Příručka projektu První pomoc šance pro život 2

Transkript

Vážení čtenáři,
dostává se Vám do rukou soubor tří kurzů první pomoci. Na přiloženém CD najdete doplňující
prezentace k jednotlivým kapitolám všech tří modulů.
Neakreditovaný kurz
Akreditovaný kurz
Akreditovaný kurz
ǷÀ«À³æǲ
Ƿ«³æÀï³±³ǡÀȂ
À±Àǲ
ǷÀÀÀǲ
ͶͲ«ÀΪʹæ
ͷ«À
ʹʹ«À
Školení je ur«eno pro u«itele a provozní zam³stnance škol
Akreditovaný kurz MŠMT
,. j. MSMT-41972/2013-1-936
Školení je ur«eno pouze pedagogickým pracovníkõm v rámci DVPP
,. j. 28261/2011-25-643
Školení je ur«eno pouze pedagogickým pracovníkõm v rámci DVPP
ȏͳȐ
ėěēŃĕĔĒĔĈ ´ ŧĆēĈĊĕėĔƀĎěĔęʹ
ȏͳȐ
ȏͳȐ
www.kapa-ops.cz
Práce s prezentací
Prezentaci spusťte z příslušného média obvyklým způsobem, zvětšete na celou promítací plochu, případně obraz doostřete. Doporučujeme rozdělit si přednášky do celků dle jejich logické návaznosti a dle dohody s posluchači zařadit včas přestávku. V prezentacích není dovoleno provádět jakékoli změny a úpravy
textu a obrázků, není dovolena ani jejich jiná komerční prezentace. Jsou však veřejně přístupné a volně šiřitelné bez nároků na autorská práva.
P

2
Brožuru zpracovala KaPA, o. p. s. – nestátní nezisková organizace (obecně prospěšná společnost).
Kvali ikační a personální agentura, o. p. s., byla založena v roce 2000. Zakladateli jsou Třinecké železárny, a. s., ZO OS KOVO Třinecké
železárny a město Třinec.
Posláním společnosti je zvyšování zaměstnatelnosti občanů mikroregionu Třinecko, Českotěšínsko a Jablunkovsko cestou posilování
jejich znalostí a dovedností. Společnost je držitelem řady akreditací vydaných MPSV k realizaci kurzů zejména ze sociální oblasti
a mimo jiné má také licenci k poskytování služeb agentury práce. Již od svého vzniku zajišťuje Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.,
podporu nezaměstnaným při návratu na trh práce formou profesního poradenství a vzdělávání zaměřeného jak na obecné znalosti
a dovednosti (aktivizační, motivační a počítačové kurzy), tak na odborné činnosti v oblasti poskytování sociálních služeb. Žadatel i jeho
zaměstnanci mají dlouholeté zkušenosti s poskytováním komplexních služeb osobám hledajícím uplatnění na trhu práce.
Poděkování za spolupráci na realizaci projektu patří těmto osobám:
MUDr. Roman Gřegoř, ředitel, Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje
Projektový tým:
Libor Sobek, Marta Jarošová, Jan Vojčík, Renata Machů, Petra Foldynová, Věra Tobolová, Svatava Doláková, Pavel Dresler, Blanka
Skulinová, Marek Balicki, Šárka Janošecová, Martin Kubaczka, Barbara Mynářová, Barbora Kaletová, Monika Moravcová, Jarmila
Morcinková, Alexandr Malchar, Karla Csengeová, Radmila Vrbková, Sylva Eslerová, Pavla Blablová, Jana Pelikánová, Jitka Dabrowská,
Alena Kuffnerová, Jana Pauschová, Eva Leciánová, Lukáš Dohnálek, Lenka Vařeková, Radim Holek, Ivana Nytra, Alžběta Vaclavíková,
Lenka Sznapková, Dana Valušová, Matěj Tomášek, Jiří Šigut, Jan Sedlák, Olga Grygarová, Jana Kedziorová, Pavlína Kováčová, Žaneta
Nohová, Rostislav Pyszko, Libuše Koppová, Radim Kozelský, Petr Pejchl, Barbara Štěpánková, Kristýna Habáňová, Erika Jančová, Lucie
Sikorová, Jana Vavrošová
Ing. Markéta Uhrová, ředitelka Kvali ikační a personální agentury, o. p. s.
P

2
Země původu:
Vydavatel:
Město, obec, region:
Česká republika
Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.
Moravskoslezský kraj
Projekt: „První pomoc – šance pro život 2“
Smyslem projektu je informovat, rozšířit povědomí a preventivně působit na cílovou skupinu učitelů a provozních zaměstnanců základních a středních škol Moravskoslezského kraje, kteří jsou neustále vystaveni riziku čelit úrazům a zraněním dětí.
Realizací projektu by mělo být dosaženo toho, že vedení ZŠ a SŠ umožní svým zaměstnancům získat nové znalosti a dovednosti v oblasti poskytování první pomoci. Nezanedbatelný bude rovněž i druhotný účinek, kdy učitelé využijí nabyté
znalosti během vyučovacích hodin zaměřených na tuto oblast a budou neformálně šířit zdravotnickou osvětu.
Doba realizace projektu:
Přístupnost dokumentu:
Kontakty:
1. 6. 2013 – 30. 11. 2014
V tištěné i v elektronické formě
Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.
ul. Závodní 815, 739 61 Třinec
+420 558 532 303
[email protected]
www.kapa-ops.cz
P

2
Neakreditovaný kurz
„První pomoc pro učitele a provozní zaměstnance škol“
5 vyučovacích hodin
Školení je určeno pro učitele a provozní zaměstnance škol
P

2
[1]
ZġĐđĆĉĞ ĕėěēŃ ĕĔĒĔĈĎ
V úvodní kapitole se věnujeme právní problematice a je
zde vypíchnuta legislativní část, podle které všichni
máme nárok na poskytnutí zdravotní péče a také všichni máme povinnost poskytnout první pomoc. I v trestním zákoně je uvedena podmínka: „… ač tak může učinit
bez nebezpečí pro sebe nebo jiného…“, a proto je v prezentacích opakovaně zdůrazňováno, aby zachránci dbali
na svou vlastní bezpečnost.
Je dán jasný postup, jak si počínat – uklidnit se a přemýšlet, myslet na své bezpečí, zavolat na tísňovou linku
155.
V následující části je popsán systém organizace ZZS
v Moravskoslezském kraji. Jak vypadá a funguje krajské
operační středisko, jaké jsou jeho úkoly a kde sídlí, je
zde dána možnost provést simulovaný hovor na tísňovou linku 155, proč volat na 155 (riziko prodlení při
hovoru na linku 112), kdy je lépe volat 112 a pro koho
[2]
je to výhodnější. Jaký je systém práce ZZS v MSK, systém RLP, RLP RV, RZP, LZS, kdy volat ZZS a kdy zvážit
vlastní transport, existence integrovaného záchranného
systému, základní a ostatní složky IZS, případně systém
psychosociální intervenční péče apod.
Poskytnete základní návod, co udělat nejdříve v místě
postižení, jak se v události zorientovat.
Základní vyšetření postiženého má za úkol zhodnotit
zejména nejzávažnější poruchy zdraví a to, zda je postižený v bezvědomí, má-li volné dýchací cesty a dýchá,
zda dochází ke krvácení.
V závěrečném shrnutí zopakujete klíčové poznatky
z prezentace.
Při výuce použijte nejlépe frontální výklad v kombinaci
s problémovým učením. Délka výkladu je cca 30–40 minut.
P

2
KĆėĉĎĔĕĚđĒĔēġđēŃ ėĊĘĚĘĈĎęĆĈĊ
V kapitole kardiopulmonální resuscitace se zaměřte
na nejzákladnější úkoly laické veřejnost do příjezdu ZZS.
V základní části de inujte pojem kardiopulmonální resuscitace a tzv. reverzibilní příčiny známé v odborné
veřejnosti pod zkratkou 4 H + 4 T. Pro laiky je důležité si
uvědomit, že alespoň v parciální části je jejich role nezanedbatelná – hypoxie, hemoragie, hypotermie, toxické
noxy, trombembolie. Zde mohou velkým dílem přispět
k záchraně postiženého.
I dle doporučení ERC je pro laickou veřejnost nejdůležitější rozpoznat srdeční zástavu – kdy má začít resuscitovat. V naší praxi se setkáváme s případy, kdy laik
nerozpozná srdeční zástavu, a proto je tato stať stěžejní.
Operátor krajského operačního zdravotnického střediska může provádět telefonicky asistovanou resuscitaci,
ale musí mít z místa události adekvátní informace o stavu
postiženého. Žel, v reálné situaci víme, že banální zevní
P

2
krvácení bývá nadhodnoceno a je označováno za masívní, zatímco lapavé dechy jsou označovány za adekvátní
dýchání a chroptění za způsob komunikace…
Popište, případně na dobrovolníkovi předveďte reakci
na bolestivý podnět, způsob uvolnění dýchacích cest
a zhodnocení, zda postižený dýchá. Zdůrazněte, že lapavé dechy nejsou dýcháním a musíte je považovat za bezdeší. Puls není doporučováno hodnotit pro profesionály,
natož pro laiky. Může lehce dojít k záměně svého vlastního pulsu s pulsem postiženého a tím neadekvátně vyhodnotit, že je srdeční činnost zachována.
Samotná resuscitace je rozdělena na resuscitaci dospělého a dítěte.
U dospělých je postup klasický – „call irst“, tedy volat
před započetím resuscitace a ev. využít automatický
externí de ibrilátor. Při resuscitaci věnujte pozornost
nácviku správné kompresi hrudníku do hloubky 5–6 cm
[3]
a rychlosti stlačování cca 100–120krát za minutu. Figuríny, které jsou k dispozici, jsou k tomu velmi dobrou
pomůckou, poskytující zpětnou vazbu. Upozorněte, že
hrudník není zapotřebí jen stlačit, ale i uvolnit do výchozí pozice. Umělé dýchání je sice odsunuto do pozadí,
ale i přesto, umíte-li jej a jste-li ochotni, je vhodné jej
provádět.
U resuscitace dítěte použijte postup „call past“, tedy volat později. Znamená to, že se zaměřte na uvolnění dýchacích cest, krátkou resuscitaci a následně volání ZZS
a pokračování v resuscitaci. Zdůrazněte zásadní rozdíl
v příčině a postupu při resuscitaci u dospělého a dítěte.
Nicméně pořád platí, že je lepší „nějak resuscitovat“ než
nedělat „vůbec nic“. Resuscitace novorozence a její odlišnosti jsou uvedeny jen pro úplnost. Je dobré připomenout, že výše vyjmenované postupy jsou pro laiky i profesionály. V situaci, kdy jsou oba bez pomůcek, nebudou
postupovat odlišně.
[4]
Speci ické postupy dle jednotlivé noxy (intoxikace, tonutí, trauma, metabolický rozvrat, hypotermie apod.)
je možno zmínit jako příklad postupu v režimu přednemocniční neodkladné péče posádek ZZS.
Nejdůležitějším poznatkem této kapitoly je: rozpoznat
srdeční zástavu a vědět, kde a jak „mačkat“ hrudník!
Celkový čas na prezentaci je cca 30 minut a 20 minut
praktického nácviku na iguríně.
P

2
RġēĞ (ĐėěġĈĊēŃ, ŧĔĐ, ęĊėĒĎĈĐġ ĕĔėĆēĶēŃ, ĕĔėĆēĶēŃ ĐĔĘęŃ,
ĔćěĆğĔěġ ęĊĈčēĎĐĆ)
Úvodní část tohoto tematického celku je věnována ošetření ran od malých nekomplikovaných ran až po ztrátová poranění s velkým rizikem vzniku šokového stavu.
Rány de inujeme jako každé poranění kůže nebo sliznice; kromě kůže mohou být poškozeny také svaly, nervy,
cévy a vnitřní orgány. Prezentace nabízí rozdělení ran
dle mechanismu vzniku (mechanické, chemické, termické), hloubky a zasažení dalších orgánů. Seznamuje
také s příklady ran (střelné, tržné, bodné, …) s možnými
komplikacemi bezprostředními a pozdními. Ve všech
prezentacích je zdůrazněna osobní bezpečnost zachránce a používání ochranných pomůcek, které jsou dostupné v terénu, s častým opakováním těchto zásad.
Při ošetření ran je soustředěna pozornost na její zhodnocení – ve smyslu závažnosti, znečištění, poškození
vnitřních orgánů, rizika vzniku šoku. Pokud je povrchová rána znečištěna drobnými nečistotami (písek,
štěrk), k ošetření použijte proud vody a kartáček. Poté
P

2
použijte desinfekční prostředek na ošetření ran (kůže)
a pokud možno, sterilně kryjte. Nutnost ošetření rány
ve zdravotnickém zažízení, popřípadě volání ZZS je závislé na závažnosti poranění a přítomnosti komplikací
(tepenné krvácení, cizí těleso v ráně, šokový stav).
Pozornost je věnována také ranám s přítomností cizího
tělesa. Z ran nikdy neodstraňujte předměty uložené hluboko v ráně nebo v ráně zaklíněné! Okolí rány vydesin ikujte, těleso podložte a kryjte sterilním krytím a jemně
obvažte. Zajistěte transport do zdravotnického zařízení.
Ztrátová poranění představují život ohrožující stav
v bezprostředním období a také možnou invalidizaci
a psychické trauma v budoucnu. Poraněný je ohrožen
masivní krevní ztrátou a rozvojem hemoragického šoku.
Prioritou je zástava krvácení. Mezi možné alternativy
patří tlakový obvaz, komprese tlakových bodů, v případě nutnosti přiložení škrtidla. Při použití škrtidla je
[5]
nutné dodržet základní pravidla: šířka škrtidla (5–8
cm), podložení škrtidla, přiložení nad místem poranění,
záznam času přiložení. Péče o pahýl zahrnuje zabalení
amputátu/skalpu do sterilní gázy (pokud možno), vložení do mikrotenového sáčku, poté do chladné vodní
lázně (voda s kousky ledu). Nezbytností u takto rozsáhlých poranění je použití protišokových opatření a rychlý
transport do zdravotnického zařízení (volání ZZS).
V život ohrožující stav může vyústit krvácení. Prezentace nabízí rozdělení krvácení dle charakteru poškozené
cévy a lokalizace. V rámci teoretické výuky i praktického nácviku je soutředěna pozornost na jednotlivé techniky zmírnění, popř. zástavy krvácení – přímou aplikací
tlaku na ránu rukou a gázou, tlakovým obvazem, elevací
končetiny, tlakové body (spánkový, lícní, krční, podkličkový, pažní, břišní, stehenní), přiložení škrtidla. V jednotlivých částech prezentace se zaměřujeme postupně
na první pomoc při krvácení tepenném a žilním, zevním
[6]
(z ucha, nosu, dutiny ústní, konečníku, močového měchýře, rodidel) i vnitřním. Do kapitoly o vnitřním krvácení byly zakomponovány úrazy jednotlivých dutin
a orgánových systému, jejichž dominantním projevem
bývá právě krvácení. Prezentace seznamuje s projevy
krvácení obecně, jejich příčinou a možnou první pomocí. Důraz je kladen na jeho rozpoznání a včasné zmírnění a zastavení krvácení a rychlé předání zraněného
do rukou odborníků (transport do zdravotnického zařízení a volání ZZS).
Dominantní komplikací (nejen) u krvácení je rozvoj
šokového stavu. Hemoragický šok je potenciálně život
ohrožující stav, proto je nezbytné jeho rozvoji v rámci
možností zabránit. Prezentace seznamuje s jednotlivými druhy šoku a jejich příznaky. Záleží na každém z lektorů a zájmu účastníků kurzu, do jaké hloubky budou
jednotlivé druhy šoku vysvětleny. Za nejdůležitější však
považujeme vysvětlení a praktické nacvičení „Základ-
P

2
ních protišokových opatření“, tzv. 5 T (teplo, ticho, tekutiny – pouze zvlhčení úst, tišení bolesti – např. ixace
zlomenin, bez zbytečné manipulace, ne podávání léků,
transport).
V kapitole „Termická poranění“ je výklad zaměřen
na popáleniny, omrzliny, úpal a úžeh. Popáleniny i omrzliny jsou rozděleny dle závažnosti poškození na 4 stupně (popáleniny) a 3 stupně (omrzliny). U dětí je kladen
důraz na správnou techniku chlazení (1. a 2. stupeň) tak,
aby nedošlo k podchlazení. V prezentaci jsou objasněny
rozdíly v pojmech úpal a úžeh. První pomoc se zásadně
neliší. Zajištění transportu do zdravotnického zařízení,
či volání ZZS je věcí závažnosti stavu postiženého.
Neméně důležitou problematikou je první pomoc u poranění kostí. Teoretický výklad je zaměřen na rozdělení zlomenin dle rozsahu poškození tkání a příčiny a je
nastíněna možná krevní ztráta doprovázející zlomeni-
P

2
ny jednotlivých kostí – s připomenutím protišokových
opatření. Kapitola obsahuje příznaky zlomenin obecně
(bolest v místě poranění – roste s pohybem, otok, hematom – modřina – silné krvácení – ohrožení hemoragickým šokem, nepřirozená poloha, omezení pohybu,
slyšitelné „drhnutí“ kostí, otevřené zlomeniny – vyčnívající úlomky kostí, krvácení) a první pomoc se zaměřením na možnosti ixace zlomenin (přes dva klouby;
dlahy, improvizované pomůcky – hole, lyže, …). Masivní
krevní ztráty mohou doprovázet zlomeniny pánve. Kromě omezené pohyblivosti a bolesti se setkáváme také
z příznaky rozvíjejícího se šoku. Z toho také vyplývají
kroky první pomoci – ixace pánve, protišoková opatření a volání ZZS.
Poslední částí prezentace je obvazová technika. Velmi
lehce jsou v prezentaci nastíněny jednotlivé typy a techniky přikládání obvazů, obrázková příloha doplňuje výklad lektora. Záleží na každém lektorovi, do jaké hloub-
[7]
ky se bude obvazovou technikou zabývat.
V této kapitole jde především o praktický nácvik jednotlivých technik ošetření – rány, krvácení, termická poranění, poranění kostí a obvazová technika.
Doporučená délka teoretického výkladu je asi 30 min.,
praktického nácviku 40–50 min.
[8]
P

2
CĎğŃ ęĶđĊĘĆ
V kapitole „Cizí tělesa“ zdůrazníte, že „akční“ postup je
na místě pouze u obstrukce dýchacích cest. Předvedete
údery mezi lopatky, Heimlichův manévr i jeho modi ikaci – stlačování hrudní kosti. Také uvolnění dýchacích
cest u malých dětí. Všude jinde, mimo cizí těleso v nose,
které jde vysmrknout či vykýchnout, a drobné nečistoty
v oku, které odstraníte cípem kapesníku, nepoužíváte
žádné násilné akce např. pomocí pinzety, háčků apod.,
ale zajistíte ošetření ve zdravotnickém zařízení.
V prezentaci intoxikace se zaměříte na důležitost prevence, tj. nepřelévat do láhví od nápojů to, co není poživatelné (chemikálie, hnojiva, postřiky apod.). Léky, čisticí
prostředky, chemikálie a další uložit v domácnosti mimo
dosah dětí.
Pokud už k události dojde, snažíte se zjistit, jakou látku
postižený požil, zajistíte její zbytky, obaly apod. popřípadě první zvratky.
P

2
Můžete požádat o informaci TIS – toxikologické informační středisko 224 919 293, 224 915 402.
Svou důležitost má i informace o neúrazových stavech.
Ať se jedná o laryngitidu, alergickou reakci či astmatický
záchvat, je důležité nepanikařit, uklidnit se a přemýšlet,
podat příslušné léky, udělat potřebná opatření a zavolat
na tísňovou linku 155.
U křečí kladete důraz na opatření, která pomohou zabránit zranění. Pokud křeče trvají, nepoužívat žádné násilí
(nikdy nepáčit čelist a nestrkat do úst žádné předměty,
o což se ještě poměrně často laická veřejnost snaží).
U srdečních potíží a mozkové mrtvici mimo poskytnutí
první pomoci zdůraznit význam včasného volání na tísňovou linku 155, kdy okamžité volání záchranné služby,
hlavně u mozkové mrtvice, může výrazně minimalizovat
její následky.
[9]
Hypoglykémie, čili pokles hladiny krevního cukru, je nejčastější akutní komplikací při cukrovce (nedostatečný
příjem potravy, větší dávka inzulínu, větší tělesná zátěž).
Zde zdůraznit jednak dodržování určitých pravidel životosprávy a v případě nastupující hypoglykémie, pokud
je postižený ještě při vědomí, pak podání sladkého jídla
nebo pití. Nikdy v první pomoci neaplikovat inzulín.
Doporučená délka teoretického výkladu je 45 min., tj. jedna vyučovací hodina, kde fyzickou ukázkou budou vlastně pouze manévry používané pro vypuzení cizího tělesa
s dýchacích cest.
Poslední kapitola je věnována nespeci ickým poruchám
zdraví. Mezi ně patří hlavně bolest hlavy, břicha, dále
zvracení a popřípadě i průjem. V mnoha případech se
jedná o nezávažné nemoci, které ani nemusí vést k návštěvě lékaře a poradíte si sami, ale pokud si nejsme jisti,
příznaky trvají delší dobu nebo jsou „jiné než obvykle“,
platí zásada – vyhledat lékaře. Úpornější zvracení a průjem ohrožují hlavně dětský organismus a stejně tak i seniory rozvojem dehydratace. Existuje řada příznaků, které mohou svědčit o vážné poruše zdraví.
[10]
P

2
PĔğēġĒĐĞ
P

2
[11]
Akreditovaný kurz
„Nejčastější úrazy dětského věku, jejich prevence a první pomoc –
základy první pomoci pro pedagogické pracovníky“
22 vyučovacích hodin
Č. j. 28261/2011-25-643
Školení je určeno pouze pedagogickým pracovníkům v rámci DVPP
P

2
[1]
Ú
Brožura Nejčastější úrazy dětského věku, jejich prevence a první pomoc obsahuje informace o integrovaném záchranném systému a seznámí čtenáře se zásadami prvotního kontaktu se zraněným, měřením fyziologických funkcí a vyšetřením zraněného. Velká část textu se zaměřuje na život zachraňující úkony při náhlé zástavě dechu a krevního
oběhu. Pozornost je věnována akutním úrazovým stavů stavům – jsou popsány příčiny/mechanismy vzniku, příznaky, chrakteristiky a základy první pomoci u náhle vzniklých stavů jako krvácení, popáleniny, poranění elektrickým
proudem, poškození chladem, úpal, úžeh, zlomeniny, cizí tělesa, tonutí. Podobně také text seznamuje s neúrazovými
akutními stavy jako akutním koronárním syndromem, mdlobou, kolapsem, synkopou, cévní mozkovou příhodou,
hypoglykémií – poklesem krevního cukru, epileptickým záchvatem, astmatickým záchvatem, akutními otravami,
uštknutí hadem (zmije) a bodnutí hmyzem. Poskytuje návod, jak patologické stavy rozpoznat, vhodně na ně zareagovat a poskytnout správně první pomoc. Pro lepší pochopení textu jsou použity názorné obrázky a fotogra ie.
[2]
P

2
Z
První pomoc je de inována jako soubor jednoduchých
a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo
postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují
rozsah a důsledky ohrožení či postižení.
Rozdělení první pomoci
Technická PP – odstranění příčiny úrazu (hasičským
záchranným sborem, horskou či vodní záchrannou službou, svépomocí aj.).
Laická PP – poskytována každou osobou obvykle s improvizovanými prostředky, její součástí je i přivolání odborné zdravotnické pomoci (zákonná povinnost plyne
z § 150 trestního zákona).
Odborná zdravotnická PP – poskytuje ji zdravotnická
záchranná služba.
Specializovaná zdravotnická PP – poskytují různá oddělení nemocnic.
P

2
V případě náhlého postižení zdraví použijte následující postup:
– uklidněte se a přemýšlejte
– vytočte jedno z tísňových čísel (v případě ohrožení
zdraví volejte 155)
– když se někdo ohlásí, řekněte mu, co se stalo,
do sluchátka mluvte zřetelně a pomalu, řekněte své
jméno, adresu a číslo telefonu
– nezavěšujte, dokud nezavěsí člověk na druhém
konci
Na dispečink zdravotnické záchranné služby se můžete
v tísni obrátit i pro rady a instrukce. Je možná tzv. TAPP
(telefonicky asistovaná první pomoc) a TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Dispečer v případě potřeby zůstane s volajícím spojen telefonem a bude
poskytovat nepřetržité rady, co s postiženým dělat, než
na místo přijede posádka ZZS.
[3]
Telefonní čísla integrovaného záchranného systému:
155
Zdravotnická záchranná služba
150
Hasiči
156
Městská policie
158
Policie ČR
112
Evropské mezinárodní tísňové číslo. Výzvu přijímá
(případně zcela chybí).
Při zásazích v terénu – lesy, pole, louky apod. – nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba.
dispečink HZS. Toto číslo lze volat v pokrytí
kteréhokoli operátora i bez SIM karty.
Nejčastější chyby v komunikaci s operačním střediskem ZZS:
Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvědomí si, že není uvedeno na domovním zvonku.
Obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je
uzamčen a zvonky bývají nefunkční nebo nečitelné.
Na vesnici nebo v chatových osadách udají číslo popisné
a neuvědomí si, že není umístěno na viditelném místě
[4]
Operační středisko ZZS MSK. Zdroj: http://www.uszsmsk.cz/
WwwFileStore/IBC%204.JPG [cit. 28. 6. 2013]
P

2
Záchranná služba může pomoci jen tomu, koho skutečně najde.
Hledáním pacienta se mnohdy ztratí více času než jízdou
ze vzdálené základny.
Pokud jste zavolali záchrannou službu, vyčkejte jejího
příjezdu.
Jste-li na místě události sami, musíte se rozhodnout, zda
nejdříve poskytnete první pomoc, nebo budete volat ZZS.
Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně. V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti
jediného zachránce je lépe dříve konat, potom ihned volat,
tedy nejprve např. zastavit masivní krvácení, zaklonit hlavu postiženému v bezvědomí, uvolnit dýchací cesty apod.
Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou
přednemocniční neodkladnou péči osobám při postižení zdraví, která:
– bezprostředně ohrožují život postiženého
P

2
– mohou vést prohlubováním chorobných změn
k náhlé smrti
– způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první
pomoci trvalé chorobné změny
– působí náhlé utrpení a nesnesitelnou bolest
– působí změny chování a jednání postiženého ohrožující jeho samého nebo jeho okolí
Výkonné týmy zdravotnické záchranné služby:
– RLP – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je
lékař
– RZP – rychlá zdravotnická pomoc – vedoucím týmu
je záchranář téměř vždy s vysokoškolským zdravotnickým vzděláním
– RLP – RV – rychlá lékařská pomoc – vedoucím
týmu je lékař, ale na místo zásahu jezdí osobním
vozem a spolupracuje s posádkami RZP
– LZS – letecká záchranná služba – vedoucím týmu je
lékař, od RLP se liší pouze dopravním prostředkem
[5]
Pozemní prostředky ZZS
Laici zdravotnickou záchrannou službu často zaměňují
s vozidly zdravotnické dopravy, která jsou určena pouze
pro převozy nemocných.
[6]
Vzdušné prostředky ZZS
P

2
I
IZS je systémem vzájemné spolupráce tísňových složek.
Uplatňuje se zejména v případech hromadných neštěstí
a při mimořádných situacích (např. povodně).
Základními výkonnými složkami jsou:
– hasičský záchranný sbor
– Policie ČR
– zdravotnická záchranná služba
Všichni mezi sebou udržují stálé spojení a spolupracují
i při řešení standardních situací. Klasickým příkladem
jsou dopravní nehody, do jejichž likvidace jsou zapojeny všechny tři tísňové složky. Hasičský záchranný sbor
je připraven pro poskytování technické pomoci, policie
při zásahu řeší záležitosti spojené s bezpečností a zákonností.
Při poskytování první pomoci myslete na své vlastní
bezpečí!
P

2
Riziko poranění zachránce hrozí zejména u:
– dopravní nehody
– požáru
– styku s jedovatými látkami – plyn, oxid uhelnatý,
chemikálie
– úrazu elektrickým proudem
– tonutí
– nakažlivém onemocnění postiženého
– pokousání zvířetem, napadení z okolí
Doporučený postup:
Před poskytováním první pomoci zhodnoťte bezpečnost situace. Nejste povinni poskytovat první pomoc,
pokud by vám či jiným osobám hrozilo nebezpečí.
Postup se může v situacích lišit:
Dopravní nehoda:
– zastavte v bezpečné vzdálenosti
[7]
– rozsviťte výstražná světla
– oblékněte si re lexní vestu, umístěte výstražný
trojúhelník v dostatečné vzdálenosti
– zajistěte havarované vozidlo – vypněte zapalování,
zajistěte ruční brzdu
– pozor na unikající kapaliny z vozidla, nekuřte apod.
Při požáru:
– mokrý šátek přes ústa
– přilba na hlavu
– na ruce rukavice, hadr, kožená obuv
Prostředí zamořené plynem:
– rychle vyvětrejte místnost otevřením oken, dveří,
případně rozbitím výplní – vytvořte průvan,
v prostředí se pohybujte co nejkratší dobu
[8]
Tonutí:
– k záchraně přednostně použijte pomůcek tak,
abyste nemuseli do vody k postiženému
Úraz elektrickým proudem:
– vypněte elektrické sítě, přerušte kontakt s vodičem
– v případě vysokého napětí na místo nevstupujte
(elektrický oblouk může zasáhnout výbojem až
na vzdálenost několika metrů), v případě kabelů
spadlých na zem se nepřibližujte, zem může být pro
elektrický proud vodivá
Nakažlivá onemocnění:
– nikdy nelze vyloučit přenos onemocnění
– vždy se chovejte tak, jako by postižený byl nemocen
– použijte ochranné rukavice, případně sáček
na ruce, resuscitační roušku
P

2
Pokousání zvířetem, napadení z okolí:
– v případě výskytu zvířete na místě události (zejména psa) hrozí vždy riziko pokousání
– zvíře bezpečně přivažte či zavřete, až poté ošetřete
postiženého
– při napadení, potyčce apod. je riziko napadení
zachránce
– i jen náznaky násilí hlaste při telefonátu na ZZS
a vyžádejte si asistenci policie
V případě, že je poraněných více, vykonávejte v první
fázi pouze život zachraňující úkony v tomto pořadí:
– zastavujte prudká krvácení
– ukládejte bezvědomé se zachovanými životními
funkcemi do zotavovací polohy
– přivolejte ZZS – telefon 155, sdělte zprávu o počtu
zraněných a charakteru zranění
– provádějte oživování (resuscitaci)
– aplikujte protišoková opatření
P

2
– teprve potom ošetřujte ostatní postižené – znehybňujte zlomeniny, ošetřujte drobné, méně krvácející rány a další
Důležitý je dobrý kontakt s postiženým (pokud není
v bezvědomí), říkejte mu, co a proč s ním budete dělat.
Cílenými dotazy zjišťujte stav jeho vědomí. Mnohdy i zjištění mechanismu úrazu z odpovědí poraněného zabrání
možnému přehlédnutí přidruženého skrytého poranění.
Kvalitně provedená první pomoc má svůj význam i v případech, ve kterých nejde bezprostředně o život – vedle okamžitého pocitu úlevy dává nemocnému i šanci na menší druhotné poúrazové poškození a naději
na méně komplikací během další odborné péče. Dnes je
kladen velký důraz na poskytnutí kvalitní první pomoci
i v případě neúrazových stavů. Rychlá pomoc například
u infarktu srdce, mozkové příhody apod. má pro další život postiženého po příhodě větší význam než imobilizace zlomené končetiny.
[9]
P
,
Poraněné vyšetřujte:
– pohledem – barva kůže, chování, pohyby, stav vědomí, atd.
– poslechem – dýchání, odběr anamnézy
– pohmatem – šetrným prohmatáním zjišťujeme případné zlomeniny, bolest apod.
– čichem – alkohol, aceton, pomočení, pokálení, atd.
Stanovení priorit:
Neohrozte sebe (zachránce). Zajistěte bezpečnost okolí, situace. Pokud postižený neodpovídá na dotazy nebo
nereaguje na doteky, začněte ihned s vyšetřováním.
Vždy si musíte v první řadě odpovědět na tyto otázky:
– Je při vědomí? Reaguje na oslovení, na bolestivý
podnět?
– Má průchodné dýchací cesty? Má jak dýchat? Má
v dýchacích cestách cizí těleso?
[10]
,
– Dýchá? Má zjevné a zřetelné dýchání?
Máte-li jakékoli pochybnosti o dýchání = Nedýchá,
ihned resuscitujte!
Normální hodnoty fyziologických funkcí
Nemusíte znát důkladně tyto hodnoty a hodnotit je
přesně, jak je uvedeno, ale alespoň např. vědět, co je
„normální“ dýchání a co již není „normální“ a postižený
je ohrožen nedostatkem kyslíku nebo zástavou oběhu
a tedy smrtí.
Dýchání
Dospělí: dechová frekvence 12–20/min.
Děti a kojenci: 20–30/min.
Pokud s vámi postižený normálně mluví, pravděpodobně má volné dýchací cesty a dýchá.
P

2
Pokud nemluví, klekněte si vedle postiženého, přiložte
ucho (tvář) k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník.
Pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte
dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři.
Když postižený nedýchá, musíte uvolnit a vyčistit dýchací cesty.
Puls, tep
Puls je tlaková vlna vyvolaná vypuzením krve z levé komory do aorty a tepen.
Při měření pulsu sledujte: rychlost a frekvenci, pravidelnost a rytmičnost (pravidelný ˟ nepravidelný), kvalitu
tepu (plný, dobře hmatný, nitkovitý, nehmatný).
Měření pulsu na krkavici:
Najděte štítnou chrupavku, sjeďte bříšky tří prstů do prohlubně mezi ní a kývačem a sledujte tep asi
5–10 sekund. Puls měřte pouze na jedné straně.
Puls na zápěstí:
Pokud postižený nedýchá, nezdržujte se kontrolou
pulsu.
Umístěte bříška tří prstů do prohlubně nad rýhou
na přední straně zápěstí v ose s dlaňovým bříškem palce a počítejte počet tepů, které nahmatáte, za minutu.
Dospělí: 60–80/min.
Zhodnocení stavu vědomí
Děti: 80–100/min.
Orientační hodnocení hloubky bezvědomí:
Novorozenci: 120–150/min.
P

2
– somnolence – reakce na slovní podnět zachován,
[11]
spolupráce se zachráncem je minimální
– sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vyvolat
reakci na bolestivý podnět
– koma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět
Mezi fyziologické funkce patří také krevní tlak a tělesná
teplota. Měření krevního tlaku nepatří mezi prioritní vyšetření při poskytování laické PP. Tělesnou teplotu hodnotíte zejména při onemocněních, případně při možném
podchlazení.
Náhlá zástava dechu a krevního oběhu
Téma: Resuscitace dospělého
Příčiny: akutní infarkt srdce, poruchy srdečního rytmu,
dušení se cizím předmětem, poranění hlavy nebo hrudníku, tonutí, otravy, úraz elektrickým proudem, krvácení, podchlazení, obecně hluboké bezvědomí a mnoho
dalších.
[12]
Příznaky: hluboké bezvědomí, bledá, šedá až namodralá barva kůže, namodralé zbarvení rtů, nosu, ušních boltců, nepřítomnost dýchacích pohybů.
Jak rozpoznat srdeční zástavu: Postižený náhle zkolaboval, bezvládně leží a nereaguje na žádné podněty (ani
bolestivé), nedýchá nebo v nápadně dlouhých intervalech lapá po dechu (jako „kapr na suchu“).
Co dělat?
– snažte se křikem přivolat pomoc
– myslete na své vlastní bezpečí (el. proud, tonutí aj.)
– postiženého položte na záda a zkontrolujte vědomí
(oslovte ho, zatřeste ramenem, štípněte do ucha)
– proveďte uvolnění dýchacích cest – záklonem hlavy
tahem za bradu a tlakem na čelo
– zjistěte kvalitu dýchání, nedýchá-li či nedýchá „normálně“ (ignorují se občasné lapavé dechy – gasping)
– volejte 155
– nezdržujte se s vyhledáváním pulsu
P

2
Záklon hlavy
– ihned začněte s resuscitací
Zahajte nepřímou masáž srdce: klekněte si vedle
hrudníku postiženého, ruce propněte v loktech, rameny kolmo nad střed hrudníku, stlačujte střed hrudníku
frekvencí asi 100–120 ˟ za minutu do hloubky 5–6 cm
P

2
Kontrola dýchání
(u dospělého) a pokračujte bez přerušení až do příjezdu
záchranné služby.
[13]
Umělé dýchání z plic do plic
U nevycvičených laiků vede snaha o umělé dýchání
v kritické situaci ke zbytečné prodlevě v nepřímé srdeční masáži.
Pokud ale jste ochotni provádět umělé dýchání a jste vycvičeni, po 30 stlačeních hrudníku zakloníte postiženému
hlavu, ucpete nosní dírky prstem a ukazovákem, přitisknete svá ústa pevně na ústa postiženého a vdechnete svůj
normální výdech. Ústa musí pevně těsnit, aby vzduch
neunikal do okolí. Vidíte zvednutí hrudníku postiženého.
Nepokoušíte se o více než dva vdechy za sebou, ihned pokračujete ve stlačování hrudníku. Pokud jsou první dva
vdechy neúčinné, před dalšími pokusy zkontrolujte dutinu
ústní a proveďte dostatečný záklon hlavy. Takto proveďte
za sebou dva vdechy a poté ihned zase stlačujte hrudník.
Pokračujte v poměru 30 stlačení ku dvěma vdechům.
Nepřímá srdeční masáž
[14]
Pokud je na místě více zachránců, jeden provádí kompletní resuscitaci asi dvě minuty – vdechy a stlačování
P

2
Postupujte podle pokynů AED
– otevřete jej a zapněte
– nalepte de ibrilační elektrody
– v případě de ibrilačního výboje se nikdo nesmí
postiženého dotýkat
– dále dle pokynů AED
Dýchání z plic do plic
hrudníku, druhý odpočívá a poté se vystřídají, nebo jeden
provádí stlačování hrudníku a druhý dýchá z plic do plic.
I tak se doporučuje se po dvou minutách vystřídat.
Je-li k dispozici AED (automatický externí de ibrilátor), použijte ho.
P

2
Automatický externí de ibrilátor
[15]
V resuscitaci pokračujte do:
– návratu normálního dýchání
– převzetí resuscitace záchrannou službou
– vyčerpání zachránce
Téma: Resuscitace dítěte
Neodkladná resuscitace dětí je pro laiky i profesionály
vždy náročnou a silně emotivní činností. Některá speci ika dětského věku ji v mnohých detailech odlišují
od resuscitace dospělých. Problematika se v čase vyvíjí
a vzhledem k celosvětově narůstajícímu významu péče
o dítě zaujímá stále větší prostor i v doporučených postupech národních resuscitačních organizací.
U dětí od jednoho roku do puberty bývá náhlá zástava
krevního oběhu druhotně vyvolaná dušením, proto je
kladen velký důraz na umělé vdechy. Postup je stejný
jako u dospělých, jen je změněné pořadí některých
úkonů:
[16]
Komprese hrudníku jednou rukou
– ujistěte se o bezpečnosti okolí
– ověřte bezvědomí (oslovením, bolestivým podnětem)
– zavolejte o pomoc z okolí
P

2
Komprese hrudníku dvěma
palci
Komprese hrudníku
dvěma prsty
–
–
–
–
P
uložte postižené dítě vleže naznak
uvolněte dýchací cesty
zjistěte kvalitu dýchání, nedýchá-li normálně
proveďte 5 úvodních vdechů tak, aby se hrudník

2
Resuscitace dítěte jedním zachráncem
[17]
zdvihal jen trochu (velké objemy vdechů jsou chybou)
– 30 kompresí uprostřed hrudníku (hloubka stlačení je u dětí asi o třetinu hloubky hrudníku)
– 2 vdechy
Pokud se do jedné minuty kompletní resuscitace neobnoví normální dýchání, volejte záchrannou službu 155.
Pokračujte v resuscitaci jako u dospělých v poměru 30
stlačení a 2 vdechy.
V resuscitaci pokračujte do:
– vyčerpání zachránce
Resuscitace u novorozenců – rozdíly
Poměr stlačení hrudníku a vdechů je 3 : 1, začínáte pěti
[18]
vdechy (jen obsah úst), stlačení hrudníku dvěma prsty
uprostřed hrudní kosti (u jednoho zachránce) – 120/min.
Přednost má technika, při níž zachránce objímá rukama
hrudník, takže dlaně jsou vzadu a palci stlačuje hrudník
(vhodnější u dvou zachránců).
Akutní stavy úrazové
Krvácení
Může se jednat o život ohrožující stav, protože při silném krvácení vzniká velmi rychle, tj. i za 60–90 sekund
hypovolemický šok a následně smrt. Krev je biologický
materiál, který může být pro zachránce velmi nebezpečný, proto při ošetření myslete na své vlastní bezpečí. Při
ošetřování používejte gumové rukavice nebo igelitový
sáček, případně cokoli, aby se krev nedostala do styku
s vaší pokožkou.
P

2
Příčiny krvácení
Poranění cévy řezným, bodným, sečným nástrojem –
pracovní úrazy, autonehody, nehody v domácnosti, při
zlomeninách dlouhých kostí.
Příznaky: při zevním krvácení krev z rány buď plynule
vytéká – žilní krvácení, nebo je proud krve kolísavý, stříkající – tepenné krvácení.
Při poranění velkých tepen (krk, stehno, paže) může krev
stříkat do velké vzdálenosti.
Přiložení sterilního krytí na ránu
První pomoc: bezprostředně život ohrožující masivní
krvácení nejrychleji zastavte přímým stlačením krvácející rány (ideální je použit gumové rukavice či igelitový
sáček). U většiny periferních tepenných krvácení a u každého žilního vystačíte s tlakovým obvazem a zvednutím
poraněné končetiny nad úroveň srdce. Můžete přidat stlačení přívodné tepny v tlakovém bodě.
Přiložení druhé vrstvy krytí na ránu
P

2
[19]
Zásady použití tlakového obvazu
První vrstva tlakového obvazu by ideálně měla být sterilní
(krycí vrstva).
Tlaková vrstva – dostatečně vysoká, savá a pružná.
Fixační vrstva – přichycení obinadlem.
Při prosáknutí nikdy nesundávejte již prokrvácenou vrstvu obvazu, ale přiložte další vrstvu tlakovou a ixační.
Přiložení tlakového obvazu
Po prosáknutí třetí vrstvy použijte škrtidlo.
Škrtidlo používejte pouze v případech, kdy krvácení nelze zastavit jiným předchozím způsobem. Improvizace –
pruh látky, opasek, kravata apod. (ne provaz nebo drát).
Čas přiložení zaznamenejte, škrtidlo neuvolňujte.
Škrtidlo přikládejte v případě:
De initivní tlakový obvaz
[20]
– amputace končetin
– masivního krvácení z velkých tepen
P

2
né krvácení – jedině tehdy škrtidlo po následném
ošetření povolujete)
Zásady použití škrtidla:
Nikdy nepřikládejte škrtidlo na holou kůži. (Na obrázku
je použito škrtidlo bez podložení pro zviditelnění efektu
škrtidla.)
Škrtidlo lze použít pouze při masivním krvácení, a to
pouze v tlakovém bodě na paži nebo stehně. Nejedná se
o 100% omezení průtoku končetinou, ale pouze o omezení průtoku krve, končetina by neměla být namodralá,
studená, raněný by si neměl stěžovat na mravenčení.
Použití škrtidla
–
–
–
–
–
P
crush syndromu – syndromu při zavalení
masivního krvácení při cizím tělese v ráně
masivního krvácení při otevřené zlomenině
třetího prosáknutí tlakového obvazu
improvizovaného ošetření (je mnoho zraněných,
málo zachránců a je nutno rychle ošetřit tepen
2
Po zaškrcení již nepovolujte škrtidlo, pouze zaznamenejte čas přiložení. Škrtidlo použijte tam, kde nelze jinak zastavit krvácení (ztrátové poranění, rozdrcené končetiny),
protože velmi traumatizuje tkáň. Intenzivně chlaďte (končetina tak vydrží bez poškození až 6 hodin – jinak asi 2 h).
Škrtidlo také můžete použít prioritně pouze tam, kde je
[21]
hodně zraněných a málo zachránců. V případě zvládnutí
situace přiložte tlakový obvaz a povolte škrtidlo (to je jediný případ, kdy je možno uvolnit škrtidlo).
Krvácení z tělních otvorů
Z nosu – sed, předklon hlavy, stiskněte nos přes kapesník
namočený do studené vody, dejte studený obklad na zátylek. Pokud krvácení neustane do 10-20 min, zajistěte
ošetření v nemocnici.
Z ucha (nejčastěji zlomenina báze lebeční) – přiložte
na ucho krycí obvaz, uložte raněného na postiženou stranu a volejte ZZS.
Z úst – ústa nevyplachujte, mezi zuby vložte tampon z kapesníku nebo z mulu (stisknout), přiložte studený obklad
na týlní krajinu.
Z plic a zažívacího traktu – poloha v polosedu s pokrčenými dolními končetinami, studený obklad na hrudník
[22]
nebo žaludek, volejte ZZS. Při masivním chrlení krve – zotavovací polohu na boku.
Z močových cest, gynekologické a z konečníku – poloha na zádech s pokrčenými dolními končetinami, přiložte dostatečnou vrstvu savého materiálu (mul, ručník
apod.) mezi nohy, ženám na podbřišek studený obklad.
Volejte ZZS.
Vnitřní krvácení
Velmi závažný stav, raněný je ohrožen hypovolemickým
šokem, tedy ztrátou velkého množství krve. Je závažné
hlavně tím, že ztrátu krve není vidět. Má původ buď úrazový nebo neúrazový (prasklé mimoděložní těhotenství
nebo aneurysma aj.). Projevuje se šokovým stavem. Protišoková opatření a volejte ZZS.
Šok
Příčiny: pokles minutového srdečního výdeje např. ztráP

2
tou krve při krvácení, ztrátou plazmy při popáleninách,
sníženou výkonností srdce při infarktu, rozšíření cévního
řečiště při alergické reakci aj.
V nedostatečně prokrvených tkáních je nedostatek kyslíku, mozek reaguje soustřeďováním krve ve prospěch srdce, plic, mozku. Tím se zvýší i tak nedostatečné prokrvení
okrajových částí těla – z krevního oběhu jsou vyřazovány
další tělesné orgány, dochází k dalšímu snížení minutového srdečního objemu, k nedostatečnému prokrvování
srdce a plic a k zástavě jejich činnosti.
Příznaky:
– rychlý a špatně hmatný tep nad 100 tepů za minutu (u dospělého)
– náhrada poklesu minutového výdeje zvýšenou
činností srdce
– bledá kůže pokrytá studeným lepkavým potem
– kůže není prokrvována, došlo k poruše termoregulace
P

2
– nutkavý pocit žízně – ztráta tělních tekutin
– zrychlené povrchní dýchání – nedostatečné prokrvení plic
– různý stupeň poruchy vědomí – netečnost ospalost, nedostatek kyslíku pro CNS
První pomoc: odstraňte vyvolávající příčinu (ošetřete
rány, znehybněte zlomeniny) – tím zároveň tišíte bolest,
která jinak rozvoj šoku zvyšuje a podpoříte obranné pochody organismu.
Udržování tělesné teploty je jedna z energeticky nejnáročnějších činností organismu. Proto platí, že jedna z nejjednodušších a přitom nejvýznamnějších věcí, které můžete
udělat pro postiženého se závažným úrazem, je zabránit
zbytečným ztrátám tepla; žízeň tišíme zvlhčováním rtů
a obličeje.
[23]
Při každém větším krvácení použijte protišoková
opatření:
–
–
–
–
teplo – použitím termofolie, oblečení
ticho – na místě nehody zajistíte klid
tekutiny – vlhčíte rty, nikdy se nesmí raněný napít
tišení bolesti – nikdy nepodávejte raněnému léky,
pouze ho uklidňujte a uložte do vhodné polohy
– transport – přivolejte ZZS
Popáleniny
Popálenina předloktí
Vznikají následkem působení vysoké teploty na povrch
lidského organismu (přímý plamen, roztavené látky, horké tekutiny, elektrický proud).
Dělení:
Velmi závažné pro malé děti, které jsou stejně jako dospělí
ohroženy šokovým stavem. Vždy při ošetření pamatujte
na své vlastní bezpečí. Před zahájením ošetření z postiženého místa odstraňte šperky, hodinky, náramky atd., přiškvařené oblečení nesvlékejte.
[24]
–
–
–
–
I. stupeň – zarudnutí
II. stupeň – puchýře
III. stupeň – hluboké poškození tkáně
IV. stupeň – zuhelnatění tkáně
První pomoc: uhaste hořící oděv a odstraňte ho (pozor
P

2
–
–
–
–
–
jedna HK 9 %
jedna DK 18 %
trup zepředu 18 %
trup zezadu 18 %
genitál 1 %
V případě popálení plochy větší než 15 % u dospělých
a 10 % u malých dětí – protišoková opatření 5 T.
Vdechnutí ohně nebo horkých par – volejte ZZS.
Volné krytí popáleniny předloktí
na event. přiškvařené části). Chlaďte popálené plochy
15–20 minut. Při popálení velkých ploch chlaďte pouze
obličej, krk, dlaně, plosky nohou a genitálie. Přiložte sterilní krytí (neobvazujte obličej).
Mimo stupně popálenin je důležitý i jejich rozsah – pravidlo 9 pro orientační posouzení:
– hlava 9 %
P

2
Závažnost postižení může také ovlivnit věk postiženého
a nemoci, s kterými se léčí.
Poranění elektrickým proudem
Pozor – neohrozte sebe!
– přerušte spojení zasaženého těla se zdrojem proudu
(např. pomocí smetáku, dřevěné židle, pojistek aj.)
– při srdeční zástavě zahajte ihned resuscitaci – pokud máte AED (automatický externí de ibrilátor),
[25]
použijte ho
– při bezvědomí – uložte do zotavovací polohy
– sterilně ošetřete hluboké popáleniny
– pozor na kontakt s vysokým napětím (téměř vždy
smrtelný, nepřibližujte se (18 m)
– volejte odbornou pomoc (policie, hasiči, ZZS)
Poleptání
Odstraňte potřísněný oděv, vydatně oplachujte 15–20 minut proudem vody. Potom kryjte jako popáleninu + odborné ošetření.
chání, špatně hmatný puls, studená, bledá, nezpocená až
vosková kůže, nastupující bezvědomí, při delším působení
až smrt.
2. Místní – omrzliny prvního až třetího stupně převážně
na okrajových částech těla (nos, brada, prsty na rukou
i nohou):
– I. stupeň – zčervenání – svědění, pálení, bolest, otok
– II. stupeň – puchýře – otok, bolest, poruchy citlivosti
– III. stupeň – odúmrť tkáně – výrazná ztráta citlivosti, ialová až černá barva, snížení hybnosti
První pomoc
Poškození chladem
Příčiny: vliv zevního účinku mrazivého vlhkého prostředí, ostrého větru, ve studené vodě apod.
Příznaky:
Celkové podchlazení: Postiženého přeneste do mírně
vyhřáté místnosti, svlékněte mu opatrně promrzlý oděv,
zabalte ho do mírně teplých pokrývek a pozvolna ohřívejte místnost. Při bezdeší zahajte resuscitaci. Je-li při vědomí, podejte mu teplé nebo vlažné tekutiny.
1. Celkové – vážné podchlazení organismu, pomalé dý-
[26]
P

2
Místní – omrzliny
– I. stupeň – tělesný pohyb, zahřívání v podpaždí, pak
ponořte do vlažné vody, celkově teplé tekutiny.
– II. a III. stupeň – zvolna ohřívejte celé tělo aktivními pohyby, dávejte teplé tekutiny. Nejsou-li
puchýře, lze zahřívat lehkým promačkáváním vlastníma rukama, jinak kryjte jako popáleninu. V obou
případech zajistěte následný převoz na ošetření
ve vyhřátém voze.
První pomoc: Postiženého, který je při vědomí, uložte
vleže na znak s mírně podloženou hlavou do chladného
prostředí a přikládejte na čelo studené obklady. Dávejte
pít studené tekutiny, vhodná je mírně osolená voda. Pokud
je postižený v bezvědomí, uložte ho v chladném prostředí
do zotavovací polohy a uvolněte dýchací cesty, případně
sundejte oděv. Tělo omývejte chladnou vodou, volejte ZZS.
Úžeh
Úpal
Příčiny: nedostatek tekutin a solí k tvorbě potu při pobytu v horkém a vlhkém prostředí způsobuje, že pot nestačí
odčerpat nadměrné teplo vzniklé v organismu – selhává
termoregulační mechanismus – celkové přehřátí organismu. V létě pozor na jízdu autem bez klimatizace.
Příznaky: malátnost, pocit žízně, bolesti hlavy, nevolnost
až zvracení, rychlý a špatně hmatný tep na zápěstí, poru-
P
chy vědomí a křeče.

2
Příčiny: přímé působení slunečních paprsků na nechráněné tělo.
Příznaky: zarudnutí kůže, někdy i puchýře, bolesti hlavy,
závratě, zvracení. U dětí je hlavním příznakem vysoká teplota přes 40 °C, křeče až bezvědomí.
První pomoc: postiženého dopravte do stínu nebo chladnější místnosti, na hlavu dávejte studené obklady. V těž-
[27]
ších případech sprchujte vodou asi 25 °C teplou pět minut nebo dejte na 10 minut vlhký zábal. Studené nápoje
je dobré podávat pomalu, nejlépe po lžičkách. V případě
poruchy vědomí volejte ZZS.
Poranění kostí a kloubů
Poranění kostí
Zlomeniny kostí:
Příznaky: raněný pociťuje velkou bolestivost (doprovázenou i nevolností), která se při pohybu zvětšuje, místo je
oteklé, namodralé barvy, dochází k omezení pohybu, při
pohybu lze slyšet a cítit vrzání kosti, tzv. krepitace.
– u pažní kosti až 1000 ml
– u loketní a bércové kosti až 500 ml
Zavřené zlomeniny
Při ošetření ixujte dlahou přes dva klouby, pokud nemáte
dlahu, horní končetinu dávejte do tzv. „šátkového závěsu“
a dolní končetiny svažte k sobě. Vždy je nutné pamatovat
na šetrnou manipulaci, kostní úlomky jsou velmi ostré,
mohlo by dojít k poranění kožního povrchu a vzniku otevřené zlomeniny s rizikem poranění velké cévy a následnému krvácení.
Zlomeniny mohou být doprovázené silným krvácením
a následným hypovolemickým šokem. U dospělého člověka při zlomení může být do 2 hodin tato krevní ztráta:
– u pánevních kostí až 5000 ml
– u stehenní kosti až 2000 ml
[28]
Fixace končetiny dlahou
P

2
Otevřené zlomeniny:
– při ošetření pamatujte na své vlastní bezpečí
– položte raněného na záda na zem
– podél poraněné kosti přiložte stočené obvazy a přes
ně sterilní krytí, tzv. „ohrádku“
– přiložte dlahu
Improvizovaná ixace končetiny
Fixace končetin k sobě
P

Otevřená zlomenina holeně
2
[29]
„Ohrádka“ u otevřené zlomeniny
Krytí „ohrádky“ u otevřené zlomeniny
„Ohrádka“ u otevřené zlomeniny
Fixace otevřené zlomeniny
[30]
P

2
Poranění kloubů
Vykloubení či podvrtnutí
Velmi bolestivý stav, při kterém se hlavice kloubu dostane mimo kloubní jamku, následně může dojít k poranění
měkkých struktur – svalů a šlach.
Nejčastější poranění vzniká při špatném došlápnutí, kdy
dochází k vykloubení kotníku.
Příznaky: jsou velmi podobné jako u zlomenin, raněný
pociťuje velkou bolestivost (doprovázenou i nevolností),
která se při pohybu zvětšuje, místo je oteklé, namodralé
barvy, dochází k omezení pohybu a atypickému postavení
kloubu.
Ošetření:
– zraněného posaďte
– poraněný kloub stáhněte elastickým obinadlem
nebo použijte dlahu
P

2
Fixace kotníku
– přiložte chladivý obklad
– zajistěte transport
Poranění lebky, krku, páteře, pánve a hrudníku
Příčiny poranění: autonehody, pád z výšky, sportovní
úrazy, skoky do vody.
[31]
Zásady při ošetřování
Vždy se jedná o velmi vážný stav, proto ihned přivolejte
ZZS.
Zbytečně s raněným nemanipulujte. Pokud má zachovány
životní funkce, nechte ho v poloze, jakou zaujímá. V případě, že životní funkce nejsou zachovány (raněný je v bezvědomí a nedýchá), ihned zahajte resuscitaci.
Raněný může být rozrušený, zmatený, může si stěžovat
na brnění či necitlivost končetin, což může být příznakem
poranění míchy; snažte se jej uklidnit.
otočte alespoň raněnému hlavu do strany a kontrolujte
dýchání.
Jedná-li se o poranění hrudníku, tzv. pneumotorax, raněného, který je při vědomí, posaďte, nasaďte si gumové
rukavice nebo igelitový sáček, na ránu přiložte sterilní
krytí, igelitový sáček a přelepte pouze ze tří stran (spodní
strana je volná). Pokud je zraněný v bezvědomí, na ránu
přiložte sterilní krytí, igelitový sáček a přelepte pouze ze
tří stran. Potom raněného položte na bok poraněné strany.
Cizí tělesa
Hrozí-li další nebezpečí, např. výbuch havarovaného vozidla, přesuňte raněného do bezpečí.
Cizí tělesa a předměty v těle (sklo, kovové střepy,
větší třísky apod.)
Poranění hlavy je často doprovázeno zvracením – pamatujte na riziko aspirace (vdechnutí) zvratku do dýchacích
cest. Proto je vhodné, aby raněný zaujímal zotavovací polohu. Pokud poranění nedovolí s raněným manipulovat,
Neodstraňujte je, obložte ránu sterilním mulem a obvažte.
Následuje odborné ošetření. Při nabodnutí (např. na plot)
nadlehčujte, než přijede ZZS a hasiči (technická pomoc).
[32]
P

2
Cizí těleso v ráně
Fixace cizího tělesa v ráně
Krytí cizího tělesa v ráně
Fixace cizího tělesa v ráně
P

2
[33]
Cizí tělesa v nose a v uchu – nejčastěji u dětí (kuličky,
fazole, kno líky, rýže). V nose – nevytahujte ostrými předměty ani prstem. Po hlubokém nadechnutí ucpěte volnou
nosní dírku a nechejte postiženého silně vydechnout nosem, šimráním volné nosní dírky můžete vyvolat kýchnutí.
V uchu – z ucha předměty sami neodstraňujte, ani do něj
nekapejte roztoky oleje apod. – možnost zavlečení infekce. Nepoužívejte nikdy zápalky, drátky apod.
Cizí tělesa v ústech – pinzetou nebo prsty pod kontrolou
zraku odstraňte jen ta tělesa, která se zabodla do sliznice
okraje úst nebo uvázla na dásni.
Cizí tělesa v dýchacích cestách – většinou potrava – často děti a staří lidé, obranný mechanismus – kašel.
– 1. pokus – manuální vyjmutí (Pozor, nezatlačte těleso dále!)
– 2. pokus – postiženého v předklonu opakované
udeřte plochou dlaní mezi lopatky, ev. prudce
[34]
stlačte nadbřišek (ne u těhotných, obézních a malých dětí). Při dušení zahajte umělé dýchání.
Cizí těleso v oku – nemnout oko, nepohybovat očima;
event. vypláchněte oči vodou, kryjte a zajistěte odborné
ošetření.
Vápno – šetrně odstraňte kousky vápna cípem kapesníku
a pak dlouze vyplachujte proudem čisté vody. Kryjte a zajistěte odborné ošetření.
Cizí tělesa v zevních pohlavních ústrojích a konečníku – nejčastěji u dětí, případně v pubertálním období.
Často dojde k poranění sliznice. Při PP nikdy předměty
neodstraňujte, při krvácení přiložte polštářkový obvaz
a odešlete k odbornému vyšetření.
Tonutí
Pozor – neohrozte sebe!
P

2
Nevylévejte vodu z plic, vyčistěte dutinu ústní + resuscitujte.
Podchlazení – větší šance na přežití.
Smrt utonutím je rychlá a tichá.
některé tepny, za tímto místem dochází ke stavu, kterému se říká ischemie. Od daného místa dále nedochází
k okysličování srdečního svalu a ten postupně umírá.
Příznaky:
Tonutí je na druhém místě v příčinách úmrtí dětí v Evropě
i u nás v ČR.
Nejčastěji bolest na hrudi, za hrudní kostí s propagací
do levé horní končetiny, do dolní čelisti, do žaludku, někdy pravé končetiny. Bolest různé intenzity, tlak, pálení.
Akutní stavy – neúrazové
Dušnost, opocenost, nauzea, zvracení, „strach o život“,
celková slabost.
Akutní koronární syndrom
Kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější onemocnění a nejčastější příčinu úmrtí v naší republice vůbec.
K akutnímu koronárnímu syndromu (AKS) dochází v důsledku kritického zúžení koronárního řečiště. Systém
koronárních cév v srdci slouží k jeho zásobení živinami
a kyslíkem. Pokud dojde k zúžení, či dokonce k uzávěru
P

2
Pozor! Lidé s cukrovkou nemusejí pociťovat bolest, příznakem je pouze zvracení.
První pomoc:
– zamezte jakékoli námaze
– uvolněte tísnící oděv
– uložte do polosedu nebo do polohy, která je postiženému pohodlná
[35]
–
–
–
–
–
GLYCERIN – neopakujte podání
navoďte fyzický i psychický klid
sledujte základní životní funkce
je možné, že člověk upadne do bezvědomí
v případě nutnosti začněte provádět kardiopulmonální resuscitaci
je-li k dispozici (při bezvědomí), použijte AED
Mdloba, kolaps, synkopa
Výskyt kolapsu je velmi častý, příčin je mnoho:
Bolest na hrudi
– zvyšte přívod kyslíku – otevřete okno
– rychle aktivujte záchranný řetězec – volejte 155!
– můžete podat léky, které člověk užívá, tzv. NITRO-
[36]
nedodržení životosprávy
užívání některých léků
ortostatické – při dlouhodobém stání
Valsalvův manévr – při tlačení na stolici, zvracení,
kýchání, při ranním močení
– vágové re lexy – tlak košile a kravaty na karotidy
na krku
– zalomení vertebrálních arterií při rotaci krku
–
–
–
–
P

2
a lexi hlavy dozadu
– vazovágové příčiny – náhlá velká bolest, radost,
žal, leknutí
– kardiální příčiny, cévní mozková příhoda, mnoho
dalších
– často kolapsu napomáhají podmínky prostředí –
dlouhé stání, nevětraná místnost, „vydýchaný“
vzduch
Příznaky:
– varovné – pocení, náhlé zblednutí ve tváři, pocit
tepla, pocit nedostatku vzduchu, poruchy vidění
(„hvězdičky“), neostré vidění, mlha
– náhlý pád na zem
– pomalý, těžko hmatatelný tep
– bledost ve tváři (nikdy zčervenání ani cyanóza)
– studený pot
– někdy inkontinence moči
P

2
Kolapsový stav
První pomoc:
– zkontrolujte základní životní funkce (vědomí nepřítomno, ale dýchá, má puls)
– uložte na záda se zvednutými dolními končetinami
– uvolněte tísnící oděv
[37]
Zvýšení končetin při kolapsovém stavu
– zvyšte přívod kyslíku – otevřete okno
– můžete potřít obličej a krk chladnou vodou – nepolévejte
– zkontrolujte přítomnost poranění při pádu – úder
do hlavy apod.
– přivolejte záchrannou službu 155, pokud se postižený neprobere do 5 minut k plnému vědomí nebo
opakovaně kolabuje či má jiné zdravotní potíže
[38]
Zvýšení končetin při kolapsovém stavu
Cévní mozková příhoda (CMP)
Cévní mozková příčina je označována za mozkový iktus,
ale také za mrtvici. Patří mezi nejčastější příčiny úmrtí
v naší republice a často způsobuje trvalé následky. Příčinou je v 80 % případů obstrukce – ucpání přívodné tepny v mozku (podobně jako v srdci při AKS) a následkem
toho dochází k úmrtí části mozku. V cca 20 % případů
dochází k CMP z důvodu krvácení do mozku.
P

2
Příznaky:
– náhlý vznik
– ochrnutí jedné strany těla, jedna ruka je ochrnutá,
druhá ne
– ochrnutí jedné dolní a horní končetiny, druhá je
funkční
– dochází k poklesu koutku úst na jedné straně, mohou vytékat sliny
– postižený často nemůže mluvit, vydává nesrozumitelné zvuky, pokud komunikuje, nemusíme mu
rozumět
První pomoc:
– postiženého dejte do polosedu, případně do jemu
pohodlné polohy
– uvolněte oděv
– ihned volejte ZZS, NIKDY nečekejte, zda „to přejde…“
– zjistěte, jaké léky postižený užívá, připravte zprávy od lékaře
P

2
Oslabení pravostranné končetiny při CMP
[39]
Hypoglykemie – pokles krevního cukru
Diabetes mellitus – úplavice cukrová. Lidský organismus není schopen zajistit dostatečnou rovnovážnou
hladinu cukru v krvi. Při poklesu cukru pod prahovou
hodnotu cukru v krvi dochází k hypoglykemii. Výskyt
cukrovky v naší populaci má zvyšující se tendenci.
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
–
slabost
závratě
zmatenost, agresivita, změna chování
bledost, opocení
třes, někdy i křeče
mělké dýchání, bez zápachu
někdy příznaky podobné epileptickému záchvatu
nebo CMP
První pomoc:
– při vědomí podávejte sladký nápoj – několik lžiček
[40]
cukru v malém množství tekutiny, kostku cukru
do úst, pod jazyk, poté běžné jídlo
– při bezvědomí nepodávejte nic do úst, volejte záchrannou službu 155, kontrolujte základní životní
funkce
Epileptický záchvat
Ke křečovým stavům dochází z různých důvodů, jsou
zapříčiněny chaotickou elektrickou aktivitou v mozku.
Příčinou může být úraz, přehřátí, infekce mozku, epilepsie, hypoglykemie, průjem, zvracení, těžká fyzická i psychická zátěž, alkohol, drogy, horečka, atd.
Příznaky:
– tonické křeče – svaly jsou napjaté
– klonické křeče – dochází k opakovaným záškubům
svalů
– tonicko-klonické – kombinace obou
– petit mal – zasnění se, zahledění, neobvyklé choP

2
vání, výpadky paměti
– grand mal – probíhá nečekaně či s aurou (předzvěstí), s výkřikem, pádem na zem
– ztráta vědomí, promodralý obličej, tonicko-klonické křeče, pomočení
– trvají cca 3 minuty
První pomoc:
–
–
–
–
–
–
uložte postiženého do bezpečné polohy – na zem
zajistěte následnou pomoc
zajistěte, aby nedošlo k sekundárnímu poranění
nic nevkládejte do úst
nepoužívejte násilí
nechejte probíhat záchvat, pouze kontrolujte bezpečí postiženého
– ev. podejte léky, které postižený užívá – rektální
gel
– po záchvatu zajistěte klidné prostředí, polohu
na zádech, hlava zvýšená
– zavolejte záchrannou službu 155
– pokud se jedná o epileptika, který je doma a mívá
záchvaty často, někdy není zapotřebí záchrannou
službu volat
Astmatický záchvat
Astmatický záchvat je chronické záchvatovité onemocnění na alergickém podkladu. Záchvat mohou způsobit
látky z běžného prostředí. Někdy je záchvat způsoben
psychickou nebo fyzickou zátěží. Typické je zúžení dýchacích cest. Postižený má pocit, že nemůže vydechnout.
Příznaky:
– ztížený výdech
– úzkost, strach
– cyanóza – namodralé zbarvení rtů, konečků prstů
První pomoc:
– uklidněte postiženého
P

2
[41]
– dejte do polohy v polosedě s oporou horních končetin
– aplikujte léky, které postižený pravidelně užívá, ne
však opakovaně
– pokud se stav nezlepšuje či horší, volejte záchrannou službu 155
– kontrolujte základní životní funkce
Akutní otravy
Nejčastější příčiny akutních otrav – léčiva, CO, houby
atd.
Akutní otravy spojené s bezvědomím – postup PP, pokud člověk dobře dýchá, uložte jej do zotavovací polohy
(otrávení často zvracejí). Kontrolujte, zda se bezvědomí
neprohlubuje, aby nedošlo k srdeční zástavě. Při srdeční
zástavě ihned resuscitujte. Volejte ZZS.
Akutní otravy u postižených při vědomí. Při vědomí –
při požití tablet do 1 hodiny výplach žaludku, dejte vypít
[42]
několik sklenic slané vody a vyvolejte zvracení.
Snažte se zjistit, jakou látku požil, a zajistěte ji (event.
první zvratky).
U dětí nepodávejte slanou vodu, nahraďte ji několika
rozdrcenými tabletami živočišného uhlí. Volejte ZZS.
Postup při vdechnutí otravné látky – zajistěte přístup
čerstvého vzduchu a uvolněte oděv, sledujte základní
životní funkce, především dýchání. Volejte ZZS.
Otrava kyselinou, louhy – nevyvolávejte zvracení, ošetřete zevní poleptané plochy, popř. vložte do úst kousek
ledu.
Důležitost prevence!
Toxikologické informační středisko, kde vám podají
potřebné informace, jak postupovat v případě otravy konkrétní látkou, má telefonní čísla 224 919 293,
224 915 402.
P

2
Uštknutí hadem (zmije), bodnutí hmyzem
Uštknutí hadem – v našich krajích jde o uštknutí zmijí.
Po kousnutí zůstávají na povrchu těla dvě malé, několik
milimetrů od sebe vzdálené ranky.
protialergický balíček + odborná pomoc ZZS. Včelí žihadlo odstraňte. Důležitost prevence (otevřené nápoje
v létě)!
Kousnutí zvířetem
První pomoc:
Usaďte postiženého, vytlačte a omyjte ranku (je-li čím),
nevysávejte ústy. Poraněnou končetinu uložte níže než
tělo. Zachovejte tělesný klid postiženého.
Každé poranění způsobené kousnutím zvířetem musí
být odborně ošetřeno. Zvíře, které poranění způsobilo,
musí být vyšetřeno veterinárně. Pokousanému by mohlo hrozit infekční virové onemocnění vzteklinou.
Bodnutí hmyzem – u bodnutí hmyzem může nastat
u alergické osoby prudká alergická reakce vyžadující
rychlý zásah ZZS.
Nebezpečí zejména u bodnutí v oblasti hlavy a krku
(v ústech). Rychle postupující otok může způsobit dušení.
První pomoc: studené obklady, ledové nápoje, nanuky,
(silné podchlazení zabrání rychlému nástupu otoku),
P

2
[43]
P
[44]
P

2
P
P

2
[45]
Akreditovaný kurz
„Zdravotník zotavovacích akcí“
40 vyučovacích hodin + 2 hodiny zkoušky
Č. j. MSMT-41972/2013-1-936
Školení je určeno pouze pedagogickým pracovníkům v rámci DVPP
P

2
[1]
Ú
V první kapitole „Základy stavby a funkce lidského těla“ se čtenář seznámí s informacemi, jež jsou nezbytné k pochopení závažnosti zhoršeného zdravotního stavu raněného a ke schopnosti zachránce poskytnout adekvátní první pomoc. Tato část brožury
v sobě zahrnuje popis stavby a funkce pohybového ústrojí, krevního oběhu, krve, trávicího, dýchacího, vylučovacího a kožního
ústrojí, pohlavního systému mužů a žen, smyslového, nervové ústrojí a látkového řízení organismu. Kapitola je doplněna názornými anatomickými obrázky s popisy.
Další velkou kapitolou je „První pomoc“. Provede čtenáře základními druhy zdravotnické první pomoci (první pomoc, první lékařská pomoc, odborná lékařská pomoc, specializovaná lékařská pomoc, technická první pomoc, transport raněného) – znalosti
v této oblasti jsou nezbytné pro pochopení hierarchie poskytované pomoci, speci ických kompetencí poskytovatelů jednotlivých
úrovní zdravotnické první pomoci a k adekvátní komunikaci se zdravotnickými profesionály. Podkapitola „Základní druhy zdravotnického třídění“ (indikační; místní, odsunové; prognostické) seznamuje čtenáře se systematickým tříděním nemocných a raněných – priorita zranění, efektivita práce a poskytování první pomoci tak, aby bylo zachráněno co nejvíce poškozených. Součástí
textu je také pasáž o prevenci úrazů při sportovní i zájmové činnosti, v dopravě a v terénu s vazbou na věkové zvláštnosti dětí.
Podkapitoly věnované poskytování první pomoci jsou zacíleny na prvořadé zdravotnické úkoly v případech, jako jsou krvácení,
velká ztráta krve, dechová a oběhová selhání, úraz elektrickým proudem, tonutí, bezvědomí, křečové stavy a intoxikace, poranění vnitřních orgánů, mozkolebeční poranění, poranění hrudníku a břicha, poranění pohybového ústrojí, náhlé bolesti břicha
a hrudníku, alergické reakce, rány, tepelná poškození, poškození z chladu, poleptání a šok. První pomoc je většinou poskytována
mimo vybavená zdravotnická zařízení, proto jsou součástí textu také zásady poskytování první pomoci ve ztížených podmínkách
(v noci, za deště apod.) a zásady poskytování první pomoci s improvizovanými prostředky. Pro lepší pochopení textu jsou použity
názorné obrázky a fotogra ie.
Brožura obsahuje i kapitolu „Péče o nemocné“. Ta zahrnuje seznámení čtenářů se základními etickými a psychologickými aspekty
péče o nemocné (zdravotnická etika, přístup k nemocnému, základy psychologie nemocného). Seznamuje také s principy sledování životních funkcí a zdravotního stavu pacienta (tep, dech, teplota, krevní tlak, vědomí, příjem a výdej tekutin), péče o lůžko
[2]
P

2
nemocného (úprava lůžka, péče o nemocného na lůžku), aplikace léků a jiných léčebných či úlevových prostředků (podávání léků,
aplikace tepla, chladu, výplachy), se stravováním nemocného (prolíná se také s kapitolou „Základy hygieny a epidemiologie“),
zásadami ošetřování nemocných při hromadném výskytu infekčních onemocnění a také s vlivem prostředí na pacienta.
Kapitola „Základy zdravotnické dokumentace“ seznamuje čtenáře s důležitými dokumenty, které provázejí zotavovací akce. Dokumentace je nezbytnou součástí zotavovacích akcí – pojednává o zdravotním stavu jednotlivých účastníků a její přesné a průkazné
vedení je základní podmínkou akce. V kapitole jsou probrány tyto komponenty dokumentace: evidence bezinfekčnosti, evidence
lékařských potvrzení, evidence zdravotnických průkazů pracovníků tábora, vedení zdravotnického deníku a práce se zdravotním
a očkovacím průkazem (po jeho zavedení).
Část brožury pojednávající o právech a povinnostech zdravotníků zotavovacích akcí poskytuje informace o organizaci činností
zdravotníka před, během a po příjezdu na akci (činnost zdravotníků před odjezdem na akci, činnost při odjezdu, činnost při příjezdu – kontrola podmínek). Seznámení s pojmy jako zdravotnický iltr či izolace je samozřejmostí. Čtenář se dozví, jak má vypadat
vybavení ošetřovny a co zahrnuje komunikace s patronátním lékařem.
„Základy hygieny a epidemiologie“ jsou, vzhledem ke skupinovému charakteru zotavovacích akcí, nezbytnou součástí textu. Pozornost se soustředí na problematiku osobní hygieny (osobní hygiena, denní režim, vztah organismu a prostředí), hygienu životního prostředí a odstraňování odpadních látek. V textu je probrána problematika výživy tentokrát z pohledu epidemiologie
a hygieny (společného stravování) a také prevence šíření nákazy (zásady boje s infekčními chorobami, opatření při jejich výskytu,
včasná diagnostika, izolace, karanténa, nejčastější alimentární nákazy, nákazy vzdušnou cestou, transmisivní nákazy, antropozoonózy, kontaktní nákazy, venerické choroby, AIDS, mykózy).
Poslední velkou kapitolou je „Záchrana tonoucích“. Dílčí podkapitoly seznámí čtenáře s rozdíly při tonutí ve sladké a slané vodě,
technickými prostředky záchrany a jejich použití, způsoby dopomoci postiženým plavcům, se záchranou tonoucích a poskytnutím první pomoci ve vodě a po dopravení na břeh.
P

2
[3]
Náplň studijního programu Zdravotník zotavovacích akcí vychází ze zákona 106/2001 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, přílohy č. 2.
Náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě
Téma
Počet hodin
Teorie
Praxe
Celkem
Základy stavby a funkce lidského těla
5
0
5
První pomoc – teoretická část
6
0
6
První pomoc – praktická část
0
16
16
Péče o nemocné
2
2
4
Základy zdravotnické dokumentace
1
0
1
Práva a povinnosti zdravotníků zotavovací akcí
1
0
1
Hygiena a epidemiologie
4
0
4
Základy záchrany tonoucích
1
2
3
Celkem
20
20
40
Závěrečná zkouška (2 hodiny) je tvořena těmito částmi:
písemný test, praktická zkouška z první pomoci, ústní zkouška.
[4]
P

2
O
1
2
P
Základy stavby a funkce lidského těla ............................8
2.7
Bezvědomí ............................................................................. 60
1.1
Stavba a funkce lidského těla ......................................... 8
2.8
Křečové stavy ....................................................................... 62
1.2
Pohybové ústrojí ................................................................... 8
2.9
Intoxikace ............................................................................... 63
1.3
Krevní oběh a krev............................................................. 15
2.10 Náhlé bolesti břicha a hrudníku ................................. 65
1.4
Trávicí ústrojí ...................................................................... 18
2.11 Cévní mozková příhoda (CMP) .................................. 67
1.5
Dýchací ústrojí .................................................................... 20
2.12 Hypoglykemie ...................................................................... 68
1.6
Vylučovací ústrojí .............................................................. 22
2.13 Alergická reakce, astmatický záchvat ...................... 68
1.7
Kožní ústrojí .......................................................................... 23
2.14 Cizí tělesa................................................................................ 69
1.8
Pohlavní systém žen a mužů......................................... 24
2.15 Poranění vnitřních orgánů, mozkolebeční
1.9
Smyslové ústrojí .................................................................. 26
poranění, poranění hrudníku a břicha.. .................. 71
1.10 Nervové ústrojí ................................................................... 28
2.16 Poranění pohybového ústrojí....................................... 77
1.11 Látková řízení organismu .............................................. 31
2.17 Úraz elektrickým proudem ........................................... 79
První pomoc – teoretická část ........................................ 33
2.18 Tonutí ....................................................................................... 80
2.1
Druhy první pomoci.......................................................... 33
2.19 Rány, tepelná poškození, poškození
2.2
Transport raněných .......................................................... 40
z chladu, poleptání............................................................. 80
2.3
Základní druhy zdravotnického třídění ................. 43
2.20 Šok ............................................................................................. 86
2.4
Prevence úrazů ................................................................... 45
2.21 Uštknutí hadem, bodnutí hmyzem............................ 87
2.5
Krvácení ................................................................................. 47
2.22 Zásady poskytování první pomoci
2.6
Dechová a oběhová selhání ........................................... 53

2
ve ztížených podmínkách .............................................. 88
[5]
5
s improvizovanými prostředky ................................... 88
3
5.1
Zahájení zotavovací akce ............................................. 109
3.1
Dezinfekce, sterilizace, způsoby, zásady ................ 90
5.2
V průběhu zotavovací akce ......................................... 110
3.2
Ošetřovatelská péče .......................................................... 90
5.3
Povinnosti zdravotníka zotavovací akce: ............. 111
3.3
Péče o lůžko........................................................................... 93
5.4
Ošetřovna ............................................................................ 112
3.4
Podávání léků ....................................................................... 95
5.5
Závěr zotavovací akce .................................................... 114
3.5
Odvšivování ......................................................................... 100
5.6
Vzor posudku .................................................................... 115
3.6
Péče o hygienu nemocného......................................... 100
5.7
Vzor prohlášení o bezinfekčnosti ............................ 118
3.7
Výživa nemocných ........................................................... 101
3.8
Léčba běžných infekcí zažívacího traktu .............. 101
6.1
Osobní hygiena ................................................................. 120
3.9
Pitný režim ......................................................................... 102
6.2
Denní režim ........................................................................ 121
3.10 Vliv prostředí na nemocného ..................................... 103
6.3
Vztah organismu a prostředí ..................................... 122
3.11 Ošetřování nemocného dítěte – nejčastější
6.4
Hygiena životního prostředí ...................................... 122
6.5
Odstraňování odpadních látek ................................. 123
3.12 Zásady ošetřování nemocných při hromadném
[6]
zotavovacích akcí ............................................................. 109
Péče o nemocné .................................................................... 90
dětské nemoci ................................................................... 104
4
Práva a povinnosti zdravotníka
6
Základy hygieny a epidemiologie .............................. 119
6.6
Hygiena výživy a stravovací služby ........................ 124
výskytu infekčních onemocnění .............................. 107
6.7
Stravování . .......................................................................... 124
Základy zdravotnické dokumentace ........................ 108
6.8
Zdravá výživa ..................................................................... 125
6.9
Příloha č. 1 k vyhlášce 137/2004 ........................... 125
P

2
6.10 Prevence vzniku a šíření nákazy .............................. 128
6.11 Infekce a infekční onemocnění ................................. 130
7
Záchrana tonoucích ......................................................... 146
7.1
Co je utonutí ....................................................................... 148
7.2
Průběh tonutí ..................................................................... 148
7.3
Fáze tonutí ........................................................................... 149
7.4
De inice vod a toků .......................................................... 150
7.5
Příklad zajištění bezpečnosti dětí
při vodních aktivitách .................................................... 155
7.6
8
P
Technika záchrany tonoucích .................................... 157
Závěr ...................................................................................... 160

2
[7]
1 Z
1.1 Stavba a funkce lidského těla
Základní stavební a funkční jednotkou těla je buňka.
Skládá se z buněčné membrány, cytoplasmy s buněčnými organelami a jádra. Velikost a tvar jednotlivých typů
buněk je velmi rozmanitý. Největší buňkou lidského těla
je vajíčko.
Tkáň vzniká tak, že po dělení buněk (mitóza) se buňky
od sebe nevzdalují a zůstávají pohromadě. Věda, která
studuje mikroskopickou stavbu tkání, je histologie.
Mezi základní typy tkání patří:
Epitelová tkáň – pokrývá povrch těla a dutiny vnitřních
orgánů (v kontextu PP: rány, popáleniny, poranění dutých orgánů).
Pojivová tkáň – vazivo, kosti, chrupavky (v kontextu
PP: zlomeniny, vykloubení, vymknutí).
Svalová tkáň – hladká svalová tkáň: žaludek, střevo,
[8]
močový měchýř, dýchací cesty, děloha, (v kontextu PP:
koliky, poranění dutých orgánů, astmatický záchvat);
– příčně pruhovaná svalovina: kosterní svalstvo, konečník, hltan, jazyk (v kontextu PP: pohmožděniny, zlomeniny, ztrátová poranění).
Nervová tkáň – centrální nervstvo (mozek, mícha) a periferní nervstvo (v kontextu PP: otřes mozku, krvácení
do mozku, poranění míchy po pádech, autonehodách,
amputace, hluboké rány).
Tělní tekutiny – krev, míza, tkáňový mok (v kontextu
PP: krvácení).
1.2 Pohybové ústrojí
Kosterní systém
V lidském těle je asi 220 kostí. Soubor kostí v přirozené poloze se nazývá kostra – skelet. Funkcí kosterního
P

2
systému je především opora měkčím
tkáním, vytvoření pevného a pohyblivého podkladu pro úpony svalů a vazů,
ochrana některých orgánů (hrudní
koš), zásobárna vápníku a fosforu pro
organismus, významná úloha při krvetvorbě.
Kosti mají různý tvar, velikost a funkci.
Stavba kostí: od povrchu směrem dovnitř: okostice, kompaktní kost, spongiózní kost a kostní dřeň.
Okostice (periost): jedná se o tuhou vazivovou blánu, která se nachází na celém povrchu kosti. Součástí
okostice je bohaté krevní zásobení a inervace. Pokud
se na stavbu kostí podíváme v kontextu první pomoci,
jasně vyplývá, že u zlomenin kostí (porušení celistvosti všech vrstev kosti) počítáme s velkou bolestivostí
a hlavně krevní ztrátou, která může být od minimálP

2
ní (malé kosti) až po život ohrožující
krevní ztráty v řádech několika litrů,
a to i u uzavřených zlomenin (např. zlomenina pánve může vést až ke ztrátě
5000 ml, což je de facto objem cirkulující krve dospělého člověka). S krevní
ztrátou jde ruku v ruce riziko rozvoje
šoku! Krvácení se lokálně projevuje
modřinou (hematomem) a otokem
(zbytněním okolí zlomeniny) u zlomenin uzavřených a zevním krvácením
u otevřených zlomenin.
V rámci první pomoci se tedy pokusíme o minimalizaci
krvácení a bolesti – imobilizace končetiny, pánve, hrudníku – a o prevenci rozvoje šokového stavu (protišoková
opatření – 5 T).
Skeleton – kostra se dělí na kostru lebky, osový skelet
(páteř, žebra, hrudní kost) a kostru končetin.
[9]
Kostra lebky
Skládá se z mnoha kostí, které jsou vzájemně pevně spojeny. Výjimku tvoří pouze dolní čelist, které je díky kloubnímu spojení pohyblivá. Lebku můžeme rozdělit na část
obličejovou a mozkovou.
Mozkovou část tvoří: kalva (lebeční klenba) – zahrnuje kost týlní, kosti temenní, čelní a spánkové; báze lební
(spodina lebeční) – zahrnuje kost týlní, klínovou, čichovou, radličnou a dolní skořepy nosní.
Mozková část – dutina lebeční – tvoří především prostor
pro mozek a otvory v bázi lební zajišťují prostor pro nervy, cévy a prodlouženou míchu. Z hlediska úrazů s sebou
kostěný obal mozku přináší bene ity, především ochranu
mozku při nárazech. Na druhou stranu je kostěný obal zcela rigidní a v případě silného nárazu a vážného poškození
mozku, při kterém dochází k otoku mozkové tkáně, tedy
k její expanzi, dochází vzhledem k omezenému prostoru
k útlaku jednotlivých částí mozku (stlačení prodloužené
[10]
míchy do týlního otvoru), což vede k jeho dalšímu poškození a k progresi (zhoršení) stavu postiženého. Pokud dojde ke zlomenině báze lební – tedy místa, které odděluje
mozkovou část a část obličejovou –, dojde ke vzniku patologické komunikace, která se projevuje vytékáním mozkomíšního moku a krve z nosu a ucha. V rámci první pomoci můžeme zmírnit následky poškození mozku a otoku
vhodnou polohou. Pokud je poškozený při vědomí, poloha
se zvýšenou hlavou zajistí dostatečnou drenáž – odtok
žilní krve z mozku, což může alespoň zmírnit narůstající
otok mozku. Pokud je poraněný v bezvědomí, uložíme jej
do zotavovací polohy, v případě odtékání mozkomíšního
moku z ucha vždy na stranu výtoku.
Obličejovou část tvoří tyto kosti: horní čelist, dolní čelist,
kost lícní, nosní, slzní, patrová, jazylka. V obličejové části
rozeznáváme kostěnou dutinu nosní – zlomeniny jsou
zpravidla doprovázeny krvácením. První pomoc spočívá
v poloze vsedě s předkloněnou hlavou, přidržení savého
materiálu u nosu, chladný obklad přiložit na temeno hlavy.
P

2
Pozor! Je důležité rozlišit, zda se jedná o izolovaný úraz nosu – např. kopnutí míče do obličeje –, nebo zda se jedná o poranění hlavy
(báze lební) s výtokem krve! Proto je velmi
důležité zjistit okolnosti zranění.
Osový skelet
Tvoří jej páteř s připojenými žebry a hrudní
kost.
Páteř
Je tvořena 33 až 34 obratli. Z toho je 7 obratlů
krčních (C1–C7), 12 obratlů hrudních (Th1–
Th12), 5 obratlů bederních (L1–L5), kost křížová (vznikla srůstem 5 křížových obratlů)
a kostrční (4–5 obratlů kostrčních). Obratle
jsou mezi sebou spojeny klouby, vazy a pružnými chrupavčitými destičkami – meziobratlovými ploténkami. Páteř se zakřivuje v pře-
P

2
dozadním směru – lordóza (prohnutí vpřed
2×) a kyfóza (prohnutí vzad, 2×). Páteř tvoří
také kostěný obal – ochranu – míchy. Proto,
pokud dojde k poškození páteře – zlomeniny
obratlů, luxace –, je velké riziko poškození
míchy s vážnými následky. Poranění míchy
vede k poruše hybnosti (ochrnutí) a citlivosti v oblasti od místa poškození směrem dolů
– tedy k dolním končetinám. Čím výše došlo
k poranění (tedy čím blíže k hlavě), tím vážnější jsou následky. Poškození horních segmentů krční páteře může vést až ke smrti
zraněného (paralýza dýchacích svalů). Dalším
život ohrožujícím stavem je neurogenní šok
– dochází k „ochrnutí“ stěny cévní, což vede
k hromadění krve především v žilách, poklesu
krevního tlaku a nedostatečnému prokrvení
tkání. K poškození míchy může dojít také nešetrnou manipulací s poškozeným, který má
poraněnou páteř – úlomky zlomených obrat[11]
lů mohou druhotně poškodit míchu. Proto vždy, když
je i minimální podezření na poškození páteře (pády
z výšky, autonehody, pády na hlavu, záda, těžké dopady
na dolní končetiny, skoky do vody), je nutné manipulovat s poškozeným s nejvyšší opatrností a provádět jen
nejnutnější úkony s minimální manipulací. Zajistit krční
páteř proti nechtěnému pohybu je možné např. sáčky
s pískem, kameny obalenými v oblečení, které se přiloží k uším zraněného, popř. pomocí rukou jednoho ze
zachránců. Je dobré pamatovat také
na protišoková opatření 5 T.
které se účastní dýchání. Hrudní kost je místem, na které
se přikládají ruce při kompresích během KPR.
Kostra horní končetiny
Skládá se z kosti klíční a lopatky – tvoří tzv. pletenec horní končetiny, na který se upínají svaly horní končetiny –,
dále z kosti pažní, kosti vřetenní, kosti loketní, kostí zápěstních, záprstních a článků prstů.
Při zlomeninách kosti pažní může dojít
ke ztrátě 800 ml krve, u kosti vřetenní
a loketní až 400 ml krve.
Hrudní koš
Pánev
Je tvořen 12 páry žeber. 10 párů je
chrupavkou připevněno ke kosti
hrudní, 2 páry jsou volné. Hrudní koš
chrání vnitřní orgány – srdce, plíce.
Upínají se na něj svaly mezižeberní,
Pánev se skládá ze dvou kostí pánevních, spojených vpředu stydkou sponou (chrupavčitá spona), z kosti křížové a kostrční. Každá kost pánevní se
skládá z kosti kyčelní, sedací a stydké
[12]
P

2
– všechny kosti jsou spojeny srůstem. Vnitřní prostor
pánve rozlišujeme na velkou pánev – prostor ohraničují
lopaty kostí kyčelních – a malou pánev – prostor mezi
kostí křížovou a kostrčí (vzadu), kostí sedací a stydkou
(po stranách) a symfýzou (vpředu).
Zlomeniny pánve jsou doprovázeny silným krvácením –
až 5000 ml krve –, jsou tedy život ohrožující. Důvodem
tak silného krvácení je jednak velikost kostí (relativně
velké), ale také velikost prostoru – vnitřní pánev –, která
nebrání toku krve.
Kostra dolní končetiny
Ke kostře dolní končetiny řadíme z hlediska anatomie
také pánev (viz výše). Dále se dolní končetina skládá
z kosti stehenní, čéšky, holenní, lýtkové a kostí nohy
(kosti zanártní, nártní a články prstů).
Kost stehenní je nejmohutnější dlouhá kost v těle. Při
její zlomenině dochází ke ztrátě až 2000 ml krve. Opět
P

2
je tedy postižený ohrožen rozvojem šokového stavu. Při
zlomenině kostí bérce (tedy holenní a lýtkové kosti) je
možná ztráta až 1 litru krve.
Kosti končetin jsou spojeny klouby, které umožňují pohyb. Klouby jsou tvořeny kloubními plochami (jamka,
hlavice), chrupavkou a vazy, které kloub zpevňují.
Horní končetina – kloub sternoklavikulární, kloub
spojující kost klíční a lopatku, kloub ramenní, loketní
a klouby spojující drobné kosti ruky s kostí vřetenní a se
sebou navzájem.
Dolní končetina – kloub kyčelní, kolenní, hlezenní (kotník) a klouby spojující drobné kosti nohy.
Každé kloubní spojení může být poškozeno různými
mechanismy (pád, úder předmětem, špatné došlápnutí při sportu, autonehody, …). Může dojít k vykloubení
(luxace, subluxace) – tedy kloubní plochy se vychýlí
do stran (kloubní hlavice se ocitne mimo kloubní jam-
[13]
ku) a v této pozici zůstanou. Projevuje se patologickým
postavením končetiny (kostí), bolestí, omezením pohybu, otokem, hematomem.
Může dojít i k podvrtnutí (distorze) – kloubní plochy se
na chvíli vychýlí ze svého anatomického postavení, ale
vrátí se zase zpět do původní
polohy. Projevuje se bolestí,
omezenou pohyblivostí, otokem, hematomem.
V obou případech dochází
k poškození vazů.
Svaly
Svalstvo v lidském těle rozlišujeme na hladkou svalovinu
(vůlí neovladatelnou, např.
střeva, cévy, jež jsou řízeny
vegetativním nervstvem –
[14]
sympatikus, parasympatikus), příčně pruhované kosterní svalstvo (vůlí ovladatelné) a srdeční (stavbou velmi podobné kosternímu svalstvu, ale vůlí neovladatelné,
schopno automacie – tedy schopno práce bez závislosti
na vyšších nervových etážích).
Příčně pruhované svalstvo spolu s kostrou tvoří funkční
pohybový aparát – zabezpečují pohyb, vzpřímenou polohu, jsou zdrojem tepelné energie.
Tělo má přibližně 600 svalů, z nichž většina je párových. Základní stavební jednotkou je mnohojaderné
svalové vlákno. Větší počet svalových vláken je spojen
vazivem ve snopečky a ty pak ve snopce. Soubor snopců
tvoří svalové bříško, které je pokryté tenkou vazivovou
vrstvou – povázkou (fascií). Na obou koncích přechází
bříško v pevné bílé šlachy. Činnost svalových vláken je
řízena mozkovými a míšními nervy (jsou tedy ovladatelná vůlí). Při smrštění svalových vláken se bříško svalu
ztlušťuje a zkracuje – šlachy táhnou za kost a dochází
k pohybu kostí v kloubech. Názvosloví svalů vychází
P

2
z činnosti, kterou vykonávají – lexory (vykonávají lexi,
tedy ohnutí), extenzory (extenze, tedy natažení), abduktory (abdukce, tedy odtažení) a adduktory (addukce,
tedy přitažení).
Svalstvo je velice bohatě zásobeno krví a nervy. Při jeho
poškození dochází ke krvácení (otevřené, hematom),
bolestivosti a omezení pohybu. Může dojít k pohmoždění svalu, natržení svalu. Svaly velice těsně nasedají
na kosti. Při otevřené zlomenině kostí dochází k protětí
svalstva, při uzavřených zlomeninách dochází k jejich
pohmoždění. 1.3 Krevní oběh a krev
Krevní oběh tvoří tepny, žíly, vlásečnice a srdce
(pumpa).
Srdce je dutý orgán, který se skládá z pravého srdce
(pravá síň a komora) a levého srdce (levá síň a komo-
P

2
[15]
ra). Krev je přiváděna horní a dolní dutou žilou do pravé síně, odtud přes chlopeň (trojcípá) do pravé komory.
Přes poloměsíčitou chlopeň do plicní tepny (plícnice)
a do plic. Z plic 4 plicními žílami do levé síně, přes dvoucípou chlopeň do levé komory. Odtud přes poloměsíčitou chlopeň do srdečnice (aorty) a do celého těla.
Žíly přivádějí krev DO srdce a většinou vedou odkysličenou krev. Z důvodů nízkého obsahu kyslíku je tmavě červená, a jelikož je v žilním systému relativně nízký tlak,
z rány spíše vytéká.
Tepny odvádějí krev ze srdce a ve většině případů vedou krev okysličenou – obsah kyslíku způsobuje světlé
zbarvení krve, a jelikož je krev vedena OD srdce, tedy
pod tlakem, z rány stříká podle tepu srdce. Z toho vyplývá způsob přiložení škrtidla, popř. zmáčknutí tlakových
bodů – vždy mezi ránou a srdcem!
Vlásečnice jsou drobné cévky, které spojují žilní systém
s tepenným, kde dochází k výměně živin a dýchacích
[16]
plynů mezi tkání a krví. Vlásečnicové krvácení je většinou nezávažné, lehce zastavitelné.
Krev je tekutá tkáň. Skládá se z krevní plazmy (tekutá složka krve) a krevních elementů: červené krvinky
(erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky
(trombocyty). Dospělý člověk má v průměru 4,5–5 litrů
krve. Krev má funkci transportní (živiny, kyslík), udržování stálosti vnitřního prostředí (homeostázy), imunitní, udržování stálého objemu (srážlivost).
Téměř každé zranění je doprovázeno krvácením. Drobná krvácení jsou organismem velmi dobře zvládaná.
Větší až masivní ztráty jsou život ohrožující. Při ztrátách většího objemu je riziko vzniku šoku.
Šok může být hypovolemický (nízkoobjemový) – tedy
takový, při kterém dochází ke ztrátám tělesných tekutin (krve, plazmy, vody). Příčiny jsou krvácení, masivní
zvracení, průjmy (úpal, úžeh, infekční nemoci – salmonelóza), popáleniny (ztráta tekutin skrz poškozenou
P

2
kůži). Dalším druhem je šok kardiogenní – při tomto
druhu šoku selhává srdce jako pumpa, tedy objem krve
se nezměnil, ale srdce nezvládá přečerpávat obíhající
množství krve a důsledkem je nedostatečné prokrvení
tkání. A posledním druhem šoku je šok distributivní
– již z názvu vyplývá, že jde spíše o problém v distribuci (rozmístění) objemu krve než o absolutní ztrátu
krve. Objem krve je tedy opět v prvních fázích zachován, ale dochází z různých příčin (např. silná alergie
– anafylaktický šok; vážná celková infekce – septický
šok; poškození míchy a centrálního nervového systému – neurogenní šok, viz výše) k patologické paréze –
„ochrnutí“ stěny cévní, což vede k jejich rozšíření. Tedy
stejný objem krve se najednou musí rozlít do mnohem
většího prostoru, což opět vede k poklesu krevního
tlaku a k nedostatečnému prokrvení tkání. (Můžeme
přirovnat k řece – pokud stejné množství vody proteče úzkým korytem, proud bude silný a voda poteče
pod větším tlakem. V okamžení, kdy se vylije z břehů
P

2
a stejné množství vody se rozlije po poli, tok vody velmi
zpomalí, místy zastaví úplně.)
V rámci první pomoci není důležité, o jaký druh šoku
se jedná, ale je třeba mít v podvědomí, že se šok může
rozvinout, a pokusit se mu předcházet protišokovými
opatřeními 5 T. Tedy teplo (zabránit ztrátám tepla; podchlazení ovlivňuje vnitřní prostředí a prohlubuje šokový
stav), ticho (zranění je pro organismus velmi náročná
situace, hlukem se zbytečným stresováním nemocného
dochází ke stimulaci autonomního nervového systému
a vyplavování stresových hormonů, které situaci jen
zhoršují), tekutiny (v rámci první pomoci je možné JEN
a POUZE zvlhčování rtů; postižený nesmí pít z důvodu
možné operace, poškození zažívacího traktu), tišení
bolesti (v rámci první pomoci se jedná JEN o ixaci zlomenin, šetrné zacházení, minimální manipulaci; NESMÍ
se podávat léky z důvodu zkreslení příznaků – bolest je
důležitý diagnostický ukazatel), transport – co nejrychlejší a nejšetrnější! Volat ZZS.
[17]
1.4 Trávicí ústrojí
Dutina ústní je ohraničena rty, tvářemi, měkkým a tvrdým patrem a jazykem. V dutině ústní se nacházejí zuby
– mléčný chrup má 20 zubů, trvalý 32. Zuby rozlišujeme
na řezáky, špičáky, třenové a stoličky. Do dutiny ústní ústí
slinné žlázy – příušní, podjazyková, podčelistní. Součástí je také jazyk – svalový orgán. Vnitřní část je vystlána
sliznicí, která je bohatě prokrvena – při poraněních (pády
na obličej, míčové hry, brachiální násilí, požití kyselin,
louhů, popáleniny) dochází ke značnému krvácení.
Na dutinu ústní navazuje hltan – trubicovitý orgán, který je společný jak pro dýchací, tak pro trávicí systém. Má
část nosní, ústní a hrtanovou.
Navazuje jícen – trubicovitý orgán dlouhý asi 25 cm.
Spojuje hltan a žaludek. Do žaludku vstupuje pod bránicí. K závažnému poškození může dojít při požití cizího
ostrého předmětu (rybí kost, monočlánek), kyselin, louhů, při bodných ranách.
[18]
P

2
Žaludek – vakovitý orgán, kde dochází k natrávení požité stravy působením HCl a pepsinu. Natrávená strava je
dále posouvána do tenkého střeva, kde dochází k dalším
procesům trávení a vstřebávání živin. K poškození může
dojít požitím cizího tělesa (monočlánky), louhů, kyselin,
ale také prasknutím žaludečních vředů atd.
Tenké střevo je 4–5 m dlouhá trubice. Dělí se na dvanáctník, lačník a kyčelník. Sliznice střeva obsahuje drobné klky, které jsou bohatě zásobeny krví – zde dochází
ke vstřebávání živin do krve. Do dvanáctníku ústí žlučovod a vývod slinivky břišní. Žlučovodem je přiváděna
žluč, která napomáhá trávení tuků, a ze slinivky břišní
pankreatická šťáva, která obsahuje enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny.
Tlusté střevo je trubicovitý orgán, ve kterém dochází
k posouvání nestrávených zbytků potravy, k jejich zahuštění (zpětným vstřebáváním vody) a dalšímu zpracování bakteriemi (tvorba vitamínu K a vitamíny sku-
P

2
piny B). Součástí tlustého střeva je také slepé střevo
s červovitým výběžkem – appendix. Jeho zánět se projevuje nejdříve nespeci ickým diskomfortem, poté bolestmi v podbřišku, teplotou do 38 °C, zvracením.
V konečníku dochází k hromadění a následnému vyloučení stolice.
Pobřišnice – hladká, lesklá blána, která vystýlá dutinu
břišní (nástěnná) a pokrývá (útrobní) orgány dutiny
břišní.
Při poškození dutých orgánů dochází ke krvácení, ale
také k přesunu jejich obsahu do okolních tkání – např.
stolice (infekce – zánět pobřišnice), žaludeční šťávy
(„poleptání“) –, což vede k závažnému poškození dalších orgánů dutiny břišní.
K zažívacímu ústrojí řadíme také parenchymatózní orgány – játra, slinivka břišní. V dutině břišní se nachází
také slezina (patří do mízního systém). Tyto orgány jsou
[19]
velmi bohatě zásobeny krví a při jejich poranění (ostrá –
bodné rány; tupá – nárazy na volant, kopnutí koněm, ...)
dochází k velkému krvácení. U tupých poranění se jedná
o krvácení vnitřní – tedy skryté a proto velmi nebezpečné. Při podezření na možné vnitřní krvácení (mechanismus úrazu, hematom v oblasti břicha, ...) je dobré se
zaměřit na tyto příznaky: bolest, zrychlený tep, bledost,
studený pot, úzkost, ...
1.5 Dýchací ústrojí
Skládá se z dutiny nosní, nosohltanu, hrtanu, průdušnice, průdušek a plic.
Dutina nosní má hlavní funkci v ohřívání, zvlhčování
a očištění vdechovaného vzduchu. S dutinou nosní jsou
spojeny vedlejší nosní dutiny. Sliznice dutiny nosní je
bohatě zásobená krví. Při jejím poškození dochází ke krvácení. V kontextu první pomoci je důležité vyvarovat se
záklonu hlavy – krev stéká do dutiny ústní a může dojít
[20]
k jejímu vdechnutí do plic. Z nosní dutiny může vytékat
kromě krve také mozkomíšní mok (nažloutlý, většinou
však v kombinaci s krví) při zlomenině báze lební (viz
lebka).
Nosohltan je místo, kde se kříží dýchací a trávicí cesty.
Hrtan – 6 cm dlouhý trubicovitý orgán, na který naP

2
vazuje průdušnice. Je tvořen
chrupavkami. Vnitřní stěna je
pokryta sliznicí – při alergické
reakci může zduřet a způsobit
dušení. Stejně tak při podráždění dýchacích cest – např. při
tonutí – může dojít ke křečovitému sevření hrtanu (laryngospasmus) a rovněž způsobit
dušení (tzv. suché tonutí).
Průdušnice – 12–13 cm dlouhá
trubice, tvořená chrupavkami.
Průdušnice se dále dělí na pravou a levou průdušku,
které se zanořují do plic a dále se dělí na drobné průdušinky, na které v plících nasedají plícní sklípky. Velkým rizikem, zejména u malých dětí, je vdechnutí cizího
tělesa do dýchacích cest. Čím výše (tedy blíže k dutině
ústní) se těleso zaklíní, tím je větší riziko udušení. K odstranění tělesa se může použít u dospělých Heimlichův
P

2
hmat, který využívá zvýšeného
tlaku v dýchacích cestách při
stlačení nadbřišku, nebo Gordonův manévr (u dětí), který
využívá gravitace.
Plíce jsou párový orgán, který je uložen v dutině hrudní.
V plících dochází k výměně
kyslíku a oxidu uhličitého mezi
atmosférou a krví. Plíce jsou
pokryty poplicnicí, která přechází v pohrudnici – ta vystýlá
dutinu hrudní. V tomto prostoru (pohrudniční dutina)
se nachází podtlak – tedy nižší tlak než v okolí –, který
zajišťuje rozepětí plic. Při jeho poranění – bodné rány,
poranění zlomeným žebrem – dochází ke zrušení podtlaku a ke kolapsu plíce (pneumothorax).
Dýchání má 3 fáze: nádech, výdech a pauzu.
[21]
Nádech je aktivní děj. Při nádechu dochází činností mezižeberních svalů a bránice ke zvětšení objemu hrudníku, což vede ke zvětšení podtlaku v pohrudniční dutině
a k nasávání vzduchu.
Výdech je za normálních okolností
pasivní děj. Jde tedy pouze o uvolnění dýchacích svalů, poklesu hrudníku,
zmenšení jeho objemu a smrštění plíce. Námahový výdech je viditelný např.
u astmatického záchvatu.
1.6 Vylučovací ústrojí
a ledvina je chráněná vazivovým pouzdrem. Skládá se
z kůry a dřeně. Dřen ústí do ledvinných kalichů (patří
mezi vývodné cesty močové). Hlavní funkční jednotkou je nefron – v něm dochází k iltraci krve a tvorbě moči (1,5 l / 24 hod,
nepotřebné látky, škodlivé látky, vedlejší produkty metabolismu). Krev je
do ledvin přiváděna ledvinnými tepnami – ty odstupují ze srdečnice. Při tupých poraněních (autonehody, kopnutí, ...) může dojít k odtržení (natržení)
od tepny a masivnímu vnitřnímu krvácení. Může dojít také k pohmoždění
ledviny či jejímu natržení.
Tvoří je ledviny a vývodné cesty močové.
Vývodné cesty močové
Ledviny
Jsou párový orgán, nacházejí se v zadní
části dutiny břišní – tzv. retroperitoneum. Povrch ledviny je pokryt blánou
[22]
Odvádějí vytvořenou moč z těla ven.
Začínají ledvinnými kalichy, pokračují
v ledvinnou pánvičku, močovod, močový měchýř a močovou trubici. Jedná
P

2
se o dutý systém. Močový měchýř může být poškozen
otevřeným poraněním (bodná rána) nebo může dojít
k jeho prasknutí při tupém nárazu (pády z výšky, sražení chodce, ...). Při poškození močového měchýře dochází
k vylití moči do malé pánve, které může vést k poškození okolních tkání zánětem (zánět pobřišnice).
1.7 Kožní ústrojí
Kůže je z hlediska plochy největším orgánem v těle. Odděluje vnitřní prostředí od zevního, chrání před vysycháním a pronikáním mikroorganismů do těla, udržuje
stálou tělesnou teplotu a je také orgánem smyslovým.
Skládá se ze tří vrstev – pokožka, škára a podkožní vazivo – a z přídatných orgánů (vlasy, chlupy, nehty a žlázy).
Pokožka je zcela na povrchu – její buňky postupně umírají, rohovatí a olupují se.
Škára je vazivová vrstva, velmi bohatě prokrvená, s čet-
P

2
nými mízními cévami. Díky bohatému krevnímu řečišti
je zásobárnou krve, která může být v případě potřeby
přesunuta k jiným orgánů. Tento mechanismus se uplatňuje u šoku. Proto mívá zraněný s nastupujícím šokovým stavem bledou a studenou kůži.
Podkožní vazivo je bohaté na tukové buňky.
Při termickém poškození kůže dochází k narušení jejich
[23]
funkcí – dochází k úniku plazmy a tím ke ztrátě tekutin a možnému rozvoji šoku, je zvýšené riziko prostupu
mikroorganismů, popálený jedinec je ohrožen podchlazením, čím větší plocha a hlubší vrstvy kůže jsou postiženy, tím horší je stav zraněného.
1.8 Pohlavní systém žen a mužů
Ženské pohlavní orgány
Vnitřní ženské pohlavní orgány: vaječníky, vejcovody,
děloha, pochva.
Vaječníky jsou párový orgán. Skládají se z dřeně a kůry.
V kůře jsou uloženy ženské pohlavní buňky – vajíčka.
Produkují ženské pohlavní hormony – estrogen, progesteron. Během cyklu dochází vlivem hormonů k dozrávání vajíček a k jejich uvolnění.
Vejcovod je trubicovitý párový orgán. Rozšířený začátek
vejcovodu je otevřen do dutiny břišní. Má nálevkovitý
[24]
tvar s řasami, které se během ovulace kladou na povrch
vaječníku a zachycují vajíčko. Ústí do dělohy. Mimoděložní těhotenství může být život ohrožující stav. Rostoucí plod ve vejcovodu způsobí jeho prasknutí, které vede
ke krvácení!
Děloha je nepárový dutý svalový orgán, na kterém jsou
P

2
Mužské pohlavní orgány
Vnitřní mužské pohlavní orgány: varle, nadvarle, chámovod, močová trubice, předstojná žláza.
Varlata jsou párové pohlavní žlázy. Zde se vytvářejí a dozrávají spermie (pohlavní buňky) a zajišťují také tvorbu
testosteronu.
rozlišovány rohy děložní – ústí zde vejcovody, tělo a hrdlo. Hrdlo ústí do pochvy. Děloha má na povrchu sliznici,
která prodělává pravidelné změny v závislosti na menstruačním cyklu.
Pochva spojuje vnitřní pohlavní orgány s vnějšími. Vnější ženské pohlavní orgány: velké stydké pysky, malé
stydké pysky, vestibulární žlázy. Velké stydké pysky jsou
tvořeny kožní řasou naplněnou tukem a na vnitřní straně přecházejí v malé stydké pysky.
P

2
Nadvarle (párový orgán) je místem, kde se spermie shromažďují, mísí se s hlenem a stávají se schopny pohybu.
Chámovod prochází prostatou a ústí do močové trubice.
Stěnu chámovodu tvoří hladké svalstvo, které smrštěním vypuzuje spermie z nadvarlete do močové trubice.
Předstojná žláza (prostata) je přídatná žláza uložená
pod močovým měchýřem a obepínající začátek močové
trubice, do níž ústí četné vývody – řídký mléčný sekret
se mísí se spermiemi a hlenovitým sekretem nadvarlat
a vzniká ejakulát.
[25]
Zevní mužské pohlavní orgány – pohlavní úd, šourek.
Ústrojí chuťové
Pyj je kopulační orgán. Obsahuje topořivá tělesa, bohatě
cévně zásobená. Náplň topořivých těles vyvolává erekci.
Penis je zakončen žaludem. Žalud je krytý posuvnou předkožkou. V šourku jsou uložena varlata a nadvarlata.
Receptory chuťového ústrojí tvoří chuťové pohárky – ty se
nacházejí na sliznici jazyka, měkkém patře, zadní straně
hltanu a hrtanové příklopce. Chuťové pohárky jsou schopny rozlišit 4 základní chutě: sladko (na špičce jazyka), slano (na špičce jazyka, po jeho stranách), hořko (na kořeni
jazyka) a kyselo (po stranách jazyka).
1.9 Smyslové ústrojí
Ústrojí čichové
Je lokalizováno na stropě dutiny nosní. Ve sliznici se nacházejí čichové buňky. Sliznice je méně prokrvená než
ostatní části nosní dutiny. Uložení čichových buněk neumožňuje rozpoznání jemnějších čichových podnětů. Přizpůsobení buněk na podnět je relativně rychlé – dochází
k adaptaci a snížení schopnosti podnět vnímat. Věkem se
čich zhoršuje.
[26]
Ústrojí zrakové
Orgánem zraku je oko (oční koule) a přídatné orgány oka
(svaly okohybné, víčka, spojivky, slzný aparát).
Oční koule
Je uložena v kostěné očnici. Stěna se skládá ze tří vrstev.
Vnější vrstvu tvoří z většiny bělima, ta vpředu přechází
v průhlednou rohovku (je bezcévnatá a bohatě nervově
zásobená – tzn. poranění rohovky nekrvácí, ale je velmi
bolestivé!). Na bělimu se upínají okohybné svaly a na zadním pólu jí prochází zrakový nerv. Další vrstvu tvoří cévP

2
komory oční. Vnitřní prostor oční koule vyplňuje sklivec.
Mezi přídatné orgány oka se řadí okohybné svaly, víčka,
spojivky, slzný aparát.
Poškození oka je často způsobeno úrazy – cizí tělesa v oku.
Ústrojí hmatové
natka, která v přední části přechází na řasnaté tělísko
a duhovku. Na řasnatém tělísku je zavěšena čočka, hladký
sval umožňuje její zakřivení. Duhovka je kruhovitý terčík
s otvorem uprostřed – zornice. Hladké svaly způsobují
zúžení/rozšíření zornice a regulaci světla dopadajícího
na sítnici. Vnitřní vrstvu oka tvoří sítnice, na které jsou
přítomny tyčinky a čípky (světločivné buňky). Jejich koncentrace se různí. Nejsou přítomny v tzv. slepé skvrně, naopak nejvíce čípků je ve žluté skvrně. Rozeznáváme dvě
P

2
Senzory v kůži rozeznávají mechanické podněty (tlak,
tah, napětí, vibrace, lechtání), bolest a teplotu. Volná
nervová zakončení v pokožce a škáře jsou receptory
bolesti. Ve vlasových pochvách reagují na sklon vlasu.
Ve škáře se nacházejí tělesa reagující na dotyk. Receptory vnímající mechanické podněty se nacházejí také
ve svalech, kloubech, sliznicích. Proto je většina poranění doprovázena bolestí!
Ústrojí sluchové a rovnovážné
Sluchové ústrojí se dělí na 3 části – zevní, střední a vnitřní ucho.
[27]
ní tlaku mezi zevním prostředím a středouším. Vnitřní
ucho: v kostěném labyrintu je uložen vlastní sluchový
orgán – blanitý labyrint. Ten se skládá z ústrojí rovnovážného (polokruhovité kanálky a váčky) a ústrojí sluchového (hlemýžď). Prostor mezi kostěným a blanitým
labyrintem je vyplněn tekutinou podobného složení
jako plazma. Blanitý hlemýžď obsahuje Cortiho orgán
s vláskovými buňkami.
Zevní ucho zachycuje zvukové vlny z vnějšího prostředí
a převádí je do středního ucha. Dělí se na 3 části – boltec, zvukovod (trubice vystlaná tenkou kůží s mazovými žlázami a ochlupením) a bubínek (tenká kruhovitá
ploténka – zajišťuje přenos vibrací do středního ucha).
Střední ucho se skládá ze sluchových kůstek – kladívka,
kovadlinky a třmínku. Kloubní spojení kůstek zajišťuje
přenos zvukových vln. Středouší je spojeno Eustachovou trubicí s nosohltanem. Trubice slouží k vyrovnává[28]
K poškození sluchového ústrojí dochází působením
tlaku (výbuch, pád do vody) nebo cizího tělesa. Z ucha
může vytékat krev a mozkomíšní mok při zlomenině
báze lební. K poškození vnitřního ucha – rovnovážného
ústrojí – může dojít při tonutí, což vede k dezorientaci
ve vodě (topící se nepozná, kde je vodní hladina).
1.10 Nervové ústrojí
Nervový systém je nejvyšším řídícím centrem. Řídící
části nervového systému jsou mozek a mícha, společně
P

2
mezimozek). Prodloužená mícha, Varolův most, mozeček a střední mozek tvoří mozkový kmen.
Mícha
označované jako centrální nervová soustava. Základní
vlastností nervového systému je dráždivost a vodivost.
Základní stavební a funkční jednotkou je neuron. Synapsí je označeno spojení dvou buněk, z nichž je alespoň
jedna nervového původu.
Jednotlivé oddíly centrální nervové soustavy: mícha,
zadní mozek (prodloužená mícha, Varolův most, mozeček), střední mozek a přední mozek (koncový mozek,
P

2
Hřbetní mícha je dlouhá asi 40–50 cm a je uložena v páteřním kanálu. Horní konec plynule přechází v prodlouženou míchu a dolní konec dosahuje pouze k druhému
bedernímu obratli. Na míše rozlišujeme bílou hmotu
a šedou hmotu (uvnitř míchy – připomíná motýla a obaluje centrální kanálek) míšní, zadní rohy míšní (končí
v nich senzitivní – dostředivá – vlákna) a přední rohy
míšní (vychází z nich motorická – odstředivá – vlákna –
pohyb). V šedé hmotě jsou centra zajišťující jednoduché
pohyby trupu a končetin. Poškození míchy viz páteř.
Mozkový kmen
Stavebně a funkčně se skládá z několika odlišných částí:
prodloužené míchy, Varolova mostu, středního mozku.
[29]
Prodloužená mícha je přímé pokračování hřbetní míchy
nad velkým týlním otvorem (v lebce). Svým horním koncem se zanořuje do Varolova mostu. Prodloužená mícha
je centrum dýchání, kardiovaskulární a trávicí a centrum
pro řízení některých re lexů (sací, polykací, obranné –
kýchání, zvracení). Při vážném poškození mozku může
dojít kvůli otoku ke stlačení prodloužené míchy do týlního otvoru a k zástavě dechu, srdce (viz lebka).
Varolův most je přímým pokračování prodloužené míchy.
Ve středním mozku jsou uložena centra pro zrakové relexy (otočení očí za světlem) a pohybovou souhru očí,
pro sluchové re lexy (otočení hlavy za zvukem) a centra
řídící činnost vegetativního nervstva. Jsou zde také jádra některých hlavových nervů.
Mozeček se podílí na řízení úmyslných a neúmyslných
pohybů, reguluje svalové napětí, udržování rovnováhy.
Poškození mozečku vede k porušení rovnováhy, k ne[30]
schopnosti cílených pohybů. K přechodnému ovlivnění
funkce mozečku dochází také při požití alkoholu.
Mezimozek je uložen mezi dvěma hemisférami koncového mozku. Skládá se z talamu (centrum zraku a sluchu, vnímání bolesti) a hypotalamu (tvorba řídících
hormonů).
Koncový mozek je největší část mozku. Je tvořen dvěma
hemisférami. Povrch hemisfér je pokryt šedou kůrou
mozkovou, pod níž se nachází bíla hmota mozková. Každá z hemisfér je hlubokými brázdami rozdělena na laloky čelní, spánkové, temenní a týlní.
Kůra mozková je rozbrázděna zářezy a vytváří mozkové
závity. Nacházejí se zde korová centra: v zadní části čelního laloku je centrum motoriky, v dominantní hemisféře je před centrem motoriky centrum řeči. Centrum kožní citlivosti se nachází v přední části temenního laloku.
Centrum zraku je v týlním laloku. V horní části spánkového laloku je centrum sluchu. Na vnitřní ploše spánkoP

2
vého laloku je popsáno centrum chuti. Uvnitř mozku se
nachází komory vyplněné mozkomíšním mokem.
Periferní nervy dělíme na mozkové a míšní.
Mozkové nervy vystupují z prodloužené míchy a spodiny mozku – známe 12 párů hlavových nervů (např. čichový, zrakový, sluchový, lícní, trojklaný nerv, ...).
Míšní nervy vystupují z míchy meziobratlovými otvory,
vytvářejí nervové pletence (krční, pažní, bederní, křížový).
1.11 Látková řízení organismu
Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony, které významně zasahují do řízení organismu. Patří mezi ně hypotalamus, podvěsek mozkový, štítná žláza, příštítná tělíska,
brzlík, slinivka břišní, nadledviny, pohlavní žlázy.
Hypotalamus produkuje hormony, které regulují tvorbu
hormonů v podvěsku mozkovém.
P

2
Podvěsek mozkový se skládá ze dvou částí – předního
a zadního laloku. V předním laloku se tvoří růstový hormon, prolaktin, adrenokortikotropní hormon (řídí tvorbu hormonů v nadledvinách), tyreotropní hormon (řídí
tvorbu hormonů ve štítné žláze), gonadotropní hormony
(řídí funkci pohlavních žláz). V zadním laloku je uskladněn antidiuretický hormon a oxytocin.
Štítná žláza je uložena po obou stranách hrtanu
u chrupavky štítné. Její hormony mají mnoho funkcí,
např. ovlivňují metabolismus, ovlivňují srdeční činnost,
jsou nezbytné pro normální vývoj nervové soustavy.
Nadledviny jsou párový orgán, uložený v tukovém pouzdru ledvin. Jsou složeny z kůry a dřeně. Produkují hormony, které ovlivňují srdeční činnost, krevní tlak, dýchací
cesty (např. adrenalin), mají metabolické a protizánětlivé
účinky (kortizol), regulují množství tekutin mimo buňky
(aldosteron), ovlivňují sexuální dospívání (androgeny).
Slinivka břišní má jak funkci vnější sekrece (tedy trávicí
[31]
enzymy, viz trávicí ústrojí), tak funkce vnitřní sekrece.
Tu zajišťují Langerhansovy ostrůvky, které produkují
hormony. Neznámější z nich jsou inzulin a glukagon. Inzulin mimo jiné snižuje hladinu cukrů v krvi. Glukagon
má opačný účinek. Pokud dojde k poruše tvorby inzulinu nebo jeho účinků v organismu, vzniká onemocnění
diabetes mellitus – „cukrovka“. Ta má své komplikace.
Nezávažnější je tzv. hypoglykémie (tedy nízký obsah
cukru v krvi), která může vyústit až v hypoglykemické
kóma a smrt. Jedná se o velmi vážnou situaci, a to především pro rychlost, s jakou může tato komplikace vést až
ke smrti. Do tohoto stavu se dostávají diabetici, kteří si
buď aplikovali příliš mnoho inzulinu, nebo se pořádně
nenajedli (nebo obojí). Potřeba inzulinu se mění v závislosti na fyzické a psychické zátěži, onemocnění aj. Je
důležité včas tento stav rozpoznat a nemocnému dodat
cukry (slazené nápoje, potraviny, aplikace glukagonu,
který u sebe diabetici zpravidla nosí). Pokud je nemocný v bezvědomí, je možné vložit kostku cukru mezi tvář
a zuby (prevence vdechnutí).
[32]
Vaječníky a varlata produkují hormony ovlivňující reprodukční proces a vývoj sekundárních pohlavních znaků.
P

2
2 P
–
2.1 Druhy první pomoci
První pomoc
První pomoc je de inována jako soubor jednoduchých
úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto
ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky, pokud tím neohrozí
svoje zdraví či život.
Znalost principů a postupů první pomoci je nezbytná
pro každého, nejen pro osoby starší 18 let – může totiž
zachránit život nebo zmírnit následky poranění.
Laická první pomoc
Soubor základních odborných a technických opatření,
která lze provést bez specializovaného vybavení a jež
jsou prováděna informovaným laikem. Do laické první
pomoci řadíme zavolání ZZS, péči o postiženého do pří-
P

2
jezdu ZZS a improvizovaný transport. Úkolem je zachránit život zraněnému, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí.
Přednemocniční neodkladná péče
Je poskytována lékařem a zdravotníky ZZS před a během transportu do zdravotnického zařízení; zahrnuje
úkony prováděné zdravotnickým personálem (lékaři,
sestry, záchranáři, apod.). Spadá sem aplikace léků, použití diagnostických (např. EKG) a léčebných (např. de ibrilátor) přístrojů.
Odborná lékařská pomoc
Je poskytovány odborným oddělením nemocnice /
zdravotnického zařízení.
Specializovaná lékařská pomoc
Je poskytována úzce specializovanými pracovišti jen některých nemocnic. Raněný je sem transportován, pokud
[33]
to vyžaduje jeho stav (traumatologická centra, popáleninová centra, kardiochirurgie, katetrizační sály, ...).
Technická první pomoc
Zajišťují ji speciálně vycvičené týmy (hasiči, horská
služba, ...). Jejím úkolem je vyproštění zraněného a jeho
transport na bezpečné místo, případně odstranění příčiny úrazu. V případě, že není ohrožen zachráncův život,
může technickou PP poskytnout i laický zachránce (vyproštění z vozidla).
V případě náhlého postižení zdraví použij následující
postup:
– uklidni se a přemýšlej
– vytoč jedno z tísňových čísel (v případě ohrožení
zdraví volej 155)
– když se někdo ohlásí, řekni mu, co se stalo, do sluchátka mluv zřetelně a pomalu řekni své jméno, adresu a číslo telefonu
[34]
– nezavěšuj, dokud nezavěsí člověk na druhém
konci
Na dispečink zdravotnické záchranné služby se můžeš
v tísni obrátit i pro rady a instrukce. Je možná tzv. TAPP
(telefonicky asistovaná první pomoc) a TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Dispečer
v případě potřeby zůstane s volajícím spojen telefonem
a bude poskytovat nepřetržité rady, co s postiženým dělat, než na místo přijede posádka ZZS.
Telefonní čísla integrovaného záchranného systému:
155
Zdravotnická záchranná služba
150
Hasiči
156
Městská policie
158
Policie ČR
112
Evropské mezinárodní tísňové číslo. Výzvu přijímá
dispečink HZS. Toto číslo lze volat v pokrytí
kteréhokoli operátora i bez SIM karty.
P

2
domí si, že není uvedeno na domovním zvonku.
Obyvatelé činžovních domů si neuvědomí, že vchod je
uzamčen a zvonky bývají nefunkční nebo nečitelné.
Na vesnici nebo v chatových osadách udají číslo popisné
a neuvědomí si, že není umístěno na viditelném místě
(případně zcela chybí).
Při zásazích v terénu – lesy, pole, louky apod. – nečeká
u výjezdu ze silnice kontaktní osoba.
Záchranná služba může pomoci jen tomu, koho skutečně najde.
Operační středisko ZZS MSK. Zdroj: http://www.uszsmsk.cz/
WwwFileStore/IBC%204.JPG [cit. 28. 6. 2013]
Nejčastější chyby v komunikaci s operačním střediskem ZZS:
Volající sdělí jméno a adresu postižené osoby a neuvěP

2
Hledáním pacienta se mnohdy ztratí více času než jízdou ze vzdálené základny.
Pokud jste zavolali záchrannou službu, vyčkejte jejího
příjezdu.
Jste-li na místě události sám, musíte se rozhodnout, zda
nejdříve poskytnete první pomoc, nebo budete volat
[35]
ZZS. Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně.
V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného zachránce je lépe dříve konat, potom
ihned volat, tedy např. nejprve zastavit masivní krvácení, zaklonit hlavu postiženému v bezvědomí, uvolnit
dýchací cesty apod. Zdravotnická záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči
osobám při postižení zdraví, která:
– bezprostředně ohrožují život postiženého
– mohou vést prohlubováním chorobných změn
k náhlé smrti
– způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první
pomoci trvalé chorobné změny
– působí náhlé utrpení a nesnesitelnou bolest
– působí změny chování a jednání postiženého
ohrožující jeho samého nebo jeho okolí
Výkonné týmy zdravotnické záchranné služby:
– RLP – rychlá lékařská pomoc – vedoucím týmu je
lékař
– RLP – RV – rychlá lékařská pomoc – vedoucím
týmu je lékař, ale na místo zásahu jezdí osobním
vozem a spolupracuje s posádkami RZP
– RZP – rychlá zdravotnická pomoc – vedoucím
týmu je záchranář téměř vždy s vysokoškolským
zdravotnickým vzděláním
– LZS – letecká záchranná služba – vedoucím týmu
je lékař, od RLP se liší pouze dopravním prostředkem
Laici zdravotnickou záchrannou službu často zaměňují
s vozidly zdravotnické dopravy, která jsou určena pouze
pro převozy nemocných.
Integrovaný záchranný systém
IZS je systémem vzájemné spolupráce tísňových složek.
[36]
P

2
Uplatňuje se zejména v případech hromadných neštěstí
a při mimořádných situacích (např. povodně).
Základními výkonnými složkami jsou:
– hasičský záchranný sbor
– Policie ČR
– zdravotnická záchranná služba
Všichni mezi sebou udržují stálé spojení a spolupracují
P

2
i při řešení standardních situací. Klasickým příkladem
jsou dopravní nehody, do jejichž likvidace jsou zapojeny
všechny tři tísňové složky. Hasičský záchranný sbor je
připraven pro poskytování technické pomoci, policie při
zásahu řeší záležitosti spojené s bezpečností a zákonností.
Obecné zásady při poskytování první pomoci: MYSLET
NA SVÉ VLASTNÍ BEZPEČÍ!
[37]
Riziko poranění zachránce hrozí zejména u:
– dopravní nehody
– požáru
– styku s jedovatými látkami – plyn, oxid uhelnatý,
chemikálie
– úrazu elektrickým proudem
– tonutí
– nakažlivém onemocnění postiženého
– pokousání zvířetem, napadení z okolí
Doporučený postup:
Před poskytováním první pomoci zachránce zhodnotí
bezpečnost situace. Není povinen poskytovat první pomoc, pokud by jemu či jiným osobám hrozilo nebezpečí.
Postup se může v různých situacích lišit:
Dopravní nehoda:
– zastavení v bezpečné vzdálenosti
– rozsvícení výstražných světel
[38]
– obléknutí si re lexní vesty, výstražný trojúhelník
v dostatečné vzdálenosti
– zajištění havarovaného vozidla – vypnutí zapalování, zatažení ruční brzdy
– pozor na unikající kapaliny z vozidla, nekouřit apod.
Při požáru: NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE OCHRANA VLASTNÍHO
ZDRAVÍ A ŽIVOTA! Pokud se přes veškerá nebezpečí zachránce rozhodne vstoupit do místa požáru, doporučuje
se následující:
– mokrý šátek přes ústa
– přilba na hlavu
– na ruce rukavice, hadr, kožená obuv
Prostředí zamořené plynem:
– rychlé vyvětrání místnosti už i jen při podezření
(oxid uhelnatý), otevření oken, dveří, případně rozbití výplní – vytvořit průvan
– v prostředí se pohybovat co nejkratší dobu
P

2
Tonutí:
Pokousání zvířetem, napadení z okolí:
– k záchraně přednostně použít pomůcky, aby nebylo
nutné jít do vody k postiženému
Úraz elektrickým proudem:
– vypnutí elektrické sítě, přerušení kontaktu s vodičem
– v případě vysokého napětí na místo nevstupujte, elektrický oblouk může zasáhnout výbojem až
na vzdálenost několika metrů, v případě kabelů
spadlých na zem se nepřibližujte, zem může být pro
elektrický proud vodivá
Nakažlivá onemocnění:
– nikdy nelze vyloučit přenos onemocnění
– vždy se chovejte, jako by postižený byl nemocen
– použijte ochranné rukavice, případně sáček na ruce,
resuscitační roušku
P

2
– v případě výskytu zvířete na místě události (zejména pes) vždy hrozí riziko pokousání
– je nutné zvíře bezpečně přivázat čí zavřít, než budete ošetřovat postiženého
– při napadení, potyčce apod. je riziko napadení zachránce
– i jen náznaky násilí hlaste při telefonátu na ZZS a vyžádejte si asistenci policie
V případě, že je poraněných více, vykonávejte v první fázi pouze život zachraňující úkony v tomto pořadí:
– zastavujte prudká krvácení
– uložte bezvědomé se zachovanými životními funkcemi do zotavovací (stabilizované) polohy
– přivolejte ZZS – telefon 155, sdělte zprávu o počtu
zraněných a charakteru zranění
– prováděte oživování (resuscitaci)
[39]
– zaveďte protišoková opatření
– teprve potom ošetřujte ostatní postižené – znehybňujte zlomeniny, ošetřujte drobné, méně krvácející
rány a další
Důležitý je dobrý kontakt s postiženým (pokud není
v bezvědomí); říkejte mu, co a proč s ním budete dělat.
Cílenými dotazy zjišťujte stav jeho vědomí. Mnohdy i zjištění mechanismu úrazu z odpovědí poraněného zabrání
možnému přehlédnutí přidruženého skrytého poranění.
Kvalitně provedená první pomoc má svůj význam
i v případech, ve kterých nejde bezprostředně o život – vedle okamžitého pocitu úlevy dává nemocnému
i šanci na menší druhotné poúrazové poškození a naději na méně komplikací během další odborné péče.
Dnes je kladen velký důraz i na poskytnutí kvalitní první pomoci v případě neúrazových stavů. Rychlá pomoc
například u infarktu srdce, mozkové příhody apod. má
pro další život postiženého po příhodě větší význam než
imobilizace zlomené končetiny.
[40]
2.2 Transport raněných
Bezpečné uchopení zraněného (Rautekův manévr)
Uchopení zraněného zachráncem zezadu; zachránce provleče obě ruce pod pažemi raněného a uchopí jej za jeho ohnutou ruku
v oblasti předloktí a pod loktem nebo jej
uchopí za obě zápěstí. Při vyprošťování
např. z auta uchopí zachránce raněného za předloktí a druhou rukou
zajišťuje hlavu raněného tak, aby
nedošlo k nechtěnému pohybu
hlavy (při předpokládaných úrazech páteře; při pohybu může dojít k druhotnému zranění míchy).
Převádění nebo doprovod
Používá se u lehčích zranění, kdy je možná spolupráce
zraněného vzhledem k jeho relativně dobrému stavu.
P

2
meno. U dospělého se odnesení doporučuje pouze ve spolupráci dvou osob.
Během doprovodu je důležité raněného stále sledovat
a v případě zhoršení stavu (mdloby, slabost) je vhodné
uchopit raněného Rautekovým manévrem – možno pokračovat v přesunu nebo šetrně uložit na zem. Raněný
zachránce obejme kolem ramen a zachránce raněného
uchopí v oblasti zápěstí a obejme ho kolem pasu. Možno
také ve dvou zachráncích.
Nesení dvěma zachránci za sebou: první zachránce protáhne ruce pod pažemi
raněného a uchopí jej za předloktí a pod
loktem jedné ruky, nebo za předloktí
obou rukou; druhý zachránce uchopí dolní končetiny raněného tak, že nohy raněného objímají pánev zachránce a zachránce je otočen
zády k hlavě zraněného i prvnímu zachránci.
Odnesení
Odnesení jedním zachráncem je u malých dětí možné
v náručí, u osob těžších/větších na zádech nebo přes raP

2
[41]
Nesení na tzv. stoličce: zachránci se
vzájemně uchopí za předloktí tak, že
vytvoří z rukou čtverec, na který se
raněný posadí a pažemi obejme ramena zachránců. Nebo se zachránci
obejmou kolem ramen pažemi, které
jsou si blíže, a vzdálenějšími pažemi
se uchopí za předloktí (popř. mohou
použít popruh, šátek). Při další variantě odnesení stojí tři zachránci vedle
sebe: jeden zachránce drží hlavu a podepírá zraněného pod lopatkou, druhý zachránce má
ruce pod zády a pod hýžděmi zraněného a třetí drží dolní končetiny.
Odsun na nosítkách
Ukládání postiženého na nosítka: naložení postiženého
s jeho pomocí. Připravená nosítka položit vedle postiženého, postižený oběma rukama uchopí zachránce okolo krku, zachránce uchopí zraněného v oblasti lopatek,
[42]
druhý zachránce uchopí dolní končetiny
postiženého a na povel oba postiženého
zvednou a uloží ho na nosítka, upraví
polohu. Nepoužívá se při bezvědomí,
poranění páteře, poranění pánve, poranění horních končetin.
Podsunutí nosítek podélně. Alespoň tři
zachránci se rozkročí nad zraněného,
čtvrtý se připraví k jeho hlavě s nosítky,
zachránci na povel postiženého zvednou, čtvrtý jim vsune mezi nohy nosítka pod tělo postiženého a pak postiženého zachránci opatrně položí.
Používá se u poranění břicha s otevřenou ránou.
Navalení postiženého na nosítka ze strany zachránců. Alespoň tři zachránci pokleknou na stejné koleno
vzdálenější od hlavy postiženého. Zachránce, který
klečí u hlavy, má ruku vsunutou pod hlavou postiženého. Na povel druhou rukou všichni uchopí postiženého
za vzdálenou boční stranu těla a otočí ho k sobě na bok.
P

2
Profesionální vybavení
Scoop rám je rozkládací pevná desková podpora. Používá
se k šetrnému naložení zraněného s podezřením na poranění páteře. Scoop lze rozdělit na dvě části, které se
zasunou pod tělo zraněného bez nutnosti zbytečné manipulace. Obě poloviny se poté spojí a vytvoří „lehátko“.
Vakuové ixační pomůcky tvoří gumový obal, který je
vyplněn drobnými granulemi. Vysátím vzduchu dochází
ke zpevnění pomůcky. K vysátí vzduchu se používá zpravidla ruční pumpa.
2.3 Základní druhy zdravotnického
třídění
Další zachránce položí těsně k tělu rozevřená nosítka, všichni společně pokládají nosítka i postiženého
na záda vodorovně.
P

2
Cílem třídění je poskytnout konkrétnímu raněnému náležitou péči v odpovídajícím čase a na vhodném místě.
Užívá se v případě většího počtu zraněných.
[43]
Indikační třídění
– Pomáhá roztřídit raněné dle naléhavosti ošetření.
Prognostické třídění
– Rozděluje raněné dle závažnosti poranění a možnosti přežití.
Odsunové třídění
V rámci odsunového – transportního třídění se stanovuje, kam má být raněný odsunut, v jakém pořadí, jakým
odsunovým prostředkem a jaká budou opatření při odsunu. Prioritně jsou transportováni těžce ranění a popálení v šokovém stavu, s dutinovým poraněním s příznaky vnitřního krvácení, poranění mozku s bezvědomím,
poranění tepen, poranění s dušením, poruchou dýchání.
V další etapě jsou transportováni ostatní těžce a středně
těžce ranění a na závěr lehce ranění.
Metodika START (snadné třídění a rychlá terapie)
[44]
umožňuje rychle, laicky a bez speciálního vybavení rozdělit raněné osoby podle příznaků do 4 základních skupin (metodiku lze použít i při odsunovém třídění):
– stavy neodkladné pomoci – stavy bezprostředního
ohrožení života – červená páska (visačka): nutnost
okamžité pomoci, bez které raněný nepřežije (prudká krvácení, šok, bezvědomí a prioritní transport)
– stavy odložitelné pomoci – další závažné stavy –
žlutá páska (visačka): nutnost neodkladné pomoci,
resp. transportu až po červené (zlomeniny, rozsáhlé
pohmožděniny, poranění s krvácením)
– stavy lehké – ostatní stavy poškození – zelená páska (visačka): raněný není ohrožen ani na zdraví, ani
na životě, ošetření lze odložit; je možno požádat
o jejich pomoc – pokud nejsou schopni/ochotni
pomoci, je nutné je vykázat z prostoru nehody; odsun – samostatně nebo se vzájemnou pomocí
– mrtví, zranění neslučitelná s životem – černá páska
(visačka); mrtví zůstávají na místě (další vyšetření
P

2
nehody) nebo jsou shromažďováni na jednom určeném místě
2.4 Prevence úrazů
Při sportovní a zájmové činnosti, v dopravě a v terénu.
Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtnosti dětí a významně se podílejí také na dětské nemocnosti.
Většinou se jedná o zlomeniny, podvrtnutí a drobná povrchová zranění. U žáků staršího školního věku vznikají nejčastěji při organizovaném sportu a školní tělesné
výchově. Značné procento sportovních úrazů vzniká při
provozování sportu bez ochranných pomůcek.
Stručné zásady prevence sportovních úrazů:
– znalost a důsledné respektování základních pravidel úrazové prevence
– postupné zvyšování tělesné zátěže – rozcvička
– přizpůsobení sportovní aktivity aktuálnímu zdra-
P

2
votnímu stavu, stupni trénovanosti, fyzické i psychické kondici
– důsledné používání ochranných pomůcek – ochranné přilby, rukavice, návleky na klouby, chrániče zápěstí, suspenzory
– sportování ve vhodném prostoru
– pozor na možné přecenění vlastních sil
Stručné zásady prevence dopravních úrazů:
– nošení cyklistické přilby při jízdě na kole, pestré
oblečení, antire lexní výbava, kontrola technického
stavu jízdního kola
– povinné užívání autosedaček pro děti mladší 12 let
a menší 150 cm, povinné a správné užívání bezpečnostních pásů
– zřizování retardérů, budování jízdních pruhů určených výhradně cyklistům, snižování rychlosti
v zónách bydlení, v blízkosti škol a hřišť
– dopravní výchova na školách
– výcvik na dopravních hřištích
[45]
– poskytnutí dobrého příkladu dospělými
– pozor na přecházení na značených přechodech, řidič je povinen dát přednost chodci, nejde však o absolutní přednost
– viditelnost lze zvýšit vhodnou barvou oblečení a doplňky z luorescenčních a re lexních materiálů
– luorescenční materiály zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku – ve tmě svou účinnost
ztrácejí
– re lexní materiály zvyšují viditelnost za tmy
Vazba na věkové zvláštnosti dětí
U dětí na ZŠ a SŠ je statistické pořadí četnosti úrazů
následující:
– zlomeniny a vykloubení
– poranění povrchu těla
– poranění hlavy a lebky
U dětí předškolního věku se toto pořadí liší:
[46]
– poranění hlavy a lebky
– zlomeniny a vykloubení
– poranění povrchu těla
Příklady preventivních programů:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
program Bezpečná cesta do školy
program Bezpečná komunita
materiály a informace pro zástupce měst a obcí
Ajaxův zápisník – projekt Policie ČR
Učíme se s policií – projekt Policie ČR
metodiky prevence úrazů u dětí pro I. stupeň ZŠ
BESIP – Dopravní výchova – informace, metodiky
interaktivní webové stránky k prevenci úrazů dětí
staršího školního věku
projekt Bezpečí dítěte
interaktivní kurzy prevence úrazů pro děti
První pomoc – informace k výuce
Ochrana člověka za mimořádných událostí
První pomoc  Šance pro život, URL: http://kapa
-ops.cz/?p=570
P

2
– První pomoc  Šance pro život 2, URL:http://kapa
-ops./?cat=1474
– První pomoc  Zachraň život, URL: http://kapa
-ops.cz/?p=1486
2.5 Krvácení
Dělení:
– tepenné: jasně červená krev, „stříká“
z rány v rytmu srdečního tepu
– žilní: tmavší krev, vytéká z rány, bez závislosti na tepu
– vlásečnicové krvácení: nebývá vážné,
při poškození drobných cévek – kapilár
(drobné oděrky, povrchové řezné rány
– smíšené: kombinace krvácení žilního
a tepenného
– zevní: krvácí navenek, mimo tělo
– vnitřní: do tělních dutin
P

2
První pomoc:
– Tlak na ránu: látkou a rukou – při mírném krvácení;
možno použít sterilní gázu, čistý kapesník, ručník;
prosáklé krytí z rány nevyndáváte, pouze nadkryjete; po 10–30 minutách se krvácení obvykle zastaví. Ruku/prsty nevytahujete
do příjezdu ZZS. Použití protektivních
pomůcek (rukavice, sáček).
– Tlak na ránu: tlakový obvaz – tvoří krycí vrstva (gáza, kapesník), tlaková vrstva
(nerozvinuté obinadlo, složené, stočené
tkaniny) a obvaz ( ixace obou vrstev).
POZOR! Na končetině je třeba kontrolovat přítomnost pulsu a prokrvení akrálních (okrajových) částí. Pouze 3 vrstvy;
pokud prosákne, použijte škrtidlo.
– Elevace: zvýšení postižené končetiny
nad úroveň srdce. Společně s přímým
tlakem na ránu. POZOR! Ne u zlomenin,
[47]
poranění páteře a míchy.
– Tlakové body: místo, kde tepna probíhá blízko povrchu těla a je možné ji stlačit proti kosti (prsty, pěstí). Tlakové body: spánkový, lícní, krční, podklíčkový, pažní, břišní, stehenní. Bod stlačíte mezi ranou
a srdcem.
– Zaškrcovadlo/škrtidlo: Použití: u masivního krvácení (většinou amputace, krvácení, která nejdou
zastavit jinak), v případě většího množství zraněných. Šířka nejméně 5–8 cm. Přiložení: vždy podložit (např. gázou, kapesníkem), turniket, gumové
obinadlo, pásek, šátek, kravata. Zaškrcujete blíže
k srdci, nad místem krvácení; je vhodné končetinu
znehybnit; škrtidlo už zásadně nepovolujte. Nutno
napsat hodinu přiložení škrtidla. Končetina by neměla být chladná, namodralá a zraněný by neměl
cítit mravenčení.
[48]
Zevní krvácení – tepenné
Příznaky:
– jasně červená krev, „stříká“ z rány v rytmu srdečního tepu
– slabost
– pocit chladu
– zrychlená tepová frekvence
– mdloby
– později hypotenze (nízký krevní tlak)
– riziko šoku
Rizika: rozvoj hypovolemického šoku.
První pomoc:
– použití protektivních pomůcek (rukavice, sáček)
– poloha: vleže, autotransfuzní, protišoková poloha,
elevace postižené končetiny; bezvědomí: zotavovací
poloha; nebo dle postižení
– zástava krvácení: stisk tepny v ráně nebo tlakový
P

2
–
–
–
–
–
obvaz nebo stisk tlakového bodu nebo v nejnutnějším případě přiložení škrtidla
tlakový obvaz nepoužívat v případě, že je v ráně cizí
těleso! (viz ošetření rány s cizím tělesem + použití
tlakového bodu, škrtidla)
poranění krkavice / podkličkové tepny – tlak přímo
v ráně do de initivního ošetření v nemocnici
v případě potřeby protišoková opatření 5 T
zajištění transportu – zavolat ZZS
po celou dobu kontrola základních životních funkcí
v případě potřeby zahájení KPR
Zevní krvácení – žilní krvácení
Příznaky:
–
–
–
–
P
tmavší krev, vytéká z rány bez závislosti na tepu
bledost
opocenost
zrychlená tepová frekvence

2
První pomoc:
– poloha: vleže, vsedě, protišoková poloha, elevace
postižené končetiny; bezvědomí: zotavovací poloha
– zástava krvácení: tlakový obvaz
– tlakový obvaz nepoužívat v případě, že je v ráně cizí
těleso
– v případě potřeby protišoková opatření 5 T
– zajistit transport do zdravotnického zařízení: při
menších poraněních možno transportovat svépomocí; v případě větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS
– po celou dobu kontrola základních životních funkcí
Zevní krvácení – vlásečnicové krvácení
Nebývá vážné, při poškození drobných cévek – kapilár
(drobné oděrky, povrchové řezné rány).
[49]
kého zařízení (není nutno u malých odřenin nebo
drobných řezných rankách), při menších poraněních možno transportovat svépomocí
Krvácení z ucha
Příčiny: zlomeniny báze lební (spodiny) – vnitřní krvácení s vnějším projevem, následek výbuchu.
První pomoc:
– vyčištění rány: u povrchových ran proudem tekoucí
vody; štěrk, písek či jehličí možno odstranit čistým
jemným kartáčkem
– desinfekce rány (peroxid vodíku, Cutasept, Betadine, pozor na alergii na jód, postižených při vědomí
se dotázat)
– přiložení sterilního krytí
– ixace nepružným obinadlem
– v případě potřeby zajistit transport do zdravotnic[50]
První pomoc:
– poloha: při vědomí – na boku – na straně krvácejícího ucha; v bezvědomí – zotavovací poloha (pozor
na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným)
– podložení ucha sací vrstvou (gáza)
– tepelný komfort
– zajištění transportu – zavolat ZZS
– ošetřit rány na hlavě a obličeji – ne však za cenu zbyP

2
tečné manipulace se zraněným (poranění páteře)
Krvácení z nosu
Příčiny: úraz, snížená srážlivost krve, vysoký krevní tlak.
– poloha: posed s předkloněnou hlavou (zajištění proti pádu)
– studený obklad na zátylek
– přiložení sací vrstvy
– stisknutí nosních dírek
– po celou dobu kontrola základních životních funkcí,
– zajistit transport do zdravotnického zařízení nebo
zavolat ZZS při masivním krvácení nebo krvácení
déle než 20 min
– pokud vytéká tekutina smíšená s krví v souvislosti
s úrazem hlavy, jde pravděpodobně o zlomeninu

Krvácení z ústní dutiny
Příčiny: úrazy, zlomeniny čelisti, vyražený zub, poškození jazyka, zlomeniny báze lební.
První pomoc:
P
báze lební (PP viz krvácení z ucha, bez komprese
nosních dírek)
2
První pomoc:
– poloha: posed s předkloněnou hlavou (zajištění proti pádu)
– nevyplachovat dutinu ústní
– mezi zuby postižený stiskne stočenou gázu (kapesník)
– zajistit transport do zdravotnického zařízení nebo
zavolat ZZS při masivním krvácení nebo krvácení
déle než 20 min
[51]
Krvácení z konečníku, močových cest, pohlavních
orgánů
Příčiny: úrazy při sportu, autonehody, potrat, porod, zánět, nádory, ...
První pomoc:
– poloha: na zádech s pokrčenými dolními končetinami
– přiložení sací vrstvy
– po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR
Vnitřní krvácení: úrazové, neúrazové
Vnitřní krvácení po úrazu
Tupá poranění břicha, hrudníku, vnitřních orgánů.
[52]
POZOR! Na první pohled nemusí být vidět jakékoliv
poranění na povrchu těla – proto je důležité znát mechanismus úrazu (pád z výšky, kopnutí koněm, pády
na překážku, automobilové nehody, ...).
Vnitřní krvácení neúrazové
– mimoděložní krvácení, prasklý vřed, výduť, nahlodání cévy nádorem, ...
Rizika:
– na první pohled nemusí být vidět jakékoliv poranění
na povrchu těla – proto je důležité znát mechanismus úrazu
– riziko rychle se vyvíjejícího hemoragického šoku
z masivní krevní ztráty
Příznaky:
– bledost
– únava, slabost
– tachykardie – zrychlený a špatně hmatný puls
P

2
– nízký krevní tlak
– zrychlené povrchové dýchání
– okrajové části těla chladné a studené
Krvácení do dutiny hrudní
Příznaky:
Protišoková opatření 5 T:
–
–
–
–
–
–
rychlé, povrchové dýchání
vykašlávání krve
neklid
dušnost
může být přítomná povrchová rána na hrudníku,
modřina
– bolest
– poloha: při vědomí – sed s opřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha

–
–
–
–
teplo – zabránění prochladnutí, úniku tepla
ticho – klid kolem zraněného, uklidnění
tekutiny – pouze zvlhčení úst, nejíst a nepít
tišení bolesti – nepodávat léky, pouze ixovat zlomeniny, bez zbytečné manipulace
– transport (volat ZZS)
2.6 Dechová a oběhová selhání
První pomoc:
P
– v případě potřeby ošetření rány na hrudníku
2
Náhlá zástava dechu a krevního oběhu
Příznaky: hluboké bezvědomí, bledá, šedá až namodralá barva kůže, namodralé zbarvení rtů, nosu, ušních bol[53]
tců, nepřítomnost dýchacích pohybů.
Příčiny srdeční zástavy
– hypoxie – nedostatek kyslíku – dušení, tonutí, …
– hemorhagie – krvácení
– hypo/hyper – poruchy látek vnitřního prostředí –
léky, průjmy, nedostatek draslíku, krevního cukru
– hypotermie – podchlazení
– tamponáda srdce – krvácení v srdečním vaku, útlak
srdce
– tenzní pneumothorax – poranění plíce, útlak orgánů
v hrudníku
– toxické látky – léky, drogy, jedy, …
– trombembolie – infarkt srdce, plicní embolie, …
Kdy zahájit resuscitaci? V situaci, kdy selžou základní životní funkce:
– vědomí – člověk je v bezvědomí
– dýchání – po uvolnění dýchacích cest sám nedýchá
– krevní oběh – zastaví se srdeční činnost
[54]
Kdy nezahájit resuscitaci?
– pokud postižený zemřel před delší dobou – jeho tělo
je již v rozkladu
– pokud jsou zranění natolik devastující, že již nejsou
slučitelná se životem – oddělení hlavy, rozdrcení
apod.
– vyhodnocení není jednoduché, a proto je lépe „něco
dělat než nedělat nic“
Postižený v bezvědomí nereaguje na oslovení ani bolestivé podněty.
P

2
Kontrola dýchacích cest
Kontrola dýchání
– zjistit, zda má volné dýchací cesty
– provést záklon hlavy tlakem na čelo a tahem za
bradu
– odstranit z úst případnou překážku – zvratky,
krev, zuby, jídlo apod.
– při zvracení přerušit KPR, otočit na bok, vytřít
ústa a pokračovat v KPR
P

2
Dýchá? Zjistit až po uvolnění dýchacích cest!
– poslechem u úst postiženého
– pohledem na dýchací pohyby
– hodnotíme 10 sekund
Pokud máme pochyby o dýchání, raději vyhodnotit, že postižený nedýchá!
[55]
Lapavé dechy nejsou dýchání.
Kontrola srdeční činnosti
Pro ověření srdeční zástavy se nedoporučuje kontrolovat, zda má postižený puls (tep) – velmi obtížně hodnotitelné! Nezdržujte se vyhledáváním pulsu!
Při bezvědomí věnovat pozornost pouze masivnímu krvácení, snažit se jej zastavit, poté ihned zahájit resuscitaci.
Resuscitace dospělého
–
–
–
–
–
–
–
–
[56]
myslet na své vlastní bezpečí
zhodnotit situaci – nereaguje na bolest, nedýchá
pokusit se křikem přivolat pomoc – ať je vás „více“
volat ZZS
zahájit resuscitaci
nepřímá srdeční masáž
umělé vdechy
de ibrilace AED
Nepřímá srdečná masáž
–
–
–
–
–
–
–
stlačování hrudníku proti páteři
postižený leží na zádech, na rovné, pevné podložce
dlaně dát do středu hrudníku, propnout ruce
stlačovat do hloubky 5–6 cm
rychlost 100–120 za minutu
hrudník stlačovat pokud možno bez přerušení
přerušení možno pouze:
▪ na volání pomoci
▪ na umělé vdechy
▪ při střídání
▪ na co nejkratší dobu
Umělé dýchání
– dříve prosazované umělé dýchání z úst do úst je částečně odsunuto do pozadí pro riziko přenosu infekčního onemocnění, „estetiku“ provedení, obtížnost,
neochotu, ...
– zákon nás k tomu nenutí, ale umíme-li jej provádět
P

2
–
–
–
–
–
–
a jsme ochotni, můžeme provést umělé vdechy.
zaklonit postiženému hlavu
vyčistit ústa
uzavřít nosní dírky
přiložit pevně svá ústa k ústům postiženého
vdechnout normální výdech ze svých plic
viditelné zvednutí hrudníku
Bez a s umělými vdechy
– pouze nepřímá masáž srdce, stlačovat hrudník bez
přestávek rychlostí 100–120 za minutu; hloubka stlačení 5–6 cm (samotný laický zachránce)
– pokud umělé dýchání provádíme, po 30 stlačeních
hrudníku, během krátkého přerušení masáže (max.
5 s), provést 2 umělé vdechy a poté ihned opět 30
stlačení hrudníku 30 : 2
De ibrilace
– zejména u dospělých se u některých poruch srdeč-
P

2
[57]
ního rytmu používá tzv. de ibrilace
– elektrickým impulsem se provede „restartování“
srdce
– čím dříve se de ibrilace provede, tím větší šance
na „restart“ srdce a záchranu života
– AED – automatický externí de ibrilátor – určen
i pro laiky
AED
–
–
–
–
–
poloautomatický přístroj
zapnout jej
připojit elektrody
nalepit je na postiženého
AED vyhodnotí situaci a dá instrukce, jak postupovat
– vyzve nás k podání výboje
V resuscitaci pokračujeme do:
[58]
– vyčerpání sil záchrance
Resuscitace dítěte
Uvolnění dýchacích cest
–
–
–
–
myslet na své vlastní bezpečí
cizí těleso v dýchacích cestách
nutné zprůchodnit dýchací cesty
Gordonův manévr:
P

2
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
P
▪ drenážní poloha
▪ 5 úderů mezi lopatky
pokud se nepodaří cizí těleso odstranit, pokusit se
i tak o umělé vdechy
od resuscitace dospělého se liší pouze v některých
krocích
možno použít i stejný postup jako u dospělých, pokud si nevzpomenete, „jak to bylo u dětí …“
zásadní rozdíl: příčina srdeční zástavy
zhodnotit situaci – nereaguje na bolest, nedýchá
zahájit resuscitaci
uvolnění dýchacích cest
umělé vdechy – 5 vdechů
nepřímá srdeční masáž – 30 stlačení
umělé vdechy – 2
opakovat resuscitaci 30 : 2 asi 1 minutu
poté volat ZZS (při jednom zachránci)
ihned potom pokračovat v resuscitaci 30 : 2
pozor na poškození plic u dětí našim velkým umělým vdechem

2
Rozdíly v příčině srdeční zástavy – nejčastěji:
– dospělý – porucha srdce – akutní infarkt myokardu,
[59]
arytmie
– dítě – porucha dýchání – apnoe – bezdeší – dušení,
tonutí, vdechnutí cizího tělesa
Resuscitace novorozence
–
–
–
–
stejný postup jako u dětí – začínáme 5 vdechy
vdechovat pouze obsah úst
střídání masáže a vdechy 3 : 1
stlačovat střed hrudníku rychlostí 120/min
2.7 Bezvědomí
Bezvědomí je stav, při němž je částečně nebo úplně zastavena funkce centrálního nervového systému a postižený nereaguje na vnější podněty svého okolí – oslovení,
dotyk, bolest.
Orientační hodnocení hloubky bezvědomí:
– sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vyvolat
reakci na bolestivý podnět
– koma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět
Nejčastější příčiny: alkohol, epilepsie, úraz, nízká hladina krevního cukru (hypoglykemie), cévní mozková
příhoda, otravy, srdeční zástava.
První pomoc
Má průchodné dýchací cesty? Dýchá?
– pokud ano, dát zraněného do Rautekovy – zotavovací polohy
– volat ZZS
– při podezření na otravu léky je vhodné posbírat zbylé léky nebo jejich obaly
– somnolence – reakce na slovní podnět zachován,
spolupráce se zachráncem je minimální
[60]
P

2
Mdloba, kolaps, synkopa
Výskyt kolapsu je velmi častý, příčin je mnoho:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
P
nedodržení životosprávy
užívání některých léků
ortostatické – při dlouhodobém stání
Valsalvův manévr – při tlačení na stolici, zvracení,
kýchání, při ranním močení
vágové re lexy – tlak košile a kravaty na karotidy
na krku
zlomení vertebrálních arterií při rotaci krku a lexi
hlavy dozadu
vazovágové příčiny – náhlá velká bolest, radost, žal,
leknutí
kardiální příčiny, cévní mozková příhoda, mnoho
dalších
často kolapsu napomáhají podmínky prostředí –
dlouhé stání, nevětraná místnost, „vydýchaný“
vzduch

2
Příznaky:
– varovné – pocení, náhlé zblednutí ve tváři, pocit
tepla, pocit nedostatku vzduchu, poruchy vidění
(„hvězdičky“), neostré vidění, mlha
– náhlý pád na zem
– pomalý, těžko hmatatelný tep
– bledost ve tváři (nikdy zčervenání ani cyanóza)
[61]
– studený pot
– někdy inkontinence moči
První pomoc:
– kontrola základních životních funkcí (vědomí nepřítomno, ale dýchá, má puls)
– uložit na záda se zvednutými dolními končetinami
– uvolnit tísnící oděv
– zvýšit přívod kyslíku – otevřít okno
– je možno potřít obličej a krk chladnou vodou – nepolévat
– zkontrolovat přítomnost poranění při pádu – úder
do hlavy apod.
– přivolat záchrannou službu 155, pokud se postižený
neprobere do 5 minut k plnému vědomí nebo opakovaně kolabuje či má-li jiné zdravotní potíže
[62]
2.8 Křečové stavy
Epileptický záchvat
Ke křečovým stavům dochází z různých důvodů, jsou
zapříčiněny chaotickou elektrickou aktivitou v mozku.
Příčinou může být úraz, přehřátí, infekce mozku, epilepsie, hypoglykemie, průjem, zvracení, těžká fyzická i psychická zátěž, alkohol, drogy, horečka, atd.
Příznaky:
– tonické křeče – svaly jsou napjaté
– klonické křeče – dochází k opakovaným záškubům
svalů
– tonicko-klonické – kombinace obou
– „petit mal“ – zasnění se, zahledění, neobvyklé chování, výpadky paměti
– „grand mal“ – probíhá nečekaně či s aurou (předzvěstí), s výkřikem, pádem na zem
– ztráta vědomí, promodralý obličej, tonicko-klonické
P

2
2.9 Intoxikace
křeče, pomočení
– trvají cca 3 minuty
Sebevražedné – většina akutních otrav v dospělosti,
nejčastěji demonstračního charakteru.
První pomoc:
– zabránit zranění (zmírnit pád, odstranit ohrožující
předměty)
– zabránit násilí ve formě páčení čelistí
– zajistit následnou pomoc
– nepoužívat násilí
– nechat probíhat záchvat, pouze kontrolovat bezpečí
– ev. podat léky, které postižený užívá – rektální gel
– po záchvatu klidné prostředí, poloha na zádech, hlava zvýšená, sledovat dýchání až do úplného nabytí
vědomí
– zavolat záchrannou službu 155
– pokud se jedná o epileptika, který je doma a mívá
záchvaty často, někdy není zapotřebí záchrannou
službu volat
– v případě nedostatečného dýchání resuscitace
P

2
Náhodné – jedná se o nejčastější otravy v dětském věku,
dochází k nim také v průmyslu a zemědělství.
Nenáhodné – patří k nim iatrogenní lékové intoxikace,
velmi často však vznikají při experimentování s drogami.
Cesty vstupu toxinu:
–
–
–
–
–
alimentární – zažívací trakt
kůží
inhalační – dýchací cesty
intravenózní – do žíly
kombinace
Příznaky: mohou být různé podle typu toxické látky,
množství, vstupu a působení na organismus, závislosti
na časovém faktoru.
[63]
Obecné: porucha vědomí, pocit na zvracení, zvracení,
porucha průchodnosti dýchacích cest, …
Speci ické (dle požité látky):
– poruchy centrálního nervového systému: pocity
mravenčení v těle, třes končetin, závrať, bolesti
hlavy, obrny a svalové křeče (amfetaminy, kokain,
lithium, antidepresiva, alkohol), stavy úzkosti, halucinace, agitovanost (zuřivost), somnolence, bezvědomí
– poruchy sluchového ústrojí: hučení v uších (CO –
oxid uhelnatý)
– poruchy zrakového ústrojí: překrvení spojivek a slzení (dráždivé plyny a páry), zúžené zornice (morin), rozšířené zornice (kokain), zhoršení zraku,
slepota (metanol), žluté vidění (antihistaminika),
zelené vidění (olovo, chinin), červené vidění (námel)
– poruchy dýchání: dráždění ke kašli, sekrece z nosu
(dráždivé plyny), krvácení z dýchacích cest, edém
[64]
plic, poleptání sliznice dýchacích cest, náhlá zástava
dechu (při inhalaci vysokých koncentrací čpavku,
par kyselin, chloru, oxidu uhelnatého, sirovodíku,
oxidu siřičitého a kyanidů)
– poruchy kardiovaskulárního systému: snížení krevního tlaku (alkohol, sedativa, hypnotika, opioidy),
mírné zvýšení krevního tlaku (antihistaminika, marihuana, halucinogeny), zpomalení srdeční frekvence (benzodiazepiny, β-blokátory, opioidy a hypnotika), zrychlení srdeční frekvence a poruchy rytmu
(antihistaminika, lithium, marihuana, deriváty kyseliny salicylové)
– poruchy trávicího ústrojí: zápach z úst, suchá ústní
sliznice (atropin, organická rozpouštědla), zvýšená
tvorba slin (nikotin, kyseliny), poleptání rtů, sliznice
ústní dutiny a hltanu, jícnu, pocit sladkosti v ústech
(olovo, kadmium), zvracení a bolesti břicha (dráždivé a leptavé látky, mor in, oxid uhelnatý)
P

2
První pomoc
– akutní otravy spojené s bezvědomím: pokud člověk
dobře dýchá, uložte jej do zotavovací polohy (postižení často zvracejí); kontrolujte, zda se bezvědomí
neprohlubuje, aby nedošlo k srdeční zástavě, při srdečná zástavě ihned resuscitujte, volejte ZZS
– akutní otravy u postižených při vědomí: při požití
tablet do 1 hodiny výplach žaludku, několik sklenic
slané vody + vyvolání zvracení, volejte ZZS
– snažte se zjistit, jakou látku požil, a zajistěte ji
(event. první zvratky)
– u dětí nepodávejte slanou vodu, nahraďte ji několika rozdrcenými tabletami živočišného uhlí, volejte
ZZS
– při vdechnutí otravné látky: zajistěte přístup čerstvého vzduchu a uvolněte oděv, sledujte základní
životní funkce, především dýchání, volejte ZZS
P

2
– otrava kyselinou, louhy: nevyvolávejte zvracení,
ošetřete zevní poleptané plochy, popř. vložte do úst
kousek ledu
Důležitost prevence!
Toxikologické informační středisko, kde vám podají
potřebné informace, jak postupovat v případě otravy konkrétní látkou, má telefonní čísla 224 919 293,
224 915 402.
2.10 Náhlé bolesti břicha a hrudníku
Akutní koronární syndrom
Infarkt myokardu je velmi časté onemocnění a nejčastější
příčina úmrtí v České republice. Důvodem je zúžení koronárních tepen (cév zásobujících srdce), což vede k nedostatečnému okysličení srdečního svalu a jeho zániku.
[65]
Příznaky:
–
–
–
–
–
bolest na hrudi, za hrudní kostí, vystřeluje nejčastěji
do levé ruky
tlak, pálení na hrudi
pocení
zvracení
úzkost, strach o život
První pomoc:
–
–
–
–
–
–
–
zamezit jakékoli námaze
uvolnit oděv
do polosedu
otevřít okno
sledovat životní funkce
volat 155
uklidňovat
Pokud upadne postižený do bezvědomí:
–
[66]
uložit postiženého na záda
–
–
–
–
zkontrolovat, zda dýchá
nedýchá – začít resuscitovat
použití AED
volat znovu 155
Bolesti břicha
Příčiny:
–
–
množství banálních příčin i závažných onemocnění
např. plynatost, kolika, střevní infekce, zánět slepého
střeva, žaludeční vřed, cévní onemocnění, infarkt srdce
Příznaky:
–
–
–
–
bolest
pocity tlaku
křeče
svírání v břiše
První pomoc:
– poloha – úlevová, tedy taková, kterou si nemocný
P

2
–
–
–
–
–
–
sám vybere a ve které nalezne úlevu, nebo poloha
na zádech/boku s pokrčenými dolními končetinami
sledování základních životních funkcí
v případě zvracení: poloha postiženého tak, aby nevdechl zvratky, nepodávat velké množství tekutin
(pouze po částech v malém množství, po lžičkách) –
vhodná je ledová Coca-Cola
při průjmech zajistit dostatečný přísun tekutin
pokud se jedná o opakované stavy u nemocného,
možno podat předepsané léky na tyto obtíže
jinak nepodávat analgetika – možné maskování příznaků
při pokračujících obtížích či zhoršení stavu je vhodné vyhledat lékaře
2.11 Cévní mozková příhoda (CMP)
Cévní mozková příčina je označována za mozkový iktus,
ale také za mrtvici. Patří mezi nejčastější příčiny úmrtí
v naší republice a často způsobuje trvalé následky. PříčiP

2
nou je v 80 % případů obstrukce – ucpání přívodné tepny v mozku (podobně jako v srdci při AKS) a následkem
toho dochází k úmrtí části mozku. V cca 20 % případů
dochází k CMP z důvodu krvácení do mozku.
Příznaky:
1. náhlý vznik
2. ochrnutí jedné strany těla, jedna ruka je ochrnutá,
druhá ne
3. ochrnutí jedné dolní a horní končetiny, druhá je
funkční
4. dochází k poklesu koutku úst na jedné straně, mohou vytékat sliny
5. postižený často nemůže mluvit, vydává nesrozumitelné zvuky, pokud komunikuje, nemusíme mu rozumět
První pomoc:
– postiženého dáte do polosedu, případně do jemu
pohodlné polohy
[67]
– uvolníte oděv
– ihned voláte ZZS, nikdy nečekáte, zda „to přejde…“
– zjistíte, jaké léky postižený užívá, připravíte zprávy
od lékaře
2.12 Hypoglykemie
Diabetes mellitus – úplavice cukrová. Lidský organismus není schopen zajistit dostatečnou rovnovážnou
hladinu cukru v krvi. Při poklesu cukru pod prahovou
hodnotu cukru v krvi dochází k hypoglykemii. Výskyt
cukrovky v naší populaci má zvyšující se tendenci.
Příznaky:
–
–
–
–
–
[68]
slabost
závratě
zmatenost, agresivita, změna chování
bledost, opocení
třes, někdy i křeče
– mělké dýchání, bez zápachu
– někdy příznaky podobné epileptickému záchvatu
nebo CMP
První pomoc:
– při vědomí podáte sladký nápoj – několik lžiček cukru v malém množství tekutiny, kostku cukru do úst,
pod jazyk, poté běžné jídlo
– při bezvědomí – nepodáváte nic do úst, voláte záchrannou službu 155, kontrolujete základní životní
funkce
– nikdy nesmíte v první pomoci podat inzulin!
2.13 Alergické reakce, astmatický záchvat
Alergická reakce
Příčina: patologická reakce imunitního systému na určitou látku – léky, prach, pyly, potraviny, hmyz
P

2
Příznaky:
Příznaky:
– zčervenání kůže (mapovité leky), vyrážka, svědění,
průjmy
– „knedlík v krku“, dušnost, otok zasaženého místa
– pocit na omdlení, poruchy vědomí, bezvědomí, šok
První pomoc:
– alergici u sebe často mívají léky proti alergii – tablety nebo i injekce, lze je podat
– posadit postiženého, zklidnit jej, při potížích s dýcháním – studený obklad na krk
– při intenzivnějších potížích, bezvědomí, volat ZZS
Astmatický záchvat
Astmatický záchvat je chronické záchvatovité onemocnění na alergickém podkladu. Záchvat mohou způsobit
látky z běžného prostředí. Někdy je záchvat způsoben
psychickou nebo fyzickou zátěží. Typické je zúžení dýchacích cest. Postižený má pocit, že nemůže vydechnout.
P

2
– ztížený výdech
– úzkost, strach
– cyanóza – namodralé zbarvení rtů, konečků prstů
První pomoc:
– uklidnit postiženého
– poloha v polosedě, opora horních končetin
– aplikujte léky, které postižený pravidelně užívá, ne
však opakovaně
– pokud se stav nezlepšuje či horší, zavoláme záchrannou službu 155
– kontrolujeme základní životní funkce
2.14 Cizí tělesa
Cizí tělesa a předměty v těle – (sklo, kovové střepy, větší
třísky apod.).
[69]
Neodstraňujte je, obložte ránu sterilním mulem a obvažte.
Následuje odborné ošetření. Při nabodnutí (např. na plot)
nadlehčovat, než přijede ZZS a hasiči (technická pomoc).
2. v předklonu opakované údery plochou dlaní mezi lopatky, ev. prudké stlačení nadbřišku (ne u těhotných, obézních a malých dětí). Při dušení zahajte umělé dýchání.
Cizí tělesa v nose a v uchu – nejčastěji u dětí (kuličky, fazole, kno líky, rýže). V nose – nevytahovat ostrými předměty
ani prstem. Po hlubokém nadechnutí ucpat volnou nosní
dírku a silně vydechnout nosem, šimráním volné nosní
dírky lze vyvolat kýchnutí.
Cizí těleso v oku – nemnout oko, nepohybovat očima,
event. výplach očí vodou, krytí a vždy odborné ošetření
V uchu – z ucha předměty sami neodstraňujte, ani do něj
nekapejte roztoky oleje apod. – možnost zavlečení infekce. Nepoužívejte nikdy zápalky, drátky apod.
Cizí tělesa v ústech – pinzetou nebo prsty pod kontrolou
zraku odstraňte jen ta tělesa, která se zabodla do sliznice
okraje úst nebo uvízla na dásni.
Vápno – šetrné odstranění kousků vápna cípem kapesníku a pak dlouhé vyplachování proudem čisté vody.
Krytí a vždy odborné ošetření.
Cizí tělesa v zevních pohlavních ústrojích a konečníku – nejčastěji u dětí, případně v pubertálním období.
Často dojde k poranění sliznice. Při PP nikdy předměty
neodstraňujte, při krvácení přiložte polštářkový obvaz
a odešlete k odbornému vyšetření.
Cizí tělesa v dýchacích cestách – většinou potrava – často
děti a staří lidé, obranný mechanismus – kašel.
1. pokus o manuální vyjmutí (pozor, nezatlačit dále).
[70]
P

2
2.15 Poranění vnitřních orgánů,
mozkolebeční poranění, poranění
hrudníku a břicha
Úrazy hlavy a krvácení do dutiny lebeční
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
P
únava, slabost
nevolnost, zvracení
zmatenost
může a nemusí být přítomno krvácení čí výtok
mozkomíšního moku z nosu a uší.
může být přítomna rána na hlavě, v obličeji
může být přítomno bezvědomí (dočasné, trvající)
amnézie – zraněný si nemusí pamatovat, co se stalo
rozdílná velikost zornic

2
První pomoc:
– poloha: při vědomí – na zádech s podloženou horní
části trupu, sed; v bezvědomí – zotavovací poloha se
zvýšenou hlavou, pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným
– pokud možno ošetřit rány na hlavě a obličeji – ne
však za cenu zbytečné manipulace se zraněným (poranění páteře)
Poranění páteře
Závažné poranění – může být život ohrožující nebo vést
k trvalým následkům (ochrnutí části těla – dolů od místa poranění).
[71]
Příčiny: pády z výšky, autonehody, skoky do vody
po hlavě, pády z kola, ....
Rizika:
– rozvoj šoku z poškozených nervových struktur
– krční páteř – ochrnutí dýchacích svalů – zástava dechu
– trvalé následky – ochrnutí
Příznaky:
–
–
–
–
bolest zad
neschopnost se pohnout
ztráta citlivosti končetin nebo brnění
pozor, u zraněných v bezvědomí chybí tyto příznaky – proto při podezření na zranění páteře (pády,
autonehody, ...) manipulujte s postiženým jen minimálně
První pomoc:
– poloha: při vědomí – bez manipulace; bezvědomí se
zachovanými základními životními funkcemi – bez
manipulace
– protišoková opatření (bez protišokové polohy)
– po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR – šetrné přetočení na záda se znehybněním krční páteře (ideálně
4 lidé)
Poranění hrudníku
Příčina: pád z výšky, autonehoda, sport, násilí
Rizika:
– poranění vnitřních orgánů – srdce, plíce, velké cévy
(hrudní aorta)
[72]
P

2
– masivní krvácení, rozvoj hypovolemického šoku
Zlomeniny hrudní kosti a žeber
Příznaky:
– bolest na hrudníku v místě poranění
– může být přítomná povrchová rána na hrudníku,
modřina
– povrchové dýchání spojeno s velkou bolestí
– bledost, úzkost
– v případě potřeby použití protektivních pomůcek
(rukavice, sáček)
– poloha: při vědomí – polosed s podepřením zad;
v bezvědomí – zotavovací poloha na postiženou
stranu – pozor na poranění páteře – minimální manipulace se zraněným
– uvolnění oděvu pro snazší dýchání
– zpevnění hrudníku elastickým obinadlem

Pneumothorax
Poranění s vniknutím vzduchu do hrudníku mezi plíci
a hrudní stěnu – pohrudniční dutina – smrsknutí plíce
a zástava její funkce.
Příčiny: úrazy, autonehody, pronikající poranění – cizí
těleso, následek zlomeniny žeber – úlomky kostí.
První pomoc:
P
2
Rozdělení: otevřený, uzavřený
Otevřený pneumothorax
Příčiny: bodné, střelné poranění
Příznaky:
– bolest
[73]
–
–
–
–
–
–
narůstající dušnost
otevřená rána – krvácení – zpěněná krev
slyšitelný únik vzduchu
zrychlený tep
bledost
neklid, úzkost
První pomoc:
– překrytí rány co nejrychleji rukou
– přiložení polopropustného obvazu: sterilní gáza
(čistý kapesník), igelitový čtverec, ixace ze tří stran
– protišoková opatření 5 T
[74]
Uzavřený pneumothorax
Příčiny: úlomky zlomených kostí
Příznaky:
–
–
–
–
–
bolest
narůstající dušnost
zrychlený tep
bledost
neklid, úzkost
První pomoc:
(rukavice, sáček)
P

2
Krvácení do dutiny hrudní
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
rychlé, povrchové dýchání
vykašlávání krve
neklid
dušnost
může být přítomná povrchová rána na hrudníku,
modřina
– bolest
První pomoc:
– poloha: při vědomí – sed s opřením zad; v bezvědomí – zotavovací poloha
P

2
Poranění dutiny břišní
Příčiny: úrazy – tupé nárazy, autonehody, sport, pády
z výšky, násilí, kopnutí koněm.
Rizika:
– poranění vnitřních orgánů – slezina, játra, střeva,
močový měchýř, velké cévy (hrudní aorta)
– masivní krvácení – rozvoj hypovolemického šoku
– infekce (poranění tlustého střeva)
Rozdělení: otevřená, uzavřená
Uzavřená: viz vnitřní krvácení do dutiny břišní
[75]
Otevřená
Příčiny: střelné, bodné, řezné zranění
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
prudká bolest
rána – krvácení, vytékání obsahu zažívacího traktu
možné vyhřeznutí střev v různém rozsahu
neklid, úzkost
bledost, chlad, studený pot
–
–
–
–
–
–
neodstraňovat
okolí vydesin ikovat a obložit gázou a jemně obvázat obinadlem
otevřenou ránu překrýt obinadlem – snaha o minimalizaci krvácení
přidržení rány v případě, že postižený kašle
protišoková opatření 5 T
po celou dobu kontrola základních životních funkcí, v případě potřeby zahájení KPR
zajištění transportu – zavolat ZZS
Krvácení do dutiny břišní
První pomoc:
Příznaky:
– poloha: při vědomí – leh na zádech s pokrčenými
dolními končetinami, úlevová poloha; v bezvědomí – zotavovací poloha
– vyhřezlé orgány nikdy nevracet zpět do dutiny
břišní – překrýt sterilním krytím
– předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné
[76]
–
–
–
–
–
–
neklid
bolest, vede k vyhledávání úlevové polohy
nevolnost, zvracení, slabost
pohmat: břicho „prknovité“
může být přítomná povrchová rána na břiše, modřina
P

2
První pomoc:
– poloha: při vědomí – leh na zádech s pokrčenými
dolními končetinami, úlevová poloha; v bezvědomí – zotavovací poloha
– protišoková opatření (tepelný komfort, uklidnění,
zvlhčování rtů)
– v případě potřeby ošetření rány na břiše
2.16 Poranění pohybového ústrojí
Poranění kostí
Fraktury – zlomeniny: otevřené, zavřené
silí (řídnutí kostí – starší lidé); únavové – z dlouhodobého přetěžování.
Rizika:
– krvácení – rozvoj hypovolemického šoku
Obecné příznaky:
– bolest v místě poranění, roste s pohybem
– otok
– hematom – modřina – silné krvácení, ohrožení hypovolemickým šokem
– nepřirozená poloha
– omezení pohybu
– slyšitelné „drhnutí“ kostí
– otevřené zlomeniny – vyčnívající úlomky kostí, krvácení
Příčiny: úraz – autonehoda, pády, zranění předmětem;
patologické – zlomeniny vznikají již při minimálním ná-
P

2
[77]
Možné krevní ztráty u zlomenin:
–
–
–
–
–
předloktí – až 400 ml krve
paže – až 800 ml krve
pánev – 5000 ml krve
stehno – 2000 ml krve
bérec – 1000 ml krve
Zavřené zlomeniny – bez poškození kůže (úlomky
kostí)
První pomoc:
– poloha: polosed, leh na zádech
– ixace zlomeniny: dlaha (cokoliv rovného pevného
– deštník, hole, větev) nebo zdravá končetina, ixace
přes 2 klouby – přes oděv, zraněného nesvlékáme
(bolest, možný pohyb úlomků a poranění kůže);
horní končetina: trojcípý šátek (závěs)
– zajistit transport do zdravotnického zařízení: mož-
[78]
no transportovat sami (zlomeniny horní končetiny);
zavolat ZZS – zlomeniny dlouhých kostí, pánve
Otevřené zlomeniny – s poškozením kůže, viditelné
úlomky kostí, krvácení
– poloha: polosed, leh na zádech
– vytvoření „ohrádky“ – kolem vyčnívající kosti položit stočené obvazy, přes ně sterilní gázu, jemně obvázat obinadlem
– ixace zlomeniny: dlaha (cokoliv rovného pevného –
deštník, hole, klacek) nebo zdravá končetina, ixace
přes 2 klouby – přes oděv, zraněného nesvlékat (bolest, možný pohyb úlomků a poranění kůže); horní
končetina: trojcípý šátek (závěs)
– transport do zdravotnického zařízení – zavolat ZZS
P

2
Zlomenina pánve
První pomoc:
Příčiny: násilí – stlačení (autonehody, zavalení, pády
z výšky).
Rizika:
– masivní krvácení – hypovolemický šok
– poranění orgánů malé pánve (ženské a mužské pohlavní orgány, močová trubice, močový měchýř)
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
P
bolest
omezená pohyblivost
možné krvácení z poraněných orgánů
bledost
úzkost
zmatenost, později apatie až bezvědomí
nevolnost, suchost v ústech, žízeň
chladná, opocená kůže
zrychlený, špatné hmatný puls

2
(rukavice, sáček)
– poloha: na zádech, tvrdá podložka (na podložce
možná protišoková poloha) – velmi opatrná manipulace
– ixace zlomeniny: 4 šátky – 1. ixace pánve, 2. ixace stehen k sobě, 3. ixace bérců k sobě, 4. ixace
kotníků k sobě; vypodložit mezi klouby – riziko
otlaků
– protišoková opatření
– transport do zdravotnického zařízení – zavolat ZZS
2.17 Úraz elektrickým proudem
Příčiny: kontakt s předmětem pod elektrickým napětím, elektrický výboj, poškození kabelu nebo přístroje,
[79]
manipulace s elektrickým přístrojem ve vlhkém prostředí (ve vaně).
do zotavovací polohy; pokud nedýchá nebo nedýchá
normálně (lapavé dechy), ihned začít KPR
Příznaky: poruchy vědomí, křeče, poruchy činnosti srdce, popáleniny.
2.18 Tonutí
První pomoc:
Viz kapitola 7 – Záchrana tonoucích
– chránit sebe! (Pozor! Zraněný může být stále v kontaktu se zdrojem elektrické energie, která může vést
ke zranění zachránce! Při poranění vysokým napětím udržovat vzdálenost od zdroje nejméně 18 m.)
– vypnout zdroj elektrické energie, pokud to nelze,
odstraníme zdroj z blízkosti zraněného nevodivým
předmětem (dřevěná či umělohmotná tyč) a přitom zachránce stojí na nevodivém materiálu (pozor
na vodu)
– zkontrolovat stav postiženého – vědomí a dýchání
– volat ZZS
– do příjezdu: pokud postižený dýchá normálně, sledovat životní funkce; je-li v bezvědomí, uložit ho
[80]
2.19 Rány, tepelná poškození, poškození
z chladu, poleptání
Rány
Každé poranění kůže nebo sliznice. Kromě kůže mohou
být poškozeny také svaly, nervy, cévy a vnitřní orgány.
Příčiny: mechanické (předmět), chemické (poleptání),
extrémní teploty (popáleniny, omrzliny).
Povrchové, hluboké, penetrující (pronikající).
Příklady ran: odřeniny (povrchové), řezné (nůž), bodP

2
né (šíp, nůž), sečné (mačeta), střelné (pistole), tržné
(ostnatý drát), kousnutí (pes, hlodavec, člověk), zhmožděné.
Rizika ran:
–
–
–
–
infekce (tetanus, vzteklina, viry, baktérie)
krevní ztráta (nebezpečí šoku)
ztráta tkáně (amputace)
zasažení orgánů (např. dutina hrudní, břišní)
První pomoc:
– poloha: vsedě, vleže nebo poloha, která postiženému vyhovuje
– zhodnocení rány (závažnost, velikost, nečistoty, cizí
předměty, krvácení)
– vyčištění rány: u povrchových ran proudem tekoucí
vody, štěrk, písek či jehličí možno odstranit čistým
jemným kartáčkem
P

2
– odstraňovat pouze volně ležící cizí tělesa (štěrk, písek), předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné neodstraňujeme
– desinfekce rány (peroxid vodíku, Cutasept, Betadine, pozor na alergii na jód – u postižených při vědomí se dotázat)
– přiložení sterilního krytí
– ixace nepružným obinadlem
– při krvácení – přiložit tlakový obvaz, komprese tlakových bodů viz dále; elevace končetiny
– znehybnění poškozené části (redukce bolesti) –
trojcípý šátek, dlaha
– v případě potřeby zajistit transport do zdravotnického zařízení (není nutno u malých odřenin nebo
při drobných řezných rankách); při menších poraněních možno transportovat svépomocí; v případě
větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS
[81]
– rány znečištěné zeminou, škrábance od rezavých
hřebíků, plechu, ztrouchnivělé dřevo – riziko tetanu,
proto nutné ošetření ve ZZ, příp. očkování
Cizí tělesa v ráně
– postup stejný jako výše
– předměty umístěné hluboko v ráně či zaklíněné neodstraňovat
– okolí vydesin ikovat a obložit gázou a jemně obvázat obinadlem
– v případě, že je předmět vysoký, nechat ho vyčnívat
(pozor – obvaz by neměl procházet přes těleso)
Ztrátová poranění
Řadíme zde amputaci (oddělení části těla) a skalpaci
(seříznutí nebo odtržení části povrchu těla).
[82]
Rizika ztrátových poranění:
– především značná krevní ztráta, riziko hemoragického šoku
– infekce
První pomoc:
– poloha: vsedě, vleže nebo poloha, která postiženému vyhovuje
– pahýl: krýt sterilní gázou, zástava krvácení – přiložit
tlakový obvaz, komprese tlakových bodů, v případě
nutnosti přiložíme škrtidlo, viz dále; elevace končetiny
– znehybnění končetiny
– při menších poraněních možno transportovat sami;
v případě větších poranění (hluboká, krvácející, s cizím tělesem) zavolat ZZS
P

2
– péče o amputát / skalpovanou část: zabalit do sterilní gázy (ideálně), vložit do mikrotenového sáčku,
poté vložit do chladné vodní lázně – voda s malým
množstvím ledové tříště (teplota 4 °C)
Většina ran je spojena s krvácením – postup viz výše.
Popáleniny
Závažný stav, dle rozsahu a stupně může být život ohrožující. Vzniká působením vysokých teplot na kůži a sliznice.
Rizika: ztráta plazmy – rozvoj hypovolemického šoku.
První pomoc:
– poloha: sed; pohodlná pro zraněného, dle lokalizace popáleniny
– zabránění dalšího působení tepla
– sundat šperky, prstýnky z postižené oblasti
– šetrné chlazení pod tekoucí studenou vodou
15–20 min
– možno použít Panthenol spray
– zajištění ošetření u lékaře dle stavu
II. stupeň – povrchové poranění
Příčiny: oheň, UV záření, výbuch, horké tekutiny.
Příznaky: zarudnutí, puchýře – vyplněné plazmou, bolest.
Rozdělení dle stupňů:
První pomoc:
I. stupeň – povrchové poranění
Příznaky: bolestivost, zarudnutí.
P

2
– poloha: sed; pohodlná pro zraněného, dle lokalizace popáleniny
– zabránění dalšího působení tepla
[83]
– sundat šperky, prstýnky z postižené oblasti
– šetrné chlazení pod tekoucí studenou vodou
15–20 min
– puchýř nikdy nepropichovat
– překrytí sterilní gázou
– protišoková opatření dle rozsahu
– zajistit transport do zdravotnického zařízení: při
menších poraněních možno transportovat svépomocí, v případě větších poranění zavolat ZZS
– po celou dobu kontrola základních životních funkcí v případě potřeby zahájení KPR
III. stupeň a IV. stupeň – hluboké poranění, také
podkoží, svalů, kostí
Příznaky: bez bolesti, bledá až bílá kůže („bez života“),
zuhelnatění.
První pomoc:
– poloha: při vědomí – sed, leh na zádech – protišo[84]
–
–
–
–
–
ková poloha, dle rozsahu a lokalizace popáleniny;
bezvědomí: zotavovací poloha
zabránění dalšího působení tepla
nechladit, pouze přiložit sterilní gázu
protišoková opatření
zajistit transport do zdravotnického zařízení: při
menších poraněních možno transportovat sami;
v případě větších poranění zavolat ZZS
po celou dobu kontrola základních životních funkcí
Zabránění dalšího působení tepla:
– hoření oděvu: povalení postiženého na zem, uhašení pokrývkou, kabátem (zabránění přístupu vzduchu)
– odstranit doutnající oděv, ne však příškvary, pevně
přichycený oděv
– opařeniny: co nejdříve sundat nasáklý oděv
– umělé materiály na kůži (roztavená umělá hmota,
asfalt) neodstraňovat
P

2
Omrzliny
První pomoc:
Vznikají působením nízkých teplot na kůži a tkáně.
Rozdělení dle stupňů:
1. a 2. stupeň: povrchové poškození, bledá, na ialovělá,
necitlivá kůže; poškození všech vrstev kůže, nažloutlá
kůže s puchýři (2. stupeň).
– poloha: při vědomí – sed; bezvědomí: zotavovací poloha
– zabráníte prochlazení – alufólie
– končetiny nezahříváte ve vodní lázni – riziko infekce, bolestivost
– přiložíte sterilní gázu
– zajistíte transport do zdravotnického zařízení
První pomoc:
Úpal – celkové přehřátí organismu.
– poloha: při vědomí – sed; bezvědomí: zotavovací poloha
– zabráníte prochlazení – alufólie
– postupně celkově zahříváte končetinu – vlažná lázeň, postupné zvyšování teploty lázně
– přiložíte sterilní gázu
– zajistíte transport do zdravotnického zařízení
3. stupeň: hluboké poškození, svaly, nervy, cévy; rozpad
tkáně po rozmrznutí.
P

2
Úžeh – přímé působení slunečních paprsků.
První pomoc:
– uložíte postiženého do stínu, chladu
– poloha: při vědomí sed; protišoková poloha; bezvědomí: zotavovací poloha
– přikládáte studené obklady (hlava, krk, hrudník)
– pokud nezvrací, podáváte tekutiny po lžičkách
– provádíte protišoková opatření
[85]
– voláte ZZS v případě, že se stav nelepší
Poleptání
Příčiny: k poleptání dochází při kontaktu s kyselinou či
zásadou, ať už přímým stykem či párami.
–
–
Příznaky:
–
–
– kyseliny (pH < 7): v důsledku jejich dehydratačních
účinků se vytvoří příškvar tmavé barvy
– zásady (pH > 7): na rozdíl od kyselin působí více
do hloubky, rána je rozbředlá, žlutohnědá nebo zelená
První pomoc:
– zabránit dalšímu působení chemikálie (pozor na nebezpečí potřísnění zachránce)
– postižené místo oplachovat vodou (tak, aby voda
nestékala po zdravých částech těla)
– neutralizace chemikálií velmi zředěnými roztoky
[86]
(vyjma očí – jen vyplachujeme vodou); kyselina –
jedlá soda, mýdlová voda; zásada – ocet, citrónová
šťáva
při požití – podat větší množství vody a volat ZZS
nevyvolávat zvracení (došlo by k opětovnému kontaktu chemikálie s jícnem)
povrchové poleptání sterilně krýt
při poleptání velké plochy – riziko šoku
2.20 Šok
– těžký, život ohrožující stav
– nedostatečné zásobení tkání krví (kyslíkem)
– několik druhů šoku dle příčiny: hypovolemický
(masivní krvácení, popáleniny, dehydratace), distribuční (těžká alergická reakce, poškození míchy),
kardiogenní (těžký infarkt myokardu), obstrukční
(překážka v krevním oběhu – vmetení krevní sraženiny do plic)
P

2
2.21 Uštknutí hadem, bodnutí hmyzem
Příznaky:
–
–
–
–
–
–
bledost
úzkost
zmatenost, později apatie až bezvědomí
nevolnost, suchost v ústech, žízeň
chladná, opocená kůže
zrychlený, špatně hmatný puls
První pomoc:
– protišoková opatření – 5 T: teplo, ticho, tekutiny –
pouze zvlhčení úst, tišení bolesti – nepodávat léky,
pouze ixovat zlomeniny, bez zbytečné manipulace;
transport
– krvácení: viz výše
– alergie: podání léků tlumících alergii, chlazení postiženého místa, sledování průchodnosti dýchacích cest
Pozor! Každé vážnější zranění může vést k rozvoji šoku!
P

2
Uštknutí hadem – v našich krajích jde o uštknutí zmijí.
Po kousnutí zůstávají na povrchu těla dvě malé, několik
milimetrů od sebe vzdálené ranky.
První pomoc: Usadit postiženého, vytlačit a omýt ranku (je-li čím), nevysávat ústy, co nejméně se pohybovat.
Poraněnou končetinu uložte níže než tělo. Zachovat tělesný klid.
Bodnutí hmyzem – u bodnutí hmyzem může nastat
u alergické osoby prudká alergická reakce vyžadující
rychlý zásah ZZS.
Nebezpečí zejména u bodnutí v oblasti hlavy a krku
(v ústech). Rychle postupující otok může způsobit dušení.
První pomoc: Studené obklady, ledové nápoje, nanuky,
(silné podchlazení zabrání rychlému nástupu otoku),
protialergický balíček + odborná pomoc ZZS. Včelí ži[87]
hadlo je třeba odstranit. Důležitost prevence (otevřené
nápoje v létě)!
Kousnutí zvířetem – každé poranění způsobené
kousnutím zvířetem musí být odborně ošetřeno. Zvíře,
které poranění způsobilo, musí být veterinárně vyšetřeno. Pokousanému by mohlo hrozit infekční virové onemocnění vzteklinou.
ve ztížených podmínkách
Ztížené podmínky (počasí, prostředí, dostupnost) mohou značně ovlivnit kvalitu poskytované péče a zdraví
zachránců i raněných. Při autonehodách se zachránce
pohybuje v nebezpečném prostoru silnice, proto je nezbytné zajistit bezpečí použitím výstražných signalizací
– trojúhelník, re lexní vesta, člověk, který brzdí provoz,
výstražná světla aut, ...
[88]
Při dešti hrozí rychlejší podchlazení raněného, je zvýšené riziko poranění zachránce při poskytování první
pomoci u úrazů elektrickým proudem.
Noc s sebou nese sníženou viditelnost, zhoršené podmínky pro vyšetření raněného a jeho ošetření.
Nedostupnost terénu – hory, lesy – zásadně ovlivní dojezd odborné péče.
s improvizovanými prostředky
Při poskytování první pomoci se můžete ocitnout v situaci, kdy nemáte po ruce žádné zdravotnické pomůcky
a prostředky (dlahy, sterilní obinadla, ...). Proto je nutné
v těchto situacích improvizovat.
Pro krytí rány je možné použít čistý plátěný kapesník.
Papírový kapesník při styku s krví nasákne a v ráně se
rozpadne. Je možné použít také čistý šátek či tričko.
P

2
Pro zastavení krvácení formou tlakového obvazu můžete opět použít část oděvu; jako škrtidlo šátek. V žádném
případě však nepoužívejte jako škrtidlo tkaničky od bot
– jsou příliš tenké a mohou způsobit další poškození raněného.
Pro ixaci zlomenin je možno použít např. deštník, turistickou hůl, větev, popř. dolní končetiny svázat k sobě
a zdravou končetinu použít jako dlahu.
Pokud nemáte rukavice, můžete použít sáček, který si
navlečete na ruce.
K ixaci hlavy při podezření na poškození páteře je možno použít kameny obalené v kusu oděvu, popř. sáčky
s pískem, láhve s vodou.
K zajištění tepla raněného možno použít oblečení zachránce.
Pokud nemáte šátek a potřebujete horní končetinu ixovat závěsem, je možné použít tričko, svetr, kabát, který
má raněný na sobě. Spodní lem trika vysunete směrem
k hlavě tak, že překryjete horní končetinu a spodní lem
připevníte k hornímu lemu trika.
Pomocí kabátu a dvou větví je možné vytvořit nosítka.
Raněného můžete též odvléct na kusu pevné látky (stan,
celta, spacák).
Důležitá je také ochrana vlastního zdraví zachránce.
P

2
[89]
3 P
3.1 Dezinfekce, sterilizace, způsoby,
zásady
Dezinfekce – soubor opatření, která mají za cíl přerušit
cestu šíření nákazy od zdroje k vnímavému jedinci.
– fyzikální dezinfekce – ekologicky nejvýhodnější, využívá se varu vody za normálního atmosférického
tlaku – 30 minut
– fyzikálně chemická dezinfekce – používá se ve sterilizačních centrech
– chemická dezinfekce – především se používá
ve zdravotnictví, využívá působení dezinfekce chemických přípravků při stanovené koncentraci
K desinfekci se dají použít prostředky běžně dostupné
na trhu, např. Savo, Chloramin, Desam, Desox, …. Vždy
postupujte přesně podle návodu výrobce.
Sterilizace je zničení zárodků, předcházení infekce.
Sterilní = bez živých zárodků.
[90]
– fyzikální sterilizace – sterilizace vlhkým teplem
v parních přístrojích, vhodná pro předměty z kovu,
skla, porcelánu, sterilizace proudícím horkým vzduchem
– plazmatická sterilizace
– radiační sterilizace
– chemická sterilizace – formaldehydem, ethylenoxidem
3.2 Ošetřovatelská péče
Zdravotnická etika, přístup k postiženému – nemocnému
Každý, kdo provádí zdravotnické činnosti, tj. i zdravotník zotavovacích akcí, musí být nejen odborně kvali ikovaný, ale – a to především – být schopen i přiměřeného
chování a jednání s nemocnými. Souhrn těchto zásad je
označován jako zdravotnická etika. Základem je chápavé a vstřícné chování vyznačující se klidem a slušností.
P

2
Zdravotník musí vystupovat rozhodně, důsledně, avšak
vždy v mezích slušnosti. Nesmí se nechat strhnout
ke zkratkovitému, afektovanému chování, a to především v situacích, kdy nemocný nebo jeho okolí svým
jednáním vyvolávají vzrušenou situaci. Vždy musí mít
na vědomí, že zranění či chorobný stav mohou změnit
chování postiženého způsobem, který se vymyká obvyklému stavu. Zdravotník se navenek musí jevit klidně
a cílevědomě, byť je ve skutečnosti také neklidný a má
pochybnosti.
Další důležitou povinností zdravotníka je povinnost mlčenlivosti. Tato povinnost není jen záležitost morální,
ale je i povinností zákonnou. Mlčenlivost se vztahuje
na všechny skutečnosti, které se zdravotník dozví při
své činnosti. Dodržování této zásady se samozřejmě
nevztahuje na informování jiných zdravotnických pracovníků podílejících se na péči o dotyčné dítě – zde je
naopak nutno podat co nejúplnější informaci, neboť je
to v nejvlastnějším zájmu nemocného. Stejně je třeba
P

2
informovat i rodiče (zákonné zástupce) nemocného.
Stejné zásady platí i pro veškerou dokumentaci, se kterou zdravotník pracuje (zdravotnický deník akce, různé
průkazy a potvrzení). Ke všem těmto materiálům nesmí
mít přístup žádná osoba, která se nepodílí na péči o nemocného. Další osoby mohou žádat o tyto informace jen
ze zákonem stanovených důvodů.
Sledování životních funkcí a zdravotního stavu nemocného
Sledování stavu nemocného patří k základním činnostem a je stejně důležité jako vlastní ošetření či správné
podávání léků.
Měření fyziologických funkcí
Tepová frekvence
– náraz krevního proudu na stěnu tepny při kontrakci
levé komory
– faktory: věk, pohlaví, tělesná kondice, TT, léky, krvá[91]
Tepová frekvence
Věk
Průměr
Rozsah
Novorozenec
125
120–150
6 let
100
75–115
12 let
85
65–105
Dospělý
70
60–80
cení, stres, poloha
– místa měření pulsu: a. carotis (krkavice), hrot srdce,
a. brachialis (podpažní), a. radialis (na palcové straně zápěstí)
– hodnocení pulsu: frekvence, rytmus, kvalita, rozdílnost
Tlak krevní
– tlak krve v arteriích – tepnách
▪ systolický – vyvolaný kontrakcí srdeční komory; ovlivňuje jej především srdeční výdej, horečka,
stres, krvácení
[92]
▪ diastolický – tlak krve při diastole; ovlivňuje jej
především periferní odpor krevního oběhu, poddajnost arterií; zvyšuje jej malý průsvit, malá viskozita
krve, arterioskleróza, obezita, venkovní teplo
– faktory – věk, tělesná kondice, stres, rasa, obezita,
pohlaví, léky, denní doba
– hodnocení
▪ normální TK 120/80 mmHg
▪ hraniční TK 140–160 / 90–95 mmHg
▪ hypertenze 150/90 (do 30 let), 160/90 mm Hg
▪ hypotenze pod 90/60 (u dospělých)
Tělesná teplota
– je vedlejším produktem metabolismu; zdravý organismus zachovává rovnováhu mezi produkcí a ztrátou tepla
▪ centrum pro regulaci tepla = HYPOTALAMUS
– faktory: věk, denní doba, tělesná aktivita, hormony
(estrogen, tyroxin, adrenalin, noradrenalin), okolí
(závisí na vlhkosti)
P

2
Tělesná teplota
Smrt
Nad 42 °C
Hyperpyrexie
42 °C
Febris
39–41 °C
Hypertermie
38–39 °C
Subfebrilie
37–38 °C
Normotermie
36–37 °C
Hypotermie
34–36 °C
Smrt
Pod 34 °C
3.3 Péče o lůžko
– místo odpočinku, klidu a pohodlí
– základní a pomocná zařízení lůžka
Polohy nemocných
– závažná porucha somatického a psychického stavu
P

2
situaci mění a pacient aktivně vyhledává polohu vynucenou typem obtíží nebo pasivně leží
– správná poloha těla nebo jeho postižené části může
zlepšovat léčebný proces a zabraňuje mnoha komplikacím, které mohou nesprávným uložením vzniknout
[93]
Léčebné polohy
– Fowlerova
– Trendelenburgova
15°–30°
– AntiTrendelenburgova
1/3 svalové síly
– během 2 týdnů všechny svaly ztrácí 1/5 svalové síly
Aktivní poloha – nemocný aktivně udržuje svou polohu, do níž byl uložen, a je schopen znovu ji upravovat.
Pasivní poloha – poloha, kterou nemůže nemocný
ovlivnit svou vlastní vůlí (např. polohy nehybných končetin, které, nejsou-li polohovány, tuhnou v nepřirozené
poloze a to později komplikuje rehabilitaci).
Fowlerova poloha
20°–30°
–
–
–
–
–
[94]
pronační
ortopnoická
poloha vleže, na zádech
vyšetřovací polohy
po jednom týdnu imobilizace ztrácí vyřazené svaly
– je to poloha vsedě či v polosedě
– ukládáme do ní nemocné s chorobami srdce a plic,
nemocné po operaci v břišní a hrudní dutině,
nemocné ohrožené zánětem plic, při dlouhodobém ležení
– poloha zajišťuje optimální plicní
ventilaci
P

2
1.
2.
3.
Ortopnoická poloha
– je vhodná u nemocných se selháním srdeční činnosti nebo u nemocných s plicními chorobami, zejména
při záchvatu dušnosti
– nemocný při ní sedí na lůžku, má spuštěné nohy
z lůžka a drží se lůžka
Pevné léky
Zotavovací poloha
– často se užívá při transportu poraněných lidí, kteří
jsou v bezvědomí, a zabraňuje vdechnutí případných zvratků
P

3.4 Podávání léků
2
– tablety – tabuletae – tbl.
– tablety šumivé – tbl. eff.
– dražé – tabuletae obductae drg. – obaleny sladkou
[95]
polevou
– zrníčka – granulae – grn. – dávkování na lžičku
– kapsle – capsules – cps. – želatinové obaly – pomalejší rozpuštění v traktu
– prášky – pulveres – plv. – sypké léky
Polopevné léky
– čípky – suppositoria – supp. – kakaové máslo,
glycerinová želatina + léčebná látka – zavádí se
do konečníku
– poševní koule – globuli vaginale – podobně jako
čípky, kulatý tvar
– masti – unguenta – ung. – léčivé látky rozpuštěné
v tuku, tuby, dózy, aplikují se na kůži nebo sliznice
– pasty – pastae – tukový základ, léčebná látka, indiferentní prášek – k ochraně kůže proti mokvání
– vstřebávají se hůře než masti
– gelové mazání – léčebná látka smíchaná s gelem,
v tubě, nanáší se na kůži nad bolavá místa
– mýdla – sapones – s přísadou léčivých látek – užití
[96]
kožní lékařství
Tekuté léky
– roztoky – solutiones – sol. – několik látek rozpustných v kapalině – různá aplikace, oči nos, k použití
vnitřnímu i zevnímu – dávkování po kapkách či odměrkách
– suspenze – suspensio – sus. – léčivá látka smíchaná
s gelem
– výtažky – extracta – léčebné látky získané vylouhováním z drog – smíchané s éterem, lihem, olejem či
vodou – podávají se ústy
– směsi – mixturae – mix. – několik látek smíchaných
v kapalině a spojených – tekutý pudr (zevně), jiné
ústy – před použitím protřepat
– olejnaté přípravky – olej + vitamín A, D, E – užití
ústy, injekčně
– čaje – species – připravují se z léčivých bylin – heřmánek, řepík, urologický
– odvary – nechat přejít varem a scedit
P

2
–
–
–
–
–
nálev – přelití
tinktury
mléka
mazání
sirupy
Podávání léků
Podávání léků per os (ústy)
Tabletky, dražé, kapsle, kapky. Tekutina na zapití léků –
voda, čaj. Závěrem kontrola dutiny ústní, zda jsou léky
polknuté.
Aplikace léků do očí:
– do spojivkového vaku tekuté léky (kapky) a masti
(ung.)
– před výkonem umýt ruce
– nezranit pacienta
– komunikovat s pacientem
– je-li na spojivkovém vaku hlen nebo hnis, před apliP

2
–
–
–
–
–
kací léku jej odstraníme
všechny léky aplikovat čerstvé, respektovat datum
spotřeby
dodržovat naordinovaný druh a koncentraci
pacient leží nebo sedí – hlava mírný záklon
kapací částí lahvičky se nedotýkat řas ani oka
lahvičku ihned kryjeme a zavíráme
[97]
– výplach spojivkového vaku
▪ indikace: zánět spojivek (conjuctivitis), v rámci
první pomoci, odplavení cizího tělesa apod.
▪ do výplachové vaničky asi do poloviny nalijete
výplachový roztok – ophtal, borová voda
▪ pacient se předkloní a poté zakloní, krouží okem,
poté se opět předkloní a vaničku vylijete, otřete tvář
– vkapávání léku do spojivkového vaku
▪ čisté ruce
▪ pacient zakloní hlavu
▪ ukazovákem rozevřete oko, pod palcem máte
buničinu
▪ vkápnete 1–2 kapky
▪ nemocný zakloní, zavře oko a nechá působit
– vkládání masti nebo gelu do spojivkového vaku –
obecné zásady
▪ pod oko čtvereček buničiny – oko rozevíráte
▪ pacient se dívá nahoru
▪ pár milimetrů mimo do emitní misky
▪ od vnitřního koutku postupujete k vnějšímu
[98]
a pár milimetrů vkápnete do spojivkového vaku
▪ pacient zavře oko, okem otáčí, mast se rozpustí
Podávání léků na sliznici nosní
– lék, který se má vstřebat nosní sliznicí do krevního oběhu, aplikujete ve formě spreje z lahviček
s rozprašovačem (vyprázdněné nosní dírky) – Bioparox (lokální antibiotika), Lovistin (pro alergiky),
Nasivin
– léky, které léčí zanícenou nebo zduřelou sliznici;
do nosu aplikujete mast nebo kapky, nemocný sedí
nebo leží, hlava v záklonu, vkápnete naordinovaný
roztok, v okamžiku, kdy vtéká do krku, předkloní
nemocný hlavu a vyplivne, nepolyká
Podávání léků do ucha
– masti nebo tekuté léky
– pacient sedí, hlavu má skloněnou k rameni, nebo
leží na boku na zdravém uchu
P

2
– pod uchem má čtvereček buničiny
– s pacientem komunikujete
– mastičku nanesete přímo na štětičku a opatrně
krouživým pohybem nanesete do zvukovodu
– glycerinové kapky na rozpuštění zatvrdlého mázku,
ušní kapky, Framykoin, ušní léky, ATB, která se připravují na týden
▪ indikace: zánět středouší
Podávání léků konečníkem – per rectum
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
P
čípky – supositoria
nutno zavést dostatečně hluboko – za svěrač
schopný pacient zavede sám, ležící také
neschopný pacient – zavede zdravotník v rukavici
zmírňující bolest: Tramal, Algifen, Paralen
tlumí křeče: Spasmopan
snižující teplotu: Paralen, Defebrin
proti zvracení: antiemetika
antirevmatika – snižují bolest svalu a kloubu
nesteroidní anti logistika – působí proti zánětu –

2
Indometacyn, Olfen, Sutgan
– antihemoragika: potlačení krvácení hemeroidů –
Antivir H, Faktum
– hygiena, dieta, pravidelné vyprazdňování
– glycerinová mast ke snazšímu odchodu stolice
Příklady léků
–
–
–
–
–
–
–
–
borová voda
Ophal
Opthalmoseptonex
Timoptol
Lovistin (při alergických potížích)
Maxitrol
Opthalmoframykoin (antibiotikum)
Paralen – děti 10–15 mg / kg
▪ maximální denní dávka 50 mg / kg
▪ dospělí – maximální denní dávka 4 g
– Acylpyrin – 1 tbl. 6× denně – nesmí děti do 12 let
a těhotné
– Ibuprofen – 20–35 mg / kg denně v několika dáv[99]
kách
– dospělí – maximálně 3 200 mg / den
Léky vždy podáváte dle doporučení lékaře či lékárníka a řídíte se pokyny v příbalovém letáku. Při výskytu nežádoucích reakcí vždy kontaktujte lékaře.
Hubení provádíte chemickými prostředky, např. Difusil
H. Nastříkáte na 10–15 míst hlavy co nejblíže pokožce!
Chránit oči. Prostředek vetřete do kůže.
Po 4–12 hodinách vlasy umyjete šamponem. Vyskytujíli se vši i nadále, je nutné proceduru opakovat.
Aplikace tepla, chladu
– termofor, para ín, elektrická dečka – artrózy, svalové
kontraktury
– vak s ledem – protizánětlivý, antiedematózní efekt,
tlumení bolesti
3.5 Odvšivování
Veš je parazit, usazuje se ve vlasech a klade kulatá vajíčka – hnidy (pevně drží na vlasu).
Pokud je neodstraníte, rozmnožují se a přenášejí
na ostatní.
[100]
3.6 Péče o hygienu nemocného
–
–
–
–
–
–
péče o čisté osobní a ložní prádlo
čištění zubů a péče o dutinu ústní
hygienické vyprazdňování
ošetření znečištěného nemocného
péče o vlasy
prevence a ošetření opruzenin a proleženin
Osobní a ložní prádlo
– nemocný je oblečený ve vlastním pyžamu
– nemocným, kteří to potřebují, pomáháte s oblékáním
P

2
– má-li nemocný poraněnou některou končetinu, oblékáte ji napřed
– ložní prádlo vyměňujete dle potřeby
Péče o zdravou dutinu ústní
– chodící nemocní si čistí chrup sami
– ležící pohybliví též sami – podáte (připravíte) pomůcky potřebné k čištění zubů
– nemocným s horečkami se v ústech tvoří hleny,
na sliznici se tvoří povlaky
– povlaky praskají a ústa zapáchají – čistit několikrát
denně
3.7 Výživa nemocných
Dieta – strava, která je z léčebných důvodů upravena
(změna vzájemného poměru živných látek, omezení
nebo vyloučení některých látek).
Jak se dosahuje léčebného účinku diety?
P

2
– vhodný výběr potravin
– technologický postup při kuchyňské úpravě
– složení stravy (omezení až vyloučení některých složek nebo zvýšená dávka)
3.8 Léčba běžných infekcí zažívacího
traktu
Léčba běžných infekcí zažívacího traktu projevujících se
průjmem spočívá v dietních opatřeních (v prvních hodinách zcela bez jídla) a dostatečném příjmu tekutin. Je
nutné zabránit odvodnění (dehydrataci) organismu, které hrozí zejména malým dětem, seniorům a chronicky
nemocným (třeba diabetikům). Při vysokých teplotách
(nad 40 stupňů), neustupujícím zvracení (kdy nemocný
nemůže pít), příměsi krve ve stolici, obluzeném vědomí
raději ihned vyhledáme lékařskou pomoc. Při nekomplikovaném průběhu průjmového onemocnění nebývá
zapotřebí zvláštní léčba. S lepšícím se stavem je možné
do jídelníčku postupně zařadit bujóny, nemastnou a ne[101]
dráždivou kašovitou stravu a postižený vbrzku jí zcela
normálně. Lékaře je lépe vyhledat, když průjem postihne kojence a malé batole, vždy, když hrozí dehydratace
(i u dospělých) nebo se objeví další varovné příznaky
(křeče, bezvědomí), ev. když průjem trvá déle než týden.
S podezřením na další infekce – „otravy“ z jídla (listerióza, toxoplasmóza apod.) je nutné se obrátit na lékaře.
3.9 Pitný režim
Zdravý a silný organismus má obrovské rezervy, je schopen vydržet zátěž nedostatku tekutin. Hůře je na tom
organismus oslabený jinou chorobou nebo věkem, kde
se komplikace projeví mnohem dříve.
Nápoje musí být pro účastníky zotavovací akce k dispozici po celý den. Uchovávají se v krytých nádobách
s výpustným kohoutem nebo se rozlévají přímo z originálních balení.
[102]
U malého dítěte je rovněž třeba sledovat přísun tekutin.
Známkou nedostatku tekutin (dehydratace) je přetrvávání kožní řasy. Kožní řasa je zvrásnění kůže na bříšku
vytvořené dvěma prsty (lehkým štípnutím). Po uvolnění musí kožní řasa ihned zmizet – pak je hydratace
v pořádku. U dehydratovaného dítěte kožní řasa mizí až
několik sekund.
Špatný pitný režim je podle Světové zdravotnické organizace příčinou až šesti procent všech nemocí, a to
nejen z důvodu špatné kvality tekutiny, ale také jejich
nedostatečného příjmu. Denně by člověk měl vypít 2,5
litru tekutiny, v horku, při těžké fyzické práci či sportu
mnohem víc. Dostatečné zavodnění ukazuje světle žlutá
barva moči, je-li tmavší, tělu voda chybí. Lidské tělo tvoří cca ze 70 % voda (děti a těhotné ženy až 80 %, staří
lidé zase trochu méně). Tělo ji ztrácí pocením či dýcháním. Napít se až při pocitu žízně je pozdě, to už je člověk
mírně dehydratovaný. Dehydratace se projeví bolestí
hlavy a zhoršením koncentrace. U dospělých se kožní
P

2
řasa dělá na kůži předloktí.
Voda by se měla stát běžnou součástí denního stravovacího režimu, měla by doplňovat snídani, oběd, večeři
i všechny svačiny během dne. Kdo se napije před jídlem,
naplní si vodou zčásti žaludek a sní pak menší porci.
Tělu dodá vodu zelenina a ovoce, vhodné jsou salátové
okurky či melouny. K obědu nebo večeři se doporučuje
polévka, i ta přidá tekutiny do celkové bilance.
V rámci pitného režimu je optimální preferovat pramenitou vodu, minerálky s nízkým obsahem minerálů, zelený čaj, nápoje bez kofeinu a nealkoholické nápoje.
i větší bolesti. Co ovlivňuje průběh a prožívání nemoci?
Průběh nemoci a prožitky nemocného jsou výsledkem
působení mnoha faktorů, které na sebe vzájemně působí. Nejdůležitější faktory: ráz onemocnění, okolnosti
nemoci, samotná osobnost nemocného, v dětství strach
z aktuálních dějů, bolesti, vadí omezení pohybu, odloučení od matky.
Ambivalentní prožívání nemoci
Postoj k nemoci bývá převážně negativní. Někdy prožívání příjemné, pozitivní (nemoc vyvolá ohleduplnost
okolí, pozornost, zbavuje povinností).
Útěk do nemoci – před neřešeným kon liktem.
3.10 Vliv prostředí na nemocného
Ve středu zájmu je jeho subjektivní, osobní prožívání.
Vztah mezi objektivním nálezem a subjektivním prožíváním není přímočarý. Citlivé osoby prožívají i drobné potíže velmi výrazně, lidé psychicky odolní zvládají
P

2
Kult nemoci – komplikovaný úraz, onemocnění. Nemocný je středem zájmu, až pověst hrdiny.
Stud nemocných
Je prožitek, který zdravotníkům obrněným profesio-
[103]
nální rutinou často uniká. Důvodem může být tělesný
vzhled, obezita, deformity apod.
Přecitlivělost způsobená vírou, výchovou. Trapné zážitky
z minulosti kolem nemocí v rodině, při svlékání apod.
3.11 Ošetřování nemocného dítěte –
nejčastější dětské nemoci
– tím celá nemoc končí
Léčba: Snížení teploty v první fázi nemoci běžně dostupnými antipyretiky (paracetamol, Brufen), případně
zábaly. Nakažlivost není velká, u staršího dítěte nebo dospělého může stejný virus způsobit třeba jen lehčí zánět
nosohltanu.
Zarděnky (Rubeola)
Šestá dětská nemoc
Lehké, ale nakažlivé onemocnění.
Je relativně časté virové onemocnění, postihuje převážně
kojence a batolata.
Příznaky:
Příznaky:
– děti mají obvykle 3 dny vysoké teploty, někdy
až kolem 39 °C
– někdy k tomu mohou mít lehkou rýmu, kašel,
mrzutost
– po 3 dnech drobná, světle růžová vyrážka po těle
[104]
– dva až tři týdny po nákaze
– první a druhý den: mírná bolest v krku, mírné nachlazení, zduřelé lymfatické uzliny za oušky, po stranách krku a v záhlaví
– druhý nebo třetí den: skvrnitá vyrážka z plochých,
drobných narůžovělých skvrnek nejprve na obličeji, potom postupuje dolů po těle; vyrážka svědí, dítě
může mít i mírnou teplotu
P

2
Léčba: Při onemocnění zarděnkami není určena žádná
speciální léčba, mají většinou mírný průběh, proto pouze
podávejte léky proti horečce a dle potřeby ošetřte vyrážky. Pozor na kontakt s těhotnými! Zarděnky patří mezi
choroby, které se mohou přenést z těhotné ženy na plod
a těžce ho poškodit. Nemocný musí zůstat v izolaci.
Spalničky (Morbilli)
Silně nakažlivé onemocnění.
Příznaky:
Léčba: Dítěti podávejte paracetamol na snížení teploty,
vysokou teplotu je možné snižovat studeným zábalem,
zarudlé oči omývejte kouskem vaty namočeným do studené vody (v místnosti můžete udělat pološero až tmu),
podávejte dostatek tekutin.
Příušnice (Parotitis)
– objevují asi týden či dva po nákaze
– první a druhý den: zvýšená teplota (následně
přecházející do horečky), rýma, suchý kašel, pálení
a slzení očí
– třetí den: mírný pokles teploty, objeví se bílé pupínky s červeným lemem velikosti zrnek soli
– čtvrtý a pátý den: teplota stoupá (může dosáhnout
i 40 °C), matně červená vyrážka, která se objeví nejprve na čele, pak za ušima a postupně se šíří na zbyP
tek obličeje a na tělo
– šestý a sedmý den: vyrážka ustupuje, teplota klesá,
kašel ustává
– devátý den: dítě již není infekční

2
Zasahují slinné žlázy před ušima, někdy mohou někdy
způsobit zánět mozkových blan, slinivky břišní a varlat.
Příznaky:
– objevují se dva až čtyři týdny po nákaze
– první den: zvýšená teplota, objevuje se také bolest
v obličeji nebo při žvýkání
– druhý den: otok a zvýšená citlivost strany obličeje,
[105]
bolest při otvírání úst a polykání, sucho v ústech
a pálení v krku, zvýšená teplota
– třetí den: zvětšení otoku, většinou se otok objeví
na obou stranách
– čtvrtý až šestý den: otok se postupně zmenšuje
a mizí i ostatní příznaky
– třináctý den: dítě již není infekční
Léčba: Nabízejte dítěti hodně studených tekutin, neměly
by ovšem být kyselé (např. ovocné šťávy), na zvýšenou
teplotu podávejte paracetamol. Při krmení miminka se
snažte být trpěliví, sání pro ně může být bolestivé. Jídla mohou být také v tekutém nebo polotekutém stavu.
Na zmírnění otoku můžete přiložit ohřívací láhev naplněnou teplou (ne horkou) vodou, láhev zabalte do ručníku.
Plané neštovice (Varicella)
Příznaky:
– objevují se za dva až tři týdny po nákaze
– první až šestý den: mírně zvýšená teplota, objevuje
se skupina malých červených puchýřků, které nepříjemně svědí a jsou naplněné tekutinou; nejprve
se objeví na hrudníku, bříšku a zádech; tekutina je
ve středu puchýřků, bílá a zakaluje se
– pátý až devátý den: puchýřky praskají a objevují se
po nich dolíčky, na nich se pak vytvoří stroupky, které za několik dnů odpadnou
– jedenáctý nebo dvanáctý den: dítě již není infekční
Léčba: Snažte se zmírnit svědění, jemně vyrážku natírejte
pudrem nebo roztokem Betadine (pozor na alergie). Můžete také zkusit koupel, do které rozpustíte hrst užívací
sody. Dítě oblékejte do bavlněných věcí, abyste vyrážku
nedráždili. Také se doporučuje ostříhat dítěti nehty a udržovat je v čistotě, popř. nasadit rukavičky, abyste zabránili
zanesení infekce. Pokud se totiž do puchýřků dostane infekce, zůstanou po nich jizvy.
Virus planých neštovic může způsobit u starých lidí pásový opar, proto k nim dítě nepouštějte, dokud je infekční.
[106]
P

2
3.12 Zásady ošetřování nemocných
při hromadném výskytu infekčních
onemocnění
Výskyt většího počtu infekčních onemocnění, u zotavovacích akcí hlavně onemocnění průjmová, je mimořádně závažnou záležitostí, a to jak pro samotnou akci, tak
i pro zdravotníka, protože jen energickým a rychlým
postupem lze omezit či zabránit dalším onemocněním.
Zásady ošetřování v bodech:
– izolace nemocných – pokud nestačí kapacita ošetřovny, je třeba vyčlenit dodatečné prostory, se samostatnými záchody a dodávkou vody
– zamezit styku nemocných se zdravými
– okamžitá informovanost příslušných složek –
hlavní vedoucí akce, praktický lékař a příslušný
orgán ochrany veřejného zdraví; podrobné informace o druhu onemocnění (průjmy, zvracení, teploty), počty nemocných, přehled podávané stravy
P

2
za 48 h a dosud provedená opatření
– uzavřít stravovací provoz do příchodu pracovníků
ochrany veřejného zdraví
– prověřit zdravotní stav všech účastníků zotavovací akce a v případě potřeby izolovat osoby, které
jeví známky nákazy
– sanace nádobí, které používají nemocní, nesmí se
mísit s nádobím pro ostatní účastníky akce
Současně se všemi těmito opatřeními vede zdravotník
podrobný záznam s časovými údaji, včetně individuálních záznamů o každém nemocném jednotlivě ve zdravotnickém deníku. Důležitá je rovněž důkladná desinfekce (nejčastěji chloraminem), včetně nádobí i praní
prádla. O dalším osudu probíhající akce rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.
[107]
4 Z
Zdravotní dokumentace je nedílnou součástí práce
zdravotníka zotavovacích akcí, který zodpovídá za uložení dokumentace převzaté od rodičů dítěte – zdravotní
zpráva od lékaře, prohlášení o bezinfekčnosti, průkazy
pojištěnce, pokyny od rodičů ke zdravotnímu režimu
apod.
V průběhu celé zotavovací akce vede zdravotní deník,
kde chronologicky zapisuje jednotlivé zdravotní úkony,
které provedl, návštěvu lékaře apod.
nit data o všech ve své evidenci.
Je také vázán mlčenlivostí ke sdělování informací získaných během ošetřování.
Informace o zdravotním stavu však přiměřeně použije
při sestavování programu dne apod. – ze zdravotní dokumentace má přehled o fyzických, případně psychických možnostech dětí.
Také eviduje zdravotní průkazy pracovníků při zotavovací akci.
Po skončení zotavovací akce předá veškerou dokumentaci rodičům, v případě nutnosti předá zdravotní záznamy provedených ošetření dítěte.
Veškeré záznamy se evidují 6 měsíců, poté je možná jejich skartace dle zákona.
Musí dodržovat zákon o ochraně osobních údajů a chrá[108]
P

2
5 P
Zotavovací akce je de inovaná jako organizovaný pobyt
30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů,
jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou
zdatnost, popřípadě i získat speci ické znalosti nebo dovednosti. Na každé zotavovací akci je nutná přítomnost
zdravotníka. Osoba zajišťující zdravotnický dozor na akci
je jasně speci ikována zákonem. Může to být pouze osoba, která má alespoň úplné střední odborné vzdělání
v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo porodní
asistentka, absolvent kurzu první pomoci se zaměřením
na zdravotnickou činnost při škole v přírodě nebo zotavovací akci a student lékařství po ukončení třetího ročníku.
Na samotného zdravotníka zotavovací akce je kladena
velká zodpovědnost a organizační činnost po celou dobu,
od přípravných prací až po aktivity, které je nutné zajistit
po ukončení akce.
Činnost můžeme rozdělit na aktivity:
– při zahájení zotavovací akce
P

2
– v průběhu zotavovací akce
– v závěru zotavovací akce
5.1 Zahájení zotavovací akce
Před konáním akce musí zdravotník provést kontrolu
zdravotních průkazů osob činných ve stravování účastníků, stejně tak převezme posudky o zdravotní způsobilosti osob zajišťujících dozor.
Dalším nezbytným krokem je spojit se s obvodním lékařem v místě konání akce a informovat jej o probíhající
akci a možnosti vyhledat jeho pomoc (tzv. patronátní
lékař). Pro dobu pozdních odpoledních a nočních hodin
a dny pracovního klidu si zjistí možnost návštěvy lékařské služby první pomoci, popř. příjmové ambulance nemocnic, pohotovostní lékárny a možné příjezdové trasy
pro ZZS.
S dostatečným předstihem provede kontrolu lékárnič-
[109]
ky, v případě potřeby dovybaví materiálem nad rámec
určený vyhláškou.
Zákonný zástupce dítěte předává zdravotníkovi posudek
ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu dítěte. Lékař zde
uvádí speci ické potřeby dítěte, osobní léky a možná rizika
změny zdravotního stavu. Zákonný zástupce zodpovídá
za prohlášení o bezinfekčnosti dítěte (vztahuje se na infekční onemocnění v rodině, ve školním kolektivu, časné
projevy nástupu změn zdravotního stavu). Toto prohlášení nesmí být starší než jeden den před odjezdem na zotavovací akci.
V případě chronicky nemocného dítěte, u kterého je nutné pravidelně či v případě zhoršení stavu podávat léky,
přebírá zdravotník zdravotní průkaz, kde jsou uvedena
veškerá omezení, dietní opatření, doporučení, léky, jejich
forma, způsob aplikace. V některých případech je nutný
kontakt zdravotníka s pediatrem.
Při převzetí provede zdravotník zběžné vyšetření (zdra[110]
votnický iltr) dítěte se zaměřením na příznaky nastupujícího onemocnění, kontroluje celkový stav dítěte (výsev
vyrážky, zahmyzení, drobná poranění staršího data), popř.
provede záznam.
5.2 V průběhu zotavovací akce
Zdravotník zodpovídá za vedení zdravotního záznamu
nemocného. Je opravdu nutné zaznamenat každou změnu zdravotního stavu, průběh a řešení, a to jak v případě
úrazových, tak i neúrazových stavů. Současně provádíme
i záznam použitého materiálu a podaných léků. V případě, že navštívíte s dítětem lékaře, je zdravotník vždy doprovodem nemocného. Zakládá všechny zprávy lékaře.
Je zodpovědný za plnění ordinace předepsané lékařem.
Zajišťuje ošetřování nemocných (hygiena, stravování, podávání léků atd.). Kontaktuje rodiče dítěte a informuje je
o zdravotním stavu dítěte. V případě, že délka léčby přesahuje délku pobytu, doporučujeme návrat dítěte a pokračování v domácím ošetřování.
P

2
Při podezření na infekční onemocnění podá hlášení lékaři
a hygienické stanici. U takto nemocných zavádí izolaci.
Pravidelně se zaměřuje na kontrolu v souvislosti s předpisy, vyhláškami k hygieně, stravování (podílí se na jídelníčku), programu a ve všech souvislostech působí jako
preventista.
5.3 Povinnosti zdravotníka zotavovací
akce:
– zajistit základní péči o zdraví všech účastníků akce
po dobu jejího konání (od převzetí dětí od rodičů
do jejich předání rodičům)
– kontrolovat dodržování hygienických požadavků
stanovených zákonem 258/2000 Sb. a prováděcími
předpisy
– kontrolovat dodržování zásad osobní hygieny osobami činnými při stravování
– kontrolovat zdravotní stav osob činných při straP

2
–
–
–
–
–
–
vování včetně dětí, které se podílejí na přípravě
stravy
kontrolovat, zda všichni účastníci i pracovníci akce
splňují podmínky stanovené zákonem 258/2000
Sb. (posudek o zdravotní způsobilosti dítěte, prohlášení o bezinfekčnosti dítěte, zdravotní způsobilost pracovníků vykonávajících dozor, splnění
zvláštních předpisů u osob činných při stravování)
účastnit se sestavování jídelníčku
účastnit se sestavování režimu dne
provést výpisy z posudků zdravotní způsobilosti
dětí a zdravotní způsobilosti pracovníků vykonávajících dozor a zdravotníka (ve výpisu uvede vždy
jméno osoby, závěr posudku a záznam o tom, které
zdravotnické zařízení posudek vydalo)
vedení zdravotnického deníku a seznamu všech
účastníků zotavovací akce
informovat osoby, které mají dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu akce prodělalo,
[111]
a o případném kontaktu s infekcí (patří sem i informace o případném přisátí klíštěte)
Většinu výše uvedených povinností ukládá zákon pořadateli zotavovací akce. Zdravotník je však z titulu své
funkce přirozeným nositelem těchto povinností.
5.4 Ošetřovna
Ve stavbách se ošetřovna a izolace zřizují v samostatných
místnostech vybavených umyvadlem s tekoucí pitnou
vodou a s možností vytápění a používání teplé vody. Izolace musí mít svůj vlastní záchod s možností mytí rukou
v tekoucí vodě.
Izolace ani ošetřovna nesmějí být vybaveny patrovými
lůžky. Na 30 dětí se zřizuje jedno lůžko.
Jde-li o zotavovací akce pořádané ve stanech, lze ošetřovnu a izolaci umístit ve vyčleněných stanech.
[112]
Léky a zdravotnická dokumentace účastníků zotavovací
akce musí být zajištěny tak, aby k nim neměly volný přístup děti ani jiné nepovolané osoby.
Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací
akci, dle vyhlášky 422/2013 Sb.
1. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán
na lékařský předpis)
– tablety nebo čípky proti bolestem hlavy, zubů (analgetika)
– tablety nebo čípky ke snížení zvýšené teploty (antipyretika)
– tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika)
– živočišné uhlí
– nosní kapky na uvolnění nosních dýchacích průchodů (otorinolaryngologika)
– kapky, roztok (sirup) nebo tablety proti kašli (antitusika, expektorancia)
P

2
– kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech
hltanu (stomatologika)
– mast nebo sprej urychlující hojení, např. popálenin
(dexpantenolový sprej)
– oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem,
oční voda na výplach očí (oftalmologika)
– mast nebo gel při poštípání hmyzem (lokální
antihistaminika)
– tablety při systémové alergické reakci (celková
antihistaminika)
– přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran
– dezinfekční prostředek na okolí rány
– inertní mast nebo vazelína
2. Obvazový a jiný zdravotnický materiál
– gáza hydro ilní skládaná kompresy sterilní, různé
rozměry
– náplast na cívce, různé rozměry
– rychloobvaz na rány, různé rozměry
P

2
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
obinadlo elastické, různé rozměry
obvaz sterilní, různé rozměry
obinadlo škrtící pryžové
šátek trojcípý
vata obvazová a buničitá
teploměr lékařský
rouška resuscitační
pinzeta anatomická
pinzeta chirurgická rovná
lopatky lékařské dřevěné
lékařské rukavice pryžové
rouška PVC 45 × 55 cm
dlahy pro ixaci, různé rozměry
3. Různé
–
–
–
–
nůžky
zavírací špendlíky, různé velikosti
záznamník s tužkou
svítilna/baterka včetně zdroje
[113]
5.5 Závěr zotavovací akce
V závěru se opět zaměří na kontrolní vyšetření účastníků,
stejně jako při zahájení akce. Předání zdravotních průkazů, posudků o zdravotní způsobilosti.
V případě, že u účastníka bylo během pobytu provedeno lékařské vyšetření či ošetření, je nutné, pokud možno
osobně, zákonnému zástupci předat lékařské zprávy, sdělit aktuální zdravotní stav, průběh onemocnění.
Kopie posudků o zdravotní způsobilosti, prohlášení o bezinfekčnosti aj. se archivují po dobu 6 měsíců.
[114]
P

2
5.6 Vzor posudku
Dle vyhlášky č. 422/2013 Sb.
9]RUSRVXGNXR]GUDYRWQt]SĤVRELORVWLGtWČWHN~þDVWLQD]RWDYRYDFtDNFLDãNROH
v SĜtURGČ
POSUDEK O ='5$9271Ë=3ģ62%,/267,'Ë7ċ7(
K Òý$67, NA =27$929$&Ë$.&,$â.2/(9 3ěË52'ċ
(YLGHQþQtþtVORSRVXGNX
,GHQWLILNDþQt~GDMH
1i]HYSRVN\WRYDWHOH]GUDYRWQtFKVOXåHEY\GiYDMtFtKRSRVXGHN
$GUHVDVtGODQHERPtVWDSRGQLNiQtSRVN\WRYDWHOH
,ý2
-PpQRSRSĜtSDGČMPpQDDSĜtMPHQtSRVX]RYDQpKRGtWČWH
'DWXPQDUR]HQtSRVX]RYDQpKRGtWČWH
$GUHVDPtVWDWUYDOpKRSRE\WXQHERMLQpKRE\GOLãWČQD~]HPtýHVNpUHSXEOLN\SRVX]RYDQpKR
GtWČWH
P

2
[115]
ÒþHOY\GiQtSRVXGNX
3RVXGNRYê]iYČU
$3RVX]RYDQpGtWČN~þDVWLQDãNROHYSĜtURGČQHER
]RWDYRYDFtDNFL
DMH]GUDYRWQČ]SĤVRELOp
EQHQt]GUDYRWQČ]SĤVRELOp
FMH]GUDYRWQČ]SĤVRELOpVRPH]HQtP««««««««««««««««
%3RVX]RYDQpGtWČ
3RXþHQt
3URWL ERGX þiVWL $ WRKRWR SRVXGNX O]H SRGOH RGVW ]iNRQD þ 6E
RVSHFLILFNêFK ]GUDYRWQtFK VOXåEiFK YH ]QČQt SR]GČMãtFK SĜHGSLVĤ SRGDW QiYUK QD MHKR
SĜH]NRXPiQt GR SUDFRYQtFK GQĤ RGH GQH MHKR SURND]DWHOQpKR SĜHGiQt SRVN\WRYDWHOHP
]GUDYRWQtFK VOXåHE NWHUê SRVXGHN Y\GDO 1iYUK QD SĜH]NRXPiQt OpNDĜVNpKR SRVXGNX QHPi
RGNODGQê ~þLQHN MHVWOLåH ]MHKR ]iYČUX Y\SOêYi åH SRVX]RYDQi RVRED MH SUR ~þHO SUR QČMå
E\ODSRVX]RYiQD]GUDYRWQČQH]SĤVRELOiQHER]GUDYRWQČ]SĤVRELOiVSRGPtQNRX
[116]
P

2
2SUiYQČQiRVRED
-PpQRSRSĜtSDGČMPpQDDSĜtMPHQtRSUiYQČQpRVRE\
9]WDKNSRVX]RYDQpPXGtWČWL]iNRQQê]iVWXSFHRSDWURYQtNSČVWRXQSRSĜGDOãtSĜtEX]Qê
GtWČWH
2SUiYQČQiRVREDSĜHY]DODSRVXGHNGRYODVWQtFKUXNRXGQH
.................................................
PRGSLVRSUiYQČQpRVRE\
……………………………
'DWXPY\GiQtSRVXGNX
P

2
………………………………
-PpQRSĜtMPHQtDSRGSLVOpNDĜH
UD]tWNRSRVN\WRYDWHOH]GUDYRWQtFKVOXåHE
[117]
5.7 Vzor prohlášení o bezinfekčnosti
Prohlášení zákonného zástupce dítěte
Prohlašuji, že dítě……………………………………................, narozené …..……………………,..............................,
bytem………………………………………………………………...............................................…, nejeví známky akutního onemocnění
(například horečky nebo průjmu) a ve 14 dnech před odjezdem nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou
infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy, ani mu není nařízeno karanténní opatření.
Jsem si vědom(a) právních následků, které by mne postihly, kdyby toto mé prohlášení nebylo pravdivé.
V ………………………………... dne* ………............................................
………………………………...............
podpis zákonného zástupce
*toto prohlášení nesmí být starší 1 dne před odjezdem na zotavovací akci / školu v přírodě
[118]
P

2
6 Z
Zdraví je to nejcennější, co v životě máme, a chceme-li někomu popřát to nejlepší, přejeme mu co nejvíce zdraví.
Většinou si ho začneme vážit až v okamžiku, kdy nás nebo
naše nejbližší postihne nemoc. Stále více si uvědomujeme, že peče o zdraví je přirozenou součástí našeho života.
Hygiena a epidemiologie jsou medicínské obory, které
mají stejný cíl – předcházet vzniku onemocnění a poruchám zdraví vůbec.
Hygiena studuje veškeré zákonitosti vztahů mezi člověkem a životním prostředím, které prokazatelně ovlivňuje
zdravotní stav. Zdraví člověka úzce souvisí nejenom s životními a pracovními podmínkami, ale i životním stylem,
proto je hygiena také nazývaná naukou o zdravém způsobu života.
Epidemiologie se zabývá hromadným výskytem infekčních i neinfekčních onemocnění, především procesem šíření nákaz v dětské i dospělé populaci, a navrhuje účinná
opatření proti vzniku a šíření infekčních onemocnění.
P

2
Pro obě vědní disciplíny je charakteristické jejich preventivní zaměření, hlavním úkolem je ochrana a upevňování
zdraví populace a předcházení vzniku a šíření infekčních
i neinfekčních chorob hromadného výskytu. Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají (podle zákona
č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, v platném znění) orgány
ochrany veřejného zdraví a další.
K výkonu státního zdravotního dozoru a dalších specializovaných úkonů v ochraně a podpoře veřejného zdraví
jsou zřízeny krajské hygienické stanice (KHS), v čele je
ředitel KHS. Jsou to správní úřady orgánu ochrany veřejného zdraví (dřívější označení hygienická služba) a vykonávají státní zdravotní dozor nad dodržováním platné
legislativy k ochraně veřejného zdraví. KHS má rozsáhlou
pravomoc, např. právo nařizovat, organizovat, řídit a popřípadě i provádět veškerá opatření k ochraně veřejného
zdraví, k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních
onemocnění. KHS může zakázat jakoukoliv činnost, po[119]
kud ohrožuje veřejné zdraví, pozastavit uvedení na trh
výrobků podezřelých z nebezpečnosti, může nařídit jejich vyřazení včetně zničení apod. Odborní pracovníci
KHS se prokazují služebním průkazem a jsou oprávněni
vstupovat do všech provozů, staveb a jiných zařízení, při
hygienickém šetření pořizují zápisy, nařizují provést příslušná měření, mají právo požadovat předložení patřičné
dokumentace apod. KHS vydává jako dotčený orgán stanoviska, svůj souhlas může vázat na splnění podmínek
a vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a další písemnosti v rozsahu výkonu státního zdravotního dozoru.
Za nesplnění nebo porušení povinností v rámci ochrany
veřejného zdraví ukládají nápravná opatření a sankce,
mohou ukládat pokuty (až do výše tři milionů korun),
mohou použít správní řád a vyvolat správní řízení. V blokovém řízení může orgán ochrany veřejného zdraví uložit
za přestupky pokutu až do výše 5000 Kč. KHS je oprávněna informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního
dozoru, např. o kvalitě vody v koupalištích aj., o rozsahu
případného rizika a o nápravných opatřeních.
[120]
6.1 Osobní hygiena
Pozornost v oblasti osobní hygieny dětí na zotavovacích
akcích je směřována především na tyto body:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
mytí rukou po použití záchodu a před jídlem
mytí před spaním
pravidelné čištění zubů nejméně ráno a večer
koupání min. 1× za týden
výměna spodního prádla a ponožek
nošení suchého oblečení a obuvi
větrání lůžkovin
hygienické uložení osobních věcí
dohlížení, zda si děti neukládají ve stanech
a v osobních zavazadlech jídlo, které snadno podléhá zkáze
– dostatečné mytí osobního jídelního nádobí před
jídlem a po jídle
Udržování osobní hygieny a čistoty těla je v zájmu ochrany zdraví, zdravá kůže chrání tělo před poškozením
P

2
zvenčí, funguje jako významná ochranná bariéra. Kožní
bariéru na povrchu doplňuje kožní ilm, vrstva kožního
mazu rozpuštěného v potu se podílí na ochraně proti pronikání vody a jiných tekutin. Denně se ochranná bariéra
doplňuje rozmnožováním a rohovatěním buněk pokožky
těla a vylučováním kožních výměšků. Kožní ilm po určité
době degeneruje a ztrácí své ochranné vlastnosti.
Úkolem očistného umývání je odstranit tuto znehodnocenou kožní vrstvu. S ohledem na zevní znečištění a na přenos původců nákazy musí být obvykle umývány ruce, zejména po použití záchodu a před jídlem. Umývání má být
vlažnou vodou a za použití mýdla. Zvláštní pozornost je
třeba věnovat nehtům a jejich okrajům, kde ulpívá množství nečistot a zárodků. Rychlé opláchnutí rukou studenou vodou není vůbec efektivní.
P

2
6.2 Denní režim
V režimu dne musí být pevně vymezena doba pro spánek,
osobní hygienu a stravování. Doba vymezená pro spánek
musí činit nejméně 9 hodin s výjimkou noci, kdy se pořádá noční hra. Režim dne musí odpovídat věku a zdravotnímu stavu dětí – viz § 8 odst. 1 a odst. 2 vyhl. 148/2004
Sb. Koupat se děti smějí nejdříve 1 hodinu po hlavním
jídle nebo po intenzivním cvičení. Fyzická a psychická
zátěž dětí musí být přiměřená jejich věku, schopnostem
a možnostem.
Při soustavné fyzické zátěži dětí v prvních dvou dnech
zotavovací akce musí být třetí den vyhrazen odpočinku.
V putovních táborech se stanoví den odpočinku s přihlédnutím k tělesné zdatnosti a aktuálnímu zdravotnímu
stavu dětí. Přesuny putovních táborů se mohou provádět
pouze za denního světla.
[121]
6.3 Vztah organismu a prostředí
Zdravotní situace a stav životního prostředí se vzájemně
ovlivňují.
Na základě rozboru příčin nemocnosti a úmrtnosti a potencionálního ohrožení společnosti byly stanoveny hlavní
zdravotní problémy:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
srdeční a cévní choroby
nádorová onemocnění
úrazy
narušení přirozené obměny populace
patologické změny imunity (např. zvýšený výskyt
alergií)
duševní nemoci
drogové závislosti
HIV/AIDS a jiné významné infekce
vrozené a systémové vady dětí
Na základě rozboru rizik spojovaných s vysokou nemoc-
[122]
ností a úmrtností byla jako priorita stanovena změna životního stylu, a to především ve směru:
–
–
–
–
–
–
pozitivní změny výživových zvyklostí
snižování četnosti kuřáctví
omezování a zvládání nadměrného stresu
zlepšení reprodukčního zdraví
snížení spotřeby alkoholu
optimalizace pohybové aktivity
6.4 Hygiena životního prostředí
Hygiena životního prostředí je studium obecných zákonitostí vztahu jednotlivých faktorů životního prostředí
a člověka, studium vlivu jednotlivých faktorů životního
prostředí na lidský organismus a studium problematiky
hygienických požadavků na pitnou vodu.
Světová zdravotnická organizace (WHO) pod pojmem
„environmental health“, který lze do českého jazyka pře-
P

2
ložit jako „zdraví a životní prostředí“, rozumí veškeré fyzikální, chemické a biologické faktory, které na jednotlivce
působí zvenčí, a veškeré další související faktory, které
ovlivňují jeho chování. Zahrnuje hodnocení a dozor nad
těmi faktory životního prostředí, které mohou potenciálně ovlivnit zdraví. Zaměřuje se na prevenci onemocnění
a na podporu zdraví prospěšného prostředí. Tato de inice
nezahrnuje chování, které se nevztahuje k životnímu prostředí, a chování podmíněné společenským a kulturním
prostředím a genetiku.
Podle WHO může zdravější životní prostředí ve vyspělých zemích významně snížit incidenci onemocnění rakovinou, kardiovaskulárními onemocněními, astmatem,
onemocněními dolních cest dýchacích, onemocněními
svalové a kosterní soustavy a počet otrav a utonutí.
Podle statistických údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (www.uzis.cz) na tato onemocnění
umírají v České republice více než tři čtvrtiny lidí. Z velké
části jsou tato onemocnění způsobena nezdravým životP

2
ním stylem, zejména pak nesprávnou a energeticky nepřiměřenou výživou v kombinaci s nedostatečným množstvím pohybové aktivity.
6.5 Odstraňování odpadních látek
Základní povinnosti občanů, fyzických osob, jsou hlavně
dány zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., čl. 5., dle něhož jsou fyzické osoby povinny:
– odpad třídit dle městem stanoveného systému
– vytříděný papír, sklo a plasty odkládat do označených sběrných nádob
– odděleně shromažďovat, třídit nebezpečné odpady a předávat je v určenou dobu na městem určená místa
– objemný odpad odkládat do označených kontejnerů
– směsný odpad odkládat do označených sběrných
nádob
[123]
– ukládat do sběrných nádob pouze složky odpadu, odpovídající označení sběrné nádoby; užívání
sběrných nádob pro jiné složky odpadu a k jinému účelu je zakázáno
– nepoškozovat sběrné nádoby
– neodkládat žhavý popel do sběrných nádob
– nespalovat odpad ani jeho složky ve sběrných nádobách a na volných plochách
– počínat si tak, aby svým jednáním neznemožnili
provedení pravidelného svozu odpadů nebo nezpůsobili narušení systému
– každé město si stanoví systém manipulace se
směsným komunálním odpadem
– zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
– vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní
a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných
– kodex hygienických pravidel
– vyhláška č. 210/2004, o provozní a osobní hygieně při výrobě potravin, byla zrušena vyhláškou č. 211/2006 kvůli duplicitě s nařízením ES
č. 852/2004, o hygieně potravin
6.7 Stravování
6.6 Hygiena výživy a stravovací služby
Legislativně tuto problematiku řeší:
– nařízení evropského parlamentu a rady (ES)
č. 852/2004, o hygieně potravin
[124]
– snídaně (s teplým nápojem), přesnídávka, oběd,
svačina, večeře; na sestavování jídelníčku se podílí zdravotník, strava musí odpovídat věku a fyzické zátěži
– nápoje k dispozici po celý den, v krytých nádoP

2
bách s výpustným kohoutem nebo v originálním
balení
– děti se mohou podílet na přípravě stravy jen před
jejím tepelným zpracováním, při pomocných pracích; během celé přípravy musí být pod dozorem
a musí být dodrženy hygienické předpisy (vyhl.
č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích
na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných)
– putovní tábory: provozovny stravovacích služeb,
připravují samy (zdravotní nezávadnost)
6.8 Zdravá výživa
– pestrost, výživnost
– vitamíny, vláknina: zelenina, ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky
– slazené výrobky – snížit příjem
P

2
–
–
–
–
–
–
mléčné výrobky – se sníženým obsahem tuku
maso
ryby
vejce – max. 2 ks týdně
tuky – rostlinné, živočišné, uzeniny
tekutiny – 2 l denně
6.9 Příloha č. 1 k vyhlášce 137/2004
K přípravě nesmí být podávány ani používány:
– mléko a mléčné výrobky z mlékárensky neošetřeného mléka
– zmrzlina vlastní výroby a zmrzlina porcovaná ze
skupinového balení
– tepelně neopracované masné výrobky
– tepelně neopracovaná vejce a výrobky z nich
– nedostatečně tepelně opracovaná vejce a výrobky
z nich
[125]
– majonéza vlastní výroby a výrobky z ní
Na stanových táborech, kde nelze dodržet požadavky na výrobu a skladování pokrmů podle vyhl.
č. 137/2004 Sb., musí být dodrženy tyto hygienické
požadavky:
– teplé a studené pokrmy musí být zpracovány ze
zdravotně nezávadných potravin a musí být zkonzumovány bezprostředně po dohotovení
– k přípravě pokrmů z instantních přípravků smí
být použita jen pitná voda nebo balená voda
– potraviny, které nelze skladovat za podmínek výrobce nebo požadavků vyhlášky, musí být bezprostředně po zakoupení tepelně zpracovány (mražená zelenina) nebo ihned vydány ke konzumaci
Požadavky na potravinářské provozy:
– potravinářské prostory musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu
[126]
– podlahy, stěny a dveře musí být snadno čistitelné
a dezin ikovatelné
– okna musí být při výrobě a zpracování potravy buď
zavřená, nebo opatřená sítěmi proti hmyzu
– nesmí docházet k riziku kontaminace, zejména zvířaty/živočichy a škůdci
– kuchyňský odpad musí být shromažďován ve speciálních nádobách s následným předáním oprávněné osobě; nejvhodnější jsou plastové soudky nebo
klasické plastové nádoby na odpad o objemu 120 l
– zejména musí být k dispozici vhodná zařízení pro
udržování odpovídající osobní hygieny (včetně
zařízení pro mytí a osušování rukou – ne vzdušné
osoušeče rukou, ale jednorázové papírové ručníky),
hygienické sanitární systémy a příslušenství pro
převlékání
– v šatnách pro zaměstnance musí být skříňky rozděleny na prostor pro prádlo pracovní a civilní (přihrádky, dvojskříňky)
P

2
– k dispozici musí být dostatečný počet splachovacích záchodů
– k dispozici musí být odpovídající zařízení anebo
systémy pro udržování a monitorování vhodných
teplotních podmínek pro potraviny (teploměry
v ledničkách, teploměry pro měření kritického
bodu potravin viz vyhl. 137/2004)
– potraviny musí být ukládány tak, aby v prakticky
dosažitelné míře nedocházelo k riziku kontaminace
– k úpravě potravin je nutno používat pouze pitnou
vodu
– je nutné zabránit křížení provozu => oddělit pracovní plochy, nástroje, náčiní, manipulační a přepravní
obaly a další prostředky, které přicházejí do přímého styku s potravinami a pokrmy, na prostředky pro
přípravu syrové stravy a tepelně upravených pokrmů – vyčlenit a nadepsat kuchyňské plochy a prkénka, zda jsou určeny pro přípravu:
▪ syrového masa
▪ tepelně upraveného masa nebo zeleniny
P

2
Zabránit přenosu nákaz z potravin lze dodržováním
10 pravidel
– vybírat při nákupech potraviny zdravotně nezávadné
– zabezpečit dokonalé provaření a propečení potravin
– zkonzumovat stravu bezodkladně po uvaření
– uchovat potraviny, je-li to nutné, buď v teplém
stavu (kolem 60 °C), nebo ve studeném stavu
(méně než 10 °C)
– důkladně ohřívat už jednou uvařenou potravinu
před opakovanou konzumací
– zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami
– umývat si opakovaně ruce před začátkem přípravy potravin, při jakémkoliv přerušení kuchyňské
práce (zvláště po použití WC)
– udržovat všechno kuchyňské zařízení v bezvadné
čistotě
– ochraňovat potraviny před hmyzem, hlodavci a ji-
[127]
nými zvířaty
– používat při úpravě potravin pouze pitnou vodu
Osobní opatření na pracovišti:
– zákaz kouření na pracovišti
– zákaz konzumace jídla na pracovišti, žvýkání, úpravy vlasů a nehtů; pít lze jen na vyhrazených místech
– na pracovišti nenosit prstýnky a šperky, prostřednictvím kterých by mohlo dojít ke kontaminaci potravy
– osoby činné ve stravovacích službách musí používat osobní ochranné pracovní prostředky (pracovní
oděv, pokrývku hlavy, event. rukavice při vydávání
porcí pokrmu)
– osoby činné ve stravovacích službách musí mít platný zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví; zdravotní průkaz vydává praktický
lékař, který fyzickou osobu registruje, nebo zdravotnické zařízení státu vykonávající závodní preventivní péči nebo osoba provozující nestátní zdravotnic[128]
ké zařízení vykonávající závodní preventivní péči
Výživa je dominantním faktorem, který ovlivňuje zdravotní stav populace. K životu je potřeba neustálý přísun látek, které zajišťují růst a regeneraci tkání i jejich
fyziologické funkce. Zdravá výživa působí pozitivně
při podpoře a ochraně veřejného zdraví. K základním
požadavkům na výživu patři zajištění zdravotně nezávadné a energeticky i biologicky hodnotné stravy.
Zdravotně nezávadné potraviny jsou takové, které jsou
bezpečné a neobsahují žádné chemické ani biologické
škodliviny, po jejich požití nedojde k poškození zdraví.
6.10 Prevence vzniku a šíření nákazy
Prevence je označení pro postupy, které se provádějí,
aby určitá situace nenastala. Mezi základní postupy
prevence pandemií patří hlavně omezení pohybu osob,
důsledné znemožnění dalšího šíření infekce od nakažených, ochrana před vstupem infekce do organismu
P

2
a posílení schopnosti organismu bránit se proti infekci.
K lékařským způsobům prevence patří očkování a preventivní podání účinných léků.
Omezení pohybu osob: příkladem tohoto způsobu prevence je uzavření hranic. Omezení pohybu osob přes
hranici prodlouží dobu, po níž se choroba objeví na území země, která opatření zavedla. Příslušné instituce tím
získávají čas vyvinout a vyrobit účinnou očkovací látku,
případně i stihnout proočkovat většinu populace.
Je možné vyhlásit i tzv. výjimečný stav, kdy je pohyb osob
dokonce omezen v rámci jednoho státu. Je tak zpomalena
rychlost šíření choroby uvnitř dané země.
Omezení šíření infekce: metody spočívají v důsledné
izolaci nemocných lidí, zvířat a všech kontaminovaných
předmětů od zdravých obyvatel. Prvním a zásadním krokem je léčba všech nemocných prováděná odborníky
na specializovaném pracovišti nebo v narychlo zřízených
centrech.
P

2
Dalším klasickým opatřením je karanténa. Tento výraz
označuje období, během něhož je osoba nebo skupina
osob podezřelá z infekce, ale ještě bez příznaků této choroby, uměle držena v odloučení od ostatních tak, aby se
zabránilo zavlečení a šíření nakažlivé nemoci.
Možností, jak omezit šíření infekce, je zabránit kontaktům mezi větším počtem lidí.
Individuální ochrana: základní hygienická opatření jsou
v prevenci nákazy na místě u jakékoliv infekční nemoci. Pravidelné mytí rukou po jakékoliv činnosti spojené
s rizikem přenosu je jen malým zdržením ve srovnání
s množstvím problémů, kterým může zabránit.
K ochraně proti chřipkovým virům, které se nejčastěji
šíří kapénkami, je velmi vhodné používat roušku. Rouška
slouží jako iltr vzduchu, který vdechujeme ústy a nosem.
Zadržuje kapénky a brání průniku virů do organismu. Ani
běžná rouška však nezajistí stoprocentní ochranu.
[129]
Při manipulaci s předměty či zvířaty podezřelými z nákazy je doporučováno používat ochranné gumové rukavice,
ochranné brýle, či dokonce obleky.
Posílení obranyschopnosti: postupy vedoucí ke zvýšení
vlastní odolnosti jsou dávno známé a velmi účinné. Patří
sem otužování, udržování se v dobré kondici a správná
životospráva. Obecně lze říci, že žije-li člověk zdravě, pak
je mnohem větší pravděpodobnost, že u něj bude infekční choroba probíhat mnohem klidněji, nebo se dokonce
vůbec nenakazí.
Odborníci doporučují zejména v zimním období konzumovat dostatečné množství zeleniny a citrusových
plodů. Systém obrany organismu proti nemoci ke své
správné funkci potřebuje dostatek vitaminů. Správné složení stravy zase vede k tomu, že je tělo dobře vyladěno,
a může se tedy úspěšně vypořádat s případnými viry.
Očkování: princip spočívá ve vpravení neškodných oslabených bakterií nebo virů či jejich částí do organismu.
[130]
Cílem takové činnosti je naučit imunitní systém příští podobné nebezpečí rychle rozpoznat a účinněji proti němu
bojovat. Ačkoliv ochrana před nemocí nemusí být stoprocentní, očkování je nejlepší ochrana, jakou umí medicína
poskytnout.
Léky: zatímco předchozí opatření umožňují tělu lépe se
podílet na obraně před nemocí, léky za něj souboj částečně vybojují samy. Velká část práce ovšem stále zůstává
na vlastní imunitní obraně organismu.
6.11 Infekce a infekční onemocnění
Výskyt infekčního onemocnění:
– sporadický výskyt – je výskyt ojedinělý, to znamená, že ojediněle se objevují případy nákazy bez zjevné místní nebo časové souvislosti
– endemický výskyt – na ohraničeném území bez
časového omezení, v určité lokalitě se občas vyskyt-
P

2
nou jednotlivé případy infekčního onemocnění bez
vzájemné souvislosti a bez dalšího šíření
– epidemický výskyt – je výskyt hromadný, charakterizovaný časovou i místní souvislostí mezi jednotlivými případy onemocnění; v relativně krátkém
čase dojde na ohraničeném území k nahromadění
velkého počtu nemocných jedinců
– pandemický výskyt – se vyznačuje rozsáhlou epidemií, která se dostává až za hranice států a kontinentů, např. u chřipky
Proces šíření nákazy
– zásady boje s infekčními nemocemi, opatření při jejich výskytu, včasná diagnostika, izolace, karanténa
Nejčastější infekční nemoci a jejich skupiny: alimentární
nákazy, nákazy vzdušnou cestou, transmisivní nákazy,
antropozoonózy, kontaktní nákazy, venerické choroby,
AIDS, mykózy.
P

2
Infekční onemocnění
Infekční onemocnění neboli přenosná nákaza je nemoc,
která je způsobena některými z živých původců onemocnění (zejména mikroorganismy) nebo jejich toxiny.
Některé organismy jsou schopny vyvolat u lidí (případně
i zvířat a rostlin) onemocnění. Tato schopnost se nazývá
patogenita (choroboplodnost). Patogenní mikroorganismy nebo parazité musí mít schopnost vniknout do těla,
množit se v něm a způsobit u něj onemocnění. Míra (intenzita) patogenity je označována jako virulence. To, zda
dojde ke vzniku onemocnění, závisí nejen na patogenitě,
tj. schopnosti vyvolat onemocnění, a virulenci, tj. míře
této schopnosti, ale i na dalších faktorech. Mezi ně patří především velikost infekční dávky (tj. počet mikroorganismů, které pronikly do těla a jsou schopny vyvolat
onemocnění), odolnost a obranyschopnost (imunita) inikovaného člověka. Čím vyšší je odolnost a imunita, tím
menší je pravděpodobnost vzniku onemocnění. U odolnosti se mj. uplatňuje zdravý životní styl, tj. správná ži[131]
votospráva, zdravá výživa, správná tělesná hmotnost, dostatek pohybu, dostatečný odpočinek a relaxace.
Ne všichni jedinci exponovaní některému biologickému
původci nákazy se in ikují. Z těch, kteří se in ikují, někteří zůstanou bez příznaků onemocnění v celém průběhu
infekce – pak hovoříme o bezpříznakové infekci; u jiných
se objeví příznaky onemocnění – pak hovoříme o manifestní infekci.
Infekční onemocnění vzniká až za nějakou dobu po vniknutí původce do těla. Tato doba se označuje jako inkubační doba a je u různých infekcí různá. Kolísá prakticky od 1 hodiny (např. u stafylokokové enterotoxikózy)
do několika let (např. u AIDS) a je různá i u jedné infekce
(např. u bacilární úplavice v rozmezí 1–7 dnů). Proměnlivost inkubační doby závisí na mnoha okolnostech, jako je
infekční dávka, místo vstupu infekce do těla, úroveň obranyschopnosti atd.
Přenosná nákaza může vzniknout pouze tehdy, jsou-li
[132]
splněny tři základní podmínky (označují se často jako tři
základní články procesu šíření nákazy):
– přítomnost zdroje původce nákazy
– přenos původce nákazy
– přítomnost vnímavého jedince
Zdroj nákazy
Základní podmínkou pro šíření nákazy je zdroj původce
nákazy. Zdrojem přenosné nákazy může být buď člověk,
nebo zvíře. V něm původci nákazy přežívají, rozmnožují se v něm a vylučují se z něj. Člověk i zvíře mohou být
zdrojem nákazy buď jako akutně nemocní, nebo jako
nosiči (někdy tzv. bacilonosiči). Akutně nemocní bývají nejvíce nakažliví na vrcholu onemocnění, tj. v době,
kdy je největší vylučování původců nákazy. U některých
onemocnění však vylučování mikroorganismů začíná již
v inkubační době, zejména v posledních dnech před objevením se příznaků. Znamená to, že takový člověk je zvlášť
nebezpečným zdrojem nákazy. Příkladem je virová hepaP

2
titida A (tzv. infekční žloutenka), u které může nemocný
vylučovat původce této nákazy i 2 týdny před začátkem
nemoci. U většiny chorob s vyléčením nemocného přestává i vylučování mikroorganismů do prostředí (nemocný
přestává být zdrojem nákazy), u mnohých infekcí přetrvává vylučování i v době rekonvalescence, existuje i možnost dlouhodobého vylučování původců nákazy. Zdrojem
nákazy mohou být i lidé, kteří jsou in ikováni, ale onemocnění u nich probíhá bez příznaků. Zdrojem infekčního onemocnění mohou být i zvířata. Choroby, u kterých
dochází k přenosu ze zvířat na člověka, nazýváme zoonózami. Většinou již u nich nedochází k dalšímu přenosu
z člověka na člověka.
Přenos nákazy
Přenosem nákazy se rozumí přenos původce onemocnění ze zdroje na dalšího jedince. Vlastní cesta přenosu
může být rozmanitá, a to především podle toho, ve kterých orgánech infekční proces probíhá a jakou cestou původce nákazy opouští svého hostitele. Místo, kterým půP

2
vodce opustí zdroj, nazýváme branou výstupu. Například
u střevních infekcí se původci nákaz vylučují především
stolicí. Způsobem vylučování je současně dáno i prostředí, do kterého se zárodky vylučují. U střevních nákaz
se zárodky stolicí dostávají do odpadních vod, do půdy,
na ruce, eventuálně další předměty. Druhá fáze – přežívání původců nákazy ve vnějším prostředí – určuje i bránu
vstupu do dalšího těla. U střevních nákaz, pro potravinářství nejdůležitějších, se např. zárodky mohou stolicí
dostat přes znečištěné ruce do potravin a s nimi do trávicího traktu člověka, kde mohou vyvolat další infekční
onemocnění. Klasickým přenosem je přenos ze stolice
přes odpadní vody a půdu do zdrojů pitných vod a s ní
pak do dalšího těla.
U alimentárních nákaz je nejčastější cesta přenosu fekálně-orální. Vstupní bránou jsou ústa.
Přenos nákazy může probíhat různými způsoby.
[133]
Nejčastější přenos:
– přímý, tzn. bezprostředně ze zdroje původce nákazy na vnímavou osobu (rukama), nebo u jiných
nákaz bezprostřední přenos ze zdroje do nového
hostitele (např. přímým kontaktem, dotekem, polibkem, pohlavním stykem, kapénkami)
– nepřímý – ten může být zprostředkován přes:
▪ potraviny, vodu, půdu
▪ kontaminované (původcem nákazy znečištěné) předměty (nádobí, příbory, kapesníky, prádlo,
oblek atd.)
▪ biologické vektory (komáry, klíšťata, mouchy,
hlodavce)
▪ vzduchem (zejména aerosolem či prachem obsahujícím původce)
U alimentárních nákaz konkrétně:
– konzumací primárně in ikovaných potravin živočišného původu (vejce, maso, mléko in ikovaných
[134]
zvířat)
– konzumací sekundárně in ikovaných potravin
(původně zcela nezávadných) při křížení provozu
v potravinářství nebo kontaminovaných prostřednictvím pomůcek, ploch atd. (příklad: pojízdná prodejna s grilovanými kuřaty – společně jsou ve styku
jak kuřata tepelně opracovaná, tak kuřata syrová,
a z těch může bakterie Campylobacter jejuni „napadnout“ už grilovaná kuřata)
– fekálně kontaminovanou potravou, vodou, mlékem,
kontaminovanými předměty (hračky, toaletní pomůcky apod.)
Vnější prostředí má tzv. samočistící schopnost, která způsobuje hynutí mikrobů. Ta je dána především působením
slunečního záření, teplem, suchem, nedostatkem výživných látek.
Ve vhodném prostředí, např. v mase, mléce, vejcích, pomazánkách, masných či lahůdkářských výrobcích, se však –
zvláště za vhodné teploty – mohou zárodky značně pomP

2
nožit a tím zvýšit riziko vzniku infekce. Přežívání zárodků
v prostředí závisí samozřejmě i na jejich odolnosti. Jsou
známy mikroorganismy málo odolné, které v prostředí
velmi rychle hynou během několika minut, ale i značně
odolné, které odolávají vysokým teplotám i některým nedostatečně provedeným dezinfekčním postupům.
Základní dělení
Infekční onemocnění můžeme třídit podle různých kritérií do různých skupin. Základním dělením je rozdělení
do skupin, které se navzájem liší místem přežívání původců nákaz, způsobem jejich vylučování z organismu
a i tomu odpovídajícím způsobem jejich přenosů.
Na základě toho rozlišujeme:
– střevní nákazy
– nákazy dýchacích cest
– nákazy kůže, sliznic a ran, včetně pohlavních nákaz
P

2
– krevní nákazy
Střevní nákazy tvoří rozsáhlou a velmi významnou skupinu infekčních nemocí, která je z potravinářského hlediska nejvýznamnější. Pro střevní nákazy je charakteristické
přežívání původců onemocnění v trávicím traktu a jejich
vylučování do vnějšího prostředí především stolicí, méně
často močí. Výjimku tvoří stafylokoková enterotoxikóza,
kde zdrojem bývá člověk s hnisavým kožním postižením.
Zdrojem střevních nákaz může být člověk nebo zvíře.
Cesta přenosu je většinou fekálně-orální, buď přímá, častěji je však nepřímá přes potraviny, kontaminované ruce,
předměty, vodu, půdu, popř. hmyz.
Salmonelózy
Salmonelózy jsou střevní infekce, které postihují obě pohlaví a všechny věkové skupiny v průběhu celého roku.
Rizikovější je letní období. Původcem nákazy jsou salmonely. Nejčastějším původcem je Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Na vliv zevního prostředí
[135]
jsou salmonely poměrně odolné. V mase zmrazeném
na −18 °C byly prokázány ještě po 6 měsících. Cesta nákazy je pro člověka výlučně přes potraviny požitím inikovaných nebo kontaminovaných potraviny. Jedná se
především o lahůdkářské a cukrářské výrobky, majonézy, saláty, zmrzliny, vaječné krémy, pomazánky, uzeniny
apod. Při hrubých závadách v osobní hygieně nebo technologickém postupu může dojít k mezilidskému přenosu.
Inkubační doba je v rozmezí 6–48 hodin. Většinou dochází náhle k rychlému rozvoji příznaků, objeví se nevolnost,
zvracení, bolesti břicha, horečka až 39 °C a vodnatý průjem. Nejdůležitější je prevence. Základem je dodržování
zásad osobní hygieny a důsledná zodpovědnost všech
osob pracujících v potravinářství. Při výskytu průjmového onemocnění je nezbytné tuto osobu vyloučit z kontaktu s potravinami. Při výskytu epidemie je nutný důkladný
průběžný úklid s dezinfekcí.
[136]
Bacilární úplavice
Bacilární úplavice je akutní průjmové onemocnění. Původcem jsou shigelly – mikroorganismy citlivé na vnější
prostředí, teplo i dezinfekční prostředky. Zdrojem nákazy
je člověk. Bacilární úplavice je typickou nemocí špinavých rukou. Jako mechanický vektor se mohou uplatnit
i mouchy. Inkubační doba je 1–7 dní, nejčastěji 2–3 dny.
Základem prevence je přísné dodržování pravidel osobní
hygieny, dále dodržování hygienických a technologických
zásad, častý a pravidelný úklid, dezinfekce a dezinsekce.
Kampylobakterióza
Toto onemocnění se častěji vyskytuje v letních měsících.
Původcem nákazy je Campylobacter jejuni. Zdrojem nákazy je především drůbež – grilování drůbeže a ochutnávání během úpravy. Preventivním opatřením je zejména
osobní hygiena, dodržování hygienických zásad při tepelné úpravě.
P

2
Břišní tyf
Častými příznaky je nechutenství, nevolnost, horečka,
někdy i schvácenost. Původcem je Salmonella typhi. Zdrojem je výlučně člověk, buď akutně nemocný, nebo tzv.
bacilonosič. Mezi důležitá preventivní opatření řadíme
zabezpečení nezávadné pitné vody, osobní hygienu a dodržování technologických postupů v potravinářských
provozech.
Cholera
Závažné, prudce probíhající onemocnění, postihující
pouze člověka. Původcem nákazy je Vibrio cholerae,
citlivé na vyschnutí, var i dezinfekční prostředky. Zdrojem je výhradně člověk. Inkubační doba je nejčastěji
2–3 dny.
Virová hepatitida typu A
Původcem nákazy je virus hepatitidy A, který je relativně odolný vůči teplu, dobře je však ničen některými
P

2
dezinfekčními přípravky. Zdrojem je nemocný člověk.
Inkubační doba kolísá v rozmezí od 15 do 50 dnů, nejčastěji kolem 30 dnů. Příznaky jsou podobné chřipce.
Únava a zvýšená teplota jsou obvykle provázeny nechutenstvím, nevolností, někdy i zvracením a bolestmi
v břiše.
Základním preventivním opatřením je dodržování
osobní i celkové hygieny, dodržování hygienických požadavků, dodržování technologických postupů. Osoby
zaměstnané v potravinářství se vylučují na dobu nezbytně nutnou, nejméně však 40 dnů od posledního
styku s nemocným, z tohoto druhu práce.
Stafylokoková enterotoxikóza
Nákaza bývá v naší populaci častá. Onemocnění je
způsobeno toxiny některých stafylokoků. Toxiny jsou
odolné vůči vysoké teplotě, snáší i dlouhodobý var.
Zdrojem je zpravidla člověk s hnisavým kožním postižením, který manipuluje s potravinami. Rizikové jsou
[137]
zejména lahůdkářské, cukrářské a masné výrobky. Inkubační doba je nejčastěji 2–3 hodiny. Postižené osoby
nejsou nakažlivé. Důležitým preventivním opatřením
je osobní hygiena. Nutné je okamžité vyloučení osob
s hnisavým poraněním z manipulace s potravinami
a jejich léčba.
Botulismus
Onemocnění, které se vyskytuje vzácně, průběh je však
závažný. Příčinou onemocnění jsou toxiny Clostridia
botulinum. K nákaze zpravidla dochází požitím doma
připravených zeleninových nebo masových konzerv.
Inkubační doba je v rozmezí 6–72 hodin. Postižené
osoby nejsou nakažlivé. Základními příznaky bývají
bolesti hlavy, chraplavý hlas. Rekonvalescence, pokud
nemocný přežije, bývá dlouhodobá. Dodržování technologických postupů při výrobě a přípravě potraviny
a vyřazování podezřelých a závadných konzerv.
Askaridóza
Askaridóza je způsobena škrkavkami o velikosti až
35 cm. Zdrojem nákazy je člověk. Nákaza se šíří vajíčky škrkavek, která kontaminují potraviny, vodu nebo
ruce. Uplatnit se může syrová zelenina hnojená nebo
zalévaná znečištěnou vodou. Inkubační doba je 2–3
měsíce. Základem prevence je důkladné omývání syrové zeleniny, osobní hygiena a mytí rukou.
Enterobióza
Nákaza, jejímž původcem je roup dětský, není sice nebezpečná, ale velmi nepříjemná a obtížná. Roupi parazitují ve střevech a konečníku. Zdrojem je člověk, častá je
tzv. autoinfekce, kdy člověk opětovně in ikuje sám sebe.
Prevence spočívá v důsledné osobní hygieně, mytí rukou
a úklidu.
Teniázy
Teniázy jsou parazitární nákazy způsobené střevními
[138]
P

2
tasemnicemi, které mohou měřit až 4–12 metrů. Člověk
se nejčastěji nakazí požitím syrového nebo nedostatečně
tepelně upraveného masa. Základem prevence je dostatečná tepelná úprava jídel a pokrmů.
Toxoplazmóza
Toxoplazmóza je způsobena prvokem Toxloplasma gondii. Zdrojem je především kočka. Nákaza se šíří nejčastěji
požitím syrového nebo tepelně nedostatečně upraveného masa. Onemocnění probíhá v různých klinických
formách, nejčastěji jako uzlinová se zvětšením mízních
uzlin, mírně zvýšenými teplotami a únavou. Základem
prevence je dostatečná tepelná úprava masa, dodržování
technologických postupů, osobní hygiena a neochutnávání jídla během jeho vaření.
Nejčastější symptomy alimentárních nákaz
– průjem – frekvence 1 až desítky stolic
– charakter stolice – vodnatá, s příměsí hlenu, krve,
P

2
–
–
–
–
–
atd.
jiné patologické známky (barva, zápach, aj.)
horečka, zvýšená teplota (nebývá u intoxikací)
zvracení, plynatost, bolest břicha
celkové příznaky (bolesti hlavy, kloubů, svalová slabost apod.)
další příznaky
Léčba
Velmi důležitý je u těchto nákaz pitný režim, jelikož tělo
ztrácí vodu především průjmy. Někdy jsou tyto ztráty
opravdu velice velké a závažné a je nutno zajistit parenterální přívod rehydratačních roztoků. Dále je vhodné
upravit stravovací režim a spolu s pitným režimem konzumovat nemastné a nedráždivé potraviny (jakmile nám
to stav dovolí) od sucharů, bramborové kaše k mléčným
výrobkům až běžné stravě. Dle formy a závažnosti onemocnění i léky.
[139]
Vzdušné nákazy
Nákazy dýchacích cest se šíří nejčastěji vzdušnou cestou.
Vylučování mikrobů ze zdroje je kapénkami slin a sekretů z dýchacích cest, vstupní branou infekce je také dýchací ústrojí.
Mezi vzdušné nákazy řadíme:
Chřipka
– časté onemocnění dýchacích cest
– začíná horečkou, bolestmi ve svalech, malátností,
později kašel bez rýmy
– onemocnění trvá přibližně 2–3 dny
– původce infekce jsou chřipky A, B, C
– zdrojem je člověk in ikovaný virem chřipky
– inkubační doba – nejčastěji 1–2 dny
– způsob přenosu – kapénkovou infekcí, kontaminovanými předměty
Streptokokové infekce a spála
– mezi streptokokové nákazy řadíme angíny, laryngitidy, bronchitidy, spálu atd.
– původcem streptokokové infekce a spály jsou kmeny streptokoků
– zdrojem je nemocný člověk nebo nosič
– inkubační doba je přibližně 1–3 dny
– způsob přenosu probíhá vzdušnou cestou
Meningokokové infekce
–
–
–
–
původcem infekce je meningokok
zdrojem je nemocný člověk nebo nosič
inkubační doba je 1 až 3 dny
způsob přenosu je kapénkovou infekcí a přímým
stykem s nemocným nebo nosičem
– preventivní opatření – očkování
Tuberkulóza
– původcem infekce je Mycobacterium tuberculosiss
[140]
P

2
– zdrojem je člověk nebo zvíře
– inkubační doba je 3–12 týdnů
– způsob přenosu – inhalace kapének, produktů z nemocného zvířete
Záškrt
–
–
–
–
akutní infekční onemocnění
zdrojem je nemocný člověk
inkubační doba je 1–4 dny
přenos sekretem in ikovaných osob, kapénkami,
prachem a kontaminovanými předměty
Dávivý kašel
– zdrojem je nemocný člověk
– inkubační doba činí 7–10 dnů
– přenos kapénkovou infekcí a kontaminovanými
předměty
P

2
Spalničky
–
–
–
–
–
–
nejnakažlivější onemocnění dětského věku
původcem je virus spalniček
zdrojem je pouze nemocný člověk
inkubační doba činí 8–12 dnů
způsob přenosu je kapénkovou infekcí
preventivní opatření je očkování všech dětí
Zarděnky
–
–
–
–
probíhají jako mírné onemocnění
původcem infekce je virus
inkubační doba je 14–21 dnů
preventivním opatřením je povinné očkování
Příušnice
– akutní horečnaté onemocnění s bolestivým zduřením příušních žláz
– původcem infekce je virus parotitidy
[141]
– zdrojem nákazy je in ikovaný člověk
– inkubační doba je 18 dnů
– způsob přenosu je kapénková infekce
Plané neštovice
– vysoce nakažlivé onemocnění s puchýřnatou vyrážkou
– původcem infekce je virus planých neštovic a pásového oparu
– zdrojem je in ikovaný člověk
– inkubační doba činí 13–17 dnů
– způsob přenosu je kapénkovou infekcí
Onemocnění kůže a sliznic
Původci se šíří přímým a nepřímým stykem. Místem postižení je především kůže a sliznice, původci nákazy se
usídlují na kůži, nehtech, vlasech, spojivkách, sliznicích
pohlavních orgánů a ústní dutiny. K přenosu infekce dochází přímým stykem, např. při pohlavních chorobách.
[142]
Ostatní infekce se šíří nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů denní potřeby.
K nákazám kůže a sliznic obvykle řadíme:
– typické povrchové infekce – plísňová onemocnění
kůže, vlasů, nehtů a soor – moučnivka, svrab
– infekce rané – např. tetanus, stafylokokové a streptokokové infekce, legmóny – zánětlivé onemocnění
kůže
– pohlavní choroby – sy ilis, kapavka
– infekce hlubších vrstev – např. sněť slezinná
Svrab
–
–
–
–
onemocnění kůže rozšířené na celém světě
původcem je roztoč zákožka svrabová
inkubační doba – od nakažení do objevení prvních
příznaků průměrně 1 až 3 týdny
– způsob přenosu – přímý kontakt s osobou, nepřímo
P

2
pomocí kontaminovaného prádla a oděvu
Kandidóza
– původcem infekce je kvasinka Candida albicans
– inkubační doba je různá
– způsob přenosu je přímým stykem s nemocným,
v menší míře se infekční onemocnění šíří vzdušnou
cestou
Dermatomykózy
–
–
–
–
–
jsou plísňová kožní onemocnění
původcem infekce jsou plísně
zdroj nákazy je různý – nemocný člověk, zvířata
inkubační doba činí 2 týdny
způsob přenosu – přímý kontakt s nemocným, kontaminované předměty
Bakteriální kožní infekce
– inkubační doba 4–10 dnů
– způsob přenosu je přímý i nepřímý
Tetanus
– zdrojem je zvíře
– inkubační doba činí několik dnů až měsíc
– způsob přenosu je poraněním a kontaminací rány
půdním prachem
Pohlavní choroby:
Kapavka
–
–
–
–
původcem infekce je gonokok
inkubační doba činní 3–5 dnů
způsob přenosu – pohlavní styk
– původcem infekce jsou nejčastěji stafylokoky
P

2
[143]
Příjice
– inkubační doba je 2–10 týdnů
– způsob přenosu pohlavním stykem, vzácně kontaminovanými předměty
Nemoci přenášené krví:
Virová hepatitida typu B, C
–
–
–
–
původcem infekce je virus hepatitidy B, C
zdrojem nákazy je člověk
inkubační doba je 50–180 dnů
způsob přenosu – při použití injekční jehly, transfúzí
krve, v rodinách toaletními potřebami, sexuálním
stykem
AIDS
– získaná těžká porucha imunity
– původcem infekce je virus imunode icience
[144]
– zdrojem je in ikovaný člověk
– inkubační doba je různá od 6 měsíců do 10 let
– způsob přenosu – krví, spermatem, poševním sekretem, z matky na plod
Zoonózy
Zdrojem nákazy jsou zvířata. Prevence spočívá v kontrole
potravin živočišného původu a spolehlivého zpracování.
Mezi základní nákazy zoonózy můžeme zařadit:
Toxoplazmóza
– zdrojem nákazy je kočka, hospodářská zvířata
– způsob přenosu – nedokonale tepelně zpracované
maso z in ikovaného zvířete, orální kontakt s výkaly
Vzteklina
– zdrojem je nemocný pes a lesní zvířata
– inkubační doba činí 2 až 8 týdnů
– způsob přenosu – pokousáním
P

2
Ornitózy
– zdrojem nákazy drůbež, ptáci
– inkubační doba 4–15 dnů
Klíšťová encefalitida
–
–
–
–
P
původcem infekce je virus klíšťové encefalitidy
zdrojem jsou zvířata, ptáci
způsob přenosu – přisátím in ikovaného klíštěte
inkubační doba činí 1 až 2 týdny

2
[145]
7 Z
Celosvětově je tonutí na druhém místě příčin nechtěné
smrti dospělých i dětí po dopravních nehodách. Světová
zdravotnická organizace udává průměrně 5–6 utonulých
ročně na 100 000 osob. To jsou velice nepřesné odhady,
protože řada zemí, mezi nimi ty nejlidnatější, tyto statistiky neposkytuje. Počty obětí vody by byly nejméně o řád
vyšší, kdyby k nim byli přičteni také nezvěstní a ti, kteří
zahynuli při přírodních katastro ických záplavách.
Ani Česká republika nevybočuje z těchto čísel.
[146]
Statistika utonulých v České republice za rok 2012
(zdroj www.uzis.cz)
Věková
skupina
Počet
utonulých
Věková
skupina
Počet
utonulých
0
0
50–54
12
1–4
4
55–59
18
5–9
1
60–64
16
10–14
0
65–69
11
15–19
5
70–74
8
20–24
12
75–79
5
25–29
9
80–84
7
30–34
9
85–89
2
35–39
13
90–94
2
40–44
5
95+
0
45–49
12
Celkem
151
P

2
Ve všech zemích bez rozdílu utone více mužů než žen. Nejohroženější skupinou jsou děti v předškolním věku. Děti
do 5 let mají nepatrné vědomí o riziku, a navíc v tomto
věku neumějí plavat vůbec nebo si plavecké návyky ještě
dokonale neosvojily. Starší děti již toto nebezpečí chápou,
přesto ještě nemají základní znalosti, a tudíž ani konkrétnější představu o možném nebezpečí při koupaní. Faktory, které riziko utonutí ještě zvyšují, jsou u mladších dětí
nedokonalé zvládnutí plaveckých stylů a u starších jejich
nedostatečná fyzická kondice. Stejně jako u dospělých
jsou více ohroženi chlapci než děvčata. Rodiče, učitelé
a vychovatelé jsou odpovědní na druhém místě. Nejde jen
o jejich nepozornost nebo chvilkové nevěnování se dítěti,
ale také o jejich nezkušenost s tím, jak v takové kritické
situaci postupovat, a o neznalost záchrany a resuscitace
oběti. Další skupinou jsou mladí lidé mezi 20 a 24 lety
a osoby starší 50 let. Příčiny utonutí jsou u těchto skupin
stále tytéž: nedostatek zkušeností, nerozvážnost a nadměrné riskování, alkohol a přecenění sil u těch starších.
P

2
Příčiny tonutí
Špatný odhad sil, únava a vyčerpání doprovázené svalovými křečemi, strach a panika, dlouhý pobyt v chladné
vodě. Pravděpodobnost utonutí zvyšují nemoc, nevolnost
z přejedení a alkohol. Tonutí předcházejí některé nehody
a úrazy utrpěné ve vodě, zejména ty, které mohou končit
bezvědomím, jako úder do hlavy, pohmoždění krční páteře a ochromující náraz na břišní krajinu. Závažné jsou šokové stavy, které mohou způsobit selhání krevního oběhu
a zástavu srdce po nečekaném ponoření těla do studené
vody nebo re lexní křeč hrtanových svalů (laryngospasmus) při překvapivém průniku vody do dýchacích cest.
Nebezpečné je protržení ušního bubínku při nesprávném
vyrovnání tlaku při potápění, které provází nejen úlek,
ale i ztráta orientace pod vodou po náhlém průniku vody
do středního ucha. Téměř vždy utonou lidé, kteří byli
ve vodě postiženi infarktem, mozkovou mrtvicí, mdlobou
nebo epileptickým záchvatem.
[147]
7.1 Co je utonutí
Utonutí (utopení) je udušení ponořením do vody nebo
jakékoliv jiné tekutiny. Voda se dostává do plic neovladatelnými nádechy a zabraňuje přístupu vzduchu. Prvotní
příčinou smrti je nedostatek kyslíku ve tkáních a zejména
v mozkových centrech, která řídí životní funkce a jež jsou
na dostatečném přísunu kyslíku obzvlášť závislá. Udušení utonutím má však speci ický průběh i následky, protože voda zaplavuje 85–90 % plicního prostoru a způsobuje další řetěz typických a velmi závažných změn vnitřního
prostředí organismu.
7.2 Průběh tonutí
Průběh tonutí jakož i změny vnitřního prostředí organismu a jejich následky závisejí na tom, zda oběť tonula
ve sladké, chlorované, nebo mořské vodě.
[148]
Tonutí ve sladké vodě: sladká voda je vůči krvi hypotonická, to znamená, že voda přecházející přes stěny plicních sklípků krev „zřeďuje“, což má za následek přetížení srdce a v konečné fázi jeho selhání. Současně do sebe
přejímají nadbytek vody červené krvinky, bubří a rozpadají se. Sladká voda rovněž ničí plicní hlen (surfaktant),
který je nutný pro správnou funkci plic, a buňky, které
jej produkují. Nastupující otok plic v důsledku porušení
propustnosti jejich výstelky zabraňuje přestupu kyslíku
do krevního oběhu. Při tonutí v chlorované vodě se otok
plic vyskytuje téměř vždy.
Tonutí v mořské vodě: mořská voda obsahuje více rozpuštěných solí, a je proto vůči krvi hypertonická, což znamená, že voda z krevního oběhu prostupuje přes plicní
stěnu do nitra plic, kde se hromadí a zabraňuje přístupu
vzduchu. Navíc se mísí se surfaktantem a vzniklá pěna
nedovoluje, aby se vzduch dostal do plicních sklípků.
Všechny tyto změny provází rovněž otok plic, i když vzniká jinak než v případě tonutí ve sladké vodě. Následkem
P

2
„zhuštění“ krve selhává srdeční činnost.
ta sebekontroly a sebeovládání, strach přechází do paniky.
Tonutí provází charakteristické chování, podle něhož lze
odhadnout stav oběti i naděje na úspěšnou resuscitaci.
Tyto doprovodné projevy tonoucího bývají rozděleny
do tří fází a jsou vždy podmíněné změnami vnitřního
prostředí organismu.
Průvodní jevy: stoupá krevní tlak, zrychluje se počet srdečních tepů.
2. fáze – trvání 2–3 minuty
7.3 Fáze tonutí
1. fáze – trvání 50–80 sekund
Chování oběti: bezprostřední snaha zadržet dech: nekoordinované pokusy udržet se nad hladinou, často velmi
nebezpečné zachránci; zmatené neúčelné pohyby způsobují, že se oběť potápí a znova rychle vynořuje; vdechnutí
vody do dýchacích cest vyvolává nutkavý a neovládatelný
kašel, případně laryngospasmus, které nekoordinované
pohyby prohlubují.
Psychický stav: strach, ztráta rozumného uvažování, ztráP

Vnitřní změny: stresové hormony (adrenalin) se vyplavují do tkání a krevního řečiště, začátek poklesu kyslíku
ve tkáních.
2
Chování oběti: tonoucí se potápí na delší časové intervaly, jejich délka se prodlužuje, až mizí de initivně pod hladinou; nekoordinované pohyby ochabují, dostávají se svalové křeče; nutkavé nádechy zvyšují průnik vody do plic, jen
v případě laryngospasmu voda do plic neproniká; přeplnění žaludku polknutou vodou vyvolá zvracení, což dále
komplikuje situaci.
Psychický stav: mizí pocit panického strachu, vědomí se
otupuje, nastává rezignace a obluzení vyúsťující v bezvědomí.
[149]
Průvodní jev: tonoucí modrá v obličeji, stoupá krevní
tlak, počet srdečních tepů klesá; re lexní zvracení může
způsobit nasátí žaludečního obsahu do plic.
Vnitřní změny: svalové úsilí vynaložené na neúspěšné
pokusy udržet se nad hladinou provází nadměrná spotřeba kyslíku a zároveň se zvyšuje produkce oxidu uhličitého; současně rychle klesá obsah kyslíku v krvi, tkáních
a orgánech, protože je znemožněn jeho přestup z plicních
sklípků; svalová činnost ochabuje a životně důležitá centra v mozku závislá na vysokém přísunu kyslíku přestávají
koordinovat základní životní pochody.
3. fáze – trvá 3–6 minut
Chování oběti: tonoucí nejeví žádné známky svalové aktivity; tělo klesá pod hladinu až na hranici skočné vrstvy
nebo po vyrovnání teploty těla s okolní vodou ke dnu.
Psychický stav: bezvědomí.
Průvodní jevy: zástava re lexních dýchacích pohybů,
[150]
pokles krevního tlaku, nastupují poruchy srdeční činnosti (arytmie); mizí svalový tonus; mizí nervové re lexy
včetně rohovkového re lexu; zornice zůstávají rozšířené;
hmotnost – tělo klesá v důsledku průniku vody do dýchacích cest a plic a do trávicí soustavy; vzrůstající hydrostatický tlak na hrudní koš při klesání těla vypuzuje poslední
zbytky vzduchu z dýchacích cest.
Vnitřní změny: nastupující otok mozku; poškození ledvin; zástava srdce a krevního oběhu vedou ke smrti.
7.4 De inice vod a toků
Stojatá voda
Stojatou vodou rozumíme rybníky, jezera, lomy, umělá jezera, slepá ramena řek, štěrkoviště, pískovny.
Charakteristika stojaté vody
Je podstatně bezpečnější než proudící voda, ale i zde je
P

2
třeba počítat s faktory ohrožujícími plavce. Na stojaté
vodě se setkáváme s prouděním, které je způsobeno teplotou, větrem, přítoky kopírujícími původní koryta, loďmi
s motorovým pohonem.
Vítr
Teplota
Proudění způsobené přítoky sleduje původní tvar koryta.
V místě odtoků česel vzniká nasávací efekt, který může
zachytit předměty a nasát je k hrazení.
Teplé počasí: slunce intenzivně prohřívá horní vrstvy
vody, odděluje se teplejší vrstva a „plave“ na spodních
studených masách vody. Mezi teplou a studenou vodou
se utvoří tzv. mezivrstva, kterou nazýváme termoklina
nebo skočná vrstva, která zabraňuje mísení teplotně rozdílných vodních mas.
Studené počasí: při studeném počasí dochází k odlišnému typu cirkulace. Na povrchu se voda ochlazuje a klesá
díky vyšší hustotě do hloubky. Na její místo vystupuje
teplejší voda z hlubších vrstev. Cirkulace se zastaví tehdy,
vyrovná-li se teplota veškeré vody v nádrži na 4 stupně
Celsia.
P

2
Proudění vodních částic při hladině, vznik vln.
Přítoky, odtoky
Lodě s motorovým pohonem
Při jízdě vzniká za zádí lodě v místě lodního šroubu nasávací efekt a hrozí poranění plavce, který se pohybuje
příliš blízko.
Nebezpečí ve stojatých vodách
Vlny: u nás jsou poměrně nízké, nepravidelné, často se
tříští, přicházejí rychle za sebou. Velikost vlny se zvětšuje
s délkou vodní hladiny po směru větru. Plavání ve vlnách
je velmi vysilující. Nejvhodnější je plavat po směru vln
s větrem v zádech. V opačném případě, při plavání proti
[151]
vlnám, je nutné pozorně sledovat blížící se vlny a překonat je mohutnějšími záběry. Dýchání se v těchto případech podřizuje rytmu vln.
Přecenění sil: dochází k němu při překonávání velkých
vodních ploch bez zajištění plavce doprovodným plavidlem.
Teplotní gradient: rozhraní mezi teplou a studenou vodou se může nacházet už v poměrně malé hloubce. Nebezpečí spočívá zejména ve skocích do vody, kdy prudké ochlazení těla při zanoření do studené spodní vrstvy
může vést až ke svalovému ochromení, šoku, křeči.
Hloubka: tak jak na člověka může působit uzavřený prostor (klaustrofobie), může být plavec překvapen reakcí
na pocit velké hloubky.
Lodě, plavidla: nikdy neplaveme v plavební dráze nebo
vyhrazeném prostoru pro vodní sporty nebo v blízkosti
motorových lodí (nasávací efekt). V případě nevyhnutelného střetu se snažíme zanořit co nejhlouběji. U plachetnic či windsur ingu je třeba počítat s kýlem plavidla.
Vodní rostliny: převážně ve slepých ramenech řek
a na mělčích vodních plochách. Dotek s rostlinami je nepříjemný. Je potřeba zachovat chladnou hlavu, klid a rozvahu. Zůstat co nejvíce na hladině a ze spleti rostlin se
osvobodit pomalými kraulovými pohyby nohou.
[152]
Proudící voda
Proudící vodou rozumíme potoky, řeky, plavební kanály,
náhony.
Charakteristika proudící vody
Je více nebezpečná. Působí zde daleko více nebezpečných
faktorů než u stojaté vody.
Voda proudí v korytě, která má určitý spád, rychlost proudu v průtočném pro ilu není stejná. Proudění vody se
zpomaluje od středu průtočného pro ilu směrem k hladině, stěnám a dnu koryta. Proudnice v meandrujícím toku
P

2
se nenachází vždy ve středu toku. V každém zákrutu řeky
směřují vodní částice šikmo ke břehu tvořícímu vnější
oblouk zákruty. Do břehu naráží a narušují jej. Od nárazového břehu se proud odráží ke břehu nánosovému, zde
se stržená hmota usazuje.
Nebezpečí v proudící vodě
Přírodní překážky
Vodopád: vzniká přepadem vody přes výrazný terénní
stupeň, výška i průtok mohou být v různém poměru, rozhodující je především svislý pohyb vody.
Kaskáda: systém rozrušených nízkých vodopádů.
Katarakt: je pojem pro řečiště na přechodu mezi peřejí
a kaskádou, označujeme tak balvanitý úsek o velkém spádu, který však není tak výrazný jako u kaskády.
Slap: označení pro vodnatější úsek řeky s balvany a skalními bloky zalitými vodou.
P

2
Peřeje: nemají stupňovitý charakter, pouze výrazný
spád, silný proud a nerovnosti ve dně vytvářející pravidelné či nepravidelné vlny.
Proudy: mají nižší spád, vlny jsou nízké, popřípadě pouze silně táhne.
Protiproudy: vyskytují se tam, kde vlivem překážky
v toku došlo k prudkému vzrůstu rychlosti vody. Proud
v přímém směru nestačí natéct za překážku a hladina je
zde nižší. Do těchto míst stéká část vody z hlavního proudu a vrací se zpět za překážku.
Vír: kruhový útvar s vertikální osou otáčení trychtýřovitého tvaru. Je vyvolán prudkými změnami proudu, nepravidelností koryta.
Vyvřelá voda („kar iol“): vzniká na tocích s velkou masou vody, kdy se prudce tekoucí voda odráží od velkých
balvanů u dna, nemůže však překonat váhu horních vrstev, neustálým přitékáním nové vody se síla spodní vody
[153]
zvětšuje a v určitém okamžiku překoná tíhu horní vrstvy.
Vodní válec: vytváří se v místech, kde voda nestačí plynule odtékat a část vody se vrací zpět k překážce, rotace
je v horizontální ose otáčení.
Kořeny stromů: nebezpečí uváznutí.
Padlé kmeny, větve: v případě větších proudů je zde nebezpečí natlačení osob nebo materiálu na překážku.
Umělé překážky: vodní díla, jezy propustí, kanály, náhony, pilíře mostů, nízko zbudované lávky, nízko zavěšená
nebo ponořená lana.
Chování v peřejích a pod jezy
Na začátku peřejí se vytváří v nejhlubších místech jazyk.
Při nutnosti proplavat takovým místem je nezbytné plavat v poloze naznak, nohama napřed se vztyčenou hlavou. Případné nárazy tlumíme nohama nebo hýžděmi.
Překážky pod hladinou je možné rozpoznat podle klínu
[154]
rozčeřené vody, nebezpečný předmět se nachází výše
proti proudu. Čím je proud větší, tím výše se překážka
nachází.
K největšímu množství úrazů a případů tonutí dochází
u jezů a propustí. Kromě nebezpečí samotné stavby se vyskytuje nebezpečí hřebů, kusů trámů, sání výtokových otvorů, turbulentních proudů. Pod jezy se vyskytují vodní
skoky k likvidaci energie přepadající vody. Zde se vytváří
vývar – vodní prostor pod překážkou, kde se dopadající
voda odráží od prahu vývařiště, část odtéká a část se vrací
zpět k překážce. Hranici mezi vracející se vodou a vodou
odtékající nazýváme vývarová linie. V případě uváznutí
ve vývaru je nutné proplavat co nejdále při dnu a vyplavat až za vývarovou linií. Při záchraně v těchto místech
musíme počítat s nebezpečím stržení zachránce do vývaru. Je nutné zajištění ze břehu nebo záchrana nastrčením
záchranných pomůcek zajištěných za vývarovou linií.
P

2
7.5 Příklad zajištění bezpečnosti dětí
při vodních aktivitách
Při příchodu dětí na plavání si děti utvoří dvojice (při lichém počtu zůstane jedna trojice).
BODY BOARD SYSTEM
V těchto dvojicích postupně přicházejí k tabuli č. 1, kde
jim plavčík odebere barevné značky a zavěsí je na tabuli
č. 2, kde je namalovaný bazén a popsané jeho části. Na jeden háček přijde vždy značka členů příslušné dvojice
nebo trojice.
Tento systém je v USA převážně používán v organizovaných kurzech plavání či v letních dětských táborech, kde
je hodně dětí a jejich nekontrolovatelný pohyb ve vodě by
mohl být příčinou utonutí.
Podstatou tohoto preventivního opatření je to, že plavčíci přesně vědí, kolik lidí či dětí se v které části bazénu či
koupaliště pohybuje. Na začátku kurzu nebo tábora plavčíci provedou u všech dětí plavecké testy.
Podle výsledků pak každé dítě dostane barevně odlišenou značku se svým jménem. Příslušná barva potom
odpovídá dané části bazénu. Značky se pověsí v pořadí
podle oddílů přítomných v táboře na tabuli č. 1, která je
v prostoru bazénu nebo koupaliště.
P

2
Děti podle druhu barvy na své značce jdou do příslušné
části bazénu, která je značena stejnou barvou. První část
bazénu (označená např. červeně) má hloubku do 1 metru. Děti s červenou značkou smí pouze do červené části
bazénu. Druhá část (označená např. žlutě) má hloubku
od 1 metru do 1,90 metru. Děti se žlutou značkou smí
do žluté, ale i do nižší, červené části. Třetí část (označená
např. zeleně) má hloubku od 1,90 metru do 3 metrů. Děti
se zelenou značkou smí do zelené, žluté i červené části.
Rozhodnutí dvojice, do které části bazénu chce jít, musí
sdělit plavčíkovi u tabule. Dvojice se musí utvořit tak, aby
mohla do stejné části bazénu.
[155]
Poté, co všechny děti již mají svůj „body tag“ (jak se značka nazývá) pověšený na tabuli č. 2, utvoří se tři zástupy
podle částí bazénu, kam děti půjdou. Každá skupina pod
vedením svého plavčíka jde plavat. Plavčíci mají na starosti každý jednu část bazénu. Plavčík u tabule zůstává.
Další plavčík je na pláži a má na starosti dění na břehu
a kontrolu dětí pomocí píšťalky (viz dále). To znamená, že
je v činnosti pět plavčíků, což zaručuje dostatečnou bezpečnost plavání a plaveckých hodin. Při pohledu na tabuli
č. 2 je okamžitě jasné, kolik dětí v každé části bazénu právě je. Dění v bazénu určují plavčíci ve svých částech.
To znamená, že mohou dát hodinu nějaké hry či volný
program, při kterém ale musí více dbát na bezpečnost
koupání.
Dvojice koupající se v mělčí části bazénu, než pro jakou
je způsobilá, může požádat svého plavčíka o přeřazení
do vyšší části během plavecké hodiny. To se děje tak, že
dvojice poté, co požádá svého plavčíka, dojde k tabuli
[156]
se značkami a nechá si svoje značky přeřadit do té části
bazénu, do které chce jít.
Při koupání může nastat situace, kdy plavčík u bazénu
zjistí, že počet jeho dětí nesouhlasí s počtem dětí na tabuli. Znovu se zeptá plavčíka u tabule, kolik dětí by měl
mít ve své části bazénu, a pokud tento počet opět nesouhlasí, zkontaktuje plavčíka na pláži. Ten provede kontrolu dětí pomocí píšťalky tak, že z pláže jednou dlouze
zapíská (s tímto signálem se děti seznámí při první návštěvě plaveckého areálu). Na tento signál všechny děti
reagují tak, že okamžitě najdou svého partnera do dvojice či do trojice, chytnou se za ruce a spojené ruce
zvednou. Tímto způsobem se zjistí, komu chybí partner
nebo zda to byla pouze početní chyba plavčíka. V případě, že nikomu partner nechybí, spočítají se dvojice,
a pokud počet dvojic souhlasí, pokračuje se dál v plavecké hodině. Pokud ovšem jedna či více dvojic chybí,
plavčíci se snaží zjistit, zda tato dvojice po odchodu
z bazénu nezapomněla plavčíkovi u tabule nahlásit od-
P

2
chod a ten tudíž nesundal značky této dvojice z tabule.
Většinou se tak stane.
V případě, že se dvojice nebo ztracený jednotlivec rychle neobjeví, plavčík na pláži použije znovu píšťalku.
Třikrát za sebou dlouze zapíská a to je signál k rychlému vyklizení bazénu. Potom plavčíci prohledají bazén
a okolí.
Po ukončení plaveckých hodin se skupiny pod vedením
svých plavčíků odeberou zpět k tabuli, kde každý nahlásí své jméno a jeho značka bude vzápětí odejmuta
z tabule č. 2 a vrácena na příslušné místo tabule č. 1.
Tato forma prevence má v USA dlouholetou tradici.
Z uvedeného textu je patrno, že nejdůležitější je dostatečný počet osob zajišťujících dohled, organizaci a přehled o dění v bazénu, rybníku apod.
P

2
7.6 Technika záchrany tonoucích
Nejdůležitějším faktorem je zajištění vlastní bezpečnosti,
nepřeceňování vlastních sil. Je-li možno, využijeme k záchraně pomůcek tak, abychom sami nemuseli do vody,
a také využije sebezáchranných prostředků – záchranné
vesty, plováky, lano apod. Tonoucí, který je ještě při vědomí, může být v panice a svého zachránce může stáhnout
pod vodu.
Postup – tonoucí je na hladině:
– vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího,
dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu; žáci se shromáždí na jednom místě
– do vody vstupuje buď tzv. skokem do neznámé vody,
nebo jiným bezpečným způsobem, ale vždy tak, aby
měl neustále vizuální kontakt s tonoucím
– k tonoucímu plave vyučující s hlavou nad vodou
– ve vzdálenosti 2 až 3 m před tonoucím se vyučující
zastaví a dostává se do polohy na boku, spodní nohu
[157]
–
–
–
–
pokrčí pod tělo a horní má nataženou směrem k tonoucímu
při kontaktu s tonoucím může nastat situace, že se
tonoucí snaží chytit vyučujícího a přes něj se dostat
nad hladinu (vyučující se stává pevným bodem pro
tonoucího); v tomto případě můžeme nataženou
nohou útok tonoucího odrazit
vyučující uchopí tonoucího podhmatem za zápěstí
(pravou za pravou nebo levou za levou ruku)
přetočením paže obloukem otáčí tonoucího naznak
a současně začíná plavat na boku, tonoucí se dostává do splývavé polohy, následuje tažení tonoucího
ke břehu
vytažení tonoucího z bazénu, uvolnění dýchacích
cest, kontrola dechu, volání ZZS
Postup – tonoucí je pod hladinou:
– vyučující hlasitým voláním upozorní na tonoucího,
dá zřetelný signál pro ostatní k okamžitému opuštění bazénu
[158]
– vstupuje do vody buď tzv. skokem do neznámé vody,
nebo jiným bezpečným způsobem
– vyučující plave k místu, kde se pravděpodobně nachází tonoucí – vyhledávání pod vodou
– v místě, kde se pod hladinou nachází postižený tonoucí, provede svislé zanoření po hlavě, a to tak,
že předkloní trup do polohy střemhlav; paže jsou
ve vzpažení a provádí jimi záběry jako při způsobu
prsa, což napomáhá při zanoření
– tonoucího, který se nachází na dně bazénu, uchopí
vyučující oběma rukama za lokty, palce dá proti prstům
– s takto uchopeným tonoucím plave vyučující vzhůru
na hladinu, přitom si pomáhá prsovými záběry oběma nohama
– tonoucího, kterého jsme tímto způsobem dostali
na hladinu, táhneme ke břehu tažením oběma rukama za lokty
– vytažení tonoucího z bazénu, uvolnění dýchacích
cest, kontrola dechu, volání ZZS
P

2
Instruktážní video HZS ČR
http://www.hzscr.cz/clanek/zachrana-tonouciho.aspx
Vytažení na břeh provádíme pokud možno s dopomocí
více osob a dbáme na zajištění krční páteře. Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, ihned zahájíme kardiopulmonální resuscitaci.
P

2
[159]
8 Z
Na zdravotníka zotavovacích akcí je kladen vysoký důraz v jeho profesionalitě a v pracovním nasazení. Má důležité
postavení při sestavování programu akce, musí dbát na přiměřenost zátěže pro všechny účastníky, při sestavování jídelníčku musí přihlédnout k zdravotním potřebám účastníků, a také musí svou péči věnovat všem, kteří již projevují
příznaky onemocnění, zejména však provádět prevenci a vyhledávat rizika, která by mohla vést ke zvýšení zdravotního
rizika, úrazů a onemocnění.
Tímto kurzem jste si osvojili základní předpoklady pro to, abyste se mohli stát zdravotníkem zotavovací akce, a po vykonání závěrečné zkoušky jste získali potřebné osvědčení. Své vědomosti a dovednosti byste ale měli dále rozvíjet a zdokonalovat, abyste mohli poskytnout zdravotní péči na nejvyšší možné úrovni.
[160]
P

2
P
P

2
[161]
P
[162]
P

2
P
P

2
[163]
P
[164]
P

2
P
P

2
[165]
P
[166]
P

2
P
P

2
[167]
S
1. ADAMS B., HAROLD, C., E., Sestra A akutní stavy
od A do Z., 1. české vydání. Praha: Avicenum, 2000. 488 s.
ISBN 80-7169-893-8
7. ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R., Výchova ke zdraví. Grada
2010, 128 s., ISBN 978-80-247-3213-8
2. ADAMUS, M., a kol., Základy anesteziologie, intenzivní
medicíny a léčby bolesti. 1. vydání. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2010. 343 s.
ISBN 978-80-244-2425-5
8. ČESKÁ RADA PRO RESUSCITACI, Základní neodkladná resuscitace a použití AED. 2010 [on line]. [2011-7-21].
Dostupné z: (http://www.resuscitace.cz/wp-content/
uploads/2011/01/Poster_10_BLSAED_01_01_CZE_
V20110112.pdf)
3. BASKETT, J., NOLAN, J., Kapesní vydání doporučených
postupů v resuscitaci 2005. 1. vydání. Praha: Česká rada
pro resuscitaci, 2006. 196 s. ISBN 80-239-7676-1
9. DOBIÁŠ, V., Urgentná zdravotnická starostlivosť.
2. vydání. Martin: Osveta, 2007, 178 s. ISBN 978-808063-244-1
4. BYDŽOVSKÝ, J., Akutní stavy v kontextu. Triton 2008,
ISBN 978-80-7254-815-6
10. DOBIÁŠ, V., a kol., Prednemocničná urgentná medicína. 1. vydání. Martin: Osveta, 2007. 381 s.
ISBN 978-80-8063-255-7
5. BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc, 2. přepracované vydání.
Grada 2010, ISBN 978-80-247-0680-1
6. BYDŽOVSKÝ, J., První pomoc. Grada Praha, 2004,
ISBN 978-80-247-0680-1
P

2
11. DOSTÁLOVÁ, J., První pomoc I. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta,
2005. 119 s. ISBN 80-7042-356-0
12. DRÁBKOVÁ, J., Neodkladná resuscitace - KPR 2005,
2005. [on line]. [2011-7-22]. Dostupné z: (http://www.
pm hk.cz/BATLS1/NOVINKY/6.htm).
18. KELNAROVÁ, J., a kol., První pomoc II, pro studenty
zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. 184 s.
ISBN 978-80-247-2183-5
13. DYLEVSKÝ, I., Somatologie. Epava 2000, 480 s.,
ISBN 80-86297-05-5
19. KELNAROVÁ, J., a kol., Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty – 1. ročník. Grada 2008, 244 s.,
ISBN 978-80-247-2830-8
14. GRIVNA M., Metodika prevence úrazů na komunitní
úrovni. 2. lékařská fakulta UK Praha, 1999,
ISBN 80-238-4154-8
15. Hasičský záchranný sbor ČR, URL: www.hzscr.cz
16. HASÍK, J., Nebojme se první pomoci. [on line].
2011-7-6. Dostupné z: (http://prvni-pomoc.info/download/prvni_pomoc.pdf).
17. KASAL, E., a kol., Základy anesteziologie, resuscitace,
neodkladné medicíny a intenzivní péče pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2004. 197 s.
ISBN 80-246-0556-2
20. KELNAROVÁ, J., a kol., Ošetřovatelství pro zdravotnické školy – 2. Ročník, Grada 2009, 236 s.,
ISBN 978-80-247-3106-3
21. KOPECKÝ, M., Somatologie. UPOL 2010, 313 s.,
ISBN 978-80-244-2271-8
22. KURUCOVÁ, A., První pomoc, pracovní sešit pro studenty SZŠ a zdravotnických lyceí. Grada 2008,
ISBN 978-80-247-2168-2
P

2
23. Lékařská první pomoc, souhrn přednášek ke kurzu
IPVZ. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Katedra urgentní medicíny a medicíny katastrof, 2003. 95 s.
24. MILER, T., Záchranář, bezpečnost a záchrana u vody.
VZS ČČK 2007, 94 s., ISBN 978-80-902805-5-7
25. MVCR, on line, sbírky zákonů. URL: http://aplikace.
mvcr.cz/sbirka-zakonu/Zákon č. 106/2001, Sb., Zákon
101/2001, Sb., Zákon 258/2000, Sb., Zákon 148/2004,
Sb., Zákon 185/2001, Sb., Zákon ES 852/2004, Sb.,
Zákon 137/2004, Sb., Zákon 210/2004, Sb., Zákon
211/2006,Sb.
26. NOLAN, J., P., a kol., Resuscitation. 2010. on line].
[2011-7-11]. Dostupné z: (http://www.resuscitace.cz/
wp-content/uploads/2010/09/Full_ERC_2010_Guidelines.pdf)
P

2
27. POKORNÝ, J., et. al., Urgentní medicína. 1. vydání.
Praha: Galén, 2004. 547 s. ISBN 80-7262-259-5
28. POKORNÝ, J., et. al., Lékařská první pomoc, druhé,
doplněné a přepracované vydání. Galén 2010,
ISBN 978-80-7262-322-8
29. SCHINDREL, J., Mikrobiologie, Grada 2009, 248 s.,
ISBN 978-80-247-3170-4
30. ŠENOVSKÝ, M., ADAMEC, V., HANUŠKA, Z., Integrovaný záchranný systém. 1. vydání. Ostrava: Sdružení
požárního a bezpečnostního inženýrství v Ostravě, 2005.
157 s. ISBN 80-86634-55-8
31. ŠEVČÍK, P., a kol., Intenzivní medicína. 2. vydání. Praha:
Galén, 2003, 434 s. ISBN 80-7263-203-X
32. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, URL:
www.uzis.cz
33. VOKURKA, M., a kol., Patofyziologie pro nelékařské
směry. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 217 s. ISBN 80246-0896-0
34. VOKURKA, M., HUGO, J., a kol., Praktický slovník medicíny. 7. vydání. Praha: Maxdorf, 2004. 490 s. ISBN 807345-009-7
35. ZADÁK, Z., HAVEL, E., Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství. 1 vydání. Praha: Grada, 2007. 336
stran. ISBN 978-80-247-3099-9
P

2
P

2
První pomoc – šance pro život 2, CZ.1.07/1.3.44/02.0009
Projekt je inancován z grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.3.44 Další vzdělávání pracovníků škol
a školských zařízení v Moravskoslezském kraji II operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost
spolu inancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu.
Metodici projektu: Mgr. Radim Holek, Mgr. Ivana Nytra, Mgr. Libuše Koppová
Realizace: Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.
Třinec 2014
Vydáno v nákladu 800 ks
Gra ická úprava: Viapublicita
Jazyková korektura: Mgr. Milan Bronclík
Tisk: Proprint
NEPRODEJNÉ
Upozornění
Autoři ani nakladatel nenesou odpovědnost za poranění a/nebo poškození osob nebo majetku vzniklé důsledkem nedbalosti nebo
jiným způsobem v souvislosti s použitím jakýchkoli postupů, výrobků, instrukcí nebo myšlenek obsažených v tomto materiálu.
Vzhledem ke stálému rozvoji lékařských věd doporučují autoři používat nezávislých diagnostických metod.
Kvali ikační a personální agentura, o. p. s.,
nestátní nezisková organizace
Závodní 815, 739 61 Třinec
Tel.: +420 558 532 303
E-mail: [email protected]
www.kapa-ops.cz
První pomoc – šance pro život 2, CZ.1.07/1.3.44/02.0009
Projekt je inancován z grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/1.3.44 Další vzdělávání pracovníků
škol a školských zařízení v Moravskoslezském kraji II operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost
spolu inancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu.

Příručka projektu První pomoc šance pro život 2

Transkript

Podobné dokumenty