Sexuální a genderové násilí proti uprchlíkům

Transkript

Sexuální a genderové násilí
proti uprchlíkům
Směrnice pro poskytování
ochrany a pomoci
UNHCR
květen 2003
1
1
2
3
4
5
6
7
8
Úvod a předmluva
Přehled sexuálního a genderového násilí
Přináší přehled a základní informace o sexuálním a genderovém násilí, jeho základních
příčinách, faktorech přispívajících k jeho výskytu a následcích.
Základní principy
Poskytuje informace o základních principech všech aktivit v oblasti prevence a reakce
na sexuální a genderové násilí a o rámci pro multisektorální přístup zajišťující
spolupráci všech zainteresovaných stran.
Prevence sexuálního a genderového násilí
Doporučuje preventivní strategie pro snížení a eliminací příčin a faktorů přispívajících k
výskytu sexuálního a genderového násilí.
Reakce na sexuální a genderové násilí
Popisuje, jak vybudovat multisektorální systémy reagující na sexuální a genderové
násilí.
Zvláštní opatření v případě uprchlických dětí
Podrobně hovoří o zvláštnostech, které je třeba mít na paměti při poskytování pomoci
dětem, které byly vystaveny nebo které jsou ohroženy sexuálním a genderovým
násilím.
Akční plán
Nabízí podrobný návod, jak připravit akční plán založený na kladech dané situace.
Monitorování a hodnocení
Hovoří o mechanismech monitoringu a hodnocení projektů a přináší příklady indikátorů
měřících účinnost aktivit v oblasti ochrany proti sexuálnímu a genderovému násilí.
Genderové pronásledování
Vysvětluje pojem genderového pronásledování a jak by měl být tento pojem aplikován
při práci se žadateli o azyl.
Příloha 1 Etický kodex UNHCR
Příloha 2 Formulář pro hlášení případu
Příloha 3 Formulář měsíčního hlášení programu boje proti sexuálnímu a genderovému
násilí
2
Sexuální a genderové násilí proti uprchlíkům,
navrátilcům a vnitřně přesídleným osobám
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
Směrnice pro poskytování ochrany a pomoci
Květen 2003
Předmluva
Ve všech společenstvích světa existují lidé, kteří se stali obětí brutálního násilného činu.
Ukrutnosti, kterých se dopouštějí ozbrojené skupiny během ozbrojených konfliktů, se
nezřídka stávají námětem zpravodajství zatímco násilí páchané za zavřenými domovními
dveřmi zůstává často skryté. Uprchlíci a vnitřně přesídlené osoby, čili lidé kteří nemohou
využít ochrany své vlády, patří mezi osoby tímto násilím nejohroženější.
Sexuální a genderové násilí se ukazuje být nejrozšířenější v prostředí, kde respekt k lidským
právům není hluboce zakořeněn. Sexuální a genderové násilí samotné je samozřejmě
porušováním lidských práv. Ženy a děti – osoby v tomto ohledu nejzranitelnější – trpí
sexuálním a genderovým násilím nejvíce.
Tyto Směrnice nabízejí praktickou pomoc při přípravě a realizaci aktivit v oblasti prevence a
reakce na sexuální a genderové násilí. Ve Směrnicích jsou obsaženy také informace o
základních zdravotních, právních, bezpečnostních a lidskoprávních otázkách, které s takovými
aktivitami souvisejí.
Směrnice vznikly za konzultace s partnery UNHCR podílejícími se na poskytování ochrany
uprchlíkům – s vládami, mezivládními organizacemi a nevládními organizacemi. Příručka má
sloužit pracovníkům UNHCR, zaměstnancům partnerských organizací poskytujících ochranu
uprchlíkům a vnitřně přesídleným osobám. Byly testovány v 32 zemích světa za účasti více
než 60 partnerů.
Sexuální a genderové násilí je vážným problémem a je nutné
Pracovníci UNHCR připravili řadu nástrojů, které by měly pomoci
tohoto druhu násilí a pomoci obětem násilí v případě, že k tomuto
všech, na lidech pracujících s uprchlíky a vnitřně přesídlenými
nástroje efektivně využívali.
jej řešit přímo a rázně.
zabránit výskytu případů
násilí již došlo. Je na nás
osobami, abychom tyto
Ruud Lubbers
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky
3
Úvod
Základní informace
UNHCR vydalo publikaci Sexuální násilí páchané na uprchlících: Směrnice pro prevenci a
pomoc poprvé v roce 1995. V té době již bylo zřejmé, že rozsah problematiky sexuálního a
genderového násilí vyžaduje soustředěný přístup a společné úsilí, jež do té doby nebylo v
žádné publikaci UNHCR odpovídajícím způsobem formulováno. Směrnice z roku 1995
pomohly lépe porozumět tomuto závažnému porušování lidských práv a položily základy pro
přípravu programů prevence a pomoci obětem těchto činů. Sexuální a genderové násilí
páchané na uprchlících, především na ženách a dětech, však pokračuje v nezmenšené míře
dál. Situaci ještě zhoršuje nerovné postavení obou pohlaví v postižených komunitách:
sexuální a genderové násilí bývá využíváno jako válečná zbraň i jako nástroj výkonu moci. Je
příčinou nuceného přesídlení mnoha osoba a je stejně tak i důsledkem rozpadu rodinných a
společenských struktur, ke kterému během přesídlení dochází. Tohoto násilí se někdy
dopouštějí právě ty osoby, jimž byl svěřen úkol poskytovat uprchlíkům a přesídleným
osobám ochranu a pomoc.
Od roku 1995 jsme získali mnoho zkušeností v oblasti individuální, institucionální a národní
odpovědnosti za praktickou realizaci Směrnic a poskytování pomoci osobám vyhnaným ze
svých domovů. UNHCR, další agentury OSN, vládní a nevládní organizace, uprchlíci, navrátilci
a vnitřně přesídlené osoby hodnotili v tomto období programy a aktivity připravené na
základě těchto Směrnic. Vyvrcholením tohoto hodnotícího procesu se stala Konference o
zkušenostech v oblasti boje proti sexuálnímu a genderovému násilí v uprchlických situacích,
která se konala v březnu 2001 v Ženevě.
Účastníci této konference stanovili oblasti, ve kterých je nutné usilovat o zlepšení, a
zdůraznili nutnost revize Směrnic z roku 1995 tak, aby odrážely vývoj dosažený během
tohoto období a aby byl posílen multisektorální přístup k řešení problematiky sexuálního a
genderového násilí namířeného proti uprchlíkům, navrátilcům a vnitřně přesídleným osobám.
Konference doporučila i posílení institucionálních závazků vypracováním Etického kodexu
humanitárních pracovníků, stanovení minimálních standardů pro řešení problematiky
sexuálního a genderového násilí, podporu přidělování a řádného využívání adekvátního
množství prostředků a počtu pracovníků a integraci dimenze rovnosti pohlaví do přípravy
institucionálních pravidel. Účastníci zdůraznili potřebu zapojit příslušníky uprchlické komunity
do všech fází projektů – přípravy, realizace, monitoringu a hodnocení.
4
Obsah směrnic
Kapitola 1
Kapitola 2
Kapitola 3
Kapitola 4
Kapitola 5
Kapitola 6
Kapitola 7
Kapitola 8
Přináší přehled a základní informace o sexuálním a genderovém násilí,
jeho základních příčinách, faktorech přispívajících k jeho výskytu a
následcích.
Poskytuje informace o základních principech všech aktivit v oblasti
prevence a reakce na sexuální a genderové násilí a o rámci pro
multisektorální přístup zajišťující spolupráci všech zainteresovaných
stran.
Doporučuje preventivní strategie pro snížení a eliminací příčin a
faktorů přispívajících k výskytu sexuálního a genderového násilí.
Popisuje, jak vybudovat multisektorální systémy reagující na sexuální
a genderové násilí.
Podrobně hovoří o zvláštnostech, které je třeba mít na paměti při
poskytování pomoci dětem, které byly vystaveny nebo které jsou
ohroženy sexuálním a genderovým násilím.
Nabízí podrobný návod, jak připravit akční plán založený na kladech
dané situace.
Hovoří o mechanismech monitoringu a hodnocení projektů a přináší
příklady indikátorů měřících účinnost aktivit v oblasti ochrany proti
sexuálnímu a genderovému násilí.
Vysvětluje pojem genderového pronásledování a jak by měl být tento
pojem aplikován při práci se žadateli o azyl.
Ve vhodných případech odkazujeme čtenáře na další zdroje informací o určitém tématu.
Názvy těchto referenčních materiálů najdete ve stínovaném rámečku pod titulem „Viz také:“
V příloze najdete vzory dotazníků, které mohou být využity v konkrétních situacích. Podrobný
seznam uvedených zdrojů je obsažen v dodatku za přílohami. Elektronické verze některých
dokumentů jsou k dispozici na CD-romu vydaném spolu s těmito Směrnicemi.
5
Klíčové termíny
Tyto Směrnice jsou určeny pro práci s uprchlíky, navrátilci, vnitřně přesídlenými osobami
a/nebo žadateli o azyl. Přestože mandát a aktivity UNHCR se mohou lišit podle toho, zda
dotyčnými osobami osoby jsou uprchlíci nebo vnitřně přesídlené osoby, oběma kategoriím
těchto osob mohou pomáhat i jiné orgány - například úřady hostitelské země, nevládní
organizace či jiné agentury OSN.
Pro zjednodušení budeme pod pojmem uprchlík rozumět také žadatele o azyl, navrátilce a
vnitřně přesídlené osoby, muže i ženy, děti i dospělé. Termín uprchlické zařízení bude
označovat tranzitní zařízení, přijímací středisko, uprchlický tábor, místo pro vazbu žadatelů o
azyl, vlakovou zastávku v případě repatriace i středisko pro společenství vnitřně přesídlených
osob. Přestože většina doporučení týkajících se uprchlických zařízení platí na venkově i ve
městech, zdůrazňujeme v této publikaci i některá specifická opatření, které by měla být
v určitých konkrétních podmínkách přijata.
Pojmem oběť označujeme jedince nebo skupinu osob, které prožili sexuální nebo genderové
násilí. Tito lidé mají právo na soucitné a citlivé zacházení – avšak často nejsou jen obětmi,
mají v sobě i sílu a houževnatost. Vyskytují se však i případy, kdy oběť sexuálního a
genderového násilí zůstává i obětí i přes svou osobní snahu i vnější pomoc. V určitém
právním kontextu může být termín óběť´ vhodný a/nebo potřebný při snaze zajistit právní
odškodnění. V neprávním prostředí však termín óběť´ může implikovat bezmocnost a
stigmatizaci, tj. charakteristiky, kterým by se všechny zainteresované strany rády vyhnuly.
I když se obětí sexuálního násilí mohou stát i muži a chlapci, ze statistik vidíme, že většinu
obětí násilí tvoří ženy a dívky. V reakci na tuto skutečnost používáme v těchto
směrnicích pro popis obětí zájmena ženského rodu.
Výraz aktér/činitel označuje jednotlivce, skupinu, organizaci nebo instituci účastnící se
aktivit v oblasti prevence nebo poskytování pomoci obětem sexuálního a genderového násilí.
Takovými aktéry/činiteli mohou být uprchlíci, místní obyvatelé, zaměstnanci nebo dobrovolní
pracovníci agentur OSN, nevládních organizací, institucí hostitelské vlády, sponzoři a členové
mezinárodního společenství.
6
Kapitola 1
Přehled sexuálního a genderového násilí
Sexuální a genderové násilí je porušením lidských práv. Tento typ násilí zachovává stereotyp
rozdělení rolí pohlaví popírajícího lidskou důstojnost jedince a maří rozvoj lidské bytosti.
Drtivou většinu obětí sexuálního a genderového násilí tvoří ženy a dívky.
Sexuální a genderové násilí znamená mnohem víc než sexuální útok a znásilnění. K
takovémuto násilí může sice docházet na veřejnosti, avšak jeho kořeny leží především
v individuálním postoji schvalujícím násilí v rodině, komunitě a státu. Než můžeme začít
plánovat řešení v oblasti této problematiky, je nutné porozumět hlavním příčinám a
důsledkům sexuálního a genderového násilí.
Jako agentura OSN pro uprchlíky má UNHCR mandát poskytovat uprchlíkům mezinárodní
ochranu. UNHCR a státy se dělí o povinnost zajistit, aby uprchlíci byli chráněni před
sexuálním a genderovým násilím.
Několik faktů o sexuálním a genderovém násilí
• Odhaduje se, že v 40-70% případů zabití ženy je pachatelem její intimní partner
(často v kontextu vztahu, ve kterém je žena zneužívána).
• Každá třetí žena na světě byla ve svém životě zbita, donucena k sexu nebo jinak
zneužita.
• Rozsah obchodování s lidmi vzrostl v letech 1995 až 2000 o téměř 50% a Mezinárodní
organizace pro migraci (International Organization for Migration, IOM) odhaduje, že
ročně je přes hranice „prodáno“ na dva milióny žen.
• Více než 90 miliónů afrických žen a dívek se stalo obětí ženské obřízky.
• Nejméně 60 miliónů především asijských dívek nežije kvůli zabíjení novorozeňat ženského
pohlaví, interrupcím v případě, že plod je ženského pohlaví, nebo kvůli zanedbání péče.
• V posledních letech byly zaznamenány případy masového znásilňování během válečného
konfliktu v Bosně, Kambodži, Libérii, Peru, Somálsku a Ugandě. Průzkumná mise
Evropského společenství odhaduje, že během války v Bosně bylo znásilněno více než
20.000 muslimských žen.
• 94% procent uprchlických domácnosti v Sierra Leone hlásilo případy sexuálního
napadení, včetně znásilnění, mučení a sexuálního otroctví. Nejméně 250.000 a možná až
půl miliónu žen bylo znásilněno během rwandské genocidy v roce 1994.
Zdroj:
Violence Against Women: The Hidden Health Burden (World Bank, 1994)
Fact Sheet on Gender Violence? A Statistics for Action Fact Sheet (L. Heise, IWTC, 1992)
Progress of the World´s Women (UNIFEM, 2000)
7
Ochrana uprchlíků proti sexuálnímu a genderovému násilí
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.
Všeobecná deklarace lidských práv
Valné shromáždění OSN, 10. prosince 1948
Prevence a reakce na sexuální a genderové násilí přímo souvisí s ochranou lidských práv.
Lidská práva jsou univerzální, nezcizitelná, vzájemně propojená a vzájemně na sobě závislá.
Každá osoba, bez ohledu na svou rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické
nebo jiné názory, národní nebo sociální původ, majetek či postavení má nárok na respekt,
ochranu a výkon všech základních lidských práv a svobod. Státy jsou povinny zajistit, aby
ženy i muži, dívky i chlapci měli všichni rovný přístup ke všem ekonomickým, sociálním,
kulturním, občanským a politickým právům.
Sexuální a genderové násilí porušuje řadu principů základních lidských práv zakotvených v
mezinárodních nástrojích z oblasti lidských práv. Sem patří kromě jiného
• právo na život, svobodu a bezpečnost
• právo na nejvyšší dosažitelný standard fyzického a duševního zdraví
• právo na svobodu pohybu, názoru, vyjadřování a sdružování
• právo vstoupit do manželství svobodně a dobrovolně a nárok na rovná práva při sňatku,
v manželství a během rozvodu
• právo na vzdělání, sociální zabezpečení a osobní rozvoj
• právo na účast v kulturním, politickém a veřejném životě, na rovný přístup k veřejným
službám, na práci a na stejné ocenění za stejnou práci.
Několik mezinárodních právních nástrojů se zabývá specificky sexuálním a genderovým
násilím páchaným na ženách a dívkách. Úmluva o eliminaci všech forem diskriminace
žen přijatá Valným shromážděním v roce 1981, Deklarace OSN o eliminaci násilí na
ženách schválená Valným shromážděním v roce 1993 a Pekingská deklarace a Akční
platforma schválená v Pekingu v roce 1995 se týkají všech forem diskriminace a násilí na
ženách a zdůrazňují povinnost států zabránit výskytu těchto jevů. Římský status
Mezinárodního trestního soudu z roku 1998 označuje znásilnění, sexuální otroctví,
nucenou prostituci, nucené těhotenství, nucenou sterilizaci nebo jakoukoliv jinou formu
sexuálního násilí za činy srovnatelné závažnosti jako zločiny proti lidskosti. Rezoluce Rady
bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) zdůrazňuje povinnost států ukončit praxi nepostižitelnosti
zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, včetně sexuálního a jiného násilí páchaného na
ženách a dívkách.
(Výkonný výbor UNHCR) ... odsuzuje genderové násilí a všechny formy sexuální diskriminace
namířené proti uprchlickým ženám a dívkám a vyzývá všechny státy, aby zajistily ochranu
jejich lidských práv a fyzické a psychologické integrity a aby zajistily i dobré povědomí žen o
těchto právech.
Závěr Výkonného výboru č. 85 (XLIX), 1998
OSN, organizace v oblasti lidských práv a humanitární agentury mají společně se státy
povinnost zajistit ochranu lidských práv. UNHCR má jako agentura OSN mandát poskytovat
mezinárodní ochranu uprchlíkům a hledat trvalá řešení jejich problémů. UNHCR i státy tedy
mají společnou povinnost zajistit ochranu uprchlíků proti sexuálnímu a genderovému násilí.
8
Definice ochrany podle UNHCR
Ochranou jsou všechny aktivity mající zajistit rovný přístup a realizaci práv žen, mužů,
dívek i chlapců spadajících do oblasti zájmu UNHCR v souladu s příslušnými právními
dokumenty (normy mezinárodního humanitárního, lidskoprávního a uprchlického práva).
V situacích, kdy ještě nebyla přijata žádná opatření pro prevenci a reakci na sexuální a
genderové násilí, by UNHCR mělo stát v čele koordinovaného úsilí o realizaci základních
programů poskytování ochrany a pomoci v této oblasti. Sem patří obhajoba práv uprchlíků,
poradenství státům jak upravit svou národní legislativu tak, aby odpovídala mezinárodním
standardům, a přijetí opatření minimalizujících riziko obchodování s lidmi, riziko které se v
situacích přesídlení výrazně zvyšuje.
Obchodování s lidmi znamená nábor, přepravu, skrývání nebo přijímání osob
prostřednictvím hrozeb nebo za použití síly či jiných donucovacích prostředků, únosu,
podvodu, klamu, zneužití moci nebo využití zranitelného postavení jiné osoby nebo
poskytnutí či přijetí platby nebo výhod, jejichž účelem je získat souhlas osoby mající
kontrolu nad někým jiným za účelem zneužívání. Zneužívání znamená minimálně kuplířství
či jiné formy sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo služby, otroctví nebo praktiky
otroctví či nevolnictví podobné nebo odebírání orgánů.
Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména se ženami a dětmi,
doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (listopad 2000).
Viz také:
• Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000)
• Římský statut Mezinárodního trestního soudu (1998)
• Pekingská deklarace a Akční platforma (1995)
• Deklarace OSN o eliminaci násilí proti ženám (1994)
• Úmluva proti mučení a dalšími krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení
nebo trestu (1984)
• Úmluva o eliminaci všech forem diskriminace žen (1979)
• Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech (1966)
• Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966)
• Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
Co je to sexuální a genderové násilí?
Termíny sexuální násilí, genderové násilí a násilí proti ženám jsou vzájemně běžně
zaměňovány. Ve všech těchto případech jde o porušování lidských práv, které zachová staré
stereotypní představy o úloze obou pohlaví popírající důstojnost a možnost sebeurčení
jednotlivce a narušují rozvoj lidské osobnosti. Tyto pojmy jsou výrazem pro fyzickou,
sexuální a psychologickou újmu způsobenou chováním posilujícím podřízené postavení žen a
prosazujícím myšlenku moci a nadvlády mužů.
Kromě toho, že genderové násilí má ničivý dopad na život žen a dívek (právě ony
se stávají obětí tohoto násilí nejčastěji), brání tyto činy i dalšímu rozvoji mužů a
chlapců. Eliminace genderového násilí a nerovnosti pohlaví napomáhá rozvoji celé
společnosti.
9
Výraz ´genderové násilí´ se používá pro odlišení běžného násilí od násilí, které jednotlivce
nebo skupiny jednotlivců postihuje cíleně kvůli jejich příslušnosti k určitému pohlaví.
Genderové násilí bylo výborem CEDAW definováno jako násilí namířené proti určité osobě
kvůli jejímu pohlaví. Patří sem činy působící fyzickou, duševní nebo sexuální újmu nebo
utrpení, vyhrožování takovými činy, nátlak nebo omezování svobody.
Výraz ńásilí proti ženám´ označuje jakýkoliv čin genderového násilí, který vede nebo
může vést k fyzické, sexuální nebo psychologické újmě ženy nebo dívky – ať již k takové
újmě dojde na veřejnosti nebo v soukromí. Násilí proti ženám je formou genderového násilí a
patří k němu i sexuální násilí.
Termín ´sexuální násilí´, včetně vykořisťování a zneužívání, označuje jakýkoliv čin, pokus
nebo výhrůžku sexuálního charakteru, která vede nebo může vést k fyzické, psychologické a
emocionální újmě. Sexuální násilí je formou genderového násilí.
UNHCR používá komplexní pojem ´sexuální a genderové násilí´; to znamená, že
přestože většinu obětí tohoto násilí tvoří ženy a dívky, mohou se cílem sexuálního a
genderového násilí stát i muži a chlapci.
Rozšířená definice sexuálního a genderového násilí používaná UNHCR a jeho realizačními partnery
(na základě článku 1 a 2 Deklarace Valného shromáždění OSN o eliminaci násilí na ženách (1993) a
Doporučení č. 19, odstavec 6 z 11. zasedání výboru CEDAW)
… genderové násilí je násilím postihujícím určitou osobu kvůli jejímu pohlaví. Patří sem činy
způsobující fyzickou újmu nebo utrpení, vyhrožování takovýmito činy, nátlak a jiné omezování
svobody …. Přestože obětí genderového násilí mohou být ženy, muži, dívky i chlapci, drtivou většinu
obětí tvoří ženy a dívky.
… zahrnuje, avšak není omezeno jen na:
a) fyzické, sexuální a psychologické násilí, k němuž dochází v rámci rodiny, včetně bití,
sexuálního vykořisťování, sexuálního zneužívání dětí v domácnosti, násilí souvisejícího s výší
věna, ženské obřízky a dalších tradičních praktik způsobujících ženě újmu, násilí mimo
manželství a násilí související s vykořisťováním;
b) fyzické, sexuální a psychologické násilí, ke kterému dochází uvnitř společnosti, včetně
znásilnění, sexuálního zneužití, sexuálního obtěžování a zastrašování na pracovišti, ve
vzdělávacích zařízení a jinde, obchodování se ženami a nucené prostituce;
c) fyzické, sexuální a psychologické násilí páchané nebo přehlížené státem a jeho
institucemi.
Sexuální a genderové násilí pramení z velké části z nerovného mocenského postavení.
Takové nerovné vztahy živí a tolerují násilí v rodině, ve společnosti a státě. Hranice mezi
veřejnou a soukromou sférou by neměla sloužit jako výmluva pro neřešení domácího násilí
jako formy sexuálního a genderového násilí. Vylučování žen a dívek z veřejného života pouze
zvyšuje jejich zranitelnost ve vztahu k násilí v rodině. Domácí násilí posiluje diskriminaci na
základě pohlaví a zachovává podřízené postavení žen vůči mužům.
Viz také:
•
•
10
Population report: Ending Violence Against Women (John Hopkins University School
of Public Health, 1999)
Violence against Women: The Hidden Health Burden (World Bank, 1994)
Definice klíčových konceptů
K sexuálnímu a genderovému násilí patří mnohem víc než sexuální útoky a znásilnění.
Abychom pochopili jeho základní příčiny a důsledky, je nutné přesně definovat a rozlišovat
mezi termíny gender a pohlaví:
Termín ´pohlaví´ označuje biologickou charakteristiku mužů a žen. Tyto charakteristiky jsou
vrozené a jejich rozdíly jsou omezeny na fyziologické reproduktivní funkce.
´Gender´ je termín používaný pro označení sociálních charakteristik připisovaných
mužskému a ženskému pohlaví. Tyto sociální charakteristiky ovlivňuje řada různých faktorů věk, náboženství, národnost, etnický a sociální původ. Liší se jak v rámci jedné kultury, tak
mezi různými kulturami navzájem a definují identitu, status, roli, povinnosti a mocenské
vztahy mezi členy všech společenství a kultur. Genderovou charakteristiku získáváme během
procesu socializace. Není to charakteristika statická, naopak, vyvíjí se a reaguje na změny
sociálního, politického a kulturního prostředí.
Gender je charakteristika získaná a tedy změnitelná.
Lidé se rodí jako bytosti ženského nebo mužského pohlaví (pohlaví); učí se jak být dívkou či
chlapcem a potom se stávají mužem a ženou (gender). Termín „genderový“ vyjadřuje, co to
znamená být chlapcem či dívkou, ženou či mužem v určité kultuře nebo společnosti.
Společnost nás učí postojům, chování, rolím a aktivitám, které jsou od nás očekávány.
Gender definuje role, povinnosti, omezení, možnosti a privilegia mužů a žen v jakékoliv
situaci. Tomuto chování, které se učíme během života, se říká genderová identita.
Ženy na celém světě se většinou nacházejí ve znevýhodněné pozici ve srovnání s muži stejné
sociální a ekonomické úrovně. Genderová role a identita v sobě většinou zahrnuje nerovnost
a nevyvážené mocenské postavení mezi muži z ženami. Násilí páchané na ženách a
schvalování tohoto násilí danou společností či kulturou je jedním z projevů této nerovnosti a
nevyváženého mocenského postavení.
Komplexní plán prevence a reakce by se měl soustředit na role a potřeby mužů i žen a na to,
jak se mohou obě pohlaví zapojit do procesu změny. Pokud se v otázkách řešení
sexuálního a genderového násilí soustředíme pouze na ženy, potom přesunujeme
zodpovědnost za prevenci a reakci na oběti.
Ńásilí´ je nástroj kontroly a útlaku a může k němu patřit emoční, sociální nebo ekonomické
násilí, donucování nebo tlak stejně jako fyzická újma. Násilí může být otevřené (fyzický útok
nebo vyhrožování někomu se zbraní v ruce), ale může být také skryté (zastrašování,
výhrůžky, pronásledování, podvod nebo jiné formy psychologického či sociálního násilí).
Osoba, která je obětí takového násilí, je nucena chovat se požadovaným způsobem proti své
vůli, ze strachu.
Násilný čin je čin (nebo série činů) způsobující újmu páchaný pachatelem nebo skupinou
pachatelů na určité osobě nebo skupině osob. Sem může patřit řada různých typů násilí a
opakované násilí páchané po určitou období, s různou dobou trvání. Může se jednat o
minuty, hodiny, dny nebo celý život.
11
Zneužívání je takové využití moci jejímž prostřednictvím získává pachatel kontrolu nebo
výhodu nad zneužívanou osobou; prostřednictvím této kontroly nebo výhody způsobuje
fyzickou nebo psychologickou újmu nebo vyvolává obavu z takovéto újmy. Zneužívání
zabraňuje poškozené osobě přijmout svobodné rozhodnutí a nutí ji jednat proti své vůli.
Nátlak je nucení jiné osoby (nebo hrozba nucení) chovat se způsobem, se kterým
nesouhlasí, za použití výhrůžek, verbálního naléhání, manipulace, podvodu, kulturního
očekávání nebo ekonomické moci.
„[Násilí páchané na ženách] … je projevem historicky nerovného mocenského postavení mezi
ženami a muži, které vedlo k nadvládě mužů nad ženami, k jejich diskriminaci muži a které
bránilo plnému rozvoji potenciálu žen; násilí páchané na ženách je jedním ze základních
mechanismů, kterými jsou ženy násilím udržovány v podřízeném postavení oproti mužům.“
Deklarace OSN o odstranění násilí na ženách
23. února 1994
´Moc´ je možnost přijímat rozhodnutí. Všechny vztahy jsou výkonem moci ovlivněny. Je-li
moc užívána k přijímání rozhodnutí o vlastním životě, posiluje přijímání a respekt k sobě
samému; tento postoj potom dále posiluje ohleduplnost a přijímání ostatních jako
rovnocenných bytostí. Je-li moc využívána k dominaci nad ostatními, potom na druhého
uvaluje povinnosti, omezení, zakazuje a přijímá rozhodnutí o životě jiných. Aby bylo možné
sexuálnímu a genderovému násilí efektivně předcházet a reagovat na něj, je nutné
analyzovat a pochopit mocenské vztahy mezi muži a ženami, ženami a ženami, muži a muži,
dospělými a dětmi a mezi dětmi navzájem.
Během humanitární krize je postižená populace závislá na ochraně a pomoci různých
institucí. Humanitární pracovníci, vlády, pracovníci bezpečnostních a policejních sil se
nacházejí v privilegovaném postavení a mají moc přijímat rozhodnutí, která ovlivní situaci
osob jimž poskytují pomoc. K vykořisťování a zneužívání dochází tehdy, je-li tato
nerovnost moci zneužívána ke škodě osob, které nemohou vyjednávat a přijímat
rovnoprávná rozhodnutí. Vykořisťování a zneužívání může mít formu fyzického a psychického
násilí nebo jiného donucování (výhrůžky, navádění, podvod nebo vydírání) s cílem získat
sexuální nebo jinou výhodu výměnou za nějakou službu.
Z institucionálního hlediska je sexuální vykořisťování a zneužívání, jehož se dopustí
humanitární pracovníci, selháním humanitárních agentur jejichž úlohou má být poskytování
pomoci a péče.
Inter-Agency Standing Committee
Policy Paper on the Protection from Sexual Abuse and Exploitation in Humanitarian Crisis,
Řím,
9. dubna 2002
´Souhlas´ znamená, že dotyčná osoba přijala informované rozhodnutí, že se dobrovolně a
svobodně rozhodla něco učinit. Výraz „proti své vůli“ znamená absenci informovaného
rozhodnutí. V případě, že svolení je získáno prostřednictvím výhrůžek, silou, pod nátlakem,
prostřednictvím podvodu, lsti anebo nesprávné interpretace se o souhlas nejedná.
Hrozba nevydání pomoci nebo příslib poskytnutí pomoci s cílem získat svolení dotyčné osoby
je také zneužitím moci; žádné svolení získané takovýmto způsobem není považováno za
konsensuální. Také v případě, že daná osoba je nezletilá nebo podle platných zákonů spadá
pod definici dítěte, se nemůže jednat o souhlas (viz Kapitola 5).
12
´Pachatelem´ může být osoba, skupina osob nebo instituce, která přímo postihuje,
podporuje nebo přehlíží násilí či jiné zneužívání moci namířené proti jednotlivci nebo skupině
osob. Pachatelé mají určitou skutečnou či vnímanou moc, mohou přijímat rozhodnutí a/nebo
mají autoritu a mohou tedy uplatnit kontrolu nad svou obětí.
To, že pachateli sexuálního a genderového násilí jsou většinou cizí osoby, je jen mýtus. Ve
skutečnosti je sexuální a genderové násilí pácháno většinou někým, koho oběť zná, a mnohé
násilné incidenty jsou dopředu naplánované.
Sexuálního a genderového násilí se dopouštějí také rodinní příslušníci a členové uprchlických
komunit. Státy a státní instituce se dopouštějí/přehlížejí sexuální a genderové násilí pokud
diskriminační praxi nestíhají a nesnaží se jí zabránit prostřednictvím právních a politických
nástrojů. Během válečného konfliktu se sexuálního a genderového násilí často dopouštějí
ozbrojení příslušníci válčících frakcí.
Pachatelé sexuálního a genderového násilí jsou někdy právě ty osoby, na kterých jsou jejich
oběti závislé v oblasti poskytování pomoci a ochrany.
Ve většině případů se obětí sexuálního a genderového násilí stává žena a pachatelem je muž.
Také většina případů sexuálního a genderového násilí na mužích/chlapcích je spáchána muži.
Intimní partneři (manžel, přítel): Ve většině společenství je přijímanou úlohou mužského
partnera ve vztahu přijímat rozhodnutí a mít moc nad ženou. Tato moc je ale bohužel často
realizována za pomoci diskriminace, násilí a zneužívání.
Rodinní příslušníci, blízcí příbuzní a přátelé: Dívky jsou mnohem více ohroženy
sexuálním a genderovým násilím v domácím prostředí. Tyto případy - od zanedbávání až po
incest - nejsou vždy hlášeny, neboť pachateli bývají často otcové, nevlastní otcové, prarodič,
bratři a/nebo strýcové. I k tradičním praktikám způsobujícím ženám újmu dochází často
s vědomím rodinných příslušníků, blízkých příbuzných nebo přátel.
Vlivní členové společenství (učitelé, vůdcové, politici): Vůdcové a další členové
společenství, kteří zastávají vysoké postavení, mohou svou moc zneužít a dopustit se
sexuálního a genderového násilí. Oběť se v takové situaci může zdráhat ohlásit toto násilí
kvůli důvěře a moci, které se pachatel v rámci společenství těší.
Příslušníci bezpečnostních sil a vojáci (včetně příslušníků mírových misí): Vojáci
jsou často zosobněním síly. Jsou většinou ozbrojení a mají zajišťovat bezpečnost.
V některých situacích vojáci mohou (a také tak činí) beztrestně zadržovat a/nebo zatýkat
civilisty. Vojáci a příslušníci ozbrojených sil mají často pravomoc poskytnout či odejmout
uprchlíkům určitá práva a privilegia. Přechod hranic, průjezd kontrolním stanovištěm, žádost
o určité zboží či služby apod. může zvýšit riziko sexuálního a genderového násilí, zejména
v případě uprchlických žen.
Humanitární pracovníci: mezinárodní a místní zaměstnanci humanitárních organizací a
pracovníci těchto organizací z řad uprchlíků, pracovníci nevládních organizací, agentur OSN a
ministerstev hostitelských zemí mají v uprchlických poměrech velkou moc. Společenství
uprchlíků je vnímá jako osoby mající prostředky, vliv a moc. Vyskytly se bohužel také případy
humanitárních pracovníků, kteří zneužili své postavení a dopustili se sexuálního a
genderového násilí. Je nesmírně důležité, aby humanitární pracovníci prošli školením, které
je naučí citlivě přistupovat ke genderovým otázkám a problematice sexuálního a
genderového násilí, a aby v případě nevhodného chování nesli za své činy zodpovědnost (viz
Příloha 1 – Etický kodex pracovníků UNHCR, 2002)
13
Instituce: diskriminační praxe při poskytování sociálních služeb pomáhá zachovat a
prohlubovat nerovnost pohlaví. Zadržování informací, zdržování nebo odmítání lékařské
pomoci, nabízení nerovného platu za stejnou práci a maření spravedlnosti jsou jen některé
formy násilí, kterého se instituce dopouštějí.
Viz také:
•
•
Inter-Agency Standing Committee Policy Paper on the Protection from Sexual Abuse
and Exploitation in Humanitarian Crises (2002)
The UNHCR Code of Conduct (2002)
Typy sexuálního a genderového násilí
V následující tabulce jsou popsány některé z typických forem sexuálního a genderového
násilí. Seznam zde uvedený není vyčerpávající. Je to praktický nástroj, který může být použit
v každém prostředí pro identifikaci různých forem existujícího sexuálního a genderového
násilí. Případy sexuálního a genderového násilí jsou rozděleny do pěti kategorií:
• sexuální násilí
• fyzické násilí
• emocionální a psychologické násilí
• poškozující tradiční praktiky
• socio-ekonomické násilí.
Sexuální násilí
Typ činu
Znásilnění/
znásilnění
v manželství
Sexuální zneužití
dítěte, zneuctění a
incest
Nucená
homosexualita/
14
Popis/příklady
Vniknutí sexuálního orgánu pachatele do jakékoliv
části těla oběti nebo vniknutí jakéhokoliv předmětu
či jiné části těla do análního otvoru či genitálií oběti
za použití násilí nebo hrozby násilí či z donucení
nebo takové sexuální násilí spáchané na osobě,
která není schopna dát opravdový souhlas
(Mezinárodní trestní soud)
Jakýkoliv čin, při kterém je dítě využito pro sexuální
uspokojení. Jakékoliv sexuální vztahy s dítětem.
Nucený anální pohlavní styl, většinou mezi dvěma
muži nebo mužem a ženou.
Může být pácháno:
Osoba v mocenské
pozici, osoba
s autoritou včetně
manžela, intimního
partnera nebo
pečovatele.
Osoba, které dítě
důvěřuje, včetně
rodiče, sourozence,
jiného příbuzného,
přítele nebo cizí
osoby, učitele, starší
osoby nebo jiného
pečovatele, jakákoliv
osoba
v mocenském
postavení, mající
autoritu nebo
kontrolu nad
dítětem.
Jakákoliv osoba
v mocenském
anální znásilnění
autoritu nebo
kontrolu nad někým.
Pokus o znásilnění Pokus o násilný pohlavní styk, bez penetrace.
Jakákoliv osoba
nebo pokus o
v mocenském
násilný
homosexuální styk
autoritu nebo
či anální znásilnění
Sexuální zneužívání Skutečný útok sexuálního charakteru nebo hrozba
Jakákoliv osoba
takového útoku, včetně nevhodných doteků za
v mocenském
použití násilí nebo v nerovných podmínkách.
autoritu nebo
kontrolu nad někým,
rodinní příslušníci,
spolupracovníci,
nadřízení, cizí osoby.
Sexuální
Jakékoliv zneužití zranitelného postavení, důvěry
Jakákoliv osoba
vykořisťování
nebo rozdílu v mocenském postavení pro sexuální
v mocenském
účely; sem patří okamžitý, sociální nebo politický
zisk ze sexuálního vykořisťování jiné osoby.
autoritu nebo
Sexuální vykořisťování je jedním z cílů obchodování kontrolu nad někým,
s lidmi (nucené svlékání a/nebo nahota, nucené
včetně
manželství, nucené těhotenství, účast na
humanitárních
pornografických aktivitách nebo prostituci nebo
pracovníků, vojáků
sexuální vykořisťování za účelem získání služeb,
na kontrolních
zboží, pomoci a sexuální otroctví).
stanovištích, učitelů,
převaděčů, sítí
obchodníků s lidmi.
Nucená prostituce Nucené zapojení se do v sexuálního průmyslu
Jakákoliv osoba
(také označována
výměnou za materiální prostředky, služby a pomoc, v privilegovaném
za sexuální
postihující většinou ženy a dívky, které samy
vykořisťování)
nemohou pokrýt základní životní potřeby své
prostředky nebo
a/nebo svých dětí.
kontrolu nad
materiálními zdroji,
osoba vnímaná jako
mající moc,
humanitární
pracovníci.
Sexuální
Jakékoliv nevítané, většinou opakované sexuální
Zaměstnavatelé,
obtěžování
návrhy, nevyžadovaná sexuální pozornost,
nadřízení, kolegové,
požadování sexuálních laskavostí, sexuální narážky jakákoliv osoba
nebo jiné verbální či fyzické chování sexuálního
v mocenském
charakteru, předvádění pornografického materiálu
během pracovního vztahu, jako podmínka uzavření autoritu nebo
pracovní smlouvy nebo vytvářející zastrašující,
nepřátelské nebo urážlivé pracovní prostředí.
Sexuální násilí
Zločiny proti lidskosti sexuálního charakteru včetně Těchto činů jsou
používané jako
znásilnění, sexuálního otroctví, nucených interrupcí často páchány,
válečná zbraň a
nebo sterilizace či jakákoliv jiná forma bránění
tolerovány nebo
způsob mučení
narození, nucené těhotenství, nucený porod a
nařizovány
nucená výchova dětí (kromě jiného). Sexuální násilí vojenskými,
jako forma mučení je definováno jako čin či hrozba policejními nebo
15
sexuálního charakteru, která způsobuje závažné
jinými ozbrojenými
fyzické nebo duševní utrpení kvůli získání informací, skupinami či jinými
přiznání nebo potrestání oběti nebo třetí osoby,
stranami konfliktu.
zastrašení oběti nebo třetí osoby nebo zničení
(částečné či úplné) národní, etnické, rasové nebo
náboženské skupiny.
Fyzické násilí
Typ činu
Fyzické napadení
Obchodování s
lidmi, otroctví
Popis/Příklady
Bití, mlácení, kopání, kousání, pálení,
mrzačení nebo zabití, se zbraní i beze
zbraně; často užíváno v kombinaci s jinou
formou sexuálního a genderového násilí.
Manžel/ka, intimní partner,
rodinný příslušník, přítel,
známý, cizí osoba, jakákoliv
osoba mající moc,
příslušníci stran účastnících
se konfliktu.
Prodávání a obchodování s lidskými bytostmi Jakákoliv osoba mající moc
za účelem násilných sexuálních aktivit,
nebo kontrolu nad někým.
otroctví nebo praktik otroctví podobných,
nevolnictví nebo odběru orgánů.
Emocionální a psychologické násilí
Typ činu
Zneužívání/
ponižování
Popis/Příklady
Nesexuální verbální zneužívání které je
urážlivé, ponižující, snižující, nutí oběť
účastnit se ponižujících činností (na
veřejnosti i v soukromí); odmítání
základních prostředků pro přežití rodiny.
Omezení svobody
Izolace osoby od přátel/rodiny, omezení
jejího pohybu, odepření svobody nebo
bránění/omezování práva na svobodu
pohybu.
16
Jakákoliv osoba mající
moc nebo kontrolu nad
někým; často se tohoto
násilí dopouštějí
manželé/manželky,
intimní partneři nebo
rodinní příslušníci mající
moc.
Jakákoliv osoba, která
má moc nebo kontrolu
nad někým; často se
tohoto násilí dopouštějí
manželé/ky, intimní
partneři nebo rodinní
příslušníci mající moc.
Škodlivé tradiční praktiky
Typ činu
Ženská obřízka
Ranný sňatek
Nucený sňatek
Zabíjení a
mrzačení pro
ochranu cti
Zabíjení
novorozeňat
Odepírání vzdělání
dívkám a ženám
Popis/příklady
Odstranění pohlavních orgánů z jiných než
lékařských důvodů realizované většinou v
mladém věku; různí se od úplného
odstranění, odřezání genitálií a sešití z
kulturních a jiných nelékařských důvodů;
často realizované několikrát za život
(například po porodu nebo v případě, že se
žena/dívka stane obětí sexuálního útoku).
Dohodnutý sňatek nezletilých osob
(sexuální styk v takovýchto situacích je
statutárním znásilněním, neboť děti v tomto
věku nejsou právně způsobilé s tímto
stykem souhlasit)
Sňatek dohodnutý proti vůli a přání oběti;
rodině je často zaplaceno věno a pokud je
sňatek odmítnut, má to násilné důsledky.
Zmrzačení nebo zavraždění ženy nebo dívky
jako trest za činy považované za nepatřičné
pro její pohlaví, které měly způsobit rodině
nebo společenství ne kterém žije hanbu
(např. polití tváře mladé ženy kyselinou
jako trest za zostuzení rodiny tím, že si
vybrala ke sňatku osobu nevybranou
rodinou), nebo pro zachování rodinné cti
(např. jako vyrovnání přečinu, jehož se
dopustil mužský příslušník rodiny).
Zabití, odepření potravy a/nebo zanedbání
péče o novorozeňata ženského pohlaví,
protože jsou v daném společenství
považována za méně cenná než chlapci.
Odebrání dívek ze škol, zakazování nebo
bránění ženám a dívkám v přístupu k
základním, technickým, profesním nebo
vědeckým informacím.
Osoby tradičně
praktikující tuto profesi
za pomoci, podpory nebo
strpění rodinných a
příbuzenských skupin,
společenství a některých
států.
Rodiče, společenství a
stát.
Rodiče, rodinní
příslušníci.
Rodiče, manžel, jiní
rodinní příslušníci nebo
příslušníci komunity.
Rodiče, jiní rodinní
příslušníci.
Rodiče, jiní rodinní
příslušníci, společenství,
některé státy.
Socio-ekonomické násilí
Typ činu
Diskriminace
a/nebo odmítání
příležitostí a služeb
Sociální vyloučení/
ostrakismus na
základě sexuální
orientace
Popis/Příklady
Vyloučení, odmítání přístupu ke vzdělání,
zdravotní pomoci a nebo práci za odměnu;
odmítání majetkových práv.
Odmítání přístupu ke službám, sociálním
výhodám nebo výkonu občanských,
sociálních, ekonomických, kulturních a
politických práv, uvalení trestních postihů a
způsobování psychické újmy, tolerance
Rodinní příslušníci,
společnost, instituce a
organizace, vládní činitelé.
Rodinní příslušníci,
společnost, instituce a
organizace, vládní činitelé.
17
Obstrukční
legislativní praxe
diskriminačních postupů, veřejné nebo
soukromé nepřátelství vůči homosexuálům,
transvestitům nebo transsexuálům.
Odmítání přístupu k výkonu občanských,
sociálních, ekonomických, kulturních a
politických práv, zejména ženám
Rodina, společnost,
instituce a stát.
Kdy a kde dochází k sexuálnímu a genderovému násilí?
K sexuálnímu a genderovému násilí může dojít kdekoliv a kdykoliv. Tento druh násilí bývá
užíván jako válečná zbraň, ale dochází k němu i ve zdánlivém bezpečí domova. Stejně jako
pravidla řídící vliv společnosti na chování jedince mohou i individuální postoje ovlivnit způsob,
jak rodina, společenství i společnost reagují na určitý typ chování. Následující diagram
zachycuje jasný vztah mezi jednotlivcem a společenstvím:
Společ
Společnost
Komunita
Vztah
Jednotlivec
Na individuální úrovni může úroveň vzdělanosti, osobní jistota a přístup ke zdrojům, službám
a sociálním příspěvkům, osobní minulost a postoj ke genderovému násilí ovlivnit to, zda se
dotyčná osoba stane obětí/pachatelem násilí.
Druhá úroveň, vztahová, odráží nejbližší prostředí, ve kterém může ke zneužívání docházet:
mezi jednotlivci, dokonce i v rámci rodiny. Na této úrovni začíná mít nerovnováha
v mocenském postavení vliv na vztah podřízenosti/privilegovanosti.
Úroveň komunitní odráží dynamický vztah mezi lidmi ovlivňovaný socializací v rámci místních
struktur (ve školách, zdravotnických zařízeních, skupinách vrstevníků a v pracovních
vztazích). V případě uprchlíků jsou takovou strukturou uprchlické tábory nebo zařízení, kde
dostupnost a přístup k sociálním službám a dispozice tábora přímo ovlivňují výskyt případů
sexuálního a genderového násilí.
Do úrovně společenské patří kulturní a sociální normy týkající se obecně přijímané úlohy
obou pohlaví, postoje k dětem, mužům a ženám, právní a politický rámec řídící chování a
postoj k násilí jako způsobu řešení konfliktu.
Je zřejmé, že změny v chování a v postojích každé z těchto oblastí má dopad i na všechny
ostatní oblasti. Úsilí zabránit nebo reagovat na sexuální a genderové násilí by tedy mělo
probíhat na všech úrovních.
Sexuální a genderové násilí se vyskytuje ve všech třídách, kulturách, náboženstvích, rasách,
u obou pohlaví a ve všech věkových kategoriích.
Sexuální a genderové násilí v uprchlických situacích
18
Během ozbrojeného konfliktu dochází k rozpadu sociálních struktur. Ženy a děti prchající
před bojovými operacemi a snažící se najít útočiště jsou vystaveny zvýšenému riziku
sexuálního a genderového násilí. Během útěku mohou být rodiny rozloučeny, děti se mohou
rodičům ztratit, ženy jsou najednou postaveny před úkol zajistit ochranu a obživu své
domácnosti. Následující tabulka (upravená na základě tabulky S. Purdina) popisuje typy
násilí, ke kterým může v různých fázích uprchlických situací dojít.
Fáze
Typ násilí
Během
konfliktu, Zneužití osobami majícími moc, sexuální obchodování se ženami,
před útěkem
sexuální útoky, znásilnění, únos příslušníky bojujících stran, včetně
bezpečnostních sil, masové znásilňování a nucené těhotenství.
Během útěku
Sexuální útoky banditů, příslušníků pohraničních sil, pirátů, zajetí
převaděči za účelem obchodu s lidmi nebo s otroky.
V azylové zemi
Sexuální útok, nátlak, vydírání ze strany osob v mocenském postavení,
sexuální zneužití dětí bez doprovodu v pěstounské péči, domácí násilí,
sexuální útok v tranzitních střediscích, při zajišťování potravy, vody
atd., sex pro zajištění přežití/nucená prostituce, sexuální vykořisťování
osob snažících se zajistit si legální povolení k pobytu v azylové zemi
nebo přístup k humanitární pomoci, obnovení škodlivých tradičních
praktik.
Během repatriace
Sexuální zneužití žen a dětí, které byly odloučeny od svých rodin,
sexuální zneužití osobami v mocenském postavení, sexuální útok,
znásilnění bandity, příslušníky pohraničních sil, nucená
prostituce/prostituce pod nátlakem.
Během reintegrace
Sexuální zneužití navrátilců jako forma odplaty, sexuální vydírání
zneužívající úsilí o legalizaci pobytu, vyloučení z procesů přijímání
rozhodnutí, odepírání nebo bránění v přístupu k prostředkům, výkonu
práva na získání osobních dokumentů a práva získat zpět/vlastnit
majetek.
Sexuální a genderové násilí během životního cyklu
Následující tabulka, kterou vypracovala L. Heise, popisuje formy násilí, se kterými se mohou
ženy setkat v různých obdobích svého života.
Fáze
Před narozením
Ranné dětství
Dívčí věk
Dospívání
Reproduktivní věk
Staré osoby
Typ násilí
Interrupce v případě zjištění, že plod je ženského pohlaví, bití během
těhotenství, nucené těhotenství.
Vraždění novorozeňat ženského pohlaví, emociální a fyzické zneužívání,
omezení přístupu k potravě a lékařské péči.
Dětské sňatky, ženská obřízka prováděná rodinnými příslušníky i cizími
osobami, omezení přístupu k potravě, lékařské péči a vzdělání.
Násilí během námluv, ekonomicky vynucený sex (např. pro uhrazení
školních poplatků), sexuální zneužívání na pracovišti, znásilnění,
sexuální obtěžování, dohodnuté sňatky, obchodování s lidmi.
Fyzické, psychologické a sexuální zneužívání intimními partnery a
mužskými příbuznými, nucené těhotenství, sexuální zneužívání na
pracovišti, znásilnění, zneužívání vdov včetně zabavování majetku a
praktik sexuálního očišťování.
Zneužívání vdov, zabavování majetku, obvinění z čarodějnictví, fyzické
19
a psychologické násilí ze strany mladších rodinných příslušníků, rozdílný
přístup k potravinám a zdravotní péči.
Příčiny a důsledky sexuálního a genderového násilí
Pro přípravu odpovídajících programů prevence a reakce na sexuální a genderové násilí je
důležité analyzovat příčiny a důsledky tohoto násilí v různých situacích. Pochopení příčin vám
pomůže při přípravě efektivních aktivit pro prevenci násilí; pochopení důsledků zase umožní
nabídnout obětem tohoto násilí vhodnou pomoc.
PŘÍČINY –> Aktivity v oblasti prevence
DŮSLEDKY –> Aktivity reagující na tento druh násilí
Příčiny sexuálního a genderového násilí
Hlavní příčiny sexuálního a genderového násilí leží v postojích společnosti vůči praktikám
diskriminace podle pohlaví stavějící ženu do podřízené pozice vůči muži. Nedostatečné
sociální a ekonomické ohodnocení ženy a ženiny práce a zavedené rozdělení rolí obou
pohlaví zachovává a posiluje předpoklad, že muž má mít nad ženou rozhodovací pravomoc a
kontrolu. Prostřednictvím sexuálního a genderového násilí (individuálního či kolektivního) se
pachatel snaží udržet si privilegia, moc a kontrolu nad ostatními.
Genderovou roli a identitu určuje příslušnost k určitému pohlaví, věk, socio-ekonomické
podmínky, etnická příslušnost, národnost a náboženství. Vztah mezi mužem a ženou, ženou
a ženou a muži navzájem jsou také poznamenány různou úrovní autority a moci odrážející
privilegované/podřízené postavení mezi členy společnosti. Přehlížení nebo nedostatečné
povědomí o lidských právech, rovnosti pohlaví, demokracii a nenásilných způsobech řešení
konfliktu tyto nerovnosti ještě posilují.
Přispívající rizikové faktory
Přestože nerovnost pohlaví a diskriminace jsou hlavními příčinami sexuálního a genderového
násilí, existuje také řada dalších faktorů určujících druh a rozsah násilí v dané situaci.
Abychom mohli připravit efektivní strategii pro prevenci a reakci na sexuální a genderové
násilí, musíme dobře porozumět také těmto faktorům.
Princip rovného přístupu k prostředkům, stejné kontroly materiálních zdrojů a pomoci stejně
jako rovná účast žen v procesech rozhodování by měly být součástí všech projektů, ať již se
soustředí přímo na problematiku sexuálního a genderového násilí nebo ať reagují na
nouzovou situaci, pomáhají při rekonstrukci a rozvoji země.
Následující tabulka uvádí některé z příčin či rizikových faktorů, kterou mohou zvýšit riziko
výskytu sexuálního a genderového násilí:
Příčiny a rizikové faktory sexuálního a genderového násilí
20
Individuální rizika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Právní rámec a praxe v •
hostitelské zemi a/nebo •
zemi původu
•
Sociální normy a kultura
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Válka a ozbrojené konflikty
•
•
Uprchlíci, navrátilci a vnitřně
přesídlené osoby
•
•
•
•
•
•
•
ztráta pocitu bezpečí
závislost
fyzické a duševní postižení
nedostatek možnost vyrovnat se se svým socioekonomickým postavením
alkohol, užívání drog
psychologické trauma a stres z konfliktu, útěku, přesídlení
narušená role v rámci rodiny a komunity
neznalost/nedostatečná
znalost
individuálních
práv
zakotvených do národního a mezinárodního práva
tradiční diskriminační přesvědčení a praktiky
náboženské přesvědčení
diskriminace a přehlížení sexuálního a genderového násilí
nedostatečná právní ochrana práv žen a dětí
nedostatek zákonných norem postihujících sexuální a
genderové násilí
nedostatečná důvěra v policejní a vyšetřovací orgány
aplikace zvykových a tradičních pravidel a praktik
posilujících diskriminaci podle příslušnosti k určitému
pohlaví
obecná necitlivost a neexistence kampaní kritizujících a
odsuzujících sexuální a genderové násilí
diskriminační praxe v soudní administrativě a v policejních
a vyšetřovacích orgánech
nehlášení případů sexuálního a genderového násilí a
nedostatečná důvěra ve výkon soudnictví
nedostatek vůle k efektivnímu stíhání všech případů
nahlášených úřadů
nízký počet trestních stíhání v poměru k počtu
nahlášených případů
nedostupnost policejních a soudních orgánů kvůli vzdálené
lokalitě tábora
absence vyšetřovatelů a policejních pracovníků ženského
pohlaví
nedostatečné administrativní zdroje a vybavení místních
soudů a bezpečnostních pracovníků
zákony nebo praxe soudní administrativy dávající přednost
určitému pohlaví
rozpad sociálních struktur
politická moc/kontrola nad jinými komunitami
etnické rozdíly
socio-ekonomická diskriminace
rozpad sociálních a rodinných struktur
geografické umístění a místní prostředí (oblasti s velkou
zločinností)
plán a sociální struktura tábora (přelidnění, sdílení
společného ubytování několika domácnostmi, komunální
ubytování)
forma poskytování služeb a půdorys uprchlického zařízení
převážně mužské vedení tábora, rozhodování ovlivněné
21
•
•
•
•
•
•
jednostranným zastoupením mužů ve vedení
nedostupnost potravin, paliva a výdělečných aktivit
vedoucí k odchodu do izolovaných oblastí
nedostatečná policejní ochrana
nedostatečná přítomnost UNHCR/nevládních organizací v
táboře
nedostatečné bezpečnostní hlídky
nedostatečná registrace/výdej dokladů totožnosti
nepřátelský postoj místní populace (uprchlíci jsou vnímání
jako materiálně privilegované osoby).
Důsledky sexuálního a genderového násilí
Obětem sexuálního a genderového násilí hrozí zvýšené riziko závažných zdravotních a
psycho-sociálních problémů (někdy i smrti) a to i v případě, že se nejednalo o fyzický útok.
Potenciální dlouhodobý dopad emočního a psychického traumatu nesmí být nikdy podceněn.
Pochopení potenciálních důsledků sexuálního a genderového násilí pomůže všem
zainteresovaným stranám připravit takové programy, které budou reagovat na tyto vedlejší
důsledky a zabrání dalšímu poškození oběti.
Následující přehled důsledků sexuálního a genderového násilí je rozdělen podle jednotlivých
oblastí.
Zdravotní
Zdravotní dopady sexuálního a genderového násilí jsou závažné a mohou být dokonce život
ohrožující.
Fatální následky
• zabití
• sebevražda
• mateřská úmrtnost
• dětská úmrtnost
• úmrtnost související s AIDS.
Nefatální následky
Akutní fyzické
• zranění
• šok
• nemoci
• infekce
22
Chronické fyzické
• postižení
• somatické potíže
• chronická infekce
• chronická bolest
• gastrointestinální
problémy
• poruchy přijímání potravy
• poruchy spánku
• alkoholismus, drogová
závislost
Reproduktivní
• potrat
• nechtěné těhotenství
• interrupce v nevhodných
podmínkách
• sexuálně přenosné
choroby, včetně
AIDS/HIV infekce
• poruchy menstruace
• těhotenské komplikace
• gynekologické poruchy
•
sexuální poruchy
Psychosociální
Emoční a psychologické důsledky
• post-traumatická stresová porucha
• deprese
• úzkost, strach
• hněv
• pocity hanby, nejistoty, sebenenávisti,
sebeobviňování
• duševní choroby
• sebevražedné myšlenky, chování
•
•
Sociální důsledky
• obviňování oběti
• ztráta postavení/funkce ve společnosti
(např. zdroj příjmů, péče o dítě)
• sociální stigma
• sociální odmítání a izolace
• feminizace chudoby
• zvýšená nerovnost mezi pohlavími
Většina společenství má tendenci obviňovat oběť. Toto sociální odmítání vede k dalšímu
emočnímu poškozování, včetně pocitů hanby, sebenenávisti a deprese.
Kvůli strachu ze sociální stigmatizace většina obětí nikdy incident nenahlásí. Většina
případů sexuálního a genderového násilí není hlášena.
Právní/soudní
•
•
Nenabízí-li národní legislativa dostatečnou ochranu proti sexuálnímu a genderovému
násilí nebo je-li praxe soudních a vyšetřovacích orgánů diskriminační, mohou být tyto
násilné činy páchány beztrestně.
V práci justice se často odráží postoj společnosti přičítající vinu oběti násilí. Mnohé
případy sexuálního a genderového násilí jsou zamítnuty nebo jejich pachatelé dostanou
jen mírný trest. V některých zemích je trest stanovený pro pachatele těchto činů vlastně
dalším poškozením oběti (například případy nuceného sňatku s pachatelem). Emoční
újmu oběti zhoršuje ještě naznačování, že chyba nebyla na straně pachatele.
Bezpečnostní
• Oběť trpí pocity nejistoty, ohrožení, obavami a cítí se nechráněna před rizikem
dalšího násilí.
• Při vyšetřování případů obchodování s lidmi hrozí policejním a bezpečnostním
pracovníkům riziko odplaty.
• Nepřistupují-li policejní a bezpečnostní pracovníci citlivě k potřebám oběti a
nerespektují-li její důstojnost, může jejich chování způsobit další trauma a újmu – kvůli
opožděné pomoci nebo necitlivému chování.
Klíčové body k zapamatování
•
•
Sexuální a genderové násilí je porušením lidských práv. UNHCR má společně se státy
povinnost zajistit ochranu uprchlíků a dalších přesídlených osob. Prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí páchané na uprchlících je tedy součástí celkové strategie
ochrany uprchlíků.
Ženy a děti tvoří drtivou většinu obětí sexuálního a genderového násilí, přestože obětí se
mohou stát i chlapci a muži.
23
•
•
•
•
•
•
•
•
•
24
Termín „genderový“ vyjadřuje, co to znamená být chlapcem či dívkou, ženou či mužem v
určité kultuře nebo společnosti.
Komplexní plán prevence a reakce na sexuální a genderové násilí by se měl soustředit na
role a potřeby mužů i žen a na způsoby, jakými se muži i ženy mohou snažit o změnu.
Sexuálního a genderového násilí se dopouští ve většině případů osoba, kterou oběť zná.
Pachatelé sexuálního a genderového násilí jsou někdy právě ty osoby, na kterých jsou
jejich oběti v oblasti ochrany a pomoci závislé.
K sexuálnímu a genderovému násilí dochází ve všech společenských vrstvách, kulturách,
náboženských skupinách, rasách ve všech věkových kategoriích a u obou pohlaví. Při
snaze o prevenci a reakci na sexuální a genderové násilí je třeba soustředit se na práci s
jednotlivci, na jejich nejbližší vztahy, komunitu i společnost obecně.
Pochopení příčin sexuálního a genderového násilí vám pomůže při přípravě efektivních
aktivit pro jeho prevenci; pochopení důsledků sexuálního a genderového násilí vám
potom pomůže připravit odpovídající balíčky pomoci pro jeho oběti.
Nerovnost pohlaví a diskriminace jsou hlavními příčinami sexuálního a genderového
násilí.
Rovný přístup a kontrola materiálních zdrojů a pomoci stejně jako rovná účast žen na
rozhodování by měly být součástí všech programů – ať již se zabývají přímo sexuálním a
genderovým násilím nebo reagují na humanitární krizi, poskytují pomoc při rekonstrukci
nebo rozvoji oblastí.
Nikdy by neměl být podceněn možný dlouhodobý ničivý dopad emocionálních a fyzických
traumat.
Kapitola 2
Základní principy
Sexuální a genderové násilí je problém postihující jednotlivce, společenství i instituce. Kvůli
složitosti této problematiky je nejlepší otázku sexuálního a genderového násilí řešit ve
spolupráci různých sektorů, organizací a agentur snažících se najít a navrhnout společné
postupy v oblasti této problematiky. Všechny strany účastnící se přípravy těchto postupů by
se měly dohodnout, že budou dodržovat určitá základní pravidla a že sexuální a genderové
násilí je porušováním lidských práv. Základními principy, které by měly tvořit hlavní strukturu
všech programových aktivit, jsou: plná účast uprchlické komunity, zajištění rovné účasti
mužů i žen, dívek i chlapců v procesu plánování, realizace, monitorování a hodnocení
projektů, zajištění koordinovaného a mnohostranného přístupu všech stran, úsilí o integraci
všech aktivit a přijetí zodpovědnosti na všech úrovních. Základními principy všech projektů
práce s jednotlivci jsou: zajištění fyzické bezpečnosti oběti, zaručení důvěrnosti informací,
respektování přání, práv a důstojnosti oběti, zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při
rozhodování o všech krocích v oblasti prevence nebo reakce na sexuální a genderové násilí.
Řešení problému sexuálního a genderového násilí vyžaduje spolupráci a společné úsilí řady
resortů a organizací. Všechny zainteresované strany připravující postupy v oblasti prevence a
reakce na sexuální a genderové násilí by se měly dohodnout na tom, že budou ve své práci
dodržovat určitá základní pravidla. Tato pravidla můžeme rozdělit na pravidla v oblasti
přípravy, realizace a monitoringu programů a na pravidla týkající se ochrany a pomoci
jedincům, kteří se stali obětí násilí – bez ohledu na to, zda se jedná o muže, ženy nebo děti.
(Podrobněji o základních principech týkajících se dětí viz Kapitola 5).
A. Základní principy
V oblasti programové:
• Plná účast uprchlické komunity.
• Zajištění rovné účasti žen a mužů, dívek a chlapců při plánování, realizaci,
monitorování a hodnocení programů.
• Koordinované, multiresortní aktivity všech zainteresovaných stran.
• Snaha o integraci a standardizaci všech aktivit.
• Přijetí zodpovědnosti na všech úrovních.
25
V oblasti individuální:
• Zajištění fyzické bezpečnosti oběti/obětí.
• Zaručení důvěrnosti.
• Respektování přání, práv a důstojnosti obětí a zohlednění nejlepšího zájmu dítěte
při přijímání rozhodnutí o nejvhodnějším postupu v oblasti prevence nebo reakce
na incident sexuálního nebo genderového násilí.
• Zajištění nediskriminace.
Je dobré nabídnout a využít i principy zakotvené v jiných dokumentech (například etické
kodexy) různých stran účastnících se programů.
Základní principy v programové oblasti
Plná účast uprchlické komunity. Společenství uprchlíků by mělo být hlavním centrem
pozornosti všech programových aktivit v oblasti sexuálního a genderového násilí. Účast
komunity na rozhodovacím procesu je nesmírně důležitá. Abychom dobře porozuměli
mocenským vztahům a mocenské dynamice v genderové oblasti, je třeba provést průzkum
situace.
Zajištění rovné účasti žen a mužů, dívek a chlapců v oblasti plánování, realizace,
monitoringu a hodnocení programů. Všech fází projektů v oblasti prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí by se mělo účastnit co nejširší spektrum skupin a jednotlivců
uprchlického společenství.
Snaha o integraci a standardizaci aktivit. Aktivity pro prevenci a reakci na sexuální a
genderové násilí by měly být standardizovány a začleněny do existujících programů. Neměly
by vznikat jako zvláštní programy či projekty, jelikož to by z dlouhodobého hlediska
podrývalo jejich udržitelnost.
Zajistit koordinované multiresortní aktivity všech zainteresovaných stran. Účast
klíčových resortů (komunitní služby, zdravotnictví, ochrana, bezpečnost) je zásadní mají-li
programy bojující se sexuálním a genderovým násilím uspět. Všechny strany (vlády, nevládní
organizace a UNHCR) musí být ochotny spolupracovat a koordinovat své úsilí.
Přijetí zodpovědnosti na všech úrovních. Všechny osoby zapojené do programů boje se
sexuálním a genderovým násilím by měly nést odpovědnost za své činy a za realizaci
dohodnutých úkolů a povinností.
Základní principy v oblasti práce s jednotlivci
Zajištění bezpečnosti oběti a její rodiny po celou dobu. Mějte na paměti, že oběť
může být vystrašená a že může být nutné ujistit ji, že je v bezpečí. Vždy zajistěte, aby jí
nehrozilo riziko dalšího napadení útočníkem nebo jinými příslušníky komunity. Pokud je to
nutné, požádejte o pomoc táborovou bezpečnostní službu, policii nebo jiné bezpečnostní
orgány, terénní pracovníky či jiné osoby. Sledujte bezpečnostní situaci osob, které oběti
pomáhají (např. její rodina, přátelé, pracovníci komunitních služeb, pracovníci zabývající se
problematikou sexuálního a genderového násilí a zdravotníci).
26
Zajištění důvěrnosti informací o postižené osobě a její rodině za všech okolností.
To znamená: sdělujte pouze nutné informace podle požadavků nebo se souhlasem oběti a
jen stranám zapojeným do poskytování pomoci. Stejně tak by měla být respektována i
důvěrnost informací o pachateli. Informace o incidentu by nikdy neměly být sdělovány je-li
mezi nimi jméno oběti. Informace o oběti mohou být sdělovány třetí straně pouze po získání
výslovného písemného souhlasu oběti (v případě dětí souhlasu jejich rodičů).
Všechny písemné informace musí být uchovávány v bezpečných, uzamčených složkách.
Pokud mají být veřejnosti poskytovány jakékoliv statistiky, měla by pravomoc poskytovat
takovéto informace příslušet pouze jednomu pracovníkovi. Tato osoba by o oběti měla
poskytnout pouze obecné informace. Jakékoliv identifikační údaje - jméno, adresa apod. - by
měly být odstraněny.
Zaměstnanci pracující přímo s obětmi sexuálního a genderového násilí by měli
podepsat slib o zachovávání důvěrnosti.
Někdy může být během pohovoru s obětí nutné využít služeb tlumočníka nebo překladatele.
V těchto případech je vhodné najmout překladatele, který není členem uprchlické komunity,
a dohodnout se s ním na podmínkách jeho práce. Jelikož vyškolení, nezávislí
tlumočníci/překladatelé nejsou vždy k dispozici, měly by si organizace působící v této oblasti
vyčlenit
odpovídající
finanční
a
lidské
zdroje
zajišťující
dostupnost
tlumočnických/překladatelských služeb.
Veškerá opatření musí respektovat přání, práva a důstojnost oběti.
• Pohovor by se měl konat v soukromém prostředí za pomoci, je-li to jen trochu možné,
překladatele stejného pohlaví.
• Vždy se snažte, aby pohovor nebo jiné jednání s obětí vedla osoba stejného pohlaví
(např. se ženou, která se stala obětí sexuálního a genderového násilí, by pohovor měla
vést opět žena).
• Buďte dobrým posluchačem.
• Chovejte se neutrálním, nehodnotícím způsobem.
• Buďte trpěliví, nesnažte se od oběti získat víc informací není-li o své zkušenosti
připravena hovořit.
• Pokládejte oběti pouze relevantní otázky.
• Panenství/panictví oběti není otázka, o které by se mělo hovořit.
• Nepožadujte od oběti, aby svůj příběh vyprávěla opakovaně při několika pohovorech.
• Nesmějte se, neprojevujte jakoukoliv neúctu k oběti nebo její kultuře, rodině či situaci.
• Není-li k dispozici kvalifikovaná osoba, která by mohla provést pohovor, měla by být oběť
doporučena k jiné vhodné/relevantní instituci.
• Zeptejte se oběti soukromě, zda si přeje, aby u pohovoru byl její partner.
Pokud je obětí dítě, potom by se rozhodnutí o typu péče a pomoci, jež má být dítěti
poskytnuta, mělo řídit principem nejlepšího zájmu dítěte. Další podrobnosti najdete v
Kapitole 5.
Zajistit nediskriminaci. Každém dospělému nebo dítěti, bez ohledu na jeho/její pohlaví, by
měla být poskytnuta stejná péče a podpora. Obětem násilí by měla být poskytnuta stejná a
spravedlivá péče bez ohledu na jejich rasu, náboženství, národnosti nebo sexuální orientaci.
Pět závazků UNHCR vůči uprchlickým ženám
27
UNHCR si pro sebe stanovilo pět hlavních závazků, která mají pomoci v oblasti
prosazování práv uprchlických žen, rovnosti pohlaví a které mají vhodně bránit
výskytu/reagovat na sexuální a genderové násilí. Přestože těchto pět závazků není
vyčerpávajícím seznamem priorit v oblasti v oblasti péče o uprchlické ženy, jsou
základními kameny eliminujícími zranitelnost uprchlíků v oblasti sexuálního a
genderového násilí. Těmito závazky jsou:
1. Příprava integrovaných národních strategií pro řešení sexuálního násilí (včetně
domácího násilí) v uprchlickém kontextu.
2. Individuální registrace uprchlických žen a vydávání příslušných dokladů tak, aby
byla zajištěna jejich individuální bezpečnost, svoboda pohybu a přístup k
základním službám. Uprchlické ženy se mají účastnit registračního procesu stejně
jako mužští uprchlíci.
3. Polovinu zástupců uprchlíků v řídících výborech a dalších orgánech zastupujících
uprchlíky ve styku s UNHCR ve městech, na venkově i v uprchlických táborech
mají tvořit ženy.
4. Zajistit přímou i nepřímou účast žen na řízení distribuce potravinové i
nepotravinové pomoci tak, aby tato pomoc byla pod přímou kontrolou dospělých
žen v domácnosti.
5. Poskytování hygienických potřeb všem ženám a dívkám spadajícím do oblasti
zájmu UNHCR by mělo být standardní praxí projektů UNHCR.
Multiresortní přístup
Multiresortní přístup je rámec, ve kterém jsou připravovány aktivity v oblasti prevence a
reakce na sexuální a genderové násilí. Níže uvedený diagram znázorňuje spolupráci různých
činitelů při uspokojování potřeb obětí.
28
Multiresortní rámec prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí
Ochrana
Koordinace
Hlavní principy
Psycho-sociální
Zdravotní
Společenství uprchlíků/
vnitřně přes. osob
(jednotlivci, vůdcové,
skupiny)
Bezpečnostní
Právní/soudní
•
•
•
•
B. Ochrana
Aktivity v
uprchlické
komunitě
Agentury OSN
Nevládní organizace
(místní,
mezinárodní)
Vládní orgány
Místní komunita
Mezinárodní ochrana znamená přijetí všech nutných kroků
pro zajištění odpovídající ochrany uprchlíků a výkonu jejich
práv. UNHCR by mělo stát v čele úsilí o prevenci a reakci
v oblasti sexuálního a genderového násilí v uprchlickém
prostředí.
Uprchlíci by se měli aktivně účast přípravy, plánování a
realizace všech aktivit, včetně aktivit v oblasti prevence a
reakce na sexuální a genderové násilí. Velmi důležité je
zapojit do této činnosti jak ženy, tak muže/chlapce. Ve
vedoucích strukturách společenství v uprchlických situacích
se většinou setkáváme s muži. Mužští představitelé mají
velký vliv na obecnou mužskou populaci a mohou tedy
pomoci šířit povědomí o nutnosti boje proti tomuto druhu
29
Koordinační
funkce
Účast všech
klíčových činitelů
násilí. Mohou také zajistit, aby případy sexuálního a
genderového násilí řešily místní/tradiční soudy. Zapojením
dospívajících osob do těchto aktivit je možné začít měnit
postoje, jež mohou ležet u kořenů zrodu sexuálního a
genderového násilí. Účastní-li se všichni členové komunity
aktivit v oblasti prevence a reakce na násilí, získává tím
komunita lepší smysl odpovědnosti vůči těm, kteří jsou tímto
násilím ohroženi a vůči obětem násilí.
V obdélníku v horní části diagramu jsou uvedeny principy a
operační normy schválené všemi činiteli jako hlavní principy
všech aktivit. Patří sem koordinační metody, základní
principy a systémy předávání případu mezi různými činiteli.
Obdélník ve dolní části diagramu ukazuje, že existuje ještě
řada dalších činitelů jejichž pomoc je nutná, kteří však
nepatří k uprchlíkům či k různým institucím. Jejich úloha a
povinnosti musí být jasně definovány
Do oblasti prevence a reakce na případy sexuálního a genderového násilí spadají aktivity
nejrůznějších činitelů, z nichž většina patří do jednoho ze čtyř hlavních sektorů: zdravotního,
psycho-sociálního, bezpečnostního a právního/ soudního.
Mezi zdravotní činitele patří: pracovníci zdravotnických zařízení, lékaři, zdravotní sestry,
porodní asistentky, tradiční pomocnice při porodu, komunitní zdravotníci, tradiční léčitelé,
administrátoři, koordinátoři a představitelé a pracovníci ministerstva zdravotnictví hostitelské
země.
Mezi psycho-sociální činitele patří: komunitní pracovníci a dobrovolníci, členové komunity,
nevládní organizace realizující aktivity v oblasti boje proti sexuálnímu a genderovému násilí,
osvětoví pracovníci, skupiny uprchlíků, pracovníci programů odborného vzdělávání, projektů
výdělečných aktivit a mikro-kreditů a představitelé a pracovníci ministerstva sociálních věcí
hostitelské země.
K bezpečnostním činitelům patří: policie, bezpečnostní síly, bezpečnostní zaměstnanci
UNHCR a nevládních organizací, bezpečnostní pracovníci z řad uprchlíků a vůdčí představitelé
uprchlíků/členové uprchlické komunity.
Mezi právní/soudní činitele patří: pracovníci právních oddělení UNHCR a dalších
lidskoprávních organizací, soudcové hostitelské země a další představitelé justice, legislativci,
vůdčí představitelé uprchlíků včetně členů uprchlických výborů kontrolujících realizaci
projektů pro zvýšení bezpečnosti iniciovaných uprchlíky, bezpečnostní a vyšetřovací orgány,
nevládní organizace a skupiny snažící se o zlepšení národních pravidel a zákonů v oblasti
Všichni činitelé by měli dodržovat následující základní principy:
V oblasti programové:
•
•
30
Plná účast uprchlické komunity.
Zajištění rovné účasti žen i mužů, dívek i chlapců při plánování, realizaci, monitorování a
hodnocení programů.
•
•
•
Zajištění realizace koordinovaných, multiresortních aktivit všemi stranami.
Snaha o integraci a standardizaci aktivit.
Přijetí zodpovědnosti na všech úrovních.
V oblasti individuální:
•
•
•
•
Zajištění fyzické bezpečnosti oběti.
Zaručení důvěrnosti.
Respektování přání, práv a důstojnosti oběti a zohlednění nejlepších zájmů dítěte při
přijímání rozhodnutí o nejvhodnější postupu při prevenci nebo reakci na incident
Zajištění nediskriminace.
Během všech aktivit pro prevenci a reakci na sexuálního a genderové násilí
užívejte multiresortní přístup.
31
Kapitola 4
Reakce na sexuální a genderové násilí
Je velmi důležité porozumět důsledkům sexuálního a genderového násilí, protože
nám to umožní připravit efektivní programy na pomoc obětem tohoto násilí.
Důsledky sexuálního a genderového násilí mohou být různé podle toho, jakou
formou bylo násilí spácháno.
Všichni členové uprchlické komunity by měli vědět jak a komu oznámit případ
sexuálního a genderového násilí. Pokud oběť incident nenahlásí, nemůže jí být
poskytnuta odpovídající pomoc. Společenství uprchlíků by se mělo snažit zajistit
postiženým osobám pomoc. K aktivitám reagujícím na sexuální a genderové násilí
patří: rozvoj vzdělanostní úrovně uprchlického společenství, školení jak reagovat
na potřeby oběti, ustavení mechanismů pro hlášení, monitorování a hodnocení
případů, posílení schopnosti komunity reagovat na toto násilí, vybudování
systému reakce na zdravotní potřeby oběti, pokrývání psychologických a sociální
potřeb obětí, příprava opatření v oblasti bezpečnosti, zajištění právní/soudní
reakce, identifikace úlohy ostatních potenciálních aktérů a příprava plánu práce s
pachateli. Při každé z těchto činností je nutné dodržet základní princip důvěrnosti
a fyzické bezpečnosti a respektovat přání a důstojnost obětí.
Aby bylo možné odpovídajícím způsobem reagovat na sexuální a genderové násilí, je velmi
důležité identifikovat a porozumět důsledkům různých typů tohoto násilí. (Viz Kapitola 1,
seznam důsledků sexuálního a genderového násilí). Důsledky tohoto násilí můžeme rozdělit
na čtyři hlavní oblasti: zdravotní, psycho-sociální, bezpečnostní a právní/soudní. Aktivity
reagující na sexuální a genderové násilí by se tedy měly soustředit především na tyto čtyři
prioritní oblasti.
Abyste mohli dobře REGOVAT na potřeby oběti sexuálního a genderového násilí, musíte
porozumět DŮSLEDKŮM tohoto násilí.
Shrnutí hlavních důsledků sexuálního a genderového násilí
ZDRAVOTNÍ OBLAST
• zranění, invalidita, úmrtí
• sexuálně přenosné nemoci a AIDS
• poruchy reprodukčního systému
• rizikové těhotenství, obtížný porod
• potrat
• nechtěné těhotenství
• interrupce prováděná v
neodpovídajících podmínkách
• deprese a chronické nemoci
• šok
• infekce, chronická infekce
• rozsáhlé krvácení
EMOČNÍ/PSYCHOLOGICKÁ/SCIÁLNÍ
• hněv, strach, odpor, sebenenávist
• hanba, nejistota, ztráta schopnosti
fungovat v rodině nebo ve společnosti
• deprese
• poruchy spánky a přijímání potravy
• duševní choroby
• sociální izolace
• sebevražda
• obviňování oběti
• izolace/odmítání oběti
• zátěž pro komunitní zdroje/systémy
pomoci
PRÁVNÍ
• zátěž pro již tak přetížené policejní a
soudní systémy
BEZPEČNOSTNÍ/PROSTŘEDÍ KOMUNITY
• oběť má pocit nejistoty, strachu, ohrožení
• atmosféra strachu a nejistoty – buď v
32
•
•
•
•
neodpovídající zákony v oblasti
různých typů sexuálního a
genderového násilí mohou znamenat
neexistenci odpovídajících opatření
na ochranu oběti či neexistenci
právních sankcí proti pachateli
nevhodné soudní zásahy, které jen
dále traumatizují oběť (např. ranný
nebo nucený sňatek s pachatelem)
nízký počet hlášených incidentů kvůli
nedůvěře v nefunkční soudní systém
rostoucí výskyt opakovaných útoků
na stejnou oběť nebo jiné ženy/dívky
v dané komunitě
•
•
•
celé komunitě nebo jen mezi ženami
daná komunita může mít pocit
bezmocnosti, že nezabránila násilí
prostřednictvím hlídek
komunita se rozhodne vzít ´spravedlnost´
do svých rukou a chránit se proti
podezřívanému pachateli
sociální pracovníci a oběti jsou vyloučeni
ze společnosti
Aktivity pro pokrytí potřeb obětí sexuálního a genderového násilí jsou uvedeny níže. Stejně
jako v případě preventivních strategií jsou i tyto metody účinnější, pokud jsou připravovány v
meziresortní spolupráci a za účasti uprchlické komunity. Když se uprchlíci/navrátilci smísí
s městskou populací, může být nutné zapojit do přípravy intervencí větší počet aktérů.
Stručný přehled aktivit v oblasti reakce
• rozvoj vzdělanosti komunity a jejího povědomí o otázkách sexuálního a genderového
násilí
• školení aktérů v oblasti uspokojování potřeb obětí
• zavedení mechanismů v oblasti hlášení, monitorování a hodnocení případů
• posílení schopností komunity v oblasti reakce
• poskytování zdravotních služeb oběti
• zajištění odpovídající reakce v oblasti bezpečnosti
• iniciace právní reakce
• identifikace úlohy dalších potenciálních aktérů
• příprava plánu práce s pachateli
Rozvoj vzdělanosti komunity a jejího povědomí
o otázkách sexuálního a genderového násilí
Připravte veřejné informační kampaně o sexuálním a genderovém násilí, které
budou přizpůsobeny kulturním normám společenství a konkrétním podmínkám
vaší situace.
Témata těchto kampaní mohou být různá - jak a kde hledat pomoc v případě sexuálního
napadení, důležitost oznámení incidentu a co nejvčasnějšího vyhledání pomoci, informace o
národní/mezinárodní legislativě zakazující sexuální a genderové násilí a trestních postizích za
sexuální nebo genderové útoky. Pro šíření těchto myšlenek můžete použít například
informační letáky, plakáty, zábavné prostředky (např. písně či dramatické scénky), promítání
na společném komunitním, náboženském nebo jiném setkání, pořady v rozhlase a dalších
masmédiích na videoprojekce.
Školení v oblasti reakce na potřeby obětí
Při zapojování komunity do diskuse o sexuálním a genderovém násilí a při snaze
povzbudit členy společenství v oznamování případů násilí musí být všechny
strany účastnící se procesu uspokojování potřeb oběti připraveny poskytnout
pomoc.
33
Všichni pracovníci zapojení po poskytování péče by měli být vnímaví ke genderovým otázkám
a měli by projít školením o genderové problematice. Školení v oblasti sexuálního a
genderového násilí by se mělo soustředit především na následující body:
• Zdravotničtí pracovníci by měli provést vstupní lékařskou prohlídku, poskytnout
ošetření a nabídnout i následnou pomoc.
• Psychosociální/komunitní poradci musí být schopni poskytnout psychosociální
podporu a poradit oběti, kde jí může být poskytnuta další pomoc.
• Bezpečnostní pracovníci musí být schopni poskytnout oběti útočiště pokud se cítí
ohrožena nebo pokud má strach.
• Právní poradci by měli umět oběti poradit jak podat trestní oznámení na pachatele,
pokud se k takovému kroku oběť rozhodne.
Pokud oběť incident oznámí a nedostane se jí včasné a citlivé péče a pomoci respektující
důvěrnost informací, potom je její důvěra v tento systém zničena a ostatní členové
společenství nebudou další případy tohoto druhu násilí hlásit.
Pokud oběť o incidentu nikomu neřekne, není možné jí poskytnout odpovídající pomoc.
Stanovení mechanismů v oblasti hlášení, monitorování a hodnocení
V každém prostředí musí být existovat jasný systém, ve kterém oběť ví kam jít
potřebuje-li pomoc a kde jí tato pomoc může být včas poskytnuta.
Takový systém by měl být budován humanitárními pracovníky i členy uprchlického
společenství a měl by být znám uprchlickému společenství i všem stranám podílejícím se na
poskytování služeb obětem. Meziresortní systém postupování zpráv a případů by měl být
stanoven písemnou dohodou a přeložen do místních jazyků.
Jak ukazuje níže uvedený diagram, většina případů sexuálního a genderového násilí není
oznámena:
Sexuální útok
34
Sexuální vykořisťování zapříčiněné
špatnou ekon. situací
,
vydíráním podvodem
nebo prosbami
Vynucený sex
v manželství nebo
během známosti
Neoznámené případy
znásilnění
Sex vynucený hrozbami,
Znásilnění hlášená v průzkumech
Znásilnění cizí osobou
Znásilnění nahlášená policii
Zdroj: World report on violence and health: WHO 2002
Všichni aktéři by se měli dohodnout na jednotném systému podávání zpráv.
Důležitým prvkem každého efektivního zpravodajského systému je používání společného
formuláře hlášení případu sexuálního a genderového násilí. Tento formulář by měl být (je-li
třeba) přeložen a všechny zainteresované strany by měly obdržet instrukce jak jej používat.
Více podrobností o tom, jak vybudovat společný zpravodajský systém a jaké informace by ve
formuláři hlášení případu sexuálního a genderového násilí měly být obsaženy, najdete v
Kapitole 7. Vzor formuláře pro hlášení případu je obsažen v Příloze 2.
Všechny zainteresované strany by měly společně vyvinout mechanismus pro
monitorování a hodnocení aktivit v oblasti reakce na sexuální a genderové násilí
a efektivity systémů postupování případů a podávání zpráv.
Účelem monitorovacího systému je zajistit, aby intervence probíhala tak, jak bylo plánováno.
Hodnocení pomáhá všem činitelům identifikovat osvědčené metody, posoudit účinnost
intervenčních aktivit a rozhodnout, zda nějaké potřeby oběti nezůstaly nepovšimnuty. Do
přípravy těchto monitorujících a hodnotících mechanismů je třeba zapojit všechny
zainteresované strany. V Kapitole 7 najdete podrobné informace, jak vybudovat efektivní
mechanismy v oblasti monitorování, podávání zpráv a hodnocení.
C.
35
D. Příklad systému podávání zpráv/postupování případů
Oběť někomu o incidentu řekne.
Odkažte a doprovoďte oběť do zdravotního střediska nebo střediska péče o ženu
NEBO oběť do střediska dojde sama
Středisko péče o ženu
Zdravotní středisko
(drop-in středisko poskytující oběti informace o telefonní lince pomoci pro oběti sexuálního a
genderového násilí nebo kontakt na nevládní organizaci či centrum pomoci obětem
znásilnění)
Oběť si přeje podat oznámit případ policii
NEBO
Obětí je dítě
NEBO
Hrozí bezprostřední bezpečnostní riziko
• Rodinný příslušník, přítel nebo pracovník organizace
doprovodí oběť na policii. Policie sepíše úřední protokol.
• Oběť doručí formulář zdravotnímu středisku k vyplnění.
• Oběť vrátí vyplněný formulář policii.
• Policie událost vyšetří, zatkne podezřelé pachatele
a předá spis soudu.
PODLE ROZHODNUTÍ OBĚTI MOHOU NÁSLEDOVAT AKTIVITY V OBLASTI:
Zdravotní
péče
Psycho-soc.
péče
Bezpečnostní
pomoc
Právní/soudní
pomoc
NEZAPOMEŇTE NIKDY NA ZÁKLDNÍ PRINCIP DŮVĚRNOSTI!
Posilování schopnosti komunity poskytnout pomoc
Spolupráce s komunitou je zásadní pro přípravu udržitelných programů a aktivit.
Jako nejefektivnější se ukazují být programy připravené humanitárními
organizacemi ve spolupráci s uprchlickou komunitou. Pro povzbuzení účasti
komunity:
•
36
Zlepšete informovanost a porozumění genderovým vztahům a problematice
sexuálního a genderového násilí uvnitř uprchlické komunity prostřednictvím
informačních kampaní.
Tyto kampaně by se měly zaměřovat na všechny skupiny populace: muže,
ženy i děti všech etnických i náboženských skupin. Muži poskytující
poradenství vrstevníkům a účastnící informačních kampaní mohou pomoci
ovlivnit postoj tradičních soudních institucí k obětem, posílit systémy na
ochranu bezpečnosti v komunitě (které poskytující ochranu i pomoc
obětem sexuálního a genderového násilí) a mohou také pomoci dalším
mužům porozumět tomu, nakolik sexuální a genderové násilí poškozuje
celou komunitu.
•
•
Podporujte a posilujte existující systémy sociální pomoci.
Posilujte postavení žen v procesu přijímání rozhodnutí i jejich úlohu jako
vůdců společenství.
Ženy ve vůdčím postavení často pomohou přesvědčit oběť, aby se vydala
hledat pomoc. Jsou-li ženy vyškoleny jako aktivní účastnice kampaní,
poradci pro vrstevníky apod. mohou zajistit sledování genderových otázek
(včetně sexuálního a genderového násilí).
•
•
Poskytněte obětem útočiště a okamžitou nouzovou pomoc.
Doprovoďte oběť na místo, kde jí může být poskytnuta sociální, zdravotní a
právní pomoc.
Zajistěte bezpečnost oběti, pachatele, jejich rodin a komunity.
Aktivity v oblasti reakce na sexuální a genderové násilí by se měly zaměřit
i na pachatele. Oběti domácího násilí se často rozhodnou zůstat s
pachatelem z ekonomických důvodů. Pokud nebude pachateli poskytnuta
pomoc, bude s velkou pravděpodobností ve zneužívání oběti pokračovat.
•
•
•
•
•
Spolupracujte s uprchlickou komunitou i se všemi zainteresovanými stranami
a nabídněte efektivní ochranu a pomoc.
Snažte se zapojit uprchlíky do rozhodování o tom, jaké služby, kde, kým a v
jakém jazyce mají být poskytovány.
V uprchlických táborech je možné poskytovat služby v „drop-in“
střediscích, ve střediscích péče o ženu, komunitních či mládežnických
střediscích nebo v jiných lokalitách, kde se oběť cítí přiměřeně dobře a kde
může incident nahlásit. Všechny služby by měly být poskytovány v
prostředí, kde je možné zachovat důvěrnost informací a důstojnost oběti.
Při poskytování služeb se snažte podporovat kulturně citlivý přístup.
Obhajujte práva obětí i žen obecně.
Většina hostitelských zemí neumožňuje uprchlíkům účast v politických
aktivitách, například v oblasti lobování za změnu zákona. To omezuje
možnosti uprchlíků založit např. sociální hnutí žen a obhajovat své zájmy.
Navázání vztahu s nevládními organizacemi, které se v této oblasti již
aktivně angažují, pomáhá uprchlíkům mít prospěch z veřejných aktivit bez
toho, že by porušovali legislativu hostitelské země.
Příprava služeb pokrývajících zdravotní potřeby obětí
O typu péče, která by měla být poskytnuta, rozhodneme podle typu
spáchaného násilí a podle doby, která uplynula od momentu incidentu do doby
příchodu oběti do zdravotního střediska.
37
Je velice důležité, aby oběť navštívila zdravotní středisko co nejdříve po
incidentu tak, aby jí mohla být poskytnuta nejlepší dostupná pomoc.
Nabídněte komplexní, snadno dostupnou zdravotnickou péči.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zdravotní vyšetření a ošetření by měl provést školený zdravotník, nejlépe
stejného pohlaví jako oběť. Je třeba použít odpovídající postupy, vybavení,
prostředky a léky pro:
→
zabránění přenosu nemoci (pohlavně přenosné choroby);
→
zabránění nechtěnému těhotenství;
→
ošetření zranění;
→
zajištění soudních důkazů;
→
poskytnutí poradenství a pomoci v případě psychologického
traumatu;
→
screening pacientů pro identifikaci sexuálního a genderového
násilí.
Poskytněte oběti kontakt na místo (a zajistěte přepravu je-li to nutné), kde jí
bude poskytnuta odpovídající péče.
Zajistěte následnou péči.
Zajistěte lékařské důkazy (a svědectví je-li to vhodné) pro soudní řízení v
případě, že se oběť rozhodla pro právní stíhání.
Spolupracujte s tradičními zdravotními pracovníky při identifikaci, oznamování
případu a poskytování odpovídající primární péči oběti.
Dokumentujte, shromažďujte a analyzujte data.
Monitorujte služby v oblasti zdravotní péče, včetně rovného přístupu k těmto
službám pro ženy, muže i dospívající, a kvalitu poskytovaných služeb.
Monitorujte zdravotní potřeby obětí.
Identifikujte a navrhněte strategie jak bojovat s okolnostmi přispívajícími
k výskytu sexuálního a genderového násilí, např. alkoholismu.
Obhajujte zájmy obětí v oblasti:
→
ochrany a bezpečnosti;
→
změn legislativy hostitelské země, která by jinak mohla být
v rozporu s právy a potřebami oběti.
Spolupracujte se zdravotníky, tradičními léčiteli i komunitou samotnou
v oblasti školení a citlivého přístupu k této problematice.
Viz také:
•
•
•
•
38
Clinical Management of Survivors of Rape (UNHCR/WHO, 2002)
Prevention and Response to Sexual and Gender-Based Violence in Refugee
Situation: Inter-Agency Lessons-Learned Conference Proceedings (UNHCR
2001)
A Practical Approach to Gender-Based Violence: A Programme Guide for
Health Care Providers and Managers (UNFPA, 2001)
Inter-Agency Field Manual on Reproductive Health in Refugee Situations
(Inter-Agency, 1999)
Poskytování pomoci pokrývající psychosociální potřeby oběti
Po incidentu sexuálního a genderového násilí může oběť procházet mnoha
různými emociálními a psychologickými reakčními stavy - včetně hanby,
strachu, viny, deprese a hněvu. Mohou se u ní rozvinout silné obranné
mechanismy jako zapomínání, odmítání nebo hluboké potlačení traumatického
zážitku, jímž prošla. Rodinní příslušníci mohou také prožívat řadu emocí a i oni
mohou potřebovat během tohoto traumatického období pomoc.
Obětem by měla být poskytnuta péče a je třeba k nim přistupovat empaticky.
Při pomoci traumatizovaným osobám jsou nejúčinnější aktivity vlastního
uprchlického společenství. K těmto aktivitám může patřit:
•
•
•
•
Identifikace a školení osob tradičně poskytujících v dané komunitě pomoc.
Zakládání ženských skupin nebo skupin, jež mají specificky pomáhat obětem
sexuálního násilí a jejich rodinám.
Budování „drop-in“ středisek, kde mohou oběti získat důvěrnou a citlivou
pomoc, informace a poradenství.
Psychosociální pracovníci by měli dále:
→
nabídnout krizové poradenství (naslouchání, emoční podporu,
povzbuzení) obětem násilí a jejich rodinám a odkázat je na
místo, kde mohou najít dlouhodobější emoční podporu;
→
podporovat obnovení tradičních pozitivních léčitelských metod
nebo očistných postupů používaných úspěšně v zemi původu
uprchlíků při traumatické nebo bolestné události;
→
obhajovat zájmy obětí u zdravotnických pracovníků,
policejních příslušníků, právního/soudního systému a dalších
poskytovatelů služeb;
→
zavést skupinové aktivity pro oběti a ostatní ženy
soustřeďující se na posilování vzájemných vztahů a
poskytování pomoci, reintegraci oběti do uprchlického
společenství, vzdělávání, posilování důvěry a ekonomického
postavení. Realizujte výdělečné projekty a mikro-kreditní
programy pomáhající znovu obnovit pocit soběstačnosti.
Viz také:
•
•
How to Guide: A Community-Based response to Sexual violence Against
Women, Ngara, Tanzania (UNHCR, 1997)
Mental Health of Refugees (UNHCR/WHO 1996)
Příprava intervencí v oblasti bezpečnosti
Oběť potřebuje po incidentu bezpečné útočiště. Je-li například pachatelem
násilí člen rodiny, soused nebo jiný příslušník komunity oběti, může být pro ni
39
nemožné vrátit se domů. Je především na uprchlické komunitě a rodině oběti,
aby se snažili zajistit oběti bezpečné místo pobytu.
•
•
•
•
•
•
•
•
Připravte postupy a možnosti pro zajištění okamžité ochrany oběti, například
přestěhování, vybudování bezpečné zóny v táboře, nabídka bezpečného
útočiště. Budování azylových domů by mělo být poslední možností, jelikož
pokud se takové zařízení nachází mimo komunitu a je spravováno realizačním
partnerem, může být oběť ještě dále izolována.
Zapojte do poskytování pomoci oběti starší osoby z uprchlické komunity.
Analyzujte data o incidentu a diskutujte se všemi zainteresovanými stranami o
bezpečnostních otázkách a rizicích.
Pomáhejte nastolit vládu zákona tím, že zajistíte efektivní přítomnost
policejních/ bezpečnostních složek a spravedlivé a rychlé stíhání pachatelů.
Zapojte uprchlické společenství do všech aspektů bezpečnostní politiky.
Nezapomeňte na to, aby příslušníky komunitních a sousedských hlídek byly
také ženy.
Zvažte alternativní opatření pro ochranu oběti, včetně přesídlení do jiného
tábora/zařízení je-li to vhodné.
Zajistěte, aby členy všech uprchlických bezpečnostních týmů byly také
vyškolené policejní pracovnice.
Uspořádejte školení pro pracovníky policie a bezpečnostních služeb v oblasti
Viz také:
•
Situations: Inter-Agency Lessons Learned Conference Proceedings (UNHCR,
2001)
Zajištění právní/soudní pomoci
Spolu s místními úřady zaveďte systém umožňující obětem, které chtějí násilný incident
nahlásit policii a iniciovat trestní stíhání pachatele, učinit tak včas.
Za tímto účelem bude nutné navázat dobrý pracovní vztah s místními zákon
prosazujícími institucemi (např. policií, soudním systémem a veřejnými
prokurátory). Spolupracujte i s tradičními soudními institucemi uprchlické
komunity tak, aby se oběti dostalo odpovídajícího zadostiučinění.
Znalost relevantního právního prostředí.
•
40
Pracovníci právního oddělení by měli znát příslušnou národní legislativu.
→
Jaká národní legislativa platí v této oblasti? Jaké jsou právní
definice různých typů sexuálního a genderového násilí? Je
domácí
násilí
trestným
činem
jiným
než
běžné
napadení/ublížení na těle?
→
→
Je-li součástí národní ústavy listina práv, mohou být
relevantní ustanovení této listiny uplatňována pro řešení
určitých typů sexuálního a genderového násilí?
Jaké zákony platí v oblasti interrupcí? Je interrupce obecně
nelegální? Existují nějaké zvláštní okolnosti (výjimky),
například pokud žena otěhotní v důsledku znásilnění, pokud je
její život ohrožen nebo existují-li důvody související
s psychickým stavem ženy za jakých může být interrupce
povolena? Jaké důkazy jsou požadovány pro doložení
takových zvláštních okolností?
Znalost postupů platných v případě oznámení sexuálního a genderového násilí.
•
•
•
•
Pracovníci jednající s obětí, která se rozhodne pro podání trestního oznámení,
musí postupovat citlivě a empaticky. Musí oběti také poskytnout úplné
informace o postupu právního řízení v azylové zemi.
Oběť by měla vědět, co může od právního procesu očekávat. Pracovníci
právního oddělení a komunitní pracovníci by měli spolupracovat a zajistit, aby
oběť měla odpovídající představu o svých právech, platných procedurách i
délce trvání procesu. Měli by být připraveni odpovědět na všechny eventuální
otázky oběti. Žalující strana by měla dostat informace o právní kvalifikaci činu,
o čase nutném pro vyšetření případu a trestní stíhání, o možných výsledcích
soudního procesu a o roli UNHCR a spolupracujících agentur v tomto procesu.
Pracovníci právního oddělení by také měli oběť informovat, jaké služby
v oblasti reproduktivního zdraví jsou jí podle národní legislativy k dispozici,
včetně přístupu k poradenství, ochraně před nákazou a ukončení nechtěného
těhotenství.
Pracovníci zajišťující poskytování ochrany by měli také:
→
zajistit, aby oběť i pachatel vlastnili registrační doklady a
doklady totožnosti;
→
úzce spolupracovat s místními právníky znajícími dobře
národní legislativu v oblasti sexuálního násilí;
→
zajistit, aby místní policie zaregistrovala oznámení o
spáchaném činu;
→
zajistit, aby byla zaregistrována lékařská zpráva a výpověď
oběti a aby obojí bylo postoupeno příslušným národním
orgánům (policii nebo prokurátorovi);
→
zajistit, aby hlavní svědkové z uprchlické komunity dodrželi
všechny právní postupy tím, že poskytnou výpověď a
v případě potřeby se dostaví k soudu;
→
ve spolupráci s bezpečnostními pracovníky a policií zajistit,
aby oběť, pachatel i svědci násilného činu byli chráněni před
zastrašováním a jinými bezpečnostními hrozbami;
→
zajistit, aby pracovníci UNHCR nebo pracovníci realizační
agentury
doprovodili
všechny
oběti
z řad
uprchlíků
k soudnímu přelíčení.
Znalost úlohy UNHCR a osob/institucí poskytujících v azylové zemi právní služby
•
Pracovníci zajišťující poskytování ochrany by měli identifikovat organizace
zabývající se právy žen a sdružení právníků zabývajících se otázkami
sexuálního a genderového násilí a měli by s nimi spolupracovat při řešení této
41
problematiky. Tam, kde UNHCR zajišťuje poskytování právní pomoci, by měla
organizace zajistit také kvalifikované právní zastoupení obětí-uprchlíků.
Zástupci nevládních organizací spolupracujících s právníky UNHCR v oblasti
poskytování ochrany by měli:
→
poskytovat žalující straně všechny nutné informace o právním a
trestním řízení s cílem připravit ji a její rodinu na soudní proces;
→
pomoci žalující straně požádat o finanční příspěvek na právní
pomoc je-li takový příspěvek podle národního zákona možný
(není-li tato pomoc dostupná, měla by v rozpočtu UNHCR
existovat kapitola pro pokrytí nákladů související s právním
zastoupením obětí sexuálního a genderového násilí);
→
doprovodit žalující stranu na policejní stanici a k soudu a být
přítomen během všech pohovorů a soudních líčení;
→
ve všech případech požádat soud o status pozorovatele tak, aby
bylo možné před soudem vystoupit (to je užitečné zejména
v případě dětí);
→
prozkoumat možnost vést soudní přelíčení prostřednictvím
kamerového záznamu, aby oběť i její rodina byli chráněni před
dalším traumatem;
→
uložit bezpečně všechny důvěrné složky a pravidelně poskytovat
nejnovější informace pracovníkům právního oddělení.
Znalost práv obviněných
•
Zacházení s obviněnou osobou by mělo respektovat práva obviněného jako
osoby, jejíž vina zatím nebyla prokázána. UNHCR má povinnost zajistit
obviněnému přístup ke spravedlivému soudnímu líčení a lidské podmínky
během výslechu a vazby. Pracovníci právního oddělení UNHCR musí zajistit,
aby práva obviněné osoby byla během vyšetřování a soudního líčení
respektována. UNHCR by mělo zejména zajistit, aby:
→
prodlevy v soudním řízení byly minimální;
→
obviněný nebyl ve vazbě mučen;
→
s obviněným bylo ve vazbě zacházeno lidsky;
→
pokud je s obviněným nakládáno nehumánně, podá UNHCR u
relevantních úřadů oficiální protest tak, aby s dotyčnou osobou
bylo zacházeno v souladu se zákonem.
Znalost platných trestů a sankcí
Pracovníci právního oddělení UNHCR by měli zajistit, aby uprchlíci obvinění ze
sexuálního a genderového násilí byli potrestáni stejným způsobem, jakým by
byli za stejný čin potrestáni státní příslušníci hostitelské země, tj. v souladu
s relevantní trestní legislativou. UNHCR a jeho partnerské nevládní organizace
poskytující právní služby by měli zajistit, aby pachatelé byli potrestáni
způsobem, který je nediskriminuje kvůli jejich uprchlickému statutu. Trest pro
dětské pachatele by měl zohledňovat jejich potřebu rehabilitace. Kdykoliv je to
možné, neměli by nezletilí pachatelé být vězněni ve stejných zařízeních jako
dospělí pachatelé.
Možnost odškodnění
42
Pokud se oběť snaží získat odškodnění v občansko-právním sporu vedeném
proti pachateli, měla by jí být poskytnuta právní pomoc. Pokud UNHCR takovou
pomoc poskytnout nemůže, měl by být zajištěn přístup oběti k bezplatnému
právnímu poradenství v rámci právních klinik nebo občanských organizací na
ochranu práv žen.
Znalost alternativních způsobů řešení sporů
V některých společenstvích se může oběť cítit lépe, bude-li moci využít
tradičního mechanismu pro řešení sporů. V některých případech chtějí oběti a
jejich rodiny těchto mechanismů využít ze strachu před vyloučením ze
společnosti pokud by tak neučinili. Pracovníci UNHCR zajišťující poskytování
ochrany by měli tyto mechanismy monitorovat tak, aby byl zajištěno, že budou
v souladu s národní legislativou i mezinárodními standardy v oblasti lidských
práv. Jsou-li tyto tradiční postupy s národní legislativou v rozporu, měli by
pracovníci právního oddělení připravit školení/semináře zlepšující
informovanost uprchlické komunity v této oblasti a podporující změnu
takových tradičních postupů pro řešení sporů tak, aby se tyto dostaly do
souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv. Změna těchto
tradičních mechanismů může trvat delší čas, takže je nutné mít trpělivost a
nevynášet soudy.
Viz také:
•
•
•
Step-by-Step Guide for Protection Officers, Prevention of and Response to
Sexual and Gender-Based Violence (UNHCR 1998)
Refugee Children: Guidelines on Protection and Care (UNHCR, 1994)
Guideline on the Protection of Refugee Women (UNHCR, 1991)
Identifikace úlohy ostatních potenciálních aktérů
Kromě činitelů v oblasti zdravotnictví, komunitních služeb, bezpečnosti a
poskytování ochrany hrají v uspokojování potřeb obětí významnou úlohu i další
činitelé. Všichni, kdo pracují s uprchlíky, by měli znát své povinnosti i povinnosti
ostatních stran zapojených do poskytování pomoci obětem sexuálního a genderového
násilí.
Pracovníci v terénu
•
•
•
•
Přijímají a zkoumají hlášení o incidentech v oblasti sexuálního a genderového
násilí.
Zajišťují bezpečnost oběti a odkážou jí k pracovníkům/institucím, kde se jí od
všech aktérů dostane citlivé a pečlivé pomoci.
Jednají ve prospěch oběti a její rodiny tak, aby oběť obdržela pomoc od všech
činitelů, podle svých potřeb.
Přijímají administrativní opatření pro pokrytí potřeb oběti v oblasti
bezpečnosti; např. rozdělení přídělové karty pro domácnost, přidělení
zvláštního ubytování a nepotravinové pomoci oběti.
43
•
•
Uchovávají všechny záznamy umožňující monitorovat trendy v oblasti
sexuálního a genderového násilí a přijímání vhodných opatření v oblasti
prevence a pomoci
Spolupracují se všemi ostatními sektory a činiteli.
Programoví pracovníci
•
•
•
•
•
Pomáhají všem činitelům a sektorům vypracovat meziresortní plány v oblasti
prevence a reakce na sexuální a genderové násilí.
Přidělují zdroje na podporu příslušných aktivit.
Přijímají a zkoumají souhrnné zprávy s údaji, trendy, analýzami aktivit
v oblasti reakce a prevence.
Pomáhají partnerům z řad mezinárodních nevládních organizací při
rozdělování zdrojů na podporu programů v oblasti prevence a reakce.
Spolupracují se všemi sektory a činiteli.
Vedoucí kanceláří
•
•
•
•
•
•
Přijímají a hodnotí zprávy a analýzy z oblasti sexuálního a genderového násilí,
programové aktivity a jejich výsledky.
Pomáhají pracovníkům UNHCR při přípravě, realizaci, monitorování a
hodnocení strategií v oblasti prevence a reakce.
Zajišťují meziresortní a meziagenturní koordinaci.
Do přípravy programů zapojují pracovníky UNHCR, uprchlíky, partnerské
organizace i vládní orgány.
Na vysoké úrovni obhajují a podporují aktivity v oblasti prevence, pomáhají
při řešení problémů a lobují za získání odpovídajících prostředků.
Spolupracují s kolegy z ostatních kanceláří UNHCR a dalšími agenturami
UNHCR tak, aby bylo zajištěno maximální využití zdrojů a sdílení informací.
Policie
•
•
•
•
•
•
Přijímá podání a vede vyšetřování v rámci právního a trestního řízení
stanoveného zákonem.
V souladu se standardními policejními postupy zatýká obviněné osoby, vede
vyšetřování, připravuje obvinění, rozesílá předvolání a zajišťuje, aby se
všichni předvolaní svědci dostavili k soudu.
V případě nutnosti se snaží zajistit rychlejší vyšetřování a trestního stíhání
případů sexuálního a genderového násilí.
Vysvětluje oběti postup právního a trestního řízení.
Přistupuje citlivě k potřebám oběti v oblasti soukromí a důvěrnosti.
Účastní se informačních vzdělávacích kampaní připravených pracovníky
právního oddělení.
Soudy
•
•
44
Připravují každotýdenní soupis případů, kde je vyznačeno, ve kterých
případech jsou jednou ze stran řízení uprchlíci (žalovaná či žalující strana).
V souladu se standardními postupy vedou právní řízení v případech sexuálního
a genderového násilí (přijímání případů, vedení slyšení a přelíčení,
předvolávání svědků, vydávání rozsudků a odsouzení).
•
Účastní se seminářů a iniciativ pro zvyšování povědomí organizovaných
pracovníky právního oddělení UNHCR.
Příprava plánu práce s pachateli
Práce s pachateli násilí je náročná, avšak nutná. Lidská práva pachatele, včetně
jeho vlastní bezpečnosti, musí být respektována. Je-li pachatelem trestného
činu uprchlík, musí mu být poskytnuta mezinárodní ochrana. Mezirezortní týmy
by měly připravit plány práce s pachateli.
•
•
•
Poraďte se s národními orgány, jaká opatření v oblasti práce s pachateli
sexuálního a genderového násilí jsou lokálně přijímána.
Zapojte do monitorování opatření a práce s pachatelem bezpečnostní
pracovníky a policii, včetně členů komunitních hlídek.
Je-li to možné, oddělte pachatele od zbytku komunity.
Navrhování způsobu poskytování pomoci obětem by se měla účastnit především
uprchlická komunita.
Připravte aktivity v oblasti komunitního vzdělávání a zlepšení informovanosti
•
Realizujte veřejné informační kampaně o sexuálním násilí zaměřené na
všechny skupiny uprchlické komunity.
Ustavte systémy postupování případů a podávání zpráv
•
V každé situaci by měl existovat jasný systém postupování případů tak, aby
oběť věděla, kde jí může být poskytnuta včasná pomoc.
Posilujte schopnost společenství reagovat na násilí
•
Spolupracujte s uprchlickou komunitou při přípravě udržitelných, efektivních
strategií v oblasti reakce na sexuální a genderové násilí.
Připravte opatření pro pokrytí zdravotních potřeb obětí
•
Zajistěte snadno dostupnou zdravotní a následnou péči.
Reakce na psycho-sociální potřeby oběti
•
Obětem by měla být poskytována citlivá péče.
Připravte opatření v oblasti bezpečnosti
•
Oběti musí být po incidentu zajištěno bezpečí a toto bezpečí by jí mělo zajistit
především uprchlické společenství.
Ustavení právního/soudního systému
•
Vybudujte společně s místními orgány takový systém, aby oběti, které chtějí
podat trestní oznámení na pachatele, tak mohly včas učinit.
45
Identifikujte úlohu a povinnosti dalších potenciálních činitelů
•
Terénní, programoví a vedoucí pracovníci mohou hrát zásadní úlohu
v uspokojování potřeb obětí.
Připravte plán práce s pachateli
•
46
Lidská práva
respektována.
pachatelů,
včetně
jejich
vlastní
bezpečnosti,
musí
být
Kapitola 3
Prevence sexuálního a genderového násilí
Pouze podaří-li se identifikovat faktory ovlivňující výskyt a rozsah sexuálního a
genderového násilí je možné připravit efektivní a odpovídající strategie v oblasti
prevence tohoto násilí. Prevenční aktivity se mají soustředit na potenciální
pachatele, oběti i na osoby, které jim mohou poskytnout pomoc. Projekty v této
oblasti je tedy třeba zaměřit na příslušníky uprchlické populace, humanitární
pracovníky, státní příslušníky hostitelské země i vládní orgány. Stejně jako v
případě všech ostatních programů boje proti sexuálnímu a genderovému násilí
jsou i programy v oblasti prevence nejefektivnější, pokud se jejich návrhu,
realizace a hodnocení účastní všechny výše uvedené skupiny, včetně uprchlíků.
K efektivním strategiím v oblasti prevence patří aktivity soustřeďující se na pět klíčových
oblastí: přeměnu sociálních a kulturních norem kladoucí důraz na posílení postavení žen a
dívek, obnovení rodinných a komunitních struktur a systému poskytování pomoci, navrhování
efektivních služeb a zařízení, práci s formálními i tradičními právními systémy mající zajistit,
aby činnost těchto struktur odpovídala mezinárodním standardům v oblasti lidských práv, a
monitorování/dokumentování případů sexuálního a genderového násilí.
Součástí prevence sexuálního a genderového násilí je identifikace a eliminace faktorů, které
některé příslušníky uprchlické populace činí zranitelnějšími ve vztahu k tomuto násilí, a návrh
postupů pro zlepšení ochrany všech uprchlíků. Takové postupy jsou nejúčinnější jsou-li
navrhovány, realizovány a monitorovány všemi stranami účastnícími se poskytování ochrany
a pomoci uprchlickému společenství i uprchlíky samotnými.
Aby bylo možné ZABRÁNIT sexuálnímu a genderovému násilí, musíte identifikovat a
řešit jeho PŘÍČINY a FAKTORY, KTERÉ PŘISPÍVAJÍ K JEHO VZNIKU.
Nejprve proveďte posouzení potřeb/analýzu situace, která vám pomůže identifikovat faktory
a problémy relevantní ve vaší situaci (více podrobností najdete v Kapitole 6). Posouzení
potřeb/analýza situace vám umožní:
• získat informace o kultuře, tradicích v oblasti poskytování ochrany, zvycích a
genderových/mocenských vztazích v uprchlickém společenství i společnosti hostitelské
země;
• identifikovat oblasti, kde existuje pravděpodobnost výskytu sexuálního a genderového
násilí (např. místa, kde probíhá distribuce humanitární pomoci, vazební střediska,
hraniční přechody, bary s prodejem alkoholu atd.);
47
•
koordinovat své aktivity s organizacemi poskytujícími v hostitelské zemi zdravotní,
psychosociální, bezpečnostní a právní služby, nevládními organizacemi a agenturami OSN
v rámci společné přípravy preventivních opatření.
Pouze rozpoznáte-li faktory ovlivňující typ a rozsah sexuálního a genderového násilí bude
možné připravit odpovídající a účinné strategie v oblasti prevence. K faktorům, které mohou
ovlivňovat jednotlivce, skupiny a instituce, patří:
•
•
•
•
•
•
demografické složení populace (je užitečné znát statistické složení podle věku a pohlaví);
sociální a kulturní normy daného uprchlického společenství;
struktura rodiny a společenských systémů pro poskytování pomoci v době před a po
přesídlení;
znalosti, postoje a chování osob ve vedoucích pozicích a osob s rozhodovacími
pravomocemi;
služby a zařízení - včetně fyzického prostředí, dispozice tábora/místa a přístupu ke
službám;
právní rámec, soudní praxe a tradice (formální i neformální).
Stejně jako v případě všech ostatních aspektů boje se sexuálním a genderovým
násilím se uprchlická komunita musí účastnit také identifikace těchto faktorů a
přípravy strategií jejich řešení.
Aktivity v oblasti prevence se soustředí především na potenciální pachatele, potenciální oběti
a na osoby, které jim mohou poskytnout pomoc. Cílovou skupinou těchto aktivit je tedy
uprchlické společenství, humanitární pracovníci, státní příslušníci hostitelské země a vládní
orgány.
K prevenci patří také stále programy monitorující, hodnotící, shromažďující a analyzující data
o případech sexuálního a genderového násilí.
Součástí efektivních strategií v oblasti ochrany budou aktivity soustřeďující se na pět
klíčových oblastí:
• přeměnu sociálních a kulturních norem kladoucí důraz na posílení postavení žen a dívek;
• obnovu rodinných/komunitních struktur a systémů poskytování pomoci;
• projektování efektivních služeb a zařízení;
• práci s formálními i tradičními právními systémy tak, aby jejich činnost odpovídala
mezinárodním standardům v oblasti lidských práv;
• monitorování a dokumentování případů sexuálního a genderového násilí.
Přeměna sociálních a kulturních norem
Jak již bylo řečeno v první kapitole, kořeny sexuálního a genderového násilí leží v sociálních a
kulturních normách, nerovném postavení pohlaví a diskriminaci. Pro účinnou prevenci
sexuálního a genderového násilí je tedy zapotřebí změnit genderové vztahy uvnitř komunity
– tj. změnit sociálně předepsané role, povinnosti, očekávání, omezení, příležitosti a privilegia
přisuzovaná členům společnosti na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví.
Prevence v oblasti sociálních a kulturních norem se snaží ovlivnit vědomosti, postoje a
chování členů společnosti. Sem patří:
48
Vědomosti
Postoje komunity
Chování
Pochopení významu lidských práv, řádné ocenění
reprodukčních schopností a domácí práce, přijetí
alternativních genderových rolí, používání nenásilných
metod pro vyjádření hněvu a frustrace, povědomí o
možnosti využít služeb a pomoci pro oběti a pachatele.
Víra v rovná lidská práva pro všechny jak na komunitní,
tak na individuální úrovni, respektování hodnoty
každého jedince pro společenství, účast všech členů
komunity na rozhodovacích procesech, poskytování
podpory obětem sexuálního a genderového násilí,
nulová tolerance k osobám zneužívajícím své postavení.
Nenásilné řešení problémů, respektování všech osob bez
ohledu na jejich pohlaví čí genderovou roli, hlášení
všech případů sexuálního a genderového násilí,
odsouzení pachatele i jeho činu a vyjádření podpory
oběti.
Uprchlíci jsou často vytrženi ze svého přirozeného prostředí a režim jejich každodenního
života se zhroutil. Většina z nich proto začala pociťovat změnu své tradiční genderové role.
Programy v oblasti prevence sexuálního a genderového násilí mohou v dlouhodobém
horizontu podpořit pozitivní proměnu genderových vztahů v rámci komunity. Preventivní
aktivity mohou také přispět k ukončení škodlivých tradičních praktik (například ženské
obřízky).
STRATEGIE:
Příprava informačních, osvětových a komunikačních kampaní (IOK)
Chcete-li podpořit změnu postojů, vědomostí a chování komunity, připravte a realizujte IOK
kampaně. Tématem takových kampaní mohou být:
•
•
•
•
•
•
genderové vztahy;
lidská práva, včetně lidských práv žen a dětí;
sexuální a genderové násilí;
genderové role a očekávání společenství;
pomoc obětem a přístup k takové pomoci; a
řešení konfliktů a posilování dobrých vztahů.
Tyto kampaně by měla být zaměřeny na konkrétní skupiny daného společenství – ženy,
muže, mladé lidi, děti, náboženské skupiny, školy, obchodníky, vůdce/staré osoby, tradiční
zdravotní pracovníky a další.
Kampaně měly být připraveny a realizovány za aktivní účasti uprchlické komunity. Na
podporu mobilizace společenství je možné použít řadu technik. Ty by se měly soustředit na
posilování důvěry a konsensu členů společenství při přijímání nových postojů. Uprchlíci by
měli být vyškoleni tak, aby se těchto kampaní mohli aktivně účastnit. Součástí IOK kampaní
mohou být (je-li to možné) i moderní informační technologie, včetně internetu. Kdykoliv je to
možné, zapojte do práce ty pracovníky, kteří mají zkušenosti z oblasti veřejných informací a z
přípravy/šíření různých myšlenek prostřednictvím IOK kampaní.
49
K prostředkům jak efektivně sdělit propagovanou myšlenku veřejnosti patří:
• tištěné plakáty a brožury;
• soutěže o nejlepší plakát;
• divadelní, písňová a taneční vystoupení;
• rozhlasové diskuse;
• oznámení veřejné správy;
• video-prezentace;
• hesla tištěná na tričcích;
• semináře a
• neformální diskuse.
Při přípravě IOK strategií je třeba mít na paměti možnou jazykovou bariéru i úroveň
gramotnosti cílové populace.
STRATEGIE:
Posilování komunitních vztahů
Uprchlické společenství by mělo hrát významnou úlohu při přípravě, realizaci a hodnocení
strategií prevence sexuálního a genderového násilí. Humanitární agentury by měly
spolupracovat s různými skupinami uvnitř uprchlické komunity – se skupinami žen,
mládežnickými skupinami, zdravotníky, učiteli, vůdci uprchlíků atd. – při identifikaci
dobrovolníků z řad uprchlické komunity, kteří by mohli pomáhat s realizací těchto aktivit. Při
náboru dobrovolníků je třeba mít na paměti rovné zastoupení obou pohlaví. Dobrovolní
pracovníci mohou působit jako komunitní osvětoví pracovníci (například mezi svými
vrstevníky), jako poradci apod. a mohou být členy týmu nouzové intervence.
Nevládní organizace, UNHCR a orgány hostitelské země by měly dobrovolníkům nabídnout
řádné školení a/nebo technickou pomoc.
Viz také:
• How to Guide: Sexual and Gender-Based Violence Programme in Guinea
(UNHCR 2001)
• How to Guide: Sexual and Gender-Based Violence Programme in Liberia
(UNHCR 2001)
• How to Guide: Building a Team Approach to the Prevention and Response to
Sexual Violence, Kigoma, Tanzania (UNHCR 1998)
• How to Guide: A Community-Based response to Sexual Violence Against
Women, Ngara, Tanzania (UNHCR 1997)
STRATEGIE:
Zajištění rovného zastoupení obou pohlaví ve vedoucích strukturách a
rozhodovacích procesech
Uprchlické ženy se musí účastnit rozhodování a řízení. Skutečně rovné zastoupení obou
pohlaví ve vedoucích strukturách komunity zajistí, že budou pokryty potřeby žen, mužů,
dívek i chlapců a že muži i ženy budou mít stejný přístup k poskytovaným prostředkům a
pomoci.
Někdy může být nutné poskytnout uprchlíkům oddělený diskusní prostor podle pohlaví a
věku. Takové uspořádání umožňuje svobodnější diskusi, ze které mohou vzejít důležité
informace o sexuálním a genderovém násilí uvnitř komunity. Je-li to vhodné nebo nutné,
poskytněte prostor pro oddělená setkání; zajistěte ale, aby se ženy plně účastnily
50
rozhodovacích procesů, ve kterých jsou diskutována a přijímána rozhodnutí mající dopad na
celou komunitu. Není-li kulturní tradice uprchlíků nakloněna účasti žen a dětí na jednáních
mužů, zajistěte, aby názory žen a dětí byly v rozhodnutích přijatých muži zohledněny.
Zároveň se pokuste vytvořit mezi muži skupinu stoupenců ženské účasti s cílem připravovat
pomalu cestu ke změně postoje mužů v daném společenství.
STRATEGIE:
Posílení postavení žen
Přestože muži a chlapci se také mohou stát obětí sexuálního a genderového násilí, častěji
jsou cílem takových útoků porušujících základní lidská práva ženy a dívky. Ve většině kultur
jsou ženy považovány za podřízené muži a za na muži závislé. Takové nerovné mocenské
postavení přináší ženám dvojí nevýhodu: hrozí jim větší riziko fyzického a psychického
zneužívání a – stanou-li se obětí zneužívání - mají většinou jen málo možností jak si zajistit
odškodnění a/nebo ekonomickou soběstačnost.
•
•
•
•
Místní právní systém nemusí považovat sexuální a genderové násilí za zločin.
Pokud žena oznámí násilí na ní spáchané, může být její oznámení ignorováno nebo
zesměšňováno.
Žena nemusí incident nahlásit, protože má strach z odplaty nebo z toho, že by se ona
či její rodinní příslušníci mohli stát obětí dalšího sexuálního násilí.
Je-li pachatelem manžel, může se žena cítit bezmocná a odsouzená k tomu s ním
zůstat a může snášet další zneužívání jelikož nemá možnost jinak se postarat o sebe
a své děti.
Můžete začít měnit roli žen ve společnosti i sebevnímání žen tím, že jim nabídnete aktivity
podporující jejich nezávislost a ekonomickou soběstačnost i jejich vůdcovské a rozhodovací
schopnosti. K těmto aktivitám patří:
•
•
•
•
•
•
•
•
nabídka programů gramotnosti,
odborná školení,
příprava výdělečných a mikrokreditních programů,
zajištění rovného zastoupení žen v uprchlických výborech v oblasti správy a
rozdělování pomoci,
rovný přístup při nabízení zaměstnaneckých příležitostí uprchlíkům,
zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro uprchlické dívky,
podpora ženských skupin a společenství,
nabídka školení v oblasti manažerských schopností.
Kromě podporování role žen ve vedoucích strukturách komunity a rozhodovacích procesech,
je třeba uprchlické ženy podpořit i při mobilizaci a budování skupin obhajujících jejich rovná
práva ve společenství.
Viz také:
• Guidelines on the Protection of Refugee Women (UNHCR 1991)
STRATEGIE:
Zapojení mužů
• Jednostranné zaměření preventivních strategií na ženy přehlíží skutečnost, že
pachateli většiny případů sexuálního a genderového násilí jsou muži. Muži tedy musí
být i součástí řešení tohoto problému. Než bude možné dosáhnout skutečného
pokroku, musí se muži rozhodně postavit proti sexuálnímu a genderovému násilí.
51
•
•
Muži ve významných pozicích mají moc a autoritu a mohou ovlivnit změnu myšlení a
jednání. Mohou být také vzorem pro ostatní.
Muži musí vědět, že pachatelé sexuálního a genderového násilí budou potrestáni.
Trest by pak mohl zpětně postihnout jejich rodinu i jejich komunitu.
Podporujte skupiny mužů, kteří si přejí skoncovat se sexuálním a genderovým násilím ve své
komunitě. Takové skupiny jsou ztělesněním myšlenky, že sexuální a genderové násilí není
jen „ženskou záležitostí“. Mnohé zkušenosti můžeme najít u osob, které s muži pracují v
rámci programů plánovaného rodičovství. Je-li vidět zájem mužů o prevenci sexuálního a
genderového násilí, získává tato otázka na důvěryhodnosti a to může pomoci přesvědčit další
muže, aby se k nim přidali.
Buďte citliví ke skutečnosti, že i muži a chlapci se mohou stát obětí sexuálního a
genderového násilí. Vytvořte prostor a podmínky pro diskusi mužů o této otázce a pro jejich
společný pokus toto násilí zastavit. Mějte na paměti, že se muži mohou zdráhat hovořit o
sexuálním a genderovém násilí mnohem více než ženy.
Začněte včas: nabídněte školení o genderové problematice a o nebezpečí násilí rodičům tak,
aby mohli tyto zásady vštěpovat svým malým dětem. Dospívající mládež by se měla s
přednáškami o sexuálním a reproduktivním zdraví, lidských právech a genderové
problematice seznámit ve škole nebo v rámci komunitních programů.
Viz také:
•
•
Situations: Inter-Agency Lessons Learned Conference Proceedings (UNHCR
2001)
Population Reports: Ending Violence Against Women (John Hopkins University
School of Public Health, 1999)
STRATEGIE:
Zapojte děti a mládež
Změna vědomostí, postojů a chování je jednodušší začnete-li včas.
• Snažte se, aby rodiče, kteří získali znalosti z oblasti lidských práv, vědomosti o
genderových vztazích a nenásilném řešení konfliktů apod., předávali tyto znalosti i svým
dětem.
• Připravte školení pro učitele tak, aby mohli tato témata zařadit do osnov.
• Zapojte skupiny mladých lidí a dětí do procesu vzdělávání vrstevníků a zvyšování
povědomí o nebezpečí sexuálního a genderového násilí.
• Podporujte na školách vznik dívčích skupin poskytujících pomoc mladším dívkám.
• Diskutujte o genderových vztazích a o sexuálním a genderovém násilí v rámci již
probíhajících aktivit (např. odborných vzdělávacích nebo osvětových programů a kampaní
proti AIDS/HIV zaměřených na mladé lidi).
• Vymyslete zajímavé způsoby, jak proměnit dětské vnímání dívčí a chlapecké identity
prostřednictvím divadla, poezie nebo umění.
• Dejte dětem a mladým lidem možnost vyjádřit své potřeby a obavy.
Viz také:
• Action for the Rights of Children (ARC), Critical Issues: Abuse and Exploitation
(UNHCR, OHCHR, UNICEF, Save the Children Revised 2002)
52
•
Refugee Children. Guidelines on Protection and Care (UNHCR 1994)
Obnova struktur rodinné a komunitní podpory
Při útěku členů uprchlického společenství z domova dochází často k rozpadu rodinných a
komunitních struktur zajišťujících poskytování pomoci a podpory v nesnázích. Během
konfliktu a při útěku dochází k rozdělení rodin. Většinu uprchlíků tvoří ženy a děti, které se
náhle ocitají bez svých mužských příbuzných a širší rodiny. Ženy jsou okolnostmi donuceny
převzít tradičně „mužské“ role, aby mohly uživit sebe a svou rodinu. Mužští uprchlíci se
někdy cítí bezmocní, zmatení a frustrovaní: jejich tradiční úlohu živitele a ochránce rodiny si
najednou přivlastnily humanitární organizace zajišťující poskytování potravin a ubytování.
Komunitní struktury určující morální a sociální standardy chování jsou často oslabené nebo se
během útěku zcela rozpadnou. Takové prostředí pak představuje živnou půdu pro vznik
sexuálního a genderového násilí. Je tedy důležité snažit se tyto struktury a systémy zajišťující
respektování rovných práv všech členů společenství co nejrychleji obnovit.
STRATEGIE:
Příprava sociálních a rekreačních programů
Při přípravě dispozičního plánu uprchlického tábora vyčleňte dostatečný prostor
pro sportovní, rekreační a sociální aktivity a pro zařízení, ve kterých je možné
tyto aktivity provozovat. Spolupracujte s uprchlíky, především se ženami a dětmi,
na přípravě rekreačních a sociálních aktivit. Školy by měly poskytovat víc než
„jen“ vzdělání: měly by také chránit děti před sexuálním a genderovým násilím.
Zajistěte tedy, aby školu navštěvovali jak chlapci, tak i dívky.
STRATEGIE:
Podpora obnovení náboženských a duchovních aktivit
Během přípravy tábora vyčleňte také určitý prostor pro kostel, mešitu či jiné bohoslužebné
místo. Pomozte členům společenství obnovit jejich náboženské a duchovní aktivity.
Náboženští vůdcové by se měli být vašimi partnery při šíření povědomí o právech žen a dětí a
při prevenci sexuálního a genderového násilí v dané komunitě.
Viz také:
• Handbook on Emergencies – Second Edition (UNHCR 2000)
Tvorba podmínek pro zlepšení systému odpovědnosti
Při analýze situace věnujte pozornost mocenským vztahům uvnitř uprchlické komunity a
vztahům mezi těmi, kdo poskytují uprchlíkům pomoc. Mezi osobami, které mají určitou moc,
mohou být potenciální pachatelé, osoby se schopností ovlivnit sociální a kulturní normy
53
daného společenství i osoby, které mohou poskytnout pomoc obětem sexuálního a
genderového násilí. Je důležité zeptat se:
• Kdo v daném společenství přijímá rozhodnutí?
• S kým se humanitární organizace radí a koho zapojují do přípravy, realizace,
monitorování a hodnocení intervenčních programů?
• Komu je poskytována pomoc?
• Kdo má v komunitě a v domácnostech na starosti správu prostředků?
STRATEGIE:
Zlepšení povědomí
Pracovníkům všech organizací by mělo být pravidelně poskytováno školení v oblasti
povědomí o lidských právech, genderových vztazích, relevantních národních a mezinárodních
zákonech a normách a směrnicích v oblasti sexuálního a genderového násilí. Pravidelně by
měly být připravovány semináře pro „oživení“ znalostí. Účastníky by měli být pracovníci OSN,
nevládních organizací, úřadů hostitelské země a další partneři.
Zajistěte vzdělávání v oblasti lidských práv a povědomí o genderových otázkách pro
komunitní pracovníky, příslušníky policie a soudů a národní/mezinárodní humanitární
organizace.
STRATEGIE:
Zajištění dodržování standardů etického kodexu
Žádný humanitární pracovník nesmí zneužívat své postavení. Povinnosti, očekávání, normy a
standardy práce by měly být součástí písemného etického kodexu a popisu práce a pokud
humanitární pracovník tyto povinnosti a standardy nesplňuje, musí existovat a následovat
sankce.
Etický kodex je preventivní nástroj. Je výrazem sebekontroly, přijetí a dodržování
řádných standardů a má odrazovat od jednání, které by mohlo poškodit již tak trpící
a zranitelné osoby jimž poskytujeme péči, porušit lidská práva, podrýt mandát a
ohrozit reputaci naší organizace.
E. Ruud Lubbers, Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, 2002
Prostřednictvím informačních a osvětových programů informujte uprchlickou komunitu o
standardech humanitární intervence a o etickém kodexu humanitárních pracovníků.
Vybudujte systém jehož prostřednictvím je možné v důvěrné atmosféře oznámit a vyšetřit
případy zneužití postavení humanitárními pracovníky. Osobám, které takové případy
zneužívání oznámí, a obětem těchto činů musí být zaručena důvěrnost. Zajistěte,
aby členové komunity věděli kam jít chtějí-li podobný incident oznámit. Vyšetřování
nahlášeného případu zneužití postavení humanitárního pracovníka musí být rychlé a mělo by
být vedeno profesionálně. (Viz příloha 1 - etický kodex pracovníků UNHCR - a příloha 1.1 Základní pravidla chování a etický kodex pracovníků IASC.)
54
Projektování efektivních služeb a zařízení
Promyšlená dispozice tábora a přístup k základním potřebám může pomoci zabránit výskytu
sexuálního a genderového násilí. Při projektování táborových zařízení a plánování služeb pro
uprchlíky věnujte pozornost následujícím oblastem:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Snažte se zabránit přelidnění a sdílení obydlí více než jednou domácností.
Zajistěte oddělené ubytování dětí bez doprovodu do doby, než pro ně bude možné zajistit
pěstounskou péči.
Zajistěte ubytování pro ženy-samoživitelky bez mužských příbuzných.
Snažte se zajistit, aby rodiny bez příbuzenských vztahů nesdílely společný komunální
prostor a místo na spaní.
Zajistěte, aby základní potřeby (potraviny, voda a palivo) byly vydávány buď přímo
ženám nebo rozdělovány prostřednictvím žen. Zajistěte snadnou dostupnost těchto
potřeb tak, aby pro ně ženy nemusely chodit do vzdálených a osamělých míst.
Latríny umístěte v bezpečné vzdálenosti od obytných prostor a jasně je rozdělte na
ženskou a mužskou část.
Zajistěte dobré osvětlení tábora, zejména na cestách, které ženy používají při přístupu k
základním službám a příslušenství.
Vybavte dveře latrín zámky a zajistěte soukromí žen a dívek v umývárnách.
Pomáhejte ženám účastnit se řízení tábora a rozhodovacích procesů.
Zajistěte v táboře policejní ochranu a bezpečnostní hlídky a poskytněte příslušníkům
policie pravidelná školení tak, aby byli užitečnými partnery v oblasti boje proti sexuálnímu
a genderovému násilí.
Zajistěte pravidelnou přítomnost UNHCR a nevládních organizací v táboře.
Registrujte všechny uprchlíky.
Snažte se přesvědčit vládní orgány, aby uprchlíkům vydávaly doklady totožnosti.
Zjistěte, jak uprchlíky vnímá místní populace. Někteří příslušníci hostitelské komunity se
mohou na uprchlíky dívat jako na materiálně zvýhodněné, protože jim je poskytována
pomoc, a mohou se proto k uprchlíkům stavět nepřátelsky.
STRATEGIE:
Registrujte všechny uprchlíky
Jsou-li registrováni jen uprchlíci mužského pohlaví a je-li pomoc vydávána pouze mužským
členům domácnosti, mohou být ženy nuceny snášet násilné chování ze strachu, že jinak
nebudou mít přístup k přídělům potravin a další pomoci. Je tedy velmi důležité registrovat
všechny uprchlíky individuálně a vydat každému jednotlivci řádný, individuální registrační
doklad. Není-li možné vydat takový doklad každému členu rodiny, potom by při vydávání
dokumentů potřebných pro získání pomoci měly mít přednost dospělé ženy.
Viz také:
• UNCHR EXCOM Conclusion on Registration of Refugees and Asylum Seekers No.
9 (VII) (UNHCR 2001)
• Handbook for Emergencies – Second Edition (UNHCR 2000)
55
•
Guidelines for the Protection of Refugee Women (UNHCR 1991)
STRATEGIE:
Informujte uprchlíky o jejich právech, nárocích
a poskytované pomoci
Uprchlíci by měli znát svá práva, nároky a povinnosti. Prostřednictvím komunálních
shromáždění, tištěných materiálů, za pomoci slov a/nebo obrázků by měli být informováni o:
•
•
•
•
•
•
•
•
právech, službách a pomoci, na kterou má nárok každý uprchlík;
způsobech, jak získat přístup k rozdělování pomoci a služeb, a o pravidlech upravujících
přístup k této pomoci;
mechanismech pro podávání zpráv a o poradenských střediscích poskytujících služby
osobám, jež se staly obětí sexuálního a genderového násilí;
národních zákonech chránících práva zaručovaná mezinárodní legislativou v oblasti
lidských práv a ústavou země, ve které žijí;
právních postupech a administrativních mechanismech pro oznamování případů
sexuálního a genderového násilí;
institucích distribuujících pomoc a poskytujících služby, o jejich úloze a povinnostech vůči
uprchlickému společenství a o budoucích plánech v programové oblasti;
vládních představitelích, humanitárních agenturách, organizacích z oblasti lidských práv a
práv žen a o sdruženích občanské společnosti působících v této oblasti;
existujících směrnicích a pravidlech UNHCR pro zlepšení ochrany žen a dětí proti
sexuálnímu a genderovému násilí.
Zajistěte, aby tyto informace byly poskytnuty všem členům uprchlického společenství mužům, ženám, mladým lidem a dětem, gramotným i negramotným – co nejsrozumitelněji.
Tyto informace by měly být poskytovány vhodným způsobem podle toho, jaké cílové skupině
je zpráva určena (například setkání ženských skupin, setkání výboru mladých lidí apod.).
STRATEGIE:
Účast uprchlické komunity na plánování, projektování a realizaci aktivit
Programy prevence sexuálního a genderového násilí budou úspěšné pouze budou-li do všech
stádií jejich přípravy a realizace – od počáteční identifikace a diskuse o problému až po
monitorování a hodnocení aktivit majících zabránit výskytu tohoto násilí - zapojeni členové
společenství, kterému jsou určeny. Členové společenství mohou nejlépe identifikovat příčiny
sexuálního a genderového násilí, poradit, jak účinně rozšiřovat informace o této
problematice, a vědí, jaká preventivní opatření budou fungovat nejlépe.
•
56
Snažte se pro účast na těchto aktivitách získat vůdce uprchlického společenství (muže i
ženy) a vlivné členy komunity (např. náboženské vůdce) i všechny ostatní uprchlíky, kteří
budou mít zájem na setkání poté, co pomine nejnaléhavější krizová situace.
•
•
-
Naslouchejte uprchlíkům. Umožněte jim, aby mohli svobodně hovořit o svých potřebách a
obavách, i kdyby to znamenalo organizaci oddělených diskusních skupin uprchlíků. Ženy
se nemusí cítit dobře mají-li hovořit před muži, dospívající uprchlíci se mohou zdráhat
mluvit před dospělými.
Vezměte v úvahu a realizujte doporučení uprchlíků v oblasti:
projektování dispozic tábora;
přidělování ubytovacích prostor;
distribuce potravin a nepotravinové pomoci;
přijímání specifických opatření pro prevenci sexuálního a genderového násilí;
ustavení systémů pro oznamování incidentů.
Život v táboře znamená pro uprchlíky často velkou nudu a frustraci. Snažte se s uprchlíky
pracovat a nabídněte jim bezpečné způsoby jak odreagovat a využít přebytečnou energii
(např. rekreační a sportovní aktivity). Měla by být zavedena také pravidla regulující
provozování barů, různých ubytoven a s tím souvisejících sociálních aktivit v táboře, které by
minimalizovala rizika v oblasti ochrany. Spolupracujte s místními úřady a zvažte zavedení
opatření pro prevenci alkoholismu. Připravte osvětovou kampaň ukazující, jak může závislost
na alkoholu vést k sexuálnímu a genderovému násilí.
Někdy může být nutné preventivní strategie upravit pracujete-li s populací navrátilců
nebo uprchlíků žijících ve městě. Na rozdíl od uprchlíků žijících v táboře, kteří se
pohybují na relativně omezeném prostoru, žijí navrátilci často rozptýleni mezi místní
populací. Aby bylo možné zajistit ochranu těchto osob proti sexuálnímu a
genderovému násilí:
• zmobilizujte mezi navrátilci a uprchlíky ve městech ženy a umožněte jim založit
sdružení, která by hrála vedoucí úlohu v oblasti preventivních aktivit;
• preventivní kampaně by měly být zaměřeny nejen na navracející se uprchlíky, ale
také na vůdce a představitele místní populace v oblasti, kam se uprchlíci vracejí;
• zorganizujte shromáždění/školení zlepšující povědomí osob o problematice
prevence sexuálního a genderového násilí posilováním schopností organizací a
asociací v oblasti, kam se uprchlíci vracejí.
STRATEGIE:
Vybudování genderově spravedlivého distribučního systému
Distribuce potravinové i nepotravinové pomoci musí být pečlivě naplánována a monitorována
tak, aby nedocházelo ke korupci, zneužívání a vykořisťování. Pro informování uprchlíků
(především uprchlických žen a dětí) o postupech distribuce pomoci a o jejich nárocích by
měly být využity všechny dostupné prostředky. Rovný přístup a kontrola zdrojů mužem i
ženou v domácnosti pomáhá zajistit stejná práva všem rodinným příslušníkům, snižuje
genderové nerovnosti posilováním postavení žen a může snížit riziko domácího násilí. Zvažte
možnost poskytnout ženám zvláštní průkazy pro vydávání přídělů (je-li to vhodné). Ženám by
měla být poskytnuta podpora a pomoc tak, aby mohly hrát významnou úlohu v řízení,
distribuci a monitorování poskytování potravinové pomoci. Tak pomůžete zajistit, že se příděl
potravin dostane ke všem členům rodiny, a můžete zabránit vykořisťování žen ve formě
požadování sexu výměnou za potraviny. V procesu distribuce by ženy měly být zastoupeny
stejně jako muži. Monitorování distribuce pomoci a následných aktivit by se měly účastnit
výbory uprchlických žen. V místech distribuce pomoci by situaci měli monitorovat
humanitární pracovníci, kteří nejsou příslušníky uprchlické komunity.
STRATEGIE:
Realizace programů v oblasti reproduktivního zdraví
57
Většina projektů namířených proti sexuálnímu a genderovému násilí ve zdravotnickém
sektoru se soustředí na poskytování pomoci obětem tohoto násilí. Zdravotní sektor však
může i pomoci při prevenci sexuálního a genderového násilí následujícími aktivitami:
•
•
•
Screening zdravotnických pacientů mající identifikovat osoby sexuálním a
genderovým násilím nejohroženější a zabránit další traumatizaci obětí.
Realizace aktivit v oblasti reproduktivního zdraví, včetně diskusí o genderové
problematice, vztazích, sexuálním a genderovém násilí nejen se ženami, ale také s muži a
dospívajícími (součástí těchto aktivit mohou být také akce informující o rizicích infekce
HIV/AIDS).
Zapojení tradičních porodních asistentů jako partnerů do aktivit v oblasti
reproduktivního zdraví. Tradiční porodní asistenti mohou být cenným zdrojem informací a
mohou pomoci při v oblasti šíření prevence a ochrany.
Viz také:
• Inter-Agency Field Manual on Reproductive Health in Refugee Situations (InterAgency 1999)
STRATEGIE:
Realizace programů v oblasti bezpečnosti
Bezpečnostní problematika úzce souvisí s několika úrovněmi společenského života: s úrovní
domácí, s prostředím v němž uprchlíci žijí, s místním společenstvím a s národním prostředím.
Primární odpovědnost za zajištění bezpečnosti uprchlíků leží zpravidla na hostitelské vládě. V
rozpadlých, marginalizovaných nebo rozvrácených společnostech však humanitární agentury
musí často zakročit na ochranu uprchlíků či přesídlených osob. Pro zajištění bezpečnosti je
důležité:
•
•
•
•
•
•
58
Posílit postavení vůdčích osobností společenství (mužů i žen) a strážců z řad uprchlíků v
táboře.
Zvýšit vnímavost policie a zlepšit její schopnost vykonávat efektivně své povinnosti.
Zajistit, aby dispoziční návrh tábora snižoval pravděpodobnost útoků na ženy.
Přijmout určitý počet bezpečnostních pracovnic, které by spolupracovaly s policií a dalšími
relevantními bezpečnostními orgány působícími v táboře nebo v jeho okolí.
Zajistit bezpečný pohyb uprchlických žen při sběru palivového dříví či vody nebo při jejich
obchodních či jiných výdělečných aktivitách.
Vybudovat bezpečnostní jednotky sestavené z příslušníků uprchlické komunity a zajistit,
aby v těchto jednotkách byly odpovídajícím způsobem zastoupeny i ženy.
•
•
•
•
•
Analyzujte informace o případech násilí a prodiskutujte bezpečnostní rizika a problémy se
všemi zainteresovanými činiteli i společenstvím uprchlíků.
Zjištěné problémy řešte například vybudováním oplocení, zlepšením osvětlení nebo
využitím radiového spojení.
Spolupracujte s uprchlíky při omezování dalších rizik a nebezpečí pro oběti vypracováním
bezpečnostních opatření aplikovatelných v případě incidentu (např. přestěhování,
vybudování „chráněné“ zóny v táboře, azylových domů atd.).
Zajištění pravidelných policejních hlídek ve vysoce rizikových oblastech.
Rozhodněte, zda mají být pachatelé vystěhováni z komunity, aby byla zajištěna
bezpečnost obětí a aby nedocházelo k dalším incidentům.
Viz také:
• Prevention and Response to Sexual and Gender-Based Violence in Refugee
Situations: Inter-Agency Lessons Learned Conference Proceedings (UNHCR 2001)
• Guideline on the Protection of Refugee Women (UNHCR 1991)
STRATEGIE:
Ohleduplnost k populaci hostitelské země
Mnozí obyvatelé hostitelské země žijí v podmínkách relativního nedostatku a
mohou nelibě vnímat poskytování pomoci a služeb uprchlíkům žijícím spolu s nimi
nebo v jejich blízkém okolí. Hovořte s místními obyvateli o uprchlících: proč přišli,
jak dlouho asi zůstanou a proč potřebují pomoc tak, aby se zabránilo vzniku
napětí mezi oběma skupinami. Je-li to možné, rozšiřte poskytování pomoci služeb
i na místní populaci. Zdravotnické služby jsou k tomuto účelu velmi vhodné a jsou
obecně velmi dobře přijímány.
STRATEGIE:
Začlenění genderových otázek do všech stádií
přípravy a realizace programů
Všichni humanitární činitelé, včetně agentur OSN, nevládních organizací, vlád
hostitelských zemí a dalších realizačních partnerů, musí při přípravě programů
provést kromě jiného také genderovou analýzu. Všechny projekty musí ke
genderové problematice přistupovat citlivě a zohlednit jak potřeby mužů, tak
potřeby žen. Pracovníci UNHCR by měli zajistit, aby plány aktivit UNHCR v dané
zemi vždy odrážely i priority UNHCR v oblasti genderové problematiky.
59
Mezinárodní a nevládní organizace by měly zvýšit úsilí o rovné zastoupení obou pohlaví mezi
svými pracovníky (ženy i muži by měli tvořit vždy 50% zaměstnanců) na vedoucí úrovni i v
terénu. To pomůže zajistit zohlednění genderových otázek na všech programových úrovních.
Viz také:
•
Rezoluce Valného shromáždění OSN: Resolution on Mainstreaming Gender
(A/52/3 1997)
Ovlivňování formálních i neformálních
právních struktur
Rozsah sexuálního a genderového násilí uvnitř komunity někdy ovlivňuje existence zákonů
trestajících takové násilí nebo úroveň, v jaké je vynucováno dodržování zákonů hostitelské
země. Sexuální a genderové násilí může být pácháno beztrestně v situacích kdy:
•
•
•
•
•
zákony a pravidla podporují genderovou diskriminaci a přehlížejí sexuální a genderové
násilí;
existuje jen omezená právní ochrana práv žen;
neexistují zákony proti sexuálnímu a genderovému násilí;
špatný výkon justice zapříčinil nedůvěru občanů v zákon prosazující orgány;
výkon práva i soudní praxe posilují genderové diskriminační postupy.
Prvním nutným krokem v této oblasti je seznámit se s formálními i tradičními právními
systémy hostitelské země a země původu. Zjistěte, zda existují zákony a postupy
zajišťující ochranu před sexuálním a genderovým násilím. Rozhodněte, zda by bylo možné
tyto zákony posílit. Spojte se s místními organizacemi v oblasti lidských práv a obhájci práv
žen.
STRATEGIE:
Práce s tradičními právními systémy
Tradiční nebo zvykové právní systémy, řízené většinou staršími členy společenství, existují v
mnoha uprchlických komunitách. Pravidla, postupy a rozhodnutí těchto tradičních orgánů
odrážejí normy, přesvědčení a postoje platné uvnitř společenství. Tyto struktury mohou
vydávat rozhodnutí o případech sexuálního a genderového násilí (včetně případů domácího
násilí). Pokud tyto tribunály nebo rady vydávají rozhodnutí neodpovídající mezinárodním
standardům v oblasti lidských práv, je třeba přijmout opatření pro vzdělávání členů
takovýchto orgánů a informovat je o existující mezinárodní lidskoprávní legislativě.
Na tyto skupiny by se měla soustředit kampaň a školicí programy v oblasti lidských práv a
genderové problematiky. Vysvětlete, že lepší respektování lidských práv všech osob a nulová
tolerance k sexuálnímu a genderovému násilí přinese prospěch celému uprchlickému
společenství. Jelikož členové společenství vykonávající soudní moc mají v komunitě velkou
autoritu, ovlivní jejich postoj i postoje ostatních. Podporujte účast žen a mladých lidí v těchto
orgánech. Tyto tradiční struktury by měly být podněcovány k tomu, aby oznamovaly případy
sexuálního a genderového násilí formálnímu právnímu systému v případě, že takové násilí je
považováno za trestný čin.
STRATEGIE:
60
Spolupracujte s národním soudním systémem
Navažte kontakty s místními soudci, smírčími soudci a justicí. Nabídněte jim školicí programy
o mezinárodní legislativě v oblasti lidských práv. Pozvěte členy soudů a obhájce občanských
práv k řešení otázek ochrany lidských práv v rámci národní legislativy a trestních/občanských
řízení souvisejících se sexuálním a genderovým násilím. V zemích, kde je výkon soudnictví
omezen nedostatkem zdrojů, spolupracujte se soudci, prokurátory a policisty ve snaze o
dodržování národní legislativy.
V případě, že přístup k soudnímu systému je omezený nebo nemožný (např. ve vzdálených
místech), zvažte možnost využití mobilních soudů financovaných UNHCR a dalšími
agenturami. V některých situacích vedla takováto snažší dostupnost soudů k vyššímu počtu
oznámených případů sexuálního a genderového násilí, k odsouzení pachatelů a lepšímu
povědomí společenství o fungování právního systému.
STRATEGIE:
Posílení národní legislativy a pravidel v oblasti ochrany lidských práv
Spolupracujte s organizacemi na ochranu lidských práv (například skupinami právniček,
organizacemi občanské společnosti apod.) a lobujte za změny legislativy hostitelské země v
oblasti sexuálního a genderového násilí. Národní právní rámec zakazující sexuální a
genderové násilí je zásadní pro úspěšnou preventivní právní strategii.
Spolupracujte s organizacemi usilujícími o legislativní reformu, která by napomohla lepšímu
řešení problematiky sexuálního a genderového násilí a dalšího porušování práv uprchlíků.
Zajistěte, aby zákony, pravidla a politika hostitelské země uprchlíky nediskriminovala.
Ve spolupráci s dalšími agenturami OSN a organizacemi občanské společnosti pomáhejte
hostitelskému státu přijmout a ratifikovat mezinárodní úmluvy o lidských právech. Tím se
zlepší právní postavení obětí sexuálního a genderového násilí z řad uprchlíků.
Viz také:
• Protecting Refugees: A Field Guide for NGOs (UNHCR 1999)
STRATEGIE:
Stanovení odpovídajících sankcí pro pachatele
Tvrdé postihy usvědčených pachatelů sexuálního a genderového násilí mohou působit jako
odstrašující faktor. S uprchlíky páchajícími tyto činy by mělo být nakládáno stejným
způsobem jako s pachateli podobného typu násilí, kteří jsou občany hostitelské země: měly
by pro ně existovat řádné procesní záruky i odpovídající postihy. Tresty pro usvědčené
pachatele sexuálního a genderového násilí by měly obecně respektovat základní princip nonrefoulement a zákaz násilného návratu do země původu.
Je-li to možné, měla by k trestu patřit také snaha o nápravu pachatele prostřednictvím
například vzdělávání/osvěty v oblasti lidských práv a genderové problematiky i kompenzace
oběti.
Monitorování a dokumentování případů sexuálního a genderového násilí
61
Pro přípravu efektivních opatření je nezbytné mít jasný obrázek o problému ve vašich
konkrétních podmínkách. Monitorování případů sexuálního a genderového násilí by mělo být
povinností všech aktérů - zdravotních pracovníků, pracovníků zajišťujících poskytování
ochrany, psychosociálních a bezpečnostních pracovníků i příslušníků uprchlické komunity
(více podrobností o monitorování a hodnocení situace najdete v Kapitole 7). V počátečních
stádiích přípravy programů nezapomeňte vyčlenit pro monitorování a hodnocení situace
odpovídající finanční i lidské zdroje.
Údaje o případech sexuálního a genderového násilí by měly být shromažďovány a
analyzovány každý měsíc jednou ústřední organizací. Pracovníci zajišťující poskytování
ochrany by měli být prvními kdo budou dbát o to, aby informace o sexuálním a genderovém
násilí byly shromažďovány a uchovávány stejným způsobem jako údaje o jiných typech
porušováních lidských práv.
Aby byly získávané informace užitečné a konzistentní je dobré zorganizovat setkání všech
zainteresovaných stran, na kterém by měly být definovány termíny (aby všechny strany
označovaly stejný typ násilí stejným termínem) i metody sledování počtu případů. Měly by
být sledovány relevantní informace jako např. typ incidentu, místo, kde k incidentu došlo,
demografické údaje o pachateli a oběti a potenciální rizikové faktory. Měsíční zprávy by měly
odpovídat na následující otázky:
• Co se tento měsíc událo?
• Které preventivní strategie se osvědčily? Které ne? Proč?
• Co by se ve světle této měsíční zprávy mělo udělat nyní?
Dohodněte se se všemi partnery, jaké metody podávání zpráv a jaké formáty zpráv budou
použity a jak a komu budou tyto zprávy distribuovány (příklad formuláře pro hlášení případu
najdete v Příloze 2).
Svolejte meziresortní schůzku (které by se měli účastnit i uprchlíci) a projděte všechny
shromážděné údaje. Na této schůzce se snažte identifikovat faktory přispívající k výskytu
sexuálního a genderového násilí a navrhněte postupy pro jejich eliminaci (více podrobností
najdete v Kapitole 6).
Pečlivým monitorováním případů sexuálního a genderového násilí budete moci zhodnotit
úspěšnost vašich preventivních strategií, upravit směr intervenčních aktivit, získat spolehlivé
statistické údaje jež vám pomohou monitorovat trendy a vypracovat srovnávací analýzy.
Viz také:
• How to Guide: Monitoring and Evaluation of Sexual Gender Violence
Programmes, Tanzania (UNHCR 2000)
Klíčové body k zapamatování:
Snažíte-li se ovlivnit změny v socio-kulturním povědomí, postojích a chování
příslušníků komunity:
• připravte informační, osvětové a komunikační kampaně;
• zaměstnejte dobrovolníky z řad příslušníků uprchlické komunity;
• zajistěte rovné genderové zastoupení ve vedoucích strukturách a v rozhodovacích
procesech;
• posilujte postavení žen;
• zapojte muže;
62
•
zapojte děti a mladé lidi.
V případě, že došlo k rozpadu rodinných struktur a sociálních struktur pro
poskytování pomoci:
• připravte sociální a rekreační programy;
• spolupracujte s náboženskými a dalšími vůdci komunity při podpoře obnovy sociálních
hodnot respektujících rovná práva všech příslušníků komunity.
Snažíte-li se změnit postoje a chování osob v mocenském postavení:
• použijte nekonfrontační přístup a nevynášejte soudy;
• zvyšujte jejich povědomí o lidských právech a genderových otázkách;
• stanovte systém odpovědnosti a etický kodex.
Při přípravě služeb a zařízení pro uprchlíky:
• zajistěte, aby se této přípravy účastnili poskytovatelé všech základních služeb, tj. osoby
zajišťující poskytování ochrany, komunitních služeb, zdravotnictví, policejních a dalších
relevantních orgánů i uprchlíci samotní;
• vydávejte registrační dokumenty všem uprchlíkům (mužům i ženám);
• informujte uprchlíky o jejich právech a nárocích;
• zapojte uprchlické společenství do přípravy, plánování a realizace aktivit;
• vybudujte distribuční systémy s rovným zastoupením obou pohlaví;
• připravte programy v oblasti reproduktivního zdravotnictví;
• připravte programy v oblasti bezpečnosti;
• chovejte se ohleduplně k obyvatelům hostitelské země;
• začleňte genderové otázky do všech stádií přípravy a realizace projektů.
Chcete-li ovlivnit formální/tradiční právní systémy:
• seznamte se jak s formálními, tak s tradičními právními systémy hostitelské země a země
původu;
• spolupracujte s vůdčími představiteli tradičního právního systému a pomáhejte jim při
realizaci změn;
• spolupracujte s pracovníky z národního soudního systému tak, abyste zvýšili důvěru
uprchlíků v právní systém;
• posilujte národní zákony a pravidla na ochranu lidských práv.
Při monitorování sexuálního a genderového násilí:
• každý měsíc shromažďujte a analyzujte data o sexuálním a genderovém násilí;
• definujte termíny a stanovte metody s jejichž pomocí budou všechny zainteresované
strany sledovat počty případů;
• dohodněte se se všemi partnery, jaké metody v oblasti podávání zpráv a jaký formát
zpráv budete používat;
• svolejte meziresortní schůzku (které by se měli účastnit i uprchlíci) a společně zhodnoťte
shromážděná data.
63
Kapitola 5
Zvláštní opatření v případě uprchlických dětí
Přestože principy a směrnice diskutované v ostatních kapitolách platí také pro
uprchlické děti, při práci s touto skupinou uprchlíků je nutné mít na paměti ještě
další skutečnosti. Uprchlickým dětem hrozí specifické formy sexuálního a
genderového násilí: škodlivé tradiční praktiky, obchod s lidmi, dětská prostituce,
sexuální násilí v rodině a sexuální vykořisťování, zneužití a násilí ze strany osob,
které mají neomezený přístup k dětem.
Určité skupiny uprchlických dětí jsou sexuálním a genderovým násilím zvláště
ohroženy. Máme tím na mysli děti bez doprovodu, děti umístěné ve vazebních
zařízeních, dětské vojáky, dospívající, mentálně a fyzicky postižené děti, pracující
děti, nezletilé matky, děti narozené v důsledku znásilnění, chlapci, kteří se stali
obětí násilí, a nezletilé pachatele.
Při práci s uprchlickými dětmi je dobré znát Úmluvu o právech dítěte (1989)
stanovující komplexní standardy ochrany práv všech dětí. Kromě základních
principů definovaných v Kapitole 2 by se vaše práce s uprchlickými dětmi měla
opírat ještě o další čtyři principy - právo na život a rozvoj, nejlepší zájem dítěte,
nediskriminace a účast.
Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child, CRC) definuje dítě jako
osobu mladší 18 let nestanoví-li příslušná národní legislativa státu dospělost v dřívějším věku.
To znamená, že CRC může být aplikována v případě každé osoby mladší 18 let není-li
ukázáno, že podle národního zákona dané země je osobou zletilou.
Uprchlické děti jsou zvláště ohroženy sexuálním a genderovým násilím kvůli míře své
závislosti, omezené schopnosti obrany, omezeným možnostem a účasti v rozhodovacích
procesech. Protože mají relativně malé životní zkušenosti, je snazší vykořisťovat je nebo je
k něčemu nutit. Podle úrovně svého vývoje nemusí plně chápat sexuální charakter určitého
jednání a nemohou dát informovaný souhlas. Riziko, že se uprchlické děti stanou obětí
sexuálního/genderového násilí, mohou zvyšovat ještě další faktory (etnické, genderové,
kulturní, ekonomické a sociální).
Sexuální a genderové násilí má ničivý dopad na vývoj a na fyzické a duševní zdraví dítěte.
Jak již bylo uvedeno v Kapitole 1, sexuální zneužívání může mít řadou forem a mnohé z nich
mohou postihovat i děti. Určité akty genderového násilí (například škodlivé tradiční praktiky)
jsou často páchány v dětství. Ti, kdo se dopouští činů sexuálního a genderového násilí,
mohou být lidé, které dítě zná a kterým věří, lidé o dítě pečující nebo ostatní děti. Mějte na
paměti, že dětské vnímání událostí může být touto skutečností deformováno.
Budete-li pracovat s uprchlickými dětmi, seznamte se s CRC. Tato Úmluva podrobně a
komplexně stanovuje lidská práva všech dětí na světě - včetně uprchlických dětí. K těmto
právům patří právo být chráněn před sexuálním zneužíváním a vykořisťováním. CRC tedy
nabízí uprchlickým dětem ochranu i v zemích, které neratifikovaly žádný nástroj z oblasti
uprchlického práva. Opční protokol o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské (2000) se týká
otázek obchodu, prodávání a únosů dětí.
64
Základní principy
Níže uvádíme některé obecně uznávané principy obsažené v CRC, které jsou zvláště
relevantní při práci s uprchlickými dětmi:
•
•
•
•
•
•
Právo na život, přežití a rozvoj: Toto právo musí být zaručeno přijetím opatření na
ochranu života. Princip „přežití a rozvoje“ neznamená pouze fyzické přežití a rozvoj, ale
také duševní a emoční rozvoj dítěte. Ranný sňatek ohrožuje například život a rozvoj
mladé matky i jejího dítěte (čl. 6 CRC).
Nediskriminace: Každému dítěti spadajícímu do jurisdikce určitého státu, bez ohledu na
jeho pohlaví či imigrační status, náleží všechna práva uvedená v CRC. Tento princip se
tedy vztahuje i na uprchlické děti (čl. 2 CRC).
Nejlepší zájem dítěte: Tento důležitý princip by měl být aplikován jak v případě
rozhodnutí týkajících se jednotlivých dětí, tak v případě postupů týkajících se skupiny
dětí. V naprosto každém rozhodnutí, které bude mít dopad na situaci dítěte, musí být
zváženy různé možnosti a nejlepšímu zájmu dítěte musí být věnována patřičná pozornost
(čl. 3 CRC).
Při přijímání rozhodnutí, například v oblasti přidělování prostředků, je nutné provést
komplexní analýzu dopadu konkrétního postupu na situaci dětí. Postup nemusí být nutně
založen na tom, co je pro dítě nejlepší, je-li však zjištěn jakýkoliv rozpor, musí osoba
rozhodující v daném případě „přednostně zohlednit“ „nejlepší zájmy“ dětí.
Při rozhodování o nejlepším zájmu dítěte musí osoba přijímající rozhodnutí zvážit jak
objektivní standardy, jež jsou považovány za v nejlepším zájmu dítěte, tak subjektivní
mínění - názory dítěte. Rozhodnout, co je v nejlepším zájmu dítěte, může být často
obtížné a je možné, že ani jedna z odpovědí nebude jedině a nezpochybnitelně správná.
Je nutné zohlednit řadu faktorů, např. pohlaví, věk, kulturní původ, obecné prostředí a
minulé zkušenosti dítěte. Všechny interpretace tohoto principu musí zachovávat ducha
CRC a musí řádným způsobem zohlednit názor odborníků (v oblasti právní i v oblasti
rozvoje dítěte).
Účast: Podle tohoto principu má dítě právo ovlivnit rozhodnutí mající dopad na jeho
život; jeho názoru musí být věnována „patřičná pozornost“. Tento princip by měl platit
v každém azylovém řízení, při hledání řešení situace individuálního dítěte i při obecné
přípravě programů (čl. 12, CRC). Čím je dítě starší, tím větší váhu by měl mít jeho názor
během přijímání rozhodnutí majícího dopad na jeho situaci.
Všechny tyto základní principy jsou relevantní při rozhodování o tom, co je v určité konkrétní
situaci v nejlepším zájmu dítěte. V některých situacích nemusí být nejlepší zájem dítěte
stejný jako jeho projevená přání/názory a nejlepší zájem může převážit.
Viz také:
• Action of the Rights of Children (ARC) Foundations: International Legal Standards
(UNHCR, OCHHR, UNICEF, Save the Children 2002)
• UNHCR Resettlement Handbook (UNHCR 2002)
• Action for the Rights of Children (ARC) Foundations: Child and Adolescent Development
(UNHCR, OHCHR, UNICEF, Save the Children 2001)
• Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Abuse and Exploitation (UNHCR,
OHCHR, UNICEF, Save the Children Revised 2002)
• Action for the Rights of Children (ARC) foundations: Resettlement (UNHCR, OHCHR,
UNICEF, Save the Children 1999)
• Refugee Children: Guidelines on Protection and Care (UNHCR 1994)
• Convention on the Rights of the Child (1989)
65
Skupiny uprchlických dětí zvláště ohrožené sexuálním a genderovým násilím
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Děti bez doprovodu.
Děti ve vazebních střediscích.
Dětští vojáci.
Dospívající.
Duševně a fyzicky postižené děti.
Pracující děti.
Nezletilé matky.
Děti narozené v důsledku znásilnění.
Chlapci, kteří se stali obětí násilí.
Dětští pachatelé.
Děti bez doprovodu
Výraz „dítě bez doprovodu“ by měl používán spíše než termín „sirotek“. Pro UNHCR je dítě
sirotkem pouze bylo-li potvrzeno úmrtí obou rodičů. Označení dětí jako sirotků vyžaduje
pečlivé ověření a naznačuje spíše podporu adopci než soustředěné pátrání po rodině a
zajišťování podpory komunity.
•
•
•
Uprchlickým dětem bez doprovodu hrozí vyšší riziko sexuálního vykořisťování, zneužívání,
odvodu do vojska, únosu, obchodu s lidmi a vazby, jelikož nemusí existovat žádná
dospělá osoba, která by je chránila a pomáhala jim. V nouzových situacích se o dítě často
starají jeho vzdálení příbuzní a je tedy „doprovázeno“, stále mu ale může hrozit stejná
rizika jako uprchlickým dětem bez doprovodu.
Mějte na paměti, že ve skupinách dětí bez doprovodu mohou být i děti, které se starají o
domácnost, tj. o své mladší sourozence.
Mějte na paměti, že děti které přišly o rodiče v důsledku AIDS jsou také děti
bez doprovodu. Před tím, než se dítě stalo sirotkem, se možná staralo o své umírající
rodiče. To znamená, že muselo přijmout povinnosti dospělého, možná přestalo chodit do
školy a začalo se starat o své sourozence. Děti, které přišly o rodiče v důsledku nemoci
AIDS (zejména dívky), jsou často marginalizovány a stigmatizovány a často jim je
odepírán přístup ke službám nabízeným ostatním uprchlíkům. Tak se dostávají situace,
kdy jim hrozí zvláště velké nebezpečí sexuálního zneužívání a vykořisťování. Jelikož počet
dětí, které ztratily rodiče v důsledku AIDS, stále roste, poroste pravděpodobně i počet
dětí nucených k prostituci nebo nucených pracovat „na ulici“ či jako pomocná síla
v domácnosti.
Děti ve vazbě
Děti umístěné ve vazebním středisku nebo jinak omezené na svobodě mohou být velmi
zranitelné v oblasti sexuálního a genderového násilí a zneužívání a musí s nimi být zacházeno
způsobem zohledňujícím jejich specifické potřeby podle věku.
K sexuálnímu zneužívání dochází podle zpráv v mnoha vazebních zařízeních a věznicích,
zejména v případě sdílení cely několika zadrženými osobami/vězni. V takovém prostředí se
mohou děti stát snadnou obětí zneužití kvůli svým zvláštním „kvalitám“, např. kvůli
přesvědčení, že nejsou nakaženy AIDS, nebo kvůli významu, které mnohé kultury přičítají
panenství/panictví. Je tedy nesmírně důležité, aby děti ve vazbě byly umístěny odděleně od
dospělých není-li v nejlepším zájmu dítěte opak.
66
F.
G. Dětští vojáci
Dětští vojáci jsou osoby mladší 18 let, které jsou (v jakékoliv funkci) součástí ozbrojených sil
a skupin tyto síly doprovázejících jinak, než jako rodinní příslušníci, a dívky odvedené
k armádě pro sexuální účely a z důvodu nucených sňatků.
Zpráva generálního tajemníka OSN pro Radu bezpečnosti, 2000
Uprchlické děti se mohou stát dětskými vojáky mnoha způsoby: některé jsou do armády
odvedeny, některé jsou násilně naverbovány, některé se k vojákům přidaly ve snaze zajistit
si přežití nebo chránit svou rodinu, některé jsou odvedeny do armády násilně (například
dívky odvlečené, aby poskytovaly sexuální služby).
Odvádění do armády má často jinou formu v případě chlapců a dívek: chlapci jsou
využíváni během bojů a dalších vojenských aktivit, zatímco dívky často slouží
jako sexuální otrokyně a pracovní síla.
Dětem žijícím přímo v oblastech ozbrojeného konfliktu nebo v jejich blízkosti a dětem bez
doprovodu hrozí ještě větší riziko odvodu do vojenských sil, ať již státními či nestátními
aktéry. UNHCR se staví proti takovému vojenskému odvodu. Sexuální zneužívání chlapců a
zejména dívek během vojenského odvodu může mít vážné socio-kulturní dopady a může
negativně ovlivnit perspektivu sjednocení rodiny nebo sociální reintegrace po demobilizaci.
Děti, a zejména dívky, jsou během formálních demobilizačních procedur často přehlíženy. Je
velmi důležité snažit se zajistit začlenění dívek do všech demobilizačních aktivit.
Dospívající
Definice výrazu „dospívající osoba“ se může v každé kultuře lišit a měla by být upravena tak,
aby odpovídala dané uprchlické situaci. Skutečnost, že dospívající přijal úlohu a odpovědnost
dospělé osoby, může být také odrazem kultury a uprchlické situace.
Potřeby dospívajících v oblasti ochrany a pomoci nemusí být tak zřejmé jako v případě dětí,
jsou však životně důležité neboť tato kategorie osob je zvláště ohrožena sexuálním a
genderovým násilím a jejich potřeby často nejsou odpovídajícím způsobem řešeny.
Dospívající osoby, především dívky, jsou více ohroženy sexuálním násilím a vykořisťováním,
neboť pachatelé je mohou považovat nedotčené pohlavně přenosnými chorobami.
Dospívající dívky a chlapci jsou ohroženi nákazou HIV/AIDS či jinými sexuálně přenosnými
chorobami. Dívkám hrozí nechtěné a potenciálně nebezpečné těhotenství v důsledku
znásilnění. Dospívající mají omezenější přístup k informacím o reproduktivní zdravotní péči,
jelikož často nejsou cílovou skupinou pro poskytování takovýchto informací.
Duševně a fyzicky postižené děti
Děti s duševním a/nebo tělesným postižením jsou rodinou často „schované“ a jsou tedy
„neviditelné“, nemohou získat přístup k existující podpoře. Vyloučeni a často neschopni
uniknout pachatelům jsou vystaveny velkému riziku sexuálního zneužití. Těmto dětem je
nutné věnovat zvláštní pozornost při přípravě programů v oblasti prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí a vykořisťování.
67
Pracující děti
Dětem zaměstnaným v domácích službách, většinou dívkám, nebo dětem pracujícím a/nebo
žijícím na ulici hrozí zvláště vysoké riziko sexuálního zneužívání a vykořisťování. Děti bez
doprovodu a děti mající na starosti domácnost se mohou ocitnout pod tlakem najít si
placenou práci. Jejich zaměstnavatelé nad nimi mají často obrovskou moc a děti se pak
snadno stanou obětí zneužití nebo vykořisťování.
Nezletilé matky
Při práci s nezletilými matkami je nutné nikdy nedat najevo odsouzení.
Nezletilým matkám často hrozí riziko sexuálního zneužívání pokud kvůli chudobě nemohou
pokrýt základní potřeby svoje a potřeby dítěte. Nezletilé matky a dívky, které otěhotněly
v důsledku sexuálního zneužívání a/nebo vykořisťování, se mohou setkat s izolací,
diskriminací a stigmatizací a nemusí se jim dařit získat přístup k základním službám. Všechny
tyto faktory je mohou ještě více vystavit riziku sexuálního zneužívání a vykořisťování.
Je důležité zajistit, aby se nezletilé matky vrátily do školy nebo ke své předchozí socioekonomické aktivitě a nevystavovaly se již dále hrozbě sexuálního nebo genderového násilí.
Děti narozené obětem znásilnění
Děti, které se narodily v důsledku znásilnění, mohou být zanedbávány nebo dokonce
opuštěny svou matkou nebo rodinou. Těmto dětem hrozí velké nebezpečí zneužívání a
vykořisťování a jejich situaci je třeba pečlivě monitorovat. Je nutné zajistit, aby rodina a
komunita nestigmatizovala ani dítě, ani matku. Je-li dítě odmítáno, zanedbáváno nebo je-li
s ním jinak špatně zacházeno, měla by být zvážena možnost pěstounské péče a (později)
adopce.
Chlapci, kteří se stali obětí násilí
Sexuální zneužívání chlapců je podceňováno, málokdy hlášeno a je mu věnována malá
pozornost. Kvůli kulturním omezením, mýtům a různým tabu týkajícím se homosexuality
a/nebo pocitu extrémní hanby oznámí chlapci sexuální zneužívání ještě méně často než
dívky. Jejich společenství někdy odmítá přijmout, že by se chlapci mohli stát obětí
takovéhoto činu; chlapci pak mohou mít pocit, že si „to vymysleli“.
Dětští pachatelé
Děti mohou být, stejně jako dospělí, také pachateli sexuálního a genderového násilí, mohou
zneužívat nerovných mocenských pozic mezi sebou samými. Jsou-li chlapec nebo dívka
donuceni zapojit se do sexuálních aktivit, jedná se o formu sexuálního zneužívání bez ohledu
na jeho/její ochotu; mladší dítě nemusí rozumět tomu, co se děje, a nemůže tedy dát
informovaný souhlas. I v tomto případě se jedná o sexuální zneužití.
68
Je třeba zajistit jak pomoc traumatizované oběti, tak pachateli. Pachatel sám může být obětí
sexuálního zneužívání a vykořisťování a má právo na pomoc a podporu. I když je pravda, že
většina pachatelů byla v minulosti sexuálně zneužívána, není pravda, že by se většina obětí
sama stala pachatelem zneužívání dětí. Většina osob, které byly sexuálně zneužívány
v období dospívání, se v dospělosti zneužívání nedopouštějí pokud jim je v mládí poskytnuta
pomoc.
Mladí pachatelé musí být chránění před zneužíváním ve věznicích. Toho může být dosaženo
zavedením zrychleného řízení a monitorováním jejich situace. Měla by jim také být
poskytnuta pomoc v oblasti psycho-sociální rehabilitace. Je třeba podporovat přijetí zákonů a
postupů zajišťujících řádnou ochranu mladistvých pachatelů tam, kde taková pravidla
neexistují, a jejich řádnou realizaci v případě, že již byly schváleny.
Viz také:
• Inter-Agency Guiding Principles on Unaccompanied and Separated Children (Inter-Agency
2003)
• Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Separated Children (UNHCR,
OHCHR, UNICEF, Save the Children, revidováno v roce 2002)
• Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Disability (UNHCR, OCHR, UNICEF,
Save the Children 2001)
• Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Child Soldiers (UNHCR, OHCHR,
• Optional Protocol to the CRC on the Involvement of Children in Armed Conflict (2000)
• Revised Guidelines on Applicable Criteria and Standards Relating to the Detention of
Asylum Seekers (UNHCR 1999)
• Inter-Agency Field Manual on Reproductive Health in Refugee Situations (Inter-Agency
1999)
• Roma Statute of the International Criminal Court (1998)
• Refugee Children: Guidelines for Protection and Care (UNHCR 1994)
• Protocol Additional to the Geneva Convention of 1949 and relating to the Protection of
Victims of International Armed Conflicts (1977)
Specifické formy sexuálního a genderového násilí
páchané na dětech
Děti se mohou stát obětí většiny forem sexuálního a genderového násilí, o kterém jsme
hovořili v Kapitole 1. Nejčastěji jsou však obětí následujících forem násilí:
• Škodlivé tradiční praktiky.
• Obchodování s lidmi.
• Dětská prostituce.
• Sexuální násilí v rámci rodiny.
• Sexuální vykořisťování, zneužívání a násilí páchané osobami majícími k dětem
neomezený přístup.
Škodlivé tradiční praktiky
Jsou-li tradiční praktiky používané v uprchlickém společenství užitečné, měli by být uprchlíci
podporováni v jejich využívání jelikož pomáhají zachovat identitu a kulturu uprchlického
69
společenství. Některé tradiční praktiky však jsou pro zdraví a rozvoj dětí škodlivé. Takové
postupy byly mezinárodně odsouzeny kvůli zdravotnímu riziku nebo proto, že porušují různá
lidská práva. Tyto praktiky jsou často vykonávány v dětství, kdy je dítě bezmocné a nemůže
se bránit. K takovým praktikám postihujícím děti (většinou dívky) patří ženská obřízka,
dětské sňatky, preference synů, násilí související s věnem, nucené sňatky (např. po
znásilnění) a víra v čarodějnictví (kdy je např. sex s dítětem považován za přínosný pro
rodinu).
Obchodování s dětmi
Uprchlickým dětem, především dětem bez doprovodu, hrozí nebezpečí, že budou násilím
nebo podvodně prodány, často za účelem komerčního sexuálního vykořisťování.
Obchodování s dětmi je označením pro nábor, přepravu, převoz a přechovávání či přijetí
dítěte za účelem vykořisťování. Není nutné ukázat, že při obchodování došlo k násilnému
nebo podvodnému jednání.
Protokol OSN pro prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména ženami a dětmi
doplňující Úmluvu OSN o boji proti organizovanému zločinu z roku 2000 vylučuje možnost
„souhlasu“ s obchodem v případě osoby mladší 18 let. V mnoha případech může
obchodování s dětmi znamenat, že se obchod odehraje se souhlasem osoby mající nad
dítětem kontrolu. Prodané děti se mohou po svém útěku či návratu setkat se závažnými
důsledky, včetně odvety ze stran obchodníků s lidmi nebo jednotlivců, rizikem nového
prodání, fyzického trestu nebo omezení svobody, vyloučení ze společnosti nebo rodiny a
závažnou diskriminací.
Dětská prostituce
Dětská prostituce znamená využití dítěte v sexuálních aktivitách za odměnu. Nabízení, získání
nebo poskytnutí dítěte pro účely prostituce by mělo být v plném rozsahu trestným činem
stíhaným trestní legislativou každé země. Ze své podstaty je dětská prostituce sexuálním
vykořisťováním. Jakmile se dítě zapojí do dětské prostituce, existuje zde také riziko dalšího
Chudoba a sociální nerovnost znamená pro uprchlické děti zvýšené riziko sexuálního
vykořisťování, zejména prostituce. Děti (a hlavně dívky) jsou zvláště zranitelné kvůli svému
panenství, vnímané nevinnosti a fyzické nezralosti, která může být pachateli vysoce ceněna.
Sexuální násilí v rodině
Zneužívání a vykořisťování dětí v rámci rodiny je pro osoby zajišťující poskytování ochrany
těžký úkol, jelikož osoba odpovědná za poskytování péče a ochrany dítěti neplní ani jednu
z těchto povinností. Sexuální násilí uvnitř rodiny je téměř vždy vnímáno jako soukromá
záležitost, do které by se lidé zvenčí neměli vměšovat. V důsledku toho může být z incidentu
obviňováno dítě a může být ještě dále postiženo. I když je nemožné nabídnout univerzální
návod pro řešení všech takovýchto případů, k zásadním součástem přípravy plánu ochrany
dítěte patří identifikace, důvěrné postupování zpráv o obvinění, zapojení zdravotníků, učitelů
a vůdců společenství a vyšetření incidentu. Může být užitečně a někdy dokonce nezbytné
pracovat s rodičem, který dítě zneužívá, a po dobu vyšetřování přesunout obviněnou osoby
mimo domácnost.
70
I v případě, že dítě není přímým cílem zneužívání, setkávají se děti žijící v rodinách, kde
jeden nebo více rodinných příslušníků prožili nebo zakoušejí sexuální a genderové násilí,
s různými problémy. Psychologické a emoční zdraví dětí může být ohroženo stanou-li se
svědky podobných násilných událostí a proto by jim měla být nabídnuta poradenská pomoc.
Traumatické zkušenosti mohou navíc oslabit schopnosti dané dospělé osoby pečovat o dítě
takže stav rodičů i dětí v takovýchto rodinách by měl být pečlivě monitorován.
Sexuální vykořisťování, zneužívání a násilí páchané osobami majícími neomezený
přístup k dětem
Pokud osoby, které nepatří do nejužší rodiny, mají v izolovaném prostředí neomezený přístup
k dětem, může dojít k sexuálnímu vykořisťování, zneužívání a násilí. Může se jednat o
učitele, náboženské představitele, pečovatele, humanitární pracovníky a další osoby mající
přístup k dětem ve školách, během mimoškolních a náboženských, sportovních, družinových
aktivit apod. Prvním důležitým krokem je identifikovat potenciální zdroje rizika. Ke strategiím
reagujícím na toto nebezpeční může patřit screening zaměstnanců a dobrovolníků,
omezování příležitostí pro práci dospělého s dětmi bez přítomnosti druhé dospělé osoby,
pečlivé monitorování a supervize, používání budov s dobrou viditelností ve všech místnostech
a zvýšené zapojení rodičů do aktivit.
Viz také:
• Choose With Care (ECPAT Australia 2001)
• Optional Protocol to the CRC on the Sale of Children, Child Prostitution and Child
Pornography (2000)
• Convention concerning the Prohibition and Immediate Action for the Elimination of the
Worst forms of Child Labour, C 182 (1999)
• UN Declaration on the Elimination of Violence against Women (1994)
Zvláštní opatření v oblasti prevence sexuálního a genderového
násilí páchaného na dětech
Kromě postupů pro prevenci sexuálního a genderového násilí uvedených v Kapitole 3
pomůže při identifikaci zvláště rizikových oblastí, zdrojů a zajišťování meziresortního přístupu
situační analýza soustřeďující se na děti. Je třeba prozkoumat a podporovat úlohu uprchlické
komunity v oblasti ochrany uprchlických dětí.
Přeměna socio-kulturních norem
STRATEGIE:
Připravte informační, vzdělávací a komunikační kampaně
• Kampaně zvyšující informovanost o problematice sexuálního a genderového násilí
páchaného na dětech by měly být založeny na CRC a jejích dvou opčních protokolech a
měly by se zaměřit na všechny partnery - včetně uprchlického společenství a
vojenských/mírových sil.
• Všechny postupy by měly být založeny na tradičních normách a hodnotách ochrany dětí
(existují-li takové) a zároveň by se měly postavit proti předpojatým názorům týkajícím se
71
•
•
například genderových stereotypů (např. problematika chlapců – obětí násilí). Všechny
iniciativy by měly být založeny na hlubokém porozumění místních norem a tabu
souvisejících se sexuálním chováním.
Veřejné zdravotnické kampaně v oblasti „bezpečného sexu“ a přenosu HIV/AIDS mohu
pomoci překonat mýty kolující v uprchlické populaci (např. tvrzení, že sex s pannou léčí
AIDS). Cílovou skupinou těchto kampaní by měli být muži a chlapci.
Strategie prevence škodlivých tradičních praktik se nevyhnutelně dostávají do rozporu
s hluboce zakořeněnými kulturními normami; v této oblasti je třeba postupovat velmi
citlivě. Je nutné dobře porozumět charakteru a rozsahu určité tradiční praktiky, jejím
kořenům a sociálním důsledkům. Úspěšnější je spíše vzdělávání a informace soustřeďující
se na negativní dopady v oblasti zdraví a rozvoje dětí než důraz na právní či lidskoprávní
aspekty. Je dobré soustředit se na náboženské vůdce (muže i ženy), tradiční vůdce, starší
představitele kmene, politické vůdce, tradiční porodní asistenty nebo jiné osoby
poskytující zdravotnické služby a uprchlické ženy, muže a děti. Je dobré podporovat
místní skupiny bojující s těmito škodlivými tradičními praktikami, jelikož ty mohou
iniciovat a vést komunitní aktivity mající podobné praktiky eliminovat. Je možné pomoci
identifikovat alternativní výdělečné aktivity pro osoby, které takovéto škodlivé praktiky
realizují, a je nutné, aby respekt společenství k nim zůstal zachován. Není dobré
podceňovat vzdělávání dívek a žen, jelikož výskyt různých škodlivých tradičních praktik
často souvisí s negramotností.
STRATEGIE:
H. Zapojte děti a mladé lidi
Je dobré podporovat účast uprchlických dětí na přípravě a realizaci programů v oblasti
sexuálního vykořisťování, zneužívání a násilí. Je-li to vhodné, mohou být po pečlivém zvážení
situace konzultovány nebo pozvány k účasti i děti-oběti zneužívání.
STRATEGIE:
Práce s chlapci
Práce s chlapci je velmi důležitá, protože pomáhá chlapcům uvědomit, že dívky mají stejná
práva. Chlapci mohou např. podporovat vzdělávaní svých sester a propagovat pozitivní
přístup a respekt k dívkám ve třídě a na hřišti.
Obnova rodinných a komunitních systémů podpory
STRATEGIE
Zajistěte přístupu ke vzdělání
Mají-li všechny uprchlické děti přístup k základnímu vzdělání a, je-li to možné, i ke vzdělání
středoškolskému a učňovskému, pomáhá to snížit riziko vykořisťování. Zvláštní programy
uzpůsobené potřebám dívek, které přestaly chodit do školy, také sníží rizika, která dívkám
hrozí. Informování dětí o jejich právech prostřednictvím různých forem sociálního školení
pomůže mladým lidem přijímat lepší životní rozhodnutí a chránit se před vykořisťováním.
Docházka dívek do školy by měla být aktivně podporována.
Uprchlické společenství by se mělo zapojit do procesu přijímání učitelů a personálu ve
školách tak, aby byli přijati lidé, kterým mohou uprchlíci důvěřovat, neboť i mezi učiteli
mohou být pachatelé sexuálního násilí. Je dobré podporovat přijímání učitelek. Pečlivě
vybraní vychovatelé by měli sledovat děti, zda nevykazují známky sexuálního nebo
genderového násilí. Dívkám by mělo být poskytnuto vhodné oblečení a hygienické potřeby.
Také ustavení mimoškolních družin a kroužků může dívkám zajistiti poradenství a podporu.
72
Vytváření podmínek pro zlepšení systémů odpovědnosti
STRATEGIE:
Prověřte osoby mající přístup k uprchlickým dětem
Prověření znalostí, postojů a chování všech osob majících přístup k uprchlickým dětem může
pomoci odhalit vykořisťování v neočekávaných situacích, například ve škole nebo v centru
péče o děti. Školení těchto zaměstnanců a monitorování jejich práce jsou důležitou součástí
každé preventivní strategie.
Navrhování efektivních služeb a zařízení
STRATEGIE:
I. Registrujte všechny děti
Registrace a dokumentace, včetně registrace narození, je pro každého jednotlivého uprchlíka
životně důležitá, zejména v případě dětí bez dokladů a bez doprovodu, jelikož registrace/
dokumentace je předpokladem pro získání dalších práv a přístupu ke službám. Registrace
také pomáhá identifikovat a monitorovat zvláště ohrožené skupiny, pomáhá v oblasti
soudnictví mladistvých, brání odvodu do vojenských sil a odrazuje obchodníky s lidmi.
STRATEGIE:
Zajistěte přístup ke službám
Zajistěte, aby děti měly přístup ke stejným potravinovým dávkám a službám jako zbytek
populace a zvažte možnost poskytnutí dodatečné podpory pokud je to vhodné (například
budování zvláštních zařízení pro ubytování dětí, které mají na starosti domácnost).
STRATEGIE:
Vypátrejte rodinu
Potřeby dětí bez doprovodu by měly být rychle uspokojeny prostřednictvím pátrání po
rodině, zajištění odpovídající a monitorované formy dočasné péče a sloučení rodiny, pokud je
to v nejlepším zájmu dítěte.
STRATEGIE:
J. Zapojte děti do plánování, přípravy a realizace aktivit
Uprchlické děti, a zejména dospívající, by měli být konzultováni při plánování půdorysu
tábora/uprchlického zařízení, včetně rozhodování o umístění škol a rekreačních zařízení a při
plánování ubytovacích ploch a dalších relevantních programech a aktivitách.
Viz také:
• Action for the Rights of Children (ARC) Foundations: Community Mobilisation (UNHCR,
OHCHR, UNICEF, Save the Children 2001)
• Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Separated Children (UNHCR,
• Action for the Rights of Children (ARC) Foundations: Situation Analysis (UNHCR, OHCHR,
• UNHCR Executive Committee Conclusion on Registration of Refugees and AsylumSeekers, č. 91 (LII) (2001)
Zvláštní doporučení v oblasti reakce na sexuální a
73
genderové násilí proti dětem
Reakce na sexuální a genderové násilí by měla zahrnovat aktivity a služby popsané podrobně
v Kapitole 4. Další otázky, které je nutné zvážit při práci s dětmi, jsou uvedeny v dokumentu
„Action for the Rights of Children, Critical Issues: Abuse and Exploitation (UNHCR, OHCHR,
UNICEF, Save the Children, 2001)“.
Mějte na paměti nejlepší zájem dítěte.
Děti, jež se stanou obětí sexuálního zneužívání, potřebují rychlý přístup k lékařské pomoci a
psychologické péči. Mohou také potřebovat právní pomoc.
Všechny kroky by měly být v souladu s principem nejlepšího zájmu dítěte.
Projev vlastního přání a pocitů dítěte pomůže při rozhodování o tom, jaké jsou jeho nejlepší
zájmy.
Zavedení k dítěti vstřícných mechanismů v oblasti postupování
případů, podávání zpráv, monitorování a hodnocení
Je důležité, aby existovaly k dítěti přívětivé, viditelné a široce známé mechanismy podávání
zpráv realizované zkušenými a vzdělanými pracovníky a/nebo uprchlíky. Je lepší formát zpráv
o sexuálním a genderovém násilí sjednotit s formátem zpráv o jiných typech porušování práv
dětí spíše, než aby vznikaly zvláštní postupy pro řešení případů sexuálního a genderového
násilí spáchaného na dětech.
Monitorování ohrožených dětí, jako například dětí bez doprovodu a dětí v dočasné
pěstounské péči, dětí žijících na ulici, dětí ve vazebním středisku, nezletilých matek a
postižených dětí je základním předpokladem poskytování ochrany před sexuálním a
genderovým násilím.
Vedení pohovoru s dítětem
Osoba vedoucí pohovor s dítětem by měla být velmi zkušená a dobře vyškolená a měla by
být schopna zvládnout i vypjatou emocionální situaci a pomoci dítěti hovořit o velmi citlivých
a obtížných tématech. Nesmírně důležité je hluboké pochopení kultury dítěte. Proto je lepší,
pokud osoby pracující s dítětem pocházejí ze stejného kulturního prostředí a mluví jedním
jazykem.
Obecně se doporučuje, aby pohovor vedla osoba stejného pohlaví jako dítě. Při rozhodování
o pohlaví osoby vedoucí pohovor je však třeba zohlednit i další kulturní a sociální faktory. V
mnoha společnostech například nebudou chlapci hovořit o homosexuálním zneužití s muži;
mohou být ale ochotni hovořit o něm se ženou.
Vytvoření bezpečného prostředí
Rozhodněte, kdo by měl být během pohovoru a vyšetření přítomen. Je možné, že
pachatelem může být člen rodiny, přestože to dítě odmítá. Může být tedy lepší, pokud rodič
nebo pěstoun počká během pohovoru a vyšetření venku a pokud bude přítomna
důvěryhodná, nezávislá osoba. Zeptejte se dítěte, když budete sami, jestli chce, aby u
pohovoru byl přítomen jeho rodič nebo pěstoun a respektujte přání dítěte. Další informace o
74
tom, jak připravit a vést pohovor viz dokument Working with Unaccompanied Children: A
Community Based Approach.
Mějte na paměti, že existují ještě další způsoby shromažďování informací - například
prostřednictvím her, vyprávění příběhů, divadelní hry a kreslení obrázků dítětem. Tyto
metody však vyžadují odbornou zkušenost a analýzu specialisty nebo pracovníka, který
prošel odpovídajícím výcvikem.
Techniky vedení pohovoru
• Oči osoby vedoucí pohovor a oči dítěte by měly být na stejné úrovni. Udržujte s dítětem
oční kontakt je-li to vhodné v kultuře, ze které dítě pochází.
• Ujistěte dítě, že neudělalo nic špatného, a snažte se zajistit jeho fyzickou integritu.
• Představte sebe (a svého tlumočníka) a pečlivě vysvětlete, proč se pohovor koná, jaký
typ otázek budete pokládat a proč, aby jste minimalizovali možné nedorozumění a z
toho vyplývající zkreslení odpovědí.
• Ujistěte dítě, že na jakoukoliv otázku může odpovědět „nevím“ a že se může i samo
ptát.
• Položte několik otázek o neutrálních tématech, například o škole, kamarádech, osobách
se kterými dítě bydlí, oblíbených aktivitách a nechte dítě několik minut mluvit. To
umožní dítěti uvolnit se a vy budete moci naslouchat a zjistit, jak dítě komunikuje.
• Pokud dítě nemůže o nějaké události hovořit, ale může odpovídat na jiné otázky,
nenaléhejte a chvíli se na dotyčnou událost neptejte.
• Buďte trpěliví, přizpůsobte se tempu dítěte.
• Pokládejte nejednoznačné otázky abyste získali informace o incidentu slovy dítěte.
Přímé otázky typu ano-ne pokládejte pouze potřebujete-li si vyjasnit podrobnosti.
• Sledujte, zda už dítě není příliš vyčerpané.
• Pohovor by měl být ukončen diskusí o normálnějších současných událostech tak, aby
byl znovu nastolen pocit bezpečnosti.
Zdravotní pomoc oběti
NIKDY nenuťte a neomezujte vyděšené, vzpírající se dítě dokončit pohovor nebo vyšetření.
Omezování, nucení a manipulace jsou často součástí sexuálního zneužití a pokud tyto
metody začne používat někdo, kdo se snaží pomoci, pouze to zvýší strach a úzkost dítěte a
zhorší to psychologický dopad zneužití.
Vytvořte bezpečné a důvěryhodné prostředí a připravte dítě na vyšetření, povzbuzujte jej aby
se samo ptalo na cokoliv ho zajímá nebo čemu nerozumí kdykoliv během vyšetření.
Po odpovídající přípravě bude většina dětí schopna uvolnit se a podstoupit vyšetření.
Je také možné, že dítě trpí bolestí, a z tohoto důvodu se nemůže uvolnit. Vysvětlete mu, jak
bude vyšetření probíhat a používejte termíny, kterým dítě rozumí.
Často pomáhá mít po ruce panenku nebo jinou hračku a na ní demonstrovat postupy a
pozice. Ukažte dítěti pomůcky – jako rukavice, tampóny apod. a umožněte dítěti, aby si je na
panence vyzkoušelo.
75
Dívky, které byly zneužity, mohou mít zdravotní potíže související s podomácku vyvolaným
potratem, nechtěným těhotenstvím či spontánním potratem. Možná mají samy děti a mohou
tedy potřebovat zvláštní pomoc. Děti, které byly demobilizovány, mohou být nakaženy
pohlavně přenosnými nemocemi, včetně HIV/AIDS.
Dívky, u kterých byla provedena ženská obřízka, potřebují zvláštní pomoc, zejména v
průběhu těhotenství, porodu a v době po porodu.
Nezletilým matkám je nutné poskytnout odpovídající lékařskou a psychologickou pomoc před
a po porodu, včetně poradenství jak pečovat o dítě.
Jak uspokojit psychosociální potřeby oběti
Při pokrývání psychosociálních potřeb musí s dítětem pracovat školený profesionál. Tento
profesionál by měl pokud možno pocházet ze stejného etnického prostředí jako dítě nebo by
měl mít alespoň dobré schopnosti v oblasti mezikulturní komunikace. Jeho úlohou je buď
poskytování přímé pomoci dítěti nebo poradenství členům rodiny/komunity, kteří pak dítěti
poskytují pomoc.
Rehabilitace obětí – včetně dětí, které byly odvedeny do vojenských sil – vyžaduje
mimořádnou pozornost. Klíčem umožňujícím obětem překonat zkušenost zneužívání a
vybudovat si novou budoucnost jsou zrychlené vzdělávací programy.
Může být nutné nabídnout dodatečnou pomoc a psychologickou podporu nezletilým matkám.
Takovou pomocí může být například podpora mladých matek při návratu do školy a při
hledání výdělečné aktivity umožňující jí pokrýt potřeby své i potřeby dítěte, a to i pokud žije
ještě se svojí rodinou. I ostatním členům rodiny by mělo být poskytnuto poradenství, jak
pomáhat nezletilé matce a jejímu dítěti.
Příprava pomoci v bezpečnostní oblasti
Dítě by nemělo být po dobu léčení odloučeno od své rodiny a/nebo komunity pokud to není
nutné pro ochranu dítěte před zneužíváním nebo zanedbáváním.
Je velmi důležité být schopen rychle reagovat na oznámené případy škodlivých tradičních
praktik. V takových případech mohou být porušena nejzákladnější práva dítěte, včetně práva
na život, svobodu a fyzickou integritu. Je-li ohrožena fyzická bezpečnost dítěte, je třeba
hledat řešení v dané lokalitě, například umístěním dítěte do péče mimo komunitu. Pouze
nemůže-li být řešení nalezeno lokálně je možné uvažovat o přesídlení pro zajištění
bezpečnosti dítěte.
Pomoc v právní/soudní oblasti
Všechny zprávy a sexuálním a genderovém násilí spáchaném na dětech musí být řádně
prošetřeny. Při tomto prošetřování je nutné postupovat velmi pečlivě a trpělivě. Dítě může
zneužití z mnoha důvodů popírat (například kvůli strachu z pachatele). Nevhodná nebo
necitlivá intervence může dítěti způsobit další stres a může odradit i ostatní osoby nacházející
se v podobné situaci od oznámení případu. Je-li to možné, měli by pracovníci v této oblasti
projit školením, jak pracovat s dětmi. Může být užitečné požádat o pomoc kolegy, kteří mají
76
větší zkušenosti s prací s uprchlickými dětmi. Můžete také potřebovat služby překladatelů
nebo tlumočníků. Zajistěte, aby místní policie měla pracovníky vyškolené v oblasti práce s
dětskými obětmi sexuálního a genderového násilí a dětskými pachateli. Pokud se případ týká
dětí zajistěte, aby byly využity soudní postupy k dítěti vstřícné.
Zapojení rodiny a komunity
Služby pro rodinu: Pokud bylo dítě sexuálně zneužito, může být nutné poskytnout
poradenství i jeho rodině, aby dítěti věřila a pomohla mu vrátit se do normálního života.
Pomoc mohou potřebovat i rodinní příslušníci – rodiče mohou například prožívat pocit viny,
že své dítě neochránili. Nesmírně opatrně je třeba postupovat v situaci, kdy údajná „ztráta
cti“ dítěte může vést k jeho odmítnutí rodinou. V některých společnostech mohou tradiční
zákony komunity vyžadovat, aby rodina donutila dívku provdat se za pachatele. V takových
případech by měla být okamžitě přijata opatření chránící oběť před další fyzickou a
psychosociální újmou. Je-li to nutné, může být zvážena možnost přestěhování oběti.
Služby pro rodinu: Je nutné velmi dbát na to, aby dítě nebylo stigmatizováno. Existující
komunitní struktury poskytující podporu, pomoc a ochranu dítěti by měly být využity v co
největším rozsahu.
Některé formy škodlivých tradičních praktik, například ranné a nucené sňatky a ženská
obřízka, se odehrávají ve velmi ranném věku. Je důležité pomoci rodinám i komunitě
pochopit negativní důsledky těchto praktik pro dítě i pro komunitu jako celek.
Viz
•
•
•
•
•
•
•
také:
Clinical Management of Survivors of rape (WHO/UNHCR 2002)
Resettlement Handbook (UNHCR 2002)
Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Abuse and Exploitation (UNHCR,
Action for the Rights of Children (ARC) Critical Issues: Child Soldiers (UNHCR, OHCHR,
Action for the Rights of Children (ARC) Foundations: Resettlement (UNHCR, OHCHR,
Inter-Agency Field Manual on reproductive Health in refugee Situations (Inter-Agency
1999)
Working with Unaccompanied Children: A Community-Based Approach (UNHCR 1996)
Všechny intervence v oblasti prevence a reakce na sexuální a genderové násilí proti dětem
musí být založeny na následujících čtyřech principech:
•
•
•
•
Právo na život a rozvoj.
Nediskriminace.
Nejlepší zájem dítěte.
Účast.
Mějte na paměti, že sexuálním a genderovým násilím jsou zvláště ohroženy především
následující skupiny dětí :
•
Nezletilé děti bez doprovodu.
77
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Děti ve vazebních zařízeních.
Dětští vojáci.
Dospívající.
Duševně a fyzicky postižené děti.
Pracující děti.
Nezletilé matky.
Děti narozené v důsledku znásilnění.
Chlapci, kteří se stali obětí násilí.
Dětští pachatelé.
Ke zvláštním formám sexuálního a genderového násilí proti dětem patří:
•
•
•
•
Škodlivé tradiční praktiky.
Obchodování s dětmi.
Sexuální násilí v rodině.
Sexuální vykořisťování, zneužívání a násilí páchané osobami majícími neomezený přístup
k dětem.
Při přípravě aktivit v oblasti prevence sexuálního a genderového násilí proti dětem:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
78
připravte informační a vzdělávací komunikační kampaně;
zapojte do aktivit děti a mladé lidi;
zajistěte přístup ke vzdělání;
prověřujte osoby mající přístup k dětem;
zaveďte monitorovací mechanismy;
registrujte všechny děti;
zajistěte přístup ke službám;
pátrejte po rodinách;
zapojte do plánování, přípravy a realizace aktivit děti.
Při reakci na sexuální a genderové násilí proti dětem:
Zaveďte k dítěti vstřícné mechanismy v oblasti postupování případů kompetentním
organizacím, monitorování a hodnocení.
Zajistěte, aby se pohovory a vyšetření dítěte konaly v bezpečném prostředí.
Dobře dítě na lékařskou prohlídku připravte.
Zajistěte, aby osoby, které vedou pohovor, vyšetřují a poskytují poradenství dítěti, byli
profesionálové školení v oblasti práce s dítětem.
Zapojte do pomoci dítěti rodinu a komunitu.
Mobilizujte služby na pomoc rodině.
Podporujte existující komunitní struktury na ochranu dítěte.
K. Kapitola 6
Akční plán
Programy pro prevenci a reakci na sexuální a genderové násilí jsou nejúspěšnější
jsou-li připraveny ve spolupráci s uprchlickou komunitou a se všemi
zainteresovanými stranami a agenturami. Pro přípravu efektivních programů je
nutné, aby meziresortní tým vytyčil společný akční plán. Stavební prvky takového
akčního plánu jsou popsány v následující kapitole.
Příprava akčního plánu
Úspěch mají většinou programy, které byly připraveny v konzultaci s uprchlickou
komunitou, zejména se ženami a dospívajícími, a programy založené na meziresortní a
meziagenturní spolupráci. Některé kroky nutné pro přípravu akčního plánu by měly
probíhat simultánně, jiné by měly proběhnout až po monitorování a hodnocení strategií v
oblasti prevence a reakce na sexuální a genderové násilí.
Příprava akčního plánu
•
•
•
•
•
•
•
•
Identifikujte všechny vhodné aktéry a zapojte je do procesu.
Zajistěte, aby všichni dobře a jednotně porozuměli terminologii v oblasti
sexuálního a genderového násilí, a dohodněte se na rozsahu aktivit.
Proveďte situační analýzu: shromažďujte informace, abyste porozuměli
potřebám, problémům, dostupným službám, silným i slabým stránkám
uprchlického společenství.
Dohodněte se na souboru základních principů.
Definujte role a povinnosti všech aktérů.
Stanovte cíle, definujte aktivity, výstupy a indikátory. Identifikujte nutné
prostředky.
Dohodněte se na monitorovacích a hodnotících mechanismech, včetně
mechanismů v oblasti podávání zpráv, postupování případů dalším činitelům a
koordinačních opatření.
Připravte plán péče o pracovníky a dobrovolníky.
Identifikace vhodných aktérů a jejich zapojení do procesu
Začněte tím, že identifikujete vhodné činitele a pozvete je na jednání nebo na
sérii schůzek. Podle počtu osob, jazykových znalostí a zvyklostí se rozhodněte buď pro sérii
schůzek/diskusi pracovníků stejného věku/pohlaví/etnické skupiny nebo pro jednu velkou
schůzku. Na tomto jednání je vaším cílem podpořit diskusi a účast, takže střední velikost
schůzky (15-20 lidí) je většinou lepší než velká shromáždění. Nejlepší výsledky často přináší
účast žen, mužů, vůdčích představitelů a členů zvláštních zájmových skupin v rámci
komunity.
Klíčovými účastníky budou pravděpodobně zástupci následujících skupin:
• vůdcové uprchlíků (muži i ženy);
• uprchlické ženy a zástupci uprchlické mládeže;
79
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
uprchlické skupiny a jednotlivci s vlivným postavením v uprchlické komunitě (např.
členové náboženských či jiných tradičních organizací, učitelé nebo představitelé jiných
profesí);
představitelé hostitelské komunity;
zástupci hostitelské vlády z následujících oblastí: styčné instituce pro uprchlické otázky,
policejní a bezpečnostní síly, soudní systém a trestní justice, ministerstvo zdravotnictví,
sociálních věcí, žen, rodiny a dětí.
pracovníci ze zdravotní oblasti;
organizace poskytující komunitní služby;
poradenské skupiny, pracovníci krizových středisek;
národní a mezinárodní partnerské nevládní organizace, včetně pracovníků vedení tábora;
národní právníci se znalostí zákonů v oblasti sexuálního a genderového násilí v zemi;
vedoucí pracovníci UNHCR a pracovníci terénních poboček, právního oddělení,
bezpečnosti a programoví pracovníci/asistenti;
agentury OSN.
Bylo by dobré, kdyby účastníci tohoto setkání měli již předem k dispozici výtisk Směrnic tak,
aby si jej mohli s předstihem prostudovat. Pokud to není možné, zvažte možnost organizace
zvláštního setkání (před výše uvedeným jednáním) pro ty, kteří nebudou mít možnost si
Směrnice předem prostudovat. Potom mohou být všichni účastníci na jednání stejně
připraveni.
Na první jednání se všemi činiteli můžete zařadit například následující program:
• Půldenní školení/seminář o lidských právech, genderové problematice, sexuálním a
genderovém násilí a otázkách v oblasti zajišťování ochrany.
• Přednáška o specifických aspektech sexuálního a genderového násilí přednesená
některou z klíčových osob. To pomůže zlepšit informovanost a podpoří spolupráci a
koordinaci. Příklady:
→
vedoucí policejních složek představí postupy používané při řešení
oznámených případů znásilnění, domácího násilí a dalších forem
sexuálního a genderového násilí;
→
zástupce zdravotního střediska nastíní možnosti v oblasti dostupné
zdravotní péče, používaných postupů a/nebo potřeb v oblasti
zdravotních procedur a školení pracovníků;
→
pracovník právního oddělení nabídne informace o relevantních
mezinárodních standardech v oblasti lidských práv; pro ilustraci může
uvést také údaje z jakékoliv zprávy o incidentu z předchozího
roku/měsíce/čtvrtletí;
→
národní právník přednese krátký příspěvek o relevantní národní
legislativě a postupech;
→
zástupce uprchlíků popíše perspektivy komunity v oblasti sexuálního a
genderového násilí a jak by se takovéto incidenty řešily v domovské
zemi uprchlíků.
• Diskuse o těchto Směrnicích, zejména o situační analýze (viz níže), a jak může být tato
analýza využita.
• Rozhodnutí o tom, kdo bude „hlavní agenturou“ v oblasti sexuálního a genderového násilí
(úloha „hlavní agentury“ je popsána také níže v části Koordinace). Tato organizace bude
mít na starosti svolávání schůzek, distribuci zpráv a sledování meziresortních a
meziagenturních programů.
• Diskuse a odsouhlasení společného plánu pro shromažďování informací, analýzu situace
a následných setkání pro diskusi o zjištěných faktech a zahájení přípravy strategií v
oblasti prevence a reakce.
80
Zajištění jednotného chápání terminologie v oblasti sexuálního a genderového
násilí a schválení rozsahu společné akce
Je důležité, aby se všichni činitelé shodli na společném chápání pojmů a terminologie
sexuálního a genderového násilí a dohodli se na standardních mechanismech v oblasti
podávání zpráv. To pomůže při přípravě společného přístupu, při sdílení informací a
společném monitorování/hodnocení programů všemi aktéry.
Jasná a konsistentní terminologie vám pomůže dobře shromažďovat data, analyzovat situaci,
monitorovat trendy, srovnávat údaje a zajistit efektivní následné sledování vývoje situace.
Používání jednotné terminologie po celém světě umožní srovnávání různých uprchlických
situací a může přinést cenné, dříve nedostupné informace pro odpovídající přípravu
programů.
Provedení situační analýzy
Situační analýza je základem pro definování problémů, potřeb a identifikaci prostředků i pro
specifikaci cílů, aktivit a předpokládaných výsledků. Jelikož neexistuje jediná organizace,
která by nesla obecnou odpovědnost za programy v oblasti sexuálního a genderového násilí,
je do přípravy situační analýzy třeba zapojit řadu organizací a jednotlivců. Účast všech aktérů
také pomůže získat podporu komunity a zajistí zájem o program již od počáteční fáze.
Viz také:
• Sexual and Gender-Based Violence Prevention and Response: Situation Planning
Workshop Pack and Briefing Cards (UNHCR 2000)
• Rapid Rural Appraisal and Participatory Rural Appraisal: A Manual for CRS Field
Workers and Partners (Catholic Relief Services 1999)
• People-Oriented Planning at Work to Improce UNHCR Programming (UNHCR
1994)
• People-Oriented Planning: A Framework for People-Oriented Planning in refugee
Situations Taking Account of Women, Men and Children (UNHCR 1992)
Ke shromažďování informací patří prostudování dostupných záznamů, rozhovory
s lidmi, kladení otázek a naslouchání. Je důležité dozvědět se co nejvíc o problémech a
potřebách uprchlického společenství, stejně jako i o jeho silných stránkách, zvláštních
charakteristikách a dalších otázkách (například kulturních, institucionálních a osobních
bariérách v oblasti poskytování pomoci specifických pro vaši situaci). Pochopení dynamiky
komunity vám pomůže vhodně připravit plán projektu.
Efektivní programy v oblasti prevence a reakce na sexuální a genderové násilí jsou
založeny na podrobné analýze mocenských vztahů mezi muži a ženami, ženami
navzájem a muži navzájem i mezi dospělými a dětmi tak, aby realizované programy
mohly dosáhnout žádoucích výsledků a aby se nerovnosti ve vztazích neposilovaly a
nezhoršovaly.
Podle toho, jaké prostředky a odborné znalosti máme k dispozici, může k metodám
shromažďování informací patřit:
• individuální pohovory,
• návštěvy v terénu,
• diskusní setkání,
• diskuse se skupinami zabývajícími se specifickými tématy,
81
•
•
studie,
dostupné kompilační/souhrnné údaje a zdroje.
Informace by měly být získávány z nejrůznějších zdrojů včetně následujících skupin:
Uprchlické společenství
Humanitární agentury
Jednotlivé ženy/muži/dospívající.
Skupiny a organizace žen, mužů, dospívajících
dívek a chlapců.
Náboženské skupiny a náboženští představitelé.
Vůdcové a starší představitelé uprchlické
komunity.
Výbory táborového vedení, vůdcové sekcí a
výborů.
Skupiny obchodníků a malých živnostníků.
Bezpečnostní pracovníci.
Pracovníci v oblasti tradiční medicíny.
Zdravotnický personál, včetně pracovníků
zdravotního střediska a komunitních
zdravotních služeb.
Pracovníci v oblasti hygieny.
Pracovníci v oblasti výstavby a ubytování.
UNHCR a další agentury OSN
Pracovníci v oblasti distribuce potravin a
nepotravinové pomoci.
Pracovníci v oblasti komunitních služeb.
Učitelé/vzdělávací pracovníci.
Pracovníci vedení tábora.
Pracovníci v oblasti školení a výdělečných
aktivit.
Vedoucí kanceláří.
Programoví pracovníci a asistenti.
Pracovníci právního oddělení a asistenti.
Pracovníci v oblasti komunitních služeb a
asistenti.
Pracovníci v oblasti péče o ženy a děti a jejich
asistenti.
Bezpečnostní zaměstnanci a pracovníci
zajišťující bezpečnost zaměstnanců a jejich
asistenti.
Národní pracovníci všech sektorů.
Instituce hostitelské vlády
Policejní pracovníci.
Pracovníci justičního systému.
Zaměstnanci ministerstva zdravotnictví,
sociálních věcí, péče o ženu, rodinu a děti.
Národní nevládní organizace a
individuální osoby poskytující
pomoc
82
Skupiny poskytující pomoc obětem znásilnění a
sexuálního/genderového násilí.
Skupiny právniček.
Organizace na ochranu lidských práv.
Právníci.
Dohodněte se na základních principech
V Kapitole 2 najdete podrobnosti o základních principech programů. Je důležité, aby
meziresortní tým o těchto principech, jež by měly řídit realizaci projektů v terénu, otevřeně
diskutoval. Na těchto zásadách by se měly shodnout všechny zainteresované strany a měly
by rozumět tomu, jak ovlivňují jejich práci.
Hlavní principy pro všechny zainteresované strany
Programová oblast:
• Zajistěte plnou účast uprchlického společenství.
• Zajistěte rovnou účast mužů i žen, dívek i chlapců při plánování, realizaci,
monitorování a hodnocení programů.
• Zajistěte koordinované, meziresortní aktivity ve spolupráci všech aktérů.
• Snažte se integrovat tyto aktivity do všech projektů UNHCR na všech úrovních.
• Zajistěte odpovědnost na všech úrovních.
Individuální oblast:
• Zajistěte bezpečí oběti.
• Zaručte důvěrnost informací.
• Respektujte přání, práva a důstojnost oběti a při přijímání nejvhodnějšího
postupu v oblasti prevence/reakce na sexuální a genderové násilí vždy zohledněte
nejlepší zájem dítěte.
• Zajistěte nediskriminaci.
Definujte úkoly a povinnosti všech zainteresovaných stran
Jelikož celého procesu se účastní řada aktérů zastupujících v každé situaci různé agentury a
sektory, je důležité, aby role a povinnosti každého sektoru byly jasné. V některých případech
se může jednoho úkolu/funkce ujmout více než jedna osoba. Tým by však měl jasně
stanovit, kdo ponese konečnou zodpovědnost za realizaci daného úkolu a následnou přípravu
zprávy a kdo ponese odpovědnost za případné nesplnění úkolu.
V uprchlickém prostředí by UNHCR mělo stát v čele koordinačního a meziresortního
postupu, kterého se účastní všechny zainteresované strany.
Dohodněte se na systémech pro monitorování a hodnocení situace, včetně
koordinovaného způsobu podávání zpráv a postupování případů kompetentním
organizacím
Je třeba zavést mechanismy pro monitorování a hodnocení intervencí v oblasti prevence a
reakce na sexuální a genderové násilí. Tyto aktivity by měly koordinovat všichni aktéři a
mělo by se jich účastnit i uprchlické společenství, zejména uprchlické ženy, muži a mladí
83
lidé. Průběžné monitorování pomáhá zajistit, aby intervence v oblasti prevence a reakce
probíhaly podle plánu. Hodnocení pomáhá rozpoznat dopad těchto aktivit na situaci v
oblasti ochrany uprchlických žen, mužů, chlapců a dívek. V Kapitole 7 najdete podrobnější
informace o přípravě monitorovacích a hodnotících mechanismů a o identifikaci
cílů/výsledků každé intervence. Akční plán by měl také naznačit, jaké finanční a personální
zdroje budou nutné pro intervence v oblasti monitorování a hodnocení aktivit.
Vybudujte mechanismy pro podávání zpráv, postupování případů a koordinaci
aktivit
Pro všechny činitele je velmi důležité koordinovat postupy v oblasti podávání zpráv a
postupování případů. Standardní mechanismy pro postupování případů musí být zavedeny
v oblasti zdravotnictví, poradenství, bezpečnostních a právních potřeb. Efektivní systém v
oblasti podávání zpráv by měl být součástí monitorovacích mechanismů. Sem patří
příprava společného formuláře o hlášení sexuálního a genderového násilí a mechanismus
sdílení informací o výskytu sexuálního a genderového násilí. Strategie v oblasti
vzájemného sdílení informací by měly stanovovat, jak budou problémy v oblasti prevence
a reakce na sexuální a genderové násilí zainteresovanými stranami diskutovány a řešeny.
Společný systém v oblasti podávání zpráv pomůže vybudovat a zlepšit úroveň dostupných
statistických údajů umožňujících všem činitelům, včetně orgánů hostitelské země, změřit
rozsah problému, zaznamenat změny jež by mohly ovlivnit výskyt sexuálního a
genderového násilí a sledovat dopad intervencí v oblasti poskytování ochrany uprchlíkům.
Společný formulář hlášení případů usnadňuje i postupování případů dalším
zainteresovaným sektorům a, což je nejdůležitější, zajistí, že oběť nebude muset
opakovaně vypovídat o prožitém násilí. Příklad systému podávání zpráv/postupování
případů je pro názornost uveden v Kapitole 7.
Ve všech stádiích sdílení a analýzy informací je bezpodmínečně nutné zachovávat
důvěrnost informací.
Ke koordinaci patří (kromě dalších aktivit):
Ustavení a průběžné hodnocení postupů v oblasti přípravy zpráv a postupování případů
různým zainteresovaným činitelům. Pravidla v oblasti postupování případů by se měla
soustředit na poskytování rychlých a odpovídajících služeb oběti.
Sdílení písemných informací mezi jednotlivými činiteli při respektování principu důvěrnosti.
Pravidelné schůzky klíčových aktérů by se měly konat:
• jednou měsíčně na úrovni tábora pro diskusi o specifických informacích, údajích a
aktivitách tábora;
• jednou měsíčně na úrovni regionální (tj. terénní/oblastní kanceláře) pro diskusi a
hodnocení informací, údajů a aktivit v oblasti;
• čtvrtletně na národní úrovni pro diskusi a hodnocení informací, údajů a aktivit v zemi.
Účastníci koordinačních setkání by měli:
• zajistit výměnu informací mezi jednotlivými sektory, organizacemi a uprchlickou
komunitou;
84
•
•
•
•
•
•
identifikovat mezery ve službách a postupech, kde je zapotřebí zlepšit a posílit současné
aktivity; dohlížet na realizaci stanovených strategií;
snažit se získat pomoc a poradenství od kolegů, nabídnout konstruktivní zpětnou vazbu,
nápady v oblasti řešení problémů a poskytnout informace o zvláště složitých případech;
dohodnout se na úloze/povinnostech všech stran zapojených do přípravy, realizace a
monitorování aktivit v oblasti prevence a reakce;
naplánovat a připravit školení/semináře pro zaměstnance a osvětové/vzdělávací
programy pro uprchlické společenství;
připravit společné programy v oblasti sexuálního a genderového násilí a efektivní
partnerství všech zainteresovaných stran;
připravit společné školicí plány.
Určená „hlavní agentura“ je odpovědná za podporu účasti, koordinaci a svolávání schůzek.
Poskytování pomoci a podpory zaměstnancům a dobrovolníkům
Zaměstnanci a dobrovolníci působící v oblasti programů sexuálního a genderového násilí,
zejména ti kteří pracují jako poradci/obhájci obětí, si musí být vědomi dvou rizik jež jim
hrozí: rizika v oblasti bezpečnosti a rizika možného „sekundárního traumatu“ a syndromu
„vyhoření“.
Bezpečnost
Každé osobě, které je oznámen případ sexuálního/genderového násilí a která se snaží
poskytnout oběti pomoc, hrozí odveta pachatele a (někdy) i celého společenství. Sexuální a
genderové násilí může mít pro oběť potenciálně smrtelné následky a každý, kdo je vnímán
jako poskytující oběti pomoc, se může také stát cílem útoku.
Zkušenosti z celého světa ukazují, že někteří pachatelé zaútočí nebo způsobí újmu osobám,
které poskytují pomoc oběti násilí. To platí především v případě domácího násilí, kdy poradce
nebo jiný zaměstnanec/dobrovolník jedná jménem oběti s policií. Ve většině těchto případů
je pachatelem manžel nebo intimní partner oběti. V mnoha zemích došlo ke zranění nebo i
zabití příslušníků policie, kteří se snažili reagovat na oznámené případy domácího násilí.
Vedoucí pracovníci a nadřízení tedy musí monitorovat bezpečnost pracovníků a přijmout
kroky na jejich ochranu v případě hrozeb násilí nebo útoku. Všechny takové incidenty nebo
výhrůžky by měly být okamžitě oznámeny pracovníkům právního oddělení UNHCR a měla by
být přijata odpovídající ochranná opatření. Organizace musí připravit postupy snižující
bezpečnostní rizika zaměstnanců/ dobrovolníků a zajišťující maximální možnou bezpečnost.
•
•
•
Stanovte pravidlo, že pouze národní nebo mezinárodní pracovníci (nežijící v táboře) a ne
zaměstnanci z řad uprchlíků budou jednat jménem uprchlíků s policií a bezpečnostními
silami. To však nemusí být možné během krizových situací.
Zapojte do svých aktivit vůdčí představitele a další vlivné zástupce uprchlické komunity.
Je-li uprchlické společenství nedílnou součástí projektu, budou jeho členové dobře
rozumět poskytovaným službám, obavám i rizikům a budou spíše moci vytvořit dobré
strategie v oblasti prevence a ochrany.
Zapojte do přípravy a realizace plánu v bezpečnostní oblastí také soudní a zákon
prosazující orgány.
85
Sekundární trauma a syndrom vyhoření
Termín „sekundární trauma“ označuje emoční stres prožívaný osobami, které opakovaně slyší
popis závažného psychologického nebo fyzického zneužívání. „Syndrom vyhoření“ znamená
emoční vyčerpání. Sekundární trauma i syndrom vyhoření jsou běžné mezi pracovníky
programů v oblasti sexuálního a genderového násilí.
K symptomům sekundární traumatizace a syndromu vyhoření patří:
• poruchy spánku a příjmu potravy;
• nevysvětlitelná fyzická onemocnění a zdravotní problémy;
• vysoce emocionální reakce nebo naopak neemocionální a nevýrazné reakce na situace a
frustrace;
• problémy v pracovní výkonnosti;
• stažení se do ústraní před spolupracovníky, rodinou, přáteli, společenskými aktivitami;
• poznámky a chování naznačující, že dotyčná osoba se cítí nepostradatelná a
nenahraditelná v práci s obětí; přílišná sebeidentifikace s obětí někdy nazývaná „hrdinský
komplex“;
• vystavování se fyzickému nebezpečí kvůli pomoci oběti namísto toho, aby pracovník
požádal o pomoc a podporu.
Prevence je nejlepší způsob jak řešit syndrom vyhoření. Ke strategiím, které by měly být
součástí všech programů, patří:
• diskuze a zpětné hodnocení zvláště obtížných a znepokojujících případů;
• odreagování stresu - např. fyzická aktivita, cvičení, aktivity posilující týmového ducha,
neformální sdílení radostí i frustrací z pracovního procesu;
• školicí programy pro rozvoj dovedností, posilování sebedůvěry a rozšiřování profesních
znalostí;
• pravidelná supervize monitorující výkon pracovníka, poskytování podpory a řešení jeho
emočního stavu;
• neopomíjení dovolené/odpočinku;
• stresové poradenství od vrstevníků.
Při přípravě akčního plánu:
• identifikujte všechny vhodné aktéry a zapojte je do přípravy plánu;
• zajistěte, aby všichni dobře rozuměli výrazům používaným v oblasti sexuálního a
genderového násilí, a dohodněte se na rozsahu aktivit;
• proveďte situační analýzu; shromažďujte informace tak, abyste znali potřeby, problémy,
dostupné služby a silné/slabé stránky uprchlického společenství;
• dohodněte se na základních principech;
• definujte úlohy a povinnosti všech aktérů;
• stanovte cíle, definujte aktivity a indikátory a identifikujte potřebné zdroje;
• dohodněte se na monitorovacích a hodnotících systémech, kterých se bude účastnit i
uprchlické společenství;
• stanovte mechanismy pro podávání zpráv, postupování případů a koordinaci;
• připravte plán poskytování podpory a pomoci zaměstnancům a dobrovolníkům.
86
Kapitola 7
Monitorování a hodnocení
Monitorovací a hodnotící mechanismy jsou zásadní pro přípravu efektivních
programů prevence a reakce na sexuální a genderové násilí. Vedou ke zvyšování
odpovědnosti - jednoho ze základních principů uvedených v Kapitole 2 - a jsou
také součástí Akčního plánu popsaného v Kapitole 6. Tyto mechanismy jsou
nejefektivnější, pokud se jejich přípravy účastní společně všechny sektory, včetně
uprchlické komunity.
Členové meziresortního týmu by se při přípravě monitorovacích nebo hodnotících systémů
měli soustředit na šest hlavních úkolů: stanovení účelu monitorovacích a hodnotících
mechanismů a posouzení informačních potřeb, jasnou definici cílů, výsledků a indikátorů
intervencí v oblasti prevence a reakce, zavedení společných nástrojů v oblasti podávání
zpráv, stanovení metod pro získávání informací o indikátorech, rozdělení odpovědností za
shromažďování informací, stanovení časového rámce a frekvence sběru dat, přidělení zdrojů,
stanovení mechanismů sdílení informací a začlenění výsledků do plánování prevence a
reakce.
Definice monitorování a hodnocení
Monitorování a hodnocení jsou dvě různé, avšak vzájemně související aktivity.
Monitorování je stálé hodnocení intervencí (realizované meziresortním týmem) v oblasti
prevence a reakce na sexuální/genderové násilí sledující, zda se tyto intervence probíhají
podle plánu a rozpočtových představ a zda pro dosažení plánovaného cíle není zapotřebí
nějakých úprav. Součástí účinného monitoringu je také koordinovaný systém podávání zpráv.
Hodnocení je analýza vhodnosti, účinnosti a efektivnosti meziresortních postupů v oblasti
prevence a reakce na sexuální a genderové násilí. Hodnocení systematicky posuzuje dopad
postupů, projektů a programů poskytování ochrany na situaci uprchlických žen, mužů,
chlapců a dívek. K hodnotícím kritériím může patřit udržitelnost aktivit v oblasti prevence a
reakce, koordinace, konzistentnost a efektivita systémů v oblasti monitorování a podávání
zpráv.
Účel mechanismů v oblasti monitorování a hodnocení
Komplexní monitorovací a hodnotící mechanismy:
• pomáhají všem zainteresovaným stranám stanovit dopad aktivit na poskytování ochrany;
• posuzují kvalitu intervencí v oblasti prevence a reakce na sexuální a genderové násilí a
sledují, zda tyto intervence dosahují svého cíle;
87
•
•
•
mohou poukázat na změny prostředí ovlivňující výskyt sexuálního a genderového násilí;
identifikují osvědčené postupy, zaznamenávají zkušenosti z terénu a mohou pomoci
zlepšit výkon programů;
mohou pomoci upevnit tým, podpořit transparentnost a posílit odpovědnost žen, mužů a
mladých lidí uprchlického společenství vůči sponzorům.
Efektivní monitoring odpovídá na následující otázky:
• Dosahujeme toho, co jsme chtěli? Jak? Proč nebo proč ne?
• Jaké překážky brání efektivní realizaci aktivit?
• Je naše spolupráce efektivní?
• Jaké mezery se vyskytují v realizaci projektů? Jak je budeme řešit?
Efektivní hodnocení odpovídá na tyto otázky:
• Co děláme?
• Čeho jsme dosáhli?
• Dosáhli jsme toho, čeho jsme dosáhnout chtěli?
• Co jsme zjistili?
• Řešíme plně příčiny sexuálního a genderového násilí? Pokud, ne, kde jsou mezery?
• Řešíme plně důsledky sexuálního a genderového násilí? Pokud ne, kde jsou mezery?
• Co dalšího je nutné udělat?
Typy monitorovacích a hodnotících mechanismů
Aktivity v oblasti monitorování a hodnocení se mohou lišit svým rozsahem,
hloubkou a zaměřením. Mohou se soustředit na postupy, funkce, programy či praxi (např.
v oblasti podávání zpráv, plánování, rozpočtové praxi) nebo na konkrétní intervenci.
Mechanismy v oblasti monitorování a hodnocení se týkají všech úrovní intervencí
v oblasti prevence a reakce na sexuální a genderové násilí, včetně těch, jež se
soustředí na jednotlivce, komunitu nebo sociální/právní/politické struktury.
Monitorování a hodnocení je možné aplikovat také na sektory, tj. na souhrn mechanismů
v oblasti prevence a reakce ve zdravotnické, psychosociální, bezpečnostní nebo
právní/soudní oblasti.
Monitorování a hodnocení může probíhat v kterékoliv fázi operace. Monitorování je
neúčinnější je-li realizováno průběžně. Hodnocení provedené v ranném stádiu operace může
přinést informace užitečné pro situační analýzu. Monitorování v průběhu intervence může
manažerům pomoci zajistit realizaci plánovaných aktivit předpokládaným způsobem.
Hodnocení na konci operací pomáhá posoudit čeho bylo dosaženo a identifikovat postupy,
jež se ukázaly být užitečné.
Viz také:
• Real-time Humanitarian Evaluations: Some FAQs (UNHCR, 2002)
Projektování monitorovacích a hodnotících systémů pro programy boje proti
sexuálnímu a genderovému násilí
Jak naznačují základní principy uvedené v Kapitole 2, velmi důležitá je co nejširší účast všech
zainteresovaných stran při projektování monitorovacích a hodnotících systémů. Meziresortní
přístup, včetně účasti uprchlické komunity, prohlubuje dobrou znalost a transparentnost
88
systémů pro všechny zainteresované strany. To je zvlášť důležité při diskusi o účelu
monitorování/hodnocení a využití, analýze a vlivu získaných informací na probíhající
plánování.
Všechny zainteresované strany musí uznat, že některé skupiny musí při účasti na tomto
procesu překonávat určité potíže. Uprchlickým ženám a dívkám například často chybí autorita
k vyslovení svého názoru. Může být nutné přijmout zvláštní opatření tak, aby se skupiny
mladých lidí, a zejména ohrožené skupiny (viz Kapitola 5), mohly účastnit projektování těchto
systémů. Situační analýza doporučovaná v Kapitole 2 může poukázat na některé tyto
problémy. Jakmile si jsou všechny zainteresované strany vědomy potenciálních překážek,
mohou společně pracovat na jejich překonávání.
Projektování monitorovacích a hodnotících systémů by se mělo opírat o šest hlavních pilířů:
1. Stanovení účelu monitorovacích a hodnotících mechanismů a posouzení informačních
potřeb.
2. Jasné definování cílů, výsledků a indikátorů pro intervenci v oblasti prevence a
reakce.
3. Zavedení společných nástrojů v oblasti podávání zpráv.
4. Stanovení metod pro získávání informací o indikátorech.
5. Rozdělení odpovědnosti za shromažďování informací, stanovení časového rámce/
frekvence sběru dat a přidělení zdrojů.
6. Zavedení mechanismů pro sdílení informací a začlenění výsledků do plánování aktivit
v oblasti prevence a reakce.
Viz také:
• Planning and Organising Useful Evaluations (UNHCR 1998)
Krok 1:
Stanovení účelu monitorovacích a hodnotících mechanismů a posouzení informačních potřeb
Meziresortní tým by měl prodiskutovat a dohodnout se na účelu monitorovacích a
hodnotících systémů. To potom ovlivní výběr typu mechanismu podávání zpráv, frekvenci
používání těchto mechanismů a způsob, jak zjištěné výsledky ovlivní probíhající plánování
aktivit.
Při dosahování konsensu v oblasti účelu monitorovacích a hodnotících mechanismů je
užitečné určit informační potřeby každé ze zainteresovaných stran. Posouzení informačních
potřeb může mít formu tabulky připravené pro každý ze sektorů či pro každou
zainteresovanou stranu.
Příklad:
Členové meziresortního týmu
Cílová skupina/
Skupina jíž je poskytována
pomoc
•
•
•
•
Pracovníci v terénu
•
•
•
•
Koordinátoři/
Nadřízení
•
•
Informační potřeby
Dopad na individuální situaci
Problémy při získávání přístupu ke službám
Možnost účastnit se a ovlivnit průběh přijímání
rozhodnutí
Výsledky aktivit
Problémy mající dopad na realizaci aktivit/skupiny
Postup realizace plánu práce
Posouzení rizikových faktorů v oblasti sexuálního a
genderového násilí
Jaké jsou výsledky?
S jakými problémy se setkávají pracovníci v terénu?
89
•
Řízení projektu
Sponzorující agentury/
Partnerské organizace
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Jak postupuje realizace aktivit, je dodržován pracovní
plán?
Výkon pracovníků v terénu
Efektivita a účinnost strategií
Bylo dosaženo očekávaných výsledků?
Pozitivní a negativní dopady na muže a ženy
Postup realizace
Externí faktory ovlivňující výkon
Vnitřní nedostatky mající dopad na výsledky
Efektivní a účinné využití prostředků
Rozsah, v jakém bylo dosaženo cílů
Projektové strategie
Externí faktory ovlivňující výkon projektu
Udržitelnost projektových výsledků pro cílovou
skupinu a institucionální úroveň
Krok 2:
Jasná definice cílů, výsledků a indikátorů pro intervence v oblasti prevence a reakce
Pro každou intervenci by měly být stanoveny její cíle ve formě výsledků a indikátorů dopadu/
výkonu. Tyto cíle, výsledky a indikátory jsou systematickým způsobem jak popsat dopad
intervencí v oblasti prevence a reakce v oblasti poskytování ochrany. Indikátory také
naznačují, jaká data by měla být shromažďována a jaké mechanismy v oblasti podávání
zpráv jsou nutné.
Stanovení cílů:
Cíl by se měl vztahovat k zamýšlenému výsledku a dopadu každého programu na oblast
zajišťování ochrany přispívajícího k dosažení cíle programu.
Příklad: Situační analýza ukázala, že položky potravinové pomoci nejsou distribuovány
rovnoměrným způsobem. Některé skupiny uprchlíků nedostávají odpovídající dávky a to
zvyšuje riziko sexuálního a genderového násilí a sexuálního vykořisťování.
Cílem je přehodnotit současné postupy distribuce potravin, snížit riziko sexuálního a
genderového násilí a zajistit lepší genderovou rovnost.
Poznámka: Cíl by měly být popsán ve formě pozitivních změn jež nastanou v životě
uprchlické populace. Cílem může být lepší koordinace, zlepšené mechanismy v oblasti
reakce, lepší informovanost komunity nebo lepší partnerství zajišťující větší rovnost mužů a
žen.
Stanovení výsledků:
Výsledky jsou specifické a konkrétní úspěchy. Při formulaci žádoucích výsledků je dobré
sepsat si, co je pro dosažení cíle nutné udělat.
Příklad: Pokud je cílem zvýšit zastoupení žen ve výborech pro distribuci potravin, může být
jedním z výsledku změna podmínek práce výborů pro distribuci potravin tak, aby zastoupení
žen v nich bylo větší.
Stanovení indikátorů výkonu a dopadu:
Indikátory jsou měřícím nástrojem pomáhajícím definovat, co se bude hodnotit nebo
monitorovat, a pomáhají také zaznamenat předpokládané výsledky. Pro posouzení dopadu
90
intervencí v oblasti prevence i reakce potřebujeme kvalitativní i kvantitativní indikátory.
Kvantitativní indikátory jsou ty, které mohou být snadno monitorovány během určitého
časového období prostřednictvím formulářů pro podávání zpráv. Kvalitativní indikátory nám
pomáhají rozpoznat osvědčené postupy, problémy i mezery v oblasti prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí.
UNHCR pracuje se dvěma typy indikátorů: indikátory dopadu a indikátory výkonu.
Indikátory dopadu pomáhají při sledování změn situace/chování i změn uvnitř systémů a
institucí. Indikátory dopadu bývají spíš kvalitativní jelikož odrážejí změnu v postojích lidí,
jejich vnímání určitého tématu. Indikátory dopadu souvisí s cílem intervence.
Příklad: Je-li cílem zvýšit účast žen ve výborech pro distribuci potravin, může být indikátorem
dopadu skutečnost, že ženy ve výborech pro distribuci potravin si jsou vědomy svého podílu
na rozhodovacím procesu.
Indikátory výkonu jsou spíše kvantitativní a souvisejí s výsledky.
Příklad: Je-li zamýšleným výsledkem intervence přehodnocení a změna směrnic pro práci
výborů distribuce potravin tak, aby byla zajištěna účast žen, může být indikátorem výkonu,
pokud se účast žen ve výborech pro distribuci potravin zvýší ze 30% na 50%.
Všechny indikátory by měly být rozděleny podle pohlaví a věku. Kdykoli je to možné,
měly by indikátory specifikovat i ostatní charakteristiky cílové populace, včetně etnické
příslušnosti, místa pobytu (ve městě/na venkově, v táboře) nebo rizikové skupiny.
Viz také:
• Project Planning in UNHCR: A Practical Guide on the use of Objectives, Outputs and
Indicators (UNHCR 2002)
Krok 3:
Vybudování koordinovaných, společných nástrojů v oblasti přípravy zpráv
Nástroje pro přípravu zpráv jsou systematickým a konsistentním způsobem shromažďování
informací o výše uvedených indikátorech. Je důležité vybudovat takové zpravodajské
nástroje, které budou společné pro všechny organizace v rámci daného sektoru (např.
všichni zdravotní pracovníci by měli shromažďovat stejné minimální informace).
Meziresortní tým by měl nejprve zjistit, jaké systémy pro podávání zpráv, uchovávání
záznamů, stručné shrnutí případů a systémy pro monitorování a hodnocení různí aktéři
v jednotlivých sektorech používají.
Při posuzování existujících nástrojů v oblasti podávání zpráv (například měsíční zprávy
nevládních organizací/UNHCR o situaci v oblasti poskytování ochrany, situační zprávy, roční
zprávy o situaci v oblasti ochrany, operační plány) by tým měl zhodnotit situaci v oblasti
podávání zpráv a rozhodnout o změnách nutných pro zařazení informací o aktivitách
prevence a reakce na sexuální a genderové násilí do těchto zpráv. Je důležité, aby všechny
zprávy informovaly o dosaženém pokroku, přetrvávajících problémech i existujících
monitorovacích a hodnotících mechanismech.
Všechny nástroje v oblasti podávání zpráv sledující dopad aktivit na oblast
poskytování ochrany by měly být schopny rozlišovat informace podle genderové
91
charakteristiky a věku, tzn. rozeznávat různý dopad intervencí v případě uprchlických žen,
dívek, mužů a chlapců.
Příklad nástrojů v oblasti podávání zpráv
Formulář pro hlášení incidentu a
měsíční formulář pro hlášení sexuálního a genderového násilí
Formulář pro hlášení incidentu je důležitý informační nástroj, který by měl být používán
všemi zainteresovanými stranami. Je-li kterémukoliv z aktérů nahlášen případ sexuálního a
genderového násilí, měl by existovat standardní formát pro zaznamenání takovéhoto
případu. Dalším nástrojem v oblasti podávání zpráv je měsíční formulář pro hlášení
sexuálního a genderového násilí. Tento nástroj je důležitý pro sledování změn majících
vliv na výskyt sexuálního a genderového násilí. Pomáhá také porozumět tomu, které faktory
v uprchlické komunitě přispívají k výskytu násilí. Měsíční formulář pro hlášení sexuálního a
genderového násilí by měl být vypracován zvlášť pro každý uprchlický tábor/zařízení;
užitečná je i celková zpráva pro danou místní, oblastní či národní kancelář UNHCR. Vzory
formulářů najdete v příloze 2 a 3.
Údaje o sexuálním a genderovém násilí
Je velmi důležité, aby ve zprávách byly obsaženy některé konkrétní informace. Aby
zpravodajství bylo efektivní, musí se všichni aktéři dohodnout na společné terminologii,
kterou budou ve svých zprávách používat tak, aby zprávy byly srovnatelné. Všechny
mechanismy v oblasti podávání zpráv musí zajišťovat důvěrnost informací o oběti či
pachateli.
Údaje, jež by měly být obsaženy v měsíčních zprávách:
• Celkový počet hlášených případů.
• Typy spáchaného sexuálního a genderového násilí.
• Počet, věk a pohlaví obětí.
• Počet, věk a pohlaví pachatelů.
• Počet incidentů podle místa (např. doma, na tržišti, mimo tábor [s vyznačením kde mimo
tábor]).
• Počet obětí znásilnění, kterým bylo poskytnuto ošetření do dvou dnů po incidentu.
Údaje, jež by měly být obsaženy v právních zprávách:
• Počet případů nahlášených právnímu oddělení.
• Počet případů oznámených policii.
• Počet případů podaných soudu.
• Počet případů soudem nepřijatých.
• Počet případů zproštění viny/odsouzení.
• Typy spáchaného sexuálního a genderového násilí.
• Počet obětí znásilnění, kterým bylo do dvou dnů po incidentu poskytnuto zdravotní
ošetření.
• Počet případů, ve kterých byla vypracována soudní lékařská zpráva.
• Měsíční percentuální nárůst/pokles případů znásilnění.
• Měsíční percentuální nárůst/pokles případů sexuálního a genderového násilí.
• Další pozorování.
Údaje, jež by měly být obsaženy v situačních zprávách:
• Otázky, incidenty a obavy týkající se sexuálního a genderového násilí.
• Situace v koordinaci a plánování.
• Intervence v oblasti prevence podle jednotlivých sektorů.
• Intervence v oblasti reakce podle jednotlivých sektorů.
92
• Školení pro pracovníky/příjemce pomoci.
• Dopad na oblast zajišťování ochrany: aktivity v oblasti monitorování a hodnocení.
Vzor formuláře lékařské zprávy najdete v Příloze 4.
Procento oznámených případů sexuálního a genderového násilí
Procento případů oznámeného sexuálního a genderového násilí je počet všech nahlášených
případů sexuálního a genderového násilí během určitého období v porovnání s celkovým
počtem populace. Procento hlášených případů na 10.000 osob za měsíc, rok či jiné
stanovené období získáte pomocí následujícího výpočtu:
Počet incidentů hlášených ve stanoveném období
__________________________________________
Celková velikost populace ve stanoveném období
X 10.000 = procento hlášených případů na 10.000 osob během stanoveného období.
Srovnání procenta hlášených případů během určitého časového období umožňuje celému
týmu identifikovat existující trendy. Ve většině situací se dá očekávat, že procento hlášených
případů časem poroste. Nárůst procenta hlášených případů může znamenat, že oběti ví o
pomoci, která jim je k dispozici, že těmto službám důvěřují a jsou tedy ochotny případ
oznámit. Je důležité mít na paměti, že případy sexuálního a genderového násilí často
zůstávají neoznámeny. Z tohoto důvodu může být nárůst procenta hlášených případů
sexuálního a genderového násilí známkou úspěchu programu.
Krok 4:
Stanovení metod pro získávání informací o indikátorech
Při stanovování mechanismů v oblasti podávání zpráv můžete začít s identifikací metod, které
budou použity pro získání informací o indikátorech zatím ve formulářích zpráv neobsažených.
Při stanovování těchto metod je důležité uvědomit si, zda se jedná o identifikátor kvalitativní
nebo kvantitativní.
Kvantitativní údaje mohou být získány prostřednictvím výzkumů a údajů vlády či
realizačních partnerů. Informace můžeme najít také ve statistických údajích o cílové populaci.
Důležité je posoudit, které zdroje informací může meziresortní tým získat od jiných aktérů.
Kvalitativní údaje mohou být získány prostřednictvím pohovorů a užitím participačních
metod během hodnocení situace v terénu.
Názory uprchlických žen, chlapců a dívek by měly být sledovány prostřednictvím
monitorovacích a hodnotících mechanismů. Tyto kvalitativní informace jsou důležité pro
identifikaci mezer v poskytování ochrany a posilování mechanismů v oblasti prevence a
reakce.
Krok 5:
Přidělení odpovědnosti za shromažďování informací, stanovení časového rámce a frekvence
sběru dat a přidělení zdrojů
93
Rozdělení odpovědnosti
Je důležité rozdělit odpovědnost za různé části monitorovacího a hodnotícího systému.
Časový rámec
Pro všechny nástroje v oblasti podávání zpráv je nutné stanovit časový rámec. Časový rámec
by měl být stanoven i pro všechny ostatní monitorovací a hodnotící mechanismy.
Meziresortní tým by měl zvolit takové časové období, které je pro daný intervenční program
vhodné. Monitorování může probíhat měsíčně (měsíční zpráva o hlášeném sexuálním a
genderovém násilí) a komplexnější zpráva může být připravena jednou ročně.
Stanovení zdrojů a rozpočtu
V operačních plánech a rozpočtech nemusí být k dispozici dostatečné prostředky pro
vybudování a realizaci monitorovacích a hodnotících mechanismů. Je tedy důležité stanovit,
kolik času potřebují zaměstnanci pro pravidelnou přípravu těchto zpráv a provádění
požadovaných analýz. Zvažte také schopnosti pracovníků v daných oblastech a rozhodněte,
zda není zapotřebí dalšího školení v oblasti hodnotících a monitorovacích mechanismů (např.
v oblasti shromažďování dat a analýzy, realizace monitorovacích a hodnotících postupů
v terénu a provádění participačních hodnocení).
V případě participačních hodnocení v rámci komunity může být nutné přijmout další
pracovníky s příslušnou odbornou znalostí a zvážit požadavky pro zajištění přístupu komunity
k hodnotícím setkáním (náklady na tlumočníky, dopravu a péči o děti). Pomoc v oblasti
komunitních hodnotících postupů je možné získat na Odboru politiky hodnocení UNHCR.
Krok 6:
Zavedení mechanismů pro sdílení informací a začlenění výsledků do plánování aktivit
v oblasti prevence a reakce
Jedním z účelů monitorovacích a hodnotících mechanismů je zlepšení výkonu. Pro dosažení
tohoto cíle je zapotřebí konsensu o tom, jakým způsobem si budou zainteresované strany
vzájemně poskytovat informace. Je také důležité rozhodnout, kdo je zodpovědný za
sledování následného vývoje situace a jak výsledky monitorovacích a hodnotících
mechanismů ovlivní přípravu projektů.
Ke strategiím v oblasti sdílení informací patří:
• Pravidelná měsíční/dvouměsíční táborová nebo komunitní setkání pro diskusi o výsledcích
monitorování/hodnocení/podávání zpráv, posouzení výsledků v oblasti zajišťování
ochrany, hodnocení údajů ze zpráv o incidentech, analýzu výsledků shromažďování
informací a výsledků v rámci komunity, koordinaci aktivit, plánování dalšího
monitorovacího setkání, identifikaci překážek a nacházení řešení.
• Měsíční terénní/krajská/oblastní setkání pro diskusi o zprávách z oblasti sexuálního a
genderového násilí, dopadu intervencí na oblast poskytování ochrany, shromažďování
údajů během intervencí, hodnocení pokroku za pomoci indikátorů získaných během
monitorování tábora/komunity a pokrok v dosahování cílů.
• Pravidelná (možná čtvrtletní) národní setkání pro hodnocení zpráv z táborů a komunitních
zpráv, setkání terénních poboček, diskuse o údajích shromážděných během intervence,
hodnocení a diskuse o finančních otázkách majících vliv na realizaci programů.
Každé setkání by mělo mít písemný výstup ve formě stručného souhrnu hlavních
identifikovaných problémů, přijatých opatření a přidělených povinností.
94
Mechanismy v oblasti komplexního monitorování a hodnocení
• zvyšují odpovědnost - jeden z hlavních principů intervencí v oblasti prevence a reakce na
sexuální a genderové násilí;
• jsou součástí Akčního plánu;
• jsou nejúčinnější, pokud jsou připraveny za společné účasti všech sektorů, včetně
uprchlické komunity.
Členové meziresortního týmu by se měli při přípravě monitorovacích a
hodnotících systémů opírat o šest základních oblastí:
• Stanovení účelu monitorovacích a hodnotících mechanismů a posouzení informačních
potřeb.
• Jasná definice cílů, výsledků a indikátorů pro intervence v oblasti prevence a reakce.
• Vybudování koordinovaných, společných nástrojů v oblasti podávání zpráv.
• Stanovení metod pro získávání informací o indikátorech.
• Přidělení zodpovědnosti za shromažďování informací, stanovit časový rámec a frekvenci
sběru dat a přidělení zdrojů.
• Zavedení mechanismů pro sdílení informací a začlenění výsledků do plánování aktivit
v oblasti prevence a reakce.
95
Kapitola 8
Genderové pronásledování
Problematika sexuálního a genderového násilí v řízení o azylu
Tato kapitola obsahuje doporučení, jak posuzovat tvrzení o genderovém násilí v
kontextu řízení o azylu. Přináší přepis Směrnic UNHCR o genderovém
pronásledování z roku 2002, které nabízejí praktické vedení jak aplikovat
Ženevskou úmluvu z roku 1951 v případě osob prchajících před pronásledováním,
bez rozdílu podle jejich sociálně definované genderové role.
UNHCR a státy by měly zajistit, aby vládní struktury, právní poradci a pracovníci v oblasti
poskytování ochrany účastnící se azylového řízení podle Úmluvy o postavení uprchlíků z roku
1951 nebo podle Statutu z roku 1950 zakládajícího Úřad Vysokého komisaře OSN pro
uprchlíky byli seznámeni se Směrnicemi o genderovém pronásledování obsaženými v této
kapitole.
Výkonný výbor …
Rozhodně odsuzuje pronásledování páchané formou sexuální násilí, které je nejen
hrubým porušením lidských práv, ale také (je-li pácháno v kontextu ozbrojeného
konfliktu) vážným porušením humanitární legislativy a velmi vážným zločinem proti
lidské důstojnosti.
Podporuje přiznání postavení uprchlíka osobám žádajícím o azyl na základě
opodstatněného strachu z pronásledování páchaného formou sexuálního násilí
z důvodu své rasy, náboženské příslušnosti, národnosti, členství v určité sociální
skupině nebo politickému názoru.
Doporučuje, aby během azylového řízení bylo se žadateli, kteří se mohli stát obětí
sexuálního násilí, bylo zacházeno zvlášť citlivě.
Výběr z Závěru Výkonného výboru č. 73 (XLIV) (1993)
Sexuální a genderové násilí může mít dopad na azylové řízení – jak ve vztahu k žadateli o
azyl, který je obětí násilí, tak ve vztahu k žadateli o azyl nebo uznanému uprchlíkovi, který je
pachatelem. Následující směrnice se soustředí na interpretaci uprchlické definice z genderové
perspektivy a navrhuje určitá procedurální opatření zajišťující, že žadatelkám o azyl bude
věnována odpovídající pozornost. Směrnice také nabízejí informace související s touto
problematikou tak, aby osoba vedoucí pohovor nebo rozhodující v daném případě měla
dostatečné znalosti a dovedla v azylové žádosti rozpoznat genderovou dimenzi.
Dojde-li ke znásilnění nebo jiné formě sexuálního násilí kvůli rase, náboženské příslušnosti,
národnosti, politickým názorům nebo příslušnosti k určité skupině, může se jednat o
pronásledování podle Úmluvy o postavení uprchlíků z roku 1951 a Statutu UNHCR. V případě,
že se žadatel o azyl stal obětí sexuálního a genderového násilí, je zapotřebí velmi citlivého
přístupu. Pracovníci v oblasti poskytování ochrany, osoby vedoucí pohovor nebo přijímající
rozhodnutí by měli vědět, že pro ukázání pronásledování na základě své genderové
příslušnosti není zapotřebí žádného dokumentárního důkazu. Osoby vedoucí pohovor a osoby
rozhodující o případech musí k případům přistupovat s velmi otevřenou myslí, jelikož ve
96
většině společností chybí statistiky o této problematice a počet oznámených případů tohoto
porušování lidských práv je velmi nízký.
Právní služby by měly poskytovat pouze kvalifikované osoby. Jejich úkolem je poskytnout
informace, poradenství, případně zastoupení. Pro zajištění kontinuity a efektivního zastoupení
by se měl případu až do jeho ukončení věnovat pokud možno stejný pracovník. Nicméně
všichni pracovníci UNHCR, a zejména osoby vedoucí pohovor s obětí násilí, by měli znát
směrnice UNHCR a relevantní mezinárodní a národní legislativu. Humanitární organizace
pracující s utečenci a uprchlíky musí také znát relevantní nástroje v oblasti uprchlického
práva a zajistit, aby muži i ženy měli stejný přístup k mezinárodní ochraně.
Genderové pronásledování:
Doplňkové směrnice pro postupy a kritéria azylového řízení z roku 2000
UNHCR vydává tyto Směrnice na základě svého mandátu stanoveného Statutem Úřadu
Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a na základě článku 35 Úmluvy o postavení uprchlíků
z roku 1951 a článku II jejího Protokolu z roku 1967. Tyto směrnice jsou doplňkem Příručky
UNHCR postupů a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o postavení
uprchlíků z roku 1951 a jejího Protokolu z roku 1967 (nové vydání, leden 1992). Nahrazují
dále dokument Stanovisko UNHCR o genderovém pronásledování (Ženeva, leden 2000) a
jsou výsledkem druhého kola procesu Globálních konzultací o mezinárodní ochraně, které se
touto otázkou zabývalo na svém odborném zasedání v San Remu v září 2001.
Tyto Směrnice mají pomoci vládám, právním poradcům, osobám rozhodujícím v azylovém
řízení, soudcům i pracovníkům UNHCR při právní interpretaci termínů v azylovém řízení.
L.
M.
97
N. Genderové pronásledování v kontextu článku 1A, odst. 2 Úmluvy o postavení
uprchlíků z roku 1951 a/nebo jejího Protokolu z roku 1967
I. ÚVOD
1. “Genderové pronásledování ” je termín, který nemá žádný právnický význam per se. Je
používán spíše ve vztahu k různým typům azylových žádostí, při jejichž posuzování je
příslušnost k určitému pohlaví relevantním faktorem. Náš dokument se soustředí na
interpretaci definice uprchlíka obsažené v článku 1A, odst. 2 Úmluvy o postavení
uprchlíka z roku 1951 (dále jen „Úmluva z roku 1951“) z pohledu příslušnosti k určitému
pohlaví a navrhuje také konkrétní procedurální praxi tak, aby byla azylovým žádostem
žen v azylovém řízení věnována patřičná pozornost.
2. Obecně přijímaným principem je, že pro zajištění přesného posouzení azylové žádosti je
třeba definici uprchlíka interpretovat s vědomím možné genderové dimenze. Tento
přístup schválilo Valné shromáždění i Výkonný výbor programu UNHCR.1
3. Abychom správně porozuměli charakteru genderového pronásledování pohlaví, musíme
přesněji definovat a rozlišovat termíny „gender“ a „pohlaví“. Termín „gender“ označuje
vztah mezi muži a ženami, sociálně či kulturně konstruovanou a definovanou identitu,
postavení, roli a zodpovědnost připisované jednomu či druhému pohlaví; „pohlaví“ na
druhé straně je biologická determinace. Genderová charakteristika není statická či
vrozená, ale získává sociální a kulturní význam během času. Žádosti související s
příslušností k určitému pohlaví mohou podávat ženy i muži, i když kvůli způsobu, jakým
se toto pronásledování děje, je častěji podávají ženy. V některých případech může mít
pohlaví žadatele při posuzování azylové žádosti velký význam a je nutné mu při
posuzování případu věnovat pozornost. Jindy však nemusí mít azylové žádosti žen nic
společného s genderovou dimenzí. Mezi žádosti, kde je genderová charakteristika
relevantní, patří typicky (ale nejen) případy sexuálního násilí, rodinného/domácího násilí,
nucené plánované rodičovství, ženská obřízka, tresty za překročení sociálních zvyklostí a
diskriminace homosexuálů.
4. Takováto interpretace Úmluvy z roku 1951 neznamená, že všechny ženy mají
automaticky nárok na přiznání postavení uprchlíka. Každý žadatel o azyl musí ukázat, že
má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému názoru.
II. ANALÝZA PODSTATY ŽÁDOSTI
A. ZÁKLADNÍ INFORMACE
5. V minulosti byla definice uprchlíka interpretována prostřednictvím zkušeností mužů a to
znamenalo, že mnohé žádosti žen nebo homosexuálů byly odmítány. V posledním
1
Výkonný výbor ve svém Závěru č. 87(n) z října 1999 “ocenil zvláštní úsilí států zapracovat genderovou dimenzi
do azylových postupů, nařízení a praxe a vyzval státy, UNHCR a další zainteresované strany, aby podpořily širší
uznání názoru, že pronásledování může souviset s genderovou charakteristikou či být realizováno prostřednictvím
sexuálního násilí.” Výkonný výbor také vyzval UNHCR a další orgány, aby “budovaly, podporovaly a realizovaly
směrnice, pravidla a školicí programy v azylové oblasti tak, aby se postupy zohledňující genderovou dimenzi staly
běžnou součástí azylové problematiky a aby zvýšily zodpovědnost za realizaci těchto postupů.” Viz také Závěr
Výkonného výboru č. 39: Refugee Women and International Protection, 1985, č. 73: Refugee Protection and
Sexual Violence, 1993, č. 77(g): General Conclusion on International Protection, 1995, č. 79(o): General
Conclusion on International Protection, 1996 a č. 81(t): General Conclusion on International Protection, 1997.
98
desetiletí však analýza a chápání výrazů „gender“ a „pohlaví“ v uprchlické judikatuře (a
ve státní praxi obecně i v akademických pracích) výrazně pokročily. Tento vývoj probíhal
paralelně s (a byl podporován) vývojem mezinárodních lidskoprávních norem2 i vývojem v
dalších souvisejících oblastech (včetně jurisprudence Mezinárodního trestního tribunálu
pro bývalou Jugoslávii a Rwandu a Římského statutu Mezinárodního soudního dvora). V
této souvislosti je třeba uvědomit si, že porušování mezinárodní legislativy v oblasti
lidských práv a norem nemůže být ospravedlněno historickými, tradičními, náboženskými
nebo kulturními důvody.
6. Přestože genderová charakteristika není v definici uprchlíka specificky zmiňována, je
obecně uznáváno, že tato souvislost může ovlivnit (nebo dokonce určovat) typ
pronásledování, způsobené újmy či motivy takovéhoto jednání. Správná interpretace
definice uprchlíka se vztahuje i na žádosti související s příslušností k určitému pohlaví.
Není tedy zapotřebí přidávat k definici z Úmluvy další důvod.3
7. Při aplikaci kritérií uprchlické definice během azylového řízení je důležité přistupovat k
posuzování případu komplexně a zohlednit všechny relevantní okolnosti případu. Je velmi
důležité udělat si úplný obrázek o osobnosti žadatele, o jeho původu a osobních
zkušenostech, provést analýzu a získat aktuální informace o historických, zeměpisných a
kulturně specifických podmínkách panujících v jeho zemi původu. Generalizování o
ženách a mužích není užitečné a může vést k přehlédnutí zásadních a v daném případě
relevantních rozdílů.
8. Níže diskutované prvky definice vyžadují v citlivou interpretaci genderových souvislostí.
Ostatní kritéria (např. pobyt mimo zemi původu) zůstávají samozřejmě nadále relevantní
pro komplexní posouzení každého případu. V celém tomto dokumentu označuje termín
„žena“ i nezletilé dítě ženského pohlaví.
B. OPODSTATNĚNÁ OBAVA Z PRONÁSLEDOVÁNÍ
9. Co přesně znamená „opodstatněná obava z pronásledování“ závisí na konkrétních
okolnostech každého individuálního případu. Přestože muži i ženy mohou být postiženi
stejným způsobem, mohou být pronásledováni i způsobem specifickým pro své pohlaví.
Mezinárodní legislativa v oblasti lidských práv a mezinárodní trestní právo jasně označuje
určité jednání jako porušování mezinárodní práva (např. sexuální násilí) a charakterizuje
je jako závažné zneužívání rovnající se pronásledování.4 Mezinárodní legislativa tedy
může rozhodčím orgánům pomoci rozhodnout o perzekučním charakteru určitého
jednání. Není pochyb o tom, že znásilnění a jiné formy genderového násilí (např. násilí
kvůli věnu, ženská obřízka, domácí násilí a obchod se ženami 5) způsobují velké utrpení a
bolest (psychickou i fyzickou); toto násilí bývá užíváno jako forma pronásledování - ať se
ho dopouští stát nebo soukromé osoby.
2
K užitečným textům patří Všeobecná deklarace lidských práva z roku 1946, Mezinárodní úmluva o občanských a
politických právech z roku 1966, Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech z roku
1966, Úmluva o politických právech žen z roku 1953, Úmluva proti mučení a dalšímu krutému, nelidskému a
ponižujícímu zacházení či trestu z roku 1984, Úmluva o právech dítěte z roku 1989 a zejména Úmluva o
odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 a Deklarace o odstranění násilí na ženách z roku 1993. Mezi
relevantní regionální nástroje patří Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách z roku 1950,
Americká úmluva o lidských právech z roku 1969 a Africká charta lidských práv z roku 1981.
3
Viz Summary Conclusions – Gender-Related Persecution, Global Consultations on International Protection. San
Remo Expert Roundtable, 6.-8. září 2001, č. 1 a 3 (“Summary Conclusions – Gender –Related Persecution”).
4
Viz Příručka UNHCR, odstavec 51.
5
Viz níže, odstavec 18.
99
10. Rozhodnutí o perzekučním charakteru zákona je velmi zásadní pro posouzení některých
genderových žádostí. To platí zejména uvážíme-li skutečnost, že relevantní zákony často
vycházejí z tradičních či kulturních norem nebo praxe, která nemusí být nutně v souladu
s mezinárodní legislativou v oblasti lidských práv. Ve všech případech však musí žadatel
ukázat, že jeho opodstatněná obava z pronásledování vznikla v důsledku aplikace tohoto
zákona. Tak by tomu nebylo například v případě perzekučního zákona, který již není v
praxi realizován.
11. I když některé státy určité formy perzekučního jednání formálně zakázaly (např. ženskou
obřízku), mohou v praxi takové jednání nadále přehlížet/tolerovat nebo se jim nemusí
dařit jej efektivně zastavit. V takovém případě se tato praxe i nadále rovná
pronásledování. Samotné přijetí zákona, který má určitému jednání zabránit nebo jej
odsoudit, nestačí pro rozhodnutí o neopodstatněnosti azylové žádosti.
12. Pokud je postih nebo trest za nedodržení nebo porušení určitého zákona či pravidel
nepřiměřeně tvrdý a souvisí s genderovou charakteristikou, rovná se pronásledování.6 I
když je zákon obecně platný, okolnosti postihu nebo trestu nesmí být natolik tvrdé, aby
byly nepřiměřené cíli zákona. Tvrdý postih žen, které porušením zákona překračují
sociální normy společnosti, se tedy může rovnat pronásledování.
13. I v případě, že účel zákonů či pravidel je ospravedlnitelný, realizace zákona vedoucí k
výrazně předpojatému postihu osob se může rovnat pronásledování. Plánované
rodičovství, například, je obecně přijímanou reakcí na tlaky v oblasti populačního vývoje.
Realizace takovéto politiky prostřednictvím nucených potratů a sterilizací je však
porušením zákonů v oblasti základních lidských práv. Takové postupy jsou (i přes
realizaci v kontextu legitimního zákona) považovány za závažné porušování práv a
mohou být pronásledováním.
Diskriminace rovnající se pronásledování
14. Přestože platí, že ´pouhá´ diskriminace sama o sobě pronásledováním není, může se
kumulace takové diskriminace nebo diskriminačního jednání rovnat pronásledování a
může opodstatňovat poskytnutí mezinárodní ochrany. O pronásledování by se jednalo
například, pokud by diskriminační opatření dotyčnou osoby výrazně poškodila (např.
závažné omezení práva zajistit si živobytí, práva praktikovat vlastní náboženství nebo
práva na přístup ke vzdělání7).
15. U žádostí s genderovou dimenzí je také důležité provést analýzu forem diskriminace v
případě státu, který jedinci neposkytuje ochranu proti určitým typů újmy. Pokud stát
neposkytne osobě určitá práva nebo ochranu před závažným zneužíváním, potom se
diskriminace v oblasti poskytování ochrany vedoucí k beztrestnému způsobení závažné
újmy může rovnat pronásledování. V tomto kontextu mohou být analyzovány především
případy domácího násilí nebo újmy z důvodu odlišné sexuální orientace.
Pronásledování kvůli sexuální orientaci jedince
16. Azylové žádosti související s odlišnou sexuální orientací v sobě také zahrnují genderovou
dimenzi. Žadatelova sexualita nebo sexuální praktiky mohou být v azylovém řízení
6
Osoby prchající před trestním stíháním nebo trestem za přestupek proti zvykovému právu normálně uprchlíky
nejsou; toto rozlišení se však může stírat v případě nepřiměřeně tvrdého trestu za porušení legitimního zákona.
Viz Příručka UNHCR, odstavec 56 a 57.
7
100
relevantní, pokud se žadatel nebo žadatelka stali cílem perzekučního (i diskriminačního)
jednání kvůli své sexualitě nebo sexuálním praktikám. V mnoha takových případech se
žadatel odmítl podřídit své sociálně či kulturně definované roli nebo očekávání
připisovanému mu podle jeho/jejího pohlaví. Žádosti tohoto typu podávají nejčastěji
homosexuálové, transsexuálové nebo transvestité, kteří se setkávají s extrémním
nepřátelstvím veřejnosti, násilím, poškozováním nebo závažnou/kumulativní diskriminací.
17. Je-li homosexualita v určité společnosti nelegální, může se uvalení závažných trestních
postihů za homosexuální chování rovnat pronásledování podobně jako v případě žen
odmítajících nosit v některých společenstvích závoj. I v případě, že homosexuální chování
není trestným činem, může být žadatelova žádost oprávněná pokud stát přehlíží nebo
toleruje diskriminační praxi nebo újmu způsobovanou žadateli nebo pokud není schopen
žadatele proti takovéto újmě ochránit.
Obchod s lidmi za účelem nucené prostituce/sexuálního vykořisťování jako forma
pronásledování8
18. Některé ženy a děti, které se staly obětí obchodu s lidmi, mohou mít právo na přiznání
postavení uprchlíka podle Úmluvy z roku 1951. Násilný nebo podvodný nábor žen či dětí
za účelem nucené prostituce nebo sexuálního vykořisťování je formou genderového násilí
jež může vést dokonce i ke smrti. Může být považováno za formu mučení a krutého,
nelidského nebo ponižujícího zacházení. Jeho součástí bývá také závažné omezení
svobody pohybu ženy (únos, vězení a/nebo konfiskace cestovního dokladu či dokladu
totožnosti). Kromě toho hrozí ženám či dětem závažná újma v případě jejich útěku
a/nebo návratu – například odveta obchodníků s lidmi, reálná možnost nového ´prodeje
´, závažná ostrakizace nebo diskriminace ze strany společnosti. V individuálních
případech se může ´prodání´ osoby za účelem nucené prostituce nebo sexuálního
vykořisťování stát základem pro podání azylové žádosti (není-li stát schopen nebo
ochoten poskytnout proti takovémuto jednání nebo hrozbě tohoto jednání ochranu).9
Původci pronásledování
19. Definice uprchlíka poskytuje prostor pro uznání státních i nestátních původců
pronásledování. Přestože pronásledování se nejčastěji dopouštějí úřady země, může být
závažné diskriminační jednání páchané místní populací nebo jednotlivci také považováno
za pronásledování, je-li takové jednání vědomě tolerováno úřady nebo odmítají-li úřady či
nejsou-li schopny nabídnout efektivní ochranu.10
Příčinná souvislost („z důvodu“)
20. Opodstatněná obava z pronásledování se musí týkat jednoho z důvodů obsažených v
Úmluvě. To znamená, že k pronásledování musí docházet „z důvodu“ rasy, náboženství,
8
Pro účely tohoto dokumentu je termín “obchod s lidmi” definován v souladu s článkem 3 Protokolu OSN pro
prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména ženami a dětmi (UN Protocol to Prevent, Supress and
Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children) doplňující Úmluvu OSN o boji proti
organizovanému zločinu z roku 2000. Článek 3, odst. 1 stanoví, že obchodování s lidmi je “nábor, přeprava,
přechovávání nebo přijímání osob na základě hrozeb či užití síly či jiné formy nátlaku, únosu, podvodu, klamu,
zneužití moci nebo zranitelného postavení nebo poskytnutím či přijetím plateb nebo výhod pro zajištění souhlasu
osoby mající moc nad jinou osobou za účelem vykořisťování. Vykořisťováním je využívání jiných pro prostituci
nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo služby, otroctví nebo otrocké praktiky, nevolnictví
nebo odběr orgánů.”
9
V některých případech se obchod s lidmi za jiným účelem může také rovnat pronásledování.
10
101
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo kvůli politickému názoru. Konvenční
důvod musí být relevantním faktorem, přestože nemusí být důvodem jediným a
dominantním. V mnoha jurisdikcích musí být explicitně stanovena příčinná souvislost („z
důvodu“) - např. v některých státech se zvykovým právem - zatímco v jiných zemích není
příčinnost vnímána jako zvláštní otázka, ale je součástí komplexní definice uprchlíka. V
mnoha žádostech souvisejících s příslušností k určitému pohlaví je pro rozhodčí orgán
problémem ani ne tak rozhodnutí o vhodném konvenčním důvodu jako rozhodnutí o
příčinné souvislosti: že opodstatněná obava z pronásledování nastala na základě tohoto
důvodu. Pokud státní či nestátní původce pronásledování žadateli o azyl jeden z důvodů
obsažených v Úmluvě přisuzuje, postačuje i to pro ustavení požadované příčinné
souvislosti mezi důvodem a pronásledováním.
21. V případech, kde riziko pronásledování hrozí ze strany nestátních původců (např. manžel,
partner nebo jiný nestátní činitel) v souvislosti s některým z konvenčních důvodů, je
příčinná souvislost stanovena, ať už absence státní ochrany s Úmluvou souvisí či
nesouvisí. V jiných případech, kdy riziko pronásledování ze strany nestátních původců s
důvody uvedenými v Úmluvě nesouvisí, avšak neschopnost či neochota státu poskytnout
ochranu s těmito důvody souvisí, je příčinná souvislost stanovena také.11
D. KONVENČNÍ DŮVODY
22. Citlivá interpretace každého z konvenčních důvodů v souvislosti s příslušností k určitému
pohlaví je důležitá při rozhodování o tom, zda konkrétní žadatel splňuje kritéria definice
uprchlíka. V mnoha případech může žadatel čelit pronásledování kvůli jemu připisovaným
či u něj předpokládaným důvodům (stanoveným v Úmluvě). V mnoha společenstvích jsou
politické názory ženy, její rasa, národnost, náboženství nebo sociální svazky vnímány jako
identické s těmi, jež zastávají její mužští příbuzní nebo členové jejího společenství.
23. Je také důležité uvědomit si, že v mnoha případech genderových žádostí může být obava
z pronásledování založena na jednom nebo více konvenčních důvodech. Žádost o azyl
založená na překročení sociálních nebo náboženských norem může být posouzena jako
související s náboženskými či politickými názory nebo s příslušností k určité sociální
skupině. Od žadatele není požadována přesná kvalifikace důvodu jeho opodstatněné
obavy z pronásledování.
Rasa
24. Pro účely definice uprchlíka se termín „rasa“ vztahuje na všechny typy etnických skupin,
které jsou jako „rasa“ běžně označovány.12 Pronásledování z důvodu rasové příslušnosti
může mít různý charakter podle toho, zda se jedná o muže či o ženu. Pronásledovatel se
například může rozhodnout zničit etnickou identitu a/nebo prosperitu nějaké rasové
skupiny zabíjením, mrzačením nebo vězněním mužů a „ženy“ může vnímat jako
„zprostředkovatelky“ etnické či rasové identity a pronásledovat je jiným způsobem –
například prostřednictvím sexuálního násilí nebo kontroly reprodukce.
Náboženství
11
12
Viz Summary Conclusions – Gender-Related Persecution, č. 6.
102
25. V některých státech stanovuje náboženství ženám a mužům určitý způsob chování.
Pokud se žena nechová v souladu s rolí jí předepsanou a je v důsledku toho potrestána,
může mít opodstatněnou obavu z pronásledování z důvodu náboženského přesvědčení.
Nedodržování předepsaného způsobu chování může být vnímáno jako důkaz, že žena
zastává nepřijatelné náboženské názory bez ohledu na to, čemu skutečně věří. Ženě
může hrozit újma kvůli jejímu odmítání zastávat určitý názor, praktikovat předepsané
náboženství nebo podřídit své chování pravidlům předepsaného náboženství.
26. V případě genderových žádostí dochází nutně k překrývání politických a náboženských
důvodů, zejména v oblasti připisovaných politických názorů. Náboženské zásady mohou
od ženy vyžadovat určitý typ chování a jednání opačné může být vnímáno jako důkaz
nepřijatelných politických názorů. V některých společnostech souvisí požadavky na
chování žen se státním/oficiálním náboženstvím. Státní úřady nebo jiní původci
pronásledování mohou vnímat nedodržování této role ženou jako praktikování nebo
zastávání určitého náboženského přesvědčení. Nepodřízení se může být zároveň
interpretováno jako zastávání nepřijatelných politických názorů ohrožujících základní
strukturu určité politické moci. To platí zejména ve společnostech, kde existuje těsné
spojení mezi náboženskými a státními institucemi, zákony a doktrínami.
Národnost
27. Národnost zde neznamená „státní občanství“. Znamená příslušnost k nějaké etnické nebo
lingvistické skupině a může se někdy překrývat s výrazem „rasa“.13 Přestože fakt
pronásledování na základě národnosti (stejně jako v případě rasy) se nemění podle toho,
zda se jedná o muže či ženu, v mnoha případech může forma pronásledování záviset na
příslušnosti k určitému pohlaví (nejčastěji se jedná o sexuální násilí namířené proti ženám
a dívkám).
Příslušnost k určité sociální skupině14
28. Genderové žádosti jsou často analyzovány v rámci tohoto konvenčního důvodu a proto je
řádné pochopení tohoto termínu nesmírně důležité. V některých případech však důraz
kladený na sociální skupinu vedl k tomu, že byly přehlíženy i jiné možné důvody (např.
náboženské/politické přesvědčení). Interpretace tohoto důvodu však nemůže znamenat,
že by se ostatní důvody uvedené v Úmluvě staly nadbytečnými.
29. Platí, že „určitá sociální skupina“ je skupina osob sdílejících společnou charakteristiku
jinou než hrozbu pronásledování nebo skupina osob, které daná společnost jako skupinu
vnímá. Společná charakteristika bývá často vrozená, nezměnitelná nebo má jinak zásadní
význam pro lidskou identitu, svědomí nebo lidská práva.
30. Z toho vyplývá, že příslušnost k určitému pohlaví může spadat do kategorie „sociální
skupina“, jelikož ženy jsou jasným příkladem sociální podskupiny definované vrozenou a
nezměnitelnou charakteristikou a je s nimi často zacházeno jinak než s muži.15 Jejich
charakteristiky je identifikují jako skupinu v rámci společnosti, což je v některých zemích
13
Více informací najdete v dokumentu Doporučení UNHCR v oblasti poskytování mezinárodní ochrany: Příslušnost
k určité sociální skupině (UNHCR Guidelines on International Protection: “Membership of particular social group”
within the context of Article 1A(2) of the 1951 Convention a/or its 1967 Protocol relating to the Status of
Refugees), HCR/GIP/0202, 7. května 2002).
15
Viz Summary Conclusions – Gender-related Persecution, č. 5.
14
103
vystavuje jinému zacházení a standardům.16 Teto definice se vztahuje také na
homosexuály, transsexuály nebo transvestity.
31. Při odmítání uznání „žen“ jako určité sociální skupiny je někdy užívána jako argument
velikost této skupiny. Tento argument je neopodstatněný, jelikož ani jiné konvenční
důvody nejsou omezeny otázkou velikosti. Stejně tak by neměl existovat požadavek
soudržnosti určité sociální skupiny nebo nutnosti dobrovolného sdružování členů této
skupiny,17 nebo požadavek, že pronásledování musí hrozit všem členům této skupiny. 18 Je
obecně přijímanou skutečností, že daná skupina by měla být identifikovatelná nezávisle
na faktu pronásledování, avšak diskriminace či pronásledování mohou být za určitých
okolností relevantními faktory při stanovování viditelnosti skupiny.19
Politické přesvědčení
32. U tohoto důvodu musí žadatel ukázat, že má opodstatněnou obavu z pronásledování
kvůli zastávání určitých politických názorů (většinou odlišných od názorů vládních nebo
od názoru určité části společnosti) nebo kvůli názorům jemu připisovaným. Termín
„politický názor“ by měl být chápán v širokém slova smyslu a měl by zahrnovat jakýkoliv
názor na jakoukoliv otázku – na státní či vládní aparát, politiku nebo společnost.
Takovým názorem může být třeba názor na role obou pohlaví. Může sem patřit také
nekonformní jednání vedoucí k pronásledování kvůli přisuzovaným politickým názorům. V
tomto smyslu neexistuje politické nebo apolitické jednání – charakter jednání by měl
určovat kontext případu. Azylová žádost založená na zastávání určitého politického
názoru však předpokládá, že žadatel zastává, nebo mu jsou přisuzovány, kritické názory
(kritika politiky, tradic nebo metod) netolerované úřady nebo společností. Předpokládá
také, že takovéto názory se donesly, nebo by se mohly donést, úřadům nebo příslušné
části společnosti anebo by mohly být žadateli připisovány. Není vždy nutné, aby takový
názor
byl
skutečně
vyjádřen
nebo
aby
k
nějaké
újmě
či
formě
diskriminace/pronásledování již došlo. Test opodstatněného strachu z pronásledování by
byl založen na posouzení následků, které by hrozily žadateli s určitými dispozicemi pokud
by se vrátil.
33. Obraz politického uprchlíka jako někoho, kdo prchá před pronásledováním kvůli svému
přímému zapojení do politické činnosti, neodpovídá vždy realitě zkušeností žen v
některých společnostech. Ženy se do vysokých politických aktivit zapojují méně často než
muži a působí spíše na nižší úrovni, což odráží rozložení rolí obou pohlaví. Žena může
například pracovat jako ošetřovatelka nemocných rebelů, může se aktivně účastnit
náboru sympatizantů nebo připravovat/rozšiřovat letáky. Ženám jsou také často přičítány
politické názory jejich rodinných příslušníků nebo jejich mužských příbuzných a mohou se
stát cílem pronásledování kvůli aktivitám svého mužského příbuzného. Takové případy je
možné posoudit jako pronásledování na základě připisovaných politických názorů nebo
jako pronásledování kvůli členství v určité sociální skupině (kterou je „její rodina“). Při
posuzování genderových žádostí musí být zváženy všechny tyto faktory.
16
Viz také Executive Committee Conclusion č. 39, Refugee Women and International Protection z roku 1985:
“Státy ... mohou přijmout interpretaci, že žadatelky o azyl, jimž hrozí tvrdé nebo nelidské zacházení kvůli tomu, že
porušily sociální pravidla společnosti ve které žijí, mohou být považovány za úrčitou sociální skupinu´ ve smyslu
článku 1A, odst. 2 Úmluvy o postavení uprchlíků z roku 1951,”
17
Viz Summary Conclusions – Membership of a Particular Social Group, Global Consultations on International
Protection, San Remo Expert Roundtable, 6.-8. září 2001, č. 4.
18
Viz Summary Conclusions – Membership of a Particular Social Group, tamtéž, č. 7.
19
Viz Summary Conclusions – Membership of a Particular Group, tamtéž, č. 6.
104
34. V případě genderových žádostí je důležité uvědomit si, že neúčast žen v určitých
aktivitách (např. poskytování potravin vládním vojákům apod.) může být pronásledovateli
vnímána jako zastávání nepřátelských politických názorů.
III. PROCEDURÁLNÍ OTÁZKY20
35. Osoby podávající žádost související s příslušností k určitému pohlaví (a zejména oběti
mučení nebo traumatických zkušeností) potřebují přátelské prostředí, ve kterém si
mohou být jisty důvěrností informací poskytnutých v rámci azylového řízení. Někteří
žadatelé/žadatelky se kvůli hanbě pociťované za to, co se jim stalo, nebo kvůli prožitému
traumatu mohou zdráhat vypovědět plný obsah prožitého nebo hrozícího pronásledování.
Mohou pociťovat obavu z osob v úředním postavení nebo se mohou obávat odmítnutí
a/nebo odvety své rodiny či komunity.21
36. Na základě výše uvedeného by při posuzování azylových žádostí souvisejících s
příslušností k určitému pohlaví mělo být zohledněno následující:
(i)
Pohovor se žadatelkami o azyl by měl probíhat bez přítomnosti mužských rodinných
příslušníků tak, aby bylo zajištěno, že budou moci plně prezentovat svůj případ. Mělo
by jim být vysvětleno, že mohou mít svou vlastní platnou azylovou žádost.
(ii)
Je velmi důležité, aby veškeré informace o azylovém řízení, přístup k azylovému řízení
a k odpovídající právní pomoci probíhal v jazyce, kterému žadatel/žadatelka rozumí.
(iii)
Žadatelé by měli být informováni o možnosti mít jako osobu vedoucí pohovor a jako
tlumočníka osobu stejného pohlaví22 a v případě žadatelek o azyl by tlumočníkem
měla být automaticky žena. Osoby vedoucí pohovor a tlumočníci by měli vhodně
reagovat na citlivé kulturní/náboženské otázky a na osobnostní faktory (věk, úroveň
vzdělání).
(iv)
Otevřené a uklidňující prostředí je často zásadní pro nastolení důvěry mezi osobou
vedoucí pohovor a žadatelem a mělo by napomáhat plnému objasnění někdy citlivých
osobních informací. Místnost pro vedení pohovoru by měla být vybavena tak, aby
podporovala diskusi, pomáhala navodit pocit důvěry a snižovala možnost vnímání
nevyváženého poměru sil.
(v)
Osoba vedoucí pohovor i tlumočník by se měli žadateli představit, vysvětlit úlohu
každé přítomné osoby a přesný účel pohovoru.23 Žadatel by si měl být jist, že jeho
20
Tato část Doporučení je založena na cenných informacích poskytnutých různými státy a činiteli, včetně
následujících dokumentů: Consideration for Asylum Officers Adjudicating Asylum Claims from Women
(Immigration and Naturalization Service, USA, 26. května 1995), Refugee and Humanitarian Visa Applicant:
Guidelines on Gender Issues for Decision Makers (Department of Immigration and Humanitarian Affairs, Austrálie,
červenec 1996), (dále jen “Australian Guidelines on Gender Issues for Decision Makers”), Guideline 4 on Women
Refugee Claimants Fearing Gender-Related Persecution: Update (Immigration and Refugee Board, Kanada, 13.
listopadu 1996), Position on Asylum Seeking and Refugee Women (European Council on Refugees and Exiles,
prosinec 1997) (dále jen “ECRE Position on Asylum Seeking and Refugee Women”), Gender Guidelines for the
Determination of Asylum Claims in the UK (Refugee Women´s Legal Group, červenec 1998) (dále jen “Refugee
Women´s Group Gender Guidelines”), Gender Guidelines for Asylum Determination (National Consortium on
Refugee Affairs, Jižní Afrika, 1999), Asylum Gender Guidelines (Immigration Appellate Authority, Velká Británie,
listopad 2000) a Gender-Based Persecution: Guidelines for the investigation and evaluation of the needs of
women for protection (Migration Board, Legal Practice Division, Švédsko, 28. března 2001).
21
Viz také Sexual Violence Against Refugees: Guidelines on Prevention and Response (UNHCR Geneva, 1995) a
Prevention and Response to Sexual and Gender-Based Violence in Refugee Situations (Report of Inter-Agency
Lessons Learned Conference Proceedings 27.-29. květen 2001, Ženeva).
22
Viz také Závěr Výkonného výboru č. 64, Refugee Women and International Protection, 1990,(a)(iii):
”Poskytnout pro vedení pohovoru v azylovém řízení (kdykoliv je to nutné) vyškolené pracovnice a zajistit
žadatelkám o azyl vhodný přístup k azylovému řízení i když jsou doprovázeny mužskými příbuznými”.
23
Tamtéž, odst. 3.19.
105
(vi)
(vii)
(viii)
(ix)
(x)
(xi)
(xii)
žádost bude posouzena v naprosté důvěrnosti a že jím poskytnuté informace
nebudou sděleny členům rodiny. Osoba vedoucí pohovor může také upozornit, že
není odborníkem v oblasti práce s traumatem.
Osoba vedoucí pohovor by se během pohovoru měla chovat neutrálně, objektivně a
přistupovat k žadateli s porozuměním; měla by se vyvarovat gest či neverbálních
signálů, jež mohou být vnímány jako zastrašující, nevhodné či kulturně necitlivé.
Osoba vedoucí pohovor by měla žadateli umožnit prezentovat svůj případ s
minimálním počtem přerušení.
Součástí každého pohovoru v rámci azylového řízení by měly být jak otázky s
otevřeným koncem, tak i specificky cílené otázky. Ženy zapojené do nepřímých
politických aktivit nebo ženy, jimž je připisován určitý politický názor, často nepodají
během pohovoru relevantní informace kvůli charakteru otázek soustřeďujících se
příliš na mužské aktivity. Žadatelky si někdy nedají do souvislosti otázky o mučení s
typem újmy, které se obávají (např. znásilnění, sexuální zneužití, ženská obřízka,
násilí kvůli „obraně cti“ rodiny, nucený sňatek atd.).
Zejména v případě obětí sexuálního násilí a jiných forem traumatu může být nutné
uspořádat ještě druhý nebo několik dalších pohovorů, aby bylo možné získat si
důvěru a shromáždit všechny nutné informace. Osoby vedoucí pohovor by měly
vstřícně reagovat na traumata/emoce a měly by zastavit pohovor v případě, že se
žadatel/žadatelka dostane do přílišného emocionálního stresu.
Zdá-li se, že určitý případ by mohl souviset s pronásledováním kvůli příslušnosti k
určitému pohlaví, je nutné se na pohovor odpovídajícím způsobem připravit. To
pomůže nastolit mezi osobou vedoucí pohovor a žadatelem atmosféru důvěry, umožní
kladení správných otázek a zvládnutí všech problémů, které se během pohovoru
mohou objevit.
Je nutné shromažďovat informace o zemích původu související s žádostmi žen –
například postavení žen v oblasti legislativní, v oblasti politických práv, sociálních a
ekonomických práv, kulturních a sociálních norem a informace o postizích hrozících
lidem, kteří takovéto normy poruší, informace o rozšíření takovýchto tradičních
praktik, výskyt a forma zpráv o násilí páchaném na ženách, ochrana poskytovaná
ženám, postihy osob dopouštějících se násilí na ženách a rizika hrozící ženě v případě
návratu do její země poté, co podala v jiné zemi žádost o azyl.
Typ a úroveň informací poskytnutých během výpovědi o zkušenostech žadatelky by
neměly mít vliv na posouzení její důvěryhodnosti. Osoby vedoucí pohovor a rozhodčí
v azylových případech by měli vědět, že kulturní rozdíly a traumata mohou v chování
žadatele o azyl hrát velkou, dokonce určující roli. V některých případech může být
vhodné snažit se získat objektivní psychologické nebo lékařské důkazy. Není nutné
zjistit přesné podrobnosti o samotném aktu znásilnění nebo sexuálního útoku, je
nutné soustředit se spíše na události před a po útoku, na související okolnosti,
podrobnosti a motivaci pachatelů (například použití střelné zbraně, slova nebo věty
pachatelů, typ útoku, kde a jak k útoku došlo, popis pachatelů - vojáci nebo civilisté atd.). Někdy je nutné uvědomit si, že žena nemusí znát důvody útoku na ni.
V případě potřeby by měla existovat možnost psycho-sociálního poradenství a další
služby. Zkušenosti ukazují, že je dobré jsou-li žadatelům před a po pohovoru k
dispozici školení psycho-sociální poradci.
Průkaznost
37. Pro uznání žádosti o azyl jako opodstatněné není zapotřebí žádného dokumentárního
důkazu; informace o praxi existující v příslušné zemi původu však mohou při posuzování
některých případů pomoci. Je důležité uvědomit si, že ve vztahu ke genderovým
žádostem nemusí existovat tradiční formy dokumentace užívané při posuzování jiných
106
azylových žádostí. Statistická data nebo zprávy o výskytu sexuálního násilí prostě nemusí
existovat (kvůli nedostatečnému počtu ohlášených případů, neexistenci trestního stíhání
apod.). V takových případech mohou pomoci alternativní zdroje informace – například
písemné či ústní výpovědi žen nacházejících se v podobných situacích, zprávy nevládních
nebo mezinárodních organizací nebo jiné nezávislé průzkumy.
IV. REALIZAČNÍ METODY
38. Podle příslušného právního prostředí převládají mezi státy obecně dva typy přístupu k
aplikaci uprchlického práva (a zejména interpretace definice uprchlíka) v kontextu žádostí
souvisejících s příslušností k určitému pohlaví. Některé státy začlenily do svého právního
systému interpretační směrnice a/nebo legislativní procedurální záruky, jiné daly přednost
stanovení postupů a směrnic pro rozhodčí orgány. UNHCR vyzývá státy, které tak dosud
neučinily, aby zajistily citlivou interpretaci uprchlické legislativy a pravidel v oblasti
žádostí souvisejících s příslušností k určitému pohlaví a je připraveno poskytnout v této
oblasti státům potřebnou pomoc.
107
PŘÍLOHA 1
ETICKÝ KODEX UNHCR
Úvod
Schopnost UNHCR zajistit ochranu a pomoc uprchlíkům a dalším osobám
spadajícím do oblasti zájmu organizace závisí na schopnosti jeho pracovníků
dodržovat a prosazovat nejvyšší možné standardy etického a profesionálního
chování. My, pracovníci UNHCR, jsme osobně a kolektivně zodpovědní za
dodržování těchto standardů. Zvláštní odpovědnost v této oblasti nesou
především manažeři, kteří by měli jít dobrým příkladem a měli by budovat
pracovní prostředí poskytující zaměstnancům podporu a pomoc.
Při výkonu svých pracovních povinností se zaměstnanci UNHCR často ocitají v relativně
vysokém mocenském postavení vůči uprchlíkům. Pracovníci UNHCR mají povinnost toto
postavení nezneužívat.
Tento etický kodex má zaměstnancům sloužit jako ilustrativní návod při přijímání etických
rozhodnutí v jejich profesním životě a někdy i v životě osobním. Jedná se o morální kodex,
který nemá sílu zákona. Měl by pracovníkům pomoci lépe porozumět nárokům, které na
jejich chování klade Charta OSN a Pravidla pro zaměstnance (jediné právní nástroje
stanovující vhodné chování v UNHCR). Podpis tohoto etického kodexu nezbavuje
pracovníka UNHCR jakýchkoliv nabytých práv.
Přestože místní zákony a zvyky se mohou stát od státu lišit, základ etického kodexu tvoří
mezinárodní právní standardy. Děti jsou například definovány jako osoby mladší 18-ti let.
Pomoc v oblasti řádné interpretace standardů můžete najít v Poznámkách k Etickému
kodexu.
Kodex platí pro všechny pracovníky UNHCR, kteří jsou vyzváni, aby jej podepsali. Osoby
působící ve funkci konzultanta UNHCR a interní stážisté také dostanou kopii kodexu aby
potvrdili, že kodex dodržují v rozsahu aplikovatelném podle jejich postavení. Od vládních a
nevládních organizací a společností které (prostřednictvím svých zaměstnanců) pracují pro
UNHCR je požadováno, aby své pracovníky odpovídajícím způsobem seznámili s principy
obsaženými v etickém kodexu.
Všichni pracovníci UNHCR jsou odpovědní za podporu a rozšiřování etického kodexu. Jejich
úkolem je také realizace, monitorování a prosazování těchto standardů. Pracovníci UNHCR by
měli povzbuzovat i své spolupracovníky z jiných organizací, aby se připojili k dodržování
těchto standardů.
ZÁKLADNÍ HODNOTY A PRINCIPY
Pracovníci UNHCR uznávají následující základní hodnoty a principy:
108
•
•
•
•
•
Jako pracovníci působící v systému OSN zajistíme, aby naše chování odpovídalo a
odráželo hodnoty zakotvené v Chartě Organizace spojených národů –
respektování lidských práv, sociální spravedlnosti a lidské důstojnosti i rovných
práv mužů a žen. Pomůžeme UNHCR aktivně podporovat dodržování principů
mezinárodního uprchlického práva, mezinárodní legislativy v oblasti lidských práv
a mezinárodního humanitárního práva. Budeme se řídit základními hodnotami
systému OSN, včetně profesionálního přístupu, integrity a respektování různosti a
zachováme si v každé situaci mezinárodní perspektivu.
Jako pracovníci UNHCR je naším primárním závazkem zajistit ochranu a
poskytování pomoci uprchlíkům a dalším osobám spadajícím do oblasti zájmu
organizace v souladu s mandátem úřadu. Chceme podporovat co největší účast
uprchlíků a dalších osob (jednotlivců, rodin i komunity) na přijímání rozhodnutí
ovlivňujících jejich život.
Budeme respektovat důstojnost a hodnotu každého jednotlivce, budeme
propagovat porozumění, respekt, soucítění a toleranci a budeme demonstrovat
rozvážnost a chránit důvěrnost informací. Budeme se snažit vybudovat
konstruktivní pracovní podmínky s našimi humanitárními partnery, budeme se
stále snažit zlepšovat svou práci a budeme pěstovat atmosféru podporující
vzdělávání, pozitivní změny a aplikující poučení získaná ze zkušeností.
Budeme dávat najevo respekt ke všem osobám, bez jakéhokoliv rozdílu na
základě rasy, pohlaví, náboženství, barvy pleti, národnostního nebo etnického
původu, jazyka, stavu, sexuální orientace, věku, socioekonomického postavení,
postižení, politického přesvědčení nebo jiných rozlišujících vlastností. Budeme se
snažit odstranit všechny překážky bránící rovnosti.
Budeme respektovat kulturu, zvyky a tradice všech osob a budeme se snažit
nechovat se způsobem nepřijatelným v určitém kulturním kontextu. Je-li však
dotyčná tradice/praxe relevantními orgány OSN považována za v přímém rozporu
s nástroji či standardy v oblasti mezinárodních lidských práv, budeme se řídit
příslušným platným nástrojem či standardem v oblasti lidských práv.
Věrnost Etickému kodexu UNHCR
Jako pracovník UNHCR se zavazuji:
1. Jednat se všemi uprchlíky a dalšími osobami spadajícími do oblasti zájmu
UNHCR spravedlivě a respektovat jejich důstojnost.
Vždy se budu snažit porozumět obtížným zkušenostem, jimiž byli uprchlíci a další osoby
spadající do oblasti zájmu UNHCR nuceny projít, jejich znevýhodněnému postavení (např.
kvůli pohlaví, věku nebo postižení) i možnému znevýhodnění ve vztahu k těm, kteří mají
v rukou moc nebo mohou ovlivnit různé aspekty jejich života.
Vždy se budu snažit pečovat o a chránit práva dětí a jednat způsobem
zaručujícím, že jejich nejlepší zájem bude v nejvyšší možné míře zohledněn.
Pokud je náplní mé práce přímý kontakt s uprchlíky nebo jinými osobami spadajícími do
oblasti zájmu UNHCR, budu se s nimi setkávat pravidelně tak, abych plně porozuměl jejich
zkušenostem a potřebám a objasnil jim úlohu UNHCR a rozsah jeho působnosti.
109
Budu sledovat informace o politice, cílech a aktivitách UNHCR i informace o obavách
uprchlíků a udělám vše co je v mých silách, abych přispěl k plnění úkolů UNHCR v oblasti
zajišťování ochrany a pomoci.
110
2. Zachovávat bezúhonnost UNHCR tím, že mé osobní a profesní chování bude na
nejvyšší možné úrovni a bude i tak vnímáno.
Má činnost bude poctivá, pravdivá a bezúhonná. Budu trpělivý, zdvořilý a uctivý ke všem
osobám, se kterými ze své funkce jednám, včetně operačních a realizačních partnerů, vlád
a sponzorů.
Budu dodržovat místní zákony, budu dodržovat všechny své soukromé právní a finanční
závazky a nebudu se snažit o získání osobních výhod na základě privilegií nebo imunit
propůjčených mi v zájmu OSN. Udělám vše co je v mých silách abych zajistil, že ani
příslušníci mé domácnosti nebudou vrhat špatné světlo na pověst UNHCR.
3. Vykonávat své pracovní povinnosti a řídit své osobní záležitosti způsobem
nevedoucím ke střetu zájmů a zachovávajícím a zvyšujícím důvěru veřejnosti
v UNHCR.
Mé činy nebudou vedeny myšlenkou osobního zisku a při přijímání rozhodnutí odolám
všem nepatřičným politickým tlakům. Nebudu vyhledávat ani přijímat instrukce týkající se
výkonu mých povinností od žádné vlády (ani od mých národních orgánů) nebo od jiné
instituce mimo OSN.
V souladu s Pravidly pro zaměstnance nepřijmu žádné vyznamenání, řád, pozornost nebo
odměnu od žádné vlády ani od žádného jiného zdroje mimo OSN bez předchozího
schválení. Nebudu vykonávat žádnou jinou profesi nebo povolání bez předchozího
schválení. Nepřijmu doplňkové platby ani peněžitou pomoc od vlády nebo z jiného zdroje,
ani se nebudu účastnit určitých politických aktivit (např. kandidování do nebo zastávání
veřejného úřadu).
Budu se snažit neposkytovat pomoc soukromým osobám nebo společnostem v jejich
jednáních s UNHCR, pokud by to mohlo vést ke skutečnému nebo vnímanému
preferenčnímu zacházení. Nikdy se nebudu účastnit aktivit souvisejících s nákupem zboží
nebo služeb nebo aktivit v oblasti lidských zdrojů, pokud by mohlo dojít ke střetu zájmů.
4. Přispívat k budování harmonického pracovního prostředí založeného na
týmovém duchu, vzájemném respektu a porozumění.
Budu se chovat s respektem ke všem kolegům, bez ohledu na jejich postavení nebo
pracovní zařazení, a dám kolegům příležitost, aby vyslovili svůj názor a přispěli svými
vědomostmi a zkušenostmi k týmové práci. Budu hovořit otevřeně, poskytnu všechny
relevantní informace (majíce na paměti možné požadavky v oblasti důvěrnosti) ostatním
kolegům a budu se snažit reagovat na žádosti a dotazy včas.
Budu respektovat soukromí svých kolegů a nebudu šířit dezinformace. Budu se snažit řešit
problémy a rozpory pokud se vyskytnou. Budu se snažit přispět ke konstruktivnímu
dialogu založenému na vzájemném respektování a na otevřeném, pozitivním vztahu mezi
manažery a zástupci zaměstnanců.
111
Jako manažer/nadřízený budu otevřený názorům všech členů týmu. Budu každému
členovi týmu pravidelně poskytovat zpětnou vazbu o jeho výkonu prostřednictvím
motivace, vedení a plného uznání jeho zásluh.
112
5. Podporovat bezpečnost, zdraví a dobrý stav všech pracovníků UNHCR jako
nutného předpokladu efektivního a konzistentního výkonu.
Budu znát a budu dodržovat všechny instrukce na ochranu svého zdraví a bezpečnosti. Při
přijímání rozhodnutí budu mít vždy na paměti bezpečnost pracovníků. Budu-li mít
pohybnosti o nějaké instrukci, která by mohla ohrozit mou bezpečnost nebo bezpečnost
jiných osob, oznámím to okamžitě svému nadřízenému.
Jako manažer/nadřízený se budu snažit zajistit, aby zdraví a dobrý stav pracovníků
UNHCR a jejich rodin nebyl vystavován přílišnému riziku. Na pracovišti se budu snažit
podporovat vyváženost pracovního a osobního života a budu respektovat práva
zaměstnanců.
6. Dodržovat a zodpovědně využívat informace a zdroje, ke kterým mám z titulu
svého zaměstnání u UNHCR přístup.
Všem pracovním povinnostem a aktivitám budu věnovat náležitou pozornost, nevyzradím
žádné důvěrné informace o uprchlících, kolezích a dalších s prací souvisejících záležitostech
v souladu s Pravidly pro zaměstnance a aktuálními směrnicemi.
Budu chránit, spravovat a využívat lidské, finanční a materiální zdroje UNHCR efektivně
majíce na paměti, že tyto prostředky byly UNHCR poskytnuty ve prospěch uprchlíků a dalších
osob spadajících do oblasti zájmu UNHCR.
7. Zabránit, odporovat a bojovat se všemi případy vykořisťování a zneužívání
uprchlíků a dalších osob spadajících do oblasti zájmu.
Zavazuji se, že nezneužiji moc nebo vliv vyplývající z mé funkce nad životy či stavem
uprchlíků a dalších osob spadajících do oblasti zájmu UNHCR. Nikdy nebudu od uprchlíků
ani od jiných osob spadajících do oblasti zájmu UNHCR požadovat žádnou službu ani
laskavost výměnou za ochranu nebo pomoc. Nikdy nebudu navazovat vykořisťující vztahy
– sexuální, emoční, finanční nebo se zaměstnáním související – s uprchlíky nebo jinými
osobami spadajícími do oblasti zájmu UNHCR.
Pokud bych s některým příjemcem pomoci navázal vztah, který bych považoval za vzniklý
s oboustranným souhlasem a za vztah nevykořisťující, oznámím to svému nadřízenému, aby
by mohl poskytnout odpovídající vedení, při vědomí, že celá záležitost bude považována za
důvěrnou. Jsem si vědom, že já i můj nadřízený máme v této oblasti k dispozici standardní
poradenské a odvolací mechanismy.
Při přijímání uprchlíků do soukromých služeb se budu chovat zodpovědně. Písemně ohlásím
charakter a podmínky takového zaměstnání svému nadřízenému.
8. Vyhnout se zapojení do jakýchkoliv trestních nebo neetických aktivit, aktivit
jež jsou v rozporu s lidskými právy nebo aktivit poškozujících pověst a zájmy
UNHCR.
Nebudu podporovat ani se účastnit žádných ilegálních a vykořisťujících aktivit nebo aktivit
vykořisťujícího charakteru, například práce dětí a obchodování s lidmi či pašování zboží.
Jelikož závazkem UNHCR je zajišťovat nejvyšší standard ochrany a péče o děti, vím, že se
ode mne očekává že se nezapojím do sexuálních aktivit s žádnou osobou mladší 18 let.
(Podrobnější informace najdete v Poznámkách k Etickému kodexu).
113
9. Nedopustím se nikdy obtěžování, fyzického nebo verbálního zneužívání,
zastrašování nebo nespravedlivého zvýhodňování na pracovišti.
Nedopustím se a nebudu tolerovat žádnou formu obtěžování na pracovišti, včetně sexuálního
obtěžování a zneužívání moci.
Jako manažer/nadřízený nebudu vyžadovat žádné laskavosti, půjčky nebo dárky od
zaměstnanců, ani nepřijmu žádné nevyžádané pozornosti jejichž hodnota je vyšší než jen
symbolická.
Uznávám, že v sexuálních vztazích s podřízenými je neodmyslitelná dimenze střetu zájmu a
možného zneužití moci. Pokud bych takový vztah navázal, vyřeším tento střet zájmů bez
odkladu.
114
Příloha 1.1
Základní principy a etický kodex
Sexuální vykořisťování a zneužívání během humanitární krize
Výňatek z Akčního plánu Zprávy IASC Task Force o ochraně před sexuálním
vykořisťováním a zneužíváním během humanitárních krizí.
O. Základní principy a etický kodex
Humanitární agentury mají povinnost pečovat o příjemce své pomoci a povinnost zajistit, aby
s těmito lidmi bylo zacházeno důstojně a s respektem a aby byly dodrženy určité základní
standardy chování. Pro prevenci sexuálního vykořisťování a zneužívání je nutné začlenit do
etických kodexů jednotlivých organizací následující základní principy:*
• Sexuální vykořisťování a zneužívání ze strany humanitárního pracovníka je hrubým
porušením pravidel chování a je tedy důvodem pro ukončení pracovního poměru.
• Sexuální aktivity s dětmi (osobami mladšími 18 let) jsou zakázány bez ohledu na místně
uznávanou věkovou hranici zletilosti. Omluvou není ani omyl v oblasti znalosti věku
dítěte.
• Výměna peněz, zaměstnání, zboží nebo služeb za sex včetně sexuálních laskavostí nebo
jiné formy ponižujícího nebo vykořisťujícího chování je zakázána. To se vztahuje i na
pomoc, jež má být uprchlíkům poskytnuta.
• Sexuální vztahy mezi humanitárními pracovníky a příjemci pomoci jsou velmi nevhodné
neboť jsou založeny na neodmyslitelně nerovném mocenském postavení. Takovéto
vztahy podrývají důvěryhodnost a integritu humanitární práce.
• Pokud humanitární pracovník pojme podezření/obavu týkající se možného sexuálního
vykořisťování nebo zneužívání ze strany svého spolupracovníka, ať už působícího ve
stejné agentuře nebo jinde, musí o této obavě informovat prostřednictvím existujících
mechanismů příslušné agentury.
• Humanitární pracovníci musí vytvářet prostředí bránící sexuálnímu vykořisťování a
zneužívání a podporovat takové prostředí prostřednictvím realizací etického kodexu.
Manažeři na všech úrovních mají zvláštní povinnost podporovat a rozvíjet systémy
zachovávající takové prostředí.
Jiná pravidla v oblasti realizace těchto pravidel budou platit pro humanitárních pracovníky pocházející
z uprchlické komunity zaměstnané místně. Přestože sexuální vykořisťování a zneužívání a zneužití
humanitární pomoci je zakázáno vždy, je třeba individuálně posoudit aplikaci principů v oblasti
sexuálních vztahů v případě této kategorie humanitárních pracovníků.
*
115
Příloha 2
Formulář pro hlášení případu
Instrukce
Formulář má vyplnit k tomu určená osoba, která prošla řádným
školením.
Originál formuláře uložte u příslušné organizace (mimo tábor).
Kopii doručte co nejdříve právníkovi UNHCR v zalepené obálce.
(Pokud oběť chce nahlásit případ polici, je nutné zprávu
právníkovi UNHCR doručit do 24 hodin).
Je-li to nutné, připojte k formuláři další listy s popisem incidentu.
Tento formulář NENÍ instrukcí pro vedení pohovoru. Osoba
vedoucí pohovor musí být řádně vyškolena v oblasti vedení
pohovoru s obětí. Pro poradenství a zdravotní prohlídku/ošetření
existuje jiný formulář.
POZNÁMKA
TYP INCIDENTU
Číslo případu
Tábor/Adresa (v případě uprchlíků žijících
ve městě nebo v případě navrátilců):
Typ sekundárního
incidentu
Datum a čas pohovoru:
Číslo předchozího incidentu:
INFORMACE O OBĚTI
Jméno:
Věk:
Rok narození:
Pohlaví:
Adresa:
Kmen/etnikum:
Stav:
Povolání:
Počet dětí:
Ve věku:
Hlava rodiny (buď oběť samotná
NEBO jméno a příbuzenský vztah
hlavy rodiny k oběti):
Kategorie ´zranitelnosti´ podle UNHCR (je-li
taková kategorie stanovena):
Číslo dokladu totožnosti nebo číslo
průkazu pro příděly pomoci:
Je-li obětí dítě, jméno osoby o dítě pečující:
Vztah:
INCIDENT
Místo:
116
Datum:
Čas:
Popis události (shrnutí okolností, k čemu přesně došlo, co se stalo potom):
INFORMACE O PACHATELI
Jméno:
Počet pachatelů:
Adresa:
Národnost:
Pohlaví:
Věk:
Kmen/etnikum:
Vztah k oběti:
Stav:
Povolání:
Je-li pachatel neznámý, popište jej prosím (včetně identifikačních znaků):
Současné místo pobytu pachatele (je-li známo):
Představuje pachatel i nadále hrozbu?
Je-li pachatelem dítě, jméno osoby poskytující mu péči:
Vztah:
SVĚDKOVÉ
Popište, zda u incidentu byli nějací svědkové (včetně dětí):
Jména a adresy:
PŘIJATÁ OPATŘENÍ
– informace o všech opatřeních přijatých do doby tohoto pohovoru:
Hlášeno komu:
Datum hlášení:
Přijatá opatření:
POLICIE
Jméno
BEZPEČNOSTNÍ SLUŽBA
Jméno
UNHCR
Jméno
MÍSTNÍ VŮDCOVÉ
Jméno
ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL
Jméno viz str. 3 tohoto
formuláře.
JINÁ OSOBA/ORGÁN
Jméno
117
PŘIPRAVOVANÁ A PLÁNOVANÁ OPATŘENÍ
- k datu pohovoru
Posouzení fyzické bezpečnosti a bezpečnostní plán pro nejbližší období:
Bylo oběti poskytnuto nějaké poradenství? Pokud ano, jaké?
Chystá se oběť nahlásit incident policii?
Bude se snažit o vydání rozhodnutí radou starších/tradičním soudem?
Jaká další opatření plánují komunitní pracovníci?
Jaká další opatření má UNHCR a/nebo jiné organizace/orgány přijmout?
Formulář vyplnil (jméno vyplňte hůlkovým písmem):
118
Ano
Ano
Podpis:
Ne
Ne
Formulář lékařské zprávy
Stranu 1 a 2 formuláře společně se stranou 3 (s vyplněnými prvními dvěma
řádky) doneste prosím osobně, společně s obětí, do zdravotního střediska. Stranu
3 vyplní pracovník zdravotní služby; NEBO, pokud oběť neabsolvovala zdravotní
prohlídku při nahlášení incidentu, uveďte důvody níže.
SOUHRNNÁ LÉKAŘSKÁ ZPRÁVA
Jméno oběti:
Rok narození:
Pohlaví:
Pokud oběť neabsolvovala lékařské vyšetření, uveďte důvody:
VYPLNÍ PRACOVNÍCI ZDRAVOTNICKÉHO ZAŘIZENÍ
Datum prohlídky:
Čas:
Jméno:
Před pohovorem/prohlídkou oběti si prosím přečtěte str. 1 a 2 tohoto formuláře.
Neptejte se oběti na informace, které již jednou poskytla.
Výsledky zdravotní prohlídky zaznamenejte prosím do příslušných formulářů
zdravotnického zařízení podle platných pravidel a směrnic.
Zdravotní záznamy, formuláře atd. jsou důvěrné a mají být ve zdravotním zařízení
uloženy na bezpečném místě. Zdravotní informace mohou být poskytnuty pouze se
specifickým souhlasem oběti.
TATO STRÁNKA NENAHRAZUJE PROHLÍDKOVÝ FORMULÁŘ PŘÍSLUŠNÉHO
ZDRAVOTNICKÉHO ZAŘÍZENÍ.
SOUHRNNÉ INFORMACE O POSKYTNUTÉM ZDRAVOTNÍM OŠETŘENÍ
Poznámka: Tyto informace mohou být důležité pro osobu poskytující poradenství v
rámci následné péče. Pro poskytnutí těchto informací je však nutné mít souhlas oběti.
Doporučená následná péče:
Následná návštěva ve zdravotnickém zařízení za dva týdny
Následná návštěva ve zdravotnickém zařízení za šest měsíců
Jiná (prosím specifikujte):
Další připomínky:
Prohlídku provedl:
Jméno (hůlkovým písmem):
Titul:
Podpis:
Jméno organizace a razítko:
119
SOUHLAS S POSKYTNUTÍM INFORMACÍ
Pro pracovníka/dobrovolníka vyplňujícího tento formulář:
Přečtěte klientovi celý formulář a vysvětlete, že se může rozhodnout pro jakoukoliv
(nebo žádnou) z variant v něm uvedených. Požádejte klienta o podpis (nebo otisk palce)
spolu s podpisem svědka.
Já, _______________________________________________, dávám níže uvedené
organizaci svůj souhlas poskytnout informace o incidentu, kterým jsem popsal/a v tomto
formuláři, a o mých současných potřebách. Rozumím tomu, že tento souhlas je nutný pro
to, aby mi bylo možné poskytnout nejlepší možnou péči a pomoc. Jsem si vědom/a, že s
těmito informacemi bude nakládáno s respektem a bude zachována jejich důvěrnost a
budou sděleny pouze bude-li to nutné pro poskytnutí pomoci, o kterou žádám.
Zaškrtněte podle své volby:
Organizace komunitních služeb (název): _____________________________
Zdravotní středisko (název organizace): _____________________________
UNHCR (právní poradce nebo jiné osoby)
Policie
Táborový vůdce (jméno): _________________________________________
Jiní (specifikujte): _______________________________________________
Podpis nebo otisk palce: _________________________________________________
Svědek (podpis nebo otisk palce): _________________________________________
Datum: ________________________
120
Instrukce pro vyplnění strany 1 a 2 Formuláře pro hlášení případu
Účel a předpokládané použití
Využití Formuláře pro hlášení případu sexuálního/genderového násilí je
doporučováno všem stranám aktivním v oblasti prevence a reakce na sexuální/
genderové násilí v uprchlickém prostředí. Formulář pro hlášení případů je nástroj vhodný
pro nejrůznější agentury a jeho cílem je:
• Poskytnout stručný (čtyři strany na dvou listech) a komplexní souhrn
nejrelevantnějších informací o daném incidentu.
• Pokud oběť souhlasí, má tento formulář sloužit jako nástroj pro výměnu
informací, má být zkopírován a poskytnut stranám/organizacím poskytujícím
oběti pomoc a/nebo přijímajícím následné kroky.
• Zabránit, aby oběť musela vyprávět svůj příběh opakovaně a aby během
několikanásobných pohovorů odpovídala na stejné otázky.
• Shromáždit základní a relevantní informace pro využití během monitorování a
hodnocení případů a projektů boje proti sexuálnímu a genderovému násilí.
• Shromáždit konsistentní údaje z různých uprchlických situací umožňující
celosvětové porovnání informací o sexuálním a genderovém násilí v podmínkách
různých projektů, zemí a regionů.
VYPLNĚNÝ FORMULÁŘ
Formulář pro hlášení případu není návodem pro vedení pohovoru. Pracovníci vedoucí
pohovor s obětí musí být řádně vyškoleni v oblasti vedení pohovoru, aktivního naslouchání a
emoční podpory nutné pro práci s oběťmi. Pro vedení pohovoru a vyhotovení zápisu může
být nutný zvláštní formulář. Je důležité mít na paměti, že oběť může být emočně
traumatizována. Je proto naprosto nezbytné vést pohovor se soucitem s respektem. Může
být také vhodné vyplnit formulář až po odchodu oběti.
Při přípravě programů v oblasti sexuálního a genderového násilí je tedy třeba stanovit
mechanismy a pravidla pro hlášení případů, postupování případů jiné straně a koordinaci
práce. Dohodněte si schůzku se zodpovědnými organizacemi a pracovníky, kteří se ve vašich
podmínkách touto problematikou zabývají, a zjistěte, jaké informační požadavky má každá
z těchto stran a jak nejlépe Formulář pro hlášení případů využít.
Ve většině případů je vhodný následující postup:
• Jedna organizace je určena jako „hlavní organizace“ pro uchovávání všech informací,
zasílání zpráv a poskytování okamžité pomoci. Často to bývají pracovníci organizace
poskytující komunitní služby specializující se na sexuální a genderové násilí nebo
zdravotnické středisko v oblasti reproduktivního zdravotnictví.
• Originál vyplněného Formuláře pro hlášení případu je uložen v kanceláři hlavní
organizace, mimo prostory tábora, v uzamčených složkách.
• Pokud oběť dala souhlas s poskytnutím informací: Hlavní agentura doručí kopii
vyplněného Formuláře pro hlášení případu do 24 hodin organizacím, které tyto
informace potřebují nejvíce: pracovníkům UNHCR zajišťujícím poskytování ochrany,
zdravotnickému zařízení, agenturám poskytujícím komunitní služby. Podle rozhodnutí
oběti mohou kopii formuláře dostat i jiné organizace, např. policejní orgány.
• Pokud oběť nedala souhlas s poskytnutím informací: Hlavní agentura
poskytne do 24 hodin informace pracovníkům UNHCR zajišťujícím poskytování
121
ochrany. Tyto informace budou zahrnovat údaje o incidentu bez identifikace oběti
(bez informací o totožnosti oběti). UNHCR potřebuje tyto informace pro výkon svého
mandátu v oblasti ochrany.
Typ incidentu
Při popisu incidentu použijte odpovídající výrazy/definice, které umožní řádné shromažďování
a vyhledávání údajů, monitorování a hodnocení situace. Pro charakterizaci typu incidentu
doporučujeme používat níže uvedené termíny. Pokud budete chtít přidat další typy termínů
relevantních ve vašem prostředí a pokud tyto termíny nejsou v seznamu zahrnuty, je třeba
tyto termíny/definice prodiskutovat s hlavní agenturou v oblasti sexuálního a genderového
násilí.
Typy sexuálního a genderového násilí
Mezi typy sexuálního a genderového násilí patří následující (podrobnější seznam najdete
v Kapitole 1):
• Znásilnění/pokus o znásilnění nebo znásilnění v manželství
Vniknutí sexuálního orgánu pachatele do jakékoliv části těla oběti nebo vniknutí
jakéhokoliv předmětu či jiné části těla do análního otvoru či genitálií oběti za použití násilí
nebo hrozby násilí či z donucení nebo takové sexuální násilí spáchané na osobě, která
není schopna dát opravdový souhlas (Mezinárodní trestní soud). Snaha znásilnit jinou
osobu, při které nedojde k penetraci, je považována za pokus o znásilnění.
• Sexuální zneužívání
Skutečný útok sexuálního charakteru nebo hrozba takového útoku (ne znásilnění) včetně
nevhodných doteků za použití násilí nebo v nerovných podmínkách.
• Sexuální zneužívání dítěte, zneuctění a incest
Jakýkoliv čin, při kterém je dítě využito pro sexuální uspokojení. Jakékoliv sexuální vztahy
s dítětem.
• Sexuální vykořisťování
Jakékoliv zneužití zranitelného postavení, důvěry nebo rozdílu v mocenském postavení pro
sexuální účely; sem patří okamžitý, sociální nebo politický zisk ze sexuálního vykořisťování
jiné osoby. Sexuální vykořisťování je jedním z cílů obchodování s lidmi (nucené svlékání
a/nebo nahota, nucené manželství, nucené těhotenství, účast na pornografických
aktivitách nebo prostituci nebo sexuální vykořisťování za účelem získání služeb, zboží,
pomoci a sexuální otroctví).
• Obchodování s lidmi, otroctví
Prodávání a obchodování s lidskými bytostmi za účelem násilných sexuálních aktivit,
otroctví nebo praktik otroctví podobných, nevolnictví nebo odběru orgánů.
• Ranné sňatky
Dohodnutý sňatek nezletilých osob (sexuální styk v takovýchto situacích je statutárním
znásilněním, neboť děti v tomto věku nejsou právně způsobilé s tímto stykem souhlasit).
• Nucený sňatek
Sňatek dohodnutý proti vůli a přání oběti; rodině je často zaplaceno věno a pokud je
sňatek odmítnut, má to násilné důsledky.
•
122
Ženská obřízka
Odříznutí pohlavních orgánů z jiných než lékařských důvodů realizované většinou v
mladém věku; různí se od úplného odstranění, odřezání genitálií a sešití z kulturních a
jiných nelékařských důvodů; často realizované několikrát za život (například po porodu
nebo v případě, že se žena/dívka stane obětí sexuálního útoku).
• Domácí násilí
Domácím násilím může být jakékoliv násilí mezi současnými nebo bývalými partnery
intimního vztahu i násilí mezi jinými členy rodiny (např. mezi tchyní a snachou). K
domácímu násilí může patřit sexuální, fyzické, psychologické nebo finanční poškozování.
Domácím násilím mohou být nejrůznější situace,:
• fyzické a sexuální zneužívání, např. fackování, strkání, bití, kopání, bodání, znásilnění;
• odmítání finanční podpory a emoční deprivace, např. neposkytnutí peněz,
neumožňování návštěv přátel/telefonátů, verbální nadávky, ponižování, nucená
izolace;
• použití nebo vyhrožování použitím právních sankcí proti partnerovi, např. vyhrožování
týkající se svěření dítěte do péče, vyhrožování deportací;
• odepírání práv, např. odmítání lékařské péče, omezování fyzické svobody;
• fyzické a emoční zneužívání dětí;
• bití ženy tchyní kvůli jejímu podřízenému postavení v domácnosti.
Případy negenderového násilí
Někdy jsou pracovníkům zabývajícím se sexuálním a genderovým násilím hlášeny incidenty,
které genderovým násilím nejsou. Takové případy by neměly být označeny jako
sexuální/genderové násilí, ale mohou být společně zohledněny při popisování programových
aktivit ve zprávách, zejména v oblasti prevence. Příklady:
• zneužívání dětí (fyzické nebo psychologické zneužívání nesouvisející s příslušností
k určitému pohlaví);
• domácí hádky a problémy, které nejsou výrazem nerovnosti pohlaví (např. děti
s problematickým chováním);
• obecné zdravotní problémy.
Typy sekundárních incidentů
O sekundárním incidentu mluvíme tehdy, pokud během incidentu došlo k více než jednomu
typu sexuálního a genderového násilí (např. znásilnění a následný nucený sňatek).
´Typem incidentu´ by potom bylo znásilnění, ´sekundárním typem incidentu´
by byl nucený sňatek.
Číslo případu
Uveďte číslo klienta, číslo případu nebo číslo incidentu. Tento systém umožňuje zachovat
důvěrnost informací, protože odkazem na případ není jméno oběti, ale referenční číslo. To je
vhodné i v situacích, kdy se postižená osoba stane obětí opakovaného násilí.
Tábor/místo
Jméno uprchlického tábora, kde oběť žije, nebo její adresa v případě uprchlíků žijících ve
městě či navrátilců.
123
Datum a čas pohovoru
Datum a čas, kdy jste poprvé vedli pohovor s obětí.
Číslo předchozího incidentu
Pokud jste s klientem mluvili již dříve či pokud používáte číslo případu přidělené nevládní
organizací, uveďte jakékoliv jiné číslo případu, které bylo v minulosti používáno. Pokud
neznáte číslo případu, podívejte se do seznamu předchozích incidentů nebo nějak jinak
vyznačte, že jste již s klientem hovořili kvůli jinému incidentu/incidentům.
Informace o oběti
POZNÁMKA: V situaci kdy není možné zaručit důvěrnost těchto formulářů doporučujeme, aby
jméno oběti, její plná adresa a další identifikující informace NEBYLY na tomto formuláři
uvedeny.
Jméno
Plné jméno oběti.
Věk
Současný věk.
Rok narození
Rok, kdy se oběť narodila.
Pohlaví
Ž v případě pohlaví ženského, M v případě pohlaví mužského.
Adresa
Plná adresa včetně vesnice/bloku, jména ulice, čísla budovy atd.
Kmen/etnikum
Informace o kmenovém/etnickém původu; pokud tato informace není známa, uveďte
ńeznámý´.
Stav
Svobodný/á, ženatý/vdaná, rozvedený/á, vdovec/vdova, partner nezvěstný.
Povolání
Uveďte povolání oběti pokud pracuje; není-li zaměstnána, uveďte ´žádné´.
124
Počet dětí
Počet dětí žijících společně s obětí.
Věk (dětí)
Věk dětí, které žijí společně s obětí (např. 6 měsíců, 2 roky, 8 let).
Hlava rodiny
Uveďte jméno hlavy rodiny a její vztah k oběti. Pokud je obětí hlava rodiny, uveďte óběť´.
Hlava rodiny je většinou označení osoby registrované jako hlavní zástupce rodiny pro
distribuci potravin v systému UNHCR a/nebo v registračním systému hostitelské země. Může
být užitečné ujasnit si přesný význam této definice ve vašich podmínkách.
Označení osoby jako ´zranitelné´ v systému UNHCR
Pokud je oběť označena v systému UNHCR jako osoba ´zranitelná´, uveďte důvody této
zranitelnosti (např. nezletilé dítě bez doprovodu, postižená osoba, senior).
Číslo průkazu pro poskytování přídělů nebo číslo dokladu totožnosti
Pokud oběť vlastní průkaz pro poskytování přídělů nebo doklad totožnosti na své jméno,
uveďte číslo takového dokladu; pokud v něm číslo není vyznačeno, uveďte ńeznámé´.
Pokud dotyčná osoba žádný doklad nemá, uveďte ńemá doklad´.
Pokud je obětí dítě
Pokud je oběti mladší 18-ti let, vyplňte následující údaje:
Jméno osoby pečující o dítě – Jméno osoby v rodičovské funkci
Vztah – specifikujte rodinného příslušníka: matka, otec, sestra, teta apod. Pokud oběť nežije
se svou rodinou, ale v jiné rodině, uveďte ´pěstounská rodina´.
INCIDENT
Místo
Buďte konkrétní, uveďte například
• plnou adresu (např. sekce A4, chata 12);
• na cestě do tábora Mtendeli;
• mimo tábor blízko hlavního vstupu;
• v táboře, vesnice B;
• v táboře, blízko Baru Spalna;
• za latrínami, C2, 23;
• před Bamba barem ve městě;
• oblast, ulice, číslo domu v případě uprchlíků žijících ve městě.
Datum
Datum, kdy k incidentu došlo.
125
Den
Den, kdy k incidentu došlo (tj. Po, Út, St, Čt, Pá, So, Ne).
Čas
Čas, kdy k incidentu došlo (0-24 hodin).
Popis incidentu
Shrňte výpověď oběti: za jakých okolností k útoku došlo, co se během útoku stalo, co potom
dělala oběť, co potom dělal pachatel. Popis událostí by měl být úplný, ale mějte na paměti,
že jde jen o souhrn. Pokud potřebujete více prostoru, přiložte další list papíru.
126
INFORMACE O PACHATELI
Vyplňte všechna políčka v tomto formuláři podobně, jako v případě informací o oběti. Uveďte
co nejúplnější informace.
SVĚDKOVÉ
Přítomnost svědků
Uveďte podrobnosti: lidé, kteří šli nedaleko, někdo koho oběť slyšela, ale neviděla, někdo,
kdo se díval, kdokoliv kdo něco viděl nebo slyšel.
Jména a adresy (svědků)
Buďte konkrétní, uveďte - pokud je to možné - úplnou adresu.
PŘIJATÁ OPATŘENÍ
V této části popište všechna opatření, která jste vy nebo oběť nebo kdokoliv jiný přijali
k datu tohoto pohovoru. Buďte konkrétní, uveďte jména, data a druh přijatých opatření.
DALŠÍ POTŘEBNÁ NEBO PLÁNOVANÁ OPATŘENÍ
Posouzení potřeb v oblasti fyzické bezpečnosti a bezpečnostní plán pro nejbližší období
Tyto údaje jsou důležité pokud oběť žije společně nebo blízko údajného pachatele a pokud je
pachatel stále na svobodě. Popište co nejkonkrétněji existující nebezpečí a plán zajištění
bezpečnosti oběti. Uveďte, jaká konkrétní opatření se chystáte přijmout, jaké kroky plánuje
oběť a jakých jiných opatření by bylo podle vašeho názoru zapotřebí.
Uveďte vaše jméno (hůlkovým písmem)
Podepište formulář
127
Instrukce pro vyplnění strany 3 lékařské zprávy
POZNÁMKA: Vyplnění stránky 3 není povinné. V určitých situacích je vhodné k formuláři
hlášení případu připojit lékařskou zprávu. Jindy může být tento formulář nadbytečný a
nepotřebný. Pokud se oběť rozhodne nahlásit incident policii, může legislativa v daných
podmínkách vyžadovat lékařskou zprávu na speciálním formuláři; potom by vyplnění strany 3
pravděpodobně nebylo nutné. Může být vhodné vyjasnit si tuto otázku z hlavní agenturou a
rozhodnout, kdy stranu 3 Formuláře pro hlášení případu použít.
Vyplňte horní část strany: jméno oběti, rok narození, pohlaví.
• Pokud dotyčná osoba nechce absolvovat/nepotřebuje lékařskou prohlídku, uveďte
důvody. V tomto případě zůstane zbytek strany 3 prázdný. POZNÁMKA: V některých
případech (například v případě sexuálního obtěžování), kdy nedošlo k fyzickému
kontaktu či zranění, nemusí být lékařské vyšetření nutné pokud si jej oběť nepřeje a
netrvá na nahlášení případu policii pro účely trestního stíhání.
• Pokud oběť již navštívila zdravotní středisko, požádejte ji o souhlas a doneste tento
formulář zdravotnímu pracovníkovi k vyplnění a podpisu.
• Pokud oběť potřebuje lékařské vyšetření a dosud na zdravotním středisku nebyla,
doprovoďte ji a předejte tento formulář k vyplnění zdravotnímu pracovníkovi.
128
Pro zdravotního pracovníka vyplňujícího tento formulář
Datum vyšetření
Datum, kdy byla oběť v souvislosti s nahlášeným incidentem vyšetřena.
Čas
Čas vyšetření.
Název zařízení
Název ambulantního zařízení, kde vyšetření proběhlo.
Souhrnné informace o poskytnutém lékařském ošetření
Vyplňte tuto část pouze dá-li oběť souhlas k poskytnutí informací. Uveďte stručný popis
poskytnutého ošetření. Podrobné informace budou uvedeny na formuláři příslušného
zdravotnického zařízení uloženém v prostorách tohoto zařízení.
Doporučená následná lékařská péče
Zaškrtněte příslušné políčko.
Další připomínky
Uveďte jakákoliv konkrétní doporučení nebo připomínky zdravotnického pracovníka.
Uveďte jméno osoby, která vykonala prohlídku (hůlkovým písmem)
Uveďte titul osoby, která vykonala prohlídku (hůlkovým písmem)
Podpis osoby, která vykonala prohlídku (hůlkovým písmem)
Název organizace a razítko
129
Instrukce pro vyplnění strany 4
(Souhlas s poskytnutím informací)
Ve většině uprchlických situací jsou informace o incidentu poskytovány zdravotnickému
středisku, středisku komunitních služeb a pracovníkům UNHCR zajišťujícím poskytování
ochrany. V neuprchlických situacích by o poskytnutí informací měly rozhodnout agentury
zapojené do poskytování služeb v oblasti sexuálního a genderového násilí. Před
poskytnutím jakýchkoliv informací však musí být získán souhlas oběti.
Přečtěte oběti celý formulář a označte křížkem ty organizace, kterým mají být informace
poskytnuty. Pokud se oběť umí podepsat, požádejte ji o podpis, pokud ne, potvrdí svůj
souhlas otiskem palce a podpisem svědka.
Informace musí být chráněny podle přání oběti a musí být respektována jakákoliv omezení,
která oběť stanoví.
Pokud oběť nedá souhlas k poskytnutí informací, potom mhou být ostatním agenturám
poskytnuty pouze informace neobsahující údaje o totožnosti.
130
PŘÍLOHA 3
Formulář měsíčního hlášení programu boje proti sexuálnímu a genderovému
násilí
(Tento formulář je upraven na základě formuláře připraveného během uprchlické situace
v Tanzánii)
Kancelář:
Typ incidentu:
Název
tábora/zařízení
Měsíc:
Počet zpráv:
Rok:
Celkem
Předchozí
měsíc
Celkem od
ledna
Znásilnění (počet
nových hlášení za
tento měsíc)
Znásilnění (před
příchodem do
tábora)
Pokus o znásilnění
Sexuální obtěžování
Nucený sňatek
Ranný sňatek
Domácí násilí
Jiné genderové násilí
Negenderové násilí
CELKEM VŠECHNY
TYPY
Právní ochrana
Indikátory
Celkový počet případů sexuálního a
genderového násilí řešených u
soudu na počátku měsíce
genderového násilí podaných tento
měsíc k soudu
Počet případů sexuálního a
genderového násilí podaných
opakovaně k soudu tento měsíc
Počet obvinění do šesti měsíců od
podání obžaloby
Počet
Indikátory
Počet odsouzení/osvobození do šesti
měsíců od podání obžaloby
Počet
Počet odmítnutých případů
genderového násilí řešených u soudu
na konci tohoto měsíce
131
Jiné informace (problémy, řešení, otázky, školení atd.)
Zdraví
Indikátory
Počet
Indikátory
Celkový počet případů znásilnění,
Z toho počet případů, které byly
kterým bylo ve zdravotních
ošetřeny do tří dnů od incidentu
střediscích poskytnuto ošetření
Počet
Komunitní/psychosociální oblast
Indikátory
Počet
Indikátory
Celkový počet případů sexuálního
a genderového násilí, kterým bylo
poskytnuto poradenství/pomoc
Počet
Bezpečnost
Indikátory
Počet případů sexuálního a
genderového násilí oznámených
policii
Aktivity v oblasti prevence:
Aktivity v oblasti koordinace:
132
Počet
Indikátory
Percentuální nárůst/pokles
Počet
PŘÍLOHA 4
FORMULÁŘ PRO ZDRAVOTNÍ ZÁZNAMY A VYŠETŘENÍ
DŮVĚRNÉ
1. Obecné informace
Jméno:
Příjmení:
Adresa:
Pohlaví:
Datum narození:
Věk:
Datum vyšetření:
V přítomnosti:
V případě dítěte uveďte také název školy, jméno rodiče nebo zákonného zástupce.
2. Incident
Datum incidentu:
Popis incidentu (podle oběti):
Fyzické násilí
Typ (bití, kousání,
tahání za vlasy atd.)
Spoutání
Použití zbraně
Vliv drog/alkoholu
Penetrace
Čas incidentu:
Ano
Ne
Popište typ a místo na těle
Ano
Ne
Není jisté
Popište (orální, vaginální,
anální, typ předmětu)
Ano
Ne
Není jisté
Místo (orální, vaginální, anální,
jiné)
Penis
Prsty
Jiné
Ejakulace
Použití kondomu
Pokud je obětí dítě zeptejte se také: Stalo se to už dříve? Jak dlouho se to děje? Kdo to
udělal? Je ta osoba stále nebezpečná? atd. Zeptejte se také na krvácení z vagíny nebo
konečníku, potíže při močení, bolest při stolici, atd.
133
3. Zdravotní údaje
Po incidentu oběť:
Ano
Ne
Zvracela
Vypláchla si ústa
Vymočila se
Převlékla se
Vyprázdnila se
Umyla se nebo osprchovala
Vyčistila si zuby
Použila hygienické potřeby
Antikoncepční prostředky
Pilulka
Nitroděložní tělísko
Injekce
Jiné (specifikujte)
Menstruace
Poslední menstruace
Menstruace během incidentu
Příznaky těhotenství
Ano
Ne Týden těhotenství
Minulý dobrovolný sexuální styk
(pouze pokud byly odebrány vzorky pro testování DNA):
Poslední dobrovolný sexuální styk
Datum:
Jméno:
v období týden před incidentem
Současné zdravotní problémy:
Provedená ženská obřízka, typ:
Alergie:
Momentálně užívané léky:
Očkování
Tetanus
Hepatitida B
HIV/AIDS
134
Ano
Ne
Neví se
Pozitivní
Negativní
Neví se
Připomínky
Ano
Ne
Ano
Ne
4. Zdravotní prohlídka
Vzhled (oblečení, vlasy atd., zřejmé fyzické/mentální postižení?):
Duševní stav (klid, pláč, úzkost, spolupracující postoj atd.):
Váha
Výška
Stádium: pre-pubertální,
pubertální, zralé:
Puls
Krevní tlak
Dýchání/Teplota
Fyzický nález:
Systematicky popište, a na přiložených piktogramech těla vyznačte, přesné místo všech
zranění, modřin, drobného krvácení, zhmožděnin atd. Zdokumentujte typ, velikost, formu a
další znaky. Popište,ale neinterpretujte.
Hlava a tvář
Ústa a nos
Oči a uši
Krk
Hrudník
Záda
Břicho
Hýždě
Horní končetiny
Dolní končetiny
135
5. Genitální/anální vyšetření
Vulva/Šourek
Panenská blána/
Poševní vchod
Děložní hrdlo
Vagína/Penis
Anus
Rekto-vaginální vyšetření:
Pozice pacienta (ležící na zádech, na břiše, v předklonu, na boku, na matčině klíně)
Při genitálním vyšetření:
Při análním vyšetření:
6. Provedené odběry
Typ a místo
Vyšetřeno/posláno do laboratoře:
Výsledek:
7. Odebrané důkazní materiály
Typ a místo:
Zasláno… /Uloženo:
Odebráno (jméno, datum):
8. Předepsaná léčba
Léčba
Prevence pohlavně přenosných chorob
Nouzová antikoncepce
Ošetření ran
Tetanus prophylaxis
Očkování proti hepatitidě B
Jiné
Ano
Ne
Typ a připomínky
9. Poradenství, kontrola, doporučení
Celkový psychický stav:
Oběť chce incident nahlásit policii NEBO již tak učinila:
Má oběť bezpečné místo
Ano
Ne Musí ji někdo
kam jít?
doprovázet:
Poskytnuté poradenství:
Pacient doporučen k:
Následná kontrola, datum příští návštěvy:
Ano
Ano
Jméno zdravotnického pracovníka, který provedl prohlídku/pohovor: _____________
Titul: _________________ Podpis: _________________ Datum: ______________
136
Ne
Ne
Doporučované zdroje
DOKUMENTY UNHCR
I.1 Závěry Výkonného výboru
„Conclusion on International Protection“. Č. 85(XLIX), 1998.
„Conclusion on registration of Refugees and Asylum-Seekers“, č. 91 (LII), 2001.
„General Conclusion on International Protection“, č. 87 (L), 1999.
„General Conclusion on International Protection“, č. 81 (XLVIII), 1997.
„Refugee Children and Adolescents“, č. 84 (XLVIII), 1997.
„Refugee Protection and Sexual Violence“, č. 73 (XLIV), 1993.
„Refugee Women“, č. 60 (XL), 1989.
„Refugee Women“, č. 54 (XXXIX), 1998.
„Refugee Women and International Protection“, č. 64 (XLI), 1990.
„Refugee Women and International Protection“, č. 39 (XXXVI), 1985.
I.2 Politiky a směrnice
„Building Partnership Through Equality. UNHCR Good Practices on Gender
Mainstreaming“, 2000.
„Camp Security and Refugee Guidelines – Vulnerable Group“, 2001.
„Designing Protection Strategies and Measuring Progress: Checklist for UNHCR Staff“,
červencec 2002.
„Guidelines on Applicable Criteria and Standards Relating to the Detention of Asylum
Seekers“ (revidováno), únor 1999.
„Guidelines on International Protection: „Gender-Related Persecution within the
Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol Relating to
the Status of Refugees“, UNHCR/GIP/02/01, 7. května 2002.
„Guidelines on the Protection of Refugee Women“, 1991.
Příručky
•
„Reproductive Health in Refugee Situations. A Community-Based Response to
Sexual Violence Against Women, Crisis Intervention Teams, Ngara, Tanzania,
příručka č. 1, leden 1997.
• „Building a Team Approach to the Prevention and response to Sexual Violence,
Report on technical Mission, Kigoma, Tanzania“, příručka č. 4, září 1998.
• „Monitoring and Evaluation of Sexual Gender Violence Programmes Tanzania“,
příručka č. 6, duben 2000.
• „Sexual and Gender-Based Violence Programme in Guinea“, příručka č. 7, leden
2001.
• „Sexual and Gender-Based Violence Programme in Liberia, příručka č. 8, leden
2001.
„People-Oriented Planning: A Framework for People-Oriented Planning in refugee
Situations Taking Account of Women, Men and Children“, prosinec 1992.
5
„People-Oriented Planning at Work: Using POP to Improve UNHCR Programming“,
prosinec 1994.
Prevention and Response to Sexual and Gender-based Violence in Refugee Situation s,
Inter-Agency Lessons Learned Conference Proceedings (Ženeva, 27.-29. března
2001), 2001.
„Project Planning in UNHCR: A Practical Guide on the Use of Objectives, Outputs and
Indicators“, březen 2002.
Protecting Refugees: A Field Guide for NGOs, květen 1999.
„Real-Time Humanitarian Evaluations: Some Frequently Asked Questions“
EPAU/2002/05, květen 2002.
Refugee Children: Guidelines on Protection and Care, 1994.
„Step-by-Step Guide for Protection Officers, Prevention of and Response to Sexual
and Gender-Based Violence“, 1998.
„UNHCR Policy on Refugee Children“, srpen 1993.
„UNHCR Policy on Refugee Women“, 1989.
„Working with Unaccompanied Children: A Community-Based Approach“, 1996.
I.3 Školicí materiály
„Introduction to International Protection“, 1999.
„Introductory Training Manual: Building a Common Conceptual Understanding among
Humanitarian and development Workers on Gender, Women´s rights and GenderBased Violence (including Sexual Abuse and Exploitation)“, červen 2002.
„Sexual and Gender-Based Violence Prevention and Response: Situation Planning
Workshop Pack and Briefing Cards“, prosinec 2000.
I.4 Různé
Handbook for Emergencies (druhé vydání), Ženeva, červen 2000.
„Refugee Women“ Global Consultation on International Protection, dokument OSN
EC/GC/02/8, 25. dubna 2002.
Resettlement Handbook (revidované vydání), Ženeva, září 2002.
Respect Our Rights: Partnership for Equality, Report on the Dialogue with Refugee
Women (Ženeva, 20.-22. června 2001), 2001.
„Summary Update of Machel Study, Follow-up Activities 1998/1999“, 2000.
„UNHCR Code of Conduct“, 2002.
P. II. MEZIAGENTURNÍ DOKUMENTY
II.1 Politiky a směrnice
Inter-Agency Standing Committee task Force on Protection from Sexual Exploitation and
Abuse in Humanitarian Crises, „Plan of Action“, 13. června 2002.
6
Inter-Agency Working Group on Unaccompanied and Separated Children (IRC, ICRC, Save
the Children.UK, UNHCR, UNICEF, World Vision). Inter-Agency Guiding Principles on
Unaccompanied and Separated Children, 2003.
United Nations High Commissioner for Refugees, United Nations Joint Programme for
HIV/AIDS, United Nations Fund for Population Activities et al., Reproductive Health in
Refugee Situations: An Inter-Agency Field Manual, 1999.
II.2 Školicí materiály
Office of the High Commissioner for Human Rights, Save the Children, United Nations
Children´s Fund and United Nations High Commissioner for Refugees, Action for the
Rights of Children Resource Packs, ARC Critical Issues:
•
•
•
•
„Abuse and Exploitation“, revidováno v roce 2002.
„Child Soldiers“, 2000.
„Disability“, 2001.
„Separated Children“ revidováno v roce 2002.
Office of the High Commissioner for Human Rights, Save the Children, United Nations
Children´s Fund and United Nations High Commissioner for Refugees, Action for the
Rights of Children Resource Packs, ARC Foundations:
•
•
•
•
•
„Child and Adolescent Development“, 2001.
„Community Mobilisation“, 2001.
„International Legal Standards“, 2002.
„Resettlement“, 1999.
„Situation Analysis“, 1999.
II.3 Jiné
7
UNHCR and World Health Organization, Clinical Management of Survivors of Rape, 2002.
UNHCR and World Health Organization, Mental Health of Refugees, 1996.
III.
MEZINÁRODNÍ NÁSTROJE
III.1 Univerzální úmluvy a protokoly
Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or
Punishment, Rezoluce Valného shromáždění A/RES/39/46, 10. prosince 1984.
Convention against Transnational Organised Crime, Příloha Rezoluce Valného shromáždění
A/55/383 z 2. listopadu 2000 a obsažená v A/RES/55/25 ze dne 8. ledna 2001.
•
•
Protocol Against the Smuggling of Migrants by Land, Sea and Air, doplňující
United Nations Convention against Transnational Organizaed Crime, Příloha III
Rezoluce Valného shromáždění A/55/383 z 2. listopadu 2000 a obsažená
v A/RES/55/25 z 8. ledna 2001.
Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially
Women and Children, doplňující United Nations Convention Against Transnational
Organised Crime, Příloha II Rezoluce Valného shromáždění A/55/383 z 2.
listopadu 2000 obsažená v A/RES/55/25 z 8. ledna 2001.
Convention Concerning the Prohibition and Immediate Action for the Elimination of the
Worst Forms of Child Labour, ILO Convention, č. 182, 17. června 1999.
Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination Against Women, Rezoluce
Valného shromáždění A/RES/34/180, 18. prosince 1979.
8
•
Optional Protocol to the Convention on the Elimination of All Forms of
Discrimination Against Women, Rezoluce Valného shromáždění A/RES/54/4, 6.
října 1999.
Convention on the Nationality of Married Women, Rezoluce Valného shromáždění
A/RES/1040 (XI), 29. ledna 1957.
Convention on the Political Rights of Women, Rezoluce Valného shromáždění A/RES/640
(VII), 20. prosince 1952.
Convention on the Rights of the Child, Resoluce Valného shromáždění A/RES/44/25, 20.
listopadu 1989.
•
•
Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Involvement
of Children in Armed Conflicts, Rezoluce Valného ahromáždění A/RES/54/263, 25.
května 2000.
Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Sale of
Children, Child Prostitution and Child Pornography, Rezoluce Valného shromáždění
A/RES/54/263, 25. května 2000.
Convention Relating to the Status of Refugees, 28. července 1951, U.N.T.S. č. 2545, sv.
189. str. 137.
•
Protocol Relating to the Status of Refugees, 31. ledna 1967, U.N.T.S. č. 8791, sv.
606, str. 267.
Geneva Convention Relative to the Protection of Civilian Persons in Time of War, 12.
srpna 1949, U.N.T.S., č. 973, sv. 75, str. 287.
•
•
Protocol Additional to the Geneva Conventions of 1949 and relating to the
Protection of Victims of International Armed Conflict – Protocol I, 8. června 1977.
Protocol Additional to the Geneva Conventions of 1949 and Relating to the
Protection of Victims of Non-International Armed Conflicts – Protocol II, 8. června
1977.
9
International Covenant on Civil and Political Rights, Příloha Rezoluce Valného shromáždění
A/RES/2200 A (XXI), 16. prosince 1966.
International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, Příloha rezoluce Valného
shromáždění A/RES/2200 A (XXI), 16. prosince 1966.
III.2 Regionální nástroje
Afrika
African Charter on Human and People´s Rights, 27. června 1981, O.A.U. Doc.
CAB/LEG/67/3 Rev.5, 21 I.L.M. 58, 1982.
African Charter on the Rights and Welfare of the Child, O.A.U. Doc. CAB/LEG/24.9/49,
1990.
Amerika (Severní a Jižní)
American Convention on Human Rights, Pact of San José, Kostarika, 1969, U.N.T.S. č.
1144, sv. 123.
Convention on the Nationality of Women, 26. prosince 1933, O.A.S. Treaty Series, č. 4,
str. 38.
10
Inter-American Convention on the Granting of Civil Rights to Women, 2. května 1948,
U.N.T.S., č. 1438, sv. 51.
Inter-American Convention on the Granting of Political Rights to Women, 2. května 1948,
U.N.T.S., č. 1438, sv. 51.
Inter-American Convention on the Prevention, Punishment and Eradication of violence
against Women, „Convention of Belém do Pará“, 9. června 1994, I.L.M., č. 1534, sv. 33.
Evropa
European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, 4.
listopadu 1950, E.T.S. č. 5.
IV.
DOKUMENTY ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
IV.1 Valné shromáždění
„Declaration on the Elimination of Discrimination against Women“, Rezoluce Valného
shromáždění A/RES/2263 (XXII), 7. listopadu 1967.
„Declaration on the Elimination of Violence Against Women“, Rezoluce Valného
shromáždění A/RES/48/104, 23. února 1994.
11
„Declaration on the Protection of Women and Children in Emergency and Armed Conflict“,
Rezoluce Valného shromáždění A/RES/3318 (XXIX), 14. prosince 1974.
„Gender Mainstreaming in Peacekeeping Activities“, Zpráva generálního tajemníka, U.N.
Doc. A/57/731, 13. února 2003.
„Mainstreaming the Gender Perspective into All Policies and Programmes in the United
Nations System“, Zpráva ekonomického a sociálního výboru pro rok 1997, U.N. Doc.
A/52/3, 18. září 1997, str. 27.35.
„Rome Statute of the International Criminal Court“, U.N.Doc. A/CONF.183/9, 17. července
1998 (ve znění opravy předchozího proces-verbaux z 10. listopadu 1998. 12. července
1999, 30. listopadu 1999, 8. května 2000, 17. ledna 2001 a 16. ledna 2002).
„Statute of the Office of the United Nations High Commissioner for Refugees“, Rezoluce
Valného shromáždění č. 428 (V), 14. prosince 1950.
„Universal Declaration of Human Rights“, Rezoluce Valného shromáždění č. 217 A (III),
10. prosince 1948.
IV.2 Rada bezpečnosti
„Report of the Secretary–General on Women, Peace and Security“, U.N. Doc.
S/2002/1154, 16. října 2002.
„Security Council Resolution 1325 (2000) on Women, Peace and Security“, U.N. Doc.
S/RES/1325 (2000), 31. října 2000.
IV.3 Ekonomický a sociální výbor
12
„Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking“
Report of the United Nations High Commissioner for Human Rights to the Economic and
Social Council, Addendum, Substantive Session 2002, U.N.Doc. E/2002/68/Add.1, 20.
května 2002.
IV.4 Komise pro lidská práva
„Guiding Principles on Internal Displacement“, Annex to U.N.Doc. E/CN.4/1998/ 53/Add.2
nazvaný „Further Promotion and Encouragement of Human Rights and Fundamental
Freedoms, Including the Question of the Programme and Methods of Work of the
Commission on Human Rights, Mass Exoduses and Displaced Persons: Report of the
Representative of the Secretary-General, Mr. Francis M. Deng, submitted pursuant to
Commission Resolution 1997/39“, 11. února 1998.
„Integration of the Human rights of Women and the Gender Perspective: Violence Against
Women“, Report of the Special Rapporteur on violence against women, its causes and
consequences, Ms. Rhadika Coomaraswamy, submitted in accordance with Commission
on Human rights resolution 2000/45, U.N.Doc. E/CN.4/2001/73, 23. leden 2001.
13
„Contemporary Forms of Slavery: Systematic Rape, Sexual Slavery and Slavery-Like
Practices During Armed Conflict“, Závěrečná zpráva paní Gay J. McDougall, zvláštní
zpravodajky, U.N.Doc. E/CN.4/Sub.2/1998/13, 22. června 1998.
IV.5 Orgány v oblasti lidských práv
Komise pro eliminaci diskriminace žen, „General Recommendation 19: Violence against
Women“, 11. zasedání, U.N Doc. HRI/GEN/1/Rev.1, str. 84, 1994.
Komise pro práva dítěte, „Guidelines regarding Initial Reports of States Parties to the
Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the involvement of
Children in Armed Conflict“, U.N. Doc. CRC/OP/AC/1, 12. října 2001.
Komise pro práva dítěte, „Guidelines regarding Initial Reports of States Parties to the
Optional Protocol to the Convention on the Rights of the Child on the Sale of Children,
Child Prostitution and Child Pornography“, U.N.Doc. CRC/OP/SA/1, 4. dubna 2002.
IV.6 Celosvětové konference
„Beijing Declaration and Platform for Action“, Fourth World Conference on Women
(Beijing: 4.-15. září 1995), U.N.Doc. A/CONF.177/20 a A/CONF.177/20/Add.1, 15. září
1995.
14
„Copenhagen Declaration on Social Development and Programme of Action of the World
Summit for Social development“, World Summit for Social Development (Copenhagen: 6.12. březen 1995), U.N.Doc. A/CONF.166/9, 19. dubna 1995.
„Declaration and Agenda for Action“, 1st World Congress against Commercial Sexual
Exploitation of Children (Stockholm: 27.-31- srpen 1996), 1996.
„The Yokohama Global Commitment 2001“, 2nd World Congress against Commercial
Sexual Exploitation of Children (Yokohama: 17.-20. prosince 2001), 2001.
„Vienna Declaration and Programme of Action“, World Conference on Human Rights
(Vídeň, 14.-25. června 1993), U.N.Doc. A/CONF.157/23, 12. července 1993.
V.
DALŠÍ REFERENČNÍ DOKUMENTY
Catholic Relief Services, Rapid Rural Appraisal and Participatory Rural Appraisal: A
Manual for CRS Field Workers and Partners, CRS, Baltimore, 1999.
Center for Reproductive Law and Policy, Women of the World: Laws and Policies
Affecting their Reproductive Lives, Anglophone Africa, CRLP, New York, 1997.
Crehan, K a Gordon, P., „Dying of Sadness: Gender, Sexual Violence and the HIV
Epidemic“, konferenční dokument, Rozvojový program OSN, 1997.
ECPAT Australia, Choose with Care, Child Wise, Melbourne, 2001.
Global Forum for Health Research, Eliminating Sexual Violence Against Women:
Towards a Global Initiative, GFHR, Ženeva, 2000.
Global Forum for Health Research, Mapping a Global Pandemic: Review of Current
Literature on Rape, Sexual Assault and Sexual Harassment of Women , GFHR, Ženeva
2000.
Heise, L., „Fact Sheet on Gender Violence: A Statistics for Action Fact Sheet“,
International Women´s Tribune Centre, New York, 1992.
15
Heise, L. et al, Ending Violence Against Women, Population Reports, Series 1, č. 11,
John Hopkins University School of Public Health, Population Information Programme,
Baltimore MD, 1999.
Heise, L. et al, Sexual Coercion and Reproductive Health: A Focus on Research, The
Population council, New York, 1995.
Heise, L. et al., Violence Against Women: The Hidden Health Burden, World Bank
Discussion Paper (No. 255). The International Bank for reconstruction and
Development/World Bank, Washington D.C., 1994.
Human Rights Watch, Seeking Protection: Addressing Sexual and Domestic Violence
in Tanzania´s refugee Camp, HRW, New York, 2000.
Human Rights Watch, Shattered Lives: Sexual Violence During the Rwandan genocide
and its Aftermath, HRW, New York, 1996.
Ledray, L., Sexual Assault Nurse Examiner: Development and Operation Guide, Office
for Victims of Crime, Office of Justice Programmes, United States Department of
Justice, Washington D.C., 1999.
Nduna S. a Goodyear, L. „Pain Too Deep for Tears, Assessing the Prevalence of
Sexual and Gender-Based Violence Among Burundian Refugees in Tanzania“,
International rescue Committee, Tanzania, 1997.
Nduna, S., a Rude, D., „A Safe Space Created By and For Women: Sexual and
Gender-Based Violence Programme Report“, International Rescue Committee,
Tanzania, 1998.
Purdin, S., „Bibliography of Materials on reproductive Health Issues Concerning
Populations Affected by Armed Conflict“, vypracováno pro Inter-Agency Working
Group on Reproductive Health, 2002.
Stevens, L., Practical Approach to Gender-Based Vioelnce: A Programme Guide for
Health Care Providers and Managers, Pilot Edition, United Nations Fund for
Populations Activities, New York, 2001.
United Nations, Women, Peace and Security, studie generálního tajemníka připravená
na základě Rezoluce Rady bezpečnosti 1325, 2000, UN, New York, 2002.
United Nations Children´s Fund, „HIV/AIDS and Children Affected by Armed Conflict“,
Programme Guidance Note, UNICEF, New York, 2002.
United Nations Children´s Fund, „HIV/AIDS and Children Affected by Armed Conflict:
A UNICEF Fact Sheet“, UNICEF, New York, 2002.
United Nations Children´s Fund, „Links Between Sexual Abuse and Exploitation and
HIV/AIDS“, UNICEF, New York, 2002.
United Nations Development Fund for Women, Progress of the World´s Women,
UNIFEM, New York, 2002.
16
United Nations Division for the Advancement of Women, Sexual Violence and Armed
Conflict: United Nations Response, United Nations, New York, 1998.
United Nations High Commissioner for Human Rights and Joint United Nations
Programme on HIV/AIDS, Guidelines on HIV/AIDS and Human Rights – International
Guidelines. Third International Consultation on HIV/AIDS and Human Rights, United
Nations, New York a Ženeva, 2002.
Vann, B., Gender-Based Violence: Emerging Issues in Programmes Serving Displaced
Populations, The Reproductive Health for Refugees Consortium, New York, 2002.
Ward, J., If Not Now, When? Addressing Gender-Based violence in refugee, Internally
Displaced and Post-Conflict Setings. A Gloibal Overview, The reproductive Health for
Refugees Consortium, New York, 2002.
Women´s Commission for Refugee Women and Children, „Minimum Initial Service
Package – fact Sheet“, WCRWC, New York, 2003.
Women´s Commission for Refugee Women and Children, „Monitoring Implementation
of the Minimum Initial Service Package: A Check List“, WCRWC, New York, 2003.
World Council of Churches, Overcoming Violence, WCC, Ženeva, 2000.
World Health Organization, Annotated Bibliography on Violence against Women: A
Health and Human Rights Concern, WHO, Ženeva, 1999.
World Health Organization, Counselling Skills Training in Adolescent Sexuality and
Reproductive Health: A Facilitator´s Guide, Doc. WHO/ADH/93.3., WHO, Ženeva,
1993.
World Health Organization, Female Genital Mutilation: Information Kit, WHO, Ženeva,
1999.
World Health Organization, Putting Women First, Ethical and Safety
Recommendations for Research on Domestic Violence against Women, Doc.
WHO/EIP/GPE/99.2, WHO, Ženeva, 1999.
World Health Organization, Questions and Answers on Health and Human Rights,
Health and Human Rights Publication Series, Vydání č. 1, WHO, Ženeva, 2002.
World Health Organization, Violence Against Women: A Priority Health Issue, WHO,
Ženeva, 1997.
World Health Organization, World Report on Violence and Health, WHO, Ženeva,
2002.
17
18
19
20

Sexuální a genderové násilí proti uprchlíkům

Transkript

Podobné dokumenty