Líbí se vám starožitný nábytek? Běžte na výstavu Ateliéru Fiala!

Líbí se vám starožitný nábytek? Běžte na výstavu Ateliéru Fiala!

Líbí se vám starožitný nábytek? Běžte na
výstavu Ateliéru Fiala!
Také máte rádi nábytek, ze kterého dýchá poctivá
řemeslná práce našich předků? Jejich umění teď
můžete obdivovat v Domě umění v Praze - Horních
Počernicích. V nově zrekonstruované Chvalské
tvrzi jsou až do 21. září k vidění a zakoupení umělecká
díla nábytkářů od baroka po funkcionalismus.
Přes čtyři desítky artefaktů
Prodejní výstavu s názvem “Nábytkové styly v průběhu staletí” pořádá Ateliér Fiala,
restaurátorská dílna, která se už od roku 1991 specializuje na záchranu jedinečných výtvorů
více či méně minulých let. “Snažili jsme se jednotlivé styly pojmout jako samostatné pokoje a
každý z nich je zastoupený v obdobném objemu. Celkově včetně dobových obrazů
vystavujeme 46 exponátů,” řekl blogu Můj byt šéf ateliéru David Fiala.
Hlavní činností dílny je restaurování
starožitností, maleb a uměleckořemeslných
památek. Členové sehraného týmu tak musí
ovládat čalounění původními technikami,
zlacení, celkovou polychromii (barevné
zdobení uměleckých děl), řezbování i další
dobové techniky. “Díla vystavená v rámci
současné expozice je možné zakoupit,
uhradit a po skončení výstavy odvézt,
případně je zájemcům odvezeme sami,” připomíná zakladatel restaurátorské firmy.
Všechen nabízený nábytek prošel šikovnýma rukama lidí, jejichž tvorbu mohou návštěvníci
Chvalské tvrze poznat na vlastní oči. Po celou dobu výstavy jsou jim otevřené dveře dílny za
provozu a její pracovníci jim ochotně odpoví na všechny otázky.
Co můžete vidět na výstavě Nábytkové styly v průběhu staletí:
•
Baroko (rok 1750) - vzniklo v Itálii jako ucelený směr pro obrodu křesťanství po
mravně uvolněné době renesance a manýrismu. K jeho znakům patří zaoblené tvary,
efektní spojení staveb a uměleckých maleb nebo sochy s výraznými gesty do
prostoru.
•
•
•
•
•
Biedermaier (rok 1820) - vychází z klasicismu a na rozdíl od okázalého baroka je tento
styl střídmý, racionální a praktický. Jeho znaky jsou smysl pro detail, respektování
přírodních tvarů či povýšení běžných všedních věcí na úroveň umění.
Louis Philippe (rok 1880) - pomalu ale jistě nastupuje masivní průmyslová výroba,
což se odráží i v podobě nábytku. Styl Louise Philippe je střízlivý, bez přebytečných
okrasných prvků a “kudrlinek”, zaměřený především na praktické užívání věcí v
rodině a domácnosti.
Art Deco (rok 1915) - představuje moderní život v novém století. Vyznačuje se
jednoduchými tvary, jasnými barvami a dynamickým pojetím v architektuře i umění.
Odráží se v něm blahobyt meziválečných let, se kterým vznikl, ale zanedlouho také
zanikl.
Modernismus (30. léta 20. století) - směr popírající neutěšenou realitu života těsně
před II. světovou válkou. Odmítá do té doby zažitá umělecká klišé a využívá různé
filozofické směry, aby se prostřednictvím umění vyjadřoval k okolnímu dění.
Funkcionalismus (50. léta 20. století) - jak název napovídá, soustředí se především na
funkční využití věcí a jejich užitek pro člověka. Bez zbytečných dekorativních prvků
klade důraz na geometrické tvary, jednoduchost a jasnou a věcnou formu.
I nábytek má svá tajemství
K nejvíce obdivovaným exponátům výstavy
patří soubor nábytku z první poloviny 20. století
od neznámého autora, zcela unikátní svou
výzdobou a nevídaným řemeslným
zpracováním. “Byl vyrobený na míru do vily ve
stylu art deca v Košicích. Pravděpodobně zdobil
honosnou jídelnu nebo obývací pokoj,”
představuje David Fiala neuvěřitelně
propracované umělecké dílo.
Do jeho pražského ateliéru se velký příborník,
sloupové hodiny a oválný stůl se šesti židlemi
dostaly poté, co vilu před několika lety koupil
nový majitel a pustil se do její kompletní
rekonstrukce. Původně dům vlastnil bohatý maďarský žid, který se však stal jednou z mnoha
obětí holokaustu.
Po II. světové válce jej pak užívaly státní úřady na střídačku se soukromými majiteli, až vilu po
půl století postupně úspěšně vyrabovali. Tím jediným, co se z původního interiéru zachovalo,
je právě jen těch několik kusů nábytku. Zato ale opravdu jedinečného.
“Při restaurování se nám podle popisek uvnitř podařilo zhruba určit léta jeho vzniku, nikde
jsme ale neobjevili, který truhlář nebo spíše truhláři něco tak pěkného a neobvyklého
vyrobili,” vnáší šéf dílny do osudu neuvěřitelně propracovaného mobiliáře potřebnou trošku
tajemna.
Po autorech se pátrá
Všechny části nevídaného vybavení košické vily z měkkého smrkového dřeva, bohatě
zdobeného intarziemi mnoha dalších dřevin, byly ještě před nedávnem téměř na rozpadnutí.
Restaurátoři na nich postupně v pěti lidech pracovali dva a půl roku a výsledek jejich práce
rozhodně stojí za zhlédnutí. Jen smontování jednotlivých opravených dílů zabralo celé tři
dny.
Nakonec si ani renomovaný soudní znalec nevěděl rady s určením odhadní ceny nábytku,
který musel být už ve své době velmi vzácný. “Rozeslali jsme několik e-mailů předním
slovenským odborníkům, abychom se dozvěděli, odkud pochází. Dozvěděli jsme se ale jen to,
že něco takového ještě nikdy nikdo z nich neviděl. Jisté indicie naznačují, že stopa by mohla
vést k maďarskému modernistovi Lajosi Kozmovi, ale jistotu zatím nemáme,” nechává David
Fiala příběh otevřený.
Po skončení výstavy bude tento unikátní nábytek opět rozmontovaný a převezený do Košic,
kde patřičně uskladněný počká na dokončení rekonstrukce vily. A pak v ní zase bude dělat
velkou parádu.
Martin Kulhánek - Blog „Můj byt“