KRÁL oIDIPÚs

KRÁL oIDIPÚs
oIDIPÚs,
král thébsk
IOKASTÉ, královna
KREÓN, ieií bratr
TEIRESIÁS,
KNĚz DrÚv
KoRINŤAN
věštec
PASTÝŘ, sluha Láirlv
PosEL' sluha oidipťtv
DIÚv KNĚz
PRoSEBNÉ PosELsTvo:
SBOR
hoši, krrěá
starcrl thébslc- ch
Dvě dcerky oidipolry. Družiny, služebnicwo
Kond se za doby mlltické a ThébácÍl p ed lal<fuet'n oidipoa
Kněz
Di
a s prosebnj'n poselstvern'
n'
oIDlPÚs
(ayjde
s
Pr
tsodem z PaMce)
Ó pravnukové Kadma pťaotce'
mé dítky, proč iste p išli p ed mťri driim
a s ratolestí stužkou věnčenou
iak prosebníci usedáte zde?
Je město plno vonn1ch kadidel
a plno lkání, zpěvťr žďostn ch
_
I nechtěl isem skrz posly zvídati'
mé děti, co se děje: idu k vám sál'a'
já zvany všemi slavn1 oidipits !
Nu, knězi star; - tobě p ísluší
zde za ty mluvit _ pověz, co vás vede:
zdaž driíěra v mou prlzen nebo straclr?
Jen směle mluv! Chci ve rčem ochotně
tyt nápomocen. Bvlť bych bez srdcert y soucit s vámi nehnul nitrem mi-m!
KNĚz DIťIV
Ó vHdce našízemě, oidipe'
hleď na nás: vidíš,iaky ie věk všeclr'
kdož sedírne ťu koltvych oltlá ri!
Zde mláď je posud neope emá'
a fir isme kmeti lety seh;lení,
my, starci, kněžíbohri - Diťrv iá a oni iinochové vybraní.
Lid ostatní pat< vínky ozdoben
ďí na naměitich, tam, kde ctnámy dv*
se tyčíochránkyně Pailady'
i u věštnÍho krbu Foibova.
Vždyťvidíšsám, že město p esp íliš
je zmítráno itž zkipnu, nernohorrc
uŽ z hlubin, z krvavého p íboie
své hlavy pozvednouti. Hyne plod'
iejž tají země v tvfučíchzarodcícho
n hynou stáda skot'u na pasťvách,
a smrti zasvěcen jest matek klín:
brih ohněnosn , hrozn , hroan rnor
pad na město a šwe |e v zahubtr!
Ťak pustne starobylá thébská vlast'
lt[tl
a sténáďm a ná ky Žalnymi
ien černá íšesmrti bohatne.
A proto p ed tq m domem
Ni iá ni tito hoši za rovna
jak trplte, a vaše utrpeď
.
.
seclftne:
tě neklademe bohťrm všemocnym'
však z lidí isi nám první v p íhodách'
jež nese život i čímzkouší bťrh.
Vždyťp išed do Théb daně zprostils nás,
již vybírala od nás krutá Sfinx,
a p itom nezvěděl isí od nás nic
a nikdo z nás ti nedal návodu,
však božímp ispěním' jak praví se
a myslÍ, vzkŤÍsil jsi nrás k životu.
Tak také dnes, drab1 Oidipe'
náš králi p esiln1i, v něiž vě Í vše'
my všichni tulíce se k tobě lkáme:
hlď nás nějak spasit, zacfua nás!
Snad slyšels od kteréhos boba zvěst'
snad slyšels vyrok moudr1ch lids\ch ťrst:
vždyťz ím, že rady mužtr zkušen1ch
isou nejčastěji zdaru zlírukou.
Nuž slyš, ty ze všech liď nejlepší'
vzk is k novému zas životu náš stát'
buď dobqfor strážcem! Nyní zve tě vlast
sqfim spasitelem, žes nrím p ispěl kdys:
kéžnevzpornÍnáme však nikdy tak
wé vlády, žes nás pozveď a pak
zas klesnout nechal! K átí novému
rrzk is tento stát a pevuě dej nám státi!
A lakos tenkrát blab1m ízením
nám štěstí poskyt, tak se sta i dnes!
Jsi pánem této země; chcďJi však
jí dale vládnout, zemi lidnaté
:
jest lépe vládnout nežli pustině.
Co do korábu, co je do hradu,
když se v něm živá duše neh be?
oIDIPÚs
Mé děti ubohé' naě toužíte'
je p eho ce mi známo. Dob e vím'
lL42l
_
ach, jako já z vás nikdo neupí!
Bol vlastní pouze nese každ z vís
a jin ch nedbá, ale duše má'
ta oplakává ne|en vlastní |á'
i tebe, tebe, všechny, cel stát!
I nebuďte mne tu ze spánku:
iá mnohou trpkou chvíli proplakal
a mn6fu6 v starostech se nabloudil.
Tak uvažuie' iediny jen lék
isem nacházel a toho užil jsem:
iá do Delf svaka svého Kreonta
|sem poslal do věštírnyFoibolry,
by otázal se boha, jakym slovem
neb činem zachránil bych tento stát.
Dnes rrráwatu ie deo a starost mám,
co dělá, že ie vzdálen déle iiž'
než bylo t eba. Jakmile však p ijde'
tu věru byl bych člověk ničemn; .
bych neučinil vše, co zjeví bulr!
(roznech
te
sboru)
KNĚz DIŮv
(oyhližeje stranou)
Iak vhodná isou tvá slova! Tito zde
mi kynou právě, že již Kre n jde!
oIDIPÚs
(ayhlížuje)
Ó Foibe, iako zá í leho wá ,
kéžspásné štěstítéžho provází!
xxÉz oIÚv
Jde s nrilou zprávou, pokud soudit \ze;
sic by mu vav ín lrlavu nezdobil.
oIDIPÚs
To zvíme hned; iiž došel na doslech
Ó kníže,drah; svaku Kreonte,
rci, jakou zvěst nám neseš od boba?
!t431
_
KREÓNI
( pi1ichtÍz ej e
s několika
pr
tlodci
)
Zvěst dobrou! Fln3im štěstírn zr,tlť i to,
když věci Srnutné clob e dopadnou.
oIDIPÚs
Však slovo, slovo boží!Z eči tvé
ni drivěry ni bázně necítím!
KREÓN
}sen hotov mluvit. Chceš rně lryslechncuť
zde p ed cizÍmi? _ nebo pojdnre dovrrit *
oÍDIPÚs
&Iluv p ede všemi! Neboť jejich bol
nrě trápí víc než vlastní život m j.
KR.EÓN
Nuž povím, co jsern slyše! od Foiba.
B h velí jasně' králi' poskwnu,
jež vyrostla zde v zemi, vyhladít
a neživit !i ve zlo nezntarné.
oIDIPÚs
Ach, jďiou očistu? Co se nrá stát?
KREÓN
Buď vyhnanství neb za srnťt zase smťt.
Smyt krvÍ krev, jež v zkázu vrhá vlas"t!
oIDIPÚs
A číto osud brih tak zvěstule?
KREÓN
Než ty jsi počal íditi náš stát,
b5'l vládcem země, pane, Láíeis.
oIDIPÚs
Tak slyšel jsem;
ttMl
sánn jsem
ho nez el jíž.
KREÓN
A wahy' z jelicbž rukou p iialsmrt'
nrím ztrestat jasně nďizuje btlh.
oroipÚs
Kde jsou však? Iak to možno vypátrat?
}eť neznatelna stopa dármé viny.
KREÓN
n
Pq
v zemi zde. Kdo hledá' nalézá,
kdo pedbá, tomu všechno uchází.
oIDIPÚs
Bylzawažděn snad doma Láios
či někde venku nebo v cizině?
KREÓN
Kdys na pouť k bohu podle vlastníclr slov
dom se však newátil.
se vybrď,
oIDIPÚs
A neviděl to žádn5i prrlvodčí
ni svědek, jenž by veď na stopu?
KREÓN
Ti padli. Pouze jeden stracÍrem prchl,
však ze všeho, co tehdy uviděl,
jen jedno mohl íci, jinak nic.
ororpÚs
.A co to bylo? Z věci jediné
]ze mnoho nalézt, mnoho vysoudit,
když iest jen aspo iiskra naděje.
KRBÓN
Pr
p epadlie zástup lupičrl'
a král byl zawažděn jich p esilou.
oIDIPÚs
Kde by vzallupič tolik smělosti?
To iistě zlato odtud pomáhalo!
11451
KREÓN
Tak leckdo soudil. Mrtq Láios
však v bídě nenacházel rnstiteic.
oIDIPÚs
A jal<rí bída p ekríželavám,
když padl král, v té věci zvědět pravdu?
KREÓN
Vždyťvíš:to svymi hádankami Sfinx
nás věcí blízk ch dbáti nutila
a věcí v temné dálce zanechat.
oIDIPÚs
Nuž iá zas plnou pravdu odlayji!
Ba správně Foibos, správně s nírn i ťy
se s péčíujímáte mrwého;
a uz íte mne právem po boku'
bych zemi té i bohu pomáhal.
p ílišvzdálenych,
než ve svém vlastním zájmu vyplením
tu ohavnost! Vždyťvrah by vbrzku snad
i na mne vztáhl ruku zločinnou!
Tak k zdaru vlastnírnu mstím Láia N.e v službách p átel
Ho| čile' hoši, vsta te se stup ťr
a haluzí se chopte prosebn ch!
Nechť shromáždí sem někdo thébsk lid!
Chci zkusit vše. Buď s božípomocí
nám štěstísvitne, nebo padneme!
(odthdzt do paltue)
rucĚz orÚv
Nuž vzhťrru' hoši! Co král zvěstuje,
to bylo našícesty p íčinou.
Bťrh věštbu seslal: kéžby p išel k nám,
by spasil nás a ránu zažebna||
(
Všichni odej dou. Vej da. )
lL46l
SBOR
Zvěsti ry Diova, ze z|atych Delf zď slova tvá sladká:
cože as p inášíšdo pyšn ch Théb?
Trnu pln neklidu, zděšené srdce mi horečně bije!
Ó Paiáne, lékďi božsk ;
p ed tebou chvěji se posvátnou rlzkosť,
čeho si vyžádáš hned či v p ištíchměsícíchdale{fch?
Rci mi to, nebes\ hlase, ty děcko naděie zlaté!
Nejprve vzyvat chci vás, Athéno, Diova dcero.
Foibe' ty vrhači dalek1 ch st el,
sesterská Artemido, věhlasná královno země'
zjev se, ach, zjev se, ach, spásdá ty trojice,
jež na thébskémnáměstí tr ďš!
Jestliže již i d íve' když pohroma na vlast
smrti jste zhasili plamen, p
se ítila,
ijďte' p ijdte i nyní!
Ó hrťrza! Nesmírnéritrapy mé!
Jest churav k srnrti veškeren lid
a ztupělo dťrwipu osďí:
kterak tu pomoci, kterak se bráďti ?
Plody se neda í slowtné země,
není požehnán roďček bolestn1 sk ek.
}ak hbir pták
rychleji nezkrotné ohnivé vich ice
dušs za dušíulétá nazápad
k Hádovu b ehu smrti.
Tak h bitovem nesmírn1im stala se vlast!
Tlí po
zemi tílek neboh1y"ch změť
a rozsévá nákazu smrti.
Na stupních oltá e sténajív moďitbách
nevěsry mladé i šeďvé matky,
lkajíce k bohťrm, by skončili hÍťizu těch běd.
A žaln1 zpěv
kvílením provázen proniká k Foibovi
SešLi nám tedy svou spásu radosurou,
Diova dcero zlatá!
A Area, ktery zbraní prost
s pochoc{ní sžíravou obclrazí
||ť!7l
a scje nií ek a žárenr plní těla,
prosím, zaže ho na .tělr clal*ko z vl*sti rné,
zaže ho do trrlulrin olrror'sk;fcÍr
k poďmo ské AnrÍitl'ítě'
a iin*k neutrpí zlého nic!
tr(do zná však |iného, kdo vrahem b1ll
:reb str&jcern, netaj toho; odměrru
boďlivé' nehostinné!
ieť marno iiž všechno: zdolá den,
čeho snad ušet ila noc _
ctče Die, v rukou tq ch
jest vláda bleskťl ohniv ch:
ude a Area znič svou hrorncevou rancru!
Áť'lrah !e kdok*liv, já zap*víelím
zaže hcl na i" spy tlrráck ,
T"vé st ely ochraané, nezdolné
z tětivy, pletené ze zlata,
kéžna poÍ}10c nám létají'Foíbe,
ty dárce světla! A Artemido, ty zje"r se též
s ohnivou zá í planrennou,
s kterou po horách těkášl
Volám i tebe, Eakclrr.l,
jásav; zpitych zrakri,
ty prrivocíce mainad šíienr'rir,
se zlatyrn vínkem na hlavě:
p ispěj rodné vlasti své
a boha, kterli od bohri
iest nenál'iděn, svou ptranoucí poclrodiri sžehni!
oIDIPÚs
(a3;chd.zí
z pa!áce)
Ai, modlíte se; vaše mod]itba
se splní: slyšte mne a hojte z1o,
pak p ijde spása, strasti poleví!
Mně neznáraa je zvčst i sk'utek sám,
a proťo takto rnluvírn. Maje stopu,
iá nepátral bych tatr<to zdaleka;
však stal isem se až potom cbčanern *
I pravínr to[cllre vše.m Th'éhanťm:
Kdo ví, či rulEou zhynul Láios,
syn Labdalr&v, nechť vše mi oznán:.í!
Tak poroučírn. A má-li někdo strach,
že sebe sám by musel udati,
buď bez r:lbav: jen zetni opustí
11 Áal
lL'žul
nru vyplatírn a'rděku nadto dojde
1,ršak smlčíte-1i, vyzvy nedba!íce'
b';rď z báznťi o druha neb o s*b*,
pak pr:siyšte, crr na to udělám:
*
zde v zerni, kter'é kraiuji a vl'ádnu,
jej p ijÍ:nati k sobě, mluvit s rrírn
a v moďitLrách a božíchobět*ch
i' sl'*tá vodě ričasti mu i: át;
z vris každ1f od prahu j*j odhán'Yi!
Jeť našískvrnou, jakož delfsky b lt
nri zjevil právě ze své věštírny-_
Nuž takto králi zavražděnénru
i božstvrr ku po*:cici prYiclrťizím.
A klnu pacbateli skryrém.u,
ať byl již srím, či více druh měl:
iď( bídně žil, tak bídnčzloductrr eli'''ťr!
Á kletba tážr1a1x. sr'olalisern ji naťi,
i rnne ať stihrie, kdybych vědomě
snad elrova]. pod svou stšechou viníka!
.A' r,ám to v echmo plrrit uklár:lárn"
i k v li mně i botrru, vlasti k vťrli,
tak neťrrodou, idetborr zničen '
VžrÍyťaď kdyby b h to nevzkázal-,
r.ry
byste bez očisty nesměli
věc nechat, nybrž pátrat: první nruž,
váš král byi zabit! Bťrh však promlrrvil.
A já mťrin vlácÍu, kterou d ív měl orr,
mám ženu, s kterou plodil také on,
a kdylry osud byl mu peip ál díreli,
ty s$urozenci dětí nr ch by byly
a nyď on tlyl sražen osuciem:
chci tedy fra otce jrrk vlastnílio
zaťr bojovat a vsadit vše' by ten
byl dopaden, \i'm zhynul Láiils,
*
synLabdak vaPolyd r vvnuh
a Kadnn v, Agénorriv potornek
- tomu
A volám i< bohťrm: těm, i<dož proti
lt{el
by iednali, nechť zrno ze země
se nerodí ni děti z matek: ne,
ať nynější ta rána morová
je zahlaď neb sudba ještě horší!
Vás ostatní však' thébštíobčané'
kdož souhlasíte, Díképomocná
a všichni bozi stále ptovázejtež!
NÁČELNíKSBoRU
(po němé dohodě se sborem)
Ó pane, vázán kletbou odpovím:
my nejsme vrahy aniž m žeme
ti vraha udat. Tuto záhadu,
kdo spáchď čin, měl věštbou zjevit F'oibos.
oIDIPÚs
Máš pravdu; ale nik<tro není s to,
by bohy k tomu p inutil, co neehtÍ.
NÁČELNÍKsBoRU
Pak měl bych ještě jednrr myšlenkrr.
oIDIPÚs
A ďebas ještě jecJnu' jenom
mll-rr'!
NÁČELNIK sBoRU
Co viď Foibos, totéž,pokucÍ r,ím'
zff tak ka Teiresiás; od něho
snad zvíme, králi, qltrtlad nejlepší"
oIDIPÚs
Ni tenkrát nesložil jsem ruce v kiín;
já k radě l(reontově posly dva
isem k němu poslal
_
měl by tu již b t!
NÁČELNÍKsBoRU
To ostatni je iistě stary tlach.
oIDIPÚs
Co to, co jest? Já važímkaždéslr}vko.
lLsal
NÁČELNÍKsBoRU
Pr1 jacís pocestní ho zabili.
ororpÚs
Tak slyšel jsern, než svědka nevidět'
NÁČELNÍKstsoRU
Však |e-li trochu bázni p ístupen,
wé těžkékietby jistě nesnese.
oIDIPÚs
Kdo činu schopen, slov se neleká.
NÁČELNÍKsBoRU
Vždyťžije člověk' by jej usvědčil.
Hie, již sem vedou věštce božiho'
ienž jedin má pravdu vrozenu.
oIDIPÚs
(k
p ichdzejícinzu Teiresioui)
Ó Teiresio, zkournáš věci zievné
i tajné, na nebi i na zenri;
a nevidíš-li, p ece jistě víš'
iak trpí vlast. A její záchranu
a spásu, pane, vidíme jen v tobě.
Snad jsi již také slyšel od poslri'
že poslali isme do Delf a že bťrlt
jen
jedin
nám věštil konec hrťrz;
když Láiovy vrahy najderne
a usmrtíme nebo vyhosdme.
Nuž věšti nám teď z letu ptačího,
neb znáš-li iin zprisob věštěď'
a zachra stát i sebe, zachra mne
a zprosť nás skwny vzešléz vraždy té!
Jsmeť v rukou w ch; a neikrásněiší ukol
jest prospívat, jak a pokud lze.
TEIREslÁs
(vet)lenjt chlaPcen)
Ótr, jat ie strasné byti rozumn1 ,
když rozum není platen! Ač to vím,
iá zapomně| sic bycb byl nep išel.
lLsr!
oIDIPÚs
Co jest! Jak skiíčenstojíšp ed nárni!
oIDIPÚs
Ba kdo by nevzplál lrněvern p i tq ch slovech,
když otčiny si takto nevážíš?
TEIRESIÁs
Clrci domri, pusť mě! Poslechneš-li mne,
TEIREslÁs
Vše p ijde, i když bu*lu rnlčeti.
oiDIrjÚs
Toť proti právu, proti vlasti tvé,
že nechceš k věštbě otev Ít sv ch r!st!
oIDIPÚs
svťrj osud oba nejsnáz ponesenr.
A nemáš mi to íci, když to p ijde?
TIIIREsIÁs
Již budu zticha" Chceš*li, hněvej se,
iak nejlítěji lze jen zu iti.
tsrRssrÁs
Vždyť zÍ[nt, že slor'a tvá ti neprospějÍ,
a abych nebyl stejně postižee
oIDIPÚs
Nuž dobrá' nezamičÍnve hněw,
co jasně z ím. Mně zdá se, žes ty sánr
(chee cd,ejit)
i zosnoval i spáctral onen čin _
oIDIPÚs
Áeh, z sta , p i bozích, a zjev, co víš!
Ile' všicfu lkámre k tobě v poko e"
snad nevraždil isl kdybys viděl však'
jen tebe sarna vjnil bych z té waždy!
TEIR.EsIÁs
Jste nevědorní všichni! lr{e eknu
ni slova již, bych nezjevil rlé zkány.
TBIREslÁs
Ai, vskutku? Pak ti velím plnití
svťrj rozkaz, kter; s vydai: ode dneška
již nennluv pg mně ani k těmto zde:
ťy sám isi h íšnou skwnou otčiny !
oIDIPÚs
Jak' ty to víša nevyjevíš nic?
oIDIPÚs
Chceš zraeiit nás a obec za}rubit ?
Jak nestoudněs mi vmetl do tvá e
ta slova! Myslíš, že mi unikneš ?
TEIR.EsIÁs
Ni
tebe ani sebe nechci rmouťit.
TEIRESIÁs
Nač pátr.áš marně? Nepovím ti nic!
oIDIPÚS
Ty zioduclru
_ vždyťk hněvu dohnal
i t"''rdou skríiu _ ty to nepovíš ?
tak nep ísruPnYm, twdym
z
staneš ?
TEIREsIÁs
Ty rupíšrnoji povalru,
a sám
svcu vlaslní p chli;iš, jen laješ mrrě!
t1521
Již isem ti unikl: jsem
oIDIPÚs
bys
"
}ak poznals
ii?
siln
pravdou!
Srr m uměním p ec ne!
TBIREsIÁs
Zde od tebe! Tys p inutil mě mluvit.
OIDIPI]S
Cos pravil? Promluv zas, bych rozuměl"
lr53l
TEIREsIÁs
Mám ještě mluviti? Ty nechápeš?
oIDIPÚs
Ne zcela jasně; opakuj, cos děl.
(
oIDIPÚs
JaIs, zas ta urrížka? Však zpláčešhned!
TEIREsIÁs
Mám mluvit dál, bys zďil ještě víc?
oIDIPÚs
Mluv podle chuti; bude to jen tlach.
TEIRESIÁs
Ty nevíšani, nez íšhanby své,
že s vlastní krví hnusně oLcuješ!
oIDIPÚs
Což doďáš věčně mluvit beztrestně?
TEIREsIÁs
Ba doďám, má_li pravda jakou moc.
oIDIPÚs
To má, však v tobě ne, ty neznáš pravdu;
jsi zrakern, sluchem slep 1 rozumem.
TEIRESIÁs
Jak uboh isi ve svém spílání:
vlast celá vbrzku tobě bude spflat!
Ty synu noci, mně ni jinému,
kdo viď světlo, nikdy neuškodíš.
lr54l
Však souzeno ti není padnout mnou;
ieť Foibos s to, by sám to vykonal'
oIDIPÚs
TEIREsIÁs
Že hledáš vraha, kter1im isi ty sám!
oIDIPÚs
TElREsIÁs
/'
zprudka)
Iido si to smyslil: Kre n nebo
tY ?
TEIRESIÁs
Ni Kre n neškodí ti, jen ty sám!
OIDIPUS
Ó uťrne, bohatství a schopnosti,
iež o edčíšiiné v žitíevnivém'
v zápětl, '
iar< verrce závist ide vám
kayz p'o tu vládu, kterou země kdys
mi dala sama, nejsouc žádána'
chce Kre n, věrn1 p ítel, dávn1 druh'
mě lstně a taině svrhnout, podstrčív
zcie toho záludného kejklí e
a kněze pleticha e, ienž ie slep
sic ve věštění' pÍo mamon však ne!
Či ekni, byls kdy věštcem neklamn m?
Když zrťrdná Sfinx tu pěla hádanky'
pročs rozluštěníobci nezjevil?
Tu hádanku tak leckdo nemolrl
p ec rozluštit, jen věštní um byi s to;
však toho ani ptáci ani birh
ti nevnukl, iak bylo vidět - iá
jsem p išel, ,rnevědomy" oiďpti9l
' _ -.
a uez pták , sv1m vtipem isem jizc1olal!
A mně chceš odtud vyšwat, v naději,
že bys stál poblížtrťrnu Kreontova!?
Jen počkej, nad tou ,ročistou"'i ty
i strrijce zpláčete! Jen stá í děkuj,
sic odpykď bys podle pletich sqich!
NÁČELNÍKsBoRU
Já myslím, oidipe, že slova tvá
i věštcova jsou plodem hněvu ien.
Co s takovou? Jeť nutno hleděti'
jak věštbu nejlépe lze vyložit.
lLssl
TEIRESIÁs
Tys vládce, mám však steiné právo slovern
ti stejně splatit: v tom jsem pán i já"
VždyťFoibťrv sluha jsern, tvuj nikoli;
tač Kreonto''y záštity mi t eba?
Zes nadď mi i slepcťr, tedy slyš:
Jsi vidom' a p ece nevidíš
své hanby, ani kde ses usadil,
s ky'm obcuješ
či víšsnad, číjsi syn?
_
A netuše jsi protiven sqfm drah m
i pod zemí i tady na zemi"
A iednou dvoji kletba rodič
_
tě vyštve děsn1m krokern z této země,
a vida teď, pak do trny budeš z ít!
A kter1 záliv,ktetá skála vbrzku
se nebude wym ná kern ozyvat,
až poznáš s atku p ístavo domu svému
tak neblahy, kam vplut jsi s pohodou?
A spousty jioé bídy nefušíš'
již sobě uchystals i syn m svynn!
Nuž tup si Kreonta i rista má:
vždyt není smrtelníka na světě'
jenž bude zničen bídněii než ty!
oIDIPťIS
oIDIPÚs
Rodičťrm? Zrista ! Kdo mne zplodil? Mluv!
TEIREsIÁs
Den dnešď zplodí tě i zahladÍ.
oIDIPÚs
Jak mluvíš všechno v temn ch hádankách!
TEÍREsIÁs
Což nejsi nejlepším iich luštitelem?
oIDIPÚs
Jen mi
ha
to, v čern ie má velikost!
TEiR'EsIÁs
A právě ono štěstíbyl
wťrj hrob.
oIDIPÚs
Co na tom! }en když vlast jsem zachránil.
TEIRESIÁs
(se obrací k odchodu)
Pak ovšem p jdu. Flochu, odveď mnel
Toť p íliš,to už nelze poslouchat!
H_n'9{ nrrč z m,ch očíiobrať kroky své
a kliď se rychle odrud z paláce!
oIDIPÚs
TEIRESIÁs
TEIREsIÁs
Chci jít; však eknu d ív, proč p išel isem.
Tvé tvá e nedbám: ty mne nezničíš.
Nuž poslyš: onen člověk, kterého
tak ďouho hledáš' Láiovu smrt
Sem zvals mě ty, já sám bych nebyl p išel.
oIDIPÚs
Já netušil jsem hloupych ečítv1ich,
sic byl bych sotva poslal pro tebe.
TEIREsIÁs
Jsem hloup1;i blázen, jak se tobě zdá;
wym rodič m jsem mužem moudr1m byl!
(má se h odchodu)
lrs6l
}e čas; tlá p ítonnnost ien vadí, mate;
až zmatš, více trápit nebudeš.
zde hlásaje a trroze, ten ie zde!
}i[ost ciá, zdá se, čas však ukáže'
že thébsky rodák iest, a štěstí to
ho nepotěší. Z vidomého slepcem
se stane' z bohatého žebrákem,
v zem cizí o holi se bude brát.
A ukáže se, že je spolu otcein
lrsT l
i bratrem dětí sq ch' že matky své
jest manželem i synem, otcoqfm
že vrahem jest i v loži násrupcem _
(oidip
|s
odchází')
Jdi, dt'mej o tom! Chytíš-limne ve
pak íkej si, že věštit neunrím!
(vzdáli
Nikdy posud jsem neslyšel
ni d ív ni za doby nynější'
že s Labdakovci Polybťrv syn
měl spor: nuž odkud mám vzít
teď záruku bezpečnou,
LŽi,
se)
SBOR
bych pro Láiovu smrt'
tak temnou, věhlasné cti
se dotykat směl'
jížslyne oiďpris kral i
Kdo to byl? Koho to označil as
hlas božíze skály delfske,
že krvavou nrkou spáchal čin
tak bohaprrízdně pusq ?
Nechť k ritěku zrychlí krok
a hbitěji pádí než kťr ,
jenž závodÍ s vichrem!
Jsa ozbrojen blesky a ohněm jak bou
syn Diriv Apoll n ítíse nari
ZajistéZeus a Apoll n znaií
v moudrosti božíkonání lidsl'á;
že bych však věštce, smrtelného tvora'
nemohl nikdy věhlasem p edčit'
nechybné' leť za ním,
Vždyťviděl jsern p ece sám,
a
Kéry' mstitelky dčsné,
Bylť právě z Parnasu sněžného
lám zazá í rozkaz boží,
jenžkáže všem, by slíďti
se iďi po neznárném.
Snad v skalách, v jeskyních dlí
a ďqmi lesy se štve
_bkzaběhl vhorách-
a v samotě vleka se s bídou svou
chce uniknout qrrokťrm ze svatij''cir Delf;
však stále iei obletují
perutÍ nechabnoucí.
Hrozně mne děsí, hrozně mn* děsÍ
moudr ten věštec q roky sv1 mi;
nelze mi vě it, nelze mi upr'ít,
v rozpacích nevím, cože mám dčlat!
A tonu v pochybách, nevida
ni dop edu ani rrzad
a nechápu zhola nic.
itssl
toť jistě risudek nesprávn1
aě mťrže dťrvtipem sqm
-
kdys drivtip p ekonat čís.
Já však, dokavad neuz ím,
že věštba určitě splněna'
já k háncim ieho se nep idám!
jak stanula p ed ním Sfinx'
a na vlastní oči jsem z el'
jak obstál ve zkoušce moudrosti
a potěšil vlast.
MuŽ bez hany: tím ie mi vždy!
(p ikt:apí)
KREÓN
Já slyšel jsem, že král náš oidipits
mě viní z hrozn1 ch věcí, občané;
to nelze snést: zde stojím! vě í-li'
že v těžkédobě té isem trochu jen
rnu slovem nebo skutkem ublÍžil,
pak nechci s touto pomluvou b t živ
ni o lrodinu déle! Nečekáť
mne malá rijma pro tu polranu,
zde ide mi o vše, t<dyž by stát i \Y
i p átelé mě mčli za šparného!
BsqÍ
NÁČELNÍKsBoB,U
Ba padla jakás v1 tka, ale spíš
jen hněv ji vynutil než rozvaha.
oIDIPÚs
Však p edně o tom nemluv, že jsi čist!
KREÓN
Když myslíš,bezhlavá že s.*'évole
ie praq poklad, soudíšnesprávně!
KREÓN
Však ekl ta, že z m bo
návodrr
ten věštec vylhal to, co prohlásil!
NÁČELNÍKsBoRU
Tak isem cos slyšel; v jakém srnyslu, nei'ím"
KREÓN
A s pevnym zrakem,
s pevnorl rozvahou
to obvinění na mne vrženo ?
NÁČELNÍKsBoRU
snad; nevidím, co páni dčlají.
oIDIPÚs
Ha, ť jsi zde? Tak drzé čelo máš,
že p ijít pod mou sďechu nevráháš,
aě zjevně wahem jsi mé osoby,
aě z ejmě lupičem jsi vlády mé?
Což měls mě, ptrím se, za zbabělce sned
či zablinla, že to isi zosnovď?
Snad že byclr nepoznal tq ch krokťl lstnych
ii ngs1ánil se, kdybych je i poznal?
Což není pošetil pokus w j,
chtít bez p átel i peněz lovit trťrn,
kdyŽlze bo nab t lidem ien a zlatem?
KREÓN
Htre, poslyš, dovol tak
mi oe{větit,
ďír' poznej, potom
$uď!
oIDIPÚs
Což' ečnit znáš ! Než já
_
isern nechápav1i"
když mluvíš ty. Jsi zaÍyt" m j sok.
KREÓN
Však p edně o toln poslyš slova má!
l160l
KREÓN
Děls pravdu, souhlasírn; však naznač mi"
v čem ubtrížiljsem tobě' jak ty díš?
oIDIPÚs
Nuž' radil isi mi nebo neradíl,
(wida)
jaks mluvil ty:
oIDIPÚs
I(dyž myslíš,p Íbuzného zrazuje,
že ujdeš trestu' soudiš nesprávnš!
bych ctihodnélro věštce zavolal?
KREÓN
Ba ještě nyní trvám na té radě!
oIDIPÚs
Jak dávno tomu již, co Láíos
KR.BÓN
Jak' Láios ? Co jest ? Já nechápu.
oIDIPÚs
_
co beze stopy vraždou zahynul?
KREIN
To iest už dlor.lhá ada zašlych let
oil)rcÚs
Což Teiresiás, věštil tenkrát již?
KREÓN
Tak moud e, steině vážen iako dnes.
oIDIPÚs
Á nezmínil se tehdy nějak o rnně}
ir6Ll
KREÓN
Ne, niiak, aspo nikdY P ede mnou'
oIDIPÚs
oIDIPÚs
A pátrali jste p ece po vrahovi?
i<RnÓw
KREÓN
Ó ano, iak by ne! Však ani slova
Co si jen p eie, r'še jí vyplním.
A
otupÚs
A proto jsi tím horšímp
_
Ó ne ! Jen zkoumei ričty iako iá!
A p edně uvaŽ: myslíš,že by kdo
KREÓN
Já nevím; čelro neznámj o torn nrlčínr.
KREÓN
Jak to ? Co vím p ec, toho nezapru.
OIDIPUS
Však bez rimluvy s tebou nebyl by
smrt Láio\'u p ipsal na mrii vrub!
KREÓN
Zdaéill tak, víšsám; než nyní se
smím ptát iá tebe steině iak ty mne.
OIDIPUS
Ó ptei se: vraha ve mně nenajdeš.
KREÓN
Nuž nernáš za manželku sestru mou?
oIDIPÚS
Toť pravda; rád se znám k té otázce.
KREÓN
A sdílíšse s ní stejně o svou moc?
lL62l
ítelem!
KREÓN
oIDIPÚS
Proč nemluvil ten mud ec tenkrát iiž ?
oIDIPÚs
Ty víš,co tkne se tebe; moh bys mluvit
nejsem vám já trYetí zcela roven?
_
!
spíšv bázni vládnout chtěl než vládnorrti
a klidně spát _ když moc by byla tᎠ?
Já nemrám většítouhy králem slout
než jednat jako král; a iistě ten'
kdo zdravě soudí, smyšlíjako já.
Teď beze strachu vše skrz tebe rnám;
jsa pánem sám, t'ěc mnohou ncrad jerr
bych dělat musel. Nuže iak by mi
měl bl'ti sladšítitulkrálovsk
než bezstarostná ričast ve vládě?
Až dosud tak slep nejsem, abych cti
byl lačen, která nevynáší nic!
Dnes všem jsem mil všichni zdraví mne,
' jde k tobě s prosbou
drres jedná se mnou' kdo
vždyťskrze mne se vše jim vyplní'
A to bych zmčniti měl název?
'I-ak hloupě zdravy ťozum nejedná!
Ne, takto sm1 šlet se mi nelíbí
a nikdo by mne k tomu nep imčl!
Chceš drikaz? Do Delf jdi a zepte| se'
zda jsem ti správně věštbu oznámil !
A shledáš_li, že s oním prorokem
jsem pikle strojil, zbav mě života,
pak hlasuji si s tebou pro srnrt sárn!
Však pro ne|asn'dohad svévolně
rrrne nevi ! H ích ie špatnénazdat'bťilr
m|t za dobré a dobré za špatné.
I(rlo p ítele se zbar'í dobrého,
11631
ten uičívlastní Život neidražší.
To poznáš časenn iasně. }encm čas
tí zjev| muŽe spravedlivého;
však zlého zr!áš í za jedin; den.
oIDIPÚs
Nutno poslouchat!
rnaÓx
I vláccťr špatn1ich
NÁČELNÍKsBoldu
I{do nechce padnout, tornu dob e mluvil'
l<ráli! B'ychl1i'soud má vratk1i krok'
ototrťis
oIDIPÚs
Když ryclrle s tainou lstí kco na lnne kvapt
i já se musln:. ryclrle rozh'odnout!
Neb vyčkámJi já klidně, zarÍnr on
již provede sv j plán' a já jsenr ztracen.
r<nrÓn
KREÓN
Tak čeho žádáš ? Clrceš mě vyhnati ?
OIDIPUS
Ó ne! Tvou smrt chci, nejen vyhnanství!
Vlasti. vlasti má!
I já jsern ťrdem viasti, ne tyšám!
xÁČnlNÍrsBoRU
Již dosti, viádcové! Hie, v pravy čas
sem lokasté l<ráč1 z paiáce,
a p ed ní ďeba uf,ovnat váš svár.
rorcasrÉ
Vy nešťastníci, nač ten slovní spor,
tak pošetil ? bÍestydítese
zlenr vlastním h1 bat, stát když tr:iik trpí ?
a Kreonte, ty též,
a z malé věci velké neči te!
Ty tlom poiď *-
KREÓN
Leč d íve dokaŽ lačnorr pcdlost rnou!
oIDIPÚs
Ty nechceš vě it, ty
?
se nepoddáš ?
KREÓN
'Irest těž\ , sestro' choť tv j Ctdipus
mi p isorrdil, rnně hrozí dvojí zlo:
KI{EÓN
b;it vyhnán z vlasti nebo usrnrcen.
Vžd}rťnemáš rozum!
oIDIPÚs
Tak jest, má clroti!
oIDIPÚs
Pro sebe až dost!
I(REÓN
Ať neisenr šťastně živ, ať zhynu kleto
když jsem co spáchal, z čeho viníšrnne!
KREÓN
Však máš 1ro mít i pro mne!
oiDIPÚs
KRšÓN
A rn' liš-Ii se?
lLttAl
jí ho p istíhl,
iak ukládat nri zrádně o život.
Ty jsi padouch!
IoI(AsTÉ
Ó p i všeclr boaíctro vě mu, oidipe,
rrrěj z ení na tu $l'atou p ísalru
i na lnne, na všechny zde p itomn !
lr6sl
KREÓN
Hle, v zášti ustoupils; však p ijde žal'
až hněr'tvťr| zchladne. Taká povaha
NÁČELl{ÍK sBoRU
Ó razvzž si to, pane nrrij,
a dej se, prosím, p enriuvit!
jest právem sobě strastí největší.
oIDIPÚs
A jak vám mohu ustoupit?
olDIPÚs
Už idi a neclr mne!
hTÁČELNÍKSBo{tU
Byl vŽdycky bez hany a teď
piYísahou se zavazá't| toho <lbej
KREÓN
!
oIDIPÚs
_
(odeite)
A víš,co žádáš?
NÁČELNÍKsBoRU
Nač váháš ještě, paní mí'
I{ÁČELNÍKSR()RU
Ano.
oIDIPÚs
Pťrjdu' zneuznán
jsa tebou, těrnito však steině ctěn
chotě domťr odvésti?
Tectrv mluv!
IoKASTÉ
Chci zvědět vše, co stalo
se.
NÁČEI"}{ÍK sBoRU
Bys vratltou donrnčnku jen, kclyž krví je s tcb,:u spiat
a těŽce se zaklel sám' jej nevriral v harrby prach!
NÁČELNÍKsBoRU
Ach, dornněnka, slov tenrn1ich ploc!
Ale v11itka k ivá lrryže druhdy též.
oIDIPÚs
Věz tedy dob e: torrto žádostí
IoI(AsTÉ
A vinou obou?
cl:ceš moje vyhnanstvi neb moji smrt!
NÁČEL}{ÍK SBoRU
Buď svěclkem mi Hélios, bolrťr všrch král.
Že toho ti neclrceme p át! A tai<-li by sm šlel kdo z nás,
nechť bohy i lidmi je klet a ntjhorší stihne ho smrt!
Ale nrá nešťastná hynor-rcí vlast
mi drásá srdce: jak skcxrčíse vše,
kdyŽ vaše zlo stará dclvršízla?
oIDIPÚs
Neclrť jde si tedy, byť to byl mrii hrob
neb necLné, násilné p{ 1'5'lrnarrství!
Mně ná k tv ch je líto, jeho ne:
s ním všude prijcle moje rrerrávist.
i16()l
NÁČtrr.NÍKsBoRU
Ano.
IoKAsTÉ
oč tu
š1o?
NÁČELNÍÍ<sBoRU
Ach, dosti, dosti již slov, když tolik se soužívlast!
Necirť na tom zťtstane jíŽ,žetakto skončeno vše!
o!DIPÚs
I{le, kam jsi došel se svou rozvahou:
tvé nitro chladne, zrazuješ rnou věc!
lL67 |
I'{ÁČELNÍK sBoRU
Již nejednou, králi, jsem odkryt svou hrud
a slyš mng i nyní a véz, že nadobro blázetr bych byl
a všeho rozulnu prost' bych tebe zapfuat chtěl!
Po šťastnémvětru jsi stočil mou vlast,
když v p íboji bídy se zmltala zlé:
i nyní nám dobr1 m zas priivodcern buď!
IoKAsTÉ
Ó pane, zjev mi také, p i bozícfu
co vznítilo tak velik;Í wiii hněv?
oIDIPÚs
Slyš, tys mi víc n ' tt zde, choti má:
byl Kreontuv to klad proti mně.
a děcku sotva minuly t i dni'
když je dal na kotnicích zohavit
a pohodit klms do neschridn ch hor.
I nep ivodil Foibos, aby byl
syn wahem otce, ni by táios
byl zabit synem, jak se toho bál.
A tak to p ece věštba určila!
Nuž toho nedbej! Co bťrh odkryt chce,
to bez věštcri nrám zjevi jasně sám.
oIDIPÚs
Ó ženo, kterak tato slova tvá
mé nitro zmátla, pobou ila hruď!
IoKAsTÉ
A iaká staÍost změnila wé ciry?
IoKAsTÉ
A je to obvinění drlvodné?
oIDIPÚs
l'ys
oIDIPÚs
Vždyť pravl,že isem zabil Láia!
ekla' ťuším,že pq Láios
byl zabit na rozcestí v rivoze?
IoKAsTÉ
Má dukaz sám či jin1i mu to zjevil?
toKAsTÉ
'Iak každ1 wrdil; posud se tak
o1DIPÚs
on poslal sem s tínr věštce podlého;
svá rista chrání viny vší.
oIotpÚs
A místo, kde se zběhlo neštěstí?
IoKAsTÉ
Fokidě, tam, kde cesta z Dďf
a z Darrlidy se sbíhá v jedinou.
IoKAsTÉ
Co pravíš, odval klidně ze srdce
'1'oť ve
že věštnl síly nemá žádny wot.
Hned pádn toho d kaz uslyšíš.
Kdys p išla věštba _ nedím, od Foiba,
leč od Foibov ch sluhri LáÍovi,
že skrze syna souzena mu smrt'
jeiž poroďt mám z |eho objetí.
Však zabili lro cizí lupiěio
dí zvěst, pr na rozcesti v rivoze
oIDIPÚs
a poslyš rnne, bys poznal, bezpečné
(Oidip
It68l
s sebou trhne)
-
ílqá.
Jak dlouh; čas již minul od těch dob?
l()KASTÉ
My v
městě zvěděli to krátce p edtím,
rrcž's p išel ty a p ijal tento tr n.
()tDiPÚs
Ó Die, k čemu jsi mne odsouďil?!
lt6el
IoKAS'rÉ
Co trápí tvoje srdce, oidipe?
ororpÚs
Ach, netaž se mne ještě - Pověz mi
jak stár byl' jaky vzlrled mčl Láios ?
ioKAsTÉ
Byl velk1i, vlasy prr'
str*íbro šedín,
a podobu měl skoro jako ty.
Ó uda mi! Já asi netuše
tou strašnou kletbou stihl sebe sám!
IoKAsTíj
Jak to, mťr! pane ? Trnu, z íc tě tak.
oiDIPÚs
Márn děsn1 strach, že věštec viď dob e!
Jen slovc ještě' pak je )isto vše.
IoKAsTÉ
Já trnu, ale ptej se, odpovím.
oIDIPÚs
Měl na své cestě malou družinu
či četn1i prťrvod iako panovník}
IoKASTÉ
I s lrlasatelenr bylo iich len pět;
vťrz iedin1i jen vezl Láia.
oIDIPÚs
oh, už je |asno! _ Itdo r'ám p inesl
tu Smutnou zprávu, ženo, ltdr: to b3tl ?
IoKASTÉ
ieclirt1;i,
kdo ušel.
oIDIPÚs
A
mešká nyní v našem paláci?
lL70l
Ne, není tu. I(dyž po svém návratu
zt'el tebe vládnout po Láiovi,
mou ruku uclropil a žádal mne,
bych k stádťrm na venkov ho poslala'
by z dchledu byl města našeho.
I svolila jseml na otroka p ec
b1''l hoden ještě většímilosti.
oinipÚs
Ať p ilde ZaS c0 nejrychleji sem!
oIDIPÚS
Tu dal nám sluha,
loI{As'1'hl
iorasrÉ
Ilnecl je tu; aie nač to p ání tv
?
0IDIPÚs
'l'1ám, ženo, straclt, že p ílišmnolro již
jsem napor.,ědě!, proč 1ro viciět chci.
IOKASTÉ
Však p ijcic. Ale snad isern hodila
bych znala, co te1 tíží,pane m{rj?
t
ž,
OIDIPÚS
Buď jista, že to zvíš,když neihorší
už smim' jerr čeltat: kornu dražšímu
rrež tcbě vviíčilbych c,sud svrij?
I(orintsk1i Polybos byl otec mťri
a Ínatka dr5rská Meropé. Syn králriv'
já ťrcty největší tanr pr.lžíval'
rrcž p íhoda se stala, zviášnrísic,
však rrehodná mé vážnépozoínosti.
Iidys na lrostině piják zmoŽen1i
rni vytkl, že jsem podvr:en syn.
'I*en večer stěŽí zkrotil
isem svťri hněv
a vyčka!; zrána šel jsenr k rodičťrrn'
b."_clr zvěděl pravdrr. oba velnni zle
se na zbrklého mluvku lroršili,
ir rnně ten hněv b5'i rnil1i; hana však
rně lrryzla stále
t),iIi
-
Íostlaťtajrrě cál.
l
vydal jsem se do Delf bez vědomí
sv ch rodičťr. A Foibos neuzngl
mne hodn1y''nr odpovědi v této věci,
však zjevil hrťrzu jinych děsnycir běd:
že s vlastní matkou svotr mám soulcržit,
rod zrakťrm odporny bych světu dal,
a otce vlastního že vrahem budu _
Když isem to slyšel, nevrátil jsem se
jž do Korinta,
bych tam nespat il
tu hanbu podle věštby zlověstné
se naplniti. Sel jsem do světa
a z hvězd jsem soudíl jen, kde ležívlast'
Tak p išel jsern i v onu krajinu,
kde' jak jsi děla' zavtažděn byl král
-
A chci ti íci pravdu, ženo, slyš!
Když jsem se blížilk tomu rozcestt
tu setkali se se mnou hlasatel
a muŽ, jak Ečíšjej: stál na voze'
iejž táhli koně. Vozatai i kmet
mě odháněli z cesty násilně.
Dám v zlosti ránu tonru, kter mě
trnal z j[zdnl&ěf;ry. Sta ec r'iděl vše'
i vyčíhalsi mne, jak nríjílnvriz,
a bodcem do hlavy mě ude il.
Však zaplatil to draze: jeden ráz'
má hťrl jei zasáhla, on zvrátí se
a kutálí se fovltou z vniďku vozu
Pak usmrtil isem všechny...
-
Má-li snad
ten muž co společnéhos Láiem,
, kdo je nyní bídněišírrcž já?|
Kdo protivnějšíbožstvu mťržeb1t?
Když nikdo z občan ni cizincťr
mne nesmí k sobě p ijmout, oslovit,
než odhánět mě musí!? A tu kletbu
já sám' ien sám jsem volal na sebe !
Já poskvr uji lože mrtvého
svou rukou vraha: nejsern ohava
a nejsern zcela proklet ? Prcbnout mám
a prchna nesmínr spat it drah ch sq ch
lt72l
ni vkročit do své vlasti _ nebo musím
si matku za choť vzít a Polyba'
jenž dal mi život, otce, zavraždilt _
Zdaž chyb|ten, kdo o mně'prohlásí,
že kruq dérnou šwe mě životenr?
Kéžnikdy, Ňdy' bozi p eiasď,
bych nez el toho dne, kéžze světa
bych zmizel d ív, než bych měl spat iti,
že skwna bídy takové mě stillla! _
(pauza; Iokasté mlčí)
hTÁČELNÍKsBoRU
pokavad
Toť zlé, kÍáli
- ale
naciěji!
neslyšel,
měj
svědka
isi
oIDIPÚs
Však to je poslední má naděie;
lze pouze vyčkat toho past1 e.
IoKAsTÉ
Až p ijde' jakou čekášritěchu?
oiDIPÚs
Když bude shodně mluvit
s
ečítvou'
pak ušel isem té hrťrze, slyšelas?
IoKAsTÉ
A co
jsem
prve ekla zvlášmího?
oIDIPÚs
Pr1 twdil' pravilas, že lupiěi
jej zavraždili; tedy udá-li
zas stejn; počet, nejsem vrahern já!
P ec jeden člověk není celá tlupa!
Však ekne_li, že to byl jeden poutďk'
jest iasno vše a je to dílo mé _
IoKAsTÉ
Buď jist, že užil slova lupiěi'
a teď ho nernťrže iiž odvolat:
tr73l
tak obec slyšela a neien iá!
Než i když něco změní z prvé eči,
pane, nikdy nedokáže pÍec'
že Láios byl zabit tak, jak měl!
Dle věštby měl b1 t zabit synem mym;
než vrahem nikdy synek uboh;
se nestal: sám už dávno rnrtev jest.
A proto nehci p íštěpro věštbu
ni vpravo ani vlevo zrakem hnout!
oIDIPÚs
Máš pravdu; ale pošli p ece jcn,
by p išel onen sluha: nezapome
!
IoKASTÉ
Hned pošlu proťr však pojdme do domu;
chci činit jenom to, co je ti milo.
(odejdou do palticc)
SBOR
Ó sudbo, dop ej mižiti v čistézbožnosti,
bych ve slovech i činech sv ch
vždy plnil svaté nadpozenrské ády,
oblačn;fch q šin poutníky věčné'
jež odvěk1 nebes klín
ien zroditi mohl!
Jich nezplodil z krve své
syn mate e smrtelné,
a zapomnění lahodn;f sen
nezkalí nikdy jejich zrak:
to velik bťrlr bytuje v nich, jenž nestárne!
neilepší zbraně otčiny!
]en v ochraně tvé, bože, my povždy dceme žít!
I(do p; chy však cestou jde
buď ve slovech neb činech sv ch
a práva se nebojí
a nectí božíchp íbytkri'
nechť zdrtí ho osud z1 :
mějž ten vděk neblahé zv le své,
l<dyžz nečestnéhozisku bude t1t
a konat skutky bezbožné
a na svaté věci drzou sáhne rukou!
Zdaž mt e kdo ještě skr1 t svou hruď
st elám božím,když takto h eší?
Ctili se skutky takové, nač' nač
mám tančiti bohťrm?
Již nepťrjdu ricty pln
ni do Delf, země kde svad st ed'
ni do chrámu abského
ni k olympijské v'.išině,
když souhlasem liď všech
má slova nebudou stvrzena.
Ó Die, jsi-li vskutku pánem světa,
ty vševládn , kéžneujde
ni tobě ni věčnétvé moci to, co pravÍm!
Jest popírán již co zašl1 zwk
Láiovi,
nitoo.jiz npotton Foibos néníslavně ctčn;
ta tam jest již víra!
q1irok věštěn1
(qtjde se služkami)
Však zpupnost plodívá tyrana3 zpupnost bezbclžná!
Jsouc q st ednosti lačna jen
azkázy,;iásá v p esycení slepénr,
ale když zpita wcholu dojde,
oh, do strmé propasti
zlé sudby se skácí,
lide dy si roztÍíští!
o bože, mou prosbu slyš:
kéžnikdy zbožnosti nezbavíš nás,
lr74l
toKAsTÉ
Mně p išlo na mysl, kmetové'
jít do svatého chrámu s vínky zde
a se zápaln1fm bohrim kadidlem.
Svou hruď až p ílišstrastÍni rcztyvát
mťrj choť a neváži jak soudn;i muž
clle toho, co již bylo' to, co iest,
rrež vě í slovu každému,jež děsí.
{é clomlouvání neprospívá nic;
lr75l
idrr tedy k tobě
IoKAsTÉ
Což star; Polybos již nevládne?
bys rozluštěnísmírné p ivodil!
lsmeť všichni v bázni nad ním |ako plavci'
když kormidelník hr'uze propadne.
KoRINŤAN
Už ne: už dokraloval pod zemí.
KoRINŤAN
IoKAsTÉ
Co díš? Je mrtev otec oidipťrv
- vždyťjsi nejblížespásn; Foibe, s touto obětí'
(veide)
Zdaž mobu zvědět od vás, cizinci,
kde bydlí tady vládce oidipris?
A nejraději: víte, kde je sanr?
NÁČELNÍKsBoRU
V tom dorně zde; jest uvnit cizinče.
'
Ta paní zde je matka ieho dětí.
xoRrNŤeN
Buď šťastnav kruhu šťastn ch navěky'
isouc požehnaná' ádná jeho choť!
IoKAsTÉ
I ty buď šťasten: za svá krásná slova
jsi toho hoden, cizinče! Však mluv,
co chceš, co jsi nám p išel oznámit?
KoRÍNŤAN
Ó puoi, štěstípro chotě i dťrm!
IoKAsTÉ
Jak' štěstí? Jaké ? Kdo tě posílá ?
KoRINŤAN
Jdu z Korinta' a iistě potěší
tě slova má' však také zarmou
.
IoKAsTÉ
Jak mťržemít co tuto dvojí moc?
KoRINŤAN
Lid korints\ chce králem zvolit iei
své země! Tak se u nás mluvilo.
/1761
?
KoRINŤAN
Jc mrtev Polybos, sic nechci žít!
IoKAsTÉ
'fy
služko, rychle běž a králor'i
_ Věštby' věštby boží'
to zvěstuj!
kde jste?! Jak dlouho vlasti oiďpris
se stranil vbázni, by ho nezabil:
a on teď zem el sánr, jím nezabit!
(ayide z paláce)
oIotpÚs
Má choti dralrá, rokasto, rci,
proč jsi mě zavolala z domu sem?
IoKAsTÉ
Zde toho muže slyš a uvažuj,
kam slavné božívěštby dospěly!
oIDIPÚs
I(do |e ten muž a co
mi íci chce?
IoKAsTÉ
Je z Korinta a clrce ti oznámit,
že Polyba není: mftcv otec tvtrj!
orotpÚs
Jak, cizí muži? Pověz mi to sán!
KoRINŤAN
Když toto neiprve mám potvrdit,
nuž věz, že Folybos jiŽ dokonal.
lr77l
oIDlPÚs
Zda násilně či stižen choroborr?
KoRINŤAN
Jak slab; závan skácí vetché stá í!
oIDIPÚs
Byl chuďák, zdá se, zdoxan chorobou.
KoR'INŤAN
(p i.takázlti)
.A,
vysílenímvěku dlouhélro.
oIDIPÚs
FI , ženo, kdo by delfské věštílny
chtěl ieště dbát a ptákťr k ičících
kdes ve vzduchu, dle jejichž rozklad&
isem otce zabít měl ? ! on spočívá
teď mrtev pod zerní, a já jsem zde
a meče jsem se netkl! _ leč by touhou
b5'l po mně zh5nrtil; pak bych byl ho zničii
Ó ne! již ležív hrobě Polybos,
a s ním ta tarn isor.r planá proroctví!
IoKAsTÉ
A
nerYekla jsenr
ti to dávno již?
OIDIPUS
Ba ekla, ale stracir mě zavád"ěl.
IoKAsTÉ
Teď již si k srdci nep ipouštěj nic!
oIDIPÚs
Jak, což se nemám sriatku s matkou bát?
IoKAsTÉ
Nač bát se člověka, když nálroda
jen vládne, bezpečnépak p edtuctry
!i o iediné věci nelze mít!
Zít manč, jak se dá, toť nejlepší*
lrTEl
s 'atku s matkou svíJt!:
již rnnoh1 ve snách s rnaťkou obcoval.
Však člověk nesmí na věc takovou
dát nic: tak se mu žije nejsnáze.
Actrr, nic se neboi
oDIPÚS
Co pravíš, bylo by sic krásné vše,
jen kdyby matka nežila. Však žiie'
a p es tvá slova musím rníti strach.
rorasrÉ
Smrt otcova jest velké světlo p ec!
OIDIPUS
Ba velké; z matky živéjde r'šak sťrach.
KoRINŤAN
A které ženě platí tento straclr?
oiDIPÚS
Ach' Polybově choti
lr,{'eropě.
r<ozuNŤaN
Co ponouká vás na ní ke strachu?
oIDIPÚs
I]ťr1r strašnou
r<onrNŤaN
Lze zvědět
věštbr: seslal, cízinče.
ií' či je to taienrství?
oIDIPÚs
Ó nikoli! Kdys Foibos věštíl mi,
žc se mám spojit s rodnou matkou svou
a vlastní rukou otce usrnrtít.
A proto isem žílvzdáten l(orinta
tak dlouho. Byl jsenr šťasten, nejsladší
však p ec je zirat v oči rodičťr
KoRINŤAN
Nuž z bázně p ed maťkou isi míjel vlast?
lrTel
oIDIPÚs
'fak jest, a abych nebyl otcovrahem.
KORIN'RN
'Iy nejsi nijak sp Ízněn s Polybem!
KoRINŤAN
Proč jsem tě nezprostil té bázně hned,
králi! P išel isem ti sloužit p ec.
OIDIPUS
Co pravíš? Nezplodil mne Polybos ?
oIDIPÚs
Však se ti po zásluze odměnrm.
xoRrNŤeN
0h, steině jerko jsem tě zplodil jí.
cxupÚ.s
KoRINŤAN
Vždyťtaké právě proto p icházím'
bys p ál mi, až se dorn{r navrátíš.
OiDIPUS
oh, nilicly nepťrjdu k svym rodičťrm!
KoRINŤAN
Mťri hochu, nevíšnakrásně, co děláš !
oIDIPÚs
Jak to, ach' stalče' zaklínáin tě, proč?
Jak roven otec tolnu' kdo iím není?!
KoRINŤAN
Vžclyťnezploclil tě ani on ni iá!
OIDIPUS
l)r:oč nazyval mě tedy synem sv1inr ?
IioRIN'ŤAN
Z rn ch rukou, slyš, tě p iial clarem kdys.
()IDIPÚs
.r\
tak že cizí dítě miloval ?
KoRINŤAN
Že proto vylr báš se domovu.
xtxrNŤaN
OIDIPUS
/viám strach p ec, aby Foibos neměl pravdu.
rltt>lPÚs
IioRINŤAN
Bys nebyl poskvrněn slirz rodiče?
titltLINŤ'aN
]ťr v
oIDIPÚs
()tl)IPÚs
l}yl bezdětností k tcrmu
Ba právě, Starče, to rně věčně děsí.
KoR.INŤAN
A víš,že se jich bojíšnadarrno
?
oIDIPÚs
Jak to, když jsou to moji rodiče?
lLBol
p
ivec1en.
Nl:žs mě rJal jcmu, koupils mne či zploclil?
(
rol*íclr kithair nsk ch našel tě.
Iohasté se zszruši, pak upadá a hloubagé zanryšletlí)
A iak scs dostal v onu krajinu?
li()ltINŤAN
'l'ur
v horách na stáda isern dohlížel.
()ll)IPÚs
l|1'l:r
rlltl/
najat jako pasálc kočovn; ?
KoRII{ŤAN
KoI{INŤAN
Tvťli zachránce isem tehdy, dítě' byl!
Ba právě toho; byl to jetro pasd
OIDIPUS
A čínrjsern trpěl, kdyžs rně v bídě našel ?
OIDIPUS
A žije dosud, bych jej vyhledal?
I<oRiNŤAN
KoRINŤAN
Vy domácÍ to nejlíp víte as.
To dosvědčíti tvoje kotníky.
.
oIDIPÚs
orripÚs
}est mezi vámi někdo, komu snad
by z venkova neb odtud osobně
byL znám ten sluha? oznamte mi to!
Teď p išel čas, kdy vše lze vypátrat.
Ach' nač té dávné vady veporníriáš!
KOR.IN'TAN
Já rozvázal tvé probodené nohy.
NÁČEI"NÍI{sBoRU
To nikdo jín1 tušínr nebude
treč slďra, pro kteréhos postral ven.
Všgk to uám nejspíš poví lokaoié.
oIDÍPUs
To strašn znak jsern v plénkách obdrž*l.
KoRIN-TAN
A podle toho byl jsi nazvírn též.
oiDiÍ,Ús
oIDIPÚs
Však probťrh, k m? Snad matkou, otcenr?
(h Iokastě)
jV1'luv!
Ó ženo, sxyšíš? &!'ínícizinec
snad toho, kterého jsme d'ali volati
KoRINŤAN
To nevím; dalnri tě kclos, ten to ví.
IoKAsTÉ
oIDIPÚs
Nač ptáš se po tooa? Nedbej toho niu
a plané jeho e& z mysli pusť!
Jak, tys mě dostď, sáms r:nne nenašel?
KoRINŤAN
sám ne; to jin1i pasák mi tě dal
i
Jak zval se jen? Byl sLuha
_ Lái
oIDIPÚs
Té země b1ivaiého vladďe?
lLBal
oIDIPÚs
Ó rre, to neudětárn! }'Teodtv t
svťrj pťrvod' jsern-li mu již na stopě?
oIDIPÚs
Kdo to? Mluv, mrižešmi ho udati?
xoRrxŤaN
(aytrhne se ze zarnyšlení, drsně)
v.
IoKAsTÉ
A"cli, usta o probťrh, ie-li trochu jen
ti život mil}? _ dost, že trpírrr !á!
oIDIPÚs
T'y buď jen klidna! Zjevl-trl se snad,
že praotrocké matky syn' já sám
jsem practrokem, ty cti neztratíš!
lL83l
IoKAsTÉ
Než slyš rnne p ece, prosím, neči to!
oIDIPÚs
Ne, nepcslechnu, musím zvědět pravdu!
IoKAsTÉ
Já radím clobrYe, clrci tvé blrrho jen!
olDI
ÚS
Už dávno mrzÍ tně to blaho tvé _
IoKAsTÉ
I{'éžnepoznáš kdy, utrohy, kdo jsi!
oIDIPÚs
Nuž p ijde onen pasty konečnč?
Tu zde vzal ďas i s jejím šlecirtictl'ím!
IoKAsTÉ
Ó hrťrza! Synu bídy! Talttrr jen
tě nrohu rraposledy oslovit!
(odkaapí)
NÁČELNÍKsBoRU
Proč, králí, choť tvá v bolu divcrkém
tak prudce odkvapila ? Smlčela:
mám str;*ch, že propukne tu hrozrlé zlo!
oIDIPÚs
Nechť propukne si, ca clrce! Pťrvod
chci poznat, ať ie sebebídnější!
Jeť ona žena, hledí vysoko
a snad se stydí za mťri sprost5i rocl.
Však zvu_li já se děckem Náhodg
té dobrodějky, já cti nepozbudu!
Toť pravá matka má! A měsíce,
mí brat í, prrivodcové krokťr m1 ch,
SBOIT
(radosu )
Jestliže proroc\ mám zrak
a jestliže zmohu co rozufilem svym'
poznáš to, poznáš to zítre, Kith*irrine'
p i věčnémnebi ti p ísahám!
Zitra, aŽ ripl rku zieví se líc'
clrci tančiti tobě a slaviti tebe'
kter1i jsi rodákem Oidipa mélro,
byl jsi rÁu pěstounem, byl jsi mu nratkou
a lásky své štěd e jsi p ál
vladarYské roclině thébské!
ť) spásn1i Foibe, i tobě
ncchť líbíse konání mé!
I(dože tě zrodil, dítě mé?
(i.lrterá tě z panenskych zrodila nyrnf'
žiiÍcíchvěčně? Zda v otlietí boha Pána'
lr.tcry Se po horáclr prohání ?
I'Jebo snad některá Foibova clroť?
Jsou milé mu piánč a past'''iny travné'
Nebo tě zplcrdil snad kyllénsk Herrnés ?
Ncbo sám Bakclros, bťrlr vrchol horsk1 ch'
tč obdržel, netuše rric,
lÍskou kterési nymfy'
it:Ž jaLa ho žárnym zrakem?
Vždyťlaškuje s nimi tak rád!
()tDIPÚs
svťrj
_lri
<i
se s ním posud nikdy nesetkal,
kmeti, jestliže však soudit sÍnírtt,
jde již, zdá se, pasqÍ hledan .
lcť shodn1 věkem s tímto starcen zde
n nadto poznávám své sluhy v těch'
kciož vedou iei. _ Však tys iej vídal d ív
a iistě ho znáš lépe nežli já.
tr-r
ti mal1m učinili mě i vettqfm.
Nuž iak1 jsem již, iin1 nebudu:
i proč bych neměl zvědět p vod svťli?
NÁČ;rir-NÍrsBoRU
'l'oť on, buď
iist! Byl past1i' I_.áiriv
lr 1l itorn věrn1 iako nrálokdo.
lr84l
l1Íi5l
(setratÍ na scéně, časen netrpěliuě a),hlížistranou)
(
slulrcaé s pastll''etn)
olDIt Ús
D
I(oRINTŤAN
íve ptám se tebe' muži korintsk1
zdaŽ mínils tolro
KoRINŤAN
:
?
Ano, to jest on.
ornipÚs
(kpast! i)
Ty
starče, hleď mi do oěÍ a rnluv,
nač ptám se! Byl jsi otrok Láiťtv?
PAsTÝŘ
(bez
aalné časti, Kori,nťana si
net:šilr,á)
Byl; byljsem zrozen v doměn nekoupen.
oIDIPÚs
A co jsí robil, čímses zaQval?
Což divu, pane! P ipome&u filu
však jasně vše. Jsem jist, že dobr-e ví'
jak tenkrát na lučinách kithairr1nsk1fch'
_,
kcle pásal stáda dvě
iá iedno ien
m1im sousedem byl t iirrát od i*ra
už do podzimu po šest rněsíc&;
pak na zírrru jsem do své ohrady
hnal brav a on zas v ovčínLái v.
Nu, trylo tomu tak ť;i nebylo ?
-
pesrÝŘ
.&{áš
pravdu' ač ie tclmrr dávnr: již.
KoItII".IŤAN
Nuž pověz, víšuž, žes mi tehdy dal
čÍsďtě, bych je aa své vychovď?
l'A,._j'x ÝŘ"
PAsTÝŘ
Chodil jsem cel1 život se stády.
oIDIPÚs
A kde jsi nejčastěii pob1iv*i
?
PAsTÝŘ
(
drsně)
Co chceš tou ečí?Proč to povídáš?
l(oR.INŤAN
Mťrj brachu, zdeť to d'ěcko tehdejší!
Tam, na Kithairinu a v okolí.
I'AST'Ř
Jdi k ďasu! Budeš nntrčet konečně?
oIDIPÚs
Pak seznrímil ses iistě s tímto zde ?
tlInIPÚs
lIc!, starče, ieho nekárej! !['y sám
(máone rukou)
PAsTÝŘ
(se ogtrhne
z netečnosti)
si zasluhuieš pokáránÍ spíš!
|,AsTÝŘ
A co s ním bylo? o kom vlastně nnluvíš?
Mt:j vzircn pane, co jsem provedl
oIDIPÚs
Zde o tom starci: stl kal ses kdy s n{nr?
trtt)IPÚs
Clrccš zap ít dítě, o kterém on mluví.
PAsTÝŘ
l'As'IÝŘ
Já nenrohu si honem vzpom.enout.
l186l
Vžclyť neví nic, ien tlachá nadarmo.
ltBT
l
?
oIDIPÚs
Když ncchceš po dobrém, však povíšpo zlérn!
orDIPÚS
Mám se ptát znovu? Potom běda ti!
l'AsTÝŘ
PAsTÝŘ
Ách' jen mne starce nemuč, proboha!
Nuž - byl to z domu Láiova kdos.
oIDIPÚs
Ať mu hned někdo sváže ruce vzad!
()IDIPÚs
PAsTÝŘ
Proč to? Já nešťastník!Co po mně chceš?
l'ASTÝ{
oIDIPÚs
Dal jsi mu dítě, o kterém tu mluví!?
()lDIPÚs
PAsTÝŘ
Ba dal. A měl jsem zhynout toho dne!
|'ASTÝŘ
'ldaŽ ottok, nebo vlastní ieho syn?
oIDIPÚs
Však na to dojde, budeš-li mi lhát!
oIDIPÚs
Láiovym zvatrt jej.
Nr'rž
- synem
'l'tr clroť
tvá uvniď nejlépe ti poví.
už ekl:
l'As'rYŘ
Ano, Pane.
Ten člověk se jen asi vykrucu'c!
()IDIPÚS
A li čcmu tobě?
dal isem je.
oIDIPÚs
A číto bylo, cizí nebo tvé?
r
PAsTÝŘ
p-1o., zaiclínám tě, dál se neptei!
il t.lIPtJs
'|'a lrídná matka!
Mé ne, já jsem je dostal od kolros.
oIDIPÚs
Zde v obci ? 0d koho a z číhoclomtr
l'As'I'ÝI\
Bych je utratil.
PAsTÝŘ
/l88/
A iri ii slyšet. Ale musím slyšet.
Jirk, ona ti jej dala?
Je veta po mně spíš,když povirn pravdu.
p
iiž zjevít mám tu strašnou věc!
()ÍDIPÚS
PASTÝŘ
PAsTÝŘ
Ne, ne! Vždyťjsem
()1r, teď
l'Al''l'Ýtl
Včštbyzlé sc bála.
?
(
)l
t)Il.Ús
Aiak
/
hje/
?
Proto také lsi králem zván
vlasti, kterou chráníš jak štít'
pfotos došel nejvyššíchpoct'
vládna ve velk1ch Thébách.
PAsŤÝŘ
]!{ělo zabít rodiče.
oIDIPÚs
A iaks ie mohl tornu starci
d'át?!
PAsTÝŘ
:{ch, ze souciťu, pane _ rnyslil jsem,
že v cizinu ie vezme, odkud byl.
Však zachránil je k bídě největši.
Neb rys-li onen, za koho zcle ten
tě rná, pak věz _ jsi zrozen 1r n*štčstí_
oIDIPÚs
Ó hrriza, hrriza! Všo je jas'*o již!
Kéžz ínr tě, světlo, naposled, když vím
už vše: že isern se v h íchu narodil
a v h íchu plodil, h íšnězabíiel!
(prch
do domu)
SBOR
I lr ! Jaké to nic,
'
synové
snrrti' jaké to nic
ie tento vezdeiší život!
Kter i ker1 že lidsk1 wor
zilská ze všeho blaha víc
než pouhé zdáni, že blažen jcst,
a náhlé zlrroucení snri svych ?
Tvrij los' oidipe nešťastn11i,
vida p ed sebou, p íklad tv j,
tvoji bídu, nernohu nic
šťastn;frn na světě zváti!
on, on!
Die'
siyš!
C}n' kter;1i slavně zasáhl cíl
a došei plného blaha!
Smrt jenž odrazil od našicb bran,
hradbou otčině rné se stal,
když zahladil pannu nestv rnou,
tu věštkyni drápťr k iv1ch! _
l19al
teď
- a teď? Koho lze nazvat bídněiším?
I(oho běh života p ipoutalk takému prokletí,
k tolika strastem šílen;m?
H, h' Oidipe, slavn1 oídípe!
Jakže jsi rnohl veplout
A
ve svťrj manželsk1 p ístav
jako rodn syn
i plodící otec a choť?!
Jakže as, jakže tě mohlo snést,
neblah lrlžko otcovo
'
až po dnešní den a mlěet k tvénnu h íchu?!
Čas vidí vše: ale aě soudil dávno již'
vzpÍral se ďouho odkr;ti zločinn siiatek tvťri,
v kterérn isi chotěm i synern byl.
II , 1r , oidipe' synu Lái v'
Iréž,kéžbych tě nikdn
nikdy nebl val spat il!
Ná ek p
ehrozn1
_
tcď zaznívat rnusí z m ch rist
Musím však íci, co pravda iest:
cl; chám zas leh'ce' jsa tebe prost'
a oko rné bezesné zkonejší se spánkenn...
(wjde r damu)
l'()sltlVy nejvzácnější muži země té,
ltclr, co vše čeká tu váš sluch i zrak'
jlrlr
hrozn žal vás
pojrne, inete-li
llž closud věrně k dornu Labdakol'u!
lrÍi nejmocnější světa veletok
tly neočistil donnu tohoto,
t:o skr1ivá hrťrz _ iiž v'orzku zieví se *:
lrrťrz zav'í'něn; ch, ne snad bezděčn1fch!
A srtrasti z vlastrrí v&le neir'íc bolí.
ltel.l
NÁČELNÍKsBoRU
Co jsme již věděli, to stačilo
nás pohnorrt i< ná ku: co chceš ieštčzievit?
POSEL
Zvěst prvorr rázemiicilze i sl'r'šet:
již zhaslo oko božskéIokasty!
NÁČELNÍKsBoRU
'Ia p eubohá! Kterak zem ela?
POSPL
Svou vlastní rukou' Nez eli jste ií,
a nejsmutnější dojern
ušelvám;
však vylíčímvánr dle své paměti,
jak dotrpěla žena nešťastná _
I{"dyž pobou ena vběhla do domu,
lr.ned rovnou do lcržnice pádila'
lvouc vlasy oběma si rukama.
I uzamkle se sama v pokoii
a volá tára dávno mrtvého
a vzponr'Íná si dávn1 ch objetí,
jichž plocíem zlrynul sám a matku, ii,
tu nechal r'h íchu rodit synu svému.
A loži lrlnula' kde zrodila
k své bídě z chotě chotě, z dítěte
své děti
- Jak pak skonala, iiž nevím;
smrt její nemohli jsme sledovat.
Bylť vrazil náhle dovnit oidipirs,
a na něj hleděli jsme, kterak ádí.
on pobíhaje volal po meči
a lrledal ženu, ne, ach, ženu ne,
však rodné lr}'no své i dětí svych.
Co nr il, snad mu démon prozradil,
kde iest, z nás nikdo, kdož isme byli tam.
I vzk ikl dčsně, skcrčil, iak by mu
kdos cestu značil, p ímo na dver-e
a vyvrátiv ie z čepir vpadl dovnit
a tam isme uviděli ietro clroť'
krk v provazové smyčce' oběšenu'
on za yal strašnč,když ji zočil tak'
lrezl
a u'/olnil hned provaz, rrešťastník.
'fak ležínebohá tu na zelrti
a on _
_
ach, to byl strašny pohled pak!
on strhl zlaté sponky z iejích rouch
a vzav je vrazil si ie do očí
a p itom volal: ,rNebudete z ít
to, co jsem spáchal, co iseitr strpět musel:
než ve tmě ty teď z ete, kter]1ich nikd}z
jsem neměl spat it, těch však' po kteqch
jsem s láskou toužil, nepoznejte již."
Tak na íkaje stále pod víčka
se bodal, z ítelnice krvavé
mu tekly po lícich, a kapkarni
iich neskrápěly: prudk1im p ívalem
se snášel černékrve liiavec...
Tak postilrla ie oba zkáza zlá,
a v ní se mtrž i žena spojili.
lich dávné štěstí vskutku b r'alo
d ív pravé štěstí,ale dnešníden
je zkáza, pláč a ná ek, hanba, smrt,
co ziem len sloveo žádnénechybí --
NÁČpr.NÍrsBoÍ{'U '
Však teď se již snad cbudák utišil ?
POSEL
on k ičí'aby někdo otev el
a ukázal jej všechněm Théban rn,
jej, otcovraha, ktery matku svou
nelze íci slov těch rouhaq ch! Chce vyštvati se z vlasd nechce dlít
již doma v kletbě, jížse proklel sánn.
Však pot ebuje vťrdce, opory'
neb trpí tak, že nelze toho snést.
I vám se zjeví hned: hle, otvírá
se brána. Uvidíte divaďo,
jež dojalo by nejhoršího soka!
NÁČELNÍKsBoRU
Ó strašn1 to pohled pro lidsk zrak,
nejstrašnějšíz pohtedri všech,
lte3l
jež spat il jsem kdy! oh, jak5i to běs
tě posedl, muži ty nešťastn1 ?
I(1f démon tak strašně se na tebe vrt5
try dovršil sudby tvé bídu?
0lr běda, ty neboh11i!
{ně rra tebe z íti již nelze, ač rád
byclr mnohé chtěl zvěclět a mnoho se ptát
a zkotrmat: však ne!
Já hrrizou prYed tebou tr'nu!
otntpÚs
Oh,oh
NÁČELNÍK sBoRU
Snad bylo tomu tak' jak díš.
ototpÚs
!
Já nešťastn]1i tvor ! Aclr, v kteryže kraj
mě vede mrij krok ? a kanr zní mrij hlas ?
Ty démone zl1f' kam jsi mě uvrhl, kam?
NÁČELNÍKSBoRU
V moc hrrizy, s kterou není zrak ni sluclr!
oIDIPÚS
Ó Žet, žeu
Vy mrákoty strašlivétmy, |ež padly jste na oči mé,
jichž nemriže zdolat nic ni světla rozptylit jas!
NÁČELNÍKsBoRU
I(1 div, že strašny osud dvojí bol
tě nutí cítit, nad dvojím lkát zlem!
oroipÚs
Ó Žel, žel!
'Iy věrn1i p íteli mrij' jenž p i rnně rnáš odvalru stát,
a nedbaje slepoty zlé' jsi ochoten ujmout se mne!
o
oIDIPÚs
To Foibos Apollťrn byl, drazí, Apol! n sám'
by naplnil hrťrzu m clr běd a napluil utrapy mé!
Mych očími nikdo nezbodal,
ien já, jen já' ach' bídny!
oh, nač jsem pat iti nrěl,
kclyž nemohl byclr z íti tu nrilého nic ?
hrťrzo hrťrz!
Sic halí temno mťrj zrak' však p ece mi neisi skryt,
vím dob e, Žejsizde, a poznávám dob e tv j hlas!
NÁČELNÍKsBoRU
Co jsi to spáchal? Jaks měl odvalru
se oslepit ? I(1i běs tě k tomu dohnal
lLe4l
?
Co radostného mohl byctr tu z ít?
I(teréžeslovo laskavé
!v těšiti mě mohlo, p átelé?
o vedte mě odtud již pryč' co nejrychleii z těch míst'
ti veďte mě, p átelé: jsemť zkázy nesmírné zdroj,
jsem prokletím největším klet a bohťrnr protivn1Í tak'
|ak žádn;i smrteln1' tvor!
NÁČELNÍKsBoRU
Ó dvakrát bídn , poznávášJi jasně
sv j stav: kéžlsem tě nii<dy rrepoznal!
oIDIPÚs
Nechť bídně zahyne ten, kdo na trar'lré pastvině kdys
mi pouta bolestná siial a srnrti vyrval mě tak!
orr zachoval mě životu'
však vděku si nezasloužil.
I(éžtehdy isem zahynul tam!
Co žalu ušet eno mně i dralrym m1Ím!
NÁČnI-NÍrsBoRU
l}a, tak bych si teď p ál i já!
oIoipÚs
''liak nebyl bych se jistě nikdy stal
otcovrahem, a ženichem
své rodné rnatky nikdy bych nebyl zván'
Isem bohy zavržen ted' iá lr íšnch objetí plcrd,
své símě matce jsem dal' z nížvyšel jsem neboh1 sám!
ltesl
A je-li kde
jaké zlo, jež p edčÍnad všechna zla,
vše vešlo se v oidipriv los!
NÁČELNÍKsEoRU
lá nevím, zda sis dob e poraclil:
ie lépe nežítnežli žítislep!
i9em pr*išel sem, ach, co jsem páchal zas ?
o
Ach, již rni nerad, nepoučui mne,
a dcery, manželky a matky, vše,
co nejhnusnějši na světě!...
že rrejednaljsem takto rreilépe!
Já nevím, kdybyclr zem el maie zrak,
jak na otce bych nrohl pohlédnout
tam v podsvětí a na ubohou matkir'
dvě duše, na nichž jsem se prohr'ešil
tak zle, že ptovaz byl by mírn;i trest.
Či an<y, ztozené už jakkoliv,
snad ty by těšilo mě vídati?
Ó nikdy! Já bych nemohl z ít jich
ni města, hradeb, božícholtá ťt
i svatyď, iichž nešťastníkjá sám'
iá neislavnější odchovanec Théb'
se zbavil, sám všenn vele o sobě,
by bezbožníka hnali od prahu,
když bohy nalezen byl nečisq?m
A rozhlásiv
_
Však dost!
Co h ích je konat, o tom h ích i miuvit.
Nuž rychle pryč už se mnou' p i bozích,
kdes daleko mě skryite, zabte mne
neb do vln hoďte, ab3'ch zmizel navždy!
.Ach, neštiťte se, pojďte bez obav
a dotkněte se muže nešťastného:
ien já jsem s to, bych nesl bídu svou!
NÁČELNÍKsBoRU
Hle, tu jde Kre rr sem tvé prosbě vbod'
by poradil a jednal. Pouze on
teď po tobě je strážcem otčiny.
Láiory.
ťu skvrnu hanby své,
já měl bych pevn1m zrakem hledět na
'fo nikoli. Ba kdyby sluchu zdroj
lid?
se ucpati dal také, bez váhání
své bídnétělo hned bych uzamkl,
bych slep; byl i hluch . Sladko iest
žkbeze smyslri mimo dosah zla!
Ó tršthairone, načs mě p iiímal?!
Pročs hned mne nezničil, bych nebyl kdy
se zievil s kletbou svélro p vodu?!
Ó Potybe, Korinte, má vlasti
dle iména, |ak ve mně krásq plod
jste vypěstili _ v nitru s červem zla!
Teďz lirna h íchu h íšnm shledán jsern Ó k ižovatko, skryté dolí
lte6l
lože, lože manželské! Ty mne
jsi zrodilo a pak jsi p ijalo
zas plodu svého símě, davši světu
rod krvesmilnli, otce, bratra, syny
oIDIPÚs
a prYíslušníkemkrve
a k oví, troicestn1 ty tivoze'
vy z rukou m ch krev otcovu jste pily
a spolu mou: zdaž vzpomínáte ieště'
co p ed vámi isem páchal ? Když pak od vás
oIDIPÚs
Ó běda, co mu nyní íci rnárn?
Co mohu očekávat od něho,
když zjevno' že jsem rnu tak uie ivdil?
KREÓN
(p ichrizeje)
nep iveď v'_isměcho oidipe'
k ivd ti nechci vyčítatirric,
J\{.ne
az
však
ke sboru a sluluitn Oidipoa m
iestliže snad rodťr smrteln ch
|iž nedbáte' nuž aspo všeživné
se ost chejte zá"e sluneční
a nestavějte takto na odiv
té nahé hrťrzy, které nesne$e
JteT
l
ni světlo, zem ni voda posr'átná!
Co neirychleji dopravte ho v drim!
Jen rociina má svatou por'innost
i z it i slyšet strasti domácí.
oIDIPÚs
Ty isi mě zbavil obav, p i bozíclr,
muž nejlepší tys p išel k nejhoršímu:
však svol mi v něčem ! Je to v prospčclr tvťrj !
KREÓN
A o jakou tu službu ke mně
lkáš ?
oIDIPÚs
Ó vyvrlrni mč ihnecl z vlasti tam,
kclc zemru neosloven člověkcm!
I(REÓN
Buď jist, že bych to b"vl |iž učinil,
však d ív chci Žácat boha o radu.
oIDIPÚs
Jcť zcela jasná věštba božíp cc'
b'vclr já, vrah otcirv klet5i, zah'vrrul.
KREÓN
Tak zněla věštba; pl*ec však lépe zvčdět'
co t eba činit, jak se včc má teď.
oIDIPÚS
Ty
se clrceš ptáti kvťrli bícíníkovi?
Nech v horách bydlit mne, kde ie má vlast,
miij l{ithair n, mťrj hrob' iejž zažíva
rrri určili již roďče, bych těmi,
kdož usmrtit mě chtěli, zemÍeltéž!
Já arci vím, že ani choroba
ni cosi jiného mne nezdolá;
vždyťnebyl bych kdy smrti unikl'
leč určen k nejhoršímu utrpení.
Než osud mťlj neclrť běžícestou svou.
Však, Kreonte, mé děti!
(Kre n dá pokyn jednomu ze shlll , .ienž p
Oidipovy)
O syny
se nestarej: jsou inuži, net eba
jim nikdy strádat, ať jsou kclekoli.
Leč o nešťastnédcerky ubohé,
jež u jednoho stolu sedaly
vždy se mnouJ kter; rn ode všeho rád
jsem p ával, čeho jsem kdy požil sám _
jen o ty pečuj! Ach, a nejraději
bych p ál si dotknout se jich rukama
a vyplakat se u nich nad svou bídou!
o vládce, slyš'
ty urozenli ! I)otknu-li se jich
sr'ou vlastní rukou, bude se mi zdát,
že nrárn je tak zas, jako když jsem viděl -Ach, co to jest?
Zdaž neslyším sv1 ch drahych' bohové,
jak štkajív slzách? Slitoval se l(re n
a dal mi zar'olat iné miláčky ?
Srnínr věr'iti ?
KREÓN
Snad nyní bohu uvě íši ty!?
I(REÓN
'I'ak jest. Tu radost jsem ti zch,llstal já,
li;Ž clávno věda, jak se na nč tčšíš.
oIDIPÚs
I slyš mou v li, poslední nré prosb5'!
Tu v domě pochovei si, iak chceš sám;
oIDIPÚs
Ach, děkuji ti! Za to poselství
bud biih ti lepšímstrážcem nežli mně!
své drahé jistě ádně posloužíš.
A jí ach, nebuď městu souzeno:
by chovalo mě nadál ve svy'ch zdech!
-
!Legl
i,-:cde
Ó aitty mé, kde jste? Ach, pojclte sem,
zde do mycir rukou, rukou brausk; ch,
ire9;
paleice d:z:č dccry
ieŽ zíild1ly zrak otce vašeho'
d ív jasn tak, jak nyní vidíte!
A kter5i ner'ida ni netuše
isem sé stal otcem, kde jsem syrrem bvl!
I nemoha vás vidět pláči pro vás'
když na mysli rnárn trpk1 žil'ot váš'
jenž čeká na vás obě ve světě.
Zdaž p íjdete kdy v lidskou společnost,
zdaž ia slavnost, by odtud domťr pláč
vás neprovázel místo radosti ?
A což až dorostete s atku, kdo,
lrdo, mé dětí, kdo se odváží
vzít na sebe ťu hanbu, která rod
náš cel1 bude provázet a ničit?
I.{eb jak
'h
ích tu chybí? otcovrah
jest otec váš a s matkou spojil se'
jíŽ zrozenby|, a z téhož na vás
si zplodil, z kterétro kdys vyš.el sánr!
T'ak urážet vás budou, dítky nré;
a kdo si vás pak vezme? Nikdo, nikdo.
l
oIDIt}ÚS
foLusím poslouchat, ač nerad.
r<rr,sÓN
Všechno
rreá
svťlj pravy čas.
oriripÚs
Pťrjdu, ale víš,oě žádám!
KI{'EÓN
Mluv,
a
bildu vědět vše.
ornrBÚs
Máš rně q,trlostiti. z vlasti.
rn'nÓx
}da mně chceš, co bri'lr nrá dát!
olorpÚs
A bez mužri i dítek zajdete...
Vždyťjsem odporiry všem bohrim!
jeclin1 jirn zb1iváš' I{'reonte'
jsi otcem jim' když rny, iich rodiče'
lsme rnrtvi. Ned'ej, by tvé p íbuzné
se v nouzi potloukaly bez mužri'
by los iich nebyl roven bídě naé!
Mě! s nimi soucit, vida jejích věk'
I(REÓN
Pak snad splní prosbu tvou.
Ty
i jak jsotl opuštěny, rnajíce ien,tebe!
Ó ae| mi na to ruku, dolrq muži!
Vám' mělbych rnnoho íci, kdybyste
iiž měly rozurn' dítky rné! Nuž proste
jen o to: žíti,kcie se žítidá'
však žitímšťastrrějšírnnež váš otec!
KREÓN
Dosti, zadtž již své slz]',
a do domu se zase vrať!
l2ool
olorpÚs
Slibu1eš ?
rnrÓnl
Co v mysli nemám,
o torn slepě nemluvírn.
oInipÚs
'l'edy odveď rnne již odtucí!
l(R-I]ÓN
I'ojď už, ale dětí nech!
otnIPÚs
Ne, act5 tčch mi neodnímej!
l20Ll
KREÓN
Nechtěi splnčno mít l,še!
Vždyťi štěstí naplnčrré
zradilo tč v životě!
oIDIPÚs
občanémé vlasti thébské'
hleďte, zde jest oidlpús'
který lrádanky znal luštit'
nejmocnějším mužem byl,
k jehož štěstíkdekdo v obci
vzhllžel zrakem závistným :
eihle, v jakou propast hrůzy
srazila |e| sudba zlá!
Proto tvora smrtelnélro,
který ještě lrledí vstříc
poslednímu dni své suclby
neblahoslav nikdo dřiv'
pokud nedosáhne cíle
života, zlem nedotčen.
(
aclc]úteji)
t2021