Noční přechod Calanques

Přechod Calanques aneb Milešovka po Provensálsku
(3 - 4.10.2009)
Dva roky jsme již vynechali známý ústecký memoriál Hany Vocáskové - noční pochod na
Milešovku a tak jsme se rozhodli, že si částečně noční pochod uspořádáme v Provence.
Calanques jsou útesy, které lemují mořské pobřeží mezi Marseille
a Cassis. V průvodci jsme se již loni dočetli, že je zde spousta značených
turistických tras a že velmi oblíbený je přechod z Cassis do Marseille nebo
opačně. My jsme si přechod, který všude uvádějí jako dosti náročný okořenili
tím, že jsme úmyslně část šli v noci za úplňku.
S chutí do toho… ;)
Bílé vápencové skály osvětlené úplňkem vypadají jednak parádně, za druhé v noci rozhodně
„Kalánky“ nejsou přelidněné jako ve dne a za třetí se unikne slunci, které již tak vyprahlou
krajinu ve dne spaluje. Zaparkovali jsme v Cassis, protože to má podstatně lepší pověst než
Marseille co se chmatáků nakukujících do cizích aut týká.
Nabalili jsme 5 litrů vody, protože to je jak jsme se dočetli největší problém, neboť pitná voda
nikde není. Po dvouhodinovém přesunu různými autobusy a MHD v Marseille jsme kolem
půl třetí vyrazili z Callelongue (část Marseille) směr Cassis.
Konečně v Callelongue.
To že přes den pochod nebude žádná procházka jsme si vyzkoušeli hned na prvních
kilometrech. Slunce dokonce i na začátku října neúprosně pálí a pochod přes kameny stále
nahoru a dolů není nijak příjemný.
Zeleno-bílo-modrá vyprahlá krajina.
Alespoň ty výhledy po okolí však stojí za to.
Stojí za to je i namalovat…:).
Protože jsou Calanques tvořeny převážně skalními útesy, není zde moc pláží, cesta také vede
většinou vysoko nad mořem a dostat se dolů je dosti obtížné. Samozřejmě se sem tam najde
malá či větší plážička, kde se lze namočit a trochu odpočinout od pochodu.
Parádní ale narvaná pláž,
jen tři kilometry od
Callelongue.
Přes víkend bývají pláže blízko míst, kam se dá dojet autem celkem plné, ale dají se najít
místa, kde si člověk v klidu zaplave.
Pláž o kus dál - jen naše :).
Parádní pěšinka
podél moře…
… a okolo houští
z rozmarýnu.
Cesta v horku moc neubíhala, ale odpolední slunce ztrácelo sílu a po polovině pochodu cca
15km zapadlo úplně. Za soumraku jsme se vykoupali a vyrazili jsme na druhou náročnější
polovinu tůry.
Přístav Sormiou.
Marseille.
Koupání po západu slunce. Plážička u Morgiou. Zase jen naše.
Strmý výšlap - po pár minutách pláž už hluboko pod námi.
To jsme ještě netušili co nám všechno „Kalánky“ přichystají. Nejprve strmě nahoru, abychom
podle mapy zkratkou výšku zase ztratili. To už byla tma, měsíc se zatím schovával za skalami
a na nás za svitu čelovek vykoukli první stupačky a řetězy.
I za světla celkem dobrodružné.
Ale alespoň se člověk nebojí
hloubky pod sebou;).
Poté následovalo pár skorolezeckých úseků. Bohužel naplánovanou zkratku jsme nenašli a tak
jsme po značkách postupovali ke skalní stěně a přemýšleli jsme kudy nahoru. Cesta v tomto
úseku byla celkem dobře značená a tak jsme se po namáhavém výstupu v teplém večerním
vzduchu, kdy z nás lilo doslova jak z konve, dostali na „hlavní turistickou trasu“ tzv GR
(Grand Randonné).
Východ měsíce.
Tu jsme již až do Cassis nechtěli opustit. Podle naší mapy jsme šli správně, ale zřejmě trasu
místy přeznačili a my minuli další odbočku. Podívali jsme se však na překrásnou pláž
d´En Vau, která je z obou stran obklopena vysokými skalními stěnami.
En Vau v noci.
En Vau ve dne.
En Vau z výšky - foceno
během výletu s rodiči
následující týden. Ve dne.
Přestože dle naší, pouhý jeden rok staré mapy, má vést značka přímo od pláže, odbočka je
nakonec 1 - 2 km dříve. Z En Vau jsme tedy intuitivně dle mapy, GPS a hlavně osahané skály
vyrazili vzhůru svahem protkaným skalními prahy.
Zde již lezení bylo určitě stupně I místy i II.
Naštěstí to byly úseky max 5m vysoké, ale za svitu měsíce a čelovky to bylo docela zábavné.
Potom jsme ještě trochu hledali cestu, ale bez větších problémů jsme se kolem dalších zátok
s přístavy dostali až do Cassis k zaparkovanému autu. Varianta přechodu, kterou jsme zvolili
nakonec měřila 30km.
To že je to náročná horská tůra potvrdila i GPS, když ukázala nastoupaných 1700m i když
nejvyšší výška kam jsme se doslova vyškrábali byla sotva 300 m.n.m. Do auta v Cassis jsme
dorazili těsně po půlnoci a měli jsme toho plné kecky.
Jeden z útesů Calanque nedaleko Cassis.
Foceno také následující týden:).