Abstrakty přednášek Závěrečné konference

KONFERENCE “ARCHITEKTURA MIMO CENTRA”
LIBEREC, 14. – 15. BŘEZEN
ABSTRAKTY PŘEDNÁŠEK
Antoni Domicz, Polsko
http://www.domicz.opole.pl/
Rekonstrukce jako příležitost pro novou kvalitu
Většina budov postavených v 60. a 70. letech 20. Století nesplňuje požadavky současných
technických norem a funkčních kvalit. Kvůli nízké kvalitě technologie používané běhen doby
centrálního ekonomického plánování má zhoršování stavů budov negativní důsledky na
budoucí moderní využití. Důsledkem jsou časté nesmyslné demolice nebo úplné rekonstrukce,
které vedou k pokřivení původní formy. Struktura stávajících budov se však zdá být logická,
flexibilní a tím pádem vhodná pro snadné provedení nezbytných změn pro současné potřeby
obyvatel i uživatelů. Architektura let 60. a 70. má také neopominutelnou hodnotu estetickou.
Realizace několika renovací v Opoli a okolí navržených naší kanceláří v posledních letech
vám mohou pomoci posoudit možnosti, které přináší využití stávajících staveb při tvorbě nové
estetiky. Každý příklad je jiný, liší se rozsah i měřítko přeměny, stejně jako ekonomické
možnosti a funkční potřeby investora. Pro nový projekt je inspirací současná hodnota stávající
architektonické podstaty. Je to konkrétní dialog s nedávnou historií. Nakonec jsme nalezli
řešení, která by nebyla nalezena, kdybychom nemuseli řešit problémy, které vytvořily
stávající místo a jeho kontext.
Irakli Eristavi, Slovenská Republika
http://www.zerozero.sk
Zerozero Tam a zpátky
Přednáška představí práce architektonického ateliéru zerozero. Tento ateliér pracuje v Prešově
na východním Slovensku už 11 let. Projekty sahají od malých soukromých domů až po velké
veřejné investice. Hlavní realizace tohoto ateliéru jsou výsledkem otevřených veřejných
soutěží. Jejich hlavním cílem je revitalizace stávajících urbanistických a architektonických
celků. Přednáška shrne tři období práce, ve kterých studio zerozero postoupilo vpřed i
ustoupilo vzad ve věci rozsahu projektů, jako jejich typického jevu.
Zdeněk Fránek, Česká republika
http://www.franekarchitects.com/
Psychologizující tendence při formování prostoru
Zdeněk Fránek vychází z experimentů, které jsou založeny na interdisciplinárním výzkumu
prostoru, jeho fyzických, hmotných a duchovních, nehmotných vlastnostech a přednostech
v plném rozsahu současného vědění. Výsledky tohoto procesu jsou konkrétní budovy a
instalace na výstavách nebo na skutečných staveništích. Zdeněk Fránek pracuje jako architekt
po více než 20 let. Postavil mnoho budov, které navrhuje s použitím své filosofie. Většina
těchto budov jsou budovy veřejné, z nichž bude značná část prezentována na přednášce spolu
s myšlenkami, které jejich projektování určovaly.
Druhá část přednášky bude zaměřena na téma práce Zdeňka Fránka: Psychologizující
tendence při formování prostoru, objevováním a rozvíjením genia loci krajin a různých druhů
míst, zkoumání mimikry v krajině i v městském prostředí, a objevování nového chápání
koexistence moderních směrů a historického prostředí. Hlavním cílem tohoto experimentu je
pokus vytvořit lepší symbiózu mezi novou budovou, přístavbami nebo novou formou a
cennými historickými budovami v přirozeném prostředí. Jsou to experimenty, které se tak či
onak přeměňují do skutečných konceptů a realizací jeho myšlenek ve skutečném světě.
Nová budova zrcadlí okolí a transformuje ho do nové formy. Obraz je digitálně zpracován a
použit k vytvoření architektonického projektu. Toto se provádí buď adaptací obrazu okolí na
povrch budovy, nebo do její celkové struktury, anebo zpracováním a rozřezáním historických
forem na pixely, vrstvy a další fragmenty, které se později znovu poskládají pomocí
kreativního nebo digitálního klíče. Dalším způsobem he zrcadlit okolí přímo. Tímto
způsobem se architektonický produkt stává hrou, která má svou vážnou haptickou složku, ale
která také vzbuzuje touhu podílet se na procesu transformace a imaginace.
Murray Fraser, Velká Británie
http://iris.ucl.ac.uk/iris/browse/profile?upi=MFRAS70
Poučení z Columbu v Indianě (Learning from Columbus, Indiana)
Robert Venturi a Denise Scott Brown vzali v roce 1968 své studenty z Yaleovy university na
slavný výlet do Las Vegas v Nevadě, a tím vrhli toto malé hráčské město do popředí
architektonických úvah. Jejich záměrem bylo prosadit architekturu jako systém znaků, který
by bylo možno použít k útoku na hegemonii poválečného amerického minimalistického,
nekomunikativního modernismu. Jejich kniha Learning from las Vegas (1972), se stala
základním kamenem toho, co bylo později nazýváno postmodernismem.
Ve zpětném pohledu se ukazuje, že by bylo bývalo provokativnější vzít tyto studenty do
městečka Columbus ve státě Indiana, což je další malé americké město na středozápadě.
Columbus bylo sídlem společnosti Cummins Engine Company, tehdejšího předního výrobce
naftových motorů pro nákladní automobily, traktory a další vozidla. J. Irwin Miller, prezident
a předseda Cummins Engine Company, smíchal svou lásku ke společenským hodnotám
středozápadu a mezinárodní modernistické architektuře a vytvořil – dle obecného mínění –
čtvrté nejdůležitější centrum poválečné architektury v USA, které předčí pouze New York,
Chicago a Los Angeles.
Příběh Millerova prosazování soudobé architektury je fascinující. Je z něj jasně vidět, jak
v krátké době od 50. let se Columbus v Indianě stal výkladní skříní předních mladých
amerických modernistů a později postmodernistů. Miller toho dosáhl tím, že vytvořil fond, ze
kterého se platily všechny honoráře architektů, výměnou za to, že směl osobně vybírat
architekta, který budovu navrhne. Patří sem Eero Saarinen, I. M. Pei, SOM, Roche Dinkeloo,
Cesar Pelli, Eisenman, Meier a samozřejmě i Venturi Scott Brown.
Úmrtím J. Irwina Millera v roce 2004 příběh města Columbus v Indianě končí. A přece
zůstává paradigmatem konkrétní vize kulturní syntézy, ve které, můžeme-li parafrázovat
samotného Millera, člověk může užívat všech výhod komunity malého města s hodnotami
nemodernější metropole. Tato přednáška sleduje tento pozoruhodný příběh a reflektuje z něj
to, co nám může něco říci o možnostech architektury mimo hlavní populační centra.
Hans Ibelings, Nizozemí
www.architectureobserver.eu
Sféra evropské architektury (The province of European architecture)
Architektura je do značné míry produktem městské kultury. A naopak, materiální formy
města je z velké části výsledkem architektonické kultury. Během posledních 250 let mělo toto
spojení architektury a města samozesilující efekt, když se velkoměsta stala tlakovými hrnci
rozvoje architektury. Protože velkoměsta byla nejživějšími místa pro architektonickou
kulturu, dostalo se jim nejživější architektury. V porovnání s touto dynamikou jsou malá
města a vesnice ekvivalentem pomalu bublajících kastrůlků.
Stejně jako většina architektů, i většina kritiků a historiků se zajímá více o architekturu
velkoměst než měst malých, a stejně tak architektonická historiografie si více všímá západní
Evropy, než východní části tohoto kontinentu, a sleduje spíše slavná jména, než ta, která jsou
relativně neznámá.
Výsledky méně známých projektantů pracujících na menších místech, konkrétně mimo
západní Evropu jsou tudíž trojnásobnými oběťmi obecných předsudků, které v evropské
architektonické kultuře převládají. Tato přednáška bude identifikovat takové předsudky jako
údajná hierarchie centra a periferie, inovátory a rané i pozdější napodobitele, a také Západ a
ten zbytek.
Kengo Kuma, Japonsko
http://kkaa.co.jp/
Síla místa (Power of place)
Směr naší civilizace vždy řídily přírodní katastrofy, ale velká katastrofa v březnu 2011 se
lišila od všech ostatních katastrof počítáno od Lisabonského zemětřesení roku 1755. V roce
2011 byla příroda nesmírně silná, tak jako nikdy předtím. Jakkoli byly stavby „pevné“ nebo
„racionální“, tato tsunami spláchla pobřeží Tohoku během několika sekund. Jaderná havárie,
která následovala později, ukázala neschopnost „velké a pevné“ architektury. Tváří v tvář
radiaci neznamenal beton ani ocel nic, dokonce i přesto, že jaderná energie byla řešením
našich tužeb od Lisabonské tragédie stát se většími, silnějšími a efektivnějšími. Nyní, když
tento proces zkolaboval, musíme začít od nuly. Dokonce i před březnem 2011 jsem měl po
krk masivních betonových a ocelových budov, a začal jsem projektovat řadu menších
architektonických děl. Můžete si je postavit sami z materiálů v okolí a být zcela nezávislí na
velkých energiích – nebo spíše budete závislí pouze na přírodě a na místní energii. Teď cítím,
že celý svět se obrací k malým věcem. Již nejsme pasivní tvorové, které krmí lžičkou
obrovský, avšak nespolehlivý systém. Každý jednotlivec začíná tvořit své obydlí sám a
získávat energii vlastními prostředky, využívajíc výhod své lokality. Mezi lidmi a místem se
vytváří nový vztah.
Petr Kratochvíl, Česká republika
http://www.udu.cas.cz/en/petr-kratochvil/
Globalizace a význam místa / Vztah mezi centrem a periferií v době zrychlování
globalizace
(Globalization and the meaning of place / Relation between centre and periphery in time
of accelerating globalization)
Tato přednáška se bude zabývat širším koncepčním rámcem projektu „Architektura mimo
centra“. Jaký je dnes vztah mezi centrem a periferií? Existuje ještě smysl pro strukturování
geografického a sociálního prostoru mezi těmito póly? Jaká je role konkrétního místa jako
takového v kontrastu k současným civilizačním tendencím? Jak a do jaké míry může být
charakter místa reflektován v architektonických dílech?
Tyto analýzy současných tendencí v architektuře budou konfrontovány s teoretickou reflexí
globalizace (Zygmunt Bauman, Ulrich Beck, …) a také s přehodnocením kritického
regionalismu a některými myšlenkami architekta o smyslu místa.
Shrnutí: Ačkoliv jsem skeptický k možnosti identifikovat některé regionálně specifické směry
v architektuře, citlivé propojení s místem je dle mého názoru jednou z mála cest jak
dosáhnout autentické originality v dnešním unifikovaném světě.
Rolf Kuhn, Německo
http://www.iba-see2010.de/en/kontakt/koepfe/inhalte/kuhn.html
IBA se pro těžbě v Lužici stala hlavním faktorem proměny krajiny
(IBA has become the main factor of landscape reformation after the mining in Lusatia)
Před více než 100 lety Německá architektonická výstava vytvořila v Darmstadtu
Gesamtkunstwerk a secesi, které se dodnes těší značné pozornosti. Stály tedy proti
zjednodušování v architektuře a designu, které byly důsledkem industrializace. IBA v Ruhru
transformovala dřívější průmyslovou oblast na výjimečnou industriálně-kulturní krajinu.
V letech 200 – 2010 IBA v Lužici přetvořila původní důlní oblast dle zcela nového
nápaditého plánu – vytvořila rozsáhlou oblast s jedinečným řetězcem jezer a nových budov.
Pod vedením IBA bylo realizováno třicet projektů, které reflektují regionální historii,
přítomnost a také budoucnost. IBA Fürst-Püchler-Land tedy vytvořila gigantické krajinné
jeviště tím, že propojila procesy a lidi – v administraci, výzkumu, i v umění na regionální,
státní a také na mezinárodní úrovni. To lidem umožnilo zapojit se do procesu rekonstrukce
krajiny a společné tvorby. IBA také organizovala krajinářské workshopy a turistické výpravy
do „krajiny ve výstavbě“. Po dobu deseti let IBA sloužila v Lužici jako hlavní zdroj
myšlenek, iniciátor, kvalifikátor a pomocník – vytvořila v oblasti dohromady se společností
Lauzitzer und Mitteldeutsche Bergbau-Verwaltungsgesellschaft GmbH jakousi síť
rekultivovala bývalé uhelné doly a průmyslové památky.
IBA společně s Lužickou krajinou získávaly nový tvar rok za rokem, čistily kořeny regionu,
dávaly mu novou tvář a s ní i nový obraz, pozornost a po počáteční skepsi získaly mnoho
sympatií.
Eine Internationale Bauausstellung wird zum Motor des Landschaftswandels
nach dem Bergbau in der Lausitz
Die erste deutsche Bauausstellung vor über 100 Jahren schuf in Darmstadt ein
Gesamtkunstwerk im Jugendstil, das bis heute beeindruckt. Sie hielt damit das Verflachen von
Architektur und Design als Folge der Industrialisierung auf. Die Bauausstellungen danach
zeigten veränderte Wohnlandschaften und Städte. Die IBA im Ruhrgebiet gestaltete
vergangene Industriegebiete zu einer außergewöhnlichen Industriekulturlandschaft.
Die IBA in der Lausitz eroberte von 2000 bis 2010 die Landschaft nach dem Bergbau neu und
entwickelte ideenreich eine völlig neue Landschaft – ein riesiges Areal mit einer einzigartigen
Seenkette und neuartigen Bauten. 30 Projekte, die sowohl regionale Geschichte und
Gegenwart als auch Zukunft symbolisieren, entstanden unter ihrer Regie. Die IBA FürstPückler-Land schuf damit eine gigantische Landschaftsbühne, brachte Prozesse und
Menschen zusammen. In der Verwaltung, in der Forschung, in der Kunst. Regional, national
und international. Sie ließ die Menschen am Enstehungsprozess teilhaben und bewegte zum
Mitgestalten, organisierte „Landschaftswerkstätten“ und touristische Touren zu den
„Landschaftsbaustellen“. Zehn Jahre lang spannte sich die IBA in der Lausitz als Vordenker,
Anschieber, Qualifizierer und Helfer wie ein Netzwerk über die Region und begleitete die
Lausitzer und Mitteldeutsche Bergbau-Verwaltungsgesellschaft mbH bei der Sanierung
einstiger Kohlegruben und Industrierelikte.
So nahm die IBA und mit ihr die Lausitzer Landschaft von Jahr zu Jahr eine neue Gestalt an,
schlug Wurzeln in der Region, verlieh ihr ein neues Gesicht und damit ein neues Image,
gewann Achtung und erntete nach anfänglicher Skepsis viel Sympathie.
Henrieta Moravčíková, Slovenská republika
http://www.sav.sk/index.php?lang=en&doc=user-orguser&user_no=1578&action=cv&lang_change=en
Mimo centrum: Slovenská architektura okolo roku 2000
(Out of centre: Slovak architecture around 2000)
Co lze považovat za centrum Slovenska a co nikoli? Můžeme považovat něco za centrum
v zemi, která byla tradičně vždy vnímána a interpretována jako periférie? Obecně vzato,
nemůžeme. Avšak v omezeném kontextu Slovenské republiky lze za centrum považovat
Bratislavu. Díky fyzickému růstu a vzestupu důležitosti ve 20. století se Bratislava rozvinula
ve hlavní město o více než půl milionu obyvatel. Dnes je to jediné místo na Slovensku, které
přesahuje sociálními a ekonomickými indikátory evropské standardy. Bratislava představuje
také tradiční centrum slovenské architektonické scény. Proto nebude v našem příspěvku
Bratislava reflektována. Naopak se zaměříme na obecnou situaci v architektuře na Slovensku
a na vybrané fenomény, které ji ovlivňují. Nastíníme topografii slovenské architektonické
scény se zaměřením na architektonickou tvorbu ve vybraných regionech a regionálních
architektonických centrech. Současně zmíníme některé pozoruhodné architekty, kteří svou
práci směřují mimo hlavní město Bratislavu.
Antonín Novák, Česká republika
http://www.drnh.cz/
Čtyři budovy a jejich města
(Four buildings and their towns)
Na příkladu 4 budov ve městech Lednice, Mladé Buky, Kroměříž a Litomyšl bych rád ukázal
spolupráci našeho týmu architektů Atelier DRNH s jinými subjekty: politiky, úředníky a
podnikateli, na tvorbě kvalitní architektury v těchto městech. Chtěl bych popsat začátky této
spolupráce, její postup a rozdíly z naší odborné zkušenosti při práci na podobných budovách
v Praze nebo v Brně. Po těchto příkladech, které jsou součástí naší více než dvacetileté
zkušenosti s projektováním a výstavbou různého druhu bych rád definoval důvody a
podmínky pro kvalitní architekturu vznikající (nejen) mimo centra.
Vasa Perovic, Slovinsko
Myšlenka místa
(The idea of a place)
www.bevkperovic.com
myšlenka centra a periferie (nebo mimo centra) se zdá být poněkud zastaralá: rozvoj
komunikací tento pohled téměř vymazal jak v geografickém tak v kulturním smyslu. Také
představa regionálního jazyka (nebo regionalistického přístupu) ze stejného důvodu (i z jiných
důvodů) mizí. Avšak představa existence místa, konkrétní polohy, neviděného pouze jako
genius loci, ale jako sociální, geografické, kulturní a dokonce i finanční specifikum, podmínku
(rozšířený kontext, chcete-li) pro konkrétní projekt stále existuje, a my se ji pokusíme ukázat a
vysvětlit pomocí výběru z našich projektů navržených a realizovaných během několika
minulých let.
Carme Pigem Barceló, Španělsko
http://www.rcrarquitectes.es
Mimo nebo v síti
(Outside or net?)
Jaké jsou podmínky pro vznik dobré architektury na místech mimo hlavní centra
O získávání zakázek: žádný rozdíl mezi veřejnými klienty (protože přicházejí přes soutěže) a
soukromí klienti obvykle závisí na mezilidských vztazích.
O životním stylu: závisí na typologii, ale nikoli v hlavním smyslu toho, jak ji architektura
chápe, jako kombinaci 2 otázek (co –krátce- a kde –místo-), na které se hledá odpověď JAK,
prostřednictvím kreativity architekta, který architektuře vtiskuje duši.
O pravidlech: nezávisí na místě, ale pravidla architekturu ovlivňují vždy špatně.
O kultuře: kulturní kontext vždy ovlivňuje osobní kreativitu, protože kulturní kontext tvoří
lidé, samozřejmě v kombinaci s každodenně pěstovanou kulturou odevšad.
Nejhorší ze všeho je být daleko od university.
O udržitelnosti: většina pochází z motorů a zařízení, které mění zdroje energie více než
typologie nebo stavby, které pomáhají klimatu a světelné pohodě pasivně, a to je to, co nás
zajímá nejvíce.
O přítomnosti: Dnes, díky síti je možné žít a pracovat vně a přesto uvnitř světa, což dříve
nešlo!
John O´Reilly, Irsko
www.jorarchitect.com
Když odlehlost je výhodou
(The Advantage of Being Remote)
Obecná otázka, nastolená TUL pro tuto konferenci je:
„Co umožňuje kvalitní architektuře, aby prorazila na odlehlých místech?“
Žiji a pracuji na docela odlehlém místě, takže si musím myslet, že zabývat se architekturou na
takovém místě je výhoda!
Mluvím jako někdo, jehož praxe zahrnuje veřejné projekty, rodinné domy a soukromé ateliéry
a pracovní prostory.
Popíšu pozadí své praxe a projektů: Charakter klienta na „odlehlém“ místě. Typ projektů,
které požadují. Místo, kde žijeme a pracujeme. Hlavní pozornost mé řeči bude zaměřena na
architektonické záležitosti, které práce v takové situaci obnáší.
Jsou to záležitosti, které považuji za výhodu ve své architektonické praxi: Důraz na
dlouhodobý výhled, budování komunity (skládající se z různých jedinců), touha po
provázanosti se svým místem, radosti i strasti práce s místem, nezbytnost úspornosti
prostředků, praxe „zdravé“ (smysluplné) architektury.
Během přednášky budu ilustrovat tyto myšlenky ukázkami jejich vyjádření v různých
projektech, které jsem během několika uplynulých let dokončil.
Todd Saunders, Norsko
http://www.saunders.no/
Architektura a krajina
(Architecture and landscape)
Moje přednáška bude zaměřena na vztah mezi architekturou a krajinou. Ukáže, jak jsme
objevili místní materiály a techniky, přizpůsobili je a dali jim nový účel překvapivými a
neočekávanými způsoby a kontexty. Předváděné projekty jsou realizovány s úspornými
rozpočty, ale jsou důstojné a hodnotné. Většina těchto projektů je v odlehlých oblastech
Kanady a Norska, a všechna tato místa jsme v průběhu zpracování projektů důvěrně poznali.
Ukážu práce z posledních deseti let naší praxe a na závěr ukážu, že kritický bod naší praxe, ve
kterém se právě nacházíme, je do dalších desetiletí let tvorby architektury.
Luigi Snozzi, Švýcarsko
http://www.e-architect.co.uk/architects/luigi-snozzi-architect
Monte Carasso: znovuobjevení místa
(Monte Carasso: rediscovery of a place)
Moje přednáška shrnuje právě probíhající proces restrukturalizace malého města jménem
Monte Carasso v kantonu Ticino. Tento proces jsem začal společně se starostou v roce 1979.
Od té doby se toto město stalo mým oblíbeným místem a testovacím prostorem mého
vlastního výzkumu, který byl znovu a znovu podporován sérií městských projektů v reálném
měřítku. Cílem bylo najít střed anebo obecně najít odpověď pro současné město.
Monte Carasso je částí Voralpinen Gürtel v Jižních Alpách. Během staletí chudých poměrů
diverzifikované a složité agrární kultury se vyvinulo to, co na evropské úrovni představuje
vysokou kulturní hodnotu. Tato rozlehlá oblast a její města a vesnice jsou především ohrožena
procesem urbanizace, ke které již došlo v metropolitních a městských centrech jako je
například Milano. To znamená, že kulturní dědictví a jeho hodnoty jsou ve velkém ohrožení.
Skutečnost ukazuje, že obranné mechanismy urbanistů jsou proti tomuto fenoménu neúčinné.
Jde o to, že vesnice připojené k rozrůstajícím se městům tuto skutečnost jen podtrhují.
Způsob, jak tento již existující fenomén překonat, je dát již existujícím důležitým místům
nové hodnoty prostřednictvím výstižných intervencí, a vytvořit tím nový kontext. V této
situaci bylo důležité hledání pravidel, která by umožnila vhodné a včasné reakce na různých a
konkrétních místech, a která by takový kontext opravdu vytvořila.
Monte Carasso: Die Wiedererfindung des Ortes
Der Vortrag verdichtet den immer noch in Gang befindlichen Prozess der Umstrukturierung
im kleinen Tessiner Dorf Monte Carasso, eines Prozesses der 1979 von mir und dem
Bürgermeister des Dorfes iniziiert wurde. Es wurde der privilegierte Ort als Versuchsfeld für
meine Entwurfsforschungen, die immer wieder durch eine Serie von Projekten im urbanen,
realen Massstab unterstützt wurden. Diese hatten zum Ziel, die Suche nach dem Zentrum oder
genereller die Suche nach einer Antwort an die zeitgenössische Stadt zu geben. Monte
Carasso fügt sich in den grossen Voralpinen Gürtel im Süden der Alpen ein. Während
Jahrhunderten unter ärmlichsten Bedingungen besiedelt, hat sich eine bäuerliche Kultur
entwickelt, diversifiziert und komplex, welche, auf europäischer Ebene, ein kulturelles Erbe
von grossem Wert repräsentiert. Dieses ausgedehnte Territorium wird heute vor allem vom
Prozess der Verstädterung der Dörfer seitens der metropolitanen und urbanen Zentren
wie Mailand bedroht, die das ganze kulturelle Erbe in ernsthafte Gefahr bringen. Die Realität
zeigt, dass die Verteidigungspositionen der Planer gegen diese Phänomene unwirksam sind.
Es handelt sich daher darum das Phänomen der Einverleibung der Dörfer durch die
Ausdehnung der Städte als Tatsache anzuerkennen. Der Versuch diesem bereits existierenden
Phänomen bei zu kommen, geschieht indem wichtigen Bezugspunkten des Ortes mit
angemessenen Interventionen neue Werte verleihen werden um damit einen neuen, urbanen
Kontext zu schaffen. Unerlässlich war in diesem Zusammenhang die Suche nach Regeln, die
es erlauben, rechtzeitig und angemessen auf die verschiedenen spezifischen Orte antworten zu
können, die einen solchen Kontext wirklich zu formulieren im Stande sind.
Germán del Sol, Chile
http://www.germandelsol.cl
Pár slov o naší práci
(Some words on our work)
Latinsko-americká kultura vztahuje lidi k přírodě, bez zprostředkovací úlohy ulic, vesnic a
měst jak tomu je například v Evropě, již od středověku. Latinská Amerika má prastarou
tradici architektury, která stojí uprostřed přírody, jen aby přinášela znaky života na místa,
kudy pastevci nebo obchodníci procházeli, kde přenocovali nebo kde se lidé občas
shromažďovali, aby slavili své prastaré svátky.
Dnes naše kultura může pomoci moderním cestovatelům přicházejícím z velkých měst najit
vztah k přirozenému prostředí a získat plodné zkušenosti. Cestování je zvláštní příležitostí stát
se znovu dětmi, zvědavými více na to, co se děje ve světě okolo, než co se děje v nich uvnitř.
Forma. Architektura pro mě není ani forma staveb, ani materiály použité pro jejich
konstrukci. Architektura je pro mne zvláštní dar. Dar vnuknutí toho, co může vyplnit místo,
které obvykle nazýváme prázdným prostorem. Místo nad našimi hlavami, které zve
k dennímu snění, když je člověk rozptýlený pohledem do dálky bez jakéhokoli záměru.
Herwig Spiegl, Rakousko
http://www.alleswirdgut.cc/en/homepage/
“Společně, raději než proti!”
(„together rather than against!“)
Mluvit o architektuře mimo centra, znamená důkladně se podívat na základy, které tuto
architekturu nesou a ovlivňují. Tuto architekturu často určuje tradiční myšlení v kombinaci se
skepticismem vůči inovacím. Zatímco uvnitř center člověk získává stále více energie, mimo
centra veřejnost stále sleduje tvorbu budovaného prostředí. Etablované historické vědomí o
místních poměrech vytváří nepsaný zákon, který uchovává regionální techniky, které vedou
k určité estetice. Krátce řečeno, za touto estetikou je často nedorozumění, a proto se tvoří
chybně interpretovaný obraz tradice. Technické inovace nám architektům dnes umožňují
znovu promyslet a dále rozvinout místní zvyklosti. Otevřená diskuse v kombinaci s včasnou
informovaností o architektuře mže pomoci překonat ten častý strach z neznáma.
Přesto současná všudypřítomná diskuse o udržitelnosti a jejích architektonických důsledcích
přináší naléhavou potřebu znovu spíše integrovat než potlačovat dobře prověřené místní
tradice.
Recept pro vysoce kvalitní architekturu tvoří přiměřenost a inteligence společně s intenzivní
analýzou „genia loci“. Pokud kromě toho umíme porozumět kritické zpětné vazbě místních
komunit jako praktickému nástroji pro náš tvůrčí proces, moderní architektura si dobude
přijetí a způsobilost dokonce i v nejodlehlejších oblastech a přitom zachová historické
hodnoty takzvaných „starých dobrých časů“.
Siiri Vallner, Indrek Peil, Estonsko
http://www.kavakava.ee
Mimo centrum, do centra. Dva projekty měnící vztahy mezi periférií a centrem
(Off-centre, into to the centre. Two Projects shifting the relations between a periphery
and the centre.)
University of Tartu Narva College (2005 – 2012)
Narva je město blízko ruské hranice, dnes je to periférie. Původní populace byla z 95 %
nahrazena přistěhovalci, stará síť ulic byla po Druhé světové válce překryta novým
schématem standardizovaných bytových bloků. Universita je postavena a místě, dnes už
neexistujícího barokního Starého města, s průčelím obráceným do Radničního náměstí.
Radnice je jediná budova, která z dřívějšího centra přežila dodnes. Nová universita postavená
vedle radnice připomíná jak zmizené Staré město, tak jeho přestavbu.
Přístavní molo (2011)
Staré přístavní molo se nachází nedaleko centra Tallinu. Navzdory dobrému místu vypadá
opuštěně a nepoužívá se alepoň 15 let. Za desetiletí čas i počasí molo zdeformovaly. Už se
nehodí pro přistávání lodí. Bylo by však skvělé pro posezení, odpočinek a zábavu. Naše
myšlenka byla velmi jednoduchá, prostě ty existující tvary zakryjeme dřevěným obložením.
Toto Molo je konstrukce, která objevuje toto teritorium před jeho „skutečným“ a oficiálním
využitím, jednoroční experiment ve skutečném prostoru, který zažil více zábavy a spoluúčasti,
než oficiální plánovací proces v jeho sousedství.
Petr Volf, Česká republika
http://www.ex-centric.eu/en/o-nas/the-implementation-team
Místa architektonických modelů / odporu
(Places of architectural models/resistance)
Tato přednáška se zaměřuje na méně známá místa v České republice, na kterých byla
vytvořena kvalitní architektura po roce 1990. Autor je nazývá „místa architektonických
modelů / odporu“, což znamená, že mohou sloužit jako modely pro své okolí a současně jsou
výsledkem určitého odporu vůči průměrné architektonické produkci. Petr Volf se otázkou
české architektury mimo tradiční centra zabýval po dlouhou dobu. Během dvouletého
projektu sledoval kvalitní budovy v malých vesnicích a městech (jejich maximální velikost
byla stanovena do 20 000 obyvatel) a jeho pohled se zúžil zejména na veřejné budovy.
Zaměřil se na školy, nemocnice, domovy důchodců, knihovny, muzea, informační střediska,
kostely, kaple, sportoviště, dopravní stavby, krajinnou architekturu nebo veřejné prostory atd.
Zabývá se důvody pro použití progresivních staveb, financované buď místní správou
(Litomyšl, Horažďovice, Benešov) nebo čistě soukromými zdroji (galerie v Oseku, golfový
klub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě). V některých případech hovoříme o zrození nových
architektonických center – bezpochyby je to Litomyšl s 10 tisíci obyvateli, která svou
architektonickou aktivitou za posledních dvacet let převyšuje mnohem větší města.
Krom investorů, kteří podporují progresivní architekturu, jsou hnací silou architekti pracující
na zmíněných místech. Přednáška upozorňuje na hlavní postavy české architektury, jejichž
důležitost překračuje díky jejich soustředěné tvorbě hranice regionů.