje uplatňovánı́ nařı́zenı́ a směrnic přijatých Radou a Parlamentem). Společně
se Soudnı́m dvorem zodpovı́dá za správné aplikovánı́ práva EU ve všech členských
státech. Pokud zjistı́, že některý ze států EU nebo jejich subjekty nedodržujı́ právo
ES, tzn. nedodržujı́ své závazky, podnikne kroky k nápravě (proti členskému státu
podle článku 226 Smlouvy ES, proti jednotlivci podle zvláštnı́ch předpisů sekundárnı́ho práva). Komise zašle členskému státu oficiálnı́ dopis, ve kterém podává
vysvětlenı́, v čem dle jejı́ho názoru spočı́vá porušenı́ práva a stanovı́ termı́n, ve
50
kterém má daný stát odpovědět. Pokud ani na základě tohoto řı́zenı́ nedojde k nápravě, poustoupı́ Komise záležitost Soudnı́mu dvoru. Rozsudek Soudnı́ho dvora je
závazný jak pro členský stát, tak pro Komisi.
Komise je rovněž orgánem výkonným, zodpovı́dá za řı́zenı́ a naplňovánı́ rozpočtu
EU a politik a programů přijatých Parlamentem a Radou. Napřı́klad odpovı́dá za
řı́zenı́ v oblasti regionálnı́ politiky. Mezi programy řı́zené Komisı́ patřı́ Iniciativy
Společenstvı́. Rozpočet EU Komise spravuje pod dohledem Účetnı́ho dvora.
Komise reprezentuje Evropskou unii na mezinárodnı́ úrovni, např. vyjednává dohody mezi EU a ostatnı́mi zeměmi.
Předseda Komise rozhoduje o tom, který komisař zodpovı́dá za jakou oblast politiky,
v přı́padě potřeby může provést přerozdělenı́ agendy mezi komisaři.
K výkonu své funkce Komise využı́vá aparát „Generálnı́ch ředitelstvı́ “ (celkem 38).
Každé Generálnı́ ředitelstvı́ zodpovı́dá za určitou oblast politiky a je řı́zeno generálnı́m ředitelem, který je zodpovědný jednomu z komisařů. Komise má v současné
době přibližně 24 000 zaměstnanců, z nichž přibližně 15 % tvořı́ překladatelská a
tlumočnická služba.
3.5
Generálnı́
ředitelstvı́
Soud Evropských společenstvı́
Soud Evropských společenstvı́ interpretuje právo ES a dohlı́žı́ na jeho aplikaci. Je
nejvyššı́ instancı́ práva ES a je vázán pouze jı́m. Jeho hlavnı́m úkolem se dohlı́žet na
dodržovánı́ práva přı́ výkladu a prováděnı́ zakládacı́ch smluv (článek 220 Smlouvy
ES). Nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodovánı́ Rady a Komise (včetně jejich nečinnosti), rozhoduje o podánı́ch
a dotazech v oblasti práva ES, které vznášejı́ soudy členských států. Je složen ze
Soudnı́ho dvora a Soudu prvnı́ instance.
Soudnı́ dvůr se sı́dlem v Lucemburku se skládá v současné době z 25 soudců, tj.
z jednoho soudce za každý členský stát a 8 generálnı́ch advokátů, kteřı́ jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států na dobu 6 let. Soudci volı́ ze svého
středu předsedu Soudnı́ho dvora na dobu 3 let. Předseda může být zvolen opakovaně. Rovněž soudci a generálnı́ advokáti, jejichž funkčnı́ obdobı́ končı́, mohou být
jmenováni opakovaně (viz. č. 223 Smlouvy ES). Soud zasedá bud’ v plénu nebo
v třı́členných nebo pětičlenných senátech.
Složenı́
ESD
Generálnı́ advokáti jsou určeni k nápomoci soudu. Jejich hlavnı́m úkolem je poskytnout odborné, nezávislé a nestanné stanovisko k projednávanému přı́padu.
U Soudnı́ho dvora obvykle probı́há některé ze 4 typů řı́zenı́. Jedná se o řı́zenı́
o předběžné otázce, o řı́zenı́ o porušenı́ smlouvy, řı́zenı́ o prohlášenı́ neplatnosti a
řı́zenı́ o nečinnosti.
Řı́zenı́ o předběžné otázce sloužı́ k tomu, aby se snı́žilo riziko nesprávné interpretace práva soudem členského státu. Tzn., že pokud má národnı́ soud pochybnosti
o interpretaci či platnosti komunitárnı́ho práva, v některých přı́padech musı́ a v některých může požádat Soudnı́ dvůr o radu. Soudnı́ dvůr tuto radu poskytne ve formě
předběžného rozhodnutı́.
51
3. Instituce Společenstvı́
Řı́zenı́ o porušenı́ smlouvy může iniciovat bud’ členský stát Unie nebo Komise,
pokud se domnı́vá, že členský stát neplnı́ své závazky vyplývajı́cı́ z práva EU.
Řı́zenı́ o prohlášenı́ neplatnosti využije kterýkoliv členský stát, Rada, Komise, přı́p.
Parlament, pokud se domnı́vá, že je některý z předpisů EU nezákonný, požádá
Soudnı́ dvůr o jeho zrušenı́.
Řı́zenı́ o nečinnosti. Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Komise a Rada EU
za určitých okolnostı́ přijaly určitá rozhodnutı́. Pokud tak neučinı́, může členský stát,
jiné instituce Společenstvı́, přı́p. fyzická osoba podat stı́žnost k Soudnı́mu dvoru.
Procedura u Soudnı́ho dvora má dvě po sobě následujı́cı́ fáze – pı́semnou a ústnı́.
Vzhledem k nárůstu přı́padů projednávaných Soudnı́m dvorem rozhodla Rada ES
o zřı́zenı́ Soudu prvnı́ instance, který zahájil činnost v roce 1989.
Soud
prvnı́
instance
Soud prvnı́ instance má ve své pravomoci řešenı́ všech podánı́ učiněných fyzickými a právnickými osobami proti rozhodnutı́m institucı́ Společenstvı́ a sporů mezi
ES a jejich úřednı́ky a zaměstnanci. Proti rozhodnutı́ soudu prvnı́ instance se lze
odvolat k Soudnı́mu dvoru, avšak pouze pokud se jedná o právnı́ otázku. Soud prvnı́
instance se rovněž skládá z jednoho zástupce za každý členský stát, tj. má 25 členů
jmenovaných dohodou členských států na 6 let.
U Soudu prvnı́ instance se řešı́ spory mezi zaměstnanci a orgány Společenstvı́
(spory osob, které jsou ve služebnı́m přı́padně pracovnı́m vztahu k orgánům), žaloby
právnických a fyzických osob na neplatnost (jedná se o přı́pady, kdy rozhodnutı́
směřovaná na osoby, podniky, odbory obce, územnı́ celky atd. se těchto subjektů
bezprostředně a osobně dotýkajı́; nejčastěji se jedná o pokuty, které byly uloženy
komisı́ za porušenı́ soutěžnı́ch pravidel), žaloby právnických a fyzických osob na
nečinnost (opět se jedná o žaloby na orgány Společenstvı́ souvisejı́cı́ s rozhodnutı́mi
a nezávaznými doporučenı́mi a stanovisky) a žaloby na náhradu škody (vzniklé při
výkonu funkce orgány nebo zaměstnanci Společenstvı́).
Soud
veřejné
služby
EU
Smlouva o založenı́ Evropského společenstvı́ revidovaná v Nice umožnila článkem
220 vytvořit soudnı́ komory přı́slušné rozhodovat v prvnı́m stupni v určitých kategoriı́ch věcı́ ve zvláštnı́ch oblastech. Na základě tohoto článku Rada 2. 11. 2004
rozhodla o zřı́zenı́ Soudu veřejné služby Evropské unie. Tento specializovaný
soud tvořenı́ 7 soudci bude rozhodovat o sporných věcech veřejné služby EU. Proti
jeho rozhodnutı́ je možné podat opravný prostředek k Soudu prvnı́ho stupně.
3.6
Evropský účetnı́ dvůr
Účetnı́ dvůr byl zřı́zen v roce 1977 jeho úkolem je kontrolovat, zda veškeré přı́jmy
a výdaje byly zı́skány a vynaloženy v souladu se zákonnými předpisy a pravidly a
zda byl dobře spravován rozpočet EU.
Účetnı́ dvůr se skládá z jednoho státnı́ho přı́slušnı́ka každého členského státu. Členové dvora jsou jmenováni na dobu šesti let. Rada po konzultaci s Evropským
parlamentem kvalifikovanou většinou přijme seznam členů sestavený podle návrhů
52
podaných každým členským státem. Členové Účetnı́ho dvora mohou být jmenováni opakovaně. Ze svého středu volı́ na dobu 3 let předsedu, ten může být zvolen
opakovaně. Členové vykonávajı́ svou funkci zcela nezávisle v zájmu Společenstvı́.
Účetnı́ dvůr předkládá Parlamentu a Radě prohlášenı́ o věrohodnosti účetnictvı́
a o legalitě a řádnosti podkladových operacı́, které bude zveřejněno v Úřednı́m
věstnı́ku Evropské unie.
Na konci každého rozpočtového roku vypracovává výročnı́ právu, kterou předkládá
ostatnı́m orgánům Společenstvı́ a zveřejňuje ji v Úřednı́m věstnı́ku EU spolu s odpověd’mi orgánů na připomı́nky Účetnı́ho dvora.
3.7
Evropská investičnı́ banka
Evropská investičnı́ banka má právnı́ subjektivitu. Byla založena Řı́msko smlouvou.
Pomáhá při dosahovánı́ cı́lu EU financovánı́m určitých typů investičnı́ch projektů.
Úkolem EIB je přispı́vat k vyváženému a nerušenému rozvoji společného trhu
v zájmu Společenstvı́, využı́vá k tomu jak kapitálového trhu, tak vlastnı́ch zdrojů. Za
tı́m účelem pomocı́ neziskového poskytovánı́ půjček a záruk usnadňuje financovánı́
následujı́cı́ch projektů ve všech odvětvı́ch hospodářstvı́:
projekty na rozvoj méně rozvinutých oblastı́
projekty na modernizaci nebo konverzi podniků nebo na vytvořenı́ nových
činnostı́ vyplývajı́cı́ch z postupného vytvářenı́ společného trhu, které pro svůj
rozsah nebo pro sovu povahu nebohou být plně kryty dostupnými finančnı́mi
prostředky v jednotlivých členských státech
projekty společného zájmu vı́ce členských států, které pro svůj rozsah nebo
povahu nemohou být plně kryty dostupnými finančnı́mi prostředky v jednotlivých členských státech.
Při plněnı́ svých úkolů usnadňuje EIB financovánı́ investičnı́ch programů s využitı́m
strukturálnı́ch fondů a dalšı́ch finančnı́ch nástrojů Společenstvı́.
3.8
Evropská centrálnı́ banka (ECB)
Evropská centrálnı́ banka (European Central Bank – ECB) byla založena 30. června 1998 ve Frankfurtu nad Mohanem jako nejvyššı́ orgán Evropské měnové unie Po
zahájenı́ činnosti od 1. ledna 1999 převzala ECB kompetence od svého předchůdce
Evropského měnového institutu. ECB se stala jedinou nadnárodnı́ měnovou autoritou v Evropské měnové unii, 11 zemı́ ztratilo možnost autonomnı́ho řı́zenı́ domácı́
měnové politiky. ECB provádı́ ve spolupráci s národnı́mi bankami zemı́ eurozóny
měnovou politiku a koncentruje se na cenovou stabilitu.
Evropská centrálnı́ banka je nezávislou centrálnı́ bankou v měnové oblasti. ECB a
národnı́ centrálnı́ banky nesmějı́ dostávat pokyny od žádných orgánů Společenstvı́
a od žádné vlády. Všichni členové vrcholných orgánů ECB a národnı́ch centrálnı́ch
bank musı́ mı́t minimálně pětileté funkčnı́ obdobı́ s nemožnostı́ odvolánı́ z politických důvodů. Vlády nemohou ovlivňovat rozpočty národnı́ch centrálnı́ch bank.
53
3. Instituce Společenstvı́
Evropská centrálnı́ banka je povinna sestavovat a zveřejňovat výročnı́ zprávy. Každoročně je prováděn audit Evropským účetnı́m dvorem.
Statut ECB je zakotven ve Smlouvě o ES a vyznačuje se svým pevným právnı́m
postavenı́m. Změnu statutu, stejně jako samotnou změnu Smlouvy o ES, by bylo
možno provést jen za souhlasu a ratifikace všech členských států. Ani většina členských států tedy nenı́ schopna změnit právnı́ postavenı́ a nezávislost ECB.
Evropská centrálnı́ banka začala vystupovat jako „běžná“ centrálnı́ banka v zemı́ch
Evropské měnové unie. ECB se inspirovala činnostı́ amerického Federálnı́ho rezervnı́ho systému, a je proto označována jako Eurofed. Centrálnı́ banky členských zemı́
delegovaly od 1. ledna 1999 své národnı́ měnové politiky na Evropskou centrálnı́
banku, která má za úkol provádět jednotnou měnovou politiku v Evropské měnové
unii. Od března 2002 se ECB stala výsadnı́m emitentem hotovostnı́ch jednotek euro,
„technicky“ prostřednictvı́m národnı́ch centrálnı́ch bank.
Cı́l ECB
Cı́lem ECB je udržovat inflaci pod přı́snou kontrolou tak, aby meziročnı́ zvýšenı́
spotřebitelských cen bylo nižšı́ než 2 %. O co nejnižšı́ inflaci usiluje jednak kontrolou
množstvı́ peněz v oběhu a jinak monitorovánı́m cenových trendů společně s posuzovánı́m rizik ovlivňujı́cı́ch cenovou stabilitu v eurozóně. Pokud bude množstvı́ peněz
v oběhu ve srovnánı́ s množstvı́m zbožı́ a služeb přı́liš velké, dojde k inflaci.
Kontrola množstvı́ peněz v oběhu spočı́vá mimo jiné v určovánı́ úrokových sazeb
v rámci eurozóny, což je pravděpodobně nejznámějšı́ činnostı́ banky.
Činnost Evropské centrálnı́ banky je organizována prostřednictvı́m 3 rozhodovacı́ch
orgánů a struktura této organizace odpovı́dá podobě německé centrálnı́ banky.
Rada guvernérů
Bankovnı́ rada (Governing Council), někdy také nazývaná Řı́dı́cı́ výbor, představuje
nejvyššı́ rozhodovacı́ orgán Evropské centrálnı́ banky. Řı́dı́cı́ výbor sestává z šesti
členů Výkonné rady a guvernérů 12 centrálnı́ch bank eurozóny. Hlasy všech členů
majı́ stejnou váhu a k přijetı́ rozhodnutı́ by měla stačit prostá většina. Radě guvernérů
předsedá prezident ECB.
Poslánı́m této klı́čové rozhodovacı́ autority je definovat cı́le měnové politiky eurozóny, přijı́mat patřičná rozhodnutı́ k naplňovánı́ stanovených cı́lů, formulovat
postupy jednotné měnové politiky, stanovovat výši úrokových sazeb a výši devizových rezerv ESCB.
Výkonná rada
Výkonná rada (Executive Board), resp. Výbor ředitelů je vrcholným výkonným
orgánem ECB. Tato rada se skládá z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalšı́ch
členů, jmenovaných Evropskou radou na základě společné dohody prezidentů či
předsedů vlád zemı́ eurozóny (na návrh Komise a Rady ministrů, po konzultaci
s Evropským parlamentem). Šestičlenné direktorium rady je voleno na jedno funkčnı́
obdobı́ osmi let a opětovné zvolenı́ jeho členů je vyloučeno.
Výkonná rada zodpovı́dá za realizaci měnové politiky, kterou definuje Rada guvernérů, a za vydávánı́ pokynů národnı́m centrálnı́m bankám. Rada připravuje schůzky
Rady guvernérů a je odpovědná za každodennı́ řı́zenı́ ECB.
54
Generálnı́ rada
Generálnı́ rada je třetı́m rozhodovacı́m orgánem ECB. Skládá se z prezidenta, viceprezidenta a guvernérů všech 25 členských států ES. Generálnı́ rada přispı́vá
k poradenské a koordinačnı́ činnosti a pomáhá připravovat budoucı́ rozšı́řenı́ eurozóny. Jejı́m úkolem je stejně jako u bývalého Evropského měnového institutu
harmonizovat politiky zemı́, které dosud nejsou členy EMU. Generálnı́ rada plnı́
poradnı́ funkci Evropskému systému centrálnı́ch bank, připravuje čtvrtletnı́ a výročnı́ zprávy ECB, stanovuje pravidla pro dalšı́ upisovánı́ kapitálu ECB, pracovnı́
podmı́nky zaměstnanců ECB, implementace pravidel pro standardizaci účetnictvı́
národnı́ch centrálnı́ch bank, atd.
Členstvı́m guvernérů národnı́ch centrálnı́ch bank docházı́ k propojenı́ Evropské
centrálnı́ banky s těmito bankami v Eurosystém.
Základnı́ kapitál Evropské centrálnı́ banky představuje 5 miliard eur. Výlučnými
upisovateli kapitálu mohou být jen centrálnı́ banky členských zemı́ Evropské unie.
S kapitálem v podobě akciı́ nelze manipulovat. Klı́č ke stanovenı́ výše upsaného
kapitálu je odvozen z podı́lů hrubého domácı́ho produktu a podı́lu počtu obyvatel
v Evropské unii (oba podı́ly měly stejnou váhu – 50 %). Tyto vážené podı́ly jsou
upravovány jednou za pět let, k poslednı́ úpravě došlo 1. ledna 2004, nejvyššı́ podı́l
na kapitálu měla centrálnı́ banka Německa (24 %), Francie (17 %), Velké Británie a
Itálie (obě 15 %). Upsaný kapitál ECB byl 1. května 2004 zvýšen na 55,7 miliard eur.
Národnı́ centrálnı́ banky Eurosystému jsou povinny splatit svůj podı́l na upsaném
kapitálu v plné výši. Třináct národnı́ch centrálnı́ch bank zemı́, které nejsou členy
eurozóny (centrálnı́ banky deseti nových členských států, Dánska, Švédska a Velké
Británie) je povinno splatit pouze 7 % svého podı́lu na upsaném kapitálu. V přı́padě
ČR – ČNB se jedná o 1,46 % z částky cca 81,16 mil. eur, tj. cca 5,7 mil. eur.
Výnos z vložených prostředků představuje přı́spěvek na úhradu provoznı́ch nákladů
plynoucı́ch z účasti na některých aktivitách ECB. ECB má plné právo držet a
spravovat devizové rezervy do nı́ vložené národnı́mi centrálnı́mi bankami, také má
právo a povinnost použı́vat rezervy dle účelu stanoveného statutem ESCB. Ve statutu
ESCB jsou obsaženy také pravidla pro výpočet a distribuci dividend, vyplácených
akcionářům ECB.
Hospodařenı́ ECB provázı́ stejně jako jiné instituce obdobı́ ztráty a zisku. V roce
1999 skončilo hospodařenı́ ztrátou ve výši 247 miliónů eur zejména z důvodu
kursových pohybů a v následujı́cı́m roce banka vykázala zisk 1,99 miliard eur. Na
zisku či ztrátě Evropské centrálnı́ banky se podı́lejı́ národnı́ centrálnı́ banky podle
svých podı́lů na kapitálu ECB.
Hospodařenı́
Dohled nad bankami je prováděn předevšı́m národnı́mi centrálnı́mi bankami. Evropská centrálnı́ banka zasahuje jen u dohledu nadnárodnı́ch bankovnı́ch holdingů
a při vzájemné spolupráci s národnı́mi centrálnı́mi bankami a dalšı́mi institucemi
dohledu ve snaze co nejvı́ce koordinovat postupy v této oblasti.
Na úrovni hospodářské měnové unie působı́ dva subjekty – Výbor bankovnı́ho dohledu (Banking Supervision Committee) a Kontaktnı́ skupina (Groupe de Contact),
oba subjekty ale nemajı́ výkonné pravomoci. Multilaterálnı́ spolupráce je velmi
omezená a hlavnı́ formou zůstává pouze dvoustranná spolupráce mezi institucemi
55
3. Instituce Společenstvı́
dohledu přı́slušných zemı́ch, která má základ v tzv. memorandech spolupráce (Memorandum of Understanding).
Po ukončenı́ platnosti národnı́ch měn v rámci Evropské měnové unie se výsadnı́m
emitentem peněz stane Evropská centrálnı́ banka, a nikoli národnı́ centrálnı́ banky.
Zde mohou vyvstat rozpory a může dojı́t k narušenı́ jednotné měnové politiky ECB.
Z toho důvodu budou hrát klı́čovou roli harmonizace pravidel regulace a dohledu a
vzájemná spolupráce přı́slušných národnı́ch institucı́ s Evropskou centrálnı́ bankou.
3.9
3.9.1
Poradnı́ orgány
Hospodářský a sociálnı́ výbor
Hospodářský a sociálnı́ výbor byl založen Řı́mskou smlouvou 1957 a je poradnı́m orgánem, který reprezentuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce, řemeslnı́ky,
spotřebitele a dalšı́ zájmové skupiny, které společně tvořı́ organizovanou občanskou společnost. Prezentuje jejich stanoviska a chránı́ jejich zájmy v politických
rozhovorech s Komisı́, Radou a Evropským parlamentem.
Počet členů Hospodářského a sociálnı́ho výboru nesmı́ překročit 350.
Tabulka 3.4: Počet členů Hospodářského a sociálnı́ho výboru
Země
Německo, Francie, Itálie, Velká Británie
Španělsko, Polsko
Belgie, Česká republika, Řecko, Mad’arsko, Nizozemı́, Rakousko, Portugalsko, Švédsko
Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko, Finsko
Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko
Kypr, Lucembursko
Malta
Celkem
Počet členů
24
21
12
9
7
6
5
317
Zdroj: www.euroskop.cz
Před přistoupenı́m nových členských zemı́ měl výbor 222 členů. Členové vykonávajı́ svou funkci nezávisle a v zájmu Společenstvı́. Jsou jmenovánı́ na návrh
členských států na dobu čtyř let. Rada kvalifikovanou většinou přijme seznam
členů sestavený podle návrhů podaných každým členským státem. Je možné členy
jmenovat opakovaně. Výbor mezi sebou volı́ předsedu na dobu 2 let. Výbor svolává
předseda na žádost Rady, Komise nebo z vlastnı́ho podnětu.
Rada a Komise jsou povinny konzultovat výbor v přı́padech uvedených ve Smlouvě
ES (v oblasti hospodářské a sociálnı́ politiky). Tyto orgány mohou konzultovat,
kdykoliv to považujı́ za vhodné. Hospodářský a sociálnı́ výbor může vydávat stanovisko z vlastnı́ho podnětu v přı́padech, kdy to považuje za vhodné. Hospodářský
a sociálnı́ výbor může být rovněž konzultován Evropským parlamentem.
Sekce
výboru
56
Výbor je tvořen těmito sekcemi: Jednotný trh, výroba a spotřeba (INT); Pozorovatelna jednotného trhu (SMO); Doprava, energetika, infrastruktura a informačnı́
společnost (TEN); Zemědělstvı́, rozvoj venkova a životnı́ prostředı́ (NAT); Hospodářská a měnová unie (ECO); Zaměstnanost, sociálnı́ věci a občanstvı́ (SOC);
Vnějšı́ vztahy (REX); Změny v průmyslu (CCMI)
3.9.2
Výbor regionů
Výbor regionů byl založen Smlouvou o EU (Maastricht) jako poradnı́ orgán tvořený zástupci regionálnı́ch a mı́stnı́ch samosprávných celků, kteřı́ bud’ majı́ volebnı́
mandát v některém členském regionálnı́m nebo mı́stnı́m samosprávném celku, nebo
jsou politicky odpovědnı́ volenému shromážděnı́. Počet členů výboru nesmı́ překročit 350. Jednotlivé země majı́ stejné zastoupenı́ jako v hospodářském a sociálnı́m
výboru (viz tabulka 3.4, Počet členů Hospodářského a sociálnı́ho výboru).
Členové a náhradnı́ci jsou jmenovánı́ ve stejném počtu na dobu čtyř let n návrh
přı́slušných členských států, mohou být jmenováni opakovaně. Rada kvalifikovanou
většinou přijı́má seznam členů sestavený podle návrhů podaných každým členským
státem. Členové nemohou být současně členy Evropského parlamentu. Svou funkci
vykonávajı́ nezávisle v zájmu Společenstvı́. Rovněž výbor regionů volı́ ze svých řad
předsedu na dobu 2 let. Výbor svolává jeho předseda na návrh Komise nebo Rady,
může taky jednat ze své iniciativy.
Komise a Rada musı́ Výbor regionů konzultovat v takových otázkách, které se přı́mo
dotýkajı́ mı́stnı́ch a regionálnı́ch orgánů. Mohou konzultovat i v jiných přı́padech.
Výbor může z vlastnı́ iniciativy zaujı́mat stanoviska a předkládat je Komisi, Radě
nebo Evropskému parlamentu.
Každý rok Výbor regionů pořádá pět plenárnı́ch zasedánı́, v rámci kterých je definována jeho obecná politika a přijı́majı́ se stanoviska. Členové výboru jsou rozděleni do
odborných komisı́, jejichž úkolem je připravovat plenárnı́ zasedánı́. Těchto komisı́
je celkem sedm:
Komise pro politiku soudržnosti (COTER), Komise pro hospodářskou a sociálnı́
politiku (ECOS), Komise pro udržitelný rozvoj (DEVE), Komise pro kulturu a
vzdělávánı́ (EDUC), Komise pro ústavnı́ záležitosti a vládu v Evropě (CONST),
Komise pro mezinárodnı́ vztahy (RELEX) a Komise pro finančnı́ administrativu a
politiku (CFAA).
Komise
VR
3.10 Evropský konvent
Na zasedánı́ Evropské rady v Nice v roce 2000 byla přijata deklarace k budoucnosti
Unie, tzv. Deklarace z Nice. Cı́lem této deklarace bylo pokračovat v institucionálnı́
reformě. Deklarace stanovila tři fáze reformy: zahájenı́ debaty o budoucnosti Evropské unie, konvent o institucionálnı́ reformě, jehož konánı́ bylo dohodnuto na
zasedánı́ Evropské rady v prosinci 2001 a svolánı́ mezivládnı́ konference do roku
2004.
Rok po Nice byla na Evropské konferenci v Laekenu v prosinci 2001 přijata Deklarace o budoucnosti Evropské unie, ve které se Evropská unie zavazuje, že se
stane demokratičtějšı́, transparentnějšı́ a efektivnějšı́. V souvislosti s budoucnostı́
Deklarace
o budoucnosti EU
57
3. Instituce Společenstvı́
EU si klade mnoho otázek, které se týkajı́ čtyř témat – dělby pravomocı́, zjednodušenı́ legislativnı́ch nástrojů, institucionálnı́ architektury a cesty k Ústavě pro občany
Evropy. Evropská rada rozhodla, že bude ustaven Konvent, ve kterém se sejdou
zástupci hlavnı́ch stran účastnı́cı́ch se debaty. Účastnit se mohli i zástupci tehdy
ještě kandidátských zemı́.
Evropská rada navrhla na post předsedy konventu Valéryho Giscarda d’Estainga a
Giuliana Amata a Jean-Luc Dehaena jako mı́stopředsedy.
Konvent měl 105 členů v následujı́cı́m složenı́:
15 představitelů vlád členských zemı́
13 představitelů vlád kandidátských zemı́
30 zástupců národnı́ch parlamentů členských zemı́
26 zástupců národnı́ch parlamentů kandidátských zemı́
16 členů Evropského parlamentu a
2 zástupce Evropské komise.
Ostatnı́ instituce EU byly zastoupeny v roli pozorovatelů.
Konvent se scházel v plénu jednou až dvakrát měsı́čně v prostorách Evropského
parlamentu v Bruselu. Českou republiku v Konventu zastupovali Jan Kohout, Jan
Zahradil a Josef Zieleniec. Náhradnı́ky byli Lenka Rovná, Petr Nečas a František
Kroupa.
Prvnı́ schůze se uskutečnila 28. 2. 2002 a poslednı́ 10. 7. 2003. Výsledkem jednánı́
je návrh evropské ústavnı́ smlouvy, na jejı́ž definitivnı́ podobě se dohodli nejvyššı́
představitelé EU na zasedánı́ Evropské rady v červnu 2004. V současné době probı́há
ratifikace této smlouvy, ale v některých zemı́ch byla odmı́tnuta.
3.11 Agentury
Jsou to veřejné orgány vzniklé podle legislativy EU a disponujı́cı́ právnı́ subjektivitou. Byly ustaveny aktem sekundárnı́ho práva Společenstvı́ a sloužı́ k plněnı́
konkrétnı́ch technických, vědeckých nebo administrativnı́ch úkolů.
Prvnı́ agentury vzniky v sedmdesátých letech minulého stoletı́, ale většina z nich
začala fungovat v roce 1994 nebo 1995 poté, co Evropská rada na zasedánı́ v Bruselu (v řı́jnu 1993) rozhodla o umı́stěnı́ ústředı́ sedmi z těchto agentur. Nejnovějšı́mi
agenturami EU jsou Evropský úřad pro bezpečnost potravin (od ledna 2002), Evropská agentura pro námořnı́ bezpečnost (srpen 2002) a Evropská agentura pro leteckou
bezpečnost (zářı́ 2002).
Agentury Společenstvı́ jsou autonomnı́ organizace tvořı́cı́ různorodou skupinu,
avšak uspořádané podle jednotného organizačnı́ho modelu. Podle přı́slušných mandátů a podle jejich partnerů a klientů je na základě jejich činnosti můžeme rozdělit
do čtyř podskupin:
Agentury napomáhajı́cı́ fungovánı́ vnitřnı́ho trhu:
OHIM – Office for Harmonisation in the Internal Market (Úřad pro harmonizaci vnitřnı́ho trhu – ochranné známky a průmyslové vzory), sı́dlı́ v Alicante,
58
byl zřı́zen nařı́zenı́m Rady (EC) č. 40/94 v roce 1993. Úkolem úřadu je registrace obchodnı́ch značek Společenstvı́ a designu Společenstvı́ ve veřejných
registrech. Obchodnı́ značka a design Společenstvı́ jsou základnı́mi pilı́ři
vnitřnı́ho trhu s vı́ce než 450 miliony občanů a umožňujı́ právnı́ ochranu
ve všech zemı́ch Evropské unie. Důležité při tvorbě tohoto systému bylo
zajištěnı́ jednoduchého řı́zenı́ a správy, tzn. jedna centrálnı́ přihláška, jedno
administrativnı́ centrum, jedna centrálnı́ složka, přihláška v jakémkoliv úřednı́m jazyce EU, možnost použitı́ právnı́ch prostředků k obraně proti aktům
nesouhlasu, zrušenı́ a proti nečinnosti v jazyce, ve kterém byla podána přihláška, nebo výběr z angličtiny, francouzštiny, italštiny nebo španělštiny,
spojenı́ s národnı́mi registry a systémem Madridského protokolu za účelem
mezinárodnı́ registrace obchodnı́ značky. V celé EU platı́ jednotné zákony
(podmı́nky), čı́mž je zajištěna stejná právnı́ ochrana ve všech zemı́ch Unie.
Porušenı́ podmı́nek je řešeno před soudy jednotným postupem, přičemž na
země EU je nahlı́ženo jako na jeden jednotný trh.
CPVO – Community Plant Variety Office (Úřad Společenstvı́ na ochranu odrůd). Sı́dlı́ v Angers, byl zřı́zen nařı́zenı́m Rady(EC) č. 2100/94. Od
roku 1996 spravuje Systém Společenstvı́ na ochranu odrůd, speciálnı́ formu
ochrany průmyslového vlastnictvı́ vztahujı́cı́ se k novým odrůdám rostlin.
Úřad pracuje podobně jako Úřad pro harmonizaci vnitřnı́ho trhu, poskytuje
komunitárnı́ ochranná práva zajišt’ujı́cı́ ochranu průmyslového vlastnictvı́
u nových rostlinných odrůd v časovém horizontu 25 až 30 let. Každé dva
měsı́ce Úřad zveřejňuje noviny, které obsahujı́ výpisy z jeho registru. Kromě
toho zveřejňuje ročnı́ zprávu s platnými ochrannými právy Společenstvı́,
jména jejich vlastnı́ků a data začátku a ukončenı́ platnosti ochrany odrůd.
EMEA – European Agency for the Evaluation of Medicinal Products (Evropská agentura pro hodnocenı́ léčivých přı́pravků). Sı́dlı́ v Londýně, byla
zřı́zena nařı́zenı́m Rady (EEC) č. 2309/93 v roce 1993. Jejı́m hlavnı́m poslánı́m je ochrana zdravı́ lidı́ a zvı́řat. Agentura pracuje jako sı́t’, která spojuje
vědecké zdroje EU a členské státy EHP-ESVO, aby bylo zajištěno optimálnı́
hodnocenı́ a dohled nad léčivými produkty v Evropě. Agentura úzce spolupracuje s mezinárodnı́mi partnery, aby posı́lila vliv EU na celosvětovou
harmonizaci. Vědecké expertı́zy jsou vypracovávány třemi výbory (Výbor
pro speciálnı́ léčiva, Výbor pro léčiva pro zvı́řata a Výbor pro léčiva pro
vzácné choroby). Vědecká práce agentury a jejı́ch výborů je podporována
sı́tı́ 3 000 evropských expertů.
EFSA – European Food Safety Authority (Evropský úřad pro bezpečnost potravin). Sı́dlı́ v Parmě, byl zřı́zen nařı́zenı́m Rady (EC) č. 178/2002. Do jeho
působnosti patřı́ předevšı́m vystavovánı́ nezávislých vědeckých doporučenı́
ke všem otázkám, které majı́ bud’ přı́mý či nepřı́mý vliv na oblast bezpečnosti potravin. Úřadu byl zadán natolik široký úkol, že může pokrýt všechny
úrovně produkce potravin od zajištěnı́ základnı́ch potravin přes bezpečnost
krmiva pro zvı́řata až po nabı́dku potravin spotřebitelům. Úřad bude shromažd’ovat informace ze všech koutů světa a sledovat nenovějšı́ vědecké poznatky
v této oblasti. Svá zjištěnı́ bude šı́řit a poznatky od ostatnı́ch zúčastněných
zı́skávat pomocı́ široké informačnı́ sı́tě. Dále bude spolupracovat s věcně přı́slušnými orgány na mnoha úrovnı́ch. Hlavnı́m uživatelem informacı́ Úřadu
59
3. Instituce Společenstvı́
bude Evropská komise, ale úřad může odpovı́dat na všechny vědecké otázky
položené Evropským parlamentem a členskými státy. Rovněž může z vlastnı́
iniciativy provádět hodnocenı́ rizikovosti. Úřad bude hodnotit rizika pro potravnı́ řetězec a v rámci vědeckých hodnocenı́ se bude zabývat skutečnostmi,
které majı́ přı́mý či nepřı́mı́ vliv na zajištěnı́ nabı́dky potravin, včetně otázek
vztahujı́cı́ch se ke zdravı́ zvı́řat, ochraně zvı́řat a rostlin. Úřad bude rovněž
vydávat doporučenı́ k otázce geneticky upravených organismů, které nesloužı́
jako potraviny pro lidi či krmiva pro zvı́řata. Dále bude vydávat doporučenı́
v oblasti výživy vzhledem k legislativě Společenstvı́.
EMSA – European Maritime Safety Agency (Evropská agentura pro námořnı́ bezpečnost). Sı́dlı́ dočasně v Bruselu, následně bude sı́dlit v Lisabonu.
Byla zřı́zena nařı́zenı́m Rady a Evropského parlamentu (EC) č. 1406/2002.
Agentura zahájila svou činnost na začátku roku 2003. Tato nová Agentura vznikla jako reakce na havárii ropného tankeru Erika, posiluje systém
celkové námořnı́ bezpečnosti v komunitárnı́ch vodách a to prostřednictvı́m
omezovánı́ rizik námořnı́ch nehod, znečišt’ovánı́ mořı́ loděmi a úmrtnosti
lidı́ na moři. Hlavnı́m úkolem Agentury je radit Komisi ve vědeckých a
technických otázkách týkajı́cı́ch se námořnı́ bezpečnosti a rovněž v oblasti
prevence znečištěnı́ loděmi a tı́m Komisi podporuje v nepřetržitém procesu
tvorby a rozvoje přı́slušné legislativy, dále ji podporuje v kontrole prováděnı́
této legislativy a hodnocenı́ platných opatřenı́. Zástupci Agentury provádı́
v členských zemı́ch za účelem zajištěnı́ správného fungovánı́ komunitárnı́ho
systému námořnı́ bezpečnosti a prevence znečištěnı́ loděmi kontroly.
EASA – European Aviation Safety Agency (Evropská agentura pro leteckou
bezpečnost). Sı́dlı́ v Kolı́ně, byla zřı́zena nařı́zenı́m Rady a Evropského parlamentu (EC) č. 1592/2002 a svou činnost zahájila v zářı́ roku 2003. Agentura
podporuje Společenstvı́ v následujı́cı́ch oblastech: stanovenı́ a udrženı́ vysokých a jednotných standardů letecké bezpečnosti a ochrany přı́rody v Evropě;
ulehčenı́ volného pohybu zbožı́, služeb a osob; posı́lenı́ účinnosti procesu regulace a certifikace; pomoci členským státům v plněnı́ povinnostı́ uložených
ICAO; celosvětového prosazovánı́ jeho stanoviska v souvislosti s normami
pro leteckou bezpečnost. Agentura vytvářı́ know-how ve všech oblastech letecké bezpečnosti a podporuje tı́m evropské orgány ve tvorbě právnı́ch aktů
a prováděcı́ch předpisů v souvislosti s bezpečnostnı́mi kontrolami letadel,
organizacı́ a lidı́, kteřı́ je obsluhujı́.
Monitorovacı́ centra:
EEA – European Environment Agency (Evropská agentura pro životnı́ prostředı́). Sı́dlı́ v Kodani, byla zalořena nařı́zenı́ Rady (EEC) čı́slo 1210/90.
Začala fungovat v roce 1994. Jejı́m úkolem je včasný sběr, zpracovánı́ a
přı́prava účelných a relevantnı́ch informacı́ o stavu a vývoji životnı́ho prostředı́ na evropské úrovni. Dle zřizovacı́ho nařı́zenı́ Rady je tato agentura
otevřena rovněž státům, které nejsou členy Evropské unie a které sledujı́
stejné či podobné cı́le jako Společenstvı́ v oblasti ochrany životnı́ho prostředı́. Jejı́mi členy jsou téměř od počátku Island, Lichtenštejnsko a Norsko.
V roce 2002 se připojilo 12 z 13 kandidátských zemı́. Agentura se tedy stala
prvnı́ evropskou institucı́, která je mohla přivı́tat jako nové členy. Agentura
60
rovněž v oblasti ochrany životnı́ho prostředı́ spolupracuje s mezinárodnı́mi
zařı́zenı́mi a organizacemi.
EMCDDA – European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction
(Evropské monitorovacı́ centrum pro drogy a drogovou závislost). Sı́dlı́
v Lisabonu, bylo zřı́zeno nařı́zenı́m Rady (EEC) č. 302/93. Středisko zahájilo svou činnost v roce 1995 a v roce 1996 zveřejnilo prvnı́ ročnı́ zprávu
o stavu drogové problematiky v Evropské unii. Středisko má za úkol sběr
a šı́řenı́ objektivnı́ch, spolehlivých a srovnatelných informacı́ o drogách a
drogové závislosti. Za tı́mto účelem spolupracuje rovněž s nečlenskými státy
EU a s mezinárodnı́mi organizacemi zabývajı́cı́mi se drogovou problematikou, jako jsou Mezinárodnı́ program pro kontrolu drog Spojených národů
(UNDCP), Světová zdravotnı́ organizace (WTO), skupina Pompidou Rady
Evropy, Světová celnı́ organizace (WCO), Mezinárodnı́ organizace kriminálnı́ policie (Interpol) a Evropský policejnı́ úřad (Europol). Kromě ročnı́
zprávy nabı́zı́ Středisko dalšı́ publikace, napřı́klad každoročnı́ Celkovou
zprávu o činnosti, každé dva měsı́ce noviny (Drugnet Europe) a stručné
informace k drogové politice (Drugs in focus).
EUMC – European Monitoring Centre on Racism and Xenophobia (Evropské monitorovacı́ centrum rasismu a xenofobie). Sı́dlı́ ve Vı́dni, bylo zřı́zeno
nařı́zenı́m Rady (EC) čı́slo 1035/97. Svou činnost začalo vykonávat od roku
1998. Hlavnı́m úkolem centra je poskytovat Společenstvı́ a jeho členským
státům spolehlivé, relevantnı́ a srovnatelné údaje a informace o rasismu, xenofobii a antisemitických fenoménech na evropské úrovni, aby mohla být
přijata opatřenı́ k boji proti nim. Na základě sběru dat studuje vznik a vývoj fenoménů a analyzuje jejich přı́činy, důsledky a efekty. Úkolem Centra
je pracovat na strategiı́ch pro boj s rasismem a xenofobiı́ a dále zdůraznit
přı́klady dobrých praktik, s ohledem na integraci skupin migrantů, etnických
a náboženských menšin. Srdcem aktivit Centra je výstavba Evropské informačnı́ sı́tě o rasismu a xenofobii (RAFEX). Je vytvořena tak, aby spojovala
data a informace na národnı́ch a evropské úrovni. To je doplněno cca 15 národnı́mi mı́sty, které pro Centrum sbı́rajı́, koordinujı́ a šı́řı́ národnı́ a evropské
informace.
Agentury na podporu sociálnı́ho dialogu na evropské úrovni:
CEDEFOP – European Centre for the Development of Vocational Training
(Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávánı́). Sı́dlı́ v Soluni. Je
referenčnı́m centrem EU pro odborné vzdělávánı́ a školenı́. Poskytuje informace a analýzy ke strategiı́m, studiı́m a opatřenı́m v oblasti odborného
vzdělávánı́. Centrum bylo založeno nařı́zenı́m Rady (EEC) čı́slo 337/75.
Svou pracı́ v oblasti informacı́, výzkumu a zpracovánı́ dat podporuje Centrum experty na odborné vzdělávánı́ ve vývoji a zlepšovánı́ opatřenı́ týkajı́cı́ch
se odborného vzdělávánı́ v celé Evropě.
EUROFOUND – European Foundation for the Improvement of Living and
Working Conditions (Evropská nadace pro zlepšovánı́ životnı́ch a pracovnı́ch
podmı́nek) Sı́dlı́ v Dublinu. Byla zřı́zena nařı́zenı́m 1365/75 Rady. Je tripartitně organizovanou agenturou, která vypracovává doporučenı́ pro tvůrce
61
3. Instituce Společenstvı́
sociálnı́ch politik, hodnotı́ a analyzuje životnı́ a pracovnı́ podmı́nky, podává
zprávy o vývoji a trendech, podı́lı́ se na zlepšovánı́ kvality života.
European Agency for Safety and Health at Work (Evropská agentura pro
bezpečnost a zdravı́ při práci). Sı́dlı́ v Bilbau, byla zřı́zena nařı́zenı́m Rady
(EC) č. 2062/94. V souvislosti s otázkami týkajı́cı́ch se bezpečnosti a ochrany
zdravı́ na pracovišti, které jsou velmi různorodé a jejich řešenı́ nenı́ možné
dosáhnout prostředky a vědeckými silami jednoho státu nebo jednoho zařı́zenı́, byla zřı́zena EU-OSHA. Tato agentura shromažd’uje a dále šı́řı́ odborné
zkušenosti a informace v oblasti ochrany zdravı́ a bezpečnosti, předevšı́m se
zabývá preventivnı́mi opatřenı́mi. Agentura působı́ jako katalyzátor rozvoje,
analýz a rozšiřovánı́ odborných informacı́ a tı́m přispı́vá ke zlepšovánı́ bezpečnosti a ochraně zdravı́ na pracovišti. Agentura provozuje sı́t’ webových
stránek k tématu BOZP a vydává různé publikace od zpráv expertů až po
propagačnı́ materiály, které pokrývajı́ širokou škálu problematiky ochrany
zdravı́ a bezpečnosti práce na pracovišti. Národnı́ ústřednı́ organizace koordinujı́ a rozšiřujı́ informace od Agentury ve svých zemı́ch. Agentura kromě
toho spolupracuje s celou řadou partnerů, např. se zařı́zenı́mi na podporu
sociálnı́ho dialogu, přı́slušnými generálnı́mi ředitelstvı́mi Evropské komise
a podobnými organizacemi v kandidátských zemı́ch a ostatnı́ch státech vně
EU. V čele agentury stojı́ správnı́ rada, ve které jsou zastoupeny odbory,
svazy zaměstnavatelů, národnı́ vlády a Evropská komise.
Agentury, které v přı́slušných odborných oblastech realizujı́ programy a úkoly jménem Evropské unie:
ETF – European Training Foundation (Evropská nadace odborného vzdělávánı́). Sı́dlı́ v Turı́ně, byla zřı́zena nařı́zenı́m Rady (EEC) č. 1360/90 v roce
1990. Tato nadace podporuje reformu vzdělávánı́ v partnerských zemı́ch
v rámci programů EU v oblasti vzdělávánı́ MEDA, CARDS, Tacis a Phare a
převádı́ politiku EU na konkrétnı́ vzdělávacı́ nástroje a nástroje pracovnı́ho
trhu v třetı́ch zemı́ch. Jako odborné centrum znalostı́ pro rozvoj vzdělávánı́ a odborných schopnostı́ nadace nabı́zı́: náhled na politickou, sociálnı́ a
ekonomickou dimenzi, který je relevantnı́ při rozvoji vzdělávacı́ch systémů,
fundované odborné znalosti a zkušenosti v otázkách na trh orientovaného
vzdělávánı́ a podpory celoživotnı́ho učenı́ v EU a zkušenosti ve vztahu k předávánı́ odborných znalostı́ v rámci programů v oblasti vnějšı́ch vztahů EU.
CdT – Translation Centre for Bodies in the European Union (Překladatelské centrum pro orgány Evropské unie). Sı́dlı́ v Lucemburku, bylo zřı́zeno
nařı́zenı́m Rady (EC) č. 2965/94. Centrum má právnı́ subjektivitu a hospodařı́ s vlastnı́m rozpočtem. Bylo zřı́zeno, aby pokrylo překladatelské potřeby
ostatnı́ch decentralizovaných orgánů. Dále spolupracuje s institucemi, které
majı́ vlastnı́ překladatelskou službu. Centrum se podı́lı́ na práci meziinstitucionálnı́ho Výboru pro překládánı́, který má zaručit spolupráci mezi Službami
na základě principu subsidiarity a s cı́lem dosáhnout úspory v oblasti překládánı́.
EAR – European Agency for Reconstruction (Evropská agentura pro obnovu). Sı́dlı́ v Soluni, byla zřı́zena nařı́zenı́m Rady (EC) č. 2454/99. Tato
62
agentura je zodpovědná za správu nejdůležitějšı́ch programů pomoci v bývalé Jugoslávii (Srbsko a Černá Hora, Kosovo) a rovněž v Bývalé jugoslávské
republice Makedonii. Byla zřı́zenı́ v únoru 2000 a má mı́stnı́ operačnı́ centrály
v Prištině, Bělehradě, Podgorici a ve Skopje. Jako samostatná agentura EU je
zodpovědná Evropskému parlamentu a Radě, je dozorována správnı́ radou,
ve které je zastoupena Evropská komise, stejně jako 25 členských států. Společně se svými 4 centry Agentura disponuje rozpočtem přes 1,6 mld. Eur. Cı́le
nových programů financovaných EU, které spravuje Agentura pro obnovu
jsou: podpora zodpovı́ řı́zenı́ státu (good governance), výstavba institucı́ a
právnı́ho státu; dalšı́ podpora rozvoje tržnı́ho hospodářstvı́ a dalšı́ investice
do kritické fyzické infrastruktury a na ochranu životnı́ho prostředı́; podpora
sociálnı́ho rozvoje posı́lenı́ občanské společnosti. Agentura si uvědomuje
svou roli v rámci celkového působenı́ EU v bývalé Jugoslávii a v Makedonii.
To je část procesu stabilizace a socializace pěti zemı́ jihovýchodnı́ Evropy,
mezi které patřı́ Albánie, Bosna a Hercegovina a Chorvatsko. Dalšı́ pomocná
opatřenı́ EU zahrnujı́ pomoc v oblasti rozpočtové, humanitárnı́, demokratizace a celnı́ a rovněž bilaterálnı́ pomoc prováděnou jednotlivými členskými
státy EU.
Dalšı́ agentury, o jejichž zřı́zenı́ bylo rozhodnuto na zasedánı́ Evropské rady v Bruselu ve dnech 12. a 13. prosince 2003:
Evropská agentura pro bezpečnost sı́tı́ a informacı́ (ENISA): Byla zřı́zena
nařı́zenı́m Rady a Evropského parlamentu (EC) č. 460/2004, dočasně sı́dlı́
v Bruselu, následně bude sı́dlit v Heraklionu. Tato agentura má podporovat
Společenstvı́ v udržovánı́ zvláště vysoké úrovně bezpečnosti sı́tı́ a informacı́. Agentura přispı́vá k rozvoji bezpečnosti sı́tı́ a informacı́ pro obyvatele,
spotřebitele, podniky a organizace veřejného sektoru EU a tı́m k hladkému
fungovánı́ vnitřnı́ho trhu. Agentura pomáhá Komisi, členským státům a podnikatelům plnit požadavky na bezpečnost sı́tı́ a informacı́, včetně dodržovánı́
platné a budoucı́ legislativy Společenstvı́. ENISA bude fungovat jako odborné centrum pro členské státy a orgány EU, na které se mohou obracet
s otázkami bezpečnosti sı́tı́ a informacı́. Agentura se při plněnı́ svých úkolů
zaměřı́ na: sběr a analýzu dat o současných a možných budoucı́ch rizicı́ch;
spolupráci mezi různými aktéry předevšı́m prostřednictvı́m partnerstvı́ soukromého a veřejného sektoru na evropské a světové úrovni; podporu opatřenı́
na hodnocenı́ rizik a nejlepšı́ch praktik pro spolupráci na řešenı́ řı́zenı́ rizik;
sledovánı́ rozvoje standardů pro produkty a služby v oblasti bezpečnosti sı́tı́
a informacı́.
Eurojust: Nizozemı́
Evropská železničnı́ agentura: Francie
Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nakažlivých chorob. Centrum bylo
zřı́zeno nařı́zenı́ (EC) Evropského parlamentu a Rady č. 851/2004. Svou činnost zahájilo v květnu 2005. Poslánı́m tohoto centra je posı́lit evropskou
obranu před infekčnı́mi chorobami jako jsou chřipka, SARS a HIV/AIDS.
Samotné centrum má málo zaměstnanců, ale má širokou sı́t’partnerů v celé
EU a na územı́ členů EEA/EFTA (EHS/ESVO). Centrum bude pracovat ve
spolupráci s národnı́mi zdravotnickými organizacemi za účelem vytvořit a
63
3. Instituce Společenstvı́
podpořit evropské systémy monitorovánı́ chorob a včasného varovánı́. Prostřednictvı́m spolupráce s experty těchto národnı́ch organizacı́ chce agentura
sdı́let Evropské vědomosti v oblasti zdravı́ a podporovat spolehlivá vědecká
doporučenı́ k rizikům, která se vztahujı́ k nově se objevujı́cı́m chorobám.
Agentura pro řı́zenı́ rybolovu Společenstvı́: Španělsko
Chemická agentura: Finsko
Policejnı́ akademie: Finsko
Lidská práva: Rakousko
Shrnutı́ kapitoly
V této kapitole jste se dozvěděli o jednotlivých institucı́ch v rámci Společenstvı́
a jejich základnı́ charakteristice. Evropská rada jakožto nejvyššı́ politický orgán
stanovuje zaměřenı́ celého Společenstvı́. Jejı́ představy jsou naplňovány v rámci
nadnárodnı́ Komise a mezivládnı́ Rady, které se podı́lejı́ jak na přijı́mánı́ legislativy,
tak např. i na přijı́mánı́ rozpočtu. Významnou úlohu hraje i Evropský parlament,
který na základě jednotlivých revizı́ zakládajı́cı́ch smluv posı́lil své pravomoci při
přijı́mánı́ legislativy natolik, že je při rozhodovánı́ roven Radě ministrů. Seznámili
jste se také s tzv. poradnı́mi orgány, které byly vytvořeny pro potřeby konzultacı́
specifických otázek v oblasti regionálnı́ politiky, volného pohybuje čtyř základnı́ch
svobod, atd. Nad hospodařenı́m celého Společenstvı́ dbı́ účetnı́ dvůr, který je zodpovědný za přezkum finančnı́ch prostředků vydakládaných ze společného rozpočtu.
Svou úlohu ve struktuře Společenstvı́ hrajı́ i jednotlivé agentury zřı́zené pro plněnı́
technických, administrativnı́ch nebo vědeckých úkolů.
Otázky k zamyšlenı́
1. Které orgány tvořı́ tzv. trojúhelnı́k Společenstvı́?
2. Který orgán zastřešuje veškeré děnı́ v rámci Společenstvı́?
3. Jaký je postup při proceduře spolurozhodovánı́ pro přijı́mánı́ legislativy Spo-
lečenstvı́?
4. Co je nejdůležitějšı́ náplnı́ Evropského účetnı́ho dvora?
5. Vyjmenujte základnı́ pravomoci Evropského parlamentu.
64
jÍ
Historické milnı́ky před Evropským
měnovým systémem
Evropský měnový systém
jÍ
Hospodářská a měnová unie
jÍ
4
Evropská měnová integrace
4. Evropská měnová integrace
Cı́l kapitoly
Významným meznı́kem ve vývoji společné integrace je bezesporu zavedenı́ společné
měny. V této kapitole se seznámı́te s historickým pozadı́m snah o zavedenı́ společné
měny v rámci jednotného trhu, zı́skáte informace o zavedenı́ Evropského měnového
systému – jakožto předchůdci dnešnı́ měnové unie. Na základě přehledných tabulek
budete provedeni vývojem zaváděnı́ společně měny v členských státech, které splnily
konvergenčnı́ kritéria a budete seznámeni s Evropskou centrálnı́ bankou, která jako
jediná má právo povolovat vydánı́ bankovek společné měny.
Časová zátěž
Doba potřebná pro studium kapitoly jsou 4 hodiny.
4.1
Historické milnı́ky před Evropským měnovým
systémem
Od roku 1950 byla založena Evropská platebnı́ unie, která měla vést k realizaci
multilaterálnı́ch obchodnı́ch vztahů za využitı́ principu společného mnohostranného
clearingu na základě mnoha bilaterálnı́ch smluv členských států. Zúčtovacı́ jednotkou byl 1 EPUNIT (= 1 USD). V roce 1958 tato unie zanikla, byla nahrazena
Evropskou měnovou dohodou a státy se vrátily ke konvertibilitě.
Při podpisu smlouvy o založenı́ Evropského hospodářského společenstvı́ v Řı́mě
v březnu 1957 byla problematika společné měnové politiky v pozadı́ zájmu. BrettonWoodský systém zajišt’oval měnovou stabilitu, nebot’všechny měny byly vázány na
dolar a dolar na zlato, přičemž kursová pásma jednotlivých měn vůči dolaru byla
poměrně úzká. Existoval měnový výbor, ve kterém byli vždy 2 zástupci členské
země a dva zástupci Komise EHS. Tento výbor plnil funkci poradnı́ho orgánu Radě
ministrů a Komisi. Na žádost Jeana Moneta byla v témže roce vypracována osnova
pro vytvořenı́ Evropského měnového systému.
Marjolinovo
memorandum
V důsledku zesı́lenı́ koordinace hospodářských politik členských států EHS a následného posı́lenı́ vzájemné závislosti ekonomik členských států vznikla potřeba
koordinovat také politiky měnové, a to zejména stabilizacı́ kursových výkyvů. Prvnı́m nástrojem koordinace se v roce 1962 stalo Marjolinovo memorandum, v němž
se doslova konstatovalo, že po určitém přechodném obdobı́ bude nutné zafixovat
směnné kursy měn tehdy šesti členských zemı́ EHS (Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Západnı́ho Německa) a stanovit pro tyto kursy úzká fluktuačnı́
pásma. Měnový program se sice nerealizoval v plném rozsahu, avšak některá dı́lčı́
opatřenı́ si v praxi uplatněnı́ našla – např. vytvořenı́ Výboru guvernérů centrálnı́ch
bank členských zemı́ EHS na základě rozhodnutı́ Rady EHS z května 1964 jakožto
průkopnického orgánu koordinace mezi centrálnı́mi bankami členských států.
Prvnı́m pokusem o měnovou integraci byl v roce 1969 tzv. Barrův plán, nazvaný
podle svého autora, pozdějšı́ho francouzského premiéra Raymonda Barra, který byl
v té době jako člen Komise ES, pověřen měnovými záležitostmi a tento projekt
přednesl na zasedánı́ Evropské rady v prosinci 1969 v Haagu. Z podnětu tohoto
summitu byl pod předsednictvı́m lucemburského premiéra a bývalého ministra financı́ Pierra Wernera vytvořen tzv. Wernerův výbor, který v roce 1971 předložil
66
dokument, zvaný Wernerova zpráva o „Vytvářenı́ stadiı́ hospodářské měnové unie“.
Wernerova zpráva obsahovala plán na dosaženı́ hospodářské a měnové unie v rámci
ES do deseti let. Konečným cı́lem se mělo stát vytvořenı́ oblasti, kde se volně pohybujı́ osoby, zbožı́, služby a kapitál bez nekalých soutěžnı́ch tlaků a s vyloučenı́m
hrozby strukturálnı́ch a regionálnı́ch nerovnostı́. Wernerova zpráva předpokládala
dva základnı́ znaky této unie:
Wernerova
zpráva
vzájemně zafixovaný směnný kurs členských měn
a jednotnou měnovou politiku, řı́zenou centrálnı́ měnovou institucı́, která by
řı́dila rozpočtovou politiku a byla by podřı́zena Evropskému parlamentu.
Wernerova zpráva doznala, že k úspěšnému vytvořenı́ měnové unie musı́ mı́t ES
dostatečné pravomoci v měnové a hospodářské oblasti, aby tyto nadnárodnı́ instituce
mohly zajistit řı́zenı́ hospodářské unie. Navrhovalo se vytvořenı́ „Řı́dı́cı́ho centra
pro hospodářskou politiku“, zřı́zenı́ systému centrálnı́ch bank a Evropského fondu
měnové spolupráce. Wernerova zpráva a odpovı́dajı́cı́ návrh Komise ES souhlasily,
aby se ustanovenı́ o měnové unii staly součástı́ Řı́mské smlouvy. Po rozšı́řenı́ ES
v roce 1972 o nové členy – Dánsko, Irsko a Velkou Británii podpořili představitelé
tehdejšı́ch devı́ti členských zemı́ ES vytvořenı́ evropské měnové a hospodářské unie
na zasedánı́ Evropské rady v Pařı́ži a shledali tehdy navrženou měnovou unii jako
nevyhnutelný základ pokroku a odstraněnı́ regionálnı́ch disproporcı́ uvnitř ES.
O dva roky později byl cı́l založit měnovou unii odvolán usnesenı́m Rady ministrů.
Přı́činou selhánı́ byla jednak těsná vazba na Bretton-woodský měnový systém a jeho
kolaps, a jednak ropná krize v letech 1973–1974.
Kvůli hroutı́cı́mu se Bretton-woodskému systému byl na počátku roku 1972 tzv.
Basilejskou dohodou vytvořen Evropský svaz směnných kurzů, který stanovil fluktuačnı́ pásmo měn členských zemı́ a dolaru. V rámci fluktuačnı́ho pásma nesměl
odstup mezi směnnými kurzy dvou měn tehdejšı́ch členských států ES přesáhnout ±2,25 %, zatı́mco vůči americkému dolaru bylo povolené kolı́sánı́ v rozmezı́
±4,5 %. Symbolicky se tento systém nazýval „měnový had v tunelu – snake in
the tunnel“, vstup do a výstup z tohoto systému závisel na specifických poměrech
v jednotlivých zemı́ch ES a byl možný vı́cekrát (např. Francie do něj vstoupila a
vystoupila během let 1972–1976 dvakrát).
4.2
Evropský
svaz
směnných
kurzů
Evropský měnový systém
Reakcı́ na kolaps Bretton-woodského systému, neúspěch Wernerovy zprávy a celkově na ekonomické problémy 70. let 20. stoletı́ bylo na základě Rezoluce Evropské
rady v Brémách 5. 1. 1978 rozhodnuto o založenı́ Evropského měnového systému
(tzv. Brémské rezoluce). Francouzský prezident Giscard D´Estaing a německý kancléř Helmut Schmidt navrhli nový měnový systém vedoucı́ k zóně měnové stability
v Evropě. Fakticky byl Evropský měnový systém (European Monetary System –
dále jen EMS) zřı́zen dne 13. března 1979 podle dohody centrálnı́ch bank členských
států ES. EMS měl přispět k vytvořenı́ cenové i kursové stability a měl podporovat
vzájemný obchod členských států ES.
67
4. Evropská měnová integrace
Zpočátku byly členy EMS všechny země Evropského společenstvı́ – tj. Belgie,
Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemı́, SRN a Velká Británie, při
rozšiřovánı́ ES ale nebylo pravidlem stát se i členem EMS (jako např. Řecko).
Evropský měnový systém je založen na třech vzájemně propojených prvcı́ch:
1) evropská měnová jednotka (ECU – European Currency Unit),
2) mechanismus směnných kursů (ERM – Exchange Rate Mechanism),
3) mechanismus úvěrový.
1) Evropská měnová jednotka (ECU)
Společná měnová jednotka (ECU – European Currency Unit; dále francouzský
výraz „écu“ vyjadřuje štı́t a jednu starofrancouzskou minci z obdobı́ Ludvı́ka XIV.)
byla košem evropských měn zúčastněných v EMS s pevnými podı́ly. ECU byla
představena jako nástupce Evropské zúčtovacı́ jednotky (EUA – European Unit of
Account), tj. košové jednotky vytvořené roku 1979 z devı́ti měn členských zemı́ ES
na základě metody tvorby nadnárodnı́ jednotky SDR – zvláštnı́ch práv čerpánı́.
Váha měn
Váha každé země odrážela hospodářskou sı́lu zemı́ Evropského společenstvı́ a stanovuje se na základě ekonomických kritériı́ a to: celkového ekonomického potenciálu
země, podı́lu země na vzájemném obchodu v rámci ES a podı́lu země na ujednánı́
o krátkodobé finančnı́ podpoře. Měnový koš byl složen zpočátku devı́ti členskými
zeměmi, měl být pravidelně přezkoumáván a měněn, ale skutečně se tak stalo pouze
dvakrát: 17. zářı́ 1984, kdy se součástı́ koše stala řecká drachma, a 21. zářı́ 1989,
kdy se součástı́ koše staly portugalské escudo a španělská peseta. V souladu s programem přechodu na společnou měnu bylo složenı́ koše – resp. nominálnı́ definice
ECU – zmrazeno ke dni 21. 9. 1989, a proto nebylo možno zahrnout měny států,
které se staly členy EU po tomto datu.
Hodnota ECU podle zmrazeného měnového koše ze zářı́ 1989 byla od zářı́ 1989 až
do prosince 1998 každodenně vypočı́távána Evropskou komisı́ na základě v tabulce
popsaného poměru dennı́ hodnoty podle kursovnı́ho lı́stku centrálnı́ch bank a byla
zveřejňována v Úřednı́m věstnı́ku ES. Tato relativnı́ hodnota se měnila v závislosti
na kolı́sánı́ směnných kursů.
V počátcı́ch EMS sloužil ECU jako účetnı́ jednotka centrálnı́ch bank členských zemı́
při určovánı́ jejich vzájemných závazků a pohledávek z devizových trhů v rámci
ERM, dále se využı́val jako platebnı́ jednotka při transakcı́ch mezi institucemi
ES. Tato oficiálnı́ ECU se použı́vala dále jako přepočı́tacı́ veličina pro podpory,
poskytované ES členským státům, pokud se nacházely v nepřı́znivé hospodářské
situaci.
Soukromá
ECU
68
Přestože ECU nebyla sice v žádné zemi oficiálnı́m platidlem a ani měnou v právnı́m slova smyslu, plnila postupem času i funkci soukromé ECU. Bylo možné mı́t
zřı́zeno v bance konto v ECU, koupit ji v soukromých bankách, bylo možné uzavı́rat smlouvy, jejichž plněnı́ bylo v ECU, bylo s nı́ obchodováno na některých
evropských burzách a byla použı́vána k mezinárodnı́m transakcı́m a investicı́m na
mezinárodnı́ch kapitálových trzı́ch. Přestože soukromá ECU vycházela z měnového
koše, stanoveného EMS, byla jejı́ cena určována podle nákupnı́ho a prodejnı́ho
kurzu, podobně jako u jiných zahraničnı́ch měn. Za dobu své existence zı́skala ECU
Tabulka 4.1: Poměr výpočtu dennı́ hodnoty a váha měn
Váhy měn Váhy měn Váhy měn
Poměr výpočtu
Země
Měna
13.03.1979– 17.09.1984– 21.09.1989–
dennı́ hodnoty
16.09.1984 21.09.1989 31.12.1999
Belgie
BEF
3,301
9.64 %
8.57 %
8.183 %
Německo
DEM
0,6242
32.98 %
32.08 %
31.955 %
Dánsko
DKK
0,1976
3.06 %
2.69 %
2.653 %
Španělsko
ESP
6,885
—
—
4.138 %
Francie
FRF
1,332
19.83 %
19.06 %
20.316 %
Velká Británie GBP
0,08784
13.34 %
14.98 %
12.452 %
Řecko
GRD
1,44
—
1.31 %
0.437 %
Irsko
IEP
0,00855
1.15 %
1.20 %
1.086 %
Itálie
ITL
151,8
9.49 %
9.98 %
7.840 %
Lucembursko LUF
0,13
—
—
0.322 %
Nizozemsko NGL
0,2198
10.51 %
10.13 %
9.98 %
Portugalsko
PTE
1,393
—
—
0.695 %
Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/ECU,
www4.kb.test.fg.cz/NASA/utility/SRVFrame?p=/cz/euro/clanek 4.shtml
význačné postavenı́ na mezinárodnı́ch finančnı́ch trzı́ch a byla považována za silnou
měnu, zařazovanou mezi nejdůležitějšı́ světové měny.
Zelená ECU se využı́vala jako přepočı́tacı́ jednotka pro stanovenı́ společně dohodnuté zemědělské ceny ve Společenstvı́, při čemž přepočı́tacı́ koeficienty nesledovaly
nové oficiálnı́ směnné relace mezi ECU a národnı́mi měnami v rámci EMS. Rozdı́ly
mezi zelenou ECU a oficiálnı́ ECU se vyrovnávaly prostřednictvı́m tzv. měnových
vyrovnávacı́ch přı́spěvků, které na základě mechanismu zemědělské politiky korigovaly přı́jmy zemědělců při zhodnocenı́ či znehodnocenı́ měny.
Zelená
ECU
2) Mechanismus směnných kursů (ERM – Exchange Rate Mechanism)
Základnı́m cı́lem tohoto mechanismu je snaha o udrženı́ stability v kurzových relacı́ch mezi jednotlivými zeměmi. ERM stanovil každé zúčastněné měně střednı́
kurs vůči ECU, pomocı́ něhož byla vytvořena celá sı́t’ dvoustranných směnných
kursů. Systém stálých kursů s přizpůsobitelnými směnnými kursy je založen na
rozhodnutı́ ministrů financı́ členských zemı́ a guvernérů centrálnı́ch bank za účasti
Komise ES po vzájemné dohodě. ERM zavazoval centrálnı́ banky zúčastněných
států k tomu, aby dovolovaly kolı́sánı́ směnného kursu svých měn navzájem pouze
v rámci určitého pásma. Toto pásmo tolerovalo v letech 1979–1993 přı́pustnou odchylku ±2,25 %, s možnostı́ přechodného rozšı́řenı́ na ±6 % u zemı́ s probı́hajı́cı́mi
měnovými turbulencemi a to původně u Itálie, poté u Španělska, Velké Británie a
Portugalska. Po výkyvech EMS byl v srpnu 1993 přijat ministry financı́ a guvernéry centrálnı́ch bank tzv. Bruselský kompromis, na jehož základě byla přijata nová
fluktuačnı́ pásma ±15 %. Nizozemı́ uzavřelo při Bruselském kompromisu s Německem bilaterálnı́ dohodu, podle nı́ž nesmı́ vzájemný výkyv maržı́ směnných kursů
od centrálnı́ parity přesáhnout ±2,25 %. V přı́padě rizika překročenı́ stanoveného
Fluktuačnı́
pásma
69
4. Evropská měnová integrace
rozpětı́ musely centrálnı́ banky intervenovat na devizových trzı́ch. Napřı́klad pokud
se nacházela německá marka na hornı́m okraji a francouzský frank na dolnı́m okraji
povoleného pásma, musela německá centrálnı́ banka nakoupit na devizovém trhu
franky a marky tak, aby zabránila dalšı́mu pohybu marky směrem nahoru. Francouzská centrálnı́ banka musela kupovat franky a prodávat marky tak, aby čelila
dalšı́mu poklesu francouzského franku. Tato intervenčnı́ povinnost centrálnı́ch bank
byla neomezená výšı́ použitelných částek. Nedisponovala-li některá centrálnı́ banka
potřebnými devizami, byl jı́ poskytnut zvláštnı́ úvěrový a výpomocný systém.
Mezi účastnı́ky ERM od jeho vytvořenı́ 13. března 1979 patřily Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Dánsko, Francie, Irsko a Itálie. Některé země se do
ERM přičlenily (1989 – Španělsko, 1990 – Velká Británie, 1992 – Portugalsko, 1995
– Rakousko, 1996 – Finsko, 1998 – Řecko, Švédsko), některé tento mechanismus
průběžně opouštěly jako např. Itálie a Velká Británie v roce 1992 a znovu do něho
vstupovaly (Itálie, 1996).
Součástı́ ERM se po jeho vzniku stal Evropský fond měnové spolupráce, který byl
založen v roce 1973. Participujı́cı́ státy vložily do tohoto fondu 20 % svých zlatých
a dolarových rezerv a ty byly směněny na ECU. Fond fungoval do roku 1993 a
v následujı́cı́m roce byl nahrazen Evropským měnovým institutem.
3) Úvěrový mechanismus
Úvěrový mechanismus je provázán s mechanismem směnných kurzů, nebot’ při
překročenı́ povolených fluktuačnı́ch pásem musely centrálnı́ banky intervenovat
bud’ za použitı́ vlastnı́ch měn nebo si vypůjčit potřebné peněžnı́ prostředky v rámci
EMS. Pro devizové intervence byl využı́ván mechanismus velmi krátkodobých
úvěrů s běžnou splatnostı́ do 45 dnů, kterou bylo možné za určitých podmı́nek
prodloužit.
K financovánı́ deficitů platebnı́ch bilancı́ způsobených nepředvı́datelnými událostmi
nebo konjunkturálnı́m vývojem se použı́val mechanismus krátkodobé finančnı́ podpory, který byl limitován tzv. dlužnickými a věřitelskými kvótami. Úvěry byly
poskytovány na dobu 3 měsı́ců s možnostı́ prodlouženı́ lhůty splatnosti.
K financovánı́ vážných poruch platebnı́ch bilancı́ členských zemı́ ES byl zaveden
mechanismus střednědobé finančnı́ pomoci se splatnostı́ 2–5 let, pro všechny zúčastněné země byl přidělen limit 15,9 mld. ECU.
Mechanismus dlouhodobých úvěrů byl určen k financovánı́ vážných poruch platebnı́ch bilancı́, způsobených nepřı́znivým cenovým vývojem a to až do výše 8 mld.
ECU. Dlouhodobé úvěry čerpaly zejména Francie, Řecko a Itálie.
Zhodnocenı́ EMS
V prvnı́ etapě fungovánı́ EMS, nazývané konsolidačnı́ a funkčnı́ do roku 1985, byla
posı́lena vnitřnı́ i vnějšı́ měnová stabilita i přes kursové výkyvy. Jako významné
pozitivum je nutno zmı́nit snı́ženı́ průměrné mı́ry inflace z 11 % v roce 1980 na 2 %
v roce 1986.
70
Druhá etapa EMS byla zaměřena na sbližovánı́ hospodářských politik členských
zemı́, zajištěnı́ rovnovážného a stabilnı́ho hospodářského růstu. Schválenı́m Jednotného evropského aktu (JEA) v únoru 1986 se vytvořil prostor pro realizaci jednotného vnitřnı́ho trhu ES. JEA také vložil do Smlouvy o ES kapitolu o hospodářské
a měnové spolupráci. Centrálnı́ banky začaly vı́ce spolupracovat při intervencı́ch,
ovlivňovaly úrokové mı́ry a regulovaly tok peněz. Rozhodovánı́ o paritách přešlo na
ministerstva financı́. Evropskému měnovému systému se nepodařilo úplně odstranit
kolı́sánı́ směnných kursů měn členských zemı́ a možnost devalvacı́.
Evropský měnový systém přestal fakticky plnit svoji funkci v květnu 1998 po
orientačnı́m zafixovánı́ vzájemných kursů zúčastněných měn euro. Od 1.1.1999 byl
jako nástupce zřı́zen Evropský měnový systém 2, který se lišı́ ve dvou podstatných
znacı́ch. Měnový koš ECU přestal plnit svou funkci a nová společná měna Euro se
stala kotvou pro ostatnı́ měny, zúčastněné v ERM 2.
4.3
Hospodářská a měnová unie
Již v roce 1986 usiloval Jacques Delorse o uvolněnı́ pohybu kapitálu. V roce 1988
byl Delorse jakožto tehdejšı́ předseda Evropské komise připraven spustit projekt
Evropské měnové unie (European Monetary Union – EMU – v textu též HMU) a
dı́ky podpoře Francie se podařilo prosadit projednánı́ této problematiky na schůzce
Evropské rady v červnu 1988 v Hannoveru. Výsledkem bylo vytvořenı́ výboru,
v němž byli zastoupeni guvernéři centrálnı́ch bank členských států, dále generálnı́
ředitel Banky pro mezinárodnı́ platby (BIS) Alexandre Lamfalussy, dánský profesor
ekonomie Niels Thygesen, tehdejšı́ prezident Banco Exterior de España Miguel
Boyer a předseda výboru Delorse. Úkolem výboru bylo prostudovat a navrhnout
jednotlivé etapy vedoucı́ k vytvořenı́ hospodářské a měnové unie. Výbor předložil
dne 17. dubna 1989 Zprávu o hospodářské a měnové unii v Evropském společenstvı́,
nazývanou též Delorsova zpráva. Evropská rada tuto zprávu schválila na zasedánı́
v Madridu 26.–27. června 1989 jako Strategii Evropské hospodářské a měnové unie
a zároveň rozhodla, že prvnı́ stupeň realizace HMU začne 1. července 1990.
Delorsova
zpráva
Delorsova zpráva obsahovala stanovenı́ nezbytných podmı́nek pro vybudovánı́
HMU, konkrétnı́ návrhy na průběh a cı́le jednotlivých etap HMU a konečnou podobu unie. Měnové otázky měl řı́dit Evropský systém centrálnı́ch bank (ESCB),
označovaný jako Eurofed, a rozhodnutı́ o měnové politice měla přijı́mat Rada, sestávajı́cı́ z guvernérů centrálnı́ch bank a členů Výboru ESCB, nezávislá na národnı́ch
vládách.
Závěrečná fáze HMU byla definována jako „zóna naprosto volného pohybu osob,
zbožı́, služeb a kapitálu, jakož i nezvratně pevných směnných kurzů a nakonec
i jednotné měny“. Zpráva počı́tala s realizacı́ společné peněžnı́ politiky, s vysokým
stupněm kompatibility hospodářských politik členských států a soudržnostı́ finančnı́
politiky a zejména také závaznými pravidly a postupy v jejich rozpočtové politice.
Počı́talo se s neodvolatelným stanovenı́m parit jednotlivých měn a ve zprávě bylo doporučenı́ nahradit měny členských států jednotnou měnou. Delorsova zpráva stejně
jako Wernerova zpráva zdůrazňuje, že hospodářská unie a měnová unie jsou dvě
71
4. Evropská měnová integrace
části jednoho celku a mohou být uskutečňovány pouze paralelně. Proces vytvářenı́
hospodářské a měnové unie musı́ být jednotný.
Významným bodem Delorsovy zprávy bylo i to, že přiznávala možnost rozdı́lných
rychlostı́ integrace: „Existuje sice jedno Společenstvı́, avšak nikoliv všichni členové
se na všech aspektech podı́leli od počátku. Shoda o konečných cı́lech Společenstvı́ a
o podı́lenı́ se na jednotném systému institucı́ by měla zůstat zachována, avšak s jistou
flexibilitou vzhledem k časovému okamžiku a podmı́nkám, kdy a za nichž se jednotlivé
členské státy připojujı́ k určitým mechanismům. Až do okamžiku neomezené účasti
všech členských zemı́ by měl jejich vliv na použı́vánı́ jednotlivých mechanismů
odpovı́dat danému stupni jejich účasti. Je však třeba mı́t na zřeteli, že začleněnı́
dalšı́ch účastnı́ků by mělo být usnadněno.“
Delorsova zpráva byla značně ovlivněna politikou západoněmecké Bundesbank,
jejı́ž tehdejšı́ prezident Karl Otto Pöhl trval na pravomoci ES omezovat, resp. snižovat rozpočtové deficity členských zemı́ v EMU. Německé sjednocenı́ urychlilo ve
skutečnosti celý proces budovánı́ HMU.
Delorsova zpráva se stala rozhodujı́cı́m východiskem pro ustanovenı́ o HMU v Maastrichtské smlouvě, což platı́ i pro ustanovenı́ o společné hospodářské a měnové
politice.
Maastrichtská smlouva
Na konferenci vlád a států v prosinci 1989 v Řı́mě byl dohodnut konečný stav Evropského měnového institutu. Začátkem roku 1990 schválili ministři financı́ statut
Evropské centrálnı́ banky, jejı́mž přednostnı́m úkolem mělo být zajišt’ovánı́ stability měny a politická nezávislost. Otázkou zůstávala strategie, kterou se tohoto
konečného stadia mělo dosáhnout. Měnový institut měl být zřı́zen na počátku druhé
etapy.
Během mezivládnı́ch jednánı́ bylo možno vnı́mat protikladné strategické postoje
členských zemı́: Velká Británie se projevovala jako odpůrce měnové unie i z důvodu britské peněžnı́ politiky závislé na vládě a měla zájem na tom, aby se politický
vliv vlády zachoval alespoň na druhém stupni. Francie vycházela v přı́krém rozporu
s Německem podle svého národnı́ho uspořádánı́ ze silného vlivu vlády na peněžnı́
politiku a společně s Komisı́ a Banca d´Italia chtěla přenést na ECB již na druhém
stupni vı́ce úkolů (např. intervence ECB na devizových trzı́ch vůči třetı́m zemı́m).
Spolková republika Německo spolu s Nizozemı́m spatřovala snahu některých partnerů v ES zı́skat si již na druhém stupni co největšı́ vliv na politiku zemı́ se stabilnı́
měnou.
Maastrichtská
smlouva
72
Výsledkem jednánı́ Mezivládnı́ konference 1990–91 se stala Smlouva o Evropské
unii, která byla dojednána na zasedánı́ Evropské rady 11.–12. prosince 1991 v Maastrichtu a podepsána 7. února 1992. Z důvodu opožděnı́ ratifikace tato smlouva, měnı́cı́ název Smlouvy o založenı́ Evropského hospodářského společenstvı́ na Smlouvu
o založenı́ Evropského společenstvı́, zavedla mimo jiné tzv. protokol o statutu Evropského systému centrálnı́ch bank a Evropské centrálnı́ banky a protokol o statutu
Evropského měnového institutu, nabyla účinnosti až 1. listopadu 1993 a dala vzniknout Evropské unii.
Maastrichtská smlouva vytvořila právnı́ rámec HMU a jednotné měny euro a je součástı́ 1. etapy HMU. Smlouva o EU obsahuje ustanovenı́ o vytvořenı́ Hospodářské
a měnové unie (harmonogram realizace EMU, náplň jednotlivých fázı́ a podmı́nky
pro účast členských zemı́ ve třetı́ fázi EMU – Maastrichtská konvergenčnı́ kritéria).
Mezi hlavnı́ principy HMU přijaté Maastrichtskou smlouvou patřı́ třı́stupňový přechod k neměnným směnným kurzům a k vytvořenı́ jednotné evropské měny; založenı́
systému evropských centrálnı́ch bank a Evropské centrálnı́ banky; zajištěnı́ cenové
stability; rozhodovánı́ Rady ohledně měnového systému.
Vytvořenı́ HMU jako jednoho z hlavnı́ch cı́lů Společenstvı́ je zakotveno v Hlavě
I čl. 2 Smlouvy o Evropské unii a v základnı́ch zásadách Společenstvı́, v novelizovaném čl. 2 Smlouvy o ES. Zavedenı́ jednotné měny EURO bylo zakotveno v novém
čl. 4 odst. 2 Smlouvy o ES. Institucionálnı́ rámec HMU je obsažen v novém čl. 8
Smlouvy o ES. Podrobná a stěžejnı́ právnı́ úprava HMU je v rámci Smlouvy o ES
obsažena v Hlavě VI, Hospodářská a měnová politika, čl. 98–124 Smlouvy o ES.
Maastrichtská smlouva tı́mto naplnila jeden ze základnı́ch požadavků Delorsovy
zprávy, tedy zakotvenı́ podstatných znaků HMU a institucionálnı́ch úprav přı́mo do
primárnı́ch pramenů práva ES, a to formou změny Smlouvy o založenı́ Evropského
společenstvı́.
Hospodářská politika členských států je definována jako hospodářská politika založená na úzké koordinaci hospodářských politik členských států, na vnitřnı́m trhu a
na vymezenı́ společných cı́lů. V článcı́ch 102a–109m Smlouvy jsou stanoveny zásady pro koordinovanou hospodářskou politiku, stupňovitý plán vybudovánı́ HMU,
podmı́nky členstvı́ v HMU a rozhodovacı́ postup v oblasti hospodářské a měnové
politiky.
Národnı́ politiky majı́ těsně koordinovat a vést k „trvalé konvergenci hospodářských
výkonů členských států“ (čl. 103 odst. 3 Smlouvy o EHS). Jelikož stanovenı́ hlavnı́ch směrů hospodářských politik členských států a Společenstvı́ dle čl. 99 odst.
2 Smlouvy o ES má formu doporučenı́, nenı́ pro členské státy závazné, a tak je
konečná kompetence v oblasti hospodářské politiky nadále v rukou jednotlivých
členských států.
Avšak i přes nezávaznost Smlouva o ES obsahuje nástroje k regulaci hospodářské
politiky členských států, a to např. v článku 104 Smlouvy o ES, postihujı́cı́m jen
výseč hospodářské politiky, tedy hospodařenı́ s veřejnými financemi. Pokud státy
nedodržujı́ doporučenı́ ohledně snižovánı́ státnı́ho rozpočtu, může ES použı́t sankce.
Rada může své doporučenı́ zveřejnit, a vykonávat tak na členský stát politický tlak,
nebo může po přı́slušném státu i požadovat předloženı́ dodatečných údajů o jejich
finančnı́ situaci. Kromě toho může Rada od přı́slušného státu požadovat bezúročný
vklad přiměřené velikosti do doby, než se deficit upravı́, nebo uložit peněžnı́ pokutu. Evropská investičnı́ banka může být pověřena přezkoumánı́m úvěrové politiky
členského státu.
Maastrichtská smlouva v ustanovenı́ch čl. 116–124 stanovila trojstupňový plán
realizace Evropské hospodářské a měnové unie.
73
4. Evropská měnová integrace
Obrázek 4.1: Časový plán realizace HMU
Tři etapy Hospodářské a měnové unie
TŘETÍ ETAPA
1. ledna 1999
DRUHÁ ETAPA
1. ledna 1994
Neodvolatelné
stanovení směnných
kurzů
Zavedení eura
PRVNÍ ETAPA
1. července 1990
Založení Evropského
měnového institutu (EMI)
Zákaz úvěrování
veřejného sektoru
centrálními bankami
Úplná liberalizace
kapitálových obchodů
Užší spolupráce mezi
centrálními bankami
Volné používání ECU
(tj. evropské měnové
jednotky, která byla
předchůdcem eura)
Zlepšení hospodářské
konvergence
Provádění jednotné
měnové politiky
Evropským systémem
centrálních bank
Užší koordinace
měnových politik
Nabytí účinnosti
mechanismu směnných
kurzů v rámci EU
(ERM II)
Posílení hospodářské
konvergence
Nabytí účinnosti Paktu
stability a růstu
Proces vedoucí
k nezávislosti národních
centrálních bank by měl
být dokončen nejpozději
k datu založení
Evropského systému
centrálních bank
Přípravné práce
na třetí etapě
Zdroj: ECB
1. etapa HMU
1. 7. 1990–31. 12. 2003
Na základě Delorsovy zprávy byla prvnı́ etapa realizace Hospodářské a měnové
unie zahájena 1. července 1990. V této etapě byly sledovány zejména tyto cı́le:
liberalizace pohybu kapitálu, těsnějšı́ spolupráce ve Výboru guvernérů centrálnı́ch
bank členských států, snaha o začleněnı́ všech členských států do kursového mechanismu EMS a zakotvenı́ právnı́ho rámce HMU v Maastrichtské smlouvě (viz 1.3.2.
Maastrichtská smlouva). Úkolem bylo realizovat koncept vnitřnı́ho trhu a v měnové
oblasti začlenit pokud možno všechny měny členských států do ERM Evropského
měnového systému a odstranit všechny jeho výjimky.
V tomto termı́nu vstoupila v platnost Směrnice o úplné liberalizaci pohybu kapitálu
a byla zrušena v podstatě veškerá omezenı́ pohybu kapitálu mezi členskými státy.
Výbor
guvernérů
CB
74
Výbor guvernérů centrálnı́ch bank členských států Evropského hospodářského společenstvı́ byl pověřen rozhodnutı́m Rady z 12. května 1990 dalšı́mi úkoly, a od svého
vzniku v květnu 1964 tak zaujal významnějšı́ pozici ve spolupráci v měnové politice.
K novým úkolům patřily konzultace v oblasti měnových politik členských států a
prosazovánı́ jejich koordinace s cı́lem dosáhnout cenové stability. Výbor guvernérů
se zaměřil na určenı́ otázek, které by měly být v počátečnı́ etapě analyzovány, na
stanovenı́ pracovnı́ho programu do konce roku 1993 a na odpovı́dajı́cı́ definovánı́
mandátů stávajı́cı́ch podvýborů a pracovnı́ch skupin. Výbor předložil v listopadu
1990 návrh kompletnı́ho statutu Evropského systému centrálnı́ch bank a Evropské
centrálnı́ banky, což představovalo jeden z hlavnı́ch bodů institucionálnı́ přı́pravy
Evropské hospodářské a měnové unie. Tehdejšı́ ministr financı́ Spolkové republiky
Německo Theo Waigel prosadil připojenı́ statutu Evropského systému centrálnı́ch
bank ke Smlouvě o založenı́ Evropského společenstvı́ jako protokol.
Výbor odmı́tnul stanovit pevně termı́ny pro druhou a třetı́ fázi. Přechody do jednotlivých etap měly být závislé na skutečných pokrocı́ch konvergence a z předchozı́ch
fázı́ zı́skaných zkušenostı́.
Odpovědnostı́ za dohled nad hospodářskou politikou zemı́ byla pověřena Rada
ECOFIN, což je Rada ministrů financı́ členských států. Hlavnı́m úkolem Rady
ECOFIN byla v tomto obdobı́ snaha o výrazné snižovánı́ dluhu veřejného sektoru.
2. etapa HMU
1. 1. 1994–31. 12. 1998
Počátek druhé etapy realizace HMU byl stanoven na 1. leden 1994. Cı́lem druhého
stupně bylo podpořit konvergenci hospodářských politik členských států, orientovanou na stabilitu.
Na počátku druhé etapy byl zrušen Výbor guvernérů centrálnı́ch bank a Evropský
fond pro měnovou spolupráci. Činnost těchto institucı́ zastoupil od 1.1.1994 Evropský měnový institut (European Monetary Institute – EMI), zakotvený ve Smlouvě
o ES a sı́dlı́cı́ ve Frankfurtu nad Mohanem. Od Evropského fondu pro měnovou
spolupráci převzal EMI úkoly jako: evidence intervencı́ na devizových trzı́ch a
zúčtovánı́ v ECU, vyrovnánı́ vzniklých intervenčnı́ch sald, vedenı́ úvěrů poskytnutých v rámci krátkodobé měnové pomoci centrálnı́mi bankami, podpora systému
postupného zmenšovánı́ fluktuačnı́ch pásem mezi měnami členských zemı́.
Mezi hlavnı́ úkoly EMI patřilo posı́lenı́ spolupráce mezi národnı́mi centrálnı́mi bankami, koordinace monetárnı́ch politik členských států s cı́lem dosaženı́ stability.
EMI se snažil prosadit většı́ použı́vánı́ ECU a měl jako poradnı́ orgán zpracovávat
zprávy o plněnı́ konvergenčnı́ch kritériı́. EMI pokračoval ve spolupráci s centrálnı́mi bankami členských států. Evropský měnový institut vykonával dohled nad
fungovánı́m Evropského měnového systému.
EMI napomáhal zabezpečovat přı́pravu 3. stupně EMU po procedurálnı́ a instrumentálnı́ stránce v podobě vypracovánı́ pravidel fungovánı́ a realizace Evropského
systému centrálnı́ch bank (ESCB), prováděnı́ jednotné měnové politiky. Evropský
měnový institut vytvořil vlastnı́ koncepci přechodu na jednotnou měnu, která se
ve většině navrhovaných postupů shodovala s návrhem Evropské komise. Na základě těchto koncepcı́ byl vytvořen a 15. prosince 1995 v Madridu Evropskou radou
i schválen časový plán „Scénář zavedenı́ eura“ jakožto společné měny EU. O rok
později předložil EMI Evropské radě vybraný návrh série eurobankovek, které byly
uvedeny do oběhu 1. ledna 2002. Kromě toho předložil EMI v prosinci 1996 Evropské radě svou zprávu o zásadách a hlavnı́ch prvcı́ch nového mechanismu směnných
kurzů (ERM II), usnesenı́ Rady bylo přijato v červnu 1997.
75
4. Evropská měnová integrace
Nejvyššı́m rozhodovacı́m orgánem EMI byla Rada EMI, která se skládala z prezidenta a guvernérů národnı́ch centrálnı́ch bank, z nichž jeden byl jmenován viceprezidentem. Rada EMI nesměla požadovat ani přijı́mat pokyny od orgánů Společenstvı́,
ani od vlád členských států. EMI zı́skával finančnı́ zdroje z přı́spěvků členů
Způsobilost
EMI
Z hlediska právnı́ho postavenı́ byla EMI přiznána právnı́ subjektivita, tj. v každém
členském státě měl EMI nejširšı́ způsobilost k právnı́m úkonům. EMI mohl nabývat
i zcizovat movitý a nemovitý majetek a vystupovat před soudy, EMI měl oprávněnı́ zaujı́mat stanoviska, podávat doporučenı́, určovat směry a činit rozhodnutı́
určená národnı́m centrálnı́m bankám. Stanoviska a doporučenı́ EMI byla z právnı́ho
hlediska nezávazná oproti rozhodnutı́ EMI. EMI neměl žádné vlastnı́ kompetence
v peněžnı́ a měnové politice, nebot’ ty zůstaly až do přechodu do konečné fáze
v plném rozsahu v pravomoci národnı́ch měnových institucı́ členských států. Institut měl za povinnost zveřejňovat každoročně jednu výročnı́ zprávu a tu předkládal
Evropskému parlamentu, Radě Evropské unie, Komisi a Evropské radě.
Maastrichtská konvergenčnı́ kritéria
Počátkem devadesátých let vykazovaly evropské státy vysokou mı́ru inflace a jejich
rozpočty byly značně deficitnı́. Proto jsou v článku 121 Maastrichtské smlouvy
stanovena konvergenčnı́ kritéria, která musı́ být splněna každým členským státem
před vstupem do třetı́ fáze HMU. Konvergenčnı́ kritéria majı́ zajistit vyvážený
hospodářský vývoj v rámci hospodářské a měnové unie, který by zabránil vzniku
jakéhokoli napětı́ mezi členskými státy. O tom, zda jsou kritéria splněna, rozhodujı́
ve svých zprávách Komise a Evropská centrálnı́ banka. Následujı́cı́ tabulka 4.2
stručně charakterizuje všech pět konvergenčnı́ch kritériı́, přičemž nutno dodat, že
fiskálnı́ kritéria musı́ být dodržována i po vstupu do třetı́ fáze HMU.
V roce 1998 proběhlo závěrečné hodnocenı́ ekonomického vývoje členských států,
a to se stalo podkladem pro konečné zařazenı́ států do třetı́ etapy EMU (viz tabulka
4.3).
Pakt
stability
a růstu
Evropská rada přijala v roce 1996 na summitu v Dublinu Pakt stability a růstu.
Cı́lem rezoluce bylo zajistit rozpočtovou disciplı́nu ve vztahu k HMU i po zavedenı́ jednotné měny, resp. „držet ve střednědobém horizontu své rozpočtové pozice
blı́zko vyrovnanosti nebo v přebytku“. Tento cı́l je považován za dostatečný k tomu,
aby „členským státům umožnil vyrovnávat normálnı́ cyklické fluktuace a současně
udržet rozpočtové deficity v rámci limitu vymezeném referenčnı́ hodnotou 3 %
HDP“. Z důvodu mnohostranného dohledu nad podmı́nkami Paktu stability jsou
členské státy současně zavázány předložit Radě EU a Evropské komisi stabilizačnı́
programy (pokud je země účastna v euro-zóně) nebo konvergenčnı́ programy (pro
členské země mimo euro-zónu), poskytujı́cı́ informace potřebné k ohodnocenı́ fiskálnı́ho přizpůsobenı́ zaměřeného na dosaženı́ pozice blı́zké vyrovnané, či přebytkové.
Pokud je deficit vyššı́ než 3 %, je na základě Paktu tolerován jen v přı́padě přı́rodnı́
katastrofy mimořádného rozsahu nebo poklesu HDP o minimálně 2 %.
Pakt stability a růstu umožňuje Radě potrestat ty zúčastněné státy, které otálejı́
se snižovánı́m nadměrných deficitů. Zpočátku měl mı́t trest podobu bezúročného
depozitu u institucı́ Společenstvı́ a při neodstraněnı́ nadměrného deficitu během
76
Fiskálnı́
kritéria
Monetárnı́ kritéria
Kritéria
Stabilita kurzu
Tabulka 4.2: Konvergenčnı́ kritéria
Popis
Kritérium cenové
stability – inflačnı́
kritérium
Kritérium
dlouhodobých
úrokových sazeb –
úrokové kritérium
Deficit veřejných
rozpočtů
Veřejný dluh
Stát
Udržovánı́ měnového kurzu v povoleném fluktuačnı́m
pásmu (pův. pásmo ±2,25 % bylo v srpnu 1993
rozšı́řeno na 15 %) bez devalvace po dobu dvou let
Členský stát musı́ přistoupit k mechanismu směnných
kurzů ERM (v současnosti k ERM 2) a setrvat v něm
po dobu dvou let před přijetı́m společné měny tak,
aby se pohyboval ve stanoveném fluktuačnı́m pásmu
bez devalvace.
Průměrná mı́ra inflace nesmı́ během jednoho roku překročit
o vı́ce než 1,5 procentnı́ho bodu mı́ru inflace třı́
nejúspěšnějšı́ch členských států s nejnižšı́ mı́rou inflace.
Průměrná dlouhodobá nominálnı́ úroková sazba členského
státu (podle dlouhodobých státnı́ch dluhopisů) nesmı́
překročit o vı́ce než 2 procentnı́ body úrokovou sazbu třı́
nejúspěšnějšı́ch členských států s nejnižšı́ mı́rou inflace.
Poměr schodku veřejných financı́ a hrubého domácı́ho
produktu nesmı́ překročit 3 %
Poměr veřejného dluhu a hrubého domácı́ho produktu nesmı́
překročit 60 %
Zdroj: vlastnı́ výpočet
Tabulka 4.3: Ekonomické hodnocenı́ zemı́
Inflace Deficit St. dluh Úr. mı́ry
Belgie
Dánsko
Německo
Řecko
Španělsko
Francie
Irsko
Itálie
Lucembursko
Nizozemsko
Rakousko
Portugalsko
Finsko
Švédsko
Velká Británie
1,4
1,9
1,4
5,2
1,8
1,2
1,2
1,8
1,4
1,8
1,1
1,8
1,3
1,9
1,8
2,1
−0,7
2,7
4,0
2,6
3,0
−0,9
2,7
−1,7
1,4
2,5
2,5
0,9
0,8
1,9
122,2
65,1
61,3
108,7
68,8
58,0
66,3
121,6
6,7
72,1
66,1
62,0
55,8
76,6
53,4
5,7
6,2
5,6
9,8
6,3
5,5
6,2
6,7
5,6
5,5
5,6
6,2
5,9
6,5
7,0
EMS
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
N
N
Průměr
1,6
2,4
72,1
7,8
Referenčnı́ hodnota
2,7
3,0
60,0
6,1
Zdroj: juristic.zcu.cz/barkova/EMU501.rtf
dvou let dokonce podobu peněžité pokuty, posléze byla ale tato hrozba z podnětu
Francie zmı́rněna do podoby předmětných politických jednánı́.
77
4. Evropská měnová integrace
Evropská rada na setkánı́ 2. května 1998 rozhodla o tom, že jedenáct členských států
splnilo podmı́nky nezbytné pro účast ve třetı́ etapě HMU a pro přijetı́ jednotné měny
1. ledna 1999. Prvnı́mi členy Evropské měnové unie se staly Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a
Finsko.
V květnu 1998 se ministři financı́ členských států, přijı́majı́cı́ch jednotnou měnu,
společně s guvernéry národnı́ch centrálnı́ch bank těchto členských států, s Evropskou
komisı́ a EMI dohodli, že při stanovenı́ neodvolatelných směnných kurzů eura
budou použity stávajı́cı́ bilaterálnı́ centrálnı́ kurzy měn v rámci ERM zúčastněných
členských států.
Vlády jedenácti zúčastněných členských států jmenovaly 25. května 1998 prezidenta, viceprezidenta a čtyři dalšı́ členy Výkonné rady Evropské centrálnı́ banky.
Jmenovánı́ rozhodovacı́ch orgánů ECB nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo ustavenı́ ECB. ECB a národnı́ centrálnı́ banky zúčastněných členských států
tvořı́ Eurosystém, který formuluje a definuje jednotnou měnovou politiku ve třetı́
etapě HMU. Ustavenı́m ECB vstoupil EMI do likvidace, veškeré přı́pravné práce
směrem k EMU byly dokončeny a ECB se po zbývajı́cı́ část roku 1998 věnovala
závěrečným zkouškám systémů a postupů.
3. etapa HMU
1. 1. 1999–
Počátek třetı́ etapy byl Maastrichtskými smlouvami naplánován na rok 1997, popřı́padě 1999. Na základě Zelené knihy byl zvolen rok 1999, a 3. etapa HMU tak byla
odstartována 1. ledna 1999 neodvolatelným stanovenı́m směných kurzů mezi jednotlivými měnami členských států, účastnı́cı́ch se měnové unie. Byl stanoven pevný
přepočı́tacı́ koeficient mezi národnı́mi měnami a eurem a bylo zrušeno fluktuačnı́
pásmo těchto měn. Jednotka ECU byla plně nahrazena eurem v poměru 1 : 1.
Jednotná měna euro (Má mezinárodnı́ zkratku EUR. Symbol e použı́vá stylizované
řecké pı́smeno epsilon, odrážejı́cı́ evropský charakter měny, a dvojitou vodorovnou
čáru uvnitř, symbolizujı́cı́ stabilitu nově vznikajı́cı́ měny.) byla zavedena v jedenácti
členských státech, přičemž nejprve jen v bezhotovostnı́ formě. Eurobankovky a
euromince (Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince majı́ pro všechny země
stejný rozměr, hmotnost, sı́lu, tvar, provedenı́ hrany, jednu stejnou (tzv. evropskou)
stranu s uvedenı́m hodnoty a budou zhotoveny ze stejného materiálu. Druhá strana
(tzv. národnı́) je v jednotlivých zemı́ch různá.) jako zákonná platidla byly fyzicky
do oběhu uvedeny po dobu transformačnı́ho obdobı́ dvou měsı́ců paralelně vedle
národnı́ch bankovek a mincı́ účastnı́cı́ch se členských států od 1. 1. 2002. Nejpozději
od 1. března 2002 (německá marka již od 1. 1. 2002) byly národnı́ bankovky a mince
staženy z oběhu, a tak národnı́ měny ztratily status zákonného platidla, kterým se
stalo jen euro. Veškeré platebnı́ prostředky (transfery, šeky, elektronické platebnı́
karty) byly konvertovány na euro.
78
Tabulka 4.4: Přepočet členských měn na euro
Výměna
Výměna
Přepočı́tacı́ koeficient
národnı́ch
národnı́ch
mincı́ do
bankovek do
1 EUR
= 40.3399
= 1.95583
= 166.386
BEF belgický frank
DEM německá marka
ESP španělská peseta
31. 12. 2004
neomezeno
neomezeno
3 roky po skončenı́
= 6.55957 FRF francouzský frank
platnosti
= 0.787564 IEP irská libra
neomezeno
10 let po skončenı́
= 1936.27 ITL italská lira
platnosti
= 40.3399 LUF lucemburský frank 31. 12. 2004
= 2.20371 NLG nizozemský gulden 1. 1. 2007
= 13.7603 ATS rakouský šilink
neomezeno
= 200.482
= 5.94573
= 340.750
neomezeno
neomezeno
neomezeno
10 let po skončenı́
platnosti
neomezeno
10 let po skončenı́
platnosti
neomezeno
1. 1. 2032
neomezeno
20 let po skončenı́
PTE portugalské escudo 31. 12. 2002
platnosti
10 let po skončenı́ 10 let po skončenı́
FIM finská marka
platnosti
platnosti
10 let po skončenı́
GRD řecká drachma
28. 2. 2004
platnosti
Zdroj: www.citibank.cz/czech/consumer-banking/czech/docs/doc560.htm,
www.pis.cz/cz/dalsi informace/info a z/evropska menova unie
Původnı́ národnı́ měny byly na základě přepočı́tacı́ch koeficientů (viz tabulka 4.4)
prostřednictvı́m komerčnı́ch bank bezplatně vyměňovány za euro v národnı́ch centrálnı́ch bankách a později jen přı́mo v národnı́ch centrálnı́ch bankách, jež stanovujı́
termı́ny ukončenı́ výměny.
Ministři financı́ euroskupiny si z důvodu lepšı́ koordinace hospodářské a rozpočtové
politiky zemı́ eurozóny zvolili v nizozemském Scheveningenu představitele pro
společnou měnu, a to od 1. 1. 2005 lucemburského premiéra Jean-Claude Juncker
s funkčnı́m obdobı́m dvou let.
Mezibankovnı́, peněžnı́ a kapitálové trhy přešly na euro relativně rychle. Banky a
finančnı́ instituce začaly použı́vat euro pro refinancovánı́ v rámci měnových operacı́
a na mezinárodnı́m trhu od 1. 1. 1999. Veřejný dluh byl zúčastněnými státy rovněž
převeden do euroměny. Pro potřeby řı́zenı́ společné měnové politiky byl vytvořen
nový platebnı́ systém TARGET (Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer), prostřednictvı́m něhož se realizuje vypořádávánı́ transakcı́
měnové politiky v euro.
Vstupem Řecka do třetı́ etapy EMU 1. ledna 2001 vzrostl počet zúčastněných
členských států na dvanáct a řecká národnı́ banka se stala součástı́ Eurosystému.
O participaci Řecka bylo rozhodnuto Radou EU 19. června 2000, kde bylo potvrzeno
splněnı́ konvergenčnı́ch kritériı́.
Velká Británie, Švédsko a Dánsko se rozhodly do této etapy zatı́m nepřipojovat.
79
4. Evropská měnová integrace
ERM 2
V rámci Evropského měnového systému byl v poslednı́ etapě nahrazen původnı́
mechanismus směnných kurzů novým mechanizmem ERM 2. Účast v ERM 2 je
dobrovolná a fluktuačnı́ pásmo zůstává stejné jako u původnı́ho ERM, totiž ±15 %
opět s možnostı́ individuálně si stanovit fluktuačnı́ pásmo užšı́. Vzhledem k tomu,
že Smlouva o EU stanovuje před vstupem do oblasti společné měny povinnost
dodržovat fluktuačnı́ pásmo kursového mechanismu alespoň po dobu dvou let bez
značného napětı́, předpokládá se v rámci postupu ke 3. etapě EMU, že všechny země
EU do ERM 2 vstoupı́. Ke dni zahájenı́ činnosti EMS 2 a ERM 2 (1. 1. 1999) se
jeho členy staly Dánsko (s užšı́m fluktuačnı́m pásmem ±2,25 % a s centrálnı́ paritou
7,46038 DKK /EUR) a Řecko (od roku 2001 je v EMU). Od roku 2004 se novými
členy staly Slovinsko, Litva a Estonsko a od roku 2005 Kypr, Lotyšsko, Malta a
Slovensko, všechny se standardnı́m fluktuačnı́m pásmem ±15 %.
Evropský
systém
centrálnı́ch
bank
Byl ustaven Evropský systém centrálnı́ch bank (European System of Central Banks –
ESCB), který převzal od národnı́ch bank zodpovědnost za řı́zenı́ monetárnı́ politiky.
ESCB se skládá z Evropské centrálnı́ banky (European Central Bank – ECB) a
z centrálnı́ch bank všech členských států ES a je řı́zen orgány ECB. Mezi základnı́
úkoly ESCB patřı́ také prováděnı́ devizových operacı́, správa oficiálnı́ch rezerv
cizı́ch měn členských států. ESCB podporuje hladký chod platebnı́ch systémů a
politik prováděných kompetentnı́mi orgány obezřetného dozoru nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančnı́ho systému. ESCB hraje poradnı́ úlohu vůči orgánům
Společenstvı́ a jednotlivých členských států v oblastech jeho působnosti, předevšı́m
týkajı́cı́ch se národnı́ nebo komunitárnı́ legislativy.
Evropský měnový institut byl zrušen ustavenı́m Evropské centrálnı́ banky a Evropského systému centrálnı́ch bank, přičemž veškeré právnı́ závazky EMI přešly na
ECB. O činnosti a organizaci ECB blı́že pojednává kapitola 3.8.
Shrnutı́ kapitoly
Měnová integrace jako předstupeň hospodářské a politické integrace se vyvı́jela již
od druhé poloviny 20. stoletı́. Významnějšı́ posun však nastal se zavedenı́m Evropského měnového systému na konci 70. let 20. stoletı́ a vytvořenı́ jednotné, zatı́m jen
virtuálnı́, měny – ECU a navázánı́ jednotlivých členských měn na sebe navzájem.
Tento předstupeň potom vedl k vytvořenı́ harmonogramu zaváděnı́ společné měny
euro, která se ve 12 zemı́ch eurozóny stala oficiálnı́ a jedinou platebnı́ jednotkou
k 1. 1. 2002 a nahradila tak měny členských zemı́. Dalšı́ země EU, které neplnily
konvergenčnı́ kritéria, musı́ na zavedenı́ společné měny zatı́m čekat.
Otázky k zamyšlenı́
1. Co se skrývá pod zkratkou EMS?
2. Jak byl koncipován tzv. had v tunelu?
3. Jaký orgán je zodpovědný za realizaci HMU?
4. Jaká je pozice ECB v rámci HMU?
5. Jaké země tvořı́ tzv. eurozónu?
80
5
jÍ
Rozpočtové zásady
jÍ
Proces schvalovánı́
jÍ
Vývoj vlastnı́ch zdrojů
jÍ
Historie účetnı́ch jednotek rozpočtu EU
jÍ
Finančnı́ perspektiva 2000–2006
jÍ
Finančnı́ perspektiva 2007–2013
Rozpočet EU
5. Rozpočet EU
Cı́l kapitoly
Provoz Společenstvı́ a hlavně aktivity v rámci dokončovánı́ vnitřnı́ho trhu jsou třeba
financovat ze společného rozpočtu, který je sestavován na základě určitých zásad.
V současné době je rozpočet sestavován na základě tzv. finančnı́ch perspektiv. V kapitole se dozvı́te o rozpočtovém procesu, jeho tvorbě i schvalovánı́ v jednotlivých
institucı́ch Společenstvı́. Dostanete informace o vývoji vlastnı́ch přı́jmů Společenstvı́ a jejich struktuře. Součástı́ budou i přehledná tabulky aktivit, na které jsou
finančnı́ prostředky Společenstvı́ vynakládány.
Časová zátěž
oba potřebná pro studium jsou cca 3 hodiny.
Součástı́ kapitoly je i POT, který vám zabere cca 4 hodiny a budete k němu
potřebovat přı́stup na internet.
Finančnı́
perspektiva
Rozpočet Evropské unie je určen k financovánı́ politik EU, administrativnı́ch výdajů evropských institucı́ a na dalšı́ účely. Od roku 1988 jsou každoročnı́ rozpočty
Evropské unie sestavovány v rámci tzv. finančnı́ch perspektiv. Finančnı́ perspektiva
je vı́celetý rámcový finančnı́ plán, který vymezuje limity výdajů Evropské unie. Je
závazná v tom smyslu, že při sestavovánı́ ročnı́ho rozpočtu musı́ být dodržen strop
daný finančnı́ perspektivou. Schvaluje ji Evropský parlament, Rada a Komise a
v souladu se stropy vlastnı́ch zdrojů Unie vytyčuje maximálnı́ částky pro jednotlivé
kapitoly výdajů, které nesmı́ v daném obdobı́ ročnı́ rozpočet překročit. Je peněžnı́m vyjádřenı́m priorit jednotlivých politik Unie a zároveň nástrojem rozpočtové
disciplı́ny a plánovánı́. Určuje limity financovánı́ rozpočtu EU. Jedná se tedy o meziinstitucionálnı́ dohodu mezi Evropskou Komisı́, Evropským parlamentem a Radou
o rozpočtové disciplı́ně.
Hlavnı́m účelem finančnı́ perspektivy je udrženı́ rozpočtové disciplı́ny, tj. zajistit
kontrolu vývoje výdajů. Dalšı́mi účely jsou: předvı́datelnost evropských výdajů ve
střednědobém horizontu, lepšı́ spolupráce mezi institucemi při každoročnı́m sestavovánı́ a schvalovánı́ rozpočtu.
Částky stanovené ve finančnı́ perspektivě jsou zakotvené v dohodě institucı́, tj. v Meziinstitucionálnı́ dohodě Komise, Rady a Parlamentu. Nejsou uvedeny v existujı́cı́ch
smlouvách.
5.1
Rozpočtové zásady
Pro jasné vymezenı́ pravidel tvorby a prováděnı́ rozpočtu Evropské unie je finančnı́m
nařı́zenı́m (Rada EU, 2002) stanoveno devět základnı́ch zásad rozpočtového zákona.
1) Zásada jednoty (principle of unity) – všechny přı́jmy a výdaje musı́ být
zahrnuty v jediném dokumentu, aby mohly být finančnı́ zdroje EU efektivně
kontrolovány. Tato zásada je přitom porušována několika výjimkami. Např.
finančnı́ aktivity Evropské investičnı́ banky nebo výpůjčnı́ a úvěrové aktivity
EU.
2) Zásada věrnosti zachycenı́ (budget accuracy)
82
3) Zásada každoročnosti (principle of annuality) – rozpočtové operace se vztahujı́ k přı́slušnému finančnı́mu roku, který se shoduje s rokem kalendářnı́m.
Je rozlišováno na přı́děly na závazky a přı́děly na platby. Přı́děly na závazky
(commitment appropriations) zahrnujı́ celkové náklady právnı́ch závazků
vstupujı́cı́ch do rozpočtu přı́slušného finančnı́ho roku. Reprezentujı́ operace
trvajı́cı́ déle než jeden finančnı́ rok. Přı́děly na platby (payment appropriations) zahrnujı́ výdaje vyplývajı́cı́ ze závazků vstupujı́cı́ch do rozpočtu přı́slušného a/nebo předchozı́ho finančnı́ho roku/předchozı́ch finančnı́ch let.
Rozdı́ly mezi přı́děly na závazky a přı́děly na platby jsou definovány jako
nevyrovnané závazky (commitments outstanding). Jsou způsobeny časovým
rozdı́ly mezi dobou, kdy závazky vstoupı́ do rozpočtu, a dobou, kdy jsou
provedeny přı́slušné platby.
4) Zásada vyrovnanosti (principle of equilibrium) – přı́jmy a výdaje rozpočtu
musı́ být v rovnováze. Vzhledem k tomu, že je rozpočet sestavován na bázi
odhadu, většinou končı́ přebytkem (deficitem jen výjimečně). Ten je pak
převeden do dalšı́ho finančnı́ho obdobı́.
5) Zásada účetnı́ jednotky (principle of unit of account) – rozpočet je navrhován
a následně prováděn v jednotce euro.
6) Zásada všeobecnosti (principle of universality) – celkové přı́jmy musı́ pokrýt
celkové přı́děly na platby. Rozpočtové přı́jmy jsou užity bez rozdı́lu na
financovánı́ všech výdajů. Dále je dodržováno pravidlo nepřiřazenosti (nonassignment rule), které vyžaduje, aby nebyly přı́jmy předem vyčleněny na
hrazenı́ určitých výdajů rozpočtu. Ke všeobecnosti se vztahuje také pravidlo
hrubého rozpočtu stanovujı́cı́, že všechny přı́jmy a výdaje jsou plně zahrnuty
v rozpočtu, aniž by mezi nimi docházelo k vzájemným úpravám.
7) Zásada přesného stanovenı́ (principle of specification) – všechny přı́děly
musı́ být odůvodněny a musı́ být přiřazeny určitému cı́li. Tı́m se má zabránit
nejasnostem při rozdělovánı́ přı́dělů jak ve fázi schvalovánı́, tak ve fázi
prováděnı́ rozpočtu.
8) Zásada řádného finančnı́ho hospodařenı́ (principle of sound financial management) – rozpočtové přı́děly musı́ být užity v souladu se zásadami hospodárnosti, užitku a účinnosti. Tato zásada vyžaduje, aby byly zdroje využı́vány
v odpovı́dajı́cı́m čase, v odpovı́dajı́cı́m množstvı́, v odpovı́dajı́cı́ kvalitě a za
nejvýhodnějšı́ ceny. Zásada užitku požaduje efektivnı́ vztah mezi použı́vanými zdroji a dosaženými výsledky. Zásada účinnosti vyžaduje dosahovánı́
vytčených cı́lů a zamýšlených výsledků. Rozpočet má sloužit k financovánı́ aktivit, které jsou přesně stanovené, měřitelné, dosažitelné, významné
a časově vymezené.
9) Zásada průhlednosti (principle of transparency) – do dvou měsı́ců od přijetı́ musı́ předseda Evropského parlamentu rozpočet a dodatkový rozpočet
zveřejnit v Oficiálnı́m věstnı́ku Evropské unie. Konsolidovaná účetnı́ závěrka spolu se zprávou o finančnı́m řı́zenı́ předloženou každou institucı́ musı́
být rovněž zveřejněny v Oficiálnı́m věstnı́ku. V přı́loze rozpočtu musı́ být
uvedeny informace o půjčkách a úvěrech Unie ve vztahu k třetı́m stranám.
83
5. Rozpočet EU
5.2
Proces schvalovánı́
Na přı́pravě rozpočtu Evropské unie se podı́lejı́ všechny unijnı́ instituce, avšak jen
dvě z nich majı́ právo rozpočet schvalovat a měnit. Jsou jimi Rada EU a Evropský
parlament.
Podle finančnı́ho nařı́zenı́ Rady EU (2002) musı́ Evropský parlament, Rada EU,
Evropský soudnı́ dvůr, Účetnı́ dvůr, Hospodářský a sociálnı́ výbor, Výbor regionů,
Ombudsman a Evropský úřad pro dohled nad ochranou dat zaslat do 1. července
Evropské komisi a rozpočtovým autoritám odhad svých přı́jmů a výdajů. Stejně
tak musı́ i Komise do téhož data zaslat odhad svých přı́jmů a výdajů rozpočtovým
autoritám. Do 1. zářı́ pak musı́ Komise Radě předložit předběžný návrh rozpočtu obsahujı́cı́ souhrn přı́jmů a výdajů pro Evropskou unii jako celek. Meziinstitucionálnı́
dohoda (Evropská komise, 1999) dále stanovuje, čı́m se má Komise při sestavovánı́
předběžného návrhu rozpočtu řı́dit:
schopnostı́ využı́t přı́děly při snaze o udrženı́ vztahu mezi přı́děly na závazky
a přı́děly na platby;
možnostı́ započetı́ nových aktivit formou pilotnı́ch projektů, nových přı́pravných činnostı́ nebo pokračovánı́m právě končı́cı́ch vı́celetých aktivit po
zváženı́, zda bude možné zajistit tzv. základnı́ právnı́ akt (viz nı́že);
nutnostı́ zajistit, aby změny ve výdajı́ch ve vztahu k předchozı́mu roku respektovaly omezenı́ daná rozpočtovou disciplı́nou.
Prováděnı́ rozpočtu vyžaduje přijetı́ základnı́ho právnı́ho aktu ve formě sekundárnı́ho právnı́ho aktu (nařı́zenı́, směrnice nebo rozhodnutı́). Tato legislativa stanovuje
základnı́ pravidla pro činnost Unie a prováděnı́ výdajů rozpočtu. (Výjimku z povinnosti podléhat základnı́mu právnı́mu aktu má financovánı́ činnostı́, které spadajı́ do
kompetencı́ EU: přı́děly na pilotnı́ programy zkušebnı́ho charakteru cı́lené na testovánı́ proveditelnosti a užitečnosti dané činnosti; přı́děly vztahujı́cı́ se k činnostem
majı́cı́m za cı́l připravit návrhy s výhledem na přijetı́ unijnı́ho opatřenı́; přı́děly na
specifické nebo dokonce neurčité činnosti Komise plynoucı́ z jejı́ch institucionálnı́ch
výsad jiných než jejı́ právo legislativnı́ iniciativy a zvláštnı́ch práv na ni přenesených
Smlouvami a přı́děly určené na fungovánı́ institucı́ v rámci jejich administrativnı́
autonomie.)
Schvalovacı́
proces
84
Poté, co je Komisı́ předložen předběžný návrh rozpočtu, začı́ná schvalovacı́ procedura na půdě Rady EU a Evropského parlamentu. Má-li Rada v úmyslu odchýlit
se od předběžného návrhu, konzultuje to s Komisı́, a v přı́padě potřeby i s jinými
zúčastněnými orgány. Chce-li Rada změnit povinné výdaje, vede o nich smı́rčı́ řı́zenı́
s Parlamentem. Z předběžného návrhu se v 1. čtenı́ stává návrh rozpočtu, který Rada
přijı́má kvalifikovanou většinou. Do 5. řı́jna jej předkládá Evropskému parlamentu.
Ten může většinou hlasů svých poslanců doplnit nepovinné výdaje návrhu rozpočtu.
Každoročně je pro ně stanovena maximálnı́ sazba, o kterou mohou být výdaje stejné
povahy oproti běžnému rozpočtovému roku zvýšeny. Pokud jsou Evropský parlament, Rada nebo Komise přesvědčeny, že činnost Unie nutně vyžaduje překročenı́
této sazby, může být dohodou Rady a Parlamentu stanovena sazba nová. Rada v takovém přı́padě rozhoduje kvalifikovanou většinou, Parlament většinou hlasů svých
poslanců a třı́pětinovou většinou odevzdaných hlasů.
Kromě doplněnı́ nepovinných výdajů, mohou také poslanci navrhnout většinou
odevzdaných hlasů Radě změny povinných výdajů návrhu. Pokud však Parlament
do 45 dnı́ rozpočet schválı́, nebo nenavrhne změny či doplňky návrhu, je rozpočet
s konečnou platnostı́ schválen. Přijme-li Parlament doplňky či změny, jde takto
upravený návrh zpět do Rady. Nezměnı́-li Rada v patnáctidennı́ lhůtě od předloženı́
návrhu rozpočtu žádný z doplňků nebo přijme-li jeho návrhy změn, rozpočet se
považuje za schválný s konečnou platnostı́.
Při 2. čtenı́, před nı́mž Rada s Parlamentem vede opět smı́rčı́ řı́zenı́, platı́ pravidlo, že
Rada určuje konečnou velikost povinných výdajů. Parlament již tuto velikost změnit nemůže, může jen rozpočet zamı́tnout jako celek. Po konzultaci s Komisı́ tedy
může v rámci nepovinných výdajů Rada kvalifikovanou většinou změnit kterýkoli
doplněk přijatý Evropským parlamentem. Pokud jde o změny povinných výdajů
navržené Parlamentem, je rozhodujı́cı́, zda tyto změny zvyšujı́ celkovou velikost
rozpočtu. Pokud ji nezvyšujı́, potom jen kvalifikovaná většina v Radě může zamı́tnout Parlamentem navržené změny. Vede-li změna navržená Parlamentem ke
zvýšenı́ celkové částky, může Rada návrh změn Rady přijmout jen kvalifikovanou
většinou. Kolem 22. listopadu se v přı́padě změn přijatých během druhého čtenı́
v Radě dostává upravený návrh do Parlamentu ke druhému čtenı́. Ten již nemůže
měnit povinné výdaje, ale do patnácti dnů po předloženı́ návrhu rozpočtu může
doplnit nebo zamı́tnout většinou hlasů změny doplňků nepovinných výdajů provedené Radou a schválit rozpočet. Jestliže Parlament v této lhůtě nepřijme žádné
usnesenı́, považuje se rozpočet s konečnou platnostı́ za schválený. Po skončenı́ řı́zenı́ v Evropském parlamentu vyhlásı́ jeho předseda, že rozpočet je s konečnou
platnostı́ schválen. Parlament však může ze závažných důvodů většinou hlasů svých
poslanců a dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů návrh rozpočtu zamı́tnout a
požadovat předloženı́ návrhu nového.
Druhé
čtenı́
Jestliže nenı́ rozpočet do začátku rozpočtového roku schválen, přicházı́ ke slovu
provizornı́ rozpočet. Podle finančnı́ho nařı́zenı́ Rady EU (2002) je možné pro každou kapitolu navrhnout přı́děly na závazky ve výši jedné čtvrtiny přı́dělů minulého
roku a navı́c kapitolu navýšit o jednu dvanáctinu za každý uplynulý měsı́c. Platby
v rámci kapitol mohou být měsı́čně uskutečňovány ve výši jedné dvanáctiny přı́dělů minulého roku. Pokud to vyžaduje zachovánı́ kontinuity činnosti Unie, může
Rada na žádost Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou
většinou rozhodnout o současném přidělenı́ dvou nebo vı́ce provizornı́ch dvanáctin
jak pro závazky tak i pro platby. Jestliže však ani tento postup nenı́ dostačujı́cı́,
může být ve výjimečných přı́padech překročena hodnota přı́dělů pro danou kapitolu
z předchozı́ho roku. Nesmı́ však dojı́t k překročenı́ celkových přı́dělů celkového
rozpočtu z minulého roku.
V přı́padě neodvratných, výjimečných nebo neočekávaných skutečnostı́ může Komise během rozpočtového roku schválený rozpočet upravit. Za tı́mto účelem předkládá předběžný návrh dodatkového a nebo opravného rozpočtu. Dodatkový (supplementary) rozpočet zvyšuje objem výdajů původnı́ho rozpočtu nebo zavádı́ nové
výdaje, aniž musı́ nutně dojı́t ke zvýšenı́ celkového objemu výdajů rozpočtu. Opravný (amending) rozpočet neměnı́ velikost celkového objemu výdajů rozpočtu, přı́padně jej snižuje a měnı́ rozdělenı́ výdajů. Může též měnit velikost očekávaných
85
5. Rozpočet EU
přı́jmů na základě jejich skutečného výběru během roku. Opravné rozpočty se použı́vajı́ také pro zanesenı́ bilance předchozı́ho roku do rozpočtu roku aktuálnı́ho.
Většinou majı́ změny rozpočtu podobu obou zmı́něných variant, tedy dodatkového
a opravného. Na dodatkové a opravné rozpočty s vztahuje stejná procedura jako na
rozpočet běžný.
Přı́jmy
rozpočtu
Kromě sestavenı́ a schválenı́ rozpočtu musı́ být také určeno, jak budou vypadat
přı́jmy rozpočtu daného roku. Vycházı́ se s celkových naplánovaných výdajů, od
nich se odečte přı́padný přebytek předchozı́ho finančnı́ho toku dalšı́ složky přı́jmové
kategorie označované jako „ostatnı́“ (Např. poplatky za administrativnı́ činnost institucı́, poplatky vztahujı́cı́ se k fungovánı́ EHP, daně z přı́jmů zaměstnanců ES).
Následně se odečı́tá odhad výnosů tradičnı́ch vlastnı́ch zdrojů, DPH a chybějı́cı́
část nepokrytá uvedenými přı́jmy je vybrána ve formě hrubého národnı́ho důchodu
(HND). Tradičnı́ vlastnı́ zdroje se po odečtenı́ 25 % inkasnı́ch nákladů odvádějı́
nejpozději prvnı́ pracovnı́ den po 19. dni druhého měsı́ce následujı́cı́ho po měsı́ci,
v němž na výběr vznikl nárok. Převod plateb třetı́ho a čtvrtého zdroje probı́há prvnı́
pracovnı́ den každého měsı́ce ve výši jedné dvanáctiny požadovanı́ výše odvodů
DPH a HND přı́slušného roku (Rada EU, 2000). Vzhledem ke skutečnosti, že velikost přı́jmů z DPH a HND je v době přı́pravy předběžného návrhu rozpočtu jen
odhadována, docházı́ ještě během přı́slušného roku k revizi obou odhadů. Rozdı́ly jsou pak zaneseny v dodatkovém a nebo opravném rozpočtu. Avšak skutečná
velikost vyměřovacı́ch základů třetı́ho i čtvrtého zdroje je známa až dva roky po
skončenı́ přı́slušného finančnı́ho roku. Zjištěné rozdı́ly jsou tı́mto dvouletým zpožděnı́m samozřejmě zohledněny při výběru DPH a HND od jednotlivých členských
států.
Obrázek 5.1: Rozpočtový proces
(1) Komise sestavı́ (2) předběžný návrh rozpočtu
(3) Rada přijme návrh rozpočtu
(4) Parlement tento návrh projedná v prvnı́m čtenı́ a může přijmout změny návrhu
Změněný návrh rozpočtu projedná ve druhém čtenı́ Rada
Rada předá Parlamentu revidovaný návrh rozpočtu
Parlament potvrdı́ změny, které přijal v prvnı́m čtenı́ a které Rada zamı́tla
Evropský parlament ve druhém čtenı́ přijme nabo zamı́tne změněný návrh rozpočtu
předseda Evropského parlamentu schválı́ (5) rozpočet v konečném zněnı́
Proces přijı́mánı́ rozpočtu, který trvá vı́ce než osm měsı́ců, probı́há (6) v roce
předcházejı́cı́m rozpočtovému roku, na který se rozpočet vztahuje
86
(1) Komise plnı́ ročnı́ souhrnný rozpočet na svou odpovědnost
(1) Účetnı́ dvůr zkoumá plněnı́ ročnı́ho rozpočtu na uplynulý rok a zveřejňuje svou
(2) výročnı́ zprávu
(3) Rada se zabývá připomı́nkami Účetnı́ho dvora a navrhuje (4) Evropskému
parlamentu doporučenı́
Evropský parlament udělı́ na základě doporučenı́ Výboru pro rozpočtovou kontrolu
absolutorium (5) Komisi za plněnı́ rozpočtu. Pravidelnou součástı́ absolutoria jsou
doporučenı́ ke zlepšenı́ plněnı́ budoucı́ho rozpočtu. Parlament může taky odmı́tnout
absolutorium udělit.
Zdroj: www.europa.eu.int
5.3
Vývoj vlastnı́ch zdrojů
Lucemburská dohoda
Rozhodnutı́ Rady z roku 1970 představilo nový systém financovánı́ rozpočtu Společenstvı́. Ve snaze o dosaženı́ finančnı́ autonomie na národnı́ch vládách měl skončit
model přı́spěvků, Společenstvı́ mělo zı́skávat prostředky ze svých vlastnı́ch zdrojů –
zemědělských dávek, cel a určitého podı́lu na vybrané DPH. Zemědělské dávky a
cla se staly zdrojem rozpočtu bezprostředně již od roku 1971.
Toto rozhodnutı́ Rady ale nebylo po dlouhou dobu naplňováno ve vztahu k třetı́mu
zdroji – určitému podı́lu (ne vı́ce než 1 %) z harmonizovaného vyměřovacı́ho základu
DPH. Právě způsob výpočtu se stal největšı́m problémem zavedenı́ tohoto zdroje.
Ačkoliv Rada vydala již v roce 1967 směrnici vyžadujı́cı́ jednotný systém DPH
platný ve všech členských státech (šlo předevšı́m o zrušenı́ zdaněnı́ dovozů a zavedenı́ zdaněnı́ vývozů), dohody o harmonizovaném vyměřovacı́m základu bylo
dosaženo až ve směrnici z roku 1977. Plná implementace nastala až v roce 1980,
ale již o rok dřı́ve plynuly do evropského rozpočtu prvnı́ přı́jmy z DPH. Do té doby
87
5. Rozpočet EU
dorovnávaly členské země výši rozpočtových výdajů finančnı́mi přı́spěvky dle HNP
v tržnı́ch cenách.
Již na počátku 80. let se třı́zdrojový systém ukázal být pro potřeby rozpočtu ES
nedostatečným. V důsledku liberalizace obchodu klesal výnos tradičnı́ch vlastnı́ch
zdrojů a výše přı́jmů z třetı́ho zdroje byla negativně ovlivněna slabým ekonomickým růstem zemı́ západnı́ Evropy. Na tuto skutečnost navı́c nebylo možné pružně
reagovat zvýšenı́m procentnı́ sazby DPH odváděné do rozpočtu, nebot’jejı́ výše byla
Lucemburskou dohodou omezena maximálně na 1 % harmonizovaného vyměřovacı́ho základu. Dalšı́m problémem se už několik let ukazovalo nastavenı́ přı́jmů a
výdajů rozpočtu. Na výdajové straně se o to zasloužila skutečnost, že 60–70 % rozpočtu v té době připadlo na zemědělstvı́. Tı́m byly zvýhodněny země s rozsáhlým
zemědělským sektorem schopným pojmout tento objemný dı́l společných peněz
vymezených pro relativně úzkou skupinu přı́jemců. Na straně přı́jmové se určitá
nespravedlnost systému projevovala u všech třı́ zdrojů, které nijak nerozlišovaly
různá specifika členských států.
Nejvı́ce se zmı́něný jev týkal Velké Británie, která doplácela na relativně malý
zemědělský sektor, a proto nemohla být přı́jemcem výraznějšı́ch částek v rámci
společné zemědělské politiky. Také pokud jde o zdroj odváděný z DPH, byla Británie
v nevýhodě, protože kvůli výraznému podı́lu soukromé spotřeby na HNP dosahovala
vysokého vyměřovacı́ho základu pro výpočet této daně. Uvedené skutečnosti vedly
k tomu, že se v roce 1980 stala Británie největšı́m čistým plátcem do společného
rozpočtu.
Reakcı́ na popsané nedostatky bylo několik vı́ce či méně úspěšných reforem uskutečněných v průběhu 70. a 80. let. Pokusy řešit problém rozpočtové nerovnováhy
VB lze najı́t již v roce 1975, kdy se členské státy v Dublinu dohodly na systému
„dynamických brzd“, podle něhož by se výše britských plateb omezila po dosaženı́
třı́ podmı́nek:
– HNP menšı́ než 85 % průměru ES;
– tempo ekonomického růstu menšı́ než 120 % průměru ES;
– podı́l na velikosti plateb vlastnı́ch zdrojů o 10 % většı́ než podı́l na souhrnném
HNP.
Splněnı́ těchto třı́ podmı́nek současně ale nebylo nikdy dosaženo. Proto se na stejném
mı́stě o 4 roky později dohodl program ad hoc výdajů pro Velkou Británii na
obdobı́ 1980 až 1982 ve formě speciálnı́ch městských, regionálnı́ch a energetických
podpůrných opatřenı́. Jelikož toto řešenı́ nebylo dlouhodobé a navı́c stále zřetelněji
vyvstávala potřeba navýšenı́ přı́jmů rozpočtu, dospěly členské státy k rozhodnutı́
provést zásadnějšı́ změny systému.
Dohoda z Fontainebleau
Prvnı́m krokem byla Dohoda z Fountainebleau vzešlá ze zasedanı́ Evropské Rady
v roce 1984. Reforma se zaměřila jen na úpravu existujı́cı́ho systému, konkrétně
třetı́ho zdroje rozpočtu. Ve světle blı́žı́cı́ho se rozšı́řenı́ o chudé Španělsko a Portugalsko byl požadavek na zvýšenı́ finančnı́ch prostředků uspokojen nárůstem stropu
odvodů z vyměřovacı́ho základu DPH z 1 na 1,4 % od roku 1986. Dalšı́m bodem
reformy byla náprava rozpočtové bilance Velké Británie. Byla dojednána obecná
88
zásada opravňujı́cı́ k rozpočtové korekci jakýkoli členský stát s rozpočtovým zatı́ženı́m vyššı́m než odpovı́dajı́cı́ jeho relativnı́ prosperitě.
Británie si pro rok 1984 vymohla jednorázovou kompenzaci ve výši 1 miliardy
ECU. Od roku 1985 pak měla náhrada Británii činit 66 % z hodnoty násobku velikosti celkových alokovaných výdajů a rozdı́lu mezi podı́lem Británie na celkových
platbách DPH a podı́lem na celkových alokovaných výdajı́ch rozpočtu.
Je zřejmé, že pokud měla Velká Británie dostávat část peněz odvedených do společného rozpočtu, musel se najı́t způsob, jak břemeno korekce rozložit mezi ostatnı́
státy. Klı́čem byl podı́l odvodů DPH každého státu na celkové výši přı́jmů z DPH
bez započtenı́ přı́spěvku Británie. Výjimkou bylo Německo, jehož výše z takto vypočı́taného podı́lu byla omezena na dvě třetiny. Zbývajı́cı́ třetina se opět dělila mezi
ostatnı́ státy.
Podı́váme-li se na následky rozhodnutı́ o rozpočtové korekci ve prospěch Británie
z pohledu prvnı́ho z cı́lů Dohody z Fountainebleau, tedy zvýšenı́ rozpočtových prostředků, zjistı́me, že vedlo k částečné negaci zvýšenı́ stropu odvodů z vyměřovacı́ho
základu DPH. Přı́činnou byla skutečnost, že od maximálnı́ sazby pro výpočet odvodů bylo třeba odečı́st procentuálnı́ vyjádřenı́ výše korekce Británie. Tı́m se zı́skala
jednotná sazba (uniform rate) DPH, která byla nižšı́ než sazba maximálnı́, podle této
snı́žené jednotné sazby se pak odváděly platby z DPH.
Výsledkem pak byly opět napjaté finance ES, kdy v letech 1986 a 1987 bylo dosaženo
maximálnı́ sazby, tedy 1,4 % harmonizovaného vyměřovacı́ho základu, ačkoliv do
rozpočtu z něj plynulo jen 1,25 %, z rozdı́lu se hradila korekce Británii.
Přı́jmové krizi přispěl i snižujı́cı́ se výběr tradičnı́ch vlastnı́ch zdrojů. Před evropskými politiky tak opět vyvstala otázka přehodnocenı́ systému vlastnı́ch zdrojů,
tentokrát již v mnohem zásadnějšı́ podobě.
Bruselská dohoda – Delors I.
Zasedánı́ Evropské Rady v roce 1988 přineslo schválenı́ podstatné části návrhu Evropské Komise vedené předsedou Jacquesem Delorsem a s tı́m několik nových prvků
v rozpočtové oblasti. Předevšı́m to bylo představenı́ pětileté finančnı́ perspektivy
pro stabilizaci rozpočtového plánovánı́. Na přı́jmové straně došlo také k podstatné
změně – zavedenı́ čtvrtého zdroje vztaženého k HNP členských zemı́. Nejsilnějšı́m
argumentem pro jeho zavedenı́ byla snaha vyhnout se rozpočtovým tı́snı́m pramenı́cı́m z nedostatečnosti prvnı́ch třı́ zdrojů vyplývajı́cı́ z jejich aktuálnı́ho nastavenı́.
Čtvrtý zdroj totiž dorovnává množstvı́ vybraných prostředků určených výdajovým
potřebám rozpočtu, a to stejným procentem HNP každého členského státu. V této
souvislosti se poukazovalo na to, že přı́spěvek z HNP přesně odrážı́ různou schopnost
členských států platit do rozpočtu. Právě spravedlnost a dostatečnost v následných
debatách vyvažovaly výtky vztahujı́cı́ se k přı́spěvkovému charakteru tohoto zdroje.
Na zavedenı́ nového přı́jmu reagovala Rada úpravou způsobu výpočtu korekce rozpočtové nerovnováhy Británie. Změnu lze stručně hodnotit jako sice nutné a novou
realitu odrážejı́cı́, ale zároveň ještě vı́ce komplikujı́cı́ a znepřehledňujı́cı́ řešenı́.
Pětiletá
finančnı́
perspektiva
Výše rozpočtu byla omezena ve vztahu k HNP, a to na 1,15 % v roce 1988. Finančnı́
prostředky měly postupně růst až k hranici 1,2 % v roce 1992. Novou tvář zı́skal
89
5. Rozpočet EU
rozpočet i rozhodnutı́m o přijetı́ pětiletého rámce pro obdobı́ 1988–1992, čı́mž se
hospodařenı́ rozpočtu mělo stát stabilnějšı́ a předvı́datelnějšı́.
Se zavedenı́m čtvrtého zdroje Komise navrhovala snı́ženı́ sazby DPH, aby se tak
vyšlo vstřı́c chudšı́m členům volajı́cı́m po tomto kroku. K tomu nakonec nedošlo,
velikost odvodů byla ale přesto omezena v rozhodnuti Rady ES o systému vlastnı́ch
zdrojů Společenstvı́ stanovenı́m maximálnı́ výše – 55 % HNP – členského státu harmonizovaného vyměřovacı́ho základu, na nějž se aplikovala jednotná sazba. Oproti
očekávánı́ ale zpočátku nedocházelo k postupnému nahrazovánı́ třetı́ho zdroje čtvrtým, nový zdroj spı́še vyrovnával nižšı́ výběr tradičnı́ch vlastnı́ch zdrojů. Důvodem
nesnižujı́cı́ho se, v některých letech naopak rostoucı́ho, výběru DPH bylo vyššı́ než
předpokládané tempo ekonomického růstu zemı́ ES. V letech 1992–94 tomu tak již
nebylo.
S blı́žı́cı́ se potřebou dohodnout dalšı́ finančnı́ rámec se na počátku 90. let opět
rozeběhla diskuze o revizi systému vlastnı́ch zdrojů a znovu hrál hlavnı́ roli třetı́
zdroj, odvody DPH.
Dohoda z Edinburgu – Delors II
V Edinburgu se rozhodlo o prodlouženı́ rozpočtového rámce na 7 let, zahrnoval tedy
roky 1993–1999. Od roku 1995 (po schválenı́ Dohody Radou) se měl strop rozpočtu
zvedat z 1,2 % na 1,27 % HNP. Přı́děly na závazky měly být v roce 1999 omezeny
1,335 % HNP. Oficiálně byl uznán regresivnı́ charakter DPH pramenı́cı́ z většı́ho
sklonu ke spotřebě chudých států než států bohatých.
Velikost odvodů z vyměřovacı́ho základu DPH proto měla v postupných krocı́ch
z 1,4 % na 1,0 %, přičemž maximálnı́ výše tohoto základu neměla přesahovat 50 %
HNP u zemı́ s HNP nižšı́m než 90 % průměru ES v roce 1991. Ostatnı́ země se k této
hranici měly přibližovat jejı́m jednoprocentnı́m snižovánı́m, v roce 1995 to mělo
být 54 %. V roce 1999 měly všechny státy dosáhnout 50 % limitu. Sérii popsaných
opatřenı́ se dosáhlo částečného odstraněnı́ prvku nespravedlnosti systému. Vzrostl
podı́l čtvrtého zdroje, který ale nesplňoval základnı́ požadavek stojı́cı́ v pozadı́
sepsánı́ Lucemburské dohody – autonomnost a nezávislost financovánı́ rozpočtu na
národnı́ch vládách.
Agenda 2000
Následujı́cı́ sedmiletý finančnı́ rámec dohodnutý na Berlı́nském summitu roku 1999
pokrýval obdobı́ 2000–2006. Byl opravdu zlomový, protože poprvé zahrnoval i prostředky určené pro nové členské státy. V rozhodnutı́ platném až na dvě nı́že uvedené
výjimky od roku 2002 Rada EU stvrdila závěry zasedánı́ Evropské Rady v Berlı́ně. Summit vyjádřil požadavky na systém vlastnı́ch zdrojů: má být spravedlivý,
průhledný, efektivnı́, jednoduchý a postavený na kritériı́ch, která nejlépe odrážejı́
schopnost jednotlivých států platit. Pro rozpočtové účely také v roce 2002 došlo
k nahrazenı́ HNP hrubým národnı́m důchodem (HND). Tı́m se naplnilo Nařı́zenı́
o Evropském systému národnı́ch a regionálnı́ch účtů ve Společenstvı́ ESA 95, z jehož
pomocı́ se zı́skávajı́ přesnějšı́ data než pomocı́ předchozı́ho systému. Rozhodnutı́
o systému vlastnı́ch zdrojů dávalo Komisi za úkol, aby v prosinci 2001 přepočı́tala
maximálnı́ velikost přı́dělů na platby i přı́dělů na závazky za použitı́ nejaktuálnějšı́ch
ukazatelů a vzorců.
90
Přechodem na nový systém ESA 95 tedy došlo ke snı́ženı́ procentuálnı́ sazby maximálnı́ velikosti přı́dělů na platby (1,24 % HND) i závazky (1,31 % HND), ale
absolutnı́ velikost touto změnou dotčena nebyla. Naopak, uvedený přepočet byl vyhotoven právě proto, aby nedošlo ke změně absolutnı́ch velikostı́ stropů při změně
metodiky výpočtu.
S ohledem na regresivnost zdaněnı́ DPH Dohoda z Berlı́na dále postupovala v nastoupené cestě snižovánı́ maximálnı́ sazby DPH z 1 % na 0,75 % pro roky 2002
a 2003 a dále na 0,50 % od roku 2004. Byl potvrzen strop vyměřovacı́ho základu
DPH ve výši 50 % HNP (od roku 2002 HND) pro všechny členské státy. Změny se
dočkaly i prvnı́ dva zdroje, protože se od 1.1.2001 zvýšil na 25 % podı́l zadržený
vybı́rajı́cı́m členským státem k uhrazenı́ inkasnı́ch nákladů. Od téhož datace měnil
i výpočet korekce rozpočtové nerovnováhy.
Německo, Nizozemı́, Rakousko a Švédsko prosadily svůj názor, že jsou jejich země
ve vztahu ke své relativnı́ prosperitě nadměrně rozpočtově zatěžovány, a že tedy
mohou podle Dohody Fontainebleau uplatnit nárok na korekci své rozpočtové nerovnováhy. Tato kompenzace však neměla stejnou podobu jako v přı́padě Británie,
šlo jen o rozšı́řenı́ a modifikaci ustanovenı́ dřı́ve platného pouze pro Německo. To
bylo v předchozı́ch letech při hrazenı́ korekce Británii částečně zvýhodněno omezenı́m svého podı́lu na dvě třetiny původnı́ výše. Nynı́ se počet zvýhodněných zemı́
zvýšil na čtyři výše jmenované, při čemž se mı́ra jejich spoluúčasti snı́žila jen na
jednu čtvrtinu odpovı́dajı́cı́ částky. Takový systém se jevı́ jako nejen nepřehledný, ale
pro delšı́ časové obdobı́ navı́c neudržitelný, protože seč z něj stává spı́še statistické
cvičenı́ plné výpočtů a následných přepočtů původnı́ch výpočtů.
Popsaný vývoj vlastnı́ch zdrojů představil přı́jmovou stranu rozpočtu jako celek.
Předevšı́m změny ve třetı́m a čtvrtém zdroji stejně tak jako problematika rozpočtových bilancı́, poukázaly na největšı́ slabiny a nejcitlivějšı́ mı́sta systému.
5.4
Historie účetnı́ch jednotek rozpočtu EU
Rozpočet ESUO byl mezi lety 1951 a 1958 uváděn v amerických dolarech, následně
do roku 1960 v účetnı́ jednotce „zlaté parity“ vycházejı́cı́ z dohody z Breton Woods
(jednotka odpovı́dala 0,88867088 gramům mincovnı́ho zlata). Od roku 1961 se tento
systém rozšı́řil i na rozpočty EHS a Euratom. Vzhledem k měnové krizi počátkem
70. let se hledala nová účetnı́ jednotka. Mezi lety 1977 a 1980 byla použı́vána
Evropská účetnı́ jednotka (European unit of account, EUA), která byla složená
z pevně stanoveného koše měn zemı́ ES. Od roku 1981 do konce roku 1998, tedy
před zavedenı́m eura v bezhotovostnı́m styk, byla použı́vána Evropská měnová
jednotka (European currency unit, ECU). Oproti EUA byl koš měn členských států
průběžně upravován.
5.5
Finančnı́ perspektiva 2000–2006
Finančnı́ perspektiva pro obdobı́ 2000 až 2006 byla rozčleněna do 8 hlav:
1. Zemědělstvı́: Společná zemědělská politika je jednou z prvnı́ch oblastı́ spolupráce
s nadnárodnı́m charakterem, která ukázala směr vývoje i dalšı́ch politik. Primátem
91
5. Rozpočet EU
Tabulka 5.1: Finančnı́ perspektiva Společenstvı́ na léta 2000–2006
Finančnı́ rámec EU pro obdobı́ 2000–2006 (EU 15, v mil. eur, ceny roku 1999)
2000 2001
2002
2003
2004
2005
2006
1. Zemědělstvı́
40920 42800 43900 43770 42760 41930 41660
SZP
36 620 38 480 39 570 39 430 38 410 37 570 37 290
Rozvoj venkova
4 300 4 320
4 330
4 340
4 350
4 360
4 370
2. Strukturálnı́ akce 32 045 31 455 30 865 30 285 29 595 29 595 29 170
Strukturálnı́ fondy
29 430 28 840 28 250 27 670 27 080 27 080 26 660
Koheznı́ fond
2 615 2 615
2 615
2 615
2 515
2 515
2 510
3. Vnitřnı́ politiky
5 930 6 040
6 150
6 260
6 370
6 480
6 600
4. Vnějšı́ vztahy
4 550 4 560
4 570
4 580
4 590
4 600
4 610
5. Administrativa
4 560 4 600
4 700
4 800
4 900
5 000
5 100
6. Rezervy
900
900
650
400
400
400
400
7. Předvstupnı́ pomoc 3 120 3 120
3 120
3 120
3 120
3 120
3 120
8. Rozšı́řenı́
6 450
9 030 11 610 14 200 16 780
Celkem
92 025 93 475 100 405 102 245 103 345 105 325 107 440
Zdroj: www.euroskop.cz
SZP je jejı́ finančnı́ náročnost, byla a doposud je finančně nejnáročnějšı́m politikou
EU.
2. Strukturálnı́ operace: 4 strukturálnı́ fondy (Evropský fond pro regionálnı́ rozvoj,
Evropský sociálnı́ fond, Evropský zemědělský orientačnı́ a záručnı́ fond a Finančnı́
nástroj pro podporu rybolovu) a Koheznı́ fond jsou hlavnı́ nástroje, prostřednictvı́m
kterých jsou financovány projekty vedoucı́ k naplněnı́ cı́lů politiky hospodářské a
sociálnı́ soudržnosti.
3. Vnitřnı́ politiky: poměrně málo finančně náročná oblast rozpočtu, přesto jsou
zde zahrnuty politiky, které jsou nezbytné k naplňovánı́ a prohlubovánı́ integračnı́ho
procesu. Jsou zde zahrnuty následujı́cı́ oblasti: výzkum, ostatnı́ zemědělské operace,
ostatnı́ regionálnı́ operace, doprava, rybolov a moře, vzdělávánı́ a odborný výcvik,
kultura a audiovizuálnı́ média, informace a komunikace, ostatnı́ sociálnı́ operace,
politické strany, energie, životnı́ prostředı́, ochrana spotřebitele, vnitřnı́ trh, průmysl,
trh práce a technologické inovace, statistické informace, transevropské sı́tě, oblast
svobody, bezpečnosti a práva, opatřenı́ pro boj s finančnı́mi podvody, Fond solidarity
Evropské unii a rezerva na administrativnı́ výdaje.
4. Vnějšı́ vztahy: jedná se o bilaterálnı́ spolupráci s třetı́mi zeměmi, potravinovou
pomoc, humanitárnı́ pomoc, Společnou zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politiku a dalšı́.
5. Administrativa: tato Hlava pokrývá náklady spojené s fungovánı́m institucionálnı́ho rámce Evropského společenstvı́. Patřı́ sem zejména náklady na zaměstnance,
na pořı́zenı́ a provoz nemovitostı́, publikačnı́ činnost apod.
6. Rezervy: jsou objemově nejmenšı́ Hlavou finančnı́ perspektivy. Tato Hlava
vznikla jako prevence rizik dopadů operacı́ EU ve vztahu k třetı́m zemı́m na rozpočet
EU. Dělı́ se na tři skupiny – měnové rezervy, rezervy naléhavé pomoci a garančnı́
rezervy.
92
7. Předvstupnı́ pomoc: prostředky určené pro předvstupnı́ pomoc prostřednictvı́m
programů Phare, ISPA a SAPARD.
8. Rozšı́řenı́: výdaje v souvislosti s rozšı́řenı́m Evropské unie o 10 zemı́ namı́sto
původně očekávaných 6 zemı́.
5.6
Finančnı́ perspektiva 2007–2013
Tabulka 5.2: Návrh finančnı́ho rámce Společenstvı́ na obdobı́ 2007–2013
Finančnı́ perspektiva
2007–2013
podı́l nárůst
2006
2007
2013 průměr
závazky, ceny 2004,
na FP 2013/06
mil EUR
1. Udržitelný růst
46 622 58 732 75 948 67 349 46 %
63 %
1a. Konkurenceschopnost
8 791 12 105 25 825 18 965 13 %
194 %
pro růst a zaměstnanost
1b. Koheze pro růst a
37 831 46 627 50 123 48 384 33 %
32 %
zaměstnanost
2. Zachovánı́ a řı́zenı́
56 015 57 180 57 805 57 808 39 %
3%
přı́rodnı́ch zdrojů
z toho: tržnı́ opatřenı́ a
43 735 43 500 42 293 43 011 29 %
−3 %
přı́mé platby
3. Občanstvı́, svoboda,
2 341
2 571
4 457
3 532
2%
90 %
bezpečı́ a spravedlnost
4. EU jako globálnı́
11 232 11 400 15 740 13 656
9%
40 %
partner
5. Administrativa
3 436
3 675
4 500
4 089
3%
31 %
Celkem (závazky)
120 688 133 558 158 450 146 434 100 %
31 %
Zdroj: www.euroskop.cz
Navrhovaná struktura Finančnı́ perspektivy (hlavy)
1 Udržitelný rozvoj
1a Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost
1b Soudržnost pro růst a zaměstnanost
2 Zachovánı́ a řı́zenı́ přı́rodnı́ch zdrojů
3 Občanstvı́, svoboda, bezpečı́ a spravedlnost
později rozděleno na dva sub-headingy: 3a a 3b)
4 EU jako globálnı́ partner
5 Administrativa
H 1a – Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost
1
2
3
4
5
Výzkum a technologický vývoj
Transevropské dopravnı́ a energetické sı́tě
Vzdělávánı́
Inovace a podpora SMEs
Sociálnı́ politika
93
5. Rozpočet EU
H 1b – Soudržnost pro růst a zaměstnanost
Cı́l Konvergence:
– regiony s HDP/obyv. < 75 % průměru EU 25
– regiony se statistickým efektem (< 75 % průměru EU 15)
– země s HND/obyv. < 90 % průměru EU 25
Cı́l Regionálnı́ konkurenceschopnost: všechny ostatnı́ regiony, které nespadajı́ do
cı́le Konvergence;
Cı́l Cı́l Evropská územnı́ spolupráce: přeshraničnı́, nadnárodnı́ a meziregionálnı́
spolupráce.
H 2 – Zachovánı́ a řı́zenı́ přı́rodnı́ch zdrojů
1. pilı́ř Společné zemědělské politiky (přı́mé platby, tržnı́ opatřenı́);
rozvoj venkova;
rybářstvı́;
opatřenı́ na ochranu životnı́ho prostředı́.
H 3 – Občanstvı́, svoboda, bezpečı́ a spravedlnost
3a Svoboda: ochrana vnějšı́ch hranic, společná azylová a imigračnı́ politika;
Bezpečı́: boj proti terorismu, organizovanému zločinu, . . .
Spravedlnost: soudnı́ spolupráce v občanských i trestnı́ch záležitostech, boj
proti násilı́ a drogám, . . .
3b Občanstvı́: kultura, mládež, zdravı́ a ochrana spotřebitele
Fond solidarity – 1 mld e ročně – nenı́ jisté, zda bude součástı́ finančnı́
perspektivy, nebo zda zůstane mimo.
H 4 – Vnějšı́ vztahy
Předvstupnı́ nástroj:
– (integrace Phare, ISPA, SAPARD, CARDS, . . . )
– kandidátské země (Turecko, Chorvatsko, Makedonie)
– potenciálnı́ kandidáti (západnı́ Balkán)
Evropský sousedský a partnerský nástroj:
Alžı́rsko, Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, Egypt, Gruzie, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Moldavsko, Maroko, Palestina a Pásmo Gazy, Ruská federace, Sýrie,
Tunisko, Ukrajina
Nástroj rozvojové spolupráce a hospodářské spolupráce: všechny ostatnı́ země,
podpora Miléniových rozvojových cı́lů
Nástroj stability: pro krizové situace, krátkodobé
Humanitárnı́ pomoc a makrofinančnı́ pomoc
H 5 – Administrativa
Pouze administrativnı́ výdaje ostatnı́ch institucı́ kromě Komise, výdaje na
evropské školy, penze, . . .
94
Operativnı́ výdaje EK by měly být přiřazeny jednotlivým výdajovým kapitolám
Shrnutı́ kapitoly
Financovánı́ politik společenstvı́ se děje na základě rozpočtu Společenstvı́, který je
sestavován v tzv. finančnı́ch perspektivách. Procesu každoročnı́ho schvalovánı́ se
účastnı́ Komise, Rada i Parlament. Dozvěděli jste se také o vývoji vlatnı́ch přı́jmů a
jejich jednotlivých úprav. Na základě tabulek byl představen rozpočet na plánovacı́
obdobı́ 2000–2006 i jeho aktualizace pro nové plánovacı́ obdobı́.
Otázky k zamyšlenı́
1. Vyjmenujte základnı́ rozpočtové zásady.
2. Kdo dohlı́žı́ na finančnı́ prostředky Společenstvı́?
3. Jaká politika nejvı́ce zatěžuje rozpočet Společenstvı́ a jaký je jejı́ historický
vývoj (docházı́ k poklesu nebo naopak k růstu jejı́ho zastoupenı́ na výdajı́ch
Společenstvı́)?
4. Byly vlastnı́ přı́jmy Společenstvı́ koncipovány již v zakládajı́cı́ch smlouvách?
5. Jakými položkami je tvořena přı́jmová část rozpočtu Společenstvı́?
POT
Vyhledejte si rozpočet EU na obdobı́ 1994–2013 a porovnejte jednotlivé jejich
položky. Pokuste se vysvětlit nárůst/propad jednotlivých položek. Zároveň zjistěte
země, které z rozpočtu nejvı́ce čerpajı́, a země, které do něj naopak přispı́vajı́ nejvı́ce.
Zjistěte, jaké problémy se vyskytly při schvalovánı́ finančnı́ perspektivy na obdobı́
2007–2013.
95
5. Rozpočet EU
96
6
jÍ
Reforma SZP
jÍ
Cı́le SZP
jÍ
Hlavnı́ zásady
jÍ
Nástroje
jÍ
Financovánı́ SZP
Společná zemědělská politika
6. Společná zemědělská politika
Cı́l kapitoly
Společná zemědělská politika se objevila již ve Smlouvě o založenı́ Evroského
hospodářského společenstvı́. I když nebyly pevně stanoveny cı́le, ani harmonogram
jejich naplňovánı́, jednalo se o velmi významnou část smlouvy. V kapitole dostanete
souhrnný přehled vývoje Společné zahraničnı́ politiky od prvnı́ch smluv až po
současnost. Dozvı́te se o jejı́ch specifických rysech, stejně jako o problémech, které
působila i nadále působı́ – hlavně ve vztahu k rozpočtu Společenstvı́ a také ve vztahu
deformace cen na světových trzı́ch.
Časová zátěž
Doba potřebná pro studium kapitoly jsou cca 3 hodiny.
Zemědělská politika byla prvnı́ a po dlouhou dobu nejdůležitějšı́ společnou politikou Unie. V Řı́mské smlouvě byla společná zemědělská politika velice podrobně
propracována. V praktické činnosti Rady ministrů a Komise zaujı́má velkou část
jejich kapacity. Po celou dobu od svého zavedenı́ byla finančně velmi náročná, což
platı́ dodnes.
Proč má sektor zemědělstvı́ ve vývoji evropské integrace tak významné postavenı́?
Zemědělstvı́ je ve většině zemı́ považováno za odvětvı́, které vyžaduje zvláštnı́
režim. Zemědělská výroba, rostlinná i živočišná, je vystavena na rozdı́l od jiných
sektorů modernı́ ekonomiky velkým výkyvům kvůli nepředvı́datelným změnám
přı́rodnı́ch (klimatických) podmı́nek, kvůli nemocem, které postihujı́ hospodářská
zvı́řata i úrodu. Proto kolı́sá jak objem výroby, tak ceny na tomto trhu a nakonec
i vyhlı́dky přı́jmů zemědělských výrobců. Řı́mská smlouva proto mluvı́ o „zvláštnı́
povaze zemědělské činnosti“. Zemědělský sektor se dále vyznačuje tı́m, že vyrábı́
materiál, jenž je základnı́m vstupem pro produkci potravin a tı́m se největšı́ měrou
podı́lı́ na zajištěnı́ výživy a zásobovánı́ obyvatel. K tomu přistupovalo ještě to, že
v polovině 50. let, v době založenı́ EHS, domácı́ produkce zemědělského sektoru
pokrývala pouze 85 % spotřeby potravin. Nezávislost na dovozu, zvýšenı́ zemědělské produkce, potravinová soběstačnost a spolehlivost dodávek potravin z vlastnı́ch
zdrojů byly v tehdejšı́ fázi studené války všemi členskými zeměmi přijı́mány jako
prioritnı́ a společný úkol.
Společná zemědělská politika (SZP; Common agricultural policy – CAP) byla podrobně rozpracována již v Řı́mských smlouvách (1957) a měla být základnı́m pilı́řem
evropské integrace.
Zásady SZP
SZP byla původně založena na těchto zásadách:
zaručené ceny zemědělských produktů uvnitř EHS: každý zemědělec měl
zaručeno odkoupenı́ produkce za předem známou cenu, která mu zajišt’ovala
zisk;
ochrana vnitřnı́ho trhu prostřednictvı́m vysokých celnı́ch sazeb, které zamezujı́ levnějšı́ dovoz z třetı́ch zemı́;
zvýhodněnı́ evropské produkce na světových trzı́ch formou poskytovánı́ finančnı́ch podpor pro vývoz.
98
K zavedenı́ SZP došlo z několika důvodů. V době založenı́ EHS byla západnı́ Evropa
závislá na dovozu potravin, které tehdy byly vzhledem k válečným a poválečným
zkušenostem strategickým zbožı́m. SZP tedy měla předevšı́m zajistit soběstačnost
v zásobovánı́ zemědělskou produkcı́. Zároveň měla být zajištěna taková cenová
úroveň zemědělských produktů, která by znamenala pro výrobce stabilnı́ přı́jmy a
ochránila je před cenovými výkyvy, převážně způsobenými vnějšı́mi faktory. Tento
model byl výhodný jak pro zemědělce, tak pro spotřebitele. Socio-ekonomickým argumentem bylo zachovánı́ tradičnı́ venkovské struktury s ekonomickou udržitelnostı́
malých rodinných farem, aby nedocházelo k masovému vylidňovánı́ venkova a následným negativnı́m sociálnı́m jevům v městských centrech. V souladu s požadavky
územnı́ho plánovánı́ pak jde o udrženı́ a zvýšenı́ kvality venkova.
Ekonomickým důvodem nestability zemědělských trhů je na straně poptávky nı́zká
elasticita, protože zemědělské produkty jsou vnı́mány jako základnı́ životnı́ potřeba.
Na straně nabı́dky, která je ve většině přı́padů závislá na počası́ a je vystavená
nebezpečı́ přı́rodnı́ch živlů, je značná nemožnost určit množstvı́ celkové produkce.
Tato skutečnost spolu s neelastickou poptávkou ústı́ do vysokých cenových výkyvů.
Nestabilita trhu je dále prohloubena nedostatkem informacı́ o změnách nabı́dky a
poptávky, kterým trpı́ velké množstvı́ malých farmářů.
Proces postupného zaváděnı́ SZP byl zahájen konferencı́ členských států ve Strese
v roce 1958. V letech 1962–63 došlo ke vzniku prvnı́ch systémů regulovánı́ trhů
nejdůležitějšı́ch zemědělských produktů a k zavedenı́ společného financovánı́ SZP
prostřednictvı́m Evropského zemědělského záručnı́ho a orientačnı́ho fondu. Od roku
1964 se uplatňujı́ společné garantované ceny jednotlivých produktů. V 70. letech
byl proces vytvářenı́ komunitárnı́ch systémů regulovánı́ trhů pro jednotlivé druhy
zemědělských produktů završen.
Konference
ve Strese
Vysoké výkupnı́ ceny a programy pomoci zemědělcům vedly zpočátku během dvou
desetiletı́ k trojnásobnému zvýšenı́ zemědělské produkce, přičemž ubyly dvě třetiny
zaměstnanců v odvětvı́. Zároveň se výrazně snı́žily oseté plochy. V tomto byla SPZ
velmi úspěšná, na druhé straně však bylo produkováno stále většı́ množstvı́ potravin,
které nebylo možné spotřebovat. Evropa tedy začala přebytečné potraviny vyvážet.
Neustálý růst výdajů na zemědělstvı́ pokračoval i v 70. a 80. letech. Systém značně
vysokých garantovaných cen za nijak nelimitovanou produkci vedl sice k dosaženı́ cı́lů SZP, ale zároveň, a to zejména v 80. letech, způsobil i některé negativnı́
efekty, např. výraznou nadprodukci obilı́, mléka a masa. Nespotřebovaná množstvı́
zemědělských produktů byla bud’při vynaloženı́ vysokých nákladů skladována nebo
s pomocı́ exportnı́ch dotacı́ vyvážena do třetı́ch zemı́, čı́mž samozřejmě docházelo
i k určité destabilizaci světových trhů přı́slušných produktů. Současně tento systém
vedl ke zvyšovánı́ rozdı́lů mezi velkofarmáři a drobnými rolnı́ky. (V roce 1990 bylo
80 % všech výdajů SPZ určeno pouze pro 20 % farmářů v ES.)
6.1
70.–80. léta
Reforma SZP
Výše zmı́něné zatěžovánı́ evropského rozpočtu si v roce 1988 vynutilo prvnı́ radikálnı́ opatřenı́. Členské země souhlasily se zavedenı́m nového přı́jmového zdroje
rozpočtu ES ve výši 1,2 % HNP, ale jen za předpokladu, že se v dalšı́ch letech růst
99
6. Společná zemědělská politika
výdajů na zemědělskou politiku zpomalı́. Zároveň byly mı́rně (o 3 %) snı́ženy intervenčnı́ ceny. Bylo přistoupeno také k několika administrativnı́m opatřenı́m, např.
pro obiloviny, cukrovku a mléko byly stanoveny hornı́ přı́pustné produkčnı́ limity
(kvóty). Členské země, které tyto kvóty překročily, mohly být pokutovány. Dále
bylo nařı́zeno snı́ženı́ výměru orné půdy během 5 let o 20 %.
McSharryho
reforma
Jelikož tyto drobné změny byly velmi málo účinné, byl učiněn dalšı́ významný
krok k omezenı́ výdajů SZP a tı́m byla v roce 1992 McSharryho reforma. Ta
reagovala na dva tlaky: na absolutnı́ růst výdajů na SZP a na nespokojenost, kterou
zahraničnı́ obchodnı́ partneři projevili na zasedánı́ Uruguayského kola GATT (WTO)
jednajı́cı́ho o liberalizaci světového obchodu se zemědělskými výrobky. Kritika
směřovala zejména proti velkým obchodnı́m bariérám ES.
Reforma zemědělské politiky vycházela z předpokladu, že v důsledku snižovánı́
intervenčnı́ch cen nedojde nutně ke snı́ženı́ úrovně přı́jmu farmářů, nebot’ ti při
splněnı́ podmı́nky snı́ženı́ rozlohy obdělávaných ploch zı́skajı́ přı́mé kompenzačnı́
dotace, přičemž v přı́padě drobných farmářů s rozlohou menšı́ než 20 ha zůstává
nárok na dotace zachován bez nutnosti snı́žit rozlohu obdělávaných ploch.
McSharryho reforma si vytyčila řadu nových cı́lů. Jednı́m z nich bylo postupné
odstraněnı́ rozdı́lů mezi vnitřnı́ a světovou cenou zemědělské produkce, tedy i odstraněnı́ exportnı́ch dotacı́. Proto také došlo k poměrně výraznému snı́ženı́ intervenčnı́ch cen a tı́m i ke zvýšenı́ konkurenceschopnosti zemědělské produkce ES na
světových trzı́ch.
Napřı́klad intervenčnı́ ceny obilovin se měly během třı́ let, počı́naje rokem 1993,
snı́žit o 29 %. Od tohoto opatřenı́ se očekávalo, že vyvolá snı́ženı́ cen krmiv a
tı́m i cen hovězı́ho a vepřového masa, drůbeže a mléka. Zásadnı́ novinkou reformy
bylo, že za snı́žené intervenčnı́ ceny zı́skajı́ zemědělci různé přı́mé platby – musı́
však kromě výše uvedeného snı́ženı́ rozlohy obdělávaných ploch také snı́žit počet
hospodářských zvı́řat připadajı́cı́ch na 1 ha jimi obdělávané půdy. Podpora se vztahovala také na uváděnı́ zemědělské půdy do klidu a rovněž na jejı́ využı́vánı́ pro
jiné než zemědělské účely, např. pro zalesňovánı́, rekreaci, turistiku, přı́p. nepotravinářskou výrobu (výrobu bionafty). Staršı́ zemědělci byli zvýhodněni při odchodu
do předčasného důchodu.
Agenda
2000
Nové návrhy na reformu SZP po roce 2000 přinesl dokument Komise ES uveřejněný v roce 1997 s názvem Agenda 2000, který se zabývá otázkou procesu
rozhodovánı́ uvnitř Unie, zejména reformy SZP a reformy politiky hospodářské a
sociálnı́ soudržnosti, rozpracovává finančnı́ strategii pro obdobı́ 2000–2006 a navı́c předkládá návrhy na intenzivnějšı́ předvstupnı́ spolupráci EU s kandidátskými
zeměmi.
Podle Agendy 2000 má reforma v členských zemı́ch pokračovat v duchu zásad
z roku 1992. Má se dále snižovat přı́má podpora zemědělcům a má být nahrazena
kompenzacı́, která má přinést omezenı́ růstu zemědělské produkce.
Kandidátské země nejsou v předvstupnı́m obdobı́ do SZP zapojeny. Vzhledem k velkým rozdı́lům v úrovni rozvoje zemědělského sektoru a také potravinářského průmyslu a s ohledem na značné rozdı́ly v cenách, musı́ kandidátské země po vstupu
do EU projı́t zvláštnı́m přechodným obdobı́m. Zemědělstvı́ a potravinářský průmysl
100
musı́ projı́t restrukturalizacı́ a modernizacı́ a připravit se na konkurenčnı́ tlak, kterému budou po vstupu do EU vystaveny. V tomto obdobı́ nejsou poskytovány žádné
přı́mé podpory ani kompenzačnı́ platby. Současně je však poskytována rozsáhlá
pomoc určená na rozvoj zemědělských a zpracovatelských struktur.
V červenci 2002 předložila Evropská komise dalšı́ návrh revize Společné zemědělské politiky EU. Komise zde vyslovila názor, že veřejné výdaje směřujı́cı́ do
zemědělstvı́ musı́ mı́t důkladnějšı́ zdůvodněnı́. Platby, které zemědělcům vylepšujı́
přı́jmy, se musı́ projevit ve většı́ch přı́nosech z hlediska kvality potravin, ochrany
a tvorby životnı́ho prostředı́, lepšı́ péče o zvı́řata, tvorby krajiny, ochrany památek.
Tato revize Společné zemědělské politiky chce zbavit zemědělstvı́ nadbytečné byrokracie. Měla by zemědělce stimulovat už ne k zı́skávánı́ co nejvyššı́ch dotacı́, ale
ke snaze o co nejvyššı́ úroveň produkce a z toho plynoucı́ho zisku.
Dalšı́ verze reformy SZP byla přijata 26. června 2003. Reforma kompletně měnı́
systém dotacı́ v této oblasti. Nová SZP bude vı́ce zaměřena na spotřebitele a daňové
poplatnı́ky, přičemž zemědělcům bude poskytnuta možnost produkovat výrobky na
základě skutečných potřeb trhu.
Reforma
2003
Nové členské státy představujı́ pro Evropskou unii 75 milionů dalšı́ch spotřebitelů
a 4 miliony dalšı́ch zemědělců. Rozšı́řenı́ znamená mnohem většı́ trh, většı́ hospodářskou soutěž a také výzvu spojenou s plněnı́m vysokých norem pro kvalitu a
bezpečnost produktů a ochranu životnı́ho prostředı́. Dřı́vějšı́ rozhodnutı́ členských
států nahradit své nákladné a částečně i protichůdné vnitrostátnı́ politiky politikou
společnou bylo motivováno očekávanou přidanou hodnotou plynoucı́ ze zajištěnı́
volného oběhu zemědělských produktů a zamezenı́ narušenı́ hospodářské soutěže
v rámci Evropského společenstvı́, podpory stability dodávek a konkurenceschopnosti na vnitřnı́ch i zahraničnı́ch trzı́ch.
Od té doby se tato politika vyvı́jela, přičemž v úvahu byly brány dalšı́ zájmy veřejnosti jako např. kvalita produkce, životnı́ prostředı́, dobré zacházenı́ se zvı́řaty
a život na venkově, který tvořı́ 80 % evropského územı́. Byla rovněž zohledněna
potřeba podporovat zemědělce, kteřı́ produkujı́ a uchovávajı́ veřejné statky co nejúčinnějšı́m způsobem. V důsledku toho začala postupem času společná zemědělská
politika skutečně vytvářet přidanou hodnotu za nižšı́ch nákladů, než kdyby členské
státy pokračovaly v prováděnı́ svých zemědělských politik individuálně.
Reforma se zaměřuje na plněnı́ cı́lů, kterými jsou konkurenceschopnost, solidarita
a lepšı́ zohledňovánı́ životnı́ho prostředı́, a představuje důležitý krok v rozvojové
strategii z Lisabonu a Göteborgu. Zahrnuje:
podstatné zjednodušenı́ opatřenı́ na podporu trhu a plateb přı́mých podpor, a
to oddělenı́m přı́mých podpor zemědělcům od produkce;
dalšı́ posı́lenı́ rozvoje venkova převedenı́m finančnı́ch prostředků z podpory
trhu na rozvoj venkova tak, že budou snı́ženy platby přı́mých podpor většı́m
zemědělským hospodářstvı́m (modulace). Budou tak propojeny dva pilı́ře
SZP, které se navzájem doplňujı́ při dosahovánı́ trvale udržitelného rozvoje
zemědělské činnosti a zemědělských společenstvı́;
101
6. Společná zemědělská politika
mechanismus finančnı́ kázně v souladu s rozhodnutı́m Evropské rady o stanovenı́ stropu v oblasti výdajů na podporu trhu a na přı́mé podpory v obdobı́
od roku 2007 do roku 2013.
V rámci přispı́vánı́ k plněnı́ cı́lů trvale udržitelného rozvoje a po svém posı́lenı́ se
budoucı́ politika rozvoje venkova po roce 2006 bude zaměřovat na tři hlavnı́ cı́le:
zvyšovánı́ konkurenceschopnosti zemědělského sektoru podporovánı́m restrukturalizace (např. investičnı́ podpory pro mladé zemědělce, informačnı́ a
propagačnı́ opatřenı́);
zlepšovánı́ životnı́ho prostředı́ a krajiny podporovánı́m obhospodařovánı́
půdy, včetně spolufinancovánı́ akcı́ pro rozvoj venkova spojených se sı́tı́
chráněných přı́rodnı́ch lokalit Natura 2000 (např. ochrana životnı́ho prostředı́
v zemědělstvı́, lesnictvı́ a opatřenı́ pro nejméně přı́znivé oblasti);
zlepšovánı́ kvality života na venkově a podpora diverzifikace ekonomických
činnostı́ pomocı́ opatřenı́ zaměřených na sektor zemědělského hospodařenı́
a jiné činitele v oblasti venkova (např. kvalitativnı́ přeorientovánı́ výroby,
jakost potravin, obnova vesnic).
Rybářská
politika
Součástı́ SZP je i společná rybářská politika, která je podmı́nkou pro rovné zacházenı́ a rovné ekonomické možnosti pro rybáře a pobřežnı́ regiony členských států.
Neustále vzrůstá důležitost stanovenı́ trvale udržitelného využı́vánı́ živých vodnı́ch
zdrojů a akvakultury v rámci trvale udržitelného rozvoje, přičemž je třeba rovnou
měrou přihlédnout k environmentálnı́m, hospodářským a sociálnı́m otázkám.
Od ledna 2003 je nově reformovaná společná rybářská politika, která se vı́ce zaměřuje na trvale udržitelné využı́vánı́ živých vodnı́ch zdrojů a akvakultury, založené na
spolehlivých vědeckých stanoviscı́ch a na preventivnı́m přı́stupu k řı́zenı́ rybolovu
společně s akvakulturou, pevně začleněna do politiky Společenstvı́ týkajı́cı́ se trvale
udržitelného rozvoje.
Životnı́
prostředı́
Dosaženı́ politických cı́lů stanovených v Lisabonu a Göteborgu, konkrétně rozvoj
evropské ekonomiky, která povede k růstu a zároveň k omezenı́ negativnı́ch dopadů
na životnı́ prostředı́, vyžaduje nepřetržitý závazek udržitelně využı́vat a spravovat
zdroje a chránit životnı́ prostředı́. Politika týkajı́cı́ se životnı́ho prostředı́ je základnı́m
doplňkem jednotného trhu a zlepšuje kvalitu života. Evropštı́ občané považujı́ přı́stup
k čistému životnı́mu prostředı́ stále vı́ce za své právo a očekávajı́ od EU, že jim toto
právo zaručı́ a že zajistı́, aby členské státy prováděly politiku v oblasti životnı́ho
prostředı́ správně. Mezi důležité činnosti v obdobı́ 2006–2012 v rámci těchto priorit
patřı́:
prováděnı́ programu Společenstvı́ pro změnu klimatu, který zahrnuje řadu
opatřenı́, jejichž cı́lem je dosáhnout stanovených snı́ženı́ emisı́ sklenı́kových
plynů v ES zakotvených v Kjótském protokolu;
prováděnı́ tématických strategiı́, které se věnujı́ specifickým prioritám v oblasti životnı́ho prostředı́, jako je např. půda, kvalita ovzdušı́, pesticidy, mořské prostředı́, městské prostředı́, trvale udržitelné využı́vánı́ a správa zdrojů
a recyklace odpadu;
102
prováděnı́ akčnı́ho plánu pro environmentálnı́ technologie (Environmental
Technology Action Plan – ETAP) k využitı́ úplného potenciálu environmentálnı́ch technologiı́, snı́ženı́ tlaku na přı́rodnı́ zdroje a usilovánı́ o zvýšenı́
kvality života evropských občanů, a to za současné stimulace konkurenceschopnosti a ekonomického růstu, dalšı́ho prosazovánı́ vedoucı́ role EU ve
vývoji a použı́vánı́ environmentálnı́ch technologiı́;
rozvoj a realizace sı́tě lokalit Natura 2000 za účelem ochrany evropské biologické rozmanitosti a za účelem prováděnı́ akčnı́ho plánu pro zachovánı́
biologické rozmanitosti.
S ohledem na výše uvedené informace musı́ být dodrženy přijaté závazky a Evropská
unie musı́ spravovat své přı́rodnı́ zdroje tak, aby správa jejı́ho životnı́ho prostředı́
probı́hala podle evropského modelu růstu a soudržnosti.
Hlavnı́ cı́le reformy SZP
Zvýšenı́ konkurenceschopnosti zemědělstvı́ EU: intervence se nastavı́ jako
skutečná bezpečnostnı́ sı́t’, což výrobcům v EU umožnı́ reagovat na signály
trhu, přičemž budou současně chráněni proti extrémnı́m výkyvům cen.
Podpora tržně orientovaného, udržitelného zemědělstvı́: dokončı́ se přesun od
podpory výrobků k podpoře výrobců, a to zavedenı́m sdružené, od produkce
oddělené platby na farmu.
Zajištěnı́ lepšı́ rovnováhy mezi podporami a posı́lenı́m rozvoje venkova: převedenı́ prostředků z prvnı́ho do druhého pilı́ře SZP prostřednictvı́m zavedenı́
systému modulace.
Rozšı́řenı́m škály nástrojů: v současnosti jsou k dispozici pro venkovský
rozvoj, za účelem podpořit kvalitu potravin a welfare zvı́řat a splňovat vyššı́
standardy.
6.2
Cı́le SZP
Cı́lem sjednocenı́ původnı́ch zemědělských politik členských zemı́ bylo vytvořenı́
jednotného prostředı́, podpora racionalizace a poválečného růstu sektoru. S úspěšným rozvojem tohoto odvětvı́ se měnily i cı́le zemědělské politiky. Svou roli sehrály zvýšené ohledy na životnı́ prostředı́, rozvı́jejı́cı́ se ekonomiky, rozšiřovánı́ EU,
změny spotřebitelského chovánı́ či technologické a sociálnı́ změny. Dnešnı́ zemědělstvı́ je zaměřeno na trvale ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelný rozvoj
venkovského prostředı́.
Cı́le definované v článku 33 ve Smlouvě o založenı́ EHS:
zvýšit produktivitu zemědělstvı́ podporou technického pokroku a zajišt’ovánı́m racionálnı́ho rozvoje zemědělské výroby a optimálnı́ho využitı́ výrobnı́ch činitelů, zejména pracovnı́ sı́ly;
zajistit odpovı́dajı́cı́ životnı́ úroveň zemědělské komunity, a to zejména zvýšenı́m individuálnı́ch přı́jmů osob pracujı́cı́ch v zemědělstvı́;
stabilizovat trhy;
zajistit plynulé zásobovánı́;
zajistit dodávky spotřebitelům za rozumné ceny.
103
6. Společná zemědělská politika
Dále je smlouvou (čl. 33/2 SES) stanoveno, že při vypracovánı́ SZP a zvláštnı́ch
metod pro jejı́ zaváděnı́ je potřeba přihlı́žet ke zvláštnı́ povaze zemědělské činnosti,
vyplývajı́cı́ ze sociálnı́ struktury v zemědělstvı́ a ze strukturálnı́ch a přı́rodnı́ch rozdı́lů mezi různými zemědělskými oblastmi; k nutnosti provádět vhodná přizpůsobenı́
postupně; ke skutečnosti, že v členských zemı́ch představuje zemědělstvı́ odvětvı́,
které je těsně spjato s celým hospodářstvı́m.
Mezi jednotlivými cı́li neexistuje žádná hierarchie. Preferovánı́ určitých cı́lů před
jinými nenı́ vyloučeno, avšak nesmı́ jı́t tak daleko, že by bylo znemožněno plněnı́
ostatnı́ch cı́lů.
6.3
Hlavnı́ zásady
SZP je založena na 3 hlavnı́ch zásadách:
společný zemědělský trh, v jehož rámci je zajištěn volný pohyb zemědělských
produktů. Jsou odstraněna cla, kvóty a opatřenı́ s podobným účinkem (např.
národnı́ dotace). Zavádějı́ se společné ceny zemědělských produktů, které
stanovuje každoročně Rada ministrů na základě návrhu Komise.
preference zemědělských produktů ze zemı́ EU před zemědělskými produkty pocházejı́cı́mi ze třetı́ch zemı́. Evropštı́ zemědělci jsou ochraňováni
před konkurenčnı́m dovozem, který je nabı́zen za nižšı́ ceny. Rozdı́l mezi
nižšı́ cenou na světovém trhu a vyššı́ cenou na trzı́ch EU pokrývá dovoznı́
dávka, od roku 1995 dovoznı́ clo. Obyvatelé EU dávajı́ přednost spotřebě
domácı́ produkce, která je cenově zvýhodněna. Zároveň je podporován vývoz zemědělské produkce ze zemı́ EU na světové trhy. Vzhledem k nižšı́m
cenám této produkce na vnějšı́ch trzı́ch, jsou vývozci ze zemı́ EU povzbuzováni zvláštnı́mi vývoznı́mi subvencemi. Vnějšı́ celnı́ ochrana působı́ jako
silný stimul pro zemědělce zemı́ ES, aby rozšiřovali svou výrobu, protože se
nemusejı́ obávat zahraničnı́ konkurence.
solidarita financovánı́. Realizace SZP je spojena s dvěma druhy nákladů:
s dotacemi domácı́m výrobcům, aby zvyšovali svou zemědělskou produkci
a s dotacemi při vývozu na trhy třetı́ch zemı́. Tyto náklady hradı́ všechny
členské země společně svými přı́spěvky do evropského rozpočtu (finančnı́
solidarita), nezávisle na váze a výkonnosti jejich zemědělstvı́. Financovánı́
SZP se provádı́ prostřednictvı́m Evropského záručnı́ho a orientačnı́ho fondu
(EAGGF).
I když tyto zásady byly formulovány jako obecně politické postuláty, majı́ také
povahu zásad právnı́ch.
6.4
Nástroje
Hlavnı́m nástrojem dosaženı́ cı́lů SZP je společné regulovánı́ zemědělského trhu.
Společné regulovánı́ zemědělských trhů může mı́t jednu z následujı́cı́ch forem:
1) společná soutěžnı́ pravidla,
2) povinná koordinace různých národnı́ch systémů regulovánı́ trhu;
3) evropské (komunitárnı́) regulovánı́, organizovánı́ trhu.
104
Druhá forma se v praxi neuplatňuje. Společná soutěžnı́ pravidla se použı́vajı́ do určité
mı́ry, pokud jde o úpravu kvalitativnı́ch standardů určitých produktů, jako např.
ovoce či květin. Nejčastěji se uplatňuje třetı́ forma; evropské systémy regulovánı́
trhu, které jsou koncipovány vždy pro určitý zemědělský produkt.
Podle mı́ry intenzity regulace trhu určitého zemědělského produktu je možno rozlišovat silně (např. obilı́, mléko, cukr a hovězı́), středně (např. vepřové, drůbež a
vejce) a slabě (např. ovoce, zelenina, osivo, tabák) regulované evropské systémy.
Společné regulovánı́ trhu může zahrnovat zejména regulaci cen, subvencovánı́ jak
výroby, tak i odbytu různých produktů, skladovacı́ a překlenovacı́ opatřenı́ a společné
mechanismy pro stabilizaci dovozu nebo vývozu.
Platı́ přitom, že regulačnı́ opatřenı́ se mohou použı́vat pouze v zájmu dosaženı́
cı́lů SZP a způsobem, který vylučuje jakoukoliv diskriminaci mezi výrobci nebo
spotřebiteli uvnitř ES.
Ekonomické nástroje
Primárnı́m nástrojem bylo zvýšenı́ a stabilizace (garantovaných) cen zemědělských
výrobků, než jaká by odpovı́dala situaci na trhu. Následný, zpočátku chtěný, růst produkce zemědělských komodit však brzy vyústil ve značné přebytky, které zvyšovaly
celkové finančnı́ nároky SZP.
Dalšı́ ekonomické nástroje cı́lené na usměrňovánı́ zemědělské politiky se pak zaměřily na omezenı́ tvorby přebytků při udrženı́ cenové úrovně nad úrovnı́ tržnı́. Toho
lze dosáhnout dvěma způsoby:
1) zvýšenı́m spotřeby: vzhledem ke specifickým vlastnostem zemědělských produktů (např. krátkodobá trvanlivost v čerstvém stavu nebo sezónnost) je
vhodnějšı́ podporovat spı́še růst kvality při vyššı́ ceně než kvantity. V přı́padě, že však docházı́ k přebytkům, lze využı́t následujı́cı́ nástroje. Jednak jde
skladovánı́ letnı́ch přebytků s jejich následným prodejem v zimnı́m obdobı́;
tato možnost je však omezena velikostı́ poptávky a faktem, že dlouhodobějšı́
skladovánı́ nenı́ z hygienického ani ekonomického hlediska efektivnı́. Dalšı́
možnostı́ je vývoz zemědělských produktů na trhy vně Evropské unie. Export
je však zatı́žen základnı́m nástrojem SZP – vysokou cenovou hladinou. Aby
se tento nástroj tedy mohl prakticky uplatnit, je potřeba dotovat export, aby
došlo ke snı́ženı́ ceny na světovou úroveň. Docházı́ ale k negativnı́m dopadům na rozpočet EU, daňové poplatnı́ky EU, ale i na světové producenty.
Druhou ekonomicky přijatelnějšı́ variantou je export pouze výrobků vysoké
kvality, které jsou schopny na světových trzı́ch obstát i při vyššı́ ceně (např.
kvalitnı́ vı́na či sýry).
2) omezenı́m výroby: jedná se o omezenı́ administrativnı́, tedy o různé typy
systémů kvót. Jsou uplatňovány dva přı́stupy:
a) omezenı́ celkové produkce, kdy přı́ přesáhnutı́ produkčnı́ kvóty docházı́ ke snı́ženı́ nebo odebránı́ dotace, přı́padně je uložena sankce
(peněžitá či nepeněžitá). Tento přı́stup předpokládá velmi přı́snou
kontrolu a regulaci daného sektoru.
b) omezenı́ celkové podpory pouze na určitý objem produkce, jehož
překročenı́ nenı́ dále sankcionováno, ale nenı́ ani podporováno. Tento
105
6. Společná zemědělská politika
způsob regulace velmi efektivně omezuje celkovou úroveň produkce
v přı́padě vysokého rozdı́lu mezi podporovanou cenou a cenou tržnı́.
Jinou možnostı́ snı́ženı́ produkce je omezenı́ využı́vánı́ primárnı́ch vstupů (v přı́padě
rostlinné výroby je základnı́m vstupem zemědělská půda). V rámci tohoto nástroje
jde bud’ o omezenı́ celkové plochy použitelné pro danou plodinu nebo je možné
použı́t jen relativnı́ omezenı́ každého přı́jemce podpory. Relativnı́ omezenı́ zavazuje
každého farmáře jako přı́jemce podpory ponechat určitou část půdy ladem nebo
ji nepoužı́vat pro výrobu zemědělských produktů určených pro lidskou spotřebu.
Třetı́m typem omezenı́ celkové dostupné zemědělské půdy je podpora určená zemědělcům, kteřı́ se rozhodnou opustit daný sektor produkce. Přı́kladem je prémie
vyplácená pěstitelům vı́na při neobnovovánı́ stávajı́cı́ vinice.
Dalšı́m přı́stupem je podpora zemědělských technologiı́ založených na extenzivnı́m
využı́vánı́ zemědělské plochy. Smyslem této podpory je efektivnějšı́ naplňovánı́
mimoprodukčnı́ch funkcı́ zemědělstvı́ a přı́znivějšı́ dopad na životnı́ prostředı́.
Kompenzačnı́
platby
Vzhledem k nedostatečné efektivnosti nástrojů omezujı́cı́ch produkci a jejich značné
administrativnı́ náročnosti při zachovánı́ základnı́ho nástroje vysoké podpory cen
se hledaly jiné mechanismy snižujı́cı́ celkovou produkci. Evropská myšlenka multifunkčnı́ho zemědělstvı́, jehož cı́lem je kromě produkce zemědělských produktů
také ochrana a obnova krajiny, zajištěnı́ biodiverzity a dalšı́ch cı́lů, ústı́ v nelibost
producentů z ostatnı́ch částı́ světa, kterým vadı́ vysoká ochrana produkce souvisejı́cı́
s vysokými garantovanými cenami. Došlo tedy k vytvořenı́ tzv. kompenzačnı́ch plateb. Tyto platby umožňujı́ snı́žit přı́mou úroveň podpory, což znamená snı́žit úroveň
intervenčnı́ch cen a přitom zachovat přı́jmovou úroveň zemědělců. Uplatněnı́ tohoto
nástroje pochopitelně nemusı́ znamenat snı́ženı́ celkového objemu rozpočtu. Kompenzačnı́ platby farmářům představujı́ nejvýznamnějšı́ nástroj zemědělské politiky
a tvořı́ také nejvyššı́ výdaje zemědělské části rozpočtu.
Existujı́ tři různé formy přı́mých plateb zemědělcům:
platby na kompenzaci snı́ženı́ cen, přı́mé platby: principiálně jde kompenzaci definovanou na plochu či kus mezi stavem před snı́ženı́m a po něm.
Např. porovnáme-li referenčnı́ výnos pšenice z hektaru, jsme schopni definovat ztrátu zemědělce snı́ženı́m intervenčnı́ ceny. Takto nastavený nástroj
kompenzace prakticky neměnil alokaci finančnı́ pomoci mezi zemědělci.
Samotný nástroj přı́mých plateb tedy nemusı́ změnit ani úroveň přı́jmů, celkovou výrobu ani alokaci prostředků mezi zemědělci. Z těchto důvodů nenı́
tento nástroj zaváděn samostatně a participace v tomto programu může být
vázána na dalšı́ podmı́nky. Nástroj přı́mých plateb proto navı́c, na rozdı́l od
čisté podpory cen, umožňuje definovat i dalšı́ podmı́nky jako strop pro minimum a maximum celkové podpory, čı́mž dokáže zpětně ovlivňovat strukturu zemědělského sektoru. Je ale otázkou, zda se tı́mto způsobem nezbrzdı́
restrukturalizace zemědělského sektoru, protože právě ti nejefektivnějšı́ výrobci nemohou využı́t změn sektoru.
kompenzačnı́ přı́davky za produkci ve znevýhodněných oblastech (tzv. LFA –
Less Favoured Area – jedná se o oblasti, které např. z klimatických důvodů
nejsou produkčně srovnatelné s oblastmi optimálnı́mi pro zemědělskou produkci) a platby zemědělcům za agro-enviromentálnı́ opatřenı́: tyto dvě formy
106
jsou svou povahou naprosto odlišné od výše rozebraných plateb. Jedná se
o náhradu faktických přı́rodnı́ch, legislativnı́ch a společenských omezenı́
pro zemědělské producenty. Vzhledem k různým geografickým podmı́nkám
nejsou možné rovné podmı́nky pro všechny producenty; došlo by tedy k přesunu zemědělstvı́ pouze do „ideálnı́ch“ oblastı́ a tı́m by nebyli naplňovány
cı́le multifunkčnı́ho zemědělstvı́.
6.4.1
Formy regulace trhu
Garantované (intervenčnı́) ceny zaručujı́ minimálnı́ výkupnı́ cenu pro domácı́ produkci. Takto nahromaděné zásoby jsou skladovány a následně prodávány za přı́znivějšı́ch podmı́nek na trhu. Tento přı́stup je základem regulace většiny komodit,
konkrétně obilovin, cukru a mléčných výrobků. Následujı́cı́ popis zjednodušeně nastiňuje situaci u jedné z nejdůležitějšı́ch komodit – obilovin. Intervenčnı́ cena nad
úrovnı́ ceny světové byla doplněna ochranou trhu před producenty ze třetı́ch zemı́.
Tato celnı́ bariéra byla původně realizována pomocı́ tzv. variable income levy, tj.
poplatků reflektujı́cı́ch rozdı́l mezi světovou a domácı́ cenou komodity. V 90. letech
byl tento poplatek nahrazen klasickým tarifem ad valorem se stanovenou maximálnı́
úrovnı́. Zvýšenı́m světové ceny na úroveň ceny garantované se stabilizuje a výrazně
podpořı́ domácı́ nabı́dka a s jejı́m růstem snı́žı́ export. Uvedený mechanismus funguje poměrně bezproblémově, dokud je stanovená garantovaná cena pod úrovnı́
či rovna rovnovážné ceně na domácı́m trhu. V takovém přı́padě pouze podporuje
domácı́ produkci reorientacı́ původnı́ch dovozů na domácı́ producenty až do úrovně
pokrývajı́cı́ původnı́ import. Problém nastane, jakmile garantovaná cena překročı́
rovnovážnou cenu na domácı́m trhu – podpora produkce vytvářı́ přebytky, které
domácı́ poptávka nestačı́ spotřebovat a volný export na světové trhy je vzhledem
k podstatně vyššı́ garantované ceně bez dalšı́ch výdajů nemožný.
Garantované
ceny
Vzhledem k reálně sledovanému cı́li SZP (zvýšenı́ úrovně přı́jmů zemědělců) nepřekvapı́, že úroveň intervenčnı́ ceny byla stanovena velmi vysoko. S vývojem celého
systému se situace v rámci této komodity stala dlouhodobě finančně neudržitelnou
a vedla k zaváděnı́ omezujı́cı́ch podmı́nek a finálně k zavedenı́ nástroje přı́mých
plateb. Základnı́m problémem regulace trhu obilovin bylo tedy stanovenı́ přı́liš vysoké intervenčnı́ ceny. Vzhledem k objemu podpory šlo o zásadnı́ výdaj ve srovnánı́
s ostatnı́mi komoditami. Výchozı́m bodem stanovenı́ vysoké intervenčnı́ ceny byla
situace v roce 1964. Tržnı́ cena v Německu byla v té době podstatně výše než ve
srovnatelně velké Francii. Německo vahou svého postavenı́ prosadilo určenı́ intervenčnı́ ceny nad průměrnou tržnı́ cenou mezi členskými státy a nad úrovnı́ ceny na
světovém trhu. Takto se produkce na trhu dostala až do nechtěné situace způsobujı́cı́ přebytky nespotřebované na domácı́m trhu. Cena na trhu EU v průběhu 70. až
90. let téměř dvojnásobně přesahovala cenu na trhu světovém. Evropštı́ spotřebitelé
se takto dostali do nepřı́znivé situace, kdy vlastně přispı́vali dvakrát na danou komoditu. To však neznamená, že by se bez existence SZP evropský chleba prodával
dvakrát levněji. Spı́še cenu na světovém trhu výrazně deformovaly podporované
vývozy přebytků z EU, které nadále snižovaly cenu na světovém trhu.
Situace se pod tlakem mezinárodnı́ch organizacı́ usilujı́cı́ch o liberalizaci mezinárodnı́ho obchodu začala postupně měnit i v agrárnı́m sektoru a EU začala snižovat
úroveň intervenčnı́ch cen (spolu se zaváděnı́m kompenzačnı́ch plateb). Těmito kroky
107
6. Společná zemědělská politika
se situace v komoditě postupně blı́žı́ k rovnovážné situaci, přesto je EU stále výrazným exportérem. Ačkoliv snižovánı́ intervenčnı́ ceny je krokem k redukci přebytku
produkce, situace na trhu dosud nedosahuje rovnovážného stavu. Poptávka po obilninách na rozdı́l od jejich produkce výrazně neroste. Zvyšujı́cı́ se produkce je však
způsobena i racionalizacı́ výroby a růstem produktivity (v průběhu existence SZP
se produktivita téměř zdvojnásobila).
Kvóty
Typickou produkcı́ regulovanou převážně kvótami je produkce cukru a mléka. V produkci mléka byly kvóty zavedeny pro snı́ženı́ nadprodukce v 80. letech, kdy se
použitı́ jiných nástrojů ukázalo být nedostatečným. Regulace zahrnuje stanovenı́
maximálnı́ produkce na úrovni členských států, ale i uvnitř členských států až po
maximálnı́ produkčnı́ úroveň stanovenou pro každého farmáře. Smyslem zavedenı́
kvót je omezenı́ celkových rozpočtových nákladů při udrženı́ vysoké intervenčnı́
ceny. Tedy také limitace rozpočtově velmi negativnı́ situace, kdy jsou i při stanovenı́ intervenčnı́ ceny nad rovnovážnou cenou pro domácı́ trh definovány maximálnı́
rozpočtové náklady. Vyjednané kvóty jsou omezenı́m celkové produkce, a tı́m i rozpočtových výdajů.
Produkce mléka je pro regulaci vhodná i vzhledem k malému počtu zpracovatelů,
což umožňuje systém efektivně administrovat, a to až na úrovni jednotlivých farem. Vzhledem k technologii zpracovánı́ je následně možné obdobně regulovat též
produkci mléčných výrobků, např. sýrů či másla. Pouze se přepočte na výchozı́
surovinu – mléko.
Spolu se zavedenı́m systému kvót se v produkci mléka podařilo stabilizovat úroveň
cen. Přesto nenı́ situace na trhu s mlékem na rovnovážné úrovni mezi domácı́
produkcı́ a spotřebou. Exportované přebytky dosahujı́ zhruba 10 miliónů tun a
srovnatelné množstvı́ je spotřebováno v rámci dotovaných programů EU. Celkové
přebytky tedy dosahujı́ asi 15 % z celkové produkce.
Dopady použitı́ tohoto nástroje jsou různé. Přes nesporné omezenı́ celkových výdajů
z rozpočtu EU se nepodařilo vyřešit trvalou nadprodukci. Výrazně vzrostla administrativnı́ zátěž celého systému. Dále se de facto znemožnil vstup na trh novým
producentům a farmáři, kteřı́ obdrželi oprávněnı́ produkovat mléko, zı́skali výhodu
odpovı́dajı́cı́ ekonomické rentě. Ta se promı́tá i do ceny půdy, což má dále za následek znevýhodněnı́ jejı́ho alternativnı́ho využitı́. Je to poměrně paradoxnı́ situace při
stálé nadprodukci této komodity.
Prémie
Třetı́m použı́vaným systémem tržnı́ regulace jsou prémie (bonusy) výrobcům vybraných komodit. Na rozdı́l od předchozı́ch jsou důvodem k použı́vanı́ tohoto nástroje
odlišné vnějšı́ podmı́nky. V přı́padě existence mezinárodnı́ch úmluv omezujı́cı́ch
možnosti EU chránit svoje trhy před dovozci z třetı́ch zemı́ prostě jiné nástroje
nebylo možné použı́t. Konkrétně se jedná o olejniny (řepku a slunečnici).
Vzhledem k mezinárodnı́mu tlaku směřujı́cı́mu k postupnému omezovánı́ maximálnı́
úrovně podpory zemědělstvı́ v EU jde o v budoucnu potenciálně využitelný nástroj.
Jako takový už byl použit coby doplněk garantovaných cen v přı́padě podpory produkce některých obilovin. Jestliže v přı́padě garantované vyššı́ ceny nesou náklady
na jejı́ zvýšenı́ spotřebitelé, v přı́padě prémie zvyšujı́cı́ přı́jem farmáře z jednotky
produkce se jedná o výdaj veřejných prostředků hrazený daňovým poplatnı́kem.
108
Výplatu veřejných prostředků lze vázat na dalšı́ podmı́nky spojené s maximálnı́m
či minimálnı́m objemem podpory, použitou technologii atd.
6.5
Financovánı́ SZP
Evropský zemědělský záručnı́ a orientačnı́ fond představuje finančnı́ nástroj, jehož
prostřednictvı́m od roku 1962 vynakládá rozpočet EU prostředky na zemědělstvı́.
S přechodem k SZP zı́skaly všechny pravomoci v této oblasti orgány ES (Rada
a Komise), což znamenalo konec samostatných národnı́ch politik v zemědělském
sektoru. V jednotlivých členských zemı́ch jsou pro uskutečňovánı́ SZP zřizovány
zvláštnı́ intervenčnı́ orgány (agentury).
Cenový systém produktů na zemědělském trhu EU je velice specifický – ceny nejsou
určovány tržně. Zvláštnı́ je předevšı́m tzv. intervenčnı́ cena, pod nı́ž nemá klesnout
tržnı́ cena zemědělského produktu. Je garantována jako minimálnı́ cena pro mnoho
druhů zemědělské produkce (asi u 70 % zemědělských produktů). Klesne-li tržnı́
cena pod tuto úroveň, intervenuje Evropský zemědělský garančnı́ a podpůrný fond
svými nákupy, aby cenu udržel na garantované úrovni. Pokud se zemědělci spokojı́
s intervenčnı́ cenou, majı́ jistotu, že bude vykoupena celá jimi nabı́zená produkce.
Tento postup sice stimuluje růst zemědělské produkce, ale současně pomáhá financovat nadprodukci, která nemá na vnitřnı́m trhu naději na odbyt. Nezbývá než
produkci skladovat nebo financovat jejı́ vývoz. Vzhledem k tomu, že ceny na světovém trhu zemědělské produkce jsou vesměs nižšı́, dostává zemědělec exportnı́
dotaci, tedy vlastně přı́platek do úrovně intervenčnı́ ceny. Různé formy intervence
se týkajı́ 94 % veškeré zemědělské produkce, jen u malé části tvořı́ ceny trh.
Intervenčnı́
cena
Náklady na SZP hradı́ Evropský zemědělský záručnı́ a orientačnı́ fond, který má
2 části:
část záručnı́: představuje hlavnı́ část zemědělského fondu (95 %) a sloužı́
k dotovánı́ intervenčnı́ch cen a přı́platků u exportnı́ch cen.
část orientačnı́: tvořı́ zhruba 5 %, je součástı́ Strukturálnı́ch fondů a sloužı́
k financovánı́ strukturálnı́ch změn v zemědělstvı́.
Velká finančnı́ náročnost politiky je jasně patrná z rozpočtu EU (viz kapitola 5).
Shrnutı́ kapitoly
Společná zemědělská politika byla prvnı́ a na dlouhou dobu nejvýznamnějšı́ společnou polititou společného trhu. Finančnı́ náročnost ji však předurčovala k častým
změnám. Většina těchto změn však byla pouze kosmetická a finančnı́ zátěž neubrala.
Významnějšı́m impulsem byla až McSharryho reforma Společné zahraničnı́ politiky. V kapitole jste se také dozvěděli o nástrojı́ch použı́vaných v rámci Společné
zemědělské politiky stejně jako o způsobu financovánı́ této aktivity.
Otázky k zamyšlenı́
1. Co se skrývá pod McSharryho reformou?
2. Z jakého fondu je SZP financována?
109
6. Společná zemědělská politika
3. Jaké jsou 3 základnı́ zásady SZP?
4. V rámci SZP existujı́ jistá cenová specifika. O co se jedná?
5. Zamyslete se nad tı́m, proč byla SZP zařazena mezi prvnı́ společné politiky.
110
jÍ
Historický vývoj
jÍ
Rozvoj dopravnı́ politiky spojený
s přechodem ke vnitřnı́mu trhu
(1986–1993)
Perspektivy evropské dopravy do roku
2010
Transevropské sı́tě
jÍ
jÍ
jÍ
7
Vývoj jednotlivých dopravnı́ch sektorů
EU – od Řı́mské smlouvy do současnosti
Společná dopravnı́ politika
7. Společná dopravnı́ politika
Cı́l kapitoly
Společná dopravnı́ politika patřı́ k nejstaršı́m společným politikám. Stejně jako
v přı́padě společné zemědělské politiky i ona byla v náznacı́ch definována již v rámci
Smlouvy o EHS. V kapitole se dozvı́te o jejı́m historickém vývoji. Seznámı́te se
s nejvýznamnějšı́m projekt v rámci této politiky – s transevropskými sı́těmi. V závěru
kapitoly jsou rozebrány jednotlivé druhy dopravy a jejich vývoj v rámci společné
dopravnı́ politiky.
Časová zátěž
Doba potřebná ke studiu kapitoly cca 3 hodiny.
Společná dopravnı́ politika patřı́ k historicky nejstaršı́m společným politikám ES
(dohromady se zemědělskou a zahraničnı́ politikou). Stala se součástı́ procesu evropské integrace od založenı́ EHS v roce 1957, ustanovenı́ o této politice Společenstvı́
lze proto najı́t již v Řı́mské smlouvě.
Při formulaci společné dopravnı́ politiky (SDP) v prvnı́m obdobı́ hrály nejdůležitějšı́
roli následujı́cı́ předpoklady:
1. Funkčnı́ a spolehlivá doprava je předpokladem vytvořenı́ jednotného trhu
s neomezeným pohybem zbožı́ a osob,
2. Nemajı́-li se dopravnı́ náklady stát bariérou vzájemného obchodu, je nezbytné
v tomto sektoru vytvořit konkurenčnı́ podmı́nky,
3. Dopravnı́ sektor je velmi členitý a skládá se z několika oborů: silničnı́ doprava, železnice, vnitrozemské vodnı́ cesty, námořnı́ a letecká doprava. Žádný
z těchto oborů nesmı́ být preferován nebo diskriminován. To si vyžaduje společná pravidla pro všechny dopravnı́ obory,
4. Dopravnı́ sektor ovlivňuje mnoho dalšı́ch sfér: má dopady na regionálnı́
rozvoj, životnı́ prostředı́, utvářenı́ krajiny, spotřebu energie aj.
Tyto skutečnosti a snaha dosáhnout pozitivnı́ efekty vyplývajı́cı́ z volného pohybu
osob a zbožı́, pro které je zapotřebı́ efektivně fungujı́cı́ho dopravnı́ho systému
přispı́vajı́cı́ho k usnadněnı́ ekonomického propojenı́ členských zemı́ a odstraněnı́
bariér, vedly k přijetı́ řady opatřenı́ dopravnı́ politiky. Zejména se jednalo o formulaci
společných pravidel pro všechny účastnı́ky a jistou mı́ru harmonizace předpisů
členských států (technických, bezpečnostnı́ch, pracovnı́ch aj., které si týkali mimo
jiné výroby aut, emisnı́ch standardů, kvality paliv apod.).
7.1
7.1.1
Historický vývoj
Řı́mská smlouva o společné dopravnı́ politice
Řı́mská smlouva shrnula úkoly společné dopravnı́ politiky takto (čl. 74–84):
Zavést společná pravidla pro mezinárodnı́ dopravu,
Umožnit volný přı́stup k poskytovánı́ dopravnı́ch služeb uvnitř každého členského státu také pro dopravce z dalšı́ch členských států,
Provést opatřenı́ ke zlepšenı́ bezpečnosti dopravy,
112
Je nepřı́pustná diskriminace v dopravě uvnitř Společenstvı́ při stanovovánı́
cen a dopravnı́ch podmı́nek,
Žádný obor dopravy ani žádný podnik nemá být členským státem podporován
nebo ochraňován,
Jsou přı́pustné podpory vyplývajı́cı́ z potřeby koordinovat dopravu nebo
z povinnosti poskytovat veřejnou službu,
Společný postup se vztahuje na dopravu po železnicı́ch, silnicı́ch a vnitřnı́ch
vodnı́ch cestách. Rada je však zmocněna jednomyslným rozhodnutı́m rozšı́řit
tato pravidla také pro dopravu námořnı́ a leteckou.
7.1.2
Obdobı́ 1958–1986
V tomto obdobı́ se cı́le SDP týkaly pouze oblasti železničnı́, silničnı́ a vnitrozemské
vodnı́ dopravy: mělo v prvé řadě dojı́t k zavedenı́ konkurenčnı́ho prostředı́ v sektoru
dopravy a k otevřenı́ dopravnı́ho trhu všem subjektům z členských zemı́, kteřı́ měly
mı́t stejné podmı́nky jako domácı́ podnikatelé. Tento cı́l měl být dosažen na základě
práva svobodně se usadit a podnikat v kterékoli členské zemi. Od dopravnı́ politiky
se také očekávalo, že dı́ky společnému postupu dojde ke snı́ženı́ dopravnı́ch nákladů
a doprava se nestane bariérou posilovánı́ společného trhu.
Realita byla ovšem jiná. V obdobı́ ohraničeném přijetı́m Řı́mských smluv a podepsánı́m Jednotného evropského aktu (1958–1986) patřila dopravnı́ politika k nejzanedbanějšı́m. Během tohoto obdobı́ bylo dosaženo ve společné dopravnı́ politice jen
velmi omezených výsledků: byl za předem stanovených podmı́nek umožněn dopravcům z jiných členských zemı́ vstup do sektoru, sblı́žily se podmı́nky konkurence,
byly odstraněny některé formy diskriminace a byla zavedena určitá bezpečnostnı́
a sociálnı́ opatřenı́ v dopravě (maximálnı́ pracovnı́ doba řidičů kamiónů, zavedenı́
povinnosti provozovat technická zařı́zenı́ pro kontrolu těchto pravidel aj.). V silničnı́ dopravě však i nadále existovala celá škála národnı́ch kvót pro dopravce
z jiných členských zemı́, železnice byla dále závislá na státnı́ch dotacı́ch, dopravnı́
infrastruktura v jednotlivých zemı́ch i nadále nebyla budována s ohledem na potřeby
propojenı́ členských zemı́.
Zanedbávánı́ dopravnı́ politiky došlo až tak daleko, že na pomalý postup v rámci
politiky upozornil v roce 1983 i Evropský parlament, který podal u Evropského
soudnı́ho dvora žalobu na Radu ministrů, že neplnı́ ustanovenı́ Řı́mské smlouvy
ohledně dopravy. V roce 1985 Soudnı́ dvůr uznal žalobu Parlamentu a uložil Radě,
aby proces harmonizace dopravy urychlila.
7.2
Žaloba
na Radu
Rozvoj dopravnı́ politiky spojený s přechodem ke
vnitřnı́mu trhu (1986–1993)
Od poloviny 80. let docházı́ ke změně v přı́stupu ke společné dopravnı́ politice a
k postupnému zlepšenı́ neuspokojivé situace z předchozı́ch let. Tato změna souvisela s přijetı́m Jednotného evropského aktu a se zahájeným přechodem k dokončenı́
vnitřnı́ho trhu. Pro dopravnı́ politiku bylo důležité, že vnitřnı́ trh přinesl odstraněnı́
všech kontrol na vnitřnı́ch hranicı́ch unie (včetně kontrol technických či veterinárnı́ch norem). Od roku 1986 byla do společné dopravnı́ politiky zahrnuta námořnı́
113
7. Společná dopravnı́ politika
doprava a od roku 1987 také letecká doprava. V obou oblastech byla zavedena volná
soutěž, odstraněny dopravnı́ tarify a došlo k otevřenı́ pro všechny potenciálnı́ dopravce. V letecké dopravě se tato opatřenı́ projevila např. v otevřenı́ nových spojů,
snı́ženı́ cen letenek či rozšı́řenı́ poskytovaných služeb. Postupně od roku 1988 začalo docházet k liberalizaci také v oblasti nákladnı́ automobilové dopravy, která se
v té době stala nejrozšı́řenějšı́m způsobem nákladnı́ přepravy v Unii. O společném
dopravnı́m trhu zemı́ EU fungujı́cı́m alespoň v hlavnı́ch rysech se tak dá hovořit od
roku 1993. K úplnému odbouránı́ omezenı́ v poskytovánı́ licencı́ na dopravnı́ služby
a úplnému otevřenı́ domácı́ch dopravnı́ch trhů pro subjekty z jiných členských zemı́
však došlo až po dalšı́ch pěti letech. Výsledkem postupného naplňovánı́ společné
dopravnı́ politiky v tomto obdobı́ tak bylo zkvalitněnı́ dopravy a jejı́ bezpečnosti,
snı́ženı́ dopravnı́ch tarifů jako důsledek soutěže mezi různými obory i různými
dopravci, lepšı́ spojenı́ mezi hlavnı́mi centry a vzdálenějšı́mi oblastmi či rozvoj
dopravnı́ infrastruktury (dálnice, železnice, přı́stavy, letiště).
7.2.1
TEN
Současné priority společné dopravnı́ politiky EU
Zásadnı́ho rozšı́řenı́ doznala společná dopravnı́ politika přijetı́m Maastrichtské
smlouvy s platnostı́ od roku 1993. Součástı́ smlouvy byla nová aktivita: projekt
transevropských sı́tı́ (TEN). Po předcházejı́cı́m obdobı́, během něhož došlo k rozsáhlému uvolněnı́ vnitřnı́ch trhů s dopravou a odblokovánı́ fyzických i technických
překážek ve volném pohybu v rámci EU bylo třeba přistoupit k rozvoji celoevropské
dopravnı́ infrastruktury, která by respektovala hlavnı́ dopravnı́ tahy v rámci společného evropského prostoru. Zároveň s tı́mto cı́lem byla za cı́l projektu TEN stanovena
eliminace problémů vyplývajı́cı́ch z dosavadnı́ho koncipovánı́ dopravnı́ch systémů
jednotlivých členských států pouze z pohledu vlastnı́ch potřeb bez širšı́ho celoevropského aspektu s cı́lem užšı́ho dopravnı́ho propojenı́ zemı́ Unie. Projekt TEN byl
definován nejen pro oblast dopravy, ale také pro telekomunikačnı́ a energetické sı́tě,
včetně ropovodů a plynovodů.
Dalšı́ významný aspekt, který se zcela zásadně dotkl společné dopravnı́ politiky,
přibyl k zásadám Unie podpisem Amsterodamské smlouvy. Smlouva ustanovila, že
„požadavky na ochranu životnı́ho prostředı́ musı́ být zapracovány do stanovenı́ a
prováděnı́ politik Společenstvı́“ (čl. 10). Od přijetı́ smlouvy se nově veškeré opatřenı́
v dopravnı́m sektoru musı́ řešit s ohledem na jejich dopady na životnı́ prostředı́.
7.3
Perspektivy evropské dopravy do roku 2010
Současné perspektivy rozvoje evropské dopravy jsou obsaženy v Bı́le knize o evropské dopravnı́ politice s výhledem do roku 2010. Bı́lá kniha obsahuje návrh na
60 opatřenı́, jejichž hlavnı́ myšlenky lze shrnout do následujı́cı́ch oblastı́:
Přesunout těžiště v rámci současných druhů dopravy (podpora železničnı́
dopravy a vnitrozemské vodnı́ dopravy),
Odstranit zbývajı́cı́ úzká mı́sta v evropské dopravnı́ sı́ti,
Usilovat o to, aby se uživatel stal hlavnı́m aktérem dopravnı́ politiky,
Zvládnout problémy vyplývajı́cı́ z globalizace dopravy.
114
Přesun těžiště v rámci současných druhů dopravy
V rámci této oblasti by v obdobı́ do roku 2010 měla být zavedena opatřenı́ směřujı́cı́
k posı́lenı́ konkurence a postupnému nahrazenı́ automobilové nákladnı́ dopravy na
střednı́ch a dlouhých vzdálenostech jinými ekologičtějšı́mi druhy dopravy, zejména
železničnı́ dopravou. Tato opatřenı́ by se měla týkat zejména: a) regulace automobilové nákladnı́ dopravy (např. v oblasti zavedenı́ regulace pracovnı́ doby řidičů a
bezpečnosti přepravy a jejı́ho přı́snějšı́ho sledovánı́); b) podpory a oživenı́ nákladnı́
železničnı́ dopravy (argumentem pro zvrácenı́ nepřı́znivého trendu v poklesu železničnı́ dopravy je předevšı́m výrazně nižšı́ zátěž životnı́ho prostředı́ a jejı́ vyššı́
bezpečnost). Významná část programu TEN je proto věnována právě železničnı́
dopravě, v roce 2003 byla otevřena celoevropská sı́t’ pro nákladnı́ dopravu a do
roku 2008 má takto fungovat celá evropská železničnı́ sı́t’. Poslednı́ opatřenı́ v této
kapitole se týká kontroly letecké dopravy, projekt „jednotného evropského nebe“
byl dovršen již koncem roku 2004. Týká se všech, kteřı́ využı́vajı́ evropský vzdušný
prostoru, tj. civilnı́ho i vojenského letectvı́. Všichni uživatelé by se měli po „evropském nebi“ nynı́ pohybovat bez překážek při překračovánı́ hranic a s největšı́
možnou bezpečnostı́. Vzhledem k výrazně vyššı́ ekologické zátěži letecké dopravy
ve srovnánı́ s železničnı́ je toto opatřenı́ úzce spojeno s dalšı́ prioritou TEN – budovánı́ vysokorychlostnı́ch železničnı́ch tratı́ schopných na kratšı́ch vzdálenostech
nahradit dopravu leteckou.
Specifickými projekty v této oblasti jsou projekty podpory námořnı́ dopravy –
vytvořenı́ tzv. námořnı́ch dálnic a dále projekt Marco Polo, který má za cı́l zlepšit
propojenı́ a koordinaci různých druhů dopravy v rámci Evropy s cı́lem zredukovat
objem silničnı́ dopravy.
Odstraněnı́ zbývajı́cı́ch úzkých mı́st v evropské dopravnı́ sı́ti
Tato tématická oblast velmi úzce souvisı́ s projektem TEN, v podstatě se jedná
o jeho „teoretickou oporu“. Jejı́ hlavnı́ prioritou je odstranit problematická mı́sta
v evropské dopravnı́ sı́ti, která dlouhodobě způsobujı́ problémy a zpomalovánı́
dopravy. Jedná se předevšı́m o propojenı́ dopravnı́ch sı́tı́ jednotlivých zemı́, které
v minulosti směrem k hranicı́m byly oslabovány. V současné době tak na mnoha
mı́stech neexistuje dálničnı́ přeshraničnı́ spojenı́ (pouze jednoduché silnice prvnı́
třı́dy), problematická je také mezinárodnı́ prostupnost železničnı́ dopravy.
Posunutı́ uživatelů do pozice hlavnı́ch aktérů dopravnı́ politiky
Tato oblast je v prvé řadě zaměřena na zvýšenı́ bezpečnosti v dopravě, a to předevšı́m
v té nejrizikovějšı́, tedy automobilové dopravě. Komise si v oblasti bezpečnosti
silničnı́ dopravy vytyčila vysoký cı́l snı́ženı́ smrtelných úrazů o polovinu do roku
2010 (přes 41 tisı́c v roce 2000). Kromě toho byla v dané oblasti zavedena opatřenı́
v podobě zřı́zenı́ Evropské agentury pro bezpečnost v námořnı́ dopravě a dále také
Evropská agentury pro bezpečnost v letecké dopravě.
Novým prvkem, který je v této oblasti zmı́něn, jsou platby za použı́vánı́ dopravnı́
infrastruktury, které by neměly zohledňovat pouze přı́mé náklady na infrastrukturu,
ale nově by měli zohlednit také externality v podobě dopadu různých druhů dopravy
115
7. Společná dopravnı́ politika
na životnı́ prostředı́. Jako velmi ambicióznı́ projekt se jevı́ také požadavek na postupnou harmonizaci přı́mé daně z nafty pro komerčnı́ využitı́ ve všech zemı́ch EU,
z důvodu internalizace externalit plynoucı́ch z nákladnı́ silničnı́ dopravy.
Zvládnutı́ problémů plynoucı́ch z globalizace
Projekt
Galileo
Nejvýznamnějšı́m projektem v této oblasti je projekt Galileo, spočı́vajı́cı́ ve vybudovánı́ komplexnı́ satelitnı́ navigačnı́ sı́tě. Projekt má být dokončen a komerčně
využı́ván od roku 2008. Má sloužit k různým účelům: ke kontrole dopravy, v sociálnı́ch službách, pro potřeby policie a spravedlnosti, k záchranným akcı́m. Má to
být nástroj, který zemı́m Unie poskytne nezávislost při monitorovánı́ pohybu zbožı́
a osob a při zı́skávánı́ širokého spektra nejrůznějšı́ch informacı́.
Tabulka 7.1: Společná dopravnı́ politika v datech
1957: Definovánı́ společné dopravnı́ politiky v rámci zakládajı́cı́ smlouvy o EHS
(tzv. Řı́mská smlouva)
1983: Žaloba Evropského parlamentu u Soudnı́ho dvora ES proti Radě na nečinnost
v dopravnı́ politice
1986: Zapojenı́ námořnı́ dopravy do společné dopravnı́ politiky
1987: Letecká doprava součástı́ společné dopravnı́ politiky
1988: Liberalizace nákladnı́ silničnı́ dopravy (kabotáž)
1993: Spuštěnı́ společného dopravnı́ho trhu
1994: Přijetı́ seznamu 14 konkrétnı́ch projektů Transevropských dopravnı́ch sı́tı́
(TEN) na summitu EU v Essenu
1999: Schválenı́ návrhu Komise na otevřenı́ trhu železničnı́ nákladnı́ přepravy
(uvolněnı́ přı́stupu operátorů k železničnı́ sı́ti a částečná harmonizace
poplatku za jejich využitı́)
Zdroj: www.euroskop.cz
7.4
Transevropské sı́tě
TEN neboli transevropské sı́tě představujı́ jeden z nejambicióznějšı́ch projektů EU,
projekt na vybudovánı́ infrastruktury v oblasti dopravy, telekomunikacı́ a energetiky, včetně plynovodů a ropovodů, která by propojovala národnı́ sı́tě do jednolité
celoevropské sı́tě. Program vytvářenı́ transevropských sı́tı́ byl přijat všemi členskými zeměmi a zakotven jako zvláštnı́ kapitola v Maastrichtské smlouvě v roce
1993, a to v rámci samostatné hlavy XV (původně hlava XII) transevropské sı́tě
tedy nejsou integrálnı́ součástı́ společné dopravnı́ politiky. Úkolem Společenstvı́
je dle smlouvy předevšı́m „určovat hlavnı́ směry zahrnujı́cı́ cı́le, priority a hlavnı́
rysy opatřenı́ TEN“, na financovánı́ těchto projektů se z většı́ mı́ry podı́lejı́ samotné
členské státy (70 %). Teprve doplňkovým zdrojem pro krytı́ výdajů jsou prostředky
ze Strukturálnı́ch fondů, Koheznı́ho fondu či Evropské investičnı́ banky.
TEN byly definovány jako potřeba „vzájemného propojenı́ a součinnosti národnı́ch
sı́tı́, jakož i přı́stupu k těmto sı́tı́m“ (čl. 154). Evropská rada v prosinci 1994 potvrdila 14 prioritnı́ch dopravnı́ch projektů, mezi nimi spojenı́ hlavnı́ch měst Unie
rychlovlaky, železničnı́ spojenı́ Rotterdamu s Poruřı́m pro nákladnı́ dopravu, výstavbu dálnic v šesti členských zemı́ch, železničnı́ a silničnı́ spojenı́ mezi Kodanı́ a
116
švédským Malmo, nové letiště v Miláně, železničnı́ spojenı́ Irska s Velkou Britániı́,
novou železničnı́ trat’spojujı́cı́ Londýn s Manchesterem.
Význam projektu TEN je velmi široký a zdaleka se netýká jen ekonomických aspektů
rozvoje Unie, přesto zůstává z pohledu dopadů prioritou. Předevšı́m je třeba si uvědomit, že ekonomický rozvoj v Evropě (a nejen v nı́) byl vždy velmi úzce spjat
s rozvojem komunikačnı́ch sı́tı́, které daly jejich obyvatelům přı́stup k přı́rodnı́m a
technickým zdrojům, a umožnily tak ekonomickou prosperitu, vysoký životnı́ standart, efektivnost v oblasti obchodu atd. V souvislosti s postupnou globalizacı́ trhů,
rostoucı́ mobilitou kapitálu, technologiı́ a investic je třeba na tento trend adekvátně
reagovat a snažit se o takové zkvalitněnı́ a rozšı́řenı́ dopravnı́ infrastruktury mezi
jednotlivými státy Evropské unie, které by přispělo nejen k zefektivněnı́ samotného
dopravnı́ho sektoru, ale i ke zvýšenı́ produktivity celé ekonomiky Unie. Je totiž
zřejmé, že pokud se „dopravnı́ systémy budou plazit a dusit, bude se to týkat celé
ekonomiky“.
Samostatnou kapitolu, pokud jde o účel transevropských sı́tı́, tvořı́ problematika
sociálnı́ a ekonomické soudržnosti. Již Maastrichtské zněnı́ smlouvy o ES předpokládá, že by Společenstvı́ mělo při plánovánı́ projektů TEN přihlédnout předevšı́m
k „potřebě propojit ostrovnı́, vnitrozemské a okrajové regiony s centrálnı́mi regiony
Společenstvı́ “. Ve snaze zajistit spolehlivou komunikaci mezi centrálnı́mi a okrajovými oblastmi Unie (Španělsko, Portugalsko, Irsko, Řecko), která by měla urychlit
ekonomický vývoj méně vyspělých zemı́ EU, by mělo docházet k přednostnı́mu rozvoji infrastruktury právě v těchto regionech. Zajı́mavé je porovnat tento obecný záměr se seznamem čtrnácti konkrétnı́ch projektů TEN přijatých v prosinci 1994 v Essenu. Za pravděpodobně nejvýznamnějšı́ projekt, který by podporoval výše uvedené
cı́le, lze považovat vysokorychlostnı́ železničnı́ spojenı́ mezi Španělskem a Franciı́
(Madrid–Barcelona–Perpignan–Montpelier). Dalšı́mi projekty, které by měly přispı́vat k ekonomické a sociálnı́ soudržnosti a k rozvoji infrastruktury v okrajových
regionech Unie, jsou dálnice Lisabon–Valladolid, železničnı́ spojenı́ mezi Corkem,
Dublinem, Belfastem, Larne a Stranroan, řecká dálnice Pathe: Rio Antirio–Patras–
Athens–Thessaloniki–Promahon či silničnı́ spojenı́ mezi Irskem, Velkou Britániı́ a
Nizozemskem. Dalšı́ přı́nos TEN vidı́ EU v zaměstnanosti. Podle dlouhodobých
odhadů Komise by výsledkem úplné implementace mohlo být vytvořenı́ až jednoho
milionu nových pracovnı́ch mı́st do roku 2030.
Široký záběr Transevropských sı́tı́ dokumentuje mimo jiné snaha Unie přispět touto
cestou i ke zlepšenı́ životnı́ho prostředı́ v zemı́ch EU, přičemž důraz se klade
předevšı́m na rozvoj takových druhů dopravy, jejichž dopad na životnı́ prostředı́ by
byl pokud možno co nejmenšı́. Enviromentálnı́ důraz při budovánı́ infrastruktury
vycházı́ mimo jiné ze závěrů Bı́lé knihy o budoucı́m rozvoji Společné dopravnı́
politiky, ve které se konstatuje, že pokud bude růst osobnı́ a nákladnı́ silničnı́ dopravy
pokračovat takovým tempem jako dosud, bude „ve střednědobém horizontu riziko
rozvoje dopravnı́ho sektoru vzhledem ke značnému dopadu na životnı́ prostředı́
neudržitelné“. Dosavadnı́ předpoklady ohledně dalšı́ho rozvoje dopravnı́ho sektoru
jsou dost na pováženou. Počı́tá se, že v rozmezı́ 1990–2010 by měla celková přeprava
osob stoupnout o 55 %, zatı́mco nárůst nákladnı́ dopravy by měl být ještě vyššı́
(69 %). Značně alarmujı́cı́ jsou čı́sla indikujı́cı́ podı́l nákladnı́ silničnı́ dopravy na
celkové dopravě a přepravě, kde se počı́tá s nárůstem jejı́ho podı́lu z dnešnı́ch
117
7. Společná dopravnı́ politika
64 % na 71 %. Podı́l osobnı́ silničnı́ dopravy by měl zůstat na dosavadnı́ch 70 %.
„Bez velkých změn v dopravě a v dalšı́ch odvětvı́ch,“ uvádı́ zpráva Komise „dojde
v obdobı́ do roku 2010 k výraznému zhoršenı́ životnı́ho prostředı́“.
Rychlovlaky
Ve snaze snı́žit či alespoň udržet dosavadnı́ podı́l silničnı́ dopravy na dopravnı́m
trhu usiluje Společná dopravnı́ politika zejména o podporu rozvoje železničnı́ a
vnitrozemské vodnı́ dopravy. K nejvýznamnějšı́m projektům Transevropských sı́tı́
patřı́ vytvořenı́ sı́tě rychlovlaků, u nichž se předpokládá, že by se předevšı́m v oblasti
přepravy zbožı́ na střednı́ a dlouhé vzdálenosti mohly stát výraznou konkurencı́
dnes tolik preferované silničnı́ nákladnı́ dopravy. Výhodou tohoto druhu dopravy
by bylo to, že při stejné přepravnı́ kapacitě by rychlovlakům k uskutečněnı́ přepravy
stačila pouze třetina územı́, která je jinak třeba k přepravě po silnicı́ch. Zvýšenı́
podı́lu železničnı́ dopravy na přepravě nákladu by mělo i pozitivnı́ vliv na životnı́
prostředı́. Odborné studie v této souvislosti uvádějı́, že vytvořenı́m sı́tě rychlovlaků
by mohly předpokládané emise CO2 do roku 2010 být narůst nikoli o 30 %, ale
o 26 % a spotřeba energie by se zvýšila ne o 32 %, ale o 27 %. V neposlednı́
řadě je třeba připomenout, že bezpečnostnı́ standardy v silničnı́ dopravě nejsou
zdaleka vyhovujı́cı́ a nehodovost na silnicı́ch je v zemı́ch EU velmi vysoká (50 tisı́c
úmrtı́ v důsledku nehod ročně). Doprava rychlovlaky by měla být velmi bezpečná,
a v přı́padě osobnı́ dopravy i velmi komfortnı́.
K posouzenı́ realizace tohoto plánu je nasnadě se podı́vat do programu čtrnácti
konkrétnı́ch projektů transevropských sı́tı́, z něhož je zřejmé, že se státy EU snažı́
přistupovat k této věci velmi zodpovědně. Zatı́mco na počátku devadesátých let jezdily rychlovlaky jen ve Francii, po dokončenı́ všech navržených vysokorychlostnı́ch
koridorů (v celkové délce 100 tisı́c kilometrů umožňujı́cı́ch rychlost 250 km/h) by
doprava tohoto druhu měla pokrýt územı́ Británie, Francie, Lucemburska, Belgie,
Nizozemska, Německa, Itálie a Španělska, a spojit tak ekonomicky nejvýznamnějšı́
města těchto zemı́. Rychlovlaky by neměly sloužit jen k propojenı́ zemı́ EU, ale měly
by do budoucnosti napomoci ke zlepšenı́ komunikace mezi Uniı́ a zeměmi střednı́
a východnı́ Evropy, a usnadnit tak jejich budoucı́ začleňovánı́ do EU. V České
republice se napřı́klad počı́tá s výstavbou celkem třı́ koridorů: 1. Berlı́n–Drážd’any–
Děčı́n–Praha–Česká Třebová–Břeclav–Vı́deň, 2. Vı́deň–Břeclav–Přerov–Ostrava–
Katowice, 3. Berlı́n–Děčı́n–Praha–Veselı́ nad Lužnicı́–Hornı́ Dvořiště–Linec–České
Velenice–Vı́deň.
Dalšı́m způsobem rozvoje ekologicky přı́znivých druhů dopravy je v rámci TEN
podpora rozvoje tzv. kombinované dopravy, jejı́mž cı́lem by mělo být vytvořenı́
takové sı́tě koridorů, která by umožňovala co nejflexibilnějšı́ přepravu zbožı́ vı́ce
než jednı́m druhem dopravy. Pro účel překládky z jednoho druhu dopravy na druhý
(napřı́klad z lodě na železnici či ze železnice na nákladnı́ automobil) by měly být
zřı́zeny speciálnı́ odbavovacı́ terminály. Při přepravě zbožı́ by měla být preferována
kontejnerová přeprava, dı́ky nı́ž by bylo možné nejen zefektivnit přepravu na dlouhé
vzdálenosti, ale i zvýšit podı́l ekologicky přı́znivých druhů dopravy. Silničnı́ přeprava by se využı́vala až při rozvozu zbožı́ a tato konečná fáze přepravy „by měla
být co nejkratšı́ “. Na poli dopravnı́ho managementu by měla vzniknout Evropská
informačnı́ sı́t’, která by byla přı́stupná všem podnikatelským subjektům v dopravě
a poskytovala by jim všechny relevantnı́ informace týkajı́cı́ se možnostı́ využitı́
kombinované přepravy.
118
S přijetı́m nových členských zemı́ v roce 2004 musely být přehodnoceny priority
TEN, resp. musely vzı́t na zřetel nové dopravnı́ směry v rámci EU. K původnı́m 14
prioritnı́m projektům bylo přidáno dalšı́ch 16, v současné době je tedy podporováno
30 prioritnı́ch projektů.
Původnı́ch 14 projektů
1. Železničnı́ osa Berlı́n–Verona/Milán–Boloňa–Neapol–Mesina–Palermo
2. Vysokorychlostnı́ železničnı́ osa Pařı́ž–Brusel/Brusel–Kolı́n–Amsterdam–
Londýn
3. Vysokorychlostnı́ železničnı́ osa Jih–Západ
4. Vysokorychlostnı́ železničnı́ osa Východ
5. Betuwe linie
6. Železničnı́ osa Lyon–Terst–Divaca/Koper–Divaca–Lublaň–Budapešt’–Ukrajinské hranice
7. Dálničnı́ sı́t Igoumenitsa/Patra–Atény–Sofie–Budapešt’
8. Multimodálnı́ koridor Portugalsko/Španělsko se zbytkem Evropy
9. Železničnı́ koridor Cork–Dublin–Belfast–Stranraer
10. Letiště Malpensa
11. Pevné spojenı́ mezi Dánskem a Švédskem
12. Severský trojúhelnı́k – železničnı́/silničnı́ koridor
13. Silničnı́ koridor Velká Británie/Irsko/Benelux
14. Vysokorychlostnı́ železnice/kombinovaná doprava sever–jih na západnı́m
pobřežı́ Velké Británie
Prioritnı́ projekty přidané v roce 2001
15.
16.
17.
18.
19.
20.
Galileo
Dopravnı́ železničnı́ koridor Sines/Algeciras–Madrid–Pařı́ž
Železničnı́ koridor Pařı́ž–Štrasburk–Stuttgart–Vı́deň–Bratislava
Rýn–Mohan–Dunaj vnitrozemský vodnı́ koridor
Vysokorychlostnı́ železničnı́ sı́t’na Iberském poloostrově
Železničnı́ osa přes průliv Fehmarn Belt
Projekty přidané v roce 2004
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
Námořnı́ dálnice
Železničnı́ osa Atény–Sofie–Budapešt’–Vı́deň–Praha–Norimberk/Drážd’any
Železničnı́ osa Gdaňsk–Varšava–Brno/Bratislava–Vı́deň
Železničnı́ osa Lyon/Ženeva–Basilej–Duisburg–Rotterdam/Antverpy
Dálnice Gdaňsk–Brno/Bratislava–Vı́deň
Železničnı́/silničnı́ osa Irsko/Velká Británie/kontinentálnı́ Evropa
„Železnice Baltica“ osa Varšava–Kaunas–Riga–Talinn–Helsinky
„Eurocaprail“ na železničnı́ ose Brusel–Lucemburk–Štrasburk
Železničnı́ osa přes Iónsko/Adriatický intermodálnı́ koridor
Vnitrozemská vodnı́ cesta Siena–Scheldt
119
7. Společná dopravnı́ politika
Celkové předpokládané finančnı́ náklady na realizace těchto 30 prioritnı́ch projektů dosahujı́ astronomické výše 225 bilionů e. Celkový předpokládaný přı́spěvek
soukromého sektoru je, vzhledem k nově zavedeným pravidlům umožňujı́cı́m a podporujı́cı́m principy public private partnershipu, odhadován na 20 %, zbylých 80 %
nákladů bude financováno z národnı́ch a unijnı́ch veřejných rozpočtů. Celkové náklady na všechny projekty TEN včetně projektů neidentifikovaných jako prioritnı́
dosáhnou do roku 2020 částky 600 bilionů e.
Dopady
TEN
Očekávané dopady výstavby TEN do roku 2020 jsou následujı́cı́:
– významná časová úspora, zajištěná redukcı́ dopravnı́ch zácep a zlepšenı́m
výkonnosti železničnı́ dopravy, přinášejı́cı́ finančnı́ úsporu ve výši 8 bilionů
Euro ročně
– snı́ženı́ emisı́ CO2 generované interregionálnı́ dopravou o 17 milionů tun
ročně
– snı́ženı́ ostatnı́ch emisı́, představujı́cı́ ročnı́ úsporu 700 milionů e externı́ch
nákladů způsobených znečištěnı́m vzduchu
– dalšı́ výhody spočı́vajı́cı́ v časové úspoře a v redukci emisı́ na mı́stnı́ úrovni
dı́ky změně způsobu dopravy na dlouhých vzdálenostech
– podpora mezinárodnı́ho obchodu, zejména nových zemı́ch EU
– dalšı́ výhody ve zlepšenı́ bezpečnosti jako důsledku nahrazovánı́ automobilové dopravy ostatnı́mi druhy dopravy a z toho plynoucı́ snı́ženı́ silničnı́ch
nehod
– dodatečný ekonomický růst o 0,23 % HDP, který může vytvořit až 1 milion
pracovnı́ch mı́st
7.5
Vývoj jednotlivých dopravnı́ch sektorů EU –
od Řı́mské smlouvy do současnosti
Dopravnı́ sektor EU zahrnuje pět oborů: silničnı́ a železničnı́ dopravu, dopravu po
vnitrozemských dopravnı́ch cestách, námořnı́ a leteckou dopravu. EU usiluje nejen
o liberalizaci těchto oborů a harmonizaci podmı́nek, v nichž jsou provozovány, ale
také o jejich vzájemné propojenı́. Každý z těchto oborů má svá specifika a jejich
liberalizace probı́hala v odlišných podmı́nkách.
Silničnı́
doprava
120
Prostřednictvı́m silničnı́ dopravy se uskutečňujı́ téměř tři čtvrtiny vnitrounijnı́ch
dopravnı́ch služeb. Řı́mská smlouva zavazovala členské státy, aby nejpozději do
konce roku 1969 byl tento obor otevřen pro účastnı́ky z jiných členských zemı́.
Otevı́ránı́ tohoto trhu probı́halo nesmı́rně pomalu. Provozovánı́ nákladnı́ automobilové dopravy přes hranice vyžadovalo, aby bylo zı́skáno povolenı́ státu, jehož
hranice měly být překročeny. Problém se řešil udělovánı́m kvót autodopravcům z jiných členských zemı́, a to na základě dvoustranných dohod. Omezenı́ na základě
národnı́ch kvót byla zrušena na začátku roku 1993 a od roku 1995 je možné, aby
autodopravce z jedné členské země nabı́zel své služby v dopravě uvnitř jiné členské
země (kabotáž). Úplné otevřenı́ tohoto trhu se však datuje teprve od poloviny roku
1998. Uvolněnı́ tohoto dopravnı́ho trhu si vynutilo určitá harmonizačnı́ opatřenı́:
podmı́nky pro vydánı́ licence k provozovánı́ nákladnı́ i osobnı́ dopravy vyžadujı́
dobrou reputaci, finančnı́ sı́lu a odborné znalosti, zajištěnı́ požadavků na bezpečnost
dopravy. Protože jsou shodné ve všech členských zemı́ch, automaticky se v nich
uznávajı́.
Poškozenı́ životnı́ho prostředı́ je v souvislosti se silničnı́ dopravou intenzı́vně monitorováno. Bylo totiž zjištěno, že silničnı́ doprava je odpovědná z 85 % na emise
CO2 , jež přispı́vajı́ ke globálnı́mu oteplovánı́. Na silničnı́ dopravu se proto vztahujı́
přı́sná ekologická opatřenı́: bezolovnatý benzı́n, harmonizace ekologických standardů u nových vozidel spolu s podporou přechodu k alternativnı́m druhů dopravy.
Také bezpečnost patřı́ k silně sledovaným stránkám silničnı́ dopravy. Sahajı́ od pravidel týkajı́cı́ch se konstrukce vozidel a jejich inspekce, minimálnı́ hloubky vzorku
u pneumatik, periodických prohlı́dek vozidel, bezpečnostnı́ch pásů, harmonizace
požadavků pro vydánı́ řidičského průkazu, povinné instalace digitálnı́ho zařı́zenı́
sledujı́cı́ho pracovnı́ režim řidičů kamiónů.
Železničnı́ doprava měla v zemı́ch EU dlouhou dobu v dopravnı́m sektoru zcela
dominantnı́ postavenı́. Už od 60. let se však toto postavenı́ oslabuje, což platı́ jak
pro nákladnı́, tak i osobnı́ dopravu. Mnohé železnice v zemı́ch EU jsou ztrátové a
jako státnı́ monopol jsou udržovány při životě státnı́mi dotacemi. Liberalizace trhu
služeb poskytovaných železnicemi narážela na dvě překážky: na státnı́ vlastnictvı́
a na monopol železničnı́ infrastruktury. Prvnı́ průlom byl učiněn na začátku 90. let
oddělenı́m podnikánı́ v oblasti železničnı́ infrastruktury od vlastnı́ dopravnı́ činnosti.
Tı́m byl železnicı́m jedné členské země otevřen přı́stup k užı́vánı́ infrastruktury
jiného členského státu, a to pro nákladnı́ dopravu, pro kombinovanou dopravu a
pro mezinárodnı́ dopravu osob. V roce 1995 byly stanoveny společné podmı́nky
pro zı́skánı́ licence na provozovánı́ železničnı́ dopravy v zemı́ch EU platné ve
všech členských zemı́ch. Zároveň byly stanoveny společné technické a bezpečnostnı́
standardy.
Železničnı́
doprava
Letecká doprava zaznamenala v zemı́ch EU vůbec největšı́ rozmach. Přitom ještě
na začátku 90. let nebylo možno v tomto oboru mluvit o konkurenčnı́m prostředı́
a volném vstupu do odvětvı́. Většina leteckých společnostı́ byla ve státnı́ch rukou
a měla monopolnı́ postavenı́ na domácı́m trhu. Služby leteckých společnostı́ při
spojenı́ mezi členskými zeměmi byly poskytovány na základě dvoustranných dohod. Otevřenı́ trhů leteckých služeb bylo provedeno postupně v letech 1987–1992.
Nejdůležitějšı́ byla směrnice z června 1992, kterou byl proces liberalizace završen
těmito kroky:
Otevřela se možnost vstupovat na trh leteckých služeb jiných členských zemı́,
byla harmonizovány technické a ekonomické podmı́nky letecké dopravy,
byla uvolněna tvorba cen leteckých služeb.
Letecká
doprava
Směrnice stanovila, že pouze letecké společnosti, s odpovı́dajı́cı́ technickou, ekonomickou a finančnı́ úrovnı́, mohou zı́skat oprávněnı́ vstupovat na evropský trh
leteckých služeb. Společnosti registrované na základě této směrnice mohou nabı́zet
své služby na všech linkách a majı́ právo přistávat na všech letištı́ch zemı́ EU. Uvolněnı́ mělo vstoupit v platnost od konce roku 1993, některé členské země požádaly
o přechodné obdobı́. Teprve od března 1997 lze mluvit o plné liberalizaci letecké dopravy v zemı́ch EU: letecké společnosti zemı́ EU mohou operovat kdekoli na územı́
Unie a samy rozhodovat o cenách letenek. Přesto se dlouho v mnoha členských
zemı́ch udržovala praxe dotacı́ pro národnı́ letecké společnosti.
121
7. Společná dopravnı́ politika
Jednotné
evropské
nebe
V roce 1999 navrhla Komise, aby bylo vytvořeno „jednotné evropské nebe“. Hlavnı́m záměrem je vytvořit společnou (koordinovanou) kontrolu a řı́zenı́ leteckého
provozu jako součást liberalizace trhu leteckých služeb. Nutnost takového opatřenı́
vyplývá z toho, že dosavadnı́ národnı́ kontrola způsobuje přeplněnı́ leteckých tras,
takže každý pátý let v Evropě má kvůli tomu zpožděnı́, což stojı́ letecké společnosti
1,3–1,9 bilionů eur ročně. Předpokládá to vytvořenı́ nových kontrolnı́ch center a mezinárodnı́ch letových koridorů, které nahradı́ dřı́vějšı́ rozdělenı́ na národnı́ vzdušné
prostory. Systém byl dokončen v roce 2004, kdy Parlament společně s Radou schválili definitivnı́ podobu čtyř základnı́ch normativnı́ch aktů (nařı́zenı́), které vytvářejı́
základnı́ právnı́ a principiálnı́ rámec systému. Jedná se o následujı́cı́:
rámcové nářı́zenı́, které stanovuje obecná organizačnı́ a procedurálnı́ pravidla při vytvářenı́ jednotného evropského nebe, zejména civilně-vojenskou
spolupráci při využı́vánı́ vzdušného prostoru a práva a povinnosti Organizace
pro bezpečnost letového provozu
nařı́zenı́ o poskytovánı́ letových provoznı́ch služeb stanovujı́cı́ společné požadavky a jednotný systém certifikace poskytovatelů těchto služeb. Zahrnuje
i požadavky na jednotný výcvik a licencovánı́ řı́dı́cı́ch letového provozu
nařı́zenı́ o uspořádánı́ vzdušného prostoru, které stanovı́ principy organizace
a využı́vánı́ vzdušného prostoru s cı́lem vytvořit jednotný evropský hornı́
vzdušný prostor nad letovou hladinou 8 700 m
nařı́zenı́ o interoperalibitě ATM systémů s cı́lem zajistit jejich vzájemnou
automatizovanou výměnu dat. Požaduje vzájemnou spolupráci výrobců zabezpečovacı́ letecké techniky při vývoji, výrobě a zaváděnı́ nových leteckých
systémů řı́zenı́ letového provozu.
Účastnı́ci letecké dopravy jsou také směrnicı́ z roku 1991 chráněni v přı́padě, že
vinou letecké společnosti jim byl odepřen vstup na palubu letadla, ačkoli majı́
platnou letenku. Taková situace vzniká, když letecká společnost prodá vı́ce letenek,
než je mı́st v letadle. Letecká společnost musı́ vyplatit kompenzaci postiženému
pasažéru v závislosti na délce letu a časové ztrátě, uhradit ubytovánı́ v hotelu a dalšı́
náklady.
Satelitnı́ projekt Galileo byl schválen v roce 2002 a má být realizován v časovém
horizontu k roku 2008. Má to být evropská a předevšı́m pro civilnı́ potřeby použı́vaná
alternativa amerického globálnı́ho systému GPS (Global Postioning System), který
byl vyvinut převážně pro vojenské účely. Systém Galileo využı́vajı́cı́ 30 satelitů
umožnı́ lokalizovat pohyb automobilů, letadel a jiných dopravnı́ch prostředků a
provádět celou řadu pozorovánı́ pro nejrůznějšı́ účely. Využı́vánı́ služeb programu
Galileo bude zpoplatněno.
Námořnı́
doprava
Námořnı́ doprava byla zahrnuta do společné dopravnı́ politiky teprve v roce 1986.
Jejı́m prostřednictvı́m se uskutečňuje až 85 % zahraničnı́ho obchodu zemı́ EU.
Společná dopravnı́ politika se v tomto oboru datuje od roku 1993 a vyznačuje se
těmito znaky:
Pravidla hospodářské soutěže, z nichž byl tento sektor vyňat, platı́ také pro
námořnı́ dopravu,
Členské státy majı́ právo se bránit antidumpingovými opatřenı́mi proti nečestným praktikám použı́vaným třetı́mi zeměmi (např. v cenách služeb),
122
Obor námořnı́ dopravy obsluhujı́cı́ pohyb zbožı́ i osob mezi členskými zeměmi a mezi nimi a třetı́mi zeměmi byl otevřen pro všechny účastnı́ky
z členských zemı́.
Havárie ropného tankeru Erika v Lamanšském průlivu v roce 2000 zvýšila pozornost
k bezpečnosti lodnı́ dopravy. Byla zpřı́sněna inspekce lodı́ v přı́stavech a v roce 2002
byla k tomuto účelu zřı́zena Evropská agentura pro námořnı́ bezpečnost.
Doprava po vnitřnı́ch vodnı́ch tocı́ch hraje důležitou úlohu ve vnitrounijnı́m obchodě v členských zemı́ch, hlavně v těch, jimiž protéká řeka Rýn. Liberalizace
v tomto dopravnı́m sektoru proběhla poměrně rychle. Už od roku 1976 si členské země vzájemně uznávajı́ národnı́ osvědčenı́ o způsobilosti vodnı́ch cest, v roce
1982 byly stanoveny technické požadavky pro tento druh lodı́, v roce 1991 bylo
rozhodnuto o liberalizaci umožňujı́cı́, aby provozovatelé lodnı́ dopravy po vnitřnı́ch
vodnı́ch tocı́ch prováděli tuto činnost také v jiných členských státech.
Nnitřnı́
vodnı́
toky
Propojenı́ různých druhů dopravy (kombinovaná doprava) představuje samostatnou iniciativu, jejı́mž smyslem je propojit zejména silničnı́ a železničnı́ dopravu,
námořnı́ a železničnı́ dopravu. Hlavnı́m záměrem je snı́žit váhu silničnı́ dopravy,
která způsobuje největšı́ přehlcenı́ a je největšı́m znečišt’ovatelem životnı́ho prostředı́. Výsledek tohoto úsilı́ je však zatı́m malý.
Kombinovaná
doprava
Shrnutı́ kapitoly
Dopravnı́ politika jako jedna z prvnı́ch politik se od svého počátku potýkala s neochotou členských zemı́ o jejı́ řešenı́. Jak jste se dozvěděli, až teprve na základě
žaloby u Soudnı́ho dvora podaného na Radu ministra pro nečinnost, došlo v rámci
této politice k rozvoji jejı́ch aktivit. Dopravnı́ politika byla nejdřı́ve tvořena pouze
železničnı́, silničnı́ a řı́čnı́ doprava a až v průběhu 80. let došlo k zapojenı́ také
letecké a námořnı́ dopravy. Seznámili jste se s projektem transevropských sı́tı́, kde
vám byly jmenovitě představeny jednotlivé projekty zapojené do TEN.
Otázky k zamyšlenı́
1. V roce 1983 se stala velmi důležitá událost, která vedla k významnému
2.
3.
4.
5.
posunu v rámci dopravnı́ politiky a jejı́ho řešenı́ v rámci společného trhu.
O jakou významnou událost se jednalo?
Vysvětlete pojem TEN a uved’te přı́klady projektů spadajı́cı́ch pod tuto oblast
dopravnı́ politiky
Vysvětlete pojem „Jednotné evropské nebe“.
Co to je kabotáž?
Patřila dopravnı́ politika mezi politiky uvedené již v rámci Smlouvy o založenı́ EHS?
123
7. Společná dopravnı́ politika
124
8
jÍ
Důvody společné obchodnı́ politiky
jÍ
Hlavnı́ zásady společné obchodnı́ politiky
jÍ
Nástroje společné obchodnı́ politiky
Společná obchodnı́
politika EU
8. Společná obchodnı́ politika EU
Cı́l kapitoly
Evropská unie je světovou obchodnı́ velmocı́ disponujı́cı́ velkým vnitřnı́m trhem.
V zemı́ch EU žije pouze 7 % světového obyvatelstva, ale produkuje se zde zhruba
čtvrtina světového produktu a alokuje se zde přibližně pětina světového obchodu
(tento podı́l by se zdvojnásobil, pokud bychom započı́tali také obchod mezi členskými zeměmi). EU patřı́ mezi největšı́ světové vývozce a jako světový dovozce je
na druhém mı́stě za USA. V roce 1998 na Unii připadalo zhruba 20 % světového
vývozu zbožı́, zatı́mco na USA 16 % a na Japonsko 9 %. Zařadila se také mezi
největšı́ světové vývozce a dovozce služeb – připadá na ně celá čtvrtina obchodu
Unie. V kapitole se také dozvı́te o jednotlivých nástrojı́ch uplaňovaných v rámci
obchodnı́ politiky.
Časová zátěž
Doba potřebná ke studiu kapitoly jsou cca 2 hodiny.
8.1
Důvody společné obchodnı́ politiky
Evropské Společenstvı́ si od samého počátku kladlo za jeden z nejdůležitějšı́ch cı́lů
vytvořenı́ společného (dnes vnitřnı́ho nebo jednotného) trhu. Od samého začátku
tak byl dán tento jasný a ambicióznı́ cı́l, který se nespokojil s vytvořenı́m pásma
volného obchodu, ale počı́tal s odstraněnı́m všech bariér pro volný pohyb zbožı́,
osob, služeb a kapitálu, a se spojenı́m dřı́ve oddělených národnı́ch trhů v rozsáhlý
hospodářský prostor s mnoha pozitivnı́mi účinkyna ekonomickou výkonnost.
Celnı́
unie
Prvnı́ krok ke společnému trhu, vytvořenı́ celnı́ unie, byl učiněn podpisem Řı́mské
smlouvy. Celnı́ unie jako prvnı́ fáze evropského integračnı́ho procesu měla tyto
standardnı́ rysy:
1. Byla odstraněna cla a ostatnı́ obchodnı́ překážky mezi členskými zeměmi.
Byly odstraněny celnı́ hranice a byl umožněn volný pohyb zbožı́ mezi členskými zeměmi.
2. Pro zbožı́ dovážené do Společenstvı́ z třetı́ch zemı́ se začaly členskými zeměmi použı́vat stejná cla (stejné celnı́ sazby pro totéž zbožı́). Po proclenı́
zbožı́ na vnějšı́ hranici se mohlo volně pohybovat po celém územı́ Společenstvı́ bez cla. Na hranicı́ch mezi členskými státy odpadla potřeba udržovat
celnı́ službu.
3. Členské země začaly použı́vat stejných postupů v obchodě s třetı́mi zeměmi.
Na celém územı́ se začaly uplatňovat stejné celnı́ předpisy a ostatnı́ formality:
jednotná celnı́ deklarace, celnı́ prohlášenı́ o transitu, osvědčenı́ o původu
zbožı́ atd.
Společná obchodnı́ politika EU má od počátku nadnárodnı́ charakter a jejı́ prováděnı́ přešlo od roku 1968 plně do rukou orgánů ES. Obchodnı́ politika byla součástı́
Řı́mské smlouvy a je tak vedle zemědělské a dopravnı́ nejstaršı́ prováděnou společnou politikou EU (od roku 1999 k nim přibyla ještě společně prováděná měnová
politika). Se vznikem celnı́ unie začalo Společenstvı́ vystupovat vůči třetı́m zemı́m
jako jeden celek. Proto je společná obchodnı́ politika nadnárodnı́, aby žádná členská
126
země nemohla provádět vlastnı́, na ostatnı́ch členských zemı́ch nezávislou zahraničně obchodnı́ politiku a utvářet své vnějšı́ hospodářské vztahy vůči vnějšı́mu světu
zcela samostatně. Členské země podpisem smlouvy svěřily přı́slušné kompetence
v oblasti zahraničnı́ho obchodu do roku orgánů ES, konkrétně Evropské komise a
Rady. Existujı́ však určité oblasti, v nichž členské země mohou provádět samostatné
kroky v obchodnı́ch vztazı́ch se zahraničı́m.
Vytvořenı́m celnı́ unie a společnı́ho trhu došlo k tomu, že obchod mezi členskými
státy nenı́ nadále považován za zahraničnı́ obchod, ale za přesun zbožı́ na rozsáhlém
vnitřnı́m trhu.
K pravidlům společné obchodnı́ politiky také patřı́, že se zásadně aplikuje vůči
třetı́m zemı́m, přı́padně jejich seskupenı́m. Účast a zapojenı́ do společné obchodnı́
politiky je možné teprve po přijetı́ země do Unie.
8.2
Hlavnı́ zásady společné obchodnı́ politiky
Řı́mská smlouva uvádı́ pět oblastı́, v nichž Společenstvı́ předpokládá společný postup:
1.
2.
3.
4.
5.
Společné zásady pokud jde o úpravy celnı́ch sazeb,
Uzavı́ránı́ celnı́ch a obchodnı́ch dohod,
Sjednocovánı́ liberalizačnı́ch dohod,
Vývoznı́ politika,
Obchodnı́ obranná opatřenı́ v přı́padě dumpingu a subvencovánı́ exportu.
Společný obchodnı́ sazebnı́k pro dovozy z třetı́ch zemı́ byl vytvořen po přechodném
obdobı́ v roce 1968 jako nevážený aritmetický průměr celnı́ch sazeb členských zemı́.
Tento celnı́ sazebnı́k je závazný pro všechny členské státy. Úprava celnı́ch tarifů
přestala být záležitostı́ členského státu a je prováděna společným rozhodnutı́m (provádı́ se každoročně). Na počátku se sazby pohybovaly mezi 15–25 % u hotových
výrobků, 10–15 % u zpracovaných surovin a 3 % u surovin. Po jednánı́ch, která
proběhla v rámci GATT a WTO, byly celnı́ sazby snı́ženy a v současné době činı́
průměrná výše cla v EU 6,3 % pro všechny výrobky. Konkrétně pak 3,6 % na průmyslové výrobky, 16,2 % pro zemědělské výrobky a 12,4 % pro rybářské výrobky.
Velká část dovážených výrobků, předevšı́m surovin a polotovarů, je oproštěna od
dovoznı́ch cel úplně. Povinnost uplatňovánı́ společného celnı́ho sazebnı́ku platı́ pro
všechny členy Unie.
Společný
obchodnı́
sazebnı́k
Uzavı́ránı́ dohod o obchodnı́ a hospodářské spolupráci provádı́ Evropská komise
na základě přesně vymezeného mandátu přijatého Radou. Tyto dohody velice často
obsahujı́ obchodnı́ preference (obchodnı́ zvýhodněnı́), které je poskytováno určitým
zemı́m nebo jejich seskupenı́m, čı́mž je usnadněn jejich přı́stup na trhy Unie, často
bezcelnı́. Obsah těchto dohod zavazuje všechny členské státy a je závazný také
pro nově přijaté členy. Postupnou liberalizaci obchodu s třetı́mi zeměmi dojednává
Komise na základě pověřenı́ Rady. Žádná členská země tedy nemůže samostatně
upravovat svůj dovoznı́ a vývoznı́ režim vůči třetı́m zemı́m.
127
8. Společná obchodnı́ politika EU
V rámci Evropské unie neexistuje žádná zvláštnı́ politika na podporu vývozu. Až
na výjimky tedy platı́ zásada, že vývoz do třetı́ch zemı́ se uskutečňuje volně. Určité
omezenı́ vývozu je možné zavést ve zvláštnı́ch přı́padech (např. v přı́padě strategických surovin). Rada kvalifikovanou většinou také může rozhodnout, že z bezpečnostnı́ch důvodů budou pozastaveny, omezeny nebo úplně přerušeny hospodářské
styky, vývoz i dovoz, s určitými zeměmi (např. sankce vůči Iráku, Libyi apod.).
Přes absenci zvláštnı́ politiky na podporu vývozu využı́vá Unie dvou nástrojů podpory vývozu: zaprvé může poskytnout dotace a jiné úlevy vybraným odvětvı́m
(ocelářský průmysl, zbrojnı́ výroba, výroba lodı́), druhý nástroj spočı́vá v podpoře
zemědělstvı́. Tato podpora je součástı́ společné zemědělské politiky a spočı́vá v silné
ochraně vnitřnı́ho trhu zemědělských výrobků a celého zemědělského sektoru. Proto
také obchodnı́ dohody, které Unie uzavı́rá s třetı́mi zeměmi (včetně dohod s kandidátskými zeměmi), liberalizujı́ pouze obchod s průmyslovými výrobky, nikoli však
obchod se zemědělskou produkcı́.
Opatřenı́ na ochranu obchodu se týká jednak dumpingu (cenové podbı́zenı́), jednak
subvencovaného vývozu. Rámec a procedura opatřenı́ na ochranu proti nečestným obchodnı́m praktikám jsou dány mimo EU, a to antidumpingovým kodexem
přijatým GATT/WTO, podle něhož Komise postupuje. Ta také iniciuje zahájenı́ antidumpingového řı́zenı́, a to bud’na základě stı́žnosti výrobců určitého odvětvı́, nebo
na základě vlastnı́ho rozhodnutı́.
Podpisem Amsterodamské smlouvy došlo k rozšı́řenı́ agendy společné obchodnı́
politiky o dvě nové oblasti, které v mezinárodnı́m obchodě začaly zaujı́mat důležité
postavenı́: služby a práva duševnı́ho vlastnictvı́.
Uvalovánı́
cel
Součástı́ společné obchodnı́ politiky je také rozhodnutı́ o způsobu, jakým je disponováno s vybranými cly. Cla se uvalujı́ na zbožı́ dovážená do zemı́ Unie z třetı́ch
zemı́, avšak země, v nı́ž zahraničnı́ výrobek poprvé překročı́ vnějšı́ hranice Unie, nemusı́ být a většinou také nenı́ adresátem dovozu. Bylo proto rozhodnuto, že členská
země, přes jejı́ž hranice se zahraničnı́ výrobek dostal na teritorium EU, si ponechá ke
krytı́ nákladů své celnı́ správy 25 %. Většina celnı́ch přı́jmů směřuje do společného
rozpočtu EU. Cla tvořı́ jeden z tzv. vlastnı́ch zdrojů evropského rozpočtu a jsou
odváděny automaticky. Vzhledem k tomu, že zhruba dvě třetiny obchodu zemı́ EU
se odehrává na vnitřnı́m trhu a také proto, že celnı́ sazby v mezinárodnı́m obchodu
se postupně snižujı́, představuje výnos z cel klesajı́cı́ přı́jmovou položku rozpočtu
EU.
Přes vysokou centralizaci obchodnı́ch vztahů s třetı́mi zeměmi mohou členské země
samostatně uzavı́rat dohody o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci, jejich zněnı́ však nesmı́ být v rozporu se zásadami společné obchodnı́ politiky.
V kompetenci členského státu jsou dále dohody o zamezenı́ dvojı́ho zdaněnı́, dohoda o podpoře a ochraně investic (pokud neexistuje dohoda platná pro celou Unii).
V neposlednı́ řadě je to pak prováděnı́ proexportnı́ politiky, která ovšem musı́ být
v souladu s pravidly OECD a nesmı́ porušovat pravidla Unie na ochranu hospodářské
soutěže (poskytovánı́ státnı́ podpory).
128
8.3
Nástroje společné obchodnı́ politiky
Společná obchodnı́ politika má k dispozici tyto čtyři nástroje:
1. Cla,
2. Kvóty,
3. Dobrovolná exportnı́ omezenı́ (Voluntary Export Restriction, VER),
4. Antidumpingová opatřenı́
O clech a jejich vývoji již bylo psáno výše. Přes klesajı́cı́ celnı́ sazby jsou mezi
skupinami výrobků velké rozdı́ly. Je to dáno snahou Unie ochránit určitá odvětvı́
před zahraničnı́ konkurencı́ nebo naopak podpořit dovoz produktů, o které má Unie
zájem jako o vstupy nezbytné pro dalšı́ výrobu. Zcela bez cla jsou proto suroviny a
polotovary (např. stavebnı́ materiál, papı́r), ale také zařı́zenı́ pro zemědělstvı́ a zdravotnictvı́. Dle dohody o informačnı́ch technologiı́ch je bez cel také většina počı́tačů
a telekomunikačnı́ho zařı́zenı́. Opačný přı́stup je logicky uplatňován u tzv. citlivých
výrobků, u nichž jsou celnı́ sazby vyššı́ nebo u nichž existujı́ dovoznı́ kvóty. Jde
o ta odvětvı́, v nichž existujı́ přebytečné a nevyužité kapacity a kde by neomezený
dovoz dále prohloubil strukturálnı́ odvětvovou krizi (výroba oceli, lodı́, textil, konfekce, obuvi a také automobilů). Nejvyššı́ celnı́ sazby pak jsou u zemědělských
výrobků. Na základě požadavků Uruguayského kola (1996) však musela Evropská
unie odstranit tzv. pohyblivé vyrovnávacı́ dávky u dovozu zemědělských výrobků a
nahradit je clem.
Cla
Systém kvót v obchodě s třetı́mi zeměmi Unie postupně opouštı́, ale dočasně se
jich použı́vá u textilu, konfekce, výrobků z oceli a železa aj. Kvóty jsou značně
rozšı́řeny v obchodě se zeměmi, které nejsou členy WTO. To se vztahuje na dovozy
ocelářských výrobků z Ruska, Ukrajiny a Uzbekistánu, na textilnı́ a jiné výrobky
z Čı́ny. Tato omezenı́ mohou odpadnout, až tyto země budou přijaty do WTO.
Systém kvót použı́vala Unie v počátku také v obchodě s přidruženými zeměmi
střednı́ a východnı́ Evropy.
Kvóty
Dobrovolné omezenı́ dovozu představuje dohodu mezi vyvážejı́cı́ a dovážejı́cı́
zemı́, podle nı́ž se vývozce „dobrovolně“ zaváže, že nepřekročı́ limitované množstvı́
výrobků určených do země dovozce. Nejznámějšı́ je přı́pad o omezenı́ vývozu
japonských automobilů na trhy Unie (1991). Limit byl každoročně určován podle
situace na trhu s tı́m, že dovozy nesmı́ překročit dvě třetiny přı́růstku poptávky
na trhu automobilů EU. Dohoda vypršela v roce 1999 a nebyla obnovena. Dalšı́
dohody uzavřené s Japonskem se týkaly videorekordérů, některých typů nákladnı́ch
automobilů aj.
Dobrovolné
omezenı́
dovozu
Antidumpingová politika nenı́ specialitou Unie, ale je povolena podle čl. VI Dohody o založenı́ GATT. Umožňuje omezit dovoz zbožı́ v přı́padě, že jeho výrobce
ho nabı́zı́ za cenu nižšı́ než je „normálnı́ “ na jeho domácı́m trhu, nebo je-li vývoz
dotován. Ochranné opatřenı́ se provádı́ uvalenı́m cla vyrovnávajı́cı́ho rozdı́l mezi exportnı́ cenou a „normálnı́ cenou“. Podle pravidel GATT je takový postup přı́pustný,
pokud dumpingový vývoz „způsobuje nebo hrozı́ způsobit materiálnı́ škodu určitému odvětvı́ “, nebo když se „vážně zpomaluje vznik domácı́ho odvětvı́ “. Opatřenı́
musı́ být oznámeno WTO. Mezi členy WTO sahá Unie k antidumpingovým opatřenı́m nejčastěji, v poslednı́ch letech šlo ročně přibližně o 100 přı́padů. Nejčastějšı́m
Antidumpingová
politika
129
8. Společná obchodnı́ politika EU
odvětvı́m, kterého se antidumpingová opatřenı́ týkajı́, bývá chemický průmysl, elektronika, výroba oceli, automobilů, kopı́rek a tiskáren a textilnı́ch výrobků. Ve většině
přı́padů mı́řila ochranná opatřenı́ proti japonskému a jihokorejskému vývozu.
Přes převažujı́cı́ názor o značném rozšı́řenı́ těchto ochranných opatřenı́ v Unii tomu
tak ve skutečnosti nenı́, v polovině 90. let se dotkla pouze 0,46 % dovozu směřujı́cı́ho
do Unie.
Vedle těchto čtyř nejznámějšı́ch obchodně politických nástrojů existujı́ i dalšı́. Patřı́
k nim obchodnı́ sankce z politických nebo bezpečnostnı́ch důvodů (embargo nebo
bojkot), pravidla o původu zbožı́, ochranná opatřenı́ pokud prudce roste dovoz
určitých výrobků do Unie. V takovém přı́padě musı́ dovozce žádat o vydánı́ licence,
která umožňuje podrobně sledovat vývoj dovozu.
Použı́vané nástroje společné obchodnı́ politiky sledujı́ dva cı́le: jednak prosazovat
otevřený a mnohostranný obchodnı́ systém ve světě, zároveň však také chránit zájmy
Unie a členských zemı́, zejména v přı́padech, kdy volný obchod by měl nepřı́znivé
dopady na jejich ekonomickou situaci, prosperitu, zaměstnanost či obchodnı́ bilanci.
Shrnutı́ kapitoly
Obchodnı́ politika Společenstvı́ měla své kořeny již v rámci ESUO. Důležitým
předpokladem bylo v prvnı́m stupni vytvořenı́ celnı́ unie se společným celnı́m
sazebnı́kem závazným pro všechny členské země. Důležité pro obchodnı́ politiku
jsou kromě cel i dalšı́ nástroje, jako jsou kvóty nebo antidumpingová opatřenı́.
Otázky k zamyšlenı́
1. Definujte celnı́ unii a popište jejı́ základnı́ rysy.
2. Jaké nástroje se použı́vajı́ v rámci společné obchodnı́ politiky?
3. Zkuste se zamyslet nad strukturou dovozu a vývozu v rámci Společenstvı́?
Které komodity podle Vás převažujı́ ve vývozu? Které naopak v dovozu?
4. K čemu sloužı́ společný celnı́ sazebnı́k?
5. Zkuste si vzpomenout na nějaký přı́pad z historie České republiky, kdy došlo
v rámci obchodnı́ politiky ke konfliktu mezi zájmy Společenstvı́ a zájmy ČR.
130
jÍ
Vývoj regionálnı́ a strukturálnı́ politiky
jÍ
Hlavnı́ principy strukturálnı́ a regionálnı́
politiky v EU
Legislativnı́ a institucionálnı́ zabezpečenı́
jÍ
jÍ
jÍ
9
Strukturálnı́ fondy a dalšı́ fondy a instituce
financujı́cı́ strukturálnı́ a regionálnı́
politiku
Regionálnı́ členěnı́ EU
Regionálnı́ a strukturálnı́
politika EU
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Cı́l kapitoly
Aktivity provozované v rámci regionálnı́ a strukturálnı́ politiky EU spadajı́ až do
druhé poloviny 70. let minulého stoletı́. V této kapitole se dozvı́te o historickém
vývoji politiky a důraz bude kladen na jednotlivé cı́le v programovacı́m obdobı́
2000–2006. Krátce se zmı́nı́me i o přı́štı́m programovacı́m obdobı́. Zároveň budete
seznámeni s jednotlivými strukturálnı́mi a jinými fondy sloužı́cı́mi k financovánı́
strukturálnı́ politiky. V krátkosti se zmı́nı́me i o územnı́ch statistických jednotkách.
Časová zátěž
Doba potřebná ke studiu kapitoly jsou cca 3 hodiny.
Regionálnı́ politika zaujı́má významné postavenı́ v rámci politik Evropské unie. Je
jednı́m ze základů nejen hospodářské, ale i celkové politiky Společenstvı́. Výdaje na
společnou regionálnı́ a strukturálnı́ politiku patřı́ dlouhodoběji k hlavnı́m kapitolám
rozpočtu – hned po společné zemědělské politice a dosahujı́ zhruba 1/3 výdajů
rozpočtu Společenstvı́. Data použitá této kapitole jsou převzatá z webových stránek
www.strukturalni-fondy.cz a www.euroskop.cz.
9.1
Vývoj regionálnı́ a strukturálnı́ politiky
V historii regionálnı́ politiky EU jsou obvykle vyčleňována dvě základnı́ obdobı́ –
do reformy v roce 1988 a po roce 1989, každé se dvěma vývojovými etapami:
Obdobı́ let 1957–1974
Počátečnı́ obdobı́ je charakteristické individuálnı́m přı́stupem k regionálnı́ politice
bez významnějšı́ mezinárodnı́ koordinace, protože se jednalo o země značně ekonomicky stejnorodé. Státy s největšı́mi regionálnı́mi rozdı́ly uplatňovaly vlastnı́
regionálnı́ politiku. Hlavnı́ pozornost byla věnována řešenı́ makroekonomických
cı́lů Společenstvı́. Smlouva o založenı́ EHS však již v sobě obsahovala článek, stanovujı́cı́ „podporu harmonického a vyvářeného rozvoje hospodářských činnostı́ ve
Společenstvı́, zmenšovánı́ rozdı́lů mezi různými oblastmi a potřebu čelit negativnı́m
důsledkům integrace v oblasti sociálnı́ a agrárnı́.“
Obdobı́ let 1975–1988
V tomto obdobı́ vzniká společná koordinace regionálnı́ politiky, protože do Společenstvı́ vstupujı́ státy, které jsou velmi významně diferencované v hospodářském
a sociálnı́m rozvoji at’ již na úrovni státu nebo na úrovni jednotlivých regionů.
V roce 1975 je založen Evropský fond regionálnı́ho rozvoje (ERDF). V rámci JEA
je zahrnut článek týkajı́cı́ se jednotné regionálnı́ politiky podporujı́cı́ ekonomickou
a sociálnı́ soudržnost a zároveň stanoven cı́l regionálnı́ politiky (snižovat rozdı́ly
mezi úrovnı́ rozvinutostı́ jednotlivých regionů a členských států, odstraňovat zaostalost regionů nacházejı́cı́ch se v méně výhodné situaci včetně venkovských oblastı́ a
překonávat potı́že regionů postižených velkou nezaměstnanostı́ plynoucı́ ze zaostalosti jejich průmyslu). Zároveň byly vyhlášeny prvnı́ společné programy regionálnı́
politiky.
132
V roce 1988 došlo k významné reformě, regionálnı́ politika byla integrována s částı́
sociálnı́ a zemědělské politiky do tzv. strukturálnı́ politiky. Byly přijaty principy
regionálnı́ a strukturálnı́ politiky (viz dále) a zavedena delšı́ plánovacı́ obdobı́. Opět
můžeme vyčlenit dvě vývojové etapy:
Obdobı́ let 1989–1993
Bylo vyhlášeno pět (fakticky šest) Cı́lů strukturálnı́ politiky:
Cı́l 1 – Rozvoj a strukturálnı́ přeměna zaostávajı́cı́ch regionů
Jednalo se o regiony na úrovni NUTS II, jejichž HDP na obyvatele za poslednı́
3 roky bylo nižšı́ než 75 % průměru EU. Mezi podporované aktivity spadaly
přı́mé investice za účelem tvorby trvalých pracovnı́ch mı́st, investice do
infrastruktury potřebné pro ekonomický rozvoj včetně TEN, investice do
výzkumu, vývoje a služeb malým firmám za účelem zvýšenı́ lokálnı́ho a
regionálnı́ho potenciálu, investice do školské a zdravotnické infrastruktury,
profesnı́ vzdělávánı́ a opatřenı́ na rozvoj venkova.
Cı́l 2 – Konverze regionů vážně postižených hospodářským úpadkem
Reginy, které spadaly do tohoto cı́le, musely splňovat podmı́nku mı́ry nezaměstnanosti pod průměrem Společenstvı́ a zároveň podmı́nku procentnı́ho
podı́lu zaměstnanosti v průmyslu překračujı́cı́ průměr Společenstvı́ a zároveň zaznamenávajı́cı́ velký pokles. Aktivity byly zaměřeny na zaměstnanost
a na vytvořenı́ atraktivnı́ch podmı́nek pro firmy. Jednalo se např. o investice
do nových ekonomických činnostı́, infrastruktury pro obnovu průmyslových
areálů a ochranu životnı́ho prostředı́ nebo o různé služby malým firmám.
Cı́l 3 – Boj proti dlouhodobé nezaměstnanosti (delšı́ než 12 měsı́ců) a pracovnı́ integrace mladých lidı́ (do 25 let)
Do oblastı́ spadajı́cı́ pod tento cı́l bylo zahrnuto celé územı́ Společenstvı́. Byl
kladen důraz na přı́stupy k zaměstnanosti a vzdělávánı́ – tzn. na pomoc při
integraci mladých lidı́ a těch, kteřı́ pravděpodobně budou nezaměstnanı́ dlouhou dobu, do pracovnı́ho života zejména prostřednictvı́m dočasné pomoci při
zaměstnávánı́ nebo pomoc zaměřená na zlepšovánı́ vzdělávacı́ch strukturu
a zaměstnaneckých úřadů a školenı́ jejich pracovnı́ků. V rámci tohoto cı́le
byly podporovány i rovné přı́ležitosti pro muže a ženy na trhu práce.
Cı́l 4 – Adaptace pracovnı́ sı́ly na průmyslové změny a změny ve výrobě
Opět se jednalo o celé územı́ Společenstvı́. Opatřenı́ byla zaměřena na zı́skánı́
nových pracovnı́ch schopnostı́ a dovednostı́.
Cı́l 5A – Strukturálnı́ přeměna zemědělstvı́
Jednalo se opět o celé územı́ Společenstvı́. Cı́l výhradně spadal pod oblast
zemědělské politiky a byl zaměřený na strukturálnı́ diverzifikaci agrárnı́ch
výrobnı́ch struktur včetně rybolovu. Jednalo se o podporu zemědělských
přı́jmů, podporu mladých farmářů a jejich sdruženı́m, investice na snižovánı́ výrobnı́ch nákladů, na zlepšenı́ životnı́ch a pracovnı́ch podmı́nek a na
zpracovánı́ a marketing zemědělských a rybářských produktů.
133
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Cı́l 5B – Rozvoj a strukturálnı́ adaptace agrárnı́ch regionů
Územı́, která mohla v rámci tohoto cı́le čerpat finančnı́ prostředky, musela
mı́t nı́zkou úroveň socioekonomického rozvoje. Regiony musely splňovat
dvě z následujı́cı́ch kritériı́: vysokou úroveň zaměstnanosti v zemědělstvı́;
nı́zkou úroveň přı́jmů v zemědělstvı́; nebo nı́zkou hustotu zalidněnı́ nebo
významné depopulačnı́ či migračnı́ trendy. Podporovaly se alternativnı́ aktivity ve venkovských územı́ch, např. investice do infrastruktury nebo různé
služby pro malé firmy.
V tomto obdobı́ byly vyhlášeny i prvnı́ iniciativy Společenstvı́. Jednalo se o programy vyhlašované přı́mo Komisı́ zaměřené na řešenı́ závažných problémů společného trhu, o nichž se předpokládalo, že vznikly vlivem společných politik. (např.
INTERREG, LEADER, aj.).
Obdobı́ let 1994–1999
Prolongovány cı́le z předcházejı́cı́ho obdobı́, rozšı́řené po přijetı́ nových členů v roce
1995 o nový regionálně orientovaný Cı́l 6 Rozvoj řı́dce zalidněných regionů
Jednalo se o územı́ řı́dce osı́dlené v severnı́ch částech Švédska a Finska, kde
hustota zalidněnı́ nepřevyšovala 10 ob/1 km2 .
Kromě výše zmı́něných cı́lů došlo také k reformě iniciativ. Pro obdobı́ 1994–1999
bylo vyhlášeno celkem 13 iniciativ (viz tabulka 9.1).
Obdobı́ let 2000–2006
Pro obdobı́ 2000–2006 došlo k redukci cı́lů i iniciativ. Byly vyhlášeny celkem 3 cı́le
strukturálnı́ politiky a 4 iniciativy, na které byla vyčleněna převážná část finančnı́ch
prostředků ze strukturálnı́ch fondů (93,5 % z celkové sumy 194 mld. Euro pro
cı́le a 5,4 % pro iniciativy). Menšı́ částky byly alokovány na inovačnı́ opatřenı́ a
technickou pomoc a akce FIFG na podporu rybářstvı́ mimo oblasti podporované
z Cı́le 1.
Cı́l 1 – regiony, jejichž rozvoj zaostává
Hlavnı́m zaměřenı́m je podpora rozvoje zaostávajı́cı́ch regionů; dále jsou
z tohoto cı́le podporovány řı́dce osı́dlené regiony (dřı́vějšı́ Cı́l 6), nejvzdálenějšı́ (zámořské) regiony – dřı́vějšı́ iniciativa REGIS, mı́rový proces v Irsku –
dřı́vějšı́ iniciativa PEACE a města severnı́ho Švédska (vyplývá ze smlouvy
o přı́stupu Švédska). Základnı́m kritériem je HDP na 1 obyvatele regionu
NUTS II (měřeno paritou kupnı́ sı́ly), který musel být nižšı́ než 75 % průměru EU (průměr za roky 1994–1996); regiony, které dosahujı́ vyššı́ch hodnot, ale zı́skávaly v minulém obdobı́ pomoc z Cı́le 1 dostávajı́ přechodnou
pomoc; kritériem pro řı́dce osı́dlené oblasti byla hustota zalidněnı́ méně než
8 obyvatel na 1 km2 (jedná se o 114 programů pokrývajı́cı́ch celé Řecko, Portugalsko a Irsko; jižnı́ Itálii, převážnou část Španělska, nové spolkové země
SRN; Severnı́ Irsko, západnı́ Wales, severnı́ část Skotska a anglická hrabstvı́ Cornwall, Merseyside a South Yorkshire; Korsiku, francouzskou část
Henegavska a francouzské zámořské departementy; belgické Henegavsko,
nizozemskou provincii Flevoland, Severnı́ Karélii ve Finsku a Burgenland
v Rakousku; jako řı́dce zalidněná územı́ jsou zde zařazeny ještě střednı́ a
134
Název
Tabulka 9.1: Iniciativy v obdobı́ 1994–1999
Charakteristika
INTERREG
Pomoc některým přı́hraničnı́m oblastem ve Společenstvı́
LEADER
Podpora venkovského rozvoje; oblasti, které majı́ status
cı́le 5b
REGIS
Pomoc při rozvı́jenı́ hlubšı́ integrace vzdálených regionů
do Společenstvı́ (např. Francouzské zámořské
departmenty, Madeira, Azory a kanárské ostrovy)
PECHAR
Pomoc oblastem postižených uzavı́ránı́m uhelných pánvı́
KONVER
Pomoc oblastem vážně postižených útlumem zbrojnı́ho
průmyslu
RESIDER
Pomoc oblastem postižených uzavı́ránı́m podniků
v ocelářském průmyslu
RETEX
Podpora diverzifikace ekonomických aktivit v oblastech
závislých na textilnı́m průmyslu
URBAN
Pomoc při řešenı́ vážných sociálně-ekonomických
problémů v městských oblastech
SME
Pomoc malým a střednı́m podnikům při přizpůsobovánı́ se
jednotnému evropskému trhu a soutěži na mezinárodnı́ch
trzı́ch
EMPLOYMENT
Podpora rovnosti přı́ležitostı́ a pomoc při integraci těch,
kteřı́ stojı́ na okraji trhu práce (např. postižené osoby a
etnické minority)
ADAPT
Pomoc při výcviku a vytvářenı́ pracovnı́ch mı́st
v oblastech zasažených průmyslovými a technologickými
změnami
PESCA
Pomoc oblastem závislým na rybářském průmyslu
PEACE
Ekonomická a sociálnı́ opatřenı́ na podporu mı́rového
procesu a usmı́řenı́ v Severnı́m Irsku a pohraničnı́ch
oblastech Irské republiky
Zdroj: FIALA, PITROVÁ: Evropská unie, str. 452
severnı́ Švédsko a Finsko. Po přijetı́ kandidátských zemı́ budou podporovány všechny nově přijaté země kromě Kypru a regionů Prahy a Bratislavy).
Programy musı́ generovat trvale udržitelný endogennı́ růst a jsou zaměřeny
do třı́ základnı́ch kategoriı́ – podpora produkčnı́mu sektoru (42 % prostředků
strukturálnı́ch fondů); podpora lidských zdrojů, s důrazem na aktivnı́ politiku
zaměstnanosti, vzdělánı́ a odbornou přı́pravu (30 %); rozvoj infrastruktury
(28 % prostředku), z toho asi polovina na dopravnı́ infrastrukturu. Programy
jsou financovány z Evropského fondu regionálnı́ho rozvoje, Evropského sociálnı́ho fondu, Evropského zemědělského podpůrného a záručnı́ho fondu –
podpůrná sekce, Finančnı́ho nástroje na podporu rybářstvı́; pro Cı́l 1 je určeno
69,7 % prostředků strukturálnı́ch fondů, což je 135,9 mld. Euro (v cenách
roku 1999); největšı́mi přı́jemci jsou Španělsko, Itálie a SRN, v přepočtu na
obyvatele pak Řecko a Portugalsko.
135
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Cı́l 2 – hospodářská a sociálnı́ přeměna oblastı́, které čelı́ strukturálnı́m obtı́žı́m
Jedná se o podporu čtyř různých typů regionů – regionů, kde docházı́ k hospodářským a sociálnı́m změnám v průmyslu a sektoru služeb; venkovských
regionů, které upadajı́ z nedostatku ekonomické diverzifikace; městských
regionů, které se v důsledku ztráty ekonomických aktivit dostaly do potı́žı́;
regionů závislých na rybolovu procházejı́cı́ch depresı́. Evropskou komisı́ byl
stanoven složitý systém kritériı́ pro jednotlivé typy regionů (v úrovni NUTS
III), rozšı́řený o kritéria jednotlivých států tak, aby počet obyvatel žijı́cı́ch
na územı́ regionů podporovaných z Cı́le 2 nebyl menšı́ než 2/3 populace,
která žila na územı́ regionů podporovaných z Cı́le 2 a Cı́le 5b v letech
1994–1999. Každý stát dostal kvótu počtu obyvatel a finančnı́ částka se stanovovala výpočtem podle průměru (41,5 Euro) na 1 obyvatele. I u tohoto
cı́le byla stanovena územı́ dostávajı́cı́ přechodnou pomoc. Cı́l je určen pro
regiony, které nezı́skávajı́ pomoc z Cı́le 1; v oblastech zařazených pod Cı́l 2
žije 18 % obyvatelstva EU – oblasti průmyslu a služeb (v nichž žije 10 %
populace EU), venkovské oblasti (5 % populace), městské oblasti (2 % populace), oblasti závislé na rybolovu (1 % populace); 96 programů. Priority
podpory jsou diverzifikovány podle typu regionu, obecně vycházı́ z principu
trvale udržitelného endogennı́ho rozvoje. Cı́l je financován z Evropského
fondu regionálnı́ho rozvoje, Evropského sociálnı́ho fondu, Evropského zemědělského podpůrného a záručnı́ho fondu – podpůrná sekce; určeno 11,5 %
prostředků strukturálnı́ch fondů (22,5 mld. Euro)
Cı́l 3 – úprava a modernizace politiky systémů vzdělávánı́, školenı́ a zaměstnanosti
Cı́l je zaměřen na rozvoj aktivit týkajı́cı́ch se lidských zdrojů. Je určen pro
regiony, které nezı́skávajı́ pomoc z Cı́le 1 a podporuje adaptaci a modernizaci systémů vzdělávánı́, odborné přı́pravy a zaměstnanosti v závislosti
na ekonomických a sociálnı́ch změnách; systémy celoživotnı́ho vzdělávánı́
a odborné přı́pravy; aktivnı́ politiku zaměstnanosti. Je financován z Evropského sociálnı́ho fondu, 12,3 % prostředků strukturálnı́ch fondů (24,1 mld.
Euro)
Iniciativy Evropského společenstvı́
Iniciativy Evropského společenstvı́ vyhlašuje Evropská komise a je na ně vyčleněna
část prostředků Strukturálnı́ch fondů. Pro obdobı́ 2000–2006 byly vyhlášeny 4 iniciativy na které bylo vyčleněno 10,4 mld. Euro – asi 5,4 % rozpočtu strukturálnı́ch
fondů.
INTERREG III
EU věnuje dlouhodobě pozornost rozvoji přeshraničnı́ spolupráce. Je financován
z Evropského fondu regionálnı́ho rozvoje (4,9 mld. Euro). V současném obdobı́
probı́há již třetı́ program na podporu rozvoje euroregionů (INTERREG III), který
má tři části:
INTERREG IIIA
Zaměřuje se na „klasickou“ přeshraničnı́ spolupráci mezi sousednı́mi regiony. Jedná se o územı́ regionů NUTS III lokalizovaných podél vnitřnı́ch
136
i vnějšı́ch hranic EU; některé NUTS III v pobřežnı́ch oblastech. Podporuje ekonomický rozvoje; rozvoj podnikatelského prostředı́; podpora malého a střednı́ho podnikánı́, včetně cestovnı́ho ruchu; podpora integrace na
trhu práce a sociálnı́ integrace; podpora využitı́ lidských zdrojů; opatřenı́ na
ochranu životnı́ho prostředı́; růst lidského a institucionálnı́ho potenciálu pro
přeshraničnı́ spolupráci.
INTERREG IIIB
Zaměřuje se na nadnárodnı́ spolupráci mezi národnı́mi, regionálnı́mi a lokálnı́mi orgány pro podporu vyššı́ integrace uvnitř EU a mezi členskými
a kandidátskými státy. Mezi podporované oblasti patřı́: Alpská oblast, Archimed (východnı́ Středomořı́), Atlantická oblast, region Baltského moře,
CADSES (střednı́ Evropa, oblast Jaderského moře, Podunajı́ a Jihovýchodnı́
Evropy), Severnı́ periférie, Region Severnı́ho moře, Jihozápadnı́ Evropa,
Severozápadnı́ Evropa, Středozemı́ (západnı́ část), nejvzdálenějšı́ regiony
(mimoevropská územı́ EU). Podporuje rozšı́řenı́ regionálnı́ch rozvojových
strategiı́ na nadnárodnı́ úroveň; dopravnı́ systémy a lepšı́ přı́stup k informačnı́ společnosti zvláště pro perifernı́ a ostrovnı́ regiony; ochranu životnı́ho
prostředı́ a přı́rodnı́ch zdrojů; ekonomickou integraci zvláště perifernı́ch regionů.
INTERREG IIIC
Zaměřuje se na výměnu zkušenostı́ týkajı́cı́ch se regionálnı́ho rozvoje a spolupráce. Podporované oblasti nejsou vymezeny (regiony zemı́ EU jsou zařazeny do čtyřech zón – sever, jih, východ, západ), otevřeno pro spolupráci se
všemi zeměmi, i když hlavnı́ důraz by měl být na spolupráci s kandidátskými
zeměmi. Podporuje mezinárodnı́ spolupráci subjektů veřejné správy zapojených do projektů v rámci Cı́lů 1 a 2, zapojených do programů INTERREG;
meziregionálnı́ spolupráce mezi městy a mezi regiony zapojenými do regionálnı́ch inovačnı́ch akcı́. Základnı́mi typy projektů jsou operace regionálnı́ho
rozsahu, individuálnı́ meziregionálnı́ kooperačnı́ projekty, sı́tě.
Tabulka 9.2: Vymezené územı́ Interreg IIIC
Zóna Východ
Zóna Sever Zóna Západ
Zóna Jih
Členské země
Rakousko
Dánsko
Belgie
Francie
Německo
Švédsko
Francie
Itálie
Itálie
Finsko
Irsko
Portugalsko
Řecko
Německo
Lucembursko Řecko
Polsko
Litva
Německo
Španělsko
Slovensko
Lotyšsko
Nizozemı́
Slovinsko
Estonsko
Velká Británie
Česká republika Polsko
Mad’arsko
Nečlenské země Bulharsko
Norsko
Chorvatsko
Bělorusko
Srbsko
a Černá Hora
Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz/interreg-iiic/operacni-uzemi
137
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
URBAN II
Podporuje ekonomické a sociálnı́ regenerace měst a městských částı́ procházejı́cı́ch
krizovým obdobı́m. Jedná se o 70 měst resp. jejich částı́ s 20 tis. a vı́ce obyvateli.
Podporuje lokálnı́ iniciativy zaměstnanosti, renovace budov, rozvoj systémů veřejné
dopravy nepoškozujı́cı́ životnı́ prostředı́, zaváděnı́ manažerských systémů zlepšujı́cı́ch využitı́ energie a využı́vajı́cı́ch obnovitelné zdroje. Je financován z Evropského
fondu regionálnı́ho rozvoje – 0,7 mld. Euro
LEADER+
Podporuje rozvoj venkovských oblastı́ v EU. Podporuje posilovánı́ ekonomické
samostatnosti venkovských oblastı́, využı́vánı́m přı́rodnı́ho a kulturnı́ho bohatstvı́
v rámci strategiı́ trvale udržitelného rozvoje. Je financován z Evropského zemědělského podpůrného a záručnı́ho fondu – 2,0 mld. Euro.
Obrázek 9.1: Přehled členských zemı́ čerpajı́cı́ch finančnı́ prostředky z Iniciativy
LEADER+
Zdroj: www.europa.eu.int/comm/agriculture/rur/leaderplus/index cs.htm
EQUAL
Jedná se o podporu nadnárodnı́ spolupráce při odstraňovánı́ všech forem diskriminace na trhu práce. Tato iniciativa nemá regionálnı́ rozměr. Podporuje zapojovánı́
a znovuzapojovánı́ do pracovnı́ho procesu bez jakékoliv diskriminace; rozvoj nových forem organizace práce pro sladěnı́ rodinného a pracovnı́ho života, snı́ženı́
rozdı́lů mezi muži a ženami a odstraněnı́ segregace na pracovišti. Je financována
z Evropského sociálnı́ho fondu – 2,8 mld. Euro
138
Obdobı́ 2007–2013
V novém plánovacı́m obdobı́ se počı́tá s modifikacı́ stávajı́cı́ch cı́lů. Finančnı́ prostředky bude možno čerpat z následujı́cı́ch cı́lů:
Cı́l Konvergence – podpora růstu a tvorby pracovnı́ch mı́st v nejméně rozvinutých
členských zemı́ch a oblastech
Pod tento cı́l budou spadat regiony, jejichž HDP je nižšı́ než 75 % průměru EU.
Cı́l je zaměřen na podporu modernizace a diverzifikace ekonomické struktury členských států a regionů a na rozšı́řenı́ a zlepšenı́ základnı́ infrastruktury, dále budou
prostředky určeny na ochranu životnı́ho prostředı́. Tyto aktivity budou financovatelné z ERDF. Ze ESF budou financovány aktivity zaměřené na zlepšenı́ kvality
a schopnostı́ institucı́ trhu práce, vzdělávacı́ch systémů a sociálnı́ch a ošetřovatelských služeb, dále pak aktivity vedoucı́ ke zvýšenı́ investic do lidského kapitálu a
adaptace veřejné správy, posı́lenı́ administrativnı́ kapacity národnı́ch a regionálnı́ch
správ.
Cı́l Regionálnı́ konkurenceschopnost a zaměstnanost – regionálnı́ch programů
pro regiony a orgány regionálnı́m správy podporujı́cı́ ekonomické změny v průmyslových, městských a venkovských oblastech
Podporovaná budou územı́ nespadajı́cı́ pod Cı́l Konvergence, tzn. územı́, jejichž
HDP je vyššı́ než 75 % průměru EU. Podporovatelné aktivity budou zaměřeny
na inovace a ekonomiku založenou na znalostech, životnı́ prostředı́ a předcházenı́
rizikům, dále pak na dostupnost a služby základnı́ho ekonomického významu (tzn.
komunikačnı́ sı́tě) podporujı́cı́ Lisabonskou strategii.
Cı́l Evropská územnı́ spolupráce – podpora harmonického a vyváženého rozvoje
na územı́ Unie
Aktivity tohoto cı́le vycházejı́ z Iniciativy Interreg v plánovacı́m obdobı́ 2000 až
2006. Veškeré finančnı́ prostředky budou čerpány z ERDF na posı́lenı́ přeshraničnı́,
mezinárodnı́ a meziregionálnı́ spolupráce. Podporovanými aktivitami budou např.
podpora rozvoje vědy a výzkumu, informačnı́ společnosti, životnı́ho prostředı́ a
předcházenı́ rizikům a řı́zenı́ vodnı́ch zdrojů.
9.2
Hlavnı́ principy strukturálnı́ a regionálnı́ politiky v EU
Princip solidarity
Vycházı́ ze základnı́ch smluv o ES a EU, je filosofickým základem evropské integrace; vyspělejšı́ státy přispı́vajı́ do společného rozpočtu na rozvoj ekonomicky
méně rozvinutých
Princip subsidiarity
Zaveden Maastrichtskou smlouvou – záležitosti jsou řešeny na té úrovni rozhodovánı́, kde je lze nejoptimálněji vyřešit (tedy regionálnı́ záležitosti na regionálnı́
úrovni).
139
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Tabulka 9.3: Srovnánı́ cı́lů a nástrojů politiky soudržnosti v plánovacı́m obdobı́
2000/06–2007/13
2000–2006
Finančnı́ nástroj
Cı́le
Fond soudržnosti
Cı́l 1
Fond soudržnosti
ERDF
ESF
EAGGF – orientačnı́
sekce
FIFG
Cı́l 2
ERDF
ESF
Cı́l 3
ESF
INTERREG
URBAN
EQUAL
ERDF
ERDF
ESF
EAGGF – orientačnı́
sekce
LEADER+
Rozvoj venkova a
restrukturalizace
rybolovu mimo
rámec Cı́le 1
EAGGF – záručnı́
sekce FIFG
9 CÍLŮ
6 FINANČNÍCH
NÁSTROJŮ
Cı́le
2007–2013
Finančnı́ nástroj
Konvergence
Regionálnı́ konkurenceschopnost a
zaměstnanost
– regionálnı́ úroveň
– národnı́ úroveň
Evropská územnı́
spolupráce
Fond soudržnosti
ERDF
ESF
ERDF
ESF
ERDF
Problematika rozvoje venkova a
rybolovu nebude nadále součástı́
politiky soudržnosti, ale zařadı́ se pod
Společnou zemědělskou politiku.
3 FINANČNÍ
3 CÍLE
NÁSTROJE
Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz/uploads/old/1135676046.
srovn-n-c-l-a-n-stroj-politiky-soudr-nosti-v.doc
Princip koncentrace
Zásada koncentrace úsilı́, prostředky jsou využı́vány k předem stanoveným cı́lům
co nejúčelněji, tak aby nebyly rozmělněny na množstvı́ drobných akcı́.
Princip partnerstvı́
Představuje spolupráci mezi Evropskou komisı́ a orgány na národnı́ a regionálnı́
úrovni (hospodářskými a sociálnı́mi partnery v členských státech); zabezpečuje,
aby se na rozdělenı́ prostředků podı́leli také přı́jemci.
Princip programovánı́
Hlavnı́ operačnı́ princip; prostředky jsou alokovány na základě vı́celetých a vı́ceoborových programů, nikoli na základě jednotlivých projektů.
Princip monitorovánı́ a vyhodnocovánı́
Průběžné sledovánı́ a vyhodnocovánı́ prováděných opatřenı́ a celkové efektivnosti
vynakládaných prostředků (kontrola věcného i finančnı́ho plněnı́).
140
Princip adicionality
Znamená spolufinancovánı́ projektů; prostředky z rozpočtu EU pouze doplňujı́ veřejné a soukromé výdaje, výše podı́lů je předem stanovena.
9.3
Legislativnı́ a institucionálnı́ zabezpečenı́
Základnı́ dokumenty legislativnı́ho zabezpečenı́ strukturálnı́ a regionálnı́ politiky:
primárnı́ legislativa
články ze Smlouvy o založenı́ Evropského společenstvı́ týkajı́cı́ se politiky
hospodářské a sociálnı́ soudržnosti (Část třetı́, Politiky Společenstvı́, Hlava
XVII Hospodářská a sociálnı́ soudržnost Smlouvy o založenı́ ES revidované v Nice); články o podporách poskytovaných členskými státy; protokol o Výboru regionů (Část pátá, Orgány Společenstvı́, Hlava I Ustanovenı́
o orgánech, Kapitola 4 Výbor regionů Smlouvy o založenı́ ES revidované
v Nice).
sekundárnı́ legislativa
nařı́zenı́ o strukturálnı́ch fondech a koheznı́m fondu, nařı́zenı́ o předstrukturálnı́ch fondech
9.4
Strukturálnı́ fondy a dalšı́ fondy a instituce
financujı́cı́ strukturálnı́ a regionálnı́ politiku
Pokud budete potřebovat podrobnějšı́ informace o strukturálnı́ch fondech (platná
legislativa, přı́klady úspěšných projektů, . . . ), doporučujeme navštı́vit oficiálnı́
stránky EU www.europa.eu.int a v jejich rámci odkaz na DG regio.
9.4.1
Strukturálnı́ fondy do roku 2006
Evropský fond regionálnı́ho rozvoje (European Regional Development Fund,
ERDF)
Rozhodujı́cı́ fond určený na financovánı́ vyrovnávánı́ regionálnı́ch rozdı́lů v EU.
Podporuje investice do výroby určené k vytvářenı́ nových a zachovánı́ stávajı́cı́ch
pracovnı́ch mı́st, investice do infrastruktury, rozvoj malého a střednı́ho podnikánı́
v regionech, rozvoj výzkumu a nových technologiı́, investice do životnı́ho prostředı́; ve vybraných regionech (Cı́l 1) financuje i investice do infrastruktury včetně
Transevropských sı́tı́ a investice do lidského potenciálu.
Evropský sociálnı́ fond (European Social Fund, ESF)
Je zaměřen na investice do lidských zdrojů. Pomáhá rozvı́jet zaměstnanost integracı́
nezaměstnaných, mladých lidı́ a lidı́ dlouhodobě vyloučených z trhu práce. Podporuje stejné přı́ležitosti na trhu práce pro muže a ženy, adaptaci pracujı́cı́ch na změny
ve výrobě, posı́lenı́ systémů vzdělávánı́, včetně rekvalifikačnı́ch.
141
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
Evropský zemědělský podpůrný a záručnı́ fond – podpůrná sekce (European
Agriculture Guidance and Guarantee Fund, EAAGF)
Podpůrná sekce fondu je předevšı́m zaměřena na udrženı́ osı́dlenı́ ve venkovských
oblastech. Podporuje zemědělské podnikánı́ v méně přı́znivých oblastech, začı́najı́cı́
farmáře, konverzi a diverzifikaci zemědělské výroby, rozvoj venkovské infrastruktury včetně investic do cestovnı́ho ruchu.
Finančnı́ nástroj na podporu rybářstvı́ (Financial Instrument for Fisheries
Guidance, FIFG)
Nejmladšı́ a finančnı́m objemem nejmenšı́ strukturálnı́ fond určený na podporu
rybářstvı́ a oblastı́ závislých na rybolovu. Podporuje modernizaci rybářstvı́, rozvoj
chovu ryb, ochranu některých pobřežnı́ch oblastı́, revitalizaci oblastı́ závislých na
rybolovu.
Tabulka 9.4: Alokace strukturálnı́ch fondů pro nové členské státy v letech
2004–2006 (mil. Euro, v cenách 1999)
Země
Cı́l 1 Cı́l 2 Cı́l 3 Rybářstvı́ INTERREG EQUAL Celkem
Kypr
— 24,9 19,5
3,0
3,8
Estonsko
328,6
—
—
—
9,4
Mad’arsko 1 765,4
—
—
—
60,9
Lotyšsko
554,2
—
—
—
13,5
Litva
792,1
—
—
—
19,9
Malta
55,9
—
—
—
2,1
Polsko
7 320,7
—
—
—
196,1
ČR
1286,4 63,3 52,2
—
60,9
Slovinsko
210,1
—
—
—
21,0
Slovensko
920,9 33,0 39,9
—
36,8
celkem
13 234,3 121,2 111,6
3,0
424,4
Zdroj: Inforegio Panorama č. 9, 2003
9.4.2
1,6
3,6
26,8
7,1
10,5
1,1
118,5
28,4
5,7
19,7
223,0
52,8
341,6
1 853,1
574,8
822,5
59,1
7 635,3
1 491,2
236,8
1 050,3
14 117,5
Dalšı́ fondy a instituce využı́vané pro financovánı́ rozvoje
regionů
Koheznı́ fond (Cohesion Fund, CF)
Založen pro posı́lenı́ soudržnosti EU, čerpat mohou nejméně vyspělé země – kritériem je HNP na obyvatele (měřeno paritou kupnı́ sı́ly), který musı́ být nižšı́ než 90 %
průměru ES. V současnosti čerpá z tohoto fondu Španělsko, Portugalsko, Řecko a
Irsko ze „starých“ členských států, po rozšı́řenı́ EU je otevřen pro všechny nové
členy. V obdobı́ 2004–2006 bylo do fondu alokováno 15,9 miliard eur, přičemž na
nově přistoupivšı́ členské země připadala vı́ce než polovina této finančnı́ alokace. Je
určen pro dva základnı́ druhy projektů – jednak na rozvoj dopravnı́ infrastruktury,
jednak na projekty zaměřené na zlepšenı́ životnı́ho prostředı́. Je možno čerpat až
85 % uznatelných nákladů projektu.
142
Tabulka 9.5: Alokace strukturálnı́ch fondů pro „staré“ členské státy v letech
2000–2006 (mil. euro)
Země
Cı́l 1 Cı́l 2 Cı́l 3
Přechodná
INTERREG Urban Equal Celkem
pomoc
Německo
19 229 2 984 4 581
1 255
737
273 524 29 583
Rakousko
261 579 528
102
183
36 184 1 087
Belgie
— 368 737
690
104
54
75 2 028
Španělsko
37 744 2 553 2 140
450
900
180 525 44 492
Finsko
913 459 403
30
129
23
74 2 031
Francie
3 254 5 437 4 540
1 164
397
284 326 15 402
Řecko
20 961
—
—
—
568
36 106 21 671
Irsko
1 315
—
—
1 773
84
11
34 3 217
Itálie
21 935 2 145 3 744
564
426
263 401 29 478
Nizozemı́
— 676 1 686
306
349
87 209 3 313
Portugalsko 16 124
—
—
2 905
394
30 116 19 569
Velká Británie 5 085 3 989 4 568
1 872
362
405 395 16 676
Švédsko
722 354 720
52
154
16
88 2 106
Dánsko
— 156 365
27
34
12
30
624
Lucembursko
—
34
38
6
7
—
4
89
Zdroj: www.europa.eu.int/scadplus/leg/en/s24000.htm#POLITIQUE
Fond solidarity (European Union Solidarity Fund, EUSF)
Nejnovějšı́ fond EU, který vznikl až v roce 2002 na podporu oblastı́ postižených
živelnými pohromami a na prevenci proti nim. Každoročně je do rozpočtu tohoto
fondu alokována 1 miliarda eur. Podporuje obnovu technické infrastruktury, zdravotnictvı́ a školstvı́ (ČR dostala z tohoto fondu na odstraněnı́ následků povodnı́
finančnı́ částku 129 mil. Euro)
Evropský investičnı́ fond
Původně vznikl pro financovánı́ akcı́ budovaných v rámci Transevropských sı́tı́
(TEN) v oblastech dopravnı́ a energetické infrastruktury a telekomunikacı́. V současnosti je zaměřen na podporu malého a střednı́ho podnikánı́. Je určen pro dvě
základnı́ oblasti – poskytovánı́ garancı́ a rizikového kapitálu malým a střednı́m
podnikům, předevšı́m začı́najı́cı́m a technologicky orientovaným.
Evropská investičnı́ banka
Podrobněji viz kapitola 3.7.
Předvstupnı́ fondy
ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-Accesion)
Má stejné principy jako Koheznı́ fond. Sloužı́ na projekty kandidátských
zemı́ v oblasti infrastruktury a životnı́ho prostředı́. Aktivity financovatelné
z tohoto fondu majı́ vést k adaptabilitě politik, systémů a procesů kandidátských zemı́ se Společenstvı́m. V současné době z tohoto fondu čerpá
Rumunsko, Bulharsko a od roku 2005 i Chorvatsko. V obdobı́ 2004–2006 je
zde alokována 1,5 miliardy eur.
143
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
PHARE
Finančnı́ prostředky poskytované tı́mto fondem mohou čerpat nové členské
státy (do konce roku 2006), přistupujı́cı́ a kandidátské země, potenciálnı́
kandidátské země z oblasti západnı́ho Balkánu a Turecko-kyperská komunita
na územı́ severnı́ho Kypru. Fond je zaměřen na dva druhy projektů – budovánı́
institucı́ a sociálnı́ a ekonomickou kohezi. Budovánı́ institucı́ má za úkol
připravit instituce na budoucı́ čerpánı́ finančnı́ch prostředků ze Strukturálnı́ch
fondů EU, stejně jako na zabudovánı́ acquis communautaire do systémů
kandidátské země. V rámci budovánı́ institucı́ docházı́ k přenosu knowhow. V rámci sociálnı́ a ekonomické koheze docházı́ k financovánı́ projektů
zaměřených na posı́lenı́ konkurenceschopnosti ekonomik. Jedná se o aktivity
podporované v rámci členských států ze strukturálnı́ch fondů (ERDF, ESF).
SAPARD (Special Accesion Programme for Agriculture and Rural development)
Jedná se o podporavetelné aktivity v rámci zemědělstvı́ a venkovských oblastı́, stejně tak jako zaváděnı́ acquis communautire v této oblasti.
9.5
Regionálnı́ členěnı́ EU
Základnı́mi jednotkami použı́vanými pro statistické srovnávánı́ v EU jsou tzv. NUTS
(nomenklaturnı́ jednotky pro územnı́ statistiku, Nomenclature des unités territoriales
pour les statistiques). V 90. letech Eurostat použı́val šest hierarchických úrovnı́
NUTS (0–5). Přı́mou vazbu na přidělovánı́ finančnı́ch prostředků ze strukturálnı́ch
fondů majı́ hierarchické úrovně NUTS II a NUTS III.
NUTS 0
Nejvyššı́ hierarchická úroveň – státy.
NUTS I
Makroregionálnı́ úroveň – územnı́ jednotka velkých oblastı́ (zemı́) – v EU
78 jednotek, obvykle umělé konglomeráty nižšı́ch jednotek; většı́ význam
má pouze v SRN – spolkové země, Spojeném královstvı́ (historické země
Wales, Skotsko a Severnı́ Irsko a Anglie rozčleněná na obvody regionálnı́ch
rozvojových agentur) a Belgii (Flámsko, Valonsko a Brusel). ČR je na této
úrovni jednou jednotkou.
NUTS II
Regionálnı́ úroveň odpovı́dajı́cı́ střednı́ úrovni administrativnı́ho členěnı́
zemı́ EU (např. regiony ve Francii, Itálii, provincie v Belgii, Nizozemsku,
comunidad autonomas ve Španělsku, spolkové země v Rakousku). V současnosti nejdůležitějšı́ regionálnı́ úroveň. Podle HDP na 1 obyvatele NUTS
II jsou regiony hodnoceny a přı́padně zařazovány do Cı́le 1. V současnosti
211 jednotek – průměrná populačnı́ velikost 1,8 mil. obyvatel. ČR se členı́
na 8 jednotek, nebo-li 8 regionů soudržnosti:
•
•
•
•
•
144
Praha
Střednı́ Čechy (Středočeský kraj)
Jihozápad (Jihočeský a Plzeňský kraj),
Severozápad (Karlovarský a Ústecký kraj)
Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj)
• Jihovýchod (kraj Vysočina a Jihomoravský)
• Střednı́ Morava (Olomoucký a Zlı́nský kraj)
• Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj).
NUTS III
Regionálnı́ jednotka odpovı́dajı́cı́ nižšı́mu článku administrativnı́ho členěnı́
(např. Kreise v SRN, departementy ve Francii, provincie v Itálii a ve Španělsku, administrativnı́ jednotky ve Švédsku a Dánsku). Z hlediska regionálnı́
politiky důležitá jednotka – vážı́ se na ni kritéria pro Cı́l 2 a některé Iniciativy Společenstvı́. Dnes 1093 jednotek, průměrná populačnı́ velikost kolem
350 tis. obyvatel. V ČR tuto úroveň reprezentuje 14 krajů (viz výše složenı́
jednotlivých regionů soudržnosti).
NUTS IV
Jediná hierarchická úroveň NUTS, která nenı́ obsazená ve všech zemı́ch EU.
Je však důležitá pro menšı́ země, kde reprezentuje úroveň administrativnı́ho
členěnı́ (např. Irsko, Lucembursko). V ČR představujı́ tuto úroveň okresy.
NUTS V
Hierarchicky nejnižšı́ jednotka – obvykle obec nebo skupina obcı́ resp. městských čtvrtı́ (v EU 98,4 tis. jednotek). V ČR je touto jednotkou obec.
Systém NUTS byl schválen v roce 2003 Evropským parlamentem, i když pouze
tři úrovně (NUTS 1–3). Rovněž byla schválena rozmezı́, ve kterých by měla ležet
průměrná populačnı́ velikost těchto jednotek v jednotlivých státech.
Tabulka 9.6: Schválené rozpětı́ pro průměrnou populačnı́ velikost jednotek NUTS
úroveň
minimum
maximum
NUTS 1
3 mil.
7 mil.
NUTS 2
800 tis.
3 mil.
NUTS 3
150 tis.
800 tis.
Zdroj: Official Journal of the European Union. L 154/1.
Shrnutı́ kapitoly
Strukturálnı́ politika v současné době nabývá na významu. Projevila se hlavně se
vstupem nových členských států SVE. Z historického hlediska se však nejedná
o zakládajı́cı́ politiku a k jejı́mu vývoji došlo až na třetı́ho rozšı́řenı́ o země jižnı́
Evropy. Detailně jste byli seznámeni s jednotlivými cı́li strukturálnı́ politiky v letech
2000–2006, stejně jako s iniciativami realizovanými v tomto obdobı́. Pro potřeby
strukturálnı́ pomoci byly definovány i statistické územnı́ jednotky NUTS. Financovánı́ této politiky se děje na základě čtveřice strukturálnı́ch fondů a dále lze finančnı́
prostředky čerpat z Koheznı́ho fondu, Fondu solidarity a z Evropské investičnı́
banky.
Otázky k zamyšlenı́
1. Vyjmenujte a charakterizujte jednotlivé strukturálnı́ fondy?
2. Jaké aktivity jsou financovatelné z Koheznı́ho fondu a z Fondu solidarity?
145
9. Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU
3. Vyjmenujte Cı́le regionálnı́ politiky a Iniciativy pro obdobı́ 2000–2006.
4. Co to jsou NUTS a jak se dělı́?
5. V čem spočı́vala reforma regionálnı́ politiky v roce 2000?
146
jÍ
Dimenze vnějšı́ch ekonomických vztahů
jÍ
Vymezenı́ vnějšı́ch vztahů
jÍ
Formy vnějšı́ch ekonomických vztahů –
vnějšı́ obchod EU
Vnějšı́ obchod EU – regionálnı́ aspekt
jÍ
jÍ
Evropská unie versus vyspělé světové
ekonomiky
EU–Japonsko
jÍ
Kooperace EU s rozvojovými zeměmi
jÍ
Jihovýchodnı́ Evropa/západnı́ Balkán
jÍ
Přı́lohy
jÍ
10
Vnějšı́ vztahy EU
10. Vnějšı́ vztahy EU
Cı́l kapitoly
V této části se dozvı́te o hloubce a šı́ři současných vnějšı́ch vztahů Evropské unie a
jejı́ch členských států vůči třetı́m zemı́m, skupinám zemı́ či regionálnı́m seskupenı́m.
Přestože problematika vnějšı́ch vztahů nabývá charakteru interdisciplinárnı́ho, daná
kapitola je zaměřena předevšı́m na ekonomický a regionálnı́, okrajově právnı́ aspekt
externı́ch vztahů EU. Na základě ustanovenı́ Amsterodamské smlouvy, ustanovenı́
Smlouvy z Nice, která pozměňuje Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založenı́
Evropských společenstvı́ a některých souvisejı́cı́ch aktů je vytvořen komplexnı́
pohled na konkrétnı́ podobu reálných vztahů z hlediska jednotlivých teritoriı́ světa,
mezinárodnı́ch organizacı́ a nástrojů součinnosti.
Časová zátěž
Doba potřebná ke studiu kapitoly cca jsou 4 hodiny.
V systému globálnı́ světové ekonomiky existujı́ mezi jeho jednotlivými prvky vzájemné vztahy. Základnı́mi subjekty jsou státnı́ ekonomické celky jako národnı́ ekonomiky, ostatnı́ ekonomické celky nižšı́ho nebo vyššı́ho řádu, které působı́ uvnitř
národnı́ ekonomiky, dále nadnárodnı́ celky či mezinárodnı́ seskupenı́. Světová ekonomika představuje pro tyto subjekty vnějšı́ prostředı́, v němž jsou subjekty v ekonomice provázány a spojovány vnějšı́mi vztahy. Souhrn takových vnějšı́ch ekonomických vztahů potom představuje mezinárodnı́ ekonomické vztahy.
10.1 Dimenze vnějšı́ch ekonomických vztahů
Fundamentálnı́ premisou pro rozvoj vnějšı́ch ekonomických vztahů je otevřenost
kooperujı́cı́ch ekonomik. Otevřenost ekonomiky vyjadřuje intenzitu zapojenı́ jejı́ch
subjektů v rámci vnějšı́ch vztahů. Nabývá určitých proporcı́ v závislosti na mı́ře,
tvaru a efektivnosti.
a) Mı́ra otevřenosti
Mı́ra otevřenosti vyjadřuje proporci vnějšı́ch ekonomických vztahů k celkové
ekonomické aktivitě. Je dána podı́lem vývoznı́ch a dovoznı́ch toků na jeho
souhrnných agregátech ekonomické aktivity, tj. např. podı́l vývozu (dovozu,
obchodnı́ho obratu) na HDP.
b) Tvar otevřenosti
Struktura vývoznı́ch a dovoznı́ch toků je odrazem struktury specializované
výroby daného ekonomického celku z hlediska teritoriálnı́ho a komoditnı́ho.
Teritoriálnı́ struktura je podı́lem jednotlivých teritoriı́, zemı́ či skupin zemı́
na hmotných resp. finančnı́ch či informačnı́ch tocı́ch, které jsou subjektem
realizovány. Komoditnı́ struktura je podı́lem jednotlivých užitných hodnot
na exportu či importu zbožı́, druhů služeb a kapitálu na celkových pohybech
služeb a kapitálu.
c) Efektivnost otevřenosti
Je úroveň ekonomického zhodnocenı́ aktivit daného celku při zapojenı́ do
mezinárodnı́ dělby práce. Tento efekt specializace se projevuje:
148
– uvnitř v rovině strukturálnı́ch úspor (úspory z rozsahu výroby v důsledku domácı́ch strukturálnı́ch změn v rámci reprodukčnı́ho procesu);
– navenek ve formě absolutnı́ch úspor (důsledek nerovnosti podmı́nek
v jednotlivých zemı́ch) a komparativnı́ch úspor (důsledek změn v mı́ře
a tvaru specializace).
Celkový finálnı́ efekt ze specializace bývá obvykle pozitivnı́. Jeho determinantou
je však rostoucı́ závislost subjektu na dynamice a změnách v hospodářském vývoji
jiných subjektů a přenos různých výkyvů, poruch a krizı́ vnějšı́ho prostředı́ dovnitř
ekonomického celku. V tomto světle nabývá na důležitosti adaptačnı́ schopnost
subjektů uvnitř ekonomického celku.
Faktory podmiňujı́cı́ otevřenost
ekonomický rozměr (počet obyvatel a velikost teritoria);
ekonomická vyspělost (produkčnı́ kapacita, ekonomická úroveň);
typ hospodářského mechanismu (právnı́ normy, ekonomické nástroje, zvyky,
tradice a etika národa, metody pro stanovenı́ ekonomických priorit a koordinaci hospodářských činnostı́);
Prvnı́ dva faktory představujı́ věcné faktory a vyplývá z nich následujı́cı́ zákonitost.
Čı́m menšı́ ekonomický celek a čı́m vyššı́ ekonomická vyspělost, tı́m vyššı́ je jeho
stupeň otevřenosti. Poslednı́ zmı́něný faktor je faktorem systémovým a platı́, že vyššı́
zapojenı́ do mezinárodnı́ch vztahů umožňujı́ tržnı́ systémy s liberálnı́m přı́stupem.
Vnějšı́ obchod (obchod s třetı́mi zeměmi) je realizován v rámci společné obchodnı́
politiky (přı́p. společné zemědělské politiky) a na základě pravomoci Evropských
společenstvı́ uzavı́rat dohody různého typu. EU se řı́dı́ principem liberalizace obchodnı́ch toků a principem multilaterálnı́ho přı́stupu k mezinárodnı́ ekonomické
spolupráci. Z hlediska mı́ry otevřenosti je EU v rámci světových hospodářských
makroregionů nejotevřenějšı́m ekonomickým subjektem na straně exportů (jak v podı́lu celkového obchodu se zbožı́m a službami, tak v podı́lu obchodu se zbožı́m a
službami se třetı́mi zeměmi). Na straně importů jen z hlediska podı́lu celkového obchodu se zbožı́m a službami na HDP. Největšı́m obchodnı́m partnerem jsou Spojené
státy americké. Dále jsou to země východnı́ Evropy a EFTA. Z rozvojových regionů
zaujı́majı́ významnou pozici asijské země (nově industriované země, ostatnı́ asijské
země, částečně Čı́na), dále skupina středomořských států, ACP a země Latinské
Ameriky.
10.2 Vymezenı́ vnějšı́ch vztahů
Evropská unie je specifickou formou mezistátnı́ho spojenı́, která je založena na
Evropských společenstvı́ch doplněných politikami a formami spolupráce, jež jsou
zavedeny Amsterodamskou smlouvou. Evropská unie byla konstituována Smlouvou
o Evropské unii z února 1992, která nabyla účinnosti 1. listopadu 1993. Ta uvádı́,
že „tato Smlouva je novou etapou utvářenı́ stále užšı́ho svazku mezi národy Evropy,
v němž jsou rozhodnutı́ přijı́mána co nejotevřeněji a co nejblı́že občanovi,“. . .
149
10. Vnějšı́ vztahy EU
Evropská unie nenı́ na rozdı́l od ES subjektem mezinárodnı́ho veřejného práva.
ES je na základě vlastnı́ právnı́ subjektivity oprávněna navazovat smluvnı́ vztahy
se třetı́mi státy a mezinárodnı́mi organizacemi v celém rozsahu cı́lů definovaných
v zakládajı́cı́ch smlouvách.
Mezinárodně právnı́ subjektivita zahrnuje:
–
–
–
–
–
právo diplomacie a legace,
zaručenı́ výsad a imunit,
mezinárodně právnı́ odpovědnost,
právo na přijetı́ jednostranných opatřenı́,
uzavı́ránı́ mezinárodnı́ch dohod.
Projevem mezinárodně právnı́ subjektivity ES je uzavı́ránı́ vnějšı́ch dohod. Dohody
mohou být jak bilaterálnı́ho, tak multilaterálnı́ho charakteru. Jsou komponentou mezinárodnı́ho práva veřejného, komunitárnı́ho práva a práva aplikovaného na územı́
členských států.
Vnějšı́ vztahy se dotýkajı́ většiny orgánů EU a ES, předevšı́m Rady, Komise, Evropského parlamentu a Soudnı́ho dvora. Z praktického hlediska hraje nejvýznamnějšı́
roli Evropská komise a činnost následujı́cı́ch 4 komisařů:
komisaře pro vnějšı́ vztahy,
komisaře pro obchod,
komisaře pro rozvoj a humanitárnı́ pomoc,
komisaře pro rozšı́řenı́.
GŘ pro
vnějšı́
vztahy
Za vnějšı́ vztahy nese v Komisi odpovědnost Generálnı́ ředitelstvı́ pro vnějšı́ vztahy
(External Relations Directorate-General), které udržuje vztahy se zeměmi a skupinami zemı́ (kromě ACP a zemı́, které žádajı́ o vstup do EU) a s mezinárodnı́mi
organizacemi. Participuje na společné zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politice a řı́dı́ delegace EU ve třetı́ch zemı́ch. Má následujı́cı́ strukturu:
Ředitelstvı́ A: Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politika;
Ředitelstvı́ B: Všeobecné záležitosti a multilaterálnı́ vztahy;
Ředitelstvı́ C: Severnı́ Amerika, Austrálie, Japonsko, Jižnı́ Korea, ASEM;
Ředitelstvı́ D: Západnı́ Balkán, ESVO, Evropský hospodářský prostor, ostatnı́
evropské státy;
Ředitelstvı́ E: Východnı́ Evropa, zakavkazské a středoasijské republiky;
Ředitelstvı́ F: Střednı́ východ, jižnı́ Středomořı́;
Ředitelstvı́ G: Latinská Amerika;
Ředitelstvı́ H: Asie vyjma Japonska a Jižnı́ Koree;
Ředitelstvı́ I: Zdroje poboček, informace a vztahy mezi institucemi;
Ředitelstvı́ K: Správa delegacı́ Komise ve třetı́ch zemı́ch.
Dále jsou zapojeny Generálnı́ ředitelstvı́ pro obchod (Trade Directorate-General),
Generálnı́ ředitelstvı́ pro rozvoj (Development Directorate-General), Generálnı́ ředitelstvı́ pro rozšı́řenı́ (Enlargement Directorate-General). Společným oddělenı́m
několika generálnı́ch ředitelstvı́ a subjektem řı́dı́cı́ch procedur Komise je Úřad pro
150
evropskou pomoc a spolupráci (EuropeAid Cooperation Office), který byl založen v roce 2001. Mezi dalšı́ útvary Komise patřı́ Úřad ES pro humanitárnı́ pomoc
(ECHO – European’s Community Humanitarian Aid Office), Společný servis pro
vnějšı́ vztahy (CSR – Common Service for External Relations) a Útvar pro jednánı́
o přistoupenı́ (TFAN – Task Force for Accession Negotiations).
Úřad pro evropskou pomoc a spolupráci – EuropeAid Co-operation
Office
Úřad pro evropskou pomoc a spolupráci byl oficiálně zřı́zen Evropskou komisı́ na
podporu reformy managementu vnějšı́ pomoci k 1. lednu 2001. Má implementovat
nástroje vnějšı́ pomoci, jež jsou financovány z rozpočtu EU a Evropského rozvojového fondu (EDF). Nezabývá se činnostı́ spojenou s předvstupnı́mi programy
(Phare, Ispa a Sapard), humanitárnı́mi akcemi, makro-finančnı́ asistencı́ ani společnou zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politikou. Úřad zajišt’uje všechny fáze projektového
cyklu, což zabezpečuje dosaženı́ cı́lů programů Generálnı́ho ředitelstvı́ pro vnějšı́
vztahy a programů Evropské komise.
Mezi hlavnı́ funkce úřadu patřı́:
efektivnı́ implementace pomoci Společenstvı́, při poskytovánı́ vysokého
standardu kvality a rychlosti při vytvářenı́ a implementaci projektů;
zaváděnı́ mechanismů na podporu finančnı́ho řı́zenı́, přičemž bere na zřetel
princip konzistence a transparentnosti procedur a rovněž zachovává princip
racionalizace vnějšı́ pomoci;
na základě principu subsidiarity přenášı́ všechny operace do mı́sta, kde mohou být řı́zeny nejlépe; decentralizuje akce do zemı́ přı́jemců;
vytvářı́ systém nezbytný pro dosaženı́ cı́lů: řı́zenı́, dohledu, podpory a kontrolnı́ systém;
pečuje o kulturu individuálnı́ a kolektivnı́ odpovědnosti – jasně definuje
odpovědnost svých zaměstnanců a zabezpečuje jejich školenı́;
otevřeně a konstruktivně spolupracuje s ostatnı́mi subjekty Komise, které se
zabývajı́ vnějšı́mi vztahy, jak v Bruselu, tak na úrovni delegacı́ a agentur
v členských zemı́ch.
Organizačnı́ struktura úřadu
Pod generálnı́ ředitelstvı́ úřadu spadá sedm výkonných ředitelstvı́. Prvnı́ čtyři jsou
regionálnı́ho charakteru a dalšı́ tři jsou charakteru organizačnı́ho:
Ředitelstvı́ A: Evropa, jižnı́ Středomořı́, střednı́ a východnı́ Evropa a politika
sousednı́ch zemı́ (1. geografická koordinace a dohled pro Evropu; 2. geografická koordinace a dohled pro Středomořı́ a střednı́ a východnı́ Evropu;
3. centralizované operace pro Evropu, Středomořı́ a střednı́ a východnı́ Evropu; 4. nukleárnı́ bezpečnost; 5. financovánı́, kontrakty a audit pro Evropu,
Středomořı́, střednı́ a východnı́ Evropu; 6. twinning);
Ředitelstvı́ B: Latinská Amerika (1. geografická koordinace a dohled pro
Latinskou Ameriku; 2. centralizované operace; 3. financovánı́, kontrakty a
audit);
151
10. Vnějšı́ vztahy EU
Ředitelstvı́ C: Subsaharská Afrika, Karibik, Pacifik (1. geografická koordinace a dohled pro země ACP; 2. geografická koordinace a dohled pro země
ACP; 3. koordinace uvnitř ACP a OCT, pan-Africké záležitosti a horizontálnı́
aspekty; 4. centralizované akce pro země ACP; 5. financovánı́, kontrakty a
audit pro země ACP; 6. mı́rové akce; 7. zásobovánı́ vodou.);
Ředitelstvı́ D: Asie a střednı́ Asie (1. geografická koordinace a dohled pro Asii
a střednı́ Asii; 2. centralizované akce pro Asii a střednı́ Asii; 3. financovánı́,
kontrakty a audit pro Asii a střednı́ Asii.);
Ředitelstvı́ E: Podpora kvality akcı́ (1. poradenstvı́ – indikátory; 2. poradenstvı́ – kultura; 3. makroekonomická podpora; 4. obchod a regionálnı́ integrace; 5. sociálnı́ a humanitárnı́ rozvoj; 6. vládnutı́, lidská práva, demokracie;
7. bezpečnost a migrace; 8. přı́rodnı́ zdroje; 9. infrastruktura.);
Ředitelstvı́ F: Generálnı́ podpora akcı́ (1. uskupenı́ pro podporu kvality;
2. řı́dı́cı́ výbory; 3. financovánı́ a smluvnı́ záležitosti a právnı́ věci; 4. vztahy
s institucemi EU, mezinárodnı́mi organizacemi a dárci; 5. Vztahy s občanskou společnostı́ a nečleny; 6. informačnı́ a komunikačnı́ úřad);
Ředitelstvı́ G: Zdroje (1. programovánı́ a rozpočtové záležitosti; 2. koordinace ICS a metodologie pro ex-post kontrolu a audit; 3. humanitárnı́ zdroje;
4. školenı́ a znalostně založený management; 5. informačnı́ systémy a technologie úřadu; 6. řı́dı́cı́ dokumentace a infrastruktura úřadu; 7. jednotlivý
experti.).
Tabulka 10.1: Rozpočet na rok 2004 (6,9 mld.Euro)
Region
mil. Euro
Afrika, Karibik, Pacifik
2 648
Středozemı́ a střednı́ a východnı́ Evropa 1 003
Balkán
663
Asie
611
Nové nezávislé státy
504
Latinská Amerika
312
Jižnı́ Afrika
133
Tématické programy
1 040
Zdroj: www.europa.eu.int/comm/europeaid/index en.htm
10.3 Formy vnějšı́ch ekonomických vztahů – vnějšı́
obchod EU
Společná obchodnı́ politika je dle čl. 133 Smlouvy o ES založena na celnı́ unii,
jež má působnost vnitřnı́ (je proti obchodnı́m bariérám mezi členskými státy) a
vnějšı́. Vnějšı́ obchodnı́ politika obsahuje společnou celnı́ politiku vůči třetı́m zemı́m
(společný celnı́ sazebnı́k).
Vnějšı́ obchod se zabývá otázkami:
exportnı́ho režimu;
importnı́ho režimu;
152
obchodnı́ch ochranných opatřenı́;
WTO a multilaterálnı́ho obchodnı́ho rámce;
obchodu a rozvoje.
Užšı́ pojetı́ vnějšı́ho obchodu zahrnuje obchod se zbožı́m (zvláštnı́ položky tvořı́
obchod se zemědělskými produkty, s jadernou energiı́, s uhlı́m a ocelı́ a obchod se
zbraněmi, jež jsou upraveny jinak než na základě čl. o společné obchodnı́ politice)
a obchod se službami a širšı́ pojetı́ také platby, investice, obchodnı́ a hospodářskou
spolupráci.
10.3.1
Nástroje vnějšı́ho obchodu
Základnı́ spektrum nástrojů vnějšı́ho obchodu bylo vyvinuto v souladu se společnou
obchodnı́ politikou EU; zahrnuje:
společný celnı́ sazebnı́k – CET (Common External Tariff);
obchodnı́ ochranné instrumenty (anti-dumpingová, anti-subvenčnı́ opatřenı́,
regulace obchodnı́ch bariér a ochranných opatřenı́);
nástroje umožňujı́cı́ přı́stup na trhy třetı́ch zemı́;
preferenčnı́ ujednánı́ a multilaterálnı́ negociace:
– Evropský hospodářský prostor – EEA (the European Economic Area)
– s Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem;
– přı́stupové dohody – (the Association Agreements) – se zeměmi střednı́ a východnı́ Evropy;
– dohody se zeměmi Středomořı́;
– konvence z Lomé (the Lomé Conventions) – se zeměmi ACP.
Prvnı́ tři body spadajı́ do tzv. autonomnı́ obchodnı́ politiky, jež se opı́rá o jednostranná rozhodnutı́ Rady a poslednı́ bod je uskutečňován v rámci smluvnı́ obchodnı́
politiky o dovozu a vývozu zbožı́ (může být rozšı́řena i na mezinárodnı́ jednánı́
o dohodách a službách a právech duševnı́ho vlastnictvı́). Ujednánı́ se mohou týkat
jak jednotlivých třetı́ch států, tak regionálnı́ch seskupenı́. Dohody mohou nabývat
formy omezenı́ dovozů do ES – autolimitačnı́ dohody až poskytnutı́ rozsáhlých
obchodnı́ch preferencı́ a smlouvy o zaručeném importu.
Autonomnı́
a smluvnı́
obchodnı́
politiky
Společný celnı́ sazebnı́k zajišt’uje jednotnou aplikaci společné obchodnı́ politiky a
je základem pro statistické informace o mezinárodnı́m obchodu. Skládá se ze dvou
prvků kombinované nomenklatury (označovánı́ zbožı́ dle Úmluvy o harmonizovaném systému označovánı́ a kodifikaci výrobků) a celnı́ch sazeb.
Společný
celnı́
sazebnı́k
Všeobecný systém celnı́ch preferencı́ je ucelený systém pro přibližně 181 rozvojových zemı́ a závislých územı́ za účelem zvýšenı́ exportnı́ch přı́jmů preferovaných
zemı́, jejich industrializace a urychlenı́ ekonomického růstu. Integrovaný celnı́ sazebnı́k – TARIC (Tarif integré des Communautés européennes) obsahuje navı́c
zvláštnı́ komunitárnı́ předpisy. Dále jsou použı́vány autonomnı́ pravidla původu,
dávky s rovnocenným účinkem a komunitárnı́ celnı́ kodex.
Převážná část vnějšı́ho obchodu EU je založena na multilaterálnı́ch dohodách, které
jsou spravovány v rámci WTO.
153
10. Vnějšı́ vztahy EU
10.3.2
EU a Světová obchodnı́ organizace – WTO
EU hraje klı́čovou roli ve Světové obchodnı́ organizaci – World Trade Organisation
(dále jen WTO). Je tomu tak dı́ky společné obchodnı́ politice 25 členských států,
jejichž jménem Evropská komise vyjednává s ostatnı́mi státy a uskupenı́mi v obchodnı́ch otázkách. V současné době je aktuálnı́ tzv. Rozvojová agenda z Dohy –
„Doha Developmnet Agenda“ (DDA), která se zabývá jednak otázkami spojenými
s otevı́ránı́m trhů a jednak vytvářenı́m obchodnı́ch pravidel. Motivem této politiky
je umı́stit obchodnı́ rozvoj do středu zájmů, tak aby boj proti chudobě byl účinný.
WTO byla založena 1. ledna roku 1995 jako výsledek Uruguajského multilaterálnı́ho
obchodnı́ho procesu mezi léty 1986 až 1994, čı́mž byla inkorporována struktura obchodnı́ch ujednánı́ v oblasti zbožı́ (GATT), služeb (GATS) a v oblasti intelektuálnı́ho
vlastnictvı́ (TRIPS). Tato mezinárodnı́ organizace udává jednotná pravidla obchodu
mezi národy. WTO je složena z vlád a politických subjektů, které majı́ rozhodovacı́
schopnost na základě konsenzu. K řı́jnu 2004 má WTO 149 členských zemı́. Většina
se řadı́ mezi rozvojové. Největšı́m členem je EU s 25 členskými zeměmi. Nejvyššı́
rozhodovacı́ složkou je konference ministrů, která se scházı́ jednou za dva roky
(Seattle 1999, Doha 2001, Cancun 2003, dalšı́ má být v Hong Kongu v prosinci
2005). Generálnı́ Rada se setkává několikrát do roka v Ženevě. Na dalšı́ úrovni jsou
jednotlivé rady pro otázky spojené se zbožı́m, službami a intelektuálnı́m vlastnictvı́m (Goods Council, Services Council, Intellectual Property Council) a několik
specializovaných výborů, pracovnı́ch skupin a pracovnı́ch stran, které se zabývajı́
individuálnı́mi dohodami a jinými oblastmi jako je životnı́ prostředı́, rozvoj, členstvı́
a obchodnı́mi dohodami. Sekretariát WTO je situován v Ženevě a provádı́ technickou asistenci, analyzuje světový obchod a objasňuje záležitosti WTO veřejnosti a
médiı́m.
10.3.3
Vnějšı́ obchod – kvantitativnı́ aspekt
V mezinárodnı́m obchodě je EU v současné době, vedle USA a Japonska, vedoucı́m
hráčem na světovém řebřı́čku. Nı́že je analyzován vnějšı́ vývoj obchodu EU se
světem a dále s partnerskými regiony.
Tabulka 10.2: EU – obchod se světem 2000–2004
Importy a exporty v mil. Euro
Ročnı́
Ročnı́
Rok
Import
Export
změna v %
změna v %
2000
995 649
856 728
2001
983 439
−1,20
892 716
4,20
2002
941 570
−4,30
900 389
0,90
2003
940 405
−0,10
878 646
−2,40
2004
1 029 326
9,50
963 709
9,70
Průměrný ročnı́ růst
0,80
3,00
Zdroj: Eurostat (Comext, Statistical regime 4), DG Trade 2005
154
Tabulka 10.3: Vnějšı́ obchod EU – partnerské regiony (2004)
Importy EU
Exporty EU
Regiony mil.
Euro
% Regiony
mil. Euro
EU – svět
1 029 326 100 Svět
963 709
NAFTA
180 732 17,6 NAFTA
270 743
Latinská Amerika
56 665
5,5 Latinská Amerika
47 739
Kandidáti EU
53 566
5,2 Kandidáti EU
71 923
EFTA
120 248 11,7 EFTA
108 673
Středomořı́
44 381
4,3 Středomořı́
53 541
ASEAN
69 098
6,7 ASEAN
42 748
Zdroj: Eurostat (Comext, Statistical regime 4), DG Trade 2005
%
100
28,1
5
7,5
11,3
5,6
4,4
Tabulka 10.4: Obchod EU se zbožı́m
Největšı́ ipmortnı́ partneři EU
Největšı́ exportnı́ partneři EU
Pořadı́ Partneři
mil. euro
% Pořadı́ Partneři mil. euro
%
1
USA
157 386 15,3 1
USA
233 803 24,3
2
Čı́na
126 712 12,3 2
Švýcarsko
74 957
7,8
3
Rusko
80 538
7,8 3
Čı́na
48 033
5,0
4
Japonsko
73 505
7,2 4
Rusko
45 662
4,7
5
Švýcarsko
61 398
6,0 5
Japonsko
43 053
4,5
svět
1 027 580 100,0
svět
962 305 100,0
Zdroj: Eurostat (Comext), 2005
Obchod EU se službami
Největšı́m obchodnı́m partnerem pokud jde o obchod se službami z hlediska importů
i exportů je USA, dále Čı́na a na třetı́m mı́stě Japonsko.
Obrázek 10.1: Podı́l toků přı́mých zahraničnı́ch investic EU (2001–2003)
Zdroj: Eurostat, 2004
Pokud jde o přı́mé zahraničnı́ investice největšı́mi obchodnı́mi partnery EU je USA,
Japonsko, Kanada a Čı́na.
155
10. Vnějšı́ vztahy EU
10.4 Vnějšı́ obchod EU – regionálnı́ aspekt
Obchod je jednı́m z nejefektivnějšı́ch nástrojů podpory rozvoje. Narůstajı́cı́ obchod
zejména s rozvojovými zeměmi implikuje zvýšenı́ jejich exportnı́ch přı́jmů, přispı́vá
k industrializaci a povzbuzuje diverzifikaci jejich ekonomik.
V této části je analyzován vnějšı́ obchod EU s vybranými světovými regiony z hlediska kvantifikace exportu a importu a jeho sektorové kompozice. Je postupováno
v konsekvenci od regionů vyspělých k regionům rozvojovým. Z hlediska souhrnných
ukazatelů je zmı́něn vývoj obchodu od roku 1960 se státy: EFTA, USA, Kanada,
Japonsko, Austrálie, Nový Zéland; podrobněji jsou nı́že rozvedeny obchodnı́ vztahy
v rámci regionů a regionálnı́ch uskupenı́: ACP, Středomořı́, Latinská Amerika, Asie,
východnı́ Evropa a střednı́ Asie, Jihovýchodnı́ Evropa.
Tabulka 10.5: Vývoj obchodu mezi EU a dalšı́mi zeměmi či regiony(1960–2000)
Mld. ECU/Euro
1960
1970
1980
1990
2000
Export Import Export Import Export Import Export Import Export Import
EFTA
2,8
1,8
7,7
5,3 32,7 27,5 59,8 58,4 98,7 108,0
USA
2,2
3,8
6,6
9,0 26,6 43,5 75,5 84,9 232,5 199,0
Kanada
0,3
0,4
0,7
1,3
3,9
6,8 10,4 10,0 20,6 18,4
Japonsko
0,2
0,2
1,0
1,2
4,6 12,3 22,7 46,1 44,9 87,1
Austrálie
0,3
0,4
0,6
0,6
3,1
2,5
6,8
4,8 15,7
8,9
Nový Zéland
—
—
—
—
0,7
1,2
1,5
1,6
2,1
2,4
ACP
2,5
2,9
4,4
5,8 18,0 21,7 17,4 21,0 26,6 28,8
Středomořı́
—
—
—
— 20,9 14,3 35,3 29,5 86,5 64,5
Latinská Amerika
2,4
3,1
4,2
5,4 14,2 17,8 16,9 27,1 54,5 48,8
Asie
—
—
—
— 38,4 77,2 72,8 80,8 169,1 260,2
VE a SA
—
—
1,9
2,1 10,3 15,2 14,8 19,8 27,7 54,8
JVE
—
—
—
—
—
—
9,7 11,3
3,7
7,8
Zdroj: Bilateral Trade Relations, www.europa.eu.int
Obrázek 10.2: Export × Import EU v roce 2000
Zdroj: Bilateral Trade Relatins, www.europa.eu.int
156
Země ACP – Afrika, Karibik a Tichý oceán
Ročnı́ podı́l obchodu ACP na celkovém exportu/importu EU klesl od roku 1960
z 10 % na 3 % v roce 2000, i když absolutnı́ hodnota obchodu od roku 1960 vzrostla.
V absolutnı́ hodnotě v roce 2004 obchod se zeměmi ACP přesáhl 55 miliard euro.
Importy s EU dosáhly hodnoty 8,4 mld. euro a export 26,5 mld. euro. Pro většinu
zemı́ ACP je EU hlavnı́m obchodnı́m partnerem. Země Karibiku a Tichomořı́ se
zaměřujı́ spı́še na geograficky bližšı́ trhy. Objem i komoditnı́ struktura obchodu mezi
zeměmi ACP a EU odrážı́ vztah rozvojových a vyspělých zemı́. Mezi zbožı́, které je
nejvı́ce obchodováno patřı́ v exportech do EU ropa (26 % celkových exportů), dále
diamanty (11 %) a dřevo a dřevěné výrobky. Co se týče evropských exportů jsou
to strojı́renské výrobky (31 %), dále dopravnı́ prostředky (10 %), lodě (9 %), olej
(8 %) a farmaceutické výrobky. Z regionálnı́ho aspektu zaujı́majı́ absolutně přednı́
mı́sto africké subregiony.
K rozšı́řenı́ produkce a reálné nabı́dky zbožı́, přispı́vajı́ investice a technická pomoc.
V obdobı́ 1996–2002 se investičnı́ toky z EU do ACP zvýšily z 1,922 mil. na 4,319
mil. euro. Z toho v africké oblasti ACP z 1,532 mil. na 2,799 mil. euro v roce
2002. Relativnı́ důležitost ACP jako investičnı́ destinace vzrostla. Co se týče výše
vyplacené finančnı́ a technické pomoci kopı́rovala zhruba velikost jednotlivých
regionálnı́ch společenstvı́.
Země ACP (zejména africká část) jsou největšı́mi přı́jemci tzv. Oficiálnı́ rozvojové
pomoci EU – ODA (Official Development Aid). EU poskytuje asi 45–50 % celkové
mezinárodnı́ rozvojové pomoci, oproti USA a Japonsku, které poskytujı́ 20 a 18 %
(viz grafy v přı́loze).
Středomořı́
Země Středomořı́ jsou čtvrtým nejdůležitějšı́m obchodnı́m partnerem ES/EU. V roce
2000 se podı́lely na celkovém exportu EU asi 9 % a na celkovém importu cca 6 %
(tj. v úhrnu vı́ce než Japonsko nebo Čı́na).
Tabulka 10.6: Vzájemný obchod ES – Středomořı́ v mld. ECU/Euro
Rok Země Maghreb Mašrek Sev. středomořı́ Celkem
Export
8,9
8,9
3,1
20,9
1980 Import
7,4
5,2
1,7
14,3
Saldo
1,5
3,7
1,4
6,6
Export
12,0
12,6
10,7
35,3
1990 Import
12,7
7,3
9,5
29,5
Saldo
−0,7
5,3
1,2
5,8
Export
21,1
29,8
35,6
86,5
2000 Import
27,9
17,1
19,5
64,5
Saldo
−6,8
12,7
16,1
22,0
Zdroj: Statistická ročenka 1958–1996 – portál EU
Největšı́mi obchodnı́mi partnery středomořských zemı́ z pohledu států EU jsou
Německo, Francie a Itálie, jejichž podı́l na celkovém obratu EU versus Středomořı́
je dı́ky vzájemným historickým vazbám a geografické poloze téměř dvoutřetinový.
Obchodnı́
partneři
ACP
157
10. Vnějšı́ vztahy EU
Největšı́m obchodnı́m partnerem pro státy EU jsou země Maghrebu (Tunisko 3/4
v r. 2000), z hlediska jednotlivých zemı́ Turecko, Izrael a Alžı́rsko (2/3 celkového
obchodu EU versus Středomořı́). Naopak nejméně Libanon, Jordánsko a Palestina.
Největšı́ aktivnı́ saldo majı́ Francie, Německo, Belgie a Lucembursko a Švédsko.
Jediný, kdo má pasivnı́ saldo, je Portugalsko.
Z hlediska komoditnı́ struktury obchodu EU se Středomořı́m dominujı́ tři skupiny
produktů: energie (SITC 3), ostatnı́ zpracované zbožı́ (SITC 6 + 8), stroje a dopravnı́
prostředky (SITC 7), na něž v r. 2000 připadalo 80 % vzájemného obchodu. Největšı́
položkou ve vývozech z EU jsou stroje a dopravnı́ prostředky (téměř 40 %), ostatnı́
zpracované zbožı́ a chemikálie. V dovozech do EU dominujı́ energetické zdroje
(18 %), dále ostatnı́ zpracované zbožı́ a stroje a dopravnı́ prostředky.
Latinská Amerika
Ve světovém měřı́tku je EU druhým největšı́m obchodnı́m partnerem Latinské Ameriky, přičemž nejdůležitějšı́mi sub-regionálnı́m uskupenı́m v tomto smyslu je MERCOSUR a specifickým partnerem Chile, jejichž je EU největšı́m obchodnı́m partnerem. Mezi léty 1990 a 2004 EU prohloubila vztahy a vı́ce než zdvojnásobila
obchodnı́ spolupráci s Latinskou Amerikou na bilaterálnı́ úrovni zejména s Mexikem a Chile a na regionálnı́ úrovni s MERCOSURem, Andským společenstvı́m a
Střednı́ Amerikou. V roce 2004 činily importy EU z Latinské Ameriky 56,7 mld.
Euro a exporty do regionu 47,7 mld. Euro. Přesto majı́ dovozy z Latinské Ameriky
do EU od 70. stále klesajı́cı́ tendenci. EU postupně oslabuje i v pozici exportéra.
Tabulka 10.7: Obchod EU-25 s Latinskou Amerikou v mil. Euro
Rok
Importy Ročnı́ změna v % Exporty Ročnı́ změna v %
2000
50 747
—
55 505
—
2001
52 078
2,60
57 868
4,30
2002
50 722
−2,60
50 308
−13,10
2003
50 331
−0,80
44 189
−12,20
2004
56 665
12,60
47 739
8,00
Průměrný ročnı́ růst
—
2,80
—
−3,70
Zdroj: Eurostat (Comext, Statistical regime 4), DG Trade 2005
Z hlediska investic je EU pro Latinskou Ameriku nejdůležitějšı́m zdrojem přı́mých
zahraničnı́ch investic. V obdobı́ 2000–2003 se přı́mé zahraničnı́ investice z EU
zvýšily z 176,5 mld. na 237,9 mld. Euro.
Všeobecný tarifnı́ systém umožňuje preferenčnı́ přı́stup na trhy EU Andským zemı́m (Bolı́vie, Kolumbie, Ekvádor, Peru a Venezuela) a Středoamerickým zemı́m
za účelem podpory boje proti nelegálnı́ produkci drog. EU je největšı́m poskytovatelem ODA do Latinské Ameriky. V obdobı́ 1993–1997 tato pomoc činila 56 %
celkové oficiálnı́ rozvojové pomoci. Přestože je tento podı́l významný, největšı́ pomoc poskytuje Africe a Asii. Významnou finančnı́ institucı́ poskytujı́cı́ od roku 1990
regionu finančnı́ podporu je Evropská investičnı́ banka (EIB).
158
Asie
Asie je významným – třetı́m největšı́m – obchodnı́m partnerem EU (po USA a
Japonsku). Jako celek čı́tá 21 % evropského externı́ho exportu a hraje důležitou
roli v rámci WTO. V r. 2000 činily exporty 40 mld. Euro a importy 70 mld. Euro.
Ekonomické vztahy mezi EU a Asiı́ jsou jak povahy bilaterálnı́ch vztahů – regionálnı́
partnerstvı́, tak multilaterálnı́ povahy v rámci WTO.
Jejı́ klı́čové postavenı́ je v asijsko-tichomořském regionu. EU je 3. největšı́m obchodnı́m partnerem pro země ASEAN (14 %). EU je po USA druhým největšı́m
exportnı́m trhem (15 %). Evropský export do arabských zemı́ zálivu od osmdesátých
let roste. EU je 6. největšı́m exportnı́m trhem a 1. obchodnı́m partnerem. V roce
2004 činily exporty EU 25 miliard euro, přičemž importy EU kolem 25 miliard.
V exportech do těchto zemı́ převažujı́ stroje a dopravnı́ prostředky (56 %), železničnı́ lokomotivy, letecký a elektrický materiál. Ze zemı́ zálivu jsou do EU převážně
importovány nerostné suroviny a paliva. (70 % celkových exportů EU). Země zálivu
čerpajı́ výhody z preferenčnı́ho přı́stupu na trhy EU v rámci Všeobecného systému
preferencı́ EU. Ekonomicky strategickým regionem je severovýchodnı́ Asie, kde
Čı́na zaujı́má pozici 3. největšı́ho mimoevropského obchodnı́ho partnera EU. EU je
pro Čı́nu 2. největšı́m exportnı́m trhem. Obrovský význam má obchod s ostatnı́mi
zeměmi regionu (Hongkong, Macao, Tchaj-wan a Jižnı́ Korea).
Východnı́ Evropa a střednı́ Asie
Sdruženı́ nezávislých států (dále SNS) je méně významným obchodnı́m partneren
EU. V r. 2001 představoval podı́l SNS na celkovém exportu EU jen 3,8 % a na
celkovém importu 5,6 %. Mimořádným partnerem z regionu je Rusko (74 % celkových vývozů do SNS a 83 % dovozů). V r. 2001 bylo Rusko 6. největšı́m odbytištěm
pro zbožı́ EU a 5. největšı́m dodavatelem zbožı́ na trhy EU. Dalšı́mi významnými
partnery EU ze SNS (i když podstatně méně) je Ukrajina a Kazachstán. Největšı́mi
obchodnı́mi partnery SNS jsou z EU absolutně Německo a Itálie. Dle relativnı́ho
podı́lu Finsko (14 % svého vývozu a 27 % dovozu).
Země střednı́ Asie majı́ obchodnı́ vztahy založeny na bilaterálnı́ch partnerských
a kooperačnı́ch dohodách. Všechny země střednı́ Asie požı́vajı́ výhod plynoucı́ch
z Všeobecného systému preferencı́. Jen Kyrgyzstán je členem WTO, Tádžikistán a
Uzbekistán majı́ status pozorovatele.
Hlavnı́mi vývoznı́mi artikly EU do SNS jsou stroje a dopravnı́ prostředky, chemické
výrobky a zemědělské produkty. Ze SNS do EU se dovážı́ předevšı́m palivové zdroje
jako je ropa a plyn (1/5 celkového dovozu do EU), částečně zemědělské produkty a
chemické výrobky.
Jihovýchodnı́ Evropa
V březnu 2000 deklarovala EK pro země jihovýchodnı́ Evropy asymetrickou obchodnı́ liberalizaci. Produkty vyrobené v Albánii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku,
Jugoslávii a Makedonii mohou být importovány do Společenstvı́ bez kvantitativnı́ho
omezenı́.
159
10. Vnějšı́ vztahy EU
Pro EU jsou země jihovýchodnı́ Evropy (dále JVE) málo významným partnerem.
JVE se v r. 2001 podı́lely na vývozech jen 1,2 % a na dovozech jen 0,5 %. Naopak
EU je pro tyto země nejdůležitějšı́m a největšı́m obchodnı́m partnerem s 57 %
podı́lem na jejich exportu a 55 % podı́lem na importu. Obchodnı́ bilance EU vůči
JVE je přebytková.
Nejdůležitějšı́m partnerem pro země JVE jsou z historického a geografického hlediska země střednı́ a východnı́ Evropy. Nejvýznamnějšı́ vývoznı́m artiklem EU do
JVE jsou stroje a dopravnı́ prostředky, dále zemědělské produkty a chemické výrobky. Do EU jsou nejvı́ce dováženy textilnı́ výrobky a oděvy. Členy WTO jsou
Albánie (2000), Chorvatsko (2000) a Makedonie (2003).
10.5 Evropská unie versus vyspělé světové ekonomiky
10.5.1
EU – EFTA
Konvence o založenı́ Evropského sdruženı́ volného obchodu ESVO/EFTA (Convention Establishing the European Free Trade Association) byla podepsána 4. ledna
ve Stockholmu a vešla v platnost 3. 5. 1960. Sedm signatářů (Dánsko, Norsko,
Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie) si stanovilo za cı́l:
– podporovat rozvoj ekonomické aktivity, plnou zaměstnanost, zvyšovánı́ produktivity, racionálnı́ využı́vánı́ zdrojů, finančnı́ stabilitu a růst životnı́ úrovně;
– zabezpečit, aby se obchod mezi členskými státy odehrával ve spravedlivém
konkurenčnı́m prostředı́;
– zabránit vzniku výrazných nerovnostı́ mezi jednotlivými členskými státy,
pokud jde o zásoby základnı́ch surovin;
– přispět k harmonickému rozvoji mezinárodnı́ho obchodu a k progresivnı́mu
odstraňovánı́ obchodnı́ch bariér.
Dohoda
o Evropském
hospodářském
prostoru
Základem vztahů mezi EU a EFTA je v současné době Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (Agreement on the European Economic Area, EEA). Cı́lem
dohody je podporovat dlouhodobé vzájemné posilovánı́ obchodnı́ch a ekonomických vztahů mezi zeměmi EU a EFTA za shodných podmı́nek soutěže a respektovat
tato pravidla se záměrem vytvořit homogennı́ hospodářský prostor. Za tı́mto účelem
se zavádı́ volný pohyb zbožı́, osob, služeb, kapitálu, společná pravidla pro soutěžnı́ politiku, užšı́ spolupráce v jiných oblastech jako je výzkum a rozvoj, životnı́
prostředı́, vzdělávánı́ a sociálnı́ politika.
Dohoda o Evropském hospodářském prostoru dává základ institucionálnı́mu rámci.
Ten má dvoupilı́řovou strukturu. Prvnı́ pilı́ř tvořı́ orgány EU a EFTA, jež jsou složeny
z přı́slušných reprezentantů a druhý pilı́ř tvořı́ společné orgány:
Rada Evropského hospodářského prostoru (EEA Council);
Společný výbor (EEA Point Committee);
Společný parlamentnı́ výbor (EEA Point Parliamentary Committee);
Poradnı́ výbor (EEA Consultative Committee).
160
Transatlantické vztahy EU
10.5.2
Hospodářský růst Evropské unie ve velké mı́ře závisı́ na stabilnı́m ekonomickém
a politickém vývoji ve Spojených státech amerických. Na druhé straně i USA jsou
úzce propojeny s EU a rovněž zainteresovány na udržovánı́ a rozvoji dobrých vztahů
s Uniı́. Tento fakt je základem rozvoje transatlantické spolupráce.
10.5.2.1
USA
Spojené státy americké jsou světovou velmocı́ jak v oblasti politické a vojenské,
tak v oblasti hospodářské. Disponujı́ teritoriem o rozloze 9 364 tis. km2 (asi 7 %
světové rozlohy), dále velkými zásobami nerostného bohatstvı́ a obrovským trhem
náročných spotřebitelů (288 mil. osob) s vysokou kupnı́ silou. Mezi početné výhody
Spojených států amerických patřı́ jejich vnitřnı́ politická a ekonomická homogenita
daná historickým vývojem, dále flexibilnı́ pracovnı́ trh, sofistikovaný výzkum a vývoj, využı́vánı́ modernı́ch technologiı́, silné postavenı́ amerických firem v zahraničı́.
Přes rivalitnı́ postavenı́ obou světových velmocı́ nejen v oblasti ekonomické si obě
strany do jisté mı́ry uvědomujı́ zodpovědnost za vývoj ve světě a vyvı́jı́ snahu o vzájemnou spolupráci v řadě oblastı́ (bezpečnost, prosazovánı́ demokracie a lidských
práv, rozvoj tržnı́ ekonomiky, boj proti chudobě a pokrok ve světě). Vzájemné vztahy
mezi USA a EHS/EU byly zpravidla upraveny na bezesmluvnı́m základě.
Významným meznı́kem ve vývoji vztahů mezi EU a USA bylo podepsánı́ Nové
transatlantické agendy (New Transatlantic Agenda) v Madridu 3. prosince 1995
s cı́lem vytvořit těsnějšı́ vztahy mezi oběma stranami a přejı́t od konzultacı́ ke
společným akcı́m.
Spolu s Novou transatlantickou agendou byl přijat Společný akčnı́ plán EU a
USA (Joint EU–US Action Plan), jež je zaměřen na konkrétnı́ opatřenı́ k posı́lenı́
transatlantických právnı́ch, technických, obchodnı́ch, diplomatických a bezpečnostnı́ch vazeb ve čtyřech oblastech spolupráce:
podpořit mı́r a stabilitu, demokracii a rozvoj na celém světě;
odpovědět na globálnı́ výzvy;
pomoci rozvoji světového obchodu a vytvořit těsnějšı́ hospodářské vztahy;
vytvořit mosty přes Atlantik v oblasti podnikánı́, vědy, vzdělánı́ a kultury.
Sektorové dohody
Vedle dohod uzavřených v rámci WTO (liberalizace telekomunikačnı́ch služeb,
informačnı́ch technologiı́ a finančnı́ch služeb) a společných prohlášenı́ k Mnohostranné dohodě o investicı́ch (1998 na bázi OECD) bylo za účelem zjednodušenı́
obchodu mezi EU a USA podepsáno několik důležitých dohod:
– Dohoda o celnı́ spolupráci a vzájemné pomoci v celnı́ch záležitostech (EC–
US Agreement on Custom Coopration and Mututal Assistance in Customs
Matters) v roce 1997 s cı́lem posı́lit boj proti celnı́m podvodům a podpořit
vzájemný obchod.
– Dohoda o vědecké a technologické spolupráce (EC–US Agreement on Scientific and Technological Cooperation) – 1997 na podporu společných aktivit
161
10. Vnějšı́ vztahy EU
mezi vědeckými institucemi EU a řadou vládnı́ch výzkumných společnostı́
v USA.
– Dohoda o vzájemném uznávánı́ (EC–US Agreement on Mutual Recognition)
– 1998 pro harmonizaci a eliminaci přebytečných norem ve vzájemném
obchodu.
– Dohoda o veterinárnı́ ekvivalenci (EU–US Veterinary Equivalence Agreement) – 1999 k usnadněnı́ obchodu se živými zvı́řaty a živočišnými produkty.
Výše uvedené dohody patřı́ mezi nejdůležitějšı́.
10.5.2.2
Vztahy EU s Kanadou
Kanada je se svými 9 971 km2 druhým nejrozlehlejšı́m státem světa s relativně
malou hustotou osı́dlenı́. Je řazena mezi středně velké ekonomické mocnosti světa.
Hraje významnou úlohu v mezinárodnı́ch organizacı́ch jako je OSN, OECD, WTO
či G7. Účastnı́ se řady celosvětových mı́rových procesů v rámci NATO a OBSE.
V zahraničnı́ politice zaujı́má koncepci multilaterálnı́ch vztahů. Při srovnánı́ s USA
je Kanada Evropskou uniı́ považována za přı́větivějšı́ho partnera pro vzájemnou
kooperaci. Má zájem na rozšiřovánı́ přı́stupu k trhům EU a podporuje transatlantické
koncepce bezpečnosti i ekonomické spolupráce, spolupráce v oblasti nastolovánı́
demokracie, stability a uplatňovánı́ lidských práv ve světě.
Velmi úzké vztahy se začaly rozvı́jet již v roce 1959 s EHS, zpočátku spı́še mimo
ekonomickou oblast. V tomto roce byla podepsána Dohoda o spolupráci při mı́rovém
využitı́ jaderné energie, která byla později několikrát upravena. Od roku 1974 se
každoročně setkává Evropský parlament a Parlament Kanady. V roce 1980 byla
založena Kanadsko-evropská parlamentnı́ asociace – CEPA, která udržuje a rozvı́jı́
vztahy s organizacemi typu Rada Evropy, Západoevropská unie, Organizace pro
bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Jako základ pro rozvoj a diverzifikaci obchodnı́ výměny a podporu vzájemné spolupráce byla v roce 1976 podepsána Rámcová dohoda o obchodnı́ a hospodářské
spolupráci. Dle principu „národnı́ho zacházenı́ “ se členové zavazujı́ k mnohostranné
i bilaterálnı́ spolupráci s těmito hlavnı́mi cı́ly:
rozvoj a prosperita přı́slušných průmyslových odvětvı́;
podpora technologického a vědeckého pokroku;
zpřı́stupněnı́ nových zdrojů nabı́dky a nových trhů;
vytvářenı́ nových pracovnı́ch přı́ležitostı́;
zmı́rňovánı́ regionálnı́ch nerovnostı́;
ochrana a zlepšovánı́ životnı́ho prostředı́;
rozvoj průmyslu a životnı́ho standardu.
Dne 22. listopadu roku 1990 podepsalo EHS s Kanadou Deklaraci o vzájemných
vztazı́ch mezi Kanadou a Evropským společenstvı́m a jeho členskými státy s cı́lem
posı́lit transatlantický dialog na základě společně sdı́lených hodnot, cı́lů a principů
Charty Spojených národů:
podporovat demokracii, právnı́ stát a respektovat lidská práva a osobnı́ svobody;
162
chránit mı́r a mezinárodnı́ bezpečnost, spolupracovat s ostatnı́mi národy světa
v boji proti agresivitě a jiným formám násilı́;
usilovat o dosaženı́ zdravé světové ekonomiky při respektovánı́ udržitelného růstu s nı́zkou inflacı́, s nı́zkou mı́rou nezaměstnanosti, spravedlivými
sociálnı́mi podmı́nkami a stabilnı́m mezinárodnı́m finančnı́m systémem;
respektovat tržnı́ principy, odmı́tat protekcionismus a expanzi, posilovat
mnohostranný obchodnı́ systém;
poskytovat rozvojovým zemı́m oficiálnı́ rozvojovou pomoc při realizaci politických a ekonomických reforem, vysı́lat tržnı́ signály, posilovat dlužnické
strategie a efektivnı́ využı́vánı́ zahraničnı́ pomoci a národnı́ch zdrojů;
provádět v kooperaci s jinými státy a organizacemi adekvátnı́ podporu zemı́
SVE při implementaci jejich základnı́ch ekonomických a politických reforem a podporovat jejich účast v mnohostranných obchodnı́ch a finančnı́ch
institucı́ch.
Pro efektivnı́ zajištěnı́ těchto cı́lů byl institucionálně vytvořen mechanismus spočı́vajı́cı́ v konánı́ pravidelnı́ch summitů v Evropě a Kanadě, půlročnı́ch schůzek,
ročnı́ch konzultacı́ a vytvářenı́ zpráv předsedy Rady pro kanadské představitele.
Současné vzájemné vztahy se opı́rajı́ o Společnou politickou deklaraci o vztazı́ch
Kanady a EU a Společný akčnı́ plán Kanady a EU. Tyto dokumenty byly podepsány
17. prosince 1996. Deklarace vyzdvihuje historii, tradice, kulturu a sounáležitost,
jako i společně sdı́lené hodnoty a odhodlánı́ k prohloubenı́ vzájemné spolupráce.
TAFTA – Transatlantická zóna volného obchodu (Transatlantic Free Trade
Agreement)
V roce 1994 přednesl kanadský ministr pro mezinárodnı́ obchod návrh na revitalizaci
transatlantických ekonomických vztahů. Je to jeden z nejambicióznějšı́ch návrhů
směřujı́cı́ k vytvořenı́ zóny volného obchodu mezi zúčastněnými státy, který má své
přı́znivce, ale i řadu odpůrců a to předevšı́m kvůli následujı́cı́m úskalı́m:
–
–
–
–
nenı́ zcela jasné, kdo přesně by se stal členem TAFTA;
jedná se o relativně málo rozvinuté ekonomické vztahy EU–USA
je nedořešen globálnı́ kontext;
TAFTA má diskriminačnı́ charakter vůči třetı́m zemı́m; atd.
TAFTA přijata nebyla. Mı́sto nı́ byla v prosinci 1995 přijata idea tzv. Nového
transatlantického trhu v rámci Nové transatlantické agendy a Společného akčnı́ho
plánu EU a USA z roku 1996. V květnu 1998 byla na summitu v Londýně podpořena
idea rozšiřovánı́ transatlantického trhu přijetı́m programu Transatlantického ekonomického partnerstvı́ pro užšı́ ekonomickou a politickou spolupráci např. v oblasti
ochrany spotřebitele, pracovnı́ sı́ly, životnı́ho prostředı́, atd.
10.6 EU–Japonsko
Japonsko představuje druhou největšı́ ekonomiku světa, jež je soustředěna na ploše
pouhých 378 tisı́c km2 . Ve vzájemných vnějšı́ch vztazı́ch bývalo nejen z důvodů
geografických, historických a národnı́ch specifik velmi uzavřenou ekonomikou.
163
10. Vnějšı́ vztahy EU
Vzhledem k tomu, že je nedostatečně vybaveno primárnı́mi zdroji (palivovou, surovinovou a potravinovou základnou), je vysoce exportně závislé a je předurčeno
k rozvoji mezinárodnı́ kooperace. Dı́ky svým národnı́m úsporám, největšı́m měnovým rezervám a svým produkčnı́m ambicı́m se úspěchy Japonska ve světě stále
násobı́.
Vztahy s EU jsou právně upraveny Společným prohlášenı́m o vztazı́ch mezi Evropským společenstvı́m a Japonskem (Joint Declaration on Relations between the
European Community and its Memeber States and Japan), která byla přijata v Haagu
18. července 1991.
Prohlášenı́ je zacı́leno na:
řešenı́ regionálnı́ch a mezinárodnı́ch konfliktů a posilovánı́ role OSN a dalšı́ch
mezinárodnı́ch organizacı́;
podporu společenských systémů opı́rajı́cı́ch se o principy svobody, demokracie, lidských práv a tržnı́ ekonomiky;
koordinaci politiky za účelem zajištěnı́ světového mı́ru a stability ve světě,
nešı́řenı́ jaderných, chemických, biologických, ale i konvečnı́ch zbranı́;
kooperaci s cı́lem zabezpečenı́ zdravého vývoje ve světovém hospodářstvı́ a
obchodu, odmı́tánı́ protekcionismu a návratu k autonomnı́m prostředkům;
řešenı́ otázky rovnocenného přı́stupu na světové trhy, odstraňovánı́ všech
překážek, které bránı́ expanzi obchodu a investic na základě komparativnı́ch
výhod;
dialog a spolupráci v různých aspektech mnohostranných vztahů jako je
energie, zaměstnanost, sociálnı́ otázky, pravidla soutěže atd.
úsilı́ rozvojových zemı́, zvláště nejchudšı́ch, k dosaženı́ udržitelného rozvoje
a pokroku při dodržovánı́ lidských práv;
diskusi takových nadnárodnı́ch problémů, jako je životnı́ prostředı́, uchovánı́
zdrojů energie, terorismus, mezinárodnı́ kriminalita a drogy;
realizaci společných projektů v oblasti vědy a techniky;
rozvoj akademických, kulturnı́ch a mládežnických programů;
podporu spolupráce s jinými státy a organizacemi, pomoc zemı́m střednı́ a
východnı́ Evropy realizovat politické a ekonomické reformy zaměřené na
stabilizaci jejich ekonomik a začlenit se plně do světové ekonomiky;
spolupráci ve vztazı́ch k zemı́m asijsko-tichomořského regionu s cı́lem podpořit mı́r, stabilitu a prosperitu této oblasti.
V obchodnı́ch vztazı́ch existuje v současné době mezi EU a Japonskem (obdobně
jako v USA, Austrálii a Novém Zélandu) bezesmluvnı́ vztah.
Na počátku 21. stoletı́ byl dán nový impuls rozvoji vzájemných vztahů na základě
dokumentu „Dekáda japonsko-evropské spolupráce na počátku 21. stoletı́“, který
vycházı́ ze Společného prohlášenı́ z r. 1991 a bude realizován formou Společného
akčnı́ho plánu (Joint Action Plan), který má podporovat mı́r a bezpečnost, posilovat
ekonomické a obchodnı́ partnerstvı́, vyrovnat se s globálnı́mi a sociálnı́mi výzvami
a sbližovat lidi a kultury.
164
Prvnı́ sektorová dohoda týkajı́cı́ se chemického a farmaceutického průmyslu, elektrických zařı́zenı́ a telekomunikačnı́ho terminálového vybavenı́ – Dohoda o vzájemném uznávánı́ mezi EU a Japonském (MRA) byla podepsána až v roce 2001.
V jiných sektorech probı́há spolupráce jen na bázi stálých fór pro diskusi.
10.6.1
Austrálie a Nový Zéland
Austrálie a Nový Zéland tvořı́ přı́stupový most EU na asijsko-tichomořské trhy. Region je subjektem s velkým ekonomickým i územnı́m rozměrem (7 741 km2 ), velkým
přı́rodnı́m bohatstvı́m, avšak s omezeným vnitřnı́m trhem. Jedná se o velmi otevřenou a deregulovanou ekonomiku světa. Pro EU představuje významného partnera
pro průmyslovou spolupráci v měřı́tkách malého a střednı́ho podnikánı́. Je důležitým
trhem pro investice, jakož i základnou pro expanzi v asijském Tichomořı́. Má členstvı́ v řadě mezinárodnı́ch organizacı́ OSN, WTO, atd. Je členem Commonwealthu
s pevnými historickými a kulturnı́mi vazbami na Velkou Británii. Kromě členstvı́
v ACP nenı́ členem Asijsko-evropských setkánı́ ani dalšı́ch asijských regionálnı́ch
struktur.
Právnı́m základem pro rozvoj vztahů mezi EU a Austráliı́ je Společné prohlášenı́
o vztazı́ch mezi Austráliı́ a Evropskou uniı́ (Joint Declaration on Relations between
Australia and the European Union) s cı́lem podpory dialogu a spolupráce v oblastech
společného zájmu:
– ochrany lidských práv, mı́ru a stability v evropském a asijsko-pacifickém regionu, role OSN, imigrace, azyl a ochrana uprchlı́ků, informačnı́ společnosti;
– spolupráce v obchodnı́ch a ekonomických záležitostech v kontextu WTO,
– zaměstnanost, vědecká a kulturnı́ spolupráce, životnı́ prostředı́, vzdělánı́ a
výcvik, rozvojová spolupráce.
Vztahy EU a Nového Zélandu jsou upraveny Společným prohlášenı́m o vztazı́ch
mezi Evropskou uniı́ a Novým Zélandem (Joint Declaration on Relations between
the European Union and New Zealand). Prohlášenı́ se zabývá otázkami podpory
demokracie, právnı́ho státu, respektovánı́ lidských práv a základnı́ch svobod, světového mı́ru a bezpečnosti, včetně mı́rových operacı́; podporou OSN a jejı́ efektivnosti;
mezinárodnı́ho úsilı́ v odzbrojovánı́ a kontrole zbranı́; principů tržnı́ho hospodářstvı́
v obchodu zbožı́m a službami, jakož i kapitálových toků, odsuzovánı́ protekcionismu a posilovánı́ budoucı́ho otevřeného mnohostranného obchodnı́ho systému;
spolupráce v otázkách vývoje situace v jižnı́m Tichomořı́; podpory udržitelného
rozvoje a ochrana globálnı́ho životnı́ho prostředı́; zájem o mnohostrannou výměnu
znalostı́ a porozuměnı́ mezi lidmi a jejich kulturami.
Významnou roli hrajı́ sektorové dohody (v oblasti jaderné energie, vědecké a technologické spolupráce, obchodu s vı́nem, ve vzájemném uznávánı́ pro Austrálie;
Nový Zéland: spolupráce v oblasti vědy a technologiı́, o hygienických normách pro
obchod s živými zvı́řaty a živočišnými výrobky, o vzájemném uznávánı́). V obchodnı́ch vztazı́ch jsou důležité dohody uzavřené v rámci GATT-WTO, které strany
zavazujı́ k aktivnı́ spolupráci směrem k liberalizaci mezinárodnı́ho obchodu se zbožı́m a službami a mezinárodnı́ho pohybu investic.
165
10. Vnějšı́ vztahy EU
10.7 Kooperace EU s rozvojovými zeměmi
10.7.1
Afrika, Karibik a Tichomořı́
Na základě Dohody o partnerstvı́ s EU spolupracuje v současné době původnı́ch
77 afrických, karibských a tichomořských zemı́ a od roku 2001 Kuba. Společně
tvořı́ tzv. Skupinu afrických, karibských a tichomořských zemı́ – ACP (African
Caribbean and Pacific Countries). Jedná se o 48 afrických, 16 karibských a 14 tichomořských zemı́. Tato značně heterogennı́ oblast zabı́rá rozlohu zhruba 25 miliónů
kilometrů čtverečnı́ch. Země ACP majı́ významný negociačnı́ potenciál v OSN,
avšak jejich podı́l na světovém ekonomickém potenciálu a obchodu je nı́zký. 39
zejména Afrických zemı́ se řadı́ mezi nejméně rozvinuté na světě s převažujı́cı́m
primárnı́m sektorem. V průmyslu se většina zemı́ zaměřuje na těžbu, dále zpracovánı́ zemědělských produktů a lehký průmysl pro domácı́ spotřebu. Světový export
ani import většinou nepřesahuje hranici dvou procent.
Mezi nejméně rozvinuté státy světa tzv. LDCs (Least Developed Countries) patřı́
33 afrických zemı́: např. Angola, Benin, Čad, Eritrea, Guinea, Kongo, Mali, Niger,
Zambie, Samoa, . . .
Vývoj vztahů EHS/ES a ACP
Meznı́kem ve vzájemných vztazı́ch bylo zahájenı́ procesu dekonolonizace, který
byl završen u všech zemı́ ACP kromě Somálska do roku 1962. V červenci 1963
v Yaoundé podepsalo 18 frankofonnı́ch a malgašských afrických zemı́ s šesti státy
EHS Dohodu o přidruženı́.
V polovině roku 1969 byla podepsána podobná čistě asociačnı́ dohoda Yaoundé II,
která vešla v platnost v roce 1971.
Loméská
dohoda
Se vstupem Velké Británie do EHS byl charakter dohod pozměněn ve smyslu vzniku
asymetrického vztahu ve prospěch Afrických zemı́ch a 28. 2. 1973 byla podepsána
prvnı́ loméská dohoda. Ta představovala novou generaci asociačnı́ch dohod pro
širšı́ spolupráci EHS a rozvojových zemı́, jichž se do spolupráce zapojovalo stále
vı́ce. Spolupráce byla realizována ve třech základnı́ch oblastech:
obchod (celnı́ úlevy a cenová intervence),
finančnı́ (90 % z EDF a 10 % z EIB) a
technická pomoc.
Cı́lem obchodnı́ spolupráce bylo podporovat obchod mezi zeměmi ACP a členskými státy EHS s ohledem na rozdı́lnost v úrovni jejich rozvoje. Loméské dohody
byly proto zaměřeny na zlepšenı́ přı́stupu zbožı́ ze zemı́ ACP na evropské trhy (růst
exportů) a dodatečné obchodnı́ výhody již od r. 1971 na bázi Všeobecného obecného systému celnı́ch preferencı́ (GSP). GSP umožňoval vyvážet zbožı́ a služby do
EU bud’ bezcelně nebo za preferenčnı́ (snı́žený) tarif. V roce 1997 bylo rozhodnuto
o většı́ podpoře regionálnı́ ekonomické integrace rozvojových zemı́ a flexibilnějšı́m
použı́vánı́ pravidel původu uznávánı́m subregionálnı́ kumulace. Byl zkonstruován
speciálnı́ mechanizmus:
„regionálnı́ kumulace původu“,
166
„účast dárcovské země“,
„nejvı́ce preferované země“ (most-favoured nation – MFN).
Finančnı́ pomoc představuje významný podı́l přı́jmů do státnı́ch rozpočtů zemı́ ACP.
Je poskytována téměř z 90 % z Evropského rozvojového fondu – EDF (Europena
Development Fund) a zbylá část z EIB (European Investment Bank). Z EDF plynou
prostředky zemı́m ACP ve formy grantů a půjček. Mezi výdajové složky patřı́
prostředky:
– na humanitárnı́ pomoc,
– ke stabilizaci přı́jmů ACP z exportu zemědělských produktů a nerostných
surovin a derivátů,
– na dlouhodobý strukturálnı́ rozvoj, regionálnı́ spolupráci a eliminaci chudoby,
– na podporu úrokových měr.
23. června 2000 byla mezi zeměmi EU a 77 rozvojovými zeměmi ACP v Cotonou
(Benin) podepsána Dohoda o partnerstvı́ mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy a Evropským společenstvı́m a jeho členskými státy, jež klade důraz na
posilovánı́ regionálnı́ spolupráce v zemı́ch ACP (EDF 1,3 mld. euro) a jež se opı́rá
o pět pilı́řů nového partnerstvı́:
politickou dimenzi vztahů (ochrana investic, podpora rozvoje, občanská společnost, atd.);
decentralizaci vzájemných vazeb (mı́stnı́ samospráva a podnikatelské subjekty);
snižovánı́ chudoby (sociálnı́ a lidský rozvoj)
nový právnı́ rámec ekonomické a obchodnı́ spolupráce (recipročnı́ spolupráce, liberalizace vztahů);
reformu finančnı́ spolupráce (9. EDF 13,5 mld.euro, EIB 1,7 mld.euro).
10.7.2
Středomořı́
Země Středomořı́ se nacházejı́ na třech světadı́lech – v severnı́ Africe, v západnı́ Asii
a na územı́ jižnı́ Evropy. Středomořı́ zaujı́má rozlohu 6 849,8 tis. km2 . Region je
velmi heterogennı́ předevšı́m z hlediska národnostnı́ho, z hlediska mı́ry urbanizace
a státnı́ho uspořádánı́.
Z ekonomického hlediska je Středomořı́ při srovnánı́ se zeměmi ACP mnohem
vyspělejšı́. V oblasti převládá sektor služeb. Nedostatky regionu jsou nekvalitnı́
infrastruktura, nı́zké výdaje na vědu, výzkum a nové technologie a nedostatek manažerských a technických schopnostı́.
Středomořı́ je velmi heterogennı́m regionem s komplikovanými politickými a náboženskými vnitřnı́mi vztahy, což ztěžuje proces regionálnı́ integrace.
Vztahy mezi EU a Středomořı́m jsou silně ovlivňovány jejich geografickou blı́zkostı́,
dále úzkými historickými a kulturnı́mi vazbami (bývalé kolonie), tradicı́ ekonomické
interdependence a změnou poměru sil ve světě. Evropa je těžištěm středomořské
zahraničnı́ politiky, jejı́mž cı́lem je modernizace ekonomiky s důrazem na přilákánı́
evropských zahraničnı́ch investic, které majı́ zajistit budoucı́ prosperitu regionu.
167
10. Vnějšı́ vztahy EU
Tabulka 10.8: Vývoj vztahů EHS/ES a ACP
Konvence
Partneři
Přı́činy
Zákl. principy
Řı́mská sml.
1958–1963
EHS-6 a 24
zámořských
teritoriı́
EHS-6 a 18
afrických zemı́
ekonomický a
sociálnı́ rozvoj
reciprocita,
nediskriminace
dalšı́
industrializace a
diversifikace
ekonomik afr.
zemı́
stejné jako
Yaoundé I
prohloubenı́
eko. a soc.
rozvoje ACP
reciprocita,
obchod, právo zóna volného
nediskriminace, zakládánı́ firem obchodu,
rovnost,
pomoc
spolupráce
Yaoundé I
1964–1969
Yaoundé II
1971–1975
Lomé I
1976–1980
(3 072 mld. Ecu)
EHS-6 a 18
afrických zemı́
EHS-9 a 45
zemı́ ACP
Lomé II
1981–1985
(4 724 mld. Ecu)
Lomé III
1986–1990
(7 400 mld. Ecu)
EHS-9 a 57
zemı́ ACP
stejné jako
Lomé I
EHS-9 a 64
zemı́ ACP
Lomé I +
konsolidace a
diversifikace
vztahů
stejné jako
Lomé I
Lomé IV
EHS/ES-12 a
jako Lomé III
1991–1995
67 zemı́ ACP
10 800 mld. Ecu
I Revize Lomé IV 1996–2000 12 960 mld. Ecu
stejné jako
Lomé I
Hlavnı́ oblasti
kooperace
obchod
stejné jako
viz Yaoundé I
Yaoundé I
nediskriminace, obchod,
rovnost
průmyslový
rozvoj,
kapitálové
pohyby
stejné jako
Lomé I +
Lomé I
zemědělstvı́
Nástroje
kooperace
zóna volného
obchodu
viz Yaoundé I
obchodnı́
preference,
pomoc,
STABEX,
CID/CDE
Lomé I +
SYSMIN, CTA
Lomé II +
viz Lomé II
rozvoj venkova,
rybolov,
doprava a
komunikace,
reg., kulturnı́ a
sociálnı́
spolupráce
Lomé III +
viz Lomé
energie, životnı́
prostředı́
Zdroj: zpracováno na základě informačnı́ch materiálů, www.europa.eu.int
EHS uzavı́rala v počátcı́ch se zeměmi Středomořı́ spı́še bilaterálnı́ dohody, které byly
zakotveny již v Řı́mských smlouvách. Dále dohody o přidruženı́ (viz tabulka 10.9)
časově omezené či neomezené, nepreferenčnı́ i preferenčnı́. Se zeměmi severnı́ho
Středomořı́ již v 60. a 70. letech s předpokladem jejich budoucı́ho členstvı́ v ES
s ostatnı́mi nikoliv. Již na počátku 70. let se EHS pokusilo uplatnit vůči celému
Středomořı́ jednotnou (globálnı́) strategii. Motivem byla snaha o přı́stup k nerostným
surovinám a kontrola nad tradičnı́mi námořnı́mi cestami ve Středomořı́. Základem
globálnı́ strategie byly kooperačnı́ dohody (viz tabulka 10.9), jejichž cı́lem bylo
vı́ce uvolnit přı́stup středomořských zemı́ na evropské trhy doprovázený rozvojovou
pomocı́. Dohody se uzavı́raly na následujı́cı́ch principech:
obchodnı́ výhody: doložky nejvyššı́ch výhod; otevřenı́ evropského trhu středomořským průmyslovým výrobkům, částečně i zemědělských; snaha o liberalizaci obchodu se službami a pohybu kapitálu;
finančnı́ a technická spolupráce: finančnı́ protokoly ke každé dohodě;
společné instituce: Rada ministrů, Výbor velvyslanců; Delegace Komise.
168
Tabulka 10.9: Vývoj vzájemných vztahů EU a Středomořı́
Počátky spolupráce
Etapa
Dohody o přidruženı́ dle Obchodnı́ dohody dle čl. 113 SEHS (čl. 133 SES)
čl. 238 SEHS (čl. 310 SES)
Nepreferenčnı́
Preferenčnı́
1961–1972 Řecko (1961) Turecko
Izrael (1964), Libanon Španělsko (1970),
(1963), Maroko(1969),
(1965), Jugoslávie
Izrael (1970),
Tunisko (1969), Malta
(1970).
Portugalsko (1972),
(1970), Kypr (1972)
Alžı́rsko(1972), Egypt
(1972), Libanon (1972)
Obdobı́ globálnı́ strategie
Etapa
Dohody o přidruženı́
Kooperačnı́ dohody, čl.
113 a 235 SEHS (133 a
308 SES)
1973–1980 Řecko(1961), Turecko
Izrael (1975), Maroko
(1963), Malta (1970), Kypr (1976), Alžı́rsko (1976),
(1972)
Tunisko (1976), Egypt
(1977), Jordánsko
(1977), Libanon (1977),
Sýrie (1977), Jugoslávie
(1980)
Obchodnı́ dohody
Španělsko (1970),
Portugalsko (1972),
Jugoslávie (1974)
Nová středomořská politika
Etapa
Dohody o přidruženı́
1981–1995 Turecko (1963), Kypr
(1970), Malta (1972)
Kooperačnı́ dohody
Obchodnı́ dohody
Izrael (1975), Maroko
(1976), Alžı́rsko (1976),
Tunisko (1976), Egypt
(1977), Jordánsko
(1977), Libanon (1977),
Sýrie (1977), Jugoslávie
(1980)
Vstup do ES
Řecko (1981), Španělsko
(1986), Portugalsko (1986)
Obdobı́ Euro-středomořského partnerstvı́
Etapa Euro-středomořské
partnerstvı́ – asociačnı́
dohody
Tunisko
Izrael
Maroko
1995 až do PAÚ
současnosti Jordánsko
Alžı́rsko
Libanon
Egypt
Sýrie
podpis
platnost
1995
1995
1996
1997
1997
2002
2002
2001
jedná
1998
2000
2000
1997
2002
Zdroj: zpracováno na základě informačnı́ch materiálů, www.europa.eu.int
V důsledku svrženı́ diktatur v jižnı́ch státech Evropy došlo k rozšı́řenı́ ES, poprvé
v roce 1981 o Řecko a poté v roce 1986 o Španělsko a Portugalsko. Situace ve vztazı́ch s ostatnı́mi zeměmi regionu se zhoršila. Ve snaze situaci zlepšit byly uzavı́rány
preferenčnı́ komoditnı́ dohody a zvyšována finančnı́ pomoc. Ne zcela úspěšným
169
10. Vnějšı́ vztahy EU
bylo koncem 80. let svolánı́ Konference pro bezpečnost a spolupráci ve Středomořı́
(za účelem zmı́rněnı́ krize v oblasti se zaměřenı́m na bezpečnost, spolupráci a lidská
práva) a v roce 1991 Dialog 5 + 5 (zahrnutı́ otázky životnı́ho prostředı́). V roce 1990
byla přijata tzv. Nová středomořská politika (New Mediterranean Policy), jejı́mž
cı́lem bylo vytvořit komplexnı́ koncepci spolupráce pomocı́ zvýšenı́ limitů finančnı́
pomoci a programů decentralizované spolupráce.
Mezi horizontálnı́ programy patřily:
– ECIP – Investičnı́ partnerstvı́ Evropského společenstvı́ na podporu vzájemně
výhodných investičnı́ch projektů;
– MED-Invest pro vzájemné navázánı́ kontaktů mezi firmami.
Finančnı́ spolupráce byla v obdobı́ 1958–1977 značně limitována a realizována prostřednictvı́m finančnı́ch půjček; v obdobı́ 1978–1995 se na základě kooperačnı́ch
dohod kromě úvěrů prosazovaly i jiné formy rozvojové pomoci prostřednictvı́m
pětiletých finančnı́ch protokolů s globálnı́m cı́lem na ekonomický a sociálnı́ rozvoj;
po roce 1987 s prioritnı́m zaměřenı́m na průmysl a zemědělstvı́ (rozvoj a diverzifikace) a spolupráce v sektoru vzdělánı́, výzkumu, technologiı́, obchodu, regionálnı́ a
multilaterálnı́ spolupráci.
Snahy jižnı́ch členských států EU o posı́lenı́ spolupráce ve Středomořı́ vedly koncem
roku 1994 k přijetı́ strategie Euro-středomořského partnerstvı́ a k tzv. Barcelonské
konferenci v listopadu roku 1995, jı́ž byl zahájen Barcelonský proces. Byla přijata
Barcelonská deklarace (Barcelona Declaration adopted at the Euro-Mediterranean
Conference), jejı́mž základem byla multilaterálnı́ povaha vztahů a zásada spolupráce
a solidarity. Barcelonská deklarace má nastartovat proces pro vytvořenı́ prostoru
mı́ru a stability, sdı́lené prosperity a prostor pro rozvoj lidských zdrojů a občanské
společnosti, porozuměnı́ mezi kulturami. Řešı́ tyto tři klı́čové okruhy:
politiku a bezpečnost – zavedenı́ mı́ru a stability;
ekonomiku a finance – vytvořenı́ společného prostoru pro rozvoj prosperity:
– progresivnı́ zavedenı́ zóny volného obchodu (rozvoj tržnı́ch principů
a nástrojů, jejich modernizace a podpora soukromé sféry a transferu
technologiı́);
– vhodná ekonomické kooperace a soustředěné akce do relevantnı́ch
oblastı́ (investice a internı́ úspory; regionálnı́ kooperace jako klı́čový
faktor podpory vzniku zóny volného obchodu; průmyslová kooperace
a podpora MSP; kooperace v environmentálnı́ch otázkách; podpora
role žen v rozvoji; tvorba společných nástrojů pro zachovánı́ a racionálnı́ management zásob ryb; rozvoj kooperace v oblasti zásob vody;
modernizace a restrukturalizace zemědělstvı́);
– dodatečný nárůst finančnı́ pomoci ze strany EU (4 685 mil. Euro
1995–1999 z EIB).
sociálnı́ a kulturnı́ otázky a rozvoj lidských zdrojů.
Z hlediska nástrojů a institucı́ je důležité zmı́nit setkávánı́ ministrů zahraničnı́ch věcı́,
setkávánı́ ministrů s přı́slušnou sektorovou působnostı́ na konferencı́ch, setkávánı́
na úřednické bázi; Euro-středomořský výbor pro Barcelonský proces a program
MEDA (MEDA Regional Indicative Programmes).
170
10.7.3
Latinská Amerika
Latinská Amerika je rozsáhlým a rozmanitým regionem o rozloze cca 20 mil.
km2 (15 % celosvětového teritoria), kde žije téměř 500 mil. obyvatel. Z hlediska
geografického ji tvořı́ 46 států a závislých územı́ Střednı́ a Jižnı́ Ameriky a Karibiku.
Avšak z pohledu vnějšı́ch vztahů EU pojem Latinská Amerika zahrnuje jen 18 států,
mezi něž patřı́ země Střednı́ a Jižnı́ Ameriky (vyjma států Belize, Guyana a Surinam),
Kuba a Mexiko.
Vztah EU a Latinské Ameriky na bilaterálnı́ úrovni má dlouhou tradici (od šedesátých let). Významněji se vzájemné vztahy rozvinuly během poslednı́ch třı́ dekád.
Kromě bilaterálnı́ch vztahů je s regionem veden specializovaný dialog, jsou rozvı́jeny vztahy s jednotlivými subregiony a dále specificky s Mexikem a Chile. EU
je pro Latinskou Ameriku důležitým obchodnı́m a politickým partnerem, jakož
i investorem a přednı́m dárcem v rámci rozvojové pomoci regionu.
Prvnı́ regionálnı́ seskupenı́ se v Latinské Americe formovala již v 60. a 70. letech
z důvodu potřeby propojovat národnı́ ekonomické celky za účelem nastartovánı́
ekonomického rozvoje. Výraznějšı́ch úspěchů v integračnı́ch snahách bylo však
dosaženo až vytvořenı́m Společného trhu jihu (MERCOSUR), podepsánı́m Dohody
o severoamerickém volném obchodu (NAFTA), úsilı́m o vytvořenı́ Celoamerické
zóny volného obchodu (FTAA – Free Trade Area of America) a pomocı́ bilaterálnı́ch
obchodně liberalizačnı́ch smluv.
Prvnı́ dohody, které byly uzavı́rány v 60. a 70. letech nabývaly charakteru rozvojové
pomoci vůči zemı́m Latinské Ameriky. Šlo o tzv. kooperačnı́ dohody prvnı́ generace. Od 80. let byly dohody – dohody druhé generace – uzavı́rány na základě čl.
113 Smlouvy o EHS (nynı́ čl. 133). Svým charakterem přešly od rozvojové pomoci
k obchodu a investičnı́ kooperaci, k ekonomické spolupráci založené na společném
zájmu. Šlo o Rámcovou dohodu o spolupráci mezi EHS a Brazı́liı́ (1982), Dohodu o spolupráci mezi EHS a Andským paktem (1983) a o Dohodu o spolupráci
mezi EHS a zeměmi Všeobecné dohody o středoamerické hospodářské integraci a
Panamou (1985).
Od 90. let narůstal vzájemný obchod a zvyšoval se objem evropských investic
v zemı́ch Latinské Ameriky. Vzájemné partnerstvı́ bylo prohlubováno dı́ky politické
přeměně ve Střednı́ Americe na nových základech spolupráce (přı́stupy, manažerské
metody regionálnı́ a sektorové politiky a nové nástroje – fondy, EIB). Nové přı́stupy
byly založeny na:
diverzifikaci partnerů (spolupráce nejen na vládnı́ úrovni, ale i na úrovni
měst, mı́stnı́ch zastupitelstvı́, firem a univerzit);
diverzifikaci strategie (obchodnı́, ekonomické a technologické jak vůči zemı́m a subregionům, tak vůči jednotlivým sektorům ekonomiky);
horizontálnı́m přı́stupu (zejména podpora politické spolupráce a regionálnı́ integrace; výchova, vzdělávánı́ a výcvik; řı́zenı́ vzájemné závislosti
Sever–Jih).
Nové přı́stupy se začaly uplatňovat již v bilaterálnı́ch a multilaterálnı́ch kooperačnı́ch dohodách druhé generace a ve smlouvách třetı́ generace, jež se vyznačujı́
zahrnutı́m podmiňovacı́ doložky (respektovánı́ demokratických principů a lidských
171
10. Vnějšı́ vztahy EU
práv) a evolučnı́ doložky (rozšı́řenı́ nebo doplněnı́ smluvnı́ch ustanovenı́ je možné
po vzájemné dohodě bez nutnosti úplného znovuvyjednávánı́). Kooperačnı́ dohody
třetı́ generace byly postupně uzavřeny se všemi zeměmi Latinské Ameriky kromě
Kuby. Prvnı́ takováto dohoda byla podepsána v roce 1992 s Brazı́liı́, v roce 1993 pak
dohody s Andským společenstvı́m národů a středoamerickými státy, v roce 1997 se
státy MERCOSUR a Chile a v roce 1997 vznikla prvnı́ asociačnı́ dohoda s Mexikem.
10.7.4
Asie
Spolupráce s touto oblastı́ nabývá stále na významu z následujı́cı́ch důvodů:
Z hlediska ekonomického představuje Asie velký spotřebitelský trh s narůstajı́cı́ kupnı́ silou (téměř 57 % světového obyvatelstva).
V Asii je vyráběno asi 12 % světové produkce a realizuje přes 20 % světového
obchodu.
Na druhé straně v důsledku rychlého ekonomického růstu docházı́ k stále
rostoucı́m disparitám mezi bohatým a světově velkým množstvı́m chudého
obyvatelstva (Asie koncentruje 2/3 – 800 mil. lidı́ žijı́cı́ch pod hranicı́ chudoby, jež majı́ životnı́ náklady nižšı́ než 1 USD na den).
EU jsou 30 % dárcem celkové rozvojové pomoci zemı́m regionu.
Z hlediska politického, ekonomického, sociálnı́ho a kulturnı́ho jde o značně
heterogennı́ region s velkou dynamikou reformnı́ch kroků ve zmı́něných oblastech. Z hlediska regionálnı́ spolupráce je situace komplikována politickou
situacı́ v regionu.
Dohody, jež EHS/ES s jednotlivými státy či uskupenı́mi tohoto regionu uzavřelo lze
rozlišit na:
dohody obchodnı́ (uzavı́rány z chronologického hlediska již od 70. let; byly
zaměřené spı́še na diverzifikaci hospodářstvı́ jednotlivých asijských zemı́;
podepsány asi se 14 zeměmi, např. s Indiı́ (1973), Srı́ Lankou a Čı́nou (1975),
Bangladéšem (1976), Pákistánem, atd.) a
dohody kooperačnı́ z 80. let (hlavnı́m cı́lem bylo zlepšit ekonomické a investičnı́ klima a tı́m stimulovat vzájemně výhodné obchody a investice; podpořit
převody kapitálu, technologiı́, know-how z EU a tı́m modernizovat průmyslovou základnu; stimulovat přı́mou participaci soukromého sektoru (MPO).
• dohoda o spolupráci (s ASEAN 1980, dosud platná);
• „čistá“ dohoda o spolupráci (nepreferenčnı́, spolupráce v mnoha oblastech: obchod, ekonomika, zemědělstvı́, rybolov, průmysl, energetika, věda a technologie, investice a životnı́ prostředı́ – Indie – 1981,
Jemen, Pákistán – 1986 dosud platná, Rada pro spolupráci v Zálivu –
1990 dosud platná);
• dohoda o obchodu a spolupráci (s Čı́nou 1978 a 1985, dosud platná).
• Dohoda o spolupráci s CAEU byla podepsána v r. 1982 (výměna studiı́, dokumentů, informacı́, expertů a zkušenostı́, pořádánı́ společných
seminářů);
dohody o spolupráci nebo rámcové dohody z 90. let a poč. 21. stoletı́. V porovnánı́ s předchozı́mi jsou komplexnějšı́. Řı́dı́ se následujı́cı́mi principy:
172
Tabulka 10.10: Dohody EHS/ES se zeměmi Latinské Ameriky
Rok
Druh dohody
podpisu
1974
Dohoda o obchodu
(čl. 133 SES)
Dohoda o obchodnı́ a
hosp. spolupráci
(čl. 113 SEHS)
Přı́klady spolupráce
Ekonomické vztahy, životnı́ úroveň,
udržitelný rozvoj ekonomik, expanze
obchodu, investic a transferů technologiı́,
ochrana investic, rozvoj spolupráce mezi
firmami, pracovnı́ mı́sta, životnı́ prostředı́,
venkov a vědecká spolupráce.
Bezcelnı́ přı́stup na trhy EHS/ES za účelem
diversifikace výroby a zrušenı́ pěstovánı́ koky
(1991 pro čtyři země současného Andského
společenstvı́). Ochrana životnı́ho prostředı́,
boj proti drogám.
1982
Rámcová dohoda
o spolupráci (1.)
(čl. 133 a 308 SES)
1983
Dohoda o spolupráci Rámcová dohoda o spolupráci mezi EHS a
(čl. 113 a 235 SEHS) Kostarikou, Salvadorem, Guatemalou,
Hondurasem, Nikaraguou a Panamou třetı́
generace se lišı́ od předchozı́ v oblasti
politické (pomoc uprchlı́kům, program
podpory demokracie a lidských práv),
ekonomické (energie, investice, doprava, věda
a technika), rozvojové spolupráci (farmařenı́,
rybolov, životnı́ prostředı́, boj proti drogám),
obchodnı́ (potvrzenı́ preferenčnı́ho přı́stupu
z r. 1992 – bezcelnı́ přı́stup všech
zemědělských produktů (částečně mimo
banány) do EU.
Posı́lenı́ a diversifikace spolupráce ve všech
oblastech společného zájmu (zejm.
v oblastech hosp., finančnı́, obch., soc.
vědecké a technologické, environmentálnı́,
...)
Rámcová dohoda
o spolupráci (2.)
(čl. 133 a 308 SES
čl. 133 a 181 SES
čl. 133 a 308 SES
Meziregionálnı́
Prvnı́ dohoda o spolupr. mezi 2 celnı́mi
rámcová dohoda
uniemi. (podpora hlubšı́ spolupráce v oblasti
o spolupráci (čl. 133 politické, ekonomické, obchodnı́,
SES)
průmyslové, vědecké, technologické,
institucionálnı́ a kulturnı́.)
Rámcová dohoda
Posı́lenı́ vzáj. vazeb, progresivnı́ a recipročnı́
o spolupráci (čl. 133 liberalizace obchodu; lidská práva a svobody,
a 308 SES)
politický dialog, obchodnı́ a eko. záležitosti a
dalšı́mi záležitostmi společného zájmu.
Dohoda o hospodář. Asociačnı́ dohoda (vzájemný politický dialog,
partnerstvı́, politické urychlenı́ recipročnı́ bilaterálnı́ liberalizace,
koordinaci a spol.
ekonomická spolupráce v širokém spektru
aktivit.
1992
1995
1996
1997
Členské země Lat. Amer.
a obdobı́ platnosti dohod
Uruguay (1974),
Mexiko (1975),
Brazı́lie (1975)
Brazı́lie (1982),
(1983) Andský pakt
(Bolı́vie, Ekvádor,
Kolumbie, Peru,
Venezuela)
(1985) Všeob. dohoda
o středoam.
hospodářské integraci
(Guatemala, Honduras,
Kostarika, Nikaragua,
Salvador a Panama)
(1990–dosud) Argentina
(1990) Chile
(1991) Mexiko
(1994–dosud) Uruguay
(1992–dosud) Paraguay
(1992–dosud) Brazı́lie
(1998–dosud) Andské
společenstvı́
(1999–dosud) CACM
(1999–dosud)
MERCOSUR
(1999–dosud) Chile
(2000–dosud) Mexiko
173
10. Vnějšı́ vztahy EU
demokratickými principy; dále jejich nedı́lnou součástı́ je politický dialog;
někdy bývá přiložena i Politická deklarace. Důraz je kladen na regionálnı́
spolupráci.
• Dohoda o obchodnı́ a hospodářské spolupráci s Macaem (1993);
• kooperačnı́ dohody o partnerstvı́ a rozvoji s Indiı́ (1994), Srı́ Lankou,
Nepálem, Bangladéšem, atd.;
• rámcové dohody o obchodnı́, rozvojové a hospodářské spolupráci
(s Vietnamem, Laosem, Jemenem, Kambodžou a Jižnı́ Koreou).
V červenci 1994 byl Evropskou komisı́ přijat obecný dokument „Towards a New
Asia Strategy“ – Směrem k nové strategii pro Asii, který se snažı́ ukázat naléhavost
formulovánı́ přı́stupu EU k Asii a nabádá k rozvinutı́ vzájemné diskuse. Obecnými
cı́ly dokumentu jsou: mobilizace zdrojů a účinnějšı́ spolupráce při rozšiřovánı́ znalostı́ o Evropě v Asii, otevı́ránı́ trhů, zlepšovánı́ investičnı́ho klimatu, posilovánı́
rozvojové pomoci, rozvı́jenı́ daleko širšı́ho dialogu – bilaterálnı́ho i multilaterálnı́ho – o politických a bezpečnostnı́ch otázkách a hledánı́ cest ke stále většı́mu
zapojovánı́ Asie do řı́zenı́ mezinárodnı́ch záležitostı́. Podrobněji jsou pak stanoveny
i akčnı́ priority.
10.7.5
Východnı́ Evropa a střednı́ Asie
Tato rozsáhlá oblast podstatně většı́ než západnı́ Evropa s významným podı́lem
světových zásob ropy a plynu je tvořena 13 zeměmi, které byly součástı́ bývalého Sovětského Svazu: Rusko, Ukrajina, Moldavsko, Kazachstán, Kyrgyzstán,
Bělorusko, Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Uzbekistán, Turkmenistán, Tádžikistán,
Mongolsko.
Dohody o partnerstvı́ a spolupráci byly uzavřeny a vešly v platnost v přı́padě všech
zemı́ oblasti kromě Tádžikistánu, Běloruska a Turkmenistánu. V přı́padě Mongolska se jedná o Dohodu o obchodu a hospodářské spolupráci. Uzavřené dohody mezi
ES/EU a jednotlivými zeměmi regionu jsou založeny na respektovánı́ demokratických principů a lidských práv a ustavujı́cı́ politickou, ekonomickou a obchodnı́
spolupráci. Jejich cı́lem je:
poskytnout dostatečný rámec pro politický dialog mezi stranami, jenž povede
k rozvoji vzájemných politických vztahů;
podpořit obchod, investice a harmonické ekonomické vztahy a napomáhat
k trvale udržitelnému ekonomickému rozvoji;
poskytnout základ pro legislativnı́, ekonomickou, sociálnı́, finančnı́, občanskou, vědeckou, technologickou a kulturnı́ spolupráci.
Dohody dále definujı́ základnı́ ustanovenı́ v jednotlivých oblastech spolupráce (podnikánı́, investic, pracovnı́ch podmı́nek, služeb, kapitálu, duševnı́ho vlastnictvı́ atd.
a ostatnı́ spolupráci. Samostatná část dohod je věnována finančnı́ spolupráci a technické pomoci.
Finančnı́ a technická pomoc
Evropská unie a jejı́ členské státy jsou největšı́m poskytovatelem technické
asistence. Finančnı́ pomoc dle Dohod o partnerstvı́ a spolupráci je realizována
174
předevšı́m prostřednictvı́m programu TACIS (Technical Assistance for the
Community of Independent States). V tomto programu bylo v obdobı́ 1991–
1999 poskytnuto 4 226 mil. Euro a v obdobı́ 2000–2006 je stanoven rozpočet
ve výši 3 138 mil. Euro.
Základem vnějšı́ch vztahů mezi EU a východnı́ a střednı́ Asiı́ jsou partnerské a
kooperačnı́ dohody. Poslednı́ rozšı́řenı́ EU významně posı́lilo vztahy s tı́mto regionem v rámci přeshraničnı́ spolupráce (od května 2004). EU má v tomto regionu své
zastoupenı́ v podobě 7 Delegacı́ Evropské komise.
10.8 Jihovýchodnı́ Evropa/západnı́ Balkán
Region zahrnuje Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii, Chorvatsko, Srbsko
a Černou Horu, Kosovo. Politická i ekonomická situace v regionu je vzhledem
k minulým válečným konfliktů a náboženským rozporům velmi komplikovaná. EU
v poslednı́ch letech usilovala o podporu mı́ru a stability, ekonomických reforem,
obnovy a prosperity v oblasti. EU realizuje vnějšı́ vztahy s Balkánem na 3 úrovnı́ch,
bilaterálnı́ (SAA), regionálnı́ a multilaterálnı́ (WTO).
EU poskytla v rámci regionálnı́ pomoci v obdobı́ 1990–2000 regionu celkem
5 550 mil. euro. Největšı́m přı́jemcem byla v obdobı́ 1991–2000 Bosna a Hercegovina, jež obdržela v rámci programů Obnova, PHARE a ECHO celkem 2 160 mil.
euro; dále Srbsko a Černá Hora, která zı́skala 1 473 mil. euro. Kromě pomoci EU
pomáhajı́ mezinárodnı́ organizace jako je EIB, EBRD, Světová banka a IMF; mezi
léty 1990–1995 v objemu 9.193 mil. USD a taktéž v letech 1995–1999 9.193 mil.
USD. Dohoda o obchodu a hospodářské spolupráci ES byla podepsána s Makedoniı́
(1997) a s Albániı́ (1992). Finančnı́ pomoc ze strany ES v letech 1991–2000 činila
411 mil. Euro Makedonii a 912 mil Euro Albánii.
S Makedoniı́ a Chorvatskem byla v roce 2001 a s dalšı́mi zeměmi regionu na summitu
v červnu 2003 v rámci stabilizačnı́ho a asociačnı́ho procesu podepsána Stabilizačnı́
a asociačnı́ dohoda (SAA), jež jim přiznává statut potenciálnı́ho kandidáta na
členstvı́ v EU. Dohoda země zavazuje respektovat mı́r a stabilitu mezi národy,
rozvı́jet dobré sousedské vztahy, demokratické zásady a lidská práva, mezinárodnı́
právnı́ zásady a vládu práva.
Stabilizačnı́ a asociačnı́ proces zahrnuje: stabilizačnı́ a asociačnı́ dohody s perspektivou vstupu do EU za podmı́nky splněnı́ Kodaňských kritériı́; rozvoj ekonomických
a obchodnı́ch vztahů s regionem a v rámci regionu; rozvoj existujı́cı́ ekonomické
a finančnı́ pomoci; pomoc pro demokratizaci, občanskou společnosti, vzdělánı́ a
rozvoj institucı́; kooperace na poli práva a vnitřnı́ch záležitostı́; rozvoj politického
dialogu.
Významným doplňkem SAA je finančnı́ a technická pomoc v podobě programu
Pomoc Společenstvı́ pro obnovu, rozvoj a stabilizaci pro Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii, Federativnı́ republiku Jugoslávii a Chorvatsko – CARDS s určenou
částkou na obdobı́ 2002–2006 ve výši 197 mil. euro.
175
10. Vnějšı́ vztahy EU
10.9 Přı́lohy
Tabulka 10.11: Regionálnı́ seskupenı́ v Africe
Země/Reg. uskupenı́
CEEAC CEMAC COMESA EAC ECOVAS SADC UEMOA
Angola
×
×
Benin
×
×
Botswana
×
Burkina Faso
×
×
Burundi
×
×
Čad
×
×
Kongo
Džibutsko
×
Eritrea
×
Etiopie
×
Gabon
×
×
Gambie
×
Ghana
×
Guinea
×
Guinea-Bissau
×
JAR
×
Kamerun
×
×
Kapverdy
×
Keňa
×
×
Komory
×
Kongo
×
×
Lesotho
×
×
Libérie
×
Madagaskar
×
Malawi
×
×
Mali
×
×
Mauretánie
×
Mauricius
×
×
Mosambik
×
×
Namibie
×
×
Niger
×
×
Nigérie
×
Pobřežı́ slonoviny
×
×
Rovnı́ková Guinea
×
×
Rwanda
×
×
Senegal
×
×
Seychely
×
Sierra Leone
×
Somálsko
×
Středoafrická republika
×
×
Súdán
×
Sv.Tomáš a Princ. ostr.
×
Svazijsko
×
×
Tanzanie
×
×
Togo
×
×
Uganda
×
×
Zambie
×
×
Zimbabwe
×
×
Zaire
×
Zdroj: EUROSTAT, List of Regions
176
Tabulka 10.12: Integračnı́ uskupenı́ v Latinské Americe
Argentina
Brazı́lie
Paraguay
Uruguay
Peru
Ekvádor
Bolı́vie
Chile
Guatemala
Honduras
Salvador
Nikaragua
Kostarika
Panama
Me×iko
Kolumbie
Venezuela
Kuba
USA
Kanada
Andské
CACM NAFTA Skupina 3 společenstvı́ MERCOSUR FTAA LAIA
národů
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
×
Zdroj: EUROSTAT, List of Regions
Obrázek 10.3: Obchodnı́ vztahy EU – Latinská Amerika
177
10. Vnějšı́ vztahy EU
Obrázek 10.4: Regionálnı́ alokace rozvojové pomoci
Evropa
Latinská Amerika a Karibik
Středových. a
severnı́ Afrika
ostatnı́ části
Asie a Oceánie
Jižnı́ a
střednı́ Asie
Afrika – subsaharské státy
Tabulka 10.13: Regionálnı́ alokace pomoci z EU ve třech dekádách (čistá ODA
– Official Development Aid – z EU v % – bilaterálnı́ ODA členských států – dle
regionů jako podı́l z celkové EU ODA 1973–2002)
Dekáda/Region
1973–1982
43 %
18 %
12 %
12 %
10 %
5%
1983–1992
50 %
11 %
13 %
12 %
11 %
3%
1993–2002
43 %
9%
12 %
13 %
13 %
10 %
Zdroj: DAC Online Database – Destination of Official Development Assistance and
Official Aid – Disbursements
178
Obrázek 10.5: ODA – nové členské státy EU
Obrázek 10.6: ODA – členské státy EU 15
179
10. Vnějšı́ vztahy EU
2
4
8
5
9
6
5
5
12
Nerozděleno
26
18
9
Podpora NGOs
15
20
12
Administrativa
a náklady dárců
Výrobnı́ sektor
8
11
15
Pohotovostnı́
pomoc
Ekonomická
infrastruktura
a služby
5
4
4
Multisektorová
(ŽP, demokracie,
atd.)
Programová asistence
Dluhy
Sociálnı́
obdobı́/účel
1973–1982 19
1983–1992 15
1993–2002 14
Zdravı́
Vzdělánı́
Tabulka 10.14: Sektorová pomoc
Sektorová pomoc EU ve třech dekádách 1973–2002*
1
3
7
0
3
5
0
2
3
14
6
5
* čistá ODA – Official Development Aid – z EU v % – bilaterálnı́ ODA členských států –
dle regionů jako podı́l z celkové EU ODA 1973–2002)
Zdroj: DAC Online Database – Destination of Official Development Assistance and
Official Aid – Disbursements
Shrnutı́ kapitoly
Vnějšı́ vztahy EU jsou velmi složitým systémem. Tvořı́ je nejen obchodnı́ vtahy (viz
společná obchodnı́ politika), ale také vztahy orientované např. na zajištěnı́ humanitárnı́ pomoci. Dozvěděli jste se o regionálı́m členěnı́ vnějšı́ch vtahů. Podrobně byly
rozebrány vztahy EU s vyspělými státy (Kanada, USA, Autrálie), stejně jako vztahy
s rozvojovým světem. Všechny údaje jsou přehledny zpracovány v jednotlivých
tabulkách.
Otázky k zamyšlenı́
1. Co to jsou Loméské dohody? Které země se na nich podı́lejı́?
2. Vysvětlete pojmy mı́ra otevřenosti, tvar otevřenosti a efektivnost otevřenosti.
3. Který orgán je zodpovědný za vnějšı́ vztahy?
4. Vyjmenujte nástroje vnějšı́ho obchodu.
5. Charakterizujte vztahy mezi EU a Kanadou.
180
jÍ
CEFTA (Central European Free Trade
Agreement)
jÍ
Přı́prava ČR na vstup do Evropské unie
jÍ
Přı́prava ČR na využı́vánı́ Strukturálnı́ch
fondů
Přı́loha
jÍ
11
ČR a EU
11. ČR a EU
Cı́l kapitoly
Přistoupenı́ České republiky k Evropské unii bylo podloženo na základě určitých
dokumentů, jejichž strukturu se dozvı́te v rámci této kapitoly. Jednotlivé dokumenty
budou podrobně popsány, stejně jako budou zmı́něny i dokumenty opravňujı́cı́ Českou republiku využı́vat předvstupnı́ch prostředků. Na základě přehledných tabulek
se dozvı́te o výši finančnı́ch prostředků určených pro Českou republiku v rámci přı́pravy na vstup do EU i po jejı́m vstupu. V krátkosti budete seznámeni s jednotlivými
operačnı́mi programy, na základě kterých Česká republika čerpá finančnı́ prostředky
ze Strukturálnı́ch fondů.
Časová zátěž
Doba potřebná ke studiu kapitoly jsou cca 4 hodiny.
Důležitými dokumnety, ze kterých tato kapitola vycházı́, jsou dokumenty vztahujı́cı́
se k vyjednávánı́ vstupu ČR do EU. Nezbytné jsou také strategické dokumenty
týkajı́cı́ se možnostı́ čerpánı́ prostředků z předvstupnı́ch a strukturálnı́ch fondů.
11.1 CEFTA (Central European Free Trade Agreement)
Tato dohoda založená na ekonomické spolupráci byla podepsána mezi ČR, Mad’arskem, Polskem a Slovenskem 21. 12. 1992 a v té době se jednalo o trh zahrnujı́cı́
téměř 90 milionů lidı́.
Členy CEFTA byly země, které přecházely z centrálně řı́zených ekonomik na ekonomiky tržnı́ (i když byly v různých stádiı́ch vývoje). Snahou bylo zlepšit životnı́
úroveň obyvatel sı́dlı́cı́ch v členských státech, prosazovat dodržovánı́ lidských práv,
demokracie a systému založeného na rovných právech. Hlavnı́m cı́lem CEFTA
však bylo zlepšit ekonomickou kooperaci mezi členskými zeměmi. Výsledkem
bylo např. postupné snižovánı́ cla na průmyslové výrobky, kdy k 1. 1. 1997 bylo
zrušeno (výjimku tvořily určité citlivé produkty). V rámci zemědělských výrobků
nebylo dosaženo tak uspokojivého výsledku, i když došlo k výraznému snı́ženı́ cel.
11.1.1
Vývoj CEFTA
Na základě iniciativy mad’arského premiéra přijali vysocı́ představitelé Československa, Mad’arska a Polska „Deklaraci o spolupráci mezi Polskou republikou, Československou federativnı́ republikou a Mad’arskou republikou na cestě k evropské
integraci“. Stalo se tak na setkánı́ ve Visegrádu 15. 2. 1991. Cı́lem bylo podpořit
formovánı́ volného obchodu mezi členskými zeměmi (řı́jen 1991).
Podpisem CEFTA o rok později byl vytvořen základ pro přı́pravu jejı́ch členů na
vstup do EU.
Slovinsko se připojilo k CEFTA v roce 1996, Rumunsko v roce 1997, Bulharsko
v roce 1998 a Chorvatsko v roce 2003. Podmı́nkou vstupu do CEFTA bylo totiž podmı́nkou podepsánı́ přı́stupových dohod s EU a zároveň členstvı́ ve WTO (GATT).
182
Vstupem ČR, Mad’arska, Polska, Slovenska a Slovinska do EU došlo k jejich odstoupenı́ z CEFTA, protože výhody poskytované v rámci CEFTA byly neslučitelné
s pravidly stanovenými Společenstvı́m.
11.2 Přı́prava ČR na vstup do Evropské unie
11.2.1
Evropská dohoda (Europe agreement)
V roce 1991 byly podepsány prvnı́ asociačnı́ dohody (tzv. Evropské dohody) mezi
Společenstvı́m na jedné straně a Polskem, Mad’arskem a tehdejšı́m Československem na straně druhé. V prosinci byly podepsány asociačnı́ dohody s Rumunskem
a Bulharskem.
Cı́lem evropských dohod je připravit nové kandidátské země na vstup do EU.
Pro ČR i ostatnı́ kandidátské země je Evropská dohoda tvořena:
1. politickým hlediskem – čl. 2 stanovuje „. . . zahájenı́ pravidelného politického dialogu, který bude rozvı́jen a prohlubován jako účinný prostředek,
jenž doprovázı́ a upevňuje sbližovánı́ mezi ČR a Společenstvı́m, podporuje
politické a ekonomické změny probı́hajı́cı́ v této zemi a přispı́vá k vytvářenı́
trvalých vztahů solidarity a nových forem spolupráce.“ Má za cı́l usnadnit
postupné sbližovánı́ se Společenstvı́m, konvergenci postojů k mezinárodnı́m
otázkám a sbližovánı́ stran v bezpečnostnı́ch otázkách.
2. obchodnı́m hlediskem – má za cı́l vytvořit oblast volného obchodu v přechodném obdobı́ v maximálnı́m trvánı́ deseti let. Jsou speciálně upraveny
podmı́nky pro dovoz a vývoz průmyslových výrobků, zemědělských výrobků
a rybných produktů. Dále je upraven pohyb pracovnı́ků a s tı́m spojené podnikánı́ a poskytovánı́ služeb. Dohoda upravuje i čtvrtou ze svobod a to volný
pohyb kapitálu.
3. hospodářskou, kulturnı́ a finančnı́ spolupracı́ – mezi hospodářskou spolupráci
je zařazena a dále upravena spolupráce v oblasti průmyslu, podpory a ochrany
investic, průmyslových norem a posuzovánı́ jejich shody, vědy a techniky, výchovy a odborné přı́pravy, zemědělstvı́ a zemědělsko-průmyslového sektoru,
energetiky, jaderné bezpečnosti, životnı́ho prostředı́, dopravy, telekomunikacı́, bankovnictvı́, pojišt’ovnictvı́, ostatnı́ch finančnı́ch služeb a spolupráce
při kontroluje, měnové politiky, pranı́ peněz, regionálnı́m rozvoji, sociálnı́,
cestovnı́ho ruchu, SMP, informacı́ a komunikacı́, ochraně spotřebitele, celnictvı́, statistiky, ekonomiky, narkotik. V oblasti kulturnı́ spolupráce se jedná
např. o překlady literárnı́ch děl, konzervaci a restaurovánı́ památek nebo odbornou přı́pravu lidı́, zabývajı́cı́ch se otázkami kultury. Z hlediska finančnı́
spolupráce se jedná o poskytnutı́ finančnı́ pomoci, který bude pokryta programem Phare a půjčkami od Evropské investičnı́ banky.
4. sjednocenı́m legislativy – podle čl. 70 bude „. . . sbližovánı́ práva zahrnovat
zejména oblasti celnı́ho práva, firemnı́ho práva, bankovnı́ho práva, danı́ a
vedenı́ účtů obchodnı́ch společnostı́, duševnı́ho vlastnictvı́, ochrany rostlin,
ochrany spotřebitele, nepřı́mého zdaněnı́, technických pravidel a technických
norem, zákonů a předpisů o jaderné energii, dopravy a životnı́ho prostředı́“.
183
11. ČR a EU
Evropská dohoda byla přijata v Lucemburku 4. 10. 1993 podpisem Závěrečného
aktu, v platnost vstoupila dne 1. 2. 1995.
Nad jejı́m dodržovánı́m dbala Rada přidruženı́ tvořená zástupci Rady a Komise na
straně Společenstvı́ a zástupci vlády dané země. Jednalo se o mezivládnı́ orgán,
který se scházel na ministerské úrovni.
Agenda
2006
Dalšı́m důležitým dokumentem v přı́stupových jednánı́ch byla Agenda 2000 přijatá
Evropskou komisı́ 15. 7. 1997. Reprezentovala všeobecný dokument o rozšı́řenı́ a
reformě společných politik Společenstvı́ a zároveň finančnı́ rámec Unie po konci
roku 1999. Současně obsahovala posudky zemı́, které žádaly o zařazenı́ mezi členy
EU.
Skládala se ze třı́ částı́:
1. vnitřnı́ch mechanismů Unie a jejich reformy (hlavně CAP a sociálnı́ a hospodářskou soudržnost). Obsahovala doporučenı́ pro nejlepšı́ vyrovnánı́ se
s dalšı́m rozšı́řenı́m
2. zesı́lené předvstupnı́ strategie v návaznosti na přı́stupové partnerstvı́ a rozšı́řenou účast kandidátských zemı́ v programech Společenstvı́
3. studie o vlivu rozšı́řenı́ na politiky EU
Na zasedánı́ Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 došlo k zatı́m neoficiálnı́mu přijetı́ přihlášek nových členů EU. Oficiálnı́ projednávánı́ přistoupenı́ se
odehrávalo ve dvou časových vlnách:
1. do 30. 3. 1998 byla zahájena jednánı́ s Kyprem, ČR, Estonkem, Mad’arskem,
Polskem a Slovinskem
2. v únoru 2000 pak s Bulharskem, Lotyšskem, Litvou, Maltou, Rumunskem a
Slovenskem.
Cı́lem jednánı́ bylo posoudit, jak budou kandidáti schopni plnit závazky vyplı́vajı́cı́
z členstvı́ a zaváděnı́ aquis. Zároveň sloužilo i k jednánı́ o předvstupnı́ pomoci kandidátské zemi. Jednánı́ probı́hala formou dvoustranných mezivládnı́ch konferencı́
mezi EU a ministry dané země vždy po šesti měsı́cı́ch a mezi velvyslanci každý
měsı́c. Pro každou kapitolu byly schváleny určité výchozı́ podmı́nky, které musela
jednomyslně schválit Rada a poté byly zařazeny do návrhu Smlouvy o přistoupenı́.
Ten byl schválen Uniı́ a zároveň ratifikován v daném státě. V prosinci 2002 na zasedánı́ Evropské rady v Kodani byla uzavřena jednánı́ s deseti přistupujı́cı́mi členy
s tı́m, že jejich vstup do Unie bude k 1. 5. 2004.
11.2.2
Přı́stupové partnerstvı́ (Accession partnership)
Bylo vyjednáno mezi Radou a každou kandidátskou zemı́ (kromě Kypru, Malty
a Turecka) v roce 1998 (pro ČR dále upraveno v roce 1999 a 2001). Jednalo se
o koordinaci pomoci pro země střednı́ a východnı́ Evropy a zároveň stanovovalo
priority každé oblasti pro jejı́ adaptaci na legislativu Společenstvı́ (tzv. acquis). Na
základě uzavřeného partnerstvı́ musela každá země vypracovat podrobný program
vztahujı́cı́ se k převzetı́ acquis.
Evropská rada při své schůzce v Lucemburku v prosinci 1997 rozhodla, že Přı́stupové
partnerstvı́ musı́ sehrát klı́čovou roli v rozšı́řenı́ předvstupnı́ strategie a shrnout
184
všechny druhy pomoci kandidátským zemı́m do jednoho rámce. Na základě této
schůzky bylo podepsáno Přı́stupové partnerstvı́ 1998.
„Smyslem Přı́stupového partnerstvı́ je zasadit do jednotného rámce prioritnı́ oblasti
pro dalšı́ práci vymezené v posudku Komise na žádost České republiky o členstvı́
v Evropské unii, finančnı́ prostředky vyhrazené na pomoc České republice, realizovat tyto priority a podmı́nky, na jejichž základě bude tato pomoc poskytována.
Přı́stupové partnerstvı́ poskytuje rámec řadě politických nástrojů, které budou použity, aby pomohly kandidátským zemı́m v jejich přı́pravách na členstvı́. Zahrnovat
bude mimo jiné Národnı́ program pro převzetı́ acquis, Společné hodnocenı́ priorit
ekonomické politiky, Pakt proti organizovanému zločinu a materiál mapujı́cı́ cestu
k vnitřnı́mu trhu.“ (Viz Přı́stupové partnerstvı́ 1998.)
Zmı́něné priority a opatřenı́ byly rozděleny na krátkodobé a střednědobé. Mezi
krátkodobé patřily takové, které bylo možno reálně splnit do konce roku 1998.
Jednalo se o následujı́cı́:
Přı́stupové
partnerstvı́
1998
ekonomické reformy – např. zlepšenı́ rámce řı́zenı́ společnostı́, urychlenı́
restrukturalizace v některých průmyslových odvětvı́ch, zavedenı́ zákonů regulujı́cı́ch finančnı́ sektor, . . .
posı́lenı́ institucionálnı́ a administrativnı́ kapacity – např. v bankovnı́m sektoru, vnitřnı́ finančnı́ kontroly, ochrana životnı́ho prostředı́, . . .
vnitřnı́ trh – např. právo duševnı́ho vlastnictvı́, osvědčenı́ a standardizace,
doplněnı́ antimonopolnı́ho zákona, . . .
spravedlnost a vnitro – účinné zajištěnı́ hranic
životnı́ prostředı́ – přijı́mánı́ rámcové legislativy
Mezi střednědobé priority byly definovány následujı́cı́:
politická kritéria – integrace Romů, svoboda tisku, rovný přı́stup pro všechny
do státnı́ch služeb
ekonomická politika – plněnı́ kodaňských kritériı́, aquis v oblasti ekonomické
a měnové politiky
posı́lenı́ institucionálnı́ a administrativnı́ kapacity – modernizace státnı́ správy, zlepšenı́ fungovánı́ soudnı́ho systému, celnictvı́, . . .
vnitřnı́ trh – harmonizace legislativy pro státnı́ zakázky, účetnı́ legislativa,
nepřı́mé zdaňovánı́, technická legislativa pro průmyslové výrobky, . . .
spravedlnost a vnitro – migračnı́ politika, azylové postupy, boj proti drogám
a organizovanému zločinu
zemědělstvı́ – ekologické aspekty zemědělstvı́ a biodiverzita, prosazovánı́
Společné zemědělské politiky
doprava – silničnı́ doprava, železničnı́ doprava, rozšı́řenı́ transevropských
sı́tı́
zaměstnanost a sociálnı́ oblast – rovnocenné přı́ležitosti pro muže a ženy,
aktivnı́ samosprávný sociálnı́ dialog, sociálnı́ ochrana, . . .
životnı́ prostředı́ – monitoring a zaváděnı́ kontrolnı́ch struktur a kapacit,
kvalita vzduchu, vody a odpadový sektor, . . .
185
11. ČR a EU
regionálnı́ politika a soudržnost – zákonný, administrativnı́ a rozpočtový
rámec pro integrovanou regionálnı́ politiku
Přı́stupové
partnerstvı́
1999
Přı́stupové partnerstvı́ 1999 upravilo prioritnı́ oblasti na základě Pravidelné zprávy
Komise z roku 1999 o pokroku dosaženém Českou republikou na cestě k členstvı́
v Evropské unii. Opět byly stanoveny krátkodobé a střednědobé priority. Mezi
krátkodobé patřily:
politické – romská otázka, boj s diskriminacı́, zvýšit přı́stup ke vzdělánı́
ekonomické – dokončit restrukturalizaci bankovnı́ho sektoru, restrukturalizace velkých konglomerátů, urychlit privatizaci v podnikovém sektoru
vnitřnı́ trh – sladěnı́ legislativy u duševnı́ho a průmyslového vlastnictvı́,
ochrana minoritnı́ch akcionářů, ochrana dat, volný pohyb zbožı́ a kapitálu,
audiovize, daně
zemědělstvı́ – veterinárnı́ a fytosanitárnı́ sektor, modernizace továrem v masném a mlékárenském průmyslu
zaměstnanost a sociálnı́ politika – rozvı́jenı́ národnı́ strategie, posilová kapacit sociálnı́ch partnerů
životnı́ prostředı́ – investičnı́ strategie pro ŽP, směrnice o posuzovánı́ vlivu
na ŽP a jejich prosazovánı́
justice a vnitřnı́ záležitosti – posı́lit kontrolu na hranicı́ch, azyl a cizinci, boj
proti organizovanému zločinu
posı́lenı́ správnı́ a soudnı́ kapacity včetně řı́zenı́ a kontroly fondů EU
Střednědobé priority:
politické – zlepšovánı́ situace Romů
ekonomické – konkurenceschopnost soukromého sektoru, dokončit privatizaci průmyslu, liberalizace cen elektřiny, vody, plynu a tepla, předvstupnı́
fiskálnı́ monitorovánı́ včetně ročnı́ho hlášenı́ údajů o schodku a zadluženosti
vnitřnı́ trh – dokončit sladěnı́ legislativy v oblasti veřejných zakázek, duševnı́mu a průmyslovému vlastnictvı́, ochraně dat, sladěnı́ sektorové legislativy
pro vytvořenı́ podmı́nek volného trhu, . . .
hospodářská a měnová unie – upevnit nezávislost ČNB
zemědělstvı́ – posı́lenı́ řı́dı́cı́ch mechanismů CAP, dokončit systém identifikace zvı́řat, systém kontroly jakosti
energetika – vysoká úroveň jaderné bezpečnosti, sladit požadavky na zásoby
ropy, zlepšit energeticko účinnost, . . .
doprava – sladit legislativu o silničnı́, železničnı́ a letecké dopravě
zaměstnanost a sociálnı́ politika – BOZP, pracovnı́ právo, koordinace sociálnı́ho zabezpečenı́
hospodářská a sociálnı́ soudržnost – vypracovánı́ národnı́ politiky hospodářské a sociálnı́ soudržnosti, vytvořenı́ rozpočtového systému a postupů podle
standardů strukturálnı́ch fondů
životnı́ prostředı́ – dokončit transpozici a prováděnı́ rámcové a sektorové
legislativy
186
justice a vnitřnı́ záležitosti – zkvalitnit orgány pro vynucovánı́ práva a soudnictvı́, harmonizace vı́zové legislativy
posı́lenı́ správnı́ a soudnı́ kapacity, včetně administrace a kontroly fondů EU
Aktualizace Přı́stupového partnerstvı́ 2001 vycházela z návrhu Komise, který vyplýval z konzultacı́ s ČR a měl podklad v analýzách Pravidelné zprávy Evropské
komise o České republice za rok 2001. „. . . situace vyžaduje stanovenı́ průběžných
fázı́ v plněnı́ priorit, přičemž každá priorita bude doprovázena přesnými cı́li, které
budou stanoveny ve spolupráci s přı́slušnými zeměmi, a jejichž dosaženı́ bude podmiňovat mı́ru poskytované pomoci a pokrok v probı́hajı́cı́ch negociacı́ch s ČR.“
Priority v revidovaném Přı́stupovém partnerstvı́ byly vybrány na základě reálného
očekávánı́, že je ČR bude schopna splnit nebo v jejich plněnı́ dosáhnout podstatného
pokroku během přı́štı́ch dvou let (2002–2003). Priority byly následujı́cı́:
Přı́stupové
partnerstvı́
2001
politická kritéria – demokracie a právnı́ stát, lidská práva a ochrana menšin
ekonomická kritéria – realizovat plán restrukturalizace ocelářského sektoru,
zlepšit prostředı́ pro podnikánı́, dokončit proces privatizace, pokračovat ve
fiskálnı́ch reformách
schopnost převzı́t závazky vyplývajı́cı́ ze členstvı́ – volný pohyb čtyř svobod, právo obchodnı́ch společnostı́, soutěžnı́ politika, zemědělstvı́, doprava,
daně, hospodářská a měnová unie, statistika, sociálnı́ politika a zaměstnanost,
energetika, telekomunikace a informačnı́ technologie, kultura a audiovizuálnı́ politika, životnı́ prostředı́, ochrana zdravı́ a spotřebitele, spravedlnost a
vnitro, celnı́ unie, vnějšı́ vztahy a finančnı́ kontrola.
Zároveň byly zmı́něny i nástroje pro technickou a finančnı́ pomoc Společenstvı́ při
naplňovánı́ takto stanovených priorit a opatřenı́. Mezi nejdůležitějšı́ finančnı́ zdroje
pomoci patřily programy Phare, dále pak SAPARD a ISPA. Nezanedbatelnou roli
hrály i mezinárodnı́ finančnı́ instituce (Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Světová
banka). Tato pomoc však byla podmı́něna respektovánı́m závazků vyplývajı́cı́ch
z Evropské dohody, snahou o co nejrychlejšı́ plněnı́ kodaňských kritériı́ a pokrokem
při realizaci Přı́stupového partnerstvı́.
11.2.3
Smlouva o přistoupenı́ České republiky a dalšı́ch zemı́
k Evropské unii
V Athénách 16. 4. 2003 byla podepsána Smlouva o přistoupenı́ mezi kandidátskými
zeměmi a členy Společenstvı́. Smlouva byla v rámci ČR schválena referendem, které
probı́halo 13. a 14. 6. 2003. Výsledky tohoto referenda byly vyhlášeny oznámenı́m
prezidenta republiky ze dne 9. 7. 2003 pod č. 206/2003 Sb. Smlouva byla dále
ratifikována Českou republikou a vstoupila v platnost na základě čl. 2 odst. 2 dne
1. 5. 2004.
Skládá se ze samotné Smlouvy o přistoupenı́ a dále z Aktu o podmı́nkách přistoupenı́, které upravujı́ podmı́nky pro jednotlivé přistupujı́cı́ země. Obsahuje také
upravenı́ zakládajı́cı́ch smluv, která byla nutná při vstupu dalšı́ch členů do EU. Jsou
zde upraveny i vyjednaná trvalá a dočasná ustanovenı́ (jedná se např. o opatřenı́
vztahujı́cı́ se k volnému pohybu čtyř svobod, zemědělstvı́ nebo životnı́ho prostředı́).
187
11. ČR a EU
Předvstupnı́ pomoc (Pre-accession aid)
11.2.4
Jedná se o pomoc při přechodu na legislativu požadovanou Společenstvı́. V přı́padě
kandidátských zemı́ se jednalo hlavně o změny v oblasti průmyslu a životnı́ho prostředı́. Obsahuje v sobě programy Phare (sloužı́ k adaptaci státnı́ správy a právnı́ch
systémů a modernizaci jejich infrastruktury) a SAPARD (oblast zemědělstvı́) a ISPA
(oblast dopravnı́ infrastruktury a životnı́ho prostředı́).
11.2.4.1
PHARE
Program vznikl v roce 1989 jako pomoc postkomunistickým zemı́m při rekonstrukci
ekonomik od přechodu ze státem řı́zených na tržnı́. Při svém vzniku byl zaměřen na
pomoc Polsku a Mad’arsku, postupně se však do něj zapojily i dalšı́ země (Albánie,
Bosna a Hercegovina, Makedonie, Bulharsko, Česká republika + Slovenská republika (ČSFR do roku 1993), Estonsko, Chorvatsko (do roku 1995 a pak po roce 2000),
Jugoslávie (do roku 1991), Litva, Lotyšsko, Německá demokratická republika (do
roku 1991), Rumunsko, Slovinsko (viz LUKÁŠ, Z.: Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU)). V přı́padě kandidátských zemı́ se jednalo o hlavnı́ nástroj předvstupnı́
strategie.
V prvnı́ch letech bylo cı́lem Phare naplnit priority stanovené v Evropských dohodách
(byl zaměřen na hospodářskou transformaci a reformu institucı́). S postupem doby se
změnilo zaměřenı́ z požadavků a potřeb jednotlivých států na přı́pravu kandidátských
zemı́ na členstvı́ v EU (program Phare II).
V rámci ČR byl program Phare rozdělen na:
1.
2.
3.
4.
Národnı́ program Phare
Programy přeshraničnı́ spolupráce (Gross-Border Co-operation, CBC)
Mnohonárodnı́ programy Phare (Multibeneficiary Programmes)
Komunitárnı́ programy
Národnı́ programy
Jsou připravovány ve spolupráci s Evropskou komisı́ přı́slušnou kandidátskou zemı́.
Předvstupnı́ pomoc Phare se soustředila na:
posı́lenı́ veřejné správy a jejı́ch institucı́ k zajištěnı́ efektivity fungovánı́ uvnitř
Evropské unie
podporovánı́ struktur občanské společnosti
dalšı́ podporu sbližovánı́ komunitárnı́ legislativy a právnı́ch norem kandidátských zemı́ a omezenı́ přechodných obdobı́
programy na posı́lenı́ hospodářské a sociálnı́ soudržnosti, investičnı́ podporu
v hospodářských a sociálně postižených regionech a přı́pravu na účast ve
Fondu soudržnosti
intenzivnı́ přı́pravu na využı́vánı́ pomoci ze strukturálnı́ch fondů
upevněnı́ formy předvstupnı́ pomoci Twinning při posilovánı́ institucı́ (IB)
decentralizaci předvstupnı́ pomoci přenesenı́m odpovědnosti za spravovánı́
finančnı́ch prostředků na orgány veřejné správy v kandidátských zemı́ch
188
Z důvodu přehlednosti je dalšı́ pozornost věnována pouze programu Phare II, tzn.
obdobı́ 2000 – vstup ČR do Evropské unie.
Program Phare II na národnı́ úrovni je zaměřen na dvě základnı́ priority a těmi jsou:
1. posilovánı́ institucı́ (institution-bulding, IB, 30 % finančnı́ch prostředků programu) – podporuje národnı́ a regionálnı́ instituce a orgány při posilovánı́
vnitřnı́ch administrativnı́ch procesů a struktur potřebných pro převzetı́ legislativy Společenstvı́ a pro přı́pravu na účast v programech EU. Součástı́
jsou i školenı́ a technické vybavovánı́ pracovnı́ků veřejné správy a dalšı́ch
institucı́. Je zaměřen na reformu institucionálnı́ struktury v sektorech financı́,
spravedlnosti, vnitra, zemědělstvı́ a životnı́ho prostředı́ s důrazem na reformu
státnı́ správy. Je realizován pomocı́ čtyř mechanismů podpory výstavby institucı́:
• twinning – program intenzivnı́ partnerské spolupráce mezi kandidátskými a členskými zeměmi na úrovni institucı́, v jehož rámci poskytujı́ experti EU poradenstvı́ při zaváděnı́ a uplatňovánı́ komunitárnı́ho
práva a při osvojovánı́ mechanismů politik Společenstvı́ v různých
sektorech
• training – zahrnuje aktivity zaměřené na školenı́ a výchovu zejména
pracovnı́ků státnı́ správy prostřednictvı́m sı́tě neziskových vzdělávacı́ch organizacı́
• TAIEX (Úřad pro technickou pomoc a výměnu informacı́) – původnı́
náplnı́ bylo poskytovat překladatelské služby výklad právnı́ch norem
a dalšı́ch oficiálnı́ch textů EU, později rozšı́řeno na poskytovánı́ informacı́ a poradenskou činnost v oblasti použı́vánı́ právnı́ch předpisů
Unie prostřednictvı́m workshopů a seminářů jak pro státnı́ organizace,
tak pro subjekty ze soukromého sektoru
• reforma veřejné správy – jedná se o reformu a modernizaci státnı́
správy v kandidátských zemı́ch formou specializovaného poradenstvı́,
školenı́, seminářů a odborných publikacı́ v oblasti tvorby zákonů a
politik, finančnı́ kontroly, vnějšı́ a vnitřnı́ kontroly státnı́ správy a antikorupčnı́ch opatřenı́
2. investičnı́ podpora (investment, 70 % finančnı́ch prostředků programu) –
jedná se o posı́lenı́ infrastruktury potřebné pro prosazovánı́ aquis. Jedná se
o oblast financı́, spravedlnosti a vnitřnı́ch věcı́, hospodářské a sociálnı́ soudržnosti, zemědělstvı́ a životnı́ho prostředı́. Je zde zahrnuta také podpora rozvoje
a modernizace infrastruktury, ochrany životnı́ho prostředı́ nebo rozvoje podnikatelské sféry prostřednictvı́m podpory malých a střednı́ch podniků.
V rámci podpory investic byly v Národnı́m programu Phare 2000 pro ČR vytvořeny tři fondy a v jejich rámci grantová schémata, která poskytovala penı́ze pro
realizaci projektů v oblasti hospodářské a sociálnı́ soudržnosti v regionech NUTS II
Severozápad a Moravskoslezsko.
Národnı́ program Phare 2001 v rámci podpory investic byl realizován Grantovým
schématem na podporu odstraňovánı́ povodňových škod. Investice směřovaly na
189
11. ČR a EU
obnovu povodněmi poničené dopravnı́ a technické infrastruktury v rámci Ústeckého, Jihočeského, Plzeňského a Středočeského kraje. Bylo alokováno 10,4 mil e.
Projekty byly realizovány převážně obcemi nebo kraji.
Národnı́ program Phare 2003 byl rozdělen na dvě části:
1. část I
• Grantové schéma pro méně rozsáhlé projekty na podporu podnikatelské infrastruktury v regionech NUTS II Severozápad, Moravskoslezsko a Střednı́ Morava
2. část II
• Grantové schéma na podporu podnikatelské infrastruktury
• Grantové schéma na podporu turistické infrastruktury
Mezi nejvýznamnějšı́ projekty v rámci výstavby institucı́ patřily:
Phare 2000 – Konsolidace národnı́ rozvojové strategie – měla za úkol připravit české orgány na přı́jem podpory ze strukturálnı́ch fondů a Fondu
soudržnosti
Phare 2001 – zvýšenı́ absorpčnı́ kapacity na národnı́ a regionálnı́ úrovni
Phare 2002 – budovánı́ implementačnı́ kapacity řı́dı́cı́ch orgánů
Programovánı́ předvstupnı́ pomoci vycházı́ z Přı́stupového partnerstvı́, Národnı́ho
programu přı́pravy ČR na členstvı́ v EU a z pravidelných hodnotı́cı́ch zpráv Evropské komise k pokroku ČR při plněnı́ kritériı́ nutných pro vstup do EU. Realizace
pomoci probı́há na základě prováděcı́ch předpisů (implementačnı́ch manuálů), které
jsou výchozı́mi dokumenty pro tvorbu Národnı́ch programů Phare. K čerpánı́ finančnı́ch prostředků docházı́ na základě podepsaných Finančnı́ch memorand pro každý
Národnı́ program Phare, která přesně definujı́ výši finančnı́ch prostředků a způsob
jejich čerpánı́.
Program Phare CBC
Byl zahájen v roce 1994 pro potřeby podpory přı́hraničnı́ spolupráce v regionech
střednı́ a východnı́ Evropy při překonávánı́ specifických problémů rozvoje těchto
regionů. Finančnı́ prostředky na tento program byly alokovány na základě samostatného Finančnı́ho memoranda.
Prvnı́ programy byly realizovány od roku 1994 na hranicı́ch s Německem, poté
následovala o rok později hranice s Rakouskem a na základě rozhodnutı́ Evropského parlamentu (12/1998) došlo od roku 1999 k možnosti realizovat a podporovat
projekty i na hranicı́ch s Polskem a Slovenskem.
Kromě financovánı́ velkých infrastrukturálnı́ch projektů vznikly v rámci Phare CBC
i následujı́cı́ fondy:
Fond na obnovu venkova sloužı́cı́ k podpoře ekonomického potenciálu přı́hraničnı́ch regionů, rozvoji mı́stnı́ch tradic, . . .
Fond obnovy lesů podporujı́cı́ mimo jiné i nové zalesňovánı́, zlepšovánı́ a
spolupráci při správě lesů.
190
Program Hranice poskytujı́cı́ dotované úvěry podnikatelům na hranicı́ch
s Německem nebo Rakouskem
Fond malých projektů/Společný fond malých projektů zaměřený na neinvestičnı́ projekty rozvoje spolupráce mezi obcemi, školami a dalšı́mi subjekty.
Finančnı́ prostředky připadajı́cı́ na Phace CBC po dobu jeho působnosti v ČR jsou
uvedeny v souhrnné tabulce na konci kapitoly.
Se vstupem ČR do EU přešla tato forma pomoci na Iniciativu Společenstvı́ Interregn
III A.
Mnohonárodnı́ programy
Jsou dodatečnou podporou při spolupráci a přı́pravě kandidátské země na vstup do
EU. Byly zahájeny v roce 1991 a sloužı́ pro vı́ce přijı́majı́cı́ch zemı́ v různých oblastech jako je např. doprava, statistika, nevládnı́ sektor, rozvoj občanské společnosti,
atd. Jedná se např. o programy PPF, Consensus III, ACCESS, CREDO, TEMPUS,
LSIF (Large-Scale Infrastructure Facility – v rámci ČR byly prostředky využity na
obnovu kanalizačnı́ sı́tě města Brna).
Komunitárnı́ programy
Jsou zřı́zeny Uniı́ pro členské státy a v rámci toho musı́ nejdřı́ve EU souhlasit s účastı́
kandidátské země v takovémto programu. Ta musı́ zaplatit účastnický poplatek, který
byl z části hrazen z prostředků Phare (pro členské země je vstupnı́ přı́spěvek hrazen
ze společného rozpočtu Komise). Jedná se např. o programy Sokrates, Leonardo
da Vinci, Youth for Europe, Raphael, SAVE, Equal opportunities for men and
women, . . .
Alokace finančnı́ch prostředků
Za obdobı́ čerpánı́ finančnı́ch prostředků z programu Phare bylo na Českou republiku
alokováno celkem 839,8 mil euro.
Organizačnı́ struktura
Národnı́ koordinátor pomoci (National Aid Coordinator, NAC) je hlavnı́
kontaktnı́ osobou odpovědnou za koordinaci přı́pravy, implementace a monitorovánı́ všech programů pomoci ze Společenstvı́. Tuto funkci vykonává
Centrum pro zahraničnı́ pomoc na Ministerstvu financı́. Předsedá i Společnému monitorovacı́mu výboru, který ve spolupráci s Evropskou komisı́
monitoruje a koordinuje přı́pravu a implementaci všech nástrojů předvstupnı́
pomoci.
Národnı́ schvalujı́cı́ úřednı́k (National Authorizing Office, NAO) řı́dı́ finančnı́
prostředky ze Společenstvı́. Funkci vykonává Národnı́ fond na Ministerstvu
financı́. Nese celkovou odpovědnost za hospodařenı́ s finančnı́mi prostředky
připadajı́cı́mi České republice. Zároveň sloužı́ jako přerozdělujı́cı́ mı́sto pro
penı́ze z EU do ČR.
191
11. ČR a EU
Tabulka 11.1: Přehled alokovaných prostředků Phare v obdobı́ 1995–1999,
v tisı́cı́ch e
Sektor
Phare 1995 Phare 1996 Phare 1997 Phare 1998 Phare 1999
TEMPUS
8 000
7 500
3 000
1 000
1 000
CBC Německo
25 000
25 000
25 000
7 000
29 400
CBC Rakousko
6 000
9 000
—
12 000
10 600
CBC Polsko
—
—
—
—
3 000
CBC Slovensko
—
—
—
—
2 000
1
500
1
500
—
—
—
Přı́hraničnı́ spolupráce
trilaterálnı́ SRN–Pol–ČR
500
750
—
—
—
Přı́hraničnı́ spolupráce
trilaterálnı́ Rak–SR–ČR
5 000
—
18 000
3 000
5 800
Integrace a posilovánı́
institucı́
60 000
—
—
—
—
Integrace infrastruktury
2 000
—
—
—
—
Rozvoj lidských zdrojů
1 000
—
—
—
—
Přı́mé zahraničnı́ investice
3
000
—
—
—
—
Fond pro technickou pomoc
– multisektorálnı́
2 600
1 800
2 200
—
—
Modernizace hraničnı́ch
přechodů
—
5 000
—
2 150
—
Životnı́ prostředı́
Regionálnı́ a mı́stni rozvoj
Rozvoj občanské
společnosti
Hospodářská a soc.
soudržnost
Komunitárnı́ programy
Lidská práva
Zemědělstvı́
Vnitro
Management NP
LSIF
Consensus III
PPF
Celkem
—
—
7 500
—
—
3 000
—
—
—
—
—
—
11 000
7 000
5 350
—
—
—
—
—
—
—
—
114 600
—
—
—
—
—
—
—
—
58 050
—
—
—
—
—
—
—
—
52 200
3 550
2 000
3 000
4 800
500
—
—
—
46 000
4 000
500
—
4 200
150
13 000
2 000
2 000
86 600
Zdroj: Programy pomoci Evropských společenstvı́ České republice
Společný monitorovacı́ výbor (Point Monitoring Committee, JMC) je nejvyššı́m koordinačnı́m orgánem předvstupnı́ pomoci Phare, SAPARD a ISPA.
Monitoruje a hodnotı́ implementaci těchto programů a projektů jak z hlediska
celkového dosaženı́ stanovených cı́lů, tak z hlediska postupu přı́pravy ČR na
vstup do EU.
Implementačnı́ agentury administrovaly projekty pro programy předvstupnı́
pomoci
192
Tabulka 11.2: Přehled alokovaných prostředků Phare II za obdobı́ 2000–2003,
v tisı́cı́ch e
Sektor
Účast
v komunitárnı́ch
programech a
Evropské agentuře
ŽP
Podpora
neziskového sektoru
Politická kritéria
Ekonomická kritéria
Doprava
Vnitřnı́ trh
Zemědělstvı́
Životnı́ prostředı́
Soudnictvı́ a vnitro
Zaměstnanost a
sociálnı́ věci
Administrativnı́
kapacita
Přı́prava na SF a CF
Hosp. a soc.
soudržnost
Access 2000
KontraPhare
hovánı́ ×
2000
čerpánı́
KontraPhare
hovánı́ ×
2001
čerpánı́
KontraPhare
hovánı́ ×
2002
čerpánı́
6523,5 31.12.00
30.6.01
7220 31.10.03
31.10.04
7939,5 31.10.04
31.10.05
— —
4 500 31.10.02
31.10.03
5 500 31.10.02
31.10.03
— —
5 600 31.10.02
31.10.03
6 200 31.10.02
31.10.03
4 300 31.10.02
31.10.03
12 600 31.10.02
31.10.03
1 300 31.10.02
31.10.03
1 500 31.10.02
31.10.03
— —
Dodatečná investičnı́
podpora
Jaderná bezpečnost
17 500 31.10.02
31.10.03
1 670 30.11.02
30.11.03
10 000 31.10.02
31.10.04
5 000 30.11.02
30.11.04
4 000 31.10.02
31.10.04
8 100 30.11.02
30.11.03
— —
Celkem
4 293,5
CBC Německo
CBC Polsko
CBC Rakousko
3 000 31.10.03
31.10.04
— —
— —
2 000 31.10.03
31.10.04
6 500 31.10.03
31.10.04
8 280 31.10.03
31.10.04
5 100 31.10.03
31.10.04
13 250 31.10.03
31.10.04
1 750 31.10.03
31.10.04
4 750 31.10.03
31.10.04
— —
13 550 31.10.03
31.10.04
— —
— —
3 000 31.10.04
31.10.05
— —
700 31.10.04
31.10.05
18 280 31.10.04
31.10.05
12 350 31.10.04
31.10.05
7 440 31.10.04
31.10.05
18 650 31.10.04
31.10.05
7 450 31.10.04
31.10.05
2 690,5 31.10.04
31.10.05
6 300 31.10.04
31.10.05
— —
— —
10 000 31.10.03
31.10.05
5 000 30.11.03
30.11.05
4 000 30.9.03
30.9.05
— —
10 000 30.11.04
30.11.05
5 000 30.11.04
30.11.05
4 000 31.10.04
31.10.05
— —
2 190 30.11.03
30.11.04
86 590
4 060 30.11.04
30.11.05
107 860
KontraPhare
hovánı́ ×
2003
čerpánı́
— —
— —
1 000 31.10.05
31.10.06
— —
— —
8 170 31.10.05
31.10.06
4 650 31.10.05
31.10.06
2 750 31.10.05
31.10.06
4 320 31.10.05
31.10.06
5 110 31.10.05
31.10.06
2 750 31.10.05
31.10.06
— —
56 680 31.10.05
31.10.06
— —
10 000 30.11.05
30.11.06
5 000 30.11.05
30.11.06
4 000 30.11.05
30.11.06
— —
— —
104 430
Zdroj: Programy pomoci Evropských společenstvı́ České republice
193
11. ČR a EU
11.2.4.2
ISPA
Instrument for Structural Policy for Pre-Accession podporuje investičnı́ projekty,
které přispı́vajı́ ke zlepšenı́ kvality životnı́ho prostředı́ a dopravnı́ infrastruktury ve
formy transevropských sı́tı́ (TEN). Penı́ze jsou určeny ke splněnı́ standardů požadovaných legislativou Společenstvı́ v oblasti znečištěnı́ vod a ovzdušı́ a odpadového
hospodářstvı́, dále pak při výstavbách a rekonstrukcı́ch popřı́padě propojovánı́ TEN
s národnı́mi sı́těmi. Priority jsou stanoveny v Národnı́ strategii pro dopravu a Národnı́ strategii pro životnı́ prostředı́. Jsou schvalovány přı́mo jednotlivé projekty a
pro ČR bylo alokováno kolem 70 mil. eur ročně pro obdobı́ 2000 – vstup do EU.
Ministerstvo dopravy a Ministerstvo životnı́ho prostředı́ jsou zodpovědná za předkládánı́ projektů. Projekty musı́ být tak dobře připraveny, aby v přı́padě schválenı́
Řı́dı́cı́m výborem ISPA je bylo možno do dvou let kontrahovat na základě mezinárodnı́ho výběrového řı́zenı́.
Podpora z programu ISPA může dosáhnout výše 75 % celkových nákladů na realizaci
projetu. Většinou se jedná o nenávratnou dotaci, ale může jı́t i návratnou podporu za
zvýhodněnou úrokovou mı́ru, kombinaci obou předchozı́ch možnostı́ nebo přı́spěvek
na částečnou úhradu úroků z komerčnı́ho úvěru.
11.2.4.3
SAPARD
Speciálnı́ předvstupnı́ program pro rozvoj zemědělstvı́ a venkova (Speciál Accession
Programme for Agriculture and Rural Development) sloužı́ pro přı́pravu na účast
na společné zemědělské politice Společenstvı́ (SZP) při zaváděnı́ požadovaných
aquis a čerpánı́ ze strukturálnı́ch fondů EU. Sloužı́ pro řešenı́ specifických problémů
v oblasti zemědělstvı́ a rozvoje venkova. Čerpat finančnı́ prostředky lze od roku
2000 do doby vstupu země do EU.
Odpovědnými za naplňovánı́ programu na základě Plánu rozvoje zemědělstvı́ a
venkova České republiky na obdobı́ 2000–2006 byly Ministerstvo zemědělstvı́ a
Ministerstvo pro mı́stnı́ rozvoj. Byla podepsána Vı́celetá finančnı́ dohoda, která
„představuje technický, právnı́ a správnı́ rámec pro prováděnı́ Programu rozvoje
zemědělstvı́ a venkova a jakýchkoli dodatků k němu v ČR“. Na základě podpisu
Ročnı́ch finančnı́ch dohod byly stanoveny konkrétnı́ výše finančnı́ prostředků z EU
na jednotlivé roky.
Implementaci programu měla v ČR na starosti Agentura SAPARD při Ministerstvu zemědělstvı́, která odpovı́dala za přı́jem žádostı́, jejich administraci, kontrolu,
monitorovánı́, platby atd.
ČR mohla každoročně čerpat až 22 mil. e, přičemž podı́l spolufinancovánı́ měl tvořit
25 % celkových nákladů u projektů, které nevytvářenı́ zisk a 12,5 % u těch, které zisk
vytvářejı́ (50 % spolufinancuje žadatel z vlastnı́ch zdrojů, zbytek jde z EU). V přı́padě
technické a odborné pomoci bylo možno obdržet 100 % finančnı́ch prostředků z EU.
Dvě třetiny finančnı́ch prostředků byly použity na projekty zaměřené do zemědělstvı́
a třetina na projekty zabývajı́cı́ se rozvojem venkova.
Česká republika, jako prvnı́ ze zemı́ realizujı́cı́ch program SAPARD, proplatila
k 24. 11. 2005 přı́jemcům podpory veškeré finančnı́ prostředky, které byly na program SAPARD určeny Vı́celetou finančnı́ dohodou na obdobı́ 2000–2003. K tomuto
194
Tabulka 11.3: Seznam projektů schválených Ministerstvem životnı́ho prostředı́
Zdroj: www.env.cz/www/zamest.nsf/defc72941c223d62c12564b30064fdcc/ee322099b219a4bbc1256cee002f7e3b?OpenDocument
195
11. ČR a EU
datu bylo proplaceno celkem 1495 projektů, což představuje 3 758 855 312 Kč.
Zbývajı́cı́ projekty budou propláceny v souladu s nařı́zenı́m Komise 447/2004 z finančnı́ch zdrojů záručnı́ sekce Evropského zemědělského orientačnı́ho a záručnı́ho
fondu (EAGGF) v rámci Horizontálnı́ho plánu rozvoje venkova.
11.3 Přı́prava ČR na využı́vánı́ Strukturálnı́ch fondů
Operačnı́ programy, jakožto důležité programové dokumenty, byly zpracovávány
v ČR v souvislosti se strategiı́ rozvoje ČR, s integracı́ do EU a také se zajišt’ovánı́m
finančnı́ pomoci EU prostřednictvı́m strukturálnı́ch fondů.
V historii přı́pravy dokumentů ČR se jednalo o nový atribut, který vyvolával potřebu
tzv. interdisciplinárnı́ho přı́stupu a tı́m vytvářel požadavky na jeho systémové pojetı́,
provázanost a koordinovanost tvorby.
Strategické dokumenty důležité pro čerpánı́ prostředků ze strukturálnı́ch fondů EU
jsou následujı́cı́:
Národnı́ (regionálnı́) rozvojový plán (NRP – Regional Development Plan),
který byl hlavnı́m dokumentem pro vyjednánı́ podpory ze Strukturálnı́ch
fondů EU.
Rámec podpory Společenstvı́ (CSF – Community Support Framework),
který byl vytvořen na základě NRP ve spolupráci s Evropskou komisı́, je
hlavnı́m dokumentem vymezujı́cı́m poskytnutı́ podpory ze Strukturálnı́ch
fondů EU.
Sektorové operačnı́ programy (SOP – Sectoral Operation Programme),
jako taktické dokumenty vytvořené na úrovni ministerstev, které rozpracovávajı́ problémové celky strategiı́ majı́cı́ plošný (celostátnı́) charakter, pro
které bude žádáno o spolufinancovánı́ ze zdrojů EU.
Regionálnı́ operačnı́ programy (ROP – Regional Operation Programme),
jako taktické dokumenty, které byly zpracovány na úrovni regionů NUTS
2 a rozpracovávajı́ ty problémové celky strategiı́, které jsou specifické pro
jednotlivé regiony a pro které bude žádáno o spolufinancovánı́ ze zdrojů EU.
Společný regionálnı́ operačnı́ program (SROP) jako taktický dokument,
shrnujı́cı́ za všechny Regiony soudržnosti (NUTS 2) cı́le 1 ty problémové
celky strategiı́, které jsou specifické pro jednotlivé regiony a pro které bude
žádáno o spolufinancovánı́ ze zdrojů EU.
11.3.1
Národnı́ rozvojový plán
Jedná se o základnı́ strategický dokument na jehož základě docházı́ k zı́skávánı́
finančnı́ch prostředků ze Strukturálnı́ch fondů a Fondu soudržnosti.
Jeho přı́prava začala již od v roce 1999 komplexnı́m zaměřenı́m na oblast hospodářské a sociálnı́ soudržnosti v regionech spadajı́cı́ch pod Cı́l 1. Prvnı́ verze byla
přijata Usnesenı́m vlády č. 1140/1999 ze dne 27. 10. 1999. Jeho upravená verze
pak o dva a půl měsı́ce později Usnesenı́m č. 14/2000 ze dne 5. 1. 2000. Poté
proběhla ještě jedna aktualizace a na konci června 2001 byla jeho anglická verze
projednávána v Evropské komisi. K této verze v polovině února 2002 mělo DG
196
Obrázek 11.1: Soustava strategických a programových dokumentů
Zdroj: www.euroskop.cz
197
11. ČR a EU
Regional Policy a DG Enlargement připomı́nky, které byly zapracovány do konečné
verze. Současně s těmito připomı́nkami byly zahrnuty i usnesenı́ vlády ČR týkajı́cı́
se implementačnı́ch systémů pro podporu ze strukturálnı́ch fondů EU a vymezenı́
obsahu operačnı́ch programů. Konečná verze byla přijata usnesenı́m č. 149/2003 ze
dne 12. 2. 2003, kdy došlo ještě oproti původnı́mu návrhu o začleněnı́ programu
Cestovnı́ ruch a lázeňstvı́ do Společného regionálnı́ho operačnı́ho programu.
Na přı́pravě Národnı́ho plánu se podı́lelo mnoho subjektů, at’již v rámci ministerstev,
nebo na úrovni mı́stnı́ch orgánů. Hlavnı́m aktérem a koordinátorem v rámci přı́pravy
bylo Ministerstvo pro mı́stnı́ rozvoj, finančnı́ stánku mělo na starosti Ministerstvo
financı́. V rámci Řı́dı́cı́ho a koordinačnı́ho výboru byla vytvořena Pracovnı́ skupina
pro programovánı́, ve které společně působili zástupci řı́dı́cı́ch orgánů i zástupci
regionů. Přispěla k provázanosti jednotlivých programových dokumentů. Dalšı́mi
významnými aktéry v přı́pravě Národnı́ho rozvojového plánu byli zástupci sociálnı́ch, ekonomických a regionálnı́ch partnerů. Zapojena byla i veřejnost formou
workshopů, seminářů a veřejných projednávánı́ch.
Obsah Národnı́ho rozvojového plánu 2004–2006 je rozdělen do pěti základnı́ch
kapitol. Prvnı́ se zabývá popisem současné situace a v jejı́m rámci
1. všeobecnou charakteristikou České republiky, jejı́m regionálnı́m uspořádánı́m, strukturou osı́dlenı́, obyvatelstvem a demografickými procesy a základnı́
infrastrukturou typu dopravnı́, technické a sociálnı́ infrastruktury
2. makroekonomickou analýzou a prognózou v rámci kontextu mezinárodnı́ho
hospodářského vývoje a vývojem v ČR
3. analýzou hospodářského vývoje s ohledem na regionálnı́ HDP, strukturu regionálnı́ch politik, zaměstnanost a nezaměstnanost, malé a střednı́ podniky,
investičnı́ pobı́dky, výzkum a vývoj, informačnı́ společnosti, regionálnı́ diferenciace mezd, produktivitu práce a cestovnı́ ruch
4. sociálnı́ situaci s ohledem na rovné přı́ležitosti, sociálnı́ inkluzi, vzdělávánı́
a nestátnı́ neziskové organizace
5. zemědělstvı́ a venkov ve srovnánı́ s EU, základnı́ charakteristiky českého
zemědělstvı́, půdnı́ fond, zemědělskou produkci, podnikatelské struktury a
zaměstnanosti v odvětvı́, ekologickým zemědělstvı́m, lesnictvı́, vodnı́m hospodářstvı́ a rybářstvı́, environmentálnı́mi aspekty zemědělstvı́ a venkovem
6. životnı́ prostředı́ s ohledem na znečištěnı́ ovzdušı́, environmnentálnı́mi
aspekty hospodářské růstu, změny klimatu, ochranu přı́rody a krajiny, půdy,
vod, odpadového hospodářstvı́, starými zátěžemi, vlivy hluku, ovzdušı́ a
toxických látek v potravnı́ch řetězcı́ch na zdravı́ obyvatelstva
7. dosavadnı́ rozvojové programy v rámci regionálnı́ a strukturálnı́ politiky a
předvstupnı́ pomoci
Druhá kapitola se věnuje cı́lům, strategiı́m a prioritám. V jejı́m rámci jsou definovány
následujı́cı́ subkapitoly:
1. SWOT analýza rozebı́rajı́cı́ silné a slabé stránky, přı́ležitosti a ohroženı́ ČR
2. cı́le a strategie
3. prioritnı́ osy v podobě posı́lenı́ konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb, rozvoj dopravnı́ infrastruktury, rozvoj lidských zdrojů, ochrana
198
a zkvalitňovánı́ životnı́ho prostředı́, rozvoj venkova a multifunkčnı́ho zemědělstvı́, rozvoj cestovnı́ho ruchu
4. shoda s politikami Společenstvı́ v přı́padě hospodářské soutěže, veřejných
zakázek, životnı́ho prostředı́ a rovných přı́ležitostı́
Třetı́ kapitola je zaměřena na operačnı́ programy a vymezenı́ jejich obsahu s popisem
cı́lů a priorit operačnı́ch programů:
1.
2.
3.
4.
Společný regionálnı́ operačnı́ program (SROP)
Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́ (OPPP)
Operačnı́ program Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ)
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́
(OPRVMZ)
Čtvrtá kapitola se zabývá řı́zenı́m a monitorovánı́m:
1. řı́zenı́ pomoci
2. řı́dı́cı́ orgány Rámce podpory Společenstvı́, jednotlivých operačnı́ch programů a Fondu soudržnosti
3. implementacı́ systém z hlediska zprostředkujı́cı́ch subjektů, konečného přı́jemce, rámcového systému předkládánı́ a posuzovánı́ projektů konečných
přı́jemců i systém grantových schémat pro přı́jemce podpory
4. monitorovánı́ s popisem monitorovacı́ch výborů pro jednotlivé řı́dı́cı́ orgány,
monitorovacı́ch ukazatelů, výročnı́ch a závěrečných zpráv
5. předběžné a dodatečné hodnocenı́
6. finančnı́ řı́zenı́ a kontrola s popisem financovánı́ operacı́ ze SF, finančnı́ch
toků SF a finančnı́ kontroly a oprav financovánı́
7. zajištěnı́ informovanosti a publicity
Poslednı́ kapitola se věnuje finančnı́mi rámci. Jsou zde k dispozici tabulky shrnujı́cı́ předvstupnı́ pomoc proudı́cı́ do ČR a zároveň i výhledové alokace finančnı́ch
prostředků na jednotlivé schválené operačnı́ programy.
11.3.2
Rámec podpory Společenstvı́
Rámec podpory Společenstvı́ (RPS) je dokument, který schvaluje Evropská komise
po dohodě s přı́slušným státem (na základě předloženého Národnı́ho rozvojového
plánu). Zajišt’uje koordinaci veškeré pomoci EU. Je rozčleněný podle priorit a realizuje se prostřednictvı́m jednoho nebo vı́ce operačnı́ch programů.
Rámec podpory Společenstvı́ vymezuje prioritnı́ cı́le a oblasti, do kterých směřujı́
prostředky ze strukturálnı́ch fondů EU. Definuje základnı́ institucionálnı́ uspořádánı́
pro čerpánı́ pomoci ze strukturálnı́ch fondů a finančnı́ rámec. Na jeho základě může
ČR využı́t až 1,454 miliardy eur na podporu všestranného rozvoje regionů ČR
(mimo hl. m. Prahu). Rozvojová strategie, vytčená v RPS, je naplňována pomocı́
pěti operačnı́ch programů. Všechny dokumenty jsou tzv. progamovány na obdobı́
přı́slušné finančnı́ perspektivy.
RPS má charakter smlouvy mezi vládou České republiky a Evropskou komisı́.
Tato smlouva specifikuje závazek obou stran poskytnout prostředky na dosaženı́
199
11. ČR a EU
cı́lů v dokumetu uvedených. Dokument byl přijat „Rozhodnutı́m Komise kterým
se schvaluje Rámec podpory Společenstvı́ pro strukturálnı́ pomoc Společenstvı́
v oblastech Cı́le 1 v České republice“ – K (2004) 2089 ze dne 17.6. 2004. Podkladem
pro jednánı́ o Rámci podpory Společenstvı́ je konečná verze Národnı́ho rozvojového
plánu.
Obrázek 11.2: RPS jako zastřešujı́cı́ instituce pro jednotlivé operačnı́ programy
Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz/rps
Tabulka 11.4: Přehled operačnı́ch programů a jejich vazba na přı́slušné strukturálnı́ fondy (v %; v závorce uvedeny resorty v jejichž gesci jsou řı́dicı́cı́ orgány
jednotlivých OPů)
Název OP
OP ERDF ESF EAGGF FIFG
OP Průmysl a podnikánı́ (MPO)
17,94 17,94
OP Infrastruktura (MŽP)
16,94 16,94
OP Rozvoj lidských zdrojů (MPSV)
21,92
21,92
OP Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ (MZe) 11,96
11,46 0,50
SROP (MMR)
31,24 27,99 3,25
OP celkem
100,00 62,87 25,17
11,46 0,50
Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz/rps
Řı́dicı́ orgán RPS nese celkovou odpovědnost za účinnost, správnost řı́zenı́ a prováděnı́ pomoci poskytované ze strukturálnı́ch fondů České republice. Je odpovědný za
věcnou koordinaci pomoci v rámci strukturálnı́ politiky EU a rovněž za komunikaci
s Evropskou komisı́.
Řı́dicı́m orgánem RPS je Ministerstvo pro mı́stnı́ rozvoj ČR – Odbor Rámce podpory Společenstvı́. Je rovněž gestorem vyjednávánı́ o reformě politiky soudržnosti
v přı́štı́m programovém obdobı́ 2007–2013 a hlavnı́m koordinátorem tvorby programových dokumentů. V systému implementace pomoci ze strukturálnı́ch fondů
má roli zastřešujı́cı́ho orgánu, jehož poslánı́m je zabezpečovat celkovou koordinaci
řı́zenı́ všech operačnı́ch programů. Nezbytné je proto zajištěnı́ efektivnı́ komunikace s řı́dicı́mi orgány jednotlivých operačnı́ch programů, včetně koordinace při
vypracovánı́ manuálů (směrnic) k prováděnı́ jejich funkcı́ a zajištěnı́ přı́slušných
školenı́.
200
Jedná se předevšı́m o zajištěnı́ následujı́cı́ch činnostı́:
vytvořenı́ a správa informačnı́ho systému pro monitorovánı́ pomoci ze strukturálnı́ch fondů (Monitorovacı́ systém strukturálnı́ch fondů);
vypracovánı́ obecného postupu pro systém administrace projektů v rámci
strukturálnı́ch fondů;
vypracovánı́ výročnı́ zprávy o prováděnı́ pomoci a po schválenı́ Monitorovacı́m výborem Rámce podpory Společenstvı́ jejı́ předloženı́ Komisi;
předsednictvı́ Monitorovacı́mu výboru Rámce podpory Společenstvı́, který
dohlı́žı́ na prováděnı́ pomoci;
vypracovánı́ metodiky pro zajištěnı́ shody s politikami Společenstvı́, v souladu s čl. 12 nařı́zenı́ Rady (ES) č. 1260/1999, vysvětlujı́cı́ch pokynů pro
předkladatele projektů i manuálu popisujı́cı́ho mechanismus kontroly shody
s politikami Společenstvı́;
zajištěnı́ plněnı́ povinnostı́ týkajı́cı́ch se informovanosti a publicity na úrovni
Rámce podpory Společenstvı́.
11.3.3
11.3.3.1
Sektorové operačnı́ programy
Operačnı́ program Infrastruktura
Operačnı́ program Infrastruktura vytvářı́ rámec pro přı́pravu investičnı́ch projektů,
jejichž cı́lem je zlepšit stav jednotlivých složek životnı́ho prostředı́, zajistit rozvoj
nové kvality udržitelné mobility pro svobodný a bezpečně přı́stupný pohyb osob,
služeb, zbožı́, kapitálu a podpořit tı́m udržitelný rozvoj regionů zařazených do Cı́le 1.
Globálnı́m cı́lem OP Infrastruktura je ochrana a zlepšovánı́ stavu životnı́ho prostředı́ a rozvoj a zkvalitňovánı́ dopravnı́ infrastruktury při respektovánı́ principů
udržitelného rozvoje s důrazem na naplňovánı́ standardů EU.
Na základě stanovených cı́lů byly definovány následujı́cı́ priority:
Priorita 1 – Modernizace a rozvoj dopravnı́ infrastruktury celostátnı́ho
významu
Jejı́ čtyři opatřenı́ byla navržena jako řada intervencı́ zaměřených na zlepšenı́ nevyhovujı́cı́ch parametrů současného stavu dopravnı́ infrastruktury a zároveň zvýšenı́
jejı́ výkonnosti, a to v dopravě železničnı́, silničnı́ a vodnı́. Toto úsilı́ bude vynakládáno za účelem vytvořenı́ podmı́nek pro rostoucı́ potřeby hospodářského rozvoje
při respektovánı́ životnı́ho prostředı́. Priorita vycházı́ z prioritnı́ osy 2 Národnı́ho
rozvojového plánu, která nese název „Rozvoj dopravnı́ infrastruktury“. Je zaměřená
na modernizaci železničnı́ch a silničnı́ch sı́tı́ předevšı́m zařazených do sı́tě TINA
(budoucı́ rozšı́řené sı́tě TEN-T) a modernizaci v letecké a vodnı́ dopravě. Cı́lem
priority je zkvalitnit dopravnı́ infrastrukturu celostátnı́ho významu tak, aby vyhovovala ekonomickému rozvoji České republiky, zajišt’ovala vazby mezi všemi regiony
ČR a zabezpečovala napojenı́ všech regionů na mezinárodnı́ dopravnı́ sı́t’. Opatřenı́
jsou navržena s ohledem na komplexnı́ přı́stupy k dopravnı́ infrastruktuře a jejı́mu
plánovánı́ s ohledem na dopady environmentálnı́, prostorové, provoznı́, ekonomické
a sociálnı́ a s respektem k nemotorovým druhům dopravy.
201
11. ČR a EU
Priorita 2 – Snı́ženı́ negativnı́ch důsledků dopravy na životnı́ prostředı́
Jejı́ čtyři opatřenı́ byla navržena jako řada intervencı́ vedoucı́ch ke zlepšenı́ dopravnı́
infrastruktury a souvisejı́cı́ch problémů pro vytvořenı́ kvalitnı́ho životnı́ho prostředı́.
Základnı́m cı́lem této priority je zlepšit kvalitu životnı́ch podmı́nek obyvatel ČR
v souvislosti s působenı́m na omezenı́ negativnı́ch vlivů rostoucı́ dopravy na životnı́
prostředı́, včetně podpory doprav šetrnějšı́ch k životnı́mu prostředı́, tj. zajišt’ovat
potřebnou mobilitu občanů a zbožı́ v ČR tak, aby docházelo k co nejmenšı́mu
zatı́ženı́ životnı́ho prostředı́.
Priorita 3 – Zlepšovánı́ environmentálnı́ infrastruktury
Opatřenı́ navazujı́ na probı́hajı́cı́ programy v resortu životnı́ prostředı́ a v mezinárodnı́m měřı́tku vycházejı́ z Evropské strategie udržitelného rozvoje a 6. Akčnı́ho
programu EU.
11.3.3.2
Operačnı́ program Rozvoj lidských zdrojů
Tvořı́ základ pro realizaci podpory z Evropského sociálnı́ho fondu v oblasti rozvoje
lidských zdrojů v České republice na obdobı́ 2004–2006.
Globálnı́m cı́lem je dosaženı́ vysoké a stabilnı́ úrovně zaměstnanosti založené na
kvalifikované a flexibilnı́ pracovnı́ sı́le, integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva a konkurenceschopnosti podniků při respektovánı́ principů udržitelného
rozvoje.
Souběžně s řešenı́m problematiky rozvoje lidských zdrojů jsou v OP RLZ uplatňovány také čtyři průřezové politiky celospolečenského významu, tzv. horizontálnı́
témata, jejichž prostřednictvı́m docházı́ k propojenı́ všech specifických i globálnı́ch
cı́lů napřı́č celým programem.
Prvnı́ specifický cı́l je zaměřen na rozšı́řenı́ nástrojů a zvýšenı́ účinnosti aktivnı́ politiky zaměstnanosti a služeb zaměstnanosti tak, aby bylo usnadněno rychlé začleněnı́
uchazečů o zaměstnánı́ na trh práce a předcházenı́ nezaměstnanosti u osob ohrožených nezaměstnanostı́ (zájemců o zaměstnánı́). Druhý specifický cı́l je zaměřen na
zlepšenı́ přı́stupu k zaměstnanosti a vzdělávánı́ pro skupiny i jednotlivce ohrožené
sociálnı́ exkluzı́. Třetı́ specifický cı́l poněkud překračuje rámec programu, protože
nutné změny postojů všech subjektů, včetně jednotlivců k celoživotnı́mu učenı́ jsou
dosažitelné až v delšı́m časovém horizontu. Přesto může program podstatnou měrou přispět k rozvoji kapacity vzdělávacı́ch institucı́ a k obsahu a kvality nabı́dky
vzdělávánı́. Čtvrtý specifický cı́l je zaměřen na zvyšovánı́ kvalifikace pracovnı́ sı́ly
v souladu s potřebami trhu práce a k posı́lenı́ konkurenceschopnosti českých podniků.
Na základě specifických cı́lů byly definovány následujı́cı́ priority:
Priorita 1: Aktivnı́ politika zaměstnanosti
Je zaměřena zejména na zajištěnı́ rychlého začleněnı́ nezaměstnaných na trh práce a
předcházenı́ nezaměstnanosti u osob ohrožených nezaměstnanostı́. Zásadnı́m principem je orientace na jednotlivce a výběr takových nástrojů, které nejlépe podpořı́
jeho reintegraci na trhu práce. Důraz je kladen na preventivnı́ opatřenı́, která musı́
202
být uplatňována vůči osobám ohrožených nezaměstnanostı́ či se vracejı́ na trh práce.
K tomu je třeba se zaměřit i na kvalitu poskytovaných služeb v rámci úřadu práce a
na spolupráci s externı́mi dodavateli služeb.
Priorita 2: Sociálnı́ integrace a rovnost přı́ležitostı́
Je zaměřena zejména na pomoc skupinám a jednotlivcům ohroženým sociálnı́ exkluzı́ a prosazovánı́ rovných přı́ležitostı́ žen a mužů na trhu práce. Půjde zejména
o zvyšovánı́ zaměstnatelnosti dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů a osob ohrožených sociálnı́ exkluzı́ prostřednictvı́m aktivnı́ch preventivnı́ch opatřenı́
Priorita 3: Rozvoj celoživotnı́ho učenı́
Je zaměřena na rozvoj kapacity vzdělávacı́ch institucı́ a zlepšenı́ obsahu a kvality
vzdělávánı́. Jednotlivá opatřenı́ jsou cı́lena ke zkvalitněnı́ vzdělávánı́ na školách a
ve školských zařı́zenı́ch, zvýšenı́ kvality nabı́dky vysokoškolského studia a rozvoj
dalšı́ho vzdělávánı́ pracovnı́ků ve výzkumu a vývoji, rozvoj standardů a evaluace
vzdělávánı́, propojovánı́ počátečnı́ho a dalšı́ho vzdělávánı́.
Priorita 4: Adaptabilita a podnikánı́
Je zaměřena na podporu jak všeobecného, tak specifického odborného vzdělávánı́
s cı́lem podpořit rozvoj odvětvı́ a oborů s růstovým potenciálem a posı́lit konkurenceschopnost českých podniků a pracovnı́ sı́ly. Navrhovaná opatřenı́ se proto zaměřı́
na rozvoj odborných znalostı́, kvalifikace a kompetencı́ zaměstnavatelů i zaměstnanců ve vazbě na probı́hajı́cı́ změny prostřednictvı́m odpovı́dajı́cı́ nabı́dky rekvalifikačnı́ch programů a vzdělávánı́, s důrazem na vzdělávánı́ v oblasti informačnı́ch
technologiı́.
11.3.3.3
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́
Cı́lem tohoto operačnı́ho programu je:
zajistit dostupný kapitál pro oblast zemědělstvı́ a venkova, zlepšit zastaralé technické a technologické vybavenı́ v zemědělských a zpracovatelských
podnicı́ch, a tı́m i dopad na životnı́ prostředı́ a welfare zvı́řat,
zlepšit marketing zemědělské produkce za současného zvýšenı́ podı́lu produkce výrobků s vyššı́ přidanou hodnotou a jejich uplatněnı́ na zahraničnı́ch
trzı́ch,
konsolidovat vlastnickou strukturu zemědělské a lesnı́ půdy a umožnit multisektorový rozvoj venkovského prostoru,
řešit sociálnı́ aspekty rozvoje venkova zvýšenı́m zaměstnanosti, zlepšenı́m
věkové a vzdělanostnı́ struktury a zpřı́stupněnı́m informacı́,
zlepšit rybářstvı́ ve shodě se Společnou rybářskou politikou,
chránit životnı́ prostředı́ před negativnı́m dopadem zemědělské výroby a
aktivit v rámci zpracovánı́ zemědělských produktů, lesnického a vodnı́ho
hospodářstvı́, diverzifikace, rozvoje venkovských oblastı́ a rybářstvı́.
Strategie operačnı́ho programu Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ vycházı́
z analýzy ekonomické a sociálnı́ situace v zemědělstvı́ a venkovském prostoru.
Česká republika chce podporovat a dále navazovat na cı́le a principy stanovené
203
11. ČR a EU
v koncepci agrárnı́, lesnické a vodohospodářské politiky, které pro obdobı́ před
vstupem České republiky do Evropské unie schválila vláda ČR.
Rozvoj venkova a zemědělstvı́ je spatřován zejména v multifunkčnı́m a konkurenceschopném zemědělstvı́ s důrazem na zvyšovánı́ kvality životnı́ho prostředı́, které
bude základem dlouhodobého ekonomického růstu, a které poskytne venkovu dostatečné podmı́nky k rozvoji v oblasti služeb a dalšı́ch aktivit. Hlavnı́ váha operačnı́ho
programu Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ je proto kladena na investice
do zemědělstvı́, včetně podpory mladých zemědělců a dále na zpracovánı́ produktů
zemědělské výroby.
Strategie operačnı́ho programu Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ je založena na trvale udržitelném rozvoji a stabilizaci venkovských oblastı́. V těch regionech, ve kterých přı́rodnı́ podmı́nky umožňujı́ intenzivnı́ zemědělskou výrobu, je
důraz kladen na rozvoj konkurenceschopného zemědělstvı́. V oblastech s extenzivnı́m obhospodařovánı́m půdy je důraz kladen na rozvoj dalšı́ch funkcı́ zemědělstvı́,
lesnı́ho a vodnı́ho hospodářstvı́ s vazbami na rozvoj aktivit, které s nimi souvisejı́,
popř. je doplňujı́. Jednı́m z předpokladů restrukturalizace zemědělstvı́ je i vyjasněnı́
a racionálnı́ nové uspořádánı́ vlastnických vztahů k půdě.
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ podporuje zlepšovánı́ kvality a produktivity práce při zpracovánı́ zemědělských produktů s velkým
důrazem kladeným na zvýšenı́ kvality zemědělských produktů, které jsou uváděny
na trh.
V kontextu celého Národnı́ho rozvojového plánu hraje operačnı́ program Rozvoj
venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ nezastupitelnou roli pro zajištěnı́ rozvoje venkova a zemědělstvı́ a pro udrženı́ krajiny v kulturnı́m stavu.
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ respektuje současný
přı́stup k regionálnı́ politice v České republice a uspořádánı́ veřejné správy, podporuje zajištěnı́ bezpečnosti potravin a jejich kvalitu, tvorbu nových pracovnı́ch
přı́ležitostı́ na venkově, rovnoprávné postavenı́ mužů a žen v této oblasti a snahu
o uchovánı́ a zlepšenı́ životnı́ho prostředı́.
Cı́lem operačnı́ho programu Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ je zvýšenı́
podı́lu sektoru na tvorbě HDP a zaměstnanosti v ČR, zachovánı́ životnı́ho prostředı́,
zajištěnı́ trvale udržitelného polyfunkčnı́ho rozvoje venkova na trvale udržitelném
zemědělstvı́, lesnı́m a vodnı́m hospodářstvı́ v integraci s kvalitnı́m zpracovánı́m
zemědělských produktů.
Prvořadým cı́lem strategie operačnı́ho programu Rozvoj venkova a multifunkčnı́
zemědělstvı́ je zvýšenı́ konkurenceschopnosti zemědělstvı́ formou dalšı́ restrukturalizace a růstu produktivity práce. S tı́m souvisejı́ předevšı́m investice do nových
technologiı́ zaváděných do zemědělstvı́, do lidského kapitálu, stejně jako poskytovánı́ technických a poradenských služeb, pokud jde o testovánı́/certifikaci jakosti;
marketing a vývoz; podporu diversifikace, např. do potravinářského průmyslu. Je
třeba odstranit faktory, které negativně působı́ na celý sektor zemědělstvı́, jako jsou
např. nı́zká produktivita práce, nı́zká kvalita zemědělských produktů, nedostatečný
marketing a finančně nepřı́liš silný sektor potravinářského průmyslu.
204
Dalšı́m cı́lem je zajištěnı́ podmı́nek nutných pro tvorbu alternativnı́ch pracovnı́ch
přı́ležitostı́ ve venkovských oblastech cestou zvyšovánı́ přitažlivosti oblastı́ pro
podnikatelské investice a zlepšovánı́ přı́ležitostı́ pro podnikatele v zemědělstvı́ a
v oblastech blı́zkých zemědělstvı́. Neméně důležitá je zejména stabilizace mladých
a vzdělaných lidı́ v rámci venkovského prostoru a to at’ již jako mladých farmářů,
zaměstnanců zemědělských firem nebo pracovnı́ků firem sı́dlı́cı́ch a působı́cı́ch na
venkově. Dosaženı́ cı́le snı́ženı́ nezaměstnanosti ve venkovských oblastech dále
závisı́ na zlepšenı́ veřejných služeb zaměstnanosti, na odstraněnı́ překážek mobility
pracovnı́ sı́ly (např. prostřednictvı́m zlepšenı́ dopravnı́ infrastruktury a služeb) a na
fungovánı́ trhu práce a bydlenı́.
Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ bude spolufinancován z EAGGF – orientačnı́ sekce. Opatřenı́ chov ryb a činnosti prováděné odbornı́ky
v rybářstvı́ bude podporováno z FIFG.
11.3.3.4
Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́
Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́ rozpracovává cı́le a strategii průmyslové
politiky České republiky. Základnı́m poslánı́m operačnı́ho programu je přispět jeho
realizacı́ k zachovánı́ a dalšı́mu rozvoji konkurenceschopného a efektivně vyrábějı́cı́ho průmyslového sektoru v České republice. Vedle svých ekonomických cı́lů
operačnı́ program Průmysl a podnikánı́ zohledňuje samozřejmě i rovinu regionálnı́,
sociálnı́, rovných přı́ležitostı́ a aspekty environmentálnı́.
Národnı́ koncepcı́, která byla schválena vládou ČR a která určuje strategický cı́l operačnı́ho programu Průmysl a podnikánı́, je Koncepce průmyslové politiky. Dalšı́mi
relevantnı́mi dokumenty z oblasti regionálnı́, sociálnı́ a environmentálnı́ politiky,
schválenými nebo projednanými vládou České republiky, které operačnı́ program
Průmysl a podnikánı́ zohledňuje, jsou Strategie regionálnı́ho rozvoje, Národnı́ akčnı́
plán zaměstnanosti 2001 a 2002 a Metodika hodnocenı́ vlivu koncepcı́ regionálnı́ho
rozvoje na životnı́ prostředı́.
Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́ je koncipován jako operačnı́ program financovaný z jediného strukturálnı́ho fondu, a to z Evropského fondu regionálnı́ho
rozvoje. Prostřednictvı́m koordinovaného využitı́ finančnı́ch prostředků ERDF, státnı́ho rozpočtu, dalšı́ch veřejných rozpočtů České republiky a rovněž soukromých
zdrojů, zdrojů mezinárodnı́ch finančnı́ch institucı́ (např. EIB) bude zajištěno dosaženı́ pozitivnı́ch synergických efektů v rámci jednotlivých priorit a opatřenı́.
Globálnı́m cı́lem operačnı́ho programu Průmysl a podnikánı́ je zvýšenı́ konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb a dokončenı́ potřebných strukturálnı́
změn v průmyslu, což je plně ve shodě s 1. prioritnı́ osou Národnı́ho rozvojového
plánu – Posı́lenı́ konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb.
Operačnı́ cı́le byly stanoveny takto:
zlepšenı́ podmı́nek pro malé a střednı́ podnikánı́
zlepšenı́ infrastruktury pro využitı́ lidského kapitálu pro konkurenceschopnost podniků
zintenzivněnı́ inovačnı́ch činnostı́ a spolupráce s vědeckovýzkumnými a vysokoškolskými institucemi
205
11. ČR a EU
restrukturalizované oblasti s významnou koncentracı́ průmyslu
restrukturalizované podniky, obory a odvětvı́
zvýšenı́ efektivnosti při zı́skávánı́, úpravě a zušlecht’ovánı́ energetických
zdrojů
snı́ženı́ energetické náročnosti výroby, přeměny a rozvodu energie
zvýšenı́ efektivnosti užitı́ energie v průmyslu a podnikatelských službách
Na základě výše stanovených operačnı́ch cı́lů byly vymezeny následujı́cı́ priority:
Priorita 1 – Rozvoj podnikánı́ a zvyšovánı́ konkurenceschopnosti produkčnı́ho
sektoru
Cestou ke zvyšovánı́ konkurenceschopnosti průmyslu ČR je zejména zvýšenı́ efektivnosti produkčnı́ho procesu zaváděnı́m modernı́ch systémů řı́zenı́ výroby, informačnı́ch a komunikačnı́ch technologiı́, zvýšenı́ efektivnosti marketingu a rozšı́řenı́
produkce výrobků splňujı́cı́ch ekologické normy EU a cı́lený rozvoj lidského kapitálu v průmyslových podnicı́ch.
V oblasti rozvoje podnikánı́ a zvyšovánı́ konkurenceschopnosti je podpora orientována na malé a střednı́ podnikánı́, konkrétně na rozvoj nových podniků a služeb
v produktivnı́ sféře, dále na zvyšovánı́ efektivnosti produkčnı́ho procesu, na podporu
využitı́ lidského kapitálu a na inovačnı́ činnosti v průmyslu.
Priorita 2 – Restrukturalizace průmyslové výrobnı́ základny
Cı́lem priority je podpora udrženı́ a zvýšenı́ konkurenceschopnosti výroby životaschopných českých podniků v rámci EU i mimo trhy EU a zajištěnı́ reálných
partnerských šancı́ pro jejich zapojenı́ do významných investičnı́ch akcı́ nadnárodnı́ho charakteru. Cestou pro dosaženı́ vytyčeného cı́le je zvýšenı́ produktivity práce,
zlepšenı́ efektivnosti a racionalizace produkce za současného snı́ženı́ ekologické
zátěže vnějšı́ho prostředı́ cestou restrukturalizace a rozvoje stávajı́cı́ch výrobnı́ch
kapacit. Cı́lem je i zajištěnı́m podpory pro přı́mé investice, jejichž důsledkem bude
udrženı́ zaměstnanosti a vytvářenı́ nových pracovnı́ch přı́ležitostı́. Součástı́ priority
je rovněž vytvářenı́ odpovı́dajı́cı́ infrastruktury pro podnikatele a investory. Preferována bude transformace a restrukturalizace podniků předevšı́m v rizikových
regionech, s cı́lem odvrátit možné negativnı́ dopady nezaměstnanosti a stabilizovat
životnı́ úroveň s perspektivou jejı́ho postupného růstu.
Restrukturalizace, jejı́ž podpora se v rámci OP předpokládá, zahrnuje dvě významné
oblasti podpory. V omezené mı́ře se jedná o podporu dokončenı́ restrukturalizace
oblastı́, která zahrnovala vznik průmyslových zón, formou vybudovánı́ chybějı́cı́ infrastruktury tak, aby se zvýšila jejich využitelnost dalšı́mi podnikatelskými subjekty
a dále je to podpora revitalizace územı́ a budov vyčerpaných průmyslovou činnostı́
nebo i jinými aktivitami tak aby se staly atraktivnı́ pro nové investory a nedocházelo
k dalšı́mu zabı́ránı́ zemědělské půdy.
206
Priorita 3 – Zvýšenı́ energetické účinnosti zı́skávánı́, přeměny a užitı́ energetických zdrojů a orientace na úspory energie
Cı́lem priority je zajištěnı́ účelného a ekonomicky výhodného využitı́ domácı́ch prvotnı́ch energetických zdrojů, včetně zachovánı́ přiměřené mı́ry zacházenı́ s domácı́mi energetickými zdroji a s přı́slušnou energetickou infrastrukturou, dále podpora
maximálnı́ho využitı́ dostupných energetických zdrojů s přihlédnutı́m k ekonomické
náročnosti zı́skávánı́ energetického potenciálu a k ekonomickým možnostem ČR.
Dalšı́m cı́lem je dosaženı́ významných úspor energie v průmyslu a podnikatelských
službách tak, aby byl zajištěn soulad se standardy EU. Reálnou cestou k dosaženı́ tohoto cı́le je podpora nových výrobnı́ch technologiı́ s optimalizovanou energetickou
a surovinovou náročnostı́ a s maximálnı́m zhodnocovánı́m použité energie, dále pak
programů, jejichž cı́lem je zvýšenı́ využı́vánı́ alternativnı́ch energetických a surovinových zdrojů, zaváděnı́ energetického managementu, zdokonalovánı́ regulačnı́ch
a měřı́cı́ch systémů, zaváděnı́ energeticky efektivnı́ch technologiı́ a poradenstvı́
v oblasti zvyšovánı́ energetické účinnosti.
Strategie je zaměřena na zdokonalovánı́ stávajı́cı́ch a rozvoj nových technologiı́
zı́skávánı́ energetického potenciálu primárnı́ch zdrojů energie a jejich zaváděnı́m
do praxe, zlepšenı́m současného stavu zařı́zenı́ sloužı́cı́ch k výrobě, přeměně a
rozvodu energie při současném omezovánı́ zátěže životnı́ho prostředı́ a doplněnı́
tohoto efektu využitı́m současných znalostı́ dotčených technologiı́ a v neposlednı́
řadě zlepšenı́m stavu budov, výrobnı́ch i pomocných provozů, včetně dalšı́ch objektů
které jsou svázány s výrobnı́mi subjekty.
Zlepšenı́ energetické účinnosti a dosaženı́ výraznějšı́ch úspor je většinou vázáno na
významné zásahy do výrobnı́ho komplexu a s nimi spojenou potřebu značného objemu finančnı́ch prostředků, které podnikatelské subjekty nemajı́ obvykle k dispozici
v potřebném objemu.
11.3.4
Regionálnı́ operačnı́ programy
Regionálnı́ operačnı́ program (ROP) je plán cı́lených intervencı́, navržený pro
stimulaci nebo rozšı́řenı́ ekonomického a sociálnı́ho rozvoje krajů tvořı́cı́ch územnı́
statistickou jednotku – region NUTS 2 (Region soudržnosti). Regionálnı́ operačnı́
programy hrály klı́čovou roli při plánovánı́ a využı́vánı́ strukturálnı́ch fondů EU
v České republice a byly proto financovány předevšı́m z těchto fondů.
Hlavnı́m cı́lem zpracovánı́ ROP bylo navrhnout promyšlený soubor aktivit zaměřený na podporu ekonomického a sociálnı́ho rozvoje regionu v rámci možnostı́
využitı́ strukturálnı́ch fondů EU.
Regionálnı́ operačnı́ programy:
hrály významnou úlohu při zajišt’ovánı́ podpory regionálnı́ho rozvoje v České
republice a při zrychlenı́ tempa přibližovánı́ české ekonomiky k vyspělým
zemı́m EU,
pomáhaly zvyšovat povědomı́ o nejdůležitějšı́ch regionálnı́ch potřebách
v procesu plánovánı́ národnı́ho rozvoje,
207
11. ČR a EU
pomáhaly mobilizovat mı́stnı́ kapacitu pro absorbovánı́ strukturálnı́ch fondů
a Koheznı́ho fondu EU obecně v celé republice, zejména pak v jejı́ch regionech,
čerpaly ze znalostı́ mı́stnı́ch aktérů a špičkových odbornı́ků, kteřı́ jsou nejlépe
informováni o mı́stnı́ch potřebách a potenciálu,
umožňovaly mı́stnı́m aktérům, aby vı́ce kontrolovali směr budoucı́ho ekonomického a sociálnı́ho rozvoje vlastnı́ho regionu.
ROP se sestavovaly na základě priorit, každá z nich byla dále specifikována na
opatřenı́ a ty realizovány pomocı́ jednotlivých projektů. Dokument obsahoval jak
analytickou, tak návrhovou část a byl zpracováván vždy na dané programovacı́ obdobı́. Vycházel ze strategických dokumentů at’již „vyššı́“ nebo „nižšı́“ sı́ly. Zároveň
nesměl kopı́rovat priority a opatřenı́ sektorových operačnı́ch programů (SOP).
ROP realizovala implementačnı́ agentura, kterou bylo stanoveno Centrum regionálnı́ho rozvoje (jedná se o přı́spěvkovou organizaci zřı́zenou MMR). Má dvě základnı́
úrovně, a to centrálnı́ a regionálnı́ (zajišt’ovali realizaci ROP v 7 regionech NUTS II).
Na přı́pravě ROPů se v ČR podı́lelo několik základnı́ch skupin:
MMR jakožto řı́dı́cı́ orgán, jehož hlavnı́m úkolem bylo zajišt’ovat metodické
vedenı́ a účinnou spolupráci mezi ostatnı́mi ministerstvy a dotčenými regiony
Regionálnı́ rady jakožto řı́dı́cı́ orgány reprezentujı́cı́ zájmy regionů NUTS II
a stanovujı́cı́ cı́le a priority ROP ve vazbě na Programy rozvoje krajů (PRK)
daných regionů
Výbory regionálnı́ho rozvoje odpovědné za celkové řı́zenı́ i realizaci konkrétnı́ch úkolů (např. stanovenı́ cı́lů a priorit, zpracovánı́ ROP, . . . )
pracovnı́ skupiny odpovědné za přı́pravu a doporučenı́ specifických opatřenı́
pro Výroby regionálnı́ho rozvoje
konzultanti – zpracovatelé dokumentů, kteřı́ odborně pomáhali při tvorbě
ROP v jednotlivých NUTS II
Národnı́ programový výbor zastřešujı́cı́ zpracovánı́ SROP
Při zpracovánı́ ROP se doporučovala (na základě „Vadenecum: Plány a programové
dokumenty pro strukturálnı́ fondy 2000–2006“ vydaných Komisı́ a na základě Nařı́zenı́ Rady č. 1260/1999 z 21. 6. 1999 stanovujı́cı́ obecná ustanovenı́ o strukturálnı́ch
fondech a hodnocenı́ existujı́cı́ch OP členských zemı́) následujı́cı́ struktura:
Úvod – naznačenı́ účelu dokumentu a stručný přehled o ROP
Kapitola 1 – analýza ekonomického a sociálnı́ho kontextu prioritnı́ územnı́
jednotky, což je pro ROP územı́ regionu NUTS II. Tato kapitola by měla
obsahovat SWOT analýzu
Kapitola 2 – popis rozvojové strategie, cı́lů a prioritnı́ch problémových
okruhů, které budou formulovány tak, aby odpovı́daly problémům stanoveným v kapitole 1. Kapitola by měla rovněž obsahovat kvantifikovatelné
ukazatele dosažených sociálně-ekonomických účinků, uvedenı́ vazbě na priority NRP, popis dalšı́ch dopadů strukturálnı́ch fondů. Popisuje konkrétnı́ cı́le
opatřenı́, které budou podporovány v rámci ROP. Každé opatřenı́ by mělo
obsahovat popis konkrétnı́ch rozvojových aktivit určených k dosaženı́ cı́lů
v daném regionu
208
Obrázek 11.3: Účastnı́ci zpracovánı́ ROP a SROP
Zdroj: www.euroskop.cz
Kapitola 3 – finančnı́ alokace pro ROP. Představuje rozpis plánovaných
výdajů podle priorit, finančnı́ alokace pro jednotlivá opatřenı́, zdroje financovánı́. Měla by obsahovat prvnı́ hodnocenı́ adicionality zdrojů
Kapitola 4 – zabezpečenı́ realizace ROP. Stanovuje hlavnı́ parametry řádného
a úspěšného řı́zenı́ v rámci právnı́ch požadavků ČR a EU
V přı́loze je přiložen ROP NUTS II Jihovýchod jako přı́klad zpacovaného ROP.
Vzhledem k jeho délce jsou vybrány pouze kapitoly týkajı́cı́ se stanovených priorit
a opatřenı́.
11.3.5
Společný regionálnı́ operačnı́ program
Společný regionálnı́ operačnı́ program (SROP) je souhrnným dokumentem zahrnujı́cı́m rozvojové priority sedmi regionů soudržnosti (celé územı́ České republiky
s výjimkou hl. města Prahy), které mohou být v obdobı́ 2004–2006 podporovány ze
strukturálnı́ch fondů EU v rámci Cı́le 1.
Důraz je v rámci SROP kladen na podporu vyváženého a udržitelného ekonomického
rozvoje regionů, který bude vycházet z iniciativ veřejného, neziskového a soukromého sektoru. Program bude založen na eliminaci faktorů, které překážejı́ rozvoji
209
11. ČR a EU
potenciálu regionu a na využitı́ výhod, které poskytujı́ přı́ležitosti pro ekonomický
růst.
SROP podporuje předevšı́m aktivity, jejichž realizace z hlediska platné české legislativy spadá do působnosti obcı́ nebo krajů.
Cı́lem SROP je předevšı́m dosaženı́ trvalého hospodářského růstu i růstu kvality
života obyvatel regionů prostřednictvı́m nových ekonomických aktivit s důrazem
na tvorbu pracovnı́ch mı́st v regionálnı́m i mı́stnı́m měřı́tku, na zlepšenı́ kvality
infrastruktury a životnı́ho prostředı́, na všeobecný rozvoj lidských zdrojů a na prohlubovánı́ sociálnı́ integrace.
Globálnı́ cı́l
Dosáhnout trvalý a vyvážený rozvoj regionů ČR i růst kvality života všech skupin
obyvatel regionů na základě povzbuzovánı́ nových ekonomických aktivit s důrazem
na tvorbu pracovnı́ch mı́st v regionálnı́m i mı́stnı́m měřı́tku, na zlepšenı́ kvality
infrastruktury, na rozvoj lidských zdrojů a na prohlubovánı́ sociálnı́ integrace.
Specifickými cı́li programu proto jsou:
Zvýšit prosperitu regionů rozvojem malých a střednı́ch podniků a řemesel a
vytvářenı́m nových pracovnı́ch přı́ležitostı́
Všestranně zkvalitnit regionálnı́ dopravn ı́a informačnı́ infrastrukturu při
respektovánı́ ochrany životnı́ho prostředı́
Zlepšit životnı́ podmı́nky obyvatel, zejména minorit, zvýšit jejich participaci
na celoživotnı́m učenı́ a integrova sociálně vyloučené skupiny do komunity
a k pracovnı́mu uplatněnı́
Zvýšit podı́l cestovnı́ho ruchu na hospodářské prosperitě regionů, zvýšit
objem přı́mých investic pro rozvoj cestovnı́ho ruchu a vytvářet nové pracovnı́
přı́ležitosti.
Dosaženı́ těchto specifických cı́lů ve svém souhrnu bude nejen pomáhat k dosaženı́ vyššı́ prosperity regionů soudržnosti, nýbrž také zajistı́, že zlepšenı́ povedou
k dosaženı́ samoudržitelnosti komunit v dlouhodobém obdobı́.
Na základě stanovených cı́lů SROP, hlavnı́ch strategických směrů jejich naplněnı́ a
výběru klı́čových problémů vyžadujı́cı́ch podporu z veřejných zdrojů byly vymezeny
4 priority:
Priorita 1: Regionálnı́ podpora podnikánı́
Jejı́ opatřenı́ bylo navrženo jako řada intervencı́ zaměřených na vytvářenı́ zaměstnanosti a zvýšenı́ přı́jmů prostřednictvı́m podpory podnikánı́. Soustředěné úsilı́ bude
věnováno rozvoji malých a střednı́ch podniků, které představujı́ značné procento
celkového podnikánı́ a mohou přispět k ekonomické prosperitě regionů.
Tato priorita bude zaměřena zejména na takové podniky, které přispı́vajı́ k soudržnosti regionů vytvářenı́m a udrženı́m zaměstnanosti ve vybraných problémových
regionech. Klı́čovou otázkou v hodnocenı́ projektů bude kvalita nabı́zených pracovnı́ch mı́st (přednost budou mı́t nová, vysoce kvalifikovaná mı́sta), umı́stěnı́ pracovnı́ch mı́st vzhledem k prioritnı́m územı́m a přı́spěvek projektů k cı́lům rovných
přı́ležitostı́.
210
Priorita 2: Regionálnı́ rozvoj infrastruktury
Jejı́ tři opatřenı́ byla navržena jako intervence pro zlepšenı́ dopravnı́ a telekomunikačnı́ infrastruktury regionů soudržnosti. Soustředěné úsilı́ bude věnováno zvýšenı́
kvality a průchodnosti regionálnı́ch dopravnı́ch komunikacı́, zlepšenı́ dopravnı́ dostupnosti pracovnı́ch a vzdělávacı́ch přı́ležitostı́, zdravotnı́ch a sociálnı́ch služeb,
přı́stupnosti k informačnı́m a komunikačnı́m prostředkům a regeneraci jader měst a
územı́ měst postižených útlumem hospodářských činnostı́.
Modernizovaná dopravnı́ infrastruktura je podmı́nkou pro zajištěnı́ konkurenceschopnosti české ekonomiky. Zlepšenı́ dopravy by mělo odstranit překážky pro
podnikánı́ a osobnı́ přepravu. Takové investice by měly snı́žit přepravnı́ náklady,
přetı́ženı́, dobu přepravy a zlepšit kapacitu sı́tı́, hospodařenı́ a kvalitu služeb včetně
bezpečnosti.
Rozvoj informačnı́ společnosti je velice významný pro ekonomický rozvoj všech
regionů soudržnosti, předevšı́m pak pro jejich odlehlé oblasti. Disponibilita všech
forem telekomunikačnı́ infrastruktury může být základem pro překonánı́ problémů
způsobených odlehlostı́ pro podnikánı́, vzdělávánı́ a sociálnı́ rozvoj. Proto podpora
rozvoje informačnı́ch a komunikačnı́ch technologiı́ v regionech musı́ stát na přednı́m
mı́stě této priority, včetně využitı́ Internetu.
Tato priorita je zaměřena na zlepšenı́ dopravnı́ a telekomunikačnı́ infrastruktury
regionů soudržnosti a na regeneraci a revitalizaci vybraných měst tak, aby byla
zajištěna udržitelnost jejich rozvoje.
Priorita 3: Rozvoj lidských zdrojů v regionech
Jejı́ tři opatřenı́ byla navržena jako řada intervencı́ v oblasti infrastruktury pro rozvoj lidských zdrojů a sociálnı́ integrace. Soustředěné úsilı́ bude věnováno podpoře
zaměstnatelnosti a kvalifikace, poskytovánı́ vzdělávacı́ch a sociálnı́ch služeb, posilovánı́ vnitřnı́ koheze komunit, sociálnı́ integraci osob ohrožených sociálnı́ exkluzı́
a rovnosti přı́ležitostı́.
Poskytovánı́ vzdělávacı́ch, kulturnı́ch, sociálnı́ch, zdravotnı́ch a volnočasových služeb, zaměřené na efektivnı́ strukturálnı́ změny v obcı́ch a regionech, je klı́čovým
prvkem v boji proti sociálnı́ exkluzi a nezaměstnanosti.
Je významné, aby se mı́stnı́ rozvoj lidských zdrojů intenzivně zaměřil na sociálnı́
integraci osob ohrožených sociálnı́ exkluzı́.
Specifickým problémem současné situace je nedostatečná připravenost mı́stnı́ch a
regionálnı́ch orgánů na hladký průběh implementace programů finančnı́ podpory
ze strukturálnı́ch fondů. Proto je v rámci této priority věnována patřičná pozornost
vzdělánı́ všech přı́slušných skupin aktérů na mı́stnı́ a regionálnı́ úrovni, zapojených
jak do přı́pravy a realizace programu, tak i do přı́pravy a následné realizace projektů.
Priorita 4: Rozvoj cestovnı́ho ruchu
Navržená opatřenı́ jsou rozpracována jako řada intervencı́ zaměřených na rozvoj
služeb pro cestovnı́ ruch, vytvářenı́ zaměstnanosti a zvýšenı́ přı́jmů mı́stnı́ch rozpočtů. Soustředěné úsilı́ bude věnováno podpoře investic pro realizaci infrastruktury
cestovnı́ho ruchu a rekonstrukci kulturnı́ch a technických památek v regionech.
211
11. ČR a EU
Projekty podporované v rámci této priority budou muset prokázat jasný ekonomický
dopad; předevšı́m by měly přilákat turisty z ostatnı́ch regionů a měly by zapadat do
širšı́ho rámce plánu rozvoje cestovnı́ho ruchu pro daný region.
Zajištěnı́ rozvoje a potřeb cestovnı́ho ruchu je ve Společném regionálnı́m operačnı́m
programu koncipováno v souladu s principem subsidiarity. Znamená to, že rozhodujı́cı́ většina aktivit bude v souladu se stanoveným implementačnı́m mechanizmem
realizována na úrovni regionů soudržnosti. Některé aktuálnı́ problémy rozvoje cestovnı́ho ruchu však vyžadujı́ společná, systémově a metodicky jednotná řešenı́ pro
všechny regiony nebo se jedná o aktivity, které majı́ nadregionálnı́ přesah či význam.
V těchto přı́padech budou projekty podporovány z národnı́ úrovně.
11.4 Přı́loha
ROP NUTS II Jihovýchod
Globálnı́ cı́l
Hlavnı́m globálnı́m cı́lem pro ROP regionu NUTS 2 Jihovýchod je podstatnou měrou
přispět ke zvýšenı́ konkurenceschopnosti jeho ekonomiky za významného zkvalitněnı́ základnı́ technické infrastruktury a při respektovánı́ principů trvale udržitelného
života v regionu, s důrazem na všeobecný rozvoj lidských zdrojů a optimalizaci jejich využitı́ ke zvýšenı́ celkové prosperity a atraktivity regionu Jihovýchod.
Dosaženı́ globálnı́ho cı́le je spjato s naplněnı́m skupiny cı́lů dı́lčı́ch, jež jsou východisky pro formulaci rozvojových priorit regionu.
Dı́lčı́ cı́l 1
Dosáhnout zlepšenı́ konkurenceschopnosti a hospodářské prosperity regionu podporou rozvoje průmyslu a služeb s využitı́m kvalitně a cı́leně připravených lidských
zdrojů a trvale podporovat zlepšenı́ kvality základnı́ sı́t’ové technické infrastruktury,
včetně informatizace.
Priorita 1
Posı́lenı́ konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb v regionu a zkvalitněnı́ jeho základnı́ technické infrastruktury
Dı́lčı́ cı́l 2
Dosáhnout podstatného zvýšenı́ hospodářského významu odvětvı́ cestovnı́ho ruchu
a lázeňstvı́ a jeho přı́nosu k celkovému rozvoji regionu.
Priorita 2
Rozvoj cestovnı́ho ruchu a lázeňstvı́
Dı́lčı́ cı́l 3
Dosáhnout významného zlepšenı́ podmı́nek pro udrženı́ a zvýšenı́ hospodářského
významu multifunkčnı́ho zemědělstvı́ pro celkový rozvoj regionu a podporovat
všestranný rozvoj jeho venkovských oblastı́.
Priorita 3
Rozvoj venkova a multifunkčnı́ho zemědělstvı́
212
Dı́lčı́ cı́l 4
Trvale zlepšovat podmı́nky pro všestranný harmonický rozvoj obyvatel regionu,
kvalitu jejich života a podporovat rozvoj principů občanské společnosti. Zásadnı́m
způsobem zvýšit kvalitu lidských zdrojů zejména zlepšenı́m podmı́nek pro jejich
vzdělanost a dosahovat tak lepšı́ho využitı́ jejich kvalifikačnı́ho potenciálu pro zvýšenı́ celkové prosperity regionu.
Priorita 4
Rozvoj lidských zdrojů a sociálnı́ infrastruktury
Dı́lčı́ cı́l 5
Zásadnı́m způsobem zlepšit podmı́nky pro trvale udržitelný rozvoj v regionu uplatněnı́m základnı́ch principů ochrany a zkvalitněnı́ jeho životnı́ho prostředı́.
Priorita 5
Ochrana a zkvalitňovánı́ životnı́ho prostředı́
Obsahové vymezenı́ Priorit a opatřenı́ pro ROP 2001 regionu NUTS 2
Jihovýchod
PRIORITA č. 1
Posı́lenı́ konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb v regionu a
zkvalitněnı́ jeho základnı́ technické infrastruktury
A: Rozvoj průmyslu a služeb
ROP – Opatřenı́ A/1.1:
Zlepšovánı́ kvality podnikatelského prostředı́
ROP – Opatřenı́ A/1.2
Přı́prava průmyslových či vı́ceúčelových hospodářských zón a zkvalitňovánı́ nabı́dky stávajı́cı́ch zón
ROP – Opatřenı́ A/1.3
Všeobecná podpora MSP
ROP – Opatřenı́ A/1.4
Prohlubovánı́ přeshraničnı́ a mezinárodnı́ spolupráce
ROP – Opatřenı́ A/1.5
Rozvoj lidských zdrojů v průmyslu
B: Rozvoj základnı́ technické infrastruktury
ROP – Opatřenı́ B/1.2
Modernizace a dobudovánı́ komunikacı́ regionálnı́ho významu
ROP – Opatřenı́ B/1.2
Zlepšenı́ dopravnı́ obsluhy regionu veřejnou hromadnou dopravou
ROP – Opatřenı́ B/1.3
Úspory energie a surovin, podpora využı́vánı́ obnovitelných a alternativnı́ch zdrojů
213
11. ČR a EU
ROP – Opatřenı́ B/1.4
Rozvoj technické infrastruktury obcı́, měst a regionů, podpora vzniku a rozvoje
informačnı́ch sı́tı́ a informačnı́ch technologiı́
PRIORITA č. 2
Rozvoj cestovnı́ho ruchu
ROP – Opatřenı́ 2.1:
Podpora budovánı́ základnı́ a doprovodné infrastruktury cestovnı́ho ruchu
ROP – Opatřenı́ 2.2:
Podpora budovánı́ regionálnı́ organizačnı́ struktury cestovnı́ho ruchu
ROP – Opatřenı́ 2.3:
Podpora tvorby regionálnı́ch a lokálnı́ch turistických produktů, s důrazem na přeshraničı́ spolupráci, podpora zlepšovánı́ turistického image regionu
ROP – Opatřenı́ 2.4:
Podpora regenerace kulturnı́ho a přı́rodnı́ho dědictvı́
PRIORITA č. 3
Rozvoj venkova a multifunkčnı́ho zemědělstvı́
ROP – Opatřenı́ 3.1
Podpora mı́stnı́ch specifik výroby a služeb
ROP – Opatřenı́ 3.2
Integrace ekologických a ekonomických rozvojových strategiı́, cı́lených na podporu
rozvoje venkovských oblastı́.
ROP – Opatřenı́ 3.3
Obnova a rozvoj venkovských sı́del
PRIORITA č. 4
Rozvoj lidských zdrojů a sociálnı́ infrastruktura
ROP – Opatřenı́ 4.1:
Rozvoj regionálnı́ch struktur celoživotnı́ho vzdělávánı́ a učenı́
ROP – Opatřenı́ 4.2:
Zvýšenı́ adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na technologické změny
ROP – Opatřenı́ 4.3:
Implementace vhodných forem a struktury vzdělávacı́ch programů odborných škol
a jejich koordinace s potřebami trhu práce
ROP – Opatřenı́ 4.4:
Rozšı́řenı́ nabı́dky a zvýšenı́ kvality zdravotnické péče a služeb sociálnı́ péče obyvatelstvu s ohledem na jejı́ dostupnost
ROP – Opatřenı́ 4.5:
Vytvářenı́ mechanismů boje proti společenské marginalizaci ohrožených skupin
obyvatelstva
ROP – Opatřenı́ 4.6:
Rozvoj prvků občanské a informačnı́ společnosti
214
ROP – Opatřenı́ 4.7:
Podpora vytvářenı́ podmı́nek a infrastruktury pro rozvoj kulturnı́ch, sportovnı́ch a
jiných volnočasových aktivit obyvatelstva
PRIORITA č. 5
Životnı́ prostředı́
ROP – Opatřenı́ 5.1:
Prosazenı́ zásad trvale udržitelného rozvoje v ochraně a tvorbě kulturnı́ krajiny
ROP – Opatřenı́ 5.2:
Omezovánı́ negativnı́ch dopadů lidské činosti na životnı́ prostředı́
ROP – Opatřenı́ 5.3:
Přijı́mánı́ environmentálnı́ch koncepcı́ obcı́ a měst a zaváděnı́ podnikových ekologických manažerských systémů a systémů ekologické výchovy
Shrnutı́ kapitoly
Česká republika vstoupila do Evropské unie k 1. květnu 2004. Tomuto vstupu samozřejmě předcházely dlouhé vyjednávacı́ aktivity. V této kapitole jste se seznámili
s jednotlivými dokumenty potřebnými pro vstup ČR do EU a zároveň s dokumenty,
potřebnými pro čerpánı́ finančnı́ch prostředků ze strukturálnı́ch fondů. Ve vztahu
k obdobı́ před vstupem jste byli seznámeni s předvstupnı́mi fondy, které pomáhaly
financovat aktivity spojené s přı́pravou ČR na vstup do EU. Zároveň jste se dozvěděli o operačnı́ch programech v rámci plánovacı́ho obdobı́ 2004–2006, na jejichž
základě jsou rozdělovány finančnı́ prostředky určené pro Českou republiku.
Otázky k zamyšlenı́
1. Co to je CEFTA?
2. Čı́m je pro Českou republiku tvořena Evropská dohoda?
3. Charakterizujte předvstupnı́ fondy určené pro ČR.
4. Vyjmenujte a stručně popište základnı́ strategické dokumenty, na jejichž
základě je možno čerpat finančnı́ prostředky pro ČR během plánovacı́ho
obdobı́ 2000–2006.
5. Porovnejte sektorové operačnı́ programy a regionálnı́ operačnı́ program na
obdobı́ 2004–2006.
POT
Porovnejte priority v rámci výše uvedeného ROP pro NUS II Jihovýchod, který byl
jednı́m z podkladů pro vypracovánı́ SROP, a nově schvalovaného ROP pro NUTS II
Jihovýchod na obdobı́ 2007–2013.
215
11. ČR a EU
216
Shrnutı́
Shrnutı́
Počátky evropské integrace lze z historického hlediska spatřovat již ve středověku
ve snahách panovnı́ků o spojenectvı́ za účelem útoku nebo naopak obrany svěřených
územı́. Novodobějšı́ myšlenky na sjednocenı́, které již v sobě neobsahovaly vyloženě
spojenectvı́ za vojenským účelem, se vyskytly v době průmyslové revoluce, kdy
došlo k prvnı́m sektorově orientovaným mezinárodnı́m organizacı́m (např. Poštovnı́
unie 1874 nebo Telegrafnı́ unie 1975). Jako nejvýznamnějšı́ modernı́ předchůdce
dnešnı́ho Společenstvı́ však lze označit projekt Panevropy. Po druhé světové válce
docházı́ však již k založenı́ prvnı́ho modernı́ho sektorově orientovaného Evropského
společenstvı́ uhlı́ a oceli, kdy v jeho rámci jsou vytvořeny i potřebné instituce
reprezentujı́cı́ zájmy všech členských zemı́ (Vysoký úřad, nadnárodnı́ pravomoci),
ale oproti původnı́mu Schumanovu návrhu i instituce, která je složena s ministrů
členských zemı́ hlasujı́cı́ch vždy pouze ve vlastnı́m zájmu (Rada ministrů). Založenı́
dalšı́ch dvou společenstvı́ na sebe nenechá dlouho čekat a na začátku 70. let vedle
sebe fungujı́ celkem tři Společenstvı́ – každé se svojı́ vlastnı́ strukturou orgánů.
Nejvýznamnějšı́m zájmem je vytvořenı́ společného trhu.
V rámci Smlouvy o Evropské unii jsou aktivity v rámci Společenstvı́ rozděleny do
třı́ základnı́ch pilı́řů:
I. pilı́ř reprezentujı́cı́ vnitřnı́ trh a jeho politiky (zemědělská, obchodnı́, dopravnı́, strukturálnı́, měnová unie), v jehož rámci má hlavnı́ slovo Komise a
kde při hlasovánı́ v Radě ministrů docházı́ ve většině přı́padů k většinovému
hlasovánı́
II. pilı́ř reprezentujı́cı́ problematiku Společné zahraničnı́ a bezpečnostı́ politiky, kde převládá mezivládnı́ úroveň a postupně docházı́ k přesunu od
jednomyslného hlasovánı́ k hlasovánı́ kvalifikovanou většinou
III. pilı́ř reprezentujı́cı́ problematiku spolupráce vnitra a justice, který také
představuje mezivládnı́ úroveň a v jehož rámci docházı́ také k postupnému
přechodu od jednomyslného hlasovánı́ k hlasovánı́ kvalifikovanou většinou.
Samozřejmě aktivity Společenstvı́ musı́ být z něčeho hrazeny. K tomu sloužı́ souhrnný rozpočet Společenstvı́, který je každoročně sestavován v tzv. finančnı́ perspektivě. Na jeho schvalovánı́ se podı́lı́ Rada ministrů i Evropský parlament. Kontrolu
hospodařenı́ provádı́ Evropský účetnı́ dvůr.
Česká republika, která se spolu s dalšı́mi devı́ti zeměmi, stala k 1. květnu 2004
členem Evropské unie, musela do svého legislativnı́ho systému přijmout všechny
požadované aquis. K tomu před vstupem do EU sloužil program Phare, ze kterého
Česká republika za obdobı́ 1995–2004 nasmlouvala celkem téměř 120 milionů eur.
Dalšı́mi zdroji finančnı́ch prostředků, které bylo možno využı́vat, byly program
Sapard (orientovaný na problematiku venkova a zemědělstvı́) a program ISPA (orientovaný na aktivity v rámci životnı́ho prostředı́ a infrastruktury). Po svém vstupu
může Česká republika čerpat finančnı́ prostředky ze strukturálnı́ch a jiných fondů na
základě operačnı́ch programů, kterých bylo pro plánovacı́ obdobı́ 2000–2006 celkem pět. Čtyři byly sektorově orientovány, pátý byl regionálnı́ a zahrnoval v sobě
obdobné aktivity jako programy sektorové (s výjimkou zemědělstvı́).
218
Seznam zkratek
Seznam zkratek
Vnějšı́ vztahy
ATLAS – Promoting EU-Latin American Chambers Cooperation Programme/Prog-
ram na podporu komor EU a Latinské Ameriky
ALFA – Latinskoamerické akademické vzdělávánı́
ALURE – Optimálnı́ využitı́ energetických zdrojů v Latinské
CARDS – Community Assistance Office/Úřad pro celnı́ a fiskálnı́ pomoc
CARICOM – Caribbean Community and Common Market/Karibské společenstvı́
a společný trh
Cariforum – Forum of the Caribbean ACP States/Fórum karibských států ACP
CBC PHARE – Cross Border Cooperation/Přeshraničnı́ spolupráce programu
PHARE
CEDEAO, ECOWAS – Communauté Economique des Etáte d´Afrique Occiden-
tale/Hospodářské společenstvı́ zemı́ západnı́ Afriky
CEEAC – Communauté Ekonomique des Etáte d´Afrique Centrále/Hospodářské
společenstvı́ zemı́ střednı́ Afriky
CEFTA – Central European Free Trade Agreement/Středoevropská dohoda o volném
obchodu
CEMAC – Communauté Economique et Monétaire d´Afrique Centrále/Středoafrické
hospodářské a měnové společenstvı́
CEPA – Canada-Europe Parliamentary Association/Kanadsko-evropská parlament-
nı́ asociace
CET – Common External Tariff/Společný celnı́ sazebnı́k
COMESA – Common Market for Eastern and Southern Africa/Společný trh pro
východnı́ a jižnı́ Afriku
CSR – Common Service for External Relatins/Společný servis pro vnějšı́ vztahy
DG – Directorate General/Generálnı́ Ředitelstvı́
Dohoda o EHP – Dohoda evropském hospodářském prostoru/Agreement on the
European Econimic Area
EAEC – Eurasian Economic Community/Euroasijské hospodářské společenstvı́
EEA – European Economic Agreementc – Dohoda o evropské hospodářské spolu-
práci
EHS – Evropské hospodářské společenstvı́
ESUO – Evropské sdruženı́ uhlı́ a oceli
EU/ES (Unie/Společenstvı́) – Evropská unie/Evropské společenstvı́
EURATOM – Evropské sdruženı́ pro atomovou energii
ECB – Evropská centrálnı́ banka
ESCB – Evropský systém centrálnı́ch bank
220
ECOWAS, CEDEAO – Economic Community of West African States/Hospodářské
společenstvı́ zemı́ západnı́ Afriky
ECIP – Investičnı́ partnerstvı́ Evropského společenstvı́ na podporu vzájemně vý-
hodných investičnı́ch projektů
EDF – European Development Fund/Evropský rozvojový fond
EFTA/ESVO – Economic Free Trade Area/Ekonomické společenstvı́ volného ob-
chodu
EIB – European Investment Bank/Evropská investičnı́ banka
EuropeAid – EuropeAid Cooperation Office/Úřad pro evropskou pomoc a spolu-
práci
FTA – Free Trade Agreement/Dohoda o volném obchodu
GATS – General Agreement on Trade in Services/Všeobecná dohoda o obchodu
službami
GATT – General Agreemen on Tarifs and Trade/Všeobecná dohoda o clech a ob-
chodu
GCC – Gulf Cooperation Council/Rady pro spolupráci v Perském zálivu
G7 – Group of 7
GSP – Generalized System of Preference/Všeobecný systém preferencı́
LAIA – Latin American Integration Association/Latinskoamerické sdruženı́ pro integraci
MRA – Mutual Recognition Agreement/Dohoda o vzájemném uznávánı́
MS – Member States/Členské země
NAFTA – North American Free Trade Agreement/Dohoda o severoamerickém vol-
ném obchodu
NIZ – New Industrialised Countries/Nově industrializované země
OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
ODA – Official Development Aid/Oficiálnı́ rozvojová pomoc
OECD – Organisation for Economic Cooperation and Development/Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj
OEEC – Organization for European Economic Cooperation/Organizace pro Evrop-
skou hospodářskou spolupráci
OSN – Organizace spojených národů
PAÚ – Palestinská autonomnı́ územı́
PHARE – Assistance for Economic Restructuring Poland and Hungary/Pomoc pro
ekonomickou restrukturalizaci Polska a Mad’arska
PZI – Přı́mé zahraničnı́ investice
SAA – Stabilisation and Association Agreement – Stabiližačnı́ a asociačnı́ dohoda
221
Seznam zkratek
SAARC – South Asian Association for Regional Cooperation/Sdruženı́ pro regio-
nálnı́ spolupráci v jižnı́ Asii
SADC – Southern African Development Community/Jihoafrické rozvojové spole-
čenstvı́
SAP – Stabilisation and Association Process/Stabilizačnı́ a asociačnı́ proces
SISMIN – Systém pro stabilizaci přı́jmů z exportu nerostných surovin a derivátů
SNS – Společenstvı́ nezávislých států
SOP – Společná obchodnı́ politika
STABEX – Systém pro stabilizaci přı́jmů z exportu zemědělských produktů
SVE – Střednı́ a východnı́ Evropa
SZBP – Společná zahraničnı́ a bezpečnostı́ politika
TACIS – Technical Assistance for the Community of Independent States/ Technická
pomoc pro Společenstvı́ nezávislých států
TAFTA – Transatlantic Free Trade Agreement/Transatlantická zóna volného ob-
chodu
TARIC – Tarif integré des Communautés européennes/Integrovaný celnı́ sazebnı́k
ES
TFAN – Task Force for Accession Negotiations/Útvar pro jednánı́ o přistoupenı́
TRIPs – Trade Related Intellectual Property Rights/Dohoda o obchodnı́ch aspektech
práv k duševnı́mu vlastnictvı́
UEMOA – Union Economic et Monétaire Ouest Africaine/Západoafrická hospodářská a měnová unie
UMA – Union du Maghreb Arabe Arab Maghreb Union/Unie arabského Maghrebu
UNESCO – United Nations Educational Scientific and Cultural Organization/ Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
UNIDO – United Nations Industrial Developmet Organisation/Organizace OSN pro
průmyslový rozvoj
URB-AL – Města Latinské Ameriky
VE a SA – Východnı́ Evropa a střednı́ Asie
WTO – World Trade Organisation/Světová obchodnı́ organizace
WEU/ZEU – Western European Union/Západoevropská unie
222
Glosář
Glosář
A
Acquis Společenstvı́ – Acquis Společenstvı́ neboli společné dědictvı́ Společenstvı́ představuje společná práva
a závazky, které zavazujı́ všechny členské státy v rámci EU. Acquis se stále vyvı́jı́ a skládá se z obsah, principů
a politických smluv; legislativiy přijaté při aplikaci vsmluv a judikatury Soudu evropských společenstvı́; deklaracı́ a
rezolucı́ přijatých Uniı́; opatřenı́ vztahujı́cı́ch se k společné zahraničnı́ a bezpečnostı́ politice; opatřenı́ vztahujı́cı́ch
se k justici a ke spolupráci ve vnitřnı́ch věcech; mezinárodnı́ch smluv uzavřených Uniı́ a smluv uzavřených navzájem mezi jejı́mi členskými státy v oblasti aktivit Unie. Z tohoto důvodu acquis Společenstvı́ nezahrnuje jen striktně
právo Společenstvı́, ale také všechny akty přijaté v rámci druhého a třetı́ho pilı́ře EU, a předevšı́m společné cı́le
stanovené ve smlouvách. Kandidátské stáy musı́ předtı́m, než vstoupı́ do Unie, acquis přijmout. Výjimky a odlišnosti při přejı́mánı́ acqus jsou dovoleny jen ve výjimečných přı́padech jejich rozsah je omezen. Unie se zavázala,
že bude acquis v jeho celistvosti udržovat a že je bude dále rozvı́jet. Součástı́ přı́pravy kandidátských zemı́ na
členstvı́ v Unii je podrobné zkoumánı́, jak dalece je legislativa těchto zemı́ prizpůsobena acquis Společenstvı́.
Agenda 2000 – Agenda 2000 je akčnı́m programem přijatým Evropskou komisı́ 15. července 1997. Je oficiálnı́
odpovědı́ na požadavky vyslovené na zasedánı́ Evropské rady v Madridu v prosinci 1995, tj. představuje všeobecný
dokument o rozšı́řenı́ a o reformě společných politik a zprávu o budoucı́m finančnı́m rámci Unie po 31. prosinci
1999. Agenda 2000 se dotýká všech otázek, kterým Unie čelı́ na počátku 21. stoletı́. Součástı́ dokumentu jsou
posudky Evropské komise na země, které se v té době ucházely o členstvı́ v Unii.Agenda 2000 má tři části:
•
•
•
Prvnı́ projednává otázku vnitřnı́ch mechanismů Unie, zejména reformu společné zemědělské politiky a
politiky sociálnı́ a hospodářské soudržnosti. Obsahuje také doporučenı́, jak se nejlépe vyrovnat s nadcházejı́cı́m rozšı́řenı́m a navrhuje vytvořenı́ nové finančnı́ perspektivy (tj. rozpočtu) na obdobı́ 2000–2006.
Druhá navrhuje zesı́lenou předvstupnı́ strategii, zahrnujı́cı́ dva nové prvky: přı́stupové partnerstvı́ a rozšı́řenou účast kandidátských zemı́ v programech Společenstvı́ a vytvořenı́ mechanismu pro uplatňovánı́
acquis Společenstvı́.
Třetı́ část představuje studii o vlivu rozšı́řenı́ na politiky Evropské unie.
Tyto priority byly podepřeny fakty ve dvaceti legislativnı́ch návrzı́ch podaných Evropskou komisı́ v roce 1998. Na
zasedánı́ Evropské rady v Berlı́ně roku 1999 bylo dosaženo všeobecné shody na tomto legislativnı́m balı́ku a
všechna opatřenı́ byla přijata v témže roce. Na obdobı́ 2000 až 2006 pokrývajı́ čtyři úzce propojené oblasti:
•
•
•
reformu společné zemědělské politiky;
reformu strukturálnı́ politiky;
předvstupnı́ instrumenty; finančnı́ perspektivu.
Amsterodamská smlouva – Amsterodamská smlouva je výsledkem mezivládnı́ konference zahájené zasedánı́m Evropské rady v Turı́nu 29. března 1996. Byla přijata na zasedánı́ Evropské rady v Amsterodamu
16.–17. června 1997. Ministři zahraničnı́ch věcı́ patnácti členských států ji pak podepsali 2. řı́jna 1997. Smlouva
vstoupila v platnost 1. května 1999 poté, co byla ratifikována všemi členskými státy v souladu s jejich ústavnı́mi
procedurami. Z právnického úhlu pohledu Amsterodamská smlouva měnı́ určitá ustanovenı́ ve Smlouvě o Evropské unii, ve smlouvách zakládajı́cı́ch Evropská společenstvı́ a v souvisejı́cı́ch právnı́ch aktech. Amsterodamská
smlouva ovšem tyto smlouvy nenahrazuje, spı́še stojı́ vedle nich.
B
Bı́lá kniha – Bı́lé knihy Komise jsou dokumenty, které obsahujı́ návrhy na činnost Společenstvı́ v určité oblasti.
V některých přı́padech Bı́lá kniha následuje po vydánı́ Zelené knihy, jejı́mž cı́lem je zahájit proces konzultacı́
o daném tématu na evropské úrovni. Přı́kladem jsou Bı́lé knihy o završenı́ jednotného trhu, o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, o sbližovánı́ práva v přidružených státech střednı́ a východnı́ Evropy v oblastech
týkajı́cı́ch se vnitřnı́ho trhu. Po schválenı́ Radou se z Bı́lé knihy může stát akčnı́ program Unie pro danou oblast.
Bretton-woodský systém – Tzv. systém z Bretton Woods byl postaven na fixnı́ch, ale upravitelných kursech.
Měny byly navázány na dolar, který byl kryt zlatem a představoval rezervnı́ měnu. Tento systém se rozpadl v roce
1971 a Společenstvı́ na tento krok reagovalo projektem EMS.
C
COREPER – Coreper (francouzský akronym pro označenı́ Výboru stálých zástupců) je složen ze stálých zástupců
členských států (velvyslanců) a je v etapách, ve kterých je nutné předběžné vyjednávánı́, odpovědný za asistovánı́
Radě Evropské unie při projednávánı́ agendy (návrhů právnı́ch aktů předložených Komisı́). Zaujı́má klı́čovou pozici
v rozhodovacı́m procesu Společenstvı́, ve kterém je také současně fórem pro dialog a orgánem, který vykovává
politickou kontrolu. Aby mohl Coreper vykonávat všechny své funkce řádně, je rozdělen do dvou skupin: Coreper I,
tvořen zástupci stálých zástupců; Coreper II, tvořen stálými zástupci osobně. Hladký průběh práce v Radě je závislý
na práci Coreper.
E
Evropská úmluva o lidských právech – Evropská úmluva o lidských právech byla podepsána v Řı́mě pod
záštitou Rady Evropy dne 4. listopadu 1950. Vytvořila bezprecedentnı́ systém mezinárodnı́ ochrany lidských práv
tı́m, že občanům dala možnost obracet se na soudy. Úmluva, která byla ratifikována všemi členskými státy Unie,
zřı́dila několik dozorčı́ch orgánů se sı́dlem ve Štrasburku. Jedná se o:
224
•
•
•
Komisi odpovědnou za předběžné přezkoumánı́ žádostı́ podaných státy nebo jednotlivci;
Evropský soud pro lidská práva, kterému byly přı́pady přidělovány Komisı́ nebo členským státem na
základě stanoviska Komise;
Výbor ministrů Rady Evropy, který vystupoval jako strážce Úmluvy a na který bylo odkazováno v přı́padě,
kdy některý přı́pad nebyl předveden před soud, aby zajistil politické vypořádánı́ sporu.
Rostoucı́ počet přı́padů byl důvodem reformy dozorčı́ch orgánů zřı́zených Úmluvou (přı́loha Protokolu č. 11).
Dozorčı́ orgány byly následně 1. listopadu 1998 nahrazeny jediným Evropským soudem pro lidská práva. Tato
zjednodušená struktura zkrátila délku procedur a posı́lila právnı́ charakter systému. Často byla zmiňována myšlenka, že by Evropská unie přistoupila k Úmluvě. Ve svém stanovisku z 28. března 1996 však Evropský soudnı́
dvůr prohlásil, že Evropská společenstvı́ nemohou přistupovat k Úmluvě, s odůvodněnı́m, že Smlouva o založenı́
Evropského společenstvı́ neposkytuje žádné pravomoci k určenı́ pravidel nebo k uzavı́ránı́ mezinárodnı́ch smluv
v oblasti lidských práv. Amsterodamská smlouva nicméně požaduje respektovánı́ základnı́ch práv garantovaných
Úmluvou. S ohledem na vztahy mezi Evropským soudnı́m dvorem a Evropským soudem pro lidská práva praxe zavedená Soudnı́m dvorem, týkajı́cı́ se včleňovánı́ principů Úmluvy do práva Unie, umožnila udržet soulad v činnosti
obou soudů a jejich nezávislost. Smlouva o Ústavě pro Evropu navrhuje přistoupenı́ EU (která má zı́skat právnı́
subjektivitu) k Úmluvě. Zároveň počı́tá se začleněnı́m Charty základnı́ch práv občanů EU do ústavnı́ smlouvy (v II.
části). Aby Ústava mohla být platná, bude muset být ratifikována všemi 25 členskými státy.
F
Fouchetův plán – Jednalo se o prvnı́ myšlenku zavedenı́ užšı́ politické spolupráce členských zemı́. Snahou byla
nezávislost na NATO. V roce 1961 se sešel prvnı́ summit představitelů členských zemı́ a potvrdil ochotu zemı́
zabývat se otázkou spolupráce v oblasti zahraničnı́ politiky a dalšı́mi souvisejı́cı́mi body budoucı́ho směřovánı́
k politické unii. Podstatou návrhu byla konstrukce unie států pracujı́cı́ na principu mezivládnı́ konference, v nı́ž by se
rozhodovalo jednomyslně. Sı́dlo mělo být ve Francii a institucionálně měla být unie zaštı́těna Radou států složenou
z ministrů zahraničnı́ch věcı́. Ostatnı́ členské státy měly obavu z francouzské dominance a k takto postavenému
plánu se vyjadřovaly s obavami. Proto došlo k jeho modifikaci nazývané Druhý Fouchetův plán. Nové cı́le byly
stanoveny takto: „přistoupit k přijetı́ společné zahraničnı́ politika v oblastech společného zájmu členských států;
prostřednictvı́m úzké spolupráce členských států ve vědecké a kulturnı́ oblasti zajistit pokračovánı́ rozvoje jejich
společného dědictvı́ a ochranu hodnot, na nichž stojı́ jejich civilizace; přijetı́m společné bezpečnostı́ politiky ve
spolupráci s ostatnı́mi svobodnými národy posı́lit bezpečnost členských států před jakoukoli agresı́“ (viz Fiala,
Pitrová, str. 78). Také tato modifikace se setkala s negativnı́m postojem členských států a v dubnu 1962 byla
jednánı́ o Druhém Fouchetově plánu přerušena s tı́m, že bude pokračovat snaha o nalezenı́ budoucı́ možné
transformace evropských společenstvı́.
H
Hrubý domácı́ produkt (HDP) – vyjadřuje rozměr výstupu (finálnı́ produkce) vytvořené za určité obdobı́ výrobnı́mi
faktory na územı́ státu bez ohledu na národnı́ přı́slušnost výrobnı́ch faktorů.
Hrubý národnı́ důchod (HND) – podle čl. 2 odst. 7 Rozhodnutı́ Rady 2000/597/ES ze dne 29. 9. 2000 o systému
vlastnı́ch zdrojů Evropských společenstvı́ hrubý národnı́ produkt v tržnı́ch cenách se považuje za rovný hrubému
národnı́mu důchodu v tržnı́ch cenách stanovenému Komisı́ při použitı́ Evropského systému hospodářských účtů
(ESA).
Hrubý národnı́ produkt (HNP) – sloužı́ k měřenı́ výkonu výrobnı́ch faktorů podle jejich národnı́ přı́slušnosti bez
ohledu na region, ve kterém výrobnı́ faktory působı́.
K
Kritéria vstupu – Rozšı́řenı́ EU o nové členské státy bylo podmı́něno splněnı́m dvou zásadnı́ch podmı́nek:
•
•
budoucı́ členové museli splnit všechna kritéria vstupu
Unie se musela připravit na přijetı́ nových členů
Meznı́kem pro největšı́ rozšı́řenı́ se stalo zasedánı́ Evropské rady konané v červnu 1993 v Kodani, na kterém se
členské země EU dohodly, že „přidružené státy ve střednı́ a východnı́ Evropě se mohou stát členy Evropské unie,
pokud si to budou přát.“ Nejvyššı́ představitelé tehdejšı́ch členských států zároveň ale podmı́nili možné členstvı́
v EU splněnı́m třı́ zásadnı́ch kritériı́, tzv. „kodaňských kritériı́“:
•
•
•
stabilita a funkčnost institucı́ zaručujı́cı́ch demokracii, právnı́ stát, lidská práva a respekt vůči menšinám
a jejich ochranu;
existence fungujı́cı́ho tržnı́ho hospodářstvı́ a schopnost vyrovnat se s konkurenčnı́mi tlaky a tržnı́mi
silami působı́cı́mi na jednotném trhu Společenstvı́;
schopnost převzı́t závazky vyplývajı́cı́ z členstvı́, včetně schopnosti dostát požadavkům stanovených
pro účast na hospodářské a měnové unii a podpořit politické cı́le Unie.
Dalšı́, tzv. madridské kritérium, stanovil madridský summit Evropské rady z prosince roku 1995, který mezi podmı́nky členstvı́ přiřadil vytvořenı́ správnı́ kapacity pro převzetı́ acquis. Zdůraznil, že je důležité přijmout do národnı́ch
legislativ celou legislativu Společenstvı́, tzv. acquis. Stejně tak důležitá je ale efektivnı́ implementace legislativa
učiněná přı́slušnými administrativnı́mi a soudnı́mi strukturami. Zasedánı́ v Madridu rovněž dalo impuls k vypracovánı́ posudků na kandidátské země a k přı́pravě návrhu nového rozpočtového rámce EU po roce 1999 (dokument
zvaný Agenda 2000).
225
Glosář
L
Lisabonská strategie – Lisabonská strategie je závazkem dosáhnout hospodářské, sociálnı́ a ekologické obnovy
v zemı́ch EU. Desetiletá strategie byla přijata v březnu 2000 během zasedánı́ Evropské rady v Lisabonu. Cı́lem této
strategie bylo učinit z EU nejdynamičtějšı́ a nejvı́ce konkurenceschopnou ekonomiku světa. Podle této strategie
povede silnějšı́ hospodářská výkonnost k vytvořenı́ nových pracovnı́ch mı́st společně se sociálnı́mi a ekologickými
politikami, které zajistı́ trvale udržitelný rozvoj a sociálnı́ho začleněnı́. Lisabonská strategie se týká téměř všech
hospodářských, sociálnı́ch a ekologických aktivit Unie. Každý rok vydává Evropská komise tzv. Jarnı́ zprávu, která
detailně rozebı́rá a hodnotı́ celou strategii. Jarnı́ zpráva je jediným tématem jarnı́ho zasedánı́ Evropské rady (vždy
v březnu), během kterého nejvyššı́ představitelé všech členských států hodnotı́ dosažený pokrok a rozhodujı́
o budoucı́ch prioritách tak, aby se podařilo realizovat cı́le lisabonské strategie.
M
Mezivládnı́ konference – Tento pojem se užı́vá pro označenı́ procesu vyjednávánı́ mezi vládami členských států
s cı́lem novelizovat smlouvy. Mezivládnı́ konference má zásadnı́ význam pro evropskou integraci, protože změny
jejı́ho institucionálnı́ho či právnı́ho rámce – nebo jednoduše obsahu smluv – byly vždy výsledkem mezivládnı́ch
konferencı́. Tyto konference z popudu členského státu nebo Evropské komise svolává Rada EU, která o svolánı́
rozhodne prostou většinou (po poradě s Evropským parlamentem a přı́padně také s Evropskou komisı́). Přı́pravné
práce provádı́ skupina, kde je vláda každého členského státu zastoupena jednı́m členem a kde je podle tradice
jednı́m členem zastoupena také Evropská komise. Po celou dobu se na přı́pravách podı́lı́ Evropský parlament –
jednak účastı́ svých pozorovatelů, jednak jednánı́mi s předsedou Parlamentu. Skupina, která připravuje mezivládnı́
konference, podává pravidelné zprávy Radě pro všeobecné záležitosti. Konečná rozhodnutı́ přijı́majı́ hlavy států
a vlád na zasedánı́ Evropské rady.
P
Pakt stability a růstu – Pakt stability a růstu bezprostředně souvisı́ s třetı́ etapou hospodářské a měnové unie,
která byla zahájena 1. ledna 1999. Pakt má zajistit, aby členské státy dodržovaly rozpočtovou disciplı́nu i po
zavedenı́ jednotné měny. V praxi se Pakt skládá z rezoluce Evropské rady přijaté 17. června 1997 v Amsterodamu
a dvou nařı́zenı́ Rady ze 7. července 1997, která stanovı́ základnı́ technická opatřenı́ (jedno o kontrole rozpočtové
disciplı́ny a koordinaci hospodářských politik a druhé o zaváděnı́ postupu snižovánı́ nadměrného schodku). Ve
střednědobé perspektivě se členské státy zavázaly, že dosáhnou vyrovnaného nebo téměř vyrovnaného rozpočtu
a že Komisi a Radě do 1. března 1999 předložı́ program stability (který je každoročně aktualizován). Stejně tak
státy, které se neúčastnı́ třetı́ etapy HMU, se musı́ podrobit konvergenčnı́mu programu. Pakt stability a růstu
umožňuje Radě potrestat ty zúčastněné státy, které nejsou schopné přijmout odpovı́dajı́cı́ opatřenı́ pro snı́ženı́
nadměrného schodku. Zpočátku bude mı́t trest podobu bezúročného depozitu u institucı́ Společenstvı́, ale pokud
nadměrný schodek nebude odstraněn během dvou let, změnı́ se v pokutu.
Panevropské hnutı́ – Jako nejvýznamnějšı́ modernı́ předchůdce současného integračnı́ho procesu se jevı́ Panevrospké hnutı́. V čele organizace usilujı́cı́ o sjednocenı́ Evropy a ustanovenı́ „Spojených států evropských“
stál rakouský aristokrat, hrabě Richard Coudenhove-Kalergi, který formuloval zásadnı́ teze hnutı́ v dı́le s názvem
Panevropa, jež v knižnı́ podobě vyšlo poprvé v roce 1923. Autor usiluje o formulaci a následně i zodpovězenı́
klı́čové evropské otázky: „může si Evropa uhájit ve své politické a hospodářské rozštěpenosti mı́r a samostatnost
vůči vzrůstajı́cı́m mimoevropským mocnostem – či je třeba, aby se na záchranu své existence organizovala své
společenstvı́ států?“. Velkou Británii Coudenhove-Kalergi označil jako subjekt s koloniálnı́mi závazky, jehož podpora je podmı́nkou úspěchu evropské integrace, ale který sám nemá dostatek politické vůle ke sjednocenı́. Model
Panevropské unie představoval prvnı́ skutečně politický projekt výstavby sjednocené Evropy. Na základě této koncepce byla vytvořena Panevropská unie, politické hnutı́, jež mělo mj. koordinovat velké množstvı́ profederálnı́ch
aktivit prostřednictvı́m kontaktů s významnými politickými představiteli.
Plenevův plán – Jádrem francouzskou vládou předloženého Plenevova plánu bylo vytvořenı́ evropské organizace,
jež by umožnila kontrolované využitı́ německých jednotek. Spočı́val ve vytvořenı́ evropské armády a sjednocenı́
jejı́ho velenı́ do jednoho centra, pod jednotné evropské ministerstvo obrany. Předpokládala se správa rezortu
prostřednictvı́m rady ministrů zahraničnı́ch věcı́. Měl řešit evropské bezpečnostnı́ potřeby po druhé světové válce
a postavenı́ poraženého Německa.
Podpory – Podpory poskytované zemědělským výrobcům v členských státech WTO jsou z hlediska Dohody
o zemědělstvı́, Uruguayské kolo (1986–1994) členěny do následujı́cı́ch kategoriı́:
• Amber box: zde jsou začleněny veškeré dotace spojené s produkcı́ a podporou cen (v EU např. intervenčnı́ ceny a vývoznı́ subvence). Tento druh plateb je obecně považován za škodlivý pro mezinárodnı́
obchod a proto na tyto platby přijaly členské státy WTO závazky na snižovánı́ podle schváleného klı́če;
• Blue box: jsou dotace sice také do určité mı́ry spojené s produkcı́, ale cı́lené na plochu a počet zvı́řat,
přičemž tato plocha a počet zvı́řat je zafixován, nezvyšuje se. Jinými slovy, tyto platby se odvı́jejı́ v rámci
programů, kterými se limituje produkce. Členské státy nepřijı́majı́ závazky na jejich snı́ženı́;
• Green box: zde figurujı́ dotace, které nejsou spojeny s úrovnı́ produkce, cenami nebo počty zvı́řat a
ploch. Tyto platby (např. výdaje na zemědělský výzkum, zlepšovánı́ kvality produktů apod.) nemajı́ limit
a členské státy na ně nepřijı́majı́ závazky.Členové WTO, která má 147 zemı́, se na přelomu července
a srpna 2004 dohodli na postupném snižovánı́ agrárnı́ch dotacı́, vývoznı́ch podpor a dovoznı́ch cel
ve vyspělých zemı́ch. Pro unijnı́ zemědělce, kteřı́ majı́ podpory nejvyššı́, to znamená výrazné zvýšenı́
konkurence ze zahraničı́.
226
Právnı́ subjektivita Evropské unie – Otázka právnı́ho statusu Evropské unie vznikla v souvislosti s jejı́ schopnostı́
uzavı́rat smlouvy a přistupovat k dohodám a úmluvám. Evropská unie totiž zahrnuje tři různá Společenstvı́, která
majı́ vlastnı́ právnı́ subjektivitu (Evropské společenstvı́, Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli a EURATOM) a dvě
oblasti mezivládnı́ spolupráce. Evropská unie nemá to, co se v mezinárodnı́m právu nazývá „treaty making powers“,
tj. právo uzavı́rat smlouvy s třetı́mi stranami. Amsterodamská smlouva neobsahuje v této záležitosti žádné nové
ustanovenı́, protože členské státy na mezivládnı́ konferenci nedospěly k všeobecně přijatelnému řešenı́. Na druhé
straně někteřı́ pozorovatelé soudı́, že žádný takový problém neexistuje a že Evropské unii nic nebránı́ uzavı́rat
smlouvy a prosazovat svou pozici na mezinárodnı́ scéně. Návrh ústavnı́ smlouvy předložený konventem, který
projednává mezivládnı́ konference 2003–2004, přiznává Evropské unii právnı́ subjektivitu.
Procedura konzultace – Je nejpůvodnějšı́ formou legislativnı́ho procesu ve Společenstvı́. Od zavedenı́ procedury
spolupráce a spolurozhodovánı́ jejı́ význam stále klesal. Je použı́vána pouze v přı́padech, které nejsou výslovně
podřı́zeny proceduře spolupráce nebo spolurozhodovánı́, tzn. konkrétně v otázkách boje proti diskriminaci z důvodu pohlavı́, rasy, etnického původu, náboženstvı́ nebo světonázoru, postiženı́, stářı́ nebo sexuálnı́ orientace,
v oblasti posilovánı́ práv odvozených od občanstvı́ Unie, ve společné zemědělské politice, při liberalizaci některých služb, na poli hospodářské soutěže a danı́, při stanovenı́ hlavnı́ch směrů v politice zaměstnanosti, při
zahrnutı́ služeb a práv duševnı́ho vlastnictvı́ do zahraničněobchodnı́ politiky, při sociálnı́ ochraně a ochraně zájmů zaměstnanců a při zlepšovánı́ pracovnı́ch podmı́nek, při zakládánı́ společných podniků a v rámci prováděnı́
programů komunitárnı́ho výzkumu, technologického rozvoje anebo při demonstračnı́ch programech a konečně
v oblasti životnı́ho prostředı́, pokud jde o daňové otázky, otázky územnı́ho plánovánı́, využı́tı́ půdy nebo vodnı́ho
hospodářstvı́, o volbu členského státu mezi různým zdroji energie a o základnı́ skladbu jeho zásobovánı́ energiı́.
Konzultačnı́ procedura je determinována dělbou práce mezi Komisı́ a Radou EU: Komise navrhuje a Rada přijı́má.
Ale dřı́ve, než dojde k přijetı́ rozhodnutı́ Radou, je třeba zvládnout různé etapy, při niž – v závislosti na předmětu
úpravy – přijde ke slovu vedle Komise a Rady také Evropský parlament, Hospodářský a sociálnı́ výbor a Výbor
regionů.
Procedura souhlasu – Nejsilnějšı́ formu účasti EP při vytvářenı́ práva v rámci ES představuje procedura souhlasu.
Podle nı́ může právnı́ akt vzniknout jen tehdy, pokud předtı́m zı́skal souhlas EP. Tato procedura však nevytvářı́ po
obsahové stránce žádný bezprostřednı́ manévrovacı́ prostor pro EP, a tak EP nemůže navrhovat žádné změny,
ani je nemůže při proceduře souhlasu prosadit, nýbrž zůstává omezen na souhlas nebo zamı́tnutı́ předloženého
právnı́ho aktu. Tato procedura je určena např. pro vstup států do EU, uzavřenı́ asociačnı́ch dohod a dalšı́ch
základnı́ch dohod se třetı́mi zeměmi, delegovánı́ dalšı́ch úkolů na ECB, změny statutu ESCB a konečně rovněž
pro jmenovánı́ předsedy Komise a Komise jako kolegia.
Procedura spolupráce – Základnı́ charakteristiky procedury spolupráce spočı́vajı́ na konzultačnı́ proceduře, tato
procedura však představuje posı́lenı́ možnosti EP ovlivňovat rozhodovacı́ proce v ES a vede určitému urychlenı́
legislativnı́ho procesu. Praktický význam této procedury se omezuje výhradně na oblasti hospodářské a měnové
unie; všechny dřı́vějšı́ přı́pady aplikace tohoto legislativnı́ho procesu byly mezitı́m podřı́zeny proceduře spolurozhodovánı́. Procedura spolupráce zavádı́ do legislativnı́ho procesu ES předevšı́m druhé čtenı́ v EF a v Radě.
Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Pokrok učiněný po roce 1993 jako důsledek spolupráce v justici a vnitřnı́ch věcech vedl k mnohem ambicióznějšı́mu cı́li, který byl vtělen do Amsterodamské smlouvy. Bylo rozhodnuto
o ustavenı́ prostoru svobody, bezpečnosti a práva, s cı́lem zajistit opravdovou svobodu pohybu jednotlivců po
celém územı́ Evropské unie a účinnějšı́ postup proti organizovanému zločinu a podvodům. Záležitosti spadajı́cı́
pod oblast justice a vnitra byly podle hlavy VI Smlouvy o Evropské unii (třetı́ pilı́ř) řešeny na mezivládnı́ úrovni. Se
vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost byly tyto oblasti rozděleny mezi prvnı́ a třetı́ pilı́ř.
Pod prvnı́ pilı́ř, který je spravován Společenstvı́m, byla přidána nová hlava IV ke Smlouvě o Evropské unii (vı́zová,
azylová, imigračnı́ a jiné politiky vztahujı́cı́ se k volnému pohybu osob). Nová hlava VI Smlouvy o Evropské unii
nynı́ ošetřuje méně oblastı́, ale jejı́ cı́le jsou vyjádřeny jasněji, totiž zavést užšı́ policejnı́, celnı́ a soudnı́ spolupráci.
Ustanovenı́ třetı́ho pilı́ře stále obsahujı́ institut tzv. „přemostěnı́“, který umožňuje členským státům přesunout
oblasti kompetence z hlavy VI do hlavy IV. Toto přesunovánı́ je velmi složité a nebylo nikdy použito, nicméně jeho
existence nasvědčuje tomu, že veškeré oblasti spadajı́cı́ pod justici a vnitřnı́ věci mohou být přesunuty do rámce
Společenstvı́. Pokud si nějaké státy přejı́ pokročit rychleji v některých oblastech a chtějı́ uzavřı́t užšı́ spolupráci,
mohou tak v rámci Unie učinit na základě článku 40 hlavy VI, aniž by vytvořily oddělený právnı́ systém tak jako
Schengenské dohody. V návrhu ústavnı́ smlouvy byly otázky týkajı́cı́ se prostoru svobody, bezpečnosti a práva
spolu s vı́zovou a azylovou politikou soustředěny do IV. kapitoly III. části.
S
Smlouva z Nice – Byla přijata v prosinci 2000 na závěr zasedánı́ Evropské rady. Podepsána byla 26. ledna
2001. Touto smlouvou byla završena mezivládnı́ konference, která začala v únoru 2000 s cı́lem nastavit fungovánı́
evropských institucı́ tak, aby byly připraveny na vstup nových členských států. Smlouva z Nice otevřela cestu
k institucionálnı́ reformě, která se stala nutnostı́ vzhledem k nastávajı́cı́mu rozšı́řenı́ EU o kandidátské země ze
střednı́ a východnı́ Evropy.
Hlavnı́ změny, které Smlouva z Nice přinášı́, se týkajı́ předevšı́m těchto otázek: složenı́ Evropské komise a
omezenı́ jejı́ho rozsahu, rozšı́řenı́ možnostı́ pro hlasovánı́ kvalifikovanou většinou, nové rozdělenı́ váženı́ hlasů
v Radě a zajištěnı́ většı́ flexibility pro zpřesněná ujednánı́ o spolupráci. Kromě těchto čtyř hlavnı́ch tématických
okruhů se jednánı́ v Nice týkalo i dalšı́ch institucionálnı́ch otázek – zjednodušenı́ smluv, definovánı́ pravomocı́,
začleněnı́ Charty základnı́ch práv, a role národnı́ch parlamentů. V Deklaraci o budoucnosti Unie, která je ke
Smlouvě připojena, se stanovı́ dalšı́ kroky k prohloubenı́ institucionálnı́ch reforem; tyto dalšı́ kroky majı́ zajistit,
aby Smlouva z Nice byla pouze jednou z fázı́ pokračujı́cı́ho procesu. Smlouvu z Nice ratifikovaly všechny státy na
základě svých vlastnı́ch ústavnı́ch pravidel. Smlouva vstoupila v platnost k 1. únoru 2003.
227
Glosář
Společná akce v rámci II. pilı́ře (SZBP) – znamená koordinovanou akci členských států, při které jsou mobilizovány veškeré dosažitelné prostředky (lidské zdroje, know-how, finančnı́ zdroje, vybavenı́, atd.) k dosaženı́ cı́lů
stanovených Radou na základě obecných pokynů Evropské rady.
Společná akce v rámci III. pilı́ře (Justice a vnitro) – byla právnı́m nástrojem dřı́vějšı́ hlavy VI Smlouvy o Evropské
unii užı́vaným mezi léta 1993–1999. Jednalo se o koordinovanou akci členských států prováděnou jménem Unie
nebo v jejı́m rámci v přı́padech, kdy určitého cı́le mohlo být dosaženo společnou akcı́ efektivněji než individuálnı́mi
aktivitami jednotlivých členských států. Tento postup byl zrušen Amsterodamskou smlouvou a nahrazen strukturou
„rozhodnutı́“ a „rámcových rozhodnutı́“.
Společná strategie – je novým nástrojem SZBP zřı́zeným Amsterodamskou smlouvou. Podle článku 13 Smlouvy
o EU určuje Rada principy a všeobecné vývojové linie SZBP a rozhoduje o společných strategiı́ch, které jsou Uniı́
implementovány v oblastech, ve kterých členské státy sdı́lejı́ společné zájmy. Společná strategie specifikuje cı́le,
jejich trvánı́ a zdroje, které budou potřebné ze strany Unie a členských států. Společné strategie jsou implementovány Radou, zejména přijı́mánı́m společných akcı́ a společných postojů. Rada může doporučit společné strategie
Evropské radě.
Společný postoj v rámci Justice a vnitra – jedná se o právnı́ nástroj, který Radě umožňuje definovat postoj
Unie k jednotlivým problémům. Členské státy jsou pak zavázány uskutečnit jednomyslně přijatá rozhodnutı́ Rady,
a to jak na domácı́ půdě, tak i v zahraničnı́ politice.
Společný postoj v rámci SZBP – jeho účelem je učinit spolupráci vı́ce systematickou a vylepšit jejı́ koordinaci.
Členské státy se musı́ přizpůsobit a realizovat ty postoje, které byly přijaty jednomyslně na zasedánı́ch Rady.
Strop vlastnı́ch přı́jmů – maximálnı́ částka, kterou mohou členské státy přispı́vat do rozpočtu EU představuje
1,24 % celkového hrubého národnı́ho důchodu EU. Je zakotvena v Rozhodnutı́ o vlastnı́ch zdrojı́ch a může být
změněna pouze s jednomyslným souhlasem v Radě a po ratifikaci národnı́mi parlamenty. Celkový strop finančnı́ch
perspektiv může být nižšı́ než je tento absolutnı́ strop jako rezerva pro možné neočekávané výdaje. Celkový ročnı́
rozpočet obvykle bývá pod úrovnı́ obou těchto maximálnı́ch částek.
T
TREVI – na počátku fungovánı́ byly vytvořeny pracovnı́ skupiny TREVI I. (zajištěnı́ většı́ informovanosti, bezpečnosti a boj s terorismem), TREVI II. (organizace práce politice, taktika, výbava) a TREVI III. (boj s mezinárodnı́m
organizovaným zločinem). Na konci osmdesátých let s dokončovánı́m společného trhu vznikla TREVI 92 zabývajı́cı́
se volným pohybem osob jako součástı́ společného trhu.
V
Výbory a pracovnı́ skupiny – Výbory, jejichž úkolem je napomáhat institucı́m Společenstvı́, se účastnı́ všech fázı́
legislativnı́ho procesu. Předtı́m, než Komise sestavı́ návrhy nové legislativy, pravidelně konzultuje s výbory expertů.
Tyto výbory, které jsou složeny ze zástupců odpovı́dajı́cı́ho prostředı́, soukromé sféry nebo z expertů národnı́ch
vlád, zaručujı́, že Komise zůstane otevřena všem připomı́nkám těch, kterých se navrhovaná legislativa bude týkat.
Existuje téměř šedesát výborů pokrývajı́cı́ch všechny oblasti, přičemž polovina z nich se zabývá zemědělskými
otázkami. Práci poslanců Evropského parlamentu také organizujı́ nejrůznějšı́ stálé výbory. Radě také při přı́pravě
jejı́ch rozhodnutı́ napomáhajı́ výbory a pracovnı́ skupiny. Existence určitých výborů vycházı́ ze smluv (např. článek
36 – Výbor pro justici a vnitřnı́ spolupráci), jiné představujı́ ad hoc výbory, jako je napřı́klad Výbor pro kulturnı́
záležitosti, který hodnotı́ návrhy kulturnı́ spolupráce, připravuje jednánı́ Rady a sleduje realizaci rozhodnutı́. Tyto
výbory jsou složeny ze zástupců členských států a z jednoho zástupce Komise. Paralelně připravujı́ různé pracovnı́
skupiny jednánı́ COREPER. Některé z nich pracujı́ jen dočasně na určitém konkrétnı́m úkolu, jiné, kterých je asi
sto, se zabývajı́ určenou oblastı́ a scházejı́ se pravidelně. Přijatý legislativnı́ text stanovı́ všeobecné principy, které
musı́ být dodržovány. K použı́vánı́ těchto principů je nutné přijmout preciznějšı́ implementačnı́ opatřenı́. V tomto
přı́padě text stanovı́, že musı́ být v rámci Komise zřı́zen výbor, který bude přijı́mat odpovı́dajı́cı́ opatřenı́. Tyto
výbory jsou složeny z expertů nominovaných členskými státy, kterým předsedá Komise a jsou řı́zeny pravidly
určenými rozhodnutı́m Rady z roku 1987, jež je známé pod názvem „Rozhodnutı́ o komitologii“. Existuje téměř
300 výborů v oblasti průmyslu, sociálnı́ch věcı́, zemědělstvı́, životnı́ho prostředı́, vnitřnı́ho trhu, výzkumu a vývoje,
ochrany spotřebitele a bezpečnosti potravin.
Vysoký zástupce pro SZBP (Pan/Panı́ SZBP) – Nové postavenı́ Vysokého zástupce pro společnou zahraničnı́ a
bezpečnostnı́ politiku (SZBP) bylo vytvořeno Amsterodamskou smlouvou. Tuto funkci zastává generálnı́ tajemnı́k
Rady, jehož úkolem je asistovat předsednictvı́ Unie v záležitostech souvisejı́cı́ch se společnou zahraničnı́ a
bezpečnostnı́ politikou. Tato funkce bývá označována také jako „Pan/Panı́ SZBP“. Vysoký zástupce usiluje o to,
aby se Unie vı́ce zviditelňovala na mezinárodnı́ scéně a promlouvala zde zřetelným a koherentnı́m způsobem.
Vysoký zástupce rovněž pomáhá při formulovánı́, přı́pravě a zaváděnı́ politických rozhodnutı́ Rady. Může vést
politický dialog se třetı́mi stranami, a to jménem Rady a na žádost předsednictvı́. Za vedenı́ samotného sekretariátu
Rady nynı́ odpovı́dá náměstek generálnı́ho tajemnı́ka.
Z
Západoevropská unie (ZEU) – ZEU je organizace založená Bruselskou smlouvou v roce 1948 za účelem vzájemné spolupráce členských států v oblasti obrany a bezpečnosti. Skládá se z 28 členských států, které majı́
čtyři různé typy statusu. Členské státy, přidruženı́ členové, pozorovatelé a přidruženı́ partneři. Členské státy EU
228
majı́ status člena (s výjimkou Dánska, Finska, Irska, Rakouska a Švédska, které majı́ status pozorovatele). Šest
přidružených členů jsou Česká republika, Mad’arsko, Island, Norsko, Polsko a Turecko a mezi sedm přidružených partnerů patřı́ Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Amsterodamská
smlouva učinila ze ZEU „nedı́lnou část vývoje Unie“ tı́m, že jı́ svěřila schopnost operovat v oblasti obrany. ZEU
hrála významnou roli při plněnı́ prvnı́ch Petersberských úkolů, jako bylo rozmı́stěnı́ policejnı́ch oddı́lů v Mostaru
nebo spolupráce s policiı́ v Albánii. Zdá se však, že nynı́ bude muset tuto roli přenechat vlastnı́m strukturám Unie
v oblasti společné zahraničnı́ s bezpečnostnı́ politiky. Svědčı́ o tom přesun operačnı́ch funkcı́ na Unii. Podpůrné
instituce ZEU, jako je Ústav bezpečnostnı́ch studiı́ a Satelitnı́ středisko, přešly pod Unii k 1. lednu 2002. Smlouva
z Nice rovněž vymazala ze Smlouvy o Evropské unii řadu ustanovenı́ týkajı́cı́ch se vztahů mezi ZEU a Uniı́.
Odpovědnostı́ ZEU nadále zůstává článek V – kolektivnı́ obrana. Přesun této odpovědnosti pod Unii se zatı́m
odkládá.
Zelená kniha – Komisı́ vydávané Zelené knihy jsou dokumenty, které majı́ podpořit debatu a nastartovat proces
konzultacı́ na evropské úrovni k určitému tématu (jako je sociálnı́ politika, jednotná měna, telekomunikace). Tyto
konzultace mohou následně vyústit v publikovánı́ Bı́lé knihy, která na základě výsledků debaty již předkládá
praktické návrhy pro uskutečněnı́ konkrétnı́ akce.
229
Glosář
230
Rejstřı́k
Rejstřı́k
A
, ,
Acquis, 184
Agenda 2000, 90, 100
Agentura, 58
Amsterodamská smlouva, 24
B
, ,
Bretton-woodský systém, 224
K,
Kandidátské země, 22
Komise, 50
Konvent, 34
Konvergence, 139
L
, ,
Lisabonská strategie, 226
Loméská dohoda, 166
Lucemburský kompromis (dohoda), 21
C
, ,
CEFTA, 182
Celnı́ unie, 126
Clo, 129
D
, ,
Delors, 89
Dopravnı́ politika, 112
E
, ,
ECU, 68
Euro, 71
Eurozóna, 53
Evropská dohoda, 183
Evropská investičnı́ banka, 53
Evropská rada, 44
Evropská společenstvı́ ES, 30
Evropské hospodářské společenstvı́ EHS, 31
Evropské sdruženı́ volného obchodu EFTA, 160
Evropské společenstvı́ pro atomovou energii
EURATOM, 33
Evropské společenstvı́ uhlı́ a oceli ESUO, 30
Evropský fond regionálnı́ho rozvoje ERDF, 141
Evropský měnový systém, 67
Evropský parlament, 47
Evropský sociálnı́ fond ESF, 141
Evropský zemědělský podpůrný a záručnı́ fond
EAAGF, 142
F
, ,
Finančnı́ nástroj na podporu rybářstvı́ FIFG, 142
Finančnı́ perspektiva, 91
G
, ,
Galileo, 116
Garantovaná cena, 107
GATT/WTO, 154
Generálnı́ ředitelstvı́ GD, 51
H
, ,
Hospodářská unie, 71
Hospodářský a sociálnı́ výbor, 56
I, ,
Iniciativa Společenstvı́, 136
Intervenčnı́ cena, 109
ISPA, 194
J
, ,
Jednotné evropské nebe, 122
Jednotný evropský akt, 71
M
, ,
Maastrichtská smlouva, 72
Maastrichtský chrám, 23
Marshallův plán, 18
McSharryho reforma, 100
Měnová unie, 54
N
, ,
Národnı́ rozvojový plán, 196
NUTS, 144
O
, ,
Ombudsman, 49
Operačnı́ programy, 201
P
, ,
Pařı́žská smlouva, 19
Pakt stability a růstu, 76
PHARE, 188
Plánovacı́ obdobı́, 133
Politika hospodářské a sociálnı́ soudržnosti, 141
Poradnı́ orgány, 56
Předsednictvı́, 45
Předvstupnı́ pomoc, 188
Přemostěnı́, 40
Přı́stupové partnerstvı́, 184
R
, ,
Rámec podpory Společenstvı́, 196
Rada Evropské unie, 45
Rozpočet EU, 82
Řı́mské smlouvy, 31
S
, ,
SAPARD, 194
Schengen, 22
Schumanův plán, 19
Smlouva o Evropském obranném společenstvı́, 19
Soudnı́ dvůr, 51
Souhlas, 47
Společná zahraničnı́ a bezpečnostnı́ politika, 36
Společný obchodnı́ sazebnı́k, 127
Spolupráce, 47
Spolurozhodovánı́, 47
Strukturálnı́ fondy, 141
T
, ,
Transevropské sı́tě TEN, 116
,Ú,
Ústava pro Evropu, 25, 34
,
232
V
, ,
Vnitro a justice, 39
Volný pohyb, 23, 126
Y
, ,
Yaoundé, 166
Z
, ,
Zelená ECU, 69
Zemědělská politika, 98
233
Rejstřı́k
234
Literatura
Literatura
[1] Activities and Financial Contributions under the EEA Agreement. EFTA
Bulletin, 2002, č. 2. Brussels: EFTA Secretariat, 2002
[2] Agreement Establishing an Association between the European Economic
Community and the Republic of Cypru. Official Journal L 133, 21/05/1973
[3] BOHÁČKOVÁ, I., JENÍČEK, V., SVATOŠ, M.: Evropská integrace. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 2003, ISBN 80-213-0983-0
[4] CIHELKOVÁ, E.: Vnějšı́ ekonomické vztahy Evropské unie vůči rozvinutým
tržnı́m zemı́m. Praha: VŠE, 1998
[5] CIHELKOVÁ, E.: Vnějšı́ ekonomické vztahy Evropské Unie. Praha: VŠE, 2003
[6] Communication from the Commission to the Council and the European Parlament. Wider Europe – Neighbourhood: A New Framework for Relations
with our Eastern and Southern Neighbours Commission of the European
Communities. Brussels, 11.3.2003. COM (2003) 104 final
[7] European Parlament – Fact Sheet of the European Union. Brussels: Office
for Official Publications of the European Communities, 2001
[8] Eurostat News Release, 2002, No. 57
[9] Evropská dohoda zakládajı́cı́ přidruženı́ mezi Českou republikou na jedné
straně a Evropskými společenstvı́mi a jejich členskými státy na straně druhé
[10] Evropská komise/Glosář, Instituce, politiky a rozšı́řenı́ Evropské unie. Praha:
Informačnı́ centrum Evropské unie, 2004, ISBN 80-239-2451-6
[11] Evropské právo, základnı́ dokumenty, úplné zněnı́, č. 446, podle stavu
k 1. 7. 2005
[12] External and Intra-European Union Trade. Monthly Statistics, 1999, č. 12.
Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities,
1999
[13] External and Intra-European Union Trade. Monthly Statistics, 2000, č. 1.
Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities,
2000
[14] FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie. Centrum pro studium demokracie a
kultury, 2003, ISBN 80-7325-015-2
[15] Finančnı́ memoranda pro program Phare 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003
[16] Inforegio Panorama. No. 1-10. European Commission, Brussels 2000–2003
[17] JEŽEK, J.: Prostorová a regionálnı́ ekonomika. Západočeská univerzita, Plzeň
1998
[18] KÖNIG P., LACINA L. A KOL.: Rozpočet a politiky Evropské unie. Praha 2004,
C. H. Beck
236
[19] LANGMAJER, J.: Diplomová práce – Evropská měnová unie. 2001, ESF MU
Brno
[20] LUKÁŠ, Z., NEUMANN, P.: Společná zemědělská politika EU – Regionálnı́ a
strukturálnı́ politika EU. Vysoká škola ekonomická, Praha 2000
[21] LUKÁŠ, Z.: Regionálnı́ a strukturálnı́ politika EU. Praha, 2000, ISBN
80-238-5978-1
[22] MATES, P., WOKOUN, R. A KOLEKTIV: Malá encyklopedie regionalistiky a
veřejné správy. PROSPEKTRUM, Praha 2001
[23] MATOUŠKOVÁ
Praha 2000
A KOLEKTIV:
Regionálnı́ a municipálnı́ ekonomika. VŠE,
[24] Metodické a systémové zásady zpracovánı́ regionálnı́ch operačnı́ch programů a Společného regionálnı́ho operačnı́ho (podklad pro úvodnı́ metodický
seminář 12.9.2001)
[25] Národnı́ rozvojový plán 2000–2006, MMR, 2003
[26] Návrh aktualizované ROP 2001 ve struktuře priorit a opatřenı́ (stav po projednánı́ v Radě regionu soudržnosti Jihovýchod dne 28. 11. 2001)
[27] Official Journal of the European Union. L 154/1. Office for official publication of the EC, Luxembourg 2003
[28] Operačnı́ program Infrastruktura – Programový dokument, Programový dodatek
[29] Operačnı́ program Průmysl a podnikánı́ – Programový dokument, Programový dodatek
[30] Operačnı́ program Rozvoj lidských zdrojů – Programový dokument, Programový dodatek
[31] Operačnı́ program Rozvoj venkova a multifunkčnı́ zemědělstvı́ – Programový dokument, Programový dodatek
[32] PAJAC P., ROSSITER T A KOL.: O Evropské unii. Praha 2000, MZV ČR
[33] Partnership with the Cities – The URBAN Community Initiative. Office for
official publication of the EC, Luxembourg 2003
[34] Programy pomoci Evropských společenstvı́ České republice
[35] Přı́stupové partnerstvı́ 1998
[36] Přı́stupové partnerstvı́ 1999
[37] Přı́stupové partnerstvı́ 2001
[38] Regional Revival – Successful projects financed by the Structural Funds in
Austria. Office for official publication of the EC, Luxembourg 2003
237
Literatura
[39] Regions. Statistical yearboo k. Eurostat, Luxembourg, 2002
[40] Regions: Nomenclature of territorial units for statistic – NUTS – May 1999.
Eurostat, Luxembourg, 1999
[41] Sdělenı́ Ministerstva zahraničnı́ch věcı́ č. 44/2004 Sb. m. s.
[42] Smlouva o přistoupenı́ České republiky a dalšı́ch zemı́ k Evropské unii
[43] Společný regionálnı́ operačnı́ program – Programový dokument, Programový
dodatek
[44] Structural policies and European territory – Cooperation without frontiers.
Office for official publication of the EC, Luxembourg 2002
[45] Šrein, Z.Mechanismy hospodářské politiky Evropské unieVŠE, Praha 2000
[46] The Instrument for Structural Policy for Pre-Accession (ISPA) in 2000 Annual report. Office for official publication of the EC, Luxembourg 2001
[47] The Instrument for Structural Policy for Pre-Accession (ISPA) in 2001.
Annual report. Office for official publication of the EC, Luxembourg 2002
[48] TICHÝ L., RAINER A., SVOBODA P., ZEMÁNEK J., KRÁL R.: Evropské právo.
Praha 1999, C. H. Beck
[49] TÝČ V., KŘEPELKA F., MUNKOVÁ J., PIKNA B., ROZEHNALOVÁ N., TOMÁŠEK
M.: Lexikon – Právo Evropské unie. Ostrava 2004, Sagit
[50] VÁCHA, M.: Diplomová práce – Evropský měnový systém a Evropská měnová
unie. ESF MU, Brno 1997
[51] WILHELMOVÁ, L., KLIK, S.: Informačnı́ studie č. 2.047. Hospodářská a měnová unie, Parlamentnı́ insitut 2000
[52] WOKOUN, R., LUKÁŠ, Z., KOUŘILOVÁ, J.: Výkladový slovnı́k regionálnı́ a
strukturálnı́ politiky Evropské unie. IFEC, Praha, 2002
[53] WOKOUN, R.: Regionálnı́ politika a rozvoj v České republice. MMR ČR,
Praha 1998
[54] Working for the regions. Office for official publication of the EC, Luxembourg
2001
[55] Zvláštnı́ vstupnı́ program pro rozvoj zemědělstvı́ a venkova v České republice, Vı́celetá finančnı́ dohoda mezi Českou republikou a Komisı́ Evropských
Společenstvı́ jménem Evropského společenstvı́
[56] ŽÁK, M. A KOLEKTIV: Hospodářská politika II. Vysoká škola ekonomická,
Praha 1999
238
Internetové zdroje
[57] cestazmeny.net/cz-eu/cz-eu-2.html
[58] cs.wikipedia.org/wiki/ECU
[59] cs.wikipedia.org/wiki/Euro
[60] cs.wikipedia.org/wiki/Pakt stability
[61] europa.eu.int/
[62] europa.eu.int/abc/12lessons/index7 cs.htm
[63] europa.eu.int/comm/development, 2002
[64] europa.eu.int/comm/regional policy/
[65] euroskop.fcs.ihned.cz/cze/article96d8.html?id=39538&
cat=5052&ts=1
[66] phare.mfcr.cz/pomoc es index.htm
[67] st.vse.cz/∼XSVAZ03/
[68] www.businessinfo.cz/cz/clanky/instituce-eu/evropsky-system
-centralnich-bank-escb-a/1000723/5583/?fornewsid=5583
[69] www.businessinfo.cz/cz/clanky/k/konvergencni-kriteria/
1000704/5300/?fornewsid=5300
[70] www.businessinfo.cz/cz/clanky/p/pakt-o-stabilite
-a-rustu/1000709/5323/?fornewsid=5323
[71] www.businessinfo.cz/cz/clanky/politiky-eu/menova-politika
-evropske-unie/1000521/11016/?fornewsid=11016#b6
[72] www.cefta.literal.si/eng/frame.html-12
[73] www.cefta.org
[74] www.cor.eu.int/
[75] www.crr.cz
[76] www.dfait-maeci.gc.ca/entlish/geo/eurpe/EU/overview.htm
[77] www.ecb.int/bc/intro/html/map.cs.html
[78] www.ecb.int/ecb/history/emu/html/index.cs.html
[79] www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/index.cs.html
[80] www.ecdel.org.au/australia/agreements.htm
239
Literatura
[81] www.ecdel.org.au/nz/agreements.htm
[82] www.ecosecretariat.org
[83] www.europa.eu.int/comm /trade/pdf/bilstat/econo canada.
xls
[84] www.europa.eu.int/comm/trade/bilateral/bal.htm
[85] www.europa.eu.int/comm/trade/bilateral/japan/japan.htm
[86] www.europa.eu.int/comm/trade/pdf/bilstat/econo efta.xls
[87] www.europa.eu.int/comm/trade/pdf/bilstat/econo n.z.xls
[88] www.europa.eu.int/comm/trade/pdf/bilstat/econo turkey.
xls.israel.xls.morocco.xls.egypt.xls
[89] www.europa.eu.int/comm/trade/pdf/bilstat/us/econo usa.
xls
[90] www.europa.eu.int/comm/world/lac/conc en/val pos.htm
[91] www.europa.eu.int/institutions/ecb/index cs.htm
[92] www.euroskop.cz
[93] www.evropska-unie.cz
[94] www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1118
[95] www.evropska-unie.cz/cz/faq/question.asp?id=48CNB
[96] www.evropska-unie.cz/cz/glossary/term.asp?id=63
[97] www.financemagazine.cz/index.php?id=cislo2/
clanek-cestakeuru
[98] www.iir.cz/upload/ppavlik2004.pdf
[99] www.integrace.cz
[100] www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=442
[101] www.mmr.cz
[102] www.perspektivyjakosti.cz/jakost/view.php?cisloclanku
=2004052002
[103] www.pis.cz/cz/dalsi informace/info a z/evropska menova
unie
[104] www.secretariat.efta.int/EFTASec/Web/EFTAConvention/
EFTAConvention Texts/EFTAConvention2001.pdf
240
[105] www.strukturalni-fondy.cz
[106] www2.cnb.cz/mv eu main m.php
[107] www4.kb.test.fg.cz/NASA/utility/SRVFrame?p=/cz/euro/
clanek 4.shtml
[108] www4.kb.test.fg.cz/NASA/utility/SRVFrame?p=/cz/euro/
clanek 2.shtml
[109] juristic.zcu.cz/barkova/EMU501.rtf
241

Podobné dokumenty

Numerické modelování proudení ve vodních turbínách

Numerické modelování proudení ve vodních turbínách poslední část turbíny za oběžným kolem, hlavním smyslem je odebrání co nejvíce ze zbývající kinetické energie vody, také přispívá k tomu, že turbínu není nutné umístit tak hluboko do země slože...

Více

whiteInformacn´ı materiál pro bakalárský seminárwhite

whiteInformacn´ı materiál pro bakalárský seminárwhite Knihy a odborné časopisy. Vedle odborných knih, které obsahujı́ soubor trvalejšı́ch poznatků, je pozornost nutno věnovat i poznatkům aktualizovaným pomocı́ odborných časopisů a dalšı́c...

Více

Základy politologie

Základy politologie Vydala Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko–správnı́ fakulta Vydánı́ prvnı́ Brno, 2005 c Ondřej Cı́sař, 2005

Více