doctext - Speleo.cz
download 
Stížnost Transkript
text - Speleo.cz
OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU Do Vaich rukou se dostává poslední èíslo Spelea roku 2002. Pøi této pøíleitosti bychom Vám chtìli popøát hodnì úspìchù, a to jak na poli jeskyòáøském, tak i osobním. Jak u jste si asi vimli, podaøilo se v uplynulém roce v nìkterých ohledech zmìnit grafickou náplò Spelea. Pøedevím se objevilo vìtí mnoství fotografických pøíloh v textu a novì byla pojata i obálka. Je to trend, který bychom chtìli udret, protoe èasopisu dodává zcela nový rozmìr. Pøíspìvky dokumentaèního charakteru tak získávají lepí vypovídací hodnotu. V roce 2002 byly náklady vech tøí èísel Spelea do znaèné míry hrazeny financemi v rámci výbìrového øízení MP ÈR na podporu projektù pøedkládaných nestátními neziskovými (ÚVODNÍK) organizacemi. Za to, e se vytyèený úkol vydání tøí èísel podaøilo splnit, patøí dík vem pøispìvatelùm, kteøí si nali trochu èasu a své poznatky nebo vzpomínky z bádání ve speleologických objektech nìjakým zpùsobem shrnuli a dali v plen redakèní radì, a tím i ostatním. Jak èasto vyjde Speleo v roce 2003 není jetì zcela zøejmé, ale zdá se, e 2 èísla jsou vcelku reálná. O hlavní náplni není v souèasnosti moné nic øíct, protoe pøíspìvky jsou a na výjimky prùbìnì spotøebovávány, ale dostali jsme zajímavé námìty pro vloené pøílohy jako napø. rùzné lezecké, støelecké nebo softwarové manuály. Za redakèní radu Jan Vít AKTUÁLNÍ INFORMACE Krátce z pøedsednictva Po vzruených diskusích a èetných pøipomínkách vydalo nakonec pøedsednictvo nové bezpeènostní smìrnice. Jeliko jsem se o jejich koncepci rozepisoval ji minule, omezím se jen na zopakování základního faktu, e nové smìrnice nejsou souborem dogmat, zákazù a pøíkazù, ale v podstatì sbírkou praktických zkueností v prevenci jeskyòáøských nehod. Pøi jejich posuzování mìjte prosím na mysli i fakt, e nìkdy tyto zkuenosti byly nabyty i za cenu nejvyí za cenu ivota naich kamarádù! V polovinì roku nás pøekvapila ponìkud nemilá vìc, a to sice rezignace Waltera Pavlie na funkci správce oficiálních webových stránek ÈSS. Zamýlené zviditelnìní a rozíøení této formy prezentace tak muselo být odloeno do doby, ne se najde nìkdo, kdo bude ochoten se tomuto vìnovat. Zámìrem pøedsednictva je v první øadì èásteèná aktualizace stávající prezentace tak, aby se alespoò nìjaké informace dostávaly touto formou ke èlenùm a soubìné budování zcela nových stránek spoleènosti, odpovídající dnenímu významu 1 internetu. Cílem je potom provozování zcela funkèního webu, který bude masovì vyuíván k prezentaci dìní ve spoleènosti. Pøedsednictvo samozøejmì uvítá jakékoliv Vae námìty a pøipomínky k této vìci. Nìkolikrát se nám ji také sela nová speleopotápìèská komise a kromì pøípravy pøísluné èásti bezpeènostních smìrnic se zabývala vytvoøením evidence speleopotápìèù, udìlila nìkolik nových kvalifikací a rozpracovala koncepci vlastního výcvikového systému. Dalím poèinem bylo vytvoøení vlastních webových stránek www.speleo.cz/cavediving/, kde naleznete nejenom zprávy z jednání komise, ale i zprávy ze speleopotápìèských akcí, seznam ZO zabývajících se speleopotápìním a dalí informace týkající se jeskynního potápìní u nás. Zdenìk Motyèka Sborník SPELEOFÓRUM 2003 (22. roèník) Váení kolegové jeskyòáøi, tímto Vás ádáme o zaslání pøíspìvku do sborníku SPELEOFÓRUM 2003. POZOR! Pøeètìte si prosím pozornì následující øádky, protoe i na Vás závisí úroveò pøipravovaného sborníku. Pøíspìvky budou obdobnì jako v minulých roènících èlenìny do kapitol: 1) Nové výzkumy a objevy v Èeské republice (pùvodní textová, mapová a fotografická dokumentace objevù). V pøípadì dlouhodobìjích výzkumù také obsáhlejí shrnutí. 2) Nové výzkumy a objevy v zahranièí - poadavky stejné jako u bodu 1. 3) Zprávy, poznávací a sportovní akce, novinky z jeskyòáøského svìta (kvalitní a výstiné texty a mapy sestavené s cílem informovat a poslouit následovníkùm jako prùvodce.) Dále Vás ádáme o poskytnutí kvalitních diapozitivù, barevných nebo èernobílých fotografií na obálku Speleofóra (kvalitu posoudí tvùrce obálky). Svùj pøíspìvek do sborníku SPELEOFÓRUM 2003 zalete nejpozdìji do 31. ledna 2003 nejlépe mailem na adresu [email protected] nebo potou na adresu: ÈSS sekretariát, Kalinická 4, 130 00 Praha 3 Pokyny pro autory: * Plánky a mapy na bílém nebo pauzovacím papíru, pøípadnì v elektronické podobì kvalitnì naskenované, stejnì tak èernobílé fotografie urèené do textu, prosíme o krátké resumé èlánkù - anglicky nebo alespoò èesky (slovensky) - usnadníte práci pøekladateli. * Pøíspìvky zasílejte pokud mono mailem (nejlépe ve wordu) na adresu [email protected] nebo na disketách (budou Vám vráceny) nebo alespoò psané na stroji. Prosím pøi psaní Vaich èlánkù se vyhnìte speciálnímu formátování ubudou starosti Vám i nám. * Pøíspìvky musí obsahovat: název èlánku, jméno autora, název a èíslo ZO ÈSS (pro urychlení komunikace prosíme o telefon nebo mailovou adresu). * V pøípadì, e se neodhodláte k publikování delí zprávy ve sborníku, zalete alespoò krátké zprávy o Vaich objevech v roce 2002 v Èeské republice. POZOR! Pøi rozhodování o obsahu a formì svého pøíspìvku vìnujte pozornost následujícím skuteènostem. * Sborník SPELEOFÓRUM vychází do dvou mìsícù po uzávìrce. Je tedy mimo jiné vhodný k zajitìní priority v nejrùznìjích oblastech speleologie. * Vechny pøíspìvky otitìné ve sborníku mají anglické resumé, jednotlivé èlánky a údaje jsou citovány v zahranièních èasopisech i kniních publikacích. * Sborník SPELEOFÓRUM je roziøován po celé Èeské republice, formou povinných výtiskù se dostává do 2 knihoven a výmìnou do mnoha zahranièních speleologických center. Prosíme o dodrení termínu uzávìrky, abychom sborník mohli vydat do termínu akce Speleofórum bude se konat v zaèátkem dubna 2003! VAROVÁNÍ pokud nedodríte termín uzávìrky, Vá pøíspìvek ji nemusí být do sborníku pøijat !!!!! Na Vae pøíspìvky se tìí editoøi sborníku Speleofórum 2003! otkoviny v è. 35 Pozor na skøítky watt (velké latinské dvojité vé), a z oddìlovaèe a (dvojteèka s pomlèkou uprostøed) vytvoøil desetinnou èárku. Lidé v elektrotechnice znalí si tyto chyby zajisté opravili sami, obec laickou na nì tímto upozoròuji. P.N. Skøítkové a pidimuíci se nám íøí v tiskárnì Spelea. Tito diblíci a poouchlíci z rodu kazisvìtù si zahrávají s naimi texty. Jeden z nich mi do èlánku O radiomajáku nasadil vira tøídy windows, øád word, druh font, který vytvoøil z jednotky odporu ohm (velké øecké písmeno omega) jednotku výkonu Chybí èást tabulky str. 21 WHSORWDYMHVN\QL & WHSORWDS HGMHVN\Qt & SRþDVtYRNROtMHVN\Q SRORMDVQRYFHOpREODVWLYS HGFKi]HMtFtPREGREtPLQLPXPVUiåHN NOLPDYMHVN\QLYOKNpVW Q\SRX]HYRNROtNR HQRYêFK~WYDU NR HQRYp~WYDU\VNDSYRG\QHSR]RURYiQGUREQpNDSLþN\YRG\SRX]HQDVNDSRYp tPVHQDGRE PDVWDODJPLW\ ]DMtPDYiELRORJLFNiSR]RURYiQtYEOt]NRVWLNR HQRYêFK~WYDU 0HVRQLVFXVJUDQLJHU,VRSRGD2QLVFRLGHD YPQRåVWYtFFDH[YHVSRGQtþiVWLMHVN\Q YQiYD]QRVWLQDNR HQRYêV\VWpPSURQLNDMtFtGRMHVN\Q H[ +RORVFRWROHPRQMDTXHWL2SLOLRQHV(UHERPDVWLGDHYHYUFKRORYpþiVWLY WãtKRVWDODJPLWXKRXVHQNDSt DON\ /HSLGRSWHUD*HRPHWULGDH SR]QiPND DGRYiWUKOLQD&KRUQtHWiå&VSRGQtHWiå WHSORWDYMHVN\QL & WHSORWDS HGMHVN\Qt & SRþDVtYRNROtMHVN\Q S HVFHOêGHQVOXQHþQR NOLPDYMHVN\QLVXFKRYFHOpMHVN\QL NR HQRYp~WYDU\VXFKpEH]VNDSX Dodatek textù pod obrázky Str. 17, obr.1: Situace okolí Bezingské stìny s Bezingským ledovcem, na kterém jsou vyznaèeny zjitìné projevy krasovìní. Mapka pøevzata z Pecolda, 1999 (upraveno). Fig. 1: Situation of the Bezingski glacier area with signed karts phenomena. Adjusted inset from the map in Pecold, 1999. 1. strana obálky: Neaktivní ponor do jedné z krátkých horizontálních jeskyní na Bezingském ledovci (Kavkaz). Foto M. Filippi 3 D OMÁCÍ LOKALITY Objev øeèitì Bílé vody v Amatérské jeskyni Petr Polák Tomá Roth (ZO ÈSS 6-19 Plánivy) Rok 2002 se stal pro nai skupinu významný pøedevím díky udìlení výjimky na drobné výkopové práce v Amatérské jeskyni, kterou nám po nìkolika letech jednání udìlila Správa chránìné krajinné oblasti Moravský kras. V Amatérské jeskyni, nejvìtím jeskynním systému v Moravském krasu, se nachází spousta lákavých a nadìjných míst pro výkopové práce. A u jde o zasedimentovaná pokraèování chodeb nebo nápadné trativody odvádìjící povodòové vody do neznámých partií. Jedním z takových míst je i Chrochtadlo. Svùj název si zaslouilo podle vzdáleného burácení povodòových vod, které vak za normálních vodních stavù nebývá slyet. Jedná se o krátkou odboèku z Macoského koridoru v úseku mezi Rozlehlou chodbou a dómem U Dvou velkých vedoucí východním smìrem. Zasedimentovaná chodbièka byla ji èásteènì vyklizena v dùsledku prací provádìných GgÚ ÈSAV. Bylo dosaeno vzdálenosti cca 7 m, pak ale dolo k zastavení prací v malém profilu. Kadého z nás zajímalo tajemství huèících vod, a proto se Chrochtadlo stalo prvotním støedem naeho zájmu. Po ohranièení prostoru pro ukládání materiálu v Macoském koridoru se rozbìhla mohutná série akcí. Bìhem ètyø akcí byly vytìeny cca 34 m3 hlinitých sedimentù a bylo nalezeno první volné pokraèování ukonèené zúeným profilem chodbièky. Dalí tøi akce nám trvalo ruèní roziøování tohoto místa, které bylo korunováno objevem ji volné plazivky, která vedla vodorovnì a k ústí 17 metrù hluboké propasti, na jejím dnì byl slyet podzemní tok! Pro nedostatek materiálu na vystrojení propasti jsme museli akci pøeruit. Avak o 3 dny pozdìji, ve støedu 4.9.2002, vyráíme po práci v pìti lidech opìt do Amatérky s potøebným vybavením. Kromì lan a nýtovaèky bereme také fotoaparát na okamitou dokumentaci objevù. Po vystrojení jsme slanili do velkého dómu 10 x 4 x 12 (v x x d) pøímo na aktivním øeèiti Bílé vody, jeho dno tradiènì tvoøí valouny kulmských drob. Po proudu jsme sledovali tok 30 m a k odtokovému sifonu v øeèiti a 3 m irokém. Po levé stranì jsme pozorovali boèní vývìry, které vtékají do aktivního øeèitì. Smìrem proti toku od místa slanìní vystupuje øeèitì z hladiny tvoøené pøítokovým sifonem. Hladinu je dále nutné rozporem pøetraverzovat a ke komínu situovanému pøímo nad pøítokovým sifonem. Komínem vysokým 7 m se dostaneme do vyího patra. To je tvoøeno freatickým kanálem o prùmìru a 2 m (zde za vysokých vodních stavù pøepadá voda zpìt do øeèitì vodopádem, který je pravdìpodobnì zdrojem onoho tajemného zvuku) a v tomto profilu vede 28 m a k hladinì doèasného sifonu v mení prostoøe, kde se ná postup zastavil. Celkovì jsme postoupili 50 m proti toku. Znaènì zmoeni jsme pak objev oslavili veèeøí v Jedovnicích. Dalí akce probìhla 21.9.2002. Tentokrát se ná team rozdìlil na dvì úderné skupiny. První vyrazila poøizovat fotodokumentaci objevù a druhá pak v závìsu mapovala. Pøi focení nejvzdálenìjího dosaeného místa ve freatickém kanálu jsme zjistili, e sifon, který jsme pùvodnì chtìli vyèerpat samospádem, zmizel. Voda klesla o dobré 2 m, a tak jsme se s nadenými pokøiky pustili do prolongace dalího volného pokraèování klesajícího charakteru. 4 Obr. 2: Øeèitì Bílé vody (foto P. Polák) Fig. 2: River bed of the Bílá Voda Creek (photo P. Polák) odtékají jz. smìrem také. Výkovou polohu lze za souèasného stavu dokumentace Amatérské jeskynì s Krematoriem a s Bluditìm Milana lechty jen tìko srovnávat, ale s jistou rezervou jeho poloha potvrzuje spádovou køivku tìchto oblastí. Ze zamìøení objevených prostor vyplynulo, e pøítokové partie pøímo navazují na Odtokovou vìtev Krematoria. Odtokový sifon z Krematoria je od pøítokového sifonu Chrochtadla vzdálen ménì ne 15 m! Skuteènost, e se jedná o na sebe navazující celek, potvrzuje stejný charakter prostor a jejich poloha. Dá se tedy pøedpokládat, e za mimoøádnì pøíznivého vodního stavu bude moné oba celky propojit. Voda z pøítokové èásti Chrochtadla protéká neznámými spodními partiemi, které jsou pravdìpodobnì pøevánì vyplnìny valouny kulmských drob. Za zvýených stavù jimi voda Obr. 1: Pohled ze vstupní propasti do vstupního domu s øeèitìm Bílé vody (foto P. Polák) Fig. 1: View from the entry shaft to the entry hall with the river bed of Bílá Voda Creek (photo P. Polák) Toto nás pøivedlo opìt na aktivní øeèitì výky 1 m, íøky 1 a 2 m se dnem vyplnìným valouny kulmských drob. Prolézáme øeèitìm, kde vlivem suchého poèasí tekl pouze slabý povrchový tok, po kolena v ledové vodì do první vìtí prostory cca 3 m vysoké. Ta vak smìøuje do úzkého prùlezu nad vodou. Tentokrát se musíme pod vodu ponoøit a po krk, co byl pro nae tìla trochu ok, ale co by èlovìk pro objevy neudìlal? Vpravo umí malý vodopád a my se vynoøujeme v jezírku malé prostùrky. Pøed námi je skalní práh a za ním opìt nízká chodba s aktivním øeèitìm, na jeho konci je situován pøítokový sifon Bílé vody. Prostory Chrochtadla hydrologicky jednoznaènì náleí k systému Bílé vody. Pøítoková èást udruje smìr SVJZ, tedy shodný se smìrem Macoského koridoru. Odtokovou èást sice tvoøí meandr, ale vody Obr. 3: Odtokový sifon (foto P. Polák) Fig. 3: Outflow sump (photo P. Polák) 5 Obr. 4: Mapa novì objevených èástí Fig. 4: Map of the recently discovered parts nestaèí odtékat a vystupuje a do výe poloeného freatického kanálu, odkud pøepadává zpátky do aktivního øeèitì. Odtokový sifon z Chrochtadla je v podstatì ve stejné výce jako pøítokový sifon, take i zde je perspektiva dalího postupu podmínìna extrémnì nízkým vodním stavem. Pro potápìèský prùzkum má pravdìpodobnì malý profil. V jeho pokraèování se vak dají opìt tuit volná pokraèování paralelního smìru s Macoským koridorem. Pro tuto teorii hovoøí øada výrazných trativodù a obèasných vývìrù v pokraèování Macoského koridoru smìrem ke vstupní tole. Výrazné jsou zejména levostranné chodby v dómu U Dvou velkých a meandrující, klesající chodba mezi body 39 a 40 (u prvního vchodu do Bluditì M. lechty). Souvislost s Bluditìm M. lechty zatím nebyla prokázána. Celková délka novì objevených prostor èiní cca 180 m. Summary: The discovery of the river bed of the Bílá Voda Creek in the Amatérská Cave. The left-side Obr. 5: Freaticky kanál (foto P. Polák) Fig.. 5: Phreatic pressure tube (photo P. Polák) 6 branch in the Macoský Corridor was explored at the beginning of 2002. The site is located near the Labyrinth of M.lechta in the Amatérská Cave. The main aim of exploration was the discovery of unknown sections of the Bílá Voda Creek. After digging out the sediments and some flowstones, a narrow passage terminating by 17 m deep shaft was discovered. Active Bílá Voda Creek was found at the bottom. River bed with some left-side tributaries leads downstream terminating after 30 m in sump. The inflow part 90 m long continues upstream. A chimney above the inflow sump leads to a phreatic channel. It continues down to a further part of the Bílá Voda Creek, named the Aqualung, i.e. to flooded active stream bed terminating by a sump. The principal direction of this system is similar to that of the Macoský Corridor, but situated at the lower, active, level. The inflow part communicates with the Crematorium by unknown part only 15 m long. The outlet sump drains new discoveries to unknown parts of the olímova mísa. The connection with the Labyrinth of M. lechta has been unknown yet. The total length of new discoveries is about 180 m. K poznání bezobratlých ivoèichù Chýnovské jeskynì Libor Dvoøák Správa NP a CHKO umava, oddìlení ochrany pøírody, Suická 399, 341 92 Kaperské Hory Díky pochopení pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì jsem tyto prostory navtívil 16.5.2000. Bìhem této doby jsem nalezl nìkteré zajímavé zástupce rùzných skupin bezobratlých ivoèichù. Jsem si vìdom, e se jedná pouze o základní data a e nìkterý z pøítích prùzkumù pøinese bohatí výsledky. Pøesto povauji za zajímavé a uiteèné podìlit se i o tyto skromné výsledky, obzvlátì kdy v minulosti byli v Chýnovské jeskyni z ivoèichù detailnì zkoumáni pouze netopýøi. Jména rùzných èástí jeskynì, uvádìná dále v textu, pocházejí z Cíchy (1999) a od pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì. znám ho i ze ètyø jeskyní v Poumaví. Pravidelnì se objevuje v jeskyních støední a j. Evropy, proto je øazen mezi troglofily (Riedel 1996). Vyskytuje se na zemi pøedevím v suti nebo pod volnì leícími pøedmìty. Posledním zjitìným druhem je slimák popelavý (Limax cinereoniger) na stìnì na kraji Vstupní chodby se vyskytoval 1 ex. a na stropì Sklípku 2 ex. Slimák popelavý je typickým druhem rùzných typù lesa, vyhýbá se pouze suchým borùm a smrèinám. Jedná se o jeden z nejbìnìjích druhù podzemních prostor, hojný je zejména ve tolách (Dvoøák 1999), známý je i z poumavských jeskyní. Pavouci Ve Sklípku ije velmi poèetná kolonie køiáka temnostního (Meta menardi). Pøirozeným prostøedím tohoto druhu jsou vlhké tmavé sklepní prostory a hlavnì jeskynì (Miller 1971), kde se nezøídka vyskytuje ve velkém mnoství. Na stropì je èasto nalézán bílý elipsovitý kokon, obsahující vajíèka. Podle sdìlení pracovníka Správy Chýnovské jeskynì (F. Krejèa) zde pùvodnì tento druh neil, ale byl do tìchto prostor introdukován. Pli Nalezl jsem celkem tøi druhy plù, jedná se o typické a charakteristické obyvatele podzemních prostor. Jejich celková ekologická charakteristika je pøevzata podle Loka (1956). Pod døevìnými paletami ve Sklípku jsem nalezl 1 ex. vrásenky okrouhlé (Discus rotundatus). Jedná se o bìný druh rùzných typù biotopù spíe vlhèího charakteru, èasto proniká i na druhotná stanovitì. Pomìrnì èasto se objevuje i ve sklepích a tolách (Dvoøák 1999), kde se zdruje pøi zemi pod døevem nebo kameny. Takté pod døevìnými paletami ve Sklípku ije poèetná populace skelnatky drnové (Oxychilus cellarius), nalezl jsem 1 ivý ex. a 25 prázdných ulit. Tato skelnatka je bìným druhem rùzných typù biotopù, nejèastìjí je v zalesnìných sutích, velmi hojná je na druhotných stanovitích. Ve sklepích a tolách patøí ke ètyøem nejbìnìjím druhùm (Dvoøák 1999), Stejnonozí korýi Z této zajímavé skupiny jsem nalezl dva druhy jejich základní ekologická charakteristika je pøevzata podle Frankenbergera (1959). Na stìnì Umìlé toly byly nalezeny 2 ex. a pod døevìnými paletami ve Sklípku 10 ex. beruky zední (Oniscus asellus). Tento velmi hojný druh ije na vlhkých místech rùzného charakteru, pøedevím v lesích 7 (hlavnì v sutích), èastý je i v blízkosti lidských obydlí a objevuje se i ve sklepích. V oblasti umavy a západních Èech je pomìrnì èastá ve sklepích i tolách, znám ji i z nìkolika jeskyní. Ve Sklípku byly spoleènì s tímto druhem nalezeny té 4 ex. stínky Cylisticus convexus, která se objevila v 1 ex. té na stropì ve Schwarzenberské chodbì. Ojedinìlý a hojný druh ijící na vlhkých kamenitých místech, pøevánì lesnatých, také ve zøíceninách nebo sklepích. Velmi zajímavý druh, který se objevuje i v hlubích sutích nebo uvnitø tol a jeskyní. I zde, ve Schwarzenberské chodbì, jsem ji nalezl cca 50 metrù hluboko v jeskyni. nejrùznìjích, pøedevím otevøených biotopech. V jeskyni by mohl pøezimovat, patøí na tøetí místo mezi druhy, které u nás nejèastìji pøezimují v podzemních prostorách (Dvoøák 2000). Køídla mohou pocházet od pavoukù nebo netopýrù, kteøí se zde motýly iví. Takté v Umìlé tole jsem na stìnì nalezl 1 ex. tmavoskvrnáèe dvouskvrnného (Lomographa bimaculata). Tento druh je místy dosti hojný v køovinách, hlavnì v luních lesích a okolo potokù. Druh nepatøící do jeskynní fauny, pouze náhodnì zalétlý. Pøezimuje jako kukla a vylíhlý motýl poletuje ji od konce dubna. Na stropì Vstupní chodby jen pár metrù za møíí sedìl 1 ex. mùry sklepní (Scoliopteryx libatrix). Tento druh je hojný od níin a do hor, vyskytuje se pøedevím na lesních okrajích. Nejbìnìjí druh motýla pøezimující v podzemních prostorách (Dvoøák 2000). Nález ivého jedince v jeskyni v tomto období je výjimkou, protoe v prùbìhu kvìtna motýli vyletují ven za rozmnoováním. Dalím druhem, objevujícím se v jeskyni, je píïalka jeskynní (Triphosa dubitata). Jedná se o hojný druh vyskytující se od níin po hory, pøedevím v oblasti listnatých a smíených lesù a v kulturní stepi. Pøezimuje velmi èasto v podzemních prostorách, v jeskyních je vùbec nejhojnìjím druhem (Dvoøák 2000). Osobnì jsem ji zde nezaznamenal, ale podle sdìlení pracovníkù Správy Chýnovské jeskynì zde pravidelnì zimuje. Chrostíci Na stìnì Umìlé chodby se objevily 2 ex. chrostíka Potamophylax latipennis. Jedná se o pomìrnì bìný druh chrostíka, nepatøí k druhùm, které se v jeskyních vyvíjejí. Vechny druhy rodu Potamophylax ijí kolem horských potokù s písèitým a kamenitým dnem (Krkavec 1959). Vìtina druhù chrostíkù zalézá do úkrytù v horkém létì, take se èasto objevují i v jeskyních. Brouci Na schodech pøed møíí Vstupní chodby jsem nalezl ètyøi druhy støevlíkù, vdy po 1 ex. Jejich ekologické nároky jsou pøevzaty z Hùrka (1996). Platynus assimilis je hojný druh v lesích, na jejich okrajích nebo bøezích vod. Dává pøednost vlhèím typùm prostøedí. Molops elatus je pomìrnì lokálnì rozíøený druh pøevánì lesnatìjích oblastí, vyskytuje se na suích stanovitích. Støevlík zrnitý (Carabus granulatus) je bìný druh vlhèích biotopù, vyskytuje se pøedevím na polích a okrajích lesù, lesním celkùm se ale také nevyhýbá. Takté na vlhèích lokalitách ije støevlík hajní (Carabus nemoralis), hojný druh, vyskytující se pøedevím v lesích, hájích a zahradách. ádný z tìchto druhù nemá vztah k podzemním prostorám. Jejich výskyt zde je náhodný, v blízkosti jeskynních vchodù se èasto vyskytují druhy, které ijí v bezprostøedním okolí. Závìr Vechny druhy bezobratlých, které jsou zmiòovány v tomto èlánku, se dají ve vztahu k jeskyním rozdìlit do tøí kategorií. První tvoøí náhodní hosté, kteøí s faunou jeskynì nemají nic spoleèného. Ze zjitìných druhù sem patøí vechny ètyøi druhy støevlíkovitých broukù a motýl tmavoskvrnáè dvouskvrnný. Do druhé kategorie náleí druhy vyuívající jeskyni jako úkryt v letním (chrostík) nebo zimním období (ostatní tøi druhy motýlù). Tyto druhy patøí ji mezi typické, by pouze sezónní, obyvatele jeskynních prostor. Tøetí kategorii tvoøí stálí obyvatelé jeskynì. Patøí sem oba druhy korýù, pli vrásenka okrouhlá a slimák popelavý, ale pøedevím dva úeji vázané druhy: pavouk køiák temnostní a troglofilní pl skelnatka drnová. Motýli Zjistil jsem výskyt tøí druhù motýlù, jejich ekologická charakteristika je pøevzata podle Kocha (1988). Na zemi v Umìlé tole jsem nalezl køídla 1 ex. baboèky paví oko (Inachis io). Tento hojný a veobecnì rozíøený druh se vyskytuje na Literatura: Cícha J. (1999): Jeskynì a historická dùlní díla v jiních Èechách a na umavì. Kletr: 1102. Plzeò. 8 Dvoøák L. (1999): Malakofauna sklepù, tol a jeskyní západních Èech a oblasti umavy. Silva Gabreta, 3: 141154. Vimperk. Dvoøák L. (2000): Poznámky k pøezimování motýlù v podzemních úkrytech v oblasti umavy a v západních Èechách. Silva Gabreta, 5: 167 178. Vimperk. Frankenberger Z. (1959): Stejnonoci suchozemtí Oniscoidea. Nakladatelství ÈSAV: 1215, Praha. Hùrka K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Kabourek: 1566. Zlín. Koch M. (1988): Wir bestimmen Schmetterlinge. 2. Auflage. Neumann Verlag: 1792. Leipzig, Radebeul. , 792 p. Krkavec F. (1959): Øád chrostíci Trichoptera. In: Kratochvíl J. (Ed.): Klíè zvíøeny ÈSSR III 573 616. , ÈSAV Praha. Loek V. (1956): Klíè èeskoslovenských mìkkýù. Vydavatelstvo SAV: 1437. Bratislava. Miller F. (1971): Øád pavouci Araneida. In: Daniel M., Èerný V. (Eds): Klíè zvíøeny ÈSSR IV: 51 306. , ÈSAV Praha. Riedel A. (1996): Die in West-Paleärktis unterirdisch lebenden Zonitidae sensu lato (Gastropoda, Z AHRANIÈNÍ Stylommatophora). Fragmenta faunistica, 39, 24: 363390. Warszawa. Summary: To the knowledge of invertebrates of the Chýnovská Cave. Invertebrates were collected on May 16, 2000. All species mentioned in this paper are divided into three categories: (i) Accidental guests, non-belonging to the cave fauna. From discovered species, four carabid beetles (Platynus assimilis, Molops elatus, Carabus granulatus and Carabus nemoralis) and one moth species (Lomographa bimaculata) are ranked into this category; (ii) Species utilise cave as shelter in summer (caddisfly Patamophylax latipennis) or in winter period (moths Triphosa dubitata, Scoliopteryx libatrix and butterfly Inachis io). Those species belong amid typical inhabitants of cave spaces, even seasonal only, and (iii) Regular inhabitants of the cave. The following species are ranked into this category: crustaceans Oniscus asellus, Cylisticus convexus, snails Discus rotundatus, Limax cinereoniger, but especially two species closely bounded on caves spider Meta menardi and troglofilic snail Oxychilus cellarius. AKCE Irsko a jeho podzemí Petr Oliar (ÈSS ZO 1-04 Zlatý kùò) V srpnu loòského roku jsem navtívil Irsko, zemi co se týèe podzemí víceménì nepøíli známou. Rád bych alespoò v krátkosti popsal nìkteré záitky z cesty. Pøesto, e cesta nebyla cílena pøímo na jeskynì a staré doly, podaøilo se mi okrajovì navtívit nìkterá zajímavá místa. Ji pøed odjezdem jsem si opatøil video-dokument o irských starých dùlních dílech, který poøídila anglická speleo-skupina I. A. Recording. Ta se zabývá natáèením technických památek, mimo jiné i starých dolù. Své snímky prodává prostøednictvím internetu. Musím vak konstatovat, e úroveò snímku nebyla vysoká. Pøesto 9 Obr. 1: Schematická geologická mapa Irska s vyznaèením popisovaných lokalit (podle Colemana, 1965) Fig. 1: Schematic geological map of Ireland with sites described in the article (after Coleman, 1965) 10 Mines Ltd. Tím byla tìba definitivnì ukonèena a byla zahájena likvidace podzemí a následnì rekultivace povrchových lomù. Evropská unie zde do dneních dnù financuje rekultivace krajiny, co bude jetì zøejmì dlouho trvat, protoe oblast je tìbou dotèena pomìrnì znaènì. V údolí jsou desítky tol, ze kterých vytékají okrové dùlní vody a ze strání v údolí se zdvihají k nebi zøíceniny starých achetních budov s komíny od parních strojù, které jsou chránìny jako technické památky. Vzduch je prosycen sírou z rozkládajícího se pyritu na haldách. Jako jeden ze zajímavých hornických artefaktù na lokalitì musím uvést èást velké lanovnice (zøejmì z tìní vìe), která nyní tvoøí souèást jedné trafiky ve mìsteèku Avoca. Dalí lokalitou ve Wicklow mountains, kterou se mi podaøilo navtívit, je oblast Glendalough a dalích okolních údolí, kde se tìilo pøedevím galenitové zrudnìní s obsahem støíbra, vázané na okrajové èásti ulového masivu. Po pustých kopcích je zde rozseto veliké mnoství hald a zasypaných portálù tol, které zaily nejvìtí rozkvìt v druhé polovinì 19. století. (Bowie, Kvalheim a Haslam 1978) V údolí Glendalough je u starého dolu stále k vidìní starý drtiè z konce 19. století. Kromì Wicklow mountains jsem navtívil jetì mìdìné doly na Ross Island u Killarney. Zde se jedná o chalkopyritové zrudnìní ve vápenci. Na ostrovì byly rudy tìeny pøedevím ve starovìku, a to pomocí malých lomù, které sahaly pár metrù pod hladinu jezera. Jediný portál asi tøímetrové toly je oplocen a uzamèen. Lomy jsou zatopeny a ukryty Obr. 2: Zatopený malý lom po tìbì mìdìných rud na ostrovì Ross Island u Killarney, Irsko (foto Petr Oliar) Fig. 2: A small flooded quarry after copper deposits exploitation at the Ross Island by Killarney, Ireland (photo Petr Oliar) mi poskytla cenné údaje o lokalizaci starých dùlních dìl a jejich stáøí. První lokalitou, kde je mono sledovat stopy po staré tìbì, je oblast Wicklow mountains j. od hlavního mìsta Irska Dublinu. Zde je zajímavé navtívit mìsteèko Avoca v údolí stejnojmenné øeky. Byly zde tìeny Cu-Pb-Zn rudy ve formì pøevánì pyritu a chalkopyritu, ménì pak sfalerit s galenitem. Loisko je uloeno v ordovických kyselých tufech a lávách (Vanìèek 1995). Avoca byla velice dùleitým rudným revírem v Irsku. Má nejdelí historii v pokraèování produkce a souètu vytìené rudy vùbec, èím pøevyuje vechny ostatní doly v zemi. Celá historie údolí Avoca je od zaèátku do konce vázána na doly na mìï v okolí. Poèátky tìby na loisku se datují ji od starovìku. V dobì prùmyslové revoluce byla v této oblasti zøízena eleznice, která spojila Avocu s pobøením mìstem Arklow. To znamenalo dalí vzestup tìby. Doly jsou rozdìleny na dva hlavní revíry (Východ a Západ), oddìlené øekou Avoca. V obou byla provozována jak hlubinná, tak povrchová tìba. Druhá dekáda 20. století znamenala pro doly v Avoca úpadek. Byly provozovány pouze doly na tìbu okrù pro výrobu barev, spoleèností, která byla zaloena v roce 1911 v Ballygahanu. V roce 1956 zahájila kanadská spoleènost Mogul Mining Corporation tìbu mìdìných rud na dole St. Patrick se znaènou pomocí irské vlády. Pøesto tìba skonèila v roce 1962 a na dole zùstala jen údrbáøská èeta. V roce 1970 byla tìba obnovena a do roku 1982 spoleèností Avoca Obr. 3: Jedna z mnoha odvodòovacích tol západní èásti loiska Avoca, Irsko (foto Petr Oliar) Fig. 3: One of many drainage adits of the western part of the Avoca deposit, Ireland (photo Petr Oliar) 11 Obr. 4: Suení raeliny na otop, Irsko (foto Petr Oliar) Fig. 4: Drying of the peat for heating, Ireland (photo Petr Oliar) v bujné vegetaci Národního parku Killarney. Vude v Irsku se mùete setkat s tìbou fosilních paliv provozuje ji na svém pozemku kadý, kdo mùe jedná se o dobývání raeliny. Protoe je v Irsku jen málo klasických loisek uhlí a zároveò je zemì postiena nedostatkem døeva, stala se raelina nejobvyklejím palivem. Je dobývána v dlouhých pásech a následnì suena v hromadách, které se podobají snopùm obilí. Poslední lokalitou, kterou jsem pro nedostatek èasu bohuel nemohl navtívit, je asi jediný irský zpøístupnìný dùl Glengowla mine. Tìil støíbrné a olovìné rudy a byl oputìn v roce 1865. Dùl leí asi 40 km z. od Galway. Co se týèe krasových dutin, je Irsko velice bohaté, nebo témìø tøetina rozlohy je tvoøena vápenci. Nedaleko známých 200 m vysokých útesù Cliffs of Moher leí významná krasová planina Irska The Burren. Planina je témìø pustá, nikde ani strom, jen sporé travní porosty a tmavì edivé karbonské vápence, je jsou rozbrázdìny krapy. Na úpatí planiny lze navtívit asi nejznámìjí Obr. 5: krapy na krasové planinì Burren, Irsko (foto Petr Oliar) Fig. 5 Lapies at the karst plateau Burren, Ireland (photo Petr Oliar) zpøístupnìnou jeskyni Irska Aillwee Cave. (V Irsku je celkem pìt zpøístupnìných jeskyní.) Dalí zpøístupnìná jeskynì leí cca 100 km j. od Aillwee Cave u mìsta Castleisland. Jedná se o jednu z nejdelích jeskyní Irska Crag Cave. Jeskynì je dlouhá témìø ètyøi kilometry. Byla 12 Obr. 7: Zatopená dobývka v úrovni tolového patra dolu Sygun ve Walesu, GB (foto Sygun coppermine) Fig. 7: Flooded bord at the level drift of the Sygun Mine in Wales, GB (photo Sygun coppermine) v kvìtnu roku 1833 (New Cave). Zajímavé je, e zpùsob objevu je velice podobný jako pøi objevu Chýnovské jeskynì v Èechách pøi lámání kamene vyklouzlo dìlníkovi páèidlo do pukliny. Aby páèidlo znovu získal, rozíøil puklinu a objevil tak jeskyni (Coleman 1965). Nová jeskynì je vyvinuta v køídle synklinály, take vápence jsou zde vyvinuty v lavicích, které upadají pod úhlem 35-40°. Prohlídka je vedena jen New Cave. Po sestupu uklonìnou puklinou se návtìvník dostane do gigantických prostor, které vak není mono pøíli dobøe vnímat, díky zastaralé elektroinstalaci. Snad proto je také snad v kadé prostoøe pøedvádìna pøedevím pravá jeskynní tma. Místy je vyvinuta zajímavá krápníková výzdoba, která je pozoruhodná zejména svou velikostí. Nejvìtí stalagmit v prostoøe House of Lords je 9 m vysoký. Výzdoba je vak notnì zapráená a místy i èásteènì znièená. Pøesto je mono návtìvu jeskynì doporuèit, protoe je opravdu zajímavá svou velikostí a morfologií. Irské podzemní zajímavosti jsem vyèerpal, ale vzhledem k tomu, e vìtina cestovních kanceláøí vyuívá podobnou trasu pro dosaení Irska, a to pøes park Snowdonia ve Walesu, chtìl bych jetì upozornit na jednu technickou památku. Je jí mìdìný dùl Sygun copper mine u mìsteèka Beddgelert. Po zakoupení vstupenky Vás personál vybaví pøilbou, a pak jste vputìni do dolu odvodòovací tolou. Výklad je podáván automaty po zmáèknutí tlaèítka. Prùvodce Vás nedoprovází, a tak si rychlost prohlídky volíte sami. Pro horlivé badatele dodávám, e i kdy s Vámi nejde prùvodce, jsou vude nainstalovány èidla Obr. 6: Pùdorys jeskynì Crag Cave s vyznaèením polohy správní budovy (pøevzato z propagaèního materiálu jeskynì) Fig. 6: Plan of the Crag Cave with site of the administrative building (from the advertising materials of the show cave). objevena v roce 1981 a 350 m jeskynì bylo zpøístupnìno v roce 1989. Musím konstatovat, e jeskynì je velice citlivì zpøístupnìna a zhruba 10 cm od návtìvnické trasy ji není poznat ádný zásah èlovìka do výplní jeskynì. Prostory jeskynì jsou vtipnì pojmenovány dle knihy J.R.R. Tolkiena Pán prstenù. Poslední jeskyní, kterou jsem navtívil, je Mitchelstown Caves. Ta leí asi 15 km v. od stejnojmenného mìsta. Jeskynì se skládá ze dvou èástí, z nich jedna je známá ji po staletí (Desmond Cave) a druhá byla objevena pøi tìbì v malém lomu 13 Obr. 8: Pùdorys a øezy Mitchelstown Caves (podle Colemana, 1965) Fig. 8: Plan and sections of the Michelson Caves (after Coleman, 1965) Pøípadným zájemcùm rád poskytnu dalí informace, vèetnì mnoha internetových adres, které jsem spolu s informaèními letáky na cestì získal. a kamery. Z úrovnì odvodòovací toly postupnì plháte dobývkami po schodech a na úroveò vyí toly, která je o 50 m výe. Tam jste automatickým turniketem vyputìni ven z dolu. Dalí zajímavostí zdejí oblasti je bezpochyby nejvìtí pøeèerpávací elektrárna v Anglii Dinorwig. Pøi stavbì elektrárny byl vyuit komplex bývalých dolù na pokrývaèskou bøidlici. Elektrárna byla sputìna v roce 1984. Vekeré zaøízení elektrárny je umístìno v podzemí. Celková denivelace horní a spodní nádre èiní 315 m a vzdálenost ústí a konce vodních kanálù pak témìø 3 km (Williams 1999). Do vodního díla jsou poøádány exkurze, kdy jsou návtìvníci naloeni do mikrobusù a odvezeni do podzemní elektrárny, kde je mono si prohlédnout nejen podzemní tunely, ale i generátory v èinnosti. Ty jsou situovány v údajnì nejvìtí vylámané komoøe v Evropì (179 x 24 x 60 m) (Williams 1999). Po hodinì a pùl se návtìvníci ocitnou opìt tam, kde do mikrobusù nastupovali. Literatura: Williams E. (1999): Dinorwig-the electric mountain. GVC. Liverpool. Coleman J.C. (1965): The caves of Ireland. Anvil books. Tralee. Vanìèek M. (1995): Nerostné suroviny svìta. Academia. Praha Bowie S. H. U., Kvalheim A., Haslam H. W. (1978): Mineral deposits of Europe, vol.1, Northwest Europe. The Mineralogical Society. London. Summary: Ireland and its underground. The article brings observations and experience from holiday trip to Ireland. There is a possibility to visit one of the biggest accumulations of Cu-Pb-Zn ore in Ireland 14 near Avoca (disused in these days). The exploatation of this deposit was closed in 80s of 20th century. A big group of old mines (lead and zinc mines) is near this locality in Glendalough, Glendasan and Glenmallure valleys. Next the writer visited the copper mines on Ross Island near Killarney (chalkopyrite in limestone). The copper was exploited here ever in copper age. A lot of caves is known in Ireland, because 35 % of Irelands area consist of Carboniferous limestones. One of famous karst areas is, of course, Burren karst plain and Aillwee Cave. Author visited two of the five caves opened for public, the Crag Cave near Castleisland town and Mitchelstown Cave. Finally two underground points from Wales are described the Sygun Copper Mine and power station in Dinorwig Mountain, which are possible to visit on the way back from Ireland. Obr. 9: Dobývka mìdìného dolu Sygun ve Walesu, GB (foto Sygun coppermine) Fig. 9: Bord of the Sygun coppermine in Wales, GB (photo Sygun coppermine) Speleologická expedice KRÉTA 2002 aneb ílený kankán v podzemí Bílých hor Oldøich tos (KOTA 1000) nekonèí. Moøe je nezvykle klidné, klidné a vyrovnané jako moje vnitøní já. Hltám poslední paprsky podzimního slunce a v duchu ji rýsuji obrysy dalí expedice. Je pozdní odpoledne a slunce se kloní nízko nad obzorem. Monotónní zvuk lodních motorù a nekonèící záchvìvy masy eleza na mì pùsobí jako drobné elektrické výboje, které mì spolu se sluneèními paprsky nabíjí jako solární panel. A tak usedám a rekapituluji právì probìhlé týdny svého ivota. Odpoèat, témìø po mìsíèní speleologické expedici na Krétì vracím se uvolnìn, vyèitìn a vyrovnán zpìt do bláznivého svìta. Je øíjen 2002. Podzim mám rád. Zaèíná opadávat první listí a svìt se zdá být barevnìjí ne ve Lefka Ori divoké vápencové pohoøí v z. èásti ostrova Kréta. Èetné vápencové planiny, skaliska, závrty, rozmanité scenérie vysokohorského krasu, nejroztodivnìjí geologické útvary, jeskynì a propasti. Jedno z nejzajímavìjích a z hlediska objevù velice perspektivních pohoøí v celé Evropì. Letos se do zdejí oblasti vypravil na prùzkumnou expedici i èeský tým speleologù ze sdruení KOTA 1000. Cílem byl výzkum v nejhlubí propasti Balkánu Gorgothakas LOC 1, hluboké -1 208 m. . stojím na nejvyí palubì obøí lodi Pasiphae Palace a vlahý podzimní vítr mi cuchá vlasy. Kolem ubíhá pusté a liduprázdné pobøeí Albánie jako zvolna projídìjící vlak, který nikde 15 skuteènosti fakticky je. Sedím v Tescu v dìtském koutku na kolobìce a krátím si nudné chvíle nákupu. Nákupy nemám rád. Chaos, mraky jídla a to klièkování mezi regály mì unavuje. Metrovej úèet leze z pokladny jako pomalej slimák. U zbývá jen nalapat vechno do kufru. Zvyující se intenzita Jurova kvílení sílí úmìrnì s tím, jak auto pomalu sedá. Rocky Balboa, jak jsme pøejmenovali naeho drajvra, máme rádi. Vidìli jsme ho dvakrát v ivotì a hned jsme vìdìli, e bude sranda. Po dálnièním pøivadìèi v Terstu hrneme sto ètyøicet. Bezprizornì se povalující lodní lístky na palubní desce si uívají poslední chvíle slunných paprskù pøed poøádným prùvanem, který nastává bìhem pøítích okamikù, kdy Macoò otvírá okno a filmuje. Dalí vteøiny klièkuji mezi kamiony a lovím mezi støedovými svodidly lístky z kopøiv. Tøicetihodinová plavba elezným kolosem po Jadranu je pestrá pouze u albánského pobøeí. Divoké a liduprázdné pobøeí pùsobí jako mìsíèní krajina. Bílé høebeny vln se rozbíjejí o skaliska na pobøeí a vytváøejí pocit nedostupnosti a prázdnoty. O dva dny pozdìji se ji zakusuje autíèko do svahù Lefka Ori. Vesnièka Melidoni je poslední výspou civilizace pøed výstupem do hor. Vude plno ovcí a koz bezoárových, místnì nazývaných KRI KRI. Ovce, kozy a kùzlata a taková ta zvíøecí smeèka se potuluje na místních pastvinách a spásá poslední trávu, kterou zde jinak nahradily vudypøítomné bodláky a mechy s dlouhými ostny. Drkotáme se pìtikilometrovou rychlostí pøes balvany, koryta a kamenné plotny neustále vzhùru a vzhùru. Kamarád Julius nás ujiuje e se ji blííme. Auta zanecháváme po deseti kilometrech jízdy divokou horskou cestou zaøízlou do pøíkrých vápencových svahù na malém travnatém plácku. Cesta zde konèí. Je to jakési místo pro zvíøata, snad starí sala z kamenù, jménem Agio Nicolas, kde opodál vyvìrá z pod skaliska drobný pramínek vody. iroko daleko jediný zdroj. Proto se sem také stahují stáda ovcí a koz. Vylapané pìinky od tìchto obyvatel vápencových plání jsou jediným vodítkem jak se orientovat v tomto nepøehledném a obtíném terénu. První vynáka nám trvá ètyøi hodiny bezvládného potácení se v moøi krapových útvarù s obrovskými skøínìmi na zádech. Slunce je ji nízko nad obzorem a spolu s Medzem a Macoòem se rozhodujeme, e to jetì jednou otoèíme. Dole je jetì více ne 500 kg expedièního materiálu. Tma nás zastihuje v první polovinì cesty zpìt. Pøed námi je nejhorí úsek. Orientaènì nepøehledný vápencový Obr. 1: Pohled východním smìrem (foto P. Medzihradský) Fig. 1: A view eastwards (photo P. Medzihradský) práh asi 150 m vysoký, porostlý pichlavými mechy a liejníky. Na øadu pøichází GPS. Jinak jsme v pytli. Pozdì v noci pøicházíme do naí útulné a vlhké jeskynì. Mattes nachystal èaj je hodnej, e na nás myslel. Tyhle malièkosti èlovìka stranì potìí, obzvlátì v okamiku kdy se dopotácíte ve ètyøi ráno do bivaku po hutné akci v díøe. Kdy na vaøièi najdete vlanej èaj a pod poklièkou jídlo to se cení, no a kdy jsou kámoi ochotni vstát, tohle vechno vám ohøát, vyslechnout vás, tak to je okamik, kterej se zapisuje hodnì hluboko. Druhej den ráno kluci toèí dalí vynáky. Medzo je zvíøe. Je cvièenej z Tater, dìlal tam nosièe a nakládá si pìkný tatrovky. Spolu s Mattesem se chystáme na první sestup. Za úkol máme vystrojit propast do hloubky 300 m. Je poledne a pìknì se potím. Je asi 30 stupòù. Stojím pøed vchodem do díry, zabalenej do polarteku a nepromokavýho overalu. Beru pingl plnej lan s názvem R1 a mizím ve vchodu. Silnej a studenej je prùvan vanoucí z tohohle malýho vchodu pøipomínajícího popelnici. Lano je zakotveno na dvou clownech a mizí nìkde ve tmì. Po tøiceti metrech slaòování, pøerueného obèas nìjakou pøepínkou (osazení jitìní do skály, aby se lano nedøelo o skalní výstupky) pøistávám na ikmé skalnaté ploinì. Otvor vpravo dává tuit nesmírnou hlubinu. Ano, zde se otevírá podzemní studna hluboká 230 m. Ihned po 15 m buduji na hranì kotvení. Pár metrù pod nohama se mi otevírá nesmírná hlubina, kde není vidìt stìn ani dna. Najídím do naprosté temnoty. Sestup je zpestøen 16 uzlem asi po 30 m. Studna je velmi èlenitá, obèas zkrápìná vodou odnìkud shora. Svislost a poøádnej kotel nabírá posledních 100 m. Studna pøechází asi 15 m nad dnem do meandru, v jeho vstupu silnì prí. Zde se zastavujeme, pøebalujeme materiál a po serotování nìjaké té tyèinky pokraèujeme v postupu. V jeskyni je stálá teplota 8 stupòù a v úzkých místech silný prùvan. Meandry nás nemile pøekvapují! Namísto prostorných propastí malých hloubek se plazíme úinami plnými ostrých výènìlkù, na kterých trháme overaly. Studny jsou spojené úinami a na mnoha místech je slyet huèení podzemního potoka. Meandr je místy tøicet centimetrù iroký a a tøicet metrù hluboký. Lezeme vdy v jeho nejirí èásti. Jednou dole, podruhé uprostøed, potøetí nahoøe u stropu. Meandr se zdá být nekoneèný. Visí zde stará lana po francouzské expedici, která jsou zjevnì nepouitelná. Po nìkolika studnách následují vzestupné traverzy smìrem nahoru. Orientujeme se jenom dle starých lan Francouzù. V podveèer se zastavujeme u obrovského skalního bloku. Vpravo na dnì ètyømetrové studny je torzo stanu. Je roztrhaný a je v nìm plno vody. O ètyøi metry výe, kousek vpravo, je malá trhlina na hranici prùleznosti odkud táhne silný prùvan. Zde se zastavujeme na hranì více ne 140 m hluboké propasti v hloubce 300 m. Vylézáme za tmy. V basecampu vechno leí ve spacácích a horlivì diskutuje. Batu máme pøipravenou a èaj taky. ivì popisujeme klukùm situaci v podzemí a ti kadých doukem hltají vechny informace a podrobnosti. Dalí den jde do díry Medzo a Macoò. Vypadá to minimálnì na poctivou ètyøiadvacítku. Za úkol mají vystrojit propast z -300 do -720 m, zde vybudovat podzemní tábor, zanechat zde spacáky, stan, vaøiè a materiál pro vystrojování a vrátit se zpìt na povrch. Na nebi jsou první mráèky. Na pamìti máme vodu, která je v této díøe velmi nebezpeèná. Na dé to vak nevypadá a tak kluci zalézají kolem poledne do jeskynì. My toèíme dalí vynáku. V polovinì cesty zaèíná sílit vítr a od severu se nìco ene. Je nám z toho velijak a urèitì z toho nemáme dobrej pocit. Bìhem nìkolika málo okamikù prí. Do basecampu pøicházíme za vytrvalého detì. Mattes tøídí jídlo a já beru 20 l penku a jdu pro vodu. Pro tu je tøeba slanit asi 60 m hluboko do jeskynì vzdálené asi 15min. chùze od basecampu. Po prolezení nìkolika meandrù je ve tìrku malá jamka a zde se pomocí malé nádoby nabírá voda. Tìch 20 l zabere dobrou hodinu. Je tu vak málo vody a proto s necelými 5 litry lezu nahoru. Pøemýlím, co budeme chlastat, kdy dole není voda. Dle místòákù to je iroko daleko jedinej zdroj vody. Vylézám nahoru a poøád vytrvale prí. Nemám z toho dobrej pocit. Kluci jsou v díøe samá voda. No, zatím toho není tolik, uklidòuji se. Ne staèím pøijít do bivaku, spustilo se to naplno. Tak, tak se schovávám. Prùtr je slabý slovo. Obloha jak edá deka na vechny strany, prudkej vichr a jedna bouøka za druhou. Za pár minut jsou vyschlá horská koryta plná vody a kubíky vody valí do zemì. Paneèku, a je to v prdeli. Doufejme, e jsou borci v bivaku na -720 m. Je to prý suchý místo, kdy i za vysokého vodního stavu je bezpeèno. Hlavnì, aby je to nechytlo nìkde na lanì. Dé neustále sílí a nabírá plný pecky. Prí ji více ne est hodin. S klukama jsme se domluvili, e deadline je ráno v est. Pokud nevylezou, je prùser a nìco se stalo. Sedíme u èaje hodnì dlouho. Vùbec z toho nemáme dobrej pocit. Masy vody jdou do zemì a nedá se vyjít ani z jeskynì. Jediné pozitivum je to, e bìhem hodiny plníme vech osm 20 l penek s vodou. To nám moná vydrí do konce pobytu hlavnì aby u pøestalo pret. Jdeme spát, ráno moudøejí veèera. Probouzíme se skoro stejnì. Kluci nikde!!! Krve by se ve mnì nedoøezal. Uklidòuje nás to, e je v zemi Medzo. Není to ádný voøezávátko a nìco má za sebou. O Macoòa máme trochu strach. Je poprvé ve velké díøe a takovou situaci nikdy nezail. Dé troku zeslábl. Balíme vìci a chceme vyrazit naproti. Pøichází to vak znovu a zase na plný kecky. Horský koryta jsou plný vody a závrty u nestaèí hltat tolik vody. Dole musí bejt apokalypsa! Ve dvanáct to u nemùeme vydret a za detì mizíme ve vchodu. Máme náhradní karbid, jídlo, lékárnu a náhradní lano. Dolù jedeme hodnì rychle. Mám festovnì nateklou ruku a jsem rád e udrím v roce stop brzdu. Pár dnù zpìt jsem uklouzl v meandru a blbì jsem spadl, bolí to jak èert. Doufáme, e kadým metrem na kluky narazíme, jak mokøí a zkøehlí vylézají ven. Køièíme do propastí a doufáme, e nìkde uslyíme hlasy. Nic. Jenom ticho. Ve vstupní studni docela fest prí. Meandry skoro probíháme a na hranu stopadesátky. Odtud je slyet hukot vody. Mattes najídí asi 20 m a køièí do hlubiny. Borcíííííííí! Borcíííííí! A po notné chvíli se ze spodu ozývají hlasy. Pøes vodopád padající do stopadesátimetrové hlubiny vak není témìø vùbec nic slyet. Po pùl hodinì se Mattes objevuje v oknì. Kluci by mìli být OK. Jsou asi nìkde mimo vodu a vylezou a to odteèe. Jóóóó! Spadl nám kámen ze srdce. Jsou iví. Tý voléééé! 17 Na malé polièce u utru zanecháváme karbid a trochu jídla. Otáèíme to. V podveèer jsme nahoøe. Pøestává pret, ale je zima. Asi 10 stupòù. Popíjíme èajík, lelkujeme po basecampu a rozhodnì ten veèer nic hodnotnýho netvoøíme. Nad ránem v pìt hodin mì probudí zpìv. Nejdøíve si myslím, e se mì to zdálo. Za chvíli zase. Borci jsou tady. Rychle ven a vaøit. Èaje, èaje a jídlo. Rozepínám zip a dostávám sprku vody z tropika stanu pøímo do oblièeje. Obouvám boty a rychle si oblékám podoveral. U skáèu pøes utry k jeskyni. Fakt jo, borci jsou tady. Zdraví, astní a veselí. Vaøíme èaj hektolitry èaje, rozbalujeme èokoládu a vaøíme guláovou polívku. Asi u pátýho èaje je koneènì èas na klidné vykládání. Vytahujeme mapu a Medzo vykládá. slanili jsme stopadesátku, nádherná studna, elipsa o prùmìru 20 m. Dvacet metrù po stìnì a pak 126 m luftem pøímo støedem studny. Dole, asi 25m nad dnem je uzel, museli jsme napojit dalí lano. A dole, dole je hoi kolektor koryto, kde za detì protéká ohromné mnoství vody. Chodba, kde se shromaïuje ve, co valí do díry prostì øeèitì, prùvan, tmavý vápenec. Následuje hned patnáctimetrovej stupeò jakoby za utrem, dole je malej balkon a hned nástup do P208. Macoò zùstává na balkónì a já najídím do dvoustovky a zaèínám ji vystrojovat. Po pìti metrech buduji jitìní na takovým velkým skalnatým nosu, kam dávám deviátor a vychyluji lano mírnì mimo koryto, kde za detì zjevnì teèe nejvíc vody. Sjídím ní a ní a nemohu najít ádné jitìní. Asi se nahoøe traverzuje jetì do boku. Jsem asi 100 m hluboko a pøede mnou vidím poslední skalní hranu. Pak u jen samá tma, nikde nic není vidìt prostì galaktika! Mezitím Roman sedí na balkonì na dnì patnáctimetrového stupnì a vyèkává a se Medzo ozve. Roman si pøebírá slovo a barvitì líèí. Jak tak sedím, tak najednou cítím znatelnìjí prùvan, který sílí. Je to jako kdy jede metro a vytváøí funkci pístu tlaèí pøed sebou vzduch! Bìhem minuty to pøilo. ádnej detík nebo nìjaký kapky. Prostì to tam chrstlo naplno. Staèil jsem jenom zaøvat dolù. Bacha voda!!! Mìl jsem co dìlat, aby voda nevzala pytle do velké studny. Rychle vylézám vpravo na skalnatej stupínek a provazuji hodiny smyèkou, do které se okamitì zajiuji. Cvakám do ní taky transportní vaky. Do dvoustovky u dávno hrne proudnice vody pøímo místy, kudy vede lano dolù. Ze studny se ozývá zlovìstný hukot. Pøesto, e jsem mimo hlavní spád vody, pomìrnì hustì na mì prí. Vytahuji spacák a izofólii a balím se, abych neprochladl. Dívám se na hodinky, je nìco kolem devatenácté hodiny. Pøemýlím, co dìlat. Jak Medzovi pomoci? Køièím dolù, nikdo se vak neozývá, jen zlovìstný hukot je mi jedinou odpovìdí. Nezbývá, ne èekat. Z vrchu prí tak silnì, e se nemohu podívat ani nahoru. Uplynula asi hodina, co to zaèalo. Zaèínám být neklidný. Medzo se neozývá, lano je napjaté nemohu nic dìlat. Je mi straná zima. Jsem na kost mokrý a situace zaèíná být váná. Ze spacáku teèe samá voda, sedím nepohodlnì na malé øímse asi 30 cm iroké asi 3 metry nad dnem studny, kudy se valí do studny masy vody. Koukám zase na hodinky, je nìco po dvacáté hodinì. U necítím nohy ani ruce. V tom vidím, jak se hnulo lano, moná se mi to zdálo, tøeba s ním hnula voda. Ale vdy je pøece napnuté ... a zase a zase. Jóóó. Medzo je tady. Nakláním se nad studnu a vidím hluboko, mírnì bokem svìtlo. Køièím radostí a u mi nevadí, e jsem zcela promoèený, e mám hlad a je mi zima. Najednou je mi teplo a mám radost ze ivota. Za dalí pùlhodinu jsme spolu... a Medzo vykládá: jak tak visím na té poslední skalní hranì a pode mnou samá tma, slyím takovej divnej zvuk. Obr. 2: Vstup do propasti (foto P. Medzihradský) Fig. 2: Entry to the chasm (photo P. Medzihradský) 18 Zvuk jako kdy startuje F16. A furt to sílí a sílí. Ubìhla asi minuta a pùl. Ne jsem se nadál vidím, jak se proti mnì øítí masa vody, a pøímo na mì. V okamiku jsem durch a bìhem pøítích vteøin cítím jak køehnu a tuhnu. Okamitì vytahuji z pytlíku fi-fi háèek. Odráím se nohama od stìny a zachytávám se pomocí háèku na nejblií stìnì, kde neteèe voda. Co teï? Lano vede nahoru pøímo do vody a navíc ikmo ode mì. Jakýkoliv pohyb hrozí pádem a zhoupnutím do vodní masy, která nabírá na prùtoku. Zaèínám pomalu hledat dalí výstupky, kam bych zaloil fi-fi háèek. Mám to. Posunuji ho o nìco výe a posouvám jümar po lanì nahoru. Tak to jde pár metrù. Pak se ale jedna dírka vytípla a valím pøímo do vody. Pøipravuji se na poøádnej chrstanec. Je to tady. Ááááááááááááá! Dvakrát zalapám po vzduchu a instinktivnì se odráím od stìny. Znovu se dostávám mimo vodu. Pytel jsem nechal viset na konci lana a proto mì zátì stahuje zpìt do vody. Musím vyvinout maximální úsilí, abych se nedostal zpìt do spádnice vody. Bìhem patnácti metrù to pøichází jetì jednou. Sto metrù lezu více ne hodinu a pùl. Jedinì tìstí, e je tu skalní stìna. Jinak bych se dávno utopil. No, a pak vidím nahoøe svìtýlko. Oddechl jsem si, protoe jsem myslel, e to bude rvát proti vodì nahoru. Za chvilku jsem nahoøe. Vidím, e je Macoò pìknì prochlazenej. Zatloukám nýt kousek vedle smyèky, kde se uvázal a vypínám lano mimo vodu. Lezeme nahoru, musíme se dostat na dno stopadesátky. Pøi sestupu jsem si viml, e kousek nad dnem je velké prostorné okno, kam urèitì neprí a bude tam sucho. Za kadou cenu musíme patnáctku vyrvat nahoru!!! Po festovní spre v horní èásti dosahujeme zdárnì dna stopadesátimetrové studny. Zde je apokalypsa. Je to jak na vojenském letiti, kdy startuje deset F16 naráz. Ohluující øev vodního ivlu nám zabraòuje v komunikaci. Je nemyslitelné lézt proti vodì nahoru. Nedá se dojít ani k lanu, které visí støedem studny. Fakt jo, to okno tam je. Pospícháme rychle do nìho. Místo je chránìno proti vodì. Je tu silný prùvan a trochu vodní tøítì od nedalekého vodopádu. Stavíme stan a vyvazujeme ho na výènìlky skalních stìn. Nevadí, e jsou na zemi utry velikosti fotbalového míèe. Balíme se do spacákù a izofólií. Vytahuji také náhradní suché obleèení, které mìli kluci urèené do bivaku na 720 m. Teï nám bodne. Rekapituluji jídlo. Máme dva párky, chleba, nìjakou èokoládovou tyèinku a lipo. Jídlo musíme rozvrhnout alespoò na tøi dny, a to trochu poleví a budeme moci vylézt nahoru. To jsme jetì nevìdìli, e dalích více ne 30 hodin budeme èekat, a voda opadne. První den máme jeden párek a chleba, druhej den párek se zbytkem chleba. Tøetí den vaøíme dokola vodu s lipem, abychom mìli dostatek tekutin. No a pak jsme vás najednou uslyeli. Asi o pìt hodin pozdìji voda opadá natolik, e jsme schopni zahájit výstup pøes to, e do studny poøád pøitéká voda. Nad stopadesátkou nacházíme jídlo a karbid, co jste nám tam nechali.... Tý voléééé, ta guláovka píe, øíká Medzo. Jez Macoòu, má scvrklej aludek. No jóó, dy u jím. Sedíme, popíjíme èaj. Svítá. Jdeme jetì do spacákù nìco troku naspat. Teï u se mi usíná podstatnì lépe a uvolnìnìji. Vichni jsme nahoøe a ji více ne deset hodin neprí. Voda má vak setrvaènost a v zemi poteèe jetì nìkolik dnù. Dalí dny proto vìnujeme povrchovému prùzkumu oblasti mezi vrcholy Ormio 2154 m n.m. a Agio Pnevma 2254 m n.m. V sedle mezi tìmito vrcholy se zdá být oblast nejperspektivnìjí. Hluboké jícny propastí, kam vrený kámen padá minimálnì do 60 metrù, dopad je neidentifikovatelný. Je tu spoustu jícnù, kráterù, závrtù a vchodù do jeskyní. Nìkteré vchody zamìøujeme na GPS a rekognoskujeme celou oblast z jeskyòáøského hlediska. Dle informací Øekù zde Francouzi pokraèují ve výzkumu oblasti a pracují ve výe poloené jeskyni nedaleko Gorgothakas. Propojením by se zvýil potenciál jeskynì. Propast doposavad Obr. 3: Výlez po 40-ti hodinách (foto P. Medzihradský) Fig. 3: Climbing up after 40 hours underground (photo P. Medzihradský) 19 konèí sifonem v hloubce -1 208 m. Potenciál oblasti je úctyhodných -1 700 m. Zajímavostí je takté vertikála Mavro Sciady, její vchod leí v úboèí hory Ormio, nedaleko basecampu. Prùmìr ústí dosahuje úctyhodných 40 m. Propast spadá svisle -342 m hluboko a ve spodní èásti dosahuje prùmìru 90 m. Ze dna je vidìt vchod a jedná se o poøádnou flaku. Propast patøí k nejmohutnìjím svislým vertikálám svìta. Jakýkoliv pohyb speleologických expedic v této oblasti je tøeba nahlásit na øecké ministerstvo kultury a zaádat o vstup a to minimálnì pùl roku dopøedu. Trávíme nìkolik plodných dnù v horách. O nìkolik dnù pozdìji sestupujeme znovu do jeskynì. Cílem je sestoupit do bivaku v hloubce 720 m a pokusit se o prùnik do niích partií systému. Po nìkolika hodinách jsme v místech, kde dolo k nepøíjemné události -500 m. Zjitìní je bohuel nepøíjemné. Do dvousetmetrové propasti teèe tolik vody, e sestup je naprosto nereálný. Navíc pøedpovìï poèasí pro dalí dny není takté stabilní. Z dùvodu bezpeènosti a vysoké míry rizika zaèínáme jeskyni odstrojovat a materiál postupnì transportovat na povrch. Celkovì lze øíci, e mìsíc øíjen byl letos velmi atypický. Teplota se na Krétì v horách pohybovala od 10 do 30 stupòù ve dne, v noci potom klesala k 5 stupòùm. Mnoho sráek a zvraty poèasí zapøíèinily to, e mnoho výzkumných projektù nebylo dotaeno do zdárného konce a výzkumy byly zastaveny. Kupøíkladu soubìná akce KOTA1000 do masivu Kaninu ve slovinských Julských Alpách byla nucena pøeruit výzkum z dùvodu náhlého zvratu poèasí. Dva výzkumné týmy ve dvou rùzných jeskyních bojovaly s pøívaly vody a èekaly v podzemí na opadnutí vody. Pøesto, e expedice nesplnila svùj cíl, provedla prùzkum zdejí oblasti, vytipovala místo pro táboøení, zdroj vody, pøístupové cesty, zamìøení souøadnic a seznámení se s podzemními propastmi zdejí oblasti. Jednoznaènì mùeme potvrdit, pøesto e mìsíc øíjen je v prùvodcích oznaèován za stabilní období z hlediska poèasí, pro sestupy do hlubokých propastí tomu tak není. Nejstabilnìjí poèasí pro výzkum jeskyní jsou mìsíce èervenec a srpen. Pøesto, e zde panují vraedná horka, v jeskyních je pøíjemnì a minimum vodních sráek zaruèuje monost prùzkumù ve velkých hloubkách, dlouhodobé a bezpeèné pobyty v propastech. V pøítím roce bude ve zdejí oblasti probíhat velký mezinárodní speleologický projekt s plánem prùzkumu v koncovém sifonu propasti. Na projektu spolupracují francouztí a øeètí speleologové. K výzkumu do zdejí oblasti byl pøizván i èeský tým KOTA1000. A tak je moné e v srpnu pøítího roku se vypravíme do Lefka Ori znovu. Expedice se zúèastnili: Jiøí LYSÁK Rocky Balboa, Roman MACÍK Macoò, Libor MATUKA Mattes, , Peter MEDZIHRADSKÝ / Slovakia Medzo, Oldøich TOS Pavouk vichni se sdruení KOTA 1000. Dalí podrobné informace o speleologických expedicích naleznete na www.speleo.cz/kota1000 Závìrem bychom chtìli podìkovat vem sponzorùm, kteøí podpoøili a nadále podporují èinnost sdruení KOTA 1000 (ALPINUS, GARMONT, Vertical sport, CASSIN, LUCKY, Lhotse/Polsko, OEAV, CK Alpy, Merlot, Singing Rock, Triop, Orca, Èeský rozhlas, JML Zlín). Summary: Speleological expedition Créte 2002. Group of three Czech and one Slovak speleoalpinists organized an October expedition to the deepest chasm situated in Lefka Ori Mts. Gogothakas LOC 1 deep 1 208 m. The group did not reach the bottom of the system because of heavy rains fallen during the descent. Two cavers successfully ascended to the surface after many hours spent in flooded shafts. Next days were devoted to the recognition of the area and preparing hopeful sites for the next season. The group called Kota 1000 has been invited to the joint project of Greek and French speleologists. The aim of the project is survey of the end sump of the abyss in 2003. 20 P SEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ Antropogenní krasovìní køídových pískovcù Petr Nakládal (ZO 1-10 Speleoakvanaut) Pøi jedné z mnoha pracovních cest do oblasti èeské køídové pánve jsem se zabýval terénní rekognoskací v oblasti pøilehlé k Vrátenské hoøe. V oznaèení rekognoskace není tøeba hledat nìco vìdeckého, je to vlastnì obyèejný èundr, za který dostávám jetì zaplaceno. V geologii je toti nezbytnì nutné získat velmi dobrou pøedstavu o morfologii zkoumaného terénu. Právì prùbìné podrobné sledování morfologie bylo pøíèinou objevu antropogenní dutiny v køídových pískovcích. Pøi prùzkumu geologické stavby údolí nedaleko Vrátenské hory mì ve svahu zaujal morfologický výstupek, ne nepodobný dùlní haldì. Protoe v okolí pobývala od r. 1968 spøátelená armáda mocného bratra, byl jsem natìen z pøedstavy objevu minimálnì tajného munièního skladu. Uznejte sami, takový kalanikov, raketomet nebo odjitìnou leteckou pumu by manelka urèitì uvítala s otevøenou náruèí jako vhodnou dekoraci naeho bytu. Realita, jak u to bývá, byla prozaiètìjí. Jednalo se o recentní pùsobení jedné tábornické organizace. Nalezená podzemní prostora ve tvaru U, vyhloubená v pískovcích køídového stáøí, nabývá v porovnání s èeským krasem úctyhodných rozmìrù (viz schematický pamìový nákres). Pøi prohlídce zde mùeme spatøit rozmìrné místnosti slouící jako skladitì, obývací pokoj (viz foto) a lonice. Ve spojovací chodbì mezi lonicí a obývákem je vyhlouben krb i s funkèním komínem. Nìkolik metrù od vchodu je navíc do skály vytesán záchod, k jeho plné funkènosti schází pouze prkénko (záchod je suchý, nikoli splachovací). Protoe objekt je dosud vyuíván neznámou tábornickou organizací, o èem svìdèí nález koøení, soli a dalích potravin v obývacím pokoji, nebudu dále uvádìt jeho pøesnou lokalizaci. Pøedpokládám sice, e lidé zasvìcení do Obr. 1: Schématický pamìový nákres podzemní prostory Fig. 1: A memory sketch of the underground room 21 tajù podzemí by jistì nalezený objekt nedevastovali, pøípadnì jinak nestíhali neznámé táborníky. Bohuel, Speleo ètou patrnì i jiné osoby, ne jenom speleologové a montanisté. Pokud by vak nìkdo pøesto touil navtívit obytné antropogenní dutiny vyhloubené v køídových pískovcích, vøele doporuèuji navtívit lokalitu Suchý mlýn u Bezdìdic nebo skalní domy v Kruském dole na Mladoboleslavsku. Summary: Anthropogene karstification of Cretaceous sandstones. The article describes an artifical underground rooms discovered thanks to morphological discontinuity at the slope above. The author recommends visit of many similar objects at the surroundings of the Mladá Boleslav town. Obr. 2: Obýbací pokoj bivaku (foto P. Nakládal) Fig. 2: Living room of the bivouac (photo P. Nakládal) Chodby pod èástí stadionu v Josefovì Petr Janák Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) Zhruba od roku 1992 pùsobíme v historickém podzemí Josefova. Nae èinnost spoèívá pøedevím v opravách a prùzkumu pevnostní kanalizace a v mení míøe té zalézáme do pevnostního systému obranných chodeb. Èas od èasu jsme zavoláni i k náhlým propadùm. Jeden takový nenadálý vstup do podzemí se otevøel pøi úpravách sportovního høitì Sokola. Po orientaèním ohledání jsme zjistili, e se jedná o chodby pevnostního systému v pevnostního prvku retrenchement s reduitem è. 25. Tato èást pevnosti byla pøi stavbì høitì a stadionu zbourána (asi v tøicátých letech minulého století), pøíkopy zavezeny a terén zarovnán. Chodby jsou klasické josefovské cihlové, klenuté a díky tomu, e byly nepøístupné, není nikde pøítomný komunální odpad a ani sem není svedena kanalizace. Je zachována èást støelecké galerie, spojovací chodby a èást vyhazovacího systému. 22 Spojovací chodba smìrem pod Tyrovu ulici je pøeruena mohutným koøenovým systémem a ve stropì je patrná chránièkou. Chodba pravdìpodobnì pokraèuje dále pod vozovku, ale její stav nebylo moné bez vyzmáhání posoudit. Chodby mají na mnoha místech závaly zpùsobené zbouráním povrchových pevnostních prvkù a horních èástí vyhazovacích chodeb. Celkem jsme prozkoumali asi 135 m podzemních chodeb. V budoucnu lze pøedpokládat zaklesávání zeminy v místech závalù a následné projevy na povrch. Odkrytý vchod byl údajnì zazdìn a chodby zùstávají nadále nepøístupné. Summary: Galleries under a part of the stadium at Josefov. About 135 m of galleries were explored after sinking through the floor at the sport stadium. The corridors belong to fortification part called retrenchment with reduit number 25. The vaulted passages are as usually built of bricks. Obr. 1: Situace nalezených chodeb (nahoøe) Fig. 1: Situation of the discovered corridors (up) Obr.. 2: Orientaèní plán chodeb pod èástí stadionu v Josefovì Fig. 2: A sketch of the corridors under a part of the stadium at Josefov 23 TROCHA HISTORIE Speleolog Anton Hanke Lenka Hradilová 1 Patrik Matyáek 2 1 Pedagogická fakulta MU Brno, 2Právnická fakulta MU Brno Stejnì jako jiný ná krajan, Wilhelm Puttik (18561929) z Popùvek u Brna (srovnej SPELEO è. 35/2002), také Anton Thomas Hanke (18401891), rodák z Bravantic u Bílovce, patøí ke generaci rakousko-uherských výzkumníkù Klasického krasu ve slovinské èásti bývalé monarchie. Oba jsou svým produktivním vìkem spjati se Slovinskem, touto vestrannì nám tak blízkou zemí. Tam byli sluebnì umístìni a proili vìtinu ivota. Èech W. Puttik získal ve Vídni kvalifikaci lesního inenýra a zájmovì se vìnoval vodohospodáøství v krasovém území Planinského polje a s ním spojenou speleologií, sudetský Nìmec A. Hanke vystudoval báòskou akademii v saském Freiburgu a na území dneního Slovinska pracoval jako báòský inenýr a zájmovì jako speleolog. Hlavním jeho pùsobitìm byla rozsáhlá oblast okolí kocjanských jeskyní a Terstu. Bohuel, o ivotì a díle Antona Hankeho toho u nás stále víme velmi málo. Dílèí informace jsou hlavnì ze slovinských pramenù, pøedevím z archivu Institutu výzkumu krasu v Postojné a øeditelství Parku kocjanské jeskynì. Od øeditele Parku ing. Albina Debevce a speleologa Matjae Puce jsme se asi pøed dvìma lety dovìdìli jen základní ivotopisné údaje, které jsme dále vlastním sloitým pátráním v opavském zemském archivu rozíøili z tzv. Geburtsbuch o rodokmen. Jeliko v rodných Bravanticích (døíve Brosdorf) není po pováleèném odsunu jeho sudetských krajanù ji ádného potomka èi pøísluníka irí rodiny Hanke (mìl 6 sourozencù), pátrali jsme s jistým úspìchem v nìmeckých rodinných kruzích. astnou náhodou se podaøilo zjistit pøímého pøíbuzného, více neli Obr. 1: Portrét perokresba (z archivu Notrjanského muzea, Postojna) Fig. 1: A portrait of A. Hanke (pen-and-ink drawing from the archives of the Notrjanska Museum, Postojna) 24 sedmdesátiletého pana Hanke ze Stuttgartu a e rodným domem jeho slavného pøedka Antona Hanke je v Bravanticích stále jetì obydlený, avak znaènì zdevastovaný dùm è. 87, e vystudoval báòské inenýrství a pracoval ve slovinské èásti RakouskoUherska. Dlouho mìla odborná veøejnost zato, e o dìtství, studijních letech a poèátku profesionální kariéry Antona Hankeho se ji nikdy nic nedovíme, e po tak dlouhé dobì se ji nedá nikde nic zjistit. Více jasna do tìchto otázek pøinesla a písemná sdìlení tohoto ijícího potomka z Nìmecka, na jeho vyhledání má klíèovou zásluhu rodina pana Schulze z Bravantic. V hledání jakékoliv uiteèné informace se znaènì angaovala i místní paní uèitelka ustková s manelem. Ale i tak toho zùstalo z Hankeho osobního ivota mnoho neznámého. Málo víme i o jeho dráze profesní. Z toho, co je známo, stojí za zmínku napø., e jako estadvacetiletý praktikoval na c.k. hlavním mincovním úøadu ve Vídni, v letech 18741880 byl zkoueèem a pozdìji pokladním kontrolorem mincí c.k. hlavního puncovního úøadu ve Vídni, od r. 1880 byl pøeloen na pozici vrchního zkoueèe mincí c.k. puncovního úøadu v Terstu a koneènì v roce 1890 byl krátce pøed pøedèasnou smrtí jmenován dùlním radou. V Terstu také 3.12.1891 zemøel na následky zápalu plic, pohøben vak byl podle svého pøání v místì svých hlavních speleologických prací ve slovinském kocjanu. Je doloeno, e od roku 1880 byl aktivním èlenem Pøímoøské sekce NìmeckoRakouské horské spoleènosti (Deutsche und Österreichische Alpenverein, Sektion Küstenland). Spoleènost byla zaloena v roce 1873 v Salzburgu a Hanke byl pravdìpodobnì jejím èlenem ji od poèátku v její vídeòské sekci. Od osmdesátých let 19. století se také datuje uívání termínu Matièní kras pro èást slovinského území kolem kocjanu, Divaèe a Seany nedaleko italského Terstu, tedy z. èást Klasického krasu. Na rozdíl od slovinské a chorvatské literatury se v èeské literatuøe termín Matièní kras neujal. Jedním z prvních uivatelù této terminologie, která se celosvìtovì do odborné literatury více prosadila pod oznaèením Klasický kras nebo jen prostì Kras, je i Anton Hanke. Ten se také v této dobì s nesmírným úsilím spoleènì s nìkolika dalími nadenci pustil do výzkumu témìø neznámých podzemních prostor kocjanských jeskyní. Po 20. lednu 1884, kdy se uskuteènila jeho první návtìva tìchto jeskyní nad øekou Rekou, pak bìhem následujících sedmi let provedl se svými kolegy estnáct nìkolikadenních Obr. 2: Hankejev most ve kocjanských jamách (pøevzato z propagaèního materiálu) Fig. 2: Hankejev most Bridge in the kocjan Cave (from the advertising materials) speleologických výprav a osmatøicet èásteèných pøípravných obhlídek nejobtínìjích podzemních krasových úsekù. Významným datem je v tomto kontextu 1. únor 1884, kdy Anton Hanke pro veøejnost pøednáel o své první cestì do jeskyní, pøi které byly navtívené prostory zmìøeny a zakreslené plány byly pøedloeny k nahlédnutí. V následující diskusi bylo rozhodnuto sledovat dále podzemní tok øeky Reky a umonit pozdìjí pøístup pro veøejnost. Jetì v dnení dobì není zcela prozkoumán systém podzemního toku Reky do Terstského zálivu, zejména na italské stranì. Tak je sloitý. Se jménem Antona Hankeho je spojen výzkum zejména té èásti kocjanských jeskyní, kterou Reka protéká. Jmenuje se umeèa jama (èesky Huèící jeskynì) a v ní dóm Hankejeva dvorana. Pro dnení návtìvníky je nezapomenutelným záitkem pøechod pøes úzkou kovovou lávku, tzv. Hankejev most, ve výce asi ètyøicet metrù nade dnem s prùtokem Reky a edesát 25 metrù pod stropem tohoto kolosálního pøírodního výtvoru, jednoho z nejvìtích na svìtì. Jen tìko si dnení návtìvník rozsáhlého, spoøe umìle osvìtleného dómu dovede pøedstavit podmínky a odvahu, za nich se pøed více ne stoletím pár nadencù s louèemi v ruce, ve vratkých èlunech a s primitivním vybavením vydávalo do naprosté tmy neznámého nebezpeèného podzemí, odkud nebyl návrat jistý. Anton Hanke patøí mezi pár nezapomenutelných, kteøí to dokázali, kteøí se svými výzkumy, mapováním a odbornými pracemi, jednìmi z prvních ve svìtì, øadí mezi klasiky karsologie. Klasický kras v trojúhelníkovém krasovém území mezi slovinskou metropolí Lublaní, italským Terstem a chorvatskou Rijekou je pøírodní uèebnicí, krásou a památkou, která si zaslouí poznání, úctu a ochranu. Proto ji v roce 1986 byla èást tohoto pøírodního klenotu Park kocjanské jeskynì zapsána do seznamu svìtového pøírodního a kulturního bohatství UNESCO. Také hrob Antona Hanke ve kocjanu je v tomto smyslu prohláen za kulturní památku. Krasové území je hustì zalesnìno. Pomìrnì øídké osídlení je historicky dáno pøedevím nedostatkem povrchové vody pro zemìdìlství. A právì vyuití místních pøírodních zdrojù leelo na srdci takovým osobnostem, jako byli napø. Anton Hanke, Wilhelm Puttik èi objevitel lodního roubu Josef Ressel. Kadá z tìchto osobností s naimi koøeny se svou èinností na tomto území nesmazatelnì zapsala do historie svìtové vìdy a techniky, pøispìla k pokroku a rozvoji civilizace. Do tìchto míst kadoroènì smìøuje i trasa komplexního pøírodovìdného cvièení exkurze studentù uèitelství Masarykovy univerzity z Brna, zastavují se zde i èetní domácí a zahranièní turisté cestující tudy v létì k Jadranu. Nedaleká Postojnská jeskynì, ale i stále více navtìvované kocjanské jeskynì, resp. jeskynì Divaèa, Vilenica a Pivka jama jsou ale rovnì cílovým místem mnoha odborníkù i laické veøejnosti. Obr. 3: Foto u pøíleitosti slavnostního odhalení pomníku (zleva: Matja Puc, Drago Miroiè, Ivo Koèí a Jiøí Matyáek Fig. 3: A photo taken at the occasion of opening the Hankes monument at his birthplace Bravantice (from left Matja Puc, Drago Miroiè, Ivo Koèi and Jiøí Matyáek) 26 kulturní program, který pøipravili áci 1. stupnì místní základní koly a smíený pìvecký sbor ze sousedního Bílovce. Mnozí ze zúèastnìných obyvatel, kteøí se do Bravantic vìtinou pøistìhovali a po 2. svìtové válce, se tak vlastnì poprvé dovídali o rodákovi, který se tak významnì ve svìtì proslavil. V centru obce byl pro tuto pøíleitost upraven parèík mezi Obecním úøadem a místní kolou. Zde byl hned u hlavní cesty pomník umístìn a tvoøí v obci novou zajímavou dominantu. V sobotu 19. øíjna 2002 byl v Bravanticích na poèest Antona Hankeho za úèasti více neli stovky místních obèanù slavnostnì odhalen pomník. Vápencový blok, který bude obèanùm rodné obce pøipomínat místa Hankeho pùsobení, vìnovalo slovinské velvyslanectví. Byl pøivezen z kamenolomu Seana u Lipice v Klasickém krasu. Do tohoto pøírodního bloku autentického vápence se stopami po terra rose byl do vybrouené plochy vytesán èeský a slovinský nápis. Znìní èeského nápisu je toto: ANTON HANKE Summary: Speleologist Anton Hanke. Several years after unveiling the desk commemorating well-known Slovenian speleologist Wilhelm Puttik another famous Moravian native was celebrated. Anton Thomas Hanke was born at Bravantice in 1840 and most of his productive life spent as mine engineer and speleologist at Slovenia, the former AustrianHungarian Monarchy. The most famous object of his speleological activity was undoubtedly the kocjan Cave where a hall and the bridge across the huge underground canyon of Reka River bear his name. The unveiling of Hankes monument at Bravatnice finishes another long lasting activity of our Slovenian colleagues searching the roots of famous men who helped their country to raise the technical and cultural level in last two centuries. Mr. Drago Miroiè the ambassador of Slovenia in the Czech Republic unveiled the monument. RODÁK Z BRAVANTIC VÝZNAMNÌ SE ZASLOUIL O OBJEVENÍ A VÝZKUM SVÌTOZNÁMÝCH KOCJANSKÝCH JESKYNÍ V DNENÍM SLOVINSKU, KTERÉ JSOU ZAPSANÉ V UNESCO * 21.12.1840 V BRAVANTICÍCH V 3.12.1891 V TERSTU KLASIK GEOLOGIE KRASU Slavnostní akt odhalení provedl Jeho excelence Drago Miroiè, velvyslanec Republiky Slovinsko v Èeské republice, za pøítomnosti Chargé d´affair Matjae Puce, kteøí ve svých projevech vyzvedli význam Antona Hankeho pro Slovinsko, pro výzkum krasu a geologii. Vánosti slavnostnímu aktu pøispìla i aktivní úèast øeditele Geologického ústavu AV ÈR, pana dr. Pavla Bosáka a samozøejmì pøedstavitelé obce, v èele se starostou panem Ivo Koèíem. Pùsobivý byl krátký Pøed 125 lety se narodil v Senetáøovì Alois Král objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku Jan Flek AOPK ÈR, Svitavská 11-13, 678 01 Blansko Tehdy se zaèal více zajímat o svùj rodný kraj Moravský kras. Stal se èlenem pracovní skupiny Karla Absolona, kterého doprovázel v roce 1904 a 1907 pøi sestupech do Macochy, s cílem proniknout dále po toku podzemní Punkvy k vývìru v Pustém lebu tak i proti toku, smìrem ke Sloupu. Zúèastnil se Absolonovy výpravy do jugoslávské jeskynì Vjetrenice, protékané øíèkou Trebinicou v balkánském krasu. O prázdninách roku 1913 navtívil ode dávna známou Demänovskou ledovou jeskyni, krápníkovou jeskyni Okno a jeskyni Zbojnickou a také poslední ponory Demänovky (døíve Lúèanky). O této své cestì napsal Absolonovi dopis, ve kterém ho vyzval, aby Ve stínu svého vrstevníka, známého a slavného antropologa a speleologa Prof. Karla Absolona (18771960) je ponìkud zapomenut dalí moravský rodák, uèitel, speleolog a objevitel rozsáhlých a pøekrásných Demänovských jeskyní Alois Král. Alois Král se narodil 30. èervence 1877 v obci Senetáøov v tìsné blízkosti Moravského krasu. Pocházel z pìti dìtí. V Brnì vychodil mìanskou kolu a uèitelský ústav, na kterém ho uèil také Leo Janáèek, pro kterého pozdìji sbíral na Slovácku lidovì písnì. Po ukonèení studií uèil v Bøezové pod Lopeníkem u Uherského Brodu (18981902), pak v Potìèi u Valaských Kloboukù a pak v Uherském Brodì (1902 1921). 27 se ujal speleologického výzkumu Demänovské doliny. Roku 1914 byl znovu s Absolonem ve Vjeternici v balkánském krasu. Potom nastoupil vojenskou slubu v první svìtové válce. Zde onemocnìl a po léèení v Pieanech se vrátil do Uherského Brodu. Dne 3. srpna 1921 se do Demänovské doliny opìt vrátil. Dejme nyní slovo samotnému objeviteli: zabrániti vstup nepovolaným eleznou brankou. Voda zahladila stopy nae v objevené chodbì, teï prolézá se hoøejí èástí po úzké terase, po divoce nakupených balvanech, sahajících témìø ke stropu. Z pod nich zní temný hukot vod ve spodu chodby, kam mono mezi balvany a tìsnými chodbami sestoupiti, takto popisuje svùj objev Alois Král v roce 1922. V øíjnu 1921 se Král pøestìhoval do Liptovského Mikuláe, kde zaèal pùsobit jako uèitel. Postupnì organizoval výpravy do podzemí se zájemci rùzných institucí a novináøi. Sám se vìnoval dalím výzkumùm a s rùznými spolupracovníky získával podporu a prostøedky pro zpøístupnìní jeskynì. V létech 19231930 uspoøádal v 92 mìstech pøednáky s diapozitivy o Demänovské jeskyni. V propagaci mu výraznì pomáhaly èlánky redaktora brnìnských Lidových novin, spisovatele Rudolfa Tìsnohlídka v letech 19211926. Stál jsem u ponorného horizontu, u kritického bodu, k nìmu zalétal jsem myslí i roku 1914, bera podíl na výzkumu ji. Krasu s Drem. Absolonem i v rùzných garnisonách za války a nezapomnìl jsem i v Píanech, tìe se na uzdravení. Vystøídání zdatnìjími silami v mor. Krasu umonilo mi stanouti u vytoueného cíle. Obrátil jsem se ihned na ponor vyí a rozechvìn konstatuji, e z otvoru za rotím a bøevny, sotva 3dm vys., pùl m irokého, duje mocný prùvan, posel z velikých prostor. Ani ne v hodinì rozíøili jsme s Adamem, synem horárky, otvor k protáhnutí staèící. Na lanì sjel jsem otvorem do sínì s ohromným balvanem, èástí bývalého stropu, ubíhajícího do výe. Sleduji prùvan a nános ulových valounù, na kolenou a lemo deru se vpøed, pak uvolòuji lemo náplav, kde nemono se provléci a ocitám se ve volnìjích zas síních a vnímám náhle divný hukot, uvìdomuji si, e to jedinì hledaný podzemní tok, v nìj o nìkolik minut pozdìji zírám z nízkého otvoru, jak peøejemi huèí v tunelovité chodbì, uvìdomuji si, e k Vyvieraèce nìkolik jen set metru, a vak proti proudu musí existovat prostory na kilometry, a k ponoru na Lúèkách! Druhého dne pøibrán Adam, pozváni 2 skauti z tábora u ledové jeskynì; pronikli jsme za tunelovitou chodbou napøíè do hlavního kaòonu a v tomto za propadáním vod do poèátku onoho tunelu - a do. dómu, asi 120 m dlouhého, pøiblinì 70 m vysokého. Výbìr dalích úèastníkù svìøen známému representantu turistiky M. Janokovi, take po 3 dnech v poètu 14 prolongovali jsme jeskyni volným postupem, bez obtíí o horní patra, rozsah jeskynì rostl kadou dalí výpravou, vdy vemi smìry ústily do hlavního kaòonu èetné chodby, take témìø kadý úèastník ukojil touhu objeviti novou èást. Podobnì se nám daøilo na povrchu, kol vchodu a nad pøedpokládanými prostorami jeskynì. Nejspolehlivìjím strácem pøírodních divù za nevábným otvorem je voda, avak jen pøi jarní oblevì a pøívalech, trvalých detích. Proto bylo nutno Obr. 1: Objevný vchod do Demänovských jeskyní za vysokého vodního stavu (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 1: A discovery entrance to the Demänová Cave at high water stand 28 Lazare, veni foras! R. Tìsnohlídek Kde se najde ten blázen, který by mu do toho vrazil dvacet milionù ? øekl mi vìhlasný jeskynní badatel, kdy jsem mu v roce 1921 oznámil, e v Nízkých Tatrách na Slovensku objevil Alois Král podzemní prostory, které pøekonávají nádherou Moravský kras. Uvádím nerad úsudek vìdeckého pracovníka, ponìvad byl by se lépe hodil na podnik èistì obchodní, ale nemohu si pomoci, nebo v tomto výroku je ukryto kus naeho charakteru a kromì toho byl v nìm velíce vtipnì posouzen dosavadní vývoj jeskyní Demänovských. Vím, e jejich nádheru, velebnou a neposkvrnìnou, èistou jako básnické dílo a dojímavou jako svìdectví o slávì boí, nelze povìdìti slovy. Jestlie jsem se opìt pokusil vylíèiti ji, uèinil jsem tak proto, aby usnadnila se chudému uèiteli dalí práce výzkumná, aby se slovenskému umìlci, jemu na Moravì vdìèíme za tak mnohé, zjednalo pochopení pro jeho dílo mistrovské, posvìcené po letech odlouèení, jeho mateøské zemi, a koneènì, abych se pøidruil k druinì dobrých lidí, pøedevím zase Slovákù, kteøí v upøímné a nezitné lásce pocítí pøání zbudovati v krasových útesech pod Ïumbierem nehynoucí pomník spoleèné práce obrodné. Vìøím, e druina tato poroste. Vìøím, e kromì Tater bude jednou Demänová vábiti nás ze západu tam na východ a e poznávajíce krásu Slovenska jejím prostøednictvím a vlivem zamilujeme si slovenskou vlast nejen v pøírodní nádheøe nýbr i v jejím lidu. Dojímalo mne, kdykoli jsem krátce po pøevratu spatøil ve vlaku tu ve dne, tu v noci slovenské dìti v prùvodu slovenských uèitelù a uèitelek putovati do Moravského Krasu. Macocha je lákala, aby poznaly spoleènou matku. Kde se najde hlupák, který by mu do toho vrazil dvacet milionù? Komu? Tomu, jen jeskynì Demänovské objevil a jen z nich mìl a bude míti hojnì lopoty a námahy? Nebo slovenskému kraji, horskému a chudobnému v dívèí spanilosti? Byl jsem Obr. 2: Alois Král v Demänovské dolinì v r. 1921 a jím vydaný prùvodce z r. 1922 (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 2: Alois Král at the Demänová Valley in 1921 and a guide issued by him at 1922 29 pøesvìdèen, nebude-li chtít býti macechou, e je do toho vrazí aspoò z èásti republika, ani byla hlupákem. Bolí mne, e pro nedostatek zdravé, nezaslepené rozvahy ustaviènì pociuje se u nás soupeøství tam, kde by ho býti nemuselo, a e øevnivost podvrací mnoho poctivých snah. Tøetí rok míjí od objevu jeskyní Demänovských, tøi léta usilovné námahy bylo obìtovati nìkolika jednotlivcùm a pøece jsme sotva tak daleko, jak by bývalo mono ji v roce druhém. Pro pøípravné práce nebylo lze pokraèovati soustavnì a øádnì v pracích výzkumných. Dnes máme sotva po ruce skromné potøeby, je jinde by nestaèily pro poèátek. Bylo nezbytno omeziti se na prozatímní úpravu prostor první rok objevených, aby do nich bylo mono uvésti nìkteré komise, je nutno chrániti jeskynì svízelnì pøed vnikáním lidi nepovolaných a postup k objevùm novým táhne se a trapnì. To vecko ukazuje na neplodnost podnikání veøejného. I kdy se nemyslí na turistický význam jeskyní Demänovských, í kdy nechceme na nì mysliti jako na zjev takøka pøepychový, byl v nich nalezen vìdecký poklad nesmírnì dùleitý, e by bylo na èase umoniti pokraèování výzkumù. Jsem pøesvìdèen, e takový badatelský fond by nerozvrátil finanèní stav republiky a e by vìdecké korporace plnily èestnou povinnost. Mluví se a píe do omrzení o znárodnìní Moravského Krasu. Dávno ji vznikla zdravá mylenka odevzdati ho spoleènosti èistì obchodní, která by ze svých ziskù podporovala nová badání. Je to øeení nejzdravìjí a nejpøirozenìjí. Ale právì proto bylo zavreno døíve, ne se zkusilo, a uvauje se znovu o znárodnìní. Krápníky v jeskyních u Macochy narostou do délky a nové vyrostou, ne bude znárodnìní provedeno podle ideálù vech, kteøí o nì usilují. Je to tragikomedie, je vnutkává pøímo heslo: Dosti Krasu! Naè zakládati nákladné cesty, naè budovati hotely, kdy veliké mìsto je na blízku a kdy okolí Macochy je tak dostupno jako Námìstí svobody v Brnì? Znárodniti jeskynì Demänovské, v nich nebylo takøka hnuto prstem, které ve své velkoleposti jsou nedostupny a které daleko pøedstihují Moravský Kras? Neøíkám: ano, ale pøál bych si ze srdce, aby stát vìnoval Krasu slovenskému aspoò tolik, co cizí lechtic v Blansku jeskyním na svém velkostatku. Je jisto, kdyby státní správa a sloventí politikové pøedevím (kdy i v takových otázkách musí se dìlati politika), vìnovali Demänovským jeskyním a Obr. 3: S manelkou pøi oslavách devadesátin (z archívu SJMK AOPK ÈR) Fig. 3: Alois Král with his wife during celebration of his 90th birthday reservaci ïumbierské tolik pozornosti a péèe, kolik zasluhují, e by si slovenské penìní ústavy, interesované obce, upa a podnikaví jednotlivci dovedli zøíditi také takovou spoleènost, jako je ta, které Moravský Kras nebyl vydán. Zcela dobøe je mono, e by pak tyto spoleènosti, jím by velmi záleelo na povznesení cizineckého ruchu, nauèily se pracovati ruku v ruce. Stýskati si do slovenského separatismu je pohodlné, ale zøejmo je, e ho nebude, nebude-li separatismu praského. Pøiznávám se k tomu otevøenì jakoto Èech z království, který vidìl, jak zemøel separatismus moravský. Za války, za nejvìtí bídy duí i tìla nauèil se moravský lid upøímnì zpívat zemì èeská, domov mùj. Protoe poznal, e zemì jeho je zemí èeskou vemi tubami a vekerou svou tradicí. Sjednocení dozrálo, ani jsme toho tuili, nastalo vyrovnání bez písemných smluv, bez politických traktátù, jakmile dolo k sjednocení a vyrovnání mylenkovému. Dnes nelze upírati Moravì nièeho, èeho si od státního celku ádá a èeho po- 30 tøebuje, ponìvad si toto svou váhou a významem dovede vymoci. Separatismus theoretický volá stále o utlaèování a doaduje se theoreticky rovnoprávnosti, ponìvad nemá trpìlivosti k úporné práci budovati si ji praksí soustavnì, krok za krokem. Odboèuji pøíli od statkù ideálních k hmotným, materielním otázkám, nebo je víc ne hmotaøské a materielní, jestlie se poklad demänovský prostì zùstavuje na starost Slovensku, aè patøí republice celé. Nehlásí-li se k nìmu, musíme to stále pøipomínati. Vracím se radìji v mylenkách zase k nim, tam hluboko do podzemí, k jejich teskným jezírkùm a studánkám, k písní jejich køiálových kapek, k té obrovité pochmurnosti, k té nìnosti z kamene. Jsou tak odliny, jsou osobité jako by je byl tvoøil genius. Vrací se z nich na povrch, dívá se do divé doliny, potkává lid a marnì pøemítá, o èem ti hovoøila vìèná mluva krùpìjí? A chce-li rozumìti, poznává, e je v nich kouzlo slovenského kraje, e je v nich pùvab tentý, jako bys hledìl od Popradu do váské kotliny, e je v nich snivá melodie slovenského zpìvu a øeèi, e v nich prostì jako v zakletí døíme tá due, které pøejeme vìèný ivot pospolitý s námi a nerozluèný. Je to hrob, ale nikoliv ten, v nìm zbyly stopy smrti a rozkladu, nýbr Lazara vzkøíeného, kam vniklo svìtlo, kam vstoupila moc nadlidská, je dí o sobì: Já jsem vzkøíení a ivot. Nazýváme dómy jeskyní Demänovských jmény velkých jeho muù, apotolù nového vìku Slovenska. Je tam dóm tefánikùv, Hviezdoslavùv a jistì najdeme i Hurbanùv a vech tìch, jich památky dìjiny slovenské nezapomenou. Duch národa, nesmrtelný a nezaniknutelný uvítal nás v sídle ducha zemì. Je zavalen balvany, cesty k nìmu jsou zasuty pøekákami, pracnì dobýváme se k nìmu stále hloubìji. Zde nad ponornými toky, zde nad stopami staleté jejich tvùrèí èinnosti chceme vzpomínati tìch okamikù, kdy vrátila se svoboda a kdy osud k nám zavolal hlasem Spasitele: Lazare, veni foras ! Nedopustíme, aby byl uzavøen bývalý hrob, který mùeme obrátiti v Chrám svobody. Není naí vinou a nebude naí hanbou, jestlie se bude dále odkládati definitivní rozhodnutí o pokladu krásy, jím Demänovské jeskynì jsou nespornì. Podríme ho tak dlouho ve svých rukou, by klesaly únavou, pokud ho nepøijme ten jemu patøí. Slovensko nabízí ho Èeskoslovensku. Alois Král se stal konzervátorem slovenských jeskyò a dál vyvíjel znaèné úsilí k hospodáøskému zajitìní a úpravì jeskyní k zpøístupnìní veøejnosti. Do doliny vedla v té dobì pouze nesjízdná lesní cesta. Král sám spoèítal, e do roku 1932 vykonal 585 pìích cest Silnice byla vybudována v letech 1926 1929. O postupné zpøístupòování dalích prostor Demänovské jeskynì a pozdìjí otevøení nového vchodu, úpravy a propagaci se pak starala státní komise a od roku 1925 Drustvo Demänovských jeskyní. V roce 1932 ukonèil Král svou výzkumnou èinnost, odeel do penze a odstìhoval se do Tinova u Brna. Zde také 27. února 1972, tedy pøed 30 lety, ve vìku témìø 95 let, zemøel. Doplnìný soubor vynikajících èlánkù Tìsnohlídek vydal v Praze r. 1925 v knize Demänová. Jedná se o pùsobivé, autentické vylíèení výzkumných cest do podzemí, které podnikl s Aloisem Králem a jeho druhy. Je nádhernou vzpomínkou a pomníkem Aloise Krále. Summary: 125 years ago the discoverer of the Demänová Caves at Slovakia Alois Král was born at Senetáøov. The contemporary of Prof. Absolon Alois Král was born close to Moravian Karst in the village of Senetáøov at 1877. Alois Král accompanied Prof. Absolon during the explorations of Macocha Abyss and on one of his expeditions to Herzegovina Vjetrenica Cave. Nevertheless his name is much more connected with discovery of the most famous Slovakian Cave at Demänová Valley. Alois Král realised 585 explorative journeys (on foot) to the Demänová Caves in the time span between 1921 and 1932. He published a guide and gave lectures with slides in 92 towns and cities promoting the caves. 31 T ECHNIKA A ZPRÁVY SZS Porovnání èeských lan pro speleologii Mojmír Závika Hodnocení lan se konalo 22.6.2002 v rámci souèinnostního cvièení poøádaného Vodní záchrannou slubou Kladno, kterého se kromì SZS è.1 Èeský kras zúèastnili èlenové Civilní obrany, paramedici Rychlé záchranné sluby, kynologové a dobrovolní hasièi. K testu byla pouita dvì nová speleolana. Pro objektivnost nebyl uveden výrobce, lana byla pouze oznaèena písmeny A a B. Lana byla vystrojena soubìnì vedle sebe ve stìnì nad Únorovou propastí (Jackson) v lomu Mexiko. Úloha lezcù spoèívala v postupném pøelezení obou lan a zapsání hodnocení pomocí stupnice 010 bodù. Na základì hodnocení lezcù se body seèetly a vypoèítal se prùmìr. lana A nenastala ádná zmìna. U lana B se jeho ohebnost a tím i uzlovatelnost zhorila. Po opìtovném vysuení lana u A nenastala ádná zmìna, lano B zùstalo tuí a tím i uzlovatelnost byla trvale lehce zhorena. V testu byla pouita lana dvou èeských výrobcù urèená pro speleologii: A Speleo 10,5 (vyrobeno 2002) firmy Singing Rock (nová technologie opletu Route 44) B Speleo 10 (vyrobeno 2002) firmy Lanex. Na základì osobních zkueností pøi praktickém pouití lana Speleo 10,5 firmy Singing Rock (propast Macocha, Sklenìné dómy, lom Mexico aj.) se domnívám, e na èeský trh pøiel zcela nový druh speleo lana, protoe díky novému zpùsobu pletení opletu (Route44) a dalím zmìnám v technologii si lano i po namoèení a delím pouívání v drsných podmínkách speleologie zachovává vlastnosti (zejména uzlovatelnost) nového lana. Ovem i firmu Lanex je nutno pochválit, nebo její nová lana se znaènì zlepila a jak Speleo 10 mm tak i statik 10 mm, na kterých jsem lezl, dosáhla velmi dobrých parametrù. Bohuel mám dojem, e díky nulovému posuvu opletu tìchto lan lana po namoèení a delím pouívání ve speleologii tvrdnou a ztrácí ohebnost. Závìrem nutno dodat, e firma Lanex na rok 2003 pøipravila pro jeskyòáøe novou øadu lan Speleo prùmìr lana 8, 10, 10,5 a 11 mm a doufejme, e v této øadì budou odstranìny drobné nedostatky zjitìné bìhem pouívání a hodnocení lan. Sledované parametry a dosaené výsledky A Zakládání do slaòovátka 8,8 Prùbìh slaòování 8,6 Výstup po lanì 8,6 B 8,4 6,8 7 V celkovém hodnocení lezci více chválili lano A, lanu B pak pouze vytýkali jeho kroucení mezi pøepínkami. Dalí zkouku jsem provedl sám a to po namoèení obou lan na 12 hodin do studené vody. Tentokrát se hodnotila uzlovatelnost lana. V pøípadì Èinnost SZS ÈSS stanice è. 1 Èeský kras v I. pololetí Ondøej Jäger, (SZS stanice è.1 Èeský kras) V tomto pøíspìvku bychom rádi informovali jeskyòáøskou veøejnost o èinnosti Speleologické záchranné sluby ÈSS stanice è. 1 Èeský kras (dále SZS) v první polovinì tohoto roku. Podle platného Organizaèního øádu SZS ÈSS pùsobí stanice è. 1 Èeský kras na území Støedoèeského, Ústeckého, Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje, dále v okresech Havlíèkùv Brod, Tábor a na území hlavního mìsta Prahy. 2002 SZS provádí pravidelné mìsíèní cvièení a úèastní se dalích akcí poøádaných integrovaným záchranným systémem apod. Níe uvádíme seznam èinností vykonaných v první polovinì roku 2002 se struènou charakteristikou. · 19. leden Cvièení SZS - prohlídka podzemního systému tol Amerika. Akce byla poøádána pøi pøíleitosti 20. výroèí vzniku Speleologické záchranné sluby u Èeské 32 uhlièitého, (koncentrace a 100 % CO2), s pouitím dýchacích aparátù se stlaèeným vzduchem. · 13.-14. duben cvièení SZS Bozkov + Poniklá. Transport zranìného v nosítkách pøes úiny, s nácvikem pouití pyropatron jako monosti pro rozíøení prùlezù. Zdravotní kolení èlenù SZS, metody zvládání úrazù v jeskyních, správná fixace zranìného v nosítkách. Exkurze do provozu firmy Singing Rock v Poniklé a konzultace s výrobci speleologického materiálu. · 26.-27. duben Cvièení integrovaného záchranného systému na pøehradì Seè (elezné hory). Evakuace tøí zranìných osob z ostrova pøehrady. SZS spoleènì s drustvem HZS (hasièské záchranné sbory) zajiovala vystrojení a transport pøes ikmý traverz mezi silnièním mostem a horní èástí pøepadu a spolupracovala na vertikálním transportu zranìných vzhùru k cílovému místu na vozovce. Transport zranìného v jeskynních podmínkách systému Podolská-Páterova jeskynì u Vápenného Podolu. Pro transport v uích horizontálních partiích se pouitá hasièská nosítka ukázala jako nevyhovující. Pøi pouití nosítek pouívaných SZS nenastaly ádné problémy. Speleo nosítka byla jednomyslnì shledána jako nejvhodnìjí pro øeení podobných situací. · 4. kvìten Dny záchranáøù v Podìbradech. Prezentace SZS prostøednictvím informaèního stánku se speleovybavením a postery. Souèástí celé akce byly rovnì praktické ukázky speleozáchranných technik. · 11. kvìten Cvièení SZS souèinnostní cvièení s lezeckými drustvy HZS. Akce, která probíhala na lokalitách: Arnoldka, Èeøinka, Srbské a Netopýøí jeskynì se úèastnilo 84 hasièských lezcù z celých Èech. · 15. èerven Cvièení SZS Kadoroèní lezecký den poøádaný SZS pro èleny ÈSS v lomu Na Chlumu u Srbska. Z povìøení ÈSS byly v rámci této akce poøádány také kvalifikaèní závody v jeskyòáøských dovednostech pro Mezinárodní speleosoutì (22.25. srpen, Èiertova diera, Slovensko). · 21.23. èerven Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK Kras 2002 (Problematika exponovaných lokalit v Èeském speleologické spoleènosti. Úèastnilo se 46 aktivních i bývalých èlenù SZS. · 27.30. leden Záchranná akce v jeskyni Rákóczy Barlang (Maïarsko). Speleopotápìèi naí stanice byly vyzváni, aby se úèastnili speleozáchranných prací ve zmínìné jeskyni. Tyto práce spoèívaly ve vyhledání speleopotápìèe, který se ztratil, podaøilo se mu vystoupat na volnou hladinu a pøes úzkou puklinu byl v hlasovém kontaktu se zachránci. Naim speleopotápìèùm bylo umonìno provést ètyøi ponory, bohuel bez nalezení cesty ke ztracenému. Nakonec se podaøilo zachraòovaného vyprostit chodbou, kterou k nìmu vystøíleli pomocí pyropatron moravtí jeskyòáøi. · 16.-17. únor Cvièení SZS v Chýnovské jeskynì. Transport zranìného ve veøejnosti pøístupných èástech jeskynì. Pouito vybavení správy Chýnovských jeskyní. Transport proveden ze dvou míst návtìvního okruhu vdy rùznými cestami pøed jeskyni. (Zpøístupnìní jeskynì je pùvodní z roku 1865 a na dnení pomìry ponìkud krkolomné úzké chodníky, prudká stoupání a klesání). Transport zranìného od Homolova jezírka. Pouito vybavení SZS. Vzhledem k úzkým profilùm chodeb musely být pouity nosítka bez výztue, pouze s páteøní dlahou. Homolovo jezírko je speleopotápìèsky atraktivní èást jeskynì monost zásahu. · 6.-7. bøezen Moravský kras Macocha, Sklenìné dómy. Na ádost firmy Singing rock bylo uspoøádáno testování jimi pøipravovaných výrobkù pro jeskyòáøe. Testy probíhaly v propasti Macocha pod bedlivým dohledem výrobce. Testovány byly ètyøi druhy lan a jeden prototyp speleologického úvazku. Pro zpestøení testování byl proveden rovnì prùstup Sklenìnými dómy. · 15.-17. bøezen cvièení SZS Zbraovské aragonitové jeskynì. Na ádost správy jeskyní transport zranìného v nosítkách z Jurikova dómu objevným komínem do oputìného lùmku Na Baránce (pøevýení cca 46 m). Jurikùv dóm leí v nejodlehlejí èásti jeskynì a prùstup ovìøil, e objevný komín lze pouít jako únikový východ. Prohlídka nepøístupných èástí jeskynì vèetnì nácviku indikace vyího obsahu CO2 v jeskyních, ovìøení jeho pùsobnosti na vlastní organismus. Nácvik monosti zásahu v jeskyni s jezery oxidu 33 krasu). Základna celé akce byla v Srbsku. V rámci prezentace jednotlivých týmù byl v Trestaneckém lomu na Moøinì vystrojen tyrolský traverz a nìkolik speleoalpinistických cest. Traverz pøekonali kromì nosítek s doprovodem i kynologové se psy. V noci ze 22. na 23. èervna probìhlo ve tolách poblí lomu Malá Amerika souèinnostní cvièení. Bylo oznámeno, e ve tolách je zranìna skupina devíti osob, která není schopna se vlastními silami dopravit ven. Figuranti, kteøí tvoøili tuto skupinu, mìli pøedem urèený úraz. Úkolem bylo zranìné vyhledat, poskytnout lékaøskou pomoc a transportovat ven. Transport byl øeen tolami do oken v lomu Malá Amerika, sputìní na poloostrov, transport pøes lomové jezero na èlunu a transport vzhùru na ploinu v pøedpolí lomu, kde lékaøi provádìli závìreènou kontrolu správnosti poskytnutí oetøení ranìných. V prùbìhu celé akce byl dán dùraz rovnì na hodnocení zdravotního stavu zranìných, od kterého se dále odvíjel zpùsob jejich transportu. SZS è. 1 zajiovala dopravu zranìných v obou vertikálních úsecích na lomových stìnách. Pøi závìreèném hodnocení byla èinnost speleologické záchranné sluby hodnocena velmi kladnì. Cvièení se zúèastnilo cca 60 záchranáøù z tìchto jednotek: Vodní záchranná sluba Kladno, Speleologická záchranná sluba, zdravotníci Záchranného systému, Záchranná výcviková základna CO Rakovník, Kynologové, Technická záchranná sluba, HZS Králùv Dvùr a Zdravotní záchranná sluba hl.m. Prahy. Vzhledem k tomu, e se mezi èleny ÈSS setkáváme s mylnou pøedstavou o vyuívání finanèních prostøedkù, které jsou SZS poskytovány, uvádíme zde zkrácený pøehled nákupù, které stanice realizovala v loòském roce 2001. Doplnìní materiálu stanice 6x ocelová karabina, 4x HMS karabina, 1x kladka Protraxion, 1x kladka tandem Speed, plakety M8 10x, M10 5x, M12 5x, vystrojovací klíèe 4x, termosáèky 5x a páteøní dlaha Sked. Dále byla v lokalitì Na Chlumu doplnìn a pøestrojen speleotrenaér lepenými kruhy 12 ks a dle naich pøipomínek uila firma Singing Rock nová nosítka. Pro sjednocení odìvu na oficiálních akcích SZS byly jednotnì zakoupeny èervenomodré kalhoty se znakem SZS. Koneèná cena kalhot byla 1 170,- Kè za kus a kadý záchránáø si z této sumy sám hradil 1 000,- Kè. (Stejným zpùsobem se èlenové SZS podíleli na poøízení ostatního osobního materiálu v minulých letech overaly, podoveraly, trièka). Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK Mojmír Závika poètu vystrojený traverz. Pøekonávají jej i tøi kynologové se svými psy, zavìenými ve speciálním úvazku. Jako ukázky byla pøes traverz 3x pøetaena nosítka s doprovodem. Vystrojené lanové cesty ve stìnì, jejich souèástí byl i srovnávací test speleolan naich dvou výrobcù lan, vyuili pouze lezci z Civilní ochrany. Bìhem dne na vedlejím lomu Velká Amerika Vodní záchranná sluba pøedvádìla ukázky svých dovedností. V 16.00 hod. jsme se pøesunuli do závodní jídelny lomu Moøina na obìd a po nìm do kempu. Po veèeøi a vydání svaèinových balíèkù na noc byl ve 20.00 hod. vyhláen poplach. Ve tolách poblí Malé Ameriky je zranìna skupina osob. Vechny záchranné týmy se pøesouvají na parkovitì lomu Moøina, kde jsou rozdìleny do skupin. Jako první vyráí kynologové vyhledávat zranìné osoby do tol, za nimi vystrojovací drustvo a záchranné týmy. Ve tole vedle okna do Malé Ameriky se zøizuje stanovitì zdravotníkù. Zde se kontroluje stav Ve dnech 21.23.6.2002 se nae stanice zúèastnila Koordinaèního cvièení záchranných týmù a Jednotek ÈÈK Problematika exponovaných lokalit Èeského krasu. Pátek 21.6. od 10.00 hod. pøijídìjí úèastníci do kempu v Srbsku. Bìhem dne probíhala prezentace týmù a výmìna zkueností. V 17.00 hod. pøesun do hotelu Elma na veèeøi a následnì odborný semináø 1. RZP akutní stav, poskytnutí lékaøské první pomoci v terénu. 2. SZS seznámení s organizaèní strukturou SZS a zaèlenìním do IZS informace o zásazích SZS v ÈR i v zahranièí. Sobota 22.6. èlenové SZS è.1 od 7.30 hod vystrojují na lokalitì Mexiko tøi lanové cesty (Za zrcadlem, Jackson a+b, tola dno lomu) a lanový traverz pøes lom naíø (110 m). Ostatní úèastníci po snídani pøijídìjí na tuto lokalitu, kde vyuívají v hojném 34 pøinesených zranìných, vyhodnocuje se akutnost a poøadí dalího transportu. SZS è. 1 dostala za úkol zajistit sputìní nosítek s doprovodem z okna toly na ostrov v lomu. Zde je pøevzali hasièi zajiující pøepravu ve èlunech pøes vodní plochu. Od hasièù pøebírá nosítka opìt SZS a prudkou strání od vody, za pomoci dvou lan (1x tané, 1x jistící) a dvou pomocných lan na jitìní záchranáøù, provádìjí transport nosítek na plácek na hranì lomu, kde je postaven nafukovací stan. Zde zranìné pøebírá doktor a vyhodnocuje zpùsob oetøení zranìných osob. Bìhem noci bylo vyhledáno, oetøeno a transportováno devìt zranìných a akce byla ukonèena ve 3.00 hod. ráno. Po odstrojení a zabalení materiálu jsme se pøesunuli do kempu, kde jsme usínali za doprovodu nedìlního svítání. Nedìle 23. 6. 9.00 hod. snídanì Hotel Elma 10.00 12.00 hod. vyhodnocení zásahu. Zde byl proveden podrobný rozbor celého zásahu vemi zúèastnìnými slokami. Nae stanice obstála bez pøipomínek a pokud mùu podotknout, tak byla hodnocena ostatními velmi dobøe. Nìco málo k povodním Michal Novák (SZS stanice è.1 Èeský kras) Pondìlí, 11. srpna 20:00. Ve vìtinì èeských krajù je vyhláen krizový stav. Ji nìkolik dní v rùzných intenzitách na mnoha místech stále prí. Potoky, øíèky, øeky stoupají. Rybníky a pøehrady se plní. První oblasti zaèínají být pod vodou. Nejistotu a stres støídá panika a strach. Nikdo neví, co pøijde. Záchranné týmy po celé ÈR jsou v pohotovosti. První lidé opoutìjí své domovy, první oblasti jsou evakuovány. . Stále prí. První z naí stanice se zaèínají sjídìt do Berouna na vyzvání mìstského úøadu a jeho povodòové komise. Je pondìlí krátce po 22. hodinì. Scházíme se u jedné ze základních kol, která se má stát doèasným útoèitìm evakuovaným postieným dìtem. Za okamik ji pøijídí autobus s dìtmi a spoleènì s vojáky je pøenáíme na urèené místo ve kole. Poté se pøesouváme na mìstský úøad, sídlo povodòové komise. Pøijídìjí dalí z nás. Po pùlnoci se pøesouváme k nedalekému domovu s peèovatelskou slubou, který má být té evakuován do jedné z místních Z. Zde se objevují první potíe, první pøesvìdèování, první odmítání a arogantní stanoviska. S odstupem èasu je tøeba øíci, e toto chování je pochopitelné a je plnì na diplomacii a pochopení záchranáøù situaci zvládnout. Je velmi tìké se vít do situace lidí opoutìjících mnohdy to jediné co mají s nejistotou, zda se tam jetì nìkdy vrátí. Kadý to proívá svým strachem a emocemi naplnìným pocitem. Asi po dvou hodinách se nám daøí pøistaveným autobusem vìtinu skuteènì pøemístit do urèené koly. Okolo pùl ètvrté ráno se pøesouváme zkontrolovat ulice pøímo sousedící s øekou Berounkou. Stále prí, voda stoupá a pøedpovìï je a chladnokrevnì nemilosrdná. Po ètvrté hodinì ranní usínáme u jednoho z nás v obýváku. Úterý 7:00 ráno a my znovu stojíme na mìstském úøadì a èekáme na pokyny povodòové komise. Støed mìsta a èásti pøilehlé k øece se zaèínají uzavírat. Evakuují se poslední lidé vèetnì sídla povodòové komise. Zajiujeme ulice proti nezvaným turistùm, pomáháme s posledními evakuovanými a s neklidem sledujeme, jak voda stále stoupá. Zaèínáme pøipravovat nai techniku do akceschopného stavu. Foukají se èluny, pøipravují neopreny, holiny, lana, atd. Okolo poledne dostáváme zprávu, e na místním zimním stadionu a v pøilehlém obytném domì zùstalo nìkolik lidi. Tyto èásti jsou ji zcela odøíznuty vodou. Na øadu pøicházejí neopreny a s pøivolanou Tatrou se vydáváme ke stadionu. Tatra se pomalu noøí do vody. U stadionu sahá voda témìø do kabiny. Nejprve nakládáme poslední lidi z obytného domu a pøesouváme se ke stadionu. V jeho technických prostorách je silnì cítit unikající èpavek. Dostáváme se a na ledovou plochu, která pøipomíná spí krytý bazén. Na ochozech nacházíme nìkolik hokejistù, popíjejících whisky. Doslova je odtud eneme. Zpìt musíme vodou. Tatra s ostatními ji odjela. Bìhem odpoledne se opìt pøipojujeme k vojákùm a pøesouváme postiené dìti ze koly do jim lépe vyhovujících kasáren. Stíháme rychlou obìdoveèeøi a jedeme na jedno ze zdejích sídli u Litavy. Její koryto není ji skoro rozeznatelné. Voda zaèíná zatápìt první panelové domy. Nejprve preventivní evakuace se mìní v okamité oputìní domù. Na øadu pøicházejí nae èluny. Pomalu objídíme dùm za domem. Znovu musíme pøesvìdèovat, vysvìtlovat 35 a domlouvat. Zaèíná se stmívat. V této oblasti ji delí dobu nejde proud. Pøi plavbì okolo zdejí prodejny kobercù, kde mi voda sahá a po prsa a sotva to v proudu ustojím si uvìdomuji, pøi pohledu na matku s dítìtem ve èlunu, tragickou absurdnost této situace. Celá evakuace trvá do pozdních noèních hodin. Naposled objídíme domy a odváíme poslední evakuované. Den pro nás konèí okolo pùlnoci na povodòové komisi. Vìtina ohroených èástí mìsta je ji evakuována. V èasných ranních hodinách voda zaèíná koneènì kulminovat. Okolo 9:00 dostáváme na povodòové komisi informace, e voda klesá a stav je stabilizovaný. Nabízíme svou pomoc do Prahy a Kralup nad Vltavou. Zdá se, e i tam je situace jaktak pod kontrolou. Z Berouna jsme poádáni o pomoc pøi noèním hlídání oputìných objektù. Vzhledem k tomu, e v Praze je jednoznaèná tendence øeit problémy pomocí profesionálních sloek, vyhovujeme Berounu a noc ze støedy na ètvrtek trávíme v oputìných ulicích èásti mìsta. Voda viditelnì opadává, pøesto není k velké radosti pøíli dùvod. I kdy to nejhorí je pravdìpodobnì za námi, z vody se vynoøují apokalyptické výjevy obrovských kod. Je zøejmé, e stopy této nièivé povodnì budou jetì dlouho patrnou jizvou naí zemì. Bude stát mnoho úsilí a penìz, ne vìtina z nich, mimo tìch nenahraditelných, zmizí. Voda, ta stejná voda, která je základem ivota se bìhem nìkolika hodin dokázala zmìnit v nièivý a nekontrolovatelný ivel, který nahánìl strach, zanechával za sebou nesmazatelné stopy obrovských kod a lidskou beznadìj . V polovinì øíjna se úèastníme slavnostního veèera poøádaného mìstem Beroun pro vechny záchranáøe, kde bylo podìkováno vem za pomoc pøi zvládnutí povodní. Snad tedy i jeskyòáøi a vím, e nejenom z Èeského krasu, pomohli svým malým dílem zvládnout tuto tìkou zkouku. LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY Moje poslední setkání s hajným Kubìnou Vojtìch A. Celofán a Zdeòka Packa Gregorovi (P.O. Box 469, Hixon, BC, Canada V0K 1S0) Mám ráda hajnýho, fousy má jako král. Do lesa tmavýho srdce mé sebou vzal Ani nemusím zavírat oèi, abych opìt vidìl Packu a Sulejku jak zpívají, za doprovodu metráckého ramlu, tuhle písnièku. A Klobouka v hospodì U Farlíkù, jak houpá kytaru na klínì, drí ji za krk, drnká pøes díru a zpívá: Pytláci, pytláci, dejte si majzla, Na toho hajnýho, na toho hajzla Jak vidno, na hajné je mono mít odliné názory. Co se mne týèe, zaznamenal jsem k dnenímu dni hezkých pár strácù lesù, ve starém domovì i v nové zemi. Ale pouze dvì legendy: hajného Rubce a hajného Kubìnu. Po stopách prvního, spíe ilusorního 36 ne reálného charakteru, jsem se vydal v první polovinì 60. let minulého století a do nejvýchodnìjích koutù Slovenska. Druhého jsem hledat nemusel. Ten byl více ne reálný a nael si mne. Vyhnal mì z lesa nad Koòským spádem. Hajný Míla Kubìna! Rodák z Krasové, pøienil se na Obùrku a doil na hájence pod Skalním mlýnem, nad Jakubovým jezírkem. Kubìnovo pleso, jsme tomu jezírku øíkali. Kdybych mìl tu moc, nazval bych je tak úøednì. Hajný Kubìna il ve dvou stoletích. Slouil za Salm-Reifferscheidtù, slouil za národní správy jejich statkù v pováleèném období, a slouil za komunistické diktatury. Doil se Sametové revoluce a následujících pomìrù. A vdy si zachoval rovnou páteø a profesionální status. Dívám se na èernobílý obrázek hajného Kubìny s panem Doubkem, bývalým bufetèíkem na Punkevních jeskyních: vyfotografovala je Packa pøed vchodem do správní budovy v r. 1976. To poté, co jsme vichni ètyøi, u piva a tamprlat rumu, jak jinak, proklínali bolevický ráj. Nebylo to poprvé ani naposled, ale tenkrát jsme mìli pádný dùvod: bolevická lesní správa sebrala panu Kubìnovi kulovnici, jeho chloubu, chloubu kadého hajného! Hajný Kubìna! Toho tak leckdo neoblafnul. Kadý naèerno pokácený smrèek, kadé z metru upocené poleno vysledoval k pùvodcùm. Dal jim krystýr, pravda, ale kdy si ovìøil, e døevo zùstalo ve veøejném sektoru, vìtinou jako výdøeva v achtách otevíraných závrtù, bylo moné se s ním domluvit. Horí to bylo s pytláky. Vzpomínám si, jak se jednoho veèera pøiøítil na Salmovku a sprdnul nás vechny, Vaøekovce, Malínkovce a mne, za èerný lov pstruhù pod Skalákem. A nad Skalákem? Èasto jsem s parákem kráèel od Skaláku proti proudu Punkvy, lézt v Pustém lebì. Cestou jsme kladli udièky pytlaèky: krátké vlasce s ivou íalou na háèku. S tím, e je na zpáteèní cestì prohlédneme a k veèeøi si upeèeme pstruha. Jen málokdy se nám zadaøilo. Obvykle jsme na zpáteèní cestì nenali ani rybu, ani udièky. Jednou jsme si poèíhali nad ústím Tunelu. Samozøejmì, hajný Kubìna! Odhalil ná trik, el po naich stopách a témìø ádná udièka mu neunikla. Jak by mohla? Pan Kubìna, jak jsme se s Packou pozdìji dozvìdìli, vyhnal od Punkvy i bývalého øeditele podniku Moravský kras Béïu Dokoupila navzdor tomu, e tento hodnostáø mìl platný rybáøský lístek a lovil na správném místì a ve správný èas. Jen jednou jsem si myslel, e se nám podaøilo hajného Kubìnu oidit. Do Krasu opìt pøijeli Jizeráci a spolu s bandou Krasavcù jsme mìli krásný táborák a potlach na chajdì u Audyovcù. Dalího dne jsme jeli ze Suchdolu lesní cestou dolù do Pustého lebu. Vpøedu audyácké auto, øídil Igor. Za ním jizerácké auto, øídil Jirka Hradil. Leè kde se vzal tu se vzal, zpoza stromu vyskoèil a pøed námi stál, nikoliv pytlák Øíha, ale hajný Kubìna! Jediným autoritativním pohybem ruky zastavil celou kolonu. A hned nás sprdnul. Obzvlátì Igora, navzdor faktu, e byli starými a dobrými známými, e nemá úøední povolení jezdit po lesních cestách. Kdy chcete tudy jezdit, burácel, musíte mít povolení od lesní správy, tak jako má on, a ukázal na auto Jirky Hradila. Jirka mìl za pøedním oknem auta úøední cedulku, bílou s èerným tiskem a zeleným nebo oranovým, u se nepamatuji, úhlopøíèným pruhem. Ta cedulka mu dovolovala jezdit po lesních cestách, ale jen v Jizerských horách a navíc, myslím, byla propadlá. Igorova diplomatická øeè a ta cedulka nás zachránily: hajný Kubìna nás milostivì propustil. O pár týdnù pozdìji jsme se potkali, Packa a já, s panem Kubìnou na Punkvì. Dali jsme pár hrncù a zazdili je dvìma èi tøemi trpaslíky. Øeè zabloudila na tu podsuchdolskou pøíhodu. Hajný Kubìna se liácky usmál a øekl: pane Celofán, já sem hned zmerèil, e to povolení nebylo pro Moravský kras, ale byl jste tam vy a vae paní, no a ti suchdoláci, take zavrtìl hlavou a pøihnul si ze dbánku. Letos 19. èervence 2002 je tomu ètvrt století co jsme Packa, Marta a já odeli ze starého domova. Po celou tu dobu jsme zùstali v kontaktu s øadou pøátel, kamarádù a známých, pøedevím s rodinou Packy. Bylo málo dopisù od Pacèiny máti, rodaèky z Obùrky a sousedky Klimeových, paní Kvìta Kubìnová byla rozená Klimeová, ve kterých nám nesdìlovala, e Míla Kubìna nás pozdravuje a ptá se po naem osudu v Kanadì. Inu, vichni dobøí rodáci. Kdy jsem se na jaøe r. 1998 objevil v Moravském krasu, jeden z mých prvních dotazù byl na hajného Kubìnu. Od Docka jsem se dozvìdìl zajímavou historku. Povìdìl mi, e krátce po výmìnì personálu v Útulnì na Horním mùstku Macochy se tam zastavil Kelf a objednal si veèeøi. Na jídelním lístku nael zajímavý chod: ebírko pytláka Kubìny. Krátce potom potkal na Chobotu pana Kubìnu. Pane Kubìna, øekl mu, mìl byste zajít nahoru na Macochu a podívat se co tam mají na jídelním lístku. A co prý? No, bìte se na to radìji podívat sám Za pár týdnù, na Dukelské ulici v Blansku, Kelf uslyel za sebou 37 mocné zapraskání knírù a známý hlas. Stále nasraný, leè podbarvený vítìzstvím: U to tam nemají! Opravdu, za mé návtìvy u to tam nebylo. Ale byl hajný Kubìna, stále na hájence nad Kubìnovým plesem. Docek a já jsme ke Kubìnùm zajeli jednoho krásného popoledne v prvním májovém týdnu. Pan Kubìna byl právì na zahrádce. Docek pøistoupil k brance, ukázal dozadu, spí na svoje auto ne na mne, a zahalekal, podívejte se, pane Kubìna, koho vám vedu! Tøi, ètyøi vteøiny, a tváø starého hajného se roztáhla do úsmìvu a oèi mu zjihly. Celofán, øekl, pan Celofán! Za chvilièku jsme si tiskli ruce, oba jsme mìli v oèích slzy a pan Kubìna øíkal, pane Celofán, teï u mùu umøít, kdy jsem vás vidìl A vedl nás dál, do hájenky. Paní Kvìta sedìla v kuchyni u stolu a pan Míla hned spustil, podívej, podívej se kdo to je! Od Zdenky ebelové, od Prokopù z Obùrky Ale, nech toho, pøeruila ho paní Kvìta. Celofán, copak si myslí, e ho nepoznávám? Co jsem se ho navyhánìla a vechny ty ruksakáøe kdy vychrapovali v tìch jejich pytlích u prádelny v hotelu (Skalní mlýn, poznámka autora). Lepího pøijetí jsem se nemohl nadát. V momentì jsem omládnul o tøi desítky let. Na stole se objevila tamprlata slivovice a vichni ètyøi jsme se probírali starými i novými èasy. Pan Kubìna sáhnul do své skøínky pokladù a vytáhl nìco starých fotek. A také novou památku, personalizovanou støíbrnou plaketu, kterou mu vlastnoruènì pøedala starohrabìnka SalmReifferscheidt v uznání jeho slueb Salmskému panství Víko sametové krabièky s plaketou se zavøelo. Zavøela se branka v plotu a uzavøela se kniha jednoho ivota. Hajný Míla Kubìna nebyl jeskyòáøem, nebyl horolezcem. Byl, a nadále zùstává, legendou Moravského krasu. Dovolujeme si vyjádøit úèast nad ztrátou pana Kubìny jeho rodinì a vem jeho pøátelùm a známým. Packa a Celofán per Celofán Kamilka Ranch, Britská Kolumbie, Kanada 20. èervna 2002 Ke této vzpomínce jetì historka jeskyòáøská Kdy jsme zaèali pøed léty otevírat Vajckornùv závrt, potøebovali jsme postavit nìco na náøadí, centrálu Slávinku atd. Jak bylo tøeba el jsem za hajným Kubìnou pro povolení. Jasnì Honzíku, tu bednu na náøadí si tam klidnì postavte, pravil u pivka na Macoe. Tak vyrostla u závrtu bedna na náøadí, pravda ponìkud pøerostlá, asi tak 3 x 4 m. Shodou okolností to bylo v Blansku na Dukelské ulici, kdy se za mnou ozval burácivý hlas. Co tam dìlá ta chalupa? Je zle! Kubìna! Staèil jsem si pomyslet u je to tady! Zdravíèko pane Kubìna, nedáme si pivko? zahajuji lstivì obranu: Nedáme, co tam dìlá ta chalupa? Ale pane Kubìna, jaká chalupa? pokouím se dìlat blbého, abych získal èas, snad mì nìco napadne, kdy jsem s nejsilnìjím argumentem pivka neuspìl. Nedìlej ze mì blbce, u vaeho závrtu stojí chalupa! burácel dál na nejrunìjí ulici v Blansku, zdùrazòující svá slova výhruným mávání své povìstné sukovice. V úzkých øíkám tu nejvìtí pitomost, co mì napadne. Ale pane Kubìna, to není chalupa, to je pøece ta bedna na náøadí, co jsem Vám o ní øíkal! Hm, následovalo povìstné prásknutí knírem, bedna na náøadí øíká a já si myslel, e si tam nìkdo postavil chalupu. Hm, Honzíku tak jdem na to pivko. To byl pan hajný Kubìna Kelf KARBID JONES - Balada o slavným jeskyòáøi Wlado Aladar Navrátil ([email protected]) Ahoj, posílám vám písnièku, kterou jsem kdysi napsal a teï je to taková neoficiální hymna libereckých jeskyòáøù. Zpívá se na motivy známé písnièky Cassey Jones. Balada o slavným jeskyòáøi pøed kterým se tøásly vechny závaly a který mìl jméno 38 KARBID JONES Pojïte ke mnì vy co máte po práci, tolaøi, kopáèi, jeskyòáci Poslechnìte vo èelovce samej bronz Kterou nosil na blembáku Karbid Jones Bylo to zrovna po tìch velkejch detích Karbid vlezl do jeskynì samej smích A jako prej e dnes pro nìj hlavní je e se skrzevá ten starej zával probije Ref: Karbid Jones u vrtaèky stojí Karbid Jones jeskyòáøù král Karbid Jones smrti se nebojí Snad ledae by starou nálo navrtal Poslouchejte vy ílení díráci Ty detì dole udìlaly zlou práci Marný bylo Karbidovo snaení Kdy za zády se bortí starý paení Ale mùete vzít na to vichni jed Jen tak klidnì chcípnout Karbid nedoved Náhle zaøval a mì tøeba veme ïas Já prokopu se ven chci vidìt slunce zas Ref: Nìkdy je ivot stranìjí ne v èernejch snech Kdy má v hubì hlínu to kdy se hrùzou krátí dech Karbid hrabe, vrtá a ruce ho bolejí Metr za metrem a èím dál hloubìji A tak se teda øítí dolù jako vlak Karbidka u èudí jako náklaïák A v temnejch oèích má jen jednu vidinu e na slunci chce umøít nikdy ne ve stínu Ref: A pojede tam k Australskejm horám blí Uvidí tam na jeskyni pevnou møí Tu zasadil tam kdysi jeskyòáøù král Kdy tenkrát se k Australákùm provrtal Ref: 39 Z APOMENUTÉ A VÝZKUMNÉ NETRADIÈNÍ POSTUPY Zjiování kyselosti podzemních vod jihlavským zpùsobem Libor Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy) V dobách dávných, kdy slavné Technické komisi velel F. mikmátor, zaèala se o speleologii zajímat také skupinka mladých nadencù z nejmenovaného mìsteèka na Vysoèinì. Mladíci byli vìtinou svalnatí, oblièeje porostlé srstí a s oblibou nosili tlusté flanelové koile. Do jejich èela se ustanovil, podle vlastního tvrzení, nejikovnìjí, nejchytøejí a nejzkuenìjí z nich, Jiøí L. Aby své osobnosti dodal váhu, zaèal se nazývat Cave, vyslovováno foneticky. Obklopil se aurou pøíbìhù, v nich hrál hlavní roli, a ze kterých byla patrná jeho zásluha o vznik a rozmach speleologie nejen u nás, ale po celém svìtì. Pøezdívka Cave se mezi speleologickým lidem pøíli neuchytila (popravdì øeèeno ji pouíval jen on sám), ale ujalo se pro nìho oznaèení Joná (vysv. autora: Joná to, co pøináí smùlu. Z námoønické mytologie, napø. kus provazu, kbelík apod.). Jeho dalí èiny a pøíhody pak neustále potvrzovaly správnost tohoto oznaèení. Jen on byl schopen postøelit se ze vzduchové pistole do paty, podle mapy jezdit krajinou po okruhu o prùmìru asi 50 km a myslet si, e jede pøímou trasou do Slovenského krasu, atd. Legendární byly pak zejména jeho navigaèní schopnosti pøi pìích pøesunech. Mezi pamìtníky se dodnes vzpomíná na cestu do Chýnovských jeskyní, které minul o nìkolik set metrù a pokraèoval vytrvale v pochodu dál krajinou. Vlivem kombinace tìchto schopností se pøi jedné z návtìv Slovenského krasu (nebo snad Ráje) ocitla výprava pod jeho vedením ve Slánských vrích (mezi Koicemi a Michalovcemi). Pohotový Joná vem udiveným kolegùm vysvìtlil, e tentokrát se nejede na jeskynì, ale e probìhne exkurze po proslulých starých opálových dolech, které se v uvedeném pohoøí nacházejí. Domù se vrátili plni nadení nad podzemním labyrintem dolu Libanka a svéráznými zpùsoby panujícími v restauraèním zaøízení v pøilehlé vesnici. Ihned se zaèala domlouvat na léto dalí výprava. Zlákán vyprávìním úèastníkù, pøipojil jsem se k této výpravì. Cesta probìhla dobøe. Expedièní vozidlo (prastarý moskviè, jeho karoserii tvoøilo více izolepy ne plechu) nemìlo více poruch ne obvykle. Vzhledem k tomu, e Joná, zmoen silnými limonádami, usnul hned po prvních kilometrech, byla cesta o ètyøi hodiny kratí. Vybudovali jsme tábor u vchodu zvaného Apolonka a Joná nás pøesvìdèil, abychom vyuili vyetøeného èasu k transportu dvanáctistupòového piva ari z blízké vesnice. Drel delí øeè o rizicích spojených s pouíváním nepøevaøené vody neprovìøeného pùvodu a o cenové výhodnosti místního piva, zejména ve vztahu k mnoství alkoholu v nìm obsaeném. Doèista nás zviklal. Jetì naveèer jsme podnikli první seznamovací exkurzi. Libanka je dùl opravdu pozoruhodný. Tìba v nìm nebyla ukonèena pro vyèerpání loiska, ale pro údajnou nákladnost v porovnání s povrchovými doly v zahranièí. Lze tam tedy stále opály najít. Chodby jsou vyraeny v horninì zvané andezit (mateèná hornina pro opály) a svojí pevností, blíící se betonu, umoòuje ponechávat tlouku stropu mezi jednotlivými chodbami jen 15 a 20 cm. Chodby se rùznì køíí, spojují a rozvìtvují, a to vdy v nìkolika úrovních souèasnì. Od samozvaných návtìvníkù je vìtina køiovatek pokreslena èísly, ipkami a symboly, ze kterých není moné pochopit vùbec nic. Místy jsou proraená spojovací okna, kolmé achty nebo schoditì. Èásti dolu jsou protékané vodou a asi tak spodní ètvrtina je zatopená (údajnì oblíbená potápìèská lokalita vzhledem k rozsahu prostor a nízké kalitelnosti vody). V nìkterých èástech dolu se vlivem klimatických pomìrù udruje skoro celý rok ledová výzdoba. Do dolu je nìkolik vchodù, podle aktivity ochranáøù a lovcù opálù støídavì otevøených nebo zavøených. V souèasné dobì je prý vstup do dolu moný za poplatek. V okolí se nacházejí dalí dva opálové doly (Tancoka a imonka), které jsou starí, zchátralejí a tudí nebezpeènìjí ne Libanka. Kadý den jsme vylezli pozdì v noci a hned jsme li spát. Prolézali jsme podzemní labyrint, hledali 40 opály a hojnì fotografovali. Podaøilo se nám slunì nafotit proslulou alunogenovou* chodbu, kde výrony termálních plynù vytvoøily na stìnách unikátní výzdobu ve tvaru a barvì smaeného kvìtáku. Na jiném místì chodby pak vznikly bílé kvìty nebo sytì zelené krápníky. (Asi rok po naí návtìvì byla chodba vyrabována lovci minerálù a na místì nejvìtího ze zelených krápníkù zbyla jen rýha od kladiva.) Bylo tedy stále co dìlat, a na likvidaci zásob piva nebyl poøád èas. Vyetøili jsme jen jeden veèer pro návtìvu místního restauraèního zaøízení. Z etnografického hlediska nesmírnì zajímavé místo. Z publikovatelných informací lze popsat pouze øeení pøestávky v konzumaci alkoholu pøi cestì na toaletu a zpìt. Pro tento úèel se u výèepu prodávaly malé lahvièky Alpy francovky. Alkohol v nich obsaený umonil pøekonat vzdálenost 20 m pøes dvorek a zpìt bez výraznìjího nebezpeèí abstinence. Toto øeení naplnilo Jonáe obdivem a pùsobilo na nìho velmi moèopudnì. Teprve poslední veèer jsme se donutili vyprázdnit zakoupené lahve arie. Hezký veèer a jetì zajímavìjí ráno. Pøed cestou domù jsme se rozhodli dopøát si koupel v potoku, který odvádìl pøebyteèné vody z dolu. Naskákali jsme do malé tùòky a zaèali se mydlit mýdlem. Pìknì peèlivì i s vlasy. Najednou nám zaèalo být nìco divného. Nae zpocená a mastná tìla byla nìjak mastnìjí. Pøidali jsme tedy mýdla a on to bylo èím dál tím horí. Joná stál zadumanì v potoce, jezdil si kusem mýdla po ruce a sledoval vznikající vrstvu tuku. No jo, andezit. Ona ta voda bude dost kyselá. Ona asi bude kyselá tak, e rozkládá mýdlo, vypadlo z nìho po chvíli. Tos nám to nemohl øíct døív? zaøval na nìj pøed chvílí se zuøivì mydlící plnotíhlý kolega Milo K., kterému stály tukem nasáklé vlasy v mohutném èíru. Já si nebyl jistý, jestli je voda dost kyselá, aby to dokázala. No, teï víme, e je. uzavøel spokojenì Joná. Umyjeme se tedy doma, tato voda se k mytí mýdlem nehodí. To chce jet v tomhle horku pøes celé Slovensko takhle? vyjevil se kolega Pepa F., který byl mastný tak, e se na nìm neudrela ani koile. Pospìte si, za chvíli odjídíme, na nikoho se neèeká, prohodil pøes rameno odcházející Joná, takový zajímavý poznatek, jako dnes, neudìláte kadý den. A opravdu jsme se myli a doma. Vzhledem k pøítomnosti Jonáe nechtìl nikdo riskovat pouití nìjaké dalí nepøevaøené vody neprovìøeného pùvodu. *alunogen trojklonný nerost, vodnatý síran hlinitý ze skupiny romboklasu (pozn. red.) 41 L ITERATURA, RECENZE Kolektiv (2000): Hády u Brna. ivá a neivá pøíroda, historie, souèasnost a snad také budoucnost jednoho z nejzajímavìjích míst brnìnského okolí. 32 stran. Rezekvítek. Brno. Barevná, informativní broura sestavená øadou odborníkù podává celkovou charakteristiku vápencového lomu v Hádech vèetnì jeho geologie, historie místního hradu, ivé a neivé pøírody, vápenictví a tìby surovin. Z místního hlediska se jedná o zajímavý a doporuèitelný poèin. Struèný popis rekultivace dùleitého vápencového lomu v Moravském krasu. Kliment J. ed. (2000): Príroda Drienèanského krasu. 280 stran. tátna ochrana prírody Bánská Bystrica. Náklad 600 ks, broované, formát A 4. V Revúcké vrchovinì leí jeden z nejlépe známých krasových ostrovù Slovenska Drienèanský kras. Zdejí kras, pøestoe leí blízko Slovenského krasu, má odliný vývoj, který je blií Rimavské kotlinì. Krasové horniny byly do znaèné míry pokryty vulkanickými produkty a exhumovány byly pomìrnì nedávno. Je zde známo 38 jeskyní vesmìs meních rozmìrù (zpracoval ¼. Gaál). Dùleitá místní publikace. Zimmerman V. (2000): Národní mstitel. 158 stran. Vydala obec Øepín. Známý kokoøínský badatel se pøi svých výpravách do pískovcového podzemí seznámil i se skupinou podzemních dutin vyuívaných za dob 2. svìtové války místním odbojovým hnutím. Seznámil se s pamìtníky pohnutých dob a v knize velmi realisticky vypráví osudy paravýsadku Národní mstitel a jeho pùsobení na Kokoøínsku na jaøe roku 1945. Vrací se vak i ke starím historiím z roku 1943, kdy se v kokoøínských jeskyních ukrývali bìenci. Na knize je zajímavé nejenom vyprávìní o podzemních skrýích, ale také jistý nedostatek heroiènosti a popisy zbyteèných smrtí jeden ze sovìtských partyzánù mohl být zastøelen vlastními lidmi, nìmeètí zajatci byli zabiti. Doba konce války v této knize oívá takovým zvlátním nebezpeèným zpùsobem, kdy se sousedé udávají a lidé hynou na hloupost. indeláøová I. a Brinda A. (2001): Prùvodce po tajemných místech Nízkého Jeseníku. 84 stran, DANAL. Olomouc. 99,- Kè. Autorka má povìst jedné z posledních místních èarodìjnic. V magicky zamìøeném turistickém prùvodci zmiòuje silná místa vèetnì studánek, tol a jeskyní. Slovenský kras. Roèník 39, 2001, 182 stran. Liptovský Mikulá. Toto èíslo Slovenského krasu pod aktivním vedením P. Holúbka dohání staré vydavatelské dluhy. Èíslo má vyrovnanou, standardní kvalitu. Pøináí pøíspìvky z vìdeckého sympozia Jaskyne a èlovek, které se konalo v roce 2000 na pamì Volka-Starohorského a J. Majka. Nìkolik pøíspìvkù je vìnováno Slovenskému krasu, dále oblasti Demänové a dalím Rùenin lom. Skládaèka, autor L. Tichý. Rezekvítek. Brno 42 krasovým lokalitám. P. Bosák rozebírá pojmy: hydrotermální kras, gejzírový krápník, vadózní zóna, jinak se zde jedná o regionální pøíspìvky. Kdo sledoval Slovenský kras, mìl by tak èinit i nadále, je to jeden z posledních èasopisù svého druhu v této èásti Evropy. Poètem roèníkù se ji blíí zaniklému Èeskoslovenskému krasu a brzy jej pøedhoní. Na rozdíl od nìj je více regionální a ménì barvitý, protoe má nedostatek krátkých, ivých zpráv. a podle jiných v Gruzii. V horském krasu pøevládají køídové vápence, které jsou postieny megaflexurou kavkazského høbetu a silnì tektonizované. Od jiných významných krasových oblastí Kavkazu (Snìnaja propast -1370 m, Pantuchina -1508 m) je Arabika oddìlena hluboce zaøíznutými øekami. Je zde známo nìkolik stovek jeskyní napø. systém Iljuchina 1240 m a dalí, ji ménì hluboké, jeskynì. Potenciál je zde obrovský. Oblast je odvodòována prameny o vydatnosti a kolem 4 kubických metrù za sekundu, nìkteré vyvìrají jetì v horách, jiné a pode dnem Èerného moøe. Vrty navrtaly krasový zásobník v hloubce 280 m pod dnem moøe. Podle barvících pokusù zde existuje nìkolik velkých (èti obrovských), ale víceménì nezávislých hydrologických systémù s prokazatelnou výkovou amplitudou 2300 m! Souèasná dosaená hloubka je -1710 m. Po pøíletu do Moskvy jsou jeskyòáøi, národní hrdinové, vítáni kvìtinami a orchestrem, molodci! Veèeøová V. a Veèeøa J. (2001): Jesenické zlaté stezky. 109 stran. Cestovní agentura a vydavatelství PINKA, 28. øíjna 857, Jeseník. 92,- Kè. Cílem knihy je seznámit irí veøejnost s historií dobývání zlata na Jesenicku, charakterizovat základní lokality jako je Rejvíz, Chlum, Suchá Rudná a dalí. Kniha obsahuje 29 cenných dokumentaèních obrázkù pérovek, jedná se o plány povrchových i podzemních tìeb. Dále je zde uveden soupis lokalit, kde se dá rýovat zlato i nalézt rudní minerály. Pro montánní turistiku se jedná o optimálního prùvodce po hornických lokalitách. Kniha je moná a pøíli otevøená. Øíjnové èíslo je vìnováno jeskyním v Coloradu, ale zmiòuje také mamutí problém Mamutích jeskyní v Kentucky, kde má být postaveno obrovské letitì, co obvykle znamená úniky ropných uhlovodíkù. NSS News 2001. Probírám se hromádkou èasopisù, které jsem nestaèil v minulém roce recenzovat. V srpnovém èísle naráím na zprávy z Trinidadu, Mexica a Libanonu, kde se v Bejrútu konalo první jeskyòáøské sympozium o krasu Støedního východu. Vlastnì nikdo nevìdìl, e na pøedmìstí Bejrútu leí turistická jeskynì Jeita Grottos, kterou návtìvníci proplouvají na èlunech. Zkuení ameriètí jeskyòáøi, kteøí ji vidìli kdejakou jeskyni, øíkají, e po plavbì vystoupali do horního patra a tam zùstali stát s otevøenou pusou, protoe si nikdy nepøedstavovali, e jeskynì je tak velká a krásná! Architektonicky dobøe navrený chodník se kroutí dómem velkým jako koncertní sál, který je hustì porostlý krápníky, otvory je patrná podzemní øíèka tekoucí o 80 m hloubìji. Na Pøedním východì, zejména v Arábii, roste zájem o zpøístupòování jeskyní a otevírání zemí pro návtìvníky. O Carste Tento brazilský èasopis psaný jadrnou braziltinou upozoròuje na zøejmì zásadní knihu: Auler A., Rubbioli E., Brandi R.: As grandes cavernas do Brasil. Víc jsem nevylutil. V èísle Outubro 2001 je uveden pøehled vech starích èísel tohoto èasopisu. Karstologia 37 (2001). Federation Francaise de Speleologie. Jeskyòáøské èasopisy jsou v zásadì dvojího typu. Ten první, velmi rozíøený, informuje o nových objevech a pøináí plánky jeskyní. Ten druhý typ se více zabývá procesy vzniku. Karstologie je skvìlý, leè francouzsky psaný, èasopis druhého typu. V tomto èísle se setkáme s èlánky popisujícími tvary krapù a mikrokrapù, karstogenezí a hydrologií øeky Moselle, datováním stalagmitù. Zaujal mne èlánek o sufózi, kde je vyèlenìn málo pouívaný termín hydrokompakce (hydrocompaction). Jedná se o vplavování drobných èásteèek hlavnì zemin do volných prostor v tée zeminì. Výsledkem bývají mìlké povrchové deprese. V naí literatuøe se nìkdy hovoøí o prosedavosti a rozumí se jí napø. zhroucení Záøijové èíslo je témìø plnì vìnováno dvìma èlánkùm Ledkovým jeskyním v Georgii a zejména pokusu dosáhnout hloubky 2000 m v nejhlubí jeskyni svìta v Arabice na Kavkaze. Situace v oblasti je komplikovaná, protoe Arabika podle nìkterých leí na území nezávislého státu Abcházie 43 spraové struktury a zmenení objemu pùvodního sedimentu. dalích pøíspìvkù hlavnì z jiní èásti Moravského krasu a na závìr obsáhlou studii V. Matouka a kol. o pravìké svatyni na Bacínu v Èeském krasu. Kromì toho zde nalézáme dùleitou sta o paleolitickém umìní, odkazy na výzkum pískovcových pøevisù, Èíkovy deníky z Pekárny a mnoho dalích údajù, které nejdou jednodue pøevyprávìt. Z Èeského krasu je v èlánku o magdalénském osídlení jeskyní uveden popis nálezù a sedimentù v jeskyni Martina, Jeskyni tøí volù, Za køíem, Bacína a Na Skalici. Jeden z nejdùleitìjích údajù je bez diskuze zaifrován v úvodní tabulce radiokarbonových dat. Byla datována lidská kost z Konìpruských jeskyní datum je pøekvapivì mladé: 12 800 let! Lidské pozùstatky z Konìprus by podle této datace patøily do souboru magdalénských nálezù z Kotýzu a anova kouta. Rovnì nové nepublikované datum K. áka pro poèátek tvorby tmelených sutí na nedalekém Køivoklátsku je témìø identické a z nejvìtí pravdìpodobností znamená epizodu náhlého oteplení a zvlhèení prostøedí. Hempel J.C. a Fregeau-Conover A. eds. (2001): On Call. A complete reference for Cave Rescuers. 384 stran, 30 USD, NSS, htttp.//www.caves.org/ service/bookstore. Knihu jsem neèetl, ale je pravdìpodobnì tak dùleitá, e je tøeba ji uvést. Jejím úèelem je shrnout do jedné publikace padesát let zkueností získaných pøi rùzných záchranných akcích v jeskyních. Kniha má deset kapitol, které se týkají komunikace, øízení záchranných operací, vyhledávání, lékaøské pomoci, vertikálního transportu pacientù, psychologie, zvlátních problémù a výcviku záchranáøù. Werker Van H. a Werker J.C. (2001): Cave conservation and Restoration. 402 stran, 30 USD. NSS, viz stejnou www adresu jako v pøedchozím pøípadì. Dalí ze syntetizujících monografií vydávaných NSS pøináí ucelený pohled na øízení provozu jeskyní a jejich ochranu. V první èásti se jedná o limity jeskynì, co jetì snese bez pokození. V druhé èásti knihy jsou probírány otázky èitìní, odebírání sedimentù, tvorby zpøístupòovacích projektù a doplòování pokozené jeskynní výzdoby. Standardní øada, standardní kvalita. Èlánky: Zvelebil J., Cílek V., Stemberk J. (2002): Partial results of monitoring of stability deterioration on Pravèice Arch, NW Bohemia. In Pøikryl R. and Viles H.A. eds. Understanding and managing stone decay, pp 243-261. The Karolinum Press. Praha. Èlánek pojednává hlavnì o pohybech pískovcového masivu v okolí Pravèické brány. Jiøí Svoboda a kolektiv (2002): Paleolit Moravy a Slezska. 303 stran, 56 tabulí, 2. revidované vydání. Dolnovìstonické studie 8. Archeologický ústav AV ÈR, Brno. Tuto knihu, její první vydání, jsem ji kdysi anotoval. Jedná se o základní monografii moravského paleolitu, který se sice dílem odehrává na otevøených lokalitách jako jsou Dolní Vìstonice, ale který je z vìtí èásti vázán na jeskynì. Dùleité a klíèové dílo. ák K., Loek V., Kadlec J., Hladíková J., Cílek V. (2002): Climate induced changes in Holocene calcareous tufa formations, Bohemian Karst, Czech Republic. Quaternary International 91, 137-152. Souborný èlánek o hydrologickém systému ve Sv. Janu pod Skalou a o stratigrafii místního pìnovcového tìlesa. Svoboda J. ed. (2002): Prehistorické jeskynì. Katalogy, dokumenty, studie. 407 stran. Dolnovìstonické studie 7, Archeologický ústav AV ÈR. Brno. Jedná se o sborník velkého formátu, který obsahuje tyto hlavní èlánky: katalog moravských jeskyní s paleolitickými nálezy, fauna moravských jeskyní s paleolitickými nálezy, moravský magdalenién ve sbírkách Vídeòského pøírodovìdného muzea, komplexní výzkum jeskyní v údolí Øíèky, mnoho Frölich J. (2000-2001): Poustevníci a poustevny na jihu Èech. Pøehled a lokalizace pousteven v 11.19. století. Jihoèeský sborník historický 69-70, 124-144. Èeské Budìjovice. Velice hezký èlánek o poustevnících dílem ijících ve skalních poustevnách na jihu Èech vèetnì soupisu lokalit. -wc- 44 Moravský kras - Prùtoková jeskynì (M. Chumchalová) 45 46 OBSAH OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) ..................................................1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1 Krátce z pøedsednictva ............................................................................................... 1 Sborník SPELEOFÓRUM 2003 (22. roèník) ............................................................ 2 otkoviny v è. 35 ........................................................................................................ 3 DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................4 Objev øeèitì Bílé vody v Amatérské jeskyni Petr Polák Tomá Roth (ZO ÈSS 6-19 Plánivy) ...................................................................................... 4 K poznání bezobratlých ivoèichù Chýnovské jeskynì Libor Dvoøák, Správa NP a CHKO umava, oddìlení ochrany pøírody, ..................................................... 7 ZAHRANIÈNÍ AKCE ..................................................................................9 Irsko a jeho podzemí Petr Oliar (ÈSS ZO 1-04 Zlatý kùò) ........................................................................................................... 9 Speleologická expedice KRÉTA 2002 aneb ílený kankán v podzemí Bílých hor Oldøich tos (KOTA 1000) ......................................................................................................................... 15 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................21 Antropogenní krasovìní køídových pískovcù Petr Nakládal (ZO 1-10 Speleoakvanaut) .................................................................................................. 21 Chodby pod èástí stadionu v Josefovì Petr Janák Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ......................................................................................... 22 TROCHA HISTORIE ................................................................................24 Speleolog Anton Hanke Lenka Hradilová Patrik Matyáek .......................................................................................................... 24 Pøed 125 lety se narodil v Senetáøovì Alois Král objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku Jan Flek (AOPK ÈR,) ................................................................................................................................. 27 TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................32 Porovnání èeských lan pro speleologii Mojmír Závika ........................................................................................................................................... 32 Èinnost SZS ÈSS stanice è. 1 Èeský kras v I. pololetí 2002 Ondøej Jäger, (SZS stanice è.1 Èeský kras) ................................................................................................ 32 47 Koordinaèní cvièení záchranných týmù a jednotek ÈÈK Mojmír Závika ........................................................................................................................................... 34 Nìco málo k povodním Michal Novák (SZS stanice è.1 Èeský kras) ............................................................................................... 35 LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................36 Moje poslední setkání s hajným Kubìnou Vojtìch A. Celofán a Zdeòka Packa Gregorovi ................................................................................. 36 KARBID JONES - Balada o slavným jeskyòáøi Wlado Aladar Navrátil ([email protected]) ................................................................................................ 38 ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................40 Zjiování kyselosti podzemních vod jihlavským zpùsobem Libor Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy) ..................................................................................................... 40 LITERATURA, RECENZE .........................................................................42 Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!! (1-bit black and white !!) na 200 dpi, mení pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp. Fotografie bìné velikosti skenujte v odstínech edé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozliením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozliením 1200 dpi. Takto zpracované podklady pak polete elektronickou potou Vaí nebo Vaich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejnutnìjím pøípadì potou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00 Brno. Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je moné konzultovat tamté. Dùleité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je moné konzultovat pøípadné problémy. Dùleitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbliím moném termínu. Obzvlátì vítané jsou vtipné nebo i váné perokresby z jeskyòáøského dìní na doplnìní stránek a také fotografie na výku na èelní stranu èasopisu. Jako ji tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak postupovat v pøípadì, e budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je toti jediný zpùsob, jak nám úèinnì pomoci v naí nelehké práci. V prvé øadì mít tvùrèího ducha a nìco hodit na papír. Avak na papír v uvozovkách, protoe vzhledem k naim èasovým monostem bychom se rádi vyhnuli pøepisování textù do poèítaèe. Dnes u snad kadý má ve svém okolí nìkoho, kdo mu pøípadnì text do digitální formy pøepíe, kdy nemá tuto monost sám. Pouívejte, prosím, nìkterý z bìnìjích textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslunost. U pøíspìvkù zásadnìjího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, e budou zmeneny vìtinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto pouijte radìji vìtí písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: 48
Podobné dokumenty
zde ke stažení - Farnost Blansko
blokování a ochranu majetku, který patøí církvi a byl jí za komunistù odebrán bez náhrady. Stát jej
mìl hájit do doby, než jiným zákonem neurèí, jak dál. Pøesto se však stalo, že stát, konkrétnì Úø...
Sborník konference Výzkum v podzemí 2012
výrazně ubývá (pouze hnojníkům to nevadí).
Na stejné lokalitě se stala i jiná mykologicky zajímavá událost. Před 10 lety tu došlo k
průvalu vody z domovní kanalizace, která pak asi 3 měsíce tekla d...
2/2005 - Michálkovice
se uskuteèní 23. dubna
2005. Zaèátek akce je v 10
hodin v zahradì restaurace
U hada. Srdeènì zveme
vechny dìti a jejich rodièe.
/jd/
Kaleidoskop 2012 - Středočeský kraj
Čtenářům se dostává do ruky další Kaleidoskop Středočeského kraje. Chtěli bychom i jeho prostřednictvím pozvat k nám
do Středočeského kraje na návštěvu hosty zblízka i zdaleka.
Máme co nabídnout, j...
Slovenský kras
matematicky definovatelné møíky. Vìtina
pevných hmot se skládá z krystalù.
Plazivka Velmi nízká jeskynní chodba,
kterou je nutno zdolávat plíením.
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
rozhodnout o tom, který z Vaich objevù
v uplynulém roce byl pro ÈSS nejvýznamnìjím.
Jako podklad pro rozhodování slouí ji tradiènì
èerstvý sborník Speleofóra. Samozøejmì, e nìkteré
objevy jsou...
