LAYOUT UMAG (2).indd

06/2012
2
NOVINKY PANA HOLINKY
POSTŘEHY BULHARSKÉ
JAK SE DAŘÍ MATURANTŮM
VELIKONOČNÍ ÚVAHY
INTR 4
TIP NA TRIP
TIP PRO CESTOVATELE
PREŠOV
SENÁT
FILMOTÉKA
FESTIVAL JEDEN SVĚT
3
4-6
7-9
10-12
13-15
16
17
18-19
20
21-23
24-25
Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 06/2012
šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný
grafické zpracování: Jakub Bachorík, Anna Chrtková ml.
redakce: Lucie Podsedníková, Monika Mázorová, Michaela Bergová , Iva Moutelíková,
Anna Chrtková st., Pavel Krajíček,
Lukáš Vacek, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka
fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas
korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček
OBS
AH
3
NOVINKY
PANA
HOLINKY
DANIEL LANDA VYDAL NOVÉ CD „BÍLÁ VELRYBA“
SUPERSTAR SLAVÍ 50. ROČNÍK
JOŽO RÁŽ SE STAL TVÁŘÍ MOTORISTICKÉHO ČASOPISU
„MOTOKRÁSA“
NONAME SE POJMENOVALI
EVA PILAROVÁ ODMÍTÁ A JE ZÁSADNĚ PROTI PLASTICKÝM OPERACÍM
SKUPINA „ORLÍK“ SE PŘEJMENOVALA NA „NACÍK“
DALIBOR JANDA MĚL KONCERT VE SVÉM RODNÉM
MĚSTĚ A PŘIŠLO JEN 8 LIDÍ, KTEŘÍ V POLOVINĚ 1. PÍSNĚ
ODEŠLI
HUDEBNÍ
SPECIÁL!
SKUPINA „VYPRODÁNO“ POŘÁDALA KONCERT V ÚSTÍ
NAD LABEM A NEPRODALA JEDINÝ LÍSTEK
SÁMER ISSA MÁ DOWNŮV SYNDROM
BUDOVA NAHRÁVACÍ SPOLEČNOSTI „DĚRAVÁ BAČKORA“
MÁ DĚRAVOU STŘECHU A TEČE DO NÍ
4
ROZ
HO
VOR
BOHUSLAV
ŠPAČEK
PŘED LETY VYHLEDÁVANÁ
TURISTICKÁ DESTINACE, DNES
ZEMĚ, O KTERÉ PRŮMĚRNÝ
ČECH NIC NEVÍ. BULHARSKO.
PRAVĚ TAM VYRAZIL NA KONCI BŘEZNA BOHUSLAV ŠPAČEK,
KTERÝ REPREZENTOVAL NAŠI
ŠKOLU V RÁMCI MEZINÁRODNÍHO
PROJEKTU COMENIUS.
O SVÉ DOJMY SE PODĚLIL
V NÁSLEDUJÍCÍM ROZHOVORU.
5
Kdy přesně ses k bulharským partnerům vypravil a za jakým účelem?
Ve městě Plovdiv v Bulharsku jsem byl se
Sašou Minářovou v termínu 22. 3. – 25. 3.
V současné době je naše škola zapojena
do evropského projektu Comenius. Na
projektu se podílí 8 zemí (Německo, Norsko, Česká republika, Polsko, Maďarsko,
Chorvatsko, Bulharsko a Lotyšsko)
a společným dílem je tvorba stroje na výrobu sušenky, jejíž recepturu vyvinula škola z Německa. Ostatní státy se podílí na
výrobě stroje, který bude sušenku vyrábět
a balit do komerčního obalu. Naše škola
designuje právě obal.
Bylo pracovní setkání opravdu ve znamení intenzivních jednání, nebo došlo
i na zábavu?
Dopoledne se prezentovaly jednotlivé
státy s vývojem jejich dané sekce. To se
obvykle trochu natahuje. Odpoledne se už
odehrává v režii hostitelské školy a je připraven nějaký program. Bulhaři se nám
snažili představit město Plovdiv a navštívili jsme i nedaleký monastyr, tedy klášter.
Večery se odehrávaly v místních restauracích. Bulhaři se nám snažili představit
i jejich folklór a k večeři nám zpíval naživo
takový „Karel Gott v bulharském podání“. No, byla to dost síla, ale evidentně to
bavilo přítomné Bulhary.
Existuje v Bulharsku něco jako jazyková
bariéra, nebo si člověk s angličtinou
vystačí? Předpokládám, že máš
k jihoslovanské bulharštině přeci jen
daleko, ale možná se pletu.
No jistě. Všude jsou nápisy v azbuce a anglicky umí pouze mladší generace.
K tomu ještě kývají hlavou obráceně, což
nepochopím. Když už se člověk naučí
kývat obráceně, tak tě stejně berou jako
turistu a je to zase naopak.
Zaujalo tě něco na místních lidech nebo
jejich zvycích?
Zajímavé je, že si mladí Bulhaři kupují
Audi, BMW apod. a parkují je na prašných cestách na sídlištích, která vypadají
jako předměstské slumy. Taky mají někteří
potřebu nosit sportovní oblečky Adidas do
společnosti. Je to trochu úsměvné. Jinak
jsou Bulhaři velmi přátelští a příjemní
lidé.
A co třeba taková bulharská kuchyně a
stravovací návyky, liší se hodně od těch
českých?
Bulharská kuchyně je založena hodně na
zelenině a mají opravdu skvělé zeleninové
saláty. Návštěva jejich supermarketů mě
ujistila, že v České republice jsme, co se
týká potravin, na tom hůře. Mají velký
výběr kvalitní zeleniny, taky si v běžném
6
marketu koupíš čerstvou rybu. Můžu
jenom konstatovat, že jsme takovým odpadkovým košem Evropy.
Jen tak mimochodem, dá se v Bulharsku sehnat nějaké pitelné pivo? Anebo
sis musel vypomoct z vlastních zásob?
S kvalitou piva jsou na tom Češi obecně
velmi dobře a každé srovnání s českým
pivem je těžké. Bulhary za komunismu
údajně učili naši sládci vařit pivo, bohužel
se někde v procesu stala chyba. Pili jsme
nakonec jen jejich nejlepší značku Zagorka, která mi kvalitou připomíná český Birell, tak si to asi dovedeš představit. Lepší
je přejít na kvalitní bulharské víno.
Úplné legendy se vyprávějí o bulharských silnicích, nemají prý daleko
k tankodromům. Je na tom něco pravdy?
Nově vybudované dálnice jsou stejné jako
všude v Evropě, ovšem na těch starých je
téměř trvale snížená rychlost na 80 km/h,
ale i v off-roadu bychom měli problém.
Kdybys měl porovnat celkovou úroveň
tamní školy, kterou jsi navštívil, s tou
naší, jak by takové srovnání vyznělo?
To se za dva dny nedá moc porovnat.
Zajímavé bylo, že základní a střední škola
jsou v jedné budově a u vchodu mají
školní ochranku, chlapíka v černé uniformě. Jinak je budova nově opravena, ale no
comment k tureckým záchodům.
Po návratu sis říkal „všude dobře doma
nejlíp“, anebo „všude dobře, tak proč
jezdit domů“?
K tomu snad jenom jedno: kdo si u nás na
všechno stěžuje, ať se zajede podívat na
východ.
A ještě závěrem: pracovní schůzka
v Bulharsku navázala na podobnou akci,
kterou před časem hostila naše škola.
Je už v plánu nějaké pokračování? Kdy
bude celý projekt hotov?
Další pracovní schůzka je ještě v dubnu
v Lotyšsku. Tentokrát pojede se Sašou Minářovou Tomáš Kadeřábek. Celý projekt
se protáhne do dalšího roku.
J.POKORNÝ
7
JAK SE DAŘÍ
MATURANTŮM?
JELIKOŽ SE NÁM MATURITY RYCHLE BLÍŽÍ,
ROZHODLA JSEM SE ZJISTIT, JAK SE
PŘIPRAVUJÍ NĚKTEŘÍ MATURANTI NAŠÍ
ŠKOLY RŮZNÝCH OBORŮ. NECHALA JSEM
JE VYPLNIT VŠECHNY STEJNÝ DOTAZNÍK
A VY SE NYNÍ MŮŽETE PODÍVAT, JAK TO
U NICH TĚSNĚ PŘED MATURITOU VYPADÁ.
DOTAZNÍK:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
Jaký obor studuješ?
Už víš, kdy tě čeká 1. zkouška a z čeho?
Jak se na maturitu připravuješ v těchto dnech?
Je nějaký předmět, ze kterého bys měl/a strach?
Co je podle tebe nejjednodušší?
Váš ročník má na výběr z povinně volitelných buď matematiku,
nebo angličtinu, co sis vybral/a ty?
Vybral/a sis nějakou zkoušku na vyšší úrovni?
Chystáš se dále na VŠ nebo VOŠ? Pokud ano, kam?
Co si o nové maturitě myslíš?
Jak budeš oslavovat úspěšně složenou maturitu? (neúspěch si
nepřipouštíme)
Můžu zveřejnit tvé jméno?
8
1. MATURANT
3. MATURANT
1. Mechanik seřizovač.
2. Ano vím, 26. dubna z praktických.
3. V těchto dnech se zatím nepřipravuji
nijak (usměv).
4. Matematika.
5. Praxe – práce na soustruhu a frézce.
6. Matematiku.
7. Ne, nevybral.
8. Budu to zkoušet na Bánskou Ostravu na
strojírenský obor.
9. 10. Pořádná pařba!
11. Ne!
1. Studuji Textilní výtvarnictví.
2. První zkouška pro mě je teďka praktická
maturita, ale jinak z písemných maturit je
to prvně čeština, která si myslím, že nebude zrovna těžká.
3. V těchto dnech se plně věnuji praktické
maturitě, ale nervy už si taky chystám,
bude to dost těžká zkouška do života.
4. Strach mám tak nějako ze všeho, hlavně
ty nervy, co pomalu v tomhle období přicházejí, ale jelikož nejsem zrovna znalec
anglického jazyka, zvolila jsem si k státní
maturitě jen jako jedna z mála matematiku, z toho mám největší strach i přesto, že
chodím na doučování.
5. Podle mě je nejjednodušší čeština, ale
nechci to zakřiknout.
6. Jak už jsem uvedla v jedné z předešlých
otázek, vybrala jsem si matematiku… Bude
to peklo.
7. Podle mého názoru to není zas tak důležité si volit vyšší úroveň maturity. Maturita
jako maturita, na to už koukat nikdo nebude, takže jsem vyšší úroveň nevolila.
8. Pokud dopadne dobře maturita, tak
ano. Jelikož jsem se minula oboru, který
mě vcelku nudí, tak se chystám na úplně
jinou školu, a to se zaměřením na zahradní
architekturu na zemědělku do Prahy.
9. Nová maturita je podle mě blbost, stálo
to jen peníze a je to k ničemu, dříve byly
školní maturity a bylo to to samé, nebyly
s tím takové starosti a žáci věděli, do čeho
jdou.
10. Oslavovat, to rozhodně budu, ale ještě
nevím jak. Nechám to náhodě, jak se to
vyvrbí, co se kde naskytne, ale rozhodně to
oslavím s přáteli.
11. Klidně ho zveřejni – Klára Žižková.
2. MATURANT
1. Název našeho oboru je trošku podivný
a jsme poslední ročník, který ho nese
-Textilní výroba a podnikatelství. Nyní je to
vlastně Reklamní a propagační činnost.
2. První zkouška mě čeká 26. –27. 4., což je
praktická, a o týden déle 2.–3. 5. písemné
zkoušky. Ústní nám začínají 21. 5.
3. Zatím se připravuji spíše tím, že si otázky vypracovávám a pročítám, naplno se je
začnu učit 30. dubna.
4. Největší strach mám asi z ústní odborné
části, nejvíce pak z Photoshopu.
5. Nejjednodušší si myslím bude praktická
část.
6. Z povinně volitelných předmětů jsem si
vybrala angličtinu.
7.Vyšší úroveň zkoušek jsem si nevybírala,
protože i příprava na nižší úroveň je velice
náročná.
8. Po maturitě (doufejme, že úspěšné) se
chystám na VŠ do Pardubic, kde bych chtěla studovat kriminalistiku a bezpečnostní
správu. Snad tedy projdu ppřijímacími
zkouškami.
9. Myslím si, že hodnocení je sice velmi
přísné, ale struktura zkoušek je o mnohem
lepší, než byla třeba dříve u češtiny, alespoň
pro mě.
10. Úspěšnou maturitu bych ráda oslavila
s přáteli na nějaké diskotéce a zároveň bych
ráda zapila dodatečně své 21. narozeniny,
které mám v období maturity, takže to bude
ve velkém.
11. Mé jméno zveřejnit můžeš – Žanet
Boruchová.
4. MATURANT
1. Modelářství a návrhářství oděvů.
2. Ano, 2. a 3. května probíhá písemná
část.
3. Nyní probíhá praktická maturita, realizujeme model podle vlastního návrhu,
takže momentálně se věnuji této části.
Jinak si postupně připravuji podklady
k jiným předmětům.
4. Jelikož „exceluji“ z konstrukce oděvů,
mám malinko strach z tohoto předmětů,
ale popravdě mám větší strach z počítačové
9
Lectry.
5. Nedá se říct, že by to byl nejjednodušší
předmět, je to výtvarná příprava.
6. Matematiku jsme měli pouze 2 roky,
s angličtinou trávím víc času, takže moje
volba je jasná.
7. Určitě ne.
8. Odeslala jsem 2 přihlášky na UHK,
výtvarná příprava s angličtinou
a management cestovního ruchu.
9. Nijak zvlášť od původní mě neděsí.
10. S přáteli.
11. Ano, můžeš – Alexandra Zaporojan.
5. MATURANT
1. Studuji produktový a obalový design…
teda ten název je delší, ale tohle stačí…
2. No první zkouška je nejspíš praktická
maturita, kterou tímto dnem děláme už 8
dní, a ještě jednou tolik potrvá, myslím,
že začíná 3. května, ale pamatováka mám
mizernýho, takže možná kecám.
3. Jak říkám máme plný ruce práce, ale
občas si najdu chvilku a kouknu aspoň na
nějaké spisovatele atp.
4. Teoretické odborné zkoušky… Tiskovky
a obalovky, je to uspávající a nudný, u dějin
výtvarné kultury se alespoň občas dozvídám zajímavá fakta.
5. Angličtina… Bez debat. Jsem jeden
z nejlepších (nechci být narcis, ale možná
i nejlepší) ze třídy, takže nemám ani ty
nejmenší obavy.
6. Viz otázka č. 5 .
7. Jsem od přírody lenoch jak řemen
a v tomto ohledu si nemám co dokazovat.
8. Původně jsem nechtěl, ale nakonec jdu
na Mendelovu univerzitu v Brně na obor
design nábytku. Je to spíš tak trochu střela
do prázdna, uvidím, jestli mě to bude bavit,
a když ne, tradá zpátky dom.
9. Zdá se mi jako stará v novém kabátu.
Nemám důvod si na ní stěžovat a nemám
důvod za ni orodovat.
10. Předpokládám, že ji oslavím naložen
kompletně celý v lihu s ostatníma maturantama. Popř. klidně sám, jestli budou dělat
drahoty.
11. Ale jistě za to že jsem línej povaleč, co
pije, jak duha se přece nikdo nemůže stydět
– Olin Kašpar.
LUCIE PODSEDNÍKOVÁ
10
VELIKONOCE
Jak by vypadalo naše ohlédnutí za
svátky jara, pro křesťany vůbec nejdůležitějším obdobím celého kalendářního roku? Co pro nás znamenají Velikonoce? A jak pohlížíme na příběh
ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše
Krista, který byl (ač o jeho pravdivosti
a historické věrohodnosti můžeme
pochybovat a často tak i činíme) zcela
neoddiskutovatelně nejdůležitější
událostí, jež formovala po stovky let
evropské, potažmo světové dějiny?
Zcela jistě se jedná o zásadní otázky,
které bychom si měli po prvním jarním úplňku klást…
Aktuální pohled do „české kotliny“
nasvědčuje tomu, že Velikonoce ze své
důležitosti notně ubraly
TRADIČNÍ
SOUČASNÉ A
a těžko je za stávající situace označit
za událost celospolečenskou. Nelze
přitom hovořit o nějakém protikřesťanském naladění, jak by se v národu
„neznabohů“ logicky nabízelo. Takové
Vánoce totiž slaví věřící i nevěřící
společně, v koledách velebí narození
stejného Ježíška a častokráte se potkávají i dokonce na půlnoční mši, tedy
v kostele, jemuž se nevěřící po zbytek
roku notným obloukem vyhýbají.
Ve prospěch druhého jmenovaného
svátku tak zřejmě hovoří výrazně větší
počet dárků a delší volno, tedy aspekty materiální. Pomíjím skutečnost, že
v případě děvčat a žen jsou Vánoce
spojeny s pečením cukroví (které
zbytek rodiny přes svátky zkonzumuje
11
a pochvalným mručením ocení), což je
přeci jen příjemnější činnost než velikonoční výprask, jemuž předchází náročná
tvorba kraslic... pokud tedy zrovna Tesco
slepice snášejí za méně než šest korun.
Jaká pohroma navíc nastává ve chvíli, kdy
je intenzita šlehání pomlázkami jednotlivých koledníků přímo úměrná množství
vypité kořalky. Velikonoce se pak stávají
jakýmsi prapodivným alko-sadistickým
svátkem, který mnohé z žen upřímně
nenávidí, a já se jim ani nedivím...
Nemějte strach, že bych se na stránkách
školního časopisu snad pokoušel o nějakou lacinou náboženskou agitaci ve
smyslu „zanechte lahve, upřednostněte
duchovní hodnoty, vraťte se k tradicím“.
Je mi jasné, že počet návštěvníků velikonočních bohoslužeb se po přečtení článku
nezvýší (spíše naopak). A že by někdo
z vás sáhl po některém z evangelijních
textů, který nesmírně silným způsobem
přibližuje všechny velikonoční události, je
spíše zbožným přáním naivního češtináře,
stavícího se na odpor wikipedii, referátům a seminárkám.
Přál bych si pouze, abyste se, třeba za rok,
zkusili alespoň malinko nad smyslem Velikonoc zamyslet. Abyste na vlastní kůži
okusili, jak kouzelné mohou být v podobě
lidových zvyků a tradic. A také, aby vám
právě velikonoční pašijový příběh poskytl
inspiraci, naději, sílu a vytrvalost. Já je
letos ve chvíli, kdy jsem ztratil dobrého
kamaráda, potřeboval vrchovatě. Ale
dostalo se mi jich.
Právě sled velikonočních událostí, které
jsou snad nejsilnějším dramatem všech
dob, totiž nekončí tmou a bolestí, nýbrž
světlem a radostí, neboť: „Velikonoce říkají všem, kdo by snad chtěli kapitulovat:
není žádný těžký kámen zla, aby nakonec
nemohl být odvalem,“ jak píše ve své velikonoční úvaze Tomáš Halík.
J. POKORNÝ
12
VELIKONOCE
PETRA
OČIMABŘENKA
Tak jako každý rok přemáhá asi všechny
„školáky“ radostný pocit, že už jsou zase
prázdniny. A tak jsem si na „nás“ posvítil,
poptal se svých přátel ve škole i doma
a zjistil mnoho zajímavostí.
Přátelé na vesnici mi povětšinou s úsměvem na tváři tlumočili svou opileckou řečí,
jak jsou Velikonoce skvělé a jak si je užili.
Ale to jsem na nich poznal, už když jsem
vstupoval do dveří. Potměšilé úsměvy
a sem tam kácející se přátelé mi prozradily, jak to asi berou.
Z opačné strany se mi vyskytla skupina
přátel, do které se řadím, a naše svátky
vám můžu popsat sám. Pocity byly sice
smíšené, ale převládal pocit, že jsou
prázdniny a že je prosedíme u PC. S naditými břichy k prasknutí se naše parta usadila do pohodlných počítačových křesel
a tím pro nás Velikonoce hasly.
Povětšinou až kromě jednoho přítele nikdo nebere Velikonoce ze stránky křesťanské… spíše jupíí prázdniny a budeme dělat
věc,i které jsem již zmínil. V samotný den
Velikonoc asi všichni povinně vstali, vzali
si mrskačku a šli omladit nejspíše své babičky. A tím to haslo. Ale u nás na vesnici
se objevovali i lidé, kteří tyto svátky berou
opravdu vážně. Nejen že dodržují tradice
s nimi spojené, ale chodí po domech s velkou skupinou a zpívají dlouhé křesťanské
koledy a žehnají dlouhý život. Když jsem
viděl toto nadšení, stáhl jsem radši uši
ze svého slavení typu „dřepnu si s tácem
chlebíčků k televizi“. Mimo jiné slavení
se u nás na vesnici vyskytla i velikonoční zábava, a tak se potulujícím partám
chodilo po vesnici aspoň zvesela. Došel
jsem k překvapujícímu závěru, že přestože
existuje tvz. líná generace, jsou i tací, kteří
Velikonoce a jejich svátky drží vysoko nad
hladinou. Velikonoce jsou, jak všichni
víte, svátky klidu a pohody, a tak bychom
měli do nového roku mít předsevzetí, že
příští rok si nějakou tu tradici taky připomeneme.
PETR BŘENEK
13
4.
INTR
SERIÁL
ROZHOVORY
DAGMAR
HODASOVÁ
Jak dlouho pracujete na zdejším domově mládeže?
Na domově mládeže pracuju od srpna
roku 1999. Předtím jsem ale ve školním
roce 1995–1996 učila na zdejší škole ekonomické předměty ve třídách s ekonomickým zaměřením.
Co vás vedlo k tomu, že jste si nakonec
vybrala zrovna práci vychovatelky?
Noo… vlastně ani nevybrala. Protože
končily obory s ekonomickým zaměřením,
nástavbové studium a začínaly umělecké obory, neměla bych úvazek na učení.
Tehdejší ředitel pan Jaroslav Demel mi
nabídnul pozici vedoucí vychovatelky na
domově mládeže.
Takže vy jste vlastně řadovou vychovatelku nikdy nedělala.
Ne, nedělala jsem.
A nepřála byste si někdy zkusit práci
obyčejné vychovatelky?
Já v podstatě nahrazuju práci vychovatele
v jeho nepřítomnosti, například když je po
noční. Také se tady ve vychovatelné střídáme, někdo tu vždycky musí zůstat
a někdo musí být u dětí nahoře. Musím
psát i do deníků plnění činností, když je
potřeba vyřešit něco se žáky, tak to proberu. Řeším s nimi i různé kázeňské problémy a podobně.
Ale přece jen, vychovatel má tu vazbu
k nám takovou bližší než vy.
Tak samozřejmě, tráví s nimi hodně času.
V podstatě zatím jsem nepřemýšlela
o tom, že bych nechala práce vedoucí
vychovatelky. Zatím mi to nikdo ani nenařídil, abych odešla a zůstala jako klasická
vychovatelka. (smích)
14
DOMA MÁME RODIČE, A NA INTRU VYCHOVATELE. RÁDA BYCH VÁM JE PŘEDSTAVILA,
ODHALILA JEJICH NEJTAJNĚJŠÍ PŘÁNÍ,
ODKRYLA JEJICH NEJPŘÍSNĚJI STŘEŽENÁ
TAJEMSTVÍ A NEJSKRYTĚJŠÍ NITERNÉ POCITY
A MYŠLENKY. I KDYŽ TO SE MI ASI NEPOVEDE.
RADKA HOFMANOVÁ
Máte dvě děti. Není někdy těžké být
v práci od čtyř do deseti, někdy i přes
noc?
Je to těžké, ale pokud máte hodného manžela a hodné prarodiče, kteří jsou ochotni
se o děti postarat, tak to jde. Nejhorší je to
v případě nemocí. A víš, jaké je pozitivum?
Že s dcerou mohu probírat jisté záležitosti, co se týkají vašeho pubertálního
věku. Díky internátu si vlastně daleko víc
rozumím se svojí dcerou.
Nebo si sem naopak chodíte odpočinout?
Trochu a to od křiku mého syna. (smích)
A s žáky se dá někdy taky bavit inteligentněji než s dětmi, jsou přece jenom o něco
starší.
Přijde vám v dnešní době těžší udržovat
na intru pořádek, než dříve?
Ano. Víc ti k tomu ale neřeknu. (smích)
Máte nějakou pikantní vzpomínku na
vaše bývalé (nebo i ty současné) studenty?
Pikantní zážitek, jo? (smích) V době mých
začátků jsem jeden rok učila tělocvik a
stalo se mi, že jeden žák lezl po balkónech
internátu. Když jsem ho nachytala, odpověděl mi: „Jenom si tu tak lezu“. Pak také
cizího chlapa, co sem chtěl v opilosti přijít
a odemykal si klíči od svého domu. Půl
hodiny mi trvalo, než jsem mu vysvětlila,
že tady nebydlí.
MARTINA BEČKOVÁ
Přála jste si vždycky pracovat jako
vychovatelka?
Vždycky jsem si přála pracovat s dětmi
a s mládeží. K vychovatelství jsem se ale
dostala až poté, co jsem pracovala jako
učitelka v mateřské škole. Tam jsem pracovala asi tři roky a posléze jsem zjistila, že
bych ráda zkusila pracovat s jinou věkovou
kategorií.
Takže malé děti nejsou úplně to pravé
pro vás.
První rok jsem byla z té práce ve školce
nadšená. Potom mi ale došlo, že starší děti
mně vyhovují víc. Příležitost se mi naskytla, když tady hledali vychovatelku. Tak
jsem se začala ucházet o tu práci a vyšlo to.
Nepřemýšlela jste někdy nad nějakým
jiným zaměstnáním? Nestalo se vám
někdy něco, že byste si říkala, že tuhle
práci už nechcete dělat?
No, tak ty situace samozřejmě občas nastaly. Nikdy jsem si ale neřekla, že už potřebuji najednou nějakou změnu, to mi nehrozí.
Pozorujete nějaké změny na tom, když
student na domov mládeže přichází a
když z něj ve třetím nebo čtvrtém ročníku odchází?
Pokud to tady až do čtvrtého ročníku
vydrží. (smích) Myslím si, že ty změny tam
určitě jsou. Nejen v tom, že vy sami
o sobě se měníte, to s domovem mládeže
ani nesouvisí. Spíše mě potěší, když mě
třeba v prváku ten student pomalu ani
nepozdraví a najednou ve čtvrťáku mně
najednou přeje třeba hezký víkend. Dříve
by takovou věc třeba vůbec neřekl.
Takže si myslíte, že to prostředí tady má
na nás dobrý vliv.
Nevím, jestli to je naše zásluha, souvisí to
hlavně s tím, jak se formuje lidská osobnost. Ono v těch devatenácti letech člověk
myslí jinak než v patnácti. Řekla bych, že je
to vzájemně propojené.
15
MICHAEL RESLER
Mezi vychovateli jste jediný muž. Nepřipadáte si někdy trochu utlačovaný?
Utlačovaný si nepřipadám, i když občas mi
chybí pan Scháněl, který odešel. On byl taková moje mužská podpora tady. (smích)
Ale co na to říct, celý život jsem žil mezi
ženami, takže tady mi to ani nepřijde nějak
zvláštní. Třeba doma nás je pět a z toho
jsou čtyři ženy, dřív i v bývalém zaměstnání
byla většina žen.
Kde jste tedy dříve pracoval?
Jako vychovatel v dětském domově.
V jakém?
Blízko Ústí, v Dolní Čermné. Dříve jsem
dělal novináře v České Třebové, předtím
jsem byl na vojenské správě. Tam jsem pracoval asi dvacet let. Já jsem vlastně bývalý
voják z povolání.
Jak jste se vlastně dostal k práci vychovatele? Od vojáka k vychovateli, to je
docela velký rozdíl.
Původně jsem studoval gymnázium.
Rozhodoval jsem se, zda půjdu na vysokou
školu, a nouzově si vybral pedagogickou
nástavbu. Potom jsem to dvacet let nedělal
a až když přišla revoluce, tak mi to nakonec přišlo vhod. A jsem za to rád.
Většinou máte na starosti kluky. Myslíte
si, že je to s nimi těžší než s děvčaty?
Ani bych neřekl, že je to s nimi těžší.
S chlapci je to svým způsobem dokonce
jednodušší, protože jsme chlapi a chlap
chlapovi dovede říct i nepříjemné věci
přímo do očí. Měl jsem i holky, s těmi bylo
jednání trochu složitější, ale nebránil bych
se jim znovu. Já mám vlastně dvě holky ve
skupině a s těmi vycházím velice dobře.
VLASTA PRAŽÁKOVÁ
Co na své práci pokládáte za nejdůležitější?
Vážím si toho, že můžu být s mladými
lidmi. (smích)
Snažíte se své studenty nějak „vychovávat“?
Ano. Jogínským způsobem.
V čem spočívá ten váš jogínský způsob?
Je to v podstatě takové to naše křesťanské
desatero, takže určitě v etice k dobrému
člověku.
Takže ze svých svěřenců děláte dobré
lidi.
Ano, snažím se jim to vštěpovat. (smích)
Myslíte si, že studenti v dnešní době
mají jiné problémy než ti, co studovali
dříve?
Mají úplně stejné.
ANNA CHRTKOVÁ ST.
16
TIP
NATRIP
NOVÉ HRADY
Zámek Nové hrady, často označován jako
„České Versailles“, je rokoková stavba
vybudována mezi roky 1774–1777 francouzským hrabětem. Předlohou mu byla
francouzská letní sídla. Po roce 1989 byl
zámek vrácen vnukům původního majitele, kteří ho nabídli k prodeji.
Zámek od nich v roce 1997 koupili manželé Kučerovi. Nové Hrady i okolí se dočkalo
rekonstrukce, která trvá dodnes. Otevření
se zámek dočkal již v roce 2001. Nově byly
vybudovány rokokové zahrady s fontánami na nádvoří a altánem v zadních zahradách. K zámeckému komplexu patří i stáje
s koňmi a ohrady s jelení a daňčí zvěří.
V jedné z budov se nachází první cyklistické muzeum u nás. Rokokový sál a kaple
sv. Aloise v budově zámku přímo vybízí
k pořádání společenských akcí, svateb,
koncertů, přednášek. Okolí je dodnes
málo zasažené společností, i proto se
nedaleko nachází chráněný přírodní útvar
Toulovcovy maštale. Cílem majitelů je
vytvořit komplex, který bude sloužit jako
turistické a společenské centrum. Zámek
je otevřen od dubna do října. Rozhodně
si nenechte ujít vzkvétající zámek, jehož
zahrady lákají k letním romantickým
procházkám.
DENISA SMOLOVÁ
17
ZAJÍMAVÝ
TIP:
HITCHIKERS.ORG
JIZDOMAT.CZ
Možná už jste o Jízdomatu slyšeli, či
dokonce využili jeho služeb. Pro ty z vás,
kteří nevědí, o co jde, jednoduše řeknu, že
je to internetová stránka, kde lidé nabízejí
spolujízdu či naopak shánějí někoho,
s kým by se svezli. Nic těžkého k vysvětlování na tom ani není. Funguje to jak u nás,
tak po celém světě.
Obvykle to vyjde levněji a rychleji než
hromadná doprava. Cenu udává řidič
předem u nabídky, a tak se můžete sami
rozhodnout, jestli s ním/ní chcete jet či ne.
Najdou se i tací, kteří vás svezou a nechtějí za to nic, symbolicky se udává „1 Kč“.
Je to něco jako autostop, který je domluven dopředu, a vyhnete se tedy postávání
s cedulí u silnice a navíc budete vědět
předem, s kým pojedete.
Na Jízdomatu je i rubrika „Holky s holkama“, a tam tedy logicky píší řidičky, které
nabízejí spolujízdu jen a pouze dalším
ženám. Tedy působí to bezpečněji, ale
myslím, že je to celkově bezpečné. Můžete
se podívat na profil vašeho potencionálního řidiče, kouknout na jeho fotku a někdy
i na fotografii auta.
Ekvivalentem k Jízdomatu je například
stránka www.hitchhikers.org (v překladu
hitchhiker–stopař), která funguje podobně, ale nesoustředí se na ČR, nýbrž na celou Evropu. Česko se tam moc neobjevuje,
ale najdete tu jízdy např. z Holandska do
Německa a nespočet dalších kombinací. Takže na prázdninový road trip je to
ideální.
Podobných stránek dnes existuje velké
množství, stačí si vygooglit hesla jako
třeba „share a ride“, „car sharing“ apod.
a najdete toho spoustu.
IVA MOUTELÍKOVÁ
18
Měsíce příprav a tvrdé dřiny
Účast na renomované přehlídce vzali Ústečtí vážně. Jak podotýká Ludmila Skokanová, která soutěžící připravovala, návrhy
pro prešovskou soutěž vznikaly prakticky
od začátku školního roku, jednalo se tedy
o dlouhodobou práci. „Musím ocenit, že
jejich tvorbě věnovali někteří část jarních
prázdnin, dokonce i velikonoční svátky,“
pochválila sedmičku statečných, kteří
nakonec do Prešova přivezli šest kolekcí.
Z nich se plná polovina vyšplhala na medailové příčky, což je v konkurenci bezmála
sto padesáti prací úctyhodný výsledek.
Celou prezentaci svých návrhů si navíc
mladí umělci sami zajišťovali. „Museli jsme
si i vybrat modelky, hudbu a vymyslet choreografie na přehlídku, a to nás ještě čeká
nafocování modelů,“ zmínila jedna
z účastnic Anna Chrtková.
Zabodovaly nevšední plavky a plášť
Těsně pod nejvyšším stupínkem skončila
v pátek studentka teprve druhého ročníku
Kristýna Černá, když v kategorii scénická
a historická tvorba zaujala porotu kreací
inspirovanou kulturou starověkého Egypta
s výstižným názvem Horovo oko. Ve stejné
kategorii soutěžila s cirkusově laděnými
oděvy také Anna Chrtková, své práce pre-
zentovali rovněž Michal Kremina s Kristýnou Markovou v kategorii módní doplněk
a František Macháček, jenž vytvořil kolekci
Echelon určenou pro mladé extravagantní
muže.
Jedno ze dvou prvenství pro ústecké barvy
získala Iva Bártová (3. ročník oboru oděvní
design) v kategorii prádlo – plavky. „Porotu zaujala kombinace úplet, kožešina
a hedvábí na plážovém oblečení, určeném
s nadsázkou pro chladné léto,“ popsala
vítězný výtvor Jana Salabová, další
z pedagožek, která studenty na Slovensko
doprovázela.
Bezmála husarský kousek se pak podařil
maturantce Lucii Filipové, s pláštěm totiž
žádný z žáků umprumky v Prešově dosud
nesoutěžil. Vítězství v kategorii svrchník
při první účasti je tím pádem dvojnásob
cenné. „Vítězná kolekce je nejen praktická,
ale také poutavá,“ ocenila práci své svěřenkyně Ludmila Skokanová a podobně hovořila také Jana Salabová: „Lucie zabodovala
nápaditou ozdobou na zimních kabátech,
které byly střihově velmi propracované.
Těší nás, že v září rozšíří řady úspěšných
studentek, které pokračují ve studiu oděvního designu na vysoké umělecké škole
v Plzni.“
PREŠOV PÁTEK 13
Mládí návrháři ústecké umprumky si ze
Slovenska odvezli hned tři ocenění
Prešov – dalším velkým úspěchem se může
po páteční mezinárodní soutěži v oděvní
tvorbě Módna linia mladých 2012 pochlubit Střední škola uměleckoprůmyslová
v Ústí nad Orlicí. Její početná výprava
přitom stála před nelehkým úkolem: v silné
konkurenci obhájit vynikající umístění
z předešlých let. Dvě první a jedno druhé
místo jsou jasným důkazem úspěšné slovenské mise.
Ústecká škola jako záruka kvality.
Srovnání se slovenskými či maďarskými
školamy tedy dopadlo pro Ústecké výborně. Kromě ocenění může vedení umprumky i samotné soutěžící těšit také pozvánka
na další ročník soutěže. „Slovenští pořadatelé by byli rádi, abychom do Prešova jezdili
i nadále. Jsme pro ně zárukou kvality, což
nás pochopitelně těší,“ podotkl k úspěšnému účinkování na mezinárodní soutěži
ředitel školy Zdeněk Rössler.
Článek vyšel v Deníku 19. dubna
J. POKORNÝ
19
20
DO
VYJELI
JSME
A
SENÁTU
SE
VRÁTILI
VCELKU
Školní rok není jen o biflování, písemkách
a předmaturitním stresu.
V jeho průběhu se konají také rozmanité
školní exkurze, kterými obvykle žáci nepohrdnou (přeci jen se jedná o nejjednodušší
možnost, jak opustit areál školy a neporušit školní řád).
V poslední době se podařilo realizovat
mimo jiné návštěvu největšího pomníku
nacistické zvůle během 2. světové války,
tedy polského koncentračního tábora
Osvětim. Silným zážitkem byla pro žáky
i pedagogický doprovod také nedávná
exkurze do Terezína, dalšího místa, které
se do dějin zapsalo především v souvislosti
s holocaustem.
K těm méně psychicky náročným exkurzím, které se konají již řadu let, patří ta
do Senátu Parlamentu České republiky.
Horní komoru, sídlící v budově Valdštejnského paláce v Praze, navštěvují žáci
v rámci předmětu Občanská nauka.
Třetí ročníky tříd RC a MS se do Prahy podívaly 26. března, zkušenější část pedagogického doprovodu tvořila kolegyně Petra
Moštěková. S nepříjemným pondělním
vstáváním se vypořádali všichni účastníci
a cesta vlakem tam i zpět proběhla naprosto hladce. Totéž lze říci o samotné návště-
vě Senátu včetně vstupní prohlídky
a rozsáhlého historického výkladu
o barokním paláci, v němž senátoři od
roku 1996 zasedají. Kdo nepřišel na chuť
dějepisu, mohl si vše vynahradit během
zhlédnutí propagačního filmu na téma
„jak se co nejsnadněji dostat do Senátu“.
A ti, které ani dvacetiminutový snímek
nezbavil pochybností o smyslu jeho existence, mohli zbytek výletu vyplnit prohlídkou historického centra Prahy, případně
obligátní návštěvou některé z poboček
McDonald´s. Touto cestou chci ještě
poděkovat všem klukům mechanikům ze
třetího ročníku, kteří se chovali v Praze
naprosto vzorně a zvládli celou exkurzi
bez nejmenších problémů.
J. POKORNÝ
21
FILM
OTÉ
KA
ČTYŘI SLUNCE
Čerstvě zveřejněná komedie z dílny
Bohdana Slámy (režíroval již např. filmy
Venkovský učitel a Štěstí) se setkává s různorodou kritikou. Podle mě se názory na
tento snímek různí podle věku a životních
zkušeností diváka, tím chci říct, že ve filmu se objevují věci, které někomu můžou
připadat povědomé, a tedy se na celek dívá
jinak. Můžete vidět protiklady povah, snů
a rozdílných představ o štěstí. Celý snímek
se točí okolo Járy (Karel Roden), otce od
rodiny, který má v oblibě marihuanu
a alkohol. Jeho manželka (Anna Geislerová) je tlačena do role nevlastní matky
a musí řešit problémy Járova syna z prv-
ního manželství, který je stejně jako její
manžel v pubertě.
O trochu lepší herecký výkon než tito dva
předvedl Jiří Mádl, který však také, jak se
říká, neurazil, nepotěšil. Už při prvním
záběru na Rodena jsem se musela smát,
avšak po pár minutách mi došlo, že jeho
postava zaklínače-podivína, nosícího si
s sebou všude kamen, je myšlena vážně
a to mě celkem vyděsilo. Po Signálu je toto
další film, který mi k němu moc neseděl.
Celkově to bylo zklamání a označovat
Čtyři slunce za komedii je trošku přehnané. Vtipné to bylo minimálně a emočně to
působilo šíleně.
22
VRTĚTI ŽENOU
(HYSTERIA)
Autodrbač, Vibratorium, Návalovač,
Čarodějův učen, Vzrušovač, Pan Viklátor,
Křikloun a nakonec kapesní masážní přístroj. Takto byla v minulosti nazývána věc
dnes známá pod názvem vibrátor. A právě
o vynálezu vibrátoru je tento úsměvný
film, který je inspirován a natočen podle
skutečných událostí. Snímek se odehrává
v první polovině dvacátého století v Anglii,
čili k vidění je i krásné dobové oblečení.
Tehdy byla většina nemocí špatně léčena,
lidé měli hrubé povědomí o bakteriích
a zjevně nebylo těžké (v případě, že jste
byli lékař) vymyslet si novou nemoc, která
se například projevuje u osob ženského
pohlaví. Jistý doktor si právě jednu vymyslel a nazval ji jednoduše Hysterie a začal ji
léčit masážemi pochvy. Postupně záhadně
přibývalo „pacientek“, které měly zjevně
takové psychické problémy, že musely do
ordinace docházet velmi často .
Hlavní roli doktora Mortimera, který dříve
střídal jednu nemocnici za druhou, neb
mu zastaralá a nepokroková léčba v nich
nevyhovovala, si zahrál zkušený herec
Hugh Dancy. Hlavní ženskou postavu
Charlottu, silnou ženu, která se snaží zlepšit ženská práva a celkové postavení žen ve
společnosti, ztvárnila Maggie Gyllenhall,
která převedla obdivuhodný a velmi přesvědčivý výkon. Dokázala být suverénní,
přirozená a zároveň i roztomilá.
Ano, film se možná občas snaží intenzivně hrát na city, ale pro mě byl velmi
poučným, a to v různých směrech. Tahle
podívaná stojí za to. Perfektní herecké
výkony, poutavý příběh a příjemná hudba
doprovázena jemným vtipem. To vše korunováno hlavní myšlenkou, jak důležité je
mít kvalitní sexuální prožitek.
IVA MOUTELÍKOVÁ
23
PREMIÉRYPREMIÉRY
PREMIÉRYPREMIÉRY
MUŽI V ČERNÉM 3 (MEN IN BLACK III)
– slavná dvojka je zpět
SNĚHURKA A LOVEC (SNOW WHITE AND THE HUNTSMAN)
– fantasy příběh
CHERNOBYL DIARIES
– americký horor
AHOJ! JAK SE MÁŠ? (BUNA! CE FACI?)
– komediální drama
AVENGERS
– film o superhrdinech
MOJE LETNÍ PRÁZDNINY (GET THE GRINGO)
– akční drama s M. Gibsonem
URBANIZED
– americký horor
CRULIC - CESTA NA ONEN SVĚT (CRULIC - DRUMUL
– životopisný animovaný dokument
SPRE DINCOLO)
TOMORROW WILL BE BETTER
- FMX Movie
TEMNÉ STÍNY (DARK SHADOWS)
– film Tima Burtona, klasicky s J. Deppem
STREETDANCE 2
– taneční film
IVA MOUTELÍKOVÁ
24
DO ÚSTÍ
ZNOVU
ZAVÍTAL
FESTIVAL
JEDEN
SVĚT
25
Porušování lidských práv je, bohužel,
i z kraje 21. stále aktuálním tématem. Upozorňovat na bezpráví po celém světě je cílem
mezinárodního filmového festivalu Jeden
svět, který v České republice pořádá sdružení
Člověk v tísni. Zásluhou Spolku pro organické Ústí (SPOUSTI), založeného v roce 2009
Janem Blaškem, Jaroslavem Kopeckým
a Petrem Kulhavým, zavítal Jeden svět
počtvrté také do ústeckoorlické Malé scény.
Její sál si „pronajal“ mezi 10. – 15. dubnem
a opět přilákal velký počet návštěvníků z řad
ústecké veřejnosti.
První z celkem šesti festivalových dnů byl ve
znamení neobvyklé komentované prohlídky
areálu dnes už neexistující ústecké textilky
Perla. Po ní následovala projekce snímku
Závod ke dnu, pojednávajícím právě
o zániku některých bývalých velkých podniků. Slavnostního zahájení a projekce nedávno oceněného filmu Martina Marečka Pod
sluncem tma se Jeden svět dočkal ve středu
11. dubna, nicméně nejzajímavějšího hosta
letošního programu přivítal až ve čtvrtek.
Současný senátor a dlouholetý válečný reportér Jaromír Štětina přijel s návštěvníky Malé
scény besedovat o současné situaci ve válkou
zmítaném Čečensku, jemuž byly věnovány
syrové filmy Kdo zabil Natašu? a Spravedlnost na prodej. Dalších jedenáct snímků
s lidskoprávní tématikou se promítalo od
pátku do neděle, kdy byl festival Jeden svět
2012 slavnostně zakončen. Celkový počet dokumentů, které neziskový podnik zájemcům
nabídl, se blížil ke dvěma desítkám.
Potěšitelné je, že se projekcí zúčastnili také
žáci naší školy. Někteří se dokonce podíleli na
chodu samotného festivalu, za což jim patří
dík.
J. POKORNÝ