JAN POKORNÝ

Portrét
JAN POKORNÝ
Zdenka Jelenová
ZELENÝ DVŮR
nebo GARÁŽE?
Aleš Máchal
PROŽÍT ŽIVOT PLNĚ
Roman Kössl
O SMYSLU
ZÁCHRANNÝCH STANIC
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
C A LL A
České Budějovice, Fráni Šrámka 35
Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected].,
web: http://www.calla.cz.
Poradna: Po 9–13h. (především energetika), Út 13–17h. (především všeobecné poradenství),
St 9–13h. (především ochrana přírody a krajiny)
ČESKÝ NADAČ NÍ FOND PRO VYDRU
Třeboň, Jateční 311
Tel. 384 72 20 88 (M. Šimek 723 654 478), e-mail: [email protected],
web: http://www.otter.trebone.cz/.
Průběžně konzultace a poradenství v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod
(M. Pacovská 775 364 625).
Poradna: Út a Čt 15–18h., St 9–12h.
DŘ Í PATK A
Prachatice, Rumpálova 402
Tel. 388 317 806, 724 081 117, e-mail: [email protected],
web: http://www.dripatka.cz
Poradna: Po a Čt 16–18h.
E KOLOGI CKÝ P R ÁV N Í S ERV I S
Tábor, Převrátilská 330
Tel: 381 253 904, fax: 381 253 910, e-mail: [email protected],
web: http://www.eps.cz/
Poradna: St a Čt 13–17h.
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center v jižních
Čechách, která vzniká v rámci projektu,
podpořeného z prostředků Evropského
sociálního fondu v ČR a ze státního rozpočtu
ČR, prostřednictvím MŽP ČR.
FLO RI A N US
Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II
Tel.: 774 690 755, e-mail: [email protected],
web: http://florianus.wz.cz.
Poradna: Út 10–13h., Čt 14–18h.
I NK AN O
Písek, Píseckého 131
Tel.: 382 210 319, e-mail: [email protected], web: http://new.inkano.cz/
Poradna: Po 8–12h., 13–16h.
ROSA
České Budějovice, Senovážné nám. 9
Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosa.ecn.cz,
Poradna, knihovna i videotéka: Po, Út 9–12h. a St, Čt 12–18h.
ŠÍPEK
Český Krumlov, tř. Míru 144
Tel. 721 179 755, 380 727 733, e-mail: [email protected],
web: http://www.sipek.roklinka.cz,
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady.
Vydává:
Rosa, o.p.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
Partnerské organizace projektu:
Sdružení Calla, Český nadační fond pro vydru,
INKANO, SVIS MŠMT-CEV Dřípatka, ZO ČSOP
Šípek, Rosa,o.p.s., Ekologický právní servis,
Fakulta managementu VŠE J. Hradec
a Jihočeský kraj
Adresa redakce:
ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA
Strakonice, Husova 380
Tel.: 383 323 021, 383 322 219, e-mail: [email protected], web: http://www.knih-st.cz.
Poradna: Po – Pá 7.30–16h.
KRASEC, Rosa,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
Odpovědná redaktorka:
Zdenka Jelenová
SLUNEČNICE
CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI
VÁM NABÍZÍ:
OBCHOD SLUNEČNICE
NAJDETE V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
V CHELČICKÉHO
ULICI 21,
MEZI LANNOVOU TŘÍDOU
A RUDOLFOVSKOU ULICÍ
VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK
BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU
BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO
POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY
OTEVÍRACÍ DOBA:
ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“
PO – PÁ 8,30 – 18,00
VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
SO 8,30 – 12,00
BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY
BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS…
Bližší informace
VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ
na tel. č. 603 266 753,
MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY
387 315 856
PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA…
SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU
VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE
KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU
KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU
EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“
KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY,
KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA
KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU
Redakční rada:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Vladimír Molek,
Jan Nový, Petr Resch
Sazba a grafická úprava:
MADART, Vodňany (www.madart.cz)
Tisk:
TISKÁRNA HEMALA, Písek
Evidováno:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
Krasec č. 4 vyjde: 7/2006
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Předplatné:
viz objednávka na zadní straně obálky,
info: tel. 387 432 030,
e-mail: [email protected]
Inzerce a výměnná reklama:
tel. 607 777 993, e-mail: [email protected]
© KRASEC 2006
Velké foto na obálce © Jiří Bohdal
E DI TOR IA L
Z OB S A H U
A K TUÁ L NĚ
zprávy od partnerských
organizací
Milé čtenářky a čtenáři,
ZDENKA JELENOVÁ
P OH L E DE M
foto archiv redakce
JAK ODPAD (NE)ŘEŠÍ A.S.A.
STRANA 9
Do redakce jsme obdrželi zajímavé svědectví o praktikách českobudějovického oddělení firmy A.S.A., která provozuje sběrné dvory a
nakládá s odpady…
Petr RESCH
Zuzana Guthová
Dub U dubu
8
Zd e n ka J e l e n ová
Zelený dvůr, nebo garáže?
9
PORTRÉT
JAN POKORNÝ
Řešení mají v rukou
politici
10 – 11
M i c h a l B e r n a rd
Ještě jednou
o smlouvě-nesmlouvě
12
J A R NÍ PŘ ÍLOHA
PRO RODINU
Právní poradna
Vaříme s Líbou
Náměty pro děti
Výlety bez aut
VÝPOČET ŽÁKA 7B
STRANA 16
„…nemohu se zbavit myšlenky, že kdyby stát koupil (z našich daní)
místo elektrárny úsporné zářivky pro všechny obyvatele a na věky tak
činil až do skonání světa, vyšlo by nás to všechny mnohem levněji a
bezpečněji. Nezbývá než konstatovat: Prachy jsou v JETEli.“
Vlasta KAŠPAR
I
II
III
VI
Ja n N ov ý
Rosa je v nejlepších letech 13
TÉMA :
Chceme vůbec
Národní park Šumava? 14 – 15
R o m a n Kö ssl
O smyslu
záchranných stanic
17
PANOR AMA
tipy na webové stránky,
nové knihy, projekty,
zajímavé akce, výstavy 18 – 19
MILIARDY KORUN A STATISÍCE ODPADKŮ STR. 20
Východočeský spolupracovník Krasce shrnuje dosavadní peripetie
kolem přípravy opatovické spalovny, spory o její potřebnost a obtíže se zajištěním peněz na výstavbu.
Pavel DOSOUDIL
3
Al eš M á ch a l
Ekologická výchova:
Prožít život plně
21
K Ř Í ŽO V K A
22
li dění v oboru památkové péče. Pro jižní Čechy navíc mají památky
klíčový význam z hlediska turistiky, jsou jedinečné, jsou naším „mořem“. Co by šlo například změnit? Především by se měla odstranit
SVATOMÍRA MLČOCHA
„dvoukolejnost“ památkářů ve stavebním řízení. Pro stavební změ[email protected]
ny na památce jsou dnes zapotřebí dvě razítka – jedno z odborného
pracoviště (NPÚ) a druhé od památkového „úředníka“, tj. z obecního
úřadu s rozšířenou pravomocí. To lze odstranit zřízením jednotného
památkového úřadu, jak to funguje například na Slovensku. Podobné spojení odbornosti s výkonem státní správy se u nás už od roku
1992 osvědčuje v oboru ochrany přírody a krajiny.
V prosinci zahájil ministr kultury Jandák nečekané a dramaticky podané Zlepšit by se také měla komunikace památkářů s veřejností – popupersonální změny v Národním památkovém ústavu (NPÚ), ve kterých se larizace vlastní práce a lokální památkové kluby se zapojením laidále pokračuje. Připomeňme jen, že generální ředitel památkového ústa- ků jsou jistě jen jednou z možností. Nasnadě je také větší pružnost
vu ing. Novák vydržel ve funkci jediný den. Personální turbulence se odví- ve zpřístupňování státních hradů a zámků. Památkové péči (a nám
její i na jihu Čech. Dlouholetý ředitel jihočeské pobočky ústavu v Českých všem) rozhodně neprospěje ten, kdo ji chce zahnat do kouta, „aby
Budějovicích ing. Aleš Krejčů byl odvolán také v prosinci (spolu s ostatními nezlobila“. Tam už byla desítky let za totalitního režimu, kdy tato
řediteli regionálních pracovišť). Nový ředitel pobočky ing. Tomáš Pek však země přišla o tisíce movitých i nemovitých památek nevyčíslitelné
nevydržel ani měsíc – v únoru byl na jeho místo jmenován Patrik Červák.
ceny. Proto si všímejme, co se vlastně děje. Nelze to nechat na někoNa území našeho kraje je více než pět a půl tisíce nemovitých a bezmála lika nových tvářích či dokonce na jediném člověku, byť je toho času
200 tisíc movitých kulturních památek – dost na to, abychom si všíma- ministrem kultury.
Autor je právník.
Památková péče
– věc veřejná
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Do tohoto čísla se nám v redakci sešlo množství aktuálních témat z regionu, na některé
z nich jsme byli upozorněni právě reakcemi našich čtenářů a příznivců. Rádi se budeme věnovat i dalším tématům, která nám sdělíte. Hrubé poškození krásného dubu v Borovanech,
občanské hnutí proti garážím v Písku, hledání
úložiště jaderného odpadu… to jsou bohužel
spíše smutné věci. Velmi palčivým a čtenářsky
žádaným tématem, kterého se týkají hned čtyři
články, se ukazuje být také problematika odpadů, proto se jí budeme více věnovat i v dalším
čísle. Také vyloženě kontroverzní texty se dostávají na stránky našeho časopisu – ať už jde o
problematiku dalšího osudu VVP Boletice (rubrika „Pod lupou“) nebo Národní park Šumava,
který právě oslavil 15. výročí vzniku (rubrika
„Téma“). Ale na jiných stránkách dnešního čísla najdete i spoustu povzbudivých informací,
tipy na rodinné výlety (co vyrazit o víkendu třeba s pohádkovou mašinkou?) a pěkné knížky.
Myslím, že je tentokrát z čeho vybírat.
6
Zd e n ka J e l e n ová
Soví houkání v Borovanech 7
foto archiv redakce
Další dobrou zprávou, o které se chci zmínit, je
pochvalný e-mail, který jsme obdrželi od Marcely Halabrínové z Knihovny Národního muzea: „Děkujeme za zaslání povinného výtisku
vašeho časopisu Krasec. Velmi nás potěšil, protože v současné záplavě bulvárů není kvalitních a smysluplných periodik nikdy dost. Proto
bychom jej rádi archivovali v kompletní podobě…“ Národnímu muzeu děkujeme, stejně jako
všem našim čtenářům, kteří nám posílají povzbuzující, ale i kritické názory a náměty – je to
pro nás cenná zpětná vazba.
Edva rd S equens
Bezzubá inspekce?
foto F. Daschil
Jarní číslo Krasce vám přinášíme tak trochu i jako
dárek ke Dni Země. Těší
nás, že předplatitelů časopisu přibývá, a mám
pro ně zajímavou zprávu: s příštím, letním číslem, dostane každý předplatitel zdarma nové
CD o solární energetice „Solární liga ve světle
trendů EU“, které vydává sdružení LEA.
4–5
A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C
Beseda na téma Ochrana vyder se uskutečnila 11. března v Písku na Hradišti.
Připravily ji Společnost pro dobré soužití s německy mluvícími zeměmi a Inkano.
Přednášející Matouš Šimek z Českého nadačního fondu pro vydru přítomné seznámil pomocí diapozitivů se současnou situací v oblasti ochrany vyder na Třeboňsku i
s nebezpečími, která jim hrozí především
od člověka. Přednáška vyvolala mezi posluchači živou diskusi, která se nakonec
stočila i na problematiku kůrovce v NP
Šumava a vůbec správného hospodaření
v lese. Přítomní se shodli, že je třeba, aby
kompetentní orgány veřejné správy začaly jednat v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje.
PETR HLÁSNÝ, Inkano Písek
Únorovou kampaň Měsíc pro neziskový sektor v Třeboni iniciovaly Třeboňská
rozvojová o.p.s. a Český nadační fond
pro vydru. Zúčastnilo se jí 17 neziskových
organizací z různých oblastí (kultura, životní prostředí, sport, sociální problematika apod.). Každá z nich připravila ukázku činnosti, vystoupení, den otevřených
dveří, exkurzi, bál nebo besedu – celkem
se konalo dvacet pět akcí pro veřejnost.
Vyvrcholením kampaně bylo benefiční
představení pražského divadla V Řeznické
Tonka Šibenice a následná aukce uměleckých děl za účasti hejtmana Jana Zahradníka a starosty Třeboně Jiřího Houdka, do
níž bylo věnováno 32 děl renomovaných i
amatérských umělců. Nejdražšími prodanými předměty byl soutěžní model Jakuba Krčína od Josefa Nálepy, keramická nádoba „Z mytologie“ od Miroslava Párala a
bronzový reliéf „Nymfa“ od Josefa Klimeše. Výtěžek aukce (76 000,- Kč) je určen na
podporu neziskových organizací.
Ji h o č e sk ý čtv r tletník o životním prostředí
4
MARCELA ROCHE, ČNF pro vydru.
Od září 2005 se k projektu KRASEC připojila Šmidingerova knihovna ve Strakonicích; ochraně životního prostředí
se ovšem knihovna začala věnovat už
před lety. Ochranáři z ČSOP při vyhlašování brigád i naučných akcí na knihovnu vždy pamatovali, a knihovnice zase
ochotně vycházely vstříc potřebám ČSOP.
Časem jsme začali vyhlašovat společné
akce. Na přednášky zveme děti i dospělé
do gymnázia pravidelně jednou za měsíc,
počet posluchačů se pohybuje mezi 30 a
50. Na internetových stránkách Šmidingerovy knihovny (www.knih-st.cz) je možno
najít přehled přednášek, výletů a přírodovědných procházek, na které vyrážíme
od dubna do listopadu. Od roku 1997 je
vede Václav Chán, který se už přes 50 let
věnuje botanice i jiným oborům z oblasti přírodovědy, historie či umění. O všem
umí poutavě vyprávět, a tak si ukazujeme
kromě přírodnin i různé historické památky, hledáme dějiště starých pověstí a událostí, atd.
ALENA HRDLIČKOVÁ, ČSOP.
inspirace
Odpadové inspirace z Písku
EDVARD SEQUENS,
[email protected]
Když jsme si v listopadu na setkání poradců sítě KRASEC v Písku vyslechli informace ing.
Šatry (vedoucí odboru ŽP) o píseckém systému nakládání s komunálním odpadem, chtěli
jsme se dozvědět více. 6. února proto Rosa zorganizovala exkurzi do areálu skládky a dotřiďovací linky Vydlaby u Smrkovic. Obě zařízení slouží zejména pro města Písek a Strakonice,
tedy pro cca 55 tisíc obyvatel. Celkem tu v jednosměnném provozu pracuje deset lidí.
Na lince se střídavě třídí plasty a papíry. Jak jsem viděli, přivezená hromada smíchaných
plastů, ale i lecčehos jiného, co lidé dokáží do kontejnerů na separovaný odpad naházet,
postupně projíždí pod rukama pracovníků linky. Ti směs rozdělují na bílé, modré a zelené
PET lahve, dále na tvrdé plasty a fólie. Zbytek míří na skládku. Z vytříděných plastů vzniknou
v kontinuálním lisu úhledné balíky (ročně asi 500 tun). PET je ceněnou surovinou, přičemž
víčka ani etikety nevadí. Je to smutné, že většina se odváží až do Číny, která za něj platí více
než čeští zpracovatelé (až 10 tisíc korun za tunu, přičemž náklady na třídění jsou 600 korun).
Ostatní plasty zadarmo odebírá nymburská firma, která je dále roztřídí podle druhu plastu a
teprve pak prodá. Nově se začíná třídit hliník a krabice od nápojů („tetrapaky“)
Papíry se na lince třídí na kartony a zbytek (na trhu nyní není zájem o podrobnější třídění typu novinový papír, křídový z časopisů apod.) V posledních letech, zejména nadprodukcí reklamních prospektů markantně narostlo množství papíru v odpadu, z písecké linky ho ročně vyjede přes 1100 tun. Většina papíru jde opět na vývoz, tentokrát do Rakouska.
Cena je přibližně 900 Kč za tunu, přičemž náklady na dotřídění jsou 1100 Kč – rozdíl pomůže uhradit příspěvek od firmy EKOKOM (autorizovaná firma, která dostává peníze od firem
produkujících obaly a zajišťuje takto jejich zpětné využití). Na lince by se mohlo dále třídit i
sklo, což se ale nevyplatí (proti minimální ceně za střep jsou tu vysoké náklady na provoz a
opotřebení linky). Sklo ze sběrných nádob je dodáváno Sběrným surovinám.
Za dotřídění na lince město Písek zaplatí 1,2 mil. Kč ročně. Za separaci ovšem obdrží přibližně dvojnásobnou částku od společnosti EKOKOM. Kromě sběrných nádob město Písek
provozuje sedm sběrových dvorů a vlastní kompostárnu. A tím, že na skládku nepřijímá
stavební sutě a zeminy, podporuje jejich opětovné využití – ve městě funguje linka na recyklaci suti. I tak na skládku Vydlaby ročně doputuje na 25 až 28 tis. tun odpadů a provozovatelé již přemýšlí, jak ji rozšíří. Takže rezervy v třídění jsou ještě značné.
Exkurze poskytla cenné srovnání, jak vše okolo komunálních odpadů jde dělat jinak, když
se zájmy města nepodřizují zájmům nadnárodních odpadových firem. Nutno ještě podotknout, že jako v jednom z mála měst v Písku funguje spravedlivý známkový systém pro
občany – platíš tolik, kolik odpadu vyprodukuješ. A jde to.
knihoovně
V knihovně
na zelená témata
IVANA SÍBKOVÁ,
[email protected]
„Pojďte si s námi posedět u zeleného čaje a povídat si o zelené přírodě. V příjemném prostředí čajovny vás čekají filmy, dokumenty, čtení o přírodě, ohleduplném způsobu života
vůči přírodě a nejen to,“ zve širokou veřejnost Šmidingerova knihovna a čajovna Inspirace
ve Strakonicích na tzv. Zelené večery. Jde o environmentálně zaměřené akce, které se konají pravidelně každou 1. a 3. středu v měsíci od 18 hodin.
Výstava na téma „Jak třídit odpady“, vytvořená ekoporadnou sítě KRASEC při Šmidingerově knihovně, byla po celý březen k shlédnutí na strakonickém gymnáziu a dále poputuje na základní a střední školy na Strakonicku, jejichž žáci a studenti se tak dozvědí mnohé
o třídění a recyklaci odpadů. 20. března byla v knihovně zahájena další výstava: „Příroda
Boletic“. Součástí vernisáže bylo hudební vystoupení žáků strakonické ZUŠ ze třídy pana
učitele Reitmaiera. Úvodní slovo pronesl Vladimír Molek ze sdružení Calla, které výstavu
vytvořilo a které se podílelo i na organizaci související přednášky ředitele Národního parku
a CHKO Šumava Aloise Pavlíčka. Konala se 23. března na strakonickém gymnáziu, byla doplněna i promítáním a diskusí a měla mezi šedesáti návštěvníky velký ohlas. Výstava byla
prvním příspěvkem organizací sítě KRASEC k oslavám Dne Země (22. dubna). V tuto dobu
probíhají po celém světě nejrůznější akce oslavující planetu Zemi. I další výstava v knihovně se koná u této příležitosti. Nese název „Naše adresa: Země“ a k vidění je v oddělení naučné literatury do 5. května a její podtitul zní „Víme, kde žijeme? Co dělat pro to, aby Země
nestrádala a my s ní?“
Ve spolupráci s ČSOP (viz níže) opět počítáme s vycházkami a výlety do přírody. Tyto akce
jsou ale závislé na počasí, a proto zájemci nechť sledují vývěsky a internetové stránky
knihovny, popř. mohou zavolat na tel. 383 322 219.
karbofuranem
Otravy karbofuranem
MARCELA ROCHE,
[email protected]
V poslední době se bohužel stále častěji setkáváme s otravami nejen divokých, ale i domácích zvířat různými jedy, především karbofuranem. Pozření otrávené návnady, jíž
může být kousek masa, ryby nebo třeba pečiva, mívá za následek velice rychlou smrt.
Například v Útěchovicích na Pelhřimovsku
bylo koncem února 2006 touto látkou prokazatelně otráveno několik živočichů (tři vydry,
kuna, tchoř a hranostaj); všechna zvířata byla
nalezena v okruhu cca do 200m od položené
nástrahy. Také v jižních Čechách na Třeboňsku a u Hluboké nad Vltavou byli prudce jedovatým karbofuranem v posledních týdnech otráveni dva orli mořští.
Pravděpodobně se jedná o „práci“ lidí, kteří se snaží zbavit tzv. škodné, což v překladu
znamená lišek, kun, dravých ptáků, v rybníkářských oblastech také vyder, norků apod.
Výjimkou však nejsou ani případy, kdy se
u otrav (především domácích zvířat), jedná
o vyřizování sousedských sporů. Osoby, které se pokládání otrávených návnad dopouštějí, nejenže ohrožují zvířata a porušují tím
hned několik zákonů najednou, ale stávají se
hrozbou pro celé své okolí. Karbofuran je totiž velice nebezpečný jed, který se vstřebává
i kůží, a obětí se proto snadno může stát také
člověk, například malé dítě, které se návnady
pouze dotkne.
Pokud naleznete podezřelou návnadu, či zvířata, u nichž je podezření na úmrtí způsobené otravou (většinou se jedná o nález více
zvířat na jednom místě), měli byste přivolat
policii, veterinární správu nebo Českou inspekci životního prostředí. Pozor, karbofuran může mít i pro člověka za následek vážné
zdravotní potíže nebo dokonce smrt již při
velice malých dávkách. Při nálezu podezřelých předmětů či uhynulých zvířat je proto
aleje
Aleje v Jindřichově Hradci
MARTIN CHARVÁT,
foto O. Růžičková
A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C
[email protected]
Již několik měsíců zažívá Jindřichův Hradec
hektické období. Zásadní rekonstrukce komunikací a inženýrských sítí v centru města zkomplikovala život všem jeho obyvatelům. Značné omezení dopravy, kaskadérské
brodění se bahnem, kam oko pohlédne, bez
vyřešených přechodů pro chodce, problémy s archeologickým průzkumem, to vše má
značný vliv na (ne)trpělivost občanů.
Necelé tři týdny před zahájením rekonstrukce se konečně objevila ve výloze informačního centra vizuální podoba konečných úprav
celého dotčeného prostoru. Vytrvalá pozornost věnovaná této presentaci dosvědčuje velký zájem obyvatel o plánované změny
a ukazuje, jak důležitá je komunikace mezi
veřejnou správou a občany. Nejen vozovky,
budoucí značné rozšíření parkovacích míst
Autorka je ředitelkou Českého nadačního fondu pro vydru. S použitím informací O. Růžičkové, SOF AOPK Pavlov.
v centru města, nepochopitelná záměna historické dlažby za asfalt, nespecifikované architektonické řešení náměstíčka, ale i plán
nové výsadby zeleně vyvolaly zájem. Navrhované řešení zeleně totiž neodpovídá ani
základním požadavkům kladeným na současnou městskou zeleň na takto exponovaném místě. Diskuse na internetových stránkách města byla jen počátkem dalšího dění.
Na základě diskuse byla svolána schůzka
mezi investorem, projektantem, realizátorem stavby a zástupcem občanů a environmentálního centra Florianus, na níž zazněly
připomínky ke kvalitě zpracované dokumentace, k navrhovanému sortimentu, i k množství výkonů, které nebyly vůbec uvedeny
v projektu a jsou přitom bezpodmínečně
nutné k úspěšné realizaci takového díla.
Vstřícný přístup zástupce města umožnil poté našemu environmentálnímu centru zpracovat tři nové varianty výsadby alejových stromů. Po dalších jednáních se zdá,
že zástupci města jsou nakloněni rozumným
změnám i s vědomím, že jejich finanční náročnost je značně vyšší. Návrhy řešení nyní
byly předány příslušnému odboru městskému úřadu k dalšímu posouzení. Kam celý
proces vyústí, není do dnešního dne (konec
března) známo.
Jsme přesvědčeni, že vstřícný postoj zástupců města nebyl jen vějičkou k uklidnění zainteresovaných obyvatel, ale že se stane trvalým způsobem jednání…
Jedná se o první pokus zahájit spolupráci
mezi městem a environmentálním centrem
Florianus. Za důležité považuji, že se podařilo navázat vstřícné kontakty s odpovědnými úředníky města. Ať už záležitost dopadne
jakkoliv, víme jedno: Náš zájem věnovat se
podobným problémům bude trvat i nadále.
Florianus – environmentální centrum sítě Krasec,
Jindřichův Hradec.
5
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
foto autor
třeba nejvyšší opatrnosti. Pokud je manipulace s nálezem do příjezdu kompetentních
osob z nějakého důvodu nezbytná, je nutné
vždy použít rukavice. Trvejte vždy na zaznamenání celé záležitosti a sepsání protokolu a
podejte ihned na místě trestní oznámení na
neznámého pachatele. Policie je povinna se
těmito případy zabývat.
Konsorcium firem Geobariéra dokončilo Správou úložišť radioaktivních odpadů objednané práce na projektu „Provedení geologických a dalších prací pro hodnocení a zúžení lokalit pro umístění hlubinného úložiště“. Oponované výsledky prací jsou k dispozici na
www.surao.cz. Starostové obcí, kterých se aktivity státu týkají, je obdrželi na CD, a SÚRAO
je pošle jistě každému, kdo si o ně požádá. Je to čtení obsáhlé s mnoha mapami, ale nikoliv nezvládnutelné.
Hledání úložiště
v mezičase
mezičase
EDVARD SEQUENS,
Ji ho čes ký čtv r tletník o životním prostředí
6
[email protected]
Výsledkem práce je prakticky zmenšené území již dříve vybraných lokalit, přičemž žádná
z nich není navržena k vyřazení. Naopak pro
všechny lokality jsou navržena budoucí průzkumná území a pak také možnosti pro umístění povrchového areálu úložiště s ohledem
na napojení na silnici či železnici a další infrastrukturu. Kriteriem pro rozhodnutí, na kterých lokalitách se pustit do hornických průzkumů, bude akceptace ze strany obcí a jejich
obyvatel. Nyní tedy bude mít SÚRAO několik
let, aby přesvědčilo starosty pomocí infocenter, seminářů, či zahraničních i českých výletů, že je to pro obec vlastně velká výhoda, mít
v okolí jaderné zařízení. Věřím, že starostové
z jihočeských lokalit – Božejovic i z okolí Lodhéřova na takovou vějičku neskočí.
Podle některých zpráv, které kupodivu šíří
i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, však konečné úložiště nebude ani potřeba. Ruská firma
TVEL, jež pro Jadernou elektrárnu Dukovany dodává palivo, přišla v minulých dnech
s nabídkou na přepracování použitého paliva z českých jaderných elektráren. ČEZ s tím
zatím nepočítá, hodlá vyhořelé palivo dále
skladovat ve skladech u elektráren. Pro de-
ník Vysočina ruskou nabídku komentoval vedoucí palivového cyklu ČEZ Jaroslav Vokurek takto: „Je to i otázka morálky, jestli máme
právo odkládat náš odpad do Ruské federace. Oni mají někdy problém dodržet evropské normy. Čili musíme být v tomto směru
hodně obezřetní. Nerad bych se někde dočetl, že palivo z ČEZu nadělalo v Rusku nějaké problémy.“ S takovým postojem se lze jen
ztotožnit, důvodů pro obavy z odvozu právě
do Ruska je více než dost. Konečně, jak nás
přesvědčil nejen Černobyl, radioaktivita politické hranice neuznává.
V uplynulých dnech byl zavezen poslední,
šedesátý kontejner CASTOR do meziskladu
vyhořelého jaderného paliva vedle dukovanských reaktorů. Osvěžme si při té příležitosti
zase něco slibů místním obyvatelům. Aby záměr postavit v Dukovanech mezisklad prošel
přes nesouhlas okolních obcí, slíbila vláda
premiéra Pitharta v roce 1992 svým usnesením č. 213 omezení kapacity tohoto zařízení na 600 tun paliva. Tedy právě tolik, kolik
v něm v tomto okamžiku zaplnění je. To však
ČEZu nemohlo stačit, pokud chce štěpit uran
v Dukovanech i nadále. Jen co tedy byly prstíčky ve dveřích, drala se za nimi celá ruka. Již
Bezzubá inspekce?
EDVARD SEQUENS,
[email protected]
Asi na půli cesty mezi Besednicí a Dobrkovskou Lhotkou ve Slepičích
horách, nedaleko bývalého Sýkorova hamru, se nachází Douchů háj.
V něm pak najdeme místo nazývané Vandlička, kam přicházeli v úctě
lidé ještě předkřesťanských kultur, místo mající zvláštní energetickou
sílu. Dnes je zde nad mísovitou prohlubní na žulovém balvanu postavena prostá dřevěná kaplička s obrázkem Panny Marie. Voda z mísy i
místo samé má dle pověstí uzdravující účinky. Člověk sem však musí
přijít s pokorou a dobrými úmysly. To ctili i staří kameníci při dobývání
žuly v nedalekém, asi 100 m vzdáleném lomu.
Ne tak již člověk konce dvacátého století. V krutém kontrastu s romantikou Douchova háje je opuštěný lom pokryt desítkami obřích pneumatik. Několik pneumatik hyzdí i okolní les. V lednu 2004 jsme černou
skládku oznámili na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) v Českých Budějovicích v domnění, že se svými pravomocemi již dokáže zřídit nápravu a potrestat hříšníka, když už si toho nevšímají místní. Nu,
naivity jsme se i přes letité zkušenosti nezbavili. Teprve v červnu 2004
od roku 1993 ČEZ zahájil práce na vyhledávání lokality pro nový centrální mezisklad (tj.
dohromady pro JEDU i JETE) na různých místech České republiky. Představa, že by se měli
stát sousedy tak „zářivého“ materiálu, jako je
vyhořelé jaderné palivo, na většině vytipovaných míst samozřejmě nenadchla občany ani místní politiky. Nicméně jak ohrožených lokalit ubývalo, utichal i odpor. V roce
1996 ČEZ prezentoval studii posuzující pět
konečných variant. Jedna z variant se týkala
výstavby dvou meziskladů v lokalitách obou
jaderných elektráren, další varianty byly uvažovány jako mezisklad centrální a to v JE Dukovany, v JE Temelín, u Batelova na Jihlavsku
nebo na Skalce v okrese Žďár nad Sázavou.
Na základě výsledků zmíněné studie zrušila
Klausova vláda již v roce 1997 vládní usnesení, kterým byl dukovanský mezisklad kapacitně omezen. Dnes se tedy v Dukovanech
staví další s kapacitou 1340 tun a v temelíně
se také jeden připravuje. Jen se již nejmenuje mezisklad, ale sklad. Kdo ví, jak dlouho zde
odpadní vyhořelé jaderné palivo (v novořeči
jaderného průmyslu zvané „použité“) vlastně
bude. Opětovně se prokázalo, že vládní záruky v České republice znamenají ještě méně,
než sliby meteorologů, že po letošní zimě
povodně opravdu, ale opravdu nehrozí.
Autor pracuje jako energetický poradce sdružení Calla.
nám ČIŽP oznamuje, že stížnost je oprávněná, že jde o odpad z období před rokem 1990, které zde vyhodilo bývalé „jednotné zemědělské
družstvo“. Sice podle nás dle stavu prorůstajících náletů šlo o období
pozdější, ale to ve výsledném efektu není podstatné. ČIŽP trvalo „pouhé“ čtyři a půl měsíce, než provedla místní šetření. Inspekce dále píše, že
bude zahájeno správní řízení pro stanovení odpovědnosti jednotlivých
osob ve věci ohrožení a poškození životního prostředí a tímto považuje
naši stížnost za vyřízenou.
V říjnu 2004 (deset měsíců od oznámení) vydala ČIŽP rozhodnutí o uložení opatření k nápravě. Vlastník pozemku, který dostal příkaz pneumatiky odvézt, se odvolal a zpochybnil přesnou lokalizaci. Což by šlo
pochopit v širém lese, ale ne ve starém lomu, jehož hranice jsou přirozeně vytyčeny. Nicméně téměř přesně rok po oznámení skládky, v lednu 2005, ministerstvo životního prostředí v odvolacím řízení rozhodnutí ČIŽP zrušilo. Briskně poté (dva měsíce) inspekce přerušuje řízení a
žádá Pozemkový úřad v Českých Budějovicích o vytyčení vlastnických
hranic daného pozemku.
Po dalším roce není vytyčeno nic a pneumatiky hyzdí Douchů háj dodnes. Přesto se nyní blýsklo na lepší časy – bohužel nikoliv funkčností
státní správy. Lom se skládkou je na katastru obce Vrábče a skrze osobní intervenci je možné, že se vrábečtí radní rozhodnou zajistit odvoz
sami. O tom, zda se to podařilo, vás budeme informovat.
kresba Václav Morava
Z R E G ION U
Z R E G ION U
Soví houkání
Borovanech
v Borovanech
ZDENKA JELENOVÁ,
[email protected]
foto Petr Drahoš
hlásili učitelé a ptali se, zda jim nemůžu nabídnout něco dalšího, tak jsem vymyslela program s ježky.“
Na začátku dostane třída brožuru o tom, jak
o ježka pečovat. Pokud se rozhodnou, že do
programu vstoupí, tak v dílnách vyrobí ubikaci, připraví místo pro zazimování, krmení
a vše další potřebné, a poté Věře Malátkové zavolají, domluví si termín a ona přijede
s přednáškou s kontrolním testem: „Pokud je
vše v pořádku, tak jim ježka předám – a třídě
začnou velké povinnosti s pravidelnou péčí, krmením, uklízením, pozorováním, vážením, vedením deníku… O ježka musí zásadně pečovat
v rukavicích, aby nedošlo k případnému poranění, které by stálo ježka život kvůli vyšetření
na vzteklinu.“ Před vánočními prázdninami
jej dají zazimovat a na jaře, kolem prvního
května, jej slavnostně vypouštějí do přírody.
Ježka pokládá Věra Malátková za zvíře velmi
vhodné k ekologické výchově: „Není to zvíře
na mazlení, přitom je tam určitý přímý kontakt,
a je tam i určitý další přesah – děti se totiž například musí připravit na možnost jeho smrti –
jedna třída například ježka pohřbila, a za rok
mu tam dokonce přinesla svíčky…“
Potřebné materiály (Ježčí deník, test, publikace
o péči, ježčí kuchařku) vydává ČSOP v rámci grantu MŠMT. Více informací o ochraně sov najdete
na http://kodas.detizeme.cz, o ježcích například
na http://sweb.cz/csop.ben/stranky/bodlinka.htm.
Ježci
Novou publikaci pod prozaickým názvem Ježci vydala ZO ČSOP Veronica
z Brna. Čtenáři se v ní dozví základní
informace o tomto milém živočichovi,
dále zda a jak se starat o nalezené jedince, jejich nejčastější choroby a také
to, jak tohoto bodlinatého chlupáče
přilákat na svoji zahrádku. Knihu, doplněnou řadou fotek, napsala Zuzana
Pokorná. Ekologové se při jejím vydání
snažili brát ohled na přírodu. Publikace
je vytištěna na recyklovaném papíře a
vznikla v rámci projektu, který je spolufinancován evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem ČR.
Možnost objednávky:
Ekologický institut Veronica,
Panská 9, Brno 602 00;
www.veronica.cz
7
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Nejvíce respektu více než třiceti přítomných ší, roztřepená, paprskovitě uložená t. zv. »zádospělých i dětí si získala samice výra velké- voj«, jímž S. nabývají zvláštního výrazu kočiho Chérie [čérí], jíž bylo po úrazu na rozvo- čího. Krátký, hákovitý zobák bývá skoro úplně
dech vysokého napětí amputováno levé kří- ukryt peřím. Význačný jest dále t. zv. vratiprst;
dlo. Puštík Fifík je zase „inprint“ – to znamená, mohouť 4. prst i ku předu i do zadu obrátiti, tak
že si vtiskl člověka jako svého životního part- že držíce se větví, mají dva prsty ku předu, dva
nera a není schopen žít ve volné přírodě. Při- do zadu obrácené. Peří jejich jest neobyčejně
nesli jej do stanice nezkušení lidé, kteří se měkké, čímž let jejich se stává úplně tichým.“
domnívali, že vypadl z hnízda. Jak Věra Ma- Bezhlučný let předvedl puštík Fifík přímo
látková vysvětlila, odrůstající soví mláďa- v přednáškové místnosti, stejně jako schopta, zvaná „haluzníci“, z hnízda nevypadávají, nost otočit hlavu téměř o 180°. A nabídce poale pohybují se volně v okolí hnízdního mís- hladit si sovu na bříšku (po zádech se kvůli
ta, kde je rodiče několik týdnů krmí. Kromě ochrannému přirozenému povlaku peří hlasov sražených auty (na vyhřátém asfaltu si dit nesmí) neodolal nikdo.
sovy rády hledají potravu) či popálených na K zesílení zážitku přispěla i krátká vycházka
sloupech elektrického vedení jsou často do za humna, kde se přednášející pokusila přilástanic přinášeni právě „soví puberťáci“– sa- kat místní sovy pomocí magnetofonové namozřejmě zbytečně. Posledním přivezeným hrávky. To se bohužel nepodařilo, ale zajíma„exponátem“ byla sova pálená.
vá byla i ukázka hlasů všech našich sov – pod
Při poutavém jsme si hned prakticky ově- tmavou zimní oblohou obzvláště působivá.
řovali základní poznatky – o kterých infor- „Jsem přesvědčena, že takováto setkání jsou
muje již Ottův slovník naučný: „Sovy (Strigi- nejlepší motivací k tomu, aby se lidé začali zadae) snadno se poznají mezi ptáky. Veliké oči jímat o své životní prostředí,“ vysvětluje Věra
na tlusté hlavě, od těla málo oddělené, jsou Malátková: „Lidé o sovách a vůbec o záchraně
ku předu obrácené a kol nich tvoří pírka tuž- zvířat skoro nic nevědí. Když jsme pořádali po
Praze přednášky v rámci projektu Sovy do škol,
tak jsem zjistila, že z těch tisíců dětí pouhé dvě
věděly, kde je stanice pro handicapované živočichy. Jsem ráda, že tyhle sovy, které již se bohužel do přírody vrátit nemohou, přispívají aspoň
k ekologické výchově. Děti dnes bohužel často
o přírodu vůbec neprojevují zájem a nemají ani
základní znalosti… Ovšem na druhé straně o
zajímavé formy ekovýchovy, především se živými zvířaty, je zájem, který přesahuje nabízenou
kapacitu.“ Se zklamáním pak hovoří o tom, že
ředitel jednoho českobudějovického gymnázia zrušil besedu plánovanou na následující
den – kvůli obavě z ptačí chřipky…
Po skončení soví besedy jsme diskutovali o
dalším úspěšném programu: „Program Bodlinka jsem vymyslela, když se mi ve stanici jednou na podzim sešlo asi dvaačtyřicet ježků.
Tolik ježků prožere za den sto deset korun. Já
zvířata živím ze svého, a tak hrozilo, že mne sežerou. A protože z projektu Sovy do škol se mi
foto Petr Drahoš
Předjarní výstavu „Ohrožené královny noci“ v Borovanech u Českých Budějovic zakončila velmi povedená přednáška Věry Malátkové, která s sebou přivezla i tři živé sovy. Besedy se zúčastnily asi
tři desítky dospělých i dětí. Po skončení akce představila Věra Malátková několika zájemcům i svůj ekovýchovný program pro školní třídy „Bodlinka“.
Věra Malátková je zaměstnankyní Českých drah a většinu svého
volného času věnuje zvířatům. Vede oddíl Mladých ochránců přírody „Puštíci“ a provozuje vlastní stanici pro handicapované živočichy v České Třebové, nazvanou podle prvního zde zachráněného výra „Charlie“. Tři zachráněné sovy přivezla i do Borovan.
Z R E G ION U
DubU dubu
U dubu
ZUZANA GUTHOVÁ,
[email protected]
Dub je pomalu rostoucí dlouhověký strom s tvrdým dřevem,
velice odolný povětrnostním podmínkám. Je symbolem síly a
ochrany, zpevňuje hráze, živí zvěř i léčí. Kdo by neznal účinky
odvaru z dubového listí nebo kůry!? Lidé dub objímají, protože
má mnoho energie, o kterou se s námi rád podělí. Je také přírodním hromosvodem, protože obsahuje mnoho vody, která
přitahuje blesky a chrání tak své okolí před zkázou…
I my jsme měli v Borovanech své duby. Tam, co je sídliště U dubu,
zbyl z dřívější doubravy poslední. Doubrava padla ve prospěch stavebních parcel až na ten jediný – Dub U dubu. Ten dub vyklíčil možná
pár let poté, co prapradědečkové současných borovanských rodáků
zakládali sbor dobrovolných hasičů. Roste pomalu, a tak je i po tolika
letech pořád stromem mladým, snad ve čtvrtině svého života. Lidská
neschopnost, lhostejnost a necitlivost ho ale zmrzačily a odsoudily
k doživotnímu smutku.
V sobotu 18. března 2006 byl strom neodborným a necitlivým ořezáním nezvratně a vážně poškozen. Vyčíslitelná ekologická škoda se
pohybuje ve výši mnoha desítek tisíc korun. Zákon ale nepožaduje
náhradu ekologické újmy, původci poškození hrozí pokuta pouze ve
výši pět až deset tisíc korun.
Kdo je ale na vině? Město, které v zájmu posílení obecního rozpočtu
prodalo zbytkovou parcelu s dubem, jenž chtělo zachovat, aniž zřídilo věcné břemeno na ochranu stromu? Stavební úřad, který povolil stavbu domu v blízkosti stromu? Projektant, který nerespektoval ochranné pásmo stromu? Sousedé, kteří se podepsali pod petici
souhlasící s pokácením stromu? Soudní znalec, který vydal stanovisko ke kácení zcela opačné, než soudní znalec Agentury ochrany přírody a krajiny? Majitel pozemku, který nesnesl listí a žaludy padající
na trávník a střechu? Nebo snad majitel živnostenského oprávnění
na údržbu stromů, který nevěděl, kdy přestat? Možná komise životního prostředí zanedbala osvětu, nebo snad škola výchovu… Pochybila úřednice, která tvrdila, že prořezat strom je ze zákona možné? Kdo
jste ale kdy viděl prořezaný dub? Jak tvarově upravovat strom, jehož
věk nás mnohonásobně přesahuje oběma směry?
Místo mnohotvárného a proměnlivého mohutného stromu bude napříště siluetu města ve směru od Budějovic rámovat jen holá, šedá tovární hala. Nechali jsme zmrzačit velikána, který mohl zdobit, chránit
a posilovat své okolí třeba další čtyři staletí. Nejspíš si ochranu před
nepřízní přírodních živlů ani nezasloužíme.
Ja k se Vá m l í bí ?
Duby v Podkletí budou
chráněny
PETR RESCH,
Ji ho čes ký čtv r tletník o životním prostředí
8
[email protected]
Přestane-li se člověku líbit na jednom mís- je srazí bouře, zlomí vichřice či porazí netě, sebere se a odejde jinam. Štípne-li jej citlivá ruka.
hmyz, ožene se. Když přijde nepohoda, Mnoho stromů stojí v jihočeské krajině.
schová se, před chladem se oblékne, před Jsou to němí svědci dob minulých. Něktevichřicí ukryje, před záplavou uteče. Strom ré mají kmen zjizvený bleskem, jiné nesou
je na tom hůře. Kam jednou zapadne se- ve své kůře srdíčko s iniciálami bývalých
mínko nebo kam je jednou semenáček vy- milenců, kteří možná stromy, jejichž kůře
sazen, na tom místě musí setrvat do konce svěřili svá tajemství, na své životní pouti již
života, i kdyby k němu došlo za několik set dávno předešli. Přežily války, převraty, růzlet. Takové štěstí má však jen nepatrný zlo- né nepokoje i necitlivé zásahy – důsledky
mek populace. Svojí velikostí a nehybnos- neznalosti či vrtošivé módy.
tí je nejbezbrannějším živým organismem. I když mnohé stromy provázejí
Snad právě proto jej člověk spíše zařazu- různé pověsti, o lidech, kteří je
je mezi neživé předměty, léty přirůstající vysadili, se zpravidla nedochosurovinu, která nanejvýše poskytne uži- valo vůbec nic. Tak je tomu i se
tek svým ovocem, stínem či jako úkryt pro skupinkou mohutných stromů
lovnou zvěř.
pod vesničkou Loučej v PodkleČasto si ani neuvědomujeme, kolik stromů, tí na Křemežsku. Uprostřed veljež dotvářejí krajinu tím, že přerostly dům, kého pole stojí v řadě čtyři duby
u kterého jej vysadil prapředek, zdobí ná- letní. V minulosti byly součástí
ves, dělá společnost pomníkům či kaplič- aleje provázející cestu mezi poli.
kám, tvoří společenství v parcích měst či Zároveň mohly sloužit jako nevesnických zahradách nebo jen osamoce- zpochybnitelná a dlouhověká
ně vzdoruje času a nepohodě, nás provází hranice mezi pozemky. Ať už
během našich životů, aniž bychom jim vě- je jejich původ jakýkoliv, svými
novali větší pozornost. Jejich konec si ná- úctyhodnými rozměry – obvohle uvědomíme často až v okamžiku, kdy dy kmenů ve výši 130 cm nad
Autorka je ředitelkou Rosy.
zemí od 308 do 350 cm – tvoří nepřehlédnutelnou dominantu zdejší krajiny. Proto
bylo na základě podnětu zaměstnance Šípku koncem minulého roku Správou CHKO
Blanský les zahájeno řízení, jehož záměrem
je zařadit zmíněné stromořadí do kategorie
„Památné stromy“. Záměr podpořilo souhlasným vyjádřením českobudějovické středisko
Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Nic
tedy zanedlouho nebude bránit tomu, aby
se živoucí poslové minulých věků mohli těšit ochraně dle zákona. Svou dlouhověkostí
mají všechny předpoklady k tomu, aby i v dětech našich dětí podporovali smysl pro krásu, učili je pokoře před majestátem, citu pro
uspořádání krajiny a úctě ke všemu živému.
Autor pracuje jako poradce v Šípku.
foto autor
Z R E G ION U
Zelený dvůr,
nebogaráže
garáže?
[email protected]
Ukázkovou příležitost pozorovat zrod a vývoj spontánního
protestního hnutí občanů máme v posledních měsících v městě nad Otavou, Písku. Kauza „Garáže ve vnitrobloku Budovcova“ začala koncem minulého roku, kdy na veřejnost začaly
pronikat z radnice zprávy o novém řešení městského vnitrobloku, jehož součástí by měla být výstavba garáží pro městská
auta. Maminky z Mateřského centra Kvítek, obecně prospěšná
společnost Regio Písek a více než čtyři stovky občanů, kteří po- Obrovský zájem a účast písecké veřejnosti naznačily dosti jasně, jaké
depsali nesouhlasnou petici, by tu raději viděli „Zelený dvůr“ – je převládající mínění. Ani 1000 rozdaných balónků pro všechny děti
nestačilo. Po celý den sbírali pořadatelé písemné názory a vzkazy obklidovou zónu s velkým hřištěm pro děti.
Vnitroblok, chcete-li dvůr, leží v těsném sousedství centra města a byl
před několika lety upraven Městem Písek jako městská tržnice. Neosvědčil se – trhovci i zákazníci sem nacházejí cestu jen zřídka. Zato
se díky jídelně Natural (zdravá výživa) a Cukrárničce stal vyhledávaným místem pro posezení a odpočinek. Je to jedno z mála klidných
a bezpečných míst v centru města, venkovní stolky bývají v obležení
maminek s kočárky, malé pískoviště plné batolat. Vnitroblok si zkrátka zcela přirozenou cestou našel své uplatnění. Bohužel zeleně je tu
zatím pomálu a dětské hřiště jen maličké. Městští radní ovšem přišli
na nápad vybudovat ve vnitrobloku garáže, točnu a parkovací stání
pro služební auta, a případně i auta návštěvníků úřadu. Nikoliv nepodstatnou okolností je fakt, že zpracovatelem architektonické studie s garážemi je jeden ze členů rady – ing. Franců, který se tím podle
názoru mnoha občanů dostává do střetu zájmů. Hřiště by prý podle
radních mohlo existovat vedle garáží. Maminky ale považují takové
řešení za dětem nebezpečné a aby jen neprotestovaly, přinášejí konstruktivní návrhy na různá řešení velkého hřiště.
Aby na problém upozornily širokou veřejnost, uspořádaly maminky
z Kvítku a zástupci Regia ve vnitrobloku mohutnou akci pro děti Vítání jara. Po celý první jarní den tu byly připraveny skákací, šplhací,
klouzací, šlapací a jiné atrakce, hry, soutěž v malování i představení.
PETR RESCH
Do redakce Krasce jsme obdrželi zajímavé svědectví o praktikách českobudějovického oddělení firmy .A.S.A., která v Českých Budějovicích
provozuje sběrné dvory a nakládá s odpady.
Z dlouhého dopisu, doplněného dokumentárními fotografiemi, vyjímáme:
„…Již několik let jsem to tiše snášel, ale pohár mé
trpělivosti přetekl minulý týden, kdy jsem byl svědkem, jak mladí rodiče s dítětem přivezli na sběrový dvůr vedle dalšího odpadu také vzorně vytříděné a svázané balíčky starých novin, časopisů
a ostatního papíru. Kontejner na papír byl plný (je
na zdejším sběrném dvoře jediný a tato situace se
stává cca jednou týdně), proto jim zaměstnanec
řekl, aby je hodili spolu s ostatním směsným odpadem do lisu (!!!) – nevím, jak lidem potom vysvětlovat, že třídění má smysl. Rozjel jsem se proto včera do obou sběrných dvorů a mezi řečí se dozvěděl
skutečnosti ještě horší, než jsem předpokládal.
Dokládám fotografiemi (pořízeny 2. března v od-
čanů, které poté odevzdali zástupcům radnice.
Starosta ani většina zastupitelů se na akci neobjevili – radnici reprezentoval místostarosta Miroslav Sládek, který však projevil až udivující nedostatek taktu, když v diskutujícím hloučku velmi jasně zopakoval své předchozí telefonické výhrůžky (podle něj „přátelské rady“)
maminkám z Kvítku, aby raději daly od celé kauzy ruce pryč, protože
by mateřské centrum mohlo přijít o podporu města… (dlužno dodat,
že jeho „obavy“ se zatím nesplnily a zastupitelstvo na minulém jednání schválilo dotace na záslužnou činnost centra).
Právě M. Sládek podal pak na zasedání rady ústní informaci o akci Vítání jara, a podle zápisu „navrhl další možné úpravy studie vnitrobloku.“ Starosta Luboš Průša prohlásil, že nelze přijímat nová usnesení
bez kvalitně připraveného materiálu, a pověřil jeho zpracováním právě M. Sládka, ve spolupráci s ing. Franců – autorem studie.
V Písku se daří ukázat, že občané mají svůj názor a měli by dostávat
prostor jej projevit. O tom, jakou cestou se budou dále ubírat osudy myšlenky na Zelený dvůr v centru Písku, vás budeme informovat
v příštím čísle. Stále silněji ovšem zaznívá názor, že radnice by na řešení vnitrobloku měla vypsat řádnou otevřenou architektonickou či
investorskou soutěž a předejít tím nejrůznějším spekulacím o střetech zájmů. Navíc: komunální volby jsou doslova za dveřmi a bylo by
s podivem, kdyby se i Zelený dvůr nestal jedním z horkých témat…
poledních
hodinách,
při
mých
dalších návštěvách
stav až na
další hromadění odpadu
nezměněn). Kontejner na televize je vyvážen tak
nepravidelně, že po většinu času se válejí na trávníku a mezi stromy, kde z nich po pracovní době
bezdomovci a dokonce i pracovníci .A.S.A. vybírají měď. Ze stejného důvodu nezůstane jediná
lednice celá – tzn. odsávání freonu je jeden velký podvod, neboť není již co odsávat. Na sběrném
dvoře Švábův hrádek se od napadnutí sněhu (počátek ledna) nevyvážel kontejner na papír, neboť
dle pracovníka firmy, aby se k němu mohli dostat,
musel by se uklidit sníh.
Je neuvěřitelné, že tato firma může být držitelem
ISO 14 001. Je neuvěřitelné, že za celou dobu provozu si žádná kontrola ničeho nevšimla. Myslím,
že chyba není jen v nějakém tom pracovníku, ale
v celém systému řízení. O situaci se může přesvědčit prakticky kdokoliv a kdykoliv, neboť se až na několikadenní přestávky před kontrolou a po vývozu
neustále opakují. Na sběrný dvůr jezdím již něko-
lik let pravidelně, s pracovníky sběrných dvorů se
osobně znám, o situaci ve firmě se často dlouho
bavíme, některým situace s nakládáním odpadu
není lhostejná, ale nechtějí být potížisty…“
Autor dopisu je redakci znám a pro účely ČIŽP
se zveřejnění identity nebrání. S podnětem
jsme se obrátili na odbor životního prostředí
českobudějovického městského úřadu, ale jeho
vedoucí ing. Mika prohlásil, že se jich odpadové
záležitosti ve městě netýkají, aby se dotyčný obrátil na samosprávu (radní) nebo na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). Námi oslovený inspektor ČIŽP v Č. Budějovicích doporučil
sdělit autorovi zprávy, aby se na ně s oznámením obrátil osobně. Po získání všech podkladů
bude zahájeno řádné správní řízení. Případ budeme dále sledovat.
O problémech nakládání s odpady v Jihočeském kraji se můžete mnohé dozvědět na veřejné panelové diskusi, kterou pořádá sdružení
Calla u příležitosti Dne Země v úterý 25. dubna od 17 do 19 hodin v KD Slavie v Č. Budějovicích. Akce reaguje na zvýšený zájem veřejnosti o problematiku odpadů, zaznamenaný takřka
ve všech poradnách sítě KRASEC. Diskusi bude
moderovat Daniel Moravec z Českého rozhlasu,
účast přislíbili zástupci kraje, města Č. Budějovic,
firmy .A.S.A. i neziskových organizací.
9
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Jak odpad
(ne)řeší .A.S.A.
foto Jan Vávra
ZDENKA JELENOVÁ,
P ORT R É T
Naším dnešním hostem je Jan Pokorný (* 24. 6. 1946, Jindřichův Hradec).
Jak ho stručně představit? V současné době je ředitelem obecně prospěšné společnosti ENKI a vědeckým pracovníkem Ústavu systémové biologie
a ekologie AV ČR. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a 30 let pracoval v třeboňském Botanickém ústavu. Spolupracuje s Ekologickou stanicí
Waldviertel, s Wetlands International, je lektorem kursů UNESCO, spoluorganizátorem mezinárodních seminářů a konferencí, řešitelem projektů zahraniční rozvojové pomoci ČR (Kyrgystán, východní Afrika), národním koordinátorem projektu Fingerponds – budování a testování malých
rybníků v záplavových zónách Viktoriina jezera. Je spoluautorem několika patentů a vyučuje na několika vysokých školách. Zmínit ještě můžeme
rozsáhlou vědeckou publikační činnost, četná vystoupení v rozhlase a televizi, osm let práce v zastupitelstvu a městské radě, a 16 let, po která vedl
se svou ženou dětský lyžařský oddíl v J. Hradci…
RNDr. Jan Pokorný
JAN POKORNÝ:
Řešení mají v rukou
rukou
politici
ZDENKA JELENOVÁ,
Ji ho čes ký čtv r tletník o životním prostředí
10
[email protected]
Dlouho jste působil na akademické půdě,
poté jste těžiště aktivit přesunul do sféry víceméně podnikatelské – proč?
Přesun z akademické půdy byl přirozený
až nucený – zjistil jsem totiž, že když chce
člověk dělat věci alespoň trochu použitelné, tak nemá čas věnovat se plně soutěži o
body za publikace, a tak ve vědeckém světě „kazí ostatním průměr“. Praktické inteligentní hospodaření v krajině se na půdu
akademie nevejde. A protože nás ke stejnému zjištění dospělo na počátku 90. let více,
tak asi osmnáct vědců založilo komerční firmu ENVI, s.r.o. Časem jsme zjistili, že pro aktivity výzkumného charakteru je lepší založit
obecně prospěšnou společnost – tak vznikla
v roce 1998 ENKI, nazvaná podle sumerského boha moudrosti.
Čím se ENKI zabývá?
Jsme společností pro výzkum a osvětu v oborech životního prostředí. Postupně se tu do
práce zapojilo na 25 vysokoškolských odborníků, významná je skupina kolem vývoje slunečních kolektorů, zejména využití Fresnelových čoček. Tady právě na výzkumnou činnost
navazují komerční aktivity ENVI – tak jsme například vyvinuli a již vyrábíme a montujeme
speciální koncentrační sluneční kolektor. Dále
se zabýváme například rybničním hospodařením. Pokládám za velký hřích, že tady dnes
nemáme žádnou instituci, která by se profesionálně zabývala úlohou rybníku v krajině,
jak tam hospodařit, jak tyto poznatky předávat státní správě, jak udržovat vztah mezi rybáři a ochranou přírody – dochází tu k úplně
zbytečným konfliktům. Pak je v ENKI skupina
lidí, kteří se zabývají obecně úlohou vody a tokem energií v krajině. Jako nezisková organi-
zace často suplujeme to, co by měl dělat stát,
ale stát na to dnes instituce nemá…
Jak to řeší v zahraničí?
Je to obecná krize – zejména v Evropě.
Všechny vědecké instituce jsou soustředěny hlavně na základní výzkum, kde kriteriem
úspěchu je publikace a nikoli užití. V Americe
je situace jiná – myslím, že zejména proto, že
mají jiný daňový systém a velké koncerny si
tam výzkum platí.
Asi nejzajímavější projekt, na kterém se podílíte, se odehrává daleko od nás – v tropické Africe…
V roce 2000 můj přítel, anglický profesor Patrick Denny, přemýšlel, jak pomoci vysychaEnki – pán země, sumerský bůh uctívaný
v Eridu. Bůh moudrosti, vládce sladkovodního oceánu Abzu a správce božské moci Me.
Dle sumerských textů Enki navrhl ostatním
ze společenství Anunnaků vytvořit pozemšťany. Obecně prospěšná společnost ENKI byla
založena v roce 1998 jako společnost pro výzkum a osvětu v oborech životního prostředí. Jejím posláním je napomáhat rychlému
a účinnému získávání, šíření a aplikaci vědeckých poznatků podporujících rozvoj strategie
setrvalého hospodaření. Zaměřuje především
na interdisciplinární a aplikované obory:
- ekologie krajiny a obnova krajiny destabilizované činností člověka
- využití sluneční energie v přírodních a technologických systémech
- úloha a využití mokřadů v krajině
- obnova ekosystémů vodních nádrží zatížených živinami,
- rybniční hospodaření šetrné k přírodě.
foto Calla
jícím litorálním (pozn.: pobřežním) oblastem
kolem Viktoriina jezera. Přišel s nápadem na
budování rybníčků, které v období záplav
zcela zmizí pod vodou, a když voda opadne,
zachytí se v nich voda a ryby, podobně jako
zůstávají v tůních. Vznikl z toho projekt Evropské unie Fingerponds, do kterého se zapojily Tanzanie, Uganda, Keňa, Velká Británie,
Holandsko, a my – ENKI – kteří přinášíme zkušenosti s eutrofními vodami (pozn.: vody, které mají hodně živin), s dohnojováním rybníků,
s přirozeným potravním řetězcem, atd.
V jaké fázi projekt nyní je?
V závěrečné. Za tu dobu se u každé ze šesti
vybraných vesnic vybudovaly čtyři rybníčky, vyhodnocovaly se různé postupy, a nyní
je úkolem českého týmu zpracovat podrobnou metodiku na zakládání nových rybníků a
chov ryb. Vznikl instruktážní film, který jsme
v listopadu promítali na celosvětové konferenci států Ramsarské konvence v Kampale
(Uganda), na konferenci o biodiverzitě v Brazílii, a koncem dubna ho budu prezentovat
na zasedání OECD o akvakulturách.
V čem je největší význam afrického projektu?
Že si místní lidé ten rybník mohou vykopat
sami, vlastními prostředky, nezávisle na tom,
jestli jim někdo dá kapitál nebo ne. Záplavové oblasti Keni a Ugandy jsou hustě obydlené, žije tam pět set až tisíc obyvatel na kilometr čtvereční – a tohle je šance, jak té
obrovské populaci dodat další zdroj potravy
bez likvidace biodiverzity mokřadů. Teď jde
hlavně o to, přesvědčit státní a mezinárodní
instituce i tamní komunitu, aby tu myšlenku
nenechaly zahynout…
Vraťme se do Čech – pokračujete dál v práci
na vědecké půdě?
Jistě, jsem v oborových radách doktorandského studia, vedu několik doktorandů,
a u toho chci zůstat, už proto, že dnes vím,
co by se mělo v základním výzkumu dělat,
abychom získali podklady k tomu, jak v krajině hospodařit. Protože vlastně stále nevíme, jak se v krajině chovat.
P ORT R É T
Považujete to za velký ekologický problém?
Za největší světový problém především považuji fakt, že dojdou fosilní paliva. Právě proto se
musíme naučit hospodařit v krajině – to je náš
trvalý zdroj, a pokud ji zničíme, tak o ten zdroj
přijdeme. Návrat před průmyslovou revoluci,
kterou umožnil právě objev fosilních paliv, není
možný. A představa, že nasytíme současnou
spotřebu energie biomasou, mne děsí, protože
biomasa je významný zdroj, ale naprosto limitovaný – necelým kilogramem sušiny na metr
čtvereční za rok.
Existují z téhle situace východiska?
Zásady udržitelného hospodaření jsou naprosto jasné a vysvětlitelné za hodinu. Potřeba krátkých cyklů v krajině – například,
že vodu musím použít třikrát, čtyřikrát, a ne
hned jako odpad poslat do moře. To jsou naprosto jednoduché věci, ale věda se jimi nezabývá, řeší raději složitosti.
jako okamžitá zpětná vazba toho, co se děje.
Vznikne průšvih, aktivisté na něj ukážou, přivážou se třeba ke stromu, a pak nastává klíčový okamžik, kdy by se tématu měl chopit někdo odpovědný. Aktivisté mají vliv, ale nemají
v rukou establishment. A to je cesta do politiky.... Jenže kolik třicetiletých lidí je dnes v politice, aniž by to měli jako zaměstnání, třeba
v zastupitelstvech? Děsivě málo.
Skupina řešitelů projektu Fingerponds
u afrického rybníku.
foto © ENKI
podmínky jsou tu pro velké a státní instituce.
Malé neziskovky seženou tuhle nějaký grant a
támhle něco peněz, finančně vlajou z roku na
rok, a tudíž jsou často odsouzeny k určitému
amatérismu. Přesto ale provokují a ukazují na
věci, na které nikdo jiný neukáže.
Jak se v tomto směru díváte na činnost neziskových organizací?
No, jsou to lidé dobré vůle, většinou mladí, absolventi vysokých škol, kteří hledají smysluplné uplatnění. Mají to ovšem dnes velmi obtížné. My jsme sice zvonili proti komunismu, ale
on vlastně pokračuje stále v tom, že nejlepší
Mohou v tom neziskové organizace dělat
něco víc? Třeba problémy medializovat?
Přes média je to vždy zkratka, nakonec se většinou obě strany zakopou a střílejí po sobě.
Odborné diskuse je třeba vést dole – ovšem
pokud něco pořádá neziskovka, tak tam zase
ten odborník nepřijde. Neziskovka působí
Co vztah mezi neziskovou sférou a podnikateli?
To je asi nejobtížnější. Zase – chybí komunikace. Ale jiná cesta než přes podnikání nevede. Mně nejvíc vadí, že se dnes vůbec nepodporuje vznik malých firem. Protože každý by
si měl zkusit, jaké to je. Mladí lidé, kteří jdou
ze škol. V dnešní situaci si ovšem ti obezřetní řeknou, že za těchto podmínek do toho
nepůjdou. A tak do toho mohou jít jedině
dobrodruzi. A to málo poctivých se o nějaké neziskovky nezajímá, protože na to prostě
nemají čas. České neziskovky pořádají bezvadné semináře o bezfosfátových prášcích,
o úsporách v energetice, o péči o krajinu, ale
sejde se tam vždycky několik známých tváří,
navzájem se poplácáme po zádech a nemá
to žádné efektivní výsledky…
To zní pesimisticky…
Náš největší problém, problém postkomunismu je, že za ty desítky let zmizela schopnost
osobní zodpovědnosti – moje generace vlastně neví, co to je. My jsme byli už od školky vychováváni k tomu „mlč a dělej“, nikoliv k zodpovědnosti a nakládání s majetkem. Velcí
investoři, kteří sem jdou, sice asi pozvednou
HDP, ale nevyřeší rozvoj drobného a středního
podnikání – mám pocit, že se úplně zastavil.
Vidíte vůbec nějakou cestu ven?
Řešení většiny ekologických problémů drží
v rukou politici. Jde především o to, kam směřují dotace, podpory, daňové úlevy… Podívejte se na známý případ skandální podpory přímotopů – to byl také výsledek lobování, ale
špatným směrem. Nebo ty diskutované supermarkety... V této sféře není volný trh, někdo je daněný a někdo není, někdo dováží zboží mezistátně a jiný je nedoveze ze vsi
do vsi. To je absurdní. A my nemáme v zastupitelstvech lidi, kteří by se tomu bránili. Je třeba, aby se aktivní lidé snažili nejen bojovat,
ale aby to také zkusili dělat. Když naříkáme,
že nemáme osvícené politiky, tak musíme jít
do politiky sami. Když nejsou ekologicky myslící investoři, tak se musíme stát investory. Než
někomu pořád radit, jak má co dělat, je třeba
zkusit to sami. My se o to snažíme.
Srovnání ekosystému dostatečně zásobeného vodou a odvodněného pole. Z materiálů ENVI.
© Jan Pokorný
Více informací o projektu Fingerponds:
http://www.enki.cz/ENKI_cesky/pomoc_afrika.htm
11
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Úvahy o hrozící energetické krizi vyznívají
většinou pesimisticky…
To je pravda. Jaderná fůze kontrolovaná na
Zemi člověkem je daleko; nikoliv samozřejmě
v prostoru – ze Slunce, kde fůze probíhá neustále, k nám doletí energie za 11 minut. Optimistické je, že to, co si navzájem prodáváme
v celosvětové energetice, tvoří něco přes deset terawatt energie, zatímco ze sluníčka nám
jí sem přichází asi tak 180 tisíc terawatt… Musíme se vzdělávat a hledat řešení, která třeba nejsou úplně revoluční a jednoznačná, ale
fungují. Kolektor na střeše, zateplený plášť paneláku, stavba energeticky úsporných domů
– východisko není v tom, že někdo najednou
přijde na nějaké geniální řešení.
Je podle vás důležitá v neziskové sféře činnost poradenská?
Neziskovky by měly především ukazovat
směr. Potíž je, aby se to, co cítíme, že je potřeba, dostalo na profesionální úroveň – mezi
projektanty a investory. Například existují
technologie využívání alternativních zdrojů,
dočišťování odpadních vod. Je ale třeba, aby
je chtěl investor, a zcela zásadní je, aby to vůbec projektant dovedl. V ENKI se snažíme získat prostředky na tvorbu tzv. softwarových
projektových balíčků na věci, které už v oblasti alternativních zdrojů známe, ale nikdo je zatím nezapojil do počítačových programů. Pokud tam tyto prvky projektant nemá, tak je
prostě nepoužije. To je aplikovaný výzkum – a
pokud by se tímto zabýval někdo v Akademii,
tak nevykáže dostatek publikační činnosti…
Vy jste v zastupitelstvu i městské radě pracoval. Co vám to přineslo?
Orientaci v tom, jak věci fungují. Měl by si to
zkusit každý. Tak, jako by si každý měl zkusit
postavit aspoň garáž. Nebo podívejte: Někdo
lije naftu s mostu do vody – co budete dělat?
Kolik lidí ví, co s tím? Odhaduji, že možná devadesát procent neví.
Michal Bernard, právník Ekologického právního servisu (EPS) a autor
článku O nakládání s obecním a krajským majetkem (Krasec č. 2), se
omlouvá Jihočeskému kraji za chybnou informaci uvedenou ve zmíněném článku. Smlouva „Chlum – centrum zimních sportů“ dosud nenabyla právních účinků, neboť stále nedošlo k jejímu podpisu. Proto se nejedná o smlouvu uzavřenou, ale o její návrh.
Redakce našeho časopisu nabídla představitelům Jihočeského kraje prostor k vyjádření. Tisková mluvčí nám v e-mailu sdělila, že krajský úřad se
k tomuto tématu pro časopis Krasec vyjadřovat nebude, a odkázala nás
na tiskové prohlášení z 10. 3. 2006, které otiskujeme níže.
Ještě jednou o smlouvě
–nesmlouvě
nesmlouvě
MICHAL BERNARD,
Ji ho čes ký čtv r tletník o životním prostředí
12
[email protected]
Jihočeský kraj usiluje o vybudování lyžařského areálu v boletickém vojenském prostoru.
Za tímto účelem se spojil s firmou Lipno Servis
a dohodl se s ní na uzavření smlouvy o sdružení. Smlouvou má dojít k vytvoření sdružení Jihočeského kraje a společnosti Lipno Servis, jehož účelem je přispět ke zrušení vojenského
újezdu Boletice a vybudovat areál pro sjezdové lyžování.
Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo Smlouvu o sdružení Chlum – středisko
zimních sportů již v říjnu roku 2003, tedy
před více než dvěma lety. V roce 2004 k této smlouvě přibyl dodatek, který byl rovněž
schválen zastupitelstvem kraje. Z vyjádření
Jihočeského kraje je patrné, že dojde ke změně obsahu smlouvy. K tomu snad částečně
přispěje i tento článek.
Nedomnívám se, že by aktivity Ekologického právního servisu v této věci byly neopodstatněné, jak to vyjadřuje Kraj. EPS provedl
právní analýzu smlouvy a dospěl k závěru,
že obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu se zákonem o krajích. Jihočeský kraj
by se smlouvou ve schváleném znění zavázal k převodu pozemků na společnost Lipno
Servis bez výběrového řízení. Tato konstrukce je však porušením ustanovení § 18 odst. 1
zákona o krajích, které říká: „Záměr kraje prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek,
pronajmout jej anebo poskytnout jako výpůjčku kraj zveřejní po dobu nejméně 30 dnů před
rozhodnutím v příslušném orgánu kraje vyvěšením na úřední desce, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky“. Účelem
tohoto ustanovení je zabezpečit transparentní převod majetku kraje a tím jeho účelné a hospodárné využití. K tomu může vést
jen výběr nejvýhodnější nabídky ve veřejné
soutěži otevřené všem potenciálním zájemcům. Povinnost využívat majetek kraje účelně a hospodárně je zakotvena v ustanovení
§ 17 odst. 1 zákona o krajích.
Smluvní závazek převést část pozemků na
společnost Lipno Servis by předem fakticky
vyloučil možnost, aby pro realizaci záměru
na využití boletického prostoru uspěli ostatní potenciální zájemci, kteří předložili své
Z vyjádření Krajského úřadu Jihočeského kraje (plný text přístupný na http://
www.kraj-jihocesky.cz/archiv_aktualit.php):
Návrh „Smlouvy o sdružení „Chlum-centrum zimních sportů“ revitalizace vojenského újezdu Boletice“ mezi Jihočeským
krajem a Lipno Servis s.r.o., schválený Zastupitelstvem Jihočeského kraje dne 14.
10. 2003 a upravený dne 10. 2. 2004, byl
předložen k posouzení Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže jako orgánu dohledu
nad dodržováním zákona o zadávání veřejných zakázek a odboru veřejná podpora téhož úřadu. Smlouva dosud nenabyla
právní moci.
Zastupitelstvo Jihočeského kraje dne 24.
1. 2006 uložilo RNDr. Janu Zahradníkovi,
hejtmanovi Jihočeského kraje, předložit
Zastupitelstvu JK k projednání upravený
text smlouvy, odpovídající doporučení dalšího postupu ve věci civilního využití VVP
Boletice, předloženém společností Lipno
Servis s.r.o. Upravený text smlouvy Zastupitelstvo dosud neprojednávalo a tudíž ani
neschvalovalo.
Ekologický právní servis slovy Mgr. Michala
Bernarda apeluje na Krajský úřad Jihočeského kraje, aby jím zmíněné nezákonnosti
ze smlouvy odstranil nebo od smlouvy odstoupil. V opačném případě je Ekologický
právní servis údajně připraven domáhat se
nápravy před soudními orgány.
Krajský úřad Jihočeského kraje konstatuje,
že Ekologický právní servis usilovně vyvíjí
aktivity, které nemají opodstatnění, a to už
s ohledem na skutečnost, že Jihočeský kraj
dosud neuzavřel aktualizovanou smlouvu
se společností Lipno Servis s. r. o.
kresba Václav Morava
P OD LU P OU
(možná lepší) nabídky. Takový postup odporuje zmíněným ustanovením zákona o krajích. Zmíněné ustanovení by proto v případě
podpisu smlouvy bylo přímo ze zákona neplatné. Takovou neplatnost by mohl namítat
u soudu každý občan Jihočeského kraje.
EPS se domnívá, že je nutné upozornit představitele Jihočeského kraje na zmíněné nezákonnosti v navržené smlouvě a apelovat, aby
došlo k jejich odstranění ještě před tím, než
způsobí velké komplikace a případné soudní spory. EPS rovněž předkládá Jihočeskému kraji návrh, jak tuto situaci z hlediska
zákonnosti a možnosti nejlepšího využití
území vyřešit.
Pokud kraj, aniž by předem uvažoval o využití části svého území, dostane nabídku od určitého investora, měl by nejprve zvážit, zda
chce lokalitu využít jiným než stávajícím způsobem a zda způsob využití navrhovaný investorem je v souladu se zájmy kraje. Poté
by měl zveřejnit alespoň hrubou představu o možném využití daného území (např.
pro sportovní účely, měkkou turistiku atp.)
a současně zveřejnit po zákonem stanovenou dobu záměr konkrétní pozemek prodat,
pronajmout, darovat atd. Do soutěže se kromě původního investora mohou přihlásit libovolní další zájemci. Po obdržení všech nabídek je kraj vyhodnotí a vybere tu, která je
nejvýhodnější a zaručí účelné a hospodárné
využití území.
Smlouva o sdružení je prvním právním krokem k převedení pozemků na společnost
Lipno Servis (ať už prodejem, pronájmem
nebo výpůjčkou). Samotné právní účinky takového převodu nastanou uzavřením příslušné smlouvy. Ustanovení § 18 odst. 1 zákona o
krajích zakotvuje absolutní neplatnost takové smlouvy, pokud kraj nepostupuje v souladu s tímto ustanovením. Procesně by se věc
mohla řešit až po uzavření konkrétní smlouvy o převodu pozemků, a to žalobou k soudu
na neplatnost takového převodu. Z hlediska
efektivity a zachování dobré víry smluvních
stran a dalších subjektů je dle mého názoru
nutné řešit tento nedostatek už nyní.
Pevně věřím, že názor právníka EPS přispěje
k takovému postupu Jihočeského kraje v této věci, který bude v souladu se zákonem a
zájmy občanů kraje a jejich území.
náměty „trvanlivé“, veskrze pozitivní a motivující, otevíráme
tu jakousi časopisovou formu eko-poradny a nezapomeneme
Jak správně kompostovat
ani na nejmenší čtenáře, kterým vždy nabídneme nějaký
tvořivost. Budeme rádi, když nám napíšete vaše stručné
dotazy či náměty, a to buď písemně na adresu ekoporadny
Rosa (viz str. 2), nebo ještě lépe e-mailem: [email protected].
PRÁVNÍ PORADNA
MICHAL BERNARD, EPS
Co tedy brání rozšíření biologického kompostování?
Nepsat o tom, nemluvit, ale sám začít. Není nic jednoduššího.
A proto už musím končit, omluvte mě, jdu shánět prkénka a hned
se do toho pustím…
MARTIN CHARVÁT, Florianus
I
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
kresba Václav Morava
Co všechno získáme:
• značnou úsporu financí jinak určených na vyvážení komunálního odpadu (u průměrné rodiny to může činit v průběhu roku od
2000 do 4000 Kč)
• vyrobíme si skvělé hnojivo pro své zahrádky nebo třeba okenní
truhlíky
• nemusíme kupovat drahé substráty, rašelinu (těžba ničí unikátní
přírodní biotopy – obdoba tzv. evropských deštných pralesů )
• přispějeme sice malým, ale důležitým dílkem ke snížení tzv. skleníkového efektu – tlením bio odpadu na skládkách totiž vzniká
metan, který mění klima podobně jako oxid uhličitý vzniklý spalováním ropy či plynu.
RODINU
Stavby a záměry s významnějšími dopady na životní prostředí
musí projít procedurou posuzování jejich vlivů na životní prostředí (tzv. EIA – environmental impact assessment). Veřejnost má ze
zákona možnost zapojit se do tohoto procesu. V něm může kromě
důležitých informací o rozsahu a vlivu plánované činnosti na lidské zdraví a životní prostředí vyjádřit své připomínky k posuzovanému záměru. Základem procesu EIA je zákon č. 100/2001 Sb.,
o posuzování vlivů na životní prostředí.
Investor stavby nebo činnosti, která je uvedena v příloze I. k zákonu, musí svůj záměr oznámit úřadu a předložit materiál, který obsahuje základní údaje. Informace o konkrétních záměrech a
důležité údaje o nich naleznete na internetových stránkách MŽP
(http:/www.ceu.cz/eia/is/). V této databázi podle klíčových slov
snadno naleznete konkrétní záměr, ke kterému byste se chtěli vyjádřit nebo o něm alespoň získat určité informace. Anebo zjistíte,
zda se ve vaší obci náhodou nějaká investice s dopady na životní
prostředí nechystá.
Ve lhůtě 20 dnů od oznámení záměru se každý může seznámit
s předloženými podklady a podat k záměru písemné vyjádření.
Příslušný úřad (MŽP nebo krajský úřad) rozhodne, v jakém rozsahu je investor povinen předložit podrobnou dokumentaci. K té se
může po jejím zveřejnění opět každý vyjádřit, a to ve lhůtě 30 dní.
Příslušný úřad pak dokumentaci se všemi vyjádřeními zašle odborně způsobilé osobě, která vypracuje posudek, hodnotící kvalitu a
úplnost dokumentace. I k posudku se každý může vyjádřit ve lhůtě
30 dnů. Pokud bylo k dokumentaci nebo posudku uplatněno jakékoli nesouhlasné vyjádření (ze strany veřejnosti, obcí nebo dotčených orgánů), musí se konat veřejné projednání posudku. Na něm
je veřejnost seznámena s obsahem posudku a dokumentace a může
zde rovněž vyjádřit své připomínky.
Na závěr celého procesu vydá příslušný úřad stanovisko. Stanovisko
není závazným rozhodnutím o záměru, má podobu odborného doporučení pro následná povolovací řízení. Bez stanoviska však nelze
vydat žádné rozhodnutí, které by směřovalo k uskutečnění záměru (např.
územní rozhodnutí, stavební rozhodnutí, povolení k těžbě).
Kromě staveb a činností vyjmenovaných v Příloze I. k zákonu se posuzování vlivů na životní prostředí provádí také u tzv. koncepcí. Těmi jsou
územní plány, strategie, politiky, plány, nebo programy orgánů veřejné
správy, které stanoví rámec pro budoucí záměry. Veřejnost se posuzování těchto koncepcí může účastnit stejným způsobem.
PRO
Jak se může veřejnost zapojit do procesu posuzování vlivů staveb a dalších záměrů na životní prostředí – tzv. EIA?
Slovní obrat, který tak často nacházíme v běžných dennících,
časopisech pro zahrádkáře, ale i odborné literatuře. Přesto jeho
obecnému rozšíření jakoby bránila nedůvěra, podezření a neochota je využít. Je to přitom tak snadné a levné. Obava ze zápachu, obtížného hmyzu není na místě. Stačí jen dodržovat základní pravidla.
Asi třetina odpadků v domácnostech tvoří tak zvaný bioodpad:
zbytky z kuchyně, posekaná tráva, pytlíky od čaje, drobné větve.
Obvykle končí jako odpad v popelnicích, a přitom může posloužit jako výborná surovina. Není nic snadnějšího než si kompost
pořídit.
Jak na to:
• Stačí využít stávající prostor kompostéru, můžeme i v malém použít dřevěnou bednu. Umístit ho nejlépe na propustný podklad,
na dno pro lepší provzdušňování uložit drobné větve. Instalovat
ho na pokud možno na stinné místo, případně jednoduché (sítě,
rohož) zastínění vyrobit.
Do kompostu patří:
• zbytky ovoce zeleniny květin
• čajové sáčky
• tráva listí, drobné
větve
• znečištěný
nepotištěný papír (čistý
lépe recyklovat )
• trus drobného domácího zvířectva
• kůra
• malé množství jídla
• popel ze dřeva
Do kompostu rozhodně nepatří:
• ve větším množství kosti a zbytky masa
• jakékoliv zbytky chemikálií, barviv a hygienických potřeb
• papírové sáčky z vysavačů, popel (kromě toho ze dřeva)
• jakékoliv nerozložitelné zbytky – porcelán, sklo, plasty
Na jakém principu kompost pracuje?
Tak jako již tisíce let před námi příroda: za pomoci drobných organismů a živočichů přeměňuje organické látky na humus. Tento
proces probíhá běžně v přírodě pomaleji. Občasným provlhčením
v době vysokých teplot, provzdušněním, prosypáním zeminou
z okolních záhonků urychlíme kompostování, čímž přejdeme i
případnému zápachu.
PŘÍLOHA
zajímavý námět pro jejich toulky přírodou i domácí
JARNÍ
CO D Ě L AT, K DY Ž ...
Na prostřední čtyřstraně pro vás máme, milí čtenáři, rady a
Vaříme s Líbou
Na nádobí myčkou nebo rukama?
Z jarní vycházky přírodou, ze zahrádky nebo
z jarního trhu si můžete
do kuchyně přinést různé býlí a kvítka. Přináším
jarní recepty, které nezaberou příliš mnoho času.
Zájemci najdou další recepty např. v knize Plané
rostliny v kuchyni, Plané rostliny k jídlu, Plané rostliny a jejich použití v kuchyni. Přeji vám
všem hezké jaro, dobrou
náladu a dobrou chuť.
Pro běžný provoz menší domácnosti je šetrnější i ekonomicky úspornější ruční mytí nádobí. Nemyjeme-li pod plně roztočeným kohoutkem horké vody, je spotřeba vody stejná nebo dokonce nižší ve srovnání s myčkou. Chemických prostředků se v myčkách spotřebuje
mnohonásobně víc. Pokud už se domácnost bez myčky neobejde,
je dobré pečlivě vybírat mycí prostředek, pokud možno bezfosfátový (nebo se sníženým obsahem fosforu) a bezchlorový, rozhodně nepředávkovávat, nezapomínat na správné používání regenerační soli
do iontoměniče, a omezit používání oplachovacích prostředků, které opravdu nejsou nezbytné. Při výběru myčky se snažte vybírat typy
energeticky úsporné a nespouštějte program, pokud není myčka naplněná.
Výběrem mycího prostředku můžeme podstatně ovlivnit vliv myčky
na životní prostředí. Doporučené dávky jsou 20-40 g na mytí, při každodenním použití tedy přejde z jedné myčky do odpadních vod 9-15
kg chemikálií ročně. Mycí prostředek obsahuje tenzidy, změkčovadla,
enzymy, bělící a pomocné látky.
Tenzidy jsou povrchově aktivní látky, jež špínu z nádobí převedou do
vodního roztoku. Obsahují je přípravky pro ruční i strojové umývání
nádobí, chemickým složením to jsou velmi různorodé látky. Jako každá organická látka podléhají v prostředí biologickému rozkladu, jehož
úplnost závisí na chemické podstatě. Bohužel normou je hlídaná pouze tzv. celková rozložitelnost, tj. rozklad tenzidu do chvíle, než ztratí
své pěnivé vlastnosti. Pod čističkami už nevidíme chuchvalce pěny, ale
nepěnivé organické zbytky z tenzidů v prostředí zůstávají dál.
Problematickou složkou jsou změkčovače, většinou s obsahem fosfátů. Fosfor v povrchových vodách způsobuje růst tzv. vodního květu, který znemožňuje koupání, ztěžuje úpravu vody na pitnou, snižuje samočistící schopnost vody a způsobuje dalších potíže. Čističky
odpadních vod neodstraňují fosfor beze zbytku – část jej vypouští
do řek. V přípravcích na ruční mytí nádobí se fosfor již nepoužívá.
Naopak většina prostředků pro myčky nádobí obsahuje fosforu velké množství – výjimkou je výrobek Orkan. Na rozdíl od mycího prostředku, se kterým šetrná hospodyňka může experimentovat, případně ho do myčky vůbec nedávat, změkčovače se přidávat musí, aby se
kresba Václav Morava
Míchaná vajíčka s libečkem (vopichem)
Na 1 porci: 2 vejce (nejlépe z domácího chovu slepic), ½ polévkové lžíce
másla, 1 plná polévková lžíce nadrobno pokrájeného libečku, sůl, mletý bílý pepř
Mladé a čerstvé lístky libečku nadrobno pokrájíme. Vejce rozšleháme vidličkou (ne příliš), osolíme a opepříme. Rozpustíme máslo, vlijeme rozmíchaná vejce a mícháme do požadované hustoty,
do horkých vajec zamícháme lžíci čerstvého libečku a necháme jej
s vajíčky pod pokličkou cca 1 minutu prohřát. Dobrou přílohou je
tmavý chléb nebo celozrnné pečivo, nejlepší je pojídání „za tepla“,
ale lze jíst i studené – využít jako pomazánku na chléb.
Pomazánka s „plevelem“ – tj. divokými bylinami
2 vaničky netučného měkkého tvarohu, 1 kelímek kysané smetany, 3 - 4
plné polévkové lžíce nadrobno nakrájených mladých listů bylin (vhodné jsou např. bršlice kozí noha, ptačinec žabinec, listy i květy brutnáku
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
II
ku, sůl, mletý bílý pepř
Mladé čerstvé listy bylin (lépe z více druhů) omyjeme a nadrobno
ti opepříme a osolíme a vmícháme bylinky. Pomazánku necháme
v chladu cca 1 hodinu odležet.
vých) květů
ru, 1 citrón
Do nádoby o objemu 1 l nasbíráme květy pampelišek, do nádoby je
nepěchujeme, ale na sebe volně klademe. Dbáme, abychom květy
kresba Václav Morava
RODINU
PRO
PŘÍLOHA
JARNÍ
DOMÁCNOST A BIOZAHRADA
nou. Do sklenice o objemu 3,5 litru dáme květy pampelišek (nebo
černého bezu), zasypeme cukrem, přidáme na kolečka pokrájený
Hrdlo sklenice překryjeme kusem látky, sklenici dáme na světlé a
teplé místo (okenní parapet), obsah každý den promícháme. Po 710 dnech (záleží na počasí, chce to sluníčko), limonádu přecedíme
a slijeme do lahví. Je určena k rychlé spotřebě.
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
zbytečné uvádění dalších chemických látek do přírodního koloběhu.
Rosa plánuje v tomto roce vydání letáčku „Jak si vybrat mycí prostředek?“, který by měl srovnat výrobky dosažitelné na našem trhu z hlediska jejich vlivu na životní prostředí.
VLADIMÍRA HEJZLAROVÁ, Rosa, o.p.s.
2.
3.
4.
KORÁLKY
Centrum ekologické a globální výchovy
Bruce PEARDON:
Cassiopeia
KOUZELNÉ ÚDOLÍ STRÝČKA
BILLYHO
ZAJÍMAVOSTI ZE ŽIVOTA
kresba Václav Morava
CEGV Cassiopiea je nestátní nezisková organizace (občanské sdružení), která vznikla v roce 1995 při základním článku Hnutí
Brontosaurus Forest. Posláním organizace
je výchova k trvale udržitelnému způsobu
života. Své poslání se centrum snaží naplňovat projekty, mezi něž patří především:
• výukové programy pro mateřské, základní,
speciální a střední školy
• akce pro veřejnost
• výuka a exkurze studentů Jihočeské univerzity
• další vzdělávání pedagogických pracovníků
• školní projekty: Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy v regionech
(M.R.K.E.V.) pro MŠ, ZŠ, SŠ
• zájmové kroužky a akce pro volný čas dětí
a mládeže
• budování přírodní zahrady – poradenství,
semináře
• ekologické poradenství, metodika ekologických výukových programů.
Ú KOL , TE N TOK R ÁT RODI N N Ý
Jaro je v plném proudu, a tak máme pro vás dnes námět terénní: Zkuste si naplánovat
výlet či vycházku s cílem najít novou nebo navštívit vaši známou studánku, vyčistit ji
a přivítat do jara. Pokud to zvládnete během května, napište, nafotografujte či nakreslete nám do redakce (či do některé z ekoporaden KRASEC) o tom svědectví. Za vybrané příspěvky zašleme autorkám a autorům velmi pěkné pexeso s fotografiemi sov, které nám pro účely soutěže věnovala Věra Malátková z České Třebové (viz str. 7).
III
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Víte, že:
• 50 kg vytříděného papíru nahradí 1 strom
• Denně v České republice vyprodukujeme
takové množství papírového odpadu, které
by zaplnilo nákladní vlak o délce 1,4 km.
• Energie ušetřená recyklací 1 PET lahve
rozsvítí žárovku v dětském pokojíčku na
4 hodiny.
• Energie vzniklá recyklací 1 železné konzervy stačí na provoz televize na 3 hodiny.
• 1 kg žížal za den zpracuje 0,5 kg biologického odpadu.
Skvělá knížka nenásilné ekologické výchovy
pro nejmenší čtenáře, vhodné i k využití ve
školách. Knihu napsal a ilustroval australský umělec, který po úrazu maluje pouze
ústy. Starý klokan vypráví malému klokánkovi příběh devastace a následného obnovení jednoho malého údolí. Příběh na motivy bestselleru Muž, který sázel stromy (Jean
Giono) dětem přibližuje základní ekologické souvislosti i nebezpečí, kterým může být
bezohledná lidská činnost.
45 stran formátu A4, plnobarevné krásné
ilustrace, věrně zobrazující australskou faunu, doplněno rejstříkem zvířat.
Nakladatelství UMÚN s.r.o. (malířů s tělesným postižením malujících ústy a nohama), Nad Školou 1289, 463 11 Liberec 30,
tel. 485 161 712, [email protected], objednávky on-line na http://www.volny.cz/umun.
Základní článek
Hnutí Brontosaurus Forest
Kontakt:
Jizerská 4, 370 11 České Budějovice,
tel.: 385 520 951,
e-mail: [email protected],
www.cassiopeia.euweb.cz
RODINU
KRASEC DOPORUČUJE:
PRO
Chcete vědět, jak se dá využít starý barevný časopis? Vyrobte si s námi hezké
a barevné korálky.
Potřeby: starý papír, nůžky, lepidlo a štětec, špejle, provázek.
Pracovní postup na přiložených obrázcích.
PŘÍLOHA
5.
JARNÍ
1.
RODINU
PRO
PŘÍLOHA
JARNÍ
VÝLE T Y BEZ AUTA
Na Třístoličník z druhé strany
O jindřichohradecké mašince
Dnes se podíváme do míst, která jsou sice známá, ale netradičně
zvolená trasa vám přesto může být inspirací. Na cestu si nezapomeňte přibalit mapu Klubu českých turistů č. 66 „Šumava - Trojmezí“. Také tentokrát použijeme k dosažení výchozího místa vlak. Už
sama jízda šumavskou lokálkou poskytne návštěvníkovi nevšední
podívanou. Od Nové Pece je totiž vedena údolní nivou podél pravého břehu Studené Vltavy. Tato niva je dlouhodobě ponechána bez
lidského zásahu, a proto působí značně exoticky.
V Novém Údolí se vydáme k hraničnímu přechodu do Haidmühle.
Cestou k přechodu mineme malý památník s poněkud krkolomným německým nápisem, který zde byl 6. 6. 1999 odhalen Mezinárodními přáteli Šumavy při příležitosti, kdy Šumava byla prohlášena za krajinu roku. Po přechodu na území našich sousedů nás žlutá
turistická značka ze silničky odvádí vlevo vzhůru po asfaltové cestě. U prvních stavení Haidmühle přejdeme na značku zelenou, která provází cyklotrasu. Na konci lesíka po pravé straně rozhodně nesmíme minout Mariinu kapličku (Marienkapelle) a nedaleko od ní
stojící Zvonkovou věž (Glockenturm), z níž se každou celou hodinu
do blízkého okolí rozléhají zvuky zvonkohry.
Svážnice s pěkně upraveným povrchem nás zavede do lesa. Z něho
se náhle vynoří vodní nádrž na potoce Kreuzbach – Kreuzbachklause. Hráz vzdouvající malou vodní hladinu zasazenou do zeleného klínu okolních svahů je vhodným místem pro krátký odpočinek. Sledujeme stále zelenou značku opouštějící svážnici a lesní
cestou postupně vystoupáme na Rollmansberg (1 042 m n.m.). Po
dalším stoupání rozhodně neopomeneme vpravo po žluté odbočit
na 1 332 m vysoký Hochstein, který za pěkného počasí poskytuje daleké výhledy. Pod vrcholem opatřeným zábradlím stojí kaple,
která, jak hlásá vsazená bronzová tabule, byla zbudována ke cti velkého syna Šumavy Jana Nepomuka Neumanna, rodáka z Prachatic
(*1811), pozdějšího biskupa ve Filadelfii.
Na vrchol Třístoličníku, ležící ve výšce 1 311 m n. m., je to už jen
malý kousek. Za dobré viditelnosti je z vrcholu možné zahlédnout
řetěz vrcholů rakouských Alp v čele s nejvyšší horou Horních Rakous, Dachsteinem (2 996 m n. m.).
Ve spolupráci s českobudějovickým Mapovým centrem vám představujeme zajímavé turistické cíle – pohádkami z knížky Druhé
vyprávění kapra Jakuba. První pozvání je na výlet parní mašinkou úzkokolejkou z Jindřichova Hradce na Českou Kanadu.
Více informací o projektu Pohádkové království:
www.pohadkovekralovstvi.cz.
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
IV
Spitzenberger
foto autor
Opustíme státní hranici a vstoupíme na místní modré značení. Po
Stifterově stezce (Stiftersteig) vedoucí po vrstevnici a přetínající tři
kamenná pole dojdeme až k odbočce na Trojmezí, a dále nás trasa po červené povede po státní hranici s Rakouskem. Jen přejdeme
místo nazvané Rakouská louka, a už jsme u vrcholu Plechý. Zde ve
výšce 1 378 m n.m. dosahujeme nejvyššího místa našeho výletu.
Z vrcholu sestupujeme kolem památníku Adalberta Stiftera k Plešnému jezeru, odkud je několik značených možností pokračovat na
vlak do Nové Pece. V nohou budete mít přibližně 26 kilometrů.
PETR RESCH
Venku už byla tma, ale
pan strojník ještě kontroloval, jestli mašinkám
v jindřichohradeckém depu něco nechybí. Dnes
jich tu bude spát pět: dvě
veliké, elektrické, Livie a
Žofie, pak dvě normální
motorové, Stáňa a Božka,
a nakonec jedna malinká,
úzkorozchodná Maruška.
Tu měl pan strojník nejkresba: Jaroslav Kerles
radši a tak jí ještě na noc
namazal závity olejem a pomalu se rozloučil.
Jakmile za ním zaklapla vrata, mašinky ožily. „Dnes jsem byla opět
ve Vídni,“ oznámila Žofie důležitým hlasem, „už mě to začíná nudit. Ale co vám budu povídat, vy si velký svět vůbec nedokážete představit.“
„Ach, Vídeň,“ vzdychla obdivně Stáňa a Božka se k ní přidala:
„Já jedu zítra do Budějovic, ale Vídeň – to musí být!“
„Mě se nejvíc líbí Praha,“ prohlásila zahořkle Livie. Byla stejně velká,
krásná a elektrická jako Žofie, ale ve Vídni ještě nebyla. „Praha je prý
nejkrásnější město v Evropě.“
„Ano, jistě,“ přitakala Žofie, „jenže Vídeň má trochu jinou atmosféru.
Je daleko větší a výstavnější, ale to bys nepochopila.“
„Ano, ano,“ zavzdychala zasněně Božka a zaškemrala: „Vyprávějte,
prosím, slečno Žofie, vyprávějte nám o Vídni.“
„Pokud máte zájem, ráda Vás poučím, jak svět vypadá. Tak hlavně
– ve Vídni je spousta kolejí. Ne troje nebo patery, jako tady, ale desítky a desítky kolejí na všechny strany. Všude je spousta kouře a oleje
a každou minutu přijíždí a odjíždí vlaky tak dlouhé, že konce nedohlédneš. A některé ty vlaky táhnou mašinky tak veliké, že by se ani
nevešly do našeho depa. A strojvůdci ani strojníci tam nemluví česky, všichni jen německy, což mně samozřejmě nečiní problémy. Je to
zkrátka velký svět.”
„Ááách,“ ozve se od Stáni a Božky, ale z druhé strany depa je slyšet
zvonivý, Žofie by řekla drzý – smích! „To se směješ ty?” zeptala se Žofie, která dávno zapomněla Maruščino jméno. „Ano, já.“ „A proč?“
„Protože si myslíte, že znáte svět. Ale svět, jak ho znám já, je mnohem
krásnější. Poslouchejte: Ráno přijde ještě za tmy strojvůdce, pohladí
mě po řídící desce a vyrážíme do hor. Z Hradce jede jenom paní Konopníková. Na loukách kolem trati se povalují mlhy a za nimi pomalu prosvítá sluníčko. Na návěstidle u Blažejova na mě čeká veverka
Zrzka, aby mi zamávala, a pak už spěcháme mezi rybníky do Lomů,
aby na nás pan Pávek s panem Bauerem dlouho nečekali – jedou do
práce do Bystřice. Jakmile se ponoříme do lesů, připadám si jako dobyvatel divočiny, tak jsou hvozdy kolem kolejí temné a hluboké. U Senotína se k nám připojí sojka Lída, a než dojedeme do Bystřice, stačí
mi sdělit všechny novinky. V Bystřici mě pan Němec umyje a připraví na cestu zpátky. A takhle si celý den jezdím po té nejkrásnější trati
uprostřed lesů, luk a rybníků, znám všechny železničáře, pasažéry i
zvířátka v okolí a je nám všem spolu dobře. Tak to je můj svět.“
„Ááách, to je krásné,“ ozvalo se dvojhlasně z koutku Božky a Stáni.
Některé mašinky umí totiž jenom vzdychat.
BÁR A STLUKOVÁ
copyright Mapcentrum s.r.o.,
NA NÁVŠ T Ě V Ě
V dubnu letošního roku oslavila Rosa 15. výročí svého vzniku. Vznikla
proto, aby informovala o problémech životního prostředí a „pomáhala
lidem pomáhat přírodě“. „Toto krédo nám nadále zůstává“ říká současná ředitelka Rosy RNDr. Zuzana Guthová, „chceme poskytovat podporu a pomoc všem, kteří nezůstávají lhostejní ke stavu životního prostředí a chtějí přispět k jeho zlepšení nebo alespoň zmírnit dopady svého
jednání na jeho stav.“
Rosa je
nejlepších
v nejlepších letech
JAN NOVÝ,
[email protected]
Zeptali jsme se Zuzany Guthové:
ROSA se za dobu své existence často stěhovala. Teď se tak stalo tuším již po šesté. Proč?
Důvody byly asi různé. Nejsem v Rose tak
dlouho, abych to mohla hodnotit. Se mnou
se Rosa stěhuje poprvé a to více do centra
města, aby k nám měli lidi blíž.
Nemáte pocit, že neustálým stěhováním odradíte i ty nejskalnější příznivce?
Od posledního stěhování uplynulo víc než
pět let a po prvním měsíci musím říct – že ti
skalní chodí mnohem častěji a přichází také
mnoho nových.
Máte tedy „lepší“ adresu. Při prohledávání
Domu služeb na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích se mi vybavila divadelní
hra „Hospoda na mýtince“. Protože jsem šel
najisto, tak jsem se nevzdal a na konci nejvyššího poschodí jsem přeci jen uspěl. Co děláte proto, aby vás nenalézali jen náhodní
klienti? Anebo nechcete, aby „vám tam lezli
lidi“ jako ve zmíněné divadelní hře?
Někdy máme tolik návštěv, že vzpomínám
nostalgicky na tu naši „mýtinku“ v Nádražní
ulici. Chodí dost lidí, i když jsme zatím trochu
utajení. To se ale snad rychle zlepší. Pořád
ještě likvidujeme následky stěhování.
Dobře, a co vlastně klientům nabízíte? Kdo a
s čím za vámi může přijít?
Velmi stručně řečeno nabízíme informace, osvětu, vzdělávání i pomoc v otázkách
ochrany životního prostředí. Tedy od specializované knihovny a videotéky přes poradenství až po realizaci konkrétních projektů
a vzdělávání.
Nedávno jsem se zamýšlel nad otázkou, zda
ekologické poradny již objevily i možnosti
působit ve venkovském prostoru. Jak je na
tom ROSA?
Žila jsem řadu let jak se říká v zapadlé vísce, a tak problémy venkova vnímám poměrně citlivě. Věnujeme se jim v rámci programů
podpory místního rozvoje a mezisektorové
spolupráce. Pracuji pro Místní akční skupinu (MAS) mikroregionu Sdružení Růže, podílíme se na přípravě vzdělávacího cyklus pro
MAS v Jihočeském kraji, rádi bychom vytvořili vzdělávací program pro konzultanty místního rozvoje. Snažíme se prosadit potřebu
rozvoje místní ekonomiky jako předpokladu
udržitelnosti venkova. Ale to by bylo na dlouhé povídání.
Zjišťujete vůbec nějakým způsobem poptávku po poradenských tématech, nebo jen tak
střílíte do vzduchu?
To, co nabízíme, je do jisté míry průnikem
toho, co si myslíme, že by lidé měli vědět a
zajímat se o to, protože to do značné míry
ovlivňuje životní prostředí, a toho, o co se
RNDr. Zuzana Guthová
foto Pavel Hrubý
z nějakých důvodů zajímají oni. Těmi důvody může být potřeba dostát povinnosti vyplývající ze zákona, nebo taky třeba snaha
ušetřit výdaje za energie. V loňském roce Síť
ekologických poraden ČR nechala zpracovat průzkum preference poradenských témat u STEM.
V průzkumu STEM byl v podstatě jen ověřován zájem o témata, kterými se již zabýváte.
Jak ale poznáte, že je zájem o jiná témata? A
o které z těch stávajících byl zájem největší?
V rámci KRASCE jsme nechali zpracovat průzkum poptávky po poradenství u veřejné
správy a podnikatelů. Podle výsledků bychom se měli více zaměřit na problematiku
odpadů a informace o dotacích. Jinak každá
z poraden má své specifikum a podle toho se
na ní také obracejí klienti. My máme poměrně dost dotazů z oblasti čistoty vod, odpadů,
ale i přírodní zahrady a ekozemědělství.
ROSA koordinuje celý projekt vytváření Jihočeské sítě environmentálních poraden a vydává i tento časopis. Jak to zvládáte?
Neměli jsme zkušenosti s řízením tak rozsáhlého projektu a dává nám to docela zabrat.
Za pochodu přehodnocujeme některé aktivity i kompetence, budeme brát nového člověka. Řídit činnost sedmi organizací bohužel
není prostým násobkem řízení jedné organizace. Je to pro nás ale velká výzva a velká
zkušenost pro další práci.
Připravujte pro nejbližší budoucnost něco, co
by zajímalo čtenáře Krasce?
19. dubna instalujeme ve Vědecké knihovně v Českých Budějovicích výstavu Nakupuj
s rozmyslem aneb průvodce ekologického
spotřebitele. Janě Sequensové se podařilo
poměrně suchá spotřebitelská témata úžasným způsobem ztvárnit a opepřit jemným
humorem – myslím, že rozhodně zaujme. Výstava bude putovat po celém kraji, určitě se
na ni přijďte podívat!
Autor vyučuje na FM VŠE J. Hradec
13
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Za uplynulých 15 let prošla Rosa několika
etapami vývoje, a to podle profesního složení zaměstnanců, tak i podle měnících se potřeb společnosti a svých klientů. V roce 2004
se změnil rozšiřující název organizace i formulace jejího poslání, vše se přizpůsobilo
současné situaci a práci organizace.
Rosa sleduje tři základní programové směry.
Prvním je program udržitelné spotřeby, který se soustřeďuje na osvětu spotřebitelů ve
smyslu snižování negativního vlivu spotřeby
a nakupování na životní prostředí. Program
mezisektorové spolupráce a komunikace
směřuje k podpoře udržitelného rozvoje a
implementaci Agendy 21 na místní i regionální úrovni. A konečně program podpory místního a komunitního rozvoje je konkrétním příspěvkem udržitelnosti na místní
úrovni.
Co do počtu zaměstnanců není Rosa velkou organizací. Její záběr je však rozsáhlý. Spolupracuje proto s celou řadou dobrovolníků, externistů a s dalšími organizacemi
podobného zaměření. Tato spolupráce vyústila v založení Krajské sítě environmentálních
center KRASEC.
Veřejnosti Rosa nabízí řadu osvětových a
vzdělávacích programů, kurzy tradičních řemesel, ale zejména specializovanou knihovnu a videotéku zaměřenou na problematiku ochrany a tvorby životního prostředí.
Od března sídlí Rosa v nových prostorách
v Domě služeb na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích (naproti hlavní poště).
TÉMA
Chceme vůbec NP Šumava?
S hejtmanem Janem Zahradníkem
budoucnosti
O budoucnosti
Šumavy
Často se vyslovujete k vývoji národního parku – můžete stručně shrnout váš názor?
Situaci v parku sleduji velmi pozorně od vzniku kraje. V roce 2001 byl kraj významným katalyzátorem zvýšení zájmu obcí o možnost
ovlivňovat vývoj v rámci Rady národního parku. Dnes máme ustavenou pracovní skupinu
pro Šumavu, která pravidelně připravuje zprávy krajskému zastupitelstvu. Spolu s Plzeňským krajem v rámci Regionu soudružnosti
jsme navíc založili expertní skupinu pro Šumavu, která je vedena profesorem Moldanem.
Jaký je nyní vztah mezi parkem a obcemi?
Park je instituce potřebná, chránit přírodu je
nezbytné. Ovšem park byl vyhlášen na katastrálním území obcí, nikoliv opačně, jak se to
někdy prezentuje - že obce leží v parku. Obce
by měly mít možnost se rozvíjet a jejich obyvatelé možnost tam dobře žít. Názor obcí je
proto nepominutelný. Jakýkoliv zásah, nová
strategie, zonace a podobně není možná,
aniž by bylo dosaženo dohody s obcemi.
Proč podle vás dosud nebylo dosaženo dohody pokud jde o zonaci?
Na jednom jednání Rady parku asi před dvěma lety se dohodlo, že předložení zonace, kte-
Důležité dokumenty
Ji ho č eský čtv r tletník o životním prostředí
14
Vize Národního parku Šumava je stručná a zní takto: „Národní park Šumava
chrání jedinečnou horskou přírodu v území s atraktivními kulturními rysy, umožňuje nerušený vývoj tohoto území a jeho poznávání. Chce být přátelským místem pro
setkávání lidí s divokou přírodní krásou.“
Strategické cíle správy do roku 2010 podtrhují záměr správy udržet NPŠ v prestižní
kategorii II podle IUCN, zvýšit povědomí o
jedinečnosti území NP a CHKO Šumava v
rámci ČR i celé Evropy, nutnost zjednodušení zonace, rozvoje regionu a vymezení
kompaktních ploch na území NPŠ k samovolnému vývoji (bez zásahu) – od roku
2006 se počítá s 20 % plochy parku. Příroda tedy dostane šanci ukázat, co dovede,
když ji necháme být. Přesto území ponechané samovolnému vývoji nebude absolutně „bez člověka“. Bude umožňovat
šest druhů činnosti: protipožární ochranu,
údržbu sítě stezek a údržbu staveb, redukci vybraných druhů zvěře, citlivou likvidaci
nepůvodních invazních druhů, mechanickou ochranu listnáčů a jedle a revitalizaci vodního režimu, např. rašelinišť. Oblast
prvních zón nebude pro turisty zakázaná
země. Stezky se v těchto oblastech rušit
nebudou, bude navíc vytvořena nabídka tzv. zážitkových a vyhlídkových tras.
Všechny typy lokalit parku budou přístupné pro měkkou turistiku.
Z tiskové zprávy NPŠ
rá je klíčovým materiálem, může následovat
až po přijetí základní vize, strategie parku. A
ten návrh vize, předložený správou, byl před
koncem minulého roku radou jasně zamítnut.
Důvod byl jasný: byla navrhována příliš velká rozloha prvních zón a bylo málo dbáno na
zajištění rozvoje obcí.
Myslíte, že vedení parku nedbá na zájmy obcí?
Já ředitele Pavlíčka velmi dobře znám, jsem
s ním v poměrně častém kontaktu… No, věřím, že vykonávají svou práci nejlépe, jak umí
– ale mají nějaké zadání od ministerstva, a to
se snaží plnit. Já tu ale cítím hlavně jednu problematickou věc: konflikt mezi pojmem zonace, který je jasně vymezen zákonem 114, a
pojmy bezzásahovost nebo ponechání samovolnému přirozenému vývoji – a ty nejsou vymezeny. Někdy se ty pojmy překrývají, někdy
vylučují, existují i výjimky z bezzásahovosti
atd. Je třeba jednat o jasném obsahu pojmů.
Jaká je představa kraje o rozsahu I. zón?
Usnesení našeho krajského zastupitelstva
hovoří jasně o konečném stavu 20 procent
území, Plzeňský kraj mluví o 15 procentech,
ministerstvo a správa parku navrhují v té vizi
myslím 39 procent. Když se budeme pořád
dál přetahovat, handlovat, tak skončíme třeba na osmadvaceti, ale nic to stejně nevyřeší.
Musíme si sednout nad mapu, ti starostové
své území samozřejmě znají, a konkrétně říkat: chceme, aby tohle konkrétní území bylo
bez zásahů? Proč a kde přesně? A dojít k dohodě všech zúčastněných stran.
Park ale tvrdí, že právě tohle se v obcích již
dost dlouho snaží dělat?
Já mám informace, že to takhle neprobíhá.
Představitelé parku do obce přijedou s plány, kde co chtějí vyhlásit, tady ten konkrétní
kus lesa že se například nechá sežrat broukovi,
bude tam ta jejich šedivá Šumava, samospráva třeba chce zavřít oči, že tedy tohle území
odepíše jako bezzásahové, ale ptají se: A je to
všechno? Bude to takhle platit napořád? – A
dostanou odpověď, že to jim nikdo nezajistí,
protože nikdo neví, jak se bude příroda vyvíjet… Jenže tohle paradigma je pro obce samozřejmě nepřijatelné, potřebují zajistit svůj
rozvoj. Kromě toho dobře víme, jak probíhalo projednávání Natury 2000. Zástupci obcí i
kraje ministerstvu říkali, co se jim nelíbí, bylo
to zapsáno, takzvaně projednáno, ale Natura byla vyhlášena bez ohledu na naše námitky – obce nechtějí, aby totéž se opakovalo při
vyhlašování nové zonace. Proto například zastupitelé obcí teď v tom protokolu škrtají slovo projednání a podepisují pouze, že převzali informace.
Často píšete v termínech „suchá Šumava –
zelená Šumava“, je bezzásahovost podle vás
nebezpečný experiment?
RNDr. Jan Zahradník
foto archiv KÚ
Experiment to je. V září jsem navštívil ty nejvíce exponované oblasti suchého lesa, kde
už kůrovec vykonal svou negativní funkci, a
zdá se, že to vysvětlování není v pořádku. Je
to pokus, který podle mne nevíme, jak dopadne. Samozřejmě teď není možno ty tisíce hektarů vykácet a udělat tam holiny, ale je možné
na úrovni nějaké vědecké skupiny, která bude
vnímat i tu lidskou, a nejen ekologickou dimenzi, vymyslet způsob, jak lesu v obnově pomoci. Já diskutuji jak s vědci z akademie, kteří
jsou pro bezzásahovost, tak třeba s ekology a
ochránci přírody, kteří mají názor jiný – že je
třeba tomu lesu a přírodě pomoci, jinak mám
obavu, že to nebude ta pěkná zelená Šumava,
kterou správa na desítkách billboardů a tisících novinových stránkách teď prezentuje!
Existuje, i mezi starosty, názor, že vůbec nepotřebujeme národní park – co si o tom myslíte?
No, nemůžeme naše území srovnávat s parky v Kanadě nebo Africe, kde nikdy žádní lidé
nežili a procesy probíhaly skutečně samovolně. Tady po dlouhá staletí lidé žili a to území
vytvářeli. Jen vinou historických souvislostí se území vylidnilo. Mnozí lidé říkají nechte to území být a my se přijedeme někdy podívat, jak to dopadlo. Ale žít by tam nechtěli.
My chceme Šumavu obývat. Je ale dobře, že
je tu národní park. Jeho rozloha je definována, to není problém, hlavní je určení území,
kde se nebude zasahovat.
Existence a rozloha národního parku by se
tedy neměla zpochybňovat?
To se zpochybňovat nesmí a ani to nikdy nedělám. Snažili jsme se sice, aby ze soustavy
Natura byla vyčleněna oblast Smrčiny, kde
by podle mne měl vzniknout záměr, který
máme i v územním plánu – přeshraniční lyžařský areál, zatím se to ale bohužel nepodařilo. Stejně tak se teď jedná o kompromisním
rekreačním využití části Boletic, a myslím, že
některé tyto záměry na posílení cestovního
ruchu na území kraje by měly být ochránci
přírody lépe akceptovány.
Připadá vám, že zatím nejsou ochotni ke
kompromisu?
Zatím se mi zdá, že z jejich strany je vše vždy
velmi razantně odmítnuto a zpochybněno.
Chceme vůbec NP Šumava?
TÉMA
Národní park Šumava oslavil 20. března již patnácté výročí svého založení. Letos na jaře mělo dojít k vyhlášení nové zonace a bezzásahového
managementu v nejcennějších územích. K dohodě samosprávy, ekologů, Správy NPŠ a Ministerstva ŽP zatím bohužel nedošlo… V minulém
čísle jsme otiskli článek Radovana Holuba, dnes věnujeme prostor názorům dalšího důležitého „hráče“ – hejtmana Jihočeského kraje. Dále
otiskujeme mozaiku některých názorů z posledních měsíců, lidí, kteří se
v této oblasti pohybují dlouhá léta. Neklademe si přitom za cíl úplnost
zastoupených názorů – vzhledem k rozsáhlosti tematiky to není možné.
Vývoji v NPŠ se budeme v Krasci věnovat i v dalších číslech.
rozcestí?
Národní park – na rozcestí?
O bezzásahovosti
Osmiletý výzkum týmu Akademie věd ČR pod vedením prof. Karla Pracha prokázal, že v místech, kde se proti kůrovci nezasahovalo, vyrůstá
pod ochranou souší dostatek různověkých stromků, zatímco motorové
pily nadělaly v této nadmořské výšce holiny, které se musí draze a mnohdy marně zalesňovat uměle. Co z vašeho výzkumu vyplývá? Lze doporučit bezzásahový management v rozsahu, který teď správa národního
parku navrhuje?
Mgr. Magda Jonášová, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR:
„Zcela určitě. Ten bezzásahový management je přímo nutný, aby se
tyto porosty postupně a přirozeně vyvíjely a staly se z nich pravdu
přírodní lesy. Bezzásahový management není neznámý či neověřený
experiment, je běžný ve všech národních parcích, a pokud nebude na
Šumavě, tak samozřejmě Šumava ztratí statut národního parku. Bezzásahové zóny, v úplně stejných lesích, jako jsou na Šumavě, známe
z Bavorského lesa, ale to samé platí v alpských národních parcích. Velice podobný příklad, jako je současná Šumava, horské smrčiny ovlivněné hospodářskou činností, najdeme také v NP Harz v Německu.
Také tam došlo k velkoplošném odumření žírem kůrovce a vývoj je
prakticky stejný, k přirozené obnově.“
foto Jiří Kadoch
Výtky mají i k pravidlům péče o přírodu v parku. Po vzoru Volar zvažují
přijmout podobné usnesení i další obce v parku, které kritizují současnou politiku parku. Žádná ale nemá tento bod na nejbližším jednání
zastupitelstva.
(Ze zprávy MF Dnes, 10. 4. 2006)
Šumava – téma volební?
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen Rady NPŠ:
„Někteří politici si vzali Šumavu jako své volební téma. V radě národního parku je evidentní tendence některých členů, například bývalého
ministra Františka Bendy, člena jihočeské ODS, který byl do rady národního parku nominován obcí Horská Kvilda, k tomu, aby se celý proces
zdržel a vyhlášení prvních zón a rozšíření bezzásahových území v parku nebylo dokončeno do voleb. Diskuze o kůrovci, zda proti němu
v prvních zónách parku zasahovat nebo nezasahovat, se vedla deset
let. Vyjádřili se k ní všichni relevantní odborníci v republice a v podstatě
tečku za vším udělala mise světových expertů IUCN, kteří jednoznačně
řekli, že má-li být Šumava národním parkem, pak musí existovat jádrová území, ve kterých se ponechá příroda svému vývoji, včetně obnovy
lesů působením kůrovce tak, jako to tady chodilo stovky let předtím, a
pak tu samozřejmě musí být nárazníkové pásmo, kde se proti kůrovci
zasahuje, aby nenapadal ostatní, hospodářské lesy.“
Otázka pro ministra
Volary být v parku nechtějí
Vadilo by vám, kdyby třeba v okolí Volar vůbec nebyl národní park?
Ing. Radek Mrkvička, starosta města Volary: „Nám by to vůbec nevadilo. Toto vlastně byl i náš návrh, když jsme uvedli, proč nesouhlasíme s novou zonací – protože bychom chtěli, aby byly pozemky
vlastněné městem Volary vyjmuty z národního parku. Já nevím, jestli zrovna národní park bude tím, kdo bude vábit sem k nám turisty,
protože zatím je tomu naopak. Kolikrát se člověk z Prahy, Brna nebo i
tady domácí občan, dojde podívat na uschlý les?“
(natočeno pro ČT, prosinec 2005)
Volary odmítly změny v zonaci Národního parku Šumava. Dokonce
chtějí své pozemky z národního parku vyjmout a hospodařit na nich.
Tvrdí, že už nyní přišly kvůli omezenému režimu v lesích minimálně
o padesát milionů korun. Volarští zastupitelé své striktní ne zdůvodnili
v devíti bodech v usnesení: například tím, že město chce zachovat první nejcennější zónu tak, jak je nyní, a nesouhlasí s jejím rozšiřováním.
Naděje na smír?
21. března t. r. se sešla pracovní skupina doplněná o zástupce obou
krajů, aby navázala na svou předchozí činnost a pokusila se aktualizovat materiál „O Šumavě společně“ – pohříchu jeden z mála společně
akceptovaných dokumentů. Přes drobná jiskření, jež vyvstala vždy,
když se na pořad jednání dostaly detailnější otázky péče o les, byla
nejcennějším rysem celého jednání společná snaha o hledání vzájemně přijatelných kompromisů a nalezení společných východisek…
Únava z nekonečného seriálu neshod je zřejmá, čas pozitivních řešení snad již přichází. Příroda Šumavy i lidé zde žijící je potřebují.
Vladimír Silovský (Správa NPŠ), 7. 4. 2006, Deníky Bohemia
Již po uzávěrce těchto stránek se dozvídáme, že 12. dubna bylo
na jednání správy parku, ministra Ambrozka, politické reprezentace KDU-ČSL a zástupců obcí rozhodnuto, že ministerstvo zastaví veškeré kroky ke zvětšení a scelení prvních zón národního parku. Zároveň přeruší formální právní kroky nezbytné k tomu, aby
se mohlo uskutečnit již schválené ponechání pětiny území přírodě. Na Správu NPŠ po Velikonocích nastupuje jako náměstek ředitele jeden ze zakladatelů NP Šumava, bývalý náměstek ředitele
Státního fondu životního prostředí a poté poradce ministra Ambrozka pro Šumavu František Krejčí. Deníkům Bohemia začátkem
února sdělil: „Jsem přesvědčen, že ze strany starostů je velká ochota
ke komunikaci se správou parku. Míč je nyní na straně správy. Je nutno vést jasný, přímý dialog, naslouchat potřebám místních lidí a stále je informovat, včas se radit o přípravě nových kroků.“ Jak budou
dále tato jednání pokračovat, je velkou otázkou…
Dvoustranu připravila Zdenka Jelenová
15
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Proč je podle vás hejtman Jihočeského kraje skeptický k plánované zonaci a dalším materiálům připravovaným Správou NP a ministerstvem?
RNDr. Libor Ambrozek, ministr životního prostředí: „Od pana
hejtmana to vnímá trošku jako jeho smutek, že na celém území kraje
není neomezeným pánem. Národní park je kategorie národní hodnoty, a proto je jeho správou pověřeno ministerstvo životního prostředí,
potažmo Správa národního parku. Kraj na tomto území nemá příliš
mnoho pravomocí a nemůže realizovat některé své představy, které
jsou bohužel v rozporu s ochranou přírody, ať jsou to různé sjezdové
areály, nebo nějaká masivnější výstavba. Z toho plyne jeho nespokojenost.“
(natočeno pro ČT, prosinec 2005)
GLOSÁŘ
K Z A M YŠL E N Í
Rád bych vás seznámil s výsledkem
úvahy, která mne napadla při jedné
z mnoha diskusí o tom, jakým směrem by se měla dále ubírat naše energetická politika. Při svých výpočtech
vycházím z běžně dostupných a nezpochybnitelných údajů. Možná tyto
souvislosti stojí za zamyšlení každého z nás…
foto archiv autora
Výpočet
VLASTA KAŠPAR,
Ji ho č eský čtv r tletník o životním prostředí
16
žáka
žáka sedmé B
[email protected]
Částka investovaná do výstavby Jaderné elektrárny Temelín při jejím dokončení dosáhla, včetně
výstavby meziskladu vyhořelého paliva, 110 miliard Kč. Dnešní cena jedné úsporné 23W zářivky
s elektronickou regulací je přibližně 280,- Kč (životnost 6 000 hodin). Cena běžné žárovky 100W
se pohybuje kolem 10,- Kč (životnost je cca 1 000 hodin, a proto je jich oproti té úsporné třeba
počítat šest, tj. 60,-Kč; rozdíl ceny za stejnou dobu svícení je tedy jen 220,- Kč). Počet úsporných
zářivek, které by teoreticky bylo možno koupit jen za cenu výstavby JE Temelín, je 550 000 000 (tj.
55 ks na každého obyvatele ČR, neboli 220 ks pro čtyřčlennou rodinu).
Teoretická úspora energie, která by vznikla využíváním těchto zářivek namísto běžných
100W, je: 100W – 23W = 77W x 55ks = 4232W na jednoho obyvatele x 10 000 000 obyvatel = 42 320 000 000W = 42 320 000kW = 42 320MW = 42,32 GW x 6000 hodin životnosti =
253 920 GWh uspořené energie.
Plánovaný denní výkon elektrárny Temelín po jejím spuštění byl 37,5 GWh; skutečný průměrný
denní výkon po spuštění obou bloků (dle údajů JETE) je cca 30 GWh. Vezmeme-li v potaz jako
průměrnou denní dobu svícení jedné žárovku 2 hodiny, pak průměrná teoretická denní úspora
v našem příkladu činí 550 000 000 x (100W-23W) x 2hod = 84,7 GWh (při uvažovaných 6000 h životnost po dobu 3000 dní = 8 let a 120 dní).
K tomu by ovšem bylo možno připočítat další obtížně vyčíslitelné výdaje, vznikající provozem
JETE – na přepravu paliva, ostrahu, bezpečnostní opatření, vybudování úložiště vyhořelého paliva, sanaci elektrárny samotné i těžebních míst po ukončení provozu (životnosti)…
Stále nevyřešený zůstává problém uskladnění vyhořelého paliva – bude-li ostraha takového místa čítat jednu osobu na jednu směnu a tato osoba bude pobírat průměrnou mzdu v dnešní výši,
pak můžeme dál počítat: 100 000 x 12 měsíců x 20 000,- Kč x 3 osoby = 720 000,- Kč za rok (7 200
000,- Kč za deset let, 72 000 000,- Kč za sto let atd.) Poločas rozpadu vyhořelého paliva je přibližně 10 000 let. Bezpečný bude tedy za asi tak 100 000 let. Asijská kontinentální deska se vzdaluje
od Americké kontinentální desky rychlostí 2 cm za rok. Za sto tisíc let urazí tedy 2 kilometry. Obdobně jsou na tom i ostatní kontinenty. Kdo prohlašuje, že dokáže nalézt na této planetě místo,
kde bude zaručeno bezpečné uložení jaderného odpadu na takto dlouhou dobu, byl by pravděpodobně shledán psychologem jako nezodpovědný…
Ať počítám jak počítám, nemohu se zbavit myšlenky, že kdyby stát koupil (z našich daní) místo
elektrárny úsporné zářivky pro všechny své obyvatele a navěky tak činil až do skonání světa, vyšlo by nás to všechny mnohem levněji a bezpečněji.
Nezbývá než konstatovat: „Prachy jsou v JETEli“.
Autor pracuje v centu ekologické výchovy Dřípatka.
KOMENTÁŘ ENERGETICKÉHO PORADCE SÍTĚ KRASEC:
Je skvělé, jak se žák sedmé třídy dokázal vypořádat s tématem alternativních cest ke stavbě jaderné elektrárny Temelín. Úvaha je v zásadě správná – je mnohem efektivnější investovat peníze do úspor elektřiny, než stavět jaderné reaktory, které navíc přináší bezpečnostní rizika, nevyřešené problémy vysoceradioaktivního odpadu a řadu dalších negativ. Cesta přes kompaktní
zářivky však je spíše ilustrativní, než aby byla reálná. Přeci jen v obvyklé domácnosti nepřekročí
počet světelných zdrojů svítících denně ony dvě průměrné, pro výpočet užité hodiny, počet deseti. Nahrazení žárovek kompaktními zářivkami je pro majitele a plátce spotřebované elektřiny již dnes věcí ekonomicky návratnou, a tedy jsou k ní motivováni sami od sebe. Na rozdíl od
světelných zdrojů jsou však v domácnostech sice méně viditelné, ale o to horší požírače elektřiny – bojlery, průtokové ohřívače, lednice, staré elektropřístroje, a někde dokonce i přímotopy.
Zde je potenciál úspor větší. A možnosti jak investovat namísto do nových energetických zdrojů tedy vhodnější.
EDVARD SEQUENS, Calla
Vykáceno!
Celý týden jsem tu cestu odkládal
a sbíral jsem odvahu jít se podívat
jaká spoušť zůstala po vykácení aleje stromů podél silnice ze Římova na
Holkov. Prošel jsem celou cestu a našel jen dva stromy nemocné. V dalších řekněme čtyřech případech byly
kořeny mnohaletých stromů natolik
vrostlé pod vozovku, že ji zdvíhali a
souhlasil bych s jejich odstraněním.
Ale proč ostatní? Je zvláštní, že k takovémuto roku nemusí mít silničáři
ani žádné povolení. Vyhláška říká, že
v určité vzdálenosti nesmí být žádná
překážka blíže k silnici než na stanovenou vzdálenost – zřejmě kvůli těm
řidičům, kteří svou bezohlednou jízdou ohrožují sebe i druhé, a proto často potřebují opustit asfaltem
vyhrazený prostor. Troufám si tvrdit, že vykácení aleje bude mít zpočátku právě opačný efekt: bezpečnost se zde spíše sníží. Za posledních
patnáct let si nepamatuji, že by se na
tomto úseku cesty stala vážnější dopravní nehoda. Ovšem volný prostor,
který poražením stromů vznikl, bude
svádět k ještě rychlejší jízdě, aniž by
bylo patrné, že povrch silnice je místy
velmi poškozen nejen kořeny stromů,
ale i dlouhou zimou a mnohaletou
(ne)činností silničářů při sporadických a laciných opravách. Řešením
by bylo vykácení těch stromů, které
bezprostředně ohrožovali bezpečnost řidičů, stromů nemocných, a
dále prořezání a ošetření ostatních
stromů tvořících alej. Ale to by byla
zřejmě příliš velká práce a nesmíme
ani zapomínat, že dřevo lze výhodně prodat třebaže jen na otop. Naštěstí se kácení alejí neprovádí plošně – stále je možné některé krásné
cesty lemované vzrostlými stromy
i u nás vidět na vlastní oči... Budeme stále jen ustupovat požadavkům
motorismu?
PETR MIKOLÁŠ
Puč odložen ad acta
V zimním čísle Krasce jsme informovali o pětibodové novely zákona o
ochraně přírody a krajiny z pera Vladimíra Aubrechta a dalších poslanců.
Návrh do té míry oslabuje ochranu
přírody a omezuje účast veřejnosti
při rozhodování o ní, že je označován za „legislativní puč“. Z důvěryhodných parlamentních zdrojů jsme
se dozvěděli, že tato novela (tisk
1034) byla tzv. zaparkována. Návrh tedy nebyl formálně stažen, ale
nepředpokládá se jeho projednání v dohledné době. Pokud by jeho
myšlenky někdo oprášil, což se v té či
oné podobě děje už více než deset let,
zřejmě bude muset po volbách přijít
s novou iniciativou.
JIŘÍ GUTH
E SE J
Záchrannými stanicemi pro handicapované živočichy v České republice
„projde“ ročně kolem devíti tisíc zvířat z volné přírody. Jaký význam má
činnost těchto zařízení pro ochranu
přírody a pro populace volně žijících
živočichů? Není to jen ta příslovečná
košile, která je nám bližší než kabát?
Nemrháme silami a penězi při záchraně několika jedinců a přitom tak málo
děláme pro udržení prostředí, v němž
by se mohly jednotlivé druhy nerušeně rozvíjet? Není to jako s naším zdravím, kdy léčíme především následky a
nevěnujeme se příliš prevenci? Nebo to
děláme, abychom měli čisté svědomí?
foto archiv autora
O smyslu
záchranných
stanic
záchranných stanic
ROMAN KÖSSL, [email protected]
veřejnost ví jen málo, ale přinejmenším záchranné transfery jsou pro ochranu některých populací důležitým přístupem (pomineme-li fakt, že by bylo vhodnější konkrétní
lokalitu před devastací ochránit).
V poslední době se čím dál častěji mluví
o úloze záchranných stanic v ekologické výchově. Projev zájmu lidí, kteří se obrátí na
záchranné stanice o pomoc pro zvířata, je
nutné využít. Nemyslím tím zpřístupňování
prostor stanic veřejnosti. Domnívám se, že
od toho jsou jiná zařízení, jako zoologické
zahrady, které umí lidem představit zvířata
v daleko přirozenějších podmínkách a umožňují jim přitom pochopit způsob jejich života i významu ve společenstvech (záchranné
stanice by se neměly stávat zookoutky, a to
i přesto, že zoologické zahrady ve většině případů také provozují stanice pro handicapované živočichy). Smysl osvěty v tomto případě nevidím ani v předvádění, jaké hrůznosti
způsobuje zvířatům člověk (i když i léčba šokem může být účinná), ale především v demonstraci samotného faktu, že je třeba zvířatům i celé přírodě pomáhat. Je třeba, aby
veřejnost pochopila, že už jsme přírodu zdevastovali natolik, že se bez naší pomoci často
neobejde. Je přitom ale také třeba cílenými
kampaněmi tlumit snahy zasahovat v případech, kdy si ještě zvířata umí poradit sama.
Každá dobře fungující stanice má pro ochranu přírody význam tím, že bude plnit své základní úkoly, to je záchrana a plnohodnotný
návrat handicapovaných zvířat do volné přírody, a že bude tuto svoji činnost i náležitě
propagovat.
Autor je zástupcem ředitele ZOO Ohrada
17
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Na handicapu zvířat, která se do stanic do- zvířetem, které se ocitlo v nouzi. Ale právě
stávají, má z velké části podíl především člo- teď na jaře v časném létě se u mnohých z nás
věk – popálení elektrickým proudem, nárazy projeví daleko silněji, než kdy jindy, pud zana dráty elektrického vedení či do skleně- chraňovat vše, co na nás smutně kouká.
ných ploch, střety s auty, postřelení... A také V tomto čase se stanou terčem takovýchto
zbytečné zachraňování „opuštěných“ mlá- záchranných akcí „osiřelá“ mláďata, která se
ďat. Přibližně polovina z těchto zvířat se vrá- „ztratila“ svým rodičům. Kdo by odolal vydětí zpět do přírody, část z nich zůstane v trvalé šeným krásným očím malých srnčat nebo zapéči člověka, protože jejich přežití v přírodě jíčků ležících tiše v trávě či pronikavému křije nadále nemožné, ať už pro trvalé následky ku ochmýřených ptáčat? Trochu se vnucuje
jejich zranění nebo prostě pro neschopnost otázka: ubylo by takových případů, kdyby tasamostatného života vzhledem k vytvořené koví lidé neměli kam mláďata odnést? Kdyby
vazbě na člověka. Ale i příroda je dostateč- nebylo záchranných stanic? Asi ne. I já, tehdy
ně nemilosrdná a uvedené počty jsou určitě nikým nepoučen, jsem jako malý kluk nosil
jen zlomkem skutečných ztrát, které ani ne- domů kdejakého promoklého opeřence, ješzaznamenáme…
těrku s ulomeným ocasem nebo myš uvízŘekněme si to na rovinu, podíl činnosti zá- lou v jímce, abych je „zachránil“. Měl jsem pochranných stanic na ochraně populací je při- cit, že právě oni v jsou v té největší nouzi a já
nejmenším diskutabilní, protože těch několik jsem právě ten, kdo je z toho dostane. A hiszachráněných jedinců skutečně nemůže spa- torie se pořád opakuje. Lidé si nosí mláďata
sit populaci, která je ohrožená ztrátou svého domů a snaží se o ně sami postarat. Často
životního prostředí. Tím spíše, že do stanic teprve až když je pozdě, je přináší odborníse dostávají především běžně se vyskytují- kům. Pokud se je podaří zachránit, pak čascí druhy – čím více jedinců takového druhu to, především ze savčích mláďat, produkuježije kolem nás, tím větší totiž mají šanci být me jedince fixované na člověka a neschopné
zraněni a následně ošetřeni. „Občas jsou zde samostatného života v přírodě. Ve stanicích
samozřejmě ošetřovány i vzácné druhy, jako zůstává v trvalé péči také velký počet jedinje třeba vydra říční nebo orel mořský a další ců trvale handicapovaných vážným úrazem.
z výčtu zvláště chráněných živočichů,“ řekne- Otázka smyslu jejich držení, pokud je nelze
te třeba na to. Na ně opravdu nahlížíme přeci zapojit do reprodukce například v záchranjen z pohledu jejich ochrany trochu jinak (ale ných chovech, by byla určitě předmětem slonechci soudit, kterého handicapovaného je- žité etické diskuze.
dince zachraňovat a kterého ne – myslím, že Součástí činností stanic jsou často i záchranalespoň do určité míry k nim v každé stani- né transfery živočichů z ohrožených lokaci přistupují stejně). A navíc bychom to snad lit nebo účast v již zmíněných záchranných
ani nebyli lidé, abychom neprojevili soucit se chovech. To jsou činnosti, o kterých běžná
PA NOR A M A
Lídři v ČT o jaderném úložišti
Na otázku trvalého hlubinného úložiště na jihu Čech došlo v diskusním
předvolebním pořadu České televize Otázky Václava Moravce Speciál
z Českých Budějovic, který se v přímém přenosu vysílal 13. března. Přítomní lídři politických stran byli tazatelem z řad novinářů vyzváni, aby
se k tomuto projektu vyjádřili a rovněž aby sdělili, jaký názor mají na právo veta k vybudování úložiště.
K postoji, aby obce mohly sami rozhodnout, zda úložiště ve svém okolí chtějí nebo nikoliv, se dle svých slov hlásí předseda KDU-ČSL Miroslav
Kalousek a místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová. Tom Zajíček z ODS si myslí, že jsou v republice lepší lokality než ty vytipované
SÚRAem v Jihočeském kraji, které neprozradil. Ministr kultury Vítězslav
Jandák by odpad také odsunul jinam, tentokrát až do Ruska. Nu a předseda KSČM Vojtěch Filip věří v pokrok techniky, neboť dnešní odpad bude
možné „využít jako palivo při jaderné syntéze“. Což, dodejme, je omyl.
Koně Przewalského před sarkofágy Černobylu, 27. 7. 2005
foto V. Vašků
ČERNOBYL DNES
– vzpomínání na budoucnost
Calla, Jihočeské matky a Václav Vašků vás zvou na výstavu Černobyl
dnes – vzpomínání na budoucnost. U příležitosti dvacátého výročí této
tragické katastrofy bude od 2. do 22. května k vidění v druhém patře
Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Cyklus fotografií Václava Vašků ze současného Černobylu získal 2. cenu Czech Press
Foto 2005 v kategorii Příroda a životní prostředí. Vernisáž, při které bude
rovněž odhalena plastika Marka Borsanyiho „Hlavy“, proběhne v úterý
2. května v 15:00. Poté od 15:30 následuje poutavé povídání fotografa
o návštěvě míst, kde před dvaceti lety vybuchl atomový reaktor; promítání dokumentárního filmu o Černobylu a diskuse.
Nová „růžová“ neziskovka
Ji ho č eský čtv r tletník o životním prostředí
18
Nová o.p.s. Služba venkovu vznikla v březnu v Borovanech. Společnost chce pomáhat s čerpáním peněz určených pro rozvoj venkova
a hlavně povzbuzovat místní lidi, spolky i obce (zejména menší, kde
není uvolněný starosta) ve všem, co venkovu a jeho udržitelnému rozvoji prospívá. Organizace působí především v mikroregionu Sdružení Růže (který se rozkládá směrem na jihovýchod od Českých Budějovic až k Novohradským horám resp. ke státní hranici), ale nejen tam.
Nabízí jak pomoc při psaní konkrétních projektů, tak obecnější vzdělávání, metodické vedení a poradenství. Podporuje nejen ekologické,
ale všechny občanské aktivity a zájem lidí o věci veřejné a o podobu
a osud místa a kraje, ve kterém žijí. První veřejnou akcí Služby venkovu je setkání aktivních lidí působících v mikroregionu Sdružení Růže –
starostů a zastupitelů, podnikatelů, činovníků různých spolků, učitelů
a všech ostatních, kterým hodně záleží na místu a kraji, kde žijí, a jsou
schopní a ochotní pro ně něco dělat (v pátek 21. dubna od 16:45 v restauraci Junior v Trhových Svinech).
JIŘÍ GUTH
Přírodní zahrada pokračuje
Před třemi lety probíhal na území Jihočeského kraje projekt Přírodní
zahrada – zahradní telefon, kdy formou telefonického nebo osobního poradenství, pomocí literatury a dalších informací byly zájemcům
zodpovídány otázky k problematice ekologického obhospodařování
zahrad a zahrádek – jak pečovat o zahrádku bez použití chemie, k čemu je prospěšná pestrost rostlin a živočichů v zahradách, v čem spočívá rozdíl mezi „obyčejnou“ a přírodní zahradou, a spoustu dalšího.
Na projekt navazuje nově vzniklé Občanské sdružení Přírodní zahrada, jehož jedním z cílů je vytvoření sítě ukázkových přírodních zahrad
na území ČR. Celý projekt vzniká za asistence a spolupráce stejnojmenného projektu v sousedním Dolním Rakousku, který zdárně probíhá již několik let. Jaké výhody, či naopak úskalí čekají na případné
zájemce o vybudování přírodní zahrady? Jaká jsou kritéria pro získání
plakety PŘÍRODNÍ ZAHRADA a zařazení do sítě ukázkových zahrad?
Kdo se může stát členem Občanského sdružení Přírodní zahrada? Na
tyto i případné další dotazy vám rádi odpovíme na tel. 602 707 888
nebo v ekoporadně sítě KRASEC v trvalkové školce Florianus v Jindřichově Hradci.
DAGMARA HRNČIŘÍKOVÁ
EDVARD SEQUENS
ZAJÍMAVÉ AKCE ROSY
Podpora trhu místních produktů
17. 5. pořádá Rosa ve spolupráci s rakouskou organizací Die Umweltberatung Osterreich v Č. Budějovicích konferenci na podporu trhu místních potravinových produktů. V Rakousku je výroba pečiva,
sýrů a místních specialit a přímý prodej „ze dvora“ poměrně běžným
fenoménem. Chceme přiblížit nejen význam rozvoje místních trhů,
ale i současnou legislativu a pozitivní příklady z obou stran hranice.
O týden později (24. 5.) se koná exkurze Dolním Rakouskem s návštěvou několika domácích zpracovatelských provozů. Cena150 Kč (konference) a 300 Kč (exkurze) zahrnuje stravování účastníků. Obě akce
jsou podpořeny z prostředků Dispozičního fondu a MŽP ČR.
Komunitní spolupráce a místní rozvoj
31. 5. pořádá Rosa s podporou ESF v Č. Budějovicích seminář, který
je určen pro představitele veřejné správy se zájmem o nadstandardní zapojování veřejnosti do řešení místních problémů, pro neziskové
organizace, ale i další zájemce. Seminář je zaměřen z velké části prakticky a bude se věnovat různým typům komunitní spolupráce.
Sociální podnikání a místní rozvoj – principy, význam, inspirace
21. 6. pořádá Rosa s podporou ESF v Č. Budějovicích seminář o sociálním podnikání, které je zaměřeno na podporu zaměstnanosti při využití místních materiálových a energetických zdrojů. Vedle teorie se
bude seminář věnovat prezentaci konkrétních příkladů.
Bližší informace: www.rosa.enc.cz, tel. 387 4320 30, [email protected]
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ
Rosa, o.p.s. vypisuje výběrové řízení na managera projektu
Náplň práce: management a administrace projektu „Síť ekologických poraden v jižních Čechách“
Požadujeme: samostatnost, zodpovědnost, dobré komunikační a organizační schopnosti, kreativitu, práce na PC.
Výhodou: aktivní znalost angličtiny nebo němčiny, zkušenosti a znalosti fungování neziskového sektoru, zkušenosti s organizační prací
Nabízíme: plný pracovní úvazek, odpovídající platové ohodnocení, další profesní růst, práci se smysluplným cílem a obsahem, nonkonformní pracovní prostředí, pohyblivou pracovní
dobu, místo výkonu práce v Českých Budějovicích
Předpokládaná doba nástupu dle domluvy, nejlépe ihned po
výběrovém řízení. Přihlášky (s životopisem a motivačním dopisem) posílejte do 30. 4. 2006 Zuzaně Guthové ([email protected]), nebo na adresu: Rosa, Senovážné nám. č.9, 370 01
České Budějovice, tel.: 387432030, výběrové řízení proběhne
do 15. 5. 2006.
EKOfarma Vícemil hledá dobrovolníky pro jarní výpomoc.
Ubytování a strava zajištěny. Tel. 602 707 888
e-mail: [email protected]
PA N OR A M A
Tipy ze sítě
Nejen pro vlky
jurajlukac.blog.sme.sk
„Ľudia majú svoje politické strany, odbory, poistenie, políciu, zdravotníctvo a blog.sme.sk. Zvieratá a rastliny
nemajú nič. Stoja proti nim zbrane,
buldozéry, motorové píly a kanistre
s pesticídmi. Preto budem písať spolu s mojim československým vlčiakom
Skúkamom o nich. O divočine, z ktorej
sme vzišli a ktorá drží tento svet pokope.“ – Internetová stránka slovenského „praktického vlkologa“ a propagátora přirozeného lesa, Juraje Lukáče.
Zajímavé glosy a zamyšlení o aktuálních problémech (nejen) ochrany přírody – za přečtení stojí např. text o ptačí chřipce „Tanky proti vtákom?“ nebo
„Povodňové perpetuum mobile“.
Stránky pro krajinu
www.prokrajinu.cz
Na těchto obsáhlých stránkách najdete například tip na výstavu „Proměna
krajiny“ – jedna její část je věnována
Budějovické a Třeboňské pánvi. Je tu
ale také zdarma ke stáhnutí elektronická verze (tištěná je již rozebrána) publikace „Územní ekologické limity těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi
aneb Z krajiny těžby vytvořme znovu
krajinu domova“, která fundovaně vysvětluje, proč je třeba limity zachovat
jako trvalé a uchránit zbytek sídel, krajiny i obyvatelstvo před další devastací. Publikaci o 55 str. vydala Společnost
pro krajinu.
Martina Zíková: Byl jednou jeden strom
Skřítek Olšinka, nespokojen se svým nudným životem, putuje světem, kde se potkává s jinými skřítky a v jejich vyprávění
o osudech stromů, na kterých žijí, se snaží najít smysl života. Kniha z rodu Malého prince je určena všem opravdovým hledačům,
malým i velkým.
Anne Cameronová: Dcery Měděné ženy
Poselství starých indiánek z kanadského ostrovu Vancouver nás
zasahuje svojí syrovostí a moudrostí. Z počátku času putujeme
my všichni, dítka Měděné ženy, až do současnosti, abychom znovu pochopili, že život i přes všechny kotrmelce může být dobrý a
soužití mužů a žen vyvážené a plné vzájemného respektu a tolerance. Kniha, která je svým
významem a úrovní srovnatelná s Poselstvím od protinožců by neměla chybět v knihovničce
žádné citlivé ženy a muže.
John Firth: Yukon Quest
(Závod psích spřežení na 1000 mil přes Aljašku a Yukon)
Ponořme se s mushery do nejtěžšího závodu psích spřežení na světě. Kniha pravdivě a napínavě mapuje historii závodu, nevyhýbá se ani netradičním pohledům na něj ze zorného úhlu
pořadatelů, veterinářů či letců.
Knihy je možno objednat na tel. 388 333 519
Sedmá generace doporučuje:
Erazim Kohák:
Orbis bene vivendi neboli Svět dobrého života
Pod tímto názvem se skrývá čítanka textů předního českého
myslitele Erazima Koháka. Do knihy editoři vybrali jeho úvahy
nad všehomírem, zemí a člověkem, publikované ve filosofových
knížkách, novinových a časopiseckých článcích, rozhlasových a
televizních promluvách. Orbis bene vivendi a Orbis pictus: dva
světy dvou moudrých mužů. Ne náhodou si jsou oba názvy tak
blízké. Čítanku textů Erazima Koháka provázejí ilustrace – staré rytiny právě z Komenského Světa v obrazech. Výběr textů sestavil a předmluvou opatřil Roman Šantora. Vydal Junák – svaz
skautů a skautek ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Skauting
Liberec, 2001, 140 stran, 150,- Kč.
Knihu je možno objednat na www.sedmagenerace.cz
ROSA - společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s.
Vás zve na výstavu
NAKUPUJ S ROZMYSLEM
aneb PRŮVODCE EKOLOGICKÉHO SPOTŘEBITELE
(zpracováno s jemným humorem Jany Sequensové)
19. dubna – 10. května 2006, denně 9.00 - 18.00 hodin
Výstavní prostory v 1. patře Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, Lidická 1
„Mnohým z nás záleží na kvalitě životního prostředí. Jednají podle toho, jak vysoko stojí příroda na
žebříčku jejich hodnot. Spotřební společnost, ve které žijeme, není přírodě příliš přátelská. Přesto - nebo
právě proto – tu existují lidé, kteří si chtějí kupovat výrobky poškozující přírodu co nejméně – ekospotřebitelé. Nejzelenější chování vůbec není vůbec vidět. Odhodit papír na zem je barbarství, odhodit jej
do popelnice je normální, dát jej do sběru je dobré, ale nejlepší je vůbec vyhnout se nákupu zbytečného papíru.“ (www.ekospotrebitel.cz)
ÚLET
Při pročítání konceptu územního plánu velkého územního plánu Jihočeského
kraje mne zaujal seznam navržených rozvojových ploch nadmístního významu pro sportovně rekreační funkce. Z dvaceti pěti návrhů „nezbytných“ pro
rozvoj kraje se v patnácti případech jedná o golfová hřiště. Stávajících sedm
golfových hřišť zajímající plochu cca 400 hektarů by mohlo být do budoucna zvětšeno o dalších 1.500 hekt. Pro srovnání se jedná o plochu čtyř rybníků Rožmberk. Při 610 tisících obyvatel kraje se můžeme těšit, že každý z nás
bude mít šanci „sportovně se vyřádit“ pouze na 32 čtverečních metrech golfového hřiště. Porovnání s dostupnými údaji o počtech členů golfových klubů
však není zdaleka tak pesimisté. Na závěr ještě jednou statistika. V kraji máme
12 divadel a 22 středisek pro volný čas dětí a mládeže. VLADIMÍR MOLEK, Calla
19
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Naučné stezky v ČR
www.stezka.cz
Portál s databází přibližně 250 naučných stezek, který spravuje Ministerstvo životního prostředí. Kromě
základních údajů o stezce zde u některých najdete také fotky a mapičku.
Vyhledávat můžete podle názvu, podle regionu, dle zaměření, ale také
podle toho, zda ji chcete absolvovat
pěšky, na kole nebo snad po vodě. Nenajdete-li tam tu „svou“ naučnou stezku, lze informace o ní přidat.
Nakladatelství Stehlík doporučuje:
ODJ I N U D
Podobně jako v jihočeských Mydlovarech, i u Opatovic
nad Labem se chystá výstavba spalovny odpadů. Tyto
sporné záměry mají ledacos společného – kapacitu cca
100 000 tun odpadu za rok, rizika pro životní prostředí
i zdraví lidí a také stejné alternativní řešení: omezit produkci odpadů, důsledně je třídit a používat tzv. mechanickobiologickou úpravu (MBÚ). Plánovaná mydlovarská „Karolína“ je ale v pokročilejší fázi přípravy (už bylo
vydané územní rozhodnutí a chystá se stavební povolení)
a na investici a provozu se nemá přímo podílet kraj, pouze energetický koncern E.ON. Východočeský spolupracovník Krasce, novinář Pavel Dosoudil shrnuje dosavadní peripetie kolem přípravy opatovické spalovny, spory o její
potřebnost a obtíže se zajištěním peněz na výstavbu.
Přírodní zátiší v Mydlovarech
Miliardy korun
a statisíce tunodpadů
odpadů
PAVEL DOSOUDIL,
Ji ho č eský čtv r tletník o životním prostředí
20
[email protected]
Myšlenku postavit v Opatovicích nad Labem Pardubický kraj mezitím pilně pracuje na
velkou spalovnu komunálního odpadu popr- tom, aby záměr spalovny prosadil jako závé představily Pardubický a Královéhradecký vaznou variantu do krajského plánu odpakraj v roce 2002, ale tento nápad na "koneč- dového hospodářství. Nakonec po ostrých
né řešení" problémů s odpady obou regionů výhradách ekologů i občanských iniciativ
je staršího data a má jiného iniciátora. Již rok zůstává projekt pouze v nezávazné části plápředtím uvedl generální ředitel Elektráren nu, nicméně alternativní varianta nikdy neOpatovice František Hejčl, že jeho firma ta- byla rozpracována. Po protestech veřejnoskový projekt připravuje, a podle pamětníků ti se od výstavby spalovny odklání nejdříve
existoval stejný záměr již v hlavách socialis- město Hradec Králové, později solidárně
tických plánovačů desítky let předtím.
s ním i Královéhradecký kraj. V podstatě jediPardubický kraj se projektu spalovny chopil ným tahounem projektu zůstává kraj Pardujako snadné cesty, jak dostát povinnostem bický, hlavním protagonistou pak radní pro
z evropské směrnice o nakládání s odpady zemědělství, venkov a životní prostředí Petr
a snížit jejich množství ukládané na sklád- Šilar. Ještě v roce 2003 vláda zamítá možnost
ku po roce 2010. Vzápětí se však zvedají va- financovat spalovny ze státního rozpočtu,
rovné hlasy a začínají se formovat protestní kraj se proto snaží získat maximální dotaci
akce. Nejdříve upozorňuje na negativní do- z Kohezního fondu EU. K tomu však potřebupady provozu spalovny Hnutí Duha, později je, aby se do projektu zapojily města a obce
začínají organizace Českého svazu ochránců z regionu, což se dlouho nedaří.
přírody (ČSOP) z Hradce Králové a Čeperky V dubnu 2004 předávají odpůrci spalovspolu se Stranou zelených připravovat proti ny hejtmanovi Pardubického kraje petice
výstavbě mezi obyvateli regionu petici a při- s 3 800 podpisy a kraj slibuje, že zatím dá
pomínkují posouzení vlivů zařízení na životní projekt „k ledu“. Přesto však pokračuje v doprostředí v procesu EIA. Od počátku navrhují, plňování podkladů své žádosti o evropské
aby se největší důraz kladl na maximální tří- peníze. Kampaň odpůrců spalovny, zvláště
dění, recyklaci a opětovné využívání odpadů, mediální, stále pokračuje, ekologové se snaží
což je i požadavek státního odpadového plá- přesvědčit místní radnice, aby se od spalovnu. V březnu 2003 Ambrozkovo ministerstvo ny distancovaly. Objevují se i obavy z možživotního prostředí dává projektu doporuče- ného dovozu odpadů ke spálení z Němecní k žádosti o peníze z fondu Evropské unie ka. Kritika rovněž poukazuje na fakt, že z asi
ISPA, byť požaduje jeho doplnění. Duha kon- 100.000 tun odpadu, které by mělo zařízení
truje požadavkem na zvýšení recyklace od- ročně spalovat, zůstává jedna třetina popílku
padu na 50 procent a na zákaz podpory vý- a škváry, které obsahují toxické sloučeniny a
stavby spaloven ze státní pokladny.
je nutné je stejně ukládat na skládku.
foto F. Daschil
Na podzim roku 2005 vzniká akciová společnost EVO (společnost pro energetické využití
odpadů), jejímž jediným zakladatelem je Pardubický kraj. Ten se snaží přesvědčit ke vstupu do firmy i další města a obce, neboť pro
získání evropských dotací je nezbytné, aby
o peníze žádal subjekt s převahou místních
samospráv. Zprvu je kraj úspěšný: napodruhé těsnou většinou hlasů předběžně souhlasí se vstupem do firmy EVO Pardubice, pro je
Heřmanův Městec a také radní několika dalších měst v regionu, jejich zastupitelstva však
o vstupu zatím nejednala. Souhlas vyslovili jen zastupitelé Opatovic, starosta Pavel Kohout se stává členem představenstva společnosti.
Pod tlakem veřejnosti, ekologických iniciativ
a Strany zelených se však karta začíná obracet. Nejdříve obec Čeperka, která leží nejblíže místu plánované spalovny, vstup do EVO
a.s. odmítne v referendu naprostou většinou
hlasů a obyvatelům Opatovic se daří donutit
vedení obce, aby o lidovém hlasování rovněž
jednalo. Referendum by se konalo zřejmě
v květnu. Vzhledem k masivním protestům
Opatovických proti spalovně lze výsledek
předem odhadnout. Spalovnou se odmítli
zabývat i zastupitelé Chrudimi a žádné další město se ke vstupu do projektu nepřihlásilo. Naopak hradecký kraj i Hradec Králové zakládají své plány odpadového hospodářství
na důsledném třídění, kompostování, na tzv.
mechanicko-biologické úpravě (MBÚ) a dalších metodách.
Podle Hnutí Duha je záměr odsouzen k neúspěchu i proto, že od letošního roku jsou evropské
dotace příjmy státního rozpočtu a Česko nesmí z těchto peněz podle plánu odpadového
hospodářství ČR výstavbu spaloven finančně
podporovat. Pardubický kraj již naznačil, že je
případně ochoten vzít si na výstavbu úvěr od
Evropské investiční banky. To by však ekonomiku projektu posunulo do výrazně méně výhodné pozice. Náklady na výstavbu přesahují dvě
miliardy korun a splácení úvěru by se promítlo
do vysokých cen za spalování a tím i do poplatků obyvatel za likvidaci odpadu.
OH L ASY – D OP I SY
Ad Boris Cvek: O ideologii, liberalismu a pragmatismu (Krasec č. 2)
Ekologická výchova: plně
Prožít život plně
ALEŠ MÁCHAL,
[email protected]
kresba Václav Morava
Ekologisté jsou (v lepším případě) pseudoreligiózní mesiáši. Tak by se dala zjednodušeně shrnout úvaha Borise Cveka uveřejněná ve 2. čísle časopisu Krasec. Uvedený text se snažím chápat jako vybídnutí k diskusi a současně přiznávám, že reaguji
také jako „potrefená husa“, neboť jsem byl panem Cvekem začleněn do pozoruhodné (a pro mne skvělé) společnosti pánů Kellera, Patočky a Koháka – co příkladů ekologistického mesiášství.
Erazim Kohák mesiáš není!
Četla jsem 2. číslo Krasce a nedá mi to, abych nereagovala na dva
články zabývající se ekologií a ekologismem. Pochopila jsem z nich,
že slovo ekologista je hanlivé označení někoho, kdo se sice tváří, jako
že mu jde o přírodu, ale ve skutečnosti myslí hlavně na sebe. Ani jeden z článků bohužel neuvádí konkrétní příklad takového chování či
myšlení, takže si nejsem tak úplně jistá, co přesně měli jejich autoři na mysli.
V článku Borise Cveka se v odstavci „Pseudoreligiózní mesiáši“ objevují jména Keller, Patočka, Kohák, Máchal. Jsou snad tito lidé příklady
samozvaných mesiášů? Mám snad jejich názory považovat za ukázku ekologismu? Musím říci, že mě jejich myšlenky v mnohém oslovují, a to si nemyslím, že bych je přebírala zcela nekriticky. Proto mě jejich zařazení do tohoto odstavce nemile překvapilo. Obzvláště pana
Koháka si velmi vážím a pokud je jeho jméno zmiňováno v takto ne-
gativním kontextu, pak cítím potřebu se ho zastat. Nevšimla jsem si
v jeho článcích a knihách, že by pod pláštíkem zájmu o životní prostředí vnucoval lidem své mesiášské vize, sledoval vlastní skryté cíle
nebo že by jeho vidění světa bylo zjednodušené a povrchní. Právě naopak. O životní prostředí se zajímám zhruba patnáct let a vždy jsem
viděla potenciálně velké riziko sklouznutí ke zjednodušujícímu pohledu a zkratkovitým řešením. Možná i to byl jeden z důvodů, proč
jsem se do jeho ochrany nikdy aktivně (= organizovaně) nezapojila. Plně souhlasím s Borisem Cvekem, že „je třeba hledat především
návrhy účinných řešení a vidět všechno v širším kontextu.“ V každém
případě bych však uvítala, kdyby kterýkoli z autorů uvedl nějaké
konkrétní příklady toho, co je pokládáno za ekologismus. Vždyť i Jan
Nový se vyjadřuje v tom smyslu, že hranice mezi nimi je velmi tenká.
Krasci přeji mnoho čtenářů a předplatitelů a dodávám, že sama se
stávám jedním z nich. U prvního čísla jsem váhala, ale druhé mě přesvědčilo.
HANA KÝBUSOVÁ, Kaplice
21
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Je těžko vyvracet argumenty, když ve zmí- Názory na cíle environmentálního vzdělává- Chceme tedy dětem dávat co nejvíce náměněném textu žádné nenalézám. Chybí mi ní a výchovy popisuji např. v úvodu k manu- tů, poznatků, inspirací i příležitostí, aby dov něm také zřetelné vymezení, co autor tzv. álu pro učitele nazvanému „Škola pro život“ kázaly prožít život v globálně se propojujíekologismem míní a co konkrétně tzv. ekolo- (Praha, Sdružení středisek ekologické výcho- cím světě aspoň trochu plně – a smysluplně;
gistům vytýká. Nám jmenovaným (a podob- vy Pavučina, 2004): „Smyslem EV není naři- třeba i tím, že umí rozumně nakupovat v hyným individuím) je zde přisuzována odpudi- zovat a poučovat, co je správně a co špat- permarketu a nepodléhají závislosti na hrová role těch, kteří „jen zneužívají nedobrého ně, nýbrž přispívat k tomu, aby lidský život madění předmětů – nejsou v zajetí nekonečstavu životního prostředí na naší planetě zachovával lidské rozměry. Nemá smysl od- ného cyklu „kup – zahoď – kup nové“, v němž
k svým vlastním cílům.“ S tímto názorem, ja- mítat vymoženosti jako e-mail nebo mobil, člověk už nerozlišuje, co skutečně potřebuje
kož i se zašuplíkováním mezi „ekologisty“, je však zapotřebí zachovávat si míru a se- a z čeho je schopen se radovat. Vždyť méně
naprosto nesouhlasím, a poněvadž se ne- bekázeň v jejich užívání, vědomě se bránit věcí znamená méně zbytečných odpadů a
chci pouštět do polemiky s názorem, který stavu, kdy se stáváme drogově závislými a tím i menší zátěž životního prostředí. Záleží
postrádá zdůvodnění, dovolím si jen několi- jejich výhody konzumujeme bez ohledu na nám také na tom, aby se děti přírody nebáka doslovnými citacemi popsat skutečné cíle skutečnou potřebu. Ještě víc to platí v míře ly, oblíbily si ji a chápaly její nezměrnou hodvlastního ekopedagogického působení, jímž osobní spotřeby, kterou lze posuzovat třeba notu pro lidský život; stávaly se více jejími
se léta snažím mj. podílet na přípravě budou- podle počtu zbytečných věcí, které se nám ochraniteli než zbytečnou zátěží, a také dokázaly pomyslet na práva všech živých tvorů,
hromadí v domácnosti…
cích učitelů.
Např. v úvodu k „Průvodci praktickou ekolo- …Smyslem environmentálního vzdělávání, kteří přijdou po nás.“
gickou výchovou“ (Brno, Rezekvítek, 2000) výchovy a osvěty je především vzbuzovat a Nechť tedy čtenáři – i kolega Boris Cvek – kriuvádím doslova toto: „Práce v environmen- udržovat poptávku po ekologicky příznivěj- ticky posoudí, zda uvedené principy i příklatálních hnutích a spolcích, jakož i v ekologic- ších, veselejších a duchovně bohatších způ- dy jsou ukázkou tzv. ekologismu, který je
ké výchově, mnohdy svádí ke spasitelským sobech života, po zdravé přírodě a krajině, (slovy B. Cveka) čímsi „co si tmářským a mopózám. Domnívám se, že by se ekopedago- po občanské angažovanosti vedoucí k udr- cenským způsobem touží na zraněném žigové nikdy neměli tvářit (a už vůbec ne si žitelnému rozvoji obce i Země, po „bohatém votním prostředí jenom přihřát svou starou
myslet), že chtějí zachránit svět a vědí, jak životě skromnými prostředky“… Péče o pří- a dávno známou ideologickou polívčičku“.
na to. Nevíme a určitě to ani není naším úko- rodu a životní prostředí se pak stává osob- Pevně věřím, že takovéto ohodnocení může
lem. Naší ctižádostí může být stav, kdy ale- ní záležitostí každého člověka, nikoliv jenom být shledáno přinejmenším jako nepatřičné.
spoň někteří z našich žáků nejsou pro Zemi ekologických aktivistů, ochranářů či MinisAutor je učitel v brněnské Lipce – školském zařízení
pro environmentální vzdělávání.
terstva životního prostředí.
jen další zbytečnou zátěží.“
Před 26 lety se americký senátor Gaylord Nelson postavil do čela kampaně, jejímž cílem bylo přimět politiky,
aby řešení zhoršujícího se stavu životního prostředí převzali do svých
legislativ jako nedílnou součást jejich
práce. Dlouhodobá akce měla také
poukázat na to, že za stav prostředí,
ve kterém žijeme, je zodpovědný každý jednotlivec.
V kampani bylo poukázáno na nutnost recyklace odpadů a materiálů,
nutnost hledat alternativních zdroje
energie a nahrazovat jimi zdroje neobnovitelné. Byl vysloven návrh zákazu výroby či užívání těch chemikálií, které poškozují životní prostředí,
zákazu ukládání odpadů do moří, vypouštění do řek, jezer či do vzduchu.
Od té doby se ... viz tajenka ve více
než 140 zemích světa, kde vešel do
povědomí stamilionů lidí.
autor Petr Resch
vodorovně:
a) Lesní plod; nedostatek síly
b) Pevný podpalovač; naše sladkovodní ryba; značka izolačního materiálu; bor
c) Hliník; 1. část tajenky; prvotřídní jakost
d) Římský císař; rostlina, jejíž druhové jméno je „kočičí“; mravokárce; ploš. míra slovensky
e) Latinsky „proti“; uhlovodík; „hajný“ postaru; pakostnice
f ) Řím. 1001; 2. část tajenky; značka kosmetiky
g) Světadíl; vývojové stádium žáby; ženské jméno
h) Ministerstvo vnitra; základ věty; vůdce Rudých Khmerů
Ji ho čes ký čtv r tletník o životním prostředí
22
svisle:
1) Středoamerická země
2) Savec našich lesů; řím. 1999
3) Iniciály Puškina; číslicí vyjádřený počet fotbalistů na hřišti; zkr. biblické knihy Rút; úkaz
4) Atletická disciplína; okresní inspekce; latinsky „umění“
5) Donucovací prostředek; značka ruských letadel
6) Čas; obchod. zeměděl. firma Tomáše Kořínka
7) Ženské jméno; srocení
8) Průvodce spánku; seká; předložka
9) Iniciály baviče Nekudy; slovenské zvratné sloveso; fakultní nemocnice; angl. „nahoru“
10) Spojka; část složeného slova znamenající „olej“; opak dobra
11) Oslovení sourozence; hebrejsky „Bůh“
12) Druh expozice; řím. 1100; fosfor
13) Sobě; koncovka zdrobnělin mužských jmen; dalekonosná zbraň
14) Tuna; dlouhá tropická rostlina; latinsky „a“
15) Noční podnik; Autoklub Bohemia Assistance
KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ
D AT U M , m í s t o
NÁZEV AKCE
POŘÁDÁ
Každá 1. a 3. středa v měsíci, 18 h., Strakonice,
čajovna Inspirace v hotelu Bavor
Zelené večery – filmy, dokumenty, čtení o přírodě aj. Program: www.knih-st.cz
Šmidingerova knihovna
19. 4. – 10. 5, České Budějovice, denně 9 – 18 h.,
Jihočeská vědecká knihovna
Výstava „Nakupuj s rozmyslem aneb Průvodce ekologického spotřebitele“
Rosa
29. 4., Český Krumlov, sraz v 8:45 h., nádraží ČD
Čištění studánek – tradiční akce na úbočí Kleti
Šípek
12. 4. – 5. 5., Strakonice, Husova 380,
po–pá (kromě úterý) 8–18 h.
„Naše adresa: Země“ – výstava u příležitosti Dne Země,
Šmidingerova knihovna
Šmidingerova knihovna
2. 5. – 31. 5., Prachatice, Městský úřad
Výstava Příroda Boletic; Městský úřad – vernisáž 2. 5.
Calla, Dřípatka
2. 5., Prachatice, čajovna
Přednáška Příroda Boletic
Calla, Dřípatka
3. 5., Český Krumlov
Odpolední exkurze na třídící linku, sběrný dvůr a skládku
Šípek
6. 5., okres Český Krumlov
sraz v 9 h. před samoobsluhou v obci Brloh
Jarní botanická vycházka – pro veřejnost a pedagogické pracovníky (v rámci DVPP)
Šípek
18. 5., Č. Budějovice, 17 h.,
galerie Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Zelený čtvrtek – Přírodní zahrada (spolupracuje Florianus)
Calla, Rosa
2. 5. – 22. 5., České Budějovice,
Jihočeská vědecká knihovna, 2. p.
´
Výstava „Černobyl
´ dnes – vzpomínání na budoucnost“ – fotografie Václava Vašků
Calla, Jihočeské matky
2. 5., České Budějovice,
Jihočeská vědecká knihovna, audiosál, 15 – 18 h.
Vernisáž výstavy a beseda s Václavem Vašků s promítáním
Calla, Jihočeské matky
5. 5., Prachatice, CEV Dřípatka
Ptačí svět – povídání s Pavlem Světlíkem z organizace A. Rocha v rámci Vítání ptačího zpěvu Rosa, Dřípatka
6. 5., Prachatice
Vítání ptačího zpěvu – lektoři: ornitologové Pavel Světlík a Tomáš Had
Rosa, DDM Prachatice
7. – 30. 6., Strakonice,
Šmidingerova knihovna, Husova 380
Výstava „Nakupujte s rozmyslem aneb Průvodce ekologického spotřebitele“
– zapůjčeno od Rosy
Šmidingerova knihovna
11. 5. – 26. 5., České Budějovice, kino KOTVA
Čistá energie pro modrou planetu – výstava nejlepších výtvarných prací dětské soutěže
Calla
11. 5., okres Písek, Řežabinec
Terénní exkurze do NPR Řežabinec – Natura 2000 – SPAs (ptačí oblast) a Řežabinecké tůně
Rosa
15. 5., Jindřichův Hradec, Městský úřad, 8-16:30 h.
EŠV, ekoznačení, provoz kanceláře šetrnější vůči životnímu prostředí, ekovýchova
– dva semináře, dopoledne pro samosprávu a NNO, odpoledne pro učitele
Krajský úřad Jihočeského kraje
17. 5., Č.Budějovice, Aula Bobík
Celodenní konference „Lokální produkty, biopotraviny“ – RNDr. Zuzana Guthová
Rosa
25. 5., České Budějovice, kino KOTVA a krajský úřad
Den pro obnovitelné zdroje energie – tématický den, promítání filmů a seminář,
bližší údaje o programu: www.calla.cz
Calla, Energy Centre Č.B.,
Krajská energetická agentura Jč. kraje,
KÚ Jč. kraje a SEVEn, o.p.s..
26. – 27. 5., Markvartice u Sobotky
Dvoudenní autobusová exkurze do sídla firmy „Planta naturalis“, která se profesionálně
zabývá pěstováním přírodních rostlin, sklizní a zpracováním semen.
Ubytování v Sobotce. Přihlášky do 5. května.
Šípek
31. 5., Č. Budějovice
Seminář „Komunitní spolupráce a místní rozvoj – předpoklady, motivace, inspirace“
– RNDr. Zuzana Guthová
Rosa
1. – 4. 6., Novohradské hory (Leopoldov)
Botanicko-zoologický kurz, přihlášky do 26. května.
Šípek
15. 6., Č. Budějovice, 17 h.,
galerie Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Zelený čtvrtek – Šetrná turistika
Calla, Rosa
21. 6., Č. Budějovice
Seminář „Sociální podnikání a místní rozvoj – principy, význam, inspirace“
– RNDr. Zuzana Guthová
Rosa
Zvukové nástroje (a hračky) z přírodnin, sobota 13. 5., 9 – 16:30 h.,
lektor Luboš Mansfeld, cena 500,Kč, pro členy KPR a děti 450,- Kč
Práce s ovčí vlnou
neděle 14. 5., 9 – 17 h., lektorka
Ludmila Dominová, cena 500,- Kč,
pro členy KPR a děti 450,- Kč
Misky z vrbového proutí
sobota 10. 6., 9 – 17 h., lektorka
Marie Ambrožová, cena 550,- Kč,
pro členy KPR a děti 500 ,- Kč
Pletení košíků z vrbového proutí
neděle 11. 6., lektor Jan Smrt, cena
550,- Kč, pro členy KPR 500,- Kč,
kurz není vhodný pro děti
Bližší informace a přihlášky:
Rosa, tel. 387 432 030
(Marie Zelenková),
[email protected]
Objednávám si předplatné časopisu Krasec na následující 4 čísla za cenu:
– 80,- Kč (osobní odběr – lze zaplatit hotově v některém eko-centru)
– 140,- Kč (poštou – poštovné: 15,- Kč za číslo)
Časopis si budu osobně vyzvedávat v eko-centru (zatrhněte):
Rosa, Calla, ČNF pro vydru, Dřípatka, EPS, Florianus, INKANO,
Šípek, Šmidingerova knihovna
Časopis si přeji posílat poštou
Částku __________ jsem zaplatil(a):
– převodem na účet č. 12199723/0300, dne _______ z účtu č. ______________
– v hotovosti v eko-centru: _________________________________________
Prosím o vložení složenky do příštího čísla časopisu.
Jméno:
____________________________________________________
Adresa:
____________________________________________________
Dne: _______________ Podpis: _____________________________
Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Rosou, o.p.s.,
Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence.
Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně. Každý má právo přístupu ke svým osobním údajům, právo na jejich opravu a likvidaci.
TVOŘIVÉ KURZY ROSY
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE KRASCE SI MIMO JINÉ PŘEČTETE:
Z REGIONU:
„Kam s ním“ – v Písku
Rozhovor s ing. Šatrou, vedoucím odboru ŽP Městského úřadu v Písku, o tom, jak se řeší problémy v odpadovém hospodářství na Písecku, o motivujícím
způsobu placení „popelnicových známek“, o recyklaci a trestání hříšníků.
TÉMA:
Ekoturistika
neboli šetrné cestování
Téma jako stvořené pro prázdninové dny. O přínosech
i stinných stránkách ekoturistiky a také o tom, zda vůbec existuje, píše pracovník Ekologického institutu
Veronica Petr Ledvina a další autoři. Kdo chápe sama
sebe jako ekoturistu? Jak je to ve skutečnosti se vztahem cestovního ruchu a poškozování životního prostředí? Kdy jsou turisté pro krajinu přínosem? Jsou
„lovy beze zbraní“ skutečně zvířatům neškodné?
PORTRÉT:
Alexandr
JEGOROV
JIHOČESKÝ ČTVRTLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Lékař, znalec léčivých rostlin,
světoznámý mykolog, dobrodruh a cestovatel v jedné osobě,
zkrátka Člověk, vypráví o svém
pestrém životě…
Milí a vážení čtenáři,
pokud si náš časopis
předplatíte – a také
pokud to doporučíte
svým přátelům a známým
– pomůžete k jeho lepší
finanční stabilizaci.
Krasec – předplatné časopisu
ROSA, o.p.s.
Senovážné náměstí 9
ČESKÉ BUDĚJOVICE
3 7 0 0 1
foto © Jiří Bohdal
Sobě pak zaručíte zdroj
mnoha zajímavých
informací.
Předplatitelům budeme
ke každému číslu časopisu
zdarma přidávat další
informační a propagační
materiály a dárky.