zdroj] Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po

zdroj] Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po

zdroj]
Marihuana pocházející z mírného
podnebného pásma je po sklizni zelená,
během sušení dostane barvu zelenou či
tmavě zelenou; zažloutnutí marihuany
způsobuje sušení na slunečním světle.
Květenství a plod rostliny obsahuje
velice málo pryskyřice, a proto je
nelze slisovat do tabulek. Evropská
marihuana obsahuje více listů než
severoamerická, která je složena
hlavně z plodících a kvetoucích
konečků větví. Chemické složení
evropské marihuany je mimořádně
pestré, protože se zasévají semena
pocházející z různých zeměpisných
oblastí, jejichž výsledkem je marihuana
různé kvality. Severoafrická marihuana
je světle zelená, případně žlutá, je to
nadrobno nasekaná rostlinná drť, která
neobsahuje semena a stonkové části.
Západoafrická a karibská marihuana
je po sklizni zelená, během sušení
však zhnědne. Je dobře lisovatelná
díky vysokému obsahu pryskyřičných
látek. Při zpracování se plodnaté a
květnaté části rostliny rozdrtí, avšak
semena – tmavohnědé barvy – jdou
rozpoznat. Karibské přípravky jsou
obvykle horší kvality, protože obsahují
hodně stonkových částí. Středoafrická
marihuana je podobná západoafrické.
Jihoafrická marihuana je blíž k
evropským produktům, jak z hlediska
barvy, tak i z hlediska většího obsahu
listů.
V Jižní Americe se vyrábí marihuana
podobná karibské, tedy horší kvality,
obsahující více vláknitých částí a méně
pryskyřice.
Indická marihuana má tři běžné typy:
jedna z nich je hnědé barvy, je hodně
lepkavá a je vyrobena z kvetoucích a
plodnatých konců větví,
druhá je pak tmavě hnědá nebo tmavě
zelená látka podobná té jihoafrické,
třetí typ je zelený, složený hlavně z listů.
Zvláštní je marihuanový přípravek
vyráběný v jihovýchodní Asii z
kvetoucích a plodnatých konečků
Zpáteční let z Oaxacy jako by trval
celou věčnost, ale obávám se, že se mi zdál
nekončený jen kvůli Jitčině rozladěnosti.
Ale co na tom, dostali jsme so domů a život
se vrátil do běžných kolejí. Co běžných,
více než běžných, prostě superběžných,
pokud existuje takové slovo. Omluvil
jsem se Jitce za své štiplavé poznámky o
jejích rodičích a o oslavách svátku všech
zesnulých, ona se naopak omluvila za
své bezostyšné flirtování s povalečským
toreadorem. Ve snaze upevnit naše nově
navázané pouto nás Jitka oba zapsala
do kurzu origami. „Vida, manželství se
mi srazilo na kus skládaného papíru.“
Po několika týdnech kurzu však musím
připustit, že se mi skládání papíru zalíbilo.
Origami je nádherné a uchvacující.
V první hodině kurzu nám naše
učitelka, usměvavá šedovlasá paní,
jmenovala se Kateřina, vyprávěla strhující
příběh o Tsunu On-gajší (Navráceném
jeřábovi):
„Za dávných časů žil chudý lovec.
Jednou narazil na jeřába chyceného do
pasti. Slitoval se nad ním a vysvobodil ho.
Za pár dní navštívila jeho dům překrásná
žena a požádala ho, zda by u něj nemohla
přenocovat. Za krátký čas se vzali.
Nevěsta měla dobré srdce a byla
překrásná, takže žili šťastně. Leč lovec
nedokázal svoji ženu uživit. Jednoho dne
mu řekla, že bude tkát látky, které by mohl
prodávat na trhu, ale zapřisáhla ho, že ji při
tkaní nesmí nikdy spatřit.
Celé tři dny byla skrytá v chatrči a
tkala. Pak vyšla a v rukou nesla nádhernou
látku. Lovec ji vzal a odnesl do města na
trh. Když ji uviděli obchodníci, byli látkou
unešeni a platili za ni zlatem. Byla totiž
jedinečná. Látku nazvali Tsuru-no-senbaori (tisíc jeřábových pírek ).“
Tento příběh mě uklidnil. Začal jsem
objevovat krásu origami a rozhodnul jsem
se, že si ve volném čase přečtu co nejvíce o
jeho historii.
Název origami byl vytvořen roku
1880 spojením slov oru (skládat) a kami
(papír). Toto umění vzniklo již v prvním
století n.l. v Číně. (Domníval jsem se, že
vzniklo v Japonsku, ale Jitka mě rychle
vyvedla z omylu.) Říká se, že v této době
byl vynalezen papír a spolu s ním spatřilo
světlo světa i skládání papíru. Číňané
vyvinuli jednoduché vzory, z nichž některé
se uchovaly až do dnešních dnů. Do
Japonska Origami přinesli buddhističtí
mniši v šestém století. Za chvíli si toto
umění v japonské kultuře získalo své pevné
místo: papír se používal v architektuře
i v každodenních rituálech. Mnohé
z raných vzorů se nedochovaly, protože
první písemné pojednání o origami
pochází teprve z roku 1797 a bylo nazváno
Senbaduru Orikata (Jak složit tisíc jeřábů).
Kan no mado (Zimní okno), obsáhlá sbírka
tradičních japonských vzorů, byla vydána
roku 1845.
Origami vzkvétalo i v dalších
částech světa. Arabové rozšířili tajemství
výroby papíru v 8. století do severní
Afriky a Maurové je odtud přivlekli do
Španělska. Maurům, kteří se striktně
drželi náboženských předpisů, nebylo
povoleno vytvářet zobrazení živých bytostí.
Skládání papíru se proto u nich omezilo na
geometrické tvary. Za časů inkvizice (Jitka
se na mě ostře podívala, ale pak svůj výraz
změnila v úsměv) po vyhnání Maurů ze
Španělska rozvinuli Španělé tzv. papiroflexii
(to slovo zní trochu bizarně). Tato technika
je však ve Španělsku a Argentině dosud
oblíbená.
Otcem moderního origami je
Akira Yoshizawa. V třicátých letech
dvacátého století navrhnul tisíce modelů
zpracovávajících různé náměty. Je tvůrcem
systému čar a šipek, který se dnes při
skládání papíru používá. V padesátých a
šedesátých letech předváděl své umění na
západě, a tak inspiroval mnoho dalších
milovníků skládaní papíru na západě i
v Japonsku.
Výsledkem pokročilých technik skládání
papíru jsou neuvěřitelně důmyslné a krásné
modely.
Jitka se v kurzu zaměřila na skládání
ryb a mořských živočichů. Během prvních
dvou týdnů složila kraba s velkými klepety,
karase, nádherného mořského koníka,
průměrnou oliheň a pootevřenou škebli.
Použila vzory vyvinuté Barbourem,
Andreozzim a Robinsonem.
V poslední době začalo být oblíbené
mozaikování v origami, ale jeho historie
je dlouhá. Mozaikováním se označuje
dlaždicovým pokrýváním plochy, která
je bezezbytku zaplňována souborem
dvojrozměrných figur bez jakýchkoli mezer
nebo překrytí. Origami mozaiky se tvoří
z plochého materiálu, nejčastěji papíru,
ale prakticky z čehokoli, co po přehnutí
dokáže udržet tvar.
Chemotypy marihuany[editovat |
editovat zdroj]
Rostlina konopí setého
Konopí vždy obsahuje určité množství
kanabinoidů a podle jejich poměrného
zastoupení v marihuaně bylo pěstiteli
stanoveno 5 tzv. chemotypů. Liší se
vzhledem, nemusí to však být pravidlo.
typ - vysoké THC x nízké CBN.
Obvykle pochází tropických oblastí
od 30 rovnoběžky směrem k rovníku.
Nejžádanější kultivary co se týče
psychotropních účinků.
typ - vysoké CBD x střední až vysoké
THC. Většinou Maroko, Afghánistán,
Pákistán. Kolem 30 rovnoběžky.
Marihuana je droga, která se získává
usušením květenství samičích rostlin
konopí s obsahem nad 0,3 % THC. V
České republice je legální pouze na
lékařský předpis.
Název marihuana je počeštěná verze
španělského označení marijuana, které
bylo poprvé použito pravděpodobně v
Mexiku a vzniklo spojením dvojdílného
ženského jména María-Juana (MarieJana).[1] Název byl použit i jako
propagandistický prostředek boje
proti pěstování a užívání konopí.[2]
Slangově, zvláště pak jejími uživateli,
bývá označována mnoha různými
názvy jako tráva, ganja, hulení, skéro,
kůra, zelí či „skunk“ (původně název
konkrétní odrůdy). Označení marijánka
je archaismus[3] a v současné době se
příliš nepoužívá.
V konopné pryskyřici se vyskytují i jiné
chemické látky. Bylo izolováno více
než 30 éterických olejů a dva alkaloidy
(ve zcela nepatrném množství) cannabisativin a hordenin.
typ - vysoké CBD x nízké THC.
Většinou kultivary pěstované na vlákno
a semeno. Používá se na přípravu
koncentrátů - haše, oleje připravených
izomerací nebo acetylací. Nad 30
rovnoběžkou.
typ - střední až vysoké THC i CBD
+ THCV přes 5 % (propylderiváty
kanabinoidů). Původně z Jižní Afriky,
Nigérie, Afghánistánu, Nepálu, Indie.
Kultivary vhodné pro medicinální
použití.
typ - psychoaktivní kanabinoidy do 0,3
% v sušině, tzv. legální nebo technické
konopí.
Někdy se zjednodušeně uvádí
chemotypy dva - sativa a indica. Dá
se říci, že Sativa je chemotyp 1, má
schopnost přivodit stav označovaný
jako «high». Má víceméně povzbudivé
účinky. Oproti tomu Indica, chemotyp
2 nebo 3, obvykle navozuje stav
známý jako „stoned“, i když poměr
kanabinoidů a tedy i účinků je u Indicy
variabilní. Vysoký obsah CBD, které má
sedativní účinky, však tlumí povzbudivé
účinky THC. Navozuje stav klidové
relaxace, „zkamenění“ (někdy se tento
meditativní stav označuje jako soft
neck).
Vzhled a vlastnosti[editovat | editovat
zdroj]
Marihuana pocházející z mírného
podnebného pásma je po sklizni zelená,
během sušení dostane barvu zelenou či
tmavě zelenou; zažloutnutí marihuany
způsobuje sušení na slunečním světle.
Květenství a plod rostliny obsahuje
velice málo pryskyřice, a proto je
nelze slisovat do tabulek. Evropská
marihuana obsahuje více listů než
severoamerická, která je složena
hlavně z plodících a kvetoucích
konečků větví. Chemické složení
evropské marihuany je mimořádně
pestré, protože se zasévají semena
pocházející z různých zeměpisných
oblastí, jejichž výsledkem je marihuana
různé kvality. Severoafrická marihuana
je světle zelená, případně žlutá, je to
nadrobno nasekaná rostlinná drť, která
neobsahuje semena a stonkové části.
Západoafrická a karibská marihuana
je po sklizni zelená, během sušení
však zhnědne. Je dobře lisovatelná
díky vysokému obsahu pryskyřičných
látek. Při zpracování se plodnaté a
květnaté části rostliny rozdrtí, avšak
semena – tmavohnědé barvy – jdou
rozpoznat. Karibské přípravky jsou
obvykle horší kvality, protože obsahují
hodně stonkových částí. Středoafrická
marihuana je podobná západoafrické.
Jihoafrická marihuana je blíž k
evropským produktům, jak z hlediska
barvy, tak i z hlediska většího obsahu
listů.
V Jižní Americe se vyrábí marihuana
podobná karibské, tedy horší kvality,
obsahující více vláknitých částí a méně
pryskyřice.
Indická marihuana má tři běžné typy:
jedna z nich je hnědé barvy, je hodně
lepkavá a je vyrobena z kvetoucích a
plodnatých konců větví,
druhá je pak tmavě hnědá nebo tmavě
zelená látka podobná té jihoafrické,
třetí typ je zelený, složený hlavně z listů.
Zvláštní je marihuanový přípravek
vyráběný v jihovýchodní Asii z
kvetoucích a plodnatých konečků