Prosinec 2015

RYBNÍČEK
VÁNOČNÍ SPECIÁL
2015
Úvodní slovo
Vážení čtenáři,
Tento rok uběhl jako voda a opět je tu
čas Vánoc a vítání nového roku 2016.
V tomto roce je to číslo první a zároveň
také poslední, protože nějaký čas
časopis Rybníček nevycházel. Z toho to
důvodu jsme se rozhodli tento rok
ukončit zcela speciálním vánočním
vydáním. Celé vydání časopisu Rybníček
jsme věnovali času Adventu, Vánoc a
oslavě příchodu nového roku 2016.
Z mého pohledu byl tento rok výjimečný
a to z mnoha důvodů. Byl to rok velmi
bohatý na kulturní, společenské akce a
výlety na zajímavá místa. Též v tomto
roce zásluhou paní ředitelky a celého
vedení Domova proběhlo mnoho oprav,
rekonstrukcí a inovací.
2
Velké poděkování za skvělou práci patří i
všem zaměstnancům, kteří se celý rok
podíleli na každodenním chodu Domova.
Všem našim čtenářům přeji krásné a
klidné prožití vánočních svátků, hodně
zdraví a spokojenosti do nového roku
2016 a co nejvíce splněných přání.
Martina Holečková
3
Adventní obchůzky našich
předků
Připomeňme si téměř zapomenuté
předvánoční
obchůzky
tajemných
postav, které byly pozůstatkem svatých
mýtů a představ.
Hned po svátku sv. Mikuláše 7. prosince
je svátek sv. Ambrože. Sv. Ambrož se
narodil roku 340 v severoitalském městě
Trevíně.
V Miláně pak působil jako
biskup a učitel církve. Byl
oblíbený zvláště pro své
sociální cítění a ochranu
slabých.
Je
patronem
včelařů, voskařů, včel a
domácích zvířat. Naši předci
v den 7. prosince dodržovali
zvyk zvaný „honění Ambrožem“ a byl
určen hlavně dětem.
4
Zvyk popsal prof. K. Rozum v roce 1910
v časopise Český lid a to přímo z našeho
regionu – jak to bylo v Lounkách a
Nových Dvorech.
Postava sv. Ambrože je bíle oděná
s černou špičatou vysokou
čepicí. Kolem pasu má
několik
kapsářů
naplněných cukrovinkami a
v ruce má proutěné koště.
Sv. Ambrož obchází kostel
za soumraku,
vyhazuje
cukrovinky kolem cesty, a
když se děti pro ně hrdinsky přibližují, ta
začne je s koštětem honit. Kostel se tak
několikrát oběhne k veselí dětí a
pobavení všech.
Další archaický zvyk byly obchůzky
„Lucek“ na svátek sv. Lucie 13.
prosince.
5
Sv. Lucie pocházela ze Sicílie, narodila
se kolem roku 286 a pro svou
křesťanskou víru byla krutě mučena.
Zemřela roku 304, zhruba tedy v 18
letech. Jméno Lucie pochází z latinského
Lux = světlo. Proto zvyk návštěvy Lucek
v domácnostech
v předvečer
jejich
svátku znamenal příchod světla a očistu
obydlí.
Prof. K. Rozum popsal zvyk „Lucek“, jak
jej dodržovali na Podřipsku v Cítově,
Nových Dvorech, ve Vražkově takto:
děvčata ve věku 14 – 15 let ve skupině
čtyř i více chodila od stavení ke stavení.
Přistrojena byla v bílý šat,
na hlavách bílé šátky,
pomoučněný
obličej.
Někdy měly přes ústa
připevněné i jakési bílé
dlouhé
zobáky.
Někdy
nosily na hlavách zelený
6
věneček se čtyřmi malými svícemi.
Veškerá obchůzka byla tichá, Lucky
nemluvily. Jakmile vstoupily do stavení,
tak jedna Lucka, která měla husí křídlo,
naznačovala
„vymetání
kamen
a
veškeré nečistoty ze světnice“, druhá
měla kartáč a napodobovala drhnutí
podlahy a mytí nábytku, třetí pak štětku
na „bílení světnice“. Ale neméně důležité
bylo zkontrolování všech pomůcek
k předení, které hospodyně používala,
neboť se v tento den příst nemělo, aby
se nitě nezamotaly. Lucky nekoledovaly
ani nenadělovaly, přinášely do obydlí
světlo a očistu.
E.C.
Zdroj: J. Laughamerová – Lidové zvyky
P. Hynek – České vánoce
J. Šťovíček – Lid. Zvyky na Podřipsku
7
Svatá Barbora
Patří mezi svaté mučednice s nemalým
významem,
o
kterých
se
však
nedochovalo spolehlivých písemných
zpráv.
Žila a zemřela v Nikomédii
jako panna a mučednice.
Splnila se na ní Ježíšova
předpověď, že „nepřítelem
člověka bude jeho vlastní
rodina“.
Žila pravděpodobně mezi II. a IV.
stoletím v Nikomédii, která také bývala
sídelním městem římských císařů na
východě, v Lithii ( v dnešním Turecku),
na jižní straně Černého moře.
Legenda ji uvádí jako krásnou dceru
zámožného Dioskura, který byl velkým
nepřítelem křesťanů, jejichž učení se
Barbora snažila poznat. Dioskuros chtěl
svou dceru ohlídat před jejich vlivem a
8
uvěznil ji do věže, kde jí snad nemělo
chybět nic, než svoboda.
Při jedné z otcových cest se údajně
domluvila se zedníky na vystavění
třetího okna, ač do jejího vězení byla
naplánovaná jen dvě. Barbora chtěla,
aby jí okna připomínala Nejsvětější
Trojici, v jejíž společnosti toužila žít. Po
otcově návratu následovalo vyslýchání.
Někde se uvádí, že v době otcovy
nepřítomnosti přijala i svátost křtu, a
když se mu přiznala, že chce náležet jen
Kristu, byla před jeho hněvem dočasně
ukryta do země.
Některé verze uvádějí, že se skrývala
v jeskyni. Podle legendárního vyprávění
zatímco otec pro ni chystal krutá muka,
ona rozjímala o umučení Krista a čerpala
tak sílu, aby pro něho dokázala snést
všechno. Otec si v hněvu prý přizval
soudce Mariana a Barboru, která se
9
k chystaným mukám stavěla hrdinsky,
dal krutě zbičovat. Barbora však myslela
na Kristovo bičování a to své prý
vnímala jako hlazení pavími péry. Proto
je někde vyobrazována s pavím pérem.
Druhého dne její nepřátele překvapilo,
že rány po bičování z jejího těla zmizely.
Odmítali však uznat Kristovu léčivou
moc, kterou Barbora dosvědčovala, a
vykládali to jako znamení pohanských
bohů, chtějíce od ní, aby jim za to
prokázala
vděčnost.
Její
snaha
přesvědčit je o opaku v nich vyvolala jen
větší zuřivost.
Mezi popisovaná muka, kterými ji chtěli
od víry odvrátit, je uváděno mnoho
strašlivých
činů
a
posledním
Marciánovým
rozhodnutím bylo,
že
je
nutné
useknout Barboře
10
hlavu. Kat nebyl třeba, neboť otec byl
rozhodnut jeho práci vykonat sám.
Legenda v závěru hovoří o tom, že když
svou dceru sťal mečem, byl sám zabit
bleskem.
Zvyky na svátek Sv. Barbory
Řezání větviček do váz nařezalo se více větviček
a na každou se pověsilo
jméno
chlapce,
jenž
dívce byl sympatický. Věřilo se, že se
stane nevěstou toho, jehož jméno je na
první rozkvetlé větvičce.
Další variantou „barborek“ byla pověra,
že kolikátý den vykvete, v tolikátém
měsíci potká dívku štěstí.
11
Kvítek
z
„barborky“
ukrytý
za
šněrovačkou
měl
přivábit
chlapce,
kterého dívka nosila v srdci.
Na Roudnicku byly odměňovány hodné
děti pečivem „barborky“ nebo „fakulky“
– zvláštní drobné pečivo nalepené
krémem na dřevěném proutku.
J.T.
Zdroj: internet
12
Svatá Barbora
4. prosince slaví svátek Barbora.
Když jsem byla malá, tenhle svátek
jsme slavili každý rok u babičky na
venkově. Byl to krásný čas, to
bezstarostné dětství. Každou chvilku mi
chybí.
V tento den byla u babičky vždycky
velká legrace, protože my jsme početná
rodina a v početné rodině je téměř za
každých okolností sranda. Bylo nás asi 7
dětí a od babičky jsme dostali za úkol
najít si tu největší ponožku a pověsit si
ji na smluvené místo. A tak začal hon na
ponožky a hlavně na ty
největší. Protože
mám moc
ráda sladké a je tomu až do
dnes, lámala jsem si hlavu,
kde
vezmu
tu
největší
ponožku, aby m i do ní Barbora
nadělila hodně dobrot.
13
Nakonec jsem to vymyslela. Vzala jsem
punčocháče,
ty
jsem
ustřihla
a
velikánská ponožka byla na světě. V tu
chvíli mě ani nenapadlo, že za to
stříhání bude pěkný výprask. „No co“,
řekla jsem si, „ za ty dobroty to stojí“.
Pověsila jsem ponožku na určené místo
a čekala s ostatními dětmi, co se bude
dít. Hlavou se mi honila jediná otázka,
jestli jsem byla dostatečně hodná? Ale
s tím u mě nikdy problém nebyl.
V žákovské knížce byly vždycky jen
pochvaly. Horší to bylo s učením. Ne, že
bych měla špatné známky, ale jen samé
jedničky v „žákajdě˝ také nebyly. Ale co
naplat. „Nějak to dopadne“, tak to
vždycky říkal můj tatínek. A dopadlo.
Společně s ostatními jsem stála u okna
a pozorovala dvůr u babičky na statku.
Tam byl ráj na zemi, obzvláště pro nás
děti. Co my jsme se tam navyváděly
lotrovin.
14
Najednou se ze tmy vynořila
bílá postava, na hlavě světlý
závoj
a
na
něm
zelený
věneček. V jedné ruce měla
metlu, prý na děti, co zlobí,
povídal táta a v druhé ruce
měla veliký košík plný různých
dobrot, to zas pro děti hodné. Barbora
začala běhat po celém dvoře a křičela:
„Jsem Svatá Barbora, přišla jsem k vám
do dvora, hodné děti obdaruji a pěkně je
pohladím a zlobivé vyhubuji a svou
metlou vyplatím“. V tu chvíli by se v nás
krve nedořezal a všichni jsme zpytovali
svědomí. Ale nejvíc asi kluci, ti hodně
zlobili, nejednou dostali nařezáno od
maminky. Po chvilce Barbora zmizela a
my se šli podívat s tatínkem ven, jestli
tam prý Barbora něco nechala. A
skutečně! Všechny pověšené ponožky
byly plné a ta moje také. Všem se nám
ulevilo a hned jsme pelášili do vyhřáté
15
kuchyně,
abychom
se
podívali, co nám Barbora
nadělila. A to víte, že jsme
v ponožce kromě dobrot
našli také bramboru a
někdo dokonce i uhlí.
Velmi ráda na tento svátek vzpomínám
a s dcerou Lucinkou ho slavíme stejně.
J.T.
16
Svatý Mikuláš
6. prosince slaví svátek Svatý Mikuláš.
Svatý Mikuláš z Myry byl velmi oblíbený
mezi lidmi již za svého života. Proslul
štědrostí k potřebným, jako obránce víry
před
pohanstvím
a
zachránce
nespravedlivě
obviněných.
Jde
o
jednoho
z nejuctívanějších
svatých
v celém křesťanství. Ve východních
církvích je druhým nejuctívanějším
svatým vůbec (po Panně Marii).
Svatý Mikuláš je uctíván jako patron
námořníků, obchodníků, lukostřelců,
dětí, lékárníků, právníků, studentů a
vězňů. Je též patronem států (Rusko,
Lotrinsko) a měst (Amsterodam, Bari,
Barranquilla atd.).
Svatý Mikuláš se narodil ve městě
Patara v římské provincii Asii do
křesťanské řecké rodiny. Běžně se
počítá, že se tak stalo mezi lety
17
280/286, ale udávají se i dřívější
termíny, z nichž nejzazší mluví o roku
250.
Z toho, že se stal patronem rybářů a
námořníků, bývalo odvozováno, že by
mohl být původním povoláním rybář či
námořník, pravděpodobnější ale je, že
se jeho rodina zabývala obchodem
s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti
otce měl dědictví rozdat chudým.
Někteří z toho odvozují, že v té době byl
už váženým knězem či biskupem.
Obecně se předpokládá, že se stal
biskupem, či nejvýznamnějším knězem
v Myře kolem roku 300 a to ve velmi
mladém věku. Během Galeriova a
Maximinova pronásledování křesťanů byl
patrně
vězněn.
Během
rozkvětu
křesťanských komunit za Lucinka byl již
zcela jistě biskupem Myry a to patrně
velmi oblíbeným a rozsáhle činným
18
v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi
zapáleným obhájcem víry a bojovníkem
proti pohanství.
Je mu připisováno
pohanských chrámů.
zničení
několika
Dohlížel také na spravedlivý chod soudů.
Nejspíše moudře, neboť se stal známým
též
jako
ochránce
nespravedlivě
obviněných. Zemřel patrně 6. prosince
345/352 v Myře.
Mikuláš
je
zobrazován
jako
starší
biskup
s vousem. Na Východě je
vyobrazován
holohlavý.
Jako nečastější atribut
mívá u sebe tři zlaté koule
na knize. Tento atribut je
spojen
s legendou
o
šlechtici a jeho třech dcerách. Dalšími
atributy jsou zlaté pruty, pytlíky, chleby,
měšce, tři chlapci v kádi, tři chleby na
19
knize, kotva a loď, zajatci, žebrák.
Mikuláš bývá oblečen v červeném plášti,
na hlavě mívá biskupskou mitru a v ruce
biskupskou berlu.
Tradice na Mikuláše
V Česku a na Slovensku je v dnešní
době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš
představován
v biskupském
oděvu
s dlouhým
bílým
vousem
a
je
doprovázen anděly a čerty. Tato
skupinka obchází v noci z 5. na 6.
prosince. Andělé s Mikulášem roznášejí
dárky, čerti se starají o symbolické
„trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Ne
vždy však byl
Mikuláš
doprovázen
andělem
a
čertem. Jindy
s ním chodil třeba obecní policajt.
20
Anděl
je
ze
všech
společníků
nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš
jakousi přípravou na Vánoce, kdy se
nerozdávají příliš hodnotné a trvalé
dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo
malé dárky pro štěstí. A však v době, ze
které tento zvyk pochází, tedy v době
kdy byly podobné laskominy a některé
druhy ovoce méně dostupné, toto bylo
oceňováno více než dnes. Ve všech
dobách v této tradici však šlo především
více o zážitek než o dary.
J.T.
Zdroj: internet
21
Malý vánoční příběh
Naše
Vánoce
a
advent
se
od
staročeských už v mnohém liší. Ty
staročeské byly více tradiční a ty naše
jsou více blýskavé a komerční. Přesto
lze najít stejné poselství. Vzájemná
úcta, láska, přátelství, to stále zůstává
podstatou. To jsou symboly, které
spojují vánoční svátky na celém světě a
v jakékoliv době.
V jedné malebné vesničce pokryté
lehkou sněhovou nadílkou se zase po
roce chystá Štědrý večer už od brzkých
ranních hodin. Hospodyně si ráno
přivstala, aby mohla začít připravovat
štědrovečerní
pokrmy
včas.
Vařila
čočku, rybí, ale i bramborovou polévku,
pekla kubu z krup a česneku. Nesmělo
se zapomenout ani na chléb a v ošatce
odpočívala již několik dnů upečená
vánočka. Při všech těch přípravách se
22
nesmělo ujídat, protože ten, kdo vydržel
až do večeře nejíst, měl šanci uvidět
zlaté prasátko. Když
bylo
štědrovečerní
jídlo hotové, zabavila
hospodyně děti, aby
mohl hospodář opatřit
a ozdobit stromeček,
aniž by si toho děti všimly. Ke stolu se
mohlo usednout až tehdy, když vysvitla
první hvězda na obloze. Jeho výzdobě
se věnovala velká pozornost. Přeci
jenom to byl den, ve kterém se měli mít
všichni dobře. Na jednom rohu ležel
pecen chleba, aby měla rodina co jíst i
během roku, na druhém slaměnka s tím,
co pole dalo, pro lepší úrodu a na třetí
roh
se
pokládaly
peníze
slibující
blahobyt. Na posledním čtvrtém rohu
ležela miska na zbylé kousky jídla jako
dar pro dobytek a slepice. Stůl obepínal
23
řetěz
nebo
provaz
soudržnost rodiny.
symbolizující
Po štědrovečerní večeři přinesl hospodář
do
světnice
stromeček
ozdobený
sušenými jablíčky, švestkami, ale také
ořechy, cukrovím a řetězy. Zapálil
svíčky a mohly se začít zpívat koledy.
Na rozdíl od našich Vánoc se dříve
koledy zpívaly každý večer až do
odstrojení
stromečku.
Děti
pod
stromečkem našly střídmé dárky v
podobě ručně vyřezávaného dřevěného
koníka a holčičky ručně vyráběné
panenky z látky vycpané slámou.
L.K.
Zdroj: Deník severní Čechy
24
Staročeské vánoční menu
Štědrovečerní pokrmy se lišily podle
krajů a také movitosti rodin. V
některých domácnostech přišel jako
první na štědrovečerní stůl hrách a až
teprve poté polévka, jež měla dodat
sílu, a čočka, která měla přinést rodině v
novém roce peníze.
Dále se servíroval kuba, ryba nebo jiné
maso pro radost a
vánoční pohodu. A v
žádné
domácnosti
nesměla
chybět
vánočka, případně i
cukroví, které se podávalo s kávou,
čajem a někde i s vínem, pivem nebo
pálenkou.
Od stolu se smělo odejít až v momentě,
kdy všichni dojedli. Zbytky večeře se
rozdělily mezi dobytek, který jen tuto
magickou noc mluvil lidskou řečí, a také
25
ovocným stromům, aby dobře rodily a
studni, aby měla čistou vodu.
L.K.
Zdroj: Deník severní Čechy
26
Chuť a vůně Vánoc
Vánoce jsou svátky smyslů – spojené
s chutěmi, vůněmi i hudbou. Zůstaňme
ale „v kuchyni“. Bez čeho se Vánoční
pečení neobejde, jsou:
mandle – někteří z nás si bez nich
neumí představit pořádnou vánočku,
jejich kousky ale můžete přimíchat i do
ovocných nebo zeleninových salátů,
chcete-li je zbavit
slupky, spařte je
horkou vodou a
chvilku je nechte
odstát;
ořechy – k Vánocům patří také
pekanové ořechy v pečivu a vlašské
ořechy třeba naložené v medu, kromě
toho poslouží i jako skvělá dekorace do
ovocných mís;
kokos – kokos se o Vánocích používá
hlavně do pečiva – pečeného i
27
nepečeného, nejznámější jsou kuličky
nebo rolády, pokud si koupíte celý plod,
vězte, že kokosová voda obsahuje
hodně draslíku a vitamínů B a C;
čokoláda – theobromacacao – vědecké
označení kakaovníku pravého znamená
v
překladu
pokrm
bohů,
kdo
by
nesouhlasil,
obzvlášť
rafinovaný
chuťový
odstín dodá omáčkám
k masu;
vanilka – je sice docela drahá, ale
zároveň nepřekonatelná, kromě pečiva a
zmrzlin nebo kávy se skvěle hodí k
pikantním jídlům, jako je telecí nebo
humr;
skořice – jaké by to byly Vánoce bez
skořice, je vynikající
do svařeného vína,
můžete ji použít i do
28
kávy nebo čokolády, pudinků, pečiva,
ale také ke zvěřině a rybám, které jsou
připravené jako pokrmy v jednom hrnci,
skvělá je do masových nádivek se
sušeným ovocem.
L.K.
29
Hlavní hrdina Vánoc
Ruku na srdce – neříkejte, že právě
stromek vám z celého svátečního dění
nedělá nejvíc dobře. Já osobně k němu
moc ráda usedám ve chvíli, kdy jsou
všichni už pryč nebo spí. Rozsvítím si
opravdové svíčky, všude zhasnu a
koukám na hořící knoty. Při tom piju
něco dobrého, třeba voňavý čaj nebo
dobré víno.
Věděli jste, že vánoční obyčej zdobení
stromečku pochází z Německa? U nás
tuto tradici zavedl ředitel Stavovského
divadla Jan Karel Liebich, když ho v roce
1812 přichystal jako překvapení pro své
přátele.
Mě zdobení stromku baví a jako asi
spousta z vás u toho koukám na
pohádky. Ten den nic nespěchá, na
všechno je čas. Tajně uždibuji cukroví a
těším se na večer, kdy se sejdeme
30
všichni u jednoho stolu. Ano, tenhle
krásný
obyčej
a
tradici
hodlám
dodržovat.
L.K.
31
TROŠKA VÁNOČNÍHO HUMORU
„Tati, a odkud je vlastně Ježíšek?“ Ptá
se pětiletý syn otce pod vánočním
stromečkem. „Když se podívám na
většinu etiket z dárků, tak bych řekl, že
z Číny ...“
Představte si, poprvé se nás sešel na
štědrovečerní večeři sudý počet lidí. Jak
to, vždyť jste tři? Jo, ale potom přijelo
17 hasičů ...
Filípek po Novém roce říká kamarádovi:
„Měli jsme stejné Vánoce jako vloni.
Kapr byl na černo, maminka na měkko a
tatínek namol!“
Naše rodina byla tak chudá, že na
Vánoce vyšel otec ven, vystřelil z
32
pistole, vrátil se a řekl nám dětem, že
Ježíšek spáchal sebevraždu.
Mami, já bych chtěl k vánocům psa,
prosí malý Michálek maminku. Nic si
navymýšlej, budeš mít kapra jako my
všichni.
Chytí rybář zlatou rybku a rybka povídá:
„Když mě pustíš, tak ti splním tři přání.“
„Já mám jen jedno ... abys neměla
kosti!“
Mami, mami, hoří vánoční stromeček.
Neříká se, že hoří, říká se, že svítí,
Pepíku. Mami, mami, záclona už také
svítí ...
L.K.
33
Kdo nosí dárky?
Jako bychom vás slyšeli:
Že se můžete tak hloupě
ptát. Každé malé dítě
přece ví, že Ježíšek! Ale
neukvapujte se. Odpověď
na otázku z titulku zdaleka není
jednoznačná. Vlastně nejpřesnější by
bylo odpovědět: Jak kde.
Ona se totiž o vánočním čase pohybuje
Evropou spousta bytostí, jejichž údělem
a úkolem je – pokud možno tajně dodat vánoční dárky až do domu.
Nejhojněji jsou mezi nimi zastoupeny
postarší pánové s dlouhým vousem:
finský bělovousý dědeček Velký Ukko s
vysokou červenou čepicí i malinký a
přihrblý švédský dědeček Jultomten
obcházejí domy v doprovodu skřítků a
pidimužíků.
V
Holandsku
přichází
Mikuláš provázený mouřenínem, v
34
Německu Weihnachtsmann v dlouhém
plášti s kapucí, se zrzavými vlasy i
vousy, ve Francii Pére Noel, celý v bílém
a ve Velké Británii (jakož i v Americe a
dalších anglosaských zemích) Santa
Claus, který co do zevnějšku
je tak něco mezi Mikulášem
a dědou Mrázem. Ten zase
spolu
se
Sněhurkou
naděluje v Rusku, ovšem až
na Nový rok – kteréžto
zpoždění je jistě omluvitelné,
protože cesta na saních až z Čukotky
nějakou chvíli trvá.
Hned tři důstojní muži přicházejí ve
Španělsku – jsou to oni tři králové, kteří
mají
svátek
6.ledna.
Nenechávají
však
děti
zbytečně čekat a nadělují
už o Štědrém dnu.
Asi jedinou ženou nosící
35
dárky je italská Befana, dost nevzhledná
a dost stará čarodějnice. Přesto má
patrně dobré srdce, protože dárky
přináší. Nepřehání to však, a tak je
italským dětem dává až 7. ledna.
Pak jsou tu také zvířátka – některá jsou
v doprovodu vánočních bytostí, některá
dokonce sama nadělují. Z našeho
pohledu
skutečně
netradičním
„nadělovačem“ je vánoční koza, která
nosí dárky norským dětem. V Holandsku
zas již uvedenému Mikuláši úspěšně
konkuruje vánoční koník.
A u nás? U nás tedy nosí dárky Ježíšek.
Malé děťátko, které naděluje nejtajněji
ze všech, tak tajně, že ho přitom nikdo
nespatřil a nespatří, a tak si ho můžeme
jen představovat...
L.K.
36
Fotografie z několika akcí
pořádaných v roce 2015
Ples růží
Zabijačkové hody
37
Výlet do Dobříně na
Sněženky
Setkání s Václavem Vydrou ve
Všestudech
38
Olympiáda 2015
Fitness park
39
Aktivizace s Mikim
Návštěva zámku Veltrusy
40
Výlet do Karlových Varů
Rosvícení vánočního stromku
a
Rozsvícení vánočního stromku
41
Silvestrovské oslavy
Tyto oslavy se konají podle svatého
Silvestra, jehož jméno připadá na 31.
prosince.
Lidé bujaře saví konec
starého roku a přípitkem
šampaňským
vínem
očekávají začátek nového
roku.
O
půlnoci
se
odpalují
ohňostroje
a
jiná
zábavná
pyrotechnika. Podle povahy lidé slaví
buď v kruhu rodinném, nebo s přáteli.
Rozhlas a televize tento den vysílá
převážně komedie a estrády.
L. M.
42
Tři králové K + M + B
Mudrci z východu, označováni jako tři
králové, jsou postavy z Matoušova
Evangelia.
Po narození Ježíše ho navštívili v
Betlémě a přinesli mu vzácné daryzlato- kadidlo a Myrhu. Byli to králové
jménem Kašpar – Melichar a Baltazar.
V dřívějších dobách 6. ledna chodili po
vesnicích a městech, koledovali, přáli
lidem dobré vůle vše dobré.
Tento zvyk však v dobách minulého
režimu byl potlačen jako nežádoucí.
V současné době však tento zvyk našel
opodstatnění
v podobě
charitativní
sbírky. Děti oblečené za K M B obchází
domy, kde zpívají či recitují básničky.
Do
pokladničky
dostávají
peníze
(výslužku)
pro
potřebné
v tomto
regionu. Myslet na druhé, kteří nemají
43
takové štěstí jako my, je lidsky
výchovné. Potom tři králové křídou
napíší na domovní dveře své iniciály
s přáním, aby byl dům nebo byt chráněn
před vším nedobrým.
L. M.
44