Učební text B01 - Řasy

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Moderní biologie
reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Učební text B01
ŘASY
Učební text pro čtyřletá gymnázia a vyšší ročníky
osmiletých gymnázií
Zhotovila: Mgr. Lenka Kořínková
G a SOŠPg Čáslav
ŘASY = NIŽŠÍ ROSTLINY

Latinsky řasy = algae
algologie = věda o řasách
Obecná charakteristika

autotrofní organismy – výživu (organické látky) si dokáží sami vytvořit pomocí
fotosyntézy

malý počet druhů patří mezi saprofyty či parazity

fotoautotrofní – energii získávají ze slunečního záření fotosyntézou - jejich
chloroplasty obsahují chlorofyl a + chlorofyl b, c, d + jiná barviva, která mohou
zelenou barvu chlorofylu překrýt

vázány na vodní prostředí (moře, stojaté i tekoucí vody)

tělo nazýváme stélkou (jednobuněčná či mnohobuněčná) = thallus !!! – nikdy v ní
nejsou cévní svazky
stélka = tělo nižších rostlin nerozlišené na kořen, stonek a list a neobsahující cévní
svazky
Rozlišujeme tři větve řas – podle dvojic chlorofylu:
a) červená – řasy mají v chloroplastech a+d (chlorofyl)
odd. Rhodophyta = Ruduchy – Červené řasy
b) hnědá – chlorofyl a+c
odd. Chromophyta = Hnědé řasy
c) zelená – chlorofyl a+b
odd. Euglenophyta = Krásnoočka
Chlorophyta = Zelené řasy
Typy stélek
1) bičíkatá (monadoidní) – jednobuněčná, jednojaderná, kapkovitý tvar, ohraničená
buněčnou stěnou, 2 bičíky, světločivná skvrna stigma,
např. pláštěnka, krásnoočka
2) měňavkovitá – jednobuněčná (jedno či mnohojaderná), nemá pevnou buněčnou stěnuloví pomocí panožek,
např. Chrysamoeba ze zlativek
3) buněčná (kokální) – jednobuněčná, jednojaderná, kulovitý či oválný tvar, ohraničena
pevnou bun. stěnou (jako u rostlin), bez bičíků,
např. př.zelenivka (Chlorella)
4) trichální (vláknitá) – mnohobuněčná, z jednojaderných buněk, tvar jednoduchých vláken,
např. kadeřnatka, ruduchy
5) heterotrichální – mnohobuněčná, vlákna se větví – jsou tedy poléhavá a vzpřímená,
např. zelené řasy
6) trubicovitá (sifonální) – vláknitá nebo vakovitá tvořená jedinou velkou mnohojadernou
buňkou s buněčnou stěnou,
např. lazucha (Caulerpa)
7) sifonokladální - mnohobuněčná, vláknitá z mnohojaderných buněk,
např. žabí vlas
8) pletivná - z rozvětveného vlákna se rozrůstá do několika směrů (2-3),velké několik cm,
stélka je rozlišená na tři části - rhizoidy (obdoba kořenů), kauloid (obdoba
stonku) a fyloidy (obdoba listů),
např. chaluhy
Rozmnožování
1.) NEPOHLAVNÍ
a.) pomocí zoospor – to jsou pohyblivé či nepohyblivé spory (aplanospory)
b.) dělení buněk – u jednobuněčných řas
2.) VEGETATIVNÍ – rozpad stélky či kolonie
3.) POHLAVNÍ - vytváří se haploidní gamety s polovičním počtem chromozomů a to
samčí spermatozoidy (s bičíkem a pohyblivé) a samičí vaječné
buňky (nepohyblivé), při spojení vzniká diploidní zygota (úplný
počet chromozomů)
Mohou nastat tři případy:
a.) izogamie (izos = z řečtiny stejný) – spermatozoid i vaječná buňka jsou stejné tvarově
i velikostně (liší se pouze fyziologicky)
b.) anizogamie (anizos = nestejný) – samčí spermatozoid je menší než vaječná buňka
c.) oogamie – samičí gameta oosféra (veječná buňka) je výrazně větší a nepohyblivá a
splývá s menším spermatozoidem (pohyblivým s bičíky)
může také docházet ke střídání generací neboli RODOZMĚNĚ – střídá se gametofyt se
sporofytem
generace pohlavní = gametofyt – představují ho haploidní gamety a výtrusy
sporofyt = generace nepohlavní – představuje ji diploidní zygota a stélka

cyklus se stále opakuje
SYSTÉM ŘAS – TRADIČNÍ POJETÍ
1/ Oddělení: RUDUCHY (RODOPHYTA)-ČERVENÉ ŘASY

většinou mořské i sladkovodní (zřídka)

choulostivé na znečištění

vláknité či pletivné stélky, nikdy ne bičíkaté

barviva = chlorofyl a + chlorofyl d
fykoerytrin (červený)
fykokyan (fykocyan) – modrý
β – karoten (skupina karotenoidů)
fykobiliny

barva závisí na přítomnosti fotosyntetického barviva a většinou je jasně nebo tmavě
červená, některé jsou i modrozelené

produkt fotosyntézy – florideový škrob

množení –rozpad stélky, oogamie, častá rodozměna

výskyt – v teplých mořích, žijí přisedle (díky fykoerytrinu pronikají do hloubek
až 200 m), málo ve sladkých vodách a půdě
Zástupci: potěrka (Batrachospermum) – horské toky, olivově zelené
Porphyra – v mořích, listová stélka (30 – 60 cm vysoká) – využití v kuchyni
v Japonsku a Číně
Gelidium – ze stélky se vyluhováním (horkou vodou) získává agar – ten se
používá jako živná půda pro pěstování mikroorganismů (stěr bakterií),
k výrobě želatiny
2/ Oddělení: HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)
 mají chlorofyl a + c, β – karoten a xantofyly – z nich je nejrozšířenější fukoxantin
 dělí se na několik skupin (tříd)
a) Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae)
 kokální stélky (nepohyblivé, nemá stigma, nemá osmoregulační vakuoly) – jsou tedy
jednobuněčné
 žije jednotlivě či v koloniích
 stélka je uzavřena ve dvoudílné schránce z SiO2 – tvoří ji dno a víko, mezi nimi je
štěrbina = raphe (dvě misky se překrývají jako dno a víko krabice), misky mají často
ornamentální strukturu
 rozmnožování - dělením – nejprve mitóza, následuje rozdělení protoplastu a nakonec
si obě nově vzniklé buňky doplní chybějící schránku – menší misku
ale dochází
ke zmenšování velikostí – proto se velikost obnovuje pohlavním rozmnožováním
(oogamie – gametami jsou celé protoplasty buněk)
 pohyb – ve štěrbině (raphe) proudí v podélném směru cytoplazma
 ukládáním schránek vzniká hornina křemelina neboli diatomit – ten se používá
k výrobě fitrů, dynamitu či izolačních hmot
Zástupci: Diatoma, Tabellaria, Navicula (člunovka), Pleurosigma (bokovka), Meridion
b) Třída: Chaluhy (Phaeophyceae)

mnohobuněčná stélka, makroskopická – trichální až pletivná (rozlišená na
rhizoidy, kauloid a fyloidy)
mořské – ve stélkách obsahují jód !!!

jsou hnědé (mají hodně fukoxantinu) + chlorofyl a + c

pohlavní (všechny gamie) a nepohlavní rozmnožování a rodozměna

sbírají se a pěstují uměle (Čína, Japonsko)

výtažky se používají v tradičním lékařství

použití - usušené stélky na palivo a neusušené na hnojivo, k výrobě jódu (z
popela), sody, potaše (uhličitan draselný), z buněčné stěny se získávají alginové
kyseliny (používají se v potravinářském průmyslu jako zahušťovadlo, želírovací
látka či stabilizátor)

alginové kyseliny mají v rámci „éček“ neboli aditiv v potravinách označení E-400
a měly by být nezávadné – najdeme je např. ve zmrzlině, pastách, jogurtech

Zástupci: chaluha bublinatá – pobřeží severní Evropy, stélky 50 cm
Laminarie - 1-2,5 m, husté porosty ve větších hloubkách
bobulák (Macrocystis) – zejména u severoamerických břehů Tichého oceánu, mají
délku až 200 m, je to nejdelší řasa, tvoří podmořské lesy
hroznovice (Sargassum) – na volné hladině v Sargasovém moři (zde je největší
množství mořských řas)
c) Třída: Zlativky (Chrysophyceae)




bičíkatá stélka nebo panožky
v čisté či středně čisté vodě, součást planktonu
při přemnožení žlutohnědá barva vody (voda je cítit po rybím tuku)
přemnožení je častým úkazem z vodárenských nádrží
Zástupci: Dinobryon – buňky uzavřeny v toulcovitých schránkách, tvoří keřovité
kolonie v rybnících
Chrysoamoeba – měňavkovitá stélka
3/ Oddělení: ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)





daly vznik vyšším rostlinám
bičíkaté až pletivné stélky
obsahují zelený chlorofyl a + b, xantofyly
zásobní látka = škrob
většinou celulózní buněčná stěna

má nejvíce zástupců
znaky shodné s vyššími rostlinami
- proto dnes řazení do „zelených
rostlin“

10 % žije v mořích, převažují sladkovodní druhy

přemnožením vzniká vegetační zbarvení vody
a) Třída: Zelenivky (Chlorophyceae)
žijí jednotlivě, v koloniích či cenobiích
kolonie = soubor buněk držících pohromadě slizovými obaly (buňky jsou jedné
nebo několika generací)
cenobium = složitější soubor, vždy pravidelně uspořádány, buňky patří k jedné
generaci (např. Volvox)
 jednobuněčná či vláknitá (pletivná) stélka
 všechny typy rozmnožování

Zástupci: pláštěnka (Chlamydomonas) - modelový organismus, monadoidní stélka, uvnitř
jasně zelený chloroplast + červená stigma + pyrenoid, 2 bičíky, mělké nádrže,
kaluže, půda – zelená barva na povrchu
váleč (Volvox) – tvoří cenobia viditelná pouhým okem – koule vyplněná slizem,
na povrchu buňky se dvěma bičíky směřujícími ven (uvnitř vznikají nová cenobia)
zrněnka – na borce stromů, vzdušná řasa
řetízovka (Scenedesmus) – tvoří kolonie
zelenivka (Chlorella) – obsahuje hodně bílkovin, vitamínů (B, C, A), má
antibakteriální účinky, detoxikační, snižuje cholesterol atd.
kadeřnatka – vláknitá stélka
žabí vlas – sifonokladální (větvená stélka)
porost locikový, tzv. „mořský salát“ (Ulva lactuca) – roste na skalnatém
podkladu, sbírá se a pojídá ve Středomoří, plochá pletivná stélka
b) Třída: Spájivky (Conjugatophyceae)
 jednobuněčná či vláknité (mnohobuněčná) stélka
 rozmnožování
pohlavní = spájení (konjugace) – celé protoplasty veget. buněk
splývají a vzniká tlustostěnná zygospora (obsahuje
odolný sporopolenin)
vegetativně – rozpad stélky
nepohlavně – dělení buněk u jednobuněčných
Zástupci: šroubatka – jednobuněčná, uvnitř 1 či 2 šroubovitě stočené chloroplasty
krásivka
Closterium
c) Třída: Parožnatky (Charophyceae)



nejdokonalejší, pletivná stélka – viditelné rhizoidy, kauloid a fyloidy
v čistých sladkých vodách
podobný způsob množení jako mechorosty
Zástupce: Parožnatka (Chara)

matně zelená, 10-15cm, stavbou připomíná přesličky, na stélce CaCO3 – podle jeho
obsahu různá lámavost

choulostivé na znečištěné prostředí, žijí na dně čistých tůní

mohou se i pohlavně rozmnožovat a gametangia se nacházejí v místě větvení pohl.
větviček
4/ Oddělení: KRÁSNOOČKA (EUGLENOPHYTA)
Krásnoočko (Euglena) patří do rodu jednobuněčných bičíkatých organismů na pomezí
mezi prvoky a řasami, dnes však řazený do kmene Krásnoočka (Euglenozoa), říše
Excavata.
Popis těla krásnooček: 1-2 bičíky, na povrchu pevný obal periplast či pelikula, světločivná
skvrna stigma, pulzující vakuola, jádro, chloroplasty, zrníčka paramylonu v cytoplazmě
(paramylon = zásobní polysacharid), barviva v těle krásnoočka: chlorofyl „a“, chlorofyl „b“,
β-karoten a xantofyly (zmiňovaná barviva nikdy nepřebijí zelenou barvu chloroplastů (s
výjimkou krásnoočka červeného)
rozmnožování – podélné dělení (předchází mitóza jádra)
způsob výživy – u druhů s chloroplasty spíše mixotrofie než autotrofie, jinak heterotrofní
parazitují v trávicí soustavě obratlovců (je jich málo) potrava - bakterie a prvoci
obecný výskyt – v silně znečištěné sladké vodě – v kalužích, rybnících, vodních kanálech,
při přemnožení tvoří zelené povlaky na dně nádrží či zelené blanky na vodní hladině
Zástupci: krásnoočko štíhlé (nejčastější), zelené (vzácné) a zajímavé
krásnoočko krvavé (s červeným barvivem astaxanthinem)