Zápisy do hudební výchovy 9. ročník

Nejstarší české hudební památky
V období raného středověku proniká
s křesťanstvím do našich zemí
gregoriánský chorál (jednohlasý
latinský zpěv).
Konstantin a Metoděj zaváděli do
náboženských obřadů a tedy i do
jednohlasého chorálu slovanský
jazyk - (staroslověnštinu).
První notovanou hudební památkou je
duchovní píseň „Hospodine, pomiluj
ny“.
Vznikla pravděpodobně v 11. století.
Používala se při korunovaci a při
slavnostních příležitostech.
O něco později (koncem 13. století)
se objevuje další duchovní chorál –
Svatý Václave.
V různých úpravách jej lze slyšet
dodnes – především v kostelích.
Vedle duchovních písní se
objevovaly i písně světské, například
milostná lyrická píseň „Dřěvo sě
listem odievá“ ze 14. století.
V době českého krále a římského
císaře Karla IV. dochází v našich
zemích k rozkvětu všech druhů
umění, tedy i hudebního.
Na tržištích i v hradních síních
vyhrávají hudci, trubadúři a
minesangři skládají milostné písně.
Husitský chorál
Píše se rok 1415. V Evropě začíná
působit nový umělecký směr –
renesance.
V instrumentální hudbě to znamená
nové, lepší nástroje, ve vokální hudbě
vícehlasý zpěv.
Motiv husitského chorálu použil
Bedřich Smetana v cyklu
symfonických básní „Má vlast“ hned
dvakrát. Poprvé v symfonické básni
Tábor. Na symfonickou báseň Tábor
navazuje ihned další – Blaník.
V Kostnici je však upálen Mistr Jan
Hus a v Čechách se probouzí
husitské hnutí.
Inspiraci husitským chorálem
zaslechneme i v následujících dílech:
Husité byli zaměřeni proti všemu
přepychu – počítali do něho i kulturu.
Zakazovali hru na hudební nástroje,
připouštěli jen jednohlasý duchovní
zpěv.
Nejznámějším se stal válečný chorál
Ktož jsú boží bojovníci
Antonín Dvořák – Husitská
(dramatická předehra)
Bedřich Smetana – Libuše
(slavnostní opera)
Josef Suk – Praga (symfonická
báseň)
Hudba české renesance
Renesance ve světě ve 14. – 16.
století.
V českém prostředí se díky
husitským válkám prosazuje
renesance až na konci 15. století.
Pěveckým sborům při kostelích se
říkalo literátská bratrstva. Zpívali
z velikého zpěvníku – kancionálu.
Postupně se ve zpěvu prosazuje
vícehlas – polyfonie.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
1564 - 1621
Český spisovatel, šlechtic, válečník,
diplomat, cestovatel a hudebník.
Sťat s dalšími českými pány 21. června
1621 na Staroměstském náměstí v
Praze.
Nejznámější dilo: Missa quinis vocibus
super Dolorosi martir – pětihlasá mše
Jan Campanus Vodňanský
1572 – 1622
Rektor pražské univerzity, spisovatel,
latinsky píšící básník, skladatel.
Nejznámější dílo:
Rorando coeli – pro dva sbory, které
se střídají; druhý zpívá slaběji, tvoří
jakoby ozvěnu.
Osudy Jana Campana Vodňanského
ztvárnil v románu Mistr Kampanus
spisovatel Zikmund Winter.
Hudba českého baroka
Hudba se v období po Bílé hoře
(17. a 18. století) rozvíjela hlavně díky
venkovským učitelům – kantorům (canto =
zpívat).
Zpěv se učil několik hodin týdně, žáci
zpívali každou neděli v kostele.
Učitelé hráli na svatbách, pohřbech.
O svátcích učitelé chodili koledou
(žebrali).
Rytíř Adam Václav Michna z Otradovic
(1600 – 1676)
básník, hudební skladatel, sbormistr a
varhaník. Nejznámějšími jsou jeho tři
cykly skladeb:
Česká mariánská muzika, Loutna
česká a Svatoroční muzika.
Jan Dismas Zelenka
(1679 – 1745)
Člen a později vedoucí knížecí kapely v
Drážďanech. Označován jako „český
Bach“.
Pavel Josef Vejvanovský
(1640 – 1693)
Vedoucí biskupské kapely v Kroměříži,
vynikající trubač. Autor serenád a sonát. V
jeho skladbách mají významný podíl dechové
nástroje.
Bohuslav Matěj Černohorský
(1684 – 1742)
Působil v kostele sv. Jakuba v Praze jako
kněz. Napsal mimo jiné i několik děl pro
varhany – první známé české varhanní
skladby.
František Václav Míča
(1694 – 1744)
Působil jako kapelník v Jaroměřicích nad
Rokytnou. Je autorem jedné z prvních
českých oper na český text
„O původu Jaroměřic“ (1730)
Jakub Jan Ryba
Jakub Šimon Jan Ryba
(1765 – 1815)
Narodil se v Přešticích v rodině
venkovského kantora a varhaníka.
V šesti létech se s rodiči odstěhoval do
Nepomuku.
Pět let studoval v Praze na známém
piaristickém gymnáziu a poté
pokračoval na filosofii. Roku 1784 však
otec synovi přikázal odejít z gymnázia a
absolvovat učitelský kurz.
Když se v Nepomuku uvolnilo učitelské
místo, viděl v něm otec pro Jakuba
neopakovatelnou příležitost.
Než však Jakub Jan došel pěšky do
Nepomuku, místo bylo již obsazené.
V dubnu 1786 sestal v Mníšku pod
Brdy učitelovým pomocníkem. Působil
zde 17 měsíců.
1788 byl Jakub Jan Ryba povolán za
školního zástupce do Rožmitálu, po
půlroce zde byl jmenován řádným
učitelem.
Ryba byl autorem celkem zhruba 1300
skladeb. Převažovala duchovní hudba.
Dochovala se jen část jeho díla.
Nejznámějším dílem je Missa pastoralis
bohemica, známá pod názvem Česká mše
vánoční – nebo též „Hej, mistře“.
Rybova mše se lidem líbila pro svěží
radostnou hudbu, vycházející z lidových
prvků i pro český text, který byl prostým
lidem srozumitelný.
Ze stejných důvodů se nová Rybova mše
nezamlouvala rožmitálské světské a
duchovní vrchnosti.
V závěru svého života byl Jakub nemocen,
stranil se lidí. V sobotu 8. dubna 1815
předčasně ukončil svůj život.
Bedřich Smetana 1
Bedřich Smetana
(1824 – 1884)
Narodil se do rodiny sládka v Litomyšli.
Jeho otec měl rád hudbu a syna Bedřicha
zasvětil do jejích tajů už ve čtyřech
letech. Smetana se učil hrát na housle a
později na klavír. Své první veřejné
vystoupení absolvoval v Litomyšli v šesti
letech.
V 15 letech milostně vzplanul ke své o rok
starší sestřenici Louise. Se svými rodiči
se zúčastnil Jiřinkové slavnosti.
Zkomponoval polky Louisina polka a
Jiřinková polka.
Po odmaturování odešel za prací do
Prahy, kde studoval hudbu u Josefa
Proksche, sám se živil jako učitel hudby v
rodině hraběte Leopolda Thuna.
Léta 1856–1861 strávil ve
švédském Göteborgu, kde komponoval další
polky a řídil koncerty klasické hudby.
Úspěch doma mu zajistilo až uvedení
oper Braniboři v Čechách a Prodaná
nevěsta (obě 1866).
Po roce 1870 se začal zhoršovat jeho
zdravotní stav. Zánět těžce postihl také
ušní kůstky, což vedlo k postupné ztrátě
sluchu. Nakonec se dostavily i psychické
potíže.
Poslední léta svého života (od r. 1875)
strávil Smetana u své dcery Žofie a jejího
manžela v myslivně v Jabkenicích u Mladé
Boleslavi.
Bedřich Smetana 2
V roce 1874 Bedřich Smetana ohluchl.
Hluchota však nezmenšila jeho hudební
představivost a schopnost komponovat.
Vzápětí po ohluchnutí začal pracovat na
cyklu symfonických básní Má vlast.
Dále napsal dvě smyčcová kvarteta, obě
řady Českých tanců. Následovaly další
opery – Hubička, Tajemství a Čertova
stěna.
V roce 1881 bylo předčasně
otevřeno Národní divadlo, kde byla na
počest korunního prince Rudolfa
provedena Smetanova opera Libuše.
O rok později, roku 1882, se Smetana
zcela zhroutil. Od té chvíle již jen
nesmyslně blábolil, někdy stával celé
hodiny u okna a mával neexistujícím
davům, trpěl sluchovými a optickými
halucinacemi, nepoznával své blízké a
přátele.
22. 4. 1884 byl převezen do pražského
Ústavu pro choromyslné v PrazeKateřinkách. 12. 5. 1884 umírá.
Podrobnosti k některým dílům:
•cyklus symfonických básní Má vlast má 6
částí (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých
luhů a hájů, Tábor, Blaník)
•libreto ke komické opeře o třech
dějstvích Prodaná nevěsta napsal Karel
Sabina
•slavnostní opera Libuše otevírala dvakrát
provoz Národního divadla – poprvé 1881,
podruhé po požáru a rekonstrukci 1883