13 2010 - Hudy.cz

13
2010
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A NA HORÁCH
MAGAZÍN SPOLEČNOSTI
www.hudy.cz
TÉMA: Sníh a laviny
PŘÍLOHA: Malá škola základních uzlů
OBSAH
04
08
09
12
16
20
22
24
27
28
32
36
39
40
42
44
46
Sněžnice – základní info, rady, tipy
Hodiny v ledu
Technika lyžování mimo sjezdovky
Typicke lavinove situace
Nadstandardní nouzové vybavení
Jak jsem přežil lavinu
Pokus s prasaty pod lavinou
Batohy Deuter Alpine pod lupou
Primus
Zimní počasí
První pomoc při podchlazení
Skupina v krizi
Sea to Summit
Jak se vybavit na běžky
Ženy a vybavení na běžky
Salewa
Královny osmitisícovek
04
09
27
08
12
40
PHOTO : P. ROYER
MILLET OFFICIAL PARTNER OF
THE CHAMONIX GUIDES COMPANY
www.millet.fr
ert Team
Cedric Pugin - Millet exp
KULTURE BACK JACKET
ORIGINÁLNÍ BUNDA S FREERIDEROVÝM
DUCHEM A NEZKROTNOU TOUHOU
STÁT SE NA STRMÝCH SVAZÍCH
TOU NEJLEPŠÍ
EDITORIAL
Bezpečně a s radostí zasněženou přírodou
Zimní vydání časopisu info@hudy, který vám už šest let přináší metodické i inspirativní rady
a informace, je logicky zaměřeno na zimní aktivity související se sněhem a ledem.
04
Sněžnice – základní info, rady, tipy
Pohyb na sněžnicích zvládne opravdu každý, a pro ty, kdo
zrovna nemilují lyže jsou sněžnice nejlepší prostředek pro
pohyb zasněženou přírodou. V článku najdete všechny
podstatné informace o vlastních sněžnicích i rady jak se na
nich pohybovat.
Základy techniky lyžování
mimo sjezdovky
Skitouring zažívá stálý nárůst zájmu. Sjezdy na neupraveném svahu jsou trošku jiná káva než po urolbované
sjezdovce. Dočtete se jak jezdit po různých druzích sněhu
– v hlubokém, těžkém, prachovém i zledovatělém.
16
09
Nadstandardní nouzové vybavení
Kdo se vydá do volného terénu, musí počítat s tím, že kromě
euforických pocitů z jízdy hrozí nebezpečí laviny. Ta může
i zabíjet a tak není od věci mít vybavení, které co nejvíce
usnadní záchranu!
Batohy Deuter Alpine pod lupou
Padnoucí a spolehlivý batoh, se kterým je radost zacházet,
představuje základní kámen výbavy. Při aktivitách v horském
terénu se bez batohu prostě neobejdete. Dozvíte se, proč
vybrat zrovna řadu Alpine od Deutera.
32
24
První pomoc při podchlazení
Podchlazení hrozí především v zimním období v případě
komplikací. Nechtěné prodloužení túry a s ním související
vyčerpání nebo nucený bivak ve sněhu, to jsou situace, kdy
může nastat výrazná ztráta tělesného tepla. Víte jak se s tím
vyrovnat?
Skupina v krizi
Outdoorové aktivity jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika
a nikdy nelze vyloučit, že nastanou krizové situace. Obvykle
platí úměra, že čím početnější skupina, tím složitější řešení.
Návod na řešení krize ve skupině přináší tento text.
42
36
Ženy a běh na lyžích
Poutavé povídání o historii, vývoji a trendech ženské
výstroje i výzbroje pro běžecké lyžování připravil odborník
na slovo vzatý, dlouholetý trénér i obchodník Gregory
z Karlových Varů.
Královny osmitisícovek
Letos vyvrcholil mediálně velice sledovaný „závod“ o to, která
z žen si na hlavu jako první nasadí tzv. Korunu Himálaje, tedy
vyleze na vrcholy všech čtrnácti osmitisícovek. Nevídaným
finišem dosáhla cíle jako první Korejka Oh Eun-su…
Šéfredaktor:
Michal Bulička ([email protected])
Redakční rada:
Dušan Stuchlík, Martin Trdla, Zbyšek Česenek,
Jirka Všetečka, Karel Šváb, Aleš Novák.
Na čísle dále spolupracovali:
Tobias Bach, Ronan Bégoc, Michal Brunner,
Hermann Brugger, Zuzana Hofmannová, Zbyšek
Česenek, Jarda Dunovský, František Eliáš,
Markus Falk, Jan Habrman, Zbyněk Homola,
Martin Honzík, Edi Koblmüller, Albert Leichfried,
Pavel Matoušek, Peter Paal, Jaroš „Gregory“
Řehořek, Silvie Schild, Wolfgang Wagner, Thomas
Wiesinger, Angelika Zak
Překlady:
Zdeňka Myšková, Michal Bulička
Jazyková korektura: Jiří Havelka
Odborný partner: Berg & Steigen,
www.bergundsteigen.at
Grafický návrh:
CZECH PROMOTION group, s.r.o.
Foto na titulní straně:
Martin Trdla
Sazba a zlom: Petr Antoníček
46
Tisk: Tisk Horák a.s.
Internetová verze: www.hudy.cz
Vydává: HUDYsport, Bynovec 138
registrováno MK ČR E 15451.
Neprodejné.
www.hudy.cz
3
TRENDY
Vyzkoušejte sněžnice
text: Michal Bulička
Jít pomalu zimní krajinou po lesní cestě, sportovním tempem po prudkých svazích, se snowboardem na zádech k vrcholu hory nebo k nástupu do mixové nebo ledové cesty – to vše se dá dobře
praktikovat se sněžnicemi na nohou.
a integrovanými kovovými drapáky, které se vyznačuje dostatečnou stranovou tuhostí. Vázání se otáčí
na pevné ose, což zajišťuje chodci dobrou stabilitu.
Plastové sněžnice se více hodí pro pohyb
po tvrdším sněhu (menší nosná plocha) a díky
tuhosti vázání pro prudší svahy. Nejlepší modely
mají na okrajích rámu zuby, které výrazně ulehčují a také činí bezpečnější chůzi po zmrzlém a zledovatělém sněhu. Dalším významným atributem
těchto sněžnic je podpěrka vázání pod patou
pro usnadnění výstupu. Velké plus, znamenající
komfort při sestupu, představuje u některých top
modelů možnost prošlápnout patu pod úroveň
roviny sněžnice.
„ Další vybavení
Každý, kdo vlastní oblečení a obuv do zimních
podmínek a celoročně používá teleskopické hole,
si pořídí sněžnice a může vyrazit.
Oblečení
Volba oblečení je shodná s ostatními zimními
aktivitami s podobným typem zátěže, třeba pěší
turistikou nebo skialpovou túrou.
Foto: Salewa
Boty pro sněžnice
Ne každý musí být dobrým nebo náruživým
lyžařem. Také krajina v naší zemi se mnohdy
více hodí pro túry na sněžnicích než na lyžích.
Vyrazit do zasněžené přírody s dětmi je skvělé
se sněžnicemi na nohou. Zkrátka existuje dost
důvodů si je pořídit. Například na severoamerickém kontinentu předčil v současnosti počet
vyznavačů kondičního pohybu na sněžnicích
i běžce na lyžích.
„ Proč sněžnice?
Problematika pohybu na sněžnicích můžeme
rozdělit na části týkající se volby optimálního
vybavení, plánování túry, techniky chůze a všeho,
co souvisí s objektivním nebezpečím na horách
(laviny, exponovaný terén, apod.). V českých podmínkách se, na rozdíl od Alp, do nebezpečného
horského terénu dostanete zřídka, a sněžnice
se tak nejvíce uplatní především při chůzi po
loukách a v lesích.
PROČ SNĚŽNICE?
• Na sněžnicích objevíte samotu a romantiku
zasněžené krajiny.
• Snowboardistům slouží k výstupům ve
volném terénu.
• Horolezcům usnadní nástup do stěny.
• Ideální prostředek pro turisty, kteří neumějí
lyžovat.
• Výborné na rodinné výlety do přírody.
• Malá náročnost na vybavení.
4
www.hudy.cz
„ Typy sněžnic
Základní rozlišení je podle rámu. Vybírat můžeme
ze tří základních typů sněžnic. Největší tradici
mají sněžnice s dřevěným rámem, tzv. originály.
Další typickou skupiny tvoří tzv. klasické modely
s hliníkovým rámem. Třetím typem jsou moderní
modely z plastu.
Dřevěné originály
Vycházejí z původních indiánských sněžnic.
Vyznačují se velkou plochou, a proto se nejlépe
hodí do hlubokého, měkkého sněhu a rovinatého
terénu. Naopak na příkré svahy se vůbec nehodí.
Rám je dřevěný (jasan, ořech), síť je obvykle
z kůže, stejně jako vázání.
Pro nenáročné výlety na sněžnicích s komfortním vázáním stačí běžné kotníkové pohorky.
Výhodou je, když se do nich vejdete v silnějších,
teplých ponožkách. Lepší jsou ale kvalitní zateplené zimní boty, rozhodně je nenahradí obyčejné
farmářky a podobná obuv.
Je třeba si uvědomit, že hlavně u originálních,
popř. klasických sněžnic je bota při každém
kroku zabořena špičkou do sněhu. Pokud jde
o náročnější túry v prudším terénu, je špičková
kožená pohorka s membránou nutností. Taková
obuv by měla být vhodná i pro chůzi v mačkách.
Občas se totiž můžeme dostat do terénu, kdy
jsme při výstupu nuceni vyměnit sněžnice za
Hliníková klasika
Vyrábí se ve více velikostech. Větší plocha výplně
(výpletu) rámu je výhodná v hlubokém prašanu,
ale zároveň je objemnější a těžší, což zhoršuje
manipulaci v kopcovitém terénu i nošení na
batohu. Tyto sněžnice se hodí na terény s mírným sklonem a o něco tvrdší sníh než dřevěné
originály.
Na rám z lehké hliníkové slitiny je přinýtován
potah z pevné, ohebné a proti opotřebení odolné
umělohmotné látky, do níž je upevněno jednoduché řemenové nebo lepší přezkové vázání.
Plastové sněžnice
Pro náročný horský terén byly vyvinuty sněžnice
z pružného plastu, osazené deskovým vázáním
s popruhy (podobně jako u snowboardu)
Foto: Salewa
SNĚŽNICE
TRENDY
TECHNIKA CHŮZE
• Vždy se snažíme pokládat sněžnice na sníh
celou plochou.
• Krátké strmé úseky překonáváme po
spádnici, delší raději v botách bez sněžnic.
• Ve strmých traverzech využíváme
prošlápnuté stopy od lyžařů, a to tak, že
pokládáme jednu sněžnici před druhou do
přímé linie. Pokud nejsou stopy k dispozici,
postupujeme čelem ke svahu; pokládání
sněžnic připomíná chůzi do schodů.
• Při sestupu je někdy možné sjíždět po
sněžnicích tak, že je postavíme do pozice za
sebe, váha leží na přední noze.
• Na měkkém sněhu je často pohodlnější
„sjíždět“ po zadku.
Bernské Alpy, Švýcarsko
mačky. Hodné doporučení jsou především boty
značky La Sportiva Nepal Trek EVO GTX nebo
jejich zateplená verze Nepal EVO GTX.
Na žádný výlet si nezapomeňte přes boty nasadit
návleky. Brání vnikání sněhu do boty shora.
Foto: Switzerland Tourism
značky Deuter). Větší batohy, nad 60 litrů (např.
Deuter Aircontakt 65 +10, resp. 75+10, které jsou
žádoucí pro vícedenní akce, jsou většinou vybaveny řadou popruhů, jimiž lze sněžnice upevnit.
„ Techniky chůze a terén
Hole do sněhu
Klíčovou součástí výbavy jsou teleskopické hole.
Změnou délky si je můžeme přesně přizpůsobit
podle vlastností sněhu i terénu při výstupu
i sestupu. Trojdílné skládací hole měří ve složeném stavu asi 60 cm a dají se snadno připevnit na
batoh a nepřekážejí.
Hole výrazně ztrácejí svou funkčnost, pokud
nejsou osazeny většími, sněhovými talířky. Pokud
zvolíte miniaturní miskovitý talířek běžný u sjezdařských holí, bude se vaše hůl v téměř vždy měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu bořit a její opěrná
funkce se téměř úplně vytratí. Takové hole vás po
chvíli vyčerpají a přivedou k zuřivosti.
U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty dobře
fungují v mrazu. Na první pohled si řeknete, že na
holi není co zkazit. Právě naopak, teleskopická hůl
je celkem z mnoha drobných součástí, které se
snadno mohou stát nefunkčními nebo se úplně zničit. Vůdčími značkami na trhu jsou Black Diamond
a Leki. Jsou sice dražší, ale pokud si koupíte hůl za
pár stovek, patrně zanedlouho vyrazíte do obchody
koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!
Batohy na túru
Na celodenní výlet postačí batoh o objemu
kolem 30 litrů. Určitě se vyplatí mít takový batoh,
na který jde sněžnice snadno a rychle upevnit,
obvykle na čelo batohu. Ideální jsou batohy, které
jsou určeny pro transport snowboardu, na takové
snadno upevníme i sněžnice (např. Freerider Pro
30, Pro 28 L, Freerider 26, nebo 24 SL, všechny od
NA SNĚŽNICÍCH V SOULADU
S PŘÍRODOU
• V lese chodíme po lesních cestách
a turistických značkách.
• Nerušíme zvěř hlučným chováním.
• Nevstupujeme do chráněných zón se
zákazem vstupu.
SNĚŽNICE
Výstup
Nejlepší by bylo chodit na sněžnicích jako při
normální chůzi, ale kvůli šířce sněžnic se nelze
vyhnout chůzi kolébavé.
Volná pata a umístění těžiště zajišťují při zvednutí sněžnice, že její špička míří vzhůru a pata padá
na sníh. To výrazně ulehčuje pohyb. Podobně
důležitý je u moderních plastových sněžnic
antiboot, který se postará o to, že sníh nabraný při
kroku ze sněžnice spadne a neztíží krok.
Nepříliš prudké svahy, do sklonu 30 °, zdoláme
obvykle přímo po spádnici a o stejný postup se
snažíme i na prudších svazích. K tomu nám výrazně pomáhají patní opěrky, které mají moderní
vázání. V měkkém sněhu si můžeme výstup ulehčit stranovým natáčením sněžnic do „stromečku“,
podobně jako na běžkách. Na tvrdém sněhu se
snažíme zatížit co nejvíce zuby a drapáky sněžnic,
čehož dosáhneme kývavým pohybem nohou,
podobně jako při chůzi do schodů.
Traverz
Traverzování, nebo-li křižování svahu, provádíme
různě podle sklonu a kvality sněhu. Na mírném
svahu v měkkém sněhu se snažíme zabořit sněžnice
tak, aby se do sněhu zabořily pokud možno vodorovně. V prašanu to jde na všech typech sněžnic.
Na tvrdém sněhu se snažíme pokládat sněžnice
rovnoběžně s povrchem sněhu a tím dosáhnout
„zakousnutí“ všech protiskluzových prvků (zuby,
drapáky) do povrchu.
Jiné je to při chůzi po strmém svahu. V měkkém sněhu lze uplatnit pokládání jedné sněžnice
před druhou do přímé linie. Tuto techniku lze
ovšem zvládnout jen s kratšími, plastovými
sněžnicemi, ne s dlouhými klasikami. Na tvrdém
strmém svahu přichází na řadu pomalejší postup
spočívající v pokládání sněžnic čelem ke svahu
při úkrocích stranou. V tomto případě stojí za
zvážení možnost sundání sněžnic a postup na
botách, popř. v mačkách.
Topmodel bundy pro náročné
W3 WDS Composite Jacket
Tato bunda odolává větru i srážkám, je
velice prodyšná, prostě vás bez kompromisů
ochrání v nepříznivém počasí. Využívá více
druhů materiálů a každý z nich má svoje
opodstatněné umístění, kde plní svoji
funkci při zachování co nejnižší váhy a ničím
neomezené volnosti pohybu. Špičkové
materiály značky Gore®, spojující se v tomto
produktu, nenechají nikoho na pochybách,
že jde o topmodel pro náročné uživatele.
Přední a zadní díl z materiálu Windstopper®
Soft Shell Skyrun 200 je prodyšný,
neprofoukne a zároveň dobře izoluje. Na
bocích umožňují volnost pohybu elastické
panely Windstopper® Soft Shell Taifun.
Pronikání vlhkosti k tělu brání lehoučká
membrána GORE-TEX®
Paclite® Shell 2,5L.
Na exponovaných
místech (ramena
a předloktí) a na
kapuci plní
bezchybně
svou funkci
odolnější
GORE-TEX®
Performance
2L. Přes svoji
složitost se
hmotnost
bundy drží na
úrovni extratřídy, pod
půlkilovou hranicí.
www.hudy.cz
5
TRENDY
HISTORIE SNĚŽNIC
Vznik sněžnic hledejme v indiánské historii
před dávnými tisíci lety. Ve sněhu bořící se
lovci vytvořili první sněžnice. Z jasanového
dřeva, ohnutého nad ohněm, vytvořili rám,
jehož konce svázali lýkem. Pásy ztvrdlé kůry
použili na vytvoření sítě, kterou upevnili do
rámu. Díky síti vznikl vztlak dostatečný na to,
aby se sněžnice při lovu nezabořila hluboko
do sněhu. Do sítě zapletli kožené řemínky,
které posloužily k upevnění boty. První
sněžnice byly na světě…
Objektivní nebezpečí
Foto: Salewa
Sestup
ORIENTAČNÍ VÝPOČET
ČISTÉHO ČASU POHYBU NA
TÚŘE SE SNĚŽNICEMI
Časy obvyklé při výpočtu trvání túry
rychlost při výstupu a sestupu počítáme ve
výškových metrech [Vm/hod.]
Výstup T1 = 300–400 Vm/hod.
Sestup T1 = 500–700 Vm/hod.
Rychlost chůze T2 = 4 km/hod.
Výpočet trvání túry
T = T1 + (T2 : 2)
nebo
pokud T1 > T2
T = (T1 : 2) + T2
pokud T1 < T2
Definice časů T1 (převýšení) a T2 (vzdálenost):
T1 = celkový součet nastoupaných
a sestoupaných Vm za časový úsek
T2 = celková vzdálenost v km za časový úsek
Příklad:
Z mapy jsme spočítali: celkové stoupání
600 Vm, celkové klesání 1200 Vm, vzdálenost
8 km.
T1 výstup + sestup
Výstup = 600 Vm : 400 Vm/h = 1,5 hod.
Sestup = 1200 Vm : 600 Vm/h = 2 hod.
T1 = výstup 1,5 hod. + sestup 2 hod. = 3,5
hod.
T2 vzdálenost
Vzdálenost celkem 8 km : 4 km/h = 2 hod
T1 > T2
Tedy T = T1 (výstup + sestup) + T2
(vzdálenost) : 2 = 3,5 hod. + (2 hod. : 2) = 4,5
hod. čistý čas pohybu
K času pohybu nezapomeňte připočítat
přestávky:
• po prvních 15 minutách přestávka 5 minut
– optimální oblečení, otázky na tempo
skupiny (rychlost)
• každou hodinu 10 minut na pití
• po 3 hodinách 30 minut na jídlo
6
www.hudy.cz
Při sestupu jdeme v mírném záklonu s pokrčenýma nohama, nohy zvedáme tak, aby sněžnice
klouzaly po sněhu. Klesání mírným svahem po
měkkém sněhu je velmi příjemné, horší je to na
prudkém kopci. Tam je výhodnější sestupovat
v zatáčkách. Protože sněžnice mají zuby a drapáky,
je na tvrdém sněhu na místě opatrnost. Děláme
krátké kroky a sněžnice pokládáme celou plochou
tak, aby se zuby zasekly do sněhu. Když už to na
sněžnicích nejde, musíme je sundat a jít v botách,
popř. na ně nasadit stoupací železa.
Prudké svahy s měkkým sněhem můžeme sjet
na plastových sněžnicích, nohy máme v podobném postavení, jako když se kloužeme po ledě.
Druhou polohou je sednout si na „bobek“ a váhu
přenést na paty.
Možný je i sjezd po zadku, v tomto případě je
lepší upevnit sněžnice na batoh.
Volba trasy
Snažíme se postupovat pokud možno rovnoměrně, míru stoupání, resp. klesání se snažíme udržovat stále stejnou. V měkkém sněhu postupujeme
v dlouhých obloucích, serpentinách. Šlapat stopu
je fyzicky namáhavé, raději volte o něco mírnější
sklon, který znamená prodloužení trasy, ale
nebere tolik sil.
Co nejvíce využíváme terénních tvarů, ideální
jsou obvykle ploché hřebeny, na nich bývá díky
působení větru méně sněhu. Vyhýbáme se muldám a žlabům, ve kterých se naopak navátý sníh
ukládá a je ho tolik, že ztěžuje postup. Také se zde
častěji vyskytují prudké svahy.
Při pohybu ve volném terénu, především nad
hranicí lesa a v blízkosti hřebenů, musíme počítat
s nebezpečím uvolnění laviny. Na takové túry,
u nás v Krkonoších nebo Jeseníkách, vycházíme
vždy s kompletním nouzovým vybavením,
které tvoří lavinový vyhledávač, sněhová lopata
a sonda. S tímto vybavením je pochopitelně
nutné umět dobře zacházet. O lavinové problematice jsme už v info@hudy připravili řadu
článků, stačí proklikat webový archív.
Další nebezpečí jsou podobná jako při jízdě na
lyžích nebo pěší turistice – tedy nebezpečí pádu,
zejména při sestupu.
„ Plánování túry
Vhodnou dobou pro výlet na sněžnicích bývá
první polovina zimy. Jen co má sněhová pokrývka podklad, je možné vyrazit.
Míříme-li, do Alp vyhýbáme se v této době
ledovcům, trhliny ještě nebývají dostatečně
zasněžené. Pečlivě sledujeme lavinovou předpověď a s ohledem na situaci plánujeme naše túry.
Nevýhodou je, že alpské chaty bývají většinou do
konce února bez obsluhy, a tak si musíte sbalit
ještě vybavení pro nocování v tzv. winterraumu.
Tedy jídlo, vše na vaření a lehký spacák.
V druhém poločasu zimy bývá obvykle méně
prašanu a kvalita sněhu se velmi liší podle světové strany.
Obtížnost túry
Je daná několika faktory:
• náročnost terénu (strmost svahů)
• kvalita sněhu (tvrdost povrchu)
• překonané převýšením
Pohyb ve skupině
Když jdete ve skupině, je nutné zvolit tempo
podle nejméně zdatného člena skupiny. Podobně
jako na lyžích šetří síly střídání při prošlapávání
stopy. Na rovině a mírném svahu svěříme tuto roli
slabším, v prudších úsecích a na tvrdém sněhu by
měli našlápnout stopu ti nejzdatnější.
Foto: Switzerland Tourism
SNĚŽNICE
TRENDY
• fyzická zdatnost skupiny
• orientační náročnost trasy
• využití stávající stopy nebo vlastní prošlapávání
• volba typu sněžnic
• délka túry (jednodenní, vícedenní) a s ní související váha batohu
Největší roli hraje kvalita sněhu, když se hodně
boří a k tomu máme na zádech těžký batoh, pak
je postup pomalejší. Existují vzorce pro výpočet
přibližného trvání túry. Dosazené rychlosti je
však potřeba přizpůsobit reálným podmínkám.
Více se dozvíte v infoboxu.
Mapy
Inspiraci na túry najdete ve specializovaných
průvodcích, často se vyráží po trasách lehčích
a kratších lyžařských túr, které vedou po mírnějších svazích. Bohužel průvodců není moc, ale
stále jich přibývá. V Evropě holdují sněžnicím
nejvíce ve Francii, a proto také mají k dispozici
dost informací k možným túrám.
Při plánování je nutné trasu pečlivě projít na
mapě. V terénu bez cest a stezek se vyhnout
žlabům, které lze mnohdy obtížně traverzovat,
naopak vybírat trasu co nejplošším terénem.
Samozřejmě plánujeme podle topografických
map v měřítku 1:25 000 nebo 1:50 000.
Expozice svahu
S blížícím se koncem zimy nabývá na významu
sluneční svit, alespoň pokud jde o strukturu
sněhu a jeho přeměnu. Ráno svítí na východní
svahy, posléze na jižní a odpoledne na západní.
Severní svahy nejsou pod přímými paprsky, a tak
na nich při nízkých teplotách vydrží prachový
sníh mnohem déle. Obvyklé noční vyjasnění je
provázeno silným mrazem a tak sluncem natavený sníh promrzne na kost. Vzhledem k tomu, jak
moc tvrdost sněhu ovlivňuje pohyb na sněžnicích, hraje právě světová strana zvoleného svahu
velkou roli při volbě taktiky.
Výlety romanticky zasněženou krajinou mají
své neopakovatelné kouzlo, užijte si je naplno
a v souladus přírodou.
RADY A DOPORUČENÍ
• Velikost sněžnice volte s ohledem na vaši
hmotnost.
• Plastové sněžnice mají nejširší využití
a můžeme je zařadit do kategorie „allround“.
Jako jediné jsou určeny pro pohyb po
prudkých svazích a na tvrdém sněhu.
• Výstup prudkým svahem podnikejte jen na
sněžnicích s patní opěrkou, zvlášť na firnu
nebo zledovatělém sněhu.
• Začátečníci by měli vyzkoušet první kroky na
mírném svahu, ne prudším než 30 stupňů.
• Po prachovém, hlubokém sněhu se nejlépe
chodí v hliníkových sněžnicích.
• Klasické hliníkové sněžnice se prodávají ve
více velikostech.
• Vyrábějí se také menší sněžnice pro děti
a mládež.
SNĚŽNICE
Bernské Alpy, Švýcarsko
Foto: Switzerland Tourism
SALEWA MNT Trainer Mid/Lo, pánská i dámská varianta
Odolný svrchní materiál z velurové kůže,
nízká hmotnost, pryžová obsázka, rozšířený
systém „lezeckého“ šněrování, pohodlný
tvar a přilnavá podešev Vibram® Mulaz dělají
z této boty perfektního společníka pro každý
den v horách či kdekoliv jinde. Membrána
z materiálu Gore-Tex® poskytuje dokonalou
voděodolnost.
Použití: Via Ferrata, turistika a horské túry ve
středně náročném terénu, lehký trekking
Použité technologie:
Climbing Lacing – technické šněrování
rozšířené směrem do špičky, které umožňuje
individuální přizpůsobení po celé délce boty,
což vám dodá přesnost chůze a větší pohodlí,
protože lépe sedí na noze.
3F EVO –
nepřekonatelná
kombinace flexibility, anatomicky
umístěné opory
kotníku a neporazitelné přesnosti tvaru
MNT Trainer Sole Systém – trojnásobná
hustota mikroporézní pryžové střední
podešve pro náročné výkony na skalách,
kombinovaná s osvědčenou vnější podešví
Vibram Mulaz pro ideální směs trvanlivosti
a přilnavosti na skalách.
Pryžová obsázka – zvyšuje jak ochranu před
ostrými kameny, tak i přilnavost a oporu
během lezecké fáze výstupu
Svršek: semiš 1,6–1,8 mm s gumovou obsázkou po celém obvodu
Podšívka: GORE-TEX® Performance
Comfort
Mezipodešev: EVO
Podešev: Vibram® Mulaz
Hmotnost Mid: 1 040 g/pár dámské;
1 220 g/pár pánské
www.hudy.cz
7
METODIKA
Hodiny v ledu
text: Michal Bulička
foto: Michal Brunner, ilustrace: Angelika Zak
Když dolezeme k cíli cesty a chceme slanit přes ledopád, jako jisticí bod zvolíme tzv. Abalakovovy
hodiny. Jejich zbudování vyžaduje nelámavý led, trošku zručnosti a krátkou repšňůru, kterou
zanecháme v ledu
Případně můžeme protáhnout přímo hodinami
lano, tedy pokud lezeme na polovičních lanech
nebo dvojčatech o průměru 7,5 až 8,5 mm.
Základním nástrojem je šroub do ledu. Nejdelším
šroubem vyvrtáme ve svislé ploše šikmo do ledové masy díru. Pak šroub vytočíme ven a snažíme se
trefit druhým vrtem na konec první vyvrtané díry.
Ideální pomůckou na hodiny je First Shot od firmy
Black Diamond, který nám možní přesně vyvrtat
hodiny podle délky šroubu. Vzájemný úhel mezi
děrami je 60 º. Pokud míříme přesně, vzniknou
hodiny o průměru, který závisí na délce šroubu
a síle ledu. Vzdálenost mezi otvory by měla být
alespoň 15 až 20 cm. Vyvrtanými dírami protáhneme lano nebo repšňůru a svážeme její konce.
Provléci šnůru skrz díry nám pomůže háček,
kterým ji protáhneme ven z druhé díry. Šňůra by
měla mít průměr 6 až 7 mm. Pokud se nám podaří
udělat tyto hodiny na vhodném místě ledopádu,
budou nám za ně vděční i další lezci. Kvalita hodin
se bude během zimy jen zlepšovat, protože vyvrtaná díra zamrzne, ale přesto je vždycky dopředu
vyzkoušíme. Abalakovovy hodiny se hodí i jako
fixní bod pro lezení s horním jištěním, jako jeden
ze tří bodů na lezení s horním jištěním (top-rope),
protože když svítí slunce, „nevytečou“ hodiny tak
snadno jako šrouby.
First Shot
Pomůcka First Shot v praxi
1
8
2
www.hudy.cz
3
4
LEZENÍ V LEDU
FREERIDE
Ať žije lyžování! I na problematickém sněhu
Na sjezdovkách i ve volném terénu se setkáváme se sněhovými podmínkami, které si vyžadují celého lyžaře. Kdo přitom respektuje některé důležité zásady, dojede i za obtížných podmínek
do údolí v pořádku.
text: Wolfgang Wagner, odborná korektura: Silvie Schild
foto: Salewa
Dříve než si objasníme takové záludné situace na
sněhu, jako je zledovatělý sníh s prolamující se
krustou, mokrý a těžký sníh, strmé úseky a zledovatělá místa, budeme se věnovat problémům
specifickým pro jízdu v hlubokém sněhu a z toho
vyplývající „základní technice“.
Na rozdíl od jízdy na upravených sjezdovkách
se lyže do hlubokého sněhu boří a tedy i hůře
točí. Cílem je buď nenechat lyže hluboko zabořit,
nebo je alespoň na krátkou dobu dostat na
povrch, aby se dalo zatočit s menším odporem.
Jsou tři způsoby, jak nenechat lyže zabořit:
1. Styčná plocha: Čím větší je styčná plocha lyží,
tím méně se člověk boří. Vytvoření co největší
styčné plochy dosáhneme tak, že obě lyže zatížíme rovnoměrně. Styčnou plochu ovlivňuje
i délka a šířka lyží.
2. Vynoření: Při vysoké rychlosti jízdy lze dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch. Nejlépe si tento
efekt ozřejmíme, když si uvědomíme, že při
velké rychlosti se dá při vodním lyžování jezdit
i na pouhých chodidlech. Pro mnohé začátečníky je právě přiměřené tempo jízdy v hlubokém sněhu problémem.
3. Vytažení lyží nad sníh: Pro zahájení oblouku
vytáhnout lyže na krátkou dobu na povrch
sněhové pokrývky nebo úplně ven ze sněhu
a tento moment využít pro natočení lyží. Toto
„vytažení lyží“ může být podle situace aktivní
nebo spíše pasivní.
„ Jak se jezdí hlubokým
sněhem?
Neexistuje jedna jediná technika jízdy hlubokým
sněhem. Je potřeba ovládat celou škálu pohybů,
abychom uměli správně reagovat na danou situaci: různý sníh, různou strmost terénu, atd.
Lyže by měly tvořit pokud možno co největší rovnoměrně zatíženou plochu. Lehčeji toho
dosáhneme úzkým vedením lyží (nohy u sebe),
protože obě nohy tvoří jeden blok a pracují synchronně. Vedeme-li lyže více zeširoka, dá se takový jednolitý blok nohou utvořit podstatně obtížněji. Dochází k nerovnoměrnému zatížení vnější
a vnitřní lyže („přešlapování“), a tím k hlubšímu
zabořování té lyže, která je více zatížena.
Vedle rozložení příčného zatížení lyží má při
jízdě hlubokým sněhem takřka rozhodující úlohu
zatížení v podélném směru. Přílišným tlakem ve
LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY
foto: Arc`teryx
www.hudy.cz
9
FREERIDE
Jízda v hlubokém sněhu
• trup držet vzpřímeně
• nohy pokrčit tak, aby se daly přikrčit nebo natáhnout
• obě lyže zatěžovat rovnoměrně, při úzkém vedení lyží je to
jednodušší
• paty zatěžovat jen o trochu více než bříška chodidel
• jet takovou rychlostí, aby lyže mohly „vyplavat“ nad sníh
• při přechodu z oblouku do oblouku vyvést lyže pokud možno
co nejvíce na povrch či zcela ven ze sněhu pro snadnější točení
• čím těžší sníh, tím silněji odlehčovat lyže odrážením
a přidřepováním a točit tělem i nohama
• čím se jede pomaleji, tím důležitější je zachovávat rytmickou
jízdu
Jízda zledovatělým sněhem s prolamující se
krustou
Krusta drží:
• zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před
obloukem
• žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby
nevznikalo nárazové zatížení (nebezpečí proboření)
• hranit co nejméně
• horní lyži je možno pro zahájení oblouku vysunout do
přívratu a následně velmi opatrně přisunout
• jet pomalu, plynule a ne příliš krátkými oblouky
• jet s citem jak po „syrových vejcích“
Krusta nedrží:
• rovnoměrně zatěžovat lyže
• více zatěžovat paty
• nečekat, až se krusta prolomí, ale prolomit ji (vyžaduje
odvahu)
• vyvést lyže ze sněhu výrazným zatěžováním a odlehčováním
lyží
• odrážením a přidřepováním a propnutím nohou prorazit
krustu
• rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají
vydržet zvýšenou námahu
• v extrémně těžkém terénu pomůže jen jízda šikmo svahem
spolu s přeskakováním
Jízda strmým svahem
• bříška chodidel a paty zatěžovat rovnoměrně
• trup ve stabilní poloze
• horní část těla naklonit nad vnější lyži, aby se zatížila
• lehkým pohybem směrem vzhůru lyže rychle přehranit
• zapíchnutí hůlky (pod lyžemi, směrem do údolí) pomáhá při
zdvihu a stabilizuje celý pohyb
• na příkrém svahu nahradit zdvih přidřepnutím
• vysunutí horní lyže do přívratu může ulehčit přehranění
a rychlé překonání spádnice
• rychlé a aktivní točení lyží vychází z nohou s klidným trupem
foto: Tony Harrington, jezdec: Robin Kaleta (člen HUDY Teamu), místo: Thompson Pass, Aljaška
směru ke špice se lyže potápí, poloha s přílišným záklonem stojí mnoho sil (zejména
při jízdě s batohem), a ztěžuje řízenou jízdu
v obloucích. Proto platí, že tělo je nutno
držet neustále ve střední poloze (bříška
prstů a paty nohou jsou zatíženy přibližně
stejně), zejména se skialpinistickými botami,
které nemají tak vysoký a tvrdý komín jako
boty pro sjezdové lyžování.
Klíčovou roli hraje samozřejmě i odlehčení lyží, vyvedením lyží na povrch si velmi
usnadníme jejich točení. Nejelegantnější
varianta je srovnatelná s jízdou v boulích
nebo terénních vlnách. Při najetí na vlnu
se kolena (pasivně) pokrčí a po přejetí vlny
se znovu natáhnou. V lehkém, kyprém
prašanu se dá jet podobně. Sníh se v průběhu oblouku pod lyžemi stlačuje a tvoří
více či méně pevný podklad. Když se nyní
nohy poddají vzniklému tlaku a pokrčí se,
vznikne „efekt boule“ a lyže samy od sebe
„vyletí“ ze sněhu. V tom okamžiku se dají
lehce natočit a oblouk se dokončí následným natažením nohou.
V kyprém, nepříliš hlubokém sněhu je
nutno točit méně aktivně než v těžkém
hlubokém sněhu. Čím těžší je sníh, tím
větší silou je nutno točit a tím více se
musejí odlehčovat lyže. Extrémní formou
je „přeskakování“, při kterém se lyže rychle
otočí ve vzduchu takřka o 180 stupňů. Zde
se „odskok“ pojí s „točením celého těla“.
U malých poloměrů oblouků (klasický
příklad jízdy hlubokým sněhem) se dává
přednost točení nohama, u velkých
oblouků se po zralé úvaze používá točení
za pomoci těla (přizpůsobené poloměru
oblouku).
Jízda těžkým sněhem
• stehna a kolena náhle přitáhnout (přidřepnout)
• natažením odskočit (např. ve stoji se obrátit)
• krátký odpich, díky němuž dojde ke zdvihu, který spojíme
s podtažením nohou, čímž se lyže dostanou i v těžkém
a hlubokém sněhu na povrch.
• podpořit točení lyží natočením trupu nebo dokonce otočením
trupu ještě před manévrem
Jízda zledovatělými místy
• trup ve stabilní poloze
• udržovat střední polohu (vyvarovat se záklonu nebo
předklonu)
• krátké oblouky
• krátké, razantní zahranění
• výrazné zahranění obou lyží
• obě hole před tělem (stabilita)
• jet klidně a plynule a ve svalech udržovat napětí
10
www.hudy.cz
foto: Arc`teryx
LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY
FREERIDE
„ Zledovatělý sníh
s prolamující se krustou
nebo sníh udusaný větrem
Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou
nebo sníh udusaný větrem. Problémy nastávají,
zejména když se sice dá jet rovně, aniž bychom
se probořili, ale při vychýlení se okamžitě nebo
občas proboříme. Nezávisle na sněhu také záleží
na tom, jaký tlak vyvíjí lyžař na sněhový povrch.
Pokud jedeme šusem po spádnici, leží lyže na
poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy,
a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedeme
do oblouku, musíme hranit (čímž se tlak přenese
na menší plochu, a tím se zvětší) a vzniknou další
síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“),
které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu.
foto: Jakub Frey, jezdec Robin Kaleta (člen HUDY Teamu), místo: Hintertux
„ Hluboký mokrý těžký sníh
Čím hlubší a těžší je sníh, tím větší je odpor při
točení. Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se
daly točit. Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout
„vyplutí“ lyží na povrch, ale to můžeme čekat jen
od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař
se musí pokusit vyvést lyže aktivně na povrch,
aby mohl zatočit. Kromě toho by se mělo točení
podpořit natočením celého těla. Čím je sníh těžší,
tím aktivněji je třeba odlehčovat a točit lyže.
Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu
a dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu.
Pokud již nejsme schopni jet v obloucích, zbývá jen
zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy.
„ Zledovatělá místa
Velmi neoblíbené a často i nebezpečné jsou ledové úseky. Lyže vůbec nezabírají a ani ocelové hrany
se do ledu nezaříznou. Jestliže se na zledovatělém
nebo ufoukaném sněhu s prolamující se krustou
doporučuje co nejvíce zmenšit tlak na sníh, zde
platí opak. Abychom získali alespoň trochu oporu,
musejí se lyže resp. jejich hrany zaříznout do ledu.
Je potřeba razantně hranit a hrany používat krátce
a s velkou silou. Doporučuje se široké vedení lyží,
protože tak získáme lepší rovnováhu.
Jakmile začnou hrany lyží „podkluzovat“, je
velmi těžké dostat je znovu pod kontrolu. Proto
je taktické výrazně snížit tempo jízdy před zledovatělými místy.
Nejdůležitějším předpokladem bezpečného pohybu na ledě jsou ostré hrany. Se špatně nabroušenými hranami klouže po ledu bezmocně i špičkový lyžař. A zrovna u skialpinistických lyží se péče o hrany často podceňuje. Takže:
pravidelně brousit nebo nechat si brousit hrany!
Dnes jsou již k dostání jednoduché a praktické
brusky na hrany, které se dají používat i v terénu.
„ Strmý terén
Jízda strmým terénem je technickou i psychickou
výzvou. V zásadě i zde platí doporučení chovat se
takticky. Strmý terén se neobjevuje nenadále, takže
raději zvolníme tempo a do příkrých pasáží vjíždíme pomalu. I ve strmých pasážích je nutno nalézt
odpovídající tempo a ne zůstat po každém oblouku
stát.
Na rozdíl od dosud popsaných situací je
ve strmém terénu nutno dbát na zatížení
vnější lyže. Jestliže zároveň zatížíme vnitřní lyži,
vzniká nebezpečí, že se nakloníme ke svahu
a uklouzneme.
Pro kontrolu rychlosti je rozhodující co nejrychleji přejet spádnici a rychle lyže přehranit,
aby hrany zabraly co nejdříve. Vertikální zdvih
může podpořit přehranění. Točení vychází hlavně
z nohou. Rychlému přehranění a překonání
spádnice můžeme pomoci vysunutím horní lyže
do přívratu, čímž jakoby předjímáme část oblouku.
Ve strmém terénu se ale každá malá chyba okamžitě projeví. Proto je zejména třeba dbát na bezpečnou a stabilní střední pozici těla. Pokud je terén
tak příkrý, že už není možné jet řízenými oblouky,
pomůže jen „přeskakování“. Přitom se opíráme
spodní holí (nebo oběma) a odskakujeme oběma
nohama (nebo pokrčujeme obě nohy) a přetáčíme
celé tělo kolem hole, o kterou se opíráme.
Kalhoty nejen do zimní přírody
„ Adventure Pant
Univerzální softshellové
kalhoty od firmy Millet
jsou vhodné pro většinu
zimních outdoorových
aktivit. Použitý pružný
softshelový membránový materiál s DWR
úpravou v kombinaci
s pohodlným střihem
a sněhovými límci na
nohavicích
zaručují
dokonalé
pohodlí
a ochranu proti nepřízni
počasí.
„ Beta AR Pant
Se zaměřením na aktivní
pohyb, minimální hmotnost
a objem byly vytvořeny
ultralehké kalhoty GORE-TEX®
Pro Shell, které vynikají výbornou sbalitelností a poskytují
celoroční ochranu. Zpevněné
panely na kolenou, v sedu
a na koncích nohavic, materiál
Keprotec™ na vnitřní straně
manžet chrání před poškozením mačkami nebo ostrou
hranou lyží. Sportovní
anatomický střih zaručuje
volnost pohybu, sněhové
límce brání pronikání sněhu
k tělu.
Foto: Salewa
LYŽAŘSKÁ TECHNIKA MIMO SJEZDOVKY
www.hudy.cz
11
LAVINY
Typické lavinové situace
text a foto: Michal Bulička
ilustrace: Zbyněk Homola, František Eliáš
Ve Švýcarsku vychází už léta oblíbený informační skládací leták „Achtung Lawinen“ (Pozor lavina!), který byl nedávno aktualizován. Sympatický je nejen kapesní formát, ale také tisk na
kvalitním odolném papíře a možnost získat jej zdarma. Vydává jej sdružení několika švýcarských
organizací, které jsou činné v oblasti lavinové prevence, a nazývá se „Kern-Ausbildungsteam“.
ODHAD NEBEZPEČÍ V TERÉNU
Protože lavinová předpověď vykazuje pravděpodobnost správnosti 80 %, je nutné stupeň
nebezpečí během túry konfrontovat se skutečností. Varovné signály a kritické množství
nového sněhu jsou nejdůležitější nástroje
k vyhodnocení nebezpečí v terénu.
Varovné signály
Varovné signály se snažíme vědomě vyhledávat. Za signály nebezpečí považujeme:
• spontánní laviny
• praskání ve sněhu (zvuky „wumm“)
• trhliny ve sněhu po pouhém našlápnutí
Pokud se varovné signály vyskytují, je reálné
nebezpečí přinejmenším značné (stupeň 3).
Ohodnocení stupně nebezpečí
prostřednictvím varovných signálů
Foto: Salewa
Z těch nejvýznamnějších je nutné jmenovat
SLF Davos (Institut pro výzkum sněhu a lavin)
a SAC (Švýcarský alpský klub). Redakční zpracování vedli dva špičkoví odborníci právě ze SLF
– Stephan Harvey a Jürg Schweizer.
Výstižně shrnuté informace týkající se všeho
důležitého z problematiky lavin slouží jako
výborná pomůcka pro začátečníky i pokročilé.
V podobném duchu jsme vše podstatné shrnuli
do speciálního vydání info@hudy „Bezpečný
skialpinismus“. Pokud jej nemáte v tištěné podobě, navštivte archív na www.hudy.cz.
„ Grafická redukční metoda
Kromě popisu strategie chování v lavinovém
terénu se v posledním, v pořadí už šestém vydání
objevila i doporučení týkající se posuzování
nebezpečnosti jednotlivých svahů.
Významným faktorem je sklon svahu, jehož
vliv jasně ukazuje tzv. GRM – Grafická redukční
• Nízké (1) a mírné (2) nebezpečí se neprojevuje signály, znatelnými během túry. Z tohoto
důvodu bývá mírné nebezpečí často záludné.
• Mírné (2) a značné (3) nebezpečí se od sebe
většinou dobře rozpozná (varovné signály,
kritické množství nového sněhu).
• Pozor, od stupně 3 (značné) jsou možné
spontánní laviny.
metoda (obr. 1). Kdo se o laviny zajímá, jistě ví,
že guru nauky o lavinách Werner Munter během
mnohaletého bádání vyvinul strategii 3x3, což
1
12
www.hudy.cz
JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH
LAVINY
Typické vzory lavinového sněhu
Nový sníh
Navátý sníh
Mokrý sníh
Starý sníh
Nový sníh se může uvolnit ve formě
deskové laviny.
Čerstvý navátý sníh se může uvolnit ve
formě deskové laviny.
Voda vede ke ztrátě vzájemné
soudržnosti sněhové vrstvy.
Labilní vrstvy ve sněhové pokrývce se
starším sněhem, který se odlamuje
v deskách, nad sebou. Obtížně rozpoznatelné!
Typické příznaky
• dosaženo kritické množství nového
sněhu (viz infobox na str. 14)
• varovné signály, především čerstvé
deskové laviny
Typické příznaky
• příznaky působení větru
• sníh může být tvrdý i měkký
• nerovnoměrné boření lyží při
prošlapávání stopy
• varovné signály, především čerstvé
deskové laviny a vznik trhlin ve
sněhové vrstvě
Typické příznaky
• déšť
• absence vyzařování
• vysoká teplota / silné sluneční záření
• hluboké boření lyží při prošlapávání
stopy
• spontánní laviny (deskové a laviny
z čerstvého sněhu)
Typické příznaky
• slabá sněhová pokrývka
• varovné signály, především praskání
ve sněhové vrstvě (vum)
Typické rozšíření
• v závětří (terénní zlomy, muldy)
• často ve vyšších polohách a v blízkosti
hřebenů
• na malém prostoru velké rozdíly
v množství navátého sněhu
Typické rozšíření
• rozdílná expozice svahu a nadmořská
výška (závisí na ročním období i denní
době)
• často v blízkosti sluncem vyhřívaných
skal
• často na jaře, na svazích sněřujících
na JV–J–JZ.
čekat
€
1-3 dny
Typické rozšíření
• většinou plošné rozšíření
nebezpečných míst
• ve větších výškách často kritické
Poznámka
• málo možností jak se mu vyhnout
• Grafická redukční metoda (GRM) je
vhodná
obejít
€
1-2 dny
Poznámka
• často možnost obejít polštáře navátého sněhu
• nebezpečnost čerstvého navátého
sněhu výrazně roste na svazích sklonu
30 º a prudších
• Použití GRM je méně vhodné
Foto: Salewa
JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH
brzy ukončit túru
€
několik hodin
defenzivní chování
€
dny až týdny
Poznámka
• Ráno brzy vyrazit a túru ukončit brzy
odpoledne
• počkat na ochlazení
• pozor na velké spontánní laviny
• Použití GRM je méně vhodné
je redukční metoda, zahrnující síť tří kategorií
faktorů (podmínky, terén a člověk) a trojici
úrovní posouzení situace z hlediska polohy místa
(plánování (celý region), na túře (reálná situace
v terénu) a jednotlivý svah). Podrobnosti najdete
opět ve speciálu „Bezpečný skialp“.
U grafické redukční metody vidíme závislost
mezi stupněm lavinového nebezpečí a sklonem
svahu. Mezi červeným (vysoké riziko) a zeleným (nízké riziko) polem existuje oranžový
pruh (problematická situace), který znamená
zvýšené nebezpečí a při rozhodování vyžaduje
zvýšenou pozornost a uplatnění zkušeností.
Při posuzování nebezpečí pomůže přehled
výhodných a nevýhodných faktorů (viz obr. 3),
např. často sjížděný svah nebo praskání ve sněhové vrstvě, které nám pomohou při stanovení
rozhodnutí.
Typické rozšíření
• oblasti nebo místa s malým
množstvím sněhu
• terénní přechody (např. mírný svah se
mění v strmý), okraje muld
• zasněžený svah z něhož vykukují skály
• velmi často severní svahy
Poznámka
• je vhodný jednoduchý test sněhové
vrstvy (např. kompresní zkouška, viz
infobox)
• obtížně rozpoznatelný
• pomohou informace z lavinové
prognózy
• Grafická redukční metoda (GRM) je
částečně použitelná
„ Čtyři vzory
sněhových situací
2
Odborníci nově rozšířili katalog faktorů (viz obr.
3) o čtyři vzory typických sněhových situací, které
bývají příčinou lavin. Podle aktuální švýcarské metodiky by měly být při hledání rozhodnutí ano/ne tyto
vzory sněhové situace zohledněny současně s GRM,
ovšem s různou váhou na jednotlivých místech.
Při rozhodování musí padnout jasné ano nebo ne
na úrovni polohy místa (obr. 2):
a) Při plánování večer před túrou většinou nevíme, jaký sníh je v reálném terénu. Proto nás
zajímá hlavně sklon svahů, který odečteme
z mapy podle rozestupů vrstevnic. V tomto
případě klademe důraz na GRM.
b) Při posuzování na místě použít rovnocenně
oba postupy: metodu GRM i vzory sněhové
situace.
www.hudy.cz
13
LAVINY
c) Pokud posuzujeme konkrétní, jednotlivý svah,
nad GRM má mírně navrch použití vzorů sněhové situace.
Na obr. 2 je vážnost, a proto i použitelnost metod
v typologicky podobných sněhových situacích
znázorněna pomocí symbolické váhy.
„ Umění posoudit reálnou
situaci v terénu
Sjezd po ledovci Glacier de Moming, Walliské Alpy, Švýcarsko
CO VŠECHNO HRAJE ROLI
Pokud se pohybujeme v oblasti zvýšeného rizika (oranžová), zohledňujeme při posuzování nebezpečí
následující faktory související s podmínkami, terénem a účastníky túry.
Stephan Harvey ze SLF Davos, který tento leták
připravoval, říká: „Jde hlavně o to, aby se lyžaři
naučili přiřadit sníh na svahu k odpovídajícímu
vzoru a využít při tom dostupných informací,
uvedených v aktuální lavinové prognóze. Právě
správné rozpoznání a pojmenování problému
vede k opatrnosti správným směrem, např.
„místa pokrytá čerstvě navátým sněhem by
měla být posuzována s velkou opatrností“.
Pokud stojí lyžař na úpatí kritického svahu,
může mu správné přiřazení reálné situace
k jednomu ze vzorů pomoci k rozpoznání
nebezpečí. Třeba pokud je jeden z hlavních
zdrojů nebezpečí navátý sníh, je pak logické,
že v průběhu túry si lyžař opakovaně bude
klást otázku, kde leží místa s navátým sněhem,
dává si na ně pozor a šikovnou volbou trasy se
je snaží obejít. Vzory sněhové situace by měly
sloužit jako doplněk redukční metody 3x3 při
posuzování nebezpečnosti jednotlivého svahu.
Nejde o změnu stávající metodiky, ale o její
rozšíření s ohledem na praktické situace“.
„Ve Švýcarsku je téma ‚Vzory‘ už dva roky
součástí nového postupu výuky na lavinových
kursech. Rozpoznání vzorů v terénu vyžaduje
průběžné pozorování v terénu, a zejména na
začátečníky klade vyšší nároky. Těm se proto
NOVÝ SNÍH
Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl
během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu
a podmínkách, za nichž padal. Jaká situace
je z hlediska lavinového nebezpečí výhodná
nebo nevýhodná?
Nevýhodné podmínky
• Silný vítr nebo vichřice
• Chladněji než -5 ºC až -10 ºC, především na
začátku sněžení
• Sníh padá na nevýhodný podklad (krusta,
dutinová jinovatka, led, slabá vrstva starého
sněhu.
Výhodné podmínky
• Slabý vítr, bezvětří
• Teplo, především na začátku sněžení
• Slabší vrstva starého sněhu s nepravidelným
povrchem
Kritické množství nového sněhu
Je-li dosaženo kritické množství sněhu, je
lavinové nebezpečí na stupni č. 3, čili značné.
• 10–20 cm za nevýhodných podmínek
• 20–30 cm za průměrných podmínek
• 30–50 cm za výhodných podmínek
3
14
www.hudy.cz
JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH
LAVINY
doporučuje zůstat zpočátku u GRM a na túře
se pohybovat v ‚zelené‘ zóně s nízkým rizikem,
a postupně se učit rozhodování i na základě
dalších zpozorovaných skutečností,“ dodává
Bruno Hasler, vedoucí vzdělávání v SAC.
„ Problematický starý sníh
Podle odhadů SLF jsou příčinou lavinových
neštěstí stejným dílem nový, navátý a starý
sníh, zatímco mokrý sníh je zodpovědný
za 10 % neštěstí. Nový a navátý sníh často
„řádí“ společně. Ne všechny vzory jsou ovšem
dobře rozpoznatelné. Zvlášť situace se starým
sněhem, což jsou především severní svahy
s minimální, pomalou sněhovou přeměnou
(překrystalizací, metamorfózou) sněhové vrstvy
mohou být velmi zrádné a těžko rozpoznatelné
i pro zkušené experty. Za jediný, výrazný varovný signál považujeme praskání ve sněhové
vrstvě (vumm!!!), které je typické pro 3. stupeň
nebezpečí, a tak je potřeba vycházet z informací z lavinové prognózy a lopatou provést
jednoduchý test sněhové vrstvy (například
kompresní test, viz infobox). V duchu zásady
velkého experta Wernera Muntera „myslet
místo házet lopatou“ se zdá být provádění
sondy zbytečné, ale v tomto případě může být
pár minut na „manuální“ vyhodnocení situace
poměrně rozhodující.
Kurs skialpinismu pořádaný HUDYsportem Smrekovica, Velká Fatra
„ Nové zamyšlení
S rozšířením metody 3x3 i Grafické redukční
metody o zaostření na typický vzor sněhové
vrstvy nacházejí specialisté nové cesty v lavinové
nauce a vzdělávání. Stojí tím tak trochu proti
trendu posledních let, který byl ve znamení
zjednodušení a standardizace při stanovování
rozhodnutí. Nový, rozšířený koncept bezpochyby
pomine určité nebezpečné situace a vyvolá tak
řadu otázek a následně bouřlivou diskusi. To
je ale to nejlepší, co může novou pomůcku na
poli redukce rizika potkat, více lyžařů se bude
zabývat myšlenkami o strategii svého pohybu
v lavinovém terénu a pod lupou se patrně ocitne
řada rozhodnutí, ať už z minulosti, ale hlavně ta
budoucí…
Poznámka: leták „Achtung Lawinen“ je ke
stažení na www.slf.ch Prävention Kern
Ausbildungteam
KOMPRESNÍ TEST LOPATOU
Dokonalé rukavice
od legendární značky
Alpha SV
Rukavice Alpha SV
využívají nejnovějšího
systému vrstvení GORE-TEX® Pro Shell
(určen zejména pro náročné outdoorové aktivity). Skvělou inovaci přináší na
patent čekající technologie Tri-Dex™,
která spočívá ve speciální kombinaci
svrchní ochranné vrstvy a podšívky:
výsledkem je díky anatomickému
střihu prstů jejich neuvěřitelně dobrá
pohyblivost. Vyjímatelná vnitřní rukavice z materiálu Polartec® Wind Pro®
s nízkoprofilovými (plochými) mikrošvy
je opatřena manžetami, které odpuzují
sníh a zůstávají otevřené pro snadné
oblékání. Vyztužené panely z elastické
kůže na exponovaných místech
zabraňují opotřebování materiálu.
Samozřejmostí je dostatečná prodyšnost všech použitých materiálů.
Kompresní test lopatou se používá pro identifikaci
potenciálně slabších vrstev ve sněhové pokrývce
a je nejefektivnější pro nalezení kritické vrstvy,
která se nachází v blízkosti povrchu sněhu.
Místo na test musí být bezpečné, musí reprezentovat lavinový terén a nesmí být porušené.
KOMPRESNÍ TEST
Postup
Test provádějte na sloupci sněhu o rozměrech 30
x 30 cm. Výška sloupce může být plná hloubka
POKLEP:
sněhu nebo menší, pokud se snažíte izolovat určité svrchní vrstvy. Obvyklá je výška 100 až 120 cm,
1. zápěstím (1–10 úderů)
2. předloktím (11–20 úderů)
protože do takové hloubky má dynamický pohyb
3. celou rukou (21–30 úderů)
lyžaře vliv na vrstvu sněhu, a tedy i možnost ovlivnit uvolnění laviny. Kompletně oddělte sloupec
odstraněním klínů z bočních stran. Zezadu oddělte sloupec od sněhové masy sněhovou pilou
nebo tenkou repšňůrou s uzlíky, které slouží jako
„zuby pilového listu“. Umístěte lopatu naplocho
na sněhový sloupec a provádějte poklepy na list
lopaty se stupňující se intenzitou. Zaznamenejte sílu, jíž je třeba
k sesuvu, a rovněž hloubku, velikost a typ sněhových krystalů podél
porušené desky.
Foto: Dušan Stuchlík
Vyhodnocení testu
Stupeň stability
CTV – velmi lehký, k porušení stability dojde během vysekávání sloupce
CTE – porušení po 1 až 10 lehkých poklepech konečky prstů, pohyb vychází ze zápěstí
CTM – porušení stability sloupce po 11 až 20 mírných poklepech, pohyb vychází z lokte
CTH – porušení stability sloupce po 21 až 30 úderech dlaní či pěstí, pohyb vychází z celé paže
Příklad výsledku: CTM(15) – střední stabilita, vrstva se oddělila při 15. klepnutí na lopatu
Nezapomeňte, že jeden náznak nestability překoná všechny předpoklady stability!
Zdroj: Miki Knížka, www.mountainproguiding.com, ilustrace: Matus Krucay
JAK POSUZOVAT JEDNOTLIVÝ SVAH
www.hudy.cz
15
LAVINY
Nadstandardní lavinová výbava
text: Michal Bulička
Na úvod trochu neúprosných čísel statistiky. Podle dlouhodobých statistik skončila přibližně polovina všech účastníků lavinových neštěstí zcela zasypaná pod sněhem a funkce jejich dýchacích
cest byla většinou omezená a pohyb hrudního koše ztěžovalo sněhové sevření.
PROČ SI POŘÍDIT
LAVINOVÝ BATOH?
Existuje dlouhodobá statistika, dokumentující lavinové události, v nichž se ocitli lyžaři a snowboardisté s lavinovým batohem na
zádech. Evidují ji renomovaní odborníci ze
SLF Davos (Výzkumný institut sněhu a lavin).
Podle údajů k srpnu 2010 je zatím evidováno 262 případů použití ABS v lavině, přičemž
zahynulo 7 lidí a 255 lidí přežilo, z nich zůstalo
87,2 % nezraněno. Většinou šlo o zranění končetin, je zajímavé, že nedošlo k žádnému zranění hlavy a krční páteře.
Vzato podle statistiky v podstatě není co
řešit a batoh koupit. Problémem však může
být cena, která se pohybuje kolem 20 000 Kč.
foto: ABS, www.absairbag.cz
Z této skupiny lidí přežila zhruba polovina.
Vyváznout živý z laviny je sice velké štěstí, ovšem
naděje na přežití je poměrně velká. Veškeré lavinové vybavení slouží k tomu, abychom tuto
naději, kterou nabízí jedině kamarádská pomoc,
nepropásli! Kromě sněhové masy je naším protivníkem neúprosný čas.
Vyhledávač,
lopata a sonda
Základní nouzové vybavení už dnes asi není
potřeba představovat. Každý skialpinista i freerider ví, že jej tvoří tři věci: lavinový vyhledávací
přístroj, sněhová lopata a lavinová sonda. Lopatu
a sondu nosíme v batohu, vyhledávač upevněný
na těle nebo v kapse zapnuté zipem. Vždy máme
s sebou všechny tři věci, žádná z nich nesmí
chybět.
Nadstandardní lavinová výbava
Základní výbava slouží k lokalizaci a vyproštění ze sněhového zajetí a počítá se s tím, že lyžař
bude celý zasypaný. Existují však další věci, kterým říkáme nadstandardní, a jejich použití výrazně zvyšuje šanci na záchranu. Jejich společným
jmenovatelem je nutnost jejich aktivace osobou,
která se ocitla v ohrožení.
Co tedy může přinést větší naději? Tak především lavinový batoh. Batoh musíme mít na
zádech vždycky, jak na túře, tak i při sjezdech ve
volném terénu. Lékárničku, lopatu a sondu budeme těžko nosit po kapsách… Pokud vyměníte běžný batoh za lavinový, vězte, že po aktivaci airbagu poplujete lavinou a je velmi pravděpodobné, že se udržíte na povrchu valící se sněhové masy a nebudete staženi hluboko do sněhu.
Být u povrchu znamená být u životadárného kyslíku, naopak dva metry pod sněhem vám klepe
na rameno „zubatá“.
Další záchranný prvek představuje Avalung,
který funguje jako umělá vzduchová kapsa a prodlouží čas přežití zasypaného. Dokáže ze sněhu
získávat kyslík, který můžete dýchat, jen když
před stržením lavinou včas stisknete mezi zuby
náustek a máte prostor na to abyste mohli pohybovat hrudníkem (nejste tak sevření sněhem)
Třetí a nejjednodušší vymožeností je Avalanche
Ball. Mechanický skládací lavinový balónek je
šňůrou spojený s batohem. Fígl spočívá v tom, že
po odjištění se červený balón rozvine a zůstane
nad lavinou. Následuje rychlá lokalizace zasypaného a následně vyproštění za použití pípáku,
lopaty a sondy.
Jedním dechem je potřeba zdůraznit, že i s lavinovým batohem na zádech nebo s Avalungem
musíme mít na túře vždy s sebou už zmiňovanou
základní „svatou trojici“: pípák, lopatu a sondu.
„ Lavinový batoh
Zájem o tento typ batohu se výrazně zvýšil,
a tak se mu budeme věnovat podrobněji. Na trh
ho dodávají dva výrobci. Jednak tradiční značka ABS-Airbag vynálezce tohoto principu Petera
Aschauera, vyvíjející tento batoh od roku 1980,
a jednak před čtyřmi lety založená švýcarská
značka Snowpulse. Oba batohy fungují na stejném principu.
Zatažením za rukojeť spouštěče, umístěného
na popruhu batohu, se díky vypuštění stlačeného
plynu (ABS) nebo vzduchu (Snowpulse) nafoukne během několika vteřin airbag(y). Objem těla,
které strhla lavina, se tím zvětší přibližně 1,5krát.
O funkčnost airbagového systému se postará
fyzikální zákon o inverzní segregaci (obrácené
odlučnosti) částic, spočívající na následujícím
principu: pokud se pohybuje více částic najednou, plavou ty největší na povrchu. Při uvolnění
laviny se člověk s nafouknutými airbagy stává
v proudu sněhu onou velkou částicí, což mu
zajistí nutný vztlak k tomu, aby zůstal na povrchu
laviny (obr. 6 a 7). Batoh je samozřejmě pevně
foto: Snowpulse
foto: ABS
1
16
www.hudy.cz
2
AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL
LAVINY
foto: Pavel Weisz
3
foto: ABS
Variabilita
spojen s tělem lyžaře, což zajišťují mj. pevnostní
švy i kovové přezky místo plastových na všech
popruzích.
Dříve než se lavinové batohy objevily na trhu,
byly testovány na figurínách v odstřelených lavinách. Po letech praktického používání už dnes
existuje dlouhodobá statistika, která dokumentuje lavinové události (SLF Davos), v nichž se ocitli lyžaři a snowboardisté s lavinovým batohem
na zádech. Výsledek je takový že zatím z 262 evidovaných případů použití ABS v lavině zahynulo
7 lidí (další údaje v infoboxu).
foto: ABS
ABS Airbag nebo Snowpulse?
Před několika lety začal do té doby jediné
značce ABS konkurovat Snowpulse (obr. 2 a12).
Pro vývoj trhu byl vznik konkurence opravdovou vzpruhou. ABS se probudilo ze spánku na
vavřínech a vývoj pokročil. Objevily se systémy
Vario (možnost výměny různých litráží na
jediný zádový systém), další revoluční novinku
představuje aktivace Wireless (viz níže) a nahoru
šel i zákaznický servis. Čím se vlastně oba principiálně podobné batohy odlišují? Je toho více.
Autor článku je přítelem dovozců obou značek
a tento text pouze shrnuje fakta a nemá za cíl
zvýhodnit ani jeden z batohů. Vyhodnocení
si bude muset každý zájemce sám a snad mu
k tomu popsané informace pomohou.
renomovaných firem specializujících se na batohy
(Millet, Arva, RockSnake, atd.). Značce ABS jde
především o systém ABS a na specialistech pak je
vyvinout kvalitní „nástavbu“. Pokud jezdíte v rámci
střediska freeride, připnete si malý batůžek, když
vyrážíte na týdenní Haute Route, zvolíte 50 litrů,
a přitom vám stačí jediný Base Unit.
Vario systém si ABS nechal patentovat, a tak si
u Snowpulse musíte vybrat jeden objem, pokud
chcete jiný, musíte si pořídit další batoh.
Absence Vario systému nevadí tomu, kdo provozuje ve většině jednu aktivitu a nemá potřebu
střídat litráže batohu, vystačí si např. se zmenšením objemu batohu pomocí kompresních popruhů (váhový rozdíl základní jednotky s 15l a 50l
komorou je zanedbatelný, díky většině hmotnosti koncentrované do airbagového systému).
ABS i Snowpulse se vyrábí v podobných velikostech: 10, 15, 30 a 50 l. S narůstajícím počtem freeriderů se především ABS orientovalo na větší počet
malých modelů od 5 do 15 litrů. Průlomovým
se stal systém velmi praktický systém ABS Vario
(obr. 1). Ten spočívá ve variabilitě velikosti batohu.
Tvoří jej základní jednotka, tzv. „Base Unit“, kterou
tvoří zádový systém s popruhy, jednotlivé části
jsou spojené pevnostními švy, oba airbagy a plynová láhev s aktivačním táhlem. Zádový nosný
systém Base Unit se vyrábí ve dvou velikostech, „S“
a „L“ (obr. 4–5). Base Unit je na celém batohu to
nejdražší. Na tento modul lze jednoduše připnout
pomocí zipu batoh různého objemu (5, 10, 15, 30,
50 l). Tyto nástavby v současné době vyrábí více
Plnění airbagů
4
6
AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL
5
ilustrace: ABS
Princip nafouknutí airbagů je u obou systémů
stejný. V obou batozích je umístěna zašroubovaná tlaková láhev (ABS – obr. 10), ze které se
o naplnění airbagů během 2 až 3 sekund po
aktivaci postará uvolněné plynné médium.
Rozdíl je v plynném médiu, kterým se vaky
plní. Vaky ABS se po aktivaci plní z lahve dusíkem,
což je inertní plyn, ve 170 litrech obou vaků je
ho přítomno 60 litrů (cca 65 gramů z připevněné
láhve) a zbylých 110 litrů tvoří vzduch, který se
7
www.hudy.cz
17
LAVINY
Doplnění a výměna bombiček
U obou batohů se doporučuje před zimní sezónou vyměnit láhev za novou nebo ji znovu naplnit. Pokud někdo airbag aktivovat nechce, je
dobré vaky (vak) rozbalit a vizuálně zkontrolovat. Výměnu zásobníků ABS provádí autorizovaní prodejci zdarma nebo za manipulační poplatek (ekvivalent 10 €).
U Snowpulse se zásobníky doplňují ve smluvním servisu nebo u prodejců zdarma nebo za
poplatek kolem 100 Kč (v ČR) nebo za 10 euro
v zahraničí. Zásobníky Snowpulse lze plnit
i u některých prodejců přímo v lyžařských střediscích. Konkrétní kontakty najdete na www.absairbag.cz a www.snowpulse.cz.
foto: Luboš Sušila, www.snowpulse.cz
foto: ABS
Hmotnost
do airbagů dostane podtlakem
po aktivaci plynové láhve. ABS
8
nemá láhev osazenou měřícím
zařízením,
tlak
v láhvi zůstává,
díky
inertnosti
dusíku,
stále
stejný.
Snowpulse se
plní suchým, stlačeným vzduchem.
V ý h o d a
tohoto systému
spočívá v tom, že
láhev, opatřenou manometrem, lze
poměrně
snadno naplnit za pomoci
redukce
a zdroje stlačeného vzduchu
(kompresor). V případě volitelné varianty v podobě
zásobníku s větším objemem (360 místo 250 ml)
plněného na menší tlak postačí i potápěčská
láhev. To umožňuje náročnějším uživatelům opakované a snadné plnění s minimálními náklady
(naplnění jednoho zásobníku řádově 10 Kč za
stlačený vzduch).
foto: Snowpulse
Tvar a umístění airbagů
ABS má celkový objem obou airbagů 170 l,
Snowpulse 150 l. ABS má 2 nezávislé vaky po
stranách, podobně jako motýlí křídla (obr. 3).
Snowpulse má jediný vak tvaru podkovy, který
obepíná, a tím chrání krční páteř a hlavu (obr. 2).
Také na základě statistiky zranění dává ABS před
ochranou hlavy přednost volnosti pohybu krku
a hlavy pro další pohyb s aktivovaným batohem,
např. práci s vyhledávačem při tzv kamarádské
pomoci nebo při poskytování první pomoci v laviništi, nebo další jízdu s aktivovaným batohem.
Naproti tomu Snowpulse uvádí
dokonalou ochranu a fixaci krku
a hlavy jako podstatnou
výhodu. Nafouknutý
airbag Snowpulse ovšem
zmenšuje zorný úhel
a pohyblivost hlavy,
ale v zásadě lze, i když
omezení existuje, lyžovat i provádět záchranu
v laviništi.
Umístění airbagu má
9
vliv na těžiště osoby zmítané
18
www.hudy.cz
v lavině. U ABS umístění dvou airbagů zajišťuje,
že přirozené těžiště těla zůstává uchováno a celé
tělo je méně náchylné k rotaci. Oběť laviny tak
může plout na povrchu masy sněhu, jak napovídá
schéma funkce ABS (obr. 6). Čím se tělo nachází
blíže povrchu laviny, tím méně je vystavováno
dynamickým silám, které v lavině působí.
Jeden airbag Snowpulsu, umístěný v horní
části těla (systém „Head on top“), také výrazně
zvyšuje šanci, že tělo oběti unášené lavinou
(obr. 7) zůstane po zastavení sněhové masy
s hlavou na povrchu sněhu a zasypaný bude moci
dýchat, což výrazně zvyšuje jeho šanci na přežití
(podle SLF Davos zemře 80 % obětí lavin na zadušení, 20 % úmrtí je způsobeno zraněními). Těžiště
s aktivovaným Snowpulse je o něco výše a jistá
náchylnost k uvedení těla do rotace zde existuje,
což ostatně vyjadřuje i schéma, které Snowpulse
prezentuje.
Otázka pohybu těla v lavině, ať už s jedním, či
druhým batohem je velmi složitá, je obtížné zjistit, v jaké situaci je jaká poloha airbagu výhodnější nebo co lavina s tělem, bez ohledu na airbag,
udělá. Záleží na více faktorech, třeba mohutnosti a rychlosti proudu tekoucí sněhové masy, zda
lavina lyžaře strhla na začátku své dráhy nebo
níže, zda má stržený na sobě lyže a hole, atd.
Aktivační jednotka
Oba systémy musí před stržením lavinou
aktivovat sám lyžař, obvykle na to má několik
vteřin. U obou systémů zatáhne lyžař za plastové
táhlo (u ABS možné nasadit na libovolnou ruku).
Následně dojde k uvolnění uzávěru tlakové
bomby a uvolněné rozpínavé médium naplní
airbag (ABS obr. 5, Snowpulse obr. 9).
Novinkou se pyšní ABS. Vyvinulo systém
Wireless, díky němuž je možné aktivovat ABS
batoh i osobě na dálku, bez jejího vědomí
(obr. 8). Může se totiž stát, že z různých důvodů
není ohrožená osoba schopna provést aktivaci
(pád, zranění ruky, nervozita, šok, nevědomost
o blížící se lavině, apod.).
Lavinový batoh samozřejmě váží o něco víc než
běžný. Asi to tak bude vždy, ale rozdíl se snižuje. Oba typy lavinových batohů váží téměř stejně.
ABS přišel s odlehčením lahve změnou jejího
materiálu na kevlar, tato alternativa k ocelové
lahvi místo 515 g váží 280 g. Další úsporu znamená materiál airbagů, z tkané textilie (stejné,
jako má Snowpulse) váží o 200
gramů méně. Proti běžnému batohu velikosti
50 l váží současné,
odlehčené Vario 50
průměrně o 1 až 1,2
kg více.
Váhy
odpovídajících
litráží batohů
Snowpulse
jsou prakticky
totožné (+/-50
g). Pokud budeme konkrétní,
oblíbený běžný
batoh Deuter
Guide 45+ váží
1920 gramů, ABS
foto: ABS
Vario 50 má 3,5 kg
(s ocelovou láhví)
a Snowpulse
11
LifeBag 45 váží
3200 gramů.
Lyže na batohu
U ABS jsou složené vaky přímo na zádech, tedy
blízko těžiště. Lyže nebo snowboard lze nosit na
čele batohu, což znamená posunutí těžiště od
těla, batoh se hůř nese, ale lyže překážejí méně
než na bocích (obr. 11).
U Snowpulse je vak uložen na ramenních
popruzích, blízko k těžišti těla, což zajišťuje
optimální rozložení váhy při pohybu, batoh
„padá“ na ramena, ne z nich. Umístění airbagu
umožňuje u všech modelů upnutí lyží jako
u většiny standardních batohů, tedy na čelo (diagonálně) i boky batohu. Snowboard se na batoh
Snowpulse připíná vertikálně na čelo batohu.
Velikost zádového systému
10
foto: ABS
Obě značky dodávají batohy ve dvou velikostech zádového systému. Správná volba je pro
AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL
pohodlné nošení velmi důležitá a určitě se
vyplatí obě velikosti vyzkoušet, zvlášť pokud
máte výšku na rozhraní velikostí. U ABS je velikost „S“ pro postavu do 175 cm, u Snowpulse
platí doporučení „M“ pro postavu do 185 cm
a „L“ nad 180 cm.
Přeprava letadlem
Pokud plánujte letecký výlet za prašanem
(Aljaška, Asie), je potřeba myslet na to, že přeprava tlakové láhve znamená problém, stejný pro
obě značky batohů. Pravidla se řídí přepravními podmínkami IATA. Je nutné ji hlásit dopravci
alespoň 2 týdny předem. Podrobné informace se
dozvíte na webu obou značek.
Milovníkům heliskiingu vyšli vstříc někteří touroperátoři a nabízejí zapůjčení aktivačních jednotek pro ABS (láhev + madlo), resp. naplněnou
láhev ke Snowpulse na místě, a tím odpadá starost s jejich přepravou.
„ AVALUNG
Avalung nepatří do rodiny „plouvoucích záchranářů“. Jde o jednoduchou a lehkou pomůcku,
kterou si prostřednictvím popruhů oblečeme na
svrchní oděv. Avalung od Black Diamond bývá
i součástí některých batohů téže značky pro
freeride a skialpinismus. Avalung funguje jako
umělá vzduchová kapsa, která umožňuje dýchání
i při zasypání lavinou, pod vrstvou sněhu. Pracuje
na principu získávání kyslíku ze sněhové vrstvy
a pomocí vzduchových trubic přivádí vzduch
do náustku k zasypanému. Nasazení náustku
je vhodné trénovat a provádět je reflexivně. Je
nutné napolohovat AvaLung tak, aby náustek
směřoval k vašim ústům.
Poloha zasypaného musí samozřejmě umožňovat pohyb hrudního koše, čím více sněhu, tím
horší. Roli hraje rovněž obsah vzduchu ve sněhu,
lavina z prachového sněhu je pro funkci Avalangu
výhodnější než ze sněhu vlhkého.
Jak Avalung funguje? Separuje vydechovaný vzduch od vzduchu, který zasypaná osoba
vdechuje. Při výdechu je vzduch kontaminovaný oxidem uhličitým odváděn do jiného prostoru sněhové pokrývky. Tuto funkci zajišťuje válcový výměník v mechanismu trubic, který se
tak postará o minimalizaci rizika otravy oxidem
uhličitým.
Pokud se člověk ocitne pod lavinou, vydrží
dýchat obvykle okolo dvaceti minut. S použitím
Avalungu se tato doba prodlužuje minimálně na
hodinu (bez rizika otravy oxidem uhličitým), jak
ukázaly praktické testy.
„ AVALANCHE BALL
Dá se říct, že jde o vylepšenou verzi kdysi
populární lavinové šňůry. Používání šňůry definitivně a nezvratně odnesl čas. Avalanche Ball
je pomůcka, která nezabraňuje zasypání, zato
foto: Snowpulse
LAVINY
12
Batoh Snowpulse je uzpůsoben pro uchycení
cepínu, má také speciální kapsu na lopatu a sondu
však razantně zkracuje dobu nalezení a vyproštění postiženého. Na batoh připevněná kapsa je
naplněna míčem o průměru 60 cm, který je složen do tvaru lampiónu. Po uvolnění „odjišťovací
šňůry“ se kapsa otevře a ve zlomku sekundy se
díky pružinovému mechanismu balón rozvine.
S tělem lyžaře je balón spojen 6 m dlouhou šňůrou, která je uchycená za opasek. Míč zůstane na
povrchu laviny, a tak je možná rychlá lokalizace
a následné vyproštění. Protože aktivaci ovládá
každý sám, je nutné provádět nácvik, přestože
jde o jednoduchou činnost.
AvaLung – prodlužuje dýchání pod lavinou
AvaLung je důležitým pomocníkem pro nouzové situace (laviny),
ať už integrovaný v batohu nebo popruhy připnutý přes oblečení.
Nemůže sice chránit uživatele před komplexními a traumatickými
účinky laviny, při správném použití však dodávkou vzduchu oddálí
smrt udušením a výrazně prodlouží čas pro vyhledání a vyproštění zasypané osoby obr. a–c.
Pokud dojde k zavalení lavinou, musí zasypaný držet náústek mezi zuby tak, aby vdechoval
a vydechoval pouze přes AvaLung a nedocházelo ke kontaminaci vdechovaného vzduchu kysličníkem uhličitým. Nasazení náústku je vhodné trénovat a provádět je reflexivně.
foto: Michal Bulička
BUĎTE KOMPLET!
Řada lidí si myslí, že po lokalizaci vyhledávačem zasypaného snadno vyhrabe rukama
nebo lyžemi. Je to nesmysl, už proto, že rychlost rozhoduje o záchraně života. Platí následující rovnice: pípák + lopata + sonda = nejrychlejší záchrana.
Praktický pokus přesvědčivě ukázal, jak
moc přispívá k úspoře času nejen lopata, ale
i sonda. Nezapomeňte, že k nouzovému vybavení patří také průběžně doplňovaná lékárnička a bivakovací vak pro dvě osoby.
≥58 min
15 min
20 min
a
Průměrná délka času
potřebného k vyproštění zasypaného při
použití záchranných
prostředků
b
Průměrná délka času
přežití v lavině bez
AvaLungu
Z obrázku d je zřejmý princip funkce
AvaLungu. Separuje vydechovaný
vzduch od vzduchu, který zasypaná
osoba vdechuje. Při výdechu je vzduch
kontaminovaný oxidem uhličitým
odváděn do jiného prostoru sněhové
pokrývky.
AIRBAG, AVALUNG, AVALANCHE BALL
c
Průměrná délka
času přežití v lavině
s AvaLungem
Pokus: hloubka zasypání 1 m, 60 pokusů o vyproštění
provedl Dominique Stumpert
15 min = pípák + lopata + sonda
26 min = pípák + lopata
50 min = pípák + sonda + ruce
59 min = pípák + ruce + sněžnice
0
d
20
40
60
80
osa x: doba vyproštění
osa y: použité záchranné prostředky
www.hudy.cz
19
LAVINY
Můj lavinový příběh
text a foto: Edi Koblmüller
Pouze ve svém nitru, nikoli otevřeně, jsem se doposud zabýval sebekritickou otázkou, proč jsem se
vlastně ocitl v lavině, a také otázkou, jakou roli by mohla hrát „psychologie optimálního vybavení“.
„ Prolog
Na konci února 2005 jsem o vlásek unikl smrti
v lavině. Osobní zážitek z extrémní situace při
výstupu na Corno Grande v masivu Gran Sasso
jsem pak hodnotil také kvůli často zamlčované
skutečnosti, že všechna moderní vázání pro skitouring nemají v módu „výstup“ bezpečnostní
funkci. To, že dnes mohou lidé odcestovat do jiné
sluneční soustavy, je sice teoreticky možné, ale
prakticky neproveditelné. Stejně tak by bylo více
než úžasné zkonstruovat vázání, které se bude
pyšnit přívlastkem bezpečnostní také při výstupu.
Dalším tématem k zamyšlení byla v té době
probíhající, podle mě absurdní, diskuse, zda „lepším systémem“ pro záchranu z laviny je batoh
ABS nebo lavinový vyhledávač.
„ Vázání zapnuté na stoupání
Všichni to vědí, sotva někdo o tom ale hovoří:
při výstupu může vést vázání zapnuté v režimu
chůze, tedy s volnou patou, k situacím ohrožujícím život. Tehdy na Gran Sasso jsem to bohužel
v praxi sám zažil, naštěstí přežil, a tak o tom teď
mohu diskutovat.
Ve všech příručkách lavinové prevence stojí důležitá rada: pokud jste ohroženi lavinou, snažte se co
nejrychleji „osvobodit“ od lyží a holí, protože jinak
vás budou jako kotvy stahovat pod povrch sněhové
masy. Principiálně jistě správná, ale pouze teoretická rada. Aktivní „osvobození“ je však u moderních
bezpečnostních vázání sotva možné – podle modelu vázání obtížné nebo zcela vyloučené.
„ O vlásek…
Výstup na Corno Grande v Abruzii, ještě pár kroků
navíc… to jsem přece musel vědět. Sněhová deska
se neslyšně odlomila a celý svah začal klouzat dolů.
S vázáním zapnutým na výstup jsem byl bez šance
klást nějaký odpor. Tahám za odpalovací madlo
lavinového batohu ABS, vnímám oranžovou barvu
nafukujících se airbagů a cítím silný tah v nohou.
Shora se řítí další masa sněhu – budu zasypán.
Ticho, jsem v sevření utemovaného sněhu bez
možnosti pohybu, nestačil jsem si před obličejem vytvořit dýchací dutinu, úpěnlivé vydechnutí. Žádný strach, chtěl jsem vystrčit ruku, snad
tady budou hned. Potom už nic. Byli tady skutečně hned – šest mých kamarádů. Za 3 minuty mě
Corno Grande za krásného počasí, vlevo je
místo, kde se uvolnila desková lavina.
20
stihli lokalizovat lavinovým vyhledávačem, ale čas
běží 10, možná 12 minut a lopatami mě vyhrabali… Probouzím se z hlubokého bezvědomí.
„ Rekonstrukce a fakta
Sněhová deska slušné velikosti – půl metru vysoký
odtrh, délka 150 m, dojezd laviny do velké muldy,
hloubka mého zasypání ¾ metru. Moji souputníci pozorovali uvolnění laviny ze vzdálenosti 50 až
100 m a viděli oranžový airbag ještě krátce před
zastavením laviny. O pár vteřin později jsem byl
definitivně zasypán následující, druhou lavinou.
Poloha mého těla byla relativně vzpřímená a měl
jsem silně zkroucené nohy, jako „přibité“ k lyžím,
pohřbeným hluboko pod sněhem. Vázání, Dynafit
Tourlite Tech, se podle své specifikace nemělo
vypnout, protože je funkční pouze s aretovanými
(zajištěnými proti rozepnutí) „pastičkami“. Vázání
taky skutečně zůstalo zapnuté.
Osobní povzdech: měl jsem fakt velkou kliku.
Bez profesionálního umění mých zachránců bych
už nebyl mezi živými. Stejně tak bych nenapsal
tento článek bez batohu ABS a lavinového vyhledávače. Proč došlo k lavinové události je jiná věc.
„ Závěry
Při otázce „… a jaké si z toho vezmete ponaučení?“ vyvstává dvojice témat, která stojí za
zamyšlení.
• Zaprvé jde o systém ABS a vyhledávač. Jen kombinované použití obou pomůcek mi zachránilo
život. Mít k dispozici jen jediný z nich, byly by
moje vyhlídky mnohem horší. Batoh ABS
s největší pravděpodobností zabránil hlubšímu
zasypání a vyhledávač umožnil moji lokalizaci.
Diskuse o tom, který systém je lepší, je naprosto
zbytečná. Kdo má rád život, potřebuje oboje!
• Zadruhé je třeba zmínit onu „kouli na noze“, tedy
situaci, když vázání v lavině nevypne. U všech
vázání na trhu je to stejné. Bylo by jednoduše čirou
náhodou, kdyby se v módu „výstup“ po stržení
lavinou vázání vypnulo. V opačném případě lyže
vtahují strženého pod povrch laviny. U Dynafitu
Tourlite není beztak šance zbavit se lyží. Toto není
polemika o kvalitě vázání, taková je prostě realita.
Ovšem totéž platí pro ostatní vázání, třeba takové Fritschi bych ve stejné lavinové situaci testovat nechtěl. Aktivní otevření vázaní lyžařem
Autor a jeden z členů skupiny v traverzu pod Selle
del Brecciaio, krátce před neštěstím.
www.hudy.cz
těsně před příjezdem laviny během rozhodujících několika vteřin je i pro ty nejšikovnější lyžaře téměř nemožné, lhostejno s jakým vázáním.
Na těchto scénářích je neradostné to, že téma
„zbavit se lyží“, než nás strhne lavina, je pro „bezpečnostní“ vázání v módu „výstup“ prakticky bezpředmětné. Samotný ústav TÜV (německé Technické kontrolní sdružení) se omezuje na
bezpečnostní funkci vázání při sjezdu, nikoli však
při výstupu. Měli bychom proto o tomto nebezpečí vědět. A také je to je samozřejmě výzva pro
výrobce touringového vázání!
„ S odstupem času
… stále jestě se zabývám otázkou, „proč jsem
vlastně na ten zatracený svah vstupoval?“
Objektivní posouzení vede k sebekritice. Výmluvy
nemají smysl.
• Měli jsme smůlu. Poslední únorový týden roku
2005 byl obdobím špatného počasí. Během pěti
dní nebylo možné uskutečnit žádnou pořádnou
túru a také na krátkých minitúrách jsme museli dávat velký pozor. Corno Grande v pohoří Gran
Sasso mělo být závěrečnou túrou. Počasí bylo jako
obvykle nic moc – zhoršená viditelnost, mlhavo,
občas slabé sněžení. Lavinová situace byla bezpochyby ošemetná. Na strmých svazích nad Campo
Imperatore jsme chtěli „chytře“ využít terénních
tvarů a najít bezpečnou stopu vzhůru. Ovšem nad
Garibaldiho chatou ve výšce 2 400 až 2 500 m už
horu nešlo obelstít – žádné žebro, žádný hřebínek,
jen strmý svah vedoucí k vrcholovému hřebenu.
• Šestici kamarádů navrhuji, aby počkali na mírném
svahu, krytém skalní stěnou… budou mě pozorně
sledovat. Mám jít, nebo ne? Vůbec z toho nemám
dobrý pocit. Až ke skalnímu bloku jsem šel bez
problémů. Bod návratu? Ano, vrátit se, to by bylo
Autor po vyproštění z laviny s nafouknutými airbagy
batohu ABS. Členové skupiny reagovali rychle a
kompetentně a v krátkém čase ho vyhrabali ze sněhu.
Místo neštěstí, pod Selle del Brecciaio,
krátce po úspěšné záchraně.
ZAMYŠLENÍ O ABS A VÁZÁNÍ
LAVINY
bývalo správné řešení… Stoupám šikmo vzhůru,
do nezřetelné mlhy. Skalní hřeben poskytující bezpečí je sotva 30 m daleko. Dva, tři opatrné a netrpělivé kroky… a „podařilo“ se mi udělat začátečnickou chybu, po třiceti letech praxe horského
vůdce. Žádné chladnokrevné analytické uvažování, žádná strategie „Stop or Go“, žádná defenzivní
taktika. Mé kroky asi vedl ďábel… prostě blackout.
• Ze strany skupiny nešlo rozhodně o nějaký tlak,
abychom na vrchol vylezli. Spíš já osobně jsem
si přál dosáhnout vrcholu po týdnu nevlídného
počasí. Jediné správné rozhodnutí byl ale návrat.
• Deska lavinového sněhu účinkovala podobně
jako koberec, na kterém stojíte a ten se náhle
začne pohybovat a vy s ním… „lyže mě stahují
pod povrch laviny, zatracené vázání nevypíná,
batoh ABS mě drží na povrchu laviny“.
• V lavině dojíždím do hluboké muldy, kde se lavina,
a tedy i já, zastavuje. Podle subjektivního pocitu
mám volnou hlavu. Před další, sekundární lavinou,
která následovala několik vteřin po té první, není
úniku. Na psychologicky zajímavou otázku, zda
batoh ABS způsobuje větší ochotu riskovat nebo
vyvolává klamný pocit většího bezpečí, nelze jednoduše odpovědět. Nelze ani vyloučit roli podvědomí… „mám přece batoh ABS, takže“… Myslím,
že tato možnost by neměla zpochybňovat používání lavinového batohu. Roli bezpečnostních pásů
v autě také nezpochybňujeme, i když pásy mohou
svádět k rychlejší a riskantnější jízdě.
„ Shrnutí
• Příčinou lavinového neštěstí bylo v první řadě přílišné riskování, konkrétně „ne zrovna optimální“
posouzení nebezpečí. Rozhodnutí o předčasném
návratu by znamenalo vyhnutí se lavině.
• Všechna skialpinistická vázání, nejen Dynafit TLT,
neplní ve výstupovém módu bezpečnostní funkci,
a jsou proto při lavinové nehodě nebezpečná. Lyže
na nohou stahují lyžaře pod povrch laviny, což
představuje rizikový faktor.
• Bez lavinového vyhledávače a batohu ABS bych
pravděpodobně tuto lavinu nepřežil. ABS batoh
zabránil zasypání v proudící sněhové mase,
následná lavina už byla nad jeho možnosti.
Vyhledávač umožnil moje rychlé nalezení a díky
ověření nálezu sondou a následnému vyhrabání
lopatou jsem byl zachráněn.
• Za svůj život vděčím také svým přátelům, kteří
provedli rychlou a precizní záchrannou akci, také
proto, že práce s vyhledávačem jim nedělá problémy, právě naopak. Samozřejmě jsem měl také
velké štěstí. Štěstí je samozřejmě vrtkavé a ne vždy
má s sebou vůdce klienty, kteří jsou tak šikovní.
„ Epilog
Před několika měsíci jsem někde četl zajímavou
větu: „Lidé dělají chyby – to je jediná jistota, na
které můžeme stavět“. Příjemná obhajoba všech,
kteří dělají chyby.
Každý, kdo nikdy chybu neudělal, může vzít
kámen a hodit ho do skleníku. Já raději stejnou
chybu znovu neudělám.
Funkční termoprádlo X-Bionic
Různé technologie úpravy tkaniny jsou voleny tak aby co nejlépe udržovaly tělo v optimálním komfortu a co nejefektivněji chránily jeho jednotlivé části.
Dva níže uvedené systémy jsou základem funkčnosti.
3D-BionicSphere® Systém na těle zanechává tenkou vrstvu potu, která zajišťuje termoregulaci organizmu. X-BIONIC® Partial Compression – kompresní
prádlo zvyšuje výkon díky zpevnění svalstva, zlepšení krevního oběhu a distribuce kyslíku do svalů. Tento fakt potvrdily moderní vědecké studie. Pro vaši
lepší orientaci přinášíme vysvětlení k jednotlivým částem termoprádla.
3D-BionicSphere® Systém
Na těle zanechává tenkou vrstvu potu, která zajišťuje termoregulaci organizmu. Kapičky potu jsou
absorbovány tkaninou přebytečný pot je díky termodynamice par.
InsulationPads™
Napomáhají udržovat svaly stehen v teple.
Podchlazené svalstvo je náchylné k poranění a na
podněty reaguje podstatně pomaleji. V případě sjezdového lyžování se náchylnost ke zranění
zvyšuje až o 60 %.
AirConditioning Channel®
Ventilační systém složený z kanálků, které zajišťují cirkulaci vzduchu kolem celého těla. Vlhkost
a horký vzduch jsou odváděny pryč od těla.
Innerlap AirConditioningZone™
Oblast vnitřních stehen nejlépe udržuje teplo. Všichni
to dobře víme: kdykoliv máme promrzlé ruce, zahřejeme si je mezi stehny. Innerlap AirConditioningZone™
je jemně tkaná oblast s nulovou izolační funkcí, která
zajišťuje ochlazování těla během sportovního výkonu.
Evaporation Surface Expander™
Evaporation Surface Expander™ absorbuje vlhkost,
která se následně odpařuje pryč. Použitá vlákna jsou
fragmentována pro dosažení co největšího povrchu
k odpařování. Dynamiku celému procesu dodává přirozená vlastnost teplého vzduchu, který proudí od těla.
ExpansionKnee™
Ohnuté koleno při sportu, jako je například
lyžování, je náchylné k prochladnutí. Izolační
vrstva ExpansionKnee™ udržuje kolena v teple za
jakýchkoliv podmínek.
ISO-Shoulder™
Ramena jsou často velmi náchylná k prochladnutí –
například kvůli promoknutí svrchní vrstvy oblečení.
ISO-Shoulder™ vytvářejí izolační vrstvu, která nedá
chladu ani vlhku šanci. Materiál zde tvoří kanálky,
které udržují teplý vzduch na správném místě.
ISO-CalfPad™
Lýtkové svaly mohou velice rychle prochladnout, čímž se zvyšuje nebezpečí poranění.
ISO-CalfPad™ udržuje tělesné teplo a zabraňuje vychladnutí lýtek během sportovní aktivity
pomocí kanálků, které akumulují teplý vzduch.
ZAMYŠLENÍ O ABS A VÁZÁNÍ
www.hudy.cz
21
LAVINY
Pokus na prasatech
ve Ventu přerušen aktivisty
text: Peter Paal, Markus Falk a Hermann Brugger
V lednu tohoto roku zaměstnával média po několik týdnů pokus na zvířatech, týkající se „udušení
v lavině“. Veřejnost i lezecká scéna byly otřeseny. Obyčejní lidé, politici, lidé pracující v oblasti
turismu, lezci i renomovaní odborníci se účastnili diskuse o smyslu tohoto pokusu. Napsalo se
toho na celém světě opravdu mnoho. Autoři této studie shrnuli podstatu věci ze svého hlediska.
Zajímavá analýza, a to nejen z hlediska lavinové medicíny.
„ Historie
foto: Thomas Wiesinger, SLF Davos, www.slf.ch
„Je možné, aby člověk zasypaný lavinou přežil
hodiny ve sněhovém sevření, bez přívodu vzduchu,
bez újmy?“ Několik zpráv o lavinových neštěstích
z minulých let působivě dokazuje, že to klidně
možné je. Z lékařského hlediska jsou tyto případy
senzací, protože přežít bez dostatečného zásobení
kyslíkem více než 30 až 40 minut je nemožné. Podle
dosavadních lékařských vědomostí by tedy takoví
přeživší lidé vůbec neměli existovat. Zcela samozřejmě se vnucuje otázka, jaké faktory umožnily
tak dlouhé přežití? Jak se podařilo přelstít obávaný
nedostatek kyslíku (hypoxii) a jeho smrtelné důsledky? Je to způsobeno tím, že sněhem v lavině může
prostupovat kyslík, hromaděním oxidu dusíku v krvi
(hyperkapnií), rychlým ochlazením (hypothermií)
nebo faktory, které nám ještě nejsou známy?
22
www.hudy.cz
V lékařství neexistuje srovnatelná situace,
kdy dochází zároveň k dušení a ochlazení
a není jasné, za jakých okolností nastává to či
ono rychleji: je to dušení (s předpokládanou
špatnou prognózou) nebo podchlazení (s dobrými vyhlídkami na úspěšné oživení). O rychlém
ochlazení zasypaných se dodnes v zemích
Evropy i Severní Ameriky vedou spory a opětovné zahřívání organismu se provádí jen v málo
zemích světa. I v Alpách prý došlo k případům,
kdy byl vyproštěný ještě na laviništi prohlášen
za mrtvého, ačkoliv se nedal vyloučit úspěch při
opětovném zahřátí. Zde jde o zásadní otázku,
protože má sílu rozbušky, která může přinést
zásadní změnu v pravidlech, jak zacházet se
zasypanými.
Vnést světlo do této černé skříňky se pokusila již
v roce 2001/2002 studie, ve které dobrovolníci
dýchali do umělé dutiny a měřil se kyslík a oxid
uhličitý v dutině, v dýchaném vzduchu a v krvi.
Podchlazení jako třetí faktor tohoto tehdy popisovaného „syndromu tří H“ („Triple H Syndroms“
– hypoxie, hyperkapnie, hypothermie) zůstalo ale
neprozkoumáno. Pro simulaci tohoto jevu jsme
odkázáni na zvířata, protože Helsinská deklarace
výslovně zakazuje pokusy s podchlazením na
lidech a neexistuje jiná možnost, jak tuto situaci
zkoumat.
Výzkum naplánovaly společně Lékařská univerzita v Innsbrucku a Ústav urgentní medicíny na
Evropské univerzitě v Bolzanu v Jižních Tyrolích.
V roce 2009 byl tento výzkum právně schválen
ministerstvem pro vědu a výzkum. Všechny předepsané zákonné a etické podmínky pro pokusy
se zvířaty se dodržovaly do nejmenších detailů.
Bylo stanoveno, že zvířata cestou k místu pokusu
dostanou uklidňující prostředky a po celou dobu
testu budou v narkóze, aby nepociťovala bolest
a stres. Jako pokusná zvířata byla vybrána prasata,
protože jejich oběhový a dýchací systém i jejich
tepelná regulace jsou nejvíce podobny lidskému
a protože u malých zvířat, jako jsou např. hlodavci,
by se vzhledem k malému množství krve nedalo
odebrat více krevních vzorků.
Na podzim 2009 jsme ve Ventu v zadním
údolí Ötztalu našli ve výšce 1900 m ideální
místo, kde atmosférický tlak kyslíku odpovídá
přibližně tomu, jaký je typický u lavin uvolněných
lyžaři. U místní horské služby a hasičů jsme našli
maximální podporu, dali nám k dispozici prostory pro chov zvířat a jejich přípravu k pokusu.
V bezprostřední blízkosti se nalézalo boční údolí,
ve kterém se dal z lavinových splazů získat reálný
lavinový sníh. Základem úspěchu pokusu bylo
detailní plánování, účast mezinárodně uznávaných expertů v oboru lavinové medicíny a vysoce
motivovaní pracovníci.
„ Pokus se zvířaty
Začátkem roku 2010 mohl výzkum začít.
V průběhu tří dnů provedl tým 10 lidí (6 lékařů,
2 sněhoví experti, 2 studenti) úspěšně celkem 9
pokusů se zvířaty. Pak se ale vzedmula mediální
vlna podobná tsunami, v lékařské vědě naprosto
unikátní, která vedla k náhlému přerušení tohoto
perfektně organizovaného výzkumu naplánovaného do poslední minuty.
Třetí den výzkumu se na místě pokusu
neočekávaně objevil reportér rozhlasu, položil
tři otázky týkající se pokusu na zvířatech a již
NENÍ VÝZKUM JAKO VÝZKUM…
LAVINY
čtvrtého dne to hlásil rozhlas od časného rána
každou čtvrthodinu. Za pár hodin nato už místo
pokusu obléhalo aspoň tucet novinářů s kamerami a bránilo týmu v další práci. Místním i mezinárodním tiskem proběhla vlna senzačních zpráv,
více než 200 redakcí na celé zeměkouli přineslo
zprávu – někdy doslovně – o tom, že „zvířata jsou
ve sněhu mučena k smrti“. Tyto titulky někde
zatlačily do pozadí i zprávu o katastrofálním
zemětřesení na Haiti, ke kterému došlo ve stejné
době a při kterém zahynulo 200 000 lidí. Starosta
Söldenu řekl, že mediální rozruch je větší než při
přírodní katastrofě. Média přinesla zprávu o tom,
že se od pokusů distancovala Tyrolská horská
služba, toto prohlášení však bylo učiněno již
předešlého dne a bez znalosti vědeckého pozadí.
Jen některá seriózní média jako New York Times,
The Guardian, Spiegel online a Süddeutsche
Zeitung přinesla zmínku o tom, že zvířata byla
pod narkózou a pokus byl úředně schválen.
Světoznámý vědecký žurnál Nature – očividně
vylekaný mediální smrští – kontaktoval skupinu
výzkumníků, provádějících pokus, informoval se
o pozadí pokusu, dal pokus spontánně na své
webové stránky a vyzval vědce k diskuzi.
Situace na místě byla ovšem hodinu od hodiny
nebezpečnější. Už čtvrtý den dorazil na místo
předvoj asi 15 odpůrců pokusů na zvířatech z Vídně
a Grazu s transparenty. Na víkend byla ohlášena
velká demonstrace odpůrců z celého Rakouska,
Německa, Švýcarska a Itálie. Údolí bylo dočasně
uzavřeno policií, která vykázala první radikální
odpůrce pokusů na zvířatech. Vědci poskytovali
rozhovory pod policejní ochranou a policie hlídala
hotel, ve kterém bydleli. Rolníkovi, který vzal jedno
z použitých pokusných zvířat do svého chlívku,
bylo vyhrožováno násilím, ba vraždou, a když se
zmínil o tom, že „zvíře skončí příští podzim u řezníka“, udali ho jako trýznitele zvířat. V Innsbrucku
se demonstranti pokusili proniknout do kanceláře
rektora, v Grazu se jeden demonstrant veřejně
zahrabal do sněhu. Krátce nato vyděsila celý Ötztal
hrozba bombového útoku na Raiffeisenbank
v Söldenu. Současně začala elektronická ofenzíva.
Vedoucím výzkumu a zúčastněným institucím
došlo během tří dnů na 35000 protestních mailů,
většinou automaticky vygenerovaných ze stránek
odpůrců pokusů na zvířatech, někomu bylo
i vyhrožováno násilím a smrtí.
„ Přerušení pokusu
Aby se zabránilo další eskalaci konfliktu, rozhodli
se vedoucí výzkumu po dohodě s policií a zástupci místních orgánů pokus přerušit. Část„zachráněných“ pokusných zvířat byla prodána organizaci
ochránců zvířat, kteří zvířata dopravili na „statek
slitování“, kde patrně zemřou přirozenou smrtí.
Přitom jen v Rakousku se denně porazí na jatkách
asi 15000 prasat – bez narkózy. Z Vídně dorazila
jedna operní pěvkyně, aby prasata pojmenovala
po známých operních pěvcích. Groteskní konec
lékařského vědeckého výzkumu!
„ Následné úvahy
Způsobil tento (na rozdíl od pokusu) úspěšný,
avšak nelegitimní útok odpůrců pokusů na zvířatech na svobodu vědeckého bádání více škody,
NENÍ VÝZKUM JAKO VÝZKUM…
Lavina v Žiarské dolině v březnu 2009
než zachránil životů zvířat? V Evropě a v Severní
Americe zahyne v lavinách ročně 140 až 150
lidí. Většinu obětí tvoří mladí zdraví lidé. Totéž
záchranáři. Jen v Itálii a ve Švýcarsku zahynulo
letos 9 záchranářů v dalších lavinách, když se
pokoušeli zachránit oběti lavin. I mimo Evropu
si laviny vybírají četné oběti, jako např. před
několika týdny asi 170 mrtvých v Afghánistánu
a 70 v Kašmíru. Pokusem na zvířatech jsme mohli
získat další trumf v boji proti smrti v lavině, mohl
např. dokázat, že některá skupina zasypaných
má relativně dobré šance na přežití. Doporučení
nevzdávat za určitých okolností pokusy o oživení,
ale zahájit zahřívání, by se mohlo prosadit nejen
v Evropě, ale i v ostatních částech světa.
Veřejnost je zjevně nedostatečně informována
o smyslu a účelu pokusů na zvířatech. Anketa
v zemích EU ukázala, že 50 % dotázaných si myslí,
že pokusná zvířata jsou chráněna nedostatečně
a 90 % by souhlasilo s lepší ochranou. 85 % dotázaných osob udalo, že mají informace od organizací na ochranu zvířat, a jen 32 % přiznalo, že mají
informace od státu a z vysokých škol. Ukazuje se,
že velmi mnoho lidí v Evropě nezná podmínky, za
kterých se provádějí pokusy na zvířatech, a neví,
že pokrok v lékařské vědě je úzce spjat s pokusy
na zvířatech. Možnosti utvářet veřejné mínění,
manipulovat s ním a zneužívat ho pro vlastní
účely jsou tedy obrovské. Pokud by býval pokus
probíhal tak, jak informovala některé média, byl
foto: Pavel Matoušek
by určitě důvod proti němu zakročit. Náš pokus
ale neměl nic společného s trýzněním zvířat, ani
nebyl „bestiální“ a „brutální“.
Zkušenosti z našeho výzkumu ukazují, že je
nejvyšší čas začít o tématu pokusů na zvířatech
diskutovat v širší veřejnosti. Především je třeba
vyzvat média, aby toto citlivé téma nezneužívala a nepodněcovala v lidech strach a zraňující
pocity senzačními zprávami za účelem zvýšení
nákladu či sledovanosti. I některé organizace na
ochranu zvířat by udělaly lépe, kdyby se nesnažily přilepšit své pokladně penězi darovanými na
podkladě nepravdivých tvrzení a zraněných citů.
Je potřeba, aby vědecké instituce aby toto sporné
téma nezamlčovaly, ale naopak zdůrazňovaly, že
pokusy na zvířatech prováděné za všech zákonných a etických podmínek jsou nutné pro lepší
léčbu a záchranu života lidí v budoucnu.
Peter Paal, specialista na akutní medicínu na
univerzitní klinice v Innsbrucku a lékař letecké
záchranné služby, hlavní specialista v oblasti
urgentní medicíny.
Markus Falk, matematik se specializací na biostatistiku a lékařskou informatiku, jednatel Inova
Q GmbH, speciálně se zabývá analýzou doby přežití
při zasypání v lavině.
Hermann Brugger, vysokoškolský učitel a vedoucí
Ústavu urgentního lékařství Evropské akademie
v Bozenu, světoznámý minimálně od doby zveřejnění jeho křivky přežití.
Polygiene ODSTRAŇOVÁNÍ ZÁPACHU
Polygiene je nejnovější
technologie odstraňování
zápachu, jejíž základ tvoří
přírodní soli stříbra, které
jsou velice účinné v boji
bakteriemi. Polygiene brání usazování bakterií, způsobujících zápach, na oblečení, obuvi
a dalším vybavení, a zamezuje jejich bujení.
POLYGIENE Wash In pro praní textilií nalijeme do zásobníku aviváže (místo aviváže!)
v pračce. Rychleschnoucí POLYGIENE Spray
jednoduše nastříkáte na rukavice, přilby,
obuv, apod.
Základní fakta o POLYGIENE
• Udržuje vás v pohodlí a čistotě.
• Ověřená a efektivní ochrana
proti zápachu.
• Neohrožuje vaši pokožku.
• Šetrný k životnímu prostředí.
• Použití přírodních solí stříbra
získaných recyklací.
• Méně pracích cyklů a nižší
teplota prací lázně.
• Delší doba použitelnosti ošetřených oděvů, obuvi, apod.
• Efektivní na všech materiálech.
www.hudy.cz
23
JAK SE VYBAVIT
Batohy Deuter do alpského terénu
text a foto: Michal Bulička
Pro batohy používané v náročném horském terénu jsou důležité komfort při nošení, schopnost
batohu stabilně sedět na těle, bezchybná funkce a nízká hmotnost – a navíc musí tyto dílčí
vlastnosti tvořit společně perfektní celek. Neboť právě v těžkém, exponovaném terénu může
znamenat příliš těžký a manipulaci komplikující batoh zbytečné riziko.
Všechny uvedené požadavky splňují batohy
Deuter z řady ALPINE BACK SYSTEM, určené pro
alpinismus, jinak řečeno túry v náročném terénu
včetně ledovců, alpské lezení, skialpinismus a freeride. V nabídce HUDYsportu jde o batohy Guide,
Rise, Cruise a Freerider.
Oba polštářovité pruhy na zádech batohu se
uhnízdí na vašich zádech přesně podle jejich
anatomického tvaru. Společně se štíhlým vakem
batohu jsou to faktory, díky nimž je těžiště batohu
co nejblíže k těžišti těla. A to je příznivá konstelace!
Batoh se vám na zádech nekývá a je spíše součástí
těla, prostě máte ho pod kontrolou.
Součástí zad batohu je vyjímatelná pěnová
podložka, která nejen že stabilizuje nosný systém,
ale také chrání záda, když dáte do batohu hranatý
předmět. Prostor mezi polštářovitými pruhy,
které jsou potaženy vysoce prodyšnou tkaninou
3DAirMesh, vytvoří vzduchový kanál a komínový
efekt se postará o aktivní odvětrávání zad.
VÝSLEDEK: zaručena je stabilita batohu na
zádech a zároveň citelné odvětrání zad.
Výstup na Triglav přes Plemence, Julské Alpy, Slovinsko
1–7dní GUIDE LITE/GUIDE
24 – 45 l
5 – 15 kg
1–5dní
26 – 32 l
5 – 10 kg
Vysokohorské, ledovcové túry, lezecké túry, lyžařské túry
Guide 30+ SL, Guide Lite 32,
Guide 35+, Guide 40+ SL, Guide 45+
CRUISE/RISE
Túry na sněžnicích, lyžařské túry, vícedenní lyžařské přechody
Rise 32+
Cruise 30
1den FREERIDER/FREERIDER PRO
24 – 30 l
5 – 10 kg
Freeride, lyžařské túry, snowboarding
Freerider 26
Freerider Pro 30
1 SOFTSTRIPE (DVA POLŠTÁŘOVITÉ PRUHY): Zajišťují maximální
cirkulaci vzduchu a zároveň stabilitu batohu. Prostor mezi pruhy vytváří
vzduchový kanál a komínový efekt se stará o aktivní odvětrávání zad.
2 VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA: Je z pěnového materiálu, stabilizuje
nosný systém.
3 POLOHOVACÍ DOTAHOVACÍ POPRUHY: Na ramenou a bederním
pásu jemně regulují polohu s ohledem na terén. Volnější batoh => více
cirkulace vzduchu; batoh na těsno => více kontroly zátěže a kompaktnosti
batohu s tělem.
4 ANATOMICKY TVAROVANÉ RAMENNÍ POPRUHY: Ve tvaru „S“
s odolným potahem z materiálu 3D-AirMesh.
5 BEDERNÍ PÁS: Slouží k přenosu zátěže a pevnému, jistému usazení
batohu na těle. U větších batohů bývá jeho masivnější polstrování.
24
www.hudy.cz
„ ALPINE BACK SYSTEM
RISE, FREERIDER PRO, CRUISE,
GUIDE LITE: RÁM DELRIN® VE
TVARU „U“, KTERÝ SE POSTARÁ
O NÍZKOU HMOTNOST
A DOBRÝ PŘENOS ZATÍŽENÍ
NASTAVITELNÉ
POLOHOVACÍ
POPRUHY
8
RAMENNÍ POPRUHY
S PRODYŠNÝM
POTAHEM 3D
AIRMESH
3
GUIDE:
ZKŘÍŽENÉ
HLINÍKOVÉ
VÝZTUHY
V ZÁDECH,
MOŽNO
VYJMOUT
7
4
DVA POLŠTÁŘOVITÉ
PRUHY ZAJISTÍ
ODVĚTRÁVÁNÍ ZAD
1
ZE ZAD
VYJÍMATELNÁ
PĚNOVÁ
PODLOŽKA
KOMPAKTNÍ,
ANATOMICKY
TVAROVANÝ BEDERNÍ
PÁS
2
5
6
GUIDE, RISE,
FREERIDER PRO:
6 FREERIDER PRO / GUIDE / RISE: Pohyblivé „ploutve“ Vari Flex u bederního
pásu slouží k přesnému kopírování vašeho pohybu a umožňují vám velkou volnost pohybu. Výsledkem je také úspora energie při pohybu. Když potřebujete
zredukovat hmotnost na minimum, lze bederák z batohu vyjmout.
7 GUIDE: Odnímatelné hliníkové nosníky přenáší zatížení do bederního pásu.
8 RISE, FREERIDER PRO, CRUISE, GUIDE LITE: Flexibilní předepjatý U-rám
Delrin® je velmi lehký, přesto nabízí skvělý přenos zatížení.
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
JAK SE VYBAVIT
„ Funkční detaily batohů řady DEUTER ALPINE
MOŽNÉ SNÍŽENÍ HMOTNOSTI
ÚZKÝ TVAR
zaručuje blízkost zátěže
k těžišti těla a volnost
pohybu
POLOHOVACÍ POPRUHY
kterými se přitahuje batoh
k zádům a boční popruhy
na bederním pásu regulují
rozložení hmotnosti
a stabilitu batohu.
KOMPRESNÍ POPRUHY
dovolují regulovat objem
batohu a tím přiblížit zátěž
k těžišti těla.
UCHYCENÍ CEPÍNŮ
jednoduché a účelné, pevně
udrží cepín při jakékoliv
aktivitě.
SOS INSTRUKCE
uvádí čísla tísňového volání
a mezinárodní pokyny pro
komunikaci v nouzové
situaci.
RAMENNÍ POPRUHY VE
TVARU „S“
znamenají uvolnění šíjového
svalstva, eliminaci tření na
krku a ramenou. Nastavitelný
hrudní popruh zajistí větší
stabilitu batohu při pohybu.
DRŽÁK PRO PŘILBU
všechny batohy pro
alpinismus mají připravené
úchyty na držák, lze jej
dokoupit jako příslušenství.
UCHYCENÍ LYŽÍ
U všech modelů mohou být
lyže uchyceny na bocích.
Váhu lyže nese zesílený dolní
popruh, horní kompresní se
snadno ovládá díky sponě.
Některé modely umožňují
i centrální připnutí lyží na
čele batohu.
KOMPATIBILNÍ PRO PITNÝ
REZERVOÁR (CAMELBACK)
Poutko pro zavěšení
rezervoáru, otvor pro
hadičku a na ramenním
popruhu držák hadičky
se postarají o pohodlnou
manipulaci.
VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA
je z pěnového materiálu
(karimatka), podporuje
zádový systém, chrání záda
před otlaky a lze ji použít
jako sedátko.
VÝŠKOVĚ
NASTAVITELNÉ VÍKO
Objem batohu může být
zvýšen přibližně o 10 litrů
(Guide, Rise).
SAMOSTATNÁ SPODNÍ
KOMORA
Příznivci rozdělení obsahu
batohu na dvě části to jistě
uvítají, komu to nevyhovuje,
může díky zipu jednoduše
vevnitř komoru odepnout.
(Guide 40+ a 45+)
BOČNÍ PŘÍSTUP
Na jedné straně batohu je
možný vstup bokem pomocí
légou chráněného zipu. Není
nutné otevírat batoh shora.
(Guide 35+,Guide 45+,Guide
40+SL)
KAPSA NA LOPATU
A SONDU
Zaručuje rychlý přístup
k nouzovému vybavení
v případě záchrany
v laviništi.
(Rise, Freerider, Freerider Pro)
ODNÍMATELNÝ
BEDERNÍ PÁS
Pokud hraje při lezecké túře
roli každý gram, můžeme
vyjmout bederní pás.
(Guide, Rise, Freerider Pro)
UPEVŇOVACÍ SYSTÉM NA
SNOWBOARD A SNĚŽNICE
Velmi odolné chlopně
na čelní straně batohu
se postarají o dostatečné
uchycení prkna i sněžnic.
(Freerider, Freerider Pro, Rise)
PŘÍDAVNÝ OTVOR
NA ZÁDECH
Pohodlný přístup k celému
obsahu batohu díky
přídavnému obvodovému
zipu.
(Cruise, Freerider pro 30)
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
U mnoha modelů je odnímatelný bederní
pás. Pro další snížení hmotnosti lze vyjmout
z nosného systému hliníkové nosníky.
(Guide, Freerider Pro, Rise)
„ Proč si koupit batoh
DEUTER z řady ALPINE
• Alpine Back System zaručuje těsné a pevné spojení batohu s tělem, tolik potřebné pro pohyb
v obtížném terénu. Batohy Deuter ALPINE jsou
velmi lehké, přesto poskytují velký komfort,
trvanlivost a funkčnost.
• Všechny Batohy Deuter ALPINE jsou vybaveny pro uchycení lyží, na vnitřní straně víka
nejdete informace SOS pro krizové situace,
obsahují vyjímatelnou pěnovou podložku,
mají připravené úchyty pro použití držáku na
přilbu a jsou kompatibilní s vodními rezervoáry.
Modely Rise a Freerider, Freeride Pro poskytují
díky speciální kapse bleskurychlý dosah na
lopatu a sondu.
• Řada GUIDE a její X-rám, navržený pro vysoké
zatížení, a promyšlená funkčnost jednotlivých detailů batohu tvoří celek, který patří
k vynikajícím batohům, použitelným pro
široké spektrum aktivit (lezení, VHT, skitouring).
Batohy Deuter Guide patří k nejoblíbenějším, a tedy i nejprodávanějším v Evropě.
V mnoha testech pravidelně dosahují na
výborná hodnocení v porovnání s konkurencí.
Kontinuální optimalizace výrobků s pomocí
profesionálů. Deuter úzce spolupracuje se
syndikáty horských vůdců UIAGM v Německu,
Francii a USA. Vynikající poměr cena výkon.
ALPINE BACK SYSTEM
+ zátěž blízko těžišti
+ specifické funkční detaily
+ úzký tvar
www.hudy.cz
25
JAK SE VYBAVIT
„ Co si správně sbalit na túru – skitouring, freeride, snowboarding, sněžnice
www.hudymountainguide.cz
ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ
OBLEČENÍ:
Spodní prádlo
† boxery
† triko s dlouhým rukávem
(roláček)
† spodky
† teplé podkolenky
† náhradní ponožky
NOUZOVÉ VYBAVENÍ
† lavinový vyhledávač
† sněhová lopata
† lavinová sonda
† bivakovací vak pro 2 osoby
† lékárnička
Zateplovací vrstva
† flísová mikina
† péřová vesta (doplněk)
† teplá tenká bunda – Primaloft®
nebo peří (doplněk)
Svrchní vrstva
† softshellové zimní kalhoty
(Windstopper®)
† softshellová zimní bunda
(Windstopper®)
† čepice, čelenka
† tenké rukavice
† robustní nepromokavé rukavice
† nepromokavé kalhoty a bunda
(GORE-TEX® Paclite®)
† Batoh (podle typu túry)
PODLE CHARAKTERU TERÉNU:
† stoupací železa (mačky)
† lehký turistický cepín
DŮLEŽITÉ DOPLŇKY
† sluneční brýle
† lyžařské brýle s prosvětlujícím
filtrem
† ochranný krém proti slunci
† pomáda na rty (obojí faktor min. 15)
† spojovací pásek na lyže
† taštička na doklady (vodotěsná)
† doklady (pas, pojištění, členství
UIAA)
† peníze v hotovosti
† termoska (popř. zateplený
camelback)
† energetické občerstvení na túry
† malý digitální fotoaparát (doplněk)
LYŽAŘSKÁ TÚRA
† skialpové/freeridové lyže
s vázáním
† skialpové boty
† stoupací pásy
† stoupací hřebeny na lyže (tzv.
haršajsny)
† teleskopické hole
SNOWBOARDOVÁ TÚRA
† snowboard
† boty na snowboard
† teleskopické hole
† sněžnice nebo kratičké lyže
s pásy
† popruh k upevnění prkna
k batohu
TÚRA NA SNĚŽNICÍCH
† sněžnice
† kvalitní nepromokavé pohorky
† návleky na boty
† teleskopické hole
VYBAVENÍ PRO NOCLEH
NA HORSKÉ CHATĚ
†
†
†
†
†
†
čelovka s nabitými bateriemi
průkaz UIAA
toaletní potřeby
tlusté vlněné ponožky
tričko
vložku do spacáku (jen Vých.
Alpy) nebo lehoučký spacák
(Deuter Dreamlite)
TECHNICKÉ VYBAVENÍ
PRO POHYB PO LEDOVCI
†
†
†
†
†
†
†
†
†
vhodný sedací úvazek
1x karabina HMS
2x karabina se zámkem
2 ks tvarově stejných karabin bez
zámku
1x sešitá plochá smyčka 120 cm
4x pomocné šňůry Ø 6 mm, délky
2x 1,5 m, 3 m a 5 m 1x šroub do ledu
případně 1x Tibloc (nejlehčí
blokant)
impregnované lano typu 1 nebo
1/2 , délka 50–60 m
PRO SKUPINU
† vybavená lékárnička
† mapa
† mobil (nabitý a s kreditem,
s důležitými čísly)
26
†
†
†
†
buzola (se sklonoměrem)
hodinky
výškoměr
GPS s nahranými trasami
www.hudy.cz
†
†
†
†
†
náhradní pásy
lepidlo na pásy
mininářadí na opravy
náhradní sluneční brýle
náhradní rukavice
Při túře neledovcovým terénem
vypustíme výzbroj pro pohyb po
ledovci. Vybavení pro jednodenní túru
se od vícedenního přechodu liší pouze
objemem občerstvení.
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
EQUIPMENT STORY
Primus – legendární švédské vařiče
text: Zbyšek Česenek
foto: Primus
Psal se rok 1892, když ve švédském Stockholmu F. W. Lindqvist spolu s J. V. Svensonem
zahájili v malé kovárně v centru města výrobu vařičů na petrolej. Otevřeli tak Svensonovu
továrnu petrolejových vařičů a svůj první výrobek nazvali Primus.
VAŘIČ OMNIFUEL
Tento vysoce spolehlivý a výkonný vařič využívá špičkové materiály, které přispívají k výjimečné funkčnosti. Dokáže fungovat v extrémních podmínkách, vysokých nadmořských výškách, za extrémně nízkých i vysokých teplot.
Omnifuel spaluje plyn, motorový I technický
benzin, naftu I petrolej. Dá se snadno nastavit
na různé hodnoty výkonu.
HRNCE ETA 1.7 A 2.1L
Hrnce Primus Eta Pots jsou vyrobeny z tvrdého
anodizovaného hliníku s vícevrstvou titanovou
úpravou na vnitřní straně, která zamezuje připalování a poškození povrchu. Hrnce se dodávají s pokličkami, držákem a výměníkem tepla
na spodní části, který zaručuje zhruba o třetinu vyšší účinnost vaření. Nejoblíbenější objemy hrnců jsou 1.7 a 2.1 litru a mohou být použity na většině hořáků na trhu.
Jméno vařiče se později stalo skutečným
pojmem, a společnost Primus se od svého založení až do současnosti v podstatě výlučně zabývala vařením, světlem, teplem a souvisejícím sortimentem. Mezi významné uživatele se zařadil
například polárník Roald Amundsen, který vařič
Primus používal při historicky prvním dobytí
Jižního pólu v roce 1911. Na Primusu vařili také Sir
Edmund Hillary a Tenzing Norgay během úspěšné expedice na Mount Everest v květnu 1953.
Každým dnem připravují miliony lidí po celém
světě svá jídla i nápoje na vařičích, případně svítí lampami značky Primus. A ať už jde o vaření v drsných
podmínkách polární expedice či jen přípravu pikniku
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
doma na zahradě, funkčností, použitými materiály
a uživatelským komfortem se vařiče i ostatní výrobky
Primus řadí mezi naprostou špičku ve svém oboru.
V současnosti Primus exportuje zhruba do
sedmdesáti zemí celého světa. Každým rokem
společnost velkou část příjmů investuje zpět do
výzkumu a vývoje. Pokračuje v objevitelském
duchu konce 19. století, kdy byl vyroben první
vařič Primus, a využívá bohaté zkušenosti získané za celou dobu existence firmy.
Významné téma, protknuté celou historií společnosti, je otázka efektivity spalování a účinnosti
vaření. Například v roce 2001 Primus zahájil výrobu vařiče Omnifuel, spalující v podstatě všechna
paliva, který se osvědčil na řadě expedic. V roce
2007 byla představena nová generace vařičů
a dalších produktů řady Eta, která výrazně přispívá ke zvýšení účinnosti vaření a proti standardním vařičům dokáže vařit až o 50 % úsporněji.
www.hudy.cz
27
PŘÍRODA
Zimní počasí
text: Albert Leichfried
Po zhlédnutí předpovědi počasí se některým z milovníků zimních sportů rozzáří oči. Z přechodu studené fronty se radují ti, kdo chtějí na svých prkýnkách sjíždět svahy hluboko zasněžené
prašanem. Jinak je tomu u lezců v ledu. Ti se těší na málo sněhu v kombinaci s nízkými teplotami. To nastává ve výběžcích vysokého tlaku, které přináší studený kontinentální (a tedy suchý)
vzduch. Tento článek vysvětluje, co by se ideálně mělo dít v kuchyni, kde se chystá naše počasí,
aby oči zářily všem milovníkům zimních sportů.
foto: The North Face – Damiano Levati, místo: Valle dell’Orco, Itálie
„ Tryskové proudění
a polární fronta
Chceme-li zjistit, čím se řídí počasí u nás, musíme
se vydat opravdu hodně vysoko. Jako řídící
centrum našeho počasí bychom mohli označit
tzv. tryskové proudění (jet stream), ležící ve výšce
přes 9000 metrů nad mořem v pásmu mezi 40.
a 60. stupněm severní šířky. Tryskové proudění
si můžeme představit jako silné proudění vzduchu dosahující rychlosti až 500 km/h. Má tvar
zploštělé trubice, přičemž rychlost větru rychle
klesá se vzdáleností od centra proudění. Tryskové
proudění, které svým způsobem „určuje“ počasí
u nás, je tedy silný pás západního větru ve velké
výšce, který velmi zjednodušeně řečeno vzniká
rozdílem teplot mezi tropickou a polární oblastí,
tedy v oblasti, kde leží tzv. polární fronta.
„ Řídící centrála
Jak tato výšková smršť řídí naše počasí? Narazí-li
tryskové proudění, které probíhá kolem severní
polokoule, na pohoří stojící napříč ke směru
proudění, jako např. Rocky Mountains, je tímto
pohořím deformováno. Tryskové proudění, přesunující se vždy proti směru hodinových ručiček
(od západu na východ) okolo severní polokoule,
se rozvlní. A to je rozhodující pro jeho řídící funkci
při vytváření počasí. Pozorujeme-li schématické
28
www.hudy.cz
znázornění tryskového proudění (obr. 1, 2, 3),
můžeme okamžitě zakreslit jednotlivé oblasti
vysokého a nízkého tlaku vzduchu (modře /
červeně na obr. 2). Je to obdobné, jako když určujeme tvar terénu za pomoci vrstevnic, proudnice
směřující na jih (ve tvaru písmene V) značí oblast
nízkého tlaku vzduchu, proudnice směřující
na sever (ve tvaru písmene A) oblast vysokého
tlaku vzduchu. A právě poloha tlakových útvarů
v atmosféře je určující pro konkrétní ráz počasí.
„ Předpověď
Základem pro předpověď počasí bývá sledování
polohy a pohybu tryskového proudění. Už bylo
řečeno, že tak získáme přehled o vývoji tlakových
útvarů, a tím i o změnách počasí. Obr. 4 ukazuje
rozložení teplot na severní polokouli a obr. 5 tryskové proudění. Podrobným studiem tryskového
proudění můžeme vytvářet předpovědi počasí
jedině v místech, kde je přístup k internetu, kde
jsou k dispozici výsledky výpočtu numerických
modelů. Když nemáme možnost připojit se na
internet, což se často stává, nezbývá ani meteorologovi nic jiného než zavolat na meteorologickou
službu nebo poslouchat rozhlas. Předpovídat
počasí na základě určitých jevů či pozorování
přírody nás nespasí, podobá se ruletě. Na to se
moderní alpinista spolehnout nemůže.
„ GFS
Americký meteorologický model GFS (Global
Forecast System) může na www.wetterzentrale.
de vidět každý zdarma. Klikneme-li na „300 hPa
proudnice a vítr“, uvidíme tryskové proudění
a jeho vývoj v šestihodonových intervalech,
to vše až pro následujících 16 dní. Proudnice
určují základní parametry počasí pro tu kterou
oblast. Obr. 6 ukazuje velkoplošné jihozápadní
proudění v alpské oblasti. Nad Velkou Británií
se nalézá tlaková níže a nad Azorami tlaková
výše. První hypotéza o budoucím vývoji počasí
by mohla znít takto: na jihu je nutno počítat se
silnými srážkami a v západní a severní části alpského oblouku bude foukat jižní vítr přinášející
fénový efekt. Předpověď zpřesníme na základě
teplotních map, tlaku v různých výškách, srážek
a oblačnosti.
„ Studená fronta
Plánování zimní túry může zásadně ovlivnit
přechod studené fronty. Vznik studené fronty
je přímo spjat s tryskovým prouděním, resp.
s tlakovými útvary, které jsou tryskovým prouděním formovány. Na polární frontě, ostrém
rozhraní mezi masou studeného polárního
vzduchu a masou teplého tropického vzduchu,
se začínají posunovat přechodové oblasti mezi
ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY
PŘÍRODA
studeným a teplým vzduchem. Vzniká systém
studených a teplých front. Z obrázků 7 a 8 je
patrné, že u studené fronty se masa studeného
vzduchu podsunuje pod teplý vzduch před
frontou, a ten je pak vytlačován vzhůru. Přitom
vzniká oblačnost typická pro studené fronty.
Frontu doprovázejí často i nebezpečné jevy jako
vydatné srážky a v létě bouřkové mraky typu
kumulonimbus, v zimě zase vrstevnatý nimbostratus. Silné srážky se objevují nejčastěji přímo
na čáře fronty. Pokud se v předpovědi počasí
objeví informace o přechodu studené fronty,
začnou se mnohému freeriderovi potit ruce.
Za přechodem studené fronty proniká obvykle
do daných míst studený arktický (oblevy prostý
:-)) vzduch a několik dnů můžeme počítat s čerstvou sněhovou pokrývkou a těšit se na jízdu
v prašanu.
„ Zákeřná situace
Ale pozor! Při přechodu studené fronty je potřeba
počítat se silným větrem a mnohdy i výrazným
sněžením, což se může nepříznivě projevit
na lavinové situaci. Následný studený vzduch
většinou nezlepší zvýšené lavinové nebezpečí,
protože se vrstva nového sněhu dostatečně
nespojí s podkladem. Navíc po přechodu studené fronty na exponovaných místech vesměs
nepřibude avizovaný nový sníh. Silný vítr spojený
s přechodem studené fronty se většinou postará
o to, že bílá nádhera zmizí a přemístí se do závětří. Studené fronty jsou na satelitních snímcích
velmi dobře rozpoznatelné. Aktuální satelitní
snímky nalezneme na www.zamg.ac.at. Na obr. 9
leží oblast nízkého tlaku vzduchu severozápadně
od Velké Británie a frontální systém, který k ní
přísluší, je dobře zřetelný jako vír oblačnosti.
Západně od Velké Británie je velmi dobře vidět
kupovitou oblačnost. To svědčí o studeném
arktickém vzduchu, který do oblasti proniká
za studenou frontou. Frontální plocha studené
fronty leží ve výrazném pásu mračen přímo před
touto kupovitou oblačností, ovšem nejvýraznější
projevy počasí můžeme čekat přímo v místech,
kde frontální plocha protíná zemský povrch, tedy
na čáře fronty.
foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál
„ Jižní fén versus
studená fronta
Uznávaným, i když ne vždy oblíbeným, bojovníkem
proti studené frontě je jižní fén. Pokud v horách
vznikne velký gradient tlaku vzduchu, rozfouká se
silný vítr. Proudí-li přes horskou překážku, vzniká
tzv. fén. Často bývá neoblíbeným spojencem
meteorologů při předpovědi okamžiku přechodu
studené fronty. Neohroženě se totiž staví do cesty
studené frontě a ta často vítězí až při západu slunce, kdy fén oslabuje. Kdo tedy postrádá ohlášenou
studenou frontu, měl by počkat s kritikou předpovědi do západu slunce. Studené fronty mohou být
nejen bouřlivé, ale i záludné.
„ Co dělat, když už
jsme vyrazili?
Pokud nemáme k dispozici přesnou předpověď,
mohl by nás náhlý nástup studené fronty donutit
k návratu. Pokud leží studené fronty kolmo
ke směru tryskového proudění, pak postupují
velkou rychlostí a přinášejí rychlé změny počasí.
Skutečně spolehlivým indikátorem pronikání
studeného vzduchu ze severu je oblačnost na
severních i jižních svazích hřebenů orientovaných kolmo na směr proudění, tedy od západu
na východ. Na severní stranu pohoří již pronikl
studený vzduch a tvorba kupovité oblačnosti
je ještě podpořena nuceným výstupem přes
horskou překážku. Na jižní straně pohoří ještě leží
teplý vzduch. Protože studený vzduch je těžší než
teplý, teče pomalu přes hřeben a padá do údolí
na jižní straně. Tím vznikají pod úrovní hřebenu
u svahu skutečně bizarní mračna. Studená fronta
stojí takříkajíc přede dveřmi.
ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY
1
Tryskové proudění v oblasti
polární fronty má tvar vlny
2
Tlakové níže a výše v oblasti
polární fronty
3
Schéma vzniku tlakových výší a
níží v oblasti tryskového proudění
zdroj: Meteorology for Scientists and
Engineers, Roland B. Stull
zdroj: Meteorology for Scientists and
Engineers, Roland B. Stull
zdroj: ECMWF Analysekarte Geopot 300
4
Polární fronta odděluje tropický
a polární vzduch
zdroj: ECMWF Analysekarte Aquipot 850
5
Tryskové proudění v oblasti
polární fronty
zdroj: Jetstream mit Rossby-Wellen, Lufthansa Broschüre
6
Meteorologický model GFS:
poloha tryskového proudění v oblasti
polární fronty
zdroj: www.wetterzentrale.de/topkarten
www.hudy.cz
29
PŘÍRODA
9
Satelitní snímek v infračerveném oboru spektra –
tlaková níže a frontální systém
zdroj: www.zamg.ac.at/sat_bilder
výrazně studeného vzduchu. Přinese-li k nám
v zimě proudění vzduch z Ruska, pociťujeme
mrazivý chlad a lezci v ledu se těší na nádherně
zamrzlé vodopády.
foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál
„ Matoucí předzvěsti
Před studenou frontou se často objevují (ovšem
především v létě) linie bouřek a silných nárazů
větru, které mohou alpinisty zmást. Nápadně se
totiž podobají studené frontě. Mezi studenou
frontou a linií bouřek (označované jako čára
instability) se nachází klidová zóna, což by
mohlo sportovce svést k domněnce, že se jedná
o předčasný přechod studené fronty a následný
skutečný přechod fronty by je pak mohl překvapit. Jednoznačným důkazem o přechodu
studené fronty je vývoj tlaku vzduchu. Před frontou prudce poklesne, za frontou rychle stoupá.
Dalším znamením přechodu studené fronty bývá
významný pokles teploty. Ale jak již bylo řečeno,
studené fronty mohou být záludné a mohou se
7
Schéma vzniku teplých a studených front
maskovat. Jestliže studená fronta rozruší teplotní
inverzi, tedy přízemní vrstvu studeného vzduchu,
ukazuje teploměr často vyšší hodnoty po frontě
než před ní. Pak mluvíme o tzv. maskované
studené frontě.
„ Tlaková výše přinášející
studený vzduch
Hluboce zasněžené svahy, o kterých sní freerideři, jsou pro lezce v ledu znamením, že budou
mít omezené možnosti. Naopak jejich srdce plesá
v případě, že se čeká příliv studeného vzduchu
původem z kontinentu. Studený vzduch vzniká
v důsledku enormně velkých zemských ploch
pokrytých sněhem v sousedních východních
zemích, především v Rusku. Obrovské zasněžené
plochy se v důsledku negativní
energetické
bilance
(více
tepla uniká než je dodáváno
slunečním zářením) na svém
povrchu neustále ochlazují,
což je nejen onou negativní
bilancí slunečního záření, ale
i speciálními vlastnostmi sněhu.
Sníh neustále vydává energii,
jednak velkou ztrátou tepla
vyzařováním, jednak silným
odrazem slunečního záření.
Protože studený vzduch je těžší
než teplý, tvoří se při zemi vrstva
„ Maloplošné jevy – mrazové
kotliny (inverze)
Podobně jako se při teplotní inverzi tvoří při
zemi vrstva výrazně chladného vzduchu, vznikají v údolních polohách tzv. mrazové kotliny.
Tyto inverze malého měřítka (nárůst teploty
v závislosti na výšce směrem k hornímu okraji
údolí, obr. 10) přinášejí do níže položených
oblastí chlad potřebný k zamrznutí vodopádů.
U inverzí tohoto typu je ale potřeba být opatrný,
zvláště když se vytoužený vodopád rozkládá
i nad hranicí inverze, tedy dosahuje to míst,
kde teplota s výškou opět roste. Na nástupu
nebo při parkování koukneme na teploměr
a uklidníme se zápornými hodnotami. To se ale
může po několika lanových délkách dramaticky
změnit. Nad inverzí může dosahovat teplota
výrazně kladných hodnot, a to výstup velmi
negativně ovlivní. Tento jev je ještě výraznější,
pokud nad inverzí fouká fén. Důsledkem mohou
být teplotní rozdíly 10 i více stupňů na několika
stech výškových metrech. Chceme-li si lezení
v ledu užít v klidu, je potřeba neustále sledovat
teplotu a její změny s výškou.
„ Pamatuj na to,
že najdeš firn
Na jaře se sportovci těší na teplejší počasí a dobré
lyžování na firnu. Doba a místo, kdy se můžeme
radovat ze sjezdu na firnu, souvisí s parametry
slunečního záření. Krátkovlnné sluneční záření
zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman
8
Studená fronta: schéma polohy teplého a studeného vzduchu a rozložení oblačnosti
zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman
30
www.hudy.cz
10
Schéma inverze v údolí (mrazová kotlina)
zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman
ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY
PŘÍRODA
dodává energii nutnou k tání ledových krystalů.
Nejsilnější je, pokud sluneční paprsky dopadají
na povrch sněhu pod pravým úhlem (srov. obr.
11). Za pomoci vzorce pro výpočet výšky Slunce
(max. výška ve stupních = 90 – zeměpisná šířka
+ / - deklinace) se dá pro 21. prosince pro 47 °
severní šířky vypočítat maximální výška Slunce
19,5 °, 21. března je pak tato hodnota 43 °. Takže
21. prosince odevzdává Slunce v našich zeměpisných šířkách největší energii na svahu se sklonem
70,5 °, naproti tomu 21. března se nejvíce energie
dostává svahu se sklonem 47°. To je tedy důvodem, proč se na strmých svazích objevuje firn
dříve než na plochých.
vždy bezpečný. Nad některými sesuvy lavin na
svazích se zledovatělým příkrovem a s několikametrovým základem z tekoucího sněhu žasli
i mnozí odborníci.
„ Platón a meteorologie
Už Platón rozebíral pojem „vědění“. „Vědění
je pravdivý, odůvodněný úsudek.“ Bez odpovídajícího úsudku tedy není vědění. Studium
počasí a všech jeho jevů jistě přispívá k lepším
vědomostem při plánování výstupů. Snaha shromažďovat poznatky a informace, abychom se
mohli jasněji rozhodnout, je v mnoha případech
velmi důležitá. Všechny informace a následně
reálnou situaci v přírodě je ale třeba pozorovat
a zkoumat i zdravým selským rozumem. A ještě
něco je třeba zmínit: nesmíme zapomenout na
rozzářené oči při lezení!
„ Běh Slunce po obloze
Zůstaňme u 21. března, kdy je noc stejně dlouhá
jako den. Slunce při jarní rovnodennosti vychází
přesně na východě a zapadá přesně na západě.
Chytrý lyžař si tak celý den může užívat sluníčka
a měknutí sněhu. Stačí, když začne ráno na
strmém východním svahu a skončí večer na
plochém západním svahu.
Dalším nezanedbatelným efektem slunečního záření je na jaře, když napadne nový sníh,
enormní sesedání sněhové pokrývky zejména na
svazích obrácených na západ. Sníh se většinou
během několika hodin zcela změní a získá značnou stabilitu.
Na jedné straně dopadající sluneční záření, na
druhé straně vyzařování sněhové pokrývky. To
způsobuje mrznutí firnu. Každé těleso totiž ztrácí
energii vyzařováním. Velikost ztráty energie je
dána teplotou a vlastnostmi materiálu tělesa.
Vztahy, popisující tyto procesy, jsou velmi složité.
Postačí jistě, když si budeme pamatovat, že nejrychleji mrzne hrubozrnný mokrý sníh s teplotou
okolo nuly.
„ Nový sníh kontra firn
Tvorbě firmu přirozeně brání nový suchý sníh,
ale k nočnímu zmrznutí sněhu a následné tvorbě
firnu při nadnulových denních teplotách nemusí
dojít ani v případě velké noční oblačnosti a vysoké vlhkosti vzduchu. Existuje totiž tzv. přirozený
skleníkový efekt, který zmenšuje vyzařování,
a tedy ochlazování zemského povrchu během
noci tak, že teploty nemusí klesnout pod bod
mrazu. Přirozený skleníkový efekt brání kompletní ztrátě tepla vyzařováním do atmosféry, jeho
značnou část vrací zpět k zemskému povrchu,
a tedy i do sněhové pokrývky. Tento efekt je
výraznější, když je vzduch vlhký, resp. je-li zataženo. Sněhová pokrývka tak dostává značnou
část energie zpět, pokles teploty je pomalejší
a sníh nemůže pořádně zmrznout. Pokud je
v noci zataženo nebo skoro zataženo, je těžké
odhadnout, zda-li se utvoří firn. Na kvalitu firnu
mají kromě vlhkosti (oblačnosti) samozřejmě vliv
i jiné faktory, jako je teplota vzduchu nebo složení sněhové pokrývky. Vysoké teploty, zejména
při vysoko ležící nulové izotermě, znemožňují
zmrznutí sněhu v nižších polohách. Pokud má
složení sněhové pokrývky charakter pohyblivého
(tekoucího) sněhu, jako tomu bylo v sezóně
2008/2009, může být velmi záludný i sníh se
zledovatělou kůrou na povrchu, který bývá jinak
ZÁKLAD PLÁNOVÁNÍ TÚRY
11
Úhly, pod kterým dopadají sluneční paprsky na zemský povrch v různých zeměpisných šířkách
zdroj: Mountain Meteorology, C. David Whiteman, Ilustrace: Lisa Manneh
Lehké a teplé bundy s izolací Primaloft
Výborným pomocníkem v zimní přírodě je
lehká zateplená bunda. Hodí se pro chvíle
prostojů, kdy by vám mohla být zima kvůli
snížené intenzitě pohybu.
V naší nabídce je několik takových bund,
většinou s osvědčenou izolací Primaloft®.
„ Skisky Jacket
Kdo to se skialpinismem
myslí vážně, ať už
dál nehledá – lehká
bunda renomované
italské značky Montura
s izolací PrimaLoft®
se pyšní výjimečnou
sbalitelností a v zimním čase si své místo
najde v každém batohu. Design napovídá, že je
určena pro sportovní vyžití. Integrovaná kapuce
s elastickým lemem, díky němuž dobře přilne
k hlavě, ji ochrání
i před vlezlým
větrem.
„ Belay Device
Bunda, která má potenciál
stát se hitem letošní zimy.
Je sice o 20 % těžší než
Atom a Skisky, ale cena
je neodolatelná. Prostě
skvělý poměr cena
/ výkon. Osvědčený
lehoulinký Pertex® tvoří
svrchní slupku, izolaci
zajišťuje PrimaLoft®.
„ Atom SV Hoody
Zateplená bunda,
která je díky
vlastnostem
izolace Coreloft™
výrazně teplejší
a poskytuje vyšší
ochranu než fleecová
bunda. Je dostatečně
prodyšná, aby mohla
být použita v chladném počasí jako druhá,
zateplovací vrstva, ale natolik odolná, aby
zastala funkci svrchní ochranné vrstvy,
třeba při jištění nebo
pobytu v základním
táboře. Extra silná vrstva
materiálu Coreloft™ je
dobře sbalitelná.
„ PrimaLoft®– nejlepší
syntetická izolace
Vysoce výkonná izolace (několik typů) na
bázi polyesteru využívá jedinečnou směs
ultratenkých vláken, jejichž struktura vyniká
vysokou stlačitelností a výbornými izolačními
vlastnostmi.
Vlastnosti izolace PrimaLoft®
• větruodolná a prodyšná
• vodoodpudivá
• měkká a dobře stlačitelná, téměř jako peří
• výborná izolační schopnost, blížící se
kvalitě peří
• zateplovací funkce i ve
vlhkém stavu
• nízká hmotnost
www.hudy.cz
31
PRVNÍ POMOC
Podchlazení neboli hypotermie
text a foto: Martin Honzík
Podchlazení je obecně definováno jako pokles centrální tělesné teploty pod 35 °C. Doposud nejnižší zdokumentovaná tělesná teplota spojená s kvalitním přežitím po dlouhodobé resuscitaci je
13,7 °C. V terénu je neustále nutné mít na paměti, že podchlazení velice často doprovází většinu neodkladných stavů v horách a značně je komplikuje a komplexně zhoršuje stav pacienta.
Chladová vasokonstrikce
Závažnější formy podchlazení mohou samy
o sobě znamenat pro pacienta bezprostřední
ohrožení na životě nebo i zapříčinit jeho smrt.
Stejně tak i naše nešetrná manipulace s pacientem nebo nesprávně zvolený postup při první
pomoci mohou podchlazenému značně ublížit.
Proto je důležité podchlazení včas rozpoznat,
odhadnout jeho závažnost a té plně přizpůsobit
péči o pacienta.
„ Tvorba tepla
a termoregulace
PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ
Za běžných okolností lidské tělo udržuje normální tělesnou teplotu pomocí termoregulačních
mechanismů ve velice úzkém rozmezí (37 ± 1 °C).
Tato teplota je důležitá pro správné fungování
organismu a každá odchylka mimo toto rozmezí
znamená problém.
Pokud je člověk v klidu, pak je většina tělesného
tepla za normálních okolností tvořena chemickou
cestou v orgánech v oblasti tělesného jádra. Za
tělesné jádro považujeme životně důležité orgány
uložené v hlavě, v hrudníku a v dutině břišní.
Svalstvo, podkoží a kůži můžeme z tohoto úhlu
pohledu považovat za jakýsi „obal“, kam je teplo
transportováno prostřednictvím krevního oběhu
– konkrétně prostřednictvím krve. Distribuce
tepla je řízena centrem termoregulace uloženým
v mezimozku. Zde jsou vyhodnocovány informace
o teplotě tělesného povrchu z kožních receptorů
a též i informace o teplotě tělesného jádra z vnitřních receptorů. Na základě těchto údajů je řízena
tvorba tepla a jeho následný výdej, přičemž prioritní je zajištění tepla pro oblast tělesného jádra.
Jak bylo uvedeno výše, tak za normálních
okolností je většina tepla tvořena ve vnitřních
orgánech chemickou cestou. Další možností,
jak produkovat teplo, je svalová práce. Ta může
být zcela cílená, když se snažíme nějakou fyzickou aktivitou v podobě cvičení zahřát, anebo
svalstvo může být zapojeno zcela mimovolně.
Tento princip je uplatňován v rámci obranných
mechanismů v podobě zapojení svalového
třesu, kdy jako vedlejší produkt vůlí neovladatelného stahování svalů je právě produkce tepla.
Nevýhodou tohoto mechanismu je jeho velká
energetická náročnost.
Lidské tělo má prostředky nejenom na ovlivnění tvorby tepla, ale i na ovlivnění jeho distribuce
a následného výdeje. To se děje prostřednictvím
zvýšeného anebo sníženého prokrvení dané
oblasti, kdy roztažením nebo naopak zúžením cév
reguluje organismus průtok krve, a tím i dodávku
a výdej tepla. Dalším způsobem, jak zvýšit výdej
tepla, je sekrece potu, který ochlazuje povrch těla.
Jelikož tento článek pojednává o rizicích spojených s působením chladu na lidský organismus
a s tím související první pomocí, je nutné si
podrobněji ozřejmit způsoby, kterými dochází ke
ztrátám tělesného tepla, abychom je byli schopni
v terénu minimalizovat ihned od počátku.
„ Ztráty tělesného tepla
Vedením – z fyzikálního hlediska se jedná o situaci, kdy teplejší těleso předává své teplo přímým
kontaktem chladnějšímu tělesu (např. pacient
ležící na mokré silnici). Rychlost tepelných ztrát
je umocňována vlhkostí, neboť tepelná vodivost
vody je mnohonásobně vyšší než vodivost
vzduchu. Z hlediska omezení těchto tepelných
ztrát se snažíme pacienta co nejdříve podložit
(např. karimatkou), osušit jej, popř. i převléci do
suchého oblečení nebo zabalit do vrstvy izolantu
(náhradní oblečení, spací pytle, …)
Vyzařováním – každý teplý objekt vyzařuje
teplo v podobě záření. Toto záření můžeme
v omezené míře odrážet zpět zabalením pacienta
do ALU-folie. Ta by měla být povinnou součástí
vybavení vaší lékárničky.
Odpařováním – pot odpařovaný z kůže anebo
voda v podobě vydechované vodní páry znamená další ztráty tělesného tepla.
Prouděním – vzduch v bezprostřední blízkosti
těla je ohříván vedením a vyzařováním. Tato ohřátá vrstvička vzduchu je působením větru neustále
nahrazována chladným vzduchem a tepelné ztráty jsou tímto způsobem v závislosti na rychlosti
větru umocňovány. Intenzitu těchto tepelných
ztrát můžeme obrazně vyjádřit pomocí tzv. „Wind
Chill Indexu“, neboli zchlazovacího efektu větru.
Jedná se o vyjádření pocitové teploty na povrchu
těla v závislosti na skutečné teplotě naměřené na
teploměru a na rychlosti větru tab. 1.
STÁDIUM I.
Příznaky:
Plně při vědomí, rozrušený, zmatený, svalový
třes, zrychlený puls, rychlé a prohloubené
dýchání, občas bývá bolestivost (hlavně
ruce a nohy)
Snížená úroveň vědomí (apatický, spavý),
ještě reaguje na oslovení, svalový třes již
ustal, puls a dýchání se postupně zpomaluje,
bolest ustupuje
První pomoc:
První pomoc:
• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla
(do závětří, podložit, zabalit, překrýt,
nezapomeň chránit i hlavu)
• vlhké oblečení nahraď suchým
• opatrné pohyby – aktivní pohyb dovolený
• podej horké slazené nápoje a energeticky
hodnotné jídlo, nikdy ne alkohol!!!
• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla
(do závětří, podložit, zabalit, překrýt,
nezapomeň chránit i hlavu)
• nenech podchlazeného chodit či jinak
se aktivně pohybovat a ani to po něm
nevyžaduj!!!
• pasivní pohyby (překládání a další
manipulace) prováděj ve více zachráncích,
pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu
• pokud pacient může polykat, pak mu
podej horké sladké nápoje (bez alkoholu!!!)
• v chráněném prostoru opatrně odstraň
mokré oblečení
• vlhký a horký zábal – zahřívej pouze
tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla)
• končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj
32–28 °C
Příznaky:
35–32 °C
32
STÁDIUM II.
www.hudy.cz
JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ
PRVNÍ POMOC
Tab. 1: Wind Chill Index – zchlazovací efekt větru
RYCHLOST
VĚTRU
DALŠÍ RIZIKOVÉ FAKTORY,
KTERÉ ZHORŠUJÍ
PODCHLAZENÍ:
BEZVĚTŘÍ
10 km/hod.
„ Průběh podchlazení
RIZIKA PLYNOUCÍ
Z PODCHLAZENÍ:
• omezení prokrvení periferie (okrajových
částí těla) – zvýšené riziko vzniku omrzlin
• poruchy srdečního rytmu vedoucí až
k zástavě oběhu
• poruchy srážlivosti krve
• útlum dýchání až zástava dechu
• poruchy vědomí až bezvědomí
• riziko neprůchodnost dýchacích cest
a následného dušení
• hypoglykémie
• zcela zásadní zhoršení prognózy u pacientů
se závažným úrazem
10 °C
5 °C
0 °C
-5 °C
-10 °C
8.6
2.7
-3.3
-9.3
-15.3
-20 °C
-25 °C
-30 °C
-35 °C
-40 °C
-45 °C
-50 °C
-21.1
-27.2
-33.2
-39.2
-45.1
-51.1
-57.1
-63.0
15 km/hod.
7.9
1.7
-4.4
-10.6
-16.7
-22.9
-29.1
-35.2
-41.4
-47.6
-53.7
-59.9
-66.1
20 km/hod.
7.4
1.1
-5.2
-11.6
-17.9
-24.2
-30.5
-36.8
-43.1
-49.4
-55.7
-62.0
-68.3
25 km/hod.
6.9
0.5
-5.9
-12.3
-18.8
-25.2
-31.6
-38.0
-44.5
-50.9
-57.3
-63.7
-70.2
30 km/hod.
6.6
0.1
-6.5
-13.0
-19.5
-26.0
-32.6
-39.1
-45.6
-52.1
-58.7
-65.2
-71.7
35 km/hod.
6.3
-0.4
-7.0
-13.6
-20.2
-26.8
-33.4
-40.0
-46.6
-53.2
-59.8
-66.4
-73.1
40 km/hod.
6.0
-0.7
-7.4
-14.1
-20.8
-27.4
-34.1
-40.8
-47.5
-54.2
-60.9
-67.6
-74.2
45 km/hod.
5.7
-1.0
-7.8
-14.5
-21.3
-28.0
-34.8
-41.5
-48.3
-55.1
-61.8
-68.6
-75.3
50 km/hod.
5.5
-1.3
-8.1
-15.0
-21.8
-28.6
-35.4
-42.2
-49.0
-55.8
-62.7
-69.5
-76.3
55 km/hod.
5.3
-1.6
-8.5
-15.3
-22.2
-29.1
-36.0
-42.8
-49.7
-56.6
-63.4
-70.3
-77.2
60 km/hod.
5.1
-1.8
-8.8
-15.7
-22.6
-29.5
-36.5
-43.4
-50.3
-57.2
-64.2
-71.1
-78.0
produkci tepla stimulací metabolismu doprovázenou zrychlením srdeční frekvence a zvýšením
svalového napětí. To je následně vystřídáno
chladovým svalovým třesem, kdy mimovolní stahování svalů (nelze je vůlí nikterak ovlivnit) má
za úkol vyprodukovat teplo. Nevýhodou tohoto
mechanismu je jeho velká energetická náročnost
(literatura udává nárůst až o 300 % oproti normálu). V situacích, kdy jsou předchozí fyzickou aktivitou energetické rezervy již značně vyčerpány,
to může znamenat kratší trvání svalového třesu
anebo i jeho úplnou absenci.
Dalším, následně probíhajícím obranným
mechanismem, který má za úkol snížit ztráty tělesného tepla, je omezení prokrvení v okrajových
částech těla. To je způsobeno stažením periferních
cév, které v hlubších stádiích podchlazení vyústí až
v centralizaci oběhu, kdy bude prokrvení soustředěno pouze na oblast tělesného jádra.
V případě, že výše uvedená opatření nejsou dostačující k zahřátí a pokles tělesné teploty pokračuje,
přechází organismus z úvodní fáze excitace do
postupného útlumu. Od tohoto okamžiku začíná
podchlazení způsobovat postupný útlum všech
základních životních funkcí. V intervalu 34 až 33 °C
STÁDIUM III.
STÁDIUM IV.
První pomoc:
24–?? °C
První pomoc:
JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ
* poznámka: uvedené teploty jsou teploty
tělesného jádra, tzv. centrální teplota.
Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět,
nedýchá, nehmatný puls, rozšířené zorničky nereagující
na světlo
Bezvědomí, reaguje nanejvýš na silný
bolestivý podnět, nepravidelné mělké
dýchání, slabě hmatný puls, rozšířené
zorničky reagující na světlo
• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla
(do závětří, podložit, zabalit, překrýt,
nezapomeň chránit i hlavu)
• vlhký a horký zábal – zahřívej pouze
tělesné jádro (hrudník, břicho, třísla),
• končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj
• v chráněném prostoru odstraň mokré
oblečení – nesvlékat, rozstříhat
• pacienta šetrně ulož do zotavovací polohy
na boku
• pasivní pohyby (překládání a další
manipulace) prováděj ve více zachráncích,
pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu
se začíná snižovat úroveň vědomí – pacient se
stává apatickým, nezúčastněným až spavým, na
dotazy odpovídá s prodlevou.
Při přibližně 32 °C ustává svalový třes.
Následkem omezeného prokrvení a prochladnutí
svalstva spolu s vyčerpáním energetických rezerv
se zhoršuje motorika a koordinace pohybů, může
docházet i k pádům. Mimika v obličeji je setřelá,
artikulace obtížná, řeč se stává nesrozumitelnou.
Zde je na místě varovat před velkým diagnostickým omylem, se kterým se často setkáváme
i u profesionálů, a to, že podchlazená osoba je
v tomto stádiu mylně prohlášena „jenom“ za
opilou a ponechána svému (neblahému) osudu!
Pozor na ukvapené závěry, neboť při dalším
vyšetření můžeme s následným poklesem teploty pozorovat útlum oběhu i dýchání. Dochází
k postupnému snižování tepové frekvence.
Dýchání se též zpomaluje a stává se následně
mělčím a povrchnějším.
Při teplotě asi 30 °C upadá podchlazený do
bezvědomí – nekomunikuje, není probuditelný,
Příznaky:
Příznaky:
28–24 °C
-15 °C
POCITOVÁ TEPLOTA PŘI DANÉ RYCHLOSTI VĚTRU
• alkohol
• léky
• vyčerpání
• vysoká nadmořská výška
• vítr
• vlhkost
• nízký věk (malé děti)
• vysoký věk (staří lidé)
• trauma
36 °C * – chlad začínáme vnímat jako subjektivně
nepříjemný pocit a začínáme provádět cílená
opatření k minimalizaci tepelných ztrát (oblečení
se, schoulení, ukrytí se do závětří, …), popřípadě
se snažíme zvýšit produkci tepla (navýšení pohybové aktivity, příjem teplých nápojů a jídla, …).
Pokud se nám nepodařilo zahřát a tepelné
ztráty převažují nad produkcí tepla, začíná tělo
při zhruba 35 °C zapojovat obranné mechanismy
proti podchlazení. V úvodní fázi se snaží zvýšit
TEPLOTA (°C)
STÁDIUM V.
• okamžitě začít oživovat – bez přestání prováděj
nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání v poměru
30 stlačení hrudníku na 2 vdechy, frekvence stlačování
hrudníku je 100 kompresí za minutu,
• v resuscitaci je nutné vytrvat až do okamžiku, než
pacienta převezme záchranná služba, která jej za
pokračujícího oživování dopraví do nemocničního
zařízení, kde je možné uplatnit daleko efektivnější
způsoby ohřevu než v terénu,
• zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří,
podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu),
• vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro
(hrudník, břicho, třísla),
• pasivní pohyby (překládání a veškeré další manipulace
s pacientem), prováděj pomalu, šetrně a v co nejmenším
nutném rozsahu
Příznaky:
Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět, nedýchá, nehmatný puls, rozšířené zorničky
nereagující na světlo, při resuscitaci nelze stlačit hrudník pro jeho zmrznutí
První pomoc: mrtev – ukončení oživovacích pokusů
www.hudy.cz
33
PRVNÍ POMOC
vysoké riziko vzniku smrtící poruchy srdečního
rytmu, tzv. fibrilace komor. Tu můžeme vyvolat
například pouhou nešetrnou manipulací při
vyprošťování nebo nevhodným způsobem zahřívání (např. ohřevem končetin).
24 °C – podchlazení průběžně způsobuje
útlum metabolismu v celém organismu. V tomto
okamžiku klesají nároky tkání na kyslík na 25 %
oproti normálu. Tento fakt je příčinou úspěšných
resuscitací podchlazených pacientů zahájených
i po delší časové prodlevě od zástavy oběhu.
Postupně dochází k vymizení spontánní dechové
aktivity.
20 °C – zástava oběhu
„ Stádia podchlazení dle
SSMM (Swiss Society
for Mountain Medicine)
reaguje maximálně na silný bolestivý podnět,
puls může být zpomalený a nepravidelný.
V tomto okamžiku lidské tělo vyčerpalo veškeré
své možnosti pro spontánní znovuohřátí a je
nutné, aby byl ohřev zrealizován zachránci.
Zde je nutné zdůraznit riziko neprůchodnosti
dýchacích cest, způsobené zapadnutím kořene
jazyka při ochabnutí svalstva v rámci bezvědomí
při poloze vleže na zádech. Dalším důvodem,
který může v tomto stádiu způsobit dušení, je
vymizení obranných reflexů dýchacích cest.
Proto je mimo jiné důležité i správné napolohování pacienta na bok s důrazem na průchodnost
dýchacích cest.
28 °C – pacient je v hlubokém bezvědomí,
nereaguje na žádné podněty, puls je zpomalený,
nepravidelný, dýchání zpomalené, povrchní. Je
plně vyjádřená centralizace oběhu – prokrvení
na periferii je maximálně omezeno díky stažení
cév. Organismus si nyní teplou krev „šetří“ pro
tělesné jádro a zachovává prokrvení pouze mezi
životně důležitými orgány. Do popředí vystupuje
Jak bylo naznačeno výše, podchlazení se vyvíjí
a má různé úrovně a od nich se odvíjí i způsob
adekvátní léčby. Tímto se dostáváme před
problém stanovení závažnosti podchlazení.
Je nasnadě využít měření teploty. Nicméně
teplota, která nás zajímá a která určuje stupeň
podchlazení, je teplota centrální, což je teplota
měřená v tělesném jádře. Běžný digitální teploměr k tomuto měření nelze využít, neboť nejnižší
měřená teplota je většinou 34 °C a místa, kde se
dá měření provést (např. v podpaží), dávají díky
chladové vasokonstrikci falešně nízké hodnoty.
V terénu se ke stanovení teploty u podchlazených pacientů používají speciální teploměry
pro měření teploty na ušním bubínku. Ty však
nepatří ke standardnímu vybavení běžné outdoorové lékárničky, a tak nám nezbývá nic
jiného, než se orientovat podle příznaků, které
na pacientovi vyšetříme. Jeden takový systém
tab. 2 představila v devadesátých letech
SSMM a díky své jednoduchosti a účelnosti se
stal základem pro rozhodovací algoritmy, používané i organizacemi IKAR (mezinárodní komise
pro alpskou záchranu sdružující horské služby
z celého světa)
„ Hiblerův zábal
Jedná se o termozábal umožňující i v terénu
zahájit centrální ohřívání tělesného jádra.
Základem je „termobalíček“ vytvořený z poskládaného prostěradla nebo náhradního oblečení,
které se prolije horkou vodou (na túře lze využít
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
34
www.hudy.cz
JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ
PRVNÍ POMOC
Tab. 2: Stádia podchlazení dle SSMM
STÁDIUM PODCHLAZENÍ
PŘÍZNAKY
TEPLOTA JÁDRA (°C)
I.
pacient při vědomí, svalový třes
35–32
II.
snížená úroveň vědomí, bez svalového třesu
32–28
III.
pacient v bezvědomí
28–24
IV.
zástava dechu a oběhu
24–13,7?
V.
smrt v důsledku nevratných změn
< 13,7? (< 9?)
např. horký čaj z termosky – pozor, neopařit
sebe nebo pacienta!!!). Tento termobalíček
(balíčky) se umístí na spodní prádlo v oblasti
tělesného jádra (viz foto) do partií, kde teplo
snadno přestupuje k velkým cévám nebo přímo
k srdci. Vlhkost není v tomto případě na škodu,
neboť urychluje vedení tepla. Následně je nutné
pacienta těsně zavinout do ALU-folie, a to tak,
že končetiny zůstanou vně ALU-folie (zahříváme
pouze tělesné jádro). Poté je pacient celý zabalen
a zaizolován. Lze použít např. deky z winterraumu, spacáky anebo náhradní oblečení. Důležité
je, aby vrstva izolace byla ze všech stran, tzn.
i pod pacientem. Z důvodu šetrné manipulace
s podchlazeným je výhodné si celý zábal,
včetně ALU-folie, předem nachystat a pacienta
na něj následně přemístit. Nezapomeňte před
chladem chránit i hlavu (čepice, šátek, kapuce,
…). Jako vrchní vrstva chránící celý zábal spolu
s pacientem před nepřízní počasí se používá
bivakovací vak, stanový dílec nebo jiná nepromokavá plachta.
„ „After Drop“
Podaří-li se nám přerušit působení chladu
na pacienta, pořád ještě nemáme vyhráno.
Podchlazení dobíhá s určitou setrvačností i po
zahájení ohřívání. To je dáno vedením tepla
z teplejších tkání vnitřních orgánů do chladnější periferie, která se ještě nestačila prohřát.
Z tohoto důvodu je nutné ještě po určitou dobu
počítat se zhoršováním stavu pacienta a předvídat tento negativní vývoj s ohledem na zajištění
a napolohování pro transport. V odborné literatuře je tento jev, kdy dochází k dalšímu poklesu
teploty tělesného jádra po skončení expozice
chladu, označován termínem „After-Drop“ a pro
záchranáře, obrazně řečeno, představuje
časovanou bombu, která exploduje až s určitou
prodlevou.
„ Syndrom smrti
při záchraně
V praxi jsou popisovány případy, kdy při
záchraně podchlazené osoby dochází náhle
k mnohdy velice dramatickému zhoršení
stavu, kdy například ještě před chvílí komunikující pacient se náhle kácí k zemi se zástavou
oběhu. Vysvětlením je eskalace After-Dropu,
v rámci kterého dochází nevhodným postupem zachránců k dalšímu umocnění tepelných
ztrát. Díky tomuto mechanismu nastává další
pokles teploty tělesného jádra s prohloubením podchlazení, a to mnohdy až pod kritickou
hranici IV. stádia s následnou zástavou oběhu.
„ Resuscitace
podchlazeného pacienta
Je-li příčinou zástavy oběhu podchlazení, pak je
při resuscitaci nutné vycházet z faktu, že se jedná
o vratnou příčinu, kterou lze vyřešit! V tomto
duchu hovoří i doporučení Evropské rady pro
resuscitaci. Oním řešením nejsou žádné léky (ty se
stejně doporučuje podávat až při teplotě tělesného jádra nad 30 °C), ale ohřátí pacienta. Vzhledem
k tomu, že v terénu jsou naše možnosti ohřevu
pacienta značně omezené, nezbývá než v započaté resuscitaci vydržet až do zdravotnického
zařízení. Zde je možné uplatnit daleko efektivnější
způsoby ohřevu včetně nejúčinnější možnosti,
a tou je mimotělní oběh, kterým disponují kardiochirurgická pracoviště. Z výše uvedeného pro
nás vyplývá, že je velkou chybou ukončení resuscitace v terénu, neboť je-li příčinou zástavy oběhu
podchlazení, pak řešení spočívá v dlouhodobé
kontinuální resuscitaci za současného ohřívání.
Teprve po ohřátí na normální tělesnou teplotu lze
při pokračujícím neúspěchu oživování ukončit.
Základní pravidlo pro resuscitaci podchlazených, které shrnuje výše uvedené, vyřkl již před
lety dr. Gregory:
„Nobody hypothermic from the field is dead
until they are warm and dead!“, přeloženo do
češtiny „Podchlazený je definitivně mrtvý, až
když se ho ani po zahřátí nepodaří oživit.“
Dalším specifikem resuscitace je daleko větší
šance na úspěch oživovacích pokusů zahájených
i po delší časové prodlevě od zástavy oběhu.
Příčinou je útlum metabolismu způsobený
podchlazením, a s tím i klesající nároky tkání na
dodávku kyslíku.
Velkým negativem, které je spjato s podchlazením jakožto příčinou zástavy oběhu je fakt, že při
komorové fibrilaci (maligní porucha srdečního
rytmu znamenající v podstatě zástavu oběhu)
je defibrilace (snaha o zvrácení výše uvedené
poruchy srdečního rytmu elektrickým výbojem
zpět k normálu) neúčinná.
„ Chyby při záchraně
podchlazených:
1 Aktivní pohyb pacienta – od II. stádia nenechat
podchlazeného chodit či jinak se aktivně
pohybovat a ani ho k tomu nevybízet,
1 nešetrná manipulace s pacientem – snažit se
s podchlazeným manipulovat jako s pacientem, který má poraněnou páteř,
1 zbytečné pohyby s končetinami – při vyprošťování nebo nakládání veškeré nezbytné
pohyby s končetinami dělat co nejpomaleji
a v co nejmenším rozsahu, mokré oblečení
nesvlékat, ale rozstříhat,
1 podání alkoholu podchlazenému – alkohol
způsobuje roztažení cév a ruší tím chladovou
vasokonstrikci,
1 nevhodný způsob ohřevu – horká sprcha nebo
koupel celého těla,
1 tření či jiné zahřívání končetin.
Společným jmenovatelem všech výše uvedených
chyb je riziko zrušení ochranné chladové vasokonstrikce (stažení cév) a následný další pokles teploty
tělesného jádra a prohloubení podchlazení!!!
1 Resuscitace předčasně ukončená v terénu
před znovuohřátím,
1 v rámci péče nejsou primárně eliminovány
ztráty tělesného tepla (pacient leží na mokré
zemi s rozhaleným oblečením, apod.),
1 špatná ochrana pacienta před dalším
ochlazováním,
1 nechráněná hlava – díky bohatému cévnímu
zásobení hlavy ztrácí pacient nechráněnou
hlavou velké množství tepla.
„ Závěr
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
JAK POZNAT A LÉČIT STÁDIA PODCHLAZENÍ
Z těchto informací pro zachránce jednoznačně
vyplývá, že v terénu jsou naše možnosti stran
záchrany podchlazeného pacienta značně
limitovány. Proto je nesmírně důležité s podchlazením aktivně bojovat hned od samého
začátku a nenechat podchlazení rozvinout do
hlubších stádií. Zcela zásadní je omezení ztrát
tělesného tepla v co nejvyšší možné míře. Další,
neméně důležitou zásadou, je šetrná manipulace
s podchlazeným s vyloučením aktivních pohybů
a volba správného ohřevu aplikací tepla na oblast
tělesného jádra.
www.hudy.cz
35
MANAGEMENT RIZIKA
Skupina v krizové situaci
text: Tobias Bach
V dnešní době borháků, kategorizace horských výstupů a zpráv o stavu lavinového nebezpečí
zůstává velkým rizikem v alpinismu něco, co se zdá být prosté, ale je zároveň velmi složité. Naše
vlastní chování! Prosté, protože naše chování můžeme zdánlivě daleko více ovlivnit než divokou
přírodu velehor. Složité, protože z psychologie víme, že je snadnější přesunout horu než změnit
naše oblíbené zvyky.
Krize při rizikových sportech
foto: Arc`teryx
Většinou se ale nerozhodujeme, nevyhledáváme
zážitky, nelezeme, nejezdíme na lyžích a nechodíme na horské túry sami. Studie univerzity v Kolíně
Skupina v krizové situaci zkoumala skupiny, které
zažily – a přežily – situace maximálního ohrožení a které byly ochotny o tom hovořit. Na základě
výsledků byl vyvinut výukový a výcvikový modul
Hot Spotting pro skupiny zabývající se rizikovými sporty. Zajímavé bylo zejména: Jak ovlivňuje
sociální situace ve skupině chování při rozhodování zejména v krizových situacích? a Jak poznáme
dobrý tým a co se od něho můžeme naučit?
Následující skupiny vyprávěly o svých
dramatických zážitcích:
Lyžařská túra. Dvě skupiny skialpinistů podnikly
za krásného počasí túru s horkými vůdci. Oba vůdci
se náhodou znali, skupiny byly ve vzájemném
kontaktu a vystupovaly společně. V horní části
výstupu popošli oba horší vůdci společně s jedním
účastníkem kousek dopředu, aby prozkoumali
sněhovou situaci. Přitom došlo z neobjasněných
příčin k sesuvu rozsáhlé deskové laviny. Účastníci,
kteří zůstali na svahu, byli zasypáni a přes efektivní
záchranná opatření byli bohužel čtyři z nich nalezeni mrtví.
Policejní zásah. Policejní jednotka německé
pohraniční stráže zajišťovala ochranu budovy
vyslanectví v krizové oblast v Africe. Její čtyři
muži v civilním oděvu pronikli do silničního
zátarasu u vojenského tábora. Byli zajati místními
vojáky a po několikahodinovém mučení a bití,
včetně inscenované popravy, byli propuštěni.
Sestup do jeskyně. Skupina osmi studentek
a studentů podnikla sestup s vůdcem do jeskyně.
Na zpáteční cestě se jeden sifon zaplnil vodou
a nebylo možné jím projít. Přes 36 hodin se ke
skupině nedostal žádný signál zvenčí. Skupina
36
www.hudy.cz
se udržovala fyzicky a psychicky fit nápaditými
cvičeními (pohybovými cvičeními, vyprávěním
podle předem stanovených pravidel, atd.), ke
kterým je motivovala jejich vedoucí. Konečně
se objevili dva záchranáři, a vzápětí nato začaly
ze stěn tryskat spousty vody. Skupina i potápěči
se po jednom krčili ve výklencích stěny jeskyně,
kde přečkali další noc. Teprve po 73 hodinách
mohli všichni v poměrně dobrém fyzickém stavu
opustit jeskyni prostřílenou záchrannou štolou.
Zážitky aktérů
V řízeném rozhovoru líčil každý účastník obsáhle to,
co prožil. Líčení bylo zpřesněno doplňujícími otázkami tazatelů, zejména co se týče krizových situací
(hot spots). Při druhém setkání se doplnily zprávy
připravené tazateli a dojasnily se nepřesnosti.
Hot Spotting
Termínem hot spotting nazýváme soubor strategií, jak se aktivně vyhnout krizovým situacím
a jak je zvládat, sestavený z interpretace rozhovorů a z poznatků z literatury. Termín „hot
spot“ (horké místo) jsme si vypůjčili od Wernera
Muntera, který tak nazývá extrémně nebezpečné zóny ve sněhové pokrývce. „Hot spotting“ ve
vysokohorských sportech nám má pomoci rozpoznat nebezpečná místa, vyhnout se jim a zvýšit účinnost managementu rizik. Tento stavebnicový soubor je možno průběžně aktualizovat a přizpůsobovat konkrétním situacím. Dá
se používat jak při výcviku, tak v krizi samotné.
S jeho pomocí lze vyučovat a nacvičovat strategie formou her s přidělenými rolemi, skupinových rozhovorů o možných scénářích, či formou
inscenovaných krizových situací. Fantazii vedoucích a školitelů se meze nekladou. Nejprve se ale
věnujme našemu pohledu na krizi.
V rizikových sportech je krize normální stav.
Proto již dnes nemluvíme o zbytkovém riziku,
ale raději o základním riziku. Je to hra, která nám
dává zážitky (= zisk) a vystavuje nás nebezpečí
(= možné ztrátě). Krize nastává tehdy, když hrozí
nebo již nastane situace, že dosud potenciální
nebezpečí se změní v riziko. Při vysokohorských
sportech se vůči krizi neustále nacházíme v jednom ze tří myslitelných vztahů:
Na pokraji krize: To je normální stav. V divoké
přírodě se neustále pohybujeme v riskantním
nejistém prostředí, tedy teoreticky na pokraji
krize.
V krizi: Tedy uvnitř krizové situace. Stalo se
něco, co změnilo normální stav na situaci, kterou
pociťujeme jako výjimečnou situaci, která nás
ohrožuje.
Na cestě z krize: To je situace, kdy se v krizi nabízí šance na její ukončení. Ve standardním případě
to může být okamžik, kdy zachytíme signál na
mobilu nebo počasí umožní let záchranného
vrtulníku. Nebo i moment, kdy se nám vlastními
silami podaří dostat se z nebezpečné situace,
třeba když jsme zabloudili a najdeme nějaké jednoznačné poznávací znamení, že jdeme dobře.
„ Strategie v krizích
Z hlediska teorie jednání se na pokraji krize uplatňuje management rizik, v krizi a na cestě z krize
krizový management. Pro každou z těchto situací
existuje soubor navrhovaných strategií.
Přehrávát si scénáře
(na pokraji krize)
Co se vlastně může stát? Ví skutečně každý ze
skupiny, že horskou záchrannou službu lze volat
i přes tísňovou linku a bez PINu, pokud nevoláme z vlastního mobilu? Jsem schopen správně určit naši polohu, když vůdce zmizí v lavině?
Rozhovory o (hororových) scénářích jsou ve skupinách s vůdcem i v těch bez něho často tabuizovány. Lze přitom pozorovat polarizace, známé
z teorie rozhodování. Buď ve skupině panuje
ryzí optimismus, nebo tlumený strach, a přitom
jsme přece na dovolené! Teprve přijmeme-li zážitek a nebezpečí jako dva sourozence, kteří nás
vždy doprovázejí společně, můžeme v útulnosti horské chaty mluvit o krizových scénářích, aniž
bychom ztratili dobrou náladu.
Ve skupině jeskyňářů bylo po úvodním rozhovoru každému jasné, že:
a) v případě zablokování odchodu (což pak
nastalo) se po 4 hodinách automaticky rozběhne řetěz záchranných akcí a b) skupina za všech okolností zůstane
pohromadě.
HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI
MANAGEMENT RIZIKA
Obojí na bázlivější účastníky působilo uklidňujícím dojmem.
U pravidla b) nastaly ovšem skutečnosti, kdy
bylo potřeba zvažovat situaci s ohledem na
původní domluvu (viz strategie posuzovat situaci
s ohledem na původní dohody).
Respektovat „vnější“ skupinu
(na pokraji krize)
„Vnitřní“ skupina je má vlastní skupina, „vnější“ skupinou rozumíme všechny lidi v okolí,
které můžeme přímo nebo nepřímo vnímat. Příklad: Existující stopa po výstupu lyžařů je velmi významným faktorem působícím na
mou skupinu. Sledovat existující stopu nemusí být nesprávné. Pokud se pohybuji samostatně v terénu, měl bych ale umět posoudit, zda to
je a bude i nyní správné. „Vnější“ skupina na mě
má tím větší vliv, čím větší kompetentnost jí přisuzuji. To může být užitečné, pokud se například
ptám správce chaty nebo horského vůdce. Ale
u stopy (zrovna tak jako v létě na ledovci) nevím
ani, kdo ji udělal, zda se dodržovaly rozestupy,
jestli se během dne nezměnila situace s ohledem na trhliny, atd. Existující stopa se nesmí stát
nezměnitelnou oběžnou dráhou, ale jen orientačním bodem. Nejednat jako neřízená střela,
ale každý krok jednání pružně přizpůsobit okolnostem, to není žádná nová strategie, které by
se nedalo naučit.
Shodnout se v názoru,
že se jedná o krizi (v krizi)
Pokud člověka strhne lavina, je všem okamžitě
jasné, že je nutno jednat rychle. Ne vždy je ale
přechod od managementu rizik ke krizovému
managementu tak jednoznačný. Přenesme se do
situace jeskyňářů ze 3. skupiny, do okamžiku, kdy
dorazili k sifonu plnému vody, který znemožnil
cestu zpět. Vedoucí řekla: „Teď máme problém.“
Někteří členové skupiny si mysleli, že je to záměrně zinscenováno, aby si prožili adrenalin. Jedna
slepá žena ale zaslechla v hlase vedoucí vážné
obavy.
Pokud nemá celá skupina jasno v tom, že je
nutno jednat pod tlakem krize, je cílené jednání týmu nemožné. Pomůže pouze stručné
a jasné objasnění situace. Ztratit se na túře je
pro někoho výzva, pro jiného hrozba. Obdobná
situace nastává, když se někdo ocitne neplánovaně po setmění. Správné načasování přechodu od managementu rizik ke krizovému managementu je možné pouze, pokud se skupina
shodne v názoru, že se změnila situace a jedná
se o krizi.
Posuzovat situaci s ohledem
na původní dohody (v krizi)
Zůstaňme v jeskyni u sifonu. Ve skupině se hlásí
dva, kteří mají potápěčský výcvik. Nabízejí se, že
zkusí, jak daleko je nutno se potopit, aby se proniklo sifonem. Pevné lano, kterým se mohou jistit (např. pokud vznikne nějaký proud), má skupina k dispozici. Problém: Existuje dohoda, že
skupina za všech okolností zůstane pohromadě.
A hotovo!
Někteří propadají panice a oznamují, že se
v žádném případě nebudou potápět. To ale
nemuselo být cílem, dobrovolní potápěči by
možná mohli urychlit záchranné práce. Zpětně,
když jsme samozřejmě chytřejší, již víme, že
v tomto okamžiku by bývalo stačilo potopit
se na pár metrů. Ovšem později, kdy se situace v důsledku lijáku v této hydrologicky aktivní
jeskyni dramaticky přiostřila, což bylo nesprávně zmapováno a tudíž nepředvídatelné, bylo
nutno s enormním nasazením prorazit záchrannou štolu, protože proud v sifonu byl již příliš
silný. Mohlo být tedy smysluplné opatrně porušit dogma o tom, že je nutno zůstat pohromadě,
a získat prostřednictvím „průzkumného týmu“
důležité informace. Většina skupiny by přece
zůstala pohromadě.
Potápění nepatří k dovednostem, které musí
návštěvník jeskyně ve skupině s vůdcem ovládat.
Kdo ale chce být schopen jednat, ten se pokusí
zjistit, jaké realistické – i když třeba neortodoxní – možnosti má. Co nám může pomoci? Umí to
někdo ve skupině? Podle toho, jak dobře se skupina zná, mohou vyjít najevo překvapivé schopnosti lidí ve skupině.
Zachraňovat reverzibilně – s možností
se vrátit (na cestě z krize)
Hledání východisek z krize prostřednictvím
schopností členů skupiny se musí dít obezřetně
a s možností návratu. Místo toho se často stává,
že se jedno nebezpečí vymění za jiné, v historii
alpinismu to dokladují nesčetné příklady. Turisté,
kteří špatně naplánovali túru, akceptují zvýšené
riziko pádu (rychlá chůze ve stresu před setměním), jen aby nemuseli bivakovat, což je v létě
sice nepříjemné, ale za mírného počasí celkem bezpečné. Rozhodně lepší než vzývat nová
nebezpečí.
[na pokraji krize]
[v krizi]
[na cestě z krize]
NORMÁLNÍ STAV V RIZIKOVÝCH
SPORTECH:
Fáze plánování (velký akční rádius)
• správně naplánovat túru
• sestavit skupiny
• vhodný materiál
UVNITŘ KRIZE
• shodnout se v názoru, že se jedná
o krizi
• vyrozumět pomoc?
VÝCHODISKA Z KRIZE
• zkoumat východiska
• překonat nejistoty
• zachraňovat s možností návratu – ne
pouze vyměnit jedno nebezpečí za
jiné!
Fáze provedení (střední akční rádius)
• nejednat bez rozmyslu
• přehrát si scénáře
• rychlost znamená bezpečí
Individuální rozhodnutí
(malý akční rádius)
• identifikovat nebezpečná místa
• respektovat vlastní skupinu
• udržovat komunikaci
• posoudit situaci s ohledem na původní
dohody
• zkontrolovat soubor možných řešení
• brainstorming
• udržovat se fit psychickými i fyzickými
cvičeními (při čekání)
• animátor rovná se krizový manager?
• posuzovat situaci s ohledem na sociální
kulturu skupiny
foto: The North Face – Jimmy Chin, místo: Himálaj, Nepál
HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI
www.hudy.cz
37
MANAGEMENT RIZIKA
se stresem vyrovná lépe a má možná i větší zkušenosti. Umění spočívá v tom, jak předat velení,
aniž by o tom skupina zbytečně diskutovala.
Závěr
Animátor rovná se krizový manager?
(v krizi)
Od polovičního lodního uzlu až po rozhovor
o tabuizovaných tématech – na výcviku musíme
rozšiřovat nejen paletu technických a motorických schopností, ale i repertoár způsobů
sociálního chování! Jako lezec nacvičuje nové
lezecké techniky, trénuje své motorické schopnosti, aby zvládl stále složitější pohyby, měl by
stejně tak rozšiřovat i repertoár vzájemného
chování ve skupině za rizika a v krizi. Hot spotting
je stavebnicový systém, který je možno libovolně
doplňovat a přizpůsobovat. S jeho pomocí se dá
naučit a natrénovat management rizika a krizový
management, odpovídající konkrétní situaci.
Doporučení ohledně sociálního chování ovšem
musí mít jasnou strukturu, aby byla akceptována.
Vysoký podíl „subjektivního nebezpečí“ na
příčinách úrazů bychom měli chápat jako výzvu
včlenit do alpinistického výcviku jasně strukturované základní psychologické vědomosti.
I zde je otazník. Družný člověk, který dá dohromady skupinu lidí pro nějakou volnočasovou aktivitu, se jaksi automaticky stává jejím neformálním
vůdcem. Zajišťuje ubytování, plánuje trasu, atd.
Všichni se na něho obracejí s dotazy před akcí
a automaticky i na ní. On tu roli přijímá, protože
je to konec konců i lichotivé. Pokud ale nastane
krizová situace, může dojít k tomu, že na své
úkoly nestačí a že ve skupině bude někdo, kdo se
Dr. Tobias Bach, vědec v oboru sportovních věd, nezávislý spolupracovník DAV při výzkumu bezpečnosti
a horký vůdce-čekatel, přednáší krizový management
na Vysoké škole sportovní v Kolíně.
Literatura: Bach, T. (2006) Skupina v krizové situaci. Teoretická a empirická studie o chování skupiny
v extrémních situacích. Disertační práce na Vysoké
škole sportovní v Kolíně.
foto: Dušan Stuchlík
Zkoumat východiska
(na cestě z krize)
Každá krize je jiná. Někdy musíme jednat rychle
(někdo je těžce zraněn), ale často máme dost
času, abychom společně pozorně a kreativně
hledali východisko. K tomu patří otevřenost, výše
uvedené strategie a ochotna chopit se příležitosti.
Jednou jsme zakufrovali v Labyrintu na Bernině.
Příznačný název! Času jsme měli dost a když jsme
se pozorně rozhlédli, našli jsme celkem pohodlnou
možnost výstupu k místu, vhodnému na snídani,
které bylo nad hrdlem – východisko, které ale bylo
možno najít jen v klidu. Přitom nám bylo jasné,
že přesně nevíme, jestli to bude tak lehké, jak to
vypadalo. Proto jsme počítali s tím, že se můžeme
kdykoli vrátit a začít znovu. To je pak radosti, když
člověk vidí, že to funguje.
tabu a v rozhovoru před túrou jasně řeknou, že
ve vážném případě nebudou mít žádné zábrany
vyrozumět záchranáře. To by ostatně měli učinit
i „opravdoví“ jak amatérští instruktoři, tak profesionální horští vůdci.
Udržovat komunikaci
(na pokraji krize)
Vždy musí existovat možnost přizpůsobit jednání skupiny změněným podmínkám prostřednictvím vzájemné komunikace. K tomu potřebujeme minimálně jeden z následujících způsobů
komunikace:
• domluvené signály, které jsou viditelné i na
velké vzdálenosti, např. signály lyžařskými
holemi na lyžařské túře.
• domluva „co nastane, když“ pro případ, že se
komunikační cesty přeruší, třeba u lezení 3krát
energicky zatáhnout za lano, apod.
• možnost přímé komunikace bychom měli
aktivně zachovávat, protože když skupina šesti
skialpinistů při výstupu zachovává bezpečnostní rozestupy 50 m a nesejde se po přejezdu nebezpečného místa, jsou 1. a 6. od sebe
vzdáleni 250 metrů.
Zavolat pomoc? (v krizi)
Ne každá situace je tak jednoznačná, jak se
to jeví posléze a z vnějšku. Proto je u tohoto
modulu otazník. Pro ambiciózní lezce je trapné, že potřebují pomoc, pro nepojištěné je to
drahé. Proto se v praxi nejprve pokoušíme zjistit, zda se ze zlé situace nedostaneme vlastními
silami. Z našich dotazů na záchrannou horskou
službu víme, že zejména domácí turisté se raději někam dovlečou na pokraji svých sil, než aby
si přivolali pomoc. Neformální vůdci, kteří jsou
takřka v každé skupině bez horského vůdce, si
mohou svou situaci ulehčit tím, že překonají
38
www.hudy.cz
LOWA Renegade II GTX Mid/Lo
Německá obuvnická firma LOWA byla založena v roce 1923 Lorenzem Wagnerem a jeho
rodinou. Vyráběla pracovní a zemědělskou
obuv a od roku 1933 začala s výrobou
specializované horolezecké obuvi.
Boty LOWA se staly skutečnými mezníky ve
vývoji horolezecké, lyžařské a turistické obuvi.
Jmenujme první horolezecký duplex, první
trekingovou botu na světě, první specializovanou dámskou trekingovou botu, aktivní
ventilaci KLIMA SYSTEM, celoplošné lepení
goretexové podšívky pomocí mikrokapiček,
první plastovou lyžařskou botu v Evropě, AIR
SYSTEM pro fixaci kotníku v lyžařské botě,
kloubový jazyk pro skialpinistickou obuv…
LOWA dynamicky zvyšuje svoji produkci
a export, cílem pro rok 2010 je vyrobit a prodat
více než 2 miliony párů turistické a horolezecké
obuvi. V kategorii lehké trekingové obuvi
ATC je LOWA naprostá světová jednička a její
model RENEGADE GTX je nejprodávanější
trekingovou botou na světě.
Model RENEGADE je vlajkovou lodí celé
ATC kolekce LOWA. Je to osvědčený model
z nejkvalitnějších usní, s goretexovou
membránou a značkovou podešví. Díky
tomu se stal celosvětově oblíbenou botou.
Nízké provedení patří do vybavení Horské
služby ČR.
Použití: kotníková/nízká bota pro středně
těžký trekking a aktivní pobyt v přírodě
po celý rok. Svršek: hydrofobní nubuk,
doplněný cordurovým límcem, háčky a očka
z lehké nekorodující slitiny. Podšívka:
GORE-TEX®. Podešev: VIBRAM VIALTA PRO se
zvýšenou torzní tuhostí a nylonovým torzním
stabilizátorem. Patentované technologie:
Klima systém. Hmotnost MID: 990 g/pár
dámské; 1 170 g/pár pánské
HOT SPOTTING – STRATEGIE CHOVÁNÍ SKUPINY V KRIZI
EQUIPMENT STORY
text: Jan Habrman, foto: Sea to Summit
Sea to Summit – malé věci velkého významu
Málokterá firma se může pochlubit tak širokou škálou cestovních doplňků, jako Sea to Summit.
Počátky této australské značky spadají do 80. let minulého století, kdy mladý Roland Tyson
začal šít ve své ložnici v Perthu první vaky na věci a vložky do spacáků.
Vedla ho k tomu zejména touha po lehkém
vybavení, které bylo v době kožených bot
a výrobků z těžké bavlny těžko dostupné. Na
počátku 90. let spojil síly s kamarádem a horolezcem Timem Macartneyem, který se rozhodl uskutečnit cestu od Bengálského zálivu
v Indii až k vrcholu Mount Everestu. Tim využil Rolandovy zkušenosti s výrobou lehkých,
ale odolných cestovních doplňků a po úspěšné
expedici nazvané Sea To Summit založili stejnojmennou firmu. Od té doby se soustředí na
rozvíjení původní myšlenky praktických cestovních doplňků, které při minimální váze vydrží
podobně náročné výpravy, jakou byla Timova,
tedy od moře do velehor. Výběr se z původních obalů a vložek rozrostl o nepromokavé
vaky, kuchyňské vybavení, moskytiéry, ručníky
a mycí prostředky až po řadu Travelling Light,
která snižuje váhu výbavy až na naprosté minimum. Použity jsou nejmodernější materiály.
Nezastupitelnou roli má silikonizovaná Cordura
ULTRA-SIL, dále pak Hypalon, z něhož je rolovací zavírání, mikrovlákna, titan a letecký hliník.
Společnými vlastnostmi všech věcí však zůstává zejména vtip a promyšlený design, díky nimž
se ze zanedbatelných drobností stávají užitečné
věci velkého významu.
X BOWL
ULTRASIL DAY PACK
PREMIUM SILK LINER
Skládací miska X-Bowl zabere v batohu minimum místa, přesto se svým objemem 650ml
poslouží jako plnohodnotná součást outdoorové kuchyně. Tajemství skladnosti spočívá ve
skládacích stěnách ze silikonu, které se jednoduše vytáhnou ze základny z tvrdého Nylonu
odolného proti poškrábání. Díky nezničitelnému dnu stačí misku obrátit a použít jako
krájecí prkénko. Na stěně misky je objemová odměrka.
Tento na první pohled jednoduchý batůžek je
možné složit do obalu velikosti klíčenky a tak
nosit vždy u sebe. Materiál ze silikonizované
cordury ULTRA-SIL se nejen lehce balí, ale také
disponuje vysokou nosností, podle testů až
150 kg. Nejvíce namáhaná
místa jsou zajištěna
pevnostními švy.
Hedvábná vložka do spacáku Premium Silk
Liner je vyrobena z prvotřídního 100% hedvábí v odolnější úpravě ripstop. Výrazně zvyšuje
hygienu a komfort spacího pytle a přispívá
tak k prodloužení jeho životnosti. Díky nízké
váze a kompaktnosti je
ideální pro přespání
na horských chatách
či v nocležnách
během treků.
NÁPADITÉ DOPLŇKY, KTERÉ MUSÍTE MÍT
www.hudy.cz
39
BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ
Jak se správně vybavit na běžky!
foto: Jaroš „Gregory“ Řehořek
Představme si tuto situaci. Nabídka zboží je velmi široká a nikdo z vašeho okolí se nevyzná ve vybavení na běžky. To staré už má odslouženo a vy chcete za pár dní odjet na báječný běžkařský víkend.
lyžaře. Pro bruslařský běžecký způsob, pak 0 až 15
cm nad výšku postavy. Pokud chce lyžař lyže univerzální, někdy značené „kombi“ či „universal“, doporučená délka převyšuje běžce o 5 až 25 cm, podle
toho, který způsob běhu lyžař upřednostňuje. Na
klasických i univerzálních lyžích každému zákazníkovi změříme na měřicí stolici délku mazacích zón.
Optimální délka mazací zóny je 60 až 75 cm pro
tuhé vosky a 45 až 60 cm pro tekuté stoupací vosky.
„ Jak je to s šířkou lyží?
foto: Fischer
Jak to řešit? Nejlépe navštívit specializovaný
obchod, kde zákazníkům vesměs výborně poradí sehraný tým odborníků, přičemž přidají vždy
ještě nějakou vlastní, nepřenosnou zkušenost.
Co je důležité a na co si dát pozor, jsem se zeptal
Jaroše „Gregoryho“ Řehořka, majitele karlovarského HUDYsport Nordic Racing Centrum.
„ Potřeboval bych se
kompletně vybavit
na běžky, začněme
třeba oblečením…
běžecké lyžování pak poněkud volnější. Zde je
hlavním kritériem pohodlí a tepelný komfort.
Zkoušejte vždy celý pár a v botách se několikrát
projděte! Některé modely mají ve stěně speciální
pěnové hmoty, které se zahřáním dotvarují podle
morfologie nohy.
„ Upřesni prosím ještě
informace k vázání
SNS Pilot®…
Pilot® je označení pro vázání firmy Salomon, které
má oproti starším modelům SNS rozdílnou konstrukci. Tento systém podešev – vázání je spojen
přes dvě osy na podešvi a nemá v přední části
gumový flexor. Vyrábí se v závodním provedení na
bruslení, na klasiku a ve verzi Sport, určené rekreačním lyžařům. Letošní novinkou je vázání SNS®
Propulse®RC a RC2. Jedná se o závodní vázání pro
klasický způsob běhu, který má opět pryžový flexor,
je extrémně lehké a je určeno na nové podešve R17.
Optimální je vrstvení oděvů. Spodní vrstva
z funkčního termoprádla, které pomáhá odvodu
vlhkosti z povrchu těla a udržuje tak jeho tepelnou
pohodu. Dále doporučujeme střední zateplovací
vrstvu, kterou někdy u rychlejších lyžařů představuje elastická kombinéza nebo teplejší materiály,
např. powerstretch, mikrofleece atp. Vrchní vrstva
musí ochránit proti vnějším vlivům počasí. Nesmí
profouknout, má částečně ochránit proti vlhkosti
a měla by být dostatečně prodyšná. Doporučit se
dá oblečení, které má přední část z mikrovláken
a zadní panel bund i kalhot z prodyšných materiálů s přídavkem elastických vláken. Takové oblečení
pak dobře sedí, nebrání pohybu v žádném směru
a splňuje veškeré funkční nároky. U předních
výrobců je samozřejmostí dotažení těchto oděvů
i v detailech, jako jsou reflexní prvky, použité zipy,
skryté rychlosvorky pro stažení atd. Špičkové oblečení od předních výrobců má lepené spoje místo
švů, přiléhavý tvar, nejmódnější barvy.
„ Slyšel jsem o výměnném
vázání pro více lyží.
O co se jedná?
„ Jak je to s vázáním
a botami?
„ Jaké jsou zásadní
rady při volbě lyží?
Nejprve doporučuji vybrat boty a k nim automaticky přísluší daná norma vázání. Existují pouze
dva životaschopné systémy podešev boty – vázání. Jsou to norská Rottefella se systémem NNN®
a francouzský Salomon se systémem SNS®, nyní
převážně v provedení Pilot®.
Boty musí hlavně bezvadně sedět. Sportovní
a závodní bota se doporučuje těsnější kvůli lepší
kontrole a přenosu síly odrazu, boty pro rekreační
Při výběru běžeckých lyží je nutné si rozmyslet,
k čemu budete lyže používat. Potřebujete závodní, sportovní či rekreační lyže? Budete lyže používat převážně na upravených tratích, nebo ve
volném terénu? Jste úplný začátečník, pokročilý
jezdec, nebo závodník? Od všech těchto údajů se
odvozuje doporučení pro konkrétního lyžaře.
Velmi obecně lze říci, že lyže pro klasický způsob
běhu doporučujeme v délce 20 až 30 cm nad výšku
40
www.hudy.cz
NIS od firmy Rottefella znamená Nordic
Integrated System.Tento nový systém se skládá
z desky NIS, která se speciální technologií lepí na
lyže ve výrobním závodě, a dvoudílného vázání
NIS Exelerator (supernovinka) T4 nebo Exercise,
které se bez šroubů nasunou a „zacvaknou“ na
tuto desku. Na vázání NIS lze použít nové i všechny starší modely bot normy NNN.
Pro rekreační lyžování, kdy často lyžujete mimo
pevnou stopu, je výhodné zvolit lyži se šířkou
47 mm nebo širší. Sportovní a závodní lyže mají
tento rozměr nejčastěji 45 mm a méně. U většiny
typů běžek se objevuje stranové krojení lyže
(telemarský tvar), které pomáhá udržet přímý
a rychlejší krok (u bruslení na lyžích) i mimo stopu,
dostatečnou stabilitu i optimální rozložení tlaku
v místech kontaktu se sněhem. Obecným trendem
u běžeckých lyží je jejich zkracování, při zachování
všech požadovaných funkcí, tedy vodivosti, skluzu
a točivosti.
„ Má smysl pořídit si lyže
se šupinami na skluznici?
Šupinové lyže mají v nabídce prakticky všichni
přední výrobci. I v ČR je za poslední dva roky
patrný nárůst prodeje a v současné době tvoří
Jaroš „Gregory“ Řehořek je absolventem lyžařského gymnázia v Jilemnici, a také chodící
encyklopedie běžeckého lyžování a především
majitel prodejny HUDYsport Nordic Racing
Centrum v Karlových Varech, která se specializuje na běžecké lyžování. Rovněž působí jako
člen servisního SWIX teamu CZ a trenér mládeže LK Slovan Karlovy Vary. Spoustu poznatků
mu přináší dlouholetá trenérská praxe s mládeží. Aby toho nebylo málo, je Gregory externím
redaktorem odborného časopisu Nordicmag.
OTÁZKY A ODPOVĚDI
BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ
šupinové lyže cca 20 až 25 % všech prodaných
běžek. Skluznice těchto lyží má vyfrézované nebo
vylisované tvary ve tvaru „šupin“, odtud lidový
název. Šupiny se při odrazu zaříznou do sněhu
a zabrání proklouznutí. Nejlepší výkon takové
lyže je za proměnlivých sněhových podmínek. Dá
se říci, že moderní „šupiny“ fungují velmi dobře
asi v 80 % sněhových situací. Problém nastává na
tvrdém firnu či ledu a naopak i na příliš měkkém
podkladu, kdy v krátkém časovém intervalu
napadne hodně prachového sněhu. V takových
sněhových situacích však rekreační lyžař do stopy
příliš nevyráží. Nevýhodou těchto lyží je trochu
zvýšená hlučnost či pomalejší skluz. „Šupiny“
by se nikdy neměly mazat tradičním voskem.
K jejich ošetřování slouží speciální spreje, které
dodávají na trh výrobci lyžařských vosků.
Šupiny v modifikované podobě se v poslední době objevují i v závodním lyžování, přesněji
při klasických závodech za velmi problematických
mazacích podmínek. Jedná se o polymerové materiály vložené do středu skluznice, které se zdrsní
skelným papírem a ošetří speciálním olejem.
„ Jakou délku a typ holí
mi doporučíte?
Běžecké hole mají různé doporučené délky podle
použití. Vezmeme-li jako vodítko opět výšku
postavy lyžaře, pak hole pro klasický způsob
doporučujeme asi o 30 až 35 cm pod výšku
postavy, pro bruslařský způsob o 20 až 25 cm
kratší lyžaře. Univerzální hole jsou někde mezi.
Pro rekreační a sportovní lyžaře doporučujeme
hole ze slitin hliníku (nižší cena, vyšší hmotnost),
pro závodní lyžování pak některý z karbonových
kompozitů (superlehké, vynikající tuhost, jsou
avšak dražší).
„ Zapeklitá otázka na
závěr. Jak a co mazat?
Tak to je opravdu zásadní otázka. Východiskem
je vždy pohled na teploměr. Většina voskovacích
systémů, SWIX, Holmenkolen nebo Rode, udávají
na svých obalech teplotu vzduchu, pro kterou
je daný vosk doporučen. Z předních výrobců
má např. firma Toko na svých obalech značené
teploty sněhu.
Od udaných teplot se odvíjí i barva obalu. Čím
studenější barva, do tím chladnějších podmínek
je vosk. Při dané teplotě máme většinou na výběr
pro klasický způsob buď tuhý nebo tekutý vosk.
Tuhý použijeme za podmínek, kdy je sníh měkký,
čerstvý a jemnozrnný. Tekutý vosk (klister) použijeme, je-li sníh starý, hrubozrnný či ledovatý.
Skluznice lyží pro bruslení i přední a zadní část
skluznice klasických lyží se ošetřuje a voskuje
skluzovými vosky, tzv. glidery.
Základní ošetření doporučujeme rekreačním
lyžařům svěřit odbornému servisu, který provede tuto operaci rychle, kvalitně a za dobrou cenu.
Pokud si budete chtít tuto úpravu lyží udělat sami
doma, potřebujete lyžařskou žehličku, plastovou
stěrku na vosk, nylonový kartáč a alespoň jeden
nejpoužívanější vosk, třeba Swix CH7 (CH8) nebo
LF7 (LF8). Skluznice lyží se šupinami ošetřujte vždy
pouze sprejem, který je na to určen. Pro rekreační lyžování jsou vhodné stoupací vosky v tekuté
konzistenci, které jsou určeny na jemnozrnný sníh.
Vyrábějí se i klistry na hrubší sníh ve spreji, jejichž
výhodou je urychlení a usnadnění aplikace.
A nově začínají někteří výrobci dodávat jakési lepicí pásky na běžecké lyže, které po nalepení fungují protismykově a jsou dobře použitelné v teplotách od +2 ºC do -10 ºC na jemnozrnný
i starší sníh. Pásku lze následně snadno odstranit
a lyži voskovat dál klasickým způsobem.
Jménem čtenářů děkuji za cenné rady!
Já se svými kolegy přejeme „Ať to frčí!“ celou
zimní sezonu.
Rozhovor vedl Michal Bulička
HUDYsport a běžky? Ano! Tón udávají v Karlových Varech
Co umí HUDYsport Nordic Racing Centrum
Karlovy Vary? Především je to jedno ze dvou
Fischer Racing Center v ČR. Těch je v celé Evropě
jen 70, takže to snad děláme dobře, když nás zařadili mezi důležité prodejny. Poskytujeme úplný
servis a prodej co nejširší palety zboží Fischer:
od dětských lyží přes běžky se šupinou až po top
závodní modely, které jsou pro Fischer Racing
centra speciálně vybírány. Nabídka zboží obsahuje i obuv, vázání, hole a funkční oblečení. Zároveň
dostáváme nové modely na obchod s předstihem
před běžnými obchody. Samozřejmostí je testovací centrum bot a lyží Fischer. Totéž poskytuje
náš obchod i pro výrobky norské firmy Madshus.
Prodej a špičkový servis – záruční i pozáruční.
Naši nabídku doplňují výrobky Salomon i ucelená kolekce bot Alpina a holí Leki a SkiGo. Z oblečení
prodáváme od renomovaných značek SWIX, Björn
Dählie a Craft. HUDYsport Nordic Racing Centrum
Karlovy Vary je oficiálním obchodním partnerem
firmy SWIX pro sportovní kluby v celé ČR.
Lyže montujeme, mažeme vosky až po závodní servis, upravujeme i struktury běžeckých lyží
na stroji Montana včetně závodních struktur.
Náš servisní tým je vyškolený přímo v mateřských závodech jednotlivých dodavatelů, tj.SWIX,
Madshus, Fischer… Nedílnou součástí je poradenství našim zákazníkům, a to s úsměvem!!!
PÁR SLOV O ZNAČKÁCH…
SWIX
• největší světový výrobce vosků, doplňků a běžeckých holí
OTÁZKY A ODPOVĚDI
• tvůrce bezkonkurenční hole Triac
• dodavatel oblečení pro českou běžeckou
reprezentaci
„ Fischer
• číslo 1 v běžeckém
lyžování
• lyže Lukáše Bauera, Petera Northuga i Daria
Cologni
„ Madshus
• světová
dvojka
v běžeckých lyžích
• na jejich vývoji se podílí nejlepší biatlonista
Ole Einar Björndalen
• lyže a boty, které používá nejlepší český dálkový běžec Standa Řezáč
„ Craft
• švédské
oblečení
pro všechny kategorie běžců na lyžích
„ Björn Dählie
• špičkové oblečení, na
jehož tvorbě se podílí nejlepší běžec historie
– jeho veličenstvo Björn Dählie osobně
• perfektní design
• vysoká funkčnost
„ Leki
• německý
výrobce
s unikátním systémem poutka „Shark“
• hole Vám upravíme individuálně
„ Salomon
• věčný inovátor
v běžeckém lyžování
• tvůrce systému vázání SNS® a Pilot®
„ Rottefella
• znamená „past na
krysy“, tento výrobce v současné době „chytí“
do své pasti až 75 % všech medailí na významných závodech – OH, MS, ME, SP v běhu na
lyžích, biatlonu a závodu sdruženém.
• systém Rottefella používají Fischer, Madshus,
Alpina…
Prodejny HUDYsport, které mají vybavení pro běžecké lyžování (lyže, boty, vázání,
hole, oblečení a doplňky):
HUDYsport Nordic Racing Centrum KV, Na
Vyhlídce 67, tel. 603 818 092, vše od A do Z,
www.hudybezky.cz
HUDYsport Karlovy Vary, Západní 11, tel. 353
222 360
HUDYsport Boží Dar, vedle Sněhuláku,
tel. 723 143 627, nová sezónní prodejna od
Vánoc do konce sezóny
HUDYsport Praha1, Na Perštýně,
tel. 224 946 893
HUDYsport Jablonec nad Nisou, Podhorská 22,
tel. 483 316 203
HUDYsport Most, Budovatelů 2957/2,
tel. 722 552 555
www.hudy.cz
41
BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ
Ženy a běh na lyžích
text: Jaroš „Gregory“ Řehořek
Nejstarší kresba lyžařky zobrazuje mladou Laponku na lovu a je datována přibližně do počátku
16. století. Pomocí lyží tak „přes hory a doly libovolně klouže a rychle běží…“ Tato dřevořezba
pochází z knihy Historie severských národů, která vyšla r. 1567. Originál kresby je však zřejmě
o něco starší.
Zmíněná Laponka je oděná v dlouhé suknici
a teplé haleně, tak jak to odpovídalo tehdejším
oděvním standardům v zimním období. Na
nohou měla připnuty „lyže“ zřejmě tzv. arktického typu. Byly dlouhé přibližně stejně, jaká je
výška lyžařky, vpředu s vysokou, zahnutou špicí.
Vývoj byl až do konce 19. století velmi pomalý.
Ještě na první fotografii českých lyžařů z roku
1893 můžeme vidět pětici lyžařek ve slušivých
kožíšcích a dlouhých, vlněných sukních, samozřejmě s klobouky na hlavách. Pod suknicí se
nosily dlouhé vlněné kamaše či systém několika spodniček, které měly zabránit prochladnutí.
V tomto oblečení, které bylo poměrně neforemné a těžké, se sice celkem dobře postávalo, avšak
rychlejší pohyb byl problematický.
„ Mezi válkami
S postupným rozvojem lyžování se mezi světovými válkami měnilo i vybavení tehdejších
lyžařek. Došlo k definitivnímu oddělení jednotlivých lyžařských disciplín – alpských disciplín,
skoku a běhu na lyžích. Trendy v běžecké módě
(i dámské) i používaném materiálu udávaly skandinávské země. Nosilo se vlněné spodní prádlo,
tzv. „jégrovky“, dlouhé kalhoty nebo kalhoty
pod kolena, doplněné vlněnými podkolenkami.
Střihy již byly přiléhavější a tolik neomezovaly
v pohybu. Trup byl chráněn flanelovou košilí,
foto: Löffler
vlněným svetrem a neprofoukavou bundou z plátna, impregnovaného olejem. Na hlavě již lyžařky
nenosily kloboučky, ale přiléhavější, většinou
opět vlněné čepice, stejné jako muži. Rukavice
byly celokožené s vnitřní vlněnou podšívkou.
Lyže byly lepené z více vrstev z různých druhů
dřeva, čelisťová vázání z kovu a celokožené boty
byly vysoké nad kotník. Speciální kolekce určené
ženám neexistovaly.
„ Po druhé světové válce
Dochází k zrychlení vývoje ve všech oblastech,
běh na lyžích nevyjímaje. Objevují se nové
syntetické materiály používané v konstrukci lyží,
nylon a Lycra® se začínají používat v látkách,
z nichž se šije oblečení. Je patrný vývoj směrem
k odlehčení. Typické oblečení závodníků se
skládá z přiléhavých krátkých kalhot pod kolena,
podkolenek ze syntetické příze, roláku, čepice
rovněž z příze s přídavkem elastických vláken
a lehkých kožených rukavic bez podšívky. Pro
trénink a rekreační lyžování byla tato ústroj doplněna neprofoukavou „šusťákovou“ bundou, pod
kterou se bral svetr různé tloušťky, a nohy byly
kryty opět „šusťákovými“ kalhotami s podšívkou.
Tento stav trval až do začátku 70. let. Na velkých
světových soutěžích se sice jednotlivé národní
výpravy občas prezentovaly rozdílnou barvou
družstva mužů a žen (např. muži modrá, ženy
červená), avšak ženy jsou i v této době oděny
v podstatě ve zmenšených velikostech unisexového oblečení. Více se hledí na prostou funkčnost
než na design a líbivost oblečení.
„ Konečně vstříc ženskosti
První změny se objevují v oblasti výstroje v 80.
letech. Přední světoví výrobci té doby (Odlo,
Adidas, Nabholz, Sportfull, Briko, Nordheim,
atd.) již začínají prezentovat kolekce pro ženy
foto: Björn Dählie
42
www.hudy.cz
odděleně od dalšího oblečení. Odlišná je
nejenom barevná skladba, ale především střihy
oděvů, které odpovídají tvarům ženského těla.
Tato činnost výrobců je pochopitelně motivována snahou o zvýšení prodeje. Výraznou roli začíná hrát marketing a reklama, která představuje
světové hvězdy jako nositelky určité značky.
Běh na lyžích prodělává v 80. a 90. letech celosvětový nárůst zájmu. Zlepšuje se strojová úprava
běžeckých tratí. Tisíce lyžařů i lyžařek se každoročně účastní dálkových běhů. A i tito „hobby“ lyžaři
chtějí být pochopitelně vybaveni podobně jako
přední světoví závodníci. Oděvy jsou již přiléhavé
a elastické. Více se dbá na vrstvení jednotlivých
částí oděvu. Na trh přichází první aktivní spodní
prádlo ze syntetických materiálů (např. Odlo,
Craft). Jako druhá vrstva slouží závodníkům slabší
elastická kombinéza (jednodílná či dvojdílná),
nebo u rekreačních lyžařů zateplené elastické
kalhoty s trikem či rolákem. Vrchní vrstvu pak
obvykle tvořily kalhoty a bundy z mikrovláken,
které neprofoukly, odolaly sněžení a zadní panely
těchto oděvů byly z dobře prodyšného materiálu,
který zabezpečoval dobrou ventilaci.
„ Na přelomu milénia
Dámské kolekce všech vrstev běžkařského oblečení již hýří barvami. To se týká i spodního prádla.
Střih oděvů je již výrazně dámský, tzn. u bund
a dalších vrchních částí oděvů kopíruje stavbu
ženského těla. Používá se výhradně raglánový
rukáv a oděvy lépe sedí v oblasti ramen a paží.
Trend začínají udávat firmy spojené s největšími
světovými výrobci výzbroje a výstroje pro
běžecké lyžování – norský SWIX a BJÖRN DÄHLIE,
rakouský LÖFFLER, švédský CRAFT, švýcarské
ODLO nebo italské BRIKO nebo SPORTFULL.
Tyto značky vybavují svými produkty jednotlivé
národní týmy, které slouží k jejich zviditelnění.
HISTORIE, VÝVOJ A TRENDY
BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ
„ Současný stav
V dámském vybavení pro běh na lyžích je
charakterizován již zcela rozdílným přístupem
jednotlivých výrobců k tvorbě dámských kolekcí.
Asi před pěti lety přichází jako první ze světových
výrobců norská firma Madshus s kolekcí lyží určených speciálně ženám. Mají design s květinovými
vzory a upravenou odrazovou komoru. Aby byla
kolekce doladěná, jsou ve stejných květinových
vzorech vyrobeny i boty. Závodní bota dokonce
v běžeckém lyžování do té doby ve zcela netradiční, růžové barvě. Tak jako mnoho oděvních
a designových novinek se tyto kolekce nejdříve
prosadily v USA a Kanadě. Následně v západní
Evropě a u nás se zhruba dvouletým zpožděním.
„ Vše od jedné značky
Na počin Madshusu urychleně zareagovali
ostatní velcí výrobci. Současným trendem je
dokonale sladěná kolekce bot, lyží, holí a vázání
od jediného výrobce. Například firma Fischer
má svoji speciální dámskou řadu oddělenou
barvami, designem, strukturou i názvem My
Style. Salomon označuje kolekci pro ženy Vitane,
Madshus Athena a Metis, atd.
„ Dámské boty
Dnešní dámská obuv pro běh na lyžích využívá
zcela jiná konstrukční „kopyta“, která jsou užší
a mají odlišně konstruovánu oblast Achillovy šlachy a kotníků. Materiál vnitřní strany bot je měkčí
a jemnější než u srovnatelných mužských modelů.
„ Jak je to s lyžemi?
Dámské běžecké lyže jsou poněkud měkčí, mají delší
a nižší odrazovou komoru, tak aby se z nich ženám
příjemně odráželo. V rámci konstrukčních možností
jsou i částečně odlehčeny. V oblasti lyžařských holí
a vázání se dámské kolekce liší pouze designem.
foto: Björn Dählie
„ Barvy a materiály
„ Vrstvy oblečení
Moderní dámské oblečení pro běh na lyžích se
vyznačuje širokou paletou barev. Každý model se
vyrábí v několika barvách, přičemž i tyto oděvy se
řídí celosvětovými trendy z jiných oděvních oblastí.
Módní barvy této sezony jsou černobílé kombinace,
tyrkysová, trávově zelená, jasně červená a růžová,
a to ve všemožných kombinacích. K výrobě oděvů
jsou používány nejnovější materiály – mikropolyester, polyester fleece, spandex, elastan, polyamid,
a to v různých gramážích a kombinacích. Oděvy
z těchto materiálů jsou lehké, dobře odolávají vnějšímu prostředí, jsou vysoce prodyšné, neomezují
v pohybu a díky složitému střihu výborně „padnou“.
Jako vrchní vrstva se používají různé materiály
typu softshell s membránami, které jsou prodyšné a nepropouštějí k tělu vlhkost. V oblasti
funkčního spodního prádla se objevují desítky
nových výrobců. Kromě syntetických materiálů je patrný i návrat k přírodním materiálům,
především k merinové vlně. Nová povrchová
úprava těchto materiálů umožňuje použití i u
žen s citlivější pokožkou. V rámci vrstvení oděvů
je kladen důraz i na kvalitní ponožky z dutých
vláken, které pomáhají odvádět pot z povrchu
nohou a tím zabezpečují uživateli tepelný
komfort.
foto: Björn Dählie
HISTORIE, VÝVOJ A TRENDY
www.hudy.cz
43
EQUIPMENT STORY
Salewa – vysoká kvalita a šíře sortimentu
text: Michal Bulička
foto: Salewa
Salewa je v outdoorovém světě tradiční značka s bohatou historií a výbornou pověstí. Patří mezi
firmy, které ve svém oboru udávají tón a usilovným vývojem posouvají funkci a kvalitu svých výrobků stále výš. Na světě není moc firem, které by měly takovou šíři záběru jako Salewa.
KDYŽ SE ŘEKNE SALEWA…
• oblečení všech vrstev včetně doplňků
• oblečení od extrémního po volnočasové
• kolekce dámská, pánská i dětská
• speciální řada ALPINDONNA pro ženy
• boty pro horolezectví, trekking a turistiku
• batohy všech velikostí pro mnoho aktivit
• spací pytle s péřovou i syntetickou izolací
• stany do náročných podmínek i pro rodiny
• přilby pro více aktivit včetně dětských
• sedací a kombinované úvazy
• hardware pro lezení
• jisticí sety pro ferraty
„ Začátky produkce
pro horské sporty
V roce 1955 podporuje Salewa expedici do And
a tím se etabluje v horském sportu. Do výrobního
programu je zařazena výbava do ledu, cepíny
a mačky. V roce 1962 byla vyvinuta plně nastavitelná stoupací mačka z lehkých kovů. V roce 1978
proběhl rozhodující krok pro další rozvoj: paleta
produktů byla rozšířena o funkční oděvy. O rok
později zahrnuje Salewa všechny své produkty
pod jedno společné logo s orlem.
„ Salewa dobývá
mezinárodní trhy
„ Lískové hole vstupenkou
do outdooru
Firmu SALEWA založil Josef Liebhart v roce 1935
v Mnichově. Ve válečných letech firma vyráběla
různé kožené a textilní produkty, první batohy
s konstrukcí z ocelových trubek a lyžařské hole
z lísky. Díky velké poptávce po holích v zimě
1952/53 se firmě poprvé podařilo prorazit na
sportovním trhu.
Poté, co je v roce 1982 založena Salewa Österreich,
buduje vedení společnosti mezinárodní strukturu
a exportní spojení s celým světem. Následně přebírá Salewu italský importér Heiner Oberrauch
a nasměruje ji k úspěchu. Sedm nejdůležitějších
evropských trhů – Německo, Francie, Itálie,
SALEWA ALPINEXTREM TEAM
Firma, která žije pro hory, musí pracovat
s lidmi stejné filozofie. V souladu s touto
myšlenkou bylo založení týmu SALEWA
alpineXtrem Team v roce 2005. Jeho
členové patří k výrazným osobnostem
mezinárodního alpinismu, vedení týmu
má na starosti Christoph Hainz. každý člen
týmu reprezentuje značku a při každé akci
testuje nejen sebe sama, nýbrž také produkty
SALEWA. Často v tvrdých, nekompromisních
podmínkách. Jejich zpětná vazba umožňuje
zlepšování produktů. Také proto si mohou
být zákazníci jisti, že si u firmy SALEWA kupují
„vyladěné“ a funkční zboží.
V současnosti čítá tým 19 sportovců, z toho
6 žen. Kromě zmíněného Ch. Hainze v něm
ze známých osobností najdeme švýcarského
alpinistu Rogera Schäliho, lyžařského
prvosjezdce Everestu Dava Karničara nebo
legendu freeridingu Glena Plakea.
44
www.hudy.cz
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
EQUIPMENT STORY
Rakousko, Švýcarsko, Polsko a Španělsko – je
obsluhováno vlastními společnostmi, ve zhruba
třiceti dalších zemích působí obchodní zástupci
značky.
„ Zlom na přelomu milénia
Se začátkem nového tisíciletí dosáhla značka
Salewa nové dimenze. To se ukazuje jednak ve
skladbě vlastního kádru sportovců, působících
pod hlavičkou mezinárodního uskupení SALEWA
alpineXtrem Team, a jednak ve vývoji a průběžném zlepšování produktů.
„ Cílem je být nejlepší
V zimě 2009/10 prezentuje horolezecká značka
řadu oděvů alpineXtrem Pro, která nemá na
světovém trhu obdoby. Po nesčetných hodinách
vývoje a testů, po stovkách přepracování, po
tvrdých testech v Alpách, na Aljašce a v Himálaji,
prezentuje kádr týmu výsledek – kolekci navrženou profesionály pro profesionály, pro náročné
horské podmínky. Kolekci alpineXtrem Pro tvoří
osm pánských, šest dámských a tři unisexové
modely.
„ Stop unisexu
Svým rozsahem je výjimečná řada jen a jen dámských výrobků. Označení ALPINDONNA a symbol
květinky nehledejte jen u oblečení. Naprosto
vyrovnaný počet modelů pro muže a ženy je
v nabídce obuvi. V menší míře, ale přece, jsou
u Salewy „only for woman“ také batohy, přilby,
spacáky, karimatky, trekkingové hole a sedací
úvazky.
„ Dynafit se Silvrettou
Salewa má ve svém portfoliu dvě z nejtradičnějších skialpinistických značek: slavné legendární
vázání Silvretta a také Dynafit – symbol „všeho
lehkého“. Brand Silvretta dnes reprezentuje pět
modelů vázání řady Pure. To Dynafit je jiný dravec.
V oblasti masově se rozvíjejícího závodního skialpinismu je dnes jasnou jedničkou. Nejen díky šíři
OSVĚDČENÁ KVALITA SE VYPLÁCÍ
nabídky pro skialpinisty, ale především snahou
o ultralehkou výbavu. Trend, který započal před
dvaceti lety vývojem legendárního vázání Tour
Lite Tech, pokračuje i v současnosti. Důkazem
je rekordně lehké vázání Low Tech Race (117 g)
nebo boty Dynafit´s DNA (950 g) a modely lyží
ze dřeva Paulownia, vzpomeňme třeba dnes již
kultovní Se7en Summits (1270 g/170 cm). Kromě
uvedených „lahůdek“ široká paleta „techových“
vázání, vesměs lehoučké, přestože dřevěné lyže
i několikero bot s různými vlastnostmi. K tomu
řada doplňků a slušná kolekce technické oblečení, vše samozřejmě v provedení ultralight.
„ Nové sídlo firmy
Vedoucí postavení se ukazuje v jedinečné
produktové řadě, vedení demonstruje značka
také svým celkovým image. Do podzimu 2011
vznikne v Bolzanu nová architektonicky zajímavá
centrála firmy. Součástí bude i nová lezecká hala,
s 2000 m2 lezecké plochy a výškou 24 m bude
největší halou v Itálii.
VÝVOJ ZNAČKY SALEWA V POSLEDNÍCH LETECH
1999 SALEWA přebírá specialistu na touringová vázání SILVRETTA a investuje do nového startu. Prvním
výsledkem je nový model Easy Go 555.
Salewa zahajuje intenzivní spolupráci se švýcarskou leteckou záchrannou službou REGA.
2001 SALEWA včas rozpoznala trend směřující ke stále lehčím produktům. Již v roce 1994 bylo vývojáři
vyhlášeno motto „half weight – double resistance“, česky poloviční hmotnost a dvojnásobná
odolnost.
Ukázkovými lehkými byly mj. přilba Helium (250 g), karabina Sub 33 (33 g) a bunda Ultra Jacket
s pouhými 350 g.
2003 SALEWA zakládá ve Francii a Španělsku vlastní filiálky.
2005 SALEWA prezentuje novou sérii tunelových stanů ve tvaru písmene omega. Stany mají
obdivuhodnou životnost a velký vnitřní prostor. Revoluční je ventilace bočních stěn.
SALEWA nabízí jako první funkční oděvy z vlákna Ingeo®. Výjimečné vlákno z kukuřičného škrobu
je vysoce funkční a plusové body přináší ekologické hledisko.
2006 Na veletrhu OutDoor ve Friedrichshafenu je prezentována první kolekce obuvi SALEWA
s mimořádnou zárukou bezpuchýřového nošení 100 % Blisterfree. Kolekce obuvi zahrnuje celkem
tři modelové řady: alpine eXperience pro náročné turisty a milovníky trekingu, 5continents pro
cestovatele, kteří mají rádi vysokou kvalitu a obuv pro volný čas, La Mano pro lezce. Již v první
sezóně se prodalo přes 50000 párů.
2007 kupina SALEWA zakládá strategicky v americkém Coloradu pobočku, aby mohla v budoucnosti
lépe zásobovat severoamerický trh předními značkami Dynafit, Silvretta a SALEWA. Tím činí
přední evropský multispecialista na horolezecké sporty důležitý krok pro budoucnost. Na
nejvýznamnějším asijském outdoorovém trhu v Koreji bylo společně s tuzemským partnerem
otevřeno 44 obchodů SALEWA-Shops.
2009 Na zimním veletrhu ISPO prezentuje SALEWA řadu špičkových produktů. Tucet horolezců,
sportovců a designérů na materiály vyvinulo v průběhu dvou let oblečení kolekce alpineXtrem Pro.
V červenci 2009 probíhá první kopnutí do země k vybudování nových prostor společnosti
SALEWA v Bolzanu.
www.hudy.cz
45
HOROLEZECTVÍ
Královny osmitisícovek
text: Michal Bulička
27. dubna 2010 skončil „závod“ o tzv. Korunu Himálaje v kategorii prvenství mezi ženami.
Ten den stanula na vrcholu své čtrnácté osmitisíciovky, Annapurny, jihokorejská horolezkyně
Oh Eun-su.
Ještě rok předtím to nevypadalo, že jako první ženě
se podaří tento husarský kousek právě této ambiciózní horolezkyni. Spíše se očekávalo prvenství
jedné z trojice Evropanek: Španělky Edurne Pasabán
(12 vrcholů), Rakušanky Gerlinde Kaltenbrunner
(12), případně Italky Nives Meroi (11).
Jenže v květnu 2009 přálo Korejce štěstí, vystoupila na Kančendžengu a Dhaulágiri,
čímž si na konto připsala 10. a 11. osmitisícovku. V červenci a srpnu téhož roku přidala Nanga Parbat a Gašerbrum I, a po rekordně
úspěšném období – 8 osmitisícovek během 15
měsíců – jí ke kompletní čtrnáctce scházela jen
Annapurna, a rázem se stala hlavní favoritkou
na prvenství.
„ Vzhůru za každou cenu
Edurne Pasabán
foto: Ferrino
Z historie ženského
horolezectví
Horolezectví bylo ve svých počátcích v 19.
století doménou mužů. Role ženy byla nasměrována k péči o rodinu. Místo kalhot oblékaly ženy
sukně a korzet, a tak není divu, že v roce 1871
vylezla na vrchol Matterhornu Angličanka Lucy
Walker ve flanelové spodničce, přes kterou měla
nepohodlnou vyztuženou sukni, a tu si musela
za edním skalním zubem odložit a pokračovat
bez ní. Její výstup byl vlastně „ilegální“. Podle
stanov britského Alpine Clubu byly ženy z horolezecké činnosti úplně vyloučeny a nejinak tomu
bylo v dalších kontinentálních horolezeckých
klubech.
Mužské činy a dámské túry
Pokud se v 19. století ženy přece jen v horách
objevily, šlo většinou o manželky, snoubenky
nebo sestry horolezců, kteří podnikali svoje túry
a vzali ženy s sebou. Když se některé z žen podařilo zopakovat nějakou obzvlášť obtížnou túru,
získal takový výstup cejch „dámské túry“, což se
často projevilo snížením stupně její obtížnosti. Kronikáři popisovali roli žen jako doprovod
a zdůrazňovali vedoucí roli mužů, nutnou pro
úspěšný výstup.
Pomluvy
Po 1. světové válce se horolezectví stalo masovějším sportem, což možnostem žen velice
46
www.hudy.cz
prospělo. Přesto se stále v tehdejších alpinistických žurnálech polemizovalo o přibývajícím
počtu žen v horách. Jejich odmítání v horách
kolísalo mezi výčitkami jejich selhání v akci až po
pomlouvání lezoucích žen „tituly“ jako „sportující mužatky“ apod.
Lékaři obvykle zastávali názor, že u žen by
mohlo vést sportování k poruchám charakteru
ženského pohlaví, vedoucím k omezení hlavního
smyslu jejich života, kterým je rodit děti.
V době mezi válkami se stala hrozba zmužňování žen, doprovázená ztrátou specificky ženské
atraktivity, podstatným argumentem pro potlačování ženské aktivity.
Ženy ve velkých stěnách
Přestože historie ženského horolezectví sahá
více než 150 let zpět, k opravdovému rozvoji
došlo až po 2. světové válce. V padesátých letech
letech nastoupily Francouzky a Švýcarky do stěn
v Západních Alpách a Dolomitech. V roce 1968
založila trojice představitelek feminismu v horolezectví – Loulou Badier ze Ženevy, Italka Silvia
Metzelin a Rakušanka Felicitas von Reznicek
– setkání horolezkyň „Rendezvous Hautes
Montagnes“.
Jarní himálajská sezóna se proto díky pomyslnému souboji kvarteta žen ocitla pod mediálním
mikroskopem. Pasabán chyběla také Annapurna
a k tomu ještě Šiša Pangma. Kaltenbrunner měla
karty rozdané ještě hůř, čekal ji vždy náročný
Everest a nejobtížnější K2.
expedice v čistě ženském obsazení. Rutkiewicz
si dala za cíl vystoupit na všechny osmitisícovky. Podařilo se jí to v osmi případech, při expedici na Kančendžengu v roce 1992 bohužel
zahynula. Na její počest zorganizovala v roce
1994 její dlouholetá spolulezkyně Gertrude
Reinisch první rakouskou dámskou expedici
na 8 015 m vysokou Šiša Pangmu. Přes nepříznivé počasí se podařilo Edith Bolda vystoupit
na vrchol.
Rok 1980 přinesl
výkonnostní explozi
S nástupem sportovního lezení v sedmdesátých letech začínají v horolezectví ztrácet na
dominanci konzervativní hodnoty. Vývoj sportovního lezení pokračuje v osmdesátých letech
závoděním v této disciplíně. Právě zde mohly
ženy dostatečně poukázat na svou výbornou
výkonnost.
Poslední mužskou doménou alpinismu bylo
až do roku 1980 povolání horského vůdce. Ve
Francii, Švýcarsku a Itálii se podařilo prvním
ženám úspěšně zakončit vzdělávací kurs na
vůdce, vlastně vůdkyni. V Rakousku to měly ženy
v bourání mýtů těžší, a tak se první dvě dočkaly
titulu „Bergführerin“ až v roce 1987.
Od emancipace
ke zrovnoprávnění
V novém tisíciletí
Protagonistkou emancipace v alpinismu se
v sedmdesátých letech stala Polka Wanda
Rutkiewicz. V roce 1978 vystoupila jako první
Evropanka na Everest a začala podnikat
Od roku 1990 probíhala „divoká léta“ ženského
horolezectví. Myšlenku čistě ženského horolezectví většina žen nepřijala, ačkoli toto pojetí se
bezpochyby stalo katalyzátorem horolezecké
ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ
HOROLEZECTVÍ
a pomocníci na kopci „proběhli“ a připravili normální cesty a všechny obtížnější pasáže zajistili fixními lany. Následně mohla Oh Eun-su vystupovat po připravené cestě vzhůru, prakticky bez
batohu a u některých vyšších kopců s lahví umělého kyslíku. Podle jednoho zlomyslného pozorovatele dokonce i bez cepínu.
„ Na vrcholu nebo ne?
Oh Eun-su
Pokud se člověk zajímá o pozadí honby za
úspěchem ze strany Oh Eun-su, uvidí i druhou stranu mince. Úspěchy Korejky byly možné
pouze díky mimořádným technickým a logistickým nákladům a nasazení spousty lidí. Armáda
nosičů, dokonalé zásobování, podpůrní Šerpové
emancipace žen. Žen v horách stále přibývá
a dnes podnikají lezecké akce, jak se jim to
hodí – na cvičných skálách nebo ledovcových
túrách, často ve společnosti mužů, k nimž cítí
důvěru.
Příkladem je Gerlinde Kaltenbrunner, která se
svým manželem, německým horským vůdcem
Ralfem Dujmovitsem, tvoří po léta jeden z nejúspěšnějších expedičních týmů, který zdolává
osmitisícovky náročnými cestami, alpským stylem a bez podpory výškových nosičů.
Úspěšné Češky
První byla Eva Komárková, když v roce 1978
dosáhla jako členka první americké ženské
himálajské expedice společně s Irenou Miller
vrcholu Annapurny I.
Na druhou osmitisícovku, Čo Oju, vystoupila v roce 1984 společně s Dinou Štěrbovou
a Šerpou Angem Ritou. Tato akce se zapsala do
historie, byl to totiž první ženský výstup na tuto
horu, zároveň první československý výstup a na
dalších 15 let československý ženský výškový
rekord.
Horský, ale také vodácký životopis Diny
Štěrbové je velmi bohatý a za připomenutí stojí
fakt, že dokázala v pákistánském Karákóramu
vybudovat a udržet v provozu malou českou
nemocnici pod ledovcem Čhogo-Lungma,
v sousedním údolí Baltora.
Rodačka z Boskovic Soňa Boštíková odstartovala svou kariéru ve druhé polovině devadesátých let nejprve na Pumori a pak vylezením na
ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ
Pomáhala i technika. V případě Nanga Parbatu
a Gašerbrumu I připravovali pro Oh současně
výstupové cesty dva týmy, každý na jedné hoře.
Ona létala helikoptérou mezi oběma základními
tábory, aby neztrácela čas ani síly přesuny pod
horu. V tomto stylu s podporou neomezených
prostředků vylezla 44letá horolezkyně na
všechny osmitisícovky. Stín na tento výsledek
ovšem vrhá silné zpochybnění výstupu na vrchol
Kančendžengy v květnu 2009. Oh prý měla připustit, že přeexponovaná, hrubozrnná vrcholová
fotka nebyla pořízena na nejvyšším bodě hory.
Šerpa z jejího týmu navíc potvrdil, že Miss Oh na
vrcholu nebyla…
„ Krok zpět namísto
pokroku
Ať už to bylo jakkoli, na vrcholu nebo kousek
níž, s kyslíkem nebo bez. Oh Eun-su zaslouží
za svůj mentální i fyzický výkon uznání. Nešlo
ovšem o jeden z posledních „pionýrských kroků
KDO VYSTOUPIL NA HLAVNÍ
VRCHOLY VŠECH ČTRNÁCTI
OSMITISÍCOVEK
Reinhold Messner
Jerzy Kukuczka
Erhard Loretan
Carlos Carsolio
Krzyzstof Wielicki
Juanito Oiarzabal
Sergio Martini
Park Young-Seok
Alberto Iñurrategi
Han Wang-Yong
Ed Viesturs
Silvio Mondinelli
Ivan Vallejo
Denis Urubko
Ralf Dujmovits
Veikka Gustafsson
Andrew Lock
Joao Garcia
Piotr Pustelnik
Oh Eun-Sun
Edurne Pasabán
(ITA) 1986
(POL) 1987
(SUI) 1995
(MEX) 1996
(POL) 1996
(ESP) 1999
(ITA) 2000
(KOR) 2001
(ESP) 2002
(KOR) 2003
(USA) 2005
(ITA) 2007
(ECU) 2008
(KAZ) 2009
(D) 2009
(FIN) 2009
(AUS) 2009
(POR) 2010
(POL) 2010
(KOR) 2010
(ESP) 2010
bez umělého kyslíku
s umělým kyslíkem
aljašský Mt. McKinley (první Češka na vrcholu,
1997). Následovaly výstupy na Makalu (1998)
a o rok později Lhotse (8 516 m). Na obě z nich
Soňa vylezla jako vůbec první žena na světě
bez použití kyslíku. V následujících letech měla
bohužel opakovaně smůlu na počasí.
V posledních letech se v Himálaji velice daří
malé skupince pod vedením Olgy Novákové
z Brna. Sama vystoupila na Šiša Pangmu a Čo
Oju. Manaslu Olga vzdala kvůli pomoci svému
kolegovi a vyměnila vrchol za záchranu života.
Právě díky úspěchu na Manaslu má na svém
kontě tři „osmičky“ její kolegyně z party Zuzana
Hofmannová, o které její někdejší kolega
z reprezentace mluví jako o vikingské ženě,
která vydrží víc něž chlapi. Se Zuzanou se můžete setkat v ústecké prodejně Hudy.
Boštíková, Nováková i Hofmannová lezou
moderním stylem, v malých týmech, bez kyslíku
a podpory výškových nosičů, tedy podobně jako
v současnosti velmi uznávaná Kaltenbrunner.
Poslední Češkou v tomto krátkém přehledu
je Klára Poláčková. Po vylezení Čo Oju (2006) se
jí o rok později jako první Češce povedlo vylézt
na nejvyšší horu světa. Na rozdíl od předchozích
jmenovaných lezla Klára na obě hory jako
komerční klientka, tedy s pomocí Šerpy Tashiho
Tenzinga a také s podporou umělého kyslíku.
Především díky finanční náročnosti himálajských expedic nemohou naše lezkyně soupeřit
v kvantitě výstupů, ale v kvalitě ano. Na úspěchy
českých žen v asijských velehorách můžeme být
rozhodně pyšní.
Wanda Rutkiewicz
foto: www.findgrave.com
www.hudy.cz
47
HOROLEZECTVÍ
Gerlinde Kaltenbrunner
foto: Deuter
ZAJÍMAVOSTI KOLEM
OSMITISÍCOVEK
• Zvláštní projekt podniká Španěl Juanito
Oiarzabal. Chtěl by na každou osmitisícovku
vylézt hned dvakrát. Zatím to 24krát dokázal,
zbývají poslední čtyři hory.
• Polák Jerzy Kukuczka byl ze všech „sběratelů“ nejrychlejší. Na 14 úspěchů potřeboval 8 let. Naopak nejdéle to trvalo jeho krajanovi Piotru Pustelnikovi – ten to zvládl
za 20 let.
• Nejmladším z těch, co stanuli na vrcholu
Mount Everestu, se stal 22. 5. 2010 Američan
Jordan Romero. Ten den mu bylo 13 let a 314
dní.
• Nepálec Apa Sherpa vylezl 20. 5. 2010 na
vrchol Everestu už podvacáté.
• V květnu 2010 dosáhl vrcholu Everestu pětitisící člověk.
• Německý kronikář himálajských výstupů Eberhard Jurgalski (www.8000ers.com)
zaznamenal do června 2008 přesně 10 229
výstupů na osmitisícovky, při nichž zemřelo 711 osob.
horolezectví“, jak popsala její úspěch některá
média. Právě naopak to nemá s moderním
horolezectvím co dělat. Logistické a materiální
prostředky připomínají právě akce dřívější éry,
zejména himálajské prvovýstupy v padesátých
letech. Tehdy se toho o horách a pohybu ve vysokých výškách ještě moc nevědělo, Himálaj tehdy
představoval „bílé místo“ na mapě světového
horolezectví, ani nemluvě o tehdejším výstroji
a výzbroji.
„ Pasabán o tři týdny později
Edurne Pasabán zdolala Šiša Pangmu 17. 5., tedy
o tři týdny později než Oh, a stala se tak druhou ženou, která dosáhla na „Korunu Himálaje“.
Povedlo se jí to po devíti letech od zdolání své
první hory, Everestu. Znamená to pro ni splnění
životního snu a čistou hlavu před další fází života,
a tou je podle jejích slov mateřství.
O týden později slavila na Everestu úspěch
i Gerlinde Kalterbrunner a v létě ji na K2 těsně pod
vrcholem zastavila snaha pomoci švédskému sympaťákovi Fredriku Ericssonovi, světové extratřídě
extrémního lyžování, který se zřítil při výstupu.
Možná je trochu škoda, že v tomto souboji
s časem zvítězily peníze a touha být první za každou cenu nad elegantním, obtížnějším a časově
náročnějším alpským stylem Gerlinde a klasickým alpinismem v podání Edurne.
„ Umělý kyslík
Z prvních tří legendárních horolezců stanuvších
na všech osmičkách použil občas umělý kyslík pouze Kukuczka v roce 1980 při prvovýstupu na Everest Jižním pilířem. Oh přiznala podporu umělým kyslíkem dvakrát, při zlézání Everestu
a K2. Pasabán potřebovala kyslík z láhve při sestupu z Everestu a Kančendžengy a čistota jejího
stylu tak není úplně „sněhobílá“.
48
www.hudy.cz
Skromná a usměvavá Gerlinde vystoupila na Everest 24. 5. 2010 jako čtvrtá žena bez
podpůrného kyslíku. Kdyby se jí výstup na K2
podařil, byla by první ženou světa, které se
podařilo v jednom roce vylézt na dva nejvyšší vrcholy čistým stylem. Její výkony si zaslouží
respekt. Všechny „osmičky“ zlézá vždy v malém
týmu, bez pomoci Šerpů při výstupu, a přitom
dost často sama prošlapává stopu. Nevyhýbá
se ani sólovým výkonům, na K2 dokázala přelézt na jeden zátah 3 000 výškových metrů.
Vrchol K2 už měla dvakrát na dosah, a tak jí
přejme, aby se jí to podařilo co nejdříve. Právě
G. Kaltenbrunner dokazuje, že ženy dokáží
s muži i v extrémních podmínkách minimálně
držet krok.
Zuzana Hofmannová, HUDYsport, Ústí nad Labem
foto: Petr Matoušek
Kvalita za rozumnou cenu
„ Galeos
Přilba, která vás mile
překvapí nejen svou
nízkou
cenou,
ale
i bezvadnou funkčností
a pevností. S malými
větracími otvory na bocích
je ideální pro lezení v horách
a ledopádech, a je vhodná také
pro další aktivity, jako je VHT, ferraty
a skialpinismus. Úchyty na čelovku se hodí
hlavně při pohybu, protože čelovka potřebuje
mít na přilbě stabilní pozici. Zadní jednoduchý
dotah vymezí ideální pozici přilby na hlavě.
Jednoduché zapínání pod bradou splňuje
všechny bezpečnostní standardy.
„ Chackan
Cepín určený pro VHT a skialpinismus. Ocelová
hlava cepínu umožní pohyb i v mixovém
terénu. Rukojeť ze slitiny hliníku a nižší váha
z něj dělají, především s kratší délkou rukojeti,
spolehlivého společníka na skialpinistických
i ledovcových túrách. Cepín Chackan splňuje
všechna kritéria univerzálnosti při
aktivitách v horách kromě lezení
v ledopádech a náročném mixovém terénu.
ŽENSKÉ VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ
www.hudy.cz
Protisměrný uzel (uzel UIAA)
text: Michal Bulička
ilustrace: Ronan Bégoc, Jarda Dunovský
Vůdcovský uzel (uzel UIAA)
Jedná se o protisměrnou verzi vůdcovského uzlu. Tento uzel se používá především ke spojování plochých smyček (jediný možný uzel) a lan. Uzel je nutné umístit v systému tak, aby nebyl v kontaktu se
skálou a nemohlo dojít k samovolnému rozvázání!
Lodní smyčka
Používá se ke spojení lan při slaňování (volné konce by měly být 30tinásobkem průměru), protože je malý a nemá tendenci se zachytávat. Může se případně použít
k navazování do družstva na ledovci. Po zatížení jde hůř rozvázat hlavně u starších
„chlupatých“ a zvlhlých lan.
MALÁ ŠKOLA ZÁKLADNÍCH UZLŮ
Formou přehledných nákresů
a fotek vám představíme
sadu základních uzlů, které
se používají při aktivitách
v horách.
Základní pravidla vázání uzlů
Osmičkový uzel
Především k zajištění lezce na štandu, ale i řadě dalších činností. Výhody uzlu jsou jednoduché vázání, všestranné použití,
možnost prodloužení nebo zkrácení volných konců lan, drží i při zatížení jednoho pramene lana, po zatížení ho lze snadno rozvázat. Naučte se ho především tak, aby lano stále zůstávalo v karabině (z bezpečnostních důvodů, nehrozí ztráta
lana). Měli byste ho umět převázat z polovičního lodního, opět při zachování lana v karabině.
• Prameny lana v uzlu musí být řádně
srovnány, nesmí se křížit.
• Po uvázání uzel řádně dotáhněte rukou
(všechny prameny).
• Volné konce lana vycházející z uzlů
musí být dlouhé alespoň jako desetinásobek průměru lana.
• Pojistný uzel se váže těsně za hlavní
uzel, vzdálené pojistky neplní účel.
• Při navazování se soustřeďte, předejdete nehodám z nedokončených uzlů.
• Vizuálně i ručně kontrolujte své uzly
i uzly spolulezců, po návázání vždy
(včetně přezek úvazku).
• Uvědomte si, že každý uzel významně
snižuje nosnost lana.
Používá se hlavně jako uzel k navázání na lano, ke kotvení, k vytvoření smyčky uprostřed lana, ke svázání dvou lan stejných
průměrů. Výhodou je snadná kontrola správnosti provedení a snadné rozvázání. Pro navazování na lano ho musíme umět
z volného konce lana, při navázání do vícečlenného lanového družstva (např. na ledovci) se váže jednoduše kdekoliv na
laně.
Uzel „Garda“
Jednoduchý uzel sloužící k zablokování lana jen v jednom směru (v opačném lano prokluzuje). Nahrazuje tedy blokant. Potřebujeme k němu dvě tvarově stejné karabiny bez zámku, např. z expresky. Využijeme u kladkostrojů, třeba při sebevyprošťování z ledovcové trhliny.
Machardův prusík
Stejný účel jako klasický prusík, držící v jednom směru, i za mokra, dobře použitelný
je i u sešité ploché smyčky, např. dyneema šířky 10 nebo 12 mm.
Praktické pokusy ukázaly, že pokud se lano
přetrhne, tak jedině v uzlu (nepočítáme-li ostrou hranu). Lano přetržené v uzlu se vyznačuje spečením vláken a natavením vláken
opletu na jádro. Nedávno byla v Lanexu provedena praktická zkouška, jejímž cílem bylo
ověřit po léta opakované údaje o procentuálním snížení pevnosti lana vlivem uzlů.
Při pokusech přesahoval konec lana od
uzlu 12 cm a nikdy nebyl vtažen do uzlu.
Jaké byly výsledky? Nejméně snižuje
pevnost lana devítkový uzel (v praxi se téměř nepoužívá). Po jeho uvázání má lano
stále ještě 71 % pevnosti lana hladkého. Při
osmičkovém uzlu klesá pevnost na 55 % a u
dvojitého rybářského uzlu na 56 %. Dříve v literatuře uváděné hodnoty dnes tedy neplatí.
Po léta bylo uváděno: devítkový uzel 61 %,
osmičkový 62 % a dvojitý rybářský 58 %.
Jak uzly snižují pevnost lana
Pomocný uzel používaný pro sebejištění a při mnoha lanových záchranných
technikách. Nutno zvládnout nejen s uzavřenou smyčkou, ale i s volným koncem. Prusíky nesmí být použity k zachycení pádu. Šňůry na prusíky volte měkké,
poddajné, průměru 6 mm.
Spojovací uzel, používaný při slaňování, především při canyoningu.
Při slaňování (lezení) má přednost uzel vůdcovský. Svazují se konce
lan podobného, nejlépe shodného průměru. Po svázání vždy nutno
zkontrolovat (symetrický tvar). Jen o něco nižší pevnost má jednoduchá rybářská spojka. Snadno rozebíratelný uzel i po zatížení za
mokra, což je právě u canyoningu klíčovou výhodou.
Klasický dvojitý prusík
Dvojitá rybářská spojka
www.hudy.cz
Velmi důležitý jistící uzel, skvělý hlavně pro jištění, protože představuje optimální
míru dynamického brždění při zachování dostatečné brzdné síly. Lze jej použít i pro
spouštění (obě ruce na brzdném pramenu). Pro vytvoření uzlu používáme pouze karabiny typu HMS. Lano musí z karabiny odcházet na straně proti pojistce. Jinak hrozí
otevření karabiny a rozvázání uzlu, nebo dokonce poškození lana.
text: Michal Bulička
ilustrace: Ronan Bégoc, Jarda Dunovský
Poloviční lodní smyčka (uzel HMS)
MALÁ ŠKOLA ZÁKLADNÍCH UZLŮ
EVOLUTION
IN ACTION
ALPHA SL
ARCTERYX.COM