č.13 - Základní Škola Třebenice

Školní časopis ţáků základní školy v Třebenicích
ZÁKLADNÍ ŠKOLA TŘEBENICE
PAŘÍKOVO NÁM. 133
TŘEBENICE 411 13
OKR. LITOMĚŘICE
č.13
2007/2008
PTAČÍ KŘÍŢOVKA:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Vyluštěnou kříţovku vhazujte do naší schránky.
REDAKČNÍ RADA:
Vítězní luštitelé kříţovek z časopisu
číslo 12:
David Petrţílek, 6.
Olga Klupáková, 6.
Nikola Majerová, 6.
Nikola Karlíková, 6.
Simona Filipová, 6.
Andrea Kříţová, 8.
Tereza Arnoštová, 8.
Tereza Přibylová, 7.B
Veronika Jarešová, 7.B
1. Marek Helis, 2.B
2. Alexandra Buiová, 5. r.
3. Pavla Filousová, 2.B
Jak se slaví Valentýn na naší škole
Je to výjimečný den pro naši školu.
Ten, kdo chce, přijde v červeném nebo růţovém oblečení.
Soutěţí se po třídách s třídním učitelem.
Ředitel ze zástupkyní pak obchází jednotlivé třídy a hodnotí výzdobu. Sečtou se jednotlivé body u ţáka.
Nakonec se všichni účastníci shromáţdí v mezipatře budovy. Odměna pro soutěţící je v podobě marcipánového dortu ve tvaru srdce.
Nakonec tu máte ze všech tříd společné foto:
9.B se nezúčastnila!!!!!!!
( Véja  )
Botanika
První část
Mezi včelami a rostlinami existuje vzájemná závislost. Včely jsou závislé na kvetoucích rostlinách, ţiví se medem a pylem. Pyl nosí do
úlu v rouskách na zadních noţičkách a chloupcích na těle. Jiné nosí do úlu nektar ve svém medném váčku. Zahušťováním a přidáváním látek
ze svého těla tvoří med. Včelař by měl vědět i o ţivotě rostlin. Základní části jsou: kořen, stonek, list, květ a plod. Dřeviny mají dřevnatý
stonek, byliny ho mají nedřevnatý. Dřeviny dělíme na stromy a keře. Keře mají stonek rozvětvený hned u země, stromům vyrůstají větve
z kmene. Byliny mají různé stonky např.: stvol je stonek bez listů, lodyha je s listy, stéblo má kolénka a je duté. Listy mají různý tvar. Jsou
jednoduché a sloţené. Většinu včelařů zajímají jen květy. Květ se skládá z tyčinek, ve kterých vzniká pyl a pestíků, z kterých po oplození
vzniká plod.
(David Petrţilek)
Narodila jsem se 1. července 2001 v Praze a jmenuji se Besina. Nyní bydlím u hodných páníčků ve Vlastislavi. Mí páníčci se
jmenují Pískalovi.
Moje matka je čistokrevná německá ovčice a narodila se v Litoměřicích. Byla vyznamenána jako nejlepší policejní pes. Můj otec
je neznámý. Já jsem téţ čistokrevná. Mé koníčky jsou válení se v pelíšku, běhání za míčem a ţraní dobrých jídel. Jsem v dobré fyzické
kondici. Jednoho dne bych chtěla pracovat jako učitelka štěňat v ZŠPP (Základní škola psí péče).
Můj zdravotní stav je dobrý.
6. února 2008 ve Vlastislavi
BESINA ŠTĚKAVÁ
(Kamila Jelínková)
Markéta Irglová &
Glen Hansard
Česká zpěvačka MARKÉTA
IRGLOVÁ a irský zpěvák GLEN
HANSARD získali v kalifornském
Los Angeles prestižní cenu Oscara.
Devatenáctiletá dívka z Valašského Meziříčí dosáhla neuvěřitelného
úspěchu, když jako první Češka získala tuto zlatou sošku v kategorii
nejlepší filmová hudba.
Při předávání ceny promluvil nejdříve jen Hansard. Irglová stačila jen
poděkovat a hned začala hrát hudba. Moderátor Jon Stewart ale po chvíli
Markétu Irglovou znovu pozval na pódium. Ta pak řekla, že tohle je důležité
nejen pro ni, ale i pro ostatní nezávislé umělce. "Nebojte se snít a doufat,
ta naděje nás všechny spojuje," uzavřela. Ještě předtím Hansard s Irglovou
zahráli a zazpívali svou píseň FALLING SLOWLY za doprovodu orchestru.
(Nikola Karlíková)
-5-
Narodila jsem se 9. června 2007 ve Vlastislavi. Nyní bydlím v Ústí nad Labem u jedné hodné paní jménem Iveta Nováková. Mí
rodiče jsou neznámí. Studovala jsem 2 roky ZŠKŢ (základní škola kočičího ţivota). Chtěla bych pracovat jako hlídač myších zajatců. Ve
volném čase se věnuji hraní s klubíčkem a drápání sedačky. Můj zdravotní stav je dobrý.
V Ústí nad Labem, dne 2.února 2008
Micka Flekatá
(Tereza Přibylová)
Moje strašidlo se jmenuje Wagner ohroţený. Vyskytuje se u nás ve Lkáni kolem struh a potoků .
Je asi 30cm vysoký a váţí 0,5kg,jeho hlavu pokrývá černý kudrnatý porost,který má propletený trávou a klacíky. Má dvě velké
uši,
které připomínají plachtu lodi. Černé srostlé obočí nad velkýma
kulatýma očima, které jsou barevné, duhové má přes celé čelo. Nos je červený a
mohutný, pod nosem má velká ústa s velkými zuby, které připomínají zuby králíka.
Krk má hubený, dlouhé tělo má porostlé černou srstí, ruce a nohy má
křivé a chlupaté.
I kdyţ vypadá jako čert, je mírumilovný a krotký.
Lidem neškodí, ale spíš pomáhá. Ţiví se totiţ komáry, mouchami a pavouky, ale
někdy se ve vsi ztratí pes nebo kočka a lidé se uţ nediví, přece se něčím musí
ţivit. Lidi to chápou, ţe se mouchami uţivit nemůţe, a tak jim to nevadí. Mám ho
docela rád, ale strašně pelichá, takţe kdyţ ho potkám, moc se nepřibliţuji, abych
nesmrděl.
(Alan Krok)
-6-
Kurt Cobain (1997-1994)
Someting in The way
Pochmurná, křehká, mrazivá, ale především odkaz na zatracenou existenci. Nejevokovanější písnička z Nevermind
vznikla a byla zasazena do důležitého autorova životního období koncem roku 1985, kdy bez vyhlídky na zaměstnání a s
nezaplaceným nájmem na byt, skončil jako bezdomovec. Většinu dnů tak Kurt přežíval ze stravenek a na místech jako je třeba
Aberdeenská knihovna nebo nemocnice. Občas přenocoval na verandě známého Dalea Crovera, či v dodávce životního přítele
Novoselica. Občas si ale vybudoval malý kutloch a spal pod mostem, o čemž se vedou vášnivé debaty, protože se ukázalo, že
to není tak úplně pravda. V každém případě život bez vyhlídek se na písni náležitě podepsal. V Something in the way, kterou
Cobain napsal krátce před uvedením Nevermind, vykreslil dojemný, ačkoliv nepochybně nadsazený obraz svého života pod
mostem. Něco v názvu písně neznamená nic určitého. Mohlo to být nepochopení vlastní slabosti, stejně jako samotný Aberdeen
se svým životem bez perspektivy, jak ho Kurt viděl všude kolem sebe. Ve studiu bylo těžké zachytit křehkou atmosféru písně,
hutné kapelové verze nevyjadřovaly ducha, kterého Kurt hledal a celý singl nakonec vznikl náhodným zaznamenáním nic
netušícího Kurta při hře na akustiku. K tomuto základu se postupně doplnily zbylé party a bylo dokonáno. Hra na cello Kirka
Canninga dodala písničce definitivně pochmurný a depresivní charakter…
Kurt Cobain byl zpěvák, kytarista , skladatel
a frontman kultovní skupiny
Nirvana. Narodil se 20. února 1967 a za nejasných okolností zemřel 5. dubna 1994. Ve
svém rodné Aberdeenu ve státě Washington navštěvoval základní školu Roberta Graye
a již ve svým mladých letech se projevovala jeho nespoutaná a divoká povaha.
(Nikola Karlíková)
-7-
Sebevraţda? Nikdy!
I kdyţ nikdy neříkej nikdy ale přece. Lidé chtějí poslední dobou
jenom víc oblíbenosti, peněz a zapomínají na to co je to
nejdůleţitější. Kdyţ má člověk tolik potíţí a problémů aţ má myšlenky na sebevraţdu, je podle mě srab. I kdyţ se vám jistým způsobem
uleví, přidáte potíţe a smutek jen vašim blízkým a těm kterým na vás záleţí.Všechny potíţe
jdou nějak vyřešit, i kdyţ se to někdy
nezdá.Smrt není řešení.Zahoďte noţe, ţiletky, pistole a lana, slezte z mostu a odhoďte balíček prášků. Milujte a smějte se, naučte se
radovat z mála.
………………………………………………………………………
Emo VS Gothic
,,Emo není jen styl hudební, Emo je i styl ţivota. Nikdo by Emo neměl brát jako módu,
Emo je váţná věc“ tvrdí stránky na internetu. Ale podle mě je Emo pouze styl, který lidi nabádá
k sebepoškozování. ,,Gothic je způsob ţivota, způsob myšlení, cítění, hudby, umění, oblékání, líčení...
Gothic lidi spojuje záliba v temnu, i kdyţ ona to záliba není tak docela, je to naše součást, je to
druh depresivní, temné poezie, je to temné umění s nádechem smrti“,tohle tvrdí milovníci gothic,
ale podle mě je gothic stejně divný, jako Emo. Prostě to nabádá lidi k černým myšlenkám proto se
mi ani jeden styl nelíbí.
Andrea Kříţová
………………………………………………………………………
MÓDNÍ NÁVRHY LENKY FILOUSOVÉ:
-8-
Blondýna a bruneta se koukají v hospodě na večerní zprávy! Stojí tam muţ na mostě a chce skočit. Blondýna
povídá: „Vsaď se, ţe ten chlap neskočí. O stovku!“ „Tak jo,“ odpoví bruneta. Kdyţ zprávy skončí a chlap skočil, vytáhne
blondýna stovku a podává ji brunetě. Ale ta říká.: „Promiň, ale já si to nemůţu vzít. Já jsem to viděla uţ v odpoledních
zprávách.“ Blondýna odpoví: „Ale já taky, jenom bych neřekla, ţe skočí dvakrát!!!
Stojí dvě blondýny na mostě a hádají se, co je to pod nimi za řeku ....
Vltava, Labe nebo Dunaj.“ A ta druhá říká: „Tak já skočím dolů a poznám to."
Ta první povídá: „Tak to bude buď
Postaví se na zábradlí a opravdu skočí.
Kdyţ po pěti minutách ta blondýna vyleze zpátky na most, tak na ni ta druhá řve: „Tak co je to za řeku?" A ta první
odpovídá: „Dálnice na Brno!!!!"
Jde blondýna po ulici a vidí na lampě nalepený inzerát: Prodám byt 2+1.Tak zaklepe na lampu a nic. Zaklepe
podruhé a
zase nic. Jde kolem policajt a říká: „Co to tu slečno děláte?“ „Tady píšou, ţe prodají byt 2+1, tak klepu a
nic.“ Policajt se podívá nahoru a říká: „Zkoušejte to dál, ještě se u nich svítí!“
Blondýnka se rozhodne koupit si pravé krokodýlí boty, ale v obchodě se jí zdály drahé. Řekla si, ţe si nějakého
krokodýla uloví sama a bude mít boty zadarmo. Večer jde prodavač kolem jezera a vidí blondýnu, jak střílí jednoho
krokodýla, a potom to ohromné zvíře táhne na břeh mezi sedm ostatních, vtom však zakřičí: „Sakra, ani tenhle nemá
boty!"
NASA vyšle do vesmíru prase jako zástupce zvířat a blondýnu jako zástupce lidstva... Oba dostanou obálky
s úkoly. Nejdříve obálku otevírá prase, a to tam má tolik papíru s instrukcemi, jak řídit raketu. Blondýna se mu dívá přes
rameno a děsí se, kolik toho tam bude mít ona. Pak s třesoucíma se rukama otevírá tu svou obálku a tam má jeden malý
papírek s velkým písmem: KRM PRASE. A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!!!
Blondýnka přijde do elektry a povídá: „Tohle je krásná televize. Kolik by stála?" Prodavač se na ni podívá, jde
sní ven a tam jí ukáţe ceduli ,,Blondýnkám vstup zakázán". Blondýnka naštvaně odejde ke kadeřníkovi a nechá se přebarvit
na černo. Vrátí se do obchodu a opět se ptá, kolik by stála ta televize. Prodavač jí opravdu naštvaně ukáţe na ceduli
,,Blondýnkám vstup zakázán". Blondýnka se na něj podívá a říká: „Vţdyť já uţ nejsem blondýnka, uţ jsem přebarvená.
Prodavač se na ni podívá a říká: „No jo, mladá paní, tohle není televize, ale mikrovlnka..."
(Nikola Majerová)
-9-
O deštníku, který se bál vody
Byl jednou jeden deštník, který se bál vody. Měl hodného pána a ten ho chtěl odnaučit bát se.
Jednoho dne začalo zničehonic pršet. Deštník se začal klepat, avšak jeho pán řekl: „Deštníčku,
neboj se, voda tě nerozpustí.“ Deštník se ale najednou zavřel a jeho pán mokl a mokl. Kdyţ přišli domů,
pán vyhroţoval, ţe ho vyhodí, jestli se nepřestane bát. Deštník sliboval, ţe uţ strach mít nebude.
Za týden šli na procházku. Náhle se zatáhlo a začalo lít jako z konve. Náš milý deštník se chtěl opět zavřít, ale
uţ se neodváţil. Měl strach, ţe ho pán vyhodí.
A tak se deštníček přestal strachovat a bát se deště.
( Jindra Štrymplová, VII. B)
Jednoho deštivého dne si stará paní šla zakoupit deštník. Nevěděla však, ţe se bojí vody.
Kdyţ pak začalo pršet, deštník se odmítal otevřít. Neţ došla domů, byla mokrá jako slepice. Chtěla ho vyhodit,
ale on se nedal. Tak si s ním paní sedla a povídali si. On jí o svém problému všechno řekl.
Tak se paní rozhodla, ţe ho bude pouţívat jako slunečník. A jestli ho nevyhodila, tak ji chrání dodnes.
( Kamila Jelínková, Nikola Neumannová, Veronika Jarešová, VII. B)
Jednoho krásného dne šel deštník na procházku do parku. Lehl si na trávu a usnul.
V tu ránu začalo pršet a deštník utíkal do nejstaršího altánu v parku. Z něho vykukoval vyděšeně na déšť. Altán se ho ptal,
proč se bojí vody, a deštník mu odpověděl: „ Nechci být mokrý!“ Domek se zasmál a povídá: „Jsi pro to stvořený!“ Deštník
se zastyděl a od té doby chodí do deště docela rád.
( Jakub Fric, Michal Cíl, Tomáš Staňo, VII. B)
Mračoun čertíkovský
Moje strašidlo, které představuji se jmenuje Mračoun čertíkovský.
Je to takový mrzout, který není s ničím spokojen. Bydlí sám ve skalní díře uprostřed lesa.
Je rád sám, takţe nevyhledává moc společnost.
Mračoun je hnědé barvy a oválného tvaru. Je hnědý a vypadá skoro jako brambora. Měří
100cm, na hlavě mu vyrazily dva červené růţky. Jeden je velký a druhý malý. Jeho oči jsou také
jedno velké a druhé malé a nad nimi mu roste husté obočí. Vedle malého oka má menší jizvu.
Mračounův nos připomíná bambuli. Ruce má krátké a hubené se třemi prsty. Pusa je velká a zamračená, jak to Mračouni
mívají. Nikdy se nesmějí. Vedle pusy má další jizvu, která je větší. Nohy jsou krátké, hubené a nosí na nich staré, špinavé
boty, které našel v lese. Ocásek je dlouhý asi 20cm a na konci má červené chloupky.
Mračouna bych nechtěla potkat, aby mě nenakazil svou špatnou náladou. Sice někdy špatnou náladu mám, ale od
Mračouna není. Tedy aspoň doufám…
(Lucie Löffelmannová)
- 10 -