Číslo 1 - rok 2006 - Budějovická hvězda

Transkript

Číslo 1 - rok 2006 - Budějovická hvězda
Obsah časopisu
Naše redakce……………str.2
The Sims 2………………………str.4
Kultura………………………………str.5
Lyžování-ohlédnutí za sezónou…………………….str.8
Pokusy na zvířatech…………………………………str.9
Pravda………………str.10
Rozhovor s Jirkou Gruntorádem………………str.13
Olympiáda v českém jazyce 2005/06……………………str.16
Osmisměrka a luštěnky……………………str.20
Need for Speed……………………….str.21
Mlha…………………………str.23
World Idol………str.24
v Budějovická hvězda
1
Redakce časopisu se představuje
Verča
Jsem vedoucí Klubu amatérského novináře již druhým rokem. Studuji 3. rokem
Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor Humanistika.
Zajímám se hodně o hudbu, snažím se psát různé písňové texty a ráda navštěvuji
i koncerty, dále mě baví hokej, cestování, psaní samo o sobě, protože občas píši články
pro internetové noviny, zabývám se také astrologií. Mám ráda změnu a věci v pohybu,
nemám ráda přetvářku.
Matěj
Čágo lidi, já jsem Matěj Kašpar. O sobě vám můžu říct, že mám rád hudbu, zkrátka
v ní žiji – to znamená, že zpívám, poslouchám, nahrávám a píši texty. Miluji černošský styl
– R’n’B a soul. Mezi mé favority číslo jedna patří Lauryn Hill, Will Young, Martina
Balogová – protože mají hlas a osobnost. V téhle době se soustředím hlavně na školu.
Snažím se být přátelský a milý, ale někdy jsem i nepříjemný a náladový, takže když se
mračím, honem ode mne :-).
Petra
Zdravím. Dovolte mi, abych se představila. Mé jméno zní Petra Ptáčková. Jsem
studentkou nádherného ústavu, v Českých Budějovicích známého pod názvem
„Gymnázium Česká“. Kromě navštěvování tohoto zařízení mám i několik koníčků. Mezi ně
patří čtení, hudba, hraní na kytaru a neutichající snaha o tvůrčí psaní. Rozhodla jsem se
povyprávět vám o svém milovaném sladkém nástroji:
Na kytaru jsem začala hrát v sedmi letech. Jelikož jsem levá(k :o), hrála jsem
3 roky s kytarou na opačnou stranu. Potom jsme se přestěhovali do Českých Budějovic a
já začala hrát jako normální praví lidé :o). Dnes je tomu zlomovému okamžiku již sedm
let. Kromě svých sólových pokusů o umění hraji i v kytarovém triu. Díky kytaře jsem už
zavítala do několika měst, na různé soutěže a přehlídky, a taky do Polska na
International Artistic Festival :o), což byl pravděpodobně největší opravdu prožitý
kulturní zážitek v mém dosavadním životě.
2
Bára
Jmenuji se Barbora Kutová. Chodím do 8. B ZŠ Nerudova v Č. Budějovicích. Mám
přezdívku Arabai! Mám jednoho bratra a 2 potkanice (Kiki a Čoko). Baví mě: tancovat,
zpívat, cestovat a jíst v McDonaldu! J
Ve škole mě baví: přírodopis, matematika, pracovní činnosti a dějepis.
Jsem ve znamení ,,Váhy“ a ty jsou: chytré, hodné, nepořádné, společenské = můj
popis!
Libor
Ahoj, jmenuji se Libor Štěpánek, je mi 14 let a chodím do ZŠ a ZUŠ Bezdrevská 3
v Č. Budějovicích. Mezi mé zájmy patří navštěvování přírodovědného kroužku, ale také
novináři, do kterých chodím už hodně dlouho.Také jezdím na kole a rád hraji počítačové
hry.
Iva
Nazdárek lidičky. Jmenuji se Iva Vobrubová a moje přezdívka je „hubatá holka“.
Říkají mi tak, protože jsem velice drzá. Chodím do ZŠ Nerudova v Českých Budějovicích.
Je mi 14 let. Můj oblíbený předmět je dějepis a matematika. Za to nesnáším tělocvik a
angličtinu. Kromě tohoto novinářského klubu navštěvuji taneční skupinu Daisy, která je
též provozovaná v DDM. Moje zájmy jsou tancování, hudba, novinařina, kamarádi a válení
se na posteli. Mám sestru-dvojče, ještě jednu starší sestru a tři nevlastní bratry, pět
koček a jednoho pejska-Mášu. Ráda chodím na čerstvý vzduch s kamarády a do přírody.
Nikola
Jmenuji se Nikola Svačinová a je mi 14 let. Studuji na Česko-Anglickém gymnáziu v Č.
Budějovicích, kde často zůstávám do pozdních odpoledních hodin a možná právě proto už
mi nezbývá moc času na mé koníčky. Jsem ráda, že jsem si našla skulinku ve středečním
odpoledni a dostala možnost chodit do Klubu amatérských novinářů. Mezi mé koníčky
patří studium cizích jazyků, chození na procházky s našimi čtyřmi psy, čtení, cestování,
novinařina a filmy. Ze školních předmětů mě nejvíc zajímá angličtina, francouzština a
zeměpis. A moje rodina? Vyprávění o ní by bylo na dlouho, ale myslím si, že bude stačit,
když napíšu jen to, že mám rozvedené rodiče a dvě sestry, jednu starší a jednu mladší.
v Budějovická hvězda
3
The Sims 2
Pokračování nejprodávanější PC hry všech dob.
Toto téma jsem si vybrala, protože asi každý z nás už někdy slyšel slovo „Sims“!
Ve hře The Sims 2 řídíte své Simy po celý jejich život (novorozeně, batole, dítě,
teenager, dospělou osobu a staršího člověka) a mísíte jejich geny z jedné generace
do druhé. Určujete svým Simům jejich životní cíle: popularitu, bohatství, lásku, rodinu
nebo vědomosti.
Na začátku celé hry můžete zavítat do tří měst s
názvy: Krasohlídkov, Podivínov, Veronov. A aby toho
nebylo málo, můžete si vytvořit i vlastní město!
V Krasohlídkově se setkáte s již známou rodinou Gothů
ale bez Belly, která za záhadných okolností zmizela!
V Podivínově se setkáte i s rodinou ufounků a s bratry,
z nichž jeden je těhotný! :-) A ve Veronově se můžete
setkat s Julií Kapovou a Romeem Monty :-).
Vaši Simové mají osud ve vašich rukách. Budou se
snažit o život plný popularity, bohatství, vědomostí či
romantiky a lítání v oblacích? Je to jen na vás, zda budou milenci nebo zatracenci,
panovníci nebo bezdomovci, blázni nebo géniové.
Poskytněte jim dlouhou, úspěšnou existenci nebo zanechte jejich život v troskách.
Zaveďte je do extrémů, od zatčení po spatření ducha, od manželství
s mimozemšťanem po napsání skvělé knihy. Co chcete udělat s životem Vašich
Simů???
Myslím, že není třeba více přibližovat hru The Sims, protože bych tímto
způsobem mohla pokračovat ještě hodně dlouho! Tentokrát lidé z EA Games odvedli
dobrou práci, a tak se nabízí mnoho herních kombinací!
v Budějovická hvězda
4
Kultura Kultura Kultura Kultura
Kultura Kultura
Kultura
Kultura
Petr Bende - pb
Debutové album tohoto pracovitého a šikovného muzikanta, který už se
na hudební scéně pohybuje několik let, se dočkalo světlo světa na počátku
listopadu 2005. Přestože korunu na veškeré jeho snažení nasadila až soutěž
Česko hledá SuperStar, je Petr Bende představitelem kvalitního českého
pop/rocku.
Album otevírá skladba „Nevinnost“, která napoví, že se celé bude odvíjet
v kytarově laděných melodických tónech. Další „Ty a já“ už nabývá na
zvukové rozmanitosti a Petr zpívá více uvolněně. Píseň, která asi dostane
všechny na kolena při prvním poslechu, je přepracovaná moravská lidová
„Nad horú svítá“. Jedná se o duet s Gábou Al-Dhábbou, která si ještě
zarapuje v písni „Let vážkám závidím“. Následující „Anděl perutí mách“
otextoval Michal Horáček. Tato píseň byla vydána jako první singl z alba
a koncem listopadu se k ní natočil i videoklip pod vedením islandského
režiséra Hjalmara Einarssona v produkci Rotor Productions/Daniel HeynaVětrovský. A tuhle hitovku Petr střídá příjemnou, byť tematicky neveselou
písní "Klíč". Následující skladby se nesou v pop/rockovém líbivém stylu.
Oživující písní na albu je jistě již zmiňovaná „Let vážkám závidím“. Opravdu
zvláštní, netypický song začíná tvrdým anglickým rapováním Gáby AlDhábby za podpory smyčců. Poté se přidá Petrův zpěv, zazní první kytary
a dále stále výraznější smyčce. Tato píseň mě dostává do varu, je nabitá
neidentifikovatelnou energií a zvláštně mrazivým pocitem. Pro mě je to
příjemně překvapující bod desky, který by asi málokdo od Petra očekával.
Velké plus na albu je, že se na všech písní, kromě „Anděl perutí mách“,
Petr Bende podílel autorsky a tím ukázal, že je v něm velký potenciál pro
skládání budoucích hitů.
Aneta Langerová - DVD a CD Spousta andělů
9. září 2005 Aneta Langerová uspořádala ve svých rodných Říčanech
závěrečný koncert své letní tour. Její vystoupení bylo spojeno s natáčením
prvního DVD, které se začalo prodávat v listopadu 2005 s koncertním CD
Spousta andělů.
Koncertu jsem se osobně zúčastnila a musím říct, že měl velice příjemnou
atmosféru. Počasí bylo teplé a noční obloha tomu všemu dávala správný
nádech. Nakonec se na Masarykově náměstí sešlo okolo 4 tisíc lidí. Ze všeho
dění jsem vypozorovala, že ne všichni přítomní byli příznivci Anety. Přišli
i lidé, kteří potřebovali ukojit pouze svoji zvědavost, jelikož vstupenka byla
cenově dostupná.
5
Aneta také přiznala v jednom rozhovoru pro musicserver, že na DVD
musela tři písně přezpívat, protože na uvedeném koncertu nebyla sama se
sebou spokojená. Je pravda, že vypadala unaveně a po čtvrté písničce jsem
měla pocit, že jí docházejí síly, ale pak se opět zvedla a koncert zvládla.
Na DVD fanoušci mohou očekávat nejen její písně z alba Spousta andělů,
ale i písně převzaté od skupiny Garbage „I think I´m paranoid“ a „Thank you“
od její oblíbenkyně Alanis Morisette. Dále na DVD najdete 45 minutový
dokument o Anetě ze zákulisí, tzn. nahlédnete do Anetiny duše, poslechnete
si názory členů její kapely, rodiny atd. DVD také obsahuje bonusy v podobě
videoklipů, tří písní z Lucerny a krátkém dokumentu o nadaci Světluška.
Celkově se mi líbí, jak je DVD designově zpracované ve stylu „Na cestě“
a povedly se nahrát i pěkné hudební znělky.
Nakonec ještě jedna malá poznámka. Aneta vyměnila zhruba koncem
listopadu svého bubeníka. Místo Honzy Jaška teď hraje s Anetou Davídek,
kterého měla v Říčanech pozvaného jako hosta. Hrál na perkuse a další
nástroje a ukázal se jako schopný muzikant, který by mohl vnést nový
a oživující prvek do Anetiny kapely.
Nejlepší hudební servery na internetu:
www.musicserver.cz
www.muzikus.cz
www.ireport.cz
Verča
6
Sámer Issa - Break the silence
Přesně rok po vydání debutového alba BUSTED, kterého se prodalo bezmála 50.000, přichází
domácí průkopník R'n'B Sámer Issa s druhým albem. Dvanáct skladeb na zvukově i repertoárově
vyzrálejším albu BREAK THE SILENCE vznikalo výhradně v domácí produkci: polovina repertoáru
pochází od Ondřeje Brzobohatého, přičemž první singl "Až zastavíme čas" pro Sámera připravil DJ
Wich (polovina seskupení Indy&Wich). Ve čtyřech skladbách je spoluautorem samotný Sámer. Vedle
Ondřeje Brzobohatého album produkoval i DJ Neo, ikona domácí R’n’B scény. Jako hosté se na albu
představí americký DJ Big J, Victoria či Martina Balogová, která se postarala o výrazný vokál k písni
MOVE.
Martina Balogová - životopis
Narodila se v Ústí nad Labem 11. listopadu 1978. Vyrůstala se svými rodiči a sestrou ve
starším domě, kde strávila nádherné dětství. Když byla malá, přála si stát se listonoškou –
neví proč, ale přišlo jí to v té době legrační. Už v dětství začala vnímat muziku, ke které ji
tatínek, jako muzikant, vedl a učil Martinu poslouchat kvalitní muziku. Mezi její idoly patří
například Chakka Khan, Lisu Stansfield, George Michaela, Earth Wind a Fire atd. Byla to pro ní
temperamentní muzika, na kterou si ráda zatancovala i zazpívala. Ve škole nikdy hudební
výchovu ráda neměla. Už tehdy bylo jejím snem natočit nějaké super CD, což se jí nakonec
splnilo. V osmnácti letech vyjela s tátovo kapelou do zahraničí. Neměla žádné zkušenosti a vše
se učila za pochodu. Bylo to pro ní těžké, ale i krásné období, kdy se naučila disciplíně
a samostatnosti. V té době už věděla, že chce jen zpívat. A tak přešla do kapely Alexis, které
zůstala věrná sedm let. Hodně koncertovali v zahraničí. V roce 2003 sestra s rodiči přihlásili
Martinu do soutěže Česko hledá SuperStar. Dostala se až do finále. Byla to pro ní veliká životní
zkušenost a nastartovalo to její profesionální dráhu. Nyní je vděčná všem fanouškům, kteří jí v
té době podporovali a posílali jí své hlasy. Martiny oblíbené barvy jsou černá, modrá a bílá.
Ráda kreslí a vaří dobrá jídla pro všechny, které má ráda. Nemá ráda koprovou omáčku. Mezi
její nejoblíbenější oblečení patří džíny a zároveň ráda zkouší vše nové. Ráda řídí rychlá auta.
Ve volném čase se ráda podívá na dobrý film nebo vyrazí do přírody. Velký sen natočit CD v
angličtině se jí splnil. CD se jmenuje I am not from here, obsahuje 12 skladeb. Na CD najdete
3 české písně, včetně skladby k seriálu On je žena. Album je ve stylu, který je tady nový, ale
myslím, že je dobře, že zrovna Martina byla první, kdo se tohoto stylu ujal.
Můj názor: Martina je fenomenální zpěvačka, která v naší republice nemá konkurenci.
Trochu mě mrzí, jak jí bulvární tisk lidem zprotivil, protože v dnešní době lidé soudí podle
toho, co se dočtou právě v bulváru nebo podle toho, jak člověk vypadá a působí v televizi. Vím
z vlastních zdrojů, že Martina je veselá a upřímná ženská, která říká to, co má na jazyku.
Všichni víme, že hodně celebrit to nedělá, protože se přetvařují.
Kdybyste chtěli reagovat na můj názor, tak pište na: [email protected]
Matěj
v Budějovická hvězda
7
Lyžování - ohlédnutí za sezónou
Špičák nabízí nejlepší možnosti lyžování na české straně Šumavy. Příležitost si dobře zalyžovat
zde najdou všechny skupinu lyžařů od začátečníků přes rodiny s dětmi až po lyžařské experty. Špičák
nabízí celkem pět sjezdovek a dvě cvičné louky v celkové délce 6,8 km. Přepravu lyžařů zajišťuje
jedna čtyřsedačková lanovka s nástupním kobercem od firmy Doppelmayr a 7 vleků s celkovou
přepravní kapacitou 5.100 osob za hodinu.
Začátečníci mohou využít cvičný svah a lyžařské hřiště se dvěma vleky lyžařské školy a cvičnou
louku pod hotelem Sirotek nebo modrou sjezdovku číslo 1. Středně pokročilí lyžaři určitě vyzkouší
tratě 2 a 3, ti odvážnější mohou zkusit "padáky" na dvojce, které se však dají pohodlně objet. Na
vyznavače prudkých svahů čeká sjezdovka č. 4 zvaná "Šance". Její první část je mírnější a opravdové
extrémní lyžování zažijete v takřka kolmé druhé části.
Večerní lyžování se pravidelně odehrává na osvětlené sjezdovce Lubák a pod hotelem Sirotek,
které jsou rovněž uměle vysněženy. Všechny sjezdovky jsou denně upravovány.
Technickým (umělým) sněhem jsou pokryty celé tratě č. 2, 3 a 5, horní část č. 1 a střední část
Šancí. Vysněžují také cvičný svah pod hotelem Sirotek. Celkově je zasněženo 4,7 km sjezdovek
a cvičných svahů. Je to 70 % plochy všech sjezdovek a cvičných svahů.
Iva
v Budějovická hvězda
8
Pokusy na zvířatech
Přemýšleli jste už někdy o tom, kolik zvířat musí zemřít, abyste si mohli ráno vyčistit chrup
s pomocí zubní pasty? Napadlo vás, že za dokonalým vzhledem díky kosmetickým přípravkům
zůstávají v pozadí stovky mrtvých zvířat? A víte, že v laboratořích na celém světě zemře každou
vteřinu 33 nevinných tvorů? Jestli jste ještě o ničem takovém neslyšeli nebo jste těmto závažným
věcem nevěnovali pozornost, čtěte prosím dál.
Krása, jak ji ještě neznáte:
Chemické substance obsažené v kosmetických přípravcích nesmí být člověku závadné, tak praví
zákon. Kdo ovšem rozhodl o tom, že jedinou zárukou již zmíněné nezávadnosti jsou testy na zvířatech,
už asi nikde nevyčtete. Prvotní chemické látky a později i výsledné kosmetické produkty procházejí
celou řadou testů, při nichž je ověřována toxicita, dlouhodobé působení, vstřebávání a snášenlivost pro
kůži a sliznice, které znamenají pro tisíce zvířat dlouhodobé vystavení intenzivní bolesti a smrt.
Zárukou pro zakoupení produktu, který neprošel testy na zvířatech ovšem častokrát nemusí být ani
logo “Netestováno na zvířatech“, jelikož mnoho výrobců, kteří takto označují své přípravky, používají
chemické látky, které již testované byly. Proto je jistější používat přírodní kosmetiku obsahující
minimum chemických látek. Je sice dražší oproti běžné kosmetice, ale z obchodu budete odcházet
s dobrým svědomím, že si nesete v tašce pouze zakoupený produkt a nemáte ještě k tomu na krku
vraždu několika set nebo tisíců zvířat. Bezcitným zaměstnancům laboratoří je totiž jedno, jestli usmrtí
jeden nebo dva tisíce zvířat, důležité pro ně jsou jen výsledky, které, jak se za chvilku dozvíte,
rozhodně neodpovídají ceně, za kterou jsou pořizovány.
Mezi nejběžnější testy patří:
1) Draizův oční test (test dráždivosti oka)
K tomuto testu jsou nejčastěji využíváni králíci, kvůli tomu, že mají nedostatek slzných žláz
a proto nemohou vyplavit či zředit testovanou substanci. Králíci jsou v řadách uvázáni do aparátů
znemožňujících pohyb a svorkami jsou přinuceni nechat otevřené oči a poté je jim pod oční víčka
vstříknuta testovaná látka. Test trvá 72 hodin a po celou dobu trvání testu zůstávají zvířata bez tišících
prostředků znehybněna. Nejvyšším stupněm poškození, které může tento test způsobit, je oslepnutí.
Test nebere v potaz rozdíly mezi okem zvířecím a lidským.
2) Test LD50 = Lethal Dose 50% (test toxicity na celé tělo)
Jeden z nejkrutějších testů se nazývá v překladu “poloviční smrtelná dávka“, jehož cílem je určit
u látky dávku způsobující smrt u poloviny testovaných zvířat. Nejedná se jen o jednu skupinu pro test
použitých jedinců, o počtu provedených testů rozhoduje, za jak dlouho je nalezeno toto “ideální“
množství usmrcující 50% testovaných. Tento test by se rozhodně nedal označit za spolehlivý, protože
vstřebávání látek se značně liší mezi jednotlivými druhy zvířat a stejně tak mezi jakýmkoli zvířetem
a člověkem.
3) Test dráždivosti kůže
Účelem testu dráždivosti kůže je ověření snášenlivosti látek pro kůži a provádí se především na
králících a morčatech. Ke zkoušce neodmyslitelně patří oholení srsti (většinou na zádech) a odstranění
povrchové vrstvy pokožky. Testovaná látka je nanesena na vzniklé živé místo a její účinky na povrch
těla jsou později vyhodnocovány. Látky dráždivé pro jeden druh jsou látky neškodné pro druh jiný.
Existuje mnoho příkladů, kdy pro člověka jedovatá látka vyvolá u zvířete úplně jiný účinek nebo se
neprojeví vůbec.
Pár slov na závěr:
Zvířata tvoří část tohoto světa a mylně jsou považovaná za “živé věci“, které nemají city
a nemohou milovat stejně jako nenávidět. Já je vidím jako sobě rovné a proto nechápu, jak je možné,
že se mezi námi nachází lidé, kteří je mohou vraždit tak bezcitně a bez důvodu. Doufám, že díky
tomuto článku se alespoň trochu pozastavíte nad krutými metodami a příště se rozmyslíte, než si
koupíte novou řasenku. Stojí smrt za zvýraznění očí?
Nikola
v Budějovická hvězda
9
Pravda
Byli ve velké kruhové místnosti. Vysokými okny dovnitř pronikalo přívětivé sluneční
světlo. Paprsky dopadaly na kamennou podlahu, prosté cihlové zdi a na lidi. Byli tam jen čtyři
– dva muži a dvě ženy. Seděli na dřevěných židlích s vysokými opěradly, které byly
rozmístěny tak, že vytvářely malý kruh, a rozhlíželi se kolem.
„Vítejte.“ pronesla jedna z žen a pohodila hlavou. Její dlouhé vlnité vlasy jí spadly
z ramen a rozprostřely se na zádech. Dopadající světlo jim dodávalo nádhernou zlatavou
barvu. Při jejích slovech všichni ostatní sklopili hlavy a očima se věnovali svým botám.
„Nemusíte se bát.“ dodala žena, když si toho všimla. „Tak povídejte, jak jste žili.“
Když nějakou dobu všichni tři zbývající zarytě mlčeli, ukázala na mladého muže. Ten byl
poměrně vysoký, soudě podle toho, jak seděl na židli. Měl na sobě černé kalhoty a světlou
košili. Vlasy měl nakrátko ostřihané a tmavé. Jeho hnědé oči byly tvrdé a nečitelné. Když
promluvil, jeho hlas zněl mužně a naprosto nenuceně. Mladík nemluvil příliš nahlas, přesto
jeho slova vyplnila celou místnost.
„Jmenuji se..“ začal. „Jméno přeci není důležité.“ skočila mu do řeči žena. Pohlédla na
něj, usmála se. „Dobře, tedy.“ pokračoval mladík. „Jsem členem armády. Stal jsem se
vojákem ne proto, abych zabíjel, ale abych pomáhal a chránil nevinné. Vím, že to vypadá jako
velká prázdná slova, ale myslím to vážně.“ Na chvíli se odmlčel a podíval se vysokým oknem
ven. Nespatřil však nic jiného než světlé modré nebe. Zhluboka se nadechl a pokračoval:
„Když mi bylo asi deset, vloupal jsem se jednou do starého opuštěného skladiště. S kamarády
jsme zkoušeli kouřit. Udělal jsem chybu. Byla to neopatrnost. Hořící sirka, kterou jsem
bezmyšlenkovitě odhodil, zapálila staré krabice, jež ležely poházené po zemi spolu s různými
barely. Právě na těch barelech jsem mohl pod nánosem špíny spatřit štítek označující
hořlavinu. Nevěděl jsem, co to znamená. Snažil jsem se ty plameny, co se s velkou rychlostí
rozbíhaly do všech stran, uhasit. Ostatní kluci utekli, zůstal jsem sám. Vzdal jsem to a běžel
ke dveřím, které jsme předtím paklíčem odemkli. Jenže oheň už spaloval všechno kolem. Jeho
plameny začínaly olizovat i mne. Volal jsem o pomoc, ačkoliv to nikdo nemohl slyšel. Na
opačné straně skladiště se ozval výbuch a sesunula se tam část střechy. Dusil jsem se kouřem.
Bál jsem se strašně moc. Potom se někde ve dveřích objevila silueta muže. „Je tu někdo?“
zavolal. Křičel jsem o pomoc ze všech sil, aby mě slyšel. Ten muž neváhal a vydal se pro mě.
Rozeběhl se vstříc plamenům. Doběhl pro mě se šátkem přes ústa, popadl do náruče a oba nás
dostal ven. Dodnes nevím, jak se mu to povedlo. Když mě nesl, měl jsem zavřené oči - tak
strašně jsem se bál. Zachránil mi život. Mohl tam se mnou zemřít, přesto neváhal, když mě
uslyšel. Byl to starý poručík ve výslužbě. Podivil jsem se nad tím, když jsem to zjistil. Byl tak
silný a odvážný..“ znovu se na okamžik odmlčel. Jeho původně tak tvrdé oči teď zrcadlily
mladíkův obdiv a úctu k tomu muži. Považovaly ho za hrdinu, za vzor.
„Já vím. Ten muž, o kterém mluvíš je tady také. Zasloužil si to.“ řekla žena s těmi
dlouhými vlasy. Usmála se na mladíka a vybídla ho, aby pokračoval.
„Chtěl jsem být jako on. Proto jsem se dal k armádě. Doufal jsem, že jednou budu moci
udělat také něco tak ušlechtilého jako on. Můj život byl krutý. Přesto všechno jsem se nevzdal
svého cíle. Učili nás, jak střílet, jak bojovat, jak zabíjet. Nikdy se mi ale nenaskytla příležitost
splatit ten svůj dluh. Žil jsem zbytečně..“ Muž domluvil a sklopil oči. Jeho hlas pochvíli
dozněl. Byl smutný.
„Nežil jsi zbytečně.“ prohlásila žena. Tvářila se teď velice vážně a upřeně hleděla na
mladíka. Ten zvedl oči a opětoval jí pohled. V tváři měl zklamaný výraz.
10
„Nepamatuješ si to. Ale přece tušíš, kde jsi, že? Nebyl bys tu, kdybys svůj život nějak
nenaplnil. Řeknu ti, co jsi dokázal a proč tu jsi.“ Žena začala vyprávět. Mluvila o přepadení
nějaké banky, kam byl mladík se svým týmem přivolán. Jejich akce proběhla podle plánu.
Policisté za pomoci přivolané vojenské posily zatkli zločince a chystali se odjet.
„Zůstal jsi stát na chodníku pod schodištěm vedoucím k bance. Pozoroval jsi starého
žebráka, který seděl na protějším kraji silnice a vztahoval k tobě ruce. Vím, že jsi ho poznal.
Ano, vážně to byl ten muž, co ti tenkrát zachránil život v tom skladišti. Myslíš, že tvůj život
byl krutý? Mýlíš se. To k němu byl osud jaksi nespravedlivý. Skončil na ulici. Když jsi ho
uviděl, nevěřil jsi svým očím. Ten muž na tebe volal a ukazoval na něco za tebou. Otočil ses a
viděl jsi jednoho z těch zlodějů. Podařilo se mu utéct před policisty. Byl to zfanatizovaný
mladý muž, co věřil, že se za své kamarády musí pomstít. Bylo mu pouze dvaadvacet.
Ovládal ho vztek. Chtěl zabít, a tak se pomstít. Nezáleželo mu na tom, jestli ten, koho zabije,
má něco společného s jeho přáteli. Viděl jsi, jak se řítí vaším směrem. Viděl jsi jeho zbraň.
Viděl jsi, jak zamířil na tebe. Rozmyslel si to a zbraní mířil na toho starého žebráka. Ty jsi
měl zbraň, mohl jsi toho zločince zabít. Nedokázal jsi to. A ve stejné chvíli, kdy ten muž
naproti vystřelil, rozhodl ses. Neváhal jsi. Skočil jsi mu do rány a zachránil tomu starci život.
Kulka byla souzena jemu. Svůj dluh tomu starému poručíku jsi splatil. Nemáš si co vyčítat.“
Žena domluvila. Mladík na ni upíral své temné oči, které se jiskřivě třpytily. Chvíli bylo
ticho. Potom se zeptal: „Ale jestli jsem tomu starci zachránil život, proč je tu také?“
„Jednu kulku jsi sice chytil místo něho. Ale další už ne. Mladík, co střílel, se nezastavil,
dokud ho tvoji kolegové nezadrželi. Ten stařec zemřel také.“ odpověděla mu žena.
„Pak jsem mu ovšem moc nepomohl.“ dodal mladík sklesle.
„Ne, to není pravda. Tohle musíš pochopit, jinak nemůžeš dál. Tys nemohl vědět, že ten
muž, co po vás střílel, vystřelí ještě jednou. Udělal jsi dobrou věc. Chtěl jsi pomoci. Proto jsi
tu. Chápeš?“ se zájmem se na muže zahleděla. Muž znovu sklopil hlavu. Chvíli se nehýbal,
pak ji zvedl a krátce přikývl. „Dobře.“ pronesla dlouze žena. Lehce tleskla rukama a ukázala
na jedny z dveří vedoucí z místnosti. „Můžeš jít. Zasloužíš si to.“ dodala nakonec.
Muž se zvedl ze židle. Chvíli prostě stál a rozhlížel se kolem. Přejel očima přes ostatní,
kteří tu s ním seděli. Během toho dlouhého rozhovoru na ně zapomněl. Teď mu připadali
hrozně zajímaví. Prohlížel si plavovlasou ženu, která seděla proti němu. Krátce mu opětovala
pohled, potom se znovu zadívala na špičky svých bot. Mladík se pootočil a spatřil staršího
muže, který na židli seděl zachumlán ve velkém vlněném kabátu. Nevzhlédl k němu. Díval se
na své staré vrásčité prsty. Mladík se naposledy podíval na oba přítomné, potom upřel pohled
na ženu. Ta se usmála a přikývla. Znovu mu rukou ukázala na dveře. Mladík udělal pár
rázných kroků a už byl u nich. Otevřel je a v tu chvíli naplnilo místnost přívětivé laskavé
světlo. Naposledy se otočil a pak dveřmi prošel. Ty se za ním tiše zavřely.
„Tak a teď vy.“ žena se otočila k plavovlásce, stále se usmívala.
„Jsem doktorka. Není na tom nic zajímavého…“ odpověděla.
„Myslíš? Pleteš se. Vždyť jsi zachránila alespoň desítky životů. Vím to. Ty to také víš.
Nemusíš na nic čekat. Ty můžeš projít rovnou dál…“ řekla žena.
„A co se vlastně stalo?“ zeptala se doktorka.
„Srazilo tě auto. Je to vlastně docela ironie, že ty jsi pomohla tolika lidem, ale nikdo už
nedokázal pomoct tobě. Myslím, že i ty si to tu zasloužíš. Můžeš jít dál.“ žena domluvila
a znovu ukázala na dveře. Doktorka pomalu vstala, pohlédla na zbývajícího starce, potom na
ženu a udělala pár kroků ke dveřím. Když je otevřela, znovu se objevilo to nádherné světlo.
Prošla a dveře se za ní opět tiše zaklaply.
11
„Zbyl jsi tu už jen ty.“ pronesla žena směrem ke starci. Ten se ještě víc zachumlal do
kabátu a pozvedl k ní oči.
„Já ale nedokázal nic, jako ti dva přede mnou…“
„Ne? A kdo tedy tenkrát zachránil toho chlapce ze skladiště. Víš sám, že díky tomu našel
smysl života. Slyšel jsi ho. Zdá se ti záchrana života málo?“ odvětila žena.
„To ne, ale moc jsem mu ho nezachránil, jestli to, co jsi mu řekla, je pravda. Vždyť umřel
kvůli mně..“
„Nemusel. Rozhodl se tak. Stejně jako ty jsi nemusel jít pro něj do toho ohně. O to jde –
měli jste oba na výběr a oba jste si vybrali.“ snažila se ho přesvědčit žena.
Chvíli nikdo z nich nic neříkal. Muž vstal a popošel k oknu. Opřel se o něj a díval se ven.
Viděl však stále jen modré nebe. Přemýšlel. Nevěřil tomu.
„Víte, když jsem odešel z armády,“ začal rozvážně, „nevěděl jsem, co mám dál dělat.
Zkoušel jsem psát. Vážně, napsal jsem několik knížek a povídek. Nebyly v nich žádné
přitroublé románky, jako četla moje žena. Milovala romány z červené knihovny, dokonce
i telenovely..“ na chvíli se odmlčel. Zavzpomínal na svou ženu a pokračoval: „Myslel jsem,
že v tom, co píšu, je pravda. Nepsal jsem o určitých postavách. Pokaždé jsem nechával
čtenáře, aby zjistili sami, co jim chci říci. Nikdy jsem nenapsal nic jasného – jak říkávala
moje manželka. Ona tomu nerozuměla. Nedokázala mě pochopit. Věřil jsem, že ostatní tomu
porozumí, že jim tak předám kousek sebe. Zmýlil jsem se. Nebylo tomu tak. Přestal jsem se
vším. Zanedlouho potom moje žena zemřela a já se hodně změnil. Přestal jsem věřit, že
existuje něco víc. Pochyboval jsem o tom, že můj život má smysl. Stejně tak pochybuji i teď.
Skončil jsem díky tomu na ulici. Tak proč jsem tady?“ zakončil muž své vyprávění otázkou.
„Stejně jako ostatní – zasloužíš si to.“ odpověděla mu krátce žena.
„Za co?“
„Tak abys věděl, několik lidí, co četli tvá díla, se nad nimi zamyslelo. I oni se nad tím
pozastavili, někteří tu pravdu dokázali najít. Nepodceňuj se. Viděl jsi přece i toho mladíka,
vážil si tě, měl k tobě obrovskou úctu. Nepoznal jsi to?“ zeptala se žena.
Muž zavrtěl hlavou : „O to přeci vůbec nejde.“
„A co tedy chceš? Ty nechceš projít dál? Chceš se vrátit?“
Muž dlouhou chvíli nepromluvil. Až potom velice jistě pronesl: „Nemůžu tam jít, když
věřím, že si to nezasloužím. To přeci nejde. Tohle je zvláštní místo. Nutí člověka říkat a cítit
pravdu. Nemohu dál. Mohu tedy zpátky?“
„Pokud si to opravdu přeješ, tak samozřejmě. Nikdo tě nemůže nutit být tady. Ale musím
tě varovat. Podruhé už se ti možná nepoštěstí dostat se sem. Jsi k sobě velmi tvrdý. Snad jsem
se ještě nesetkala s nikým, kdo by měl tak pevnou vůli. Takže, pokud ses rozhodl, můžeš
odejít a žít.“ domluvila žena. Ukázala rukou na dveře, které byly proti těm, jimiž odešli voják
a doktorka. Muž se k nim vydal. Několik kroků před nimi se však zastavil.
„Uvidíme se ještě někdy?“ zeptal se ženy, která se za ním dívala. Nesmála se, tvářila se
velmi vážně. Když promluvila, na její tváři se objevil slabý skoro neznatelný úsměv. „Záleží
na tobě. Ano - snad.“ To slovo zůstalo viset ve vzduchu a pravda, o níž se muž předtím zmínil
a která se teď objevila v tom slově, naplnila vše kolem.
„Snad.“ zopakoval tiše muž a otevřel dveře. Za nimi spatřil neproniknutelnou modř.
Odešel a dveře se za ním zavřely. Odnesl si s sebou však i část toho, co tu našel – kousek
pravdy.
Petra
v Budějovická hvězda
12
Velký rozhovor s Jirkou Gruntorádem
Datum narození:
Místo narození:
Info:
8.10. 1979
Havlíčkův Brod
moderátor Hitrádia Faktor, Dj, moderátor kulturních
a společenských akcí, profi-lektor aerobiku
Zaměstnání a zájmy:
1. Jak ses dostal k práci v rádiu Faktor?
Přes konkurz. Ten den strašně pršelo a trápila mě horečka, ale prostě jsem moc chtěl, tak jsem se
oblékl a vyrazil. Přišel jsem na řadu jako poslední a vyšlo to. Psal se březen roku 2003.
2.Co jsi dělal předtím?
Studoval jsem vysokou školu. Byl jsem zrovna v posledním ročníku. Časově to bylo velmi náročné, ale
vše se stihlo.
3. Jaké máš vzdělání?
Vysokoškolské – obor fyzika, technika, informatika.
4. Co to obnáší pracovat v rádiu?
Většina lidí si myslí, že je to strašná pohoda, že si jenom kecáme, co nás napadne a nic neděláme. Ve
skutečnosti je to velká dřina a to hlavně po psychické stránce. Každý den člověk sice odvysílá 4-5
hodin, ale k tomu je nutno přičíst 2-3 hodiny přípravy. Člověk se navíc stará o technické odbavení
celého vysílání, takže musí najednou zvládat mixpult, 2 klávesnice, myš, 3 monitory a ještě k tomu
mluvit. Práce v rádiu není opravdu lehká a člověk se musí neustále učit a učit.
5. Díky tvým schopnostem v rádiu je z tebe oblíbený moderátor, jak vnímáš popularitu?
Já si žádnou popularitu nepřipouštím. Dělat v rádiu neznamená nic víc, než třeba pracovat u pokladny
nebo na úřadě. Je to profese jako každá jiná, jen vyžaduje určité předpoklady a osobně nemám moc
rád ty lidi, kteří jsou jen trochu slavní a hrají si na strašné hvězdy.
6. A co pracovní nabídky, dostáváš nějaké?
Co se týká moderování, lektorování aerobiku či PR, tak ano. Jsem za ně moc rád, protože každá
zkušenost je dobrá a každý moderátor či lektor aerobiku zraje jako dobré víno. Těch, kterým je z hůry
dáno je strašně málo. Zatím největším úspěchem byla nabídka od TV Nova na moderátora Česko
hledá Superstar 2, kde jsem se dostal do velmi úzkého výběru. Bohužel neznalost televizního prostředí
byla znát. Tak třeba příště.
7. Jaké máš zájmy (hobby) mimo rádio?
Mým největším koníčkem je moderování a rádio. Mimo něj se věnuji aerobiku, fitness a mám rád auta.
13
8. A máš na ně čas, jak často jsi v rádiu přes týden?
Za poslední tři roky je toho času strašně málo. Ale snažím se si ten čas udělat, i když je to někdy velmi
těžké. V rádiu jsem 365 dní v roce kromě 20 dní dovolené. Nevím, co je to sobota, neděle, státní svátek
apod.
9. Mimo rádia ještě spolupracuješ s cestovní kanceláří a děláš lektora aerobiku, jak dlouho to
děláš a jak ses k tomu dostal???
S cestovní kanceláří spolupracuji pět let a dostal jsem se tam také přes konkurz. Jedná se totiž
o největší cestovní kancelář v republice, a tak mají nabídek mnoho. Jezdíme na různé pobytové akce se
cvičením. Aerobiku se věnuji od roku 1996 a dostal jsem se k němu náhodou. Mám strašně rád tanec,
a tak mě jednou přemluvila kamarádka, abych to šel zkusit a co čert nechtěl, chytlo mě to a už to jelo.
10. Dále ještě moderuješ spoustu akcí, o jaké akce se třeba jedná?
Moderuji absolutně vše. Dětskou diskotékou počínaje přes maturitní plesy, sportovní akce, firemní
večírky, různé oslavy a konče třeba u módních přehlídek.
11. Slyšel jsem, že jsi i Dj – hraješ v nějakých klubech?
Na stálo bohužel ne, není čas. Sem tam si zahraji na nějakých akcích.
12. Kdyby někdo potřeboval, moderátora na nějakou akci, jak tě může kontaktovat?
Na telefonu: 607 684 522, nebo na e-mailu: [email protected]. Mám i své internetové
stránky: www.jg.zde.cz.
Zajímavosti:
Tak třeba hudba, jak moc máš rád hudbu od 1-10?
Hudbu mám moc rád, takže dávám 10.
Jaký je tvůj oblíbený žánr? (např. dechovkaJ)
Poslouchám všechno, ale nejraději mám pop a taneční hudbu.
Oblíbený zpěvák, zpěvačka?
Robbie Williams, Fredy Mercury a Kate Ryan.
Oblíbená píseň? (z aktuálního výběru)
Tatu – All About As.
Co si rád poslechneš, když jsi doma v klidu?
Mám už profesionální deformaci, takže Hitradio Faktor, nebo jiná rádia.
Jaké poslední CD sis koupil?
Těžký Pokondr – Safíroví Jadel
Když jsi v rádiu, lezou ti na nervy písně, které nemáš rád a musíš je poslouchat x krát za den???
Naštěstí ne.
Oblíbený film?
Je jich strašně moc, ale nejvíc asi Forest Gump a Love Actually – Láska všude kolem nás. Je to taková
vánoční romantická komedie.
Oblíbený seriál?
Na seriály není moc čas, ale mám rád Pohotovost a Policii L. A.
14
Oblíbená herečka, herec?
Nicol Kidman a Tom Hanks.
Co říkáš na soutěže typu Česko hledá SuperStar, Vyvolení, Big brother a Výměna manželek?
Tyto reality show jsou světovým fenoménem a pokud se to někomu jako druh zábavy líbí proč ne.
Přepnout jde vždycky. Vadí mi, že se z účastníků Vyvolených a Big Brothera dělají hvězdy, přitom
vlastně skoro nic nedokázali, kdežto finalisté Česko hledá SuperStar si to museli poctivě vymakat.
Vánoce už jsou za námi, jak sis je užil?
Tak, jak jsem chtěl - pracovně. Vysílal jsem 24, 25 i 26. Je to takové zvláštní vysílání, zvláště na Štědrý
den. Volá mnoho lidí, kteří si chtějí povídat. Také posílají mnoho SMS do vysílání a člověk to musí
všechno ukočírovat. Ale kapra, dárky i Popelku jsem stihl.
Silvestr se blíží, máš nějaké předsevzetí?
Nekouřím, nepiji, postavu také nemám zatím jako koule, ale i přesto je pro mě ze všeho nejdůležitější
zdraví, takže starat se více o svoje zdraví!
A co sny, jsou nějaké, kterých chceš ještě dosáhnout?
Jsou, je to však běh na dlouho trať. Uvidíme, jak to dopadne. Nechám to osudu.
Na závěr - co chceš vzkázat fanouškům, kteří tě poslouchají na rádiu Faktor???
Mějte se rádi, užívejte si života a chraňte si své zdraví, to je to nejdůležitější a ani za peníze si ho
nekoupíte! Těším se na vás!
Díky moc za rozhovor.
Matěj
v Budějovická hvězda
15
Okresní kolo Olympiády v českém jazyce 2005/2006 – 32. ročník
I. kategorie
Vzkaz v láhvi
(vypravování)
Uběhlo již mnoho týdnů, co jsem naposledy viděl svoji rodinu, přátele a známé. Jak rád
bych se s nimi ještě jednou setkal… Teď jsem však tady.
Nemám jméno, nic neznamenám. Mým novým jménem je číslo, které mám vyražené na
levé paži.
Co bych dal za to, kdybych se ještě před tím, než jsem byl odvlečen, viděl se svoji ženou
a dětmi, kdybych se s nimi stihl alespoň rozloučit! Často si říkám, že jsem se narodil do
špatné doby, do doby druhé světové války.
Nevím, co se děje za zdmi ghetta. Jsme zde úplně odříznuti od okolního světa. Už znám
jen…
Z přemýšlení mě vytrhl ostrý hlas: „Arbeit!!!“ Nesmíme se zastavit ani zamyslet. Bojím
se čím dál víc. Už dlouho nikoho neodvlekli, už dlouho nikdo nezmizel. A co když dnes…
„Pojď, nestůj, tohle musíme dodělat.“
To je Abrahám, na něj jsem úplně zapomněl.
Je to můj přítel, kterého znám ještě z dřívější doby.
Jsme jeden druhému oporou.
V poslední době se mi nezdají žádné sny, a tak jsem se naučil při práci nejen přemýšlet,
ale i snít.
Jsem unavený.
Každá hodina spánku je velkou vzácností.
Musím přežít, snít.
Najednou už nejsem v téhle blátivé díře. Jsem na ostrově. Je tu krásné teplo, někdy až
horko. Ale za ta léta jsem si zvykl. Jediné, co jsem zachránil ze ztroskotané lodi, byla bedna
plná lahví a kapitánův námořní deník. Znám každou větu, každé slovo, které tam napsal. Stále
mi připomíná, že jsem člověk, který žil mezi lidmi a taky se hodlá mezi lidi vrátit.
Obětuji pár stránek z deníku a ohořelé dřívko mi slouží jako tužka. Dobře, že jsem si
lahve nechal. Kolikrát jsem je chtěl v návalu vzteku rozbít. Teď jsem rád, že jsem se ovládl.
Vkládám dopis do jedné z nich. Jako zátku použiji kousek dřívka.
Jsem trosečník na pustém ostrově a do mořských vln házím naději - vzkaz v lahvi…
Vlášková Veronika
ZŠ a ZUŠ Ledenice
16
Okresní kolo Olympiády v českém jazyce 2005/2006 – 32. ročník
II. kategorie
Zarostlá cesta se klikatí ke kamennému schodišti starého osamělého domu. Právě
zde žije už dlouhá léta...
… paní Smrt. Žije sama. Před Smrtí jsme každý sám. Alespoň dříve, když ještě Smrt
vykonávala svoji profesi pilně a svědomitě, tak bývávalo. Ale dnešní lidé si na Smrt pamatují
velmi matně, často jen z doslechu.
Co se vlastně stalo? Kam paní Smrt zmizela?
Zabíjela lidstvo tak dlouho, až sama zemřela?
Možná, snad!
To je fajn, že nikdo neumírá!
Ale…copak to jde, aby byli lidé nesmrtelní?
Každý přece musí jednou zemřít, vždyť Smrt patří k Životu!
A Smrt se jen líně převaluje na pohovce a říká si: „Proč bych pracovala? Na pár let si
dopřeji oddech a pak se uvidí.“
Všechno kolem ní chátrá a pustne.
A lidé ve světě jsou „šťastní“. Blízcí jim neumírají. Nikdo neumírá.
Petr navštěvuje praprababičku. Její tělo i duše chřadne a sil ubývá. Ale Smrt nepřichází
a nepřichází. Babička se stále častěji modlí a prosí o smilování. Petr se rozhodne, že paní Smrt
vyhledá a přivede.
Jenže kde má začít?
Kde taková Smrt přebývá?
A kdo by ji hledal, který blázen?
Nikdo nic neví, protože nechce vědět!
Petr procestoval celý svět, ale marně.
Zoufalství ho noří do hlubokých myšlenek o Životě a Smrti. Když procitá, stojí ve zpustlé
zahradě před oprýskanými velkými dveřmi. Buší na ně. Dveře se otevírají za skřípění pantů.
Vchází do temné chodby, na jejímž konci vidí světlo. Jak se přibližuje, záře ho více a více
pohlcuje. Najednou se ocitá v zatuchlé místnosti. U zdi stojí pohovka a na ní si hoví paní
Smrt.
„Proč mě obtěžuješ! Nevidíš, že mám volno!“
Petr se omlouvá a začíná vyprávět o své praprababičce.
Smrt poslouchá a kroutí očima.
„Ty chceš, abych šla opět mezi vás, lidi?“
„Ano! Jsi pro nás důležitá!“
„To ráda slyším!“
„Ale, když k vám zavítám, budou umírat nejen staří lidé, ale i mladí a děti!?“
„Já vím, to je tvá daň!“
„Dobrá, tak tedy půjdeme!“
Cestou zpátky je potkal pan Život.
„Paní Smrt? To jsem rád, že vás vidím. Poslední dobou jsem měl dojem, že nejste mezi
námi. A kam kráčíte?“
„Jdu s tímto mladíkem k jeho praprababičce, abych jí ulevila.“
„To je dobře. Nebudu vás zdržovat.“
Bez Smrti to na světě nejde. Doufám, že si to uvědomujete i Vy. Nic jiného Vám stejně
nezbývá…
Traplová Kristýna
Gymnázium J.V. Jirsíka, Č. Budějovice
17
Krajské kolo Olympiády v českém jazyce 2005/2006 – 32. ročník
I. kategorie
S úctou a díky
(dopis)
V Českých Budějovicích dne 28.4. 2006
Vážená paní ilustrátorko, vážený pane spisovateli,
jmenuji se Hana Gabrielová, ale moje jméno Vám zajisté nic neříká. Přesto patříte
k lidem, kterým se podařilo (i když ne cíleně) mě výrazně ovlivnit. A musím se přiznat, že se
to zatím podařilo jen někomu, poněvadž jsem nesmírně tvrdohlavá. A právě za to bych Vám
chtěla mnohokrát poděkovat. Hned vše vysvětlím.
Stalo se to před čtrnácti lety. Slavila jsem své úplně první narozeniny a mezi dárky se
tehdy objevil jeden osudový. Byla to Vaše knížka HRAJEME SI CELÝ DEN. A tak to
všechno začalo. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Maminka mi ji musela stále číst. Dodnes
se divím, že při tom neztratila hlas. Úplně mě učarovala říkadla p. Hrubína doplněná
o nádherné obrázky pí. Zmatlíkové. Od té doby jsem knížku „nepustila z ruky“. Vstávám
s knihami, chodím s nimi po městě, do školy a usínám s nimi. Celý náš byt je jich plný. Jestli
si něco nedovedu představit, tak to je den bez knížky. Kniha je pro mě velikou láskou,
kamarádkou na celý život.
V dnešní době si někteří lidé myslí, že knihy pouze zabírají místo v bytě, jsou zbytečné
a okrádají člověka o čas. Vždyť budoucnost je v moderní technologii-počítačích. Knihy jsou
přežitkem.
Ale já tomu nevěřím. Neznám krásnější vůni, než vůni tiskařské barvy. Neznám libější
zvuk, než zašustění právě otočené stránky. Neznám větší dobrodružství, než otevření nové
knihy. A tak moje budoucnost směřuje mezi regály krásných starých listin a knih.
Knihy jsou jako život. Některé jsou silné, jiné zase tenké. V jedné se ukrývá román, ve
druhé vědecká studie a ve třetí detektivka či cestopis. Některá je nudná, další živá, některá
stará a jiná nová. Ale všechny dohromady jsou krásné.
Jako se spojují životy lidí, můj život je spojen s knihami. A za to z velké části vděčím
Vám. Velmi si vážím všech lidí, kteří se snaží pozitivně ovlivňovat malé děti a ukazovat jim
správnou cestu.
Nikdy jsem Vás neviděla, a přesto cítím, jak mám k Vám blízko. Moc si Vás vážím.
Děkuji.
S úctou a díky
Hanka Gabrielová
ZŠ Jezerní, Strakonice
18
Krajské kolo Olympiády v českém jazyce 2005/2006 – 32. ročník
II. kategorie
Napište povídku na libovolné téma. Uspořádejte ji tak, aby poslední věta byla shodná
s větou první a za poslední větou aby znovu mohla následovat věta druhá, po ní věta
třetí… (jako v písničce „Pes jitrničku sežral“).
Musím?
Vlevo, vpravo, rovně, ještě rovně a na konci ulice odbočit!
Od špiček bot se mi odrážejí kamínky, skákají po rozpáleném chodníku. Cítím vůni
tulipánů.
Dobrý den – ahoj – daří se mi dobře – hlavně, aby ještě zapršelo – mějte se hezky –
pozdravujte doma – ahoj – na shledanou.
Po rozpáleném chodníku se táhne sladká vůně léta. Babičky hladí květy na zahrádkách,
děti křičí do horkého odpoledne a moje kamínky skákají jako neposedné žabky. Na konci
ulice jsem odbočila.
Zastávka tramvaje je prázdná. Čtu si dokola zaprášený jízdní řád a cítím, jak mi stékají
kapičky potu po čele. Za pět minut mi v zatáčce zacinká tramvaj. Musím nastoupit. Musím
dojet až na konečnou. Musím za dalšími povinnostmi.
Vítr mi pročesává vlasy, šepot tulipánů mě lechtá na řasách.
Musím! Musím! Musím!
Dobrý den – ahoj – kam pospícháš – za chvíli mi jede tramvaj – dnes je hezky – krásně –
ahoj – na shledanou.
V zatáčce zacinkala tramvaj. Neúprosně se blíží k zastávce.
Kolem kvete léto.
Nechci! Nechci! Nechci!
Tramvaj stojí a dveře se otevírají.
A já … já zasněně hledím před sebe.
Tramvaj odjíždí a s ní všechny mé povinnosti a slovo: „Musím!“
Otáčím se a jdu pomalu ulicí.
Dnes je doopravdy krásný den.
Zhluboka dýchám horký vzduch a cítím, jak mi narůstají křídla.
Hlavou mi letí tisíce myšlenek.
„Musí člověk, i když nechce? A může chtít, i když musí?“
Za domem se vynořila další zastávka.
Vlevo, vpravo, rovně, ještě rovně, na konci ulice odbočit…
Magdaléna Rysová
Gymnázium Strakonice
v Budějovická hvězda
19
Osmisměrka a luštěnky
S
H
R
E
K
B
A
L
O
G
O
V
Á
•
•
•
•
•
•
•
•
•
A
N
A
L
S
U
R
F
K
O
N
Č
T
R
A
D
E
P
P
S
A
Y
O
Z
N
E
A
N
A
L
I
E
B
B
A
D
A
E
A
H
A
N
S
N
Á
O
D
M
CH
I
S
M
SARAH CONNOR
SHREK
BALOGOVÁ
RADANA
TEAM
MÍŠA
UMA THURMAN
BECKHAM
GOOD CHARLOTTE
C
S
A
E
T
M
V
V
Í
A
D
L
T
O
T
S
H
M
A
R
E
Š
R
N
I
U
N
A
N
U
N
D
E
R
A
L
O
N
W
N
C
E
N
A
O
CH
O
D
O
R
T
N
ALI
OLSEN
MAREŠ
ANASTACIA
KABÁT
CHER
KURT NILSEN
CAMERON DIAZ
MADONNA
O
I
W
T
L
N
I
N
I
T
E
R
E
R
A
G
A
Y
N
E
A
O
T
M
U
S
B
E
C
K
H
A
M
Q
N
E
A
K
L
U
M
A
T
H
U
R
M
A
N
C
K
O
NOID
RUSLANA
ENYA
GWEN
DEPP
DAN
MOBY
HUNT
VERONA
Iva
1
1
2
3
2
3
4
4
5
5
6
7
6
7
8
8
9
10
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
dívčí jméno 24.12.
oblíbený dopravní prostředek
jízdní ---na konci věty děláme ----24 hodin
10x10
7 dní
časté příjmení v ČR
1) domácky VÁCLAV
2) břehy spojují ----3) smrkáme do toho
4) opak od slova MALÝ
5) naše planeta
6) nejlepší známka ve škole
7) množné číslo od slova OKO
8) rodový znak
9) hlavní město TUNISU
10) stravovací stánek
Bára
v Budějovická hvězda
20
Need for Speed: Underground
Tento, co do počtu 6 díl NFS, se trochu odklonil z řady původní série. EA vsadili na
nového koně a nutno říct, že nelegální závody vylepšených vozů jsou příjemným
osvěžením. Nemyslete si, že hned nasednete do krásné vytuningované káry, se všemi těmi
spojlery, tlumiči, elektrony, kotouči, vinyly, výfuky atd. Musíte začít hned od píky, ale
tahle hra není žádná procházka růžovým sadem, ze začátku možná, ale později vám hra
nasadí laťku hraní tak vysoko, že žádný z předchozích dílu nebyl tolik těžký na „hard“,
jako tady na „easy“! Ale nenechte se odradit od hraní, odměnou se vám za body
(bodování zůstalo stejné jako v předchozím dílu) odemknou nová auta, součástky atd., se
kterými uděláte z obyčejného VW Golf káru, do které skočí i ta nejnáročnější figura.
Tipy:
§
§
§
§
§
§
§
Jak jsem se zmínil, bude potřeba hodně bodů, abyste si vše nakoupili. Body
nezískáváte jen tím, že vyhrajete jednotlivé dráhy, ale také přímo ve hře. Třeba tím,
když pojedete proti protijedoucímu autu a o fous uhnete, dostanete za to dost bodů.
Nebo když se v ostré zatáčce odrazíte dobře od mantinelů (naučte se to používat,
ušetří vám to pár setin sekundy, věřte, že i to se hodí), taky za vysoký let a za dobře
vybraný smyk.
Rozhodně se naučte používat zkratky, kterých je v této hře požehnaně. Doporučuji
u drah, které nemáte ještě odemčené a jedete v nich první závod, tak ještě než
dojedete do cíle, tak to otočte a jeďte zpět a narazíte na spoustu zkratek, jsou i za
porazitelnými stěnami, zavřenými vraty apod.
Naučte se rozjíždět na manuál, velice se to hodí při módů „Drag“ (viz módy), když se
rozjedete dobře, tak vás málokdo dožene, ale jestli vystartujete poslední, tak
málokdy dorazíte do cíle první.
Nechávejte si turbo do posledního kola závodu, kdy jsou největší problémy, vaši
oponenti ho vyplácají na začátku, není nic lepšího než duel před cílem, kdy jeden má
turbo a druhý ne a ten kdo ho má jste právě vy.
V prvních fázích hry si dávejte obtížnost na „hard“ popřípadě „medium“, nastřádáte
si tak více bodů.
V úzkých uličkách, když vás bude chtít někdo předjet, tak kličkujte a v některých
situacích vám to dost pomůže.
Když máte v závodu problémy s nejsilnějším protivníkem, tak restartujte závod
a vražte do něho, ať se obrátí hned na začátku, zpomalí ho to a vy tak můžete klidně
ujet. Můžete to používat i při hře, ale pozor, soupeři nejsou hloupí a mohou vás
dostat do smyku.
21
Módy:
Go Underground:
Hlavní mód hry, kde hrajete ostatní módy, získáváte body a odemykáte si auta
a „tuning“. Je tu i pár úkolů od mechaniků, ve kterých, když dojedete za správný čas,
první atd., tak dostanete speciální součástku pro vaše auto.
Circuit:
Jedná se o obyčejný závod, kde musíte do cíle dorazit první, doporučuji nechávat si
turbo nakonec.
Sprint:
Docela patetický název, ale nejedná se o nic jiného, než dojet ze startu do cíle.
Turbo si taky raději podržte.
Drag:
Mód, ve kterém se jede rovně, a musíte co nejrychleji zařazovat (určitě jste viděli
60 sekund a skok přes most). Zařadit byste správně měli v zeleném poli, rozhodně ne v
červeném. Když pojedete dlouho v červeném poli, tak uvaříte motor. Turbo dávejte od
zařazení 4 a výše, jinak většinou nestihnete zařadit, jak ručička na tachometru vylítne
vzhůru.
Drift:
Zde se vyřádíte, ale taky budete dost nadávat. Jedete po mokré dráze a máte za
úkol dělat co největší a nejdelší smyky. Auto se zde chová úplně jinak než na silnici.
Nesmíte jet příliš pomalu, jinak se vám nenačtou body. A hlavně nesmíte narazit do
hrazení, to vám potom nabyté body nepřičtou. Co může být horší, než ztratit 20.000
bodů za pořádný smyk vražením do hrazení, a že se to stane kolikrát, tak si raději
vezměte něco k ruce, ať to neodnese vaše třetí klávesnice.
Lap Knockout:
Obyčejný knockout. Kdo je poslední, končí v daném kole. A tak dále, až do cíle. Žádná
legrace.
Free Run:
Volná jízda, jezdíte kudy chcete, jakým směrem chcete a jak dlouho chcete. Dobré
pro obhlídku dráhy.
Libor
v Budějovická hvězda
22
Mlha
Psal se rok 1945, byl pozdní květen. Nad vesnicí se toho dne vznášela hustá mlha. Těch
pár kapiček vody se zde shromáždilo z jednoho prostého důvodu. Dnešní den tudy procházelo
německé vojsko, které se po válce vracelo domů. Ta mlha putovala s nimi. Snad tím chtěla
příroda zabránit lidem, aby se viděli navzájem. Vesničané, většinou prostí lidé, přeci až moc
dychtivě toužili po míru. Už nechtěli válku. Ta mlha jim tudíž bránila, aby zahlédli tváře
svých nepřátel. I když tihle vojáci snad ani za nic nemohli – přece jen poslouchali rozkazy.
Přesto celý kraj cítil, jako by s Němci odcházelo i zlo. Někteří věřili, že ta mlha, co je
vyprovází pryč ze země, jsou slzy všech lidí, kteří kvůli válce ztratili své blízké. Ty slzy měly
Němcům připomínat, co udělali.
Toho rána byli všichni obyvatelé ve svých domovech a oknem se dívali, jak průvod
šedých postav a velkých hranatých stínů opouští vesnici. Čekali, až odjedou, až zmizí ta mlha,
aby mohli vyrazit za sousedy a také za prací. Vojsko už nebylo skoro vidět.
Jenže v tu chvíli protrhl ono mlčenlivé ticho ostrý zvuk, který se až moc nápadně podobal
výstřelu. Snad chtěl někdo z vesnice ukázat Němcům, jak moc je nenávidí, snad si někdo hrál
na hrdinu. Mlha, co doprovázela Němce se začala rychle vracet. V očích všech lidí se teď
zrcadlil strach. Ustoupili od oken, schovali své děti někam, kde doufali, že budou v bezpečí, a
oni sami se postavili zády ke zdi a čekali jen to nejhorší. Slyšeli hlasité kroky. Vojáci se
vraceli. Potom uslyšeli děsivý vystrašený řev, který se ozýval ze stodoly na kraji vesnice.
Ačkoliv se nikdo nedíval, možná by přes tu mlhu ani nic neviděl, všichni si mohli představit,
co se asi děje.
Potom se s prásknutím otevřely dveře, za kterými se skrývala starší žena se svým
manželem a synem. Do místnosti vstoupil muž s hroznýma zlýma očima. Jeho tvář byla tvrdá
a odrážela tak všechno, co ho válka naučila. Pohledem přelétl přes muže i ženu a ulpěl na
jejich synovi. Tomu mohlo být něco málo přes dvacet, byl urostlé postavy a i v této situaci si
zachoval kamennou tvář. Němec na něj namířil zbraní a gestem mu ukázal aby vyšel před
dům. Mladý muž chvíli nehnutě stál. Pak udělal několik kroků směrem ke dveřím. Když míjel
Němce, plivl mu pod nohy. Za tenhle pošetilý a přesto odvážný čin musela přijít odplata.
Voják ho přetáhl pažbou zbraně přes hlavu a kopanci ho dostal ven z domu. Rodiče toho
mladíka nebyli schopni slova ani pohybu. Nemohli ani křičet, ani plakat.
Potom se ozvalo pět hlasitých výstřelů. Po nich už zavládlo smutné a kruté ticho. Němci
opustili vesnici. Nikdo už však necítil, že by s nimi odešlo i ono zlo. To za sebou zanechalo
pět nehybně ležících těl. Všechna patřila mladým chlapcům. Nikdo netušil, zda mezi nimi byl
i ten „hrdina“. Jediný, kdo to věděl, byl on sám. Jestli zemřel, musel si uvědomit, že za svoji
lehkomyslnost připravil o život další čtyři svoje kamarády. Musel toho litovat. Pokud ale
nebyl mezi těmi, co teď leželi uprostřed návsi, užíral se pocitem viny schovaný někde na
půdě. Nikdo ho však neviděl, když vystřelil.
V tu chvíli vše zakrývala ona neprůhledná mlha. Zase to vypadalo, jako by chtěla lidem
pomoci a ulevit jim. Skrze ni nemohli spatřit své syny a přátele nehybně ležící na staré
kamenité cestě. A snad aby lidé alespoň trochu přijali tu nespravedlnost, nebo snad aby ulevili
svému žalu, začalo drobně mrholit. Kapičky, které padaly ze zachmuřeného nebe však
nestudily, jak to bývá zvykem. Když se roztřísnily na tvářích lidí pod nimi, vycházelo z nich
přívětivé laskavé teplo. Nejspíš se v těch smutných srdcích snažily vykřesat alespoň něco jako
malá světýlka naděje a odhodlání. Slzy nebe se na zemi mísily se slzami vesničanů a
vytvářely tak smutnou líně plynoucí řeku, která odnášela bolest a žal.
Petra
v Budějovická hvězda
23
World Idol aneb světová
Superstar
SuperStar se stala světovým fenoménem v mnoha zemích různých kontinentů. Vítězové
z jednotlivých států se o Vánocích 2003 sešli, aby prověřili své schopnosti a svět mohl zvolit
nejlepšího z nejlepších - osobnost, které bude moci konečně říkat Světová SuperStar (World
Idol).
25. prosince 2003 se v Londýně sešlo jedenáct vítězů soutěže SuperStar z různých koutů
světa, aby při příležitosti volby World Idol celému světu ukázali, co v nich je. Na jednom
pódiu postupně změřili své síly Alexander Klaws (Německo), Jamai Loman (Holandsko),
Will Young (Velká Británie), Kelly Clarksonová (USA), Ryan Malcolm (Kanada), Kurt
Nilsen (Norsko), Diana Karazonová (arabské země), Alicja Janoszová (Polsko), Guy
Sebastian (Austrálie), Peter Evrard (Belgie) a Heinz Winckler (Jihoafrická republika).
Po nezapomenutelné večerní show mohli diváci z celého světa svým hlasem ovlivnit
výsledek soutěže o
světovou hvězdu World Idol - absolutního vítěze
SuperStar. Hlasování
trvalo přesně 24 hodin a probíhalo odlišným
způsobem, než na jaký
byli diváci u soutěže SuperStar ve svých zemích
zvyklí. Fanoušci totiž
nemohli hlasovat pro své krajany - mohli posílat
hlasy pouze soutěžícím
z jiné země, což činilo soutěž mnohem
zajímavější. Tento systém tedy mohl výrazně zamíchat konečným pořadím.
Na přelomu roku - v období mezi hlasováním a vyhlášením výsledků - média horlivě tipovala,
kdo se stane první světovou hvězdou. Dokonce se proslýchalo, že vítězem bude muž, což
naznačoval jak poměr mužů a žen v soutěži, tak výkony
přítomných zpěvaček. Ženy zkrátka k horkým favoritkám
soutěže nepatřily.
Naopak do britského zpěváka Willa Younga, který měl
výhodu domácího publika, byly vkládány velké naděje. Will
však nakonec neuspěl, stejně jako kandidáti z velkých států.
Jméno vítěze a kompletní výsledky historicky první volby
World Idol byly slavnostně vyhlášeny 1. ledna 2004. Vítězem
se stal reprezentant Norska, povoláním instalatér a otec dvou
dětí, Kurt Nilsen. Mladý sympaťák, který "prostě jen rád zpívá, a tak to šel zkusit", se s písní
Beautiful Day své oblíbené kapely U2 stal miláčkem publika a nejžádanější popstar světa.
Matěj
v Budějovická hvězda
24

Podobné dokumenty

Informace čIenťrm a přÍznivcťtm

Informace čIenťrm a přÍznivcťtm Trvďo to čt5ři hodiny, ale uteklo

Více

aktuality - rock for people

aktuality - rock for people a koneckonců také festivalů. Na albu Mimosa lze najít také několik zajímavých předělávek jak písní jiných interpretů, tak vlastních. Například nahrávka Scooby Snack z prvního alba kapely se uklidni...

Více

Ukázka 2

Ukázka 2 špatné věci, ale hlavně již spoustu roků věrného kamarádství, kdy stojíme jeden za druhým a vzájemně se snažíme pomáhat si. K čertu - odmaturovali jsme spolu, prošli jsme spolu pohovorem, lékařskou...

Více