Uzavření bratři

Uzavření bratří
Nigel Scotland
Kořeny uzavřených bratří je možno sledovat až k Johnu Nelsonu Darbymu (1800-1882),
nejmladšímu synu v rodině, příslušející ke staré šlechtě žijící v Irsku. Jeho dědečkem byl
admirál Nelson. Darby studoval práva v Dublinu a roku 1822 byl povolán do advokacie. Po
svém „obrácení“ se stal knězem irské anglikánské církve a kaplanem ve vzdálené farnosti
hrabství Wicklow. Během rekonvalescence roku 1827 se dostal do styku se skupinou
nespokojených evangelikálů z vyšších vrstev společnosti, kteří v Dublinu experimentovali s
neformálními bohoslužbami, při nichž byl také „lámán chléb“ (tj. byla slavena eucharistie
neboli Večeře Páně). Mezi nimi byl Edward Cronin (+1882), zubař Anthony Norris Groves
(1795-1853) a právník John Gifford Bellett (1794-1864). Darby se setkal s nimi a s dalšími a
skupina se rozrostla do prvního bratrského společenství.
Darby se nevrátil do své farnosti, ale namísto toho se stal vůdčí osobností vybraného
kroužku. Byl vášnivý cestovatel a brzy navštívil jak Cambridge, tak Oxford. Na mnoha
místech včetně Londýna a Bristolu byla ustanovena shromáždění. V Plymouthu ale došlo roku
1847 k rozdělení, jehož výsledkem byl vznik společenství uzavřených bratří. V Plymouthu se
totiž stal vedoucím nově utvořeného bratrského společenství bývalý duchovní anglikánské
církve Benjamin Newton (1807-1899). Vyučoval to, co bratři později nazvali učením
„poskvrněného Krista“. Tvrdil, že Ježíš se stejně jako jiní lidé narodil pod Božím prokletím a
že v tomto stavu zůstal až do svého křtu v Jordánu. Většina z těch, kdo slyšeli Newtonovo
učení, brzy rozpoznali omyl tohoto učení a omyl poznal i sám Newton. Darby ale trval na
tom, že ti, kdo poslouchali Newtona, jsou „poskvrněni“. Někteří z „poskvrněných“ odešli do
společenství Bethesda v Bristolu, kde jim bylo dovoleno účastnit se „lámání chleba“. Darby
navštívil vedoucí Bethesdy, aby je za to vyloučil, a to i přesto, že neexistoval důkaz, že by
některý z nich Newtonovo učení přijal. Vedoucí Bethesdy vyloučení odmítli a v červnu 1848
napsali Dopis deseti, v němž Bethesdu zavázali původní bratrské zásadě nechat stůl Večeře
Páně „otevřený“ všem, kdo sdílejí historickou biblickou křesťanskou víru. Jako odpověď
později tohoto roku Darby sepsal známý Oběžník Bethesdy, v němž tvrdil, že být ve spojení se
zlem znamená „otevření dveří infekci ohavného zla“. „Otevření“ a „uzavření“ bratři se
oddělili.
Od roku 1849 se z uzavřených bratří stala samostatná skupina, která se rozšířila po
Evropě, Spojených státech a Kanadě podle toho, jak Darby cestoval a kázal. Darby rozdělil
biblickou historii do sedmi období (dispensací), mezi nimiž bylo i období druhého příchodu
Krista před nastolením tisícileté říše. Toto časové schéma převzali mnozí američtí evangelisté
poloviny 19. století a popularizovali ho na prorockých biblických konferencích, které se
konaly od roku 1876. Tímto způsobem dispensacionalismus (jak je toto schéma nazýváno)
pronikl do většiny protestantských denominací. Po Darbyho smrti roku 1882 hnutí vedli další
silní vůdci: James Butler Stoney (1837-1903), James Taylor st. (1870-1953) a James Taylor
ml. (1896-1970). Každá z těchto osobností ještě rozšířila Darbyho učení o tom, že člověk se
musí oddělit se od zla, aby se vyhnul nákaze. James Taylor st., který byl podle zpráv zbožný
muž, zdůrazňoval nutnost „vyvarovat se zlého“ a prohlašoval, že „spasení je v církvi“, tedy
v bratrském společenství. Byl to jeho syn, James Taylor ml. (zvaný Velký Jim), který na
společenství uvedl hanbu extrémním učením a opovrženíhodným osobním chováním. Zavedl
učení o „oddělených stolech“, které zakazovalo sedět u jednoho stolu s každým z rodiny, kdo
je starší dvanácti let a kdo „neláme chleba“ ve společenství. Tento zákaz byl později rozšířen
na jedení jídla, které připravil nevěřící. Ještě i další striktní opatření byla zavedena pod
vedením Velkého Jima. Děti uzavřených bratři se například nemohly stýkat s jinými dětmi,
účastnit se školní výuky náboženství ani mimoškolních aktivit. Od roku 1961 bylo všem
členům zakázáno studovat vysoké školy a ti mladí lidé, kteří již studovali, byli nuceni školy
opustit. Brzy poté bylo zakázáno stát se členem jakékoli veřejné organizace, jako např.
odborů, a vykonávat zaměstnání, která vyžadovala odbornou kvalifikaci, jako například
povolání lékárníka či lékaře. Moc, kterou Velký Jim uplatňoval, ho nakonec přivedla k pádu.
Zcela se oddal vydělávání peněz, stal se zajatcem alkoholu a byl posedlý ženami a sexem. Po
shromáždění v Aberdeen v srpnu roku 1970 byl Taylor přistižen s posteli s jednou ze svých
následovnic. Později se snažil tuto událost bagatelizovat jako zkoušku, která měla odhalit,
kteří následovníci mu jsou skutečně věrně oddáni. Tento skandál se ale dostal do médií a
v následujících dvou letech přivodil hnutí ztrátu asi 8 tis. členů. Od Taylorovy doby se
utvořila řada oddělených skupin uzavřených bratří, které se většinou nazývají podle svých
vůdců např. jménem Frost nebo Renton. Jedna ze skupin se nazývá podle Crohamova sálu
v anglickém Croydonu, kde vznikla. Hlavní skupina je doposud někdy nazývána jménem
Velkého Jima z úcty k Taylorovi.
Od 70. let minulého století pokračuje hnutí uzavřených bratří v téměř stejném duchu
nejprve pod vedením Jamese Symingtona (1914-1987), farmáře v Severní Dakotě, a později
Johna Halese (1922-2002), diplomovaného účetního z australského Sydney. Jeho syn Bruce
David Hales ho vystřídal jako „universální vedoucí“ a „vyvolený nástroj“. V posledních
letech se pravidla ještě zpřísnila a členům není dovoleno obývat dvojdomek nebo mít
společnou stěnu s tím, kdo není též členem společenství. Nesmějí být chováni psi, kočky ani
jiná domácí zvířata a zakázány jsou i televize a počítače. Tomu, kdo tato pravidla nenaplní, je
„odňato společenství“, což znamená, že žádný z bratří a sester nebude s přestupníkem po
stanovenou dobu jíst ani mluvit. Bohoslužebná shromáždění mají ve svém středu jednoduché
„lámání chleba“ zpravidla v 6 hodin ráno. Přijímání se účastní i děti. Při těchto příležitostech
je čten oddíl z Bible a přítomní bratří o něm hovoří. Ženám není dovoleno v takové situaci
mluvit. Kromě těchto shromáždění se konají i „přátelská setkání“, shromáždění ke studiu
Bible a třídenní konference. Počet členů je těmi, kdo hnutí nedávno opustili, stanovován asi
na 27 tis. na celém světě. Uzavření bratří jsou velmi těsně svázanou a velmi intenzivně
nábožensky žijící organizací, která silně ovlivňuje či řídí každý aspekt života svých členů.