IZOLACE PROTI VODĚ A VLHKOSTI - K123

Katedra materiálového inženýrství a chemie ■■■■■
IZOLACE PROTI VODĚ A VLHKOSTI – fóliové,
silikátové a speciální izolační materiály
Izolace proti vodě a vlhkosti – fóliové izolace
-
díky rozvoji výroby makromolekulárních látek (polymerů) se
vytvořili podmínky pro jejich široké uplatnění ve
stavebnictví
Pozn.: polymery - makromolekulární látky, jejichž struktura je z
převážné části tvořena vícenásobným opakováním
stejného atomárního seskupení nazývaného strukturní
jednotka, běžný polymer obsahuje řádově 100 – 100 tis.
strukturních jednotek
- k dosažení dostatečně velké molekuly, typické pro syntetický
polymer, se výchozí nízkomolekulární látky musí účastnit
výstavbové reakce vedoucí k látce s vyšší molekulovou
hmotností …………. Polyreakce
2
Fóliové izolace
-
jejich hlavní předností oproti asfaltovým izolacím je jejich
vysoká pevnost v tahu, vysoká tažnost a dokonalá
vodotěsnost
umožňuje izolovat i stavby a
konstrukce, u nichž dochází k větším posunům (vlivem
teploty, přetvoření konstrukce, jiné objemové změny)
-
v porovnání s asfaltovými izolacemi mají nižší plošnou
hmotnost – usnadnění dopravy, snadnější manipulace,
kladení větších dílů
-
fólie se pro stavební účely vyrábějí nejčastěji v tloušťkách 1
– 3 mm a v šířkách od cca 1,5 m do 5,0 m
3
Použití fóliových izolací
- izolace plochých i šikmých střech
- izolace teras a balkónů
- izolace proti tlakové vodě (bazény, nádrže)
- izolace tunelů (méně často pro izolaci mostů)
- použití také v zemědělství a v chemickém průmyslu –
odolnost nejen proti vodě, ale i proti agresivním látkám
- používají se pří výstavbě nových konstrukcí, ale i při
rekonstrukcích a opravách
4
Materiály pro výrobu hydroizolačních fólií
o syntetické kaučuky (pryžové fólie)
o plasty
termoplasty (Pozn. - tuhé syntetické polymery, pro které je
charakteristická schopnost přecházet ohřevem do
plastické tvarovatelné konzistence a po následném
ochlazení opět nabýt původní tuhosti a pevnosti)
– mPCV
– polyolefiny (Pe, PP)
– PIB (polyizobutylen)
– ECB (etylen-copolymer-bitumen)
– PEC (polyetylenchlorid)
termoelastické elastomery – EPM
elastomery – EPDM (etylen-polypropylen-dien-monomer)
5
Uchycení izolací k podkladu, aplikace, spojování
-
pokud se fólie kladou volně musí být překryty zatěžovací
vrstvou
-
v současnosti se pouze zřídka setkáme s lepením fólií k
podkladu – bodově, v pruzích, celoplošně (použití různých
druhů lepidel v závislosti na lepeném materiálu, někdy jsou
také fólie lepeny horkými asfalty – nutná podkladní vrstva
fólie)
-
nejčastěji se pro uchycení fólií používá mechanické
kotvení, např. bodově kotevními úchytkami nebo lištami
-
vodorovné i svislé foliové izolace je třeba chránit před
proražením a poškozením
6
na podklad s nejdříve dává netkaná textilie z
polyetylénových, polypropylénových nebo
polyesterových vláken (např. ISOCHRAN), mohou se
také podkládat či zakrývat deskami z plastů (PVC, PE,
PPP)
-
u izolací proti podzemní vodě, na které bude
betonována nosná část konstrukce se izolační fólie
zakrývá technickou textilií i ze shora
7
Jednotlivé díly fólií se spojují:
o lepením (pryžové fólie, PVC)
o svařováním:
•
•
•
horkým vzduchem – s přeplátováním
horkým klínem
extruzní svařování s přídavným svařovacím materiálem
Jelikož místa spojů jsou vždy slabým místem z hlediska
vodotěsnosti, požaduje se dnes často spojení dvojitým
svárem s vytvořením zkušebního kanálku – těsnost lze pak
odzkoušet například atmosférickým přetlakem.
U lepitelných fólií je zvykem povrchově přetřít spoje lepidlem.
Zkoušení pomocí vývinu dýmu pod fólií – např. střešní pláště
firmy Mataki
8
9
10
NORMY PRO SVAŘOVÁNÍ PLASTŮ
ČSN EN 12943 Přídavné svařovací materiály pro
termoplasty – Oblast použití, označování, požadavky,
zkoušení - tato norma je návodem pro posouzení kvality
přídavných svařovacích materiálů, udává označování
jednotlivých drátů pro další použití, standardní profily,
požadavky na kvalitu a zkoušení
ČSN EN 22553 Svarové a pájené spoje – Označování na
výkresech, polohy svarů -tato norma předpisuje pravidla
používaná pro symbolické označování svarových a
pájených spojů na výkresech.
ČSN EN ISO 6947 Svary – Pracovní polohy – Definice úhlů
sklonů a otočení - tato mezinárodní norma definuje
pracovní polohy a umožňuje určení polohy svarů v prostoru
se vztahem k vodorovné referenční rovině (obvykle
paralelní s dílenskou základnou) pomocí úhlů sklonu a
11
otočení, které nejsou závislé na okolní konstrukci.
NORMY PRO DESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVARŮ Z
TERMOPLASTŮ
DT – DESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH SPOJŮ
PLASTŮ - NORMY
Norma pro destruktivní zkoušky svarů ČSN EN 12814 řeší ve
svých částech jednotlivé zkušební metody zkoušení příp.
požadavky pro její splnění. V částech 1 -7 jsou dále určeny
minimální požadavky na obsah protokolů pro jednotlivé
zkušební postupy.
ČSN EN 12 814 -1 Zkouška ohybem
Norma stanoví základní postupy, výběr a zhotovování
zkušebních těles i vyhodnocení výsledků pro zkoušku ohybem.
Zavádí různé typy zkoušek, např. patní, čelní a boční.
12
ČSN EN 12 814 -2 Zkouška tahem
Norma stanoví přístup k nejpoužívanější mechanické zkoušce,
výběr a tvar zkušebních těles pro trubky a ostatní polotovary,
vyhodnocení výsledků i úprav zkušebních těles v případě
nejednoznačného průběhu zkoušky, dále stanovuje podmínky
pro krátkodobý svařovací faktor.
ČSN EN 12 814 – 3 Zkouška dlouhodobého namáhání v tahu
Norma stanoví postup dlouhodobého namáhání zkušebních
těles při definovaných zkušebních podmínkách, výběr
zkušebních těles, velikosti zatížení a vyhodnocení zkoušky.
Stanovuje krátkodobý svařovací faktor.
ČSN EN 12814 – 4 Odlupovací zkouška
Norma podle níž se provádí poměrně málo známá zkouška
odlupovací. Tato zkouška původně vychází ze zkoušení
přeplátovaných spojů fólií. V rámci normy jsou definovány
jednotlivé postupy (T zkouška, zkouška stlačováním,
odtrhováním), rozměry zkušebních těles, způsob a směr vyvíjení
zkušební síly a vyhodnocení zkoušky, případně možnosti
13
dílenského zkoušení.
ČSN EN 12814 – 5 Makroskopická zkouška
Norma stanoví postup provádění makroskopické zkoušky, což je
posuzování vzhledu svaru na řezu s leptáním povrchu, nebo
bez. Stanovuje základní pojmy pro vady které se mohou v
kontrolovaném povrchu vyskytnout, způsob výběru a přípravy
vzorků a jejich vyhodnocení.
ČSN EN 12814 – 6 Zkouška tahem při nízkých teplotách
Norma stanoví postup s provádění tahových zkoušek ze
extrémních teplot. Určuje výběr a zhotovení zkušebních těles,
postup provádění, teploty a vyhodnocení zkoušky.
ČSN EN 12814 – 7 Zkouška tahem zúženého zkušebního tělesa
Norma stanovuje postup provádění a vyhodnocení tahové
zkoušky na tělesech s upraveným tvarem a průřezem.
14
ČSN EN 12814 – 8 Požadavky
Norma stanovuje požadavky na výsledky jednotlivých zkoušek
pro základní materiály, obsahuje svařovací faktory, minimální
úhly ohybu a závěrečná vyhodnocení zkoušek. Je proto nedílnou
součástí předchozích částí.
NORMY PRO NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH
SPOJŮ Z TEMROPLASTŮ
NDT – NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKY SVAROVÝCH SPOJŮ –
NORMY
ČSN EN 13100-1 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů
polotovarů z termoplastů - Část 1: Vizuální kontrola
Nedestruktivní zkoušení svarových spojů z termoplastů, vizuální
kontrola- přípravy spoje během svařování a po svařování,
protokol o kontrole.
15
prEN 13100-2 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z
termoplastů - Část 2: Radiografická kontrola
Návrh normy pro zkoušky svarů z plastů rentgenem.
prEN 13100-3 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z
termoplastů - Část 3: Kontrola ultrazvukem
Návrh normy pro zkoušky svarů z plastů ultrazvukem.
prEN 13100-4 Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z
termoplastů - Část 4: Zkouška vysokým napětím
Návrh normy pro zkoušky těsnosti svarů z plastů vysokým napětím.
prEN 14728 Geometrické vady termoplastických svarů - Klasifikace
Návrh normy řeší pojmenování a rozdělení vad svarů do 6 skupin a
kódové definování tvaru a směru vady.
16
Foliové izolace pro výstavbu tunelů a podzemních
staveb I
- fólie není možné pokládat na nosnou vrstvu, je nutné je
zavěšovat či kotvit k výrubu – povrch výrubu je třeba upravit
stříkaným betonem, aby nezůstaly ostré hrany a výstupky, které
by mohly fólii porušit
- fólie s navíc chrání podloženou netkanou textilií
- do takto připraveného podkladu se přichytí nosné terče se širší
hlavou z téhož materiálu, z kterého je izolační fólie, která se k
terčům následně přivaří
- fólie se tímto způsobem připevňují poměrně volně, protože při
betonáži vnitřní klenby dojde k jejímu sevření – využití vysoké
tažnosti materiálů
- je vhodné omezit množství spojů – využití fólií o větší šířce
- použití speciálních vodotěsných kotev pro fixaci výztuže –
procházejí izolační fólií a jsou s ní vodotěsně spojeny
16
Foliové izolace pro výstavbu tunelů a podzemních
staveb II
- pro podzemní (špatně osvětlené prostory) se používají velmi
často fólie průhledné – usnadňují navařování na osazené
terčíky
- využívají se také fólie signální – dvou barevné (např. černý a
žlutý povrch) – umožnění lokalizace případné poruchy, světlá
barva se klade na nepřístupnou stranu
17
Fólie kaučukové (pryžové)
- pro výrobu se používá např. chloroprénový kaučuk – vysoká
pružnost, dobrá odolnost proti stárnutí a povětrnostním vlivů,
chemická odolnost vůči většině anorganických látek
- mohou nastat problémy se smršťováním
- např. Optifol C – lepení lepidly C 511, Alkapren – horší teplotní
odolnost – pro zakryté izolace teras, střech, lze ji kombinovat s
asfaltovými hmotami
- etylenpropylenový kaučuk – vyniká odolností proti stárnutí a
povětrnosti, např. Optifol E, Optifol K (lepení C 510),
hydroizolační fólie s vysokou životností více jak 30 let, vysoká
tažnost až 350%, odolnost proti nízkým a vysokým teplotám - 40
až 70°C – nesmí se kombinovat s asfaltem (zvlnění), není
vhodná na silně namáhané tlakové izolace (nedostatečně pevné
spoje) - barevné odstíny šedé, žluté a cihlově červené
- pryžové fólie jsou rozšířené především v USA, v Evropě
podstatně méně
18
Fólie z plastů
- nejčastěji z PVC, PE, PIB
- rozvoj progresivních materiálů na bázi FPO (flexibilních
polyolefínů) – vyšší mechanická odolnost, chemická odolnost,
delší životnost
Fólie z PVC
- vyrábějí se ze směsi emulzního a disperzního PVC prášku,
změkčovadla, stabilizátoru a plniva
- Válcováním nebo vytlačováním případně nanášením směsi na
vložku
- mohou být vyztuženy vložkou a to buď na povrchu nebo uvnitř
– textilní vložka, polyesterová vlákna, skleněná vlákna
(SARNAFIL G)
19
Pozn.: výztužná vložka zlepšuje mechanické vlastnosti – zvyšuje
pevnost, snižuje smršťování – klesá však tažnost.
-PVC fólie mají dobrou pevnost, vysokou tažnost a odolávají
běžným anorganickým agresivním látkám při koncentraci do
20% (kyselina sírová, dusičná, atd.)
-nejsou odolné vůči organickým rozpouštědlům a ropným látkám
- nesměji přijít do přímého kontaktu s asfalty, dehty, pryží a
polystyrenem – nutnost oddělit netkanou textilií
20
- stupeň hořlavosti C2 (středně hořlavé)
- nasákavost do 0,5%
- tažnost vyztužených fólií je minimálně 10%, nevyztužených 200
– 250%
-při teplotách < 0°C tuhnou a křehnou
- při teplotách < -20°C při ohybu praskají
- jsou odolné proti prorůstání kořenů
- příklady domácí produkce: ISOFOL
- příklady zahraničních výrobků: SARNAFIL, TROCAL,
SIKATROCAL, SIKAPLAN, ALKOR
21
IZOLAČNÍ PÁSY SARNAFIL NA BÁZI FPO (flexibilní
polyolefíny)
SARNAFIL T
- mají vyšší mechanickou odolnost
- snášenlivé s asfalty a s polystyrény
- plně recyklovatelné
- na rozdíl od fólií z mPVC neobsahují fólie FPO žádná
změkčovadla - vylučuje možnosti změn vlastností materiálu
vlivem migrace změkčovadel v půběhu životnosti izolace současně to dává předpoklad pro nesrovnatelně delší životnost
izolací na bázi FPO oproti izolacím na bázi PVC
22
PE FÓLIE
- pro hydroizolační účely
- izolace zemědělských objektů (skladů silážních látek apod.)
- utěsňování skládek komunálního a průmyslového odpadu
- těsnění sypaných hrází a nádrží
- těsnění tunelů, zelené střechy
- nádrže pro pitnou a užitkovou vodu
- vyrábí se z etylenu (strukturní jednotkou je metylenová skupina
n CH2 = CH2)
- podle způsobu výroby se získává polyetylén lineární, nebo se
silně rozvětvenými řetězci
- rozdíl ve struktuře se silně projevuje v hustotě vyrobeného
polyetylenu - dle hustoty poté rozlišujeme nízkohustotní
rozvětvený polyetylen LDPE s hustotou kolem 920 kg/m3 a
lineární vysokohustotní HDPE s hustotou okolo 955 kg/m3
23
- k větvení řetězců dochází při polymeraci prováděné za
vysokého tlaku
- HDPE se projevuje zvýšenou mechanickou pevností a teplotní
odolností
- tuhé látky voskovitého charakteru, pokud nejsou pigmentovány
jsou bezbarvé, popřípadě mléčně zakalené
- v tenkých vrstvách je PE dobře ohebný a používá se proto pro
výrobu fólií
- dobrá tvarová paměť - smršťovací fólie
- fólie z HDPE jsou pevnější a snášejí i vroucí vodu (varné
sáčky)
- voskovitý charakter PE a jeho špatná snášivost způsobují, že
polyetylenové výrobky je obtížné v běžných stavebních
podmínkách lepit
24
- ke spojování PE se proto používá svařování horkým vzduchem
nebo spojování roztaveným přídavným materiálem stejného typu
z současného ohřevu spojovacích ploch
- do budoucna bude využito také lepení speciálními lepidly
- výraznou vlastností PE je stálost vůči chemickým činidlům
- za normální teploty odolává polyetylenová fólie středně
koncentrovaným kyselinám, louhům a mnoha rozpouštědlům
(obaly, izolační vrstvy)
- z hlediska chemické odolnosti je hlavním omezujícím faktorem
při použití PE jeho nízká odolnost vůči rozpouštědlům za vyšší
teploty a fakt, že některé organické látky (tuky, uhlovodíky, étery,
estery) do struktury PE nasáknou a zvolna difundují zdánlivě
neporušenou vrstvou PE
25
- výraznou slabinou PE výrobků je jejich malá povětrnostní
stálost, neboť neupravený PE je velmi citlivý na působení
slunečního záření
- povětrnostní odolnost lze zvýšit pomocí stabilizátorů a UV
absorbérů, velmi účinná je přísada černého pigmentu na bázi
amorfního uhlíku (sazí)
- hoření PE je doprovázeno tavením a odkapáváním – stupeň
hořlavosti C3 (lehce hořlavé)
26
Porovnání PVC – PE
- fólie z PE neuvolňují změkčovadla – díky tomu nemění tolik své
vlastnosti a jsou použitelné i pro izolaci nádrží pitné vody
- při hoření fólie z PE uvolňují méně toxických látek
- běžné PE fólie jsou oproti PVC tvrdší (problémy při kladení) – z
tohoto důvodu se stále častěji setkáváme s fóliemi typu LDPE,
který je měkčí (Sika Trocal, drahé)
27
Fólie z polyetylenu
- oba druhy PE jsou díky svým vlastnostem předurčeny k výrobě
hydroizolačních fólií – zemní izolace proti tlakové vodě, izolace
skládek, izolace proti radonu
- voskovitý charakter PE způsobuje, že polyetylenové povrchy
jsou špatně smáčeny vodou - toho využívají pojistné
hydroizolační fólie, označované též jako paropropustné
(používají se jako vrstva umisťovaná bezprostředně pod střešní
krytinu sedlové střechy) - nejběžnější paropropustná fólie se
vyrábí perforací PE fólie mikroskopickými otvory, fólie bývá z
měkčího LDPE (Jutafol)
- propustnost pro vodní páru je u těchto fólií 20 – 110 gm2 za den
28
- druhou možnost výroby paropropustné fólie představuje
papírenské zpracování krátkých PE vláken, tenká rohož
připravená z těchto vláken se pro stavební účely zpravidla
dodává v rolích, propustnost pro vodní páru 800 – 3000 g/m2
(TYVEK)
- mikroskopické otvory a mikroskopické mezivláknité prostory se
v důsledku špatné smáčivosti chovají jako vodonepropustné,
únik vodní páry však umožňují
- parotěsná zábrana (antikondenzační fólie) – LDPE vyztužené
HDPE sítí + vrstva absorpční plsti
- plošná hmotnost cca 125 g/m2
29
Profilované fólie
- mechanické vlastnosti HDPE jsou využity při výrobě
profilovaných fólií, jejichž profilace je většinou tvořena řadami
kopulek (nopů) – využití k drenážním účelům, pod betonovou
mazaninou brání vzlínající zemní vlhkosti, izolace podzemních
stěn (napojení na drenážní systém)
- vhodné také k vytvoření odvětrávané mezery při vnitřní izolaci
vlhkých stěn – nutné doplnit odvětrávacími otvory u podlahy a
stropu (zajištění proudění vzduchu)
- možné využití také v průmyslových stavbách )opěrné zdi,
podzemní šachty) nebo v tunelech jako drenážní rubová vrstva
- mají vysoký difúzní odpor – použití do skladeb podlah jako
odvětrávací mezera a zároveň ochrana proti pronikání půdního
radonu do budov
30
- v podlahové konstrukci – zvukově-izolační funkce (útlum
kročejového hluku)
- LATON, DELTA, TEFOND, TECHNODREN, PENEFOL
31
Zkoušení fóliových izolací :
- většina výrobků se u nás zkouší podle německé normy DIN 16
767 – norma pro střešní fólie – sleduje všeobecné vlastnosti
materiálů
přímost a rovinnost, tloušťka
síla při přetržení, tažnost
chování spoje při zkoušení smykem
soudružnost vrstev
pevnost v protlačení
odolnost proti proražení
rozměrová stálost
stárnutí za tepla
faktor difúzního odporu
ohyb za chladu (nová fólie, fólie po umělém stárnutí, fólie po 32
uložení ve vodě)
Silikátové izolační hmoty :
- schopnost křemičitanů (silikátů) vytvářet pevné minerální
struktury je základem celého stavebního průmyslu – křemičitany
vápenaté jsou hlavní hydraulickou složkou portlandského
cementu
- struktura vytvrzeného cementu (malty, betonu) nemusí být v
důsledku značného množství pórů a trhlin dostatečně vodotěsná
(reologické změny při výrobě) – těsnost je možné zvýšit
snížením vodního součinitele či zhutněním, které dostatečně
zmenší prostory mezi zrny v čerstvé cementové směsi
33
- přídání silikátové hmoty může zlepšit vlastnosti finální zatvrdlé
hmoty – pomocí polymerní silikátové disperze můžeme zvýšit
vodotěsnost i chemickou odolnost – typickým příkladem je
například akrylátové disperze MOWILITH LDM 6880, která
kromě plastifikačního účinku zlepšuje mrazuvzdornost,
otěruvzdornost, ohybovou pevnost (dávkování 5 – 20% z
hmotnosti cementu – viz. technický list)
- častěji se ale postupuje tak, že se na finálním betonovém prvku
vytváří vodotěsná vrstva ze silikátové hmoty s minimalizovanou
pórovitostí, další těsnící hmoty jsou pak založeny na
krystalizačním plnění pórů v povrchové vrstvě již zatvrdlého
betonu
34
- přídání silikátové hmoty může zlepšit vlastnosti finální zatvrdlé
hmoty – pomocí polymerní silikátové disperze můžeme zvýšit
vodotěsnost i chemickou odolnost – typickým příkladem je
například akrylátové disperze MOWILITH LDM 6880, která
kromě plastifikačního účinku zlepšuje mrazuvzdornost,
otěruvzdornost, ohybovou pevnost (dávkování 5 – 20% z
hmotnosti cementu – viz. technický list)
- častěji se ale postupuje tak, že se na finálním betonovém prvku
vytváří vodotěsná vrstva ze silikátové hmoty s minimalizovanou
pórovitostí, další těsnící hmoty jsou pak založeny na
krystalizačním plnění pórů v povrchové vrstvě již zatvrdlého
betonu
35
Vodotěsnící nátěry a omítky
- směs obyčejného či speciálního cementu s různými
polymerními přísadami a minerálními příměsemi
- cementový slínek je jemně mletý a jako přísada se často
používá mikronizovaný amorfní křemen (silica fume), který při
reakci s hydroxidem vápenatým vzniklým hydratací křemičitanů
vápenatých formuje další silákové sloučeniny, které výrazně
zvyšují těsnost materiálu
- silikátové izolační hmoty jsou určeny především na povrchové
úpravy plošně prosakujících betonových konstrukcí – použití jak
na nové konstrukce tak na opravy starých konstrukcí
- nanášejí se v tl. 1 – 4 mm v jedné, či více vrstvách
- předností je možnost aplikace na vlhké podklady a jednoduchý
způsob nanášení
- nejsou vhodné k utěsňování trhlin betonových konstrukcí, v
nichž dochází k posunům nebo jimiž proudí voda
36
- krystalizační těsnění je možné aplikovat na savý podklad s
kapilárami, jimiž účinné složky pronikají do hloubky – v pórech
pak za přítomnosti vlhkosti probíhá limitovaná krystalizace a
dochází k jejich zaplnění
XYPEX, VANDEX, THOROSEAL, PENETRON, LADAX (český
výrobek)
- silikátové těsnící hmoty je možné aplikovat při teplotách +5 +25°C
- do svého zatuhnutí musí být chráněny před rozplavením vodou
-nejsou vhodné v případech kdy je konstrukce zatížena
cyklickým vysušováním a vlhčením, ani v případech, kdy lze
očekávat větší deformace a vznik trhlin
LADAX MONO – základní izolační nátěr
LADAX KOMBI – zesílení účinku v místech trvalého kontaktu s
37
vodou
38
Speciální izolační materiály:
Fasádní nátěry – fasádní nátěrové hmoty
- silikátový fasádní systém, silikonové emulzní barvy
Hydroizolační nátěry plochých střech
- v současné době je na trhu celá řada nátěrových nebo
stěrkových materiálů různé technické úrovně
- zpravidla jsou aplikovány ve vrstvách milimetrové tloušťky
(tekutá fólie) a jsou zesilovány textilními vložkami
- vodou ředitelné – jsou často doporučované především k
opravám střešních povlakových krytin – je však nutné si
uvědomit, že na tyto materiály již nejde při dalších opravách
natavit asfaltované pásy (v případě selhání nátěru je tedy
nutná kompletní rekonstrukce střechy)
39
- rozpouštědlové – dnes jsou považovány za nežádoucí, a to
jak z ekologického tak z požárního hlediska
- reaktoplastické – v současnosti jsou hojně využívány
• především na bázi polyuretanů
• aplikují se ve dvou vrstvách na očištěny a suchý povrch
betonových konstrukcí
• vytvrzovací reakcí vzniká pružný povlak tl. 1 – 1.5 mm, který
má přídržnost k podkladnímu betonu kolem 1 MPa
• tyto nátěry mají dostatečnou pružnost a je možné je použít
také na utěsnění větších trhlin nebo pohyblivých spár
montovaných betonových konstrukcí
• Asmedia (MEDIATAN), CHEMEX – dotěsňování spár
dynamicky namáhaných konstrukcí pražského metra –
polyuretanová injektáž je vpravena do předem vyvrtaných
otvorů, následně expanduje a dojde k vytlačení vody ze stěny
40
- ELASTO SEAL – polyuretanové nátěrové hmoty především
pro střešní izolace: penetrace epoxidovou hmotou,
jednosložkový polyuretan (průtažnost 500%), krycí vrstva z
jednosložkového polyuretanu s obsahem UV stabilizátoru
41
Izolační vrstvy ze skelných laminátů
- v minulosti často používány (hlavně v šedesátých letech pro
průmyslové stavby)
- stříkány napovrch betonových i jiných konstrukcí, možná
také aplikace metodou kontaktního kladení
- používají se pryskyřice různého chemického složení
(nejčastěji epoxidové nebo PE)
- různé výztužné vložky
- hlavním nedostatkem je nestejná teplotní roztažnost
podkladních materiálů a tvrdých skelných laminátů – v
důsledku dilatačních posunů vyvolaných objemovými
teplotními změnami docházelo k odlomení laminátové vrstvy
od podkladu
- v současnosti používány pouze vyjímečně (interiéry) –
protichemické izolace
42
Spárovací a podkládací tmely
-v poslední době zaznamenaly značný rozvoj – komplexní
řešení stavebních konstrukcí a detailů
Budou podrobně probrány v rámci chemických izolací.
43
Jílové izolace
• použití jílů patří mezi vůbec nejstarší izolace proti
vlhkosti
• jílová těsnění byla ve středověku prakticky jediným
prostředkem k ochraně staveb proti vlhkosti
• princip izolace je založen na faktu, že jílovité zeminy
jsou schopny přijímat vodu za současného objemového
nabývání, přičemž voda vrstvou jílu na druhou stranu
neprochází a jíl tak působí jako těsnící clona
• s rozvojem výroby živičných hmot a později fóliových
materiálů jejich význam ustoupil do pozadí
• moderní systémy využívají velmi jemné jílovité
hmoty - bentonity
44
Bentonitové izolace
• jemnozrnné různě zbarvené jílové zeminy stáří asi
100 mil. let složené především z montmorillonitu (5095%) – vrstevnatý hlinitý vodný křemičitan, má vysoké
sorpční schopnosti
• u bentonitů s vysokým obsahem Na+ (vysoký obsah
montmorillonitu) dochází k největšímu bobtnání
• bentonity těžené u nás obsahují především kationty
Ca2+ nebo Mg2+ - málo bobtnají – úprava natrifikací
(hnětení se sodou za současného zahřívání) –
nahrazení kationtů Ca2+ nebo Mg2+ - získání sodných
bentonitů – nasákavost až 700%, bobtnání 12 – 15x
• v Čechách se těží od roku 1941 v Braňanech u
Mostu- bohatá ložiska
45
• z hydroizolačního hlediska jsou pro bentonit
významné především tyto vlastnosti:
- nízká propustnost pro vodu
- schopnost bobtnat ve styku s vodou, tzn. absoborvat
do své molekulární mřížky vodu při současném
zvětšení svého objemu
- vysoký měrný povrch a plasticita
46
Hydroizolace z bentonitu:
o nejstarším využitím bentonitů v hydroizolační technice je
přímé ruční vytváření těsnících clon v místech průsaků
o v současné době nacházejí bentonity širší uplatnění ve
formě sendvičových desek, v nichž je vrstva bentonitu
upevněna mezi dvě papírové vlnité lepenky, lepenka má
pouze jedinou funkci – upevnit ke konstrukci rovnoměrnou
vrstvu bentonitu do doby, než bude zajištěna přítlakem
přitěžovací vrstvy, tj. betonem či zeminou
o z výrobků se vytváří hydroizolační vrstva kladením na
upravený betonový podklad u vodorovných izolací a
mechanickým připevněním ke konstrukci v případě svislých
izolací
o spoje se vytváří přesahem, cca 100 – 300 mm dle tvaru
spojů
47
o po položení desek je přímo na jejich povrch
betonována vlastní konstrukce v tl. nejméně 50 mm –
zajištění nutného přitížení a provlhčení bentonitové
vrstvy
o vlhkost poté způsobí rozpínání bentonitu, jeho
vytlačení do zbývajících dutin a vytvoření souvislé
hydroizolační vrstvy
o bentonitové matrace – náhrada poměrně tuhé
papírové lepenky ohebným materiálem – geotextilie, PE
fólie (Bentomat AS, VOLTEX, BENTOFIX)
o bentonitové výrobky se také používají pro těsnění
pracovních a dilatačních spár – bobtnavé nebo
rozpínavé pásky vyrobené z bentonitu (75%) v
kombinaci s butylkaučukem – např. těsnění prostupů
potrubí betonovýmikonsturkcemi
- těsnění skládek a jímek
48
Výhody bentonitových výrobků:
- dlouhodobá, prakticky neomezená životnost
- netoxický přírodní materiál
- pokládka není závislá na teplotě okolí i konstrukce
- schopnost kopírovat nerovnosti povrchu
- sedání konstrukce neovlivňuje její vodotěsnost
- schopnost samostatného zacelení drobných poškození a
vad
- jednoduchá a rychlá instalace bez složitého vybavení
49
|Nevýhody bentonitových výrobků:
- nutné přitížení položené vrstvy
- do přitížení nesmí materiál přijít do styku s vodou
- pokud bentonit expanduje vlhkostí před přitížením, je
materiál trvale znehodnocen
- vysoká cena
- větší tloušťka izolační vrstvy
50