16 Podzimní festival duchovní hudby - grafika

16 Podzimní festival duchovní hudby - grafika

1
6
Podzimní festival
duchovní hudby
19. 9.–24. 10. Olomouc 20
09
www.podzimni-festival.cz
1
6
Podzimní festival
duchovní hudby Olomouc 2009
Pod záštitou Mons. Jana Graubnera,
arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského
Za finanční podpory Olomouckého kraje,
Statutárního města Olomouce
a Ministerstva kultury České republiky
Pořadatel:
MUSICA VIVA o.s.
Organizátor:
Umělecká agentura ARS VIVA
Ředitelka festivalu:
Dobromila Hamplová
Čestný festivalový výbor:
Ing. Jan Březina, poslanec Evropského parlamentu
Martin Novotný, primátor statutárního města Olomouce
Ing. Martin Tesařík, hejtman Olomouckého kraje
Festivalový výbor:
Mons. Josef Hrdlička, světící biskup olomoucký
a děkan metropolitní kapituly
Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc.,
rektor Univerzity Palackého v Olomouci
RNDr. Ivan Kosatík, náměstek hejtmana Olomouckého kraje
Ing. Tomáš Kvapil, poslanec Parlamentu České republiky
Ing. Vladimír Procházka, předseda představenstva
a ředitel Vodohospodářské společnosti Olomouc a.s.
Realizační tým:
Ing. Helena Čadanová
Dobromila Hamplová, umělecká agentura ARS VIVA
Mgr. Lukáš Herink, profesor Pražské konzervatoře
Jaromír M. Krygel, dirigent
RNDr. Alena Werkmannová, předsedkyně MUSICA VIVA
Autor festivalových fanfár:
Pavel Čotek
Jan Graubner
arcibiskup olomoucký a metropolita moravský
hudby Olomouc 2009
2|3
16. Podzimní festival duchovní
Horní náměstí s Arionovou kašnou a sloupem Nejsvětější Trojice
Kostely nebyly stavěny pro koncerty, ale pro bohoslužby a setkávání lidí s Bohem.
Jejich architektura to prozrazuje. I když posloucháme koncert, jsme obráceni k oltáři,
ke svatostánku, k Bohu. Štíhlé a vysoké linie gotických chrámů pozvedají naše myšlenky
od každodenních starostí vzhůru a připomínají konečný cíl našeho života, kterým je nebe.
Barokní chrámy nás svou nádherou chtějí uvést do ráje Boží přítomnosti a říkají,
že být s Bohem kdekoliv je nádherné.
V této atmosféře můžeme při Podzimním festivalu duchovní hudby už po šestnácté
poslouchat nádherné skladby duchovní hudby složené k Boží oslavě
a k pozvednutí lidského ducha.
Děkuji všem, kteří nám tyto chvíle připravují, a všem účastníkům přeji nejen mimořádný
kulturní zážitek, ale i setkání s Bohem, radost z Jeho přítomnosti a Jeho pohlazení na duši
zprostředkované hudbou, která uvádí do Boží přítomnosti, rozhovoru s Ním
a k Jeho oslavování.
Starobylé město Olomouc s mimořádně bohatou historií a rovněž tradicí duchovního a hudebního života
přivítalo díky Podzimnímu festivalu duchovní hudby kromě interpretů také stovky spokojených posluchačů z celé
Moravy. Prostřednictvím hudby se tak mohly seznámit mimo jiné s majestátní atmosférou olomouckých chrámů
a nahlédnout do nitra druhé největší památkové rezervace v České republice. Pevně věřím, že dramaturgie
letošního ročníku bude tradičně velmi zdařilá a představí nám opět další skvosty duchovní hudby nejen
klasického, ale také současného zaměření.
Přeji nám všem nezapomenutelné hudební zážitky a příjemný pobyt v podzimní Olomouci.
Ing. Martin Tesařík
hejtman Olomouckého kraje
Martin Novotný
primátor statutárního města Olomouc
4|5
dby Olomouc 2009
Dámy a pánové,
mimořádně úspěšný Podzimní festival duchovní hudby má za sebou patnáct ročníků a mne velmi těší, že Vás
mohu v Olomouci znovu přivítat při příležitosti jeho dalšího pokračování. Ze skromných začátků se festival
propracoval mezi nejvýznamnější akce v kulturním kalendáři hanácké metropole, na kterých se už představila
celá plejáda renomovaných sólistů, souborů, orchestrů a také dirigentů.
16. Podzimní festival duchovní
hu
Vážení přátelé,
naplňuje mě potěšením, že vás mohu přivítat na již šestnáctém ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby
v Olomouci. Akce, která se tradičně koná od půlky září do poloviny října, patří mezi významné kulturní události
podporované Olomouckým krajem, a to minimálně ze dvou důvodů. Prvním je nepopiratelná umělecká kvalita
programu, vystupujících hudebních těles i sólistů. Tím druhým potom fakt, že se festival ve své patnáctileté
historii stal pojmem mezi festivaly nejen v České republice, ale i v Evropě a mediální zájem o něj je propagací
nejen města Olomouce, ale celého Olomouckého kraje.
Letošní program tohoto kulturního svátku nabízí opět kvalitní a pestrý program, v němž kromě dramatického
oratoria a velké mše zazní například jazzová mše nebo komorní koncert s recitací. To vše společně s inspirativním
prostředím olomouckých chrámů jistě umocní zážitek návštěvníků z hudby.
Dovolte mi proto, abych poděkoval hlavním organizátorkám festivalu paní Dobromile Hamplové a Aleně
Werkmannové za tradičně kvalitní nabídku hudebního umění a popřál jim úspěšné konání celého festivalu.
Vám, milí posluchači, pak přeji, abyste si z koncertů odnesli nezapomenutelné hudební zážitky.
I. Pojďte a pokloňme se
II. Veleb, má duše
III. Blažený člověk
IV. Světlo tiché
V. Nyní můžeš, Pane, propustit
VI. Panno Bohorodičko, raduj
se
VII. Ranní chvály
VIII. Chvalte jméno Hospodin
ovo
IX. Blahořečen jsi, Pane
X. Zmrtvýchvstání Kristovo
XI. Velebí duše má Hospodin
a
XII. Veliký chvalozpěv
XIII. Dnes je den spásy
XIV. Vstal jsi z mrtvých
XV. Vítězná vládkyně
Otakar Brousek / recitace
Slovenský filharmonický sbor
Blanka Juhaňáková / sbormist
r
1
Stejně jako Richard Strauss, téměř jeho současník, byl i Rachmaninov
skladatelem devatenáctého století, který přežil do století dvacátého, aniž
by se s ním dohodl. „Nemohu odhodit staré způsoby psaní a stejně tak
nemohu přijmout nové,“ se jednou svěřil. „Intenzivně jsem se snažil cítit
hudební způsoby dneška, ale nejde mi to.“
Hudebnost Rachmaninova se projevovala výtečnou improvizací
a fantastickou hudební pamětí. Neznámou skladbu prý dovedl po jediném
poslechu okamžitě zahrát zpaměti. Jako geniální pianista přizpůsobil
klavírní techniku svým ohromujícím možnostem a rozvinul její stylizaci
do nebývalé šíře, syté akordiky a plasticity melodických vrstev. Nikdy však
nedovolil, aby prázdná virtuozita vystrnadila hudební poctivost.
Nešpory (zvané také Vigílie, přičemž doslovný překlad ruského názvu
je Celonoční bdění) zkomponoval Sergej Rachmaninov v lednu 1915, a to
za necelé tři týdny práce.
Skladba se přibližuje k lidové prapodstatě ruské hudby a odráží
hlubokou, vroucí lidskost a širokou škálu pocitů. „Její zázrak spočívá
ve splynutí upřímnosti a prostoty”, jak uvádí dobová kritika. Sestává
z patnácti, společnou ideou vzájemně propojených zpěvů, vytvořených
z originálních církevních nápěvů obřadového textu, konkrétně
však večerních a ranních modliteb svátečních dní ortodoxní církve,
přizpůsobených tak, aby odpovídaly dobovým požadavkům a potřebám.
Rachmaninovovy Nešpory se tak vedle Janáčkovy Glagolské mše staly
nejprovozovanější skladbou na staroslověnský text a již jen ruský titul
Vsěnočnoje bděnije vystihuje sugestivní atmosféru noční pobožnosti
rozjímající nad nádhernými pravoslavnými texty. Jsou dílem, které tak
řečeno netvoří opozici hlubině ticha, ale v jeho prostoru vytvářejí jakési
velebné záchvěvy myšlenek, jimž se tóny hudby samotné staly rezonanty.
Pak se duše posluchače sklání spolu s hudbou v pokornou jednotu s tichem,
v němž se zrcadlí pablesky jiných světů. Je nabíledni, že takové dílo vyžaduje
kromě naplnění všech nároků vyplývajících z jeho technické náročnosti také
určité prodchnutí citem a onou již zmíněnou pokorou ticha.
6|7
hudby Olomouc 2009
Nikolaje Dahla, psychiatra a hypnotizéra, který byl rovněž talentovaným
amatérským hudebníkem. Když se opět vrátil ke komponování, následovalo
období velké tvůrčí aktivity a značných úspěchů. V roce 1901 dokončil II. klavírní koncert – zřejmě své nejznámější dílo – a potom následovaly
dvě opery, Lakomý rytíř a Francesca da Rimini, II. symfonie, III. klavírní
koncert, Chorálová symfonie, Zvony, Nešpory a mnoho brilantních písní
a klavírních skladeb. Řadu svých skladeb si poprvé uvedl sám, ať již jako
interpret nebo dirigent.
Velká říjnová revoluce v roce 1917 představovala pro Rachmaninovův
život i tvorbu rozhodující okamžik. Jako aristokrat vychovaný v carském
Rusku nechoval k novému režimu sympatie a ocitl se v nebezpečí. V roce
1918 se svou rodinou tiše opustil Rusko, aby se již nikdy nevrátil. Nejprve se usadil ve Stockholmu, ale pak se vydal hledat nový život do Ameriky. Aby si vydělal na živobytí, působil po většinu svého života jako mezinárodní
koncertní klavírista a posledních pětadvacet let jeho života bylo naplněno
neustálým kolotočem koncertních turné a nahrávání v Severní Americe
i Evropě. IV. klavírní koncert, na němž začal pracovat v roce 1914, byl
dokončen teprve v roce 1926 a jeho publikum muselo čekat dalších osm
let na velkou Rapsódii na Paganiniho téma. 28. března 1943 zemřel
v Kalifornii na rakovinu.
16. Podzimní festival duchovní
Sergej Vasiljevič Rachmanin
ov:
Nešpory / Celonoční bdění op
. 37
Muž, který se nikdy nesmál. Takto lapidárně bývá někdy označován
velikán ruské pozdně romantické hudební tvorby Sergej Vasiljevič
Rachmaninov (1. 4. 1873–28. 3. 1943), ceněný již za svého života jako
velmi zdatný skladatel, jehož melancholická a melodicky podmanivá díla se
tak lehce vkrádají do mysli a působí na city jako žádná jiná, ale především
bylo jeho jméno pravidelně zmiňováno ve společnosti největších klavíristů
tehdejší doby. Sám Rachmaninov vlastně již od dob svých studií nevěděl,
zda chce býti více klavíristou či skladatelem a tato oscilace mezi oběma
hudebními disciplínami se pro něj stala typickou. Pravdou však zůstává,
že Rachmaninov byl člověk velmi citlivý a případné neúspěchy, které se
častěji objevovaly spíše v rovině nepochopení či špatného provedení jeho
kompozicí, se na něm velmi negativně podepisovaly a nedovolovaly mu se spontánně a trvale pracovně vyjadřovat.
Možná, že tato Rachmaninovova životní nejistota pramenila již
z raného dětsví, kdy byl nucen sledovat postupný rozklad vztahu svých
rodičů, způsobený především nezřízeným životním stylem jeho otce, který
postupně připravil rodinu téměř o celé jmění, aby ji nakonec zcela opustil.
Rachmaninov tak zůstal pouze se svou matkou a pěti sourozenci. Zájem
o klavír a hudbu vůbec v něm rozpoznala a také velmi podporovala jeho
babička z matčiny strany. Ta také Rachmaninova přesvědčila, aby vstoupil
na petrohradskou konzervatoř. S ohledem na neurovnané rodinné vztahy
nebylo divu, že Rachmaninov nebyl zrovna vzorným žákem a o stipendium
nepřišel vlastně jen díky benevolenci svých učitelů, kteří v něm již
tehdy rozpoznali mimořádný talent. Situace se trochu změnila, jakmile
Rachmaninov vstoupil do kompoziční třídy velmi přísného profesora
moskevské konzervatoře Nikolaje Zvereva. Tento pedagog dokázal své žáky
přinutit k intenzivnějšímu stylu studia a byť mezi ním a žákem po letech
přeci jen vznikly dosti výrazné neshody, přesto dokázal Rachmaninov při
absolutoriu svého pedagoga přesvědčit, ne-li přímo nadchnout, a tím vlastně
jejich spory zmírnit. (Rachmaninov totiž dokázal během osmnácti dnů
zkomponovat operu o třech dějstvích Aleko a to takovým způsobem,
že byl za svůj výkon odměněn Zlatou medailí, která byla v dosavadní historii
konzervatoře udělena teprve podruhé!)
Avšak po neúspěchu I. symfonie v roce 1897 ztratil Rachmaninov důvěru
ve své tvůrčí schopnosti a vyléčit se ho podařilo jen trpělivou péčí doktora
Sergej Vasiljevič Rachmaninov
Sobota 19. 9. – 19.00 hodi
n
chrám sv. Michala
Juhaňáková. Za více než půlstoletí intenzivní umělecké aktivity SFS vyrostl
na těleso mimořádných kvalit a dnes se řadí k nejlepším evropským
souborům svého druhu. Jedinečný technický arzenál, kultivovanost projevu,
ideální zvuková rovnováha hlasových skupin, ale také interpretační pohotovost, spolehlivost a příkladná umělecká
disciplína se promítají do suverénních výkonů, plných tvořivého napětí
a výrazové síly, které při vzájemné spolupráci ocenili mnozí renomovaní
dirigenti, mezi nimi také světoznámí mistři taktovky jako Claudio Abbado,
Jean Claude Casadesus, James Conlon, Dean Dixon, János Ferencsik,
Riccardo Chailly, Zdeněk Košler, Ondrej Lenárd, Alain Lombard, Lorin
Maazel, Kurt Masur, Zubin Mehta, Antonio Pedrotti, Libor Pešek, Ľudovít
Rajter, Karl Richter, Pinchas Steinberg, Hans Swarowsky, Václav Talich,
Christoph von Dohnányi aj. Kromě pravidelné činnosti na domácí půdě
sbor každoročně absolvuje několik zahraničních zájezdů, které zahrnují
Otakar Brousek
Blanka Juhaňáková
8|9
hudby Olomouc 2009
Slovenský filharmonický sbor
Slovenský filharmonický sbor (SFS) je prominentním
reprezentantem slovenského profesionálního sborového umění.
Do hudebního dění vstoupil v roku 1946 jako Smíšený sbor bratislavského
rozhlasu a první roky pracoval pod vedením dirigenta Ladislava Slováka, který
byl jeho iniciátorem a zakladatelem. V roce 1955 se vedení kolektivu ujal
Jan Maria Dobrodinský, který se svou více než dvacetiletou činností nemalou
mírou zasloužil o profilaci ansámblu, začleněného v roku 1957 – už pod
dnešním názvem – do součástí souborů Slovenské filharmonie. Roku 1976
funkci sbormistra přijal Valentin Iljin, kterého vystřídal vynikající znalec
sborového zpěvu Lubomír Mátl, po něm se na dalším zvyšování interpretační
úrovně podíleli Štefan Klimo, Pavol Baxa, Pavol Procházka, Marián Vach
a Jan Rozehnal. Od ledna 2005 zastává post hlavní sbormistryně Blanka
Klavíristka a sbormistryně Blanka Juhaňáková je absolventkou
bratislavské konzervatoře a JAMU v Brně v oboru klavír a sborové
dirigování. Pedagogicky působí na Konzervatoři a VŠMU v Bratislavě jako
docentka sborového dirigování. Od roku 1989 vede smíšený pěvecký sbor
Cantus. V letech 1991–2001 působila jako sbormistryně Slovenského
filharmonického sboru, se kterým nastudovala řadu zajímavých titulů.
Participovala také na projektu Borise Godunova na festivale v Salzburgu
a Japonsku s C. Abbadem a připravila SFS na uvedení Wagnerovy opery
Rienzi se Z. Mehtou. V roce 1994 iniciovala založení profesionálního
mužského vokálního souboru Octet Singers, se kterým již natočila tři CD.
V roce 2000 se stala předsedkyní komise pro sborový zpěv na Slovensku při
Národním osvětovém centru. Pravidelně zasedá jako členka a předsedkyně
odborných porot na sborových festivalech
a soutěžích doma i v zahraničí. Od roku 2002
je členkou Komise koncertních umělců při
Hudebním fondu a od roku 2003 členkou
Umělecké a vědecké rady HTF – VŠMU
v Bratislavě. Jako dirigentka a vyhledávaná
komorní hráčka vystupuje na řadě koncertů
doma i v zahraničí, a to s takovými uměleckými
osobnostmi jako D. Jenis, M. Kožená, Ľ. Vargicová,
I. Kirilová, M. Blahušiaková, H. Lednárová,
S. Šaturová, D. Šlepkovská, D. Livorová, J. Sapara-Fischerová, G. Beláček a další.
Otakar Brousek nastoupil svoji hereckou
dráhu v roce 1945 v kladenském divadle.
Následovalo angažmá ve Studiu Národního
divadla a v Realistickém divadle. Členství
ve slavném Déčku E. F. Buriana ovlivnilo jeho
vztah k poezii a uměleckému přednesu. V roce
1959 se stal členem Divadla na Vinohradech,
kde vytvořil přes 140 rolí. Dnes je stálým
hostem této scény. Jeho nezaměnitelný
hlas a cit pro český jazyk se nesčetněkrát
uplatnily v rozhlase, v dabingu, v přednesu
veršů i ve stovkách komentářů (česká verze
dokumentárního seriálu National Geografic),
významná je jeho činnost recitační (Viola,
Lyra Pragensis). Otakar Brousek je jedním
z mála českých herců, kteří se systematicky
věnují recitaci v hudebních skladbách. Takto
vystoupil v Prokofjevově Ivanu Hrozném,
Martinů Gilgamešovi, Hrách o Marii a Otvírání
studánek, v Sommerově Vokální symfonii
a v neposlední řadě v melodramech českých
skladatelů, z nichž mnohé nahrál v Českém
rozhlase.
V roce 1996 byl oceněn za celoživotní
mistrovství v dabingu, v roce 2004 obdržel
„Thálii“ za celoživotní mistrovství v oboru
činohra.
16. Podzimní festival duchovní
1
bezmála všechny evropské země, ale také Maroko, Turecko a Japonsko. Sbor
spolupracoval s prestižními zahraničními orchestry (Berlínská a Vídeňská
filharmonie, Vídeňští symfonici, Londýnský filharmonický orchestr,
Izraelská filharmonie, Orchestre de Paris aj.) a svými uměleckými výkony
přispěl k lesku významných mezinárodních festivalů (Vídeň, Salzburg,
Praha, Perugia, Edinburg, Berlín, Atény, Madrid, Paříž, Mnichov a.i.). Jeho
bohatá diskografie obsahuje nahrávky pro slovenské i zahraniční televizní
a rozhlasové stanice, ale také pro renomované nahrávací společnosti,
ze kterých můžeme zmínit Opus, Supraphon, Deutsche Grammophon,
Hungaroton, Sony, Marco Polo, Naxos, Nuova Era, Decca a mnoho dalších.
Letos tomu je již 250 let, co zemřel jeden z největších barokních mistrů –
Georg Friedrich Händel (23. 2. 1685–14. 4. 1759). Podle přání svého otce
měl být Händel lékařem, avšak jeho neuvěřitelný hudební talent se projevil
s takovou silou, že přesvědčil i samotného vévodu Augusta Saského, který
Jan Dismas Zelenka (16. 10. 1679–23. 12.
1745) se narodil jako syn varhaníka v Loučanech
pod Blaníkem. Studoval u jezuitů v pražském
Klementinu. Jako nadaný kontrabasista vstoupil
již v roce 1710 do služeb saského kurfiřta
a u jeho drážďanského dvora strávil jako
dirigent a skladatel téměř celý život. Své umění si
zdokonaloval i studijními pobyty v Itálii a ve Vídni,
kde byl žákem J. J. Fuxe.
10|11
hudby Olomouc 2009
2
se za hudební vzdělání Georga Friedricha Händela výrazně přimluvil u jeho
otce: „On nesmí hřivnu svého syna zakopat, on ji musí svědomitě rozvíjet!
Pamatoval si to! Budu se na jeho syna poptávat!“
Händel se potom skutečně mohl oddat studiím hudby, byť na stálé
naléhání svého otce svou budoucnost jistil ještě studiem práv. Nicméně
první hudební úspěchy se dostavily velmi brzy
a Händel je již ve svých dvaceti letech oslavován
jako mimořádný talent. V letech 1706–1710
Händel působí v Itálii, jejíž zpěvný kompoziční
styl jej natrvalo velmi poznamenal. Pod vlivem
italské kompozice jsou také jeho sonáty pro
sólový nástroj a basso continuo, ačkoliv jsou
povětšinou tvořeny až za Händlova působení
v Londýně. Konkrétně Sonáta g moll op. 1, Nr. 6
HWV 364 byla komponována v roce 1724, přičemž
Georg Friedrich Händel její první tištěné vydání se datuje k roku 1732. Sólový
part této sonáty byl původně určen houslím, avšak podle dobových zvyklostí
bylo běžné, že se sólové party směly interpretovat i na jiné – obvykle
rozsahově příbuzné – nástroje. Doprovodná linie byla pak vytvořena
autorem pouze v tzv. generálním basu, který bylo nutno dále hudebníky
improvizačně dotvářet a bylo dovoleno jej interpretovat na jakýkoliv basový či harmonický nástroj (cembalo, varhany či jen violoncello nebo
fagot). Transkripce pro hoboj a harfu je dozajista výsledkem postupného hudebně-interpretačního vývoje a především pak vlivu romantických zvyků a koncertních potřeb.
16. Podzimní festival duchovní
(u kapucínů)
m or ní ko nc er t s p oe zi í
Georg Philipp Telemann: Fa
ntazie č. 1 A dur pro hoboj
Vivace • Allegro
Georg Friedrich Händel: So
náta g moll op. 1, č. 6 HWV
I. Larghetto • II. Allegro • III 364 pro hoboj a harfu
. Adagio • IV. Allegro
Jan Dismas Zelenka:
Sub olea pacis et palma virtu
tis
Ave Deus recondite
Jan Ladislav Dusík:
Sonáta c moll pro harfu
I. Allegro moderato • II. Anda
ntino • III. Rondo
Georg Philipp Telemann: Fa
nt
az
ie č. 3 h moll pro hobo
Largo • Vivace • Largo • Vivaj
ce • Allegro
Domenico Scarlatti:
Salve Regina
I. Salve Regina • II. Ad te clama
III. Ad te suspiramus • IV. Eia rus / Exsules filii Evae
VI. O clemens • VII. Amen ergo • V. Nobis post hoc exsilium ostende
Sláva Vorlová:
Serenáda pro hoboj a harfu, op
. 57
I. Allegro poco agitato
Karolína Berková / mezzosop
rán
II. Andante cantabile
Ka
te
řin
a
Englichová / harfa
III. Allegretto giocoso
Claude Debussy:
Vi
lém Veverka / hoboj
Rêverie pro hoboj a harfu, L.
68
Bořivoj Navrátil / recitace
Ačkoliv byl Georg Philipp Telemann (14. 3. 1681–25. 6. 1767) již
za svého života velmi uznávaným skladatelem, v dnešní době jeho tvorba
zůstává spíše v lehkém stínu dvou velikánů německé barokní hudby – Johanna
Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela. Přesto Telemannovy skladby
dodnes nevymizely z koncertních programů a těší se stále posluchačské
oblibě. To platí i o jeho 12 fantaziích pro sólovou flétnu, z nichž dvě
na dnešním koncertu zazní v úpravě pro hoboj. Původní verze fantazií
byla komponována v letech 1731–1732 a vydána tiskem v Hamburku o rok
později, tedy v době, kdy byl Telemann již ve významné pozici hudebního
ředitele pěti největších hamburských chrámů. Telemannovi se v té době
skutečně velmi dařilo a těšil se mimořádné oblibě
i za hranicemi svého domovského města. Věhlas
Telemanna byl v té době zhruba obdobný, jakého
dosahují jeho výše zmiňovaní hudební kolegové
dnes. (Situaci může dokumentovat i historická
skutečnost, že na uvolněné významné místo
kantora kostela sv. Tomáše v Lipsku byl již
v roce 1722 doporučen právě Telemann, který
ovšem potvrzení v této funkci využil jen jako
důvod pro zvýšení svého platu v Hamburku
a přenechal pozici dalšímu kandidátovi –
Georg Philipp Telemann Christophu Graupnerovi. Teprve když nabízené místo
odmítl i Graupner, byla práce svěřena Johannu Sebastianu Bachovi, jenž ji
vykonával až do své smrti v roce 1750.)
Telemannovy fantazie jsou dokladem tehdejšího všeobecně vzrůstajícího
zájmu o sólové interpretační umění, kdy se hudba definitivně dostává
z královských paláců a chrámů i mezi měšťanský lid. Uvolněné fantazie pak –
jakoby ve stylu kadence – umožňují hudebníkovi naplno předvést svůj
muzikantský i technický potenciál, neboť jsou vlastně komponovány jako
jakýsi hudební „polotovar“, který je dále třeba umělecky rozvinout.
Jan Dismas Zelenka
Středa 23. 9. – 19.30 hodi
n
kostel zvěstování Pán
ě
Ko
„Však také bylo cosi kouzelného v tom, jak
Dusík, i zjevem krásný, podivuhodným úhozem
vyluzoval z nástroje jemné a přitom mužné tóny.
Jeho prsty se podobaly souboru deseti zpěváků,
kteří naprosto vyrovnanou technikou přesně
provedli vše, co si jenom jejich vládce přál.
Ještě nikdy jsem neviděl pražské obecenstvo
tak nadšené, jako tenkrát při Dusíkově skvělé
hře. Jeho správně frázovaný přednes zůstává
ve zpěvných větách ideálem pro každý umělecký
výkon, jakého po něm ještě žádný klavírista nedosáhl.“
Jan Ladislav Dusík
(Václav Jan Křtitel Tomášek)
Jan Ladislav Dusík (12. 2. 1760–20. 3. 1812) patří k nejvýznamnějším
českým skladatelům a interpretům působícím na přelomu 18. a 19. století.
Za svého života procestoval půl Evropy (jako jeden z prvních koncertujících
pianistů) a navštívil většinu významných hudebních středisek, neustále
předváděje své nevídané klavírní umění, jímž budil velký obdiv.
Vynikající hudebník a skladatel, současník Bachův
a Händelův – Domenico Scarlatti (26. 10. 1685–
23. 7. 1757), rozvíjel svou kariéru ve službách
světských i církevních šlechticů nejprve v rodné
Itálii. Pro potřeby jejich hudebního provozu
psal obdobně jako jeho otec Alessandro opery
a církevní skladby. Později se stal královským
kapelníkem v Lisabonu a jako učitel a hudebník
portugalské princezny Marie Barbary se po jejím
Domenico Scarlatti
sňatku se španělským králem Fernandem VI. usadil na španělském dvoře
v Madridu. Zde teprve, ve zralém věku, založil svou nesmrtelnost především
jako autor více než 550 cembalových sonát, věnovaných španělské královně.
Téměř pět let byl v Římě kapelníkem a „dodavatelem“ hudby zejména pro
soukromé divadlo dočasně zde usazené polské exkrálovny Marie Kazimíry.
Z přibližně sedmi oper z té doby se však dochoval jen zlomek. Angažmá
u portugalského vyslance přivedlo Domenica Scarlattiho do Vatikánu, kde
v letech 1715–1719 řídil hudební provoz v Juliánské kapli Svatopetrského
chrámu a složil pro něj několik duchovních skladeb, mj. Stabat mater
a v autorově rukopisu dochované Miserere pro sbor a cappella. Z tohoto
období pochází pravděpodobně také skladba Salve Regina.
Scarlattiho hudební nadání a osobitý přínos pro hudbu 18. století
spočíval v originálním tématickém uchopení, často ovlivněném koloritem
italské a španělské hudby, a také jeho harmonickém rozpracování, které
se odpoutává od polyfonie a předjímá zárodky galantního stylu či dokonce
období klasicismu.
Česká skladatelka Sláva Vorlová (15. 3. 1894–24. 8. 1973) rovněž
pocházela z hudební rodiny. Její matka byla klavíristkou, otec kantorem
a regenschorim na zámku v Kuksu. Studovala zpěv na vídeňské akademii
a po ztrátě hlasu se rozhodla studovat soukromě
skladbu u V. Nováka a klavír u V. Štěpána. Krátce
působila jako učitelka hudby v Náchodě. Teprve
v roce 1934 se vrátila ke studiu hudby a v roce
1948 absolvovala skladbu ve třídě J. Řídkého
na mistrovské škole Pražské konzervatoře.
V díle z 50. let vychází z tradičních, mnohdy
regionálních folklórních prvků (symfonická
suita Božena Němcová, Tři české tance op. 29,
Slovácký koncert pro violu a klavír, Doudlebské
Sláva Vorlová
tance op. 36). V 60. letech pak přijala Sláva
Vorlová podněty Nové hudby a vyvinula vlastní sedmitónovou řadu, kterou
poprvé použila v orchestrální skladbě Dedikace (1964).
Serenádu pro hoboj a harfu op. 57 z roku 1962 věnovala Sláva Vorlová
prof. Františce Hantákové a prof. Libuši Váchalové.
2
Nadšený obdivovatel cizích kultur a malířského impresionismu, který se
pokusil jako první mezi komponisty vyjádřit hudebními prostředky –
zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či
barevné odstíny, ale také zcela uzavřený, sobecký
a nepřístupný člověk, milující své siamské
kočky zřejmě více než lidi – to byl francouzský
skladatel Claude Debussy (22. 8. 1862–25. 3.
1918). Přesto je však nepopiratelné, že Claude
Debussy byl nepřehlédnutelným skladatelem,
jehož význam opravdu značně přesahoval
hranice jeho země. Například jeho skladba
Prélude à l’après-midi d’un faune (Faunovo
odpoledne) je prvním hudebním dílem s ryzími
prvky impresionismu a předznamenává v hudbě
Claude Debussy
epochální změny – harmonické, barevné, formální i orchestrační. Smyčce
zbavil dominantního postavení a více využíval nástroje dechové, přičemž
jedním z nejdůležitějších nástojů se pro něj stala harfa. Forma a ustálená
struktura jako složka hudebního díla pro něj taktéž neznamenala mnoho.
„Základy o zbytečnosti symfonie položil už Beethoven“, řekl jednou se
suverenitou jemu vlastní. Proto vlastně nezanechal ani jednu symfonii nebo
koncert klasické stavby. Jeho díla většinou nesou konkrétní či programní
název, který označuje, čím byly inspirované. Každé dílo má formu, která je
mu ušitá přímo na míru. To platí samozřejmě i pro jeho hudbu komorní.
Rozsahem drobná skladba Rêverie (česky Snění) byla zkomponována
v roce 1890 – tedy čtyři roky před legendárním „Faunem“, a přesto v ní
již můžeme vysledovat náznaky budoucího směřování autorova, a to
především v oblasti rytmiky, vedení melodické linie a užití hudebních barev.
Původně bylo dílo psáno pro klavír, s postupem času se však – stejně jako
mnoho dalších autorových skladeb – stalo podkladovým materiálem pro
nesčetné množství úprav a transkripcí, což je i případ obsazení této skladby
na dnešním koncertu. Důležité však je, že byť většinou úpravy nejsou
autorské, přesto působí nadále krásným dojmem a posluchači přinášejí také
pocit radosti a okouzlení z Debussyho hudby jako v originální verzi.
12|13
hudby Olomouc 2009
První základy hudebního vzdělání získal u svého otce, jenž ho seznámil
s hrou na klavír a varhany. Později byl přijat na pražskou univerzitu
ke studiu filozofie a teologie. Studium ale nedokončil, jelikož se v roce 1779
seznámil s hrabětem Maennerem, který ho odvedl prvně do Belgie a pak
do Holandska. Osudové pro jeho další umělecký vývoj bylo jeho seznámení
s jedním z nejvýznamnějších interpretů a skladatelů tehdejší doby – C. Ph. E. Bachem, jenž se krátce stal jeho učitelem.
V roce 1783 vystoupil před dvorem císařovny Kateřiny II. – v Petrohradu
byl však zatčen jako podezřelý z účasti na protistátním spiknutí
a od deportace na Sibiř jej zachránil pohotový diplomatický zásah knížete
K. Radziwilla. Později zahájil rozsáhlou koncertní činnost po Německu
a roku 1786 se dostal do Paříže. Úspěchem svého prvního koncertu
ve Versailles si získal přízeň královny Marie Antoinetty, nicméně stálé
místo u dvora, které mu bylo nabízeno, nepřijal. Dusíkova oddanost Marii
Antoinettě, přátelské styky s pařížskou aristokracií a blížící se revoluce mu
nedovolily nadále pobývat ve Francii a byl nucen odjet do Londýna. V Anglii
Dusík zůstal deset let a navázal zde dlouholeté přátelství s J. Haydnem.
V Londýně se také seznámil se svou pozdější ženou Sofií, proslulou
zpěvačkou a virtuozkou na klavír a harfu, dcerou italského skladatele
D. Corriho, s níž velmi často a úspěšně koncertně vystupoval. Právě své
ženě věnoval Jan Ladislav Dusík i své harfové sonáty (jakož i další rozsahově
méně velké skladby pro harfu). Jako skladatel byl J. L. Dusík důležitým
předchůdcem romantického hudebního stylu a byl jednou z klíčových
osobností vývoje interpretace moderní klavírní hry.
16. Podzimní festival duchovní
I během svého drážďanského působení udržoval styky s Čechami.
Několikrát navštívil Prahu a v roce 1723 při příležitosti korunovace Karla VI.
zaznělo v Klementinu jeho alegorické melodrama o životě sv. Václava
s poetickým názvem Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivou míru
a palmou statečnosti), z něhož na dnešním koncertě zazní alespoň drobný
úryvek v podobě árie Anděla.
Zelenkovo nepříliš obsáhlé dílo, zachované hlavně v Drážďanech, není
ještě v úplnosti zpřístupněno. Dosud známá díla však řadí Zelenku k největším
tvůrcům staré české hudby a k předním evropským skladatelům vrcholného
baroka. Stal se jedním z mála skladatelů uznávaných už svými současníky.
Jeho umění si cenili i J. S. Bach a G. P. Telemann. Jeho hudební řeč vyniká
uměním kontrapunktu, bohatou harmonií a originální melodickou invencí,
obohacovanou leckde i vlivy lidové hudby. Byť tedy byla po smrti Zelenkova
hudba neprávem opomenuta, s o to větší pietou nachází dnešní generace
interpretů její uměleckou sílu a hodnotu, aby jeho dílo bylo s odstupem věků
znovu nalezeno a mohlo zářit v celém hudebním světě jako vzácný poklad.
Harfenistka Kateřina Englichová vystudovala Pražskou konzervatoř
ve třídě prof. Libuše Váchalové. Prestižní Fulbrightovo stipendium jí
umožnilo v letech 1989-1994 studovat u prof. Marilyn Costello na Curtisově
institutu v americké Filadelfii.
Jako sólistka koncertovala s mnoha našimi i zahraničními orchestry
(Philadelphia Orchestra, Komorní orchestr San Francisco, Concerto
Soloists of Philadelphia, City Chamber Orchestra of Hong-Kong, Pražská
komorní filharmonie, Sukův komorní orchestr, Virtuosi di Praga, Pražský
komorní orchestr, Brněnská filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc
aj.). Vystupuje často také jako komorní hráčka (s Josefem Sukem, Pavlem
Šporclem, Janem Machatem, Žofií Vokálkovou, Robertem Stallmanem
Bořivoj Navrátil pochází z Kroměříže. Svou hereckou dráhu začal
jako ochotník, teprve později studoval na brněnské JAMU a do prvního
angažmá nastoupil v Českém Těšíně. Má syna Kryštofa, dvě vnoučata a doma
se – podle svých slov - cítí tam, kde je mu dobře. Po dobu 30 let byl členem činohry Národního
divadla v Praze. Hostoval však v mnoha dalších
divadlech – Opava, Šumperk, Mladá Boleslav,
Jihlava. Často se věnuje i scénickému čtení
(např. v pražské Viole). V současné době hraje
zejména v Divadle v Dlouhé, kde ztvárňuje titulní
roli v méně známé hře W. Shakespeara Titus
Andronicus a v řadě inscenací divadelního spolku
Kašpar.
Bořivoj Navrátil
Salve Regina / český překlad mariánské modlitby
Zdrávas Královno, Matko milosrdenství,
živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva!
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy,
k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí.
A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči
a Ježíše, požehnaný plod života svého,
nám po tomto putování ukaž,
ó milostivá,
ó přivětivá,
ó přesladká Panno, Maria!
14|15
hudby Olomouc 2009
Vilém Veverka absolvoval Pražskou konzervatoř (1992–1998)
a Akademii múzických umění v Praze (1999–2004) pod vedením hobojistky
Liběny Séquardtové. V letech
2000–2005 studoval na berlínské
Hochschule für Musik Hanns Eisler
u Prof. D. Wollenwebera. Od roku
2003 je členem Orchester-Akademie
der Berliner Philharmoniker.
Pravidelně se účastní mistrovských
kurzů doma i v zahraničí: Academie
franco-tchèque v Telči, Encuentro
de Música y Academia v Santanderu
(Španělsko), Cupra Musica
Festival v Cupra Marittima (Itálie),
kde spolupracoval s profesory
J. L. Capezzalim, H. Schellenbergerem
a M. Bourguem. V letech 1998, 2000,
2001 a 2002 byl členem Gustav Mahler
Jugendorchester, kde pracoval pod
taktovkami C. Abbada, P. Bouleze,
Vilém Veverka
2
K. Nagana, F. W. Mosta, I. Fischera a D. Gattiho. V roce 2000 spolupracoval
s Českou filharmonií, v roce 2001 s Berlínskými symfoniky. Je laureátem
prestižních mezinárodních soutěží Concertino Praga a Internationaler
Wettbewerb (Sony Foundation), Tokyo.
16. Podzimní festival duchovní
Kateřina Englichová
Karolína Berková
Jupiterova kašna, v pozadí kostel Zvěstování Páně (u kapucínů)
Mezzosopranistka Karolína Berková absolvovala Hudební fakultu
Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. René Tučka. Italský
kulturní institut jí v první polovině roku 2001 udělil stipendium pro
pěveckou stáž na Conservatorio di Giuseppe Verdi v italském Miláně
(prof. Stelia Doz, prof. Sonia Turchetta). V roce 1997 se stala vítězkou
Mezinárodní pěvecké soutěže E. Destinnové a v roce 2001 laureátkou
Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Od roku 2002 se pravidelně objevuje na scéně Národního divadla v Praze.
Velkou pozornost věnuje tvorbě písňové, duchovní a komorní. Jako
všestranná interpretka je často zvána k nahrávání desek. S úspěchem
vystupovala na koncertních pódiích v České republice i v mnoha
zemích Evropy, Izraeli a Japonsku. Spolupracovala s orchestry Berliner
Symphoniker, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Ensemble
Calliopée a dalšími tělesy.
a Eugénií Zukermanovou, Cynthií Phelpsovou, Gerardem Causse), ale
také s Pražákovým kvartetem, Kubínovým kvartetem, Kvartetem Martinů
a Českým nonetem.
Získala řadu cen na světových soutěžích (USA, Rakousko, Itálie).
V únoru 1998 debutovala jako sólistka v newyorské Carnegie Hall. Kateřina
Englichová koncertovala v Číně, Japonsku, USA, Kanadě, Itálii, Francii,
Velké Británii, Německu, Lucembursku a Španělsku. Je častým hostem
významných světových festivalů (Pražské jaro, Music by the Red Sea –
Izrael, Pacific Music Festival – Japonsko, Pražský podzim, Tanglewood
Music Festival – USA, Tucson Chamber Music Festival – USA, Rencontres
Musicales d’Evian a Festival d’Ile de France – Francie). Pravidelně nahrává
pro Český rozhlas a Českou televizi, na svém kontě má již téměř 30 nahrávek
(Arcodiva, Exton, Praga Digital, Supraphon, Discover Koch International,
Lotos, Nibiru, Brusegan NMC a New World Records).
e
s Moravským hudebním
Jaromír Hnilička / trubka
Ladislav Lakomý / mluvené slo
vo
Smíšený pěvecký sbor ARS BR
UNENSIS
Dan Kalousek / sbormistr
B SIDE BAND Brno
Josef Buchta / umělecký vedou
cí
Komorní orchestr – členové Fil
harmonie Brno
Jiří Petrdlík / dirigent
festivalem 2009
I. Preludium • II. Introitus •
Intermezzo •
III. Kyrie • Omnes gentes iub
ilate Deo •
IV. Gloria • Ave Maria • V.
Graduale •
Ubi, caritas et amor Deus
caritas est •
VI. Credo • Kam odcházíš mi
? • VII. Sanctus • Pater noster • VIII. Agnus De
i • IX. Communio •
Pacem relinguo vobis • X.
Postludium
Koncert se koná ve spolupr
áci
tu seznamuje s ortodoxním
liturgickým zpěvem v průběhu
mše ve Vladimírském chrámu
v Kyjevě. Harmonie a sborový
přednes pravoslavného zpěvu
na něj hluboce zapůsobí a přinutí
jej se více zajímat o umění
pravoslavných sborů. Fascinován
východní hudební tradicí
přistupuje ke kompozici skladby
Kyrie Eleison, jež vzbudila
přehršli rozporuplných názorů.
V roce 1962 vzniká Suita
pro trubku, která spolu se
skladbou Poseidon patří
k reprezentativním dílům
našeho jazzu 60. let.
Při jednom z koncertních
Jaromír Hnilička
provedení skladby Kyrie Eleison
v roce 1969 byl Hnilička vyzván majitelem továrny SABA a provozovatelem
nahrávacího studia ve Villingenu Brunem Schwerem, aby napsal ve stylu
skladby Kyrie Eleison celou koncertní jazzovou mši. Jazzová mše byla
vytvořena v průběhu jednoho týdne před natáčením a dodnes platí
za nejznámější Hniličkovu kompozici. LP deska s nahrávkou byla nejprve
vydána pouze v Německu; u nás vyšla Mše na LP roku 1990 a později i na CD.
Po změně liturgických pravidel v roce 1975 bylo potřeba mši náležitě
upravit. Hnilička dokomponoval sbory a Communio. Mše má koncertantní
charakter, je komponována pro plně obsazený jazzový big band a klasicky
školený sbor a takto představuje syntézu fixní části a improvizovaných
úseků. Z tohoto důvodu je obtížné mši koncertně provádět, jelikož vyžaduje
zběhlé improvizátory stejně jako spolehlivé orchestrální hráče. Dílo
mělo zásadní význam pro Jaromíra Hniličku jako komponistu. Je psáno
na přelomu autorova tvůrčího zrání a doby dovršení jeho nejodvážnějších
uměleckých snah, pro kterou je příznačná interpretační profesionalita
a pomalý, avšak graduální přechod k tvorbě velkokapelových orchestrálních
3
skladeb ovlivněných ve velké míře jazzrockem, dokonce i jakýmsi „soft
jazzem“. Tak by se dala zjednodušeně charakterizovat větší část Hniličkovy
tvorby z konce 70. let a následující dekády. Jazzová mše rozhodně patří
mezi nejznámější skladby J. Hniličky. Získala si respekt i uznání zejména
v zahraničí, proto zůstává s podivem, že partituru skladby se nepodařilo
za dobu její téměř třicetileté existence vydat tiskem. V roce 2007 se Hnilička
po letech setkává se svým bývalým žákem Josefem Buchtou, trumpetistou
a uměleckým vedoucím nového brněnského profesionálního big bandu
B Side Band. Na jeho objednávku jazzovou mši znovu otvírá, dopisuje sbory
a rozšiřuje ji o další rovinu komorního orchestru. Skloubením big bandu,
komorního orchestru a pěveckého sboru reaguje na tendence a proudy
dnešní doby. Každé těleso si zachovává svou tvář a pohybuje se ve sféře sobě
vlastní. Autor styly propojuje a vzniká tak naprosto ojedinělá skladba, která
maže rozdíly mezi styly a generacemi. Obnovená světová premiéra Jazzové
mše J. Hniličky se uskutečnila 28. 9. 2008 v Brně.
16|17
hudby Olomouc 2009
Jaromír Hnilička: Jazzová mš
Vynikající jazzový trumpetista a člen slavného Orchestru
Gustava Broma, znamenitý aranžér a jazzový skladatel
Jaromír Hnilička se narodil sice v Bratislavě, avšak českým
rodičům. V osmi letech se začal učit na harfu a souběžně
docházel na hodiny klavíru. Hniličkovi se záhy stěhovali
do Jičína a v roce 1945 do Kroměříže, kam byl převelen
Jaromírův otec, jenž byl v důsledku své služby u americké
jednotky v Itálii o necelé tři roky později vězněn a týrán. S jeho
nespravedlivou smrtí se podle vlastních slov Jaromír Hnilička
dodnes nevyrovnal. Záhy byl angažován v amatérském orchestru
jako kytarista a začal se učit na hornu a trumpetu. To už se taky
objevil bebop (forma jazzu vzniknuvší v polovině 40. let 20.
století, charakterizovaná spíše tempem a improvizacemi, nežli
melodií), a tak začal kopírovat Lennieho Tristana. Přestože
byla hudba pro mladého studenta téměř vším, neuvažoval prý
o profesionální hudební dráze a chtěl pokračovat ve studiu
na vysoké škole. Rodinná tragédie však měla nepříjemnou dohru
v podobě nepřipuštění Jaromíra Hniličky k přijímacím zkouškám
z politických důvodů. Tehdy spatřil svou poslední šanci vlastní
smysluplné seberealizace v orientaci na hudbu, pro kterou měl
evidentní talent a vstoupil na bratislavskou konzervatoř, což
byla jediná střední škola, která byla ochotna ho akceptovat.
Původně zamýšlel studovat klavír, ale nakonec byl přijat ke studiu
trumpety (absolvoval pak roku 1958 Koncertem pro trubku
Slávy Vorlové). V Bratislavě začal téměř ihned účinkovat s malou
instrumentální skupinou, vrcholem jeho raných muzikantských
snah bylo účinkování ve Slovenské filharmonii. Do Orchestru
Gustava Broma nastoupil v roce 1956 a hraje v této, dnes již
legendární kapele, dodnes.
Na začátku 60. let se Hnilička už definitivně
zapisuje mezi naši profesionální jazzovou špičku.
V roce 1962 vyjíždí orchestr Gustava Broma na své
druhé turné po Sovětském svazu. Hnilička se
16. Podzimní festival duchovní
sobota 3. 10. – 19.00 hodi
n
chrám sv. Mořice
Chrám Sv. Mořice – interiér
Ars Brunensis Chorus je smíšený pěvecký sbor, který přispívá
ke kulturnímu životu již více než pětadvacet let. Je ceněn pro svou vysokou
uměleckou úroveň, především na poli interpretace hudebních děl období
baroka. Činnost Ars Brunensis Chorus však nepokrývá pouze tuto oblast
vážné hudby a sbor se také podílí na realizacích projektů jiných hudebních
B Side Band
Umělecký vedoucí B Side Bandu Josef Buchta
studoval hru na trubku na Janáčkově akademii v
Brně a Conservatorium van Amsterdam v Holandsku.
Umělecky působil ve Filharmonii B. Martinů Zlín,
Moravském divadle Olomouc a Městském divadle Brno.
Spolupracoval s mnoha českými, ale i zahraničními
orchestry (Filharmonie Brno, SOČR, FOK, Royal
Liverpool Philharmonic Orchestra, Royal Concertgebouw
Orchestra, Manchester Philharmonic Orchestra). Rovněž
spolupracoval s orchestrem Gustava Broma.
Josef Buchta
3
Komorní orchestr vznikl k příležitosti Moravského hudebního festivalu
2008. Jednotlivé posty hráčů jsou obsazeny členy Filharmonie Brno.
Dirigent Jiří Petrdlík získal své hudební vzdělání nejprve na Pražské
konzervatoři, kde studoval na dirigentském oddělení u H. Farkače,
M. Němcové a M. Košlera. Později (2000–2005) byl studentem pražské AMU
ve třídě prof. J. Bělohlávka, prof. T. Koutníka a prof. R. Elišky.
Za svou dosavadní uměleckou kariéru měl Jiří Petrdlík možnost
spolupracovat s orchestry Plzeňské filharmonie, Moravské filharmonie
Olomouc, Pardubické komorní filharmonie a dalších. V letech 2002–2004
působil jako stálý dirigent Národního divadla v Brně a od roku 2000
je stálým dirigentem Českého symfonického orchestru a Filmového
symfonického orchestru. Spolupracuje
s Národním divadlem v Praze, kde uvádí
především premiéry soudobých oper, je
šéfdirigentem orchestru Městského divadla
v Brně a stálým dirigentem Divadla J. K. Tyla
v Plzni. Dirigent Jiří Petrdlík vystoupil
na mnoha koncertech v Čechách a Polsku,
Francii, Itálii, Německu, Slovensku, Japonsku,
Španělsku i Velké Británii. Pravidelně
nahrává pro Český rozhlas i televizi, jako
dirigent i hudební režisér realizuje CD.
Systematicky se věnuje uvádění světových
premiér současných autorů (Z. Lukáš, Z.
Merta, M. Štědroň, M. Mazourová, F. Resch
aj.) a je pedagogicky činný na Konzervatoři
Jaroslava Ježka v Praze.
Jiří Petrdlík
18|19
hudby Olomouc 2009
Pokud se má Brno něčím v oblasti hudby chlubit, jsou to beze sporu
také big bandy. Historie orchestru Gustava Broma je dostatečně známa a je
lemována úsěchy na mezinárodních festivalech i umístěními v anketách Rolls
Royce mezi jazzovými časopisy, magazínu Down Beat. V posledních letech
legendární bigband působí spíše na Slovensku, v Německu či Polsku a veze
se na vlně reputace vybudované za minulého režimu. I díky tomu se v Brně
vytvořil prostor pro nové profesionální těleso a bylo jen otázkou času, kdo
jej využije, kdo přijde s ucelenou koncepcí, dostatečnou dávkou entuziasmu,
nadáním kočírovat chod tak velkého tělesa a zároveň schopností mu zajistit
práci. Trumpetista a impresário Josef Buchta na jaře roku 2006 v sobě ono
nadšení a odvahu nalezl a inicioval vznik kapely B Side Band.
V roce 2008 absolvoval B Side Band turné s legendární Jazzovou
mší Jaromíra Hniličky, vystoupil na mezinárodním festivalu Jazz Goes To
Town v Hradci Králové a na dalších akcích v Česku i na Slovensku. Mimo
projektů s nestorem brněnského jazzu J. Hniličkou spolupracuje kapela
také s další legendou bromovské éry, saxofonistou Z. Novákem, slovenským
trumpetistou J. Bartošem, saxofonistou R. Tariškou, zpěváky M. Ruppertem,
R. Holým a dalšími hudebními osobnostmi bez ohledu na žánry.
Podobně žánrově nesvázaný je i repertoár orchestru, jenž je podřízen
především snaze vytvořit moderní a barevný bigbandový zvuk, vtáhnout
posluchače do děje energií a efektními aranžmá. Nechybí v něm inspirace
kapelami Chicago, Earth Wind & Fire, Tower of Power, Incognito,
latinskoamerického All Star Big Bandu Michela Camila, Phila Collinse, Milese Davise, Gordona Goodwina, Raye Charlese.
16. Podzimní festival duchovní
žánrů (jazz, folklór, muzikál, alternativa). Ars Brunensis Chorus koncertuje
pravidelně u nás i v cizině, je zván na hudební festivaly, spolupracuje
s významnými soubory a umělci, divadly a kulturními institucemi v Česku
i v zahraničí. Řadu jeho vystoupení zaznamenal rozhlas nebo televize.
V posledních letech účinkuje sbor také v operních či muzikálových
představeních. Těleso nahrává scénickou hudbu pro přední divadelní
scény a spolupracuje s řadou soudobých autorů, dlouhodobě především
s Vladimírem Franzem. Ars Brunensis Chorus se podílel na více než dvou
desítkách CD nahrávek.
Zakladatelem Ars Brunensis Chorus byl Jan Rozehnal, mezi další
sbormistry patřili Tomáš Hanus a Stanislav Kummer. V letech 1993–2000
řídil sbor Roman Válek. Současný sbormistr, Dan Kalousek, je absolventem
Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a vysokých hudebních škol ve
Výmaru a Lipsku. Kromě úspěšných tuzemských a zahraničních vystoupení
s Ars Brunensis Chorus a dalšími sbory (Jenaer Madrigalkreis, Bohemiachor,
Brněnský akademický sbor) se také podílel na hudebních projektech s Jiřím
Pavlicou, skupinou Jablkoň a skladatelem Vladimírem Franzem. Od roku
2003 je Dan Kalousek hostujícím dirigentem Městského divadla Brno.
Ars Brunensis Chorus
Přední český herec a divadelní pedagog,
Ladislav Lakomý (narozen v Náměšti
na Hané), strávil takřka celý svůj profesionální
herecký život v Brně. Od roku 1956 byl
angažován v Divadle bratří Mrštíků, kde hrál
devět let, od roku 1965 až doposud působí
jakožto člen činohry Národního divadla v Brně.
Jedná se o vynikajícího recitátora a dabéra
(daboval úspěšně např. Alaina Delona). Jako
divadelní pedagog působil na konzervatoři
Ladislav Lakomý
a na JAMU v Brně. Vystupuje příležitostně, mimo
jiné, i v různých menších brněnských divadlech,
např. v Divadle u stolu či v divadle Husa na provázku. V České televizi
zaujal též jeho civilní projev v dokumentárním seriálu o Poutních místech
v Čechách a na Moravě, který uváděl společně s panem Josefem Somrem.
I. Stabat mater dolorosa
VIII. Sancta Mater, istud agas
II. O quam tristis et afflicta
IX. Fac me tecum flere
III. Quis est homo qui no n fler
et
X. Virgo virginum praeclara
IV. Quis non posset contris
tari
XI. Flammis orci ne succendar
V. Pro peccatis suae gen tis
XII. Fac me cruce custodiri
VI. Vidit suum dulcet natum
XIII. Quando corpus morietur
VII. Eia Mater, fons amori
s
XIV. Paradisi gloria ut animae
do
netur
Luisa Albrechtová / soprán
Mária Henselová / alt
Otokar Klein / tenor
Juraj Čiernik / bas
Spevácky zbor mesta Bratisl
avy
Ladislav Holásek / sbormistr
Moravská filharmonie Olom
ouc
Petr Altrichter / dirigent
a nezdolná důvěra ve své schopnosti mu postupně umožnily získat pevnější
půdu pod nohama. Učil, doprovázel na cembale, komponoval skladby pro
různé příležitosti a na objednávku. Jeho skladby se postupně dostávaly
i do šlechtických sídel a roku 1761 si jej všiml hrabě Morzin, sídlící na zámku
v Dolní Lukavici u Plzně a nabídl mu stálé angažmá v jeho hraběcí kapele.
Zaměstnání u hraběte Morzina však nemělo dlouhého trvání. Po dvou letech
byl hrabě nucen z finančních důvodů kapelu rozpustit. Nicméně mezitím
se Haydnovy skladby dostaly až k jednomu z nejmocnějších a nejbohatších
mužů rakousko-uherské říše – knížeti Pavlu Antonínu
Esterházymu z Eisenstadtu. Rodina Esterházyů
měla pověst hudbymilovných příznivců, kteří
si umělců vážili a nabídli Haydnovi významné
místo u jejich knížecí kapely. Pro knížecí
rodinu Esterházyů napsal Haydn ohromné
množství skladeb: symfonie, kvartety, a vůbec
komorní hudbu pro všechny možné skupiny
nástrojů, instrumentální koncerty, církevní
hudbu i opery.
V této době – v roce 1767 (tedy ve svých
pětatřiceti letech) – zkomponoval Josef
Haydn i rozsáhlé dílo Stabat mater, které v jeho
Josef Haydn
hudebním odkaze zaujímá mimořádné místo
a svědčí o zaujetí, s nímž je komponoval. Chromatické
harmonické postupy, výrazná melodika a promyšlené střídání náladových
odstínů působivě přibližují drama Ježíšovy matky, stojící pod křížem.
Partituru svého díla předložil Haydn k posouzení Johannu Adolfu Hassemu,
který byl v tehdejším hudebním světě považován za uměleckou autoritu.
Právě z Hasseho podnětu bylo pak Haydnovo Stabat mater uvedeno
s velkým úspěchem o Velikonocích roku 1768 v chrámu Milosrdných
bratří ve vídeňském Leopoldstadtu. Tato premiéra ovšem není přímo
písemně doložena. K prvnímu dokumentovanému provedení došlo roku
1771 v piaristickém kostele ve vídeňském Josephstadtu. Od té doby dílo
pravidelně zaznívalo nejen ve Vídni, ale také v mnoha německých a posléze
i v evropských městech – a to jak v latinské, tak v německé verzi. Například
v Paříži bylo v roce 1781 uvedeno dokonce čtyřikrát.
4
Jako kapelník knížete Esterházyho působí Haydn až do roku 1790, kdy
mohl (po smrti knížete Mikuláše Esterházyho) s velkými poctami a velmi
slušnou doživotní rentou službu opustit. V letech 1791–1792 a 1794–1795
působil v Londýně, kde roku 1791 dokonce obdržel titul doctor honoris
causa oxfordské univerzity. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje více než sto
symfonií, z nichž nejznámější jsou tzv. Lukavická, Ráno, Poledne, Večer,
Na odchodnou, Lovecká, S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny, S vířením
kotlů, Londýnská. Josef Haydn je také autorem velkého množství komorních
skladeb (68 smyčcových kvartetů, klavírní a smyčcová tria, divertimenta
a kasace), napsal 52 klavírních sonát, skládal oratoria (Stvoření světa,
Roční doby), opery (opera Armida, Zpěvačka, Lékárník, Život na měsíci),
instrumentální koncerty, církevní hudbu a jiná díla.
Historie vzniku mariánské sekvence Stabat mater sahá hluboko
do středověku. Její emotivní text působivě vyjadřuje účast s utrpením matky
Ježíše Krista a zároveň prosbu o odpuštění vin. Ke zhudebnění inspiroval
řadu skladatelů renesance, baroka, ale i pozdějších období, jak dokazují
například díla O. di Lassa, P. da Palestrina, G. B. Pergolesiho, A. Dvořáka či
soudobých autorů A. Pärta nebo K. Pendereckého.
Luisa Albrechtová
Po ukončení vzdělání na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze
pokračovala Luisa Albrechtová
ve studiu zpěvu na Hudební fakultě
Akademie múzických umění
v Praze ve třídě prof. Naděždy
Kniplové a později na Universität
für Musik und darstellende Kunst
Wien u prof. Rotrauda Hansmanna
a prof. Didiera von Orlowsky.
Účastnila se s úspěchem mnoha
mezinárodních soutěží (Londýn,
Vídeň, Deutschlandsberg, Passau).
Koncertně vystupovala a spolupracovala
s několika orchestry u nás i v zahraničí
20|21
hudby Olomouc 2009
Josef Haydn: Stabat mater
Dalším letošním jubilantem je rakouský
skladatel období klasicismu Franz Josef
Haydn (31. 3. 1732–31. 5. 1809) od jehož
smrti si připomínáme rovných 200 let. Papa
Haydn, otec symfonie či otec smyčcového
kvarteta – tak také bývá často označován
tento významný hudební tvůrce, jenž byl
vzorem pro mnoho hudebních skladatelů
své doby, avšak svým nezaměnitelným,
harmonicky průzračným, vtipným
a myšlenkově vytříbeným stylem kompozice
velmi ovlivňoval i mnoho pozdějších autorů.
(Například podle haydnovského vzoru byla
zkomponována slavná Klasická symfonie
Sergeje Sergejeviče Prokofjeva.)
Josef Haydn (křestní jméno Franz přestal
Haydn používat ještě ve svém mládí) pocházel
z chudé rodiny venkovského koláře. Naštěstí
byl sám jeho otec vášnivým hudebníkem,
takže dokázal velmi brzy rozpoznat
mimořádný hudební talent svého syna
a neváhal jej svěřit do péče svého vzdáleného
příbuzného Johanna Matthiase Francka, který
byl ředitelem hudební školy v Hainburgu.
Zde se dostalo mladému Haydnovi náležitého
hudebního vzdělání – učil se hrát na klavír
i housle a zpíval v místím kostelním sboru. Roku
1740 si jej všiml varhanník svatoštěpánského
dómu Georg Carl Reutter a nabídl mu další
studia v jeho vídeňské třídě. Haydn zpíval
v chrámovém sboru a u svého nového učitele
se pilně vzdělával v latině a kompozici.
Po ztrátě hlasu se mladý Haydn ocitl zcela bez
prostředků na ulici, ale píle, houževnatost
16. Podzimní festival duchovní
Sobota 10. 10. – 19.00 ho
din
dóm sv. Václava
Juraj Čiernik
Spevácky zbor mesta Bratislavy vznikl roku 1971 a patří mezi
nejvýznamnější sbory na Slovensku. Je univerzálním tělesem, které
suverénně interpretuje díla a cappella a s vysokým uměleckým mistrovstvím
předvádí také nejnáročnější
vokálně-instrumentální díla.
Mimořádně je oceňována
bohatá umělecká spolupráce
sboru s předními domácími
a zahraničními orchestry
a dirigenty. S mnohými z nich
účinkoval na mezinárodních
hudebních festivalech
a na koncertních pódiích
předních evropských
měst. V zahraničí dosáhl
sbor významných úspěchů
na několika mezinárodních
soutěžních festivalech.
Je pravidelným hostem
slovenských hudebních
4
Dirigentem a uměleckým vedoucím sboru je prof. Ladislav Holásek,
vynikající odborník s bohatými zkušenostmi v oblasti sborového zpěvu,
který více než 20 let působil jako hlavní sbormistr Opery Slovenského
národního divadla a 25 let byl dirigentem komorního sboru Slovenští
madrigalisté. Slovenští madrigalisté. Se Speváckym zborem mesta Bratislavy
natočil Ladislav Holásek mnoho CD a LP a dosáhl s ním úspěchů nejen
na Slovensku, ale získal významná ocenění i na různých mezinárodních
soutěžních festivalech. Spolupracuje s mnohými předními slovenskými i
zahraničními orchestry, pro které nastudoval více než 120 kantát, mší a
oratorií. Významnou část umělecké práce Ladislava Holáska tvoří také jeho
pedagogická činnost na konzervatoři v Bratislavě, Pedagogické fakultě UK
v Bratislavě, Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a Pedagogické
fakultě Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře.
22|23
hudby Olomouc 2009
Lyrický tenorista Otokar Klein vystudoval zpěv na Bratislavské
konzervatoři a posléze také na Hudební akademii ve třídě prof. Zlatice
Livorové. Debutoval v Saské státní opeře v Drážďanech, později v Teatro
San Carlo di Napoli na několika koncertech
vedených dirigentem Tomášem Netopilem.
Třetím velkým debutem Otokara Kleina
bylo vystoupení v Théâtre Royal de la
Monnaie v Bruselu, kde zpíval po boku
José van Dama, Anatoli Kotscherga
a Ekatariny Gubanové v nové produkci
Borise Godunova. V Budapešťské
státní opeře vystoupil v roli Conteho
v Lazebníku Sevilském. Tuto roli zpíval
i při svém úspěšném debutu ve Vídeňské
státní opeře v lednu 2005. Kromě již
zmiňovaných scén spolupracoval Otokar
Klein i s Opernhausem Zürich, vídeňskou
Otokar Klein
Volksoper, SND v Bratislavě, Státní operou
v Praze, Teatro Comunale di Bologna a Grosses Festspielhaus Salzburg.
Jako koncertní pěvec vystoupil Otokar Klein s orchestry Slovenské
filharmonie, Drážďanské filharmonie, Symfonickým orchestrem hl. m.
Prahy FOK aj. Francouzský rozhlas jej přizval ke koncertnímu provedení
Cimarosovy opery Gli orazi ed i Curiazi s Orchestrem Philharmonique de
Paris a několikrát byl rovněž pozván k provedení Rossiniho Stabat mater
do drážďanské Semperovy opery.
festivalů. Sbor je ve své umělecké činnosti mimořádně flexibilní. Účinkuje
v různém složení, od komorních formací, až po velké sbory. Vystoupení
sboru se pro jejich vysokou uměleckou úroveň všude setkávají s příznivou
odezvou nejen u posluchačů, ale i v odborných kruzích.
16. Podzimní festival duchovní
Altistka Mária Henselová absolvovala studium zpěvu na Hudební
a taneční fakultě Vysoké školy múzických
umění v Bratislavě roku 2003 ve třídě
Zlatice Livorové. V rámci specializace
studia zpěvu využila možnost navštěvovat
mezinárodní interpretační kurzy pod pedagogickým vedením Jamesa Griffitha, Jeleny
Obrazcovové a Brigitte Fassbaenderové a absolvovala také roční
kurz zaměřený na interpretaci písňové
a církevní literatury.
Jako sólistka se věnuje převážně
koncertní činnosti. Kromě koncertů se Slovenskou filharmonii a Slovenským
Mária Henselová
rozhlasem účinkovala na mnohých
domácích i zahraničních koncertních a festivalových pódiích (Česká
republika, Maďarsko, Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarsko, Španělsko
a Polsko). Spolupracovala s mnoha významnými orchestry, sbory
a komorními tělesy. Účinkovala v přenosech pro ORF, Slovenskou televizi
a Slovenský rozhlas. Nahrála také několik CD s komorní a scénickou hudbou.
V roce 2002 sa stala laureátkou mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše
Basista Juraj Čiernik pochází ze
Slovenska. Hudební i pěvecké vzdělání
získával na Konzervatoři v Banské Bystrici
a nyní v něm pokračuje jako student Fakulty
umění Ostravské univerzity v oboru sólový
zpěv ve třídě K. Slowioczka. Je členem
souboru The Czech Ensemble Baroque Vocal
Quintet. V roce 2008 ztvárnil několik postav
v Národním divadle Moravskoslezském
v Ostravě, vystoupil na Znojemském
hudebním festivalu 2008 a několikrát s
Janáčkovou filharmonií Ostrava. Juraj
Čiernik se též věnuje skladatelské činnosti.
Schneidera-Trnavského, držitelkou ceny Hudebního centra pro nejlepšího
slovenského interpreta a získala hlavní cenu Guy Montavona, generálního
intendanta opery v Lipsku. V současné době dokončuje doktorandské
studium na VŠMU a intenzivně se věnuje pedagogické činnosti. Mária
Henselová je také hostující sólistkou Slovenského národního divadla
v Bratislavě.
Spevácky zbor mesta Bratislavy
(Philharmonic Orchestra Philadelphia, Vienna Morphing Orchestra, Johann
Strauss Orchester Coburg ad.). Jako sólistka koncertního spolku Vídeňských
vokalistů při spolupráci s Vídeňskou státní operou se zúčastnila Wiener
Vokalisten Japan / Taiwan Tournee 2006, Novoročního turné „Salute to
Vienna“ v USA (Washington – Lincoln Center, New York –
Avery Fisher Hall ad.) a také koncertního turné s tenoristou Miroslavem
Dvorským. Od roku 2008 vystupuje společně s Wiener Mozart Orchester
ve Vídeňské státní opeře, Musikvereinu a Konzerthausu na koncertech
s mozartovským programem.
III. Matko Boží, Matko naše,
kdo nad Tebou nezapláče,
když Tě vidí v mukách stát.
VII. Matko Boží, lásku dej mi,
kéž je tvůj a můj žal stejný,
kéž už sama netruchlíš.
Kéž mě jeho rány zraní
a kéž opojení dá mi
jeho kříž a jeho krev.
Její srdce Bohu dané,
truchlící a zbědované
sedmerý meč protíná.
IV. Vidět Ukřižovaného,
Tebe v slzách vedle něho,
nutí duši zaplakat.
Dej, ať patřím Kristu Bohu,
den ze dne ať více mohu
hořet láskou, být mu blíž.
XI. Až před Božím soudem stanu,
přijď mi, Panno, na ochranu,
vzdal ode mne Boží hněv.
II. Žaluplná, zarmoucená
nebem požehnaná žena,
matka Boží, prostá vin.
V. Naše vina Tvého Syna
týrá tobě před očima,
vidíš Krista v krvi ran.
VIII. Maria, do srdce mého
vtiskni rány Syna svého,
jeho kříž kéž je i můj.
XII. Kéž jsem křížem, smrtí Páně
chráněn v lásce svrchované,
milost buď mou záchranou.
Hlavu sklání do svých dlaní,
pohled na kříž vždy ji raní,
trpí na něm její Syn.
VI. Vidíš jeho teskné rány,
úzkost jeho umírání,
smrt, v níž zůstal strašně sám.
On mé viny smýval svými
krvavými zraněními,
tento trest nám rozděluj.
XIII. Tělo zemře. Ty však, Panno,
dej, ať je mi nebe přáno,
kéž Bůh přijme duši mou. Amen.
IX. S Tebou pláči, slza smáčí
oči, jimiž nevypláči
soucit s Tebou, ženo žen.
Veď mě pod kříž svého Syna,
jenž svou náruč rozepíná,
s Tebou chci stát pod křížem.
X. Panno panen plná jasu,
nežij sama trpkost času,
přijmi, prosím, lásku mou.
Maria má, kéž Ty sama
dáš mi nést smrt Krista Pána,
přijmout ránu za ranou.
Dóm Sv. Václava
24|25
hudby Olomouc 2009
4
I. Stála Matka uplakaná
pod křížem jak bolest samá,
v hořkých vzlycích pro Syna.
16. Podzimní festival duchovní
Moravská filharmonie patří k předním a nejstarším symfonickým
orchestrům v České republice. V čele Moravské filharmonie stály významné
osobnosti české hudební kultury, za jejím dirigentským pultem se střídali
přední světoví dirigenti, např. O. Klemperer, Lord Menuhin, V. Neumann,
S. Macura, Z. Mácal a další. Jejími hosty byli také významní instrumentalisté,
např. S. Richter, I. Oistrach, G. Kremer, J. Suk, V. Hudeček, J. Carreras
a mnoho dalších. Od roku 2005 je šéfdirigentem Petr Vronský.
Orchestr věnuje pozornost velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století. Je samozřejmé, že Moravská filharmonie patří k autentickým
interpretům klasiků české národní hudební kultury – A. Dvořáka,
B. Smetany, L. Janáčka a B. Martinů.
Moravská filharmonie intenzívně propaguje soudobou českou i světovou
hudební tvorbu, o čemž svědčí, že již premiérovala více než 250 novinek.
V poslední době se Moravská filharmonie specializuje na CD nahrávky
hudby soudobých autorů.
S velkým ohlasem vystupovala v převážné většině evropských států,
zúčastnila se významných mezinárodních hudebních festivalů, např.
v Řecku, Německu, Španělsku, Francii, Itálii, Rakousku ad.
Stabat mater / český překlad latinského liturgického textu
Neznámý autor: Avignonská pieta
Moravská filharmonie
Petr Altrichter, vůdčí dirigentská
osobnost na poli české i evropské vážné
hudby, vystudoval ostravskou konzervatoř
(dirigování a hru na lesní roh), poté
studoval na JAMU ve třídách Richarda
Týnského, Otakara Trhlíka, Františka Jílka,
Josefa Veselky a Lubomíra Mátla. Budování
jeho mezinárodní dirigentské kariéry
započalo v roce 1976, kdy získal druhé
místo a zvláštní cenu poroty na prestižní
dirigentské soutěži v Besançonu. V roce
1987 pak začal pracovat se Symfonickým
orchestrem hlavního města Prahy FOK
Petr Altrichter
a o tři roky později se dokonce stal jeho
šéfdirigentem.
Po svém debutu ve Velké Británii se Symfonickým orchestrem hlavního
města Prahy FOK na festivalu v Edinburgu v roce 1990, měl Petr Altrichter
možnost představit se v Londýně s Anglickým komorním orchestrem.
Poté za velkých ohlasů dirigoval v roce 1994 Královskou liverpoolskou
filharmonii. Díky velkému úspěchu zmiňovaného koncertu byl krátce poté
jmenován hlavním dirigentem tohoto prestižního tělesa. V této pozici
setrval mezi léty 1997–2001. S Královskou liverpoolskou filharmonií v roce
2000 účinkoval na BBC Proms v Royal Albert Hall a rovněž natočil několik
uznávaných nahrávek pro vlastní nahrávací značku tohoto tělesa RLPO live.
Ve Spojeném království Petr Altrichter dále spolupracoval s BBC Symphony
Orchestra, Royal Scottish National Orchestra a s Londýnskými filharmoniky.
Od roku 1993 působí jako hudební ředitel německé Südwestdeutsche
Philharmonie Konstanz. V roce 2002 byl ustanoven do pozice šéfdirigenta
Filharmonie Brno.
Petr Altrichter diriguje orchestry po celém světě, hostuje na předních
světových festivalech a velmi se zasazuje o propagaci české hudby
v zahraničí.
IV. Recessit pastor noster
V. O vos omnes
VI. Ecce quomodo moritur jus
tus
Jakob Hassler:
Canzon. V. Toni
Carlo Gesualdo da Venosa:
Responsoria Sabbato Sancto
Pavel Černý / varhany
OCTOPUS PRAGENSIS
VII. Astiterund reges
Lucie Bártová, Alena Hellero
vá / soprán
VIII. Aestimatus sum
Nadia Ladkany, Jana Dvořák
ová / alt
IX. Sepulto Domini
Josef Zedník, Vladimír Ščige
Hans Leo Hassler:
l / tenor
Ricercar in D
Petr Svoboda, Jiří Hannsman
Jacobus Clemens non Papa:
n / bas
Maria Magdalena et altera M
aria Petr Daněk / umělecký
vedoucí
Vokální skladby dnešního koncertu jsou prokládány kompozicemi
určenými pro klávesové nástroje, které vznikly v závěru 16. století.
Jejich autory jsou bratři Hans Leo (1564–1612) a Jacob Hasslerovi
(1569–1622) a Charles Luython (1556–1620). Všichni zmínění autoři
mají řadu společného. Tvořili a žili v době, kdy se evropská instrumentální
Od roku 1985 studoval Pavel Černý
varhany na Pražské konzervatoři u prof. Jana
Hory, později i kompozici. V letech 1991–97
pokračoval ve studiu varhan na AMU v Praze
u Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si rozšířil
u řady vynikajících evropských osobností.
Již během studií na sebe upozornil 1. cenou
v Národní varhanní soutěži v Opavě
a zejména 1. cenami v mezinárodních
soutěžích v Lublani (Slovinsko) a na MHF
Pražské jaro. Vystupoval v řadě zemí Evropy,
v Africe, Brazilii, na Kubě a v Japonsku.
Specializuje se na hru na historické nástroje
a stylovou interpretaci hudby všech epoch.
Pavel Černý
Vyučuje na pražské HAMU i brněnské JAMU a působí jako poradce pražského
arcibiskupství.
26|27
hudby Olomouc 2009
Jakob Hassler:
Canzon. V. Toni
Carlo Gesualdo da Venosa:
Responsoria Sabbato Sancto
5
hudba rozvíjela velice dynamicky. Postupně se zbavovala své závislosti
na hudbě vokální a hledala ideální podobu svého formálního a melodicky-harmonického řešení. Uvedené skladby tento proces téměř učebnicově
dokládají. Jejich autoři však mají i podobné osudy. Žili v prostředí střední
Evropy a opakovaně se setkávali v sídelním městě císaře
Rudolfa II., v jehož službách také působili. Dva z nich – Charles Luython a Jacobus Hassler, pak
vystoupili jako varhaníci v 90. letech 16. století
v Českém Krumlově.
Koncert je zahájen a zakončen motety
nizozemského skladatele Jacoba Clemense
non Papa (c.1515–1556), který imitačním stylem
typickým pro jeho generaci, zhudebnil v prvém
případě utrpení Ráchel, v případě druhém příběh
Marie, která šla v Pondělí velikonoční ke Kristovu
hrobu, kde jí anděl zvěstoval Ježíšovo zmrtvýchvstání. Závěrečné aleluja,
které se v obou částech skladby opakuje jako refrén, pak vyznívá radostně,
jako vyjádření nové naděje.
Petr Daněk
16. Podzimní festival duchovní
I. Sicut ovis ad occisionem
II. Jerusalem, surge
III. Plange quasi virgo
J. Clemens non Papa
Sancto
Hans Leo Hassler
D uc ho vn í hu db a vr ch ol né
re ne sa nc e
Jacobus Clemens non Papa:
Vox in Rama
Charles Luython:
Canzon
Carlo Gesualdo da Venosa:
Responsoria Sabbato
Polyfonní zpracování responsorií na Bílou sobotu italského skladatele
pozdní renesance Carla Gesualda da Venosa (c.1561–1613), které tvoří
základ dnešního koncertu, zaujímá v dějinách evropské hudby výjimečné
postavení. Vydáno bylo společně se zhudebněním responsorií na Zelený
čtvrtek a Velký pátek v roce 1611 v tiskárně Jakoba Carlina. Responsoria
byla chápána jakou součást tzv. temných hodinek – Tenebrae, kterými
si církev v rámci nočního bdění mezi půlnocí a svítáním připomínala
každý den velikonočního tridua Kristovu oběť. Carlo Gesualdo zhudebnil
expresivní texty velikonočních responsorií, které popisují a komentují
Kristovo ukřižování způsobem, který působí dodnes ohromujícím dojmem.
I když autor vychází z tradice vokální polyfonie 16. století, s hlasy pracuje
naprosto osobitým způsobem, který se této tradici v mnoha ohledech
vymyká. Dramatičnost textu inspiruje Gesualda k hojnému užívání
chromatiky, k volbě nezvyklých intervalových postupů v jednotlivých
hlasech a k rozšíření do té doby užívaných výrazových prostředků, včetně
nepřipravených disonancí. Je proto pochopitelné, že jeho kompoziční styl
mohly pochopit a ocenit až experimentátorské osobnosti hudby dvacátého
století, především Igor Stravinskij. Ve své době byl Gesualdo respektován,
oceňoval ho i Claudio Monteverdi jako jednoho z předchůdců nového
barokního stylu, ale rozvíjet či napodobovat jeho kompoziční postupy se odvážil málokdo.
Gesualdo da Venosa
Sobota 17. 10. – 19.00 hodi
n
chrám sv. Michala
Octopus pragensis
Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria
Responsorium I
Byl jako beránek veden na porážku,
a když mu ubližovali, ústa neotevřel:
byl vydán na smrt, aby dal život svému lidu.
Svou duši vydal smrti
a byl započten mezi zločince.
Aby dal život…
Responsorium II
Vstaň, Jeruzaléme, svleč si slavnostní šaty,
zakryj se popelem a lněným rouchem,
vždyť pro tebe zemřel Spasitel Izraele.
V: Prolévej proud slzí ve dne i v noci,
nedopřej klidu svým zřítelnicím.
Vždyť…
Responsorium III
Naříkej jako panna, lide můj:
kvílejte, pastýři, v popelu a v lněném rouchu:
přišel totiž den Pánu,
velký a velmi hořký.
V: Opásejte se, kněží, naříkejte,
sluhové oltáře, a pokryjte se prachem.
Přišel totiž…
Responsorium IV
Odešel náš pastýř, pramen vody živé,
a při jeho odchodu se slunce zatmělo:
byl totiž zajat i ten,
který v zajetí držel prvního člověka:
dnes náš Spasitel
zároveň otevřel brány smrti.
V: Rozbil závory pekel
a rozdrtil Ďáblovu moc.
Byl totiž…
Responsorium VI
Hle, jak umírá spravedlivý,
a nikdo to ve svém srdci nechápe:
mužové spravedliví jsou vyhlazováni,
a nikdo se nad tím nezamyslí:
tvář nespravedlnosti zahubila spravedlivého,
a jeho památka bude pokojná.
Jako beránek před stříháním
oněměl a neotevřel ústa:
úzkost a rozsudek ho zahubily.
A jeho… Hle, jak…
Responsorium VII
Srotili se králové země,
vládcové se spolu
umluvili proti Pánu a pomazanému jeho.
Proč se vzbouřily kmeny
a národy uchystaly
prázdné plány?
Proti Pánu…
5
Responsorium IX
Když Pána pohřbili,
zapečetili hrob,
přivalili kámen
ke vchodu do hrobu,
postavili vojáky,
aby ho hlídali.
V: Přední veleknězi předstoupili před Piláta
a přednesli mu svou žádost.
Postavili… Když Pána pohřbili…
Jacobus Clemens non Papa:
Maria Magdalena et altera Maria
1.
Marie Magdaléna a druhá Marie šly za úsvitu
k hrobu. Ježíše, kterého hledáte, zde není,
vstal z mrtvých, jak pravil. Půjde před vámi
do Galileje, kde jej uvidíte. Aleluja.
2.
Jděte rychle a řekněte jeho učedníkům a Petrovi,
že Pán vstal z mrtvých a půjde před vámi do
Galileje, kde jej uvidíte. Aleluja.
(Matouš, 28, části slok 1, 5, 6, 7)
28|29
hudby Olomouc 2009
Responsorium V
Vy všichni, kdo jdete kolem,
popatřte a pohleďte,
je-li jaká bolest
jako bolest moje.
V: Popatřte, všechny národy,
a pohleďte na mou bolest.
Je-li…
Responsorium VIII
Jsem počítán k těm,
co sestupují v jámu,
jsem jako muž bez pomoci,
jsem odložen mezi mrtvé.
V: Položili mne do nejhlubší jámy,
do temnoty a do stínu smrti.
Jsem jako…
16. Podzimní festival duchovní
Jacobus Clemens non Papa: Vox in Rama
Hlas byl slyšen v Rámě, nářek a bědování.
Ráchel oplakávající své syny se nechtěla utěšit,
protože jsou mrtvi.
(Mat. 2, 18)
Diego Velázquez: Kristus
Petr Daněk vystudoval muzikologii na filozofické fakultě UK v Praze.
Prioritou jeho badatelského, publikačního a interpretačního zájmu je hudba
vrcholné renesance a raného baroka. Zvláštní pozornost věnuje hudební
kultuře rudolfínské Prahy. Natočil pro firmu Supraphon a Multisonic pět CD
s hudbou vrcholné renesance. Na Filozofické fakultě UK v Praze přednáší
dějiny hudby 16. a 17. století, organologii a vede seminář starší hudby.
Zároveň pracuje v Symfonickém orchestru hl.m. Prahy FOK. Jako interpret
nebo pedagog působil v řadě zemí Evropy i v zahraničí (Rakousko, Německo,
Itálie, Španělsko, Slovinsko, Polsko, Lotyšsko, Maďarsko, USA, Izrael ad.).
Publikoval řadu odborných studií a edic.
České překlady latinských textů
Vokální soubor Octopus pragensis vznikl v roce 2004. Tvoří ho osm
zpěváků, kteří se snaží o osobitý komorní projev při interpretaci hudby
minulosti i hudby zcela současné. Těžiště jejich zájmu spočívá v repertoáru
vrcholné renesance a raného baroka. Velice často také interpretují skladby
zcela moderní, v některých případech i zkomponované speciálně pro tento
ansámbl. Svoji inspiraci čerpají z dobových pramenů a pramenných edic
a snaží se pro své koncerty vybírat skladby, které jsou objevné, ale zároveň
jsou schopny oslovit i dnešního posluchače. Vedoucím souboru je Petr
Daněk. Většina zpěváků je studenty nebo absolventy pražské HAMU. Soubor
vystoupil již na řadě prestižních či specializovaných festivalů (Pražské jaro,
Festival Český Krumlov, Haydnovy slavnosti, Pražské premiéry, Hudba
Pražského hradu, Festival Gustava Mahlera Jihlava, Velikonoční festival
duchovní hudby Brno, Velikonoční festival Praha, Festival komorní hudby
Český Krumlov, Beethovenův festival ad.) a podnikl turné do Izraele.
Octopus pragensis vystupuje na samostatných a cappellových projektech,
v programech s instrumentálním souborem Capella rudolphina či
varhaníkem Pavlem Černým.
I.dějství Magdaléna u studny
II.dějství Ježíš u Magdalény
III.dějství Golgota / Ježíšův hro
b a zm
Adriana Kohútková / soprán
/ Marta
Jana Sýkorová / alt / Maří M
agdaléna
Tomáš Černý / tenor / Ježíš
Ivo Hrachovec / bas / Jidáš
Český filharmonický sbor Br
no
Pert Fiala / sbormistr
Janáčkova filharmonie Ostrav
a
Jaromír M. Krygel / dirigent
rtvýchvstání
6
hudebník graciosní a elegantní, jehož veškerá individualita a originálnost
spočívala v momentech lyrických a snivých...“.
V roce 1905 Massenet bohužel onemocněl: vleklé problémy se žaludkem
jej donutily výrazně snížit pracovní tempo. Doslova do posledního dechu
vyučoval Massenet kompozici na pařížské konzervatoři. Zemřel v Paříži
13. srpna 1912 na rakovinu žaludku.
svým trýznitelům. Přichází plačící Magdaléna; Ježíš utišuje její zpěv žalosti
a po smrtelném zápase umírá. Ve druhém obraze třetího dějství zpívá
Magdaléna pohřební píseň. Ježíš vstane z mrtvých a vyzve Magdalénu, aby to oznámila věřícím. Marie Magdaléna svolává Ježíšovy přátele
a ohlašuje jim jeho vzkříšení. Všichni pak jásají v pateticky nadšeném
sborovém výjevu, jímž Massenetovo oratorium končí.
Hrdinkami jeho oper i oratorií byly převážně ženy – žena
a mnohotvárnost jejích charakterů totiž nabývala v druhé polovině
19. století na novém významu. Z povolné a oddané strážkyně domácího krbu dospívala k samostatné, hrdé bytosti, s tím se měnila
i podoba ženy v umění. Žena teď byla nejen původkyní a nositelkou
osudových zlomů (pozitivních i negativních), ale usilovala také o jejich
řešení. Snahu po změně svého postavení platila morální prohrou nebo
vykupovala sebeobětováním.
Další polepšená hříšnice, Maří Magdaléna, je hlavní hrdinkou jeho
duchovního dramatu ve třech dějstvích a čtyřech obrazech Marie-Magdeleine, s francouzským libretem Loise Galleta, inspirovaným
románem La vie de Jésus (Život Ježíšův) Ernesta Renana z roku 1863.
Poprvé bylo toto formálně neobvyklé oratorium uvedeno v Théatre de
l’Odéon v Paříži 11. dubna 1873 a pro Masseneta to byl první obrovský
úspěch. Příběh dramatu se vztahuje k posledním dnům Ježíše Krista
z pohledu Maří Magdalény. První dějství vypráví o tom, že Ježíš Magdaléně
její hříchy odpustil. Druhé jednání přináší po krátké orchestrální introdukci
pestrý děj: dívky oslavují ve sboru ohlášený příchod Ježíšův do domu
Mariiny sestry Marty. Poté vstupuje Jidáš s pokrytecky falešným vyznáním
lásky k Martě, která ho odmítne a vykáže z domu. Marie očekává v podvečer
příchod Ježíšův; obě sestry ho pak v duetu uctivě vítají. Poté, co Marta odejde
připravit slavnostní hostinu, následuje dojímavý duet Ježíše a Magdalény.
Dvojzpěv přerušuje příchod Jidáše, který vyčítá Kristovi setkání s hříšnicí.
Poté zazní Kristova věta o blížící se zradě jednoho z jeho apoštolů. Druhé
dějství se uzavírá Ježíšovou výzvou k modlitbě, pod níž zaznívá a cappella
mužský sbor dvanácti Ježíšových učedníků. Ve třetím jednání se u nohou
Ježíše, ukřižovaného mezi dvěma lotry, scházejí vojáci a soudci, zatímco
v dálce zaznívají výkřiky zděšeného a rozhněvaného lidu. Spasitel odpouští
Přední slovenská sopranistka
Adriana Kohútková studovala zpěv
na Vysoké škole múzických umění
v Bratislavě u prof. Hany ŠtolfovéBandové. V roce 1993 se stala sólistkou
opery Slovenského národního divadla
v Bratislavě, kde ztvárnila mnoho
předních rolí světového repertoáru.
Za ztvárnění postav Melisandy (1996),
Šemachánské carevny (2002) a Tatiany
(2006) jí byla udělena cena Slovenského
literárního fondu. Adriana Kohútková
vystupovala na mezinárodních
hudebních festivalech v Budapešti
Adriana Kohútková
a Salzburku, úspěšně vystupovala
na operních scénách v Ženevě, Zürichu,
Fuldě, Ljublani, Hamburku a Terstu. Je stálým hostem Národního divadla
v Praze, Státní opery v Praze, spolupracovala se Slovenskou filharmonií,
Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, Orchestrem Suisse
Romande, Symfonickým orchestrem Düsseldorf, Janáčkovou filharmonií
Ostrava, Bamberskými symfoniky, Českou filharmonií, Filharmonií Brno
a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigenty O. Lenárdem,
J. Bělohlávkem, Z. Mácalem, S. Baudem, P. Altrichterem, V. Válkem, R. Štúrem
a dalšími. Adriana Kohútková začínala jako koloraturní sopranistka, dnes se
věnuje převážně lyrickému a mladodramatickému oboru.
30|31
hudby Olomouc 2009
av no st ní zá vě re čn ý ko nc
er t
Jules Massenet: Maří Magda
léna
Ze svazku Alexise Masseneta a Adélaide Royer de Marancour se
narodilo celkem jedenáct dětí. Jules Émile Frédéric Massenet –
později nejproduktivnější a nejoblíbenější francouzský operní skladatel
druhé poloviny 19. století – byl 12. května 1842 v Montaud (St. Etienne)
posledním z nich. Jeho matka byla učitelka hry na klavír a tak měl
odmalička hudbu v krvi. Na matčiny soukromé hodiny navázalo ve věku
jedenácti let studium na pařížské konzervatoři u Adolpha Laurenta
a Ambroise Thomase. Za kantátu David Rizzio získal Massenet v roce 1863
tzv. Římskou cenu (stipendium Pařížské konzervatoře), díky níž mohl po tři
roky studovat ve Villa Medici v Římě, kde se mimo jiné seznámil se svým
velkým skladatelským vzorem – Franzem Lisztem. V roce 1878 byl Massenet
jmenován členem Akademie krásných umění a později se stal dokonce jejím
prezidentem. K jeho žákům patřili například Gustav Charpentier, Charles
Koechlin, George Enescu nebo Florent Schmitt. Za své zásluhy v oblasti
francouzské hudby obdržel v roce 1876 Řád Čestné legie a o několik let
později byl povýšen na velkodůstojníka.
V sedmadvaceti operách, dvou tisících písních, čtyřech oratoriích,
divadelní hudbě a klavírních koncertech oslovil Massenet konzervativní
francouzské publikum svým jednoduchým rozpoznatelným stylem. Mezi
jeho nejvýznamnější díla patří opery Werther, Thais,
Le Roi de Lahore, Don Quijote a Manon, díky nimž
se proslavil po celém světě. Jeho posledním dílem
byla, těsně před smrtí, opera Cléopâtre.
V hudební složce Massenetových oper
dominuje kultivovaná lyrická melodika
s tendencí k poněkud nasládlé sentimentalitě,
jíž se přiblížil až k veristickému výrazu, byť
aplikovanému bez prvků naturalismu, což
dokresluje i dobová kritika Jana Branbergra
z roku 1903: „Již jako žák Ambroise Thomase,
známého po Evropě svou přesládlou,
melancholickou Mignon, vsál do sebe Massenet
s mlékem studií školských náklonnost k snivosti
a rozkochanosti. Tím se stalo, že postupem doby
Jules Émile Frédéric Massenet
a hlavně delší praxí operní vyvinul se z něho
16. Podzimní festival duchovní
Sobota 24. 10. – 19.00 ho
chrám Panny Marie Snd.
ěžné
Sl
Tenorista Tomáš Černý v současné době působí jako stálý host opery
Národního divadla a Státní opery v Praze. Na operních scénách ztvárnil řadu
klíčových tenorových rolí české i světové operní tvorby. Je držitelem ceny
Thálie 2000 za interpretaci role prince Su-Čonga (Lehár: Země úsměvů)
a ceny udělené v rámci festivalu Opera 2005 za nejlepší ztvárnění hlavní role
Edgarda v Lucii z Lammermooru. Laca v Její pastorkyni mu přinesl nominaci
na cenu Thálie 2005. Vystoupil na prestižních domácích i zahraničních
festivalech (např. Musikfestival v Rheingau, Smetanova Litomyšl, Pražské
jaro, Pražský podzim, Mezinárodní festival v rumunském Sibiu).
Tomáš Černý
Ivo Hrachovec
Ivo Hrachovec patří mezi přední operní pěvce v oboru lyrický bas. Je
obdařen mimořádnou schopností pro ztvárnění jevištních postav a stal se
také vyhledávaným interpretem pro oratorní i koncertní díla. Jeho repertoár
má široký záběr: od koloraturních partů staré hudby přes romantická operní
díla komického i lyrickodramatického oboru až po písně umělé a lidové.
Jeho domovskou scénou je od roku 2003 Státní opera Praha. S úspěchem
vystupoval na koncertních pódiích ve Španělsku, Itálii, na Maltě, Kypru,
v Egyptě, Rusku, Japonsku, Kanadě a také Německu, Polsku a Chorvatsku.
Ivo Hrachovec je laureátem několika mezinárodních soutěží: 1997 – Trnava, Karlovy Vary, 1995 – Enna (Sicílie), Karlovy Vary, 1994 – Lecce (Itálie), Trnava, Karlovy Vary.
Český filharmonický sbor Brno patří dnes k nejlepším
a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje
především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár
všech období. Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními
orchestry a dirigenty (Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Charles Dutoit,
Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Jean-Claude Casadesus, Gerd
Albrecht, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Dennis Russel
Davies ad.). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů
ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně (BBC
Hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru
Brno je Petr Fiala, který sbor v roce 1990 založil a pod jehož vedením
se sbor propracoval mezi špičková evropská tělesa. Petr Fiala vystudoval
brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a JAMU
ve třídě prof. Jana Kapra. Jako skladatel i dirigent je laureátem řady
národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů
i jako člen mezinárodních porot. V roce 2009 obdržel Petr Fiala od České
biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti
dirigování a skladatelské činnosti, která je úzce spjata se současnou
duchovní hudbou a s kantátami k poctě českých národních patronů.
Český filharmonický sbor Brno
Janáčkova filharmonie Ostrava
6
Janáčkova filharmonie Ostrava se ve velmi krátké době od svého
vzniku v roce 1954 zařadila mezi přední česká symfonická tělesa. Od roku
1958, kdy uskutečnila své první zahraniční turné, navštívila opakovaně
téměř celou Evropu, Spojené státy, Japonsko, Jihokorejskou republiku,
Tchaj-wan a v roce 2006 se Janáčkova filharmonie stala po České filharmonii
teprve druhým tuzemským symfonickým tělesem, které mělo příležitost
se u protinožců prezentovat. Orchestr je také pravidelně zván k účasti
na prestižních tuzemských festivalech (Pražské jaro, Janáčkův máj,
Smetanova Litomyšl, Pražské hudební slavnosti apod.). Umělecký profil
orchestru, který charakterizuje plný, sytý zvuk, muzikální projev i technická
vyspělost, postupně formovali kromě stálých dirigentů také významní hosté
– V. Neumann, V. Smetáček, J. Bělohlávek, L. Pešek, Z. Mácal, Ch. Mackerras,
S. Baudo, H. Rilling a od roku 2005 také současný šéfdirigent Theodore
Kuchar. Ze sólistů zvučných jmen, kteří se s ostravskou filharmonií
představili, jmenujme např. J. Suka, A. Navarru, E. Urbanovou, J. Carrerase
v poslední době pak J. Buswell, S. Babayan nebo P. Rogé. Od konce 90. let
se Janáčkova filharmonie systematicky a úspěšně věnuje také interpretaci
domácí i světové „nové hudby“.
32|33
hudby Olomouc 2009
Proms), Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu,
Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně
jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích,
Českém Krumlově atd. Sbor nahrál řadu CD pro významná česká i evropská
vydavatelství (PANTON, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony
Classical, Ultraphon, Arco Diva, Chesky-Records New York, Pronto,
Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica ad.). 16. Podzimní festival duchovní
Altistka Jana Sýkorová se začala věnovat opernímu
zpěvu až po maturitě na střední pedagogické škole.
Během studia na pražské konzervatoři ve třídě Brigity
Šulcové získala řadu soutěžních ocenění, přičemž v roce
1997 zvítězila v mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových
Varech a o rok později obdržela prestižní evropskou cenu
Förderpreis für junge Künstler. Ještě za studií debutovala
v Národním divadle v Praze i ve Státní opeře Praha. Po ročním angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci se v roce 1999 stala sólistkou Státní opery Praha. Od roku 2002 je stálým hostem Národního divadla
Jana Sýkorová
v Praze a vystupuje od roku 2006 též v Janáčkově opeře
v Brně. V roce 2007 úspěšně debutovala v londýnské
Královské opeře Covent Garden rolí Maddaleny a do Londýna se v roce
2008 vrátila s rolí Mercédès i jako Carmen (je tak z naší současné pěvecké
generace první, kdo na této prestižní světové scéně vystoupil ve více než
jedné operní produkci). Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a jako
sólistka vystupovala po boku předních českých i zahraničních orchestrů
na symfonických koncertech ve Francii, Velké Británii, Itálii, Španělsku,
Norsku, Dánsku, Polsku, na Slovensku a v Japonsku, kde s Českou
filharmonií vystoupila mj. v tokijské Suntory Hall.
I. dějství: Magdaléna u studny
Ženy: Slunce ozařuje pláň, stíny palem se jemně dotýkají studny, je čas
odpočinout, sladký čas, kdy se nám zjeví Ježíš, hezký Nazareťan. Je to sladký
čas.
Magdalská mládež: Je to čas, kdy procházejí karavany velbloudů, je to čas, kdy
děvky vycházejí lovit lásku bohatých kavalírů.
Zákoníci: Možná uvidíme toho cizince, toho podvodníka, jehož nazývají
Mistrem, ale my Ježíšem, falešným doktorem.
Farizejové: Přichází Maří Magdaléna! Šťasten ten, kdo se jí dnes zalíbí.
Maří Magdaléna: Ó sestry, chtěla bych prchnout daleko od pozemských hluků
a modlit se za odpočinek, který čekám. Dopřejte mému srdci, aby se oddalo
očistným výčitkám. Právě zde, na tomto místě přislíbil, že znovu přijde ten,
jehož stopu hledám, ten, za jehož návrat se modlím. Slyšely jste jeho svaté
slovo? Boží milost je vepsána do jeho zákona, ano, boží milost. Až ji poznáte,
zavrhnete svůj život a budete plakat jako já. Ať již přijde, ať jeho srdce vstoupí
do mého, ať mne nová naděje posílí.
Ženy: Krásná hříšnice zapomněla na své obvyklé žerty, ha, ha! Trápí ji snad
výčitky?
Jidáš: Poslyš, Maří, radu Jidáše, radu přítele: zapomeň na smutek
a pochybnosti, vzbuď v sobě lásku, buď zase ženou. Pronásleduje Tě snad
nějaký hlas? Příslib štěstí, podobného tvému? Miluj zase, buď ženou a bude ti
patřit celý svět.
Maří Magdaléna: Jen se posmívej mému hoři, hlasy zlobné, přijmu tuto zlobu
a pod tíhou své viny se budu kát, běda, běda.
Sbor: Marně pláčeš, marně pláčeš, nikdo ti neuvěří, děvko, hanba Ti! Tvá
minulost tě odsoudila, prostopášnost je tvým zákonem.
Maří Magdaléna: Neúprosné hlasy. Neposmívejte se mému bolu!
Sbor: Marně pláčeš, marně pláčeš, nikdo ti neuvěří, děvko, hanba Ti! Tvá
minulost tě odsoudila, prostopášnost je tvým zákonem.
6
Ježíš: Vy, kteří odsuzujete cizí chyby a nikdy jste nedokázali spočítat své
vlastní, myslíte, že máte moc urážet a odpouštět? Nevěřící jste lidé a vaše
proklatá slova odvracejí hříšníka od božího odpuštění, jste farizejští lháři
a pokrytecké ženy. Kdo jste, že takto mluvíte?
Maří Magdaléna: Pane, skláním se před Tebou, tvá slova uklidňují mé srdce.
Ježíši, buď pochválen. Bože, buď pochválen.
Ježíš: Boží slovo uklidní srdce hříšníka, který se před ním skloní. Ó štěstí, Otec
jí odpouští, buď pochválen.
Jidáš: Jako ona i já se skláním, Bože, tvé slovo uklidnilo její srdce, odpouštíš jí
ve své dobrotivosti, buď pochválen.
Ježíš: Ženo povstaň a ať je boží lásce tvá duše předurčena. Buď jako zlatá
váza, bez poskvrny a bez chyby.
Sbor: Má ten člověk moc, již nám dnes Bůh odnímá? Proč jsme tolik zmateni
z jeho nepřítomnosti? Klne nám, uráží nás a my před ním mlčíme.
Maří Magdaléna: Před tebou se, pane, skláním, tvá dobrota uklidnila mé srdce,
zatímco mne všichni opustili. Buď pochválen.
Ježíš: Boží slovo uklidní její srdce. Ó štěstí! Otče buď pochválen.
Jidáš: Jako ona se před tebou skláním. Tvá dobrota uklidnila její srdce, buď
pochválen.
Ježíš: Vrať se ženo do svého domu. Brzy přijde den, kdy ho Ježíš navštíví.
Ježíš: Jdi!
Sbor: Ah!
II. dějství: Ježíš u Magdalény
Služebnice: Vzácné květy na prahu, vzduch provoněn myrhou, ať zazní
nejsladší hudba. Ve svátečním zpěvu se naše hlasy spojí, protože má přijít
krásný prorok.
Marta: Jděte už! Před Ježíšem je třeba se sklonit v tichu. On není jako ti cizáci,
kteří vás svádějí sladkými slovy. Je silnější než pozemští králi, korunován
světlem a přináší ve jménu svého otce všechnu lásku, všechno odpuštění.
Služebnice: Vzácné květy na prahu, vzduch provoněn myrhou. Ve svátečním
zpěvu se naše hlasy spojí, až večer přijde krásný prorok.
34|35
hudby Olomouc 2009
Chrám Panny Marie Sněžné
Jules Massenet – Maří Magdaléna / překlad Jiří Beneš, Pavel Štěpánek
16. Podzimní festival duchovní
Jaromír M. Krygel
Dirigent Jaromír M. Krygel studoval na Konzervatoři v Ostravě
a ve svých studiích dále pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění
v Brně, kde absolvoval ve třídě předního českého dirigenta Stanislava
Macury. Již během studia na konzervatoři se J. M. Krygel stal asistentem
šéfdirigenta Moravské filharmonie Olomouc (1991–1993). Dále působil
jako šéfdirigent Komorní filharmonie Brno a v roce 1997 byl jedním
z nejmladších účastníků Concours International de Jeunes Chefs d’Orchestre
de Besançon. Umělecky činný byl Jaromír Krygel u Karlovarského
symfonického orchestru a zároveň také jako hostující dirigent Slezského
divadla v Opavě. J. M. Krygel se několikrát zúčastnil mistrovských
interpretačních kurzů Bachakademie v Praze a na osobní pozvání H. Rillinga
též Internationale Bachakademie Stuttgart vedených H. Rillingem
a J. E. Gardinerem. Absolvoval také řadu mezinárodních dirigentských kurzů
pod vedením K. Trevora, Z. Nagye a J. Bělohlávka.
J. M. Krygel spolupracoval s řadou vynikajících orchestrů (Janáčkova
filharmonie Ostrava, Státní filharmonie Brno, Moravská filharmonie
Olomouc, atd.) a sborů (Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický
sbor atd.) a je pravidelně zván k účinkování na mezinárodních hudebních
festivalech (Podzimní festival duchovní hudby, Concentus Moraviae,
Moravský podzim nebo Struny
podzimu).
Aktivně se podílel na vzniku
několika hudebních snímků pro
Český rozhlas a Českou televizi. Od
roku 2003 absolvoval řadu koncertů
ve Francii, Německu, Itálii, Dánsku,
Švédsku a Švýcarsku s programem
operním i orchestrálním.
Maří Magdaléna: Marto, jdi připravit hostinu.
Ježíš: Pokání utěšuje a očišťuje duše, protože pokání je božské. Hle co řekl můj
otec: Šťastni budou ti, kteří budou žít v lásce k mému synovi. Mé království je
jim zaslíbeno.
Maří Magdaléna: Mé srdce se chvěje před Bohem spravedlivým a přísným.
III. dějství: obraz 1. / Golgota
Dav: Tamten, to je Ježíš, zločinec ze všech největší. Rouhal se Bohu a umírá
opuštěn nebem. Na kříži umírá, opuštěn nebem kvůli svým chybám.
Zákoníci a kněží: Králi židovský, kde je tvá síla, ty, jenž ses chvástal, že za tři
dny zboříš chrám a znamením ho postavíš! Mluv nyní, lháři. Uvidíme, zda ti
Bůh přijde na pomoc.
Skupina farizejů: Kriste, jenž jsi chtěl spasit svět, spas sebe! Jmenoval jsi
apoštoly – jsou pryč, utekli!
Vojáci: Ženo, vzdal se!
Maří Magdaléna: U nohou nevinného, kterého opustil celý svět, vojáci, mějte
soucit, nechte mne! Ó milovaný, pod chmurnou korunou září tvé čelo víc
než čelo krále! Věčná sláva tě již osvětluje, nebe tě volá. Slib, jejž jsi mi
dal – vzpomínám na něj… Mistře, neopouštěj mne! Umíráš, umíráš. Jsem
připravena jít s tebou tam, kam jdeš i ty.
Ježíš: Už neplač, hodina se naplňuje. Blahoslavení, kdož mne milovali jako ty.
Maří Magdaléna: Mistře, ó mistře!
Ježíš: Neplač. Blahoslavení, kdož mne milovali jako ty.
Maří Magdaléna: Úsměv ozářil jeho bledou tvář.
Dav: Hleďte sklopil hlavu.
Ježíš: Dokonáno jest.
Maří Magdaléna: Ach!
Dav: Je mrtev, nadutý prorok, je mrtev!
III. dějství: obraz 2. / Ježíšův hrob a zmrtvýchvstání
Maří Magdaléna: Zvolna se rozednívá – bolestný úsvit! Rozzař se, slunce… chci
ještě jednou jej spatřit, toho, který již není. Chci jako kdysi hledat paprsek
naděje na jeho bledém čele. Jeho rty, z nichž vycházela láskyplná slova, jsou
již, žel, zavřeny duchem smrti.
Zbožné ženy: Mistr je mrtev!
Maří Magdaléna: Léčil veškerou lidskou bolest a přesto stačil pouhý den zloby,
aby zaniklo toto láskyplné srdce!
Zbožné ženy: Buď proklet tento den!
Maří Magdaléna: Říkal mi: „Modli se a čekej, hodina přijde!“ Ale už nepřijde
a já čekám marně.
Zbožné ženy: Plač Magdaleno, vzpomínej na dávné časy, kdy milovaný člověk
6
přišel požehnat tvému příbytku, už nespatříme božského proroka, plač.
Maří Magdaléna: Ach, Ježíši! Hodina nepřichází a já marně čekám.
Maří Magdaléna: Nic neodpovídá mému zoufalému hlasu, neslyšíš mé volání…
a přece… navzdory ztracené naději, tvůj dech na mě spočívá, tvůj dech šeptá
„Žiji, žiji!“
Ježíš: Nepřibližuj se. Miluji tvou víru. Ženo jdi a řekni učedníkům, ať hlásají
zákon vítězného Krista!
Maří Magdaléna: Ó nevýslovné tajemství!
Ježíš: Hodina se naplnila. Já navracím se k svému Otci, neboť mé království
v nebi je.
Maří Magdaléna: Kristus je živ, vstal z mrtvých! Má duše je zahrnuta štěstím,
uklidňující pravda, Kristus je živ!
Děti: Gloria in excelsis Deo!
Maří Magdaléna: Pojďte všichni, radujte se! Mistr zvítězil nad smrtí a zjevil se
mi! Hlásejte jeho učení a jeho božství!
Učedníci: Kristus žije? Hlásejme jeho božství!
Maří Magdaléna: Hlásejme jeho božství. Kristus žije! Kristus vstal z mrtvých!
Sbor křesťanů: Kristus žije! Vstal z mrtvých! Žijme a umírejme pro jeho slávu!
Kristus žije a svět může věřit v jeho božství! Kristus vstal z mrtvých!
36|37
hudby Olomouc 2009
Jidáš: Mistře, působíš nám starosti. Je tady, vstupte všichni! Mistře, nemohli tě
najít, ale mé srdce je vedlo k tobě. Mistře, proč dáváš svým nepřátelům zbraň
proto sobě?
Ježíš: Judo, Judo, srdce tvé tě nevedlo k Ježíši, protože ti už nepatří. Vpravdě
pravím Vám, blíží se hodina, kdy jeden z vás mne zradí. Nastává noc,
pomodleme se nyní. Pán nás vyslyší.
Jidáš a učedníci: Pomodleme se nyní, Pán nás vyslyší.
Ježíš: Hlas váš buď pokorný a upřímný. Ať už přijde z chrámu neb ze
skromného příbytku, hlas hříšníků stoupá k Otci, který je Bohem vyzařujícím
lásku a odpuštění.
Ježíš, Jidáš a učedníci: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Přijď království tvé, buď
vůle tvá, tak jako v nebi tak i na zemi. Ať tvá ruka k nám vztažená nám dává
očekávanou manu, dnes, tak jako dříve. Odpusť nám ty, jenž nás miluješ, naše
viny, tak jako i my odpouštíme viníkům našim.
Dav: Je-li skutečný Mesiáš, pak smrti poručí. Ať tedy před našimi zraky z kříže
sestoupí a my v něj uvěříme.
Římští vojáci a kati: Vydej proroctví, vyslyš jejich modlitby, králi Židů!
Ježíš: Odpusť jim, Otče, neb nevědí, co činí.
Dav: Tamten, to je Ježíš, zločinec ze všech největší. Rouhal se Bohu a umírá
opuštěn nebem. Na kříži umírá, opuštěn nebem kvůli svým chybám.
16. Podzimní festival duchovní
Maří Magdaléna: Marto, hle, slunko zapadá, to je chvíle, kdy se mi zjevilo
božské vidění.
Marta: Přijde ten, jejž srdce naše očekávají.
Maří Magdaléna: Žiji pouze myšlenkou na něj, neb jsem již znavena přemírou
hanby. Má duše se modlí za jeho návrat, jako vyprahlá květina prosí za vláhu
a první polibek dne.
Marta: Šťastna je ta, která mu naslouchá, pochvalmež nebe, které nám ho
přivedlo a které tě postavilo do jeho cesty.
Maří Magdaléna: Marto, slyším kroky… je to on!
Marta: Má sestro… je to on.
Obě: Ty, jenž jsi osvícen, přicházíš až k nám! Naše místo je u tvých nohou
v prachu. Aleluja, naše nehodnost se odevzdává jasu tvého srdce. Mluv,
ať dech tvůj nás očistí, ó Pane, aleluja.
Ježíš: Požehnání boží budiž s vámi.
Ježíš: Otče, požehnej zbloudilé ovci, která se vrací ke svému pastýři.
Maří Magdaléna: Tvůj hlas je jak lék na mou rozvrácenou duši. Mé srdce se
chvěje.
Ježíš: Jeho milost je určena pokorným, kteří se očišťují vírou.
Maří Magdaléna: Tato cesta pokorných k nebesům je ta, po níž chci jíti s tebou,
s tebou.
Ježíš: Bůh tě povolá, Bůh tě povolá.
Maří Magdaléna: Mé srdce se chvěje, je pokorné. Mistře, uvidíš mne, až můj den
přijde, kající se jako dnes.
Georges de la Tour: Kající se Maří Magdaléna
Jidáš: Marto, řekli mi, že sem má přijít Nazaretský, ale možná se zmýlili?
Marta: Je to tak, neopovrhuje bídnou hříšnicí a Maří dostala jeho slib.
Jidáš: Jakému démonu se to vydal. Vždyť víš, že jej mám raději než sebe sama.
Marta: Čeho se obáváš?
Jidáš: Farizejové jsou mocní, bojím se jejich nenávisti obrácené proti Ježíši,
bojím se jejich jedovatých slov, vždyť víš, že jej mám raději než sebe sama.
Marta: Lžeš, Judo, nic nesmí poskvrnit jeho světlo a tvá slova jej urážejí. Může
se cestou zastavit v tomto domě a já se, Judo, bojím více zrady než jedovatých
slov mocných.
Jidáš: Marto, má sestro, ty nevěříš lásce, která mne sem vede. Říkám to proto,
že chci pro něj dobro, proč tedy ty urážky? Poslouchej!
Marta: Tvá slova jsou slovy zrádce a tvůj pohled tě prozrazuje. Ty tvrdíš, že máš
rád svého pána? Že ho nedáš urážet? Odejdi, nařizuji ti to a ať ti Bůh odpustí,
mluvíš jako zrádce.
Dobromila Hamplová, Alena Werkmannová, Helena Čadanová
38|39
Mediální partneři
Festival se koná za finanční podpory Olomouckého kraje,
Statutárního města Olomouce a Ministerstva kultury ČR
Festival dále podpořili
hudby Olomouc 2009
Partneři festivalu
16. Podzimní festival duchovní
Vážení posluchači,
uplynulo 15 let Podzimního festivalu duchovní hudby pod uměleckým
vedením předního českého dirigenta Stanislava Macury. Byl jeho
spoluzakladatelem, dramaturgem a hlavně dirigentem. Jeho umělecká prestiž
nastavila již od prvního koncertu vysoké parametry a jeho dirigentské umění
garantovalo špičkovou kvalitu provedených koncertů, z nichž mnohé odvysílala
Česká televize, Český rozhlas a mnohé zahraniční rozhlasové stanice, a to buď
přímo nebo prostřednictvím Evropské vysílací unie EBU (European Broadcasting
Union). Festival získal vysoké umělecké renomé. Děkujeme panu dirigentu
nejen za mnoho krásných koncertů, ale hlavně za poctivost, opravdovost
a pravdivost v interpretaci a přístupu k HUDBĚ.
Jak se říká „panta rhei“, a tak jeho odchod předznamenal období změn.
V nastávajícím 16. ročníku přebírá uměleckou štafetu dirigent Jaromír
M. Krygel, žák S. Macury, který s sebou přivádí nový pracovní tým. Jistě jste
zaznamenali nový vzhled tiskovin vytvořený Václavem Mekyskou z grafického
sdružení Jonatán. Tímto děkujeme jeho předchůdci panu Jaroslavu Serbusovi
a jeho firmě AGAS s.r.o. za mnoholetou vynikající a obětavou spolupráci.
Obsahovou stránku pro vás připravil Mgr. Lukáš Herink, profesor Pražské
konzervatoře (a někdejší dlouholetý občan Olomouce). Rovněž jeho
předchůdcům PhDr. Zdeňku Grassemu a PhDr. Jiřímu Benešovi patří naše díky.
Vstup do nové etapy nebyl lehký. Finanční krize se podepsala i na našich
plánech a přípravách. Oproti původním záměrům jsme museli přistoupit
k programovým změnám, k úsporným opatřením v obsazení, propagaci
a technické podpoře festivalu.
Díky olomouckým představitelům a všem partnerským společnostem, které
při nás vydržely v této těžké době se můžeme opět setkat při krásných tónech
povznášející duchovní hudby.
Přejeme krásný poslech.
Arcibiskupství olomoucké
Olomoucký kraj
Statutární město Olomouc
Ministerstvo kultury ČR
Partneři:
Česká spořitelna, a.s.
VCES a.s.
ŽSD a.s.
Mediální partneři:
TV MEZZO – Francie
euroAWK
Český rozhlas Olomouc
R1 Morava regionální televize
Harmonie
Opus musicum
www.olomouc.cz
Společnosti:
Advokátní kancelář, JUDr. Kamil Andree
Dopravní podnik města Olomouce, a.s.
Dvořák – Consulting spol. s r.o.
EUROGEMA CZ, a.s.
Farmak, a.s.
Horstav Olomouc spol. s r.o.
IIlumino spol s r.o.
JOKVA Olomouc, a.s.
KREDIT DOSOUDIL, s.r.o.
MEKOS GROUP, a.s.
Moravská vodárenská, a.s.
Motorest Zlatá křepelka
Olomoucká vydavatelská s.r.o.
OLTERM&TD Olomouc, a.s.
ORRERO, a.s.
Skanska CS a.s.
Váhala spol. s r.o.
Vodohospodářská společnost Olomouc, a.s.
Archiv Statutárního města Olomouce za poskytnutí fotografií
Blanky Martinovské (str. 2, 25), Petra Šimčíka (str. 6),
Mileny Valuškové (str. 14, 16, 26, 34)
Martin Mekyska (foto na str. 20, 30), Lukáš Navara (foto na str. 17)
PhDr. Jiří Beneš za poskytnutí překladu libreta Maří Magdaléna
Podzimní fes16tival
duchovní hudby
Olomouc 2009
Pod ě ko vá n í z a s l u h uj í :
Vydává:
Občanské sdružení Musica Viva
a Umělecká agentura Ars Viva
Třída 1. máje 5, 772 00 Olomouc
www.podzimní-festival.cz
Redakce:
Umělecká agentura Ars Viva
Texty shromáždil a redigoval:
Mgr. Lukáš Herink
Grafický design:
Václav Mekyska
Předtisková příprava a výroba:
Jonatán, grafické sdružení
www.jonatan.us