Francis Poulenc: LIDSKÝ HLAS

Jako lahůdku pro milovníky opery i pro ty, kteří svou cestu k opeře teprve
hledají, připravilo Divadlo J. K. Tyla v rámci 33. Smetanovských dnů
klubovou inscenaci
Francis Poulenc: LIDSKÝ HLAS
Operní monodrama na slova Jeana Cocteaua v překladu Evy Bezděkové
Režie a scénické řešení: Lilka Rybářová Ročáková
Hudební nastudování, klavírní doprovod: Ivana Janečková
V roli Ženy účinkuje Ivana Klimentová
Premiéra 16. března 2013 v Divadle v klubu v rámci
Francouzský skladatel Francis Poulenc (1899-1963) je znám jako příslušník Pařížské šestky,
jejímiž dalšími členy byli George Auric, Louis Durey, Germaina Tailleferreová, Arthur
Honegger a Darius Milhaud. Poulenc, ač zpočátku zastíněn oběma posledně jmenovanými a
pro svůj lehký styl považovaný spíše za klauna, postupem let vyzrál v nejvýraznější osobnost
tohoto uskupení, jehož intelektuálním vůdcem byl básník, malíř, dramatik, scenárista a
filmový režisér Jean Cocteau.
Podnětem pro Poulencovu třetí operu (předcházely Prsy Tiresiovy a Dialogy karmelitek) se
stalo monodrama Jeana Cocteaua z r. 1930, Lidský hlas (La voix humaine). Jeho náplní je
telefonický rozhovor - poslední, který vede mladá žena s milencem, jenž ji opustil. Tato
ojedinělá role zlákala mnoho hereckých hvězd, mj. Simone Signoretovou, Ingrid
Bergmanovou, Liv Ullmannovou; ve filmu Roberta Rosseliniho ji ztvárnila Anna Magnani.
Libreto pro Poulencovu operu podle své hry zpracoval sám Cocteau, její premiéra se
uskutečnila v Paříži 6. února 1959 v Théâtre de l´Opéra-Comique. Český rozhlas ji uvedl v r.
1966, scénického provedení se dočkala ve Státní opeře Praha v r. 2007.
K obsahu opery:
Po celou dobu je divák účastníkem definitivního rozpadu silného mileneckého vztahu.
Prožívá ho spolu s jedinou aktérkou opery, půvabnou mladou ženou, jež vede poslední
telefonický rozhovor se svým již bývalým milencem. Na hovor, v němž si připomíná i šťastné
okamžiky a který je místy dramaticky přerušován výpadky telefonní sítě, vrhá stín ženino
zoufalství ústící v sebevražedný úmysl.
IVANA KLIMENTOVÁ
V jediné roli Poulencovy opery budou diváci moci ocenit soustředěný výkon mladé pěvkyně,
kterou již poznali mj. v těchto rolích: královna Dido v Dido a Aeneas, 3. Žínka v Rusalce,
Marianna ve Vetě za vetu, Háta v Prodané nevěstě, Flora Bervoix v Traviatě, Emilia ve
Verdiho Otellovi.
3 OTÁZKY PRO REŽISÉRKU INSCENACE LILKU ROČÁKOVOU RYBÁŘOVOU
Co vás vedlo k této dramaturgické volbě?
„Po kladné odezvě mnoha představení pro děti ve foyer Velkého divadla/O Rusalce, Bastien a
Bastienka/ jsem došla k názoru, že by bylo zajímavé vytvořit obdobným způsobem také
představení pro dospělého diváka. Bezprostřední kontakt hlediště a umělce vytváří daleko
intimnější vazbu mezi oběma stranami. Samozřejmě zdaleka ne každý operní titul byl vhodný
k takovému typu představení. Před mnoha lety jsem v klubovém prostředí viděla skvělou
činoherní inscenaci „Lidského hlasu“ s paní Jaroslavou Adamovou. Právě pohled do každého
záchvěvu její tváře byl pro mne nezapomenutelným zážitkem. Když jsem pak hledala vhodný
operní titul, bylo pro mne zcela přirozené, že jsem vybrala právě Poulencovu operu, pro
kterou napsal libreto sám autor stejnojmenné hry J. Cocteau.“
V čem vidíte hlavní devizu nového operního titulu pro diváky?
„Především v díle samotném. Mnohá operní a to i velice úspěšná díla, postrádají kvalitní
libreto a tak odrazují některé diváky svou, řekněme jistou naivitou. V případě „Lidského
hlasu“ jde o moderní text, který s velkým pochopením do češtiny přeložila E. Bezděková.
Myslím, že pro diváka zvyklého chodit na operu do Velkého divadla bude zcela novým
zážitkem vidět operního zpěváka z bezprostřední blízkosti. Ráda bych ovšem oslovila také
diváky, kteří z nějakého důvodu operní představení dosud nenavštívili. V případě „Lidského
hlasu“ se jim zde nabízí čtyřicetiminutové drama, které je umocněno skvělou Poulencovou
hudbou. Sám J. Cocteau prohlásil, že v této operní podobě je jeho text doveden
k dokonalosti!“
Na roli Ženy v Poulencově opeře tradičně prověřují své síly velké operní divy. Co
předurčuje vámi zvolenou interpretku k tomu, aby dostála nárokům této role?
„Byla jsem si dobře vědoma, že inscenace stojí a padá právě na obsazení role Ženy. Je to role,
která vyžaduje kromě tvárného hlasu vynikající činoherní schopnosti. Od počátku jsem
myslela na Ivanu Klimentovou, se kterou jsem pracovala již na dvou inscenacích ve foyer
Velkého divadla. Ráda bych v této souvislosti také s vděkem zmínila Ivanu Janečkovou, která
se na inscenaci Lidského hlasu podílí nejen klavírním doprovodem, ale též hudebním
nastudováním.“
POULENCOVA OPERA OČIMA IVANY JANEČKOVÉ:
„Byla to výzva, která mě pohltila. S tímto tvarem - operou pro jednu zpěvačku s doprovodem
- jsem se dosud nesetkala. Není to vlastně ani doprovod, jsme tam jako partneři a dokonalá
souhra je podmínkou. Piano je v klubu situované tak, že jsem ke scéně otočená zády. Naštěstí
s Ivanou se velmi dobře spolupracuje a já jsem už tak vycvičená, že reaguji na to, jak se ona
nadechuje: žádné kývání, musíme prostě na sebe slyšet.
Zkoušení bylo nesmírně náročné. Skladatel vycházel naprosto důsledně z Cocteauova textu,
svou jasnou představou, jak by se to mělo interpretovat tempicky i výrazově, ho ještě
umocňuje. Čím víc člověk do jeho hudby proniká, tím víc si ji zamilovává. Jsou tu místa až
andělská a jinde zas disonance, provázející dramatické zvraty - není tam nic zbytečného.
Takže jsme se propracovávaly doslova notu po notě k tomu celku, o němž si myslím, že
v tomto komorním jevištním provedení má šanci silně zapůsobit.“