SPU, SPU a LMD, integrace

Specifické poruchy učení
SPU jsou tématem, který je v českém školství neustále aktuální. Pojem „poruchy učení“
označuje skupinu obtíží projevujících se při osvojování čtení, psaní, počítání i ostatních
dovednostech.
Žáci s SPU jsou ve školní práci znevýhodněni, přestože úroveň jejich rozumových
schopností je průměrná, někdy až nadprůměrná.
Poruchy učení ovlivňují celou osobnost dítěte a často i situaci v rodině. Jsou závažnou
překážkou v osvojování vědomostí, ale při jejich včasném zjištění a kvalitní reedukační
péči a podpoře člověka s touto poruchou může dojít ke zmírnění či úplnému odstranění
vzdělávacích potíží.
Definice SPU:
V oblasti definic nenacházíme jednotnost. Za všechny uveďme následující: „Poruchy
učení je termín označující skupinu potíží, které se projevují při osvojování a užívání
řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Tyto potíže mají individuální charakter a
vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy. Ačkoliv se poruchy učení
mohou vyskytovat souběžně s jinými handicapujícími podmínkami (např. poruchy
chování, senzorická postižení, mentální retardace,…) nebo vnějšími vlivy (např.
nedostatečné či neúměrné vedení, kulturní odlišnosti,…), nejsou poruchy učení přímým
důsledkem těchto podmínek nebo vlivů.“ (in Zelinková, 2003).
Z této definice tedy vyplývá, že SPU znamenají souhrn různých symptomů, příznaků,
kdy jedinec má potíže při osvojování a užívání výše uvedených dovedností, jeho potíže
jsou vždy zcela individuální. Další skutečností je, že vznikají na podkladě dysfunkce
CNS.
Klasifikace SPU:
Česká odborná literatura (např. Zelinková, 2003; Bartoňová, 2004; Vitásková, 2006)
rozlišuje následující typy specifických vývojových poruch učení, které jsou považovány za
nejčastější:
- dyslexie ( specifická porucha čtení )
- dysgrafie ( specifická porucha psaní )
- dysortografie ( specifická porucha pravopisu )
- dyskalkulie ( specifická porucha matematických schopností ),
za méně časté považujeme - dyspinxie ( specifická porucha kresebných dovedností )
- dysmúzie ( specifická porucha hudebních dovedností ),
zvláštním typem specifické vývojové poruchy učení je dyspraxie ( obratnost, motorika ).
Etiologie ( příčina vzniku ):
Také pohled na etiologii SPU prochází neustálým vývojem. V současné době je přijímán
multifaktoriální model etiologie SVPU, což znamená, že nacházíme celý komplex příčin,
kdy se jednotlivé mohou vzájemně kombinovat. Příčiny SVPU lze rozdělit do dvou
hlavních skupin – vnějších ( endogenních ) a vnitřních ( exogenních ).
Vnější příčiny - odchylky ve struktuře a fungování mozku, které vznikají v pre-, peri- nebo
postnatálním období
- poruchy laterality ( často zkřížená nebo nevyhraněná lateralita ), netypická
dominance hemisfér
- dědičné dispozice, především u dyslexie ( až 50% ! )
- potíže ve zrakové či sluchové percepci
- deficity v oblasti motoriky ( zejm. u dysgrafie a dyspraxie )
- deficity paměti, především ultrakrátké ( nutná pro bezprostřední vyřešení
úkolu ),…
Vnitřní příčiny - vlivy rodinného prostředí ( fungování rodiny, styl výchovy, vztahy
v rodině, přístup rodičů k dítěti s SPU a jejich vlastní zkušenost s těmito
poruchami,…)
- míra lingvistiky podnětného prostředí = podpora zájmu o četbu ze stran
rodičů, …
- vlivy školního prostředí ( učební styl učitele, který nevyhovuje žákovi,
nadměrné nároky na žáka ze stran učitele, poruchy školní adaptace,…),…
Vnitřní příčiny specifické vývojové poruchy učení nezpůsobí, pokud se nevyskytují
společně s vnějšími! Vnější etiologické faktory pouze umocňují vliv příčin vnitřních.
Pokud ovšem nastane situace, že působí pouze vnitřní faktory, hovoříme o tzv.
nepravých ( pseudo- ) poruchách učení.
Symptomatologie ( příznaky ):
Příznaky specifických vývojových poruch učení jsou velmi variabilní a mají zcela
individuální charakter. Specifické symptomy představují komplex příznaků, které jsou
charakteristické pro daný, konkrétní typ SVPU. Rozlišujeme tedy specifické příznaky
dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dysmúzie a dyspraxie ( viz.
vedlejší nástěnka ).
Diagnostika:
Podle současné platné legislativy provádí diagnostiku SVPU tato pracoviště:
- Pedagogicko-psychologické poradny ( PPP )
- Speciálně-pedagogická centra ( SPC ).
Tato pracoviště mohou stanovit objektivní diagnózu SVPU, a to na základě
psychologického a speciálně-pedagogického vyšetření. Toto vyšetření musí být komplexní.
Dítě je testováno prostřednictvím standardizovaných baterií či testů ( např. zkouška
laterality, hodnocení výkonu ve čtení, hodnocení psaných prací, vyšetření řeči, vyšetření
inteligence, vyšetření zrakové i sluchové percepce, diagnostika specifických vývojových
poruch v českém jazyce,…).
Součástí diagnostiky je také diferenciální diagnostika SVPU od mentálního postižení,
smyslového postižení, specifických vývojových poruch jazyka, kulturní zanedbanosti a
dalších poruch.
Po skončení komplexního vyšetření je vypracována zpráva, ve které by měly být
obsaženy komplexní výsledky vyšetření s konkrétními návrhy pro práci s jedincem.
Velmi důležitou součástí je informace, zda se jedná o skutečnou specifickou vývojovou
poruchu učení ( zda byla tedy stanovena objektivní diagnóza SVPU ).
LMD a SVPU
Poruchy učení mohou vznikat na podkladě lehkých mozkových dysfunkcí ( LMD ).
Podle názoru některých odborníků pojem „lehká mozková dysfunkce“ odpovídá pojmu
„malá mozková poškození“, kdy se předpokládá skutečné poškození mozku v období :
-
-
prenatálním ( před porodem ): např. infekční onemocnění matky, kouření,
alkoholismus,…
perinatálním ( během porodu ): např. nedostatečné okysličení mozku při
dlouhotrvajícím porodu, vdechnutí plodové vody, přímým poraněním – např.
pohmožděním hlavy použitím kleští,…
raně postnatálním ( po porodu ): souvisí s těžkým infekčním, zvláště horečnatým
onemocněním ( zápal plic, spála, záněty mozkových blan a mozku ),…
Důsledkem těchto poškození mohou být těžká postižení v oblasti motoriky, drobné
poruchy v psychomotorickém vývoji, poruchy chování, problémy ve vnímání, řeči, pozornosti
a to vše při dobré inteligenci.
U dětí s LMD se mohou, ale nemusejí projevit poruchy učení. Stejně tak poruchy
učení mohou, ale nemusejí vznikat na základě LMD.
Specifické vývojové poruchy učení je nutné odlišit od specifických poruch učení – alexie
( ztráta naučené schopnosti číst ) a agrafie ( ztráta naučené schopnosti psát ). Většinou jde o
ztrátu již dříve nabyté dovednosti.
Dále je nutné odlišit je od nespecifických poruch. To jsou obtíže vznikající
z nejrůznějších vnějších příčin při výuce čtení, psaní a matematiky ( např. zanedbání
školní docházky, psychická deprivace, dětská neuróza, nedostatek zraku, sluchu,…jde o
tzv. pseudoporuchy).
Péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení
Je nezbytné, aby po celou dobu docházky byla dětem s SVPU věnována speciální péče.
V současné době lze zajišťovat speciální péči v těchto formách:
- individuální přístup v rámci běžné třídy základní školy
- reedukace vyškoleným učitelem v kroužku nebo doplňovací hodině
- reedukace prováděná speciálním pedagogem
- ambulantní péče prováděná v pedagogicko-psychologické poradně
- specializovaná třída pro děti s SPU
- dětská psychiatrická léčebna pro děti, u nichž se objevují i další poruchy a
porucha učení je velmi závažná
Integrace
Konkrétní podmínky integrace žáka s poruchou učení doporučuje škole pedagogickopsychologická poradna na základě jeho vyšetření. To znamená, že doporučuje konkrétní
opatření v dalším pedagogickém vedení žáka, způsob zohledňování jeho obtíží, způsob jeho
hodnocení, může doporučit zařazení žáka do nápravné péče, případně jeho vřazení do
specializované dyslektické třídy.
Na základě doporučení je žákovi vypracován individuální vzdělávací plán, který
obsahuje konkrétní cíle a metody práce, materiály, pomůcky, způsob jeho hodnocení a
také zapojení a spolupráce jak rodičů, tak i daného žáka do procesu vzdělávání.
Individuální vzdělávací plán může být při nezájmu a nespolupráci rodičů i dítěte
zrušen.
Literatura:
Poruchy učení – O. Zelinková
Dyslexie – specifické poruchy učení – Matějček
Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení – Pokorná
Dyskalkulie – specifické poruchy učení – J. Novák
Poruchy učení v matematice a možnosti jejich nápravy – R. Blažková
Nešikovné dítě – Dyspraxie a další poruchy motoriky – A. Kirbyová
Cizí jazyky a specifické poruchy učení – O. Zelinková
Výuka německého jazyka u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami – V. Janíková, M.
Bartoňová
Výuka angličtiny u dětí s dyslexií – M. Šigutová
Styly učení při výuce cizích jazyků u dětí s SPU – J. Tůmová