booklet - Josef Vejvoda

Transkript

booklet - Josef Vejvoda
Krautgartner Band. Eva sung it live at Prague´s Lucerna Hall, in a tv song contest,
and she was awarded first prize by a jury of experts.
She returned to Semafor in 1967, and before long was given a recital show
of her own. Apart from that, she cut her first album, Jazz Feeling. There ensued a
successful season at another pocket-size theatre, Ateliér, where she was invited by
its director Ivan Vyskočil, coupled with gigs in which she fronted several leading
outfits. She made records and appeared on television.
Besides jazz, she sang folk and country songs. Occasionally, at private parties, she´d even put in a Moravian folk song or two – and what a singer she was
there as well!
At a concert dedicated to Eva´s anniversary, the memory of her songs was
brought back by four outstanding Czech jazz female vocalists.
Eva Emingerová is a time-tested jazz singer active since her student years.
Her work with the Charles University´s First Medical College Dixieland Band dates
from the time when she was still concentrating mainly on her exploits as a member
of this country´s national women´s basketball team. She eventually switched allegiance from sport to jazz.
Gabriela Kočí ranks among the most distinctive figures of the music scene in
Brno, where she appears in tandem with her father, saxophonist Günter Kočí, fronting her band, Jazz Company.
Yvonne Sanchez is a singer with an exotic-sounding name, due to her PolishCuban ancestry. She holds her audience under spell by a tender velvety voice.
Elena Suchánková-Sonenshine is a top-notch vocalist, with her band, Jocosejazz, a long-established feature of Czech and European jazz platforms.
The gig´s bandleader was another eminent musician, the composer and conductor Josef Vejvoda.
Eva Střížovská
Volný cyklus koncertů s názvem Jazz na Hradě, který dokořán otevřel dveře tomu nejlepšímu
jazzu, byl zahájen z podnětu prezidenta republiky, pana Václava Klause, v únoru 2004 jako
v novodobé historii vůbec první, žánrově vyhraněný hudební projekt. „Radostí z hudby ku zdraví
duše“, tak znělo heslo kontrabasisty Luďka Hulana, jemuž byl první koncert věnován.
Idea volného cyklu jazzových koncertů na Pražském hradě svým zaměřením podtrhuje
jedinečnost tohoto místa jako kulturního a společenského centra České republiky
v nejširším mezinárodním kontextu. To se odráželo i v dramaturgii loňského ročníku, v jehož
průběhu, podobně jako ve dvou letech minulých, rozezněly po deset večerů hradní zdivo
jazzové tóny jak předních českých, tak zahraničních muzikantů. Během tří let existence
cyklu jazz zdomácněl v nejrůznějších hradních prostorách, ať už se jedná o jazzu přátelskou
Novou galerii, reprezentativní Španělský sál, tajemné Románské sklepení či romantické
hradní exteriéry. Tato rozmanitost a především kvalita interpretů je východiskem i pro nadcházející, již čtvrtý ročník naší volné jazzové koncertní řady.
Přejeme Vám úspěšný jazzový rok a těšíme se na setkání s Vámi.
The free cycle of concerts named Jazz at Prague Castle, which opened its venue´s doors wide
to some of the finest jazz music available, was launched at the initiative of the President of the
Czech Republic, Mr. Václav Klaus, in February 2004, as the modern history´s very first musical
project located at Prague Castle and centered around a specific genre. “Through the joy of musicmaking towards the health of mind,” was the credo of the bass player Luděk Hulan to whose
memory was dedicated the first concert in the series.
The idea of a free cycle of jazz concerts at Prague Castle brings out the unique status of this
venue as a major cultural and social centre of the Czech Republic, set within the broadest
international context. This was duly reflected in the programme concept of last year´s concert
series during which, as in the two preceding years, the castle grounds resounded on ten nights
with tones of jazz music played by leading Czech and international artists. During the three years
of the project´s existence jazz has come to feel at home in various parts of the Castle, including its jazz-friendly New Gallery, the representative Spanish Hall, the mysterious Romanesque
Vault, and the grounds´ picturesque outdoor spaces. This diversity, and above all the top-notch
status of the performers involved, set the standard for the coming fourth edition of this free series
of jazz concerts.
Wishing you an eventful year filled with jazz music, we look forward to welcoming you at Prague
Castle.
Eva Olmerová nebyla obyčejná žena, obyčejná zpěvačka, obyčejná manželka. Ona byla přírodní úkaz,
živel. Osud jí nadělil mimořádný muzikální talent a cit – a to nejen jak se říká
jazzový feeling, ale i schopnost vcítění
se do trablů nebo naopak radostí jiných
lidí, plakat s nimi i prožívat hezké chvíle.
To vše z jejího podání písní zaznívá.
Neučila se nikde zpívat a také
nemusela. Podmanivý hlas i muzikálnost dostala při narození do vínku...
Jako dítko ze slušné rodiny
hrála na piano. Později, jako dospívající dívka nacházela přátele mezi
trampy, kde se naučila hrát na kytaru
a zjistila, že se její zpěv líbí.
Když jí bylo šestnáct, chodila tancovat na tzv. nedělní čaje, kde hrál swingový
muzikant Arnošt Kavka. A tam poprvé – s velikou trémou, která jí mimochodem
nikdy neopustila – si zazpívala na veřejnosti. Pak už přicházely další příležitosti.
V roce 1962 byla pozvána do populárního divadla Semafor, aby vystřídala na pódiu Evu Pilarovou, která odcházela na mateřskou dovolenou. Olmerová měla úspěch
a Jiří Suchý s ní nazkoušel hru Šest žen, kde “zpívala jako bohyně”, jak se později vyjádřil. Bohužel, z tehdejšího Národního výboru přišlo nařízení, že Eva nesmí vystupovat
v Praze. Soudruhům vadilo její přátelství s trampy a konflikty s policií.
Ještě před tím se jí však podařilo natočit svoji první písničku na desku. Překrásný
šanson Jsi jako dlouhý most pro ni napsal skladatel Karel Mareš a otextoval Rostislav
Černý. Doprovázel orchestr Karla Krautgartnera. Eva písničku zpívala v Lucerně na
koncertu televizní soutěže Hledáme písničku pro všední den a získala od odborné
poroty první cenu.
V roce 1967 se vrátila do Semaforu a brzy se dočkala i svého recitálu. A také
natočila své první album Jazz-Feeling. Následovalo úspěšné zpívání v divadle Ateliér,
kam ji pozval Ivan Vyskočil a vystupování s kapelami zvučných jmen. Točila desky,
objevovala se i v televizi.
Kromě jazzu ráda zpívala i trampské písně a country. Na soukromých večírcích zazpívala dokonce moravské lidové – a jak!
Na koncertě, věnovanému Evině výročí připomenuly její písničky čtyři naše vynikající jazzové zpěvačky.
Eva Emingerová je zkušenou jazzmankou již od svých studentských let. S Dixielandem První lékařské fakulty UK spolupracovala již v době, kdy ještě její hlavní
čínnností byla volejbalová reprezentace. Jazzu však dala přednost před sportovní
kariérou.
Gabriela Kočí patří mezi nejvýraznější tváře brněnské hudební scény, kde
působí se svým otcem, saxofonistou G. Kočím, a se svým bandem Jazz Company.
Yvonne Sanchéz je zpěvačkou s exotickým jménem a polsko-kubánským
původem. Okouzluje posluchače svým sametovým hlasem.
Elena Suchánková-Sonenshine je zárukou kvality a se svou kapelou Jocosejazz
dlouhodobě úspěšně účinkuje na českých a evropských pódiích.
Kapelníkem večera byl špičkový muzikant, skladatel a dirigent Josef Vejvoda.
Eva Olmerová was not an ordinary woman, ordinary singer, ordinary wife. She
was a natural phenomenon, an element in her own right. Destiny endowed her with
an exceptional musical talent and sensitivity – a term encompassing not just “jazz
feeling,” but also that rare capacity to empathize with the ups and downs of others,
to cry with them, and to share their bright moments. All of this can be heard in her
renditions of her song repertoire.
She underwent no formal voice training, and nor did she have to. Her enthralling voice and her musicality were gifts she received as birthright still in cradle.
The offspring of a decent family, she took up piano lessons as a child. Later, as
an adolescent girl, she picked her friends among weekend countryside roamers
and rough-sleepers, a company where she learned to play the guitar, and found
her singing appealed to others.
At sixteen she´d frequent Sunday teatime dances in a place where one of the
performers was swing vocalist Arnošt Kavka. And it was there where – battling an
enormous stage fright which, incidentally, she would never quite shed – she made
her debut public appearance. From then on it was a time of opportunities coming
her way.
In 1962 she was invited to the popular Prague fringe theatre, Semafor, on whose
stage she took over from Eva Pilarová who was taking maternity leave. Olmerová
proved a success, and the theatre director and author, Jiří Suchý, took her on the
cast rehearsing for the play, Six Wives, where she “sang like a goddess,” as he later
noted. Unfortunately the then Prague National Committee soon banned Eva from
performing in the city. The communist-run local government authority didn´t like her
friendly contacts with the travelling people, and her conflicts with the police.
Still before that, however, she did manage to cut her first single track. A beautiful song called Jsi jako dlouhý most (“You´re Like A Bridge So Long”), it was composed by Karel Mareš, with words by Rostislav Černý. She was backed by the Karel

Podobné dokumenty