Přísloví,

Ve svém Přidání ke Grammatice české na foliích 285b až 314a Jan Blahoslav uveřejnil velmi cennou sbírku
českých přísloví, jež byla shromážděna jeho kolegou Matějem Červenkou a doplněna a redigována
Blahoslavem. Vedle toho existuje ještě autentický Blahoslavův rukopis poněkud odlišného textu této sbírky
v knihovně Národního muzea v Praze (sign. 26 E 13), vydaný Václavem Hankou v Časopise Českého Musea 3,
1839, sv. IV, s. 39-73. K zásadám edice viz Úvod.
(285b)
Přísloví,
to jest, proverbia et dicta pulchra
ac observatione digna, usitata Bohemis.1
Jestiť to zvláštní znamenitý kus,2 ale nemnozí jeho právě dobře uţiti umějí. Někteří nešetříce toho, co jest
vlastního et usitatum3 v české řeči, aut ipsi sibi fingunt inepta proverbia, aut ex latinis transferunt,4 takţe by se
o nich mohlo říci, quod ex latinis bonis bohemica faciunt non bona.5 Jako náši staří, dictum illud6 Hydrae
caput amputare vyloţili Hýdře hlavu utíti,7 t. odjíti jedno zlé, tak aby se několikero jinéi tudy zplodilo, ješto
by bylo lépe, menší zlé trpěti jedno neţli etc.
Protoţ těchto věcí vidí mi se ţe při uţívání přísloví šetříti sluší; nisi quis vellet, dum urbanus haberi cupit,
scurra deprehendi.8
1. Aby jich ne často uţíval ale zřídka, parce, et non nisi selectis ac praecipuis.9
2. Aby ne leckohos v tom následoval, ale lidí rozumných soudu v tom aby šetřil; čeho a jak staří
předkové náši, i ti |(286a) kdoţ sou právě dobří Čechové, uţívají; nempe quiii sunt tuae professionis et
non diversae.10
Kdyţ by latinské přísloví do češtiny jako přeliti chtěl, nempe agendo interpretem,11 tedy aby ho nevykládal ad
verbum,12 ale pomyslil, mají-li Čechové jaké také přísloví kteréhoţ by na tom místě uţívali; pakli nic, lépe jest
aby bez přísloví prostě pověděl a vlastně česky, to coţ latiníci per proverbium svým jazykem exprimunt.13
Jako příklad na těchto slovích: Dabo ad Calendas graecas14 (t. nikdý). My to přísloví latinské, svým českým
můţeme takto exprimere:15 Dámť aţ pes na lísku poleze; sedláci říkají: aţ se v krbě zhvězdí.
1
»krásná a pozoruhodná přísloví a rčení, jichţ uţívají Čechové«
»věc, téma, otázka, stránka«
3
»a obvyklé«
4
»buď si sami vytvářejí nevhodná přísloví, nebo je překládají z latiny«
5
»ţe z dobrých (přísloví) latinských dělají špatná česká.« ; srov. fol. 132a, pozn.Error! Bookmark not defined.: ex
Graecis bonis Latinas fecit non bonas, Terentius, Eunuchus 8; srov. také fol. 66a, pozn. 456
6
»ono rčení»«
7
Rčení se opírá o herkulovský mýtus o lernejské devítihlavé hydře; kdyţ jí při plnění svého druhého úkolu Herkules uťal
jednu hlavu, vyrostly ihned na jejím místě dvě nové.
8
»ledaţe by někdo chtěl být shledán bláznivým ve snaze být duchaplným a vzdělaným. «
9
»úsporně, a pouze vybraných a těch nejlepšich. «
10
»totiţ ti, kteří jsou tvého vyznání a nikoli jiného. «
11
»tedy pracuješ-li jako překladatel«
12
»doslova«
13
»svým jazykem vyjadřují pomocí přísloví. «
2
B. Lukáš, plus quam oportuit latinae linguae cancellis constrictus,16 v spísku O vyvolení17 exprimere volens
dictum illud vulgare: Dat Deus omne bonum sed non per cornua taurum,18 napsal takto: Nedává Bůh vola za
rohy. Nullam gratiam hoc dictum in nostra lingua habet,19 aniţ by mu prostí lidé rozuměli. Lépe by bylo
připomenouti onoho lenocha nepracovitého, kterýţ |(286b) lehna pod slivou a otevra usta, čekal aţ mu sliva v
usta upadne.
Podobně jako v spisu O kněţství20 latinam phrasin bohemice protulit:21 Co probude jim? Quid profuerit eis?
Lépe bylo říci, a právě český: Co prospěje jim.
Ale souť také některá přísloví v češtině, et dicta elegantia,22 ješto v latině nesnadno jest takových najíti. Jako:
Zlého by navařil (t. piva). Míní se tím příslovím: zle by sobě učinil etc. Item: Rané ptáče, neuletí-li ale uskáče,
to jest, kdoţ má přediii kým nětco napřed, fortel23 nějaký, kdyţ jiní v nětčem zváznou jako kuřata v koudeli,24
tedy on předse svou vyvede. A protoţ ta přísloví česká tuto pořád25 poloţím pospolně, a vyčítati je budu tak
hromadně, bez zvláštního šetření pořadku, jakţ se kde trefí.
A však abych se cizí prací nechlubil, to sobě snad o čemţ bych nepracoval osobuje; pravím ţe větší
těchto přísloví díl, shledal a shromáţdil, sed ea tantum nude consignavit,26 B. M<atěj> Červ<enka> teţ od
drahně let v tom pracovav; o čemţ sem já dávno dobře věděl, |(287a) a za jiné neměl neţ ţe on jako člověk
bedlivý a pilný, o tom nějakou kníţku uţitečnou napíše; pročeţ i to všecko coţ sem k té věci příleţitých
pamětí27 měl, jemu sem byl ku pomoci toho před časy poslal. Teď pak po jeho smrti teprv, těch škaret, totiţ i
jeho i svých pamětí a poznamenání, sem dostal, tak nezpraveného všeho spolu. I nechtěje toho s jinými
neuţitečnými škartamiiv pryč zavrci, pilně sem vše přehlédl a přebral; et quae mihi videbantur inutilia,28 coţ
bylo ne velmi čackého,29 to sem zavrhl; a co bylo způsobnějšího, z obojích vybrav, do této knihy sem vepsal,
a i nemalo kdeţ mi se vidělov ještě přísloví i jiných, sententí pěkných k vysvětlení prvé shledaných věcí přidal.
Nebo (ať i toho nezamlčím) některá ta povědění, dicta egregia,30 nejsou vlastně proverbia, sed phrases
receptae31 a obvyklé, kteréţ jiţ quodam modo in naturam proverbiorum transierunt, sicut et proverbia in
communes sententias.32 |
(287b) Malé děti, malá starost. = Ač s malými dítkami při vychování jich, mnoho musejí míti práce, starosti,
a pečlivosti rodičové jejich, neţli se odchovají a poodrostou; ale však potom vyrostající podlé těla,33 kdyţ
14
»Dám o řeckých kalendách«; údajně je to výrok císaře Augusta; srov. Suetonius, Augustus 87.1: (Augustus) cum
aliquos numquam solutoros significare vult, ad kalendas Graecas soluturos ait.
15
»vyjádřiti«
16
»drţící se v mezích jazyka latinského více, neţ bylo záhodno«
17
nedochovaný spis, odjinud neznámý
18
»kdyţ chtěl vyjádřit ono lidové rčení: Bůh dává vše dobré, ale nikoli vola za rohy« ; viz Walther, n. 4976
19
»Toto rčení nemá v našem jazyce ţádný půvab«
20
Spis tento o puovodu i o pravdě knězstvie trojieho, Mladá Boleslav (Štyrsa) 1522, Knihopia 5050
21
»latinskou vazbu vyjádřil česky«
22
»a vkusná rčení«
23
»výhodu, náskok«, z něm. Vorteil
24
srov. Blahoslavovy Vady kazatelů, fol. 25v
25
»jedno za druhým, po řadě«
26
»avšak pouze je prostě zaznamenal«
27
»náleţitých připomínek«
28
»a to, co se mi zdálo neuţitečné«
29
»pěkného«
30
»vynikající rčení«
31
»přísloví, nýbrţ obecně přijaté vazby«
32
»dostaly jistým způsobem povahu přísloví, stejně jako přísloví dostávají charakter obecně platných myšlenek.«
33
»tělesně«
budou míti formováni býti, v rozoumku nějakém a dobrých mravích, ovšem pak kdyţ se jiţ mezi lidi dostanou,
tuť často bývají synové a dcery, třebasi čím dorostlejší anebo i starší, tím větší a těţší starost, a někdy i hanba
a zámutek.
Kdo roste neboje se, sstará se nestydě se. A protoţ Písmo velí shejbati hřbet synů za mládi.34
Jáť všudy býti nemohu, věru kaţdý se o sebe starej, a také, těţkoťvi jest toho hlídati kdoţ sám na sebe péče
nemá.
Ne všeho zvídej, a budeš dlouho mlád. Kteříţ se rádi mnoho doptávají, a o všem všudy zvěděti usilují,
netoliko o věcech dobrých<,> chvalitebných a potřebných k spasení člověka, a nebo i k dobrému těla
náleţitých, ale také o rozličných i dosti nezpůsobných35 věcech, |(288a) více a méně tajných, mnohými i
nesnadnými cestami k tomu přicházeti snaţujíce se;36 mnoho sobě daremných37 těţkostí<,> kormoucenívii a
starostí nadělají kteréţ i zdravíviii a čerstvosti jejich jsou jako jed. Ješto o mnohé věci čistý38 pokoj míti by
mohli, nermoutiti a nebo nezlobitiix se, krve v sobě nekaliti, a tak způsob těla mladistvý mnohém déle
zachovati, své věci opatrujíce, a jako říkají, před svými metouce, cizí věci, a ovšem tajnosti bliţních svých,
Panu Bohu spravedlivému soudci poroučejíce. Dobře dí Písmo svaté: Quae praecepit tibi Deus ea cogita
semper.39 A apoštol velí o bliţních svých důstojněji smysliti neţli o sobě.40
Není divu ţes tak brzy šedivý, poněvadţ o mnohé věci pečuješ, ačťkoli málo poručeno = poněvadţs všetečný
etc.
Ošklubaliť bradu; nebyl by div byť hlavu vodřeli poněvadţ krčem nenecháváš.
Šlechtí se co řemen v ůhni, t. prospívá zex zlého v horší. Říkávali staří: A my letos jako lůni, šlechtíme se jako
řemen v ůhni.
Nenechal na něm cti za halíř = ulál ho velmi a uhaněl.|
(288b ) Častý počet41 přátely činí = nebo kdeţ se dlouho počtu nečiní, rád se nějaký zpletek42 přihází, a z toho
i svada i lecos horšího někdy.
Zapštili se proti sobě. Raro est iamxi in usu,43 t. zazlili se na sebe.
Má se jaks osuhle44 = není ochotný, chodí co sup.
Fučí45 mu v kotrbě = má kočky v hlavě, pravý třeštík, jest jakés mistrné fantisko, anebo náfantí, fantazí mu
překáţí.
Tak náše niva rodí, to jest náš způsob, to vidítexii náši moudrost.
34
srov. Př 23,13-14
»nevhodných, nezřízených«
36
»přičiňujíce se«
37
»zbytečných«
38
»naprostý«
39
»Co ti Bůh přikázal, o tom stále rozvaţuj.«; Sír 3,22
40
srov. Fp 2,3
41
»účtování«
42
»zmatek, mýlka«
43
»Jiţ se uţívá jen zřídka,«
44
»nevlídně, nepřívětivě«
45
srov. fučidlo, fučík = potřeštěnec, blázen; viz fol. 297b, Vady kazatelů, 45r
35
Ovce střihou kozi řit lupá = tovaryšům naším nebo sousedům zle se děje, bojmeţ my se téhoţ etc.46 Toho
přísloví tento jest původ. Pan Štemberk,47 krále Jiřího po mateři bratr,48 nechtěl ho za krále přijíti, i jel ku
Praze, a na cestě potkav posla optal se ho: Co tam v Praze slyšeti? Posel řekl: Sťali tam onehdy dva ţe
odpírali krále přijíti za krále. I řekl pán vozkovi: Vozko vovce střihou kozi řit lupá, obrať zase a jeď, ačť sme
byli v jednom pytlíku<,>49 čert mu proto věř. Potom pod glejtem přijel k králi a řekl mu: Pane Jiříku a ty jiţ
poně50 králem. |(289a) Odpověděl on: Jsme bohdá, neblazni učiň povinnost. A on: Věru dobře. Ale ač sme
byli v jednom pytlíku však není co věřiti, zapišme sobě to Jíro. A kdyţ se vše stalo, teprv on vstav učinil
povinnost etc. I byl jako rada tajná královská do smrti, znamenitý jsa pán. A za něho králi Jiřímu vše se dobře
vedlo.51
Zejskal tě co Michal na sviních. Vědomá jest hystoria o onom Michalu, kterýţ za krále českého Václava od
čarodějníka Ţity52 čisté veliké vepře velmi lacino byl koupil; z nichţ potom kdyţ do vody byli vehnáni, toliko
slamenní věchtové se ukázali a po vodě plynuli.
Trefil z deště pod ţlab.
Přišel z kyje na palici.
Nechval dne na vzchodu slunce. Staří mnoho toho uţívali, nyní nemnoho uslyšíš.
Nechval hodů aţ z nich pojedeš.
Neříkej huj aţ přeskočíš. Moravci říkají hup.
Sytá svině věchtem zmítá, vel s věchtem pohrává.
Lepší holub v ruce neţ řeřábek na střeše, Moravci: jeřábek.
Starý dvořák,53 hotový ţebrák.
Ţádnýxiii neví kde střevíc hněte,xiv neţ ten |(289b) kdo v něm chodí. Quisque sua mala melius novit quàm alii. 54
Po bouři bývá jasno a po jasnu mrákota.55 Po nečasi čas bývá.
46
srov. Komenský Moudrost 453: Kdyţ ovci střihou, koze řit lupá.
Jde asi o pozdější kontaminaci několika osob z rodu Šternberků. František Palacký komentuje tuto příhodu v ČČM
1829 (viz Hanka 1829) takto: „Celá povídka tato jest báječná, a nesrovnává se ani s historií českou, ani s historií rodu
šternberského. Přísloví pak toto mnohem starší jest, poněvadţ ho jiţ i p. Flaška ve své sbírce má.“ Časově a zčásti
fakticky by do příhody nejlépe zapadal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka († 1476).
48
Naráţí se zřejmě na příbuzenský vztah Zdeňka ze Šternberka a Jiřího z Poděbrad, neboť strýc a poručník Zdeňkův,
Aleš Holický ze Šternberka, byl bratrem Kunky ze Šternberka, jeţ byla od r. 1440 do své smrti r. 1449 manţelkou Jiřího
z Poděbrad.
49
Můţe to být naráţka na příbuzenský vztah nebo na původní příslušnost k jednomu politickému táboru.
50
»snad, asi; zda«
51
Nehodí se na Zdeňka ze Šternberka; nejvyšším královským komořím byl Aleš ze Šternberka, ten však zemřel r. 1455,
tedy ještě před volbou Jiřího za krále.
52
Ţito (Zyto) byl kouzelník Václava IV.; o jeho činnosti se udrţovala v ústní tradici řada pověstí. Poprvé o něm píše Jan
Skála z Doubravky a Hradiště - Dubravius (1486?-1553), biskup olomoucký, Historiae regni Boiemiae...libri XXXIII,
Prostějov (Jan Günther) 1552, Knihopis 2132. Srov. liber XXIII, zde je i uvedená příhoda a latinská verze přísloví
(Lucrum facies, quantum Michael in suibus). Populární je zpracování příhody Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech
českých (O staré Praze II, Ţito kouzelník).
53
»dvořan, člověk u panského dvora«
54
»Kaţdý zná své [vlastní] trampoty lépe neţ jiní.«
55
srov. Tb 3,22
47
Vlk leţe netyje, protoţ malo vyzahálíš i ty. Scias laborandum esse.56 Člověk pry jest ku práci stvořen jako pták
k letání.57
Co vlk vezme nerad vrátí.
Uletělť ptáčekxv z kletce nečekejxvi by se vrátil. Tak (dí Písmo) bývá kdyţ dobrého přítele ztratíš, měv jej
jistého a moha jej zachovati.58
Vlk i čtené59 béře protoţ přihlídej k svému nechceš-li míti škody.
Črstev si ty jako kráva na ledě. 60
Máš se drle61 co chodec62 na brle. Moravci říkají tak. Čechové berla, anebo berlice.
Nemůţeš-li přeskočiti, podlez.xvii Koho nemůţeš mocí sníţitixviii musíš se mu poddati. Čeho nemůţeš dovesti
mocí, koštúj63 pokorou.
Musí se dejm pro teplo trpěti64 = čeledina uţitečného máš, musíš vášní a vad jeho nemalo snášeti. Quid dicam
de uxore,65 jako onen pověděl ad Quirites: Obtemperandumxix esse potius naturae et non esse sine uxoribus
vivendum.66
Huš tele na vlka.
Bůh štěstím vládne. Iacta sit alea.67
Bitý <ne>bitéhoxx nese.|
(290a) Proč se tak bílíš, t. vymlouváš,xxi však ještě hloubě bředeš.
Věchtem díru zahradil. Udělal to leda68 odbyl neměv se čím vymluviti spravedlivě. Lecos leckams mluvil leda
nemlčel.
Vtípil se došků trhati. Per ironiam.69 Věru pěkně trefil = nihil ad rem.70 Známa jest ta hystoria vůbec71 o vaření
piva z došků, jako se jím zpili, potom se zeprali prvé neţli je ochmelili.
Dali mu totum72 i s mošnou. Jiţ nyní nemnoho se slyší toho proverbium, snad i proto ţe štědrost bohatých
vypáchla, jako z starého akštejnu73 vůně.
56
»Věz, ţe je nutno pracovat.«
srov. Jb 5,7
58
srov. Př 27,10
59
»spočítané«
60
viz fol. 237b
61
»hbitě, rychle«
62
»tulák, ţebrák«
63
»zkus, pokus se«
64
srov. fol. 325a, pozn.
65
»Co mám říci o manţelce«
66
»římským občanům: Je třeba poslouchat spíše přírodu a nemá se ţít bez manţelek.« Srov. Horatius, Epistulae I, 1, 8790
67
»Ať padne kostka«; výrok Caesarův, kdyţ r. 49 př. n. l. překračova1 Rubikon; srov. Caesar u Suetonia, Julius 32: iacta
alea est
68
»jen aby«
69
»ironicky«
70
»s věcí to nesouvisí«
71
»všeobecně«
57
Shřeješ se co had na ledě.
Vine se co had. Tak bývá kdyţ chytrák od patrného74 člověka bývá postihán, anť neví kudy z konopí, neví
kolik kur doma, zmátli mu šiky,75 sem i tam se vrtí, toho i onoho chytá. Někdy bývá tak z brku vyraţen,76 by
se břehu chytil ţe se i ten s ním utrhne. Spoléhal na třtinu, protoţ ona polomena jsuci, v ruku jej ubodla.77
Laskav na něj co pes na kočku. Neváţí naň.78
Stálý jako letní snih. Tuhý jako zmrzlá košile v horké lázni.
Budeť to tajno jako šidlo v pytli.| (290b ) Nepověděl neţ brannému79 a branný kaţdému.
Hada za ňadry chováš = malam conscientiam cum maximo damno circumfers.80
Slušíť jako svini sedlo a neb kopí.
Pravá opice = 81 Obul se v cizí škorně jakť laškuje.82
Vleče se co můra.
Leze co moucha z pomyjí.83
Nerad vrtá v tvrdém = lenoch nepracovitý.
Známť vlka po rounu vel po pazouřích. Non est usitatum.84
Známť toho ptáka po peří.
A ty nevíš kam peňkava nosem sedá? Snadný rozum aby se peří hladilo proti větru.
Musím jej hnáti co osla na most.
A ty pravý slavíček85 = contra = ironice.86 Místo zpívaní vyješ co vlk.
A ty stojíš co dub, vel buk, a nepohneš se.
Pravýs buk, t. hlupec tupý.
Teď holube zrno.
72
»všechno«
»jantaru«
74
»znamenitého, význačného, významného«
75
»řád, způsob, pořádek; pikle, machinace«; srov. fol. 272b
76
»zmaten,vyveden z míry«; dosl. „zbaven peří, oškubán“
77
srov. 4 Král (2 Kr) 18,21; Iz 36,6
78
»Nenávidí ho, nevraţí naň.«
79
»stráţci brány, vrátnému«
80
»pěstuješ si špatné svědomí ke své velké škodě.« - Srov. Ezopovu bajku o sedlákovi a hadu, Phaedrus IV. 20. Serpens
Nociva (Corpus fab. Aesop. I,1,62); Erasmus, Adagia IV, II, 40: Colubrum in sinu fovere; srov. Tubach-Dvořák 4256)
81
»špatný napodobitel«
82
»jak se vypíná, vytahuje, dělá, předvádí«
83
viz fol. 220a.
84
»Není obvyklé.«
85
viz fol. 188b
86
»naopak«, tj. ironicky
73
Není neţ chlubnéxxii plíce.
Všaks velmi strojný87 co jelito na ruby.
Dojdeť někdy čelem místa.88
Kdyby ty svou střešku prvé přikryl.
Coť má létati holopliště.89
Coť to piskle zpraví, t. člověk maličký, mdlý, subtylný, k tomu sušíčký, a jako říkají drobný, a neb ještě mladý.
Nestojí za belatku.90 Lotrovina91 |(291a) bezboţná říká za vedák,92 a neb za vono93 etc.
Ještě má nevyspělé brky.
Štěká co tista.94 Mulierculae impudentiores ita solent loqui.95
Nadejmá se co ţaba96 = pyšný jest.
Hledí co kotě devatýho dne, co pečený vrabec.
Co kohout na svém smetišti, t. hrdinou býti chce, neústupný, nedá sobě rozkazovati.
Sedí nadrchaný co umoklá kaně, co sysel nad děrou.
Ne vše kusá97 jako s ocasem98 = ne kaţdému vše sluší.
Nechť se neobouvá ještě v mé škorně.
Nechať hryze uhlí. Ještěs ty uhlí hryzl.99
Nechť sedí na čaře.100
Všaks toho čist co pes blech.
Ze všeho se vyţve101 a vytahne co had z kůţe.
Mistr Nouze naučil Dalibora housti.102 To slovo housti nunc pro obscaeno habetur, ac omnino reiectum est ab
omni usu;103 nyní říkají hráti na housle, ludere fidibus.
87
»vystrojený, vyšňořený«
»narazí; udělá si ostudu«
89
»neopeřené ptáče«
90
»za babku«; beladka, belatka „bezcenná věc, nic“
91
»luza«
92
eufemismus za jebák
93
eufemismus za hovno
94
»fena, čubka«
95
»Tak mluví přisprostlé ţenštiny.«
96
viz fol. 216b/217a
97
»opice«
98
»liška«; srov. Komenský, Moudrost starých Čechů, Opera omnia 1, str. 287, č. 410 a str. 343, č. 2201
99
viz také fol. 297b
100
»na svém místě«; viz také fol. 297b
101
»vyţvaní, vykecá, vymluví«
88
Mluví jako slepí o barvách. Vydal tě se právě jako nemudroch,104 bez vesla na moře.
Tvrdáť jest to kost na jeho zuby.
Byloxxiii tě to vděk jako by mu sůl v ůči sypal.
Ticháxxiv voda břehy podmílá, ut podrejvá, prudká předse běţí. Jest tichý ale lichý.|
(291b) Víť Pán Bůh čí tě kozel a čí beran. Kdys poně105 pán nesl kozelce k oběti, a uzřel sedláka svého an
nese berana, i vzav toho berana dal sedláku kozla; sedlák nesměl106 pánu nic říci, a však potom řekl při oběti
ta slova ut supra,107 a tím se potěšil ţe Pána Boha ţádný neoklamá. A protoţ i nyní byl-li by kdo utištěn,
nevinný jsa za vinného odsouzen; můţe se podobně tak prozřetedlností a všeho vědomostí Bozskou potěšiti.
Onť se ze všeho vylíţe co pes.
Koupej se drţe se břehu. A toť jest opatrných lidí, aby k víře přihlídali, a ne hned ve všecko se opováţlivě a
neprohlédavě dávali, takoví se nepustí bez vesla na moře. Nemáš zahrádky hlav, aby ztratě jednu vzal na se
druhou, ale toliko jedinou; šetřiţ ji tedy a hleď neztratiti. A protoţ dobře se latíně říká trito dicterio: Quicquid
agis prudenter age et respice finem.108
Co by se po něm země slehla = kams Místo toho kam nyníxxv říkají kde. se pojednou děl, nic o něm neslyšeti
jako by se po něm země slehla, t. co by se propadl, jako by ho jiţ na světě nebylo.
Zjednals nám troje cepy za groš.
Zpravils jako vítr mouku.|
(292a) A jakť s tím mlčí jako by dobře koupil, t. zahanben jest.
Hrnec kotla tresce, oba sta prava.109
Kam vítr tam plášť, a lid obecný, vulgus instabi1e,110 jako voda, kam jí dolů tam teče.
Ale teč voda kam pán káţe, třebasxxvi na makovici, t. aú kdyţ chcete tak míti nechţť jest tak, ale uzříte ţe z
toho nic nebude.
Hoň sobě kůto.111 xxvii
Nasadil jej na své topořiště = navedl ho.
A on vyhral z zadu běţe.
Právě jej vyvedl na opice.
102
v dobovém pojetí se přísloví interpetovalo v souvislosti s L 15,14nn. (srov. Komenský, Moudrost starých Čechů,
Opera omnia 1, str. 340, č. 2140), nikoli s pověstí o Daliboru z Kozojed
103
»je nyní pokládáno za neslušné a vymizelo úplně z uţívání«
104
»pošetilec, blázen«
105
»prý«
106
»neodváţil se«
107
»jak uvedeno nahoře«
108
»otřelým úslovím: Cokoli konáš, s rozumem čiň a na konec mysli.«; srov. Gesta Romanorum, kap. 103: Prima
sapientia est ista: Qicqid agas prudenter agas et respice finem. (Walther, n. 25251)
109
»oba jste v právu«
110
»nestálí, vrtkaví lidé«
111
»kotník, pata, noha«
Dítě praví Bito sem, ale nepraví proč.
Jíţťxxviii jest věru na vořech doloţiti. Kuše kdyţ napínávali, těţko bylo dotáhnouti na tenxxix ořech kterýţ tětivu
drţí; tak bývá někdy těţko některou věc nesnadnou k konci přivesti.
Vyhlídá panuxxx ouředníku z rukávu. Idem sentiunt jakţ jeden tak druhý. Chasa říká: Obať sou, čert jako ďábel,
jeden dychánek112 dychají, jednúška tě to.
Čím hrnek za novu navře tím potom i střepina páchne.113 Educationis vicia, iam grande vos
infamant.114 A starý hřích někdy novou hanbu činí.
Spí na obě uši. Dormit in utranque |(292b) aurem.115 U latiníků jest obvyklé. U nás toho tí uţívají toliko kteříţ
latíně umějí.
Aú jiţťxxxi sou Šváby porazili.116 xxxii Jako v oné písni o Kociánovi:117 Toť ti hejtmané milí jiţ nam voné
provedli.118
Protřásá kadeře. Protřásá co páv ocasem = sobě se zalibuje, na schloubu119 dělá neb mluví, jasá,120 drsá121
jako bújný koník. Neví kde mu řiť sedí (tak říkají někteří nemravní).
Páv má krásu (vel peří) andělskou, chod zlodějský, hlas ďábelský.122 Hledíš na své pávu podobné peří; ale
kdyby radše (také) pohledl na své umazané nohy.
Anixxxiii kuře darmo nehrabe.xxxiv
Hledíš co vrana v kost.
Hledí co hvízd.123
Vrana vraně voka nevyklibne124 = zloděj zloději, šibal šibalu neuškodí.
Ukázal mu straku na vrbě, kdyţ někdo někomu dluh odvede na někom nejistém.
Kdo maţe ten jede, kdo daruje ten spíš zjedná, nebo darové oslepují očí moudrých.125
112
hadí kámen, kolem něhoţ se podle pověry hadi shromaţďují a na nějţ dýchají (srov. Komenský, Moudrost starých
Čechů, Opera omnia 1, s. 292, č. 547; toto přísloví je zde proto zařazeno do oddílu „Od hada“)
113
srov. Horatius, Epistulae, 1, 2, 69-70: quo semel est imbuta recens servabit odorem testa diu. / quod si cessas aut
strenuus anteis, nec tardum opperior nec praecedentibus insto.
114
»Nedostatky ve výchově vám dělají velikou ostudu.«
115
srov. Terentius, Heautontimorumenos, 340: Publilius Syrus: Ademptum tibi iam faxo omnem metum, in aurem
utramuis otiose ut dormias.
116
asi naráţka na některou z poráţek švábských ţoldnéřů bojujících ve sluţbách císaře Ferdinanda I. proti Janu
Zápolskému a Turkům
117
Janez Kacijanar/Hans Katzianer (1491-1539), slovinský šlechtic a habsburský vojevůdce, zemský hejtman v Krajině,
nejvyšší polní hejtman Ferdinanda I.; velitel oddílů bojujících po bitvě u Moháče úspěšně proti Janu Zápolskému v
Horních Uhrách a jeden z obránců Vídně proti Turkům 1529.
118
Po katastrofální poráţce císařských vojsk u Osijeku (Essegu) v září 1537 uprchl vrchní velitel Katzianer s dalšími
hejtmany z bojiště. Byl pak souzen za crimen laesae Majestatis (zločin uráţky Veličenstva = velezradu).
119
»pyšně, nadutě«
120
»chová se bujně«
121
»vzpíná se«
122
srov. Walther, n. 21028
123
hvízd = pták kulík; popř. hviţd = červivý, prázdný lískový ořech
124
»nevyklovne«
Kdyby mu palec podmazal, spíše by nětco obdrţal.
Co ty hledáš, tuším včerejšího dne?
Jakovéţ = jakéţ semeno, takovéţ plemeno.|
(293a) I dobré bydlo rohy má, všecko člověk snáze strpí neţli dobré bydlo.
Zhejralxxxv se sokolíček, zbújněl milý, recalcitravit.126
Točí se co holub na baňce.
Kdyţ ruka ruku myje, obě bývají bílé; dualem numerum sic exprimebant127 staří, obé bývaté128 bílé.
Nechal pyrka po sobě, kdyţ kdo odejda odněkud, pověsti netrefné po sobě tam nechal. Kdyţ někdo na cestě
někde v hospodě lotrovství nějaké spáchá, říkají: Nechal tam dobrého pérka.
Mluví jaks nezpůsobně, co by uruboval.129 xxxvi
Nenechal oust doma. Však mám usta s sebou. Dobře mu spouští. Dal hubě oupravu. Proprie de rabulis
loquaculis dicitur. Jako orator vonen ebriosus řekl před papeţem: Si tertiumxxxvii bibissem melius dixissem.130
Vnitř i zevnitř lichota.131 Známť jej, vímť já kde v něm plíce leţí. Intus et in cute novi te.132
Drţ se toho nehty i zuby.
Jaksiť se vlasy zvedly (a ty jakýs kostrbatý) co by vlka viděl.
Co by hady ţral.
Chytrý co liška = lstivý.133
Jako nespřeţní koni jeden hat, druhý čihý.
Trefils co by motovidlem střelil. Z motovidla nebude šíp.
Trefils Hošťkou134 v Mělník aţ se Roud|(293b)nice zatřásla.
Udeřil vosla přes pytel.135 Percutitur catulus ut leo timeat.136
125
srov. Dt 16,19
»začal vyhazovat«, o bujném koni
127
»tak vyjadřovali dvojné číslo«
128
náleţitý duálový tvar byl býváta
129
»odsekával«
130
»Tak se výstiţně praví o řečných tlučhubech. Jako mluvčí onen opilý řekl před papeţem: Kdybych si byl dal ještě
třetí, byl bych to řekl ještě lépe. «
131
»klam, faleš, lest, úskok«
132
»Znám tě zevnitř i na povrchu.«; Erasmus, Adagia 1.9.89 uvádí citát z Persia (řečník a učitel rétoriky z 2. stol. př.
Kr.): Ad populum phaleras, ego te intus et in cute novi.
133
srov. L 13,32
134
Hošťka (Hoštka) je městečko sv. od Roudnice a sz. od Mělníka
135
srov. fol. 284a
136
»Lvíče dostává výprask, aby dostal strach lev.«; srov. Walther, n. 21285; Samuel Singer Thesaurus proverbiorum
medii aevi (DeGruyter), 116: Percutitur saepe canis, ut timeat leo fortis.
126
Víš-li na koho ty třísky prší = víš-li koho on míní v tom svém mluvení. Vímť já (dobřeťxxxviii já rozumím) kam
ty měříš. Per tuum latus alius pungebatur.137
Kdoţť se dověří138 nejsnázeť jest toho oklamati.
Právo má tenký nos.
Nemáš v zahrádce stulquitu139 xxxix mívej aspoň jazyk za zuby.
Bopomozi140 v hrnku nevře, verštatní.
Můţť někdo tak mnoho štěkati ţe vlka z lesa vyštěká = můţeš tak mnoho mluviti (příčin dávati) ţeť já nětco
pisknu = nětco povím na tě neb o tobě čehoţ nerád uslyšíš.
Svaď se s sousedem, povíť jakous měl matku, babku etc.
Ne vše na rozum, ale více na Boha dáti.141 Rarum est hoc.142
Lepší jest jeho malík neţli ty všecken. Více on má rozumu v patě neţ ty v hlavě.
Tys velmi dobrá věc, lepší tebe kus neţli celý pes.
Jest u něho moudrosti (vel penězxl) co na dlani vlasů, co v komáru sadla.
Ţvavý jest, div mu paty nemluví.
Pozdě závory dělati kdyţ koně vyvedli. |(294a) Takť jest se v pravdě přihodilo in mea patria143 v Přerově v
domě bratrském před čtyřiceti lety.
Musíš nětco minouti nětco svinouti.
Šetřiti Havla pro Šavla. Non propter te sed propter tuum te.144 A jako onen řekl: Non tibi sed Petro, ale
odpovědíno: Et mihi et Petro.145
Co velmi v slamu roste, neplíní146 bývá.
Za zelena česaný kyselý budou. Est dicterium nebulonum de immaturis sponsis.147 Ač se toho i v jiných
příčinách uţívá. Ona liška řekla: Nezralý sou nechci jich.148 Nechme té věci aţ dozrá. Právě lotr dozrál =
čistý149 jonák branný, t. k bránění se způsobný, silný, smělý, bývalý150 etc., a velmi od špatného chlapce jat.
137
»Skrze tvá záda byl bit někdo jiný.«; srov. fol. 284a
»důvěřuje«
139
»vymyšlená rostlina zavírající ústa«; také stulkvik; srov. stul kvik = drţ hubu
140
z bóh pomozi, tj. „boţe, pomoz!“; srov. fol. 153b-154a
141
srov. 2 Pt 1,20
142
»Tohoto se uţívá zřídka.«
143
»v mém rodišti«
144
»Ne kvůli tobě, nýbrţ kvůli tvému tebe.«; srov. středověké rčení Diligo te non propter te, sed propter tua.
145
»Ne tobě, ale Petrovi, ale odpovědíno: I mně, i Petrovi.«; výrok císaře Friedricha Barbarossy a replika papeţe
Alexandra II. při císařově aktu pokání r. 1177
146
»neúrodné, neplodné, prázdné«
147
»To je úsloví ničemů o nezralých dívenkách.«
148
srov. bajku o lišce a hroznech (Phaedrus IV. 3. Vulpis et Uva: "Nondum matura es; nolo acerbam sumere." srov.
Corpus fab. Aesop. I, 1, fab. 15, s. 21-22)
149
»pěkný, dokonalý, jak se patří«
138
Drţenou dělej drţenou, staří, t. nekvap, nedělej praecipitanter.151 Dobrý jest počkej. Ţádného zniku152 nemá.
Kdyţ jablka uzrají samy sprší. Kdyţ čas přide snadně toho dovedeš, ješto nyní s velikou prací i nákladem nic
by nezpravil.
Pes psa jí = oba nešlechetní, a jeden druhému škoditi hledí.
Svítí co oharek (jiní řkou ono, stercus153) v lucerně.
Smrt nebéře kdeţ není.|
(294b) Slibuje hory doly. Jiní zlatté hory. Pollicetur aureos montes.154
Měl by platiti a peníze u ďabla.xli V humpolcích155 staří říkávali.
Hr na ně z konopí. Poně Kopidlanského156 bylo přísloví.
Malý oheň veliký les spálí.157 Ecclesiastici 11d Jak<obi> 3d
Zlá to koupě jest, velmi neodbytná,158 t. zlá ţena.
Zahalačům vzdycky svátek.
Smlouvají se na popele, t. po vojně kdyţ sobě popálí.
Lepšíxlii málo neţ nic. Rybaltníci,159 t. kuchyňští latiníci160 říkávali: Melius il quam nil. Vlk sněda komára řekl:
Vţdyť jest lépe neţ nic.161
A ty jakýs vzteklý co sedlák o massopustě.
Pozdě bycha honí.
Bývá často pod víchem = podnapíjí se.
A ty co tvaroh ţidký.162
Umíť on najíti kozí vrátce kudy by uklouzl.
Propovíš-lixliii slovo plaše,163 tisíci konimi neutáhneš ho záse.
150
»zkušený, zběhlý«
»zbrkle, bezhlavě«
152
»prospěchu, vzmachu, růstu, zdaru«
153
»lejno«; ono je tabuová náhrada za hovno
154
»Slibuje zlaté hory.«; známé středověké rčení, srov. Erasmus Adagia, 1. 9. 15. Aureos montes polliceri; Plautus Miles,
1065: Tum argenti montis, non massas, habet; Terentius, Phormio, 67: modo non montis auri pollicens
155
rčení „být v humpolcích“ mělo všeobecně negativní smysl: být na tom špatně, zle; souvisí asi s něm. Humpler
„břídil“, nikoli s místním jménem Humpolec; je rýmové s výrazem být v koncích
156
Jiřík Kopidlanský z Kopidlna, povstal k pomstě za popraveného bratra Jana a úspěšně bojoval od r. 1506 aţ do r. 1509
proti králi a Praţanům.
157
srov. Sír 11,34; Jk 3,5
158
»které se nelze zbavit«
159
viz fol. 58b
160
viz fol. 57b
161
»Lepší to neţ nic.«; Publilius Syrus, Sententiae: Melius est quidquam possideri quam nihil (Walther, n. 14598)
162
»řídký«
151
Nedá jinak neţ jakţ naměřil. Nedá jinak by měl s trhu nésti.
Nepotahne by shůry164 xliv bylo.
Co by sůl v ůči sypal.
Vzal na kel,165 nedá jinak.
Mistr Jan Hus napsal: Třeba ustům přivírati,166 t. mívej jazyk za zuby.
Srdce blazna v ustech jeho.167 |
(295a) Tak by dlouho mnichem za kapi trhal aţ by se rozhněval.
Jest mu příjemný jako trn v noze. Prostořecíxlv a nemravní říkají: v zadku.
Lačen co mlynařova slepice, rarum168 co myš v otrubách.
Všecko prokdáče co slepice vejce.
Mrzí mne co červivý pes, co čert.
Zaťal se co zapalčivý169 kůň, nepotahne.
Dotře170 co kacíř. Veteres utebantur,171 nyní hned o těch kacířích, t. takových jakýchs neokrocenýchxlvi a
neokrotitedlných koních neslejchati. Bývalo to prvé, kdyţ kdo jel přes město nebo ves, tedy jiný před ním
běţel křiče, aby ţeny a děvky utíkaly a schovávaly se, nebo jakţ by které dopadnouti mohl<,> udávil a trhal,
šlapal, múţskému pohlaví nic nepřekazil.172
Slzičkyxlvii neumořil, t. nezaplakal, neukázal ţadného znamení lítosti.
U koně lejno, u psa moč, u ţeny pláč; to vše kdy oni chtí mají hotové. Pan Ctibor Tovačovský173 toho uţíval.
Dva jednomu pán, tří vojsko.
Dáť on dosti řeči ale skutek v háji. De verbis quantum vis, de facto nihil.174
Nejprvé svou střešku přikryti sluší, a dobré jest před svými umesti. Bliţší jest těla košile neţť sukně, t.
syn nebo dcera neţ strejc, ujec, i švagr etc.
Jiné kaše175 a sám se plíhá.176 xlviii Rarum.|
163
»překotně, lehkomyslně«
»shora (dolů)«
165
»na špičák«; nezkrotný kůň hryţe uzdu
166
Postilla, čtenie 22. U pondělí po Velicě noci: Protoţ třěba ústóm přivierati (Erben II, 143)
167
Sír 21,26
168
»ojedinělé, řídké«
169
»divoký, prudký, vznětlivý«
170
»doráţí«
171
»Uţívali staří«
172
»neuškodil«
173
viz fol. 277b
174
»Slovy kolik chceš, skutkem nic.« Srov. středověké rčení : De verbis quantumvis, de opere nihil.
175
»strojí «
164
(295b) Zdera starý střevíc koupíš sobě nový. Starý pán z Ţerotína dceři své tak řekl kdyţ ji dával za Tetaura
kterýţ potom umřel a ona po něm statku dostala.177
Podzimní kvítek, labutí zpěv, tam olorinum canit; rarum quidem sed eruditum. Est mira quaedam Spiritus
Christi perfusio. Sancti dùm vicini sunt morti, mira quaedam et dulcissima canunt, et mysteria promunt,178 a
témeř prorocký duch jejich bývá; sicuti est D<ominus> N<oster> I<esus> Christus,179 Jan 14, 15, 16 etc.
Ještěs nevyhral, zabředl byl velmi.
Co by v holuby střelil.
Bojí se ho co slaměnného střelce. Vetus est et rarum,180 od těch strašidl kteráţ stavějí na poli nebo jinde pro
ptáky.
Dán mu v ousta mundtstuck,181 z němčiny.
Čí chlíb jím toho píseň zpívám = toho vůli činím. Z němčiny pošlo, recens natum.182 Staří říkali: Nejsem tvůj
náchlebník183 protoţxlix mi nerozkazuj.
Moc ţelezo láme.
Nech ho v honech; chasa říká: Nech ho u čerta; a bezboţníci řkou: Nechte ho u všech čertův. Jako ona
šeňkýřka frejiříku svému řekla: Nech těch ţertů u všech čertův.
Pohledej v smetné škřince.184 O neschranných,185 nešvarných,186 nedbalých, a léních ne zle vzní.|
(296a) Z posledního mlátí, jiţť jest na podčepí.187 l
Jiţť mu netuší188 = iam obiit.189
Nevyprosíš-li nevylaješ.
Neobráníš-li se, nevyprosíš se, t. na vojně.
Stojatá voda ráda se zsmradí.
Neteče-liť ale vzdy ukane. Lépe málo neţli nic.
176
»chodí ve špíně«; srov. fol. 324b
Jan starší ze Ţerotína († kolem 1500) provdal svou dceru Barboru za Viléma Tetoura (Tetaura) z Tetova († 1496/8),
polního hejtmana Jana z Roţmberka, drţitele několika panství na východní Moravě.
178
»tak zpívá labutí píseň; je to sice ojedinělé, ale kultivované. Je to jakési podivuhodné naplnění duchem Kristovým.
Kdyţ jsou svatí v blízkosti smrti, pějí podivuhodné a přesladké zpěvy a promlouvají o tajemných věcech« ▪ labutí zpěv je
topos jiţ z antické řecké a římské kultury (viz např. Ovidius Fasti 2.110: flebilibus numeris veluti canentia dura traiectus
penna tempora cantat olor); srov. Erasmus Adagia 1. 2. 55: Cygnea cantio; Tubach-Dvořák 3056.
179
»jakoţ i Pán náš Jeţíš Kristus«
180
»Je staré a zřídka uţívané,«
181
»náustek, roubík«
182
»nově vzniklé« ▪ něm. Wes' Brot ich ess, des' Lied ich sing.
183
»čeledín«; viz fol. 338a
184
»ve smetníku, ve skřínce na odpadky«
185
»nepořádných«
186
»ošklivých, nedbalých«
187
»poslední pivo, víno; kvasnice, zbytky, sedlina«
188
»nemá naději«
189
»jiţ zemřel«
177
Zmátl mu šiky,190 rozrazil.
Bodej mi [mi] nevzal čeho mi nedal.
Jen aby mi rybníků nevypálil.
Čelem zdi neporazíš, nepovalíš.
Jak sem koupil tak prodávám = pověděl sem vám to coţ sem slyšel; jestli pak to tak kdo ví, jáť nepravím.
Máť on peněz co ţabali vlasů.
Co by bičem mrštil, jako po šnůře.
A vy byšte kamenné srdce namluvili = jak jest vám odepříti.
Ha coţ to bečí = coţ to na tě praví etc.
Nedůtklivý jako vřed; Čechovélii co neţit.
Zůstal tam co koba191 na mrše = onen havran Noëlů.192
Dáš kůţi na buben, nunc fere non est in usu.193
Tvrdé má řemení = skoupý jest.
Vyhral z zadu běţe.
Mám se co pes po zervaní, co pes v studni.
Ztopíť lázeň = ulaje tě,194 byl v lázni = strpěl přimluvení.195
Zvíť po čem hoře platí.|
(296b) Staří říka1i: Hospodine pomilúj my;196 my nyní říkáme: Pane Boţe rač s námi býti, věruť tuto ţádného
ţertu není. Ještě někdy starci říkají: Pán Bůh ho pomilúj, jáť se za něj velmi bojím.
Všeť přide domů čeho vlci nesnědí.
Chce mu se to dělati jako psu slamu jísti.
Nevohořeláť jest to pečeňka,liii t. poţitečný statček.197 Staří o múčedlnictví tak říkali.198
Jakoţ psáno v starých okříních,199 t. selhals.
190
viz fol. 272b
»krkavec, havran«
192
srov. Gn 8, 7
193
»nyní se téměř neuţívá«
194
»vyhubuje ti«
195
»dostal napomenutí, důtku«
196
»nás« přichýlením k nom. pl. místo původního ny
197
»výnosné panství, statek«
198
srov. Blahoslav, O původu a příčinách Jednoty bratrské, fol. 91r: „mučednictvo jest pečeňka neohořalá:“
199
okřín = mísa, plochá nádoba; smysl rčení: něco nevěrohodného (srov. v starých kútech i v okříních málo pravdy máte
při nich DivVít 139 - zlomky velikonočních her z konce 14. stol.)
191
Hodí se panu Rozvodovi k zapsání. Byl pan Rozvoda200 v Čechách zeman jeden o kterémţ pravívali ţe měl
libros klevetarum, t. rád zapisoval kdyţ kdo co k pravdě nepodobného rozprávěl, byl člověk kratochvilný a
šprimovný.
Rendluješ ty = chceš práv byti řečnováním. Byl pan Rendl201 člověk výmluvný a chytrý, kterýţ z křivé pře
pravou a nebo k pravé podobnou učiniti uměl. Jiţť by se tuším nenašel člověk v Čechách tak starý, kterýţ by
jej pamatoval.
A ty poně marburčíš202 (staří říkali), při zrazuješ.
Není neţ hovado, krev a kroupy, i to nemastné, pravá kráva, pravý volek, pravé telátko, čisté telátko.
Do chomoutu nepotřebí neţ slámy, |(297a) kroupy na troupy.
Nevysednouť jim jinde, t. myť sme tomu podruhu nebo příteli dobře činili, ale jemu jest všecko to málo; chtí
jinam, an dobře, takéť jim jinde ţadný nic darmo nedá, ţadnýť jim nevysedne z svého statku etc.
Nenechal hrušky v popele.
Došel prasku = nesnáze. Kdo se bojí prasku203 nechoď do lesa.
Já za tenší konec ponesu, nechať oni tlustší nesou.
Co by ho čápi sklektali;liv nepoboţní říkají: co by ho čert vzal.
S koš očí by na pacholky vyházela = lasciva puella,204 nemá očí svých na uzdě. Některá hledí na lidi co tele na
nová vrata,205 zvlášť ze vsi dostana se do města.
Špatný a hrdálv potvora co veš = zrostu malého, ale pejchy má dosti. Dobře se říká latíně: raro brevem
humilem etc.206
Po niti se klubka doptáš, dohrabeš.
Však jest zprávný, čertu v dary dáti.
Psí sluţba. Nechciť tou psí sluţbou slouţiti, t. kotyzou207 = pochlebovati, assentari,208 Gnathonem agere.209
Má se hůře psa.
Stál co opařený = lekl se<,> nenadal se takové půtky.
200
rod Rozvodů sídlil v 15. století v okolí Ml. Boleslavi a v Českém ráji. Jan Rozvoda alias Rameš z Hrádku byl
drţitelem hradu Valdštejna u Turnova.
201
Albrecht Rendl z Oušavy († 1522), známý svou oportunistickou kolísavostí v politice i náboţenském vyznání
(původně byl tajným členem Jednoty bratrské)
202
»zrazuješ (soudní) při«; rčení vzniklo asi v důsledku událostí r. 1457, kdy byla pevnost řádu německých rytířů
Marienburg (Malbork) vydána zradou českým ţoldnéřům, kteří ji zase postoupili Polákům
203
»praskot, praskání«
204
»záletná dívka«
205
viz fol. 237b
206
»zřídka (uvidíš člověka) malého (a přitom) skromného« (Raro breves humiles vidi, rufosque fideles; srov. Walther, n.
26283-4)
207
»lichocením, podlézáním«
208
»pochlebovat, lichotit«
209
»dělat příţivníka, chovat se jako příţivník«; Gnatho je hrdina z Terentiovy komedie Eunuchus, uţ v antice je to
obecné označení příţivníka a pochlebníka; srov. fol. 301a, pozn. 4083
Motá se co nepeřený kluk,210 lvi t. mluví lecos leckams; a nebo, nestálý jest, jednák sem jednák tam se
nakloňuje.|
(297b) Chodí co by mu v nos napískal = smutný jest, starost má nejakou, dobře ji na něm znáti.
Vosekali mu brky = vzat mu ouřad, odjali jemu moc, a nebo pobrali mu statek etc., to čímţ pejchal211 a nad
jiné se zpínal.
Pravé fučidlo, co vicher zavrtě se tu běţel zase. 212
Ne vše doma máš, také lidí potřebuješ.
Zpátkem leze co rak, palinodiam canit.213
Převrhl kotrlec214= ustoupil víry, přestoupil etc.
Upletl ho co pavouk muchu,lvii tak někdo chytrý prostáka řečmi lstivýmilviii pěknými a lísavými, zplete a zmotá
ţe ho obrátí kam chce etc.
A ty jen sedíš co hřib.
Setřel sobě laskominy = povymstil se, povychladil se na něm.
Nechce býti neţ výtka215 mezi jinými, t. vzdycky se zpíná nad jiné, velmílix ţádá vidín býti.
Nedal mu prachu poţříti = neměl před nim noh = nemohl nic proti němu.
Nechť on hryze uhlí, nechť sedí na čaře,216 nechť zná své místo.217
Jemuť se zdá ţe jest moře do kolenou, ale zvíť kdyţ mu se v hrdlo (nemravnější někteří říkají v zadek) vody
naleje.
Vydělal ho na zámiš; verštatní.|
(298a) Vyšlapal ho jako motejl ţabu, idem spaříš mi dršťky v studené vodě; kuchařky a šeňkéřky tak říkají.
Nedáť on ţadnému napřed218 o to pokoj. Ale bopomozi219 švagru mému, ten nedá ţadnému nazad běţeti,
zůstati.
Vţdyckyť on rotí,220 lx pravý ouhoř mezi rybami. Vyvrz buřiče a přestaneťlxi svár.221
Zavilé222 poleno, všecken neupřímý223 co jho,lxii křivé dřevo, křivé lučiště. Uvirá224 duše, Moravci řkou, to jest
šibal jakţ říkají vůbec.
210
»neopeřený šíp«
»pyšnil se«
212
viz fol. 288b
213
»odvolává, bere zpět«; srov. fol. 259a
214
»udělal kotrmelec«
215
»něco viditelného, nápadného, zvláštního, vytčeného«
216
viz fol. 291a
217
srov. i fol. 291a
218
»přednost, výhodu, náskok, předstih«
219
viz fol. 153b-154a
220
»kuje pikle, pobuřuje«
221
Př 22,10
211
Chtěl by klín klínem vyráţeti, ale bojím se ţe mu tam oba zůstanou, aby starý dluh zaplatil, vdluţí se jinde
třebasi v ţidech a dá veřiteli.
Vobřeţ sobě nechty aby mne nezdrápal; neváţná chasa říká, aby se v zadek nezdrápal. Totiţ, nic já na tvůj
hněv nedbám. Jsou dvojí lidé, jedni kteříţ se hněvají, a druzí kteříţ na to nic nedbají.
Tak dělej ať nevelmi buchne,225 t. tíše, opatrně, nepatrně226 proveď svou.
Tak ho tou řečí pojednou omráčil jako by na něj s palicí z lesa vyskočil.
Nechci já mezi vás se přičíněti,227 lxiii nechci tam prstu strkati kdeţ se dveře svírají.|
(298b) Rozviň se hade, srdce k Bohu, ruka k kordu, a k měšci mi nesahej. Pan Jan Špetle228 říkával.
Chváliti Boha měděnným tělem, ţelezným srdcem, a konopnou duší. Pan Svojanovský229 říkával o zlých
kněţích a mrtvých230 křesťanech.
Bratr bratru jako silná věţe,231 homo homini Deus.232
Aú nehejbej těmi záchody, ne moveas hanc camarinam.233
Všecko zevrub234 se pokazilo.
Pojedem do Velvar na tvrdá vejce.235 Od Ţamberka s lehkou zbrojí.236
Šmačný (= chutný) co neslaný tvaroh.
S kýms nerostl také s tím nefrej,237 všaks snad se mnou husí nepásl.
Hores mores, honores mutant mores.238
Trefil z blata do louţe.
Oleum camino addere.239
222
»zkroucené, zkřivené«
»nerovný, křivý«
224
»křivá, zkroucená, zborcená«
225
srov. fol. 311b
226
»nenápadně«
227
»přidávat se, připojovat se«
228
Jan Špetle mladší z Janovic (* kolem 1450 - †1532), příznivec Oldřicha Velenského z Mnichova
229
Ješek Svojanovský z Boskovic († 1488), věrný přívrţenec Jiřího z Poděbrad
230
»pasívních, náboţensky laxních; odpadlých«
231
srov. Př 18,19
232
»člověk člověku Bohem«; překlad starořeckého  - rčení protikladné k Homo homini
lupus. „Člověk člověku vlkem“. Viz Erasmus, Adagia, 1. 1. 69, 70, 72
233
»nehýbej tou komůrkou«
234
»úplně, veskrz«
235
naráţka na vyprávění o stavbě Karlova mostu; srov. zpracování v Jiráskových Starých pověstech českých (O staré
Praze I)
236
asi naráţka na dobu, kdy Ţamberk patřil k litickému hradu věhlasného loupeţného rytíře Mikuláše z Potštejna (před
polovinou 14. stol.)
237
»nelaškuj«
238
»pocty mění mravy.«; srov. Zenobius, I, 22: ; Walther, n. 11125
223
Přidal fíků, dodělal.240
Přilil blata k louţi.
Skoč zhůru nebo dolů, buď jak buď, iacta sit alea,241 hec nebo rec, skoč kam skoč.
Pravý tatrmanek.
Ona chodí co modla. Co jiná242 loutka se fifluje,243 divně se šperkuje.
Vţdycky aby hladil co kočku po vocase. Vţdycky aby chválil a šetřil co svaté kosti, často daroval, pochleboval,
coť učiní, vše přijal etc., chceš-li ať jest k tobě nějak ochotný, sic jinak budeš |(299a) s ním čertovy hody míti.
Kdyby koza delší ocas měla hvězdy by smetla. Hoc nunquam a quoque audivi; legit alicubi Erith<acus> v
starých burcifalích.244
Zkalil vlku vodu. Zkalil vlku vodu pod ním stoje.245
Pravý křeček. Prská, nadýmá se co křeček.
A svědomí co formanská plachta.
Drobet mu upilováno rohů = sníţen jest, moci mu odjato. Povytrhal mu peří král, nebo pán.
Poujal jim medu co včelám, kdyţ pan poddané podšklube a nebo sadla jim ujme.
Jest v něm moudrosti jako v komáru sadla.
Všeť se to na mnělxiv sveze. In me haec cudetur faba.246 Proti měť se tu nětco šikuje.
Zkrotl co vlk v jamě.
Zadechl se v konopích, konopným šípem zastřelen = oběsili ho.
Syt chleba neodchoď.247
Dostíť kozka dojila.
Jaksi jiţ u nás zrohatěl, najedl se chleba, zbújněl.
Všeť sou šeří.248 Jest z vlčího hnízda, nebude neţ vlk.
239
»Přilévat oleje do pece.«; srov. Horatius, Satirae II, 3, 321: adde poemata nunc, hoc est, oleum adde camino; Erasmus,
Adagia, 1. 2. 9.
240
»uškodil, zle pochodil«
241
viz fol. 289b
242
»jako nějaká«
243
»fintí se«
244
»To jsem nikdy od nikoho neslyšel, Červenka to četl někde ve starých burcifalích.« - srov. fol. 281b, pozn. Error!
Bookmark not defined. • slovo burcifal vzniklo pravděpodobně zkomolením nebo kontaminací různých podob
Parcival, Parsifal atd., jména hrdiny oblíbených středověkých rytířských románů; popř. Bukefalos, Bucefalus, jména
koně Alexandra Velikého; bylo to asi pejorativní označení starých rukopisů a knih.
245
naráţka na ezopskou bajku o vlku a beránkovi, srov. Phaedrus 1. 1.
246
»Tenhle bob bude tlučen na mně.« = Odnesou to má záda. Terentius, Eunuchus, 381; Parmeno: „At enim istaec in me
cudetur faba.“ Srov. Erasmus, Adagia, 1. 1. 84; Walther, n. 11832a
247
»nezanechávej, neopouštěj; nezahazuj«
Vlk tu nebere kde má mladé, t. aby šlak tratil.249 Tak lotři někteří kdeţ bydlejí tu na kabáty nečíhají a
nemordují, ale jinde dále.|
(299b) Stín lapá a vítr honí.
Šije kouty v hromadu, kdyţ kdo zaháleje po koutech chodí.
Kdybychom teď sněhu nasušili, nebo pry nedavno jeden pro tu faleš250 jest upálen, ţe snih sušil za kamny a
potom jej míchal mezi sůl a tak prodával.
Darmo se tarasuješlxv = ohrazuješ a umlouváš, vetustum.251
Jest tu hnízdo všeho neřadu, a stok klevet.
Mnoho pochopů béře strejce svého.
Není neţ tchoř smrdutý = nepříkladný, pohoršení dává, jen smradí.
Na holuby nepotřebílxvi neţ necky.
Pravý darmotlach, jen tu krákoře bez potřeby.
Kam vítr tam plášť.
Co trest252 na bahně.
Kam kydeno tam plištěno,253 lecos leckams, kdyţ se co bez soudu dělá tref se nebo nech, padni kam padni.
Varyte oči, nevíte kam skočí; tak bývá kdyţ blázen dostane meče, t. nerozumný člověk moci.
Díla nepřiděláš, semper manet labor,254 vţdyckyť bude co dělati.
Počkej času jako hus klasu.
Čije kosalxvii kamen.255
Uhryzl se, t. upamatoval.
Ukus se sám, t. |(300a) pohleď také na sebe.
Jakţ srozuměl ţe se ne svá mele, ţe se ne po švu páře, t. ţe se jinak děje neţlilxviii on myslil, ţe jeho praktyky
nejdou;256 jako Achytofel srozuměl ţe jiţ jeho rada není tak váţena etc.257
Co by opak258 dřel.
248
»špatní, ničemní, zlí«
»mátl stopu«
250
»podvod«
251
»starobylé«
252
»třtina, rákos«
253
»plácnuto, stříknuto«
254
»práce zůstává pořád« (= práce neuteče)
255
srov. Cicero, De divinatione I, 32: Tarquinius autem dixit se cogitasse cotem novacula posse praecidi; Erasmus,
Adagia I, I, 20, Novacula in cotem
256
srov. fol. 273a
257
srov. 2 Král (2 S) 15-17, 16,21; 17,23; Achitofel, rádce starozákonního krále Davida, proslulý moudrostí
249
Co hlava to rozum, quot capita tot sensus.259
Kolik mlynářů tolik měr, kolik farářů tolik věr.260
Sytý lačnému nevěří. Rarissimum.261
Nedělej se ubrmanem262 = nevkládej se v neporučené tobě věci a pře, v regimenty,263 v rozkazování etc.
Vysoko ten hledí, t. zpíná se vysoko = vysokomyslný jest.
Chtěl by cosi velikého býti, a lidé vědí ţe není neţ nuzník.
Dvoří se na čtyři misy a není co na jednu.
Vylil i s kvasnicemi.
Řídko kdo darmo chudý = nebo jest outratný, nebo nedělný, nebo nerozšafný, nebo lenoch nepilný a nedbalec
etc.
Trefil mu v klu.264 Trefilo by se dobře to povědění tomu kdo by sobě za stolem velmi hrubý kus jelita ukrojil.
Musíš hladiti a nedrastiti265 chceš-li co míti.|
(300b) Pojedl ubohý, dala mu vendušky,266 totiţ otrávila ho. Sic jest bylina, babám některým kořenným dobře
známa ješto slove venduška, a jest jedovatá.
Cizí ucho jako plst (= řezati je snadno ješto nebolí) t. na cizí při jiný soud činiti neţli na svou.
Poslechni jakť tahne jedno za druhým co dratev za štětinou = pověda nětco pravdy, zatím chytře cosi jiného
uvesti chce.
Kdyţ toho jednoho není, všickni za muchu (za belatku267) nestojí.
Hněvají se na bílo, simulationes, et dissimulationes,268 mají spolu srozumění.
Pravé jadýrko, t. čisté múţátko. Similiter de altero sexu dicitur.269
Kůrulxix hloze s kozami,270 korohloz. I o kazatelích dicitur,271 kdoţ se jen po vrchu veze a do hlubších skrejšů
věcí se nepouští, a neví kudy; jedné text opálá272 a vysvětluje, t. zatemňuje.
258
»obráceně, proti srsti«
»kolik hlav, tolik rozumů«; srov. Horatius, Sermones (Saturae) 2, 1, 27-28: quot capitum vivunt, totidem studiorum
milia; Walther, n. 26216; Erasmus, Adagia, 1. 2. 6. (10)
260
srov. fol. 61a
261
»velmi vzácné«
262
»rozhodčím, arbitrem, prostředníkem« z něm. Übermann „pán, nadřízený; ten, kdo má převahu“
263
»správu, řízení, vládnutí«
264
»na špičák, na zub«
265
»nedřít, nedrásat, nedráţdit; nehladit proti srsti«
266
lidový název jedovaté byliny oměje šalamounku
267
viz fol. 290b
268
»předstírání a zastírání«; srov. fol. 309a
269
»Podobně se říká o druhém pohlaví.«
270
srov. fol. 325b
271
»říká se«
272
»přetřásá, přesýpá; opakuje«
259
Byl by čas v jiné přetknouti = proměniti svůj ţivot nebo způsob jeho.
Nic nenapravil, na vlas neustoupil svého.
Tref se a neb tě uvrhu,273 kdyţ kdo před sebe nětco béře a ono se nic k ničemu netrefuje.
Nemá-li byti po Bohu nechať také po |(301a) čertu není, t. skrze čary a poboňky.274
Snadno mu sedě ve třtí275 píštělky dělati, t. maje všeho hojnost a dostatek.
Rád kocour ryby jídá ale nerad pro ně do vody břede; rarum.276
Mohou spolu peníz propiti, jak jeden tak druhý.
Tak se za nami hříchové tahnou a vlekou co dým za hlavní,277 veteres utebantur.278
Platno co by hrach na stěnu sypal.
Nebude on jinadší by ho v stoupě zvopíchal.279
Aţ koza dí: řemen. Ad Calendas graecas,280 aţ pes na lísku poleze.
Aniť prchají co lípoví klínové.
Slušíť co svini sedlo, kopí, pentlík.281
Dobře tě nedal Pan Bůh svini rohů (nebyl by ţadný záchod před ní bezpečen).
V jeden kraj bije, jedné straně nakládá.
Snědl koláč.282 Řval by vůl ale zacpana mu usta blanami.283
Přidírá massa k kůţi. Ustrčil se na chybu.284
Praha ne za jeden rok ustavena = Roma non in uno anno condita.285
Chlubné plíce, t. člověk chvály ţadostivý a chlubný.
Thraso potřeboval by Gnathona,286 jakoţť není ho nesnadno najíti jen máš-li peníze, et genus et formam
regina pecunia donat.287 |(301b) Kaţdé město i nejohraţenějši, do kteréhoţ můţe vosel zlattem obtíţený, můţe
dobyto býti; nebo za peníze všecko najdeš i zrádce.
273
»hodím, vhodím, shodím«; viz také fol. 313b
»pověry, zaříkávání, víra v kouzla a čáry«
275
»v rákosí«
276
»ojedinělé« (překlad latinského přísloví Felis amat pisces, sed aquas intrare recusat)
277
»za smolnicí, pochodní«
278
»staří (toho) uţívali«
279
srov. Př 27,22
280
viz fol. 286a
281
»stuha«
282
»Přijal dar, úplatek.« ▪ z lat. collatio „daň, poplatek, tribut“
283
srov. fol. 322a marg.
284
»Vzal si z chyby ponaučení.«
285
» Řím nebyl zaloţen za rok.«; srov. Walther, n. 26925; přísloví má obvykle podobu Roma non uno die condita est
274
Tak chval aby nepřechválil. Pěkné latínské přísloví o tom: Amalxx tanquam osurus, odi tanquam amaturus.288
Vrci kus chleba psíkulxxi a zacpati mu hubu = donare aliquid,289 vstrčiti nětco, dárek nějaký leda on mlčel, nam
beneficium accipere, libertatem vendere est.290
Mnoho mluvíš neprodámť plátna.
Snad jemu tak dobře. Kdyţť on to snáší jáť to dobře trpěti mohu, proti mněť nic není = kdyţ kdo nechce dobré
rady přijíti a tak slepý jest ţe sám svého dobrého nezná, i nechej ho tak, nechať důjde čelem místa.291
Kdo lépe krmen lépe tahne; rarum.292
Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasů; verštatní.
Umí peřiti,293 t. čistě vtipně lhati.
Mnoho domnění do pytle vchází.
Někdo se stblem zakůle;294 rarum. Špatný větřík mu uškodí, nedůtklivý,lxxii rozmazaný, pyšníčký, velmi sebe
lítostivý, pravý děťátko.
Dokudţ mízka jíti na lyka i s dětmi.
Jitřní nebo raný déšť a večerní smlouva, obé nestálé.|
(302a) Všaks to učinil jen jednou naposledy.
Jest to jejich heslo, dali sobě návěští.
Prstem mluví, okem mhourá, nohou dupá295 etc., varúj se ho.
Natahl ho co kunu k trhu.
S koncem dílo dělati.
Jest pravá ochochule.296
Dobře naň přisolil. Přisadil mu baňku u pána.
Robotou všeho odbývá.
286
Thraso je chlubivý vojín v Terentiově komedii Eunuchus,Gnatho byl Thrasův příţivník, který mu sluţbičkoval; srov.
fol. 297a 209
287
»peníze, vládci světa, ti získají [...] vznešený původ i krásu.«; Horatius, Epistulae 1, 6, 37 (podle překladu R.
Mertlíka)
288
»Miluj, jako bys chtěl nenávidět, nenáviď, jako bys chtěl milovat.« Překlad řeckého: 
 . Ama tamquam osurus, oderis tamquam amaturus ; Erasmus, Adagia, 2. 1. 72; Walther, n. 908
289
»něco darovat«
290
»neboť přijímat dobrodiní znamená ztrácet svobodu.«; Publilius Syrus, Sententiae, B 5: Beneficium accipere
libertatem est vendere; Walther, n. 2002
291
»narazí«; srov. fol. 290b
292
»ojedinělé«
293
»pepřit, kořenit«
294
»propíchne, probodne, zabodne«
295
srov. Př 6,13
296
vybájená mořská příšera; siréna
Kdo v peci bývá rád tam jiného oţehem297 hledá, štárá.
Aha bejvalec,298 nesnadno před zlodějem krásti.
Ukázal mu vlčí zoubek.
Vyvedl ho na opice. Jednal to jemu299 a potom sáhl k tomu sám.
Jáť musím tam jeti by palice letěly.
Neholíť se oni trdlem, nemají se oni nejhůře.
Zarděl se, zapejřil se, vinen jest, erubuit<,> salva res est.300
Velmi tě byl sprvu vzácten, co by s nebe spadl.
Švábský ho odbyl, dvorsky, drobet kuse, kratce.
Lepšílxxiii proso neţli ber = lépe ţebrati neţli na horách bráti aneb při cestách loupiti.
Odřel ho co lipu, totiţ pán svého sedláka.301
Nebude z vlka voráč.
Mluví co mu slina k oustům přinese, quicquid |(302b) in buccam venit effutire non veretur.302
Neběţí mu o řemének ale o celou kůţi; řemeslníci tak říkají, míní se capitale periculum.303
Ni u strýce ni u děda, kdoţ nic nemá tomu běda.
Jako by do hor přišel nebo do lesa qui libros legit sine methodo.304
Kdyţ se Krkonoš305 kuklí, bývá dešť. Onen filozoflxxiv řekl kdyţ od své ţeny zlostné pomyjemi opláknut byl,
hneď sem prý řekl ţe po té bouři bude déšť.306
Po obědě ke mši, kdyţ kdo k něčemu nevčas přijde zmeškaje příhodnou chvíli.
Malý zisk na těle, veliká škoda na duši, malá to kratochvíl. Za krátku rozkoš (líbost) dlouhého dojíti zámutku,
největší bláznovství jest.
Aţ mu ruce opadly307= lekl se velmi; jako se lotrům trefuje kdyţ na ně rychtář do krčmy nenadále s biřicem
přide.
297
»pohrabáčem, opálenou holí«
»zkušený, mazaný člověk«
299
»připravoval, zařizoval to pro něj«
300
»začervenal se, je to v pořádku«
301
srov. fol. 220a
302
»nestydí se ţvanit, cokoli mu přijde do huby.«; Martialis, Epigrammata, 12, 24, 27-28: quidquid / in buccam tibi
venerit loquaris
303
»nejvyšší nebezpečí.«
304
»kdo čte knihy bez metody«
305
Místní jméno Krkonoš v singuláru původně označovalo Vysoké Kolo (1506 m) a Kotel n. Kokrháč (1435 m) v
Krkonoších
306
Jde o Sókrata a Xanthippu, která podle nedoloţených vyprávění vylila po jedné hádce na Sókratovu hlavu nočník.
307
»klesly«
298
Nemůţ se na to uţiviti.
Jsou dobří přátelé do příčiny.308
Leţíť on v tom co nedvěd v brlohu.
Čímţ já se pak ţiviti budu, snad dlaň lízati budu co nedvěd.
Proti palici šermu není.
Hned pláčelxxv co kúrva.
Pravý slídnik, pilný exquisitor haereticae pravitatis, dicitur â mulierculis lascivioribus, |(303a) quibus a maritis
custodes subornantur, totě můj špehař.309
Neopravúj sobě,310 sám máš právo. Podal mu vidliček, dráţdí ho.
Dobré bylxxvi bylo aby ty včas šel pryč s celou kůţí.
Kdo dobře počnelxxvii jako by v prostředku byl; non est apud nos usitatum. Dimidium facti qui bene caepit
habet.311
Koupils za mnišský peníz, t. za Deo gratias.312
Napiš na trám, vezmeš aţť dám.
Ţidlxxviii křtěný, vlk chovaný, mnich z kláštera vyběhlý etc. vše jednostejní.
Odloţ toho na vrchní poličkulxxix = netrap se s tím, poruč to Pánu Bohu, on časem svým při tvou vyvede.
Nelíbí mi se ty šíšmúší313 pokoutnosti, soukromnosti, pachlebnosti etc.
Sváříte se co vrabci o cizí proso.314
Musil by s tím koněm do lisic.315 Chce mudrovati a ještě mu mateřino mlíko na bradě, t. mladý jest. Veteres
utebantur316 jako i toho: Nerozkazúj však brady neholíš.
Zapělylxxx ho kury, vetustum.317
Canonici regulares de Monte Sina.318 Tak chtěli oni duchovníci páni prelati aby jim bylo říkáno, a biřicem to
páni dali provolati, i dyktoval rychtář biřici |(303b) ta slova latínská; ale biřic jako lejk říkal: Kamenici,
hřebenaři319 z Motošína.320
308
»do příleţitosti«
»pilný vyhledavač kacířské zvrácenosti, lehké ţenštiny, za jakými manţelé posílají hlídače, říkají: „Totě můj
špehař.“«
310
»neospravedlňuj se«
311
»není u nás obvyklé. Kdo dobře začal, má jiţ polovinu díla hotovu.«; Horatius, Epistulae 1, 2, 40: dimidium facti, qui
coepit, habet: spere aude: incipe
312
»díky Bohu, zaplať Pán Bůh«; z katolické liturgie
313
souvisí asi se sthn. sisimūs, zismūs, dial. zismaus „sysel“; popř. i s jihoslovanským šišmyš „netopýr“
314
srov. fol. 323b
315
»do ohrady pro koně před kovárnou«, tj. ke kováři
316
»Uţívali staří«
317
»zastaralé«
309
Nyníťlxxxi jest jemu všudy rovno, t. mlád jest, věří, utrácí, vessel jest etc.
Rybníky chybníky, dědinylxxxii šediny, jisté platy hotové šaty, ptaček mrhaček, rybka chybka, zahrada zlá rada,
co na rolí utěţeno321 vše utraceno.
Ale dobrés mlčení zkazil (zmeškal).
Kdyţť na koho počnou straky řehotati, jiţť i ty vrány kváčí.
Po vocaselxxxiii koně uzdí.
Zdá mu se ţe dvanáct srazí an jich nesedí neţ devět.
Zpomeneť se jaré i ozimné. Tvrd kozel dojiti.
Nadechl ho někdo = poradil mu a navedl ho.
Jako by nedvědu v ucho nadmejchl.
Toť jest jiţ povrhl a jako onuce.322
Šetřím ho co červenýho vejce, hovím mu co svěcené kosti.
Mníš snad ţes mezi pastevci ţe sobě tak svinsky počínáš.
Trefil z kyje na palici.
Střelil v hambalky.
Leţ korde.
Slezli se co psi, a nedávno jeden o druhém nic dobrého nepověděl.
Miláť mi má duše.
Na tvrdoť mu bude skočiti. |
(304a ) Našel druh druha, trefil jonák na jonáka.
Nechať to umře s tebou = mějlxxxiv to při sobě.
Nezavírati všeho na jedné hlavě.
Co slon nepohne se.
Svého stínu se bojí.
Ulnul co pták na lepu, na lepě, co mucha na medu.
318
»Řeholní kanovníci z hory Sinai.«; asi řeholní kanovníci sv. Augustina nebo premonstráti (moţná jde o změněnou
podobu lat. jména Mons Sion = strahovský premonstrátský klášter).
319
hřebenář byla přezdívka pro biskupy
320
moţná písařskou chybou deformovaná podoba místního jména Mokošín (ves u Přelouče)
321
»vyzískáno, nabyto«
322
srov. Ţ 21(22),7
Koupil by ji kdo by ji neznal.
I kozí vlna (srst) k stánku obětována.323
Svá chaloupka peklo i raj.
Pták nedaleko od hnízda se drţí.
Co pán prosí to býti musí.
Pravý škřemýnek, rarum.324 Zakřesal by naň; rarissimum.325
Jest mi blízký přítel, já jedné mateře syn a on druhé.
Jeho mátka a má mátě byly sobě vlastní ţeny.
Mnoho té země z níţ hrncové byti mohou, ale málo té z níţ zlatto berou. Ezdráš.326 Non ex omni ligno fit
Mercurius,327 Z lipového nebo bukového dřeva neuděláš fladrové lţice.
Co mníš ţe tě budeme od krásy chovati ţe se k ničemu nemáš.
Saţeno mu na sadmo,328 vetustum329 = tuť se ho právě dotklo, dojal ho do ţivého.
Máť s ním psí hody.
Není ten jeho pláč z srdce, z plic jest to; de ficto fletu, ovšem de sardonio dicitur.330 |
(304b) Jest všeho svítný331 chytřec, jedno svítný,332 všeho svítný lhař.
Kaţdý svou troubí, nemáš mezi ními ţadné svornosti.
Sám sobě hude, sám vesel bude; rarum.333
Vytáhl nám slaniny z hrachu = pulcherrimam puellam nobis hinc eripuit.334
Vydali je ubohé co na masné krámy, jako onoho krále Ludvíka335 uherští biskupové.336
Pošli uši mezi lidi.
Ten všecky napořad postřihá.337
323
srov. Ex 35,26
»ojedinělé«
325
»velmi vzácné«
326
4 Ezd 8,2; srov. fol. 281a
327
»Nikoli z kaţdého kusu dřeva vznikne Merkur.« Apuleius, Apologia, § 43, pag. 50, lin. 19 (499): non enim ex omni
ligno, ut Pythagoras dicebat, debet Mercurius exculpi.
328
»otlak, rána pod sedlem nebo chomoutem«
329
»zastaralé«
330
»říká se to o předstíraném pláči, tím spíše o sardonickém [smíchu]«
331
»přeslavný, proslulý«
332
»vychytralý, všemi mastmi mazaný«
333
»ojedinělé«
334
»sebral nám nejkrásnější děvče«
335
Ludvík II. (1501-1526), syn Vladislava II., krále českého a uherského
336
ostřihomský a jagerský biskup László Szalkai a kaločský arcibiskup Pál Tomori
324
Vládneť jako hus v nebi.
Obé dobré hus i prase. Dobrýs co kozí slaniny.
Co ze mne chceš smysly338 vláčiti (soukati) contra experientiam et rerum naturam aliquid suadere;339 jako
praviti, ţe voda ne dolů teče ale na horu.
Aú teč voda kam pán káţe třebas na makovici = necháţť jest práv kdyţ tak pán praví, byť pak byla pouhá leţ.
Dotud nětco praští aţ se přelomí.
Jablko nedaleko padá od jabloně = dcera nemnoho bejvá lepší neţli matka.
Lacino v Čechách, tři košťály za groš; staré, vyšlo z zvyku.
Poruč psu koblihy.|
(305a) Panští slibové a ţenští pláčové za nemnoho stojí; rarum.340
Trefil pištěc na bubeníky. Dignum patella operculum.341
Zná pelanty;342 staré verštatní.
Utekla mu s brdci.343 Cum aliquis non potest regere familiam et uxorem, non satisfacit uxori,344 chodí on v
roušce, ona v kukle.
Nepojímej matky se dcerou ať hlavy nezperou. Hlava šedivá a rozum v háji.
Co by děti na mţítek345 hráli; humile,346 verštatní = dětinské sou to větci.
Všakť jiţ sedm let minulo.347
Sedřel mu típet,348 kdyţ pán s sedláka bohatého velikou vezme pokutu.
Jiţ se o tele staráme a jestě kráva kdesi.
Kobliţná to tě ţena = rozkošná, delicata,349 rozmazaná.350
Přestaneţ-li líti přestane týci; rarum.351 Nehodí se do raje, rád mnoho radí.
337
bije, seká
»rozum«
339
»přesvědčovat o něčem, co je v rozporu se zkušeností a přirozeností«
340
»ojedinělé«
341
»Víčko odpovídá své misce«; jako přísloví u Hieronyma, ep. 7,5 a 127,9; srov. Erasmus, Adagia, 1. 10. 72
342
souvisí asi s něm. Eine Sache von großem Belange „důleţitá, váţná věc“,
was mich belangt „co se mne týče“, Er weiß, was ist von Belang, „ví, co se ţádá“
343
»s rozporkami od vozu«
344
»Není-li někdo s to vládnout rodině a manţelce, neuspokojuje manţelku,«
345
»na slepou bábu nebo na schovávanou«
346
»prosté, lidové«
347
naráţka na sedmileté období smutku, po které nesměla vdova uzavřít nový sňatek
348
»tipec«
349
»půvabná«
350
»rozmazlená, zhýčkaná«
351
»ojedinělé«
338
Aţ bych jímlxxxv sedm sadil.
Shodil ho s kadedry = provolal ho352 na kázaní. Est autem haec insignis impudentia rabularum.353 A však se
některým kazatelům zdá, ţe by nebyli věrní a celí pravdy hlasatelé kdyby se po lidech nevozili; protoţ
dotýkají osob více neţli věcí, na své více neţli |(305b) na pravdy protivníky dotloukajíce;lxxxvi přičemţ
poboţnýlxxxvii a soudný múţ, více vymstívání se těch rabulí354 neţli osvědčování pravdy, snadně spatřiti můţe.
A nevímť aby se toho v které sektě více dálo, jako mezi přenezbednýmilxxxviii illyrykány.355
Spadlo mu co na slup,356 dobře mu sedlo.
Číhá ubohý co vrana na ouhoře = má se chudobně, špatnou má ţivnost.
Co by za stěnu zastoupil,lxxxix všecken se kams dívá jakţ se oţenil, a prve divně herštoval<,>357 ţadnému psu
spáti nedal.
Studeného jest ţaludku,358 má zlý ţaludek, jest netajný.359
On vţdy před sakem360 kalí = sám sobě nesnáz činí. Chodí co uklibaný361 kohout.
Mnoho psů zaječí smrt.
Holubí truňky dělá protoţ se hnedxc oţere. Nyní říkají dvorstvo, ţe dobře táhne = čistě pije; laudi hoc sibi
dicunt.362
Dáť se vše mluviti; contra loquaculos concionatores. A bývá tu rádo aliud in ore aliud in vita.363
Slepý rek za nic nestojí, rarum.364
Mluví jako slepý o barvách.
Co by mu kůl nepohořel.
Jiţ se jich tu nekolik zpálilo, zčernilo.
Lépe jest aby děti plakali (sic!) neţ otcové.|
(306a) Udělala mu se z toho hora, rozšel ho traňk.365
352
»oznámil ho, rozhlásil o něm, veřejně se o něm zmínil«
»Toto je obzvláštní nestydatost tlučhubů.«
354
»ţvanilů«
355
stoupenci protestantského teologa Matyáše Vlačiće-Flacia, zv. Illyricus (1526-1575); tvořili bojovné křídlo (tzv.
gnésilutherský směr), které bylo v opozici k filipistům (tzv. synergistickému směru), tj. stoupencům Melanchthonovým,
názorově blízkým Jednotě bratrské; bratří, zejména Jan Blahoslav, polemizovali s Flaciem hlavně o původu Jednoty
bratrské.
356
»ţlab s vrší na chytání ryb, vkládaný do jezu«
357
»počínal si divoce, divočil; počínal si jako hejsek«
358
»nic v sobě neudrţí, všechno zvrací«
359
»je všeobecně známý«
360
»nevodem«
361
»uklovaný«
362
»přičítají si to ke cti«
363
»proti povídavým kazatelům. A bývá tu rádo něco jiného v ústech a něco jiného v ţivotě.«; varianta středověkého
rčení Aliud in ore, aliud in corde. Srov. Erasmus, Adagia GLU 5. 1. 1. 1. Aliud clausum in pectore, aliud in lingua
promptum habet
364
»ojedinělé«
353
Vsedu nejprv na malého koně, t. počni ţivnost od mála.
Nezasel aby mu prej kroupy nepobily.
Jiţ mu se v růţek nalívá, v hrdlo; nemravní říkají v zadek etc.
Toťxci tě pod samé oko, kdyţ koho místně řečí dotkne.
Nedá-li mu Bůh přes ruce, nic dobře dělatixcii nebude.
Pane Boţe drţ vůz.
Tuším jemu tam strejčka366 pekou = příliš tam pospíchá.
Nenechal na něm cti za halíř.
Na vlasu visí. Tenui pendentia filo.367
Lepší jest nýní s hrst moci neţli pravdy s pytel.
Sítky368 pere = opravuje zase co prvé zkazil, t. omlouvá, vymlouvá a barví.369
Hladitixciii proti srsti.
Čeho oči nevidí toho srdce neţelí.
Není takového fochu370 aby v něm nebylo pravdy trochu.
Dva kamenové tvrdí (ţernovi) nedělají dobré mouky.
Vdovička svávolička.
Nemohuť té pejchy více krmiti.
O pánka hrají = usiluje jeden dru|(306b)hého zkukliti,371 podmaniti,xciv podkasati.372
Běda té slepici na které se jestřab učí. Dicitur de medicis indoctis,373 o nových lékařích, z nichţ kaţdý poně
má nejprvé tři krchovy zhrbatěti, a potom teprv dobrým a zkušeným byti lékařem. A protoţ se pry někteří
ţehnajíxcv před lékařem co před čertem.
Nechať mluví co by jej ctilo.
Osukoval naň ruce.374
Ne hned se z toho vykašle = z té nemoci, z té škody.
365
»prostoupil jím, pronikl ho lék, léčivý nápoj«
»mandragoru, nápoj lásky«
367
»(Všechno) visí na tenkém vlásku. « Ovidius, Ex Ponto 4, 3, 35: omnia sunt hominum tenui pendentia filo
368
»osidla na chytání ptáků«
369
»zkrášluje, ukazuje v lepších barvách«
370
»ţertu, povídačky«
371
»přemoci«
372
»podrobit si«
373
»Říká se o nevyučených [nezkušených] lékařích«
374
»přichystal si naň ruce, „vykasal si rukávy“«
366
Zlámala nohu, cum in puerperio est.375
Ať sou vlci syti a kozy celé.
Chybila mu modla.376
Umrlému koni voves opálati.377 xcvi
Po nemoci, po pouti darmo dobrým (t. napraveným) slouti.
Drţíť to jako ouhoře za ocas, totiţ, ten statek a nebo ten ouřad etc.
Jakous tam hroudu sválel,378 t. nesnáţxcvii střápal.379
Ukus se v prst.
Spálíť se o něj, t. nepřemůţeť ho, nepřevede ho k své vůli.
Hryzou se co psi o kost, co koni o ţlab.
Jde mu pod vítr, hoví mu a má proč.
Voba ste v jedno brdo tkaní.
Přišel k řeči co Turek k šavli.
Hlava zmytá; kdyţ kdo v nesnadných věcech cestu k zpravení jich nalezne.
Leda se kola míjela, t. vydaní příj|(307a)mu nepřevyšovalo, t. aby neutrácel osmi peněz od groše.380
Jest to studený smíchxcviii = neopravdový. 381
Na sucho vyvezl, vytrhl.
Jiţ tě se vyřezalo, propískal382 to všecko.
Všecko mi to na hrdlo spadlo = někomu opatrování sirotků etc.
Kdyby po psí vůli bylo ţadné by klisny na světě nebyo.
Tu tě suk, trefil na suk; rarum.383
Které vody nejprv dojde tu pije = nubilis virgo nubet facile, vel rustico.384
Propekl mu řešítko, vel propálil = pronesl385 věc sobě svěřenou; perdidit fidem.386
375
»kdyţ rodí, při porodu«
viz fol. 273a, pozn. Error! Bookmark not defined.
377
viz fol. 300b, pozn. 272
378
»uhnětl«
379
»ztropil, způsobil«
380
srov.: „Bílý groš r. 1553 platil 7 bílých peněz čili denárů“ Guberniální archiv [Jungmann, Slovník 5, 899]
381
viz fol. 304a, pozn. 330
382
»ztratil, pozbyl«
383
»ojedinělé«
384
»vdavekchtivá dívka se ochotně vdá třeba i za venkovského prosťáka.«
376
Hody Machu krčma ve vsi.
Nevejskej ještěs nevyhrál.
Les má uši, pole oči. Silva habet aures.387
Takéť mu napsáno = takéť vţdy někdy umře.
Jsi-li dobrý, méně na tobě čert má = chválíš se velmi, jestli ţes tak velmi dobrý tobě tě dobře, méně má čert
svého na tobě.
Ţádáš od ţebráků mošny.
Nedá na sobě šatů dráti = nedá se dlouho pobízeti, snadně ho navedeš.
Jest to veliká Dyána Efezských;388 rarissimum.389
Hadra plachtu našla; chasa říká: našla trkule mrkuli. Dignum patella operculum.390 Hadr onuci; abiectum.391
Můţe se hoditi ten sejr k tomu chlebu.|
(307b) Spravili na něj Markovy dluhy.392
Pravý mosoř393 = člověk neochotný<,> netrefný,394 trapič jiných.
Jako nerejdovnýxcix vůz. Tvrdošíjný troup, neohbitá395 věc.
Má zedranou při, vel strhanou.
Jeden miláček a druhý mrzáček.396
Divně mne on sobě mustruje, uzdí, sedlá, čvičí.
Rozpustil špačky, dal se v ţerty.
Chodí co můra, co by ho vyssál.
Pitomý397 holub.
Kuklí ho jak chce.
Nechali sme toho na probřísle398 = in dubio.399
385
»prozradil«
»ztratil důvěru«
387
»Les má uši.« Srov. středověké přísloví Campus habet oculos, silva aures; Walther, n. 29628
388
srov. Sk 19,28: „To uslyšavše [řemeslníci], a naplněni byvše hněvem, zkřikli, řkouce: Veliká jest Diána Efezských.“
(Kral.) ▪ Dianin chrám patřil k sedmi divům světa a byl zapálen Herostratem.
389
»velmi vzácné«
390
viz fol. 305a
391
»sprosté«
392
naráţka na středověkou anekdotu o pijáku Markovi
393
asi přesmykem z něm. moros „morous“ (a to z lat. mōrōsus „mrzutý, pedantický, nevrlý“)
394
»nehodný, zlý«
395
»neohebná, nepruţná«
396
»člověk oblíbený u ţen« [...]»ošklivec«; viz fol. 272a
397
»krotký, ochočený, domácí«
386
Jiţ sem od uzdy pustil = jiţ nejednám, dal sem tomu pokoj.
V veliké vodě veliké ryby.
Nepřeţene ho co hada přes pás.
Semleli mu k hodům = včas mu přišel na retuňk.400
Vše tak chala bala dělá, t. lecjak leda odbyl.
An proto mírně, jako by motovidlem střelil.
Kaţdý v svou troubí.
Král daleko, Pán Bůh vysoko, nevím kdy se spravedlnosti dočekáš.
Jdou k němu co <k> krčmě.
Straka ze kře a dvě v keř,401 c protoţ nebuďme Bohu drazí, pustíme-liť se ho on sobě najde hojně sluţebníků,
ale námť by běda bylo bez něho.|
(308a) Vţdyckyť on rád hasí kdeţ ho nepálí = všetečný a doskočný, .402 Verštatní proverbium403
jest: Kde nesvrbí nedrb. Qui nimiumci emungit, elicit sanguinem.404
Prosí zaň Boha co vlk za kraví vocas.
Na starém do mlejna. Kdo dělá ať předse dělá, jiným se pohoví.
Čert mu to navalil, nahodil.
Jako by prstem mouku zobal.
Nerada by kozka na trh.
Tučné svini zadek maţe. Terent<ius>: Ut ii qui minus habent, addant divitioribus.405 cii
Má se zle, velut Mrţe hlad, co mlynářová slepice.
Jakť se ulízá406 a oblízá407 co mlejnská tísta.408
Neopravný409 pán jest, špatně poddané opatruje.
398
»povřísla«
»na pochybách, nerozhodnuto«
400
»na pomoc, na záchranu«
401
totéţ přísloví u Klareta ve Fyziologáři (ed. V. Flajšhans, Klaret a jeho druţina II, s. 51) včetně latinského znění
402
»všetečný«
403
»lidové přísloví«
404
»Kdo příliš silně smrká, vysmrká krev.« Srov. Vulgata, Př 30,33: qui vehementer emungitur elicit sanguinem;
Walther, n. 24367a
405
»Aby ti, kteří mají méně, přidali bohatším.«; Terentius, Phormio, v. 41-42: ei qui minus habent, ut semper aliquid
addant ditioribus!
406
»usmívá se«
407
»olizuje se, pochutnává si«
408
»fenka, čubka«
409
»nepečlivý, nechránící, nesprávný«
399
Nezůstane410 ţaba močidla.
Nosí jako soumar, jako vosel.
Dorostouť někdy štěncům zuby, jako onomu Škanderbégovi,411 a i Mathyášovi králi412 na onen čas.
Po teleti husí chlívec.
Bez peněz na trh, bez soli domů.
Špatně kozka dojí = malí důchodové, chudá fara<,> sami mniši zvoní.
Dovedeš vody na Tábor.
Chceš-li pravdě bývej doma. De infideli uxore negligentioris mariti.413 |
(308b) Kdyţ hrozíš nasadiţ také svého půl, hroziţ svého půl.
Snázé jest v kalné vodě ryby loviti. Někdo svadí přately aby pod tím svého dovedl; jako papeţ franského krále
s císařem, aby sám mezitím Vlachy obdrţel bezpečněji.414
Nelze se ho dotknouti co světcené kosti.
Platiti vše co za opičné,415 ono kněţím, ono ţákům, zvoníkům etc.
Zbéřeš jaré i ozimé.
Svůj svému a psu kost.
Kdo se bojí jíní, spadne (vel poprší) na něj snih.
A i ty jiţ poně v saku,416 nevíš kam kozy hnány, kolik kur doma.
Co kvadrátí417 dosadil418 tím písmem.
Daleko cíle chybuješ.
410
»neopustí«
Skanderbeg, vl. jm. Gjergj Kastriota (po 1403-1468), albánský kníţe a národní hrdina. Byl islámsky vychován jako
rukojmí u tureckého dvora a byl oblíbencem sultánovým. R. 1443 povstal proti Turkům a sjednotil Albánii. R. 1461 s
ním sjednal sultán mír.
412
Matyáš Korvín (1443-1490), volený král uherský. Byl vychován na dvoře Jiřího z Poděbrad, ale v 60. letech 15. stol.
se obrátil proti němu a válčil s ním.
413
»O nevěrné manţelce nedbalého muţe.«
414
Míní se zde politika papeţů první poloviny 16. století (tj. Julia II., Lva X., Klementa VII. a Pavla III.), jejímţ
konečným cílem bylo zabránit sjednocení Itálie. Tito papeţové, hlavně pak Lev X., hráli dvojakou úlohu vzhledem k
nepřátelství mezi Německem a Francií, v němţ šlo i o osud Itálie. Toto nepřátelství vyvrcholilo ve čtyřech válkách
německého císaře Karla V. s francouzským králem Františkem I. a skončilo mírem v Cateau Cambrésis r. 1559.
415
Patrně posměšný název nějakého platu nebo dávky; původně asi opiečné (od slovesa opiekati sě = pečovat, starat se o
někoho), tj. plat za ochranu, péči (ratio tuitionis), později deetymologizováno a přikloněno ke slovu opice (srov. V.
Vaněček, Základy právního postavení klášterů 1, Praha 1933, s. 66-68, tam i starší hypotézy); první doklad slova má
listina Viléma ze Strakonic pro klášter břevnovský z r. 1346: symeales denario, qui vulgariter opyczne dicuntur (RBM
V/1, č. 33, str. 22); termín je v německé podobě Affenzins doloţen ještě z 18. století.
416
»asi uloven v síti«
417
»dlaţební kostkou«
418
»zasáhl«
411
Nevím kam se s tím dále rejdovati.
Nevoní mu to.
K čemu toho chováš, snad na slaniny.
Zda jich potom načešeš na hrušce; t. štědře peníze utrácíš.
Všickni popráni, noha jich neušla.
Nebude-liť s námi Boha neujdeť nás tudíţ noha.
Za novu419 řešítko na hřebíčku povisí.
Vyhral z zadu běţe.
Ani slivám ani hubám, není neţ hlupec, k ničemuţ není.
Chtěl by míti z jednoho vola dve kůţe = |(309a) i trestaticiii i pokutu vzíti.
Vyšel co čáp z konopí.
Ne vše zlato co se svítí, ne vše svato co se vidí, chválí, slaví, velebí, ctí.
Měchýřem by ho zastrašil.
Ţivá hlava najde koblouček; rarum.420
Chodí co tělo bez duše, co omámený, co v útrapách, co otřeštěný.
Jako dítě říká hadu ptáček a ţabě slavíček. Zlé jest to znamení, daleko lépe jest ať děti říkají hlístě421 had.
Zhoda, zhůda na něj422 nechať potom doma sedá.
Motá se co nevypeřenýciv kluk.423
Chodí co nedomrlé prase, co zařezaný, co můně,424 co by mu v nos napískal.
Rci mu ať mi na oči nechodí, in conspectum<,>425 a kde sem já ať on tu nebývá.
An (sám) by toho čert na holi nepřeskočil.cv
Jest jako vymlácená oklep.426
Co by mu kůl nepohořel.
Co z husi voda.
419
»na počátku, zpočátku«
»klobouček; ojedinělé«
421
»dešťovce, ţíţale«
422
»dobře mu tak!«
423
»neopeřený šíp«; srov. fol. 297a
424
»ňouma«
425
»na dohled«
426
»prázdný snop«; srov. fol. 325b
420
Na obě straně broušený.427 Simulator et dissimulator,428 nýbř429 šibal = nepřímý430 člověk, chytrý, lstivý,
versatilis, versutus nebulo.431
Rad by z onohů432 muškát udělal. Ex musca elephantem.433
Proto kovář klíště má aby se nespálil. I biskupi tak říkávali o svých vikařích.cvi A mist<r> Jan Hus doloţil: A
co pak, kdyţ čert nechaje |(309b) kleští vzal kováře.434
Všecken zvětřel = alius factus, vanus, inconstans,435 zmařená sůl téměř.
Jinam se korouchvička obrátila.
Jinam vojkou (vel vojem) obrátil; jako onen Mistopol436 smluviv se s papeţenci,437 a nadto před ním
Rokycán.438
Navetřel,439 srozuměl, olfecit hoc,440 dopátral se toho.
Tluče se po frejích, po pitích, co po pletkách.
Však mu z zadku nesvítá, říkávají tak nemravné šeňkýřky.
Dostal se jako myš do otrobu.
Takéť někdy usedne.cvii
Vysychá mu roh; verštatní = timet in angustum copiae eius redigun<tur>.441 cviii
Ţaba vţdy najde močidlo.
Snadnoť jest létati, neţ osednouti442 cix jest těţko.
Jiţ ho sobě ubádal,443 má ho jako v hrsti.cx
Zlatícxi plotové, a svině v stříbře chodí,444 v Čechách.
427
srov. Př 5,4
»Schopný předstírat i zastírat«; srov. Sallustius, Bellum Catilinae 5, 4: animus audax subdolus varius, quoius rei lubet
simulator ac dissimulator
429
»ba i, dokonce«
430
»neupřímný«
431
»obratný, lstivý ničema«
432
eufemismus za z hoven
433
»Z mouchy slona.«; srov. Erasmus, Adagia, 1. 9. 69. (Elephantum ex musca facis – jako zdroj se uvádí řecká verze
přísloví u Lukiana )
434
Postilla, čtenie 12, Neděle, jenţ slove devietník, C: A nepomóţ výmluva, jíţ sě bránie, řkúce, ţe proto kovář má kleště,
aby sě neoţehl: téţ farář neb biskup má náměstka, aby od věčného ohně, neb od očistcového nebyl pálen; ale jest
odpověď k tomu lehká: ţe ďábel nechaje kleští, vezme kovářě! (Erben II, 66-67; srov. také O svatokupectví, kap. 5 H,
Erben 1, 421)
435
»změnil se, stal se prázdným, prchavým a nestálým«; srov. Mt 5,13
436
viz fol. 170b
437
»římskou církví«
438
viz fol. 159b
439
»zvětřil, tušil«
440
»vyčenichal to«
441
»bojí se, jeho majetek se zmenšuje a tenčí.«
442
»sednout, přistát«
443
»upíchal, bodáním k něčemu přiměl«
428
Au<,>445 cxii velmi přijemno jako by opak446 dřel.
Nedáť on se z toho sbosti = svésti.
Jaks se toho voţáhavě dotýkáš.
Div se neokozlí ţe k němu málo lidí jde, t. do šeňkovného domu, na víno vel447 na pivo, a nebo snad do jeho
krámu etc.
Byť pes psa nejedl; dum pessimi ho|(310a)mines in aliquo conveniunt, licet alioquin longe dissidiant in
aliis.448
Ač chodec449 syt ale mošna nesyta; humile,450 prostý.
Pohleď jakť jde ševerem,451 čtyřmi cestami, homo ebrius.452
Sem tam453 cxiii řemenem; verštatní, vetus.454
Vrtí hlavou, nepotáhne.
Sytá tě to krmě tudíţ se přejí = lání a domlouvání.
Musíť tvrdé hrušky hrejzti.
Právě na řepě zastiţen = při skutku, s jistinou.455
Pěknýť jest bylo to kázaní jako nemastný zelí.
Jako přídruha456 u plotu.
Pan Vylím z Perštejna457 říkával: S Římany věřím, s Čechy drţím,cxiv s Bratřími umírám. Ale nedáť s sebou
pravda tak hráti, nebo nelze s hodů na hody.
Nekal mu krve.
Bude o to divný458 rauš = nesnáz a dranice.
Jest to jeho podpaţník, miláček.
444
slovní hříčka; v původní grafice lze číst také „Z latí plotové a svině v Stříbře chodí“; srov. fol. 49a
citoslovce vyjadřující bolest,nechuť, nespokojenost
446
»nazpět, proti srsti«
447
»nebo«
448
»kdyţ se špatní lidé na něčem shodnou, ačkoli jinak se v ostatních věcech úplně rozcházejí.«
449
»ţebrák, tulák«
450
»prosté, lidové«
451
»šejdrem, šikmo«
452
»opilý člověk«
453
nejasné slovo; je moţno číst i s sentem; asi písařskou chybou místo sem tam
454
»staré«
455
»s důkazem, dokázanou věcí; corpus delicti«
456
»opora, podpěra«
457
Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně (asi 1435-1521), nejvyšší hofmistr Království českého, nejbohatší velmoţ své
doby v Čechách a na Moravě. Původně byl stoupencem Jiřího z Poděbrad, pak Matyášův, potom pracoval pro zvolení
krále Vladislava. Byl katolík, na sněmech a sjezdech stával se stranou podobojí a chránil Jednotu bratrskou proti králi
Matyášovi i Vladislavovi.
458
»hrozný«
445
Uvázlýcxv aţ po uši; magnis malis et difficultatibus, sese involvit.459
Rukamacxvi lomiti; bývá to v velikém ssouţení a v největším nebezpečenství.
Se všem platí.460
Dobrý pro smrt poslati = léní posel.
Leze co rak.
Čije kosa kamen.461 |
(310b) Dosedl holým zadkem na zemícxvii a nebo na hachli.462
Bude kdákati kde bude moci a doma ponese; de iuvenculis adulteris dicitur, sed est rarum.463
Ne všech přitrhl,464 nemá všech doma = semistultus,465 nábzdí, třeštidlo, fanta, fifidlo.
Vţdy on podrejvá.
Pije, ţere, co by do škorně lil.
Nedávej mi kobyl466 však na mně do mlejna nejezdíš, šeňkéřky a jiné nestydaté ţeny tak říkají.
Rád by ho na lţici vody utopil. Rádi by na něj na chudinu psí hlavu vstrčili.
Rád by ho v hrsti zachoval, za ňadry do nebe donesl, na rukou do nebe vnesl.
Páchne co thoř.
Umeť nejprvé před svými. Tua vicia primum corrige.467 Pán řekl: Vyvrz prvé břevno z oka tvého.468 Turpe est
doctori dum culpa redarguit ipsum.469
Však se jiţ rozkmotřili, přestali byti přatelé.
To tě mu hlavu strčilo = proto při prohrál.
Neseť naň hlavu = máť k němu chut a číhá naň.
A špiţírna jako by škřipím470 vytřel po té svadbě.
Jáť s těmi obinušty471 neumím, neţcxviii povím prostě.|
459
»zapletl se do velkých potíţí a nesnází.«
»Bez výhrad.« (srov. fol. 317a, 363b)
461
viz fol. 299b
462
»drhlen«; hřebenovitý ostnatý nástroj na drhnutí lnu (srov. vochle, fol. 320a)
463
»říká se to o záletných mladíčcích, ale je to ojedinělé.«
464
»chytil, polapil«
465
»přihlouplý«
466
»Nenadávej mi do kobyl«
467
»Napřed napravuj své vlastní chyby.« Srov. Corrige te primum, qui rector sis aliorum. Beda, Proverbiorum Liber
468
Mt 7,5; L 6,42
469
»Potupu učitel má, kdyţ můţe být usvědčen z viny.« Srov. Disticha Catonis 1, 30, 2: Turpe est doctori, cum culpa
redarguat ipsum
470
»skřípinou«, tj. věchtem trávy
460
(311a) Svod472 po svodu a on vţdy trpí.
Mermo473 se mu toho nechce.
Nemá s to duše, t. nesmí,474 není tak udatný aby se v to dal, není ho s to = s tu věc.
Ještě dotud mnoho vody uplyne.
U saméť jest vody mlejn = s těţkemť není pravda, neumyješ se od toho.
Jakť jedné hlavy nestane tak jest tvá věc pryč. De pisce hoc vere posset dici.475
Náhončí Satanoví.cxix
Kůň kdyţ se otne,476 nepotáhne, radše někam v stranu skočí.
Zastřelil holubacxx = sklamal.477
Viziţ aby nepřebodl, nepřecvičil. Longa patientia furorem parit.478
Co příliš to mnoho, co vhod dobro, mnoho nezdravo.479
Koštúj brodu,480 iacta sit alea.481
Hledá zálusků = příčín482 k někomu.
Za cesty drev utrhnouti = dokudţ čeho čas dotud toho hleď.
Vosákl na suše.483
Není tak dlouhé písnicxxi aby neměla amen, aby ji konce nebylo.
Všeho do času.
Vyskoumal to; verštatní.
Vadí se jako vrabci o cizí proso.484 |
(311b) Jiţť sme okuklení. Králi Jurání485cxxii jiţ smecxxiii povedání,486 poděláni.
471
»okolky, přetvářkou, vyhýbavými řečmi«
»svedení viny nebo ţaloby na jiného«; ve staré právní terminologii řízení o vlastnické ţalobě, při němţ nařčený musí
jmenovat svého předchůdce v drţbě věci, o jejíţ vydání ţalobce ţádá, a ten opět svého předchůdce, aţ se najde zloděj
473
»vůbec, za ţádnou cenu«
474
»neodvaţuje se«
475
»Opravdu by se to mohlo říci o rybě.«
476
»zatne se, zapře se do nohou, vzepře se«
477
»zmýlil se«
478
»Dlouhá trpělivost plodívá zuřivost«; srov. Erasmus, Adagia, 1. 5. 67: Furor fit laesa saepius patientia; Walther, n.
20833d)
479
viz fol. 115b, 225b
480
viz fol. 4a
481
viz fol. 289b
482
»záminek«
483
doslovně »Uvázl na mělčině.«
484
srov. fol. 323b
472
Co pomalu třeští487 rádo se zláme.
Ssadil ho co s lopaty.
Také se toho nedospal.
Jest dobrý kdeţ ho nepotřebuje.
Zvíš o něm neţ s ním věrtel hrachu sníš.
Setřeliť sme se488 o to.
Jiţ tě se semlelo, a proto nevelmi buchlo před jinými.489
Má cvikmlejn;490 humile.491
Co by zlatta ukrajoval = dáť dosti pěkných slov.
Pravý Saturnus.492
Nadechl ho svým duchem.
Vychoval psa na svou nohu.
Přeběhl přes čaru = deviavit, transgressus est metas.493
Přinesl sám na se palici. Suo sibi hunc gladio iugulo.494
Někdy i slepý podkovucxxiv nalezne, aspoň kdyţ v ni nohou zavadí.
K čemu tě tocxxv přistrčil, t. přimluvil se495 k té věci, a pověděl nihil ad rem;496 nic k ničemu. Pertineret huc
quaedam scurrilis historia.497
Zaškoudlý498 co by cvrčky louštil.499
Na ty tanty vanty500 já se v nic nedám.
Rukojmě jako jistec,501 obá sta pevna.
485
naráţka na krále Jiřího z Poděbrad; srov. také příhodu na fol. 288b
eufemismus za posráni, coţ je zároveň rýmové slovo k Juráni
487
»praští, praská«
488
»utkali, pobili, pohádali jsme se«
489
srov. fol. 298a
490
»výhodu nebo zajištění na obě strany«; výraz ze hry na mlýnek
491
»prosté, lidové«
492
viz fol. 229a
493
»sešel s cesty, překročil hranice.«
494
»Zabíjím ho jeho vlastním mečem.« Terentius, Adelphoe, vers. 958: suo sibi gladio hunc iugulo.
495
»vyslovil se«
496
»bez souvislosti s věcí«
497
»Sem by se hodila nějaká bláznivá historka.«
498
»vyhublý«
499
»louskal«
500
»ţvanění, prázdné řeči«
501
»dluţník; ručitel«
486
Chudoba cti netratí.
Hrozné trapidlo.
Nesmělé srdce |(312a) cti nedochází. Audecxxvi aliquid si vis esse aliquis.502
Ospem503 se bídy hrnou; vetus. Nulla calamitas sola venit.504
Omráčený všecek, attonitus.505
Radše bych se pod zemí viděl.
Já vlku páteř506 a on vţdy berana.
Oper mu koţich a rukávu tak nechej; obsoletum507 a verštatní.
Zdráv zedral; ševcovské.
Budeš toho syt, bodejţ dobře bylo, zdráv poţil.508
Jest nyní tu na milosti, a vezma ţalost půjde pryč.
Opantaný, oplátaný; moravské.
Verpant509 poně půl druhého troupa510 platí. Nevypulerovaný.cxxvii
Váva co chudým dáti.511
Ohřela mu se hůlka v rukou = byv v ouřaděcxxviii přivykl býti darován a ctěn.
Zůstává v své jiše.512
Kdo za rohy neudrţí, za vocas jistě nic.
Vděk nebo nevděk513 přijmicxxix mne bezděk.514
Umřel Darmodej, nastal Kupsobě.
Čí vůl drţ za rohy.
Sedí co nadutý měchýř.
502
»odvaţ se něčeho, chceš-li být někým« Iuvenalis, Saturae 1. 73: aude aliquid brevibus Gyaris et carcere dignum si vis
esse aliquid
503
osep = sypké plodiny, obilí, „co se sype“
504
»starobylé. Ţádná pohroma nechodí sama. « srov. Euripidés: Troades, 598; Walther, n. 18891a
505
»ohromený«
506
»otčenáš«
507
»zastaralé«
508
»dobrou chuť«
509
»neotesanec«; pův. asi modřínový špalek
510
»hlupáka«; pův. pařez, špalek
511
nejasné; moţná písařskou chybou za Váva co chudým dává
512
»omáčce«
513
»vhod nebo nevhod«
514
»proti vůli, nedobrovolně«
Krásně nevěděl tomu co říci.
Kdyţ se kaně zjestřabí, více drápe neţli rozený jestřab.
Těţko jest slyšeti kdyţ veš kašle.
Panské spaní ţebračí snídaní.|
(312b) Však se ještě svět nessechl.
Co by z patra spadl.
Nevysazovati dětí na slunce; vetus515 = mladých nezkušených na kněţství nepostavovati.
Udeřil co v doch.
Větrem kazí přátely.
Darmo ve mlejně housti.
Nemoc neumoří-li ale zkazí.
Utopíš raka v vodě.
Baba s vozu kolům lehčeji; staré verštatné, humile.516
Syt Havel mouky, nechce otrubů.
Z cizího vysedni v prostřed moře.
Pleš jako holé, vše tě jedno.
Dobrý jest někdy stulkvik.517
Uměj zavinuté nositi.
Nerovná spřeţ.
Co sejde z očí to vyjdecxxx z srdce.
Bez podnětu drva nehoří.
Mohu jí bezpečně odjíti518 jako zlé sekery na nátoni.519
Jest pilen učení jako zajíc bubna.
Nevypálíš mi rybníku.520
Mluvíš co chceš, ale nemáš co chceš.
515
»starobylé«
»prosté, lidové«
517
viz fol. 293b
518
»Mohu od ní klidně odejít«
519
»na špalku«
520
srov. fol. 296a
516
Pokus se o to jen<,> jistě zlého navaříš.
On drţí pečeni a my roţen, de mercatoribus521 na něţ řemeslníci dělají co na zlou horu.522
Hlina hlinu mate;523 poně mikulášenci524 říkají de adulteriis et scortationibus.525|
(313a) Vessel se jako by nic nevsel.526
Řemesloť jest pán, tutě vţdy ţivý peníz; humile,527 verštatné.
Čistě se vybralo co rybí oko = jasný tam deň.
Sokolem honí = ţiví se jakţ můţ.
Stroubil je v hromadu.
Nezebe ho = má sdosti, není chud.
Mlčí co peň.
Nepodávej psu vidliček, t. nedraţď zlých lidí.
Pro statek vloţil sobě na hrdlo nedostatek = duxitcxxxi quidem divitem sed valde ineptam.528
Pro slovo nezkazí rythmu529 = by měl nětco přilhati, předcecxxxii on poví nětco směšného.
Blázni slibem vesselí, moudří se kají; verštatní.
Obé dobré hus i prase. 530
Vyloudil houserem berana.
Nadal531 mě co Ţiţka mnichy.
Ne na vše trhnouti532 co chce sednouti.
Dobrá vůle koláče533 jídá.
Divy kutí.
Udělal mi kousek, dovedl tě mi pravé.
521
»o kupcích«
»na špatný, nevýnosný důl«
523
»hněte«
524
česká spiritualistická sekta, jejímţ zakladatelem byl sedlák Mikuláš z Vlásenice († 1495), vizionář; sekta
zdůrazňovala prostotu a neučenost; k mikulášencům patřil v mládí i Jan Augusta.
525
»o smilstvech a děvkařství.«
526
pravděpodobně písařskou chybou za Vessel jako by nic nevsel.
527
»prosté, lidové«
528
»vzal si sice bohatou, ale hrozně hloupou.«
529
»verše, rýmu«
530
viz také 304b
531
»obdaroval, obdařil nadací«
532
»vyrazit«
533
»dary, úplatky«; srov. fol. 301a
522
Co by hrach na stěnu sypal.
Dali mu propudy = vyhnali ho.
Lepší první ostuda neţ poslední.
Dostal blázen palice.
Uţiveš ho534 co pes sádla.
Vstals a nepláčeš.|
(313b) Vše tě fůra, Vaněk jako Důra.
Zachovej Bůh od jiţ dobré ţeny.
Trefil v vrch hrušky.
Pravá pojed 535 = zlá ţena<,> Moravci řkou.
Z malého koláče536 obec zradil; staré.
Kdyţ se na člověka rozhněvá, zradu by pověděl, zvláště při truňku.
Odstrčili ubohého cocxxxiii kotě od mlíka.
Vrazils mi hřebík do hlavy, mám nač mysliti.
Dluţen Blaţkovi537 za čepici = blazen a nebo náblazní.
Pravýs Vávra,538 t. bloud anebo hlupec.
Jest soudný Řehoř.
Jiţ to všecko roztroubil; na Moravě sedlky říkají rozvorejkal.
Neštěstí ne po horách ale po lidech se tluče.
Jest ve psotě jako v kvítí.
Činovatýcxxxiv lotr, duplovaný lotr, kurva.
Tref se a neb tě uvrhu.539
Trefil tě právě v špičku.
Dobrá polívka při dvoře, neţ vysoko skákati.
534
»uţiješ ho, budeš z něho mít prospěch«
také pojeď; srov. pajediti se „zlobit se“
536
»daru, úplaty«; srov. fol. 301a, pozn. 282, 313a, pozn. 533
537
eufemismus za bláznovi
538
srov. fol. 237b
539
srov. fol. 300b
535
Horší-li člověk lepší štěstí. A jistě tak bývá, ţeť bezboţnícxxxv lidé štěstí zde mají a poboţní bídu; a protoţ
|(314a) dí ţalm: Noli aemulari in malignantibus.540 O miram Dei patientiam.541 Ale ţeť dlouho čekání a
přílišná snášelivost Boţská, velikostí pokut (zvlášť pak věčného zatracení) hrozně při některých nahrazována
bývá. Tarditatem gravitate compensat.542
Náš tě soused jiţ na Boţí milosti, pomilújţ ho Hospodin Pan Bůh s námi. Milosti Boţí poručení buď to.
Kdo Bohu nevěří pravý jest blázen. A protoţ in te Domine speravi non confundar in aeternum.543 Amen.
Hactenus ea quae Erithacus et ego collegimus.544 |
540
Ţ 36(37),1
»Ó podivuhodná boţí shovívavosti.«
542
»Pomalost vyváţí přísností.«
543
Ţ 30(31),2
544
»Potud to, co jsme shromáţdili Červenka a já.«
541
i
slovo jiné u Hr-Jir vypuštěno
qui ] quia
iii
před ] napřed
iv
škartami ] ſſkart|tami
v
vidělo ] widelo
vi
těţkoť ] tězkoť
vii
kormoucení ] koamaucenj
viii
zdraví ] zdrawy
ix
nezlobiti ] nezlobity
x
ze ] ţe
xi
iam ] uim
xii
vidíte ] widjti
xiii
Ţádný ] Zádný
xiv
hněte ] hnete
xv
Uletělť ptáček ] Vletelť ptácek
xvi
nečekej ] necekeg
xvii
podlez ] podles
xviii
sníţiti ] ſnjţeti
xix
Obtemperandum ] Optemperandum
xx
nebitého ] bitého interpolováno podle smyslu
xxi
vymlouváš ] wymlawáß
xxii
neţ chlubné ] nezchlubné
xxiii
Bylo ] Bilo
xxiv
Tichá ] Tychá
xxv
nyní ] ninj
xxvi
třebas ] trebas
xxvii
kůto ] kuto
xxviii
Jíţť ] Gjzt
xxix
ten ] tom opraveno podle kontextu
xxx
místo panu má být asi pán (písařskou chybou nebo nesprávným čtením zkratky P.)
xxxi
jiţť ] giţt
xxxii
porazili ] praazyli přepsáno na porazyli
xxxiii
Ani ] Ano
xxxiv
nehrabe ] nehrabé
xxxv
Zhejral ] Zeyhral
xxxvi
uruboval ] vrobowal
xxxvii
tertium ] tentium přepsáno na tertium
xxxviii
dobřeť ] dobřet
xxxix
stulquitu ] Stulqwitu
xl
peněz ] penès
xli
ďabla ] dyabla
xlii
Lepší ] Leſſj
xliii
Propovíš-li ] Propowjſſti
xliv
shůry ] shůru
xlv
Prostořecí ] Proſtořečj
xlvi
neokrocených ] neokročených
xlvii
Slzičky ] Slţičky
xlviii
plíhá ] pjhlá
xlix
protoţ ] protoz
l
na podčepí ] napodčebj
li
ţaba ] zaba
lii
Čechové ] Cechowe
liii
pečeňka ] počeňka
liv
sklektali ] ſkleklali
lv
Špatný a hrdá ] Spatný a hrdé
lvi
nepeřený kluk ] nepečený klaukl
lvii
muchu ] mrchu
ii
lviii
řečmi lstivými ] řeč miſli ſwými
velmí ] welmy
lx
rotí ] wtj
lxi
přestaneť ] přeſtanť
lxii
jho ] ge ho
lxiii
přičíněti ] přjčiněti
lxiv
mně ] mniè
lxv
tarasuješ ] tarafugeß
lxvi
nepotřebí ] nepotřeby
lxvii
kosa ] koza upraveno podle smyslu
lxviii
neţli ] nezli
lxix
Kůru ] Kurů
lxx
Ama ] Orna
lxxi
psíku ] pſyku
lxxii
nedůtklivý ] nedůtkliwj
lxxiii
Lepší ] Lppſſj přepsáno na Lepſſj
lxxiv
filozof ] filozef
lxxv
pláče ] pláce
lxxvi
Dobré by ] Dobrého přepsáno na Dobréby
lxxvii
počne ] počně
lxxviii
Ţid ] Zid
lxxix
poličku ] policku
lxxx
Zapěly ] Zapily
lxxxi
Nyníť ] Nenjť přepsáno na Ninjť
lxxxii
dědiny ] dediny
lxxxiii
Po vocase ] Pod wocaſe upraveno podle smyslu
lxxxiv
měj ] mey
lxxxv
jím ] gim
lxxxvi
dotloukajíce ] dotkaukagjce přepsáno na dotlaukajíce
lxxxvii
poboţný ] pobozný
lxxxviii
přenezbednými ] prenezbednymi
lxxxix
zastoupil ] zoſtaupil
xc
hned ] nehned
xci
Toť ] Tot
xcii
dělati ] delati
xciii
Hladiti ] Hladati přepsáno na Hladiti
xciv
podmaniti ] pod mamiti
xcv
ţehnají ] zehnagj
xcvi
opálati ] spálati opraveno podle smyslu
xcvii
nesnáţ ] ne|snáš
xcviii
smích ] ſnjch litera c radována
xcix
nerejdovný vůz ] newydowný wůl opraveno podle smyslu
c
v keř ] wkř
ci
nimium ] nimum
cii
divitioribus ] ditioribus
ciii
trestati ] treſtaty
civ
nevypeřený ] neýpeřený přepsáno na neypeřený
cv
nepřeskočil ] nepreskočil
cvi
vikařích ] wykařich
cvii
asi písařskou chybou za usvadne = uvadne
cviii
extrapolovaný tvar odpovídá smyslu; jde asi o písařské zanedbání zkratky >
cix
osednouti ] oſednati
cx
v hrsti ] wrrſti přepsáno na whrſti
cxi
Zlatí ] Zlaltj
cxii
Au ] An
cxiii
Sem tam ] Sſentem hypotetická emendace podle smyslu na ústní doporučení E. Michálka
cxiv
drţím ] dřţjm
cxv
Uvázlý ] Vwázáý přepsáno na Vwázlý
cxvi
Rukama ] Rulama
lix
cxvii
zemí ] zemy
neţ ] nez
cxix
Satanoví ] Satanowy
cxx
Zastřelil holuba ] Zoſtřelil huluba
cxxi
písni ] pjseni
cxxii
Juráni ] Gurány
cxxiii
sme ] ſe opraveno podle kontextu
cxxiv
podkovu ] potkowu
cxxv
to ] ty přepsáno na to
cxxvi
Aude ] Audi
cxxvii
Nevypulerovaný ] Newypultrowany
cxxviii
v ouřadě ] w auradě
cxxix
přijmi ] prigmi
cxxx
vyjde ] wegde
cxxxi
duxit ] dixit opraveno podle smyslu
cxxxii
předce ] predce
cxxxiii
co ] a
cxxxiv
Činovatý ] Cinowatý
cxxxv
ţeť bezboţní ] zeť Bez boţnj
cxviii