docRadoslav Kvěch A5 pro pdf
download 
Stížnost Transkript
Radoslav Kvěch A5 pro pdf
Radoslav Kvěch Povoláním člověk Biografie violoncellisty Jana Škrdlíka 1 2 Obsah: Předmluva Evy Šlapanské 5 Na úvod Proč další biografie? Od mlýnského kamene k violoncellu Období studia Malá kronika neúspěchů Dráha koncertního umělce Komorní hráč Ozvěny kritiky Nahrávací činnost Hlas pedagoga Škrdlíkův svět hudebně badatelských experimentů Literární tvorba Duchovní rozměr Škrdlíkova života Film o ukradeném violoncelle Povoláním člověk 7 8 9 13 17 20 25 29 32 38 43 48 53 56 59 Příloha I – Soubory a osobnosti Příloha II – Diskografie Příloha III – Výčet koncertů Příloha IV – Kresby Příloha V – Ukázky literární tvorby Příloha VI – Fotografie Příloha VII – Ukázky nahrávek – sampler Odkazy Rejstřík jmenný, místopisný a věcný Literatura a prameny 62 75 79 90 92 97 102 103 104 110 O autorovi 111 3 4 Předmluva Jsem ráda, že jsem poznala výjimečného hudebníka Jana Škrdlíka. Tento všestranný umělec je především zaníceným violoncellistou se širokým repertoárem, který pokračuje v tradici svých předchůdců. Jeho výkony na koncertních pódiích se vyjadřují talentem, muzikálností, výbornými výrazovými prostředky, citlivostí, pokorou a značnou kontinuitou mezi pódiem a posluchači. Jan Škrdlík se vyznačuje také širokým zájmem o další umělecké hodnoty. Píše poezii, prózu, je pedagogem, organizátorem. Je komunikativní, vstřícný, pozitivní a dovede se vcítit do problémů a potřeb ostatních. Stále poznává a seznamuje se s novými skutečnostmi, učí se a hledá, a to vše předává mladým adeptům umění. Můžeme nazvat tuto současnou uměleckou osobnost reprezentantem syntetičnosti právě pro všestrannou uměleckou činnost. Publikace Radoslava Kvěcha Povoláním – člověk je obsáhlá se širokým záběrem. Je rozvrstvena do četných kapitol, kde čtenář má možnost nahlédnout do osobního uměleckého života Jana Škrdlíka. Autor v publikaci zobrazuje curriculum vitae Jana Škrdlíka, jeho úspěchy i neúspěchy, filozofické úvahy, badatelské experimenty, postřehy o pedagogické činnosti, setkávání se na různých interpretačních kurzech i duchovní život. Studie Radoslava Kvěcha upoutá čtenáře sdílností a citlivým přístupem autora ke každé osobité kapitole. Přeji vítané publikaci, aby našla citlivé a vnímavé čtenáře, a to bude dobře. Eva Šlapanská 5 6 Na úvod Otevře-li kdokoliv pomyslnou knihu současné hudební scény a nalistuje-li v ní poměrně málo obsáhlou kapitolu významných představitelů klasického žánru, nemůže se nesetkat se jménem Jan Škrdlík. Přivede-li pak čtenáře pozoruhodnost tohoto příjmení k přání seznámit se blíže s jeho nositelem, určitě nebude litovat. Pozoruhodné jméno pozoruhodného člověka. Jan Škrdlík, hudebník-violoncellista, jeden z čelných představitelů mladší generace české violoncellové školy, zároveň ovšem též autor obrazů, zabývající se poezií, a to hned v dvojjazyčném provedení, člověk věnující se problematice národnostní menšiny, pedagog, lektor. Svým veřejným působením o sobě nikoliv samoúčelně dává znát a budí pozornost lidí mnoha profesí, mnoha zájmů, působících ve vzájemně často zdánlivě nesouvisejících odvětvích lidské činnosti. V této mé studii bych chtěl poodhalit obraz pozoruhodné osobnosti – osobnosti, pro kterou bych co do hloubky, barvité pestrosti a šíře zájmu proměňovaného v aktivní činnost jen obtížně hledal obdobu mezi umělci, se kterými jsem měl tu čest osobně se setkat. Pokusím se zmapovat široký záběr uměleckých aktivit Jana Škrdlíka. Začnu pohledem na dětství a studia a budu pokračovat vývojem a podobou jeho koncertní umělecké cesty. Chci se dotknout Škrdlíkovy pedagogické činnosti včetně specifického přístupu k ní, představím diskografii a další aktivity na poli nahrávací činnosti… Zmíním Jana 7 Škrdlíka jako autora beletrie, poezie i odborných článků a v neposlední řadě také jako člověka s duchovním rozměrem. Vycházím z osobních setkání, z publikací, nahrávek a dalších informací, které se mi během posledních deseti let podařilo shromáždit. Proč další biografie? Mezi řadou institucí prosazujících neoddiskutovatelný význam umění, mezi desítkami a stovkami výkonných umělců, kterých je (byť na jinak menšinovém poli vážné hudby) tolik, že hustota konkurenční atmosféry hrozí zvláště v českém prostředí (ale mohu potvrdit, že ani zde ve Státech to není lepší) nedostatkem životodárného (či chcete-li prostorudárného) ovzduší nacházíme osobnost, jejíž individualita a způsob přístupu k umělecké práci je příslibem, že ono pověstné semínko vzklíčí a přežije, aby přineslo dobrý užitek. Na první pohled by se mohlo zdát, že je tu pokus o portrét jednoho z oněch umělců-intelektuálů, kteří nejsou v neúprosném technokratickém tikotu hodin postmoderní doby bezvýznamným střípkem současné společenské mozaiky. Nejsou, to je pravda, mohou přece alespoň dílem přispívat k vyvažování misek pomyslných vah reflektujících charakter naší společnosti ve prospěch té, která se na pozadí obrazu soudobé civilizace nechce vzdát snahy po investici do péče o kulturu lidského pokolení v jejím nejširším slova smyslu v ještě neprohrané bitvě o zohlednění její důležitosti. Nabízí se ovšem otázka, zda tento způsob investování není tak trochu a priori odsouzen k zániku, aniž by ze zasetého semínka 8 vzklíčila životaschopná uzdravující bylinka. Proč si tedy všímat umění, proč si všímat práce umělců a jejich aktivit volajících po „probuzení“? Téměř bychom smutně obrátili list a vydali se cestou davu. Přínos Škrdlíkovy osobnosti dává naději. Ta naděje nespočívá pouze v jejím ojedinělém přístupu k umění, ale k celému životu jako takovému. Od mlýnského kamene k violoncellu Samotné jméno Škrdlík je zvláštní, v cizině těžko vyslovitelné a přináší umělci mnohé profesní problémy. Sám jsem byl svědkem situace, kdy obavy z nesnadně vyslovitelného jména vedly jednoho amerického agenta k odmítnutí potenciálního turné. Pět souhlásek je zkrátka příliš. Kde se ale toto jméno vzalo? Je dědictvím, jak jinak, než po mužské linii – odvozeno od slova Škrle, nástroje na opracování mlýnských kamenů používaným na Moravě ve 12. století, a jako jméno zvukomalebné je inspirováno zvukem kovu škrábajícího kámen1. Ve stejné době jako toto jméno vzniká poblíž Žďáru nad Sázavou obec Škrlovice v 15. století přejmenovaná na Škrdlovice. „D“ bylo v té době totiž vkládáno do mnoha slov jako silo-sídlo, selák (původně od slova sele)-sedlák nebo sedlo, bidlo a podobně a patrně tuto hlásku přijalo v té době i jméno Škrdlík. (Byla to ostatně doba jazykových reforem rektora Karlovy univerzity Mistra Jana Husa.) Přímá souvislost s moravským nástrojem pro opracování mlýnských kamenů se sice modifikacemi jména ztrácí, ale rod jako takový u řemesla zůstal. Ještě 9 Škrdlíkův dědeček byl opravářem mlýnů a na jednom z těchto vysloužilých staveb prožil umělcův otec své dětství. Mládí otce bylo ale přerváno tragickou událostí: Po vyzrazených aktivitách protektorátního ministerského předsedy generála Aloise Eliáše v souvislosti s převáděním židů přes hranice byla zatčena a v koncentračním táboře následně zahynula jeho matka Amálie, která se podílela na tomto tajném odboji. Jestli na Jana Škrdlíka kromě mnohasetleté moravské tradice působily rovněž vlivy evropského humanismu, vděčí za to linii své matky. Z této linie také pocházela asi tisícisvazková knihovna v převážně meziválečných edicích plná klasiků počínaje Dostojevským a konče Anatolem Francem; překladateli těchto děl byly často velké osobnosti – například Karel Čapek. Díla a jejich četba tvořily bytostnou podstatu Škrdlíkova dětství a jeho pozdější jazykové i kulturní vybavenosti. Knihovnu shromáždil matčin otec, člověk, kterého jako malého chlapce choval na klíně, když v roce 1907 v hospodě jeho rodičů pořádal svou volební kampaň do rakouského parlamentu v rámci obvodu tvořenému třinácti obcemi, mezi které patřily i rodné Bojkovice na Slovácku, sám T. G. Masaryk. To bylo ještě za starého Rakouska-Uherska. Stejný dědeček, který o 40 let později zastával důležité místo v jedné firmě na slovenské straně hranic (rodina užívala dokonce firemní automobil), musel v noci utíkat před Hlinkovou gardou na Moravskou stranu zpátky do Bojkovic, neboť v hospodě neudržel „jazyk na uzdě“. Naštěstí nenávist Hlinkovců nešla tak daleko, aby „delikventa“ reklamovali z Protektorátu a zanedlouho mohl přicestovat na Moravu (tentokrát už legálně) zbytek rodiny. Zde do místního kláštera sester dominikánek docházela umělcova matka do hodin 10 houslí, aby se později sama stala učitelkou tohoto nástroje. Její láska ke komorní klasické hudbě, kterou bezezbytku předala svému synovi, byla ovlivněna jednak domácím muzicírováním s otcem, také houslistou a jednak poslechem reprodukované hudby. Rodina vlastnila gramofon s rozsáhlou fonotékou starých litinových gramofonových desek s tím nejlepším, co bylo na gramofonovém trhu v té době k mání. Původ tedy váže Jana Škrdlíka k Jižní Moravě. Jeho rodiče Jaroslav a Anna Škrdlíkovi pocházejí ze Slovácka, on sám se ale narodil v roce 1964 v Ostravě, kam odešla rodina za prací. On ani jeho o dva roky starší sestra Alena nikdy zcela nesplynuli se slezským severním prostředím. Slovácké kořeny byly příliš silné. Když se později oba přestěhovali do Brna, bylo jim, jako by se přiblížili k domovu. Přesto se ale Škrdlíkovo rozhodnutí pro hudbu odehrálo „ještě v cizině“ – na průmyslovém severu. Nemysleme si však, že se nám zde otevře jeden z oněch mnohých, a co do obsahu snad až poněkud otřelých, životopisů slavných hudebníků, jejichž společným jmenovatelem na počátku kariéry byla „nálepka“ zázračné dítě. Naopak, kdybychom spočítali čas trávený u nástroje s časem prochozeným na výletech do přírody, pak by ten s vůní čerstvého vzduchu, co do počtu hodin, jistě zvítězil. Nezůstane-li ovšem bez povšimnutí například zdánlivě nezajímavý fakt, že kamarád, se kterým podnikal výpravy za chlapeckým dobrodružstvím, byl jistý Radim Zenkl – aniž by jmenná podobnost s jedním z nejvýznamnějších českých muzikologů Luďkem Zenklem byla čistě náhodná. Radim, syn Luďka Zenkla, skutečně prošlapával s Janem boty po přírodě, a snad ani netušil, že kromě přátelství je bude v budoucnosti pojit také to, že se oba zapíší do pomyslné knihy předních 11 českých hudebníků. Radim coby vynikající hráč na mandolínu žije dnes zde v USA a Jan – violoncellista představuje českou interpretační špičku. Mohli bychom však říci, že zpočátku této kariéře příliš mnoho nenasvědčovalo. Dokonce ani filharmonické koncerty, které z povinnosti s matkou navštěvoval, nebyly pro malého chlapce vždy předmětem zájmu natožpak nadšení. K významu seznámení se s hudbou v dětském věku však dnes sám dodává: „Člověk musí hudební jazyk vstřebat, tak jako už od dětství slyšíme rodný jazyk a naučíme se ho, aniž bychom na to měli nějaké profesory 2.“ Janovi se kontaktu s hudbou díky své matce dostávalo tak nějak přirozeně a zřejmě i hodiny violoncella, do kterých začal chodit, chápal spíše coby přirozenou součást náplně svého volného času. Pak ovšem přišla doba dospívání, která jako by chtěla naznačit, že dobře míněná matčina snaha o pěstování dětského vztahu k hudbě, nepřinesla žádoucí efekt a nakonec vyústila v Janovo rozhodnutí, že na violoncello se hrát nebude. Po základní škole následovalo tedy gymnázium. Jako by však semínko do dětské duše zaseté rodinnými tradicemi i přímým působením matky jen usnulo a chtělo čekat na správnou dobu, na své nové jaro, aby se přihlásilo o slovo, došlo za pár let ke změně kurzu jeho života tak, jak o tom bude pojednávat tato studie. 12 Období studia Bylo mu sedmnáct let, když se rozhodl konečně pro profesionální dráhu. Spíše než výsledek zdlouhavého zvažování pro a proti, bylo toto rozhodnutí výrazem intenzivního vnitřního prožitku a pocitu zbaveného kritického a svazujícího lidského racionálna. Rozhodnutí, které samozřejmě (jinak by ani tyto řádky nebyly psány) nebylo pouhým hnutím mladické mysli, či jakýmsi zkusmo přeskokem do jiného vlaku již poměrně zaběhnutých studií! Naopak – byl to krok učiněný s jistotou a přesvědčením, vedený opravdovým vnitřním impulsem. Úspěšné rozdílové zkoušky a z gymnaziálního studenta se stává student konzervatoře – a to hned 3. ročníku! Dosti jiný šálek kávy, řekli bychom. Není pochyb o tom, že máme před sebou nesporný talent oživený silným odhodláním – přímý přestup ze studia zaměřeného na všeobecné vzdělání do tak poměrně vysokého ročníku úzce specializovaného oboru – to už chce jistě silnou dávku nadšení a přitom určité zvláštní vnitřní jistoty. Tento krok však současně připravil mladému violoncellistovi nejednu překážku zejména v problematice nástrojové techniky. Avšak onen vnitřní impuls, který podnítil rozhodnutí dát se cestou violoncella, zároveň sehrál svou důležitou roli také v nelehkých situacích, kdy bylo těmto překážkám nutno čelit, a pomohl je vnímat a uchopit nikoliv jako varování či výstrahu, nýbrž jako výzvu. Jako motivaci k hledání a nalézání cesty k vyřešení problémů ve prospěch dosažení vytyčeného cíle. Jak se později ukázalo, tyto nelehké momenty, nutnost vyrovnat se s překážkami a technickými problémy, které 13 možná ostatní talentovaní instrumentalisté ani řešit nemuseli, se staly zdrojem poučení a klíčem k osobnímu specifickému přístupu k nástrojové technice a k interpretaci jako takové. Ve výsledku se tak tyto těžkosti staly obohacením a pro okolní svět živým demonstrativním příkladem, že hvězdy na poli interpretačního umění se nerodí výhradně z talentů, jimž veškeré umění padlo takříkajíc do klína, ale že motivace, nadšení, přesvědčení a pevná vůle mají sílu člověka přenést přes překážky, jež by jinak i výrazné nadání udusily a nedaly by mu svobodně se projevit. Jak prozradí následující řádky, Janu Škrdlíkovi tato ne vždy růžová cesta za uměním vynesla kromě koncertních úspěchů zároveň velkou zkušenost, která dokáže zpřístupnit hudební interpretaci nejen mladým adeptům nejen violoncellové hry, kteří se mohou s obdobnými problémy setkat také. Přinesla zkušenost, která tak předurčila tomuto umělci zcela jedinečné postavení rovněž v oblasti hudební pedagogiky. To bychom však nyní poněkud předbíhali událostem. V procesu uměleckého růstu Jana Škrdlíka se vyskytli dva pedagogové, kteří pro něj znamenali ideový most k tomu nejlepšímu, co v tradici české interpretace komorní hudby existovalo – k odkazu souboru ve světě známém jako České kvarteto. Nejen Škrdlíkův profesor na ostravské konzervatoři Jan Hališka, ale i učitel na předcházejícím nižším stupni Miroslav Doležil byli totiž žáky přední osobnosti české violoncellové školy – Bohuše Herana, a ten zase soukromým žákem Hanuše Wihana – zakladatele Českého kvarteta. To, že se oba učitelé často a s láskou odvolávali na odkaz Heranův a že ve svých publikacích totéž dělal Heran vůči Wihanovi, je důkazem, že tento most fungoval a přinášel své ovoce nejen 14 prostřednictvím konkrétních interpretačních poznatků, ale především skrze ducha vážnosti, naléhavosti a víry v jedinečnost intimního sdělení, nacházejícího se v klasické komorní hudbě jako součásti celoevropského dědictví. Tento přístup měl své stránky silné i ty stinné. Druhá polovina 20. století, ale zajisté i doba jí předcházející, odrážela v tomto oboru u nás spíše konzervativní přístup a vyznávání tradičních – ne špatných, ovšem leckdy již překonaných – principů. Nebylo výjimkou setkání s případem, kdy kantor poněkud násilně „modeloval“ svého svěřence do posledního puntíku a projektoval do jeho vztahu k hudbě a hře na nástroj své vlastní názory a vyhraněně individuální postoje (nutno říci, že tento typ výuky není pouze kapitolou minulosti…). Je krásné, když dobré tradice žijí a jejich dějiny pokračují. A tak, stojíme před skutečnou otázkou s nedostatkem jistoty pro uspokojivou odpověď: pyšnila-li se naše země tradiční pověsti studnice živé vody pro strom světového hudebního dědictví, není to pouhou kapitolou v encyklopedii, které docházejí stránky? Bude mít své pokračování a existuje vlastně smysl pro to pokračovat? Každá tradice umírá, když je osamocena, když není živena v současnosti vztahem a chutí do dalšího života od těch, ke kterým promlouvá. A tak, jaké šance má tradice českého muzikantství? Odrazovým můstkem pro nové nasměrování a tím i nového nesení této tradice se Janu Škrdlíkovi stává studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Zatímco předešlé vlivy bychom mohli charakterizovat jako vlivy české postromantické interpretační školy, následující období míří už jinam. Zde studuje u profesora Bedřicha Havlíka – člena 15 Moravského kvarteta. Moravské kvarteto se vepsalo do dějin například premiérováním Janáčkova pozdní díla – II. smyčcového kvartetu „Listy důvěrné“. Brno v jistém slova smyslu v letech 80. a 90. navazuje na moravský odkaz Janáčkův a stává se místem intenzivního hudebního výzkumu a pokroku. Nespoutáni českou romantickou tradicí působí zde muzikologové Rudolf Pečman a Miloš Štědroň, kteří vydobudou Brnu náskok před Prahou a z nichž ten druhý, rovněž činný jako skladatel, později věnuje Janu Škrdlíkovi řadu svých skladeb i iniciativ. Po období překonávání překážek na ostravské konzervatoři, které ovšem nezastínilo vnímavost vůči způsobu práce s hudebním materiálem, s jeho přetvářením do formy živých tónů, se nyní otevřelo setkání s pedagogickým přístupem Havlíkovým, na svou dobu ne zcela běžným. Trend otevřenosti vůči progresivním postupům a moderním metodikám, který v době studií Jana Škrdlíka nebyl běžným jevem: „...Bedřich Havlík mě překvapil. Byl právě osobou, která vedla studenty k samostatnosti a hledání. I když to mělo své meze, protože byl členem tradičního interpretačního tábora, který i zde na Moravě existuje, a co se vymykalo této oblasti, nebyl schopen přijmout 3.“ Na spoluutváření a zrání umělecké osobnosti mladého violoncellisty nepůsobil ovšem kontakt s otevřeným přístupem profesora Bedřicha Havlíka coby jediný takto pozitivní fakt – byla a je to opět též naopak otevřenost jeho samotného vůči názorům a podnětům druhých. Obrázek osobností, u kterých Jan Škrdlík studoval, to dosvědčuje: kromě Jana Hališky a Bedřicha Havlíka to byl i významný český umělec Josef Chuchro a soukromě pak v Praze Daniel Veis. Určitým vrcholem v touze vstřebávat zkušenosti a podněty byl však 16 kontakt a možnost studovat u španělského virtuosa Luise Clareta v Barceloně. Otevřenost vůči novým trendům a názorům spolu se stálou touhou po hledání v oblasti interpretace nedoprovázela coby příznačný jmenovatel pouze období studií, nýbrž stala se charakteristickým rysem celé dosavadní umělcovy kariéry. V následujících kapitolách se o tom budeme moci bohatě přesvědčit. Malá kronika neúspěchů Při mém studiu uměleckých drah různých hudebních osobností jsem dospěl k přesvědčení, že daleko větší důležitost než historie jejich úspěchů má ta opačná poloha – věci, co se nezdařily, neúspěšné konkurzy, soutěže. To jsou skutečnosti, které při pohledu na známou koncertující a uznávanou postavu jaksi unikají obecnému povědomí, a tak je potom těžké s odstupem času pochopit souvislosti jejího vývoje a vytěžit z nich to správné poučení. Svět hodnocení, konkurzů a soutěží v hudební oblasti svým způsobem tak trochu odpovídá celospolečenskému hybnému trendu dnešní doby. Ne, že by historie neznala soutěžení, ovšem při zamyšlení nad povahou soutěže jako takové se možná neubráníme pocitu, že dnešní na výkon zaměřená doba má blíže k soutěži ve smyslu boje o život… a pak – jak obtížné je cokoliv měřit ve světě umění, v němž krásné a vavřínový věnec si zasluhující je snad právě to, setkáme-li se s uměleckou tvůrčí opravdovostí jako projevem nezpochybnitelné individuality… snad se v tomto duchu setkáváme i s myšlenkou Jana Škrdlíka: „Soutěž jako taková 17 není principiálně špatná věc, ale je zneužitelná. Nacházíme se zrovna v období, kdy je soutěžení spíše nástrojem tyranizace. A to nejenom v umění, ale v celé společnosti. Soutěžení proto nepokládám za dobrý motiv pro uměleckou činnost. Když se podívám do historie na autory uměleckých děl, musím konstatovat, že s nikým nesoutěžili. Vezměme třeba Cervantese – s kým soutěžil, když psal Dona Quijota? Vyjádřil své vnitřní pocity – to, co cítil, že musí říct. Stejně to funguje i v hudbě. Lidé by měli hledat sebevyjádření, neměli by se porovnávat 4.“ Uvedený citát v sobě zahrnuje vysvětlení mnohého. Škrdlík nevěří, že cesta soutěže je jeho cestou; nechce se s nikým měřit. A společnost chce ty, kteří se měřit chtějí… Kde jsou však všichni ti vítězové soutěží a konkurzů a nakolik jejich pozdější činnost má celospolečenskou platnost? Tvůrčí potenciál těch, kteří „zvítězili“, často, jak jsme toho svědky, rychle umírá a oni mizí z povědomí a brzy se o nich neví. „Je daleko snadnější vyrovnat se s neúspěchem, než s úspěchem 5,“ poznamenává na to téma Jan Škrdlík. Na začátku své cesty na konci 80. let ještě různá vítězství na tomto poli prožíval a možná v oné době chuť k soutěžím měl. Jako sólový a komorní hráč se zúčastnil hned několika, z nichž nejvýraznějším úspěchem bylo získání 2. ceny na Mezinárodní soutěži O cenu Beethovenova Hradce v roce 1987, kde zároveň obdržel Speciální cenu za nejlepší provedení Beethovenových skladeb. Za úspěch lze také pokládat to, že mu na sklonku totalitního Československa byl na základě dosažených úspěchů nabídnut roční studijní pobyt ve Španělsku. Tam – kromě studií v Barceloně – spoluzakládal první profesionální těleso v jihošpanělské Murcii. 18 Při pohledu na určité momenty ve violoncellistově umělecké dráze mě ale napadá, jak zajímavá a svým způsobem nevyzpytatelná je povaha různých přehlídek, konkurzů, apod. Kdo by si myslel, že takový jeden, dva úspěchy v hudebněsoutěžním klání jsou již zárukou budoucí cesty plné vavřínů, či že všechny hudební instituce v tom okamžiku otevřou dokořán svou náruč, může dojít zklamání… Kolik aspektů a nejrůznějších vlivů může v takových náročných situacích hrát roli! V roce 1994 se Jan Škrdlík – jehož bezesporu zralý hudební projev na vysoké interpretační úrovni byl již protříben množstvím zkušeností z mnoha koncertních podií, přihlásil do Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Co mohlo hrát roli, že mu nebylo dáno projevit se dále než v prvním kole? Nebo, pochyboval by někdo, že by tato osobnost české violoncellové školy měla předávat své bohaté zkušenosti a propracovaný systém přístupu ke hře a hudebnímu výrazu mladým adeptům violoncellové hry na některém z typů akademického uměleckého školství? V roce 2002 se uchází o místo pedagoga na Janáčkově akademii múzických umění, ovšem konkurz pro něj nevychází úspěšně. Ve stejném roce se pokouší o přijetí na doktorandské studium na stejnou školu. O neúspěchu tohoto pokusu bude řeč ještě níže. Čím je to způsobeno? Co vše může v těchto záležitostech hrát roli? Neodpovídám záměrně na výše uvedené otázky. Ponechávám na čtenáři, aby sám hledal klíč k odpovědím a vytěžil z nich pro sebe to, co potřebuje. 19 Dráha koncertního umělce Při bližším zkoumání Škrdlíkovy umělecké cesty se vkrádá přesvědčení, že její dynamika do velké míry souvisí s osobními vztahy a společným koncertováním s jinými hudebníky (velmi často hudebnicemi). Na tomto místě bych rád udělal malou odbočku pro upřesnění představy, jak takový typický koncert vážné hudby dnes vlastně vypadá, kde všude se pořádá, jak je navštěvován a společensky podporován, neboť nám to pomůže lépe pochopit další souvislosti. Vedle velikého filharmonického sálu v Zaragoze, kde na podzim roku 2004 před patnácti sty posluchači Jan Škrdlík provedl Messiaenovo Louange à l’Éternité de Jésus s klavíristkou souboru Ensemble Messiaen Šárkou Besperátovou nebo koncertů typu „Festival Miami“ zde ve Státech, kde před zaplněným sálem provedl v roce 2005 koncert s komorním orchestrem a na jehož výkon vyšly pochvalné kritiky ve dvou hlavních denících dvoumilionového města, je většina komorních koncertů podstatně jiného ražení. Malé kluby a kruhy ve středně velikých i zcela malých městech, úzká skupina posluchačů, kteří kultivují svůj vztah ke klasické hudbě a na pravidelné koncerty docházejí často po desetiletí v počtu 50 až 100 posluchačů; někdy třeba jen čtyřiceti… Takto vypadá většina hudebních koncertních sálů, které jsou rozesety v relativně velikém počtu nejen po Evropě, ale i zde v USA zásluhou jednotlivých organizátorůnadšenců. Organizace, které často žijí spíše díky dotacím města nebo jiných donátorů než z vybraného vstupného. Tento obraz pole působnosti Jana Škrdlíka je asi daleko blížeji pravdě a převažuje, i když samozřejmě jeho protipól 20 v podobě honosnějších výše zmíněných akcí také existuje. V tomto kontextu je tedy nutno chápat portrét violoncellisty, ve kterém ho představuje jeho výhradně zastupující umělecká agentura Art Petra, když v programové nabídce pro sezónu 1997-1998 uvádí: „Jedná se o umělce, který svůj život zaměřil na komorní a sólové vystupování, kterých má v současné době za sebou už mnoho set. Sahá od autentických dobových stylů až po tradiční českou romantickou a neoromantickou expresivní školu 6.“ Jinými slovy: Propagace hudebních hodnot i do těch nejvzdálenějších míst a nepohrdání příležitostmi přinést hudební sdělení kamkoliv, kde po něm posluchači zatouží, tvoří do značné míry podstatu Škrdlíkova hudebně společenského zaměření i přesvědčení. Toto přesvědčení jde tak daleko, že neváhá přijmout nabídku violisty Karla Plocka hrát i v těch nejmenších vesnicích na Moravě pro děti na školách, kam by jinak povědomí o vážné hudbě těžko proniklo. Uvedený popis současné podoby pořádání komorních koncertů jasně naznačuje, že pro tuto činnost je zapotřebí spoluhráčů, kteří nejsou vybaveni „pouze“ dostatečným talentem, ale nutně i přesvědčením o smysluplnosti takového zaměření. Na poli sólové koncertní dráhy reprezentované violoncellovými recitály našel umělec ideální partnerky v klavíristce Renatě Ardaševové a cembalistce Barbaře Marii Willi. S oběma se seznámil na Janáčkově akademii a s oběma podnikl řadu rozsáhlých turné v Česku i v zahraničí a nebude na škodu věnovat jim pár řádků. Renata Ardaševová, manželka pianisty Igora Ardaševa, je řazena k interpretační špičce na poli komorní hudby. Jako rozená Lichnovská je spřízněna s předním moravským 21 šlechtickým rodem knížete Lichnovského a kdo ji osobně zná, všimne si, že určité rysy šlechtického vystupování jako by měla vepsány v genech. Společné absolvování komorních koncertů s Janem Škrdlíkem se datuje přibližně od roku 1993. Sám umělec mi při setkání o této spolupráci řekl zhruba toto: „Protože jsem od počátku toužil po provádění vrcholných děl komorní klasiky, jako jsou sonáty Beethovena nebo Brahmse, a Renata byla jednou z mála, kdo byl v Brně schopen ta díla zahrát na úrovni, oslovil jsem ji s nabídkou spolupráce. Ona byla v té době už docela známá a o mně se příliš nevědělo, přesto ale se spoluprací souhlasila. Byla pro mne velikým zdrojem inspirace a informací. Občas na společných zkouškách, které byly často u ní doma, vyskočila od klavíru a řekla: ‚Já ti to pustím na jedné nahrávce. To si musíš poslechnout!‘ Ta inspirace jednoho dne přerostla i rámec hudby. Typ její osobnosti, se kterým jsem díky koncertům byl v kontaktu, mně inspiroval pro vytvoření postavy románu Dopisy Marie Luisy – příběhu dívky ze smíšeného českokolumbijského manželství. Vzpomínám si na jeden konkrétní večer po jednom konkrétním koncertu, kdy se zrodila kniha v mé mysli. Román potom nějakou dobu vycházel na pokračování v dětském časopise Kroky. V současné době ho píši španělsky a je spíše pro dospělé 7…“ Zmíněný citát velmi výmluvně charakterizuje rys Škrdlíkovy osobnosti, kdy podněty, které přijímá zvenčí, se často projevují v jeho činnosti souběžně na více polích, ať je to hudba, literatura, vědecký výzkum nebo aktivity duchovního rázu a podobně. 22 Jestliže kontakt s pianistkou Renatou Ardaševovou znamenal pro Jana Škrdlíka zdroj podnětů pro interpretaci děl 19. a 20. století, umělcův vhled do hudby barokní a klasicistní ovlivnila především německá cembalistka Barbara Maria Willi, působící od počátků devadesátých let na Janáčkově akademii v Brně. Škrdlík sám k tomu říká: „Barbara se zajímala o Janáčka a shodou okolností bezprostředně před naším setkáním na chodbě JAMU slyšela CD s oběma jeho smyčcovými kvartety v podání Wallingerova kvarteta, jehož jsem členem. Ten poslech CD byla pro mne asi velmi dobrá reklama, protože Barbaru hned napadlo, že by se mnou mohla odehrát akci, kterou ji ten den nabídli z agentury. Jednalo se o náhradu za onemocnělou Zuzanu Růžičkovou ve Vizovicích. Ještě týž den jsme nacvičili program, přemístili Barbařino cembalo i nás samotné na místo koncertu v mém starém ojetém Renaultu 16 a koncert úspěšně provedli. To bylo první z mnoha desítek společných jednotlivých vystupování i celých turné s Barbarou Marií Willi 8.“ V čem všem spočíval silný vliv německé cembalistky? Kromě možností zažít zkušenosti s autentickým zvukem kopií historických cembal, portativů a kladívkových klavírů, cellových střevových strun a barokního smyčce i barokního držení nástroje, to byla také spousta teoretické literatury dobových autorů, které Willi na zkouškách vytahovala z polic a otvírala na příslušných stránkách. Jedním z největších obohacení vyplývající ze spolupráce bylo ale setkání s historickými typy ladění. V dopise z roku 2002 mému kolegovi Michaelu Beckermanovi (ten ještě za totality dělal v Brně dizertaci na téma Janáček, a proto se zajímal o tamější dění) o tom Jan Škrdlík píše: „…Barbara používala v té době 23 (míněn rok 1995, pozn. autora) progresívní barokní ladění jménem Werkmeister III. Toto ladění bylo zdrojem mnoha konfliktů mezi námi, protože já intonoval intuitivně, jak jsem na to byl zvyklý, způsobem, který se hodil spíše pro romantickou hudbu, aniž bych o tom dál přemýšlel. Jednoho dne mi to ale nedalo. Vypůjčil jsem si od varhaníka Martina Jakubíčka ladičku na historická ladění, nastavil tam uvedený typ – Werkmeister III – a strávil jsem celý týden tím, že jsem naposlouchával každý jednotlivý tón naladěný v tomto systému. Efekt, který drobné intonační posuny tónů a jejich vzájemné relace způsobovaly, mě fascinoval a vzbudil můj zájem. Rozhodl jsem se problematice věnovat více času. Celý proces měl komickou dohru. Po mnoha praktických experimentech i teoretickém bádání v této oblasti a jeho využití na pódiích jsem se rozhodl pro doktorandské studium na téma ladění na JAMU. Přišel jsem k přijímacímu řízení a snažil se vyložit, jaké jsou mé dosažené výsledky a v čem by můj výzkum spočíval v budoucnosti. Po mém odchodu se prý členové komise se na sebe podívali a jeden pronesl: ‚Co chce bádat o ladění? Musí se to dát tak, aby to ladilo, ne?‘ Byl jsem překvapen jak ‚jednoduše‘ a v jedné větě vyřešili mí kolegové problém, na kterém hudebníci Evropy (včetně například J. S. Bacha) pracovali 300 let. Pochopil jsem, že tady mezi námi bohužel existuje hluboké nedorozumění, které bude těžké někdy v budoucnu překlenout 9.“ Uvedený citát Škrdlíkova dopisu výmluvně vysvětluje, proč tato osobnost je často nepochopena v táboře specialistů. Jeho postoje jsou totiž ovlivněny vnímáním souvislostí mezi mnoha obory a poznáním mnoha zdánlivě nesouvisejících oblastí života. Jeho výsledky pak zákonitě 24 míří jinam, než na co tito odborníci, úzce vázáni na své pole působení, jsou schopni dosáhnout. Komorní hráč Nebylo to ale sólové vystupování, které Jana Škrdlíka dovedlo počátkem 90. let na světová koncertní pódia. Tuto zásluhu má bezesporu soubor jménem Wallingerovo kvarteto, jehož se stal členem v roce 1990. Nové angažmá doslova odstartovalo koncertní působení u nás a zároveň přineslo četné příležitosti hrát na pódiích zahraničních, a to hned na třech kontinentech. Musí být jistě časově náročné stát se členem již sehraného tělesa s vlastním kmenovým repertoárem, sestudovat a nazkoušet množství partů a souběžně s ansámblem absolvovat všechny další činnosti, kterými Škrdlíkův život již tehdy oplýval. Vedle zemí střední, západní či jihozápadní Evropy, se pravidelným hostitelem Wallingerova kvarteta staly koncertní síně USA. Jedno z takových severoamerických turné, které se souborem Jan Škrdlík absolvoval, vyplnilo celé čtyři týdny již roku 1993. Pittsburgh, Dayton, Cleveland, Atlanta, Palm Beach, Hollywood, Columbia či Washington – to jsou namátkou vybraná místa, která kvarteto hostila. U mnohých z nich netrvalo více než dva roky, aby hudebníky slyšela opakovaně. O zmíněné dva roky později v roce 1995 jsem se s umělcem setkal poprvé osobně na recepci po koncertě na Hofstra University v Hempsteadu na Long Islandu. Zaujal mě 25 silně jeho umělecký projev v rámci souboru i jeho charisma, které zmíněný soubor viditelně obohacovalo, ale zároveň jaksi v něčem vybočovalo. Vzápětí jsem se v rozhovoru s ním dozvěděl o jeho dalších aktivitách na poli koncertním, pedagogickém, společenském i literárním. Sblížila nás také společná znalost španělštiny – ve vzdělaných vrstvách USA méně podporovaná. Poté, co jsem slyšel, jak vyhraněný interpretační styl přináší soubor, jehož je členem, zeptal jsem se ho na to, jak vychází se třemi kolegy, kteří očividně oběma nohama stojí (mnohem jednostranněji než on) na pozicích tradiční české postromantické školy. „V kvartetu nepanují zrovna demokratické poměry,“ reagoval Škrdlík s úsměvem. „Hlavní slovo si vzal Pavel Wallinger a člověk má možnost, těžit z jeho mnoha kladů, pokud v sobě nalezne dostatek pokory nepouštět se s ním do sporu. Kromě zápalu pro hru patří mezi ty klady především jeho interpretace Janáčka. Mám pocit, jako by Pavel byl sám Janáčkem. Neslyšel jsem v tomto ohledu v životě něco, co by mne tak přesvědčilo; ani nahrávky Janáčkova nebo Smetanova kvarteta! Oslovuje mě ale rovněž i jeho podání hudby XX. století a vrcholného romantismu. S klasicismem je to horší. Sjednotit se interpretačně se souborem v této oblasti mě stojí hodně sebezapření, protože mé cítění se ubírá jinudy. Pokud se někdy stávám zprostředkovatelem kvartetních koncertů, řeším to tím, že například nikdy nezařazuji Mozarta 10…“ (Smích.) Možná to byla touha doplnit poněkud jednostranný interpretační pohled jinak renomovaného tělesa jinými alternativami, která vedla k tomu, že umělec vstupoval do 26 dalších souborů a některé dokonce zakládal. V nabídce agentury se nám představují umělecké osobnosti a komorní soubory, s nimiž Jan Škrdlík spolupracuje: Ardor musicus, České barokní trio, Trio Gideon, Ensemble Messiaen, Brněnští komorní sólisté… více než zajímavá a poutavá prezentace, vzbuzujících až dojem, že člověk se výkonným umělcem snad už musí narodit a prostě jím být, aniž by cokoliv nás vedlo k zamyšlení, co asi předcházelo pozici na tak vysoce hodnocené umělecké příčce. Ohlédněme se tedy trochu nazpět časem a zmiňme alespoň namátkou, jaká byla cesta a jaké důležité momenty, které postupně vedly tohoto hudebníka k tak rozvětvené činnosti. Ardor musicus – první Škrdlíkem založený soubor – on sám komentuje slovy: „Chtěl jsem někde uplatnit poznatky, které jsem nabyl spoluprací s Barbarou Willi. Založili jsme tedy malý barokní soubor se sopranistkou Marií Havlátovou, německou flétnistkou Susanne Wagner a cembalistkou Kateřinou Bílkovou. Po všech těch turné s Wallingerovým kvartetem bylo osvěžující ‚moct si odpočinout‘ v souboru se třemi krásnými ženami. Později dokonce přibyla čtvrtá – hráčka na violu da gamba Kateřina Schwarzová. Osvěžující bylo také to, že jsme se téměř nikdy nehádali. Panoval tam duch uvolněnosti, pohody a dobrovolnosti. Rád vzpomínám na společná turné. Interpretovali jsme původní barokní literaturu a vozili s sebou historické hudební nástroje nebo jejich kopie. Mnohé společné zážitky by byly na dlouhé vyprávění 11.“ Každý další ze souborů, ve kterých Škrdlík působil nebo dosud působí, má svou vlastní historii a znamená rozdílný přínos jak pro posluchače, tak pro umělce samotného a jejich 27 rozbor by vydal za celou další studii. Tak třeba České barokní trio založené Čecho-Holanďanem Antonínem Rousem otevíralo po dlouhá léta cestu umělcům na desítky pódií v zemích Beneluxu, nebo Ensemble Messiaen se stal branou k poznání díla génia XX. století – Oliviera Messiaena a mohli bychom pokračovat ve výčtu ostatních hudebních těles, což zde dělat nebudeme. Zrovna tak, se z kapacitních důvodů nezmíníme o dalších klavíristech ani o cembalistech, se kterými Škrdlík kdy spolupracoval. Je možné více se o tom všem dozvědět v příloze, nebo si najít informace na internetu. Přece jen bych se však zastavil ještě alespoň u jednoho ze souborů: Brněnských komorních sólistů. Smyčcový komorní orchestr toho jména, který se pro potřeby klasicismu někdy rozšiřuje o 2 hoboje a 2 lesní rohy, založený až koncem devadesátých let sdružuje výborné brněnské hráče a má své těžiště v interpretaci hudby 19. a 20. století. Pro Škrdlíka se stal platformou pro jeho expanzi coby sólisty s orchestrem. Například v roce 2005 uskutečňuje turné po Spojených státech, kde sólově vystupuje na 35 místech! Zde už se dá hovořit o tom, že definitivně rozšířil své hranice za to, co lze nazvat „komorní hudbou“ a přestává být takto společností úzce chápán. Onu pomyslnou hranici v budoucnu pak překročí vícekrát často překvapivými směry, například směrem k filmu, ale o tom podrobněji až v dalších kapitolách. Obzvlášť zvědavý čtenář si může projít výčet koncertů Jana Škrdlíka v příloze. Je uveden od roku 1994. Před tímto datem chybí jakékoliv zápisky a ucelená rekonstrukce koncertní činnosti z hlediska seriózní muzikologie je už téměř neproveditelná. 28 Ozvěny kritiky Podaří-li se někomu, že se veřejné koncertní působení stane stěžejní náplní jeho života, zejména profesního (lze-li v případě umělecké činnosti život profesní od soukromého vůbec oddělit), upoutá na sebe dříve či později zájem odborné kritiky. Do jaké míry odborné a fundované ponechme jiným úvahám, nicméně magnetem pro uši kritikovy se stává takřka zákonitě. Práce kritiků je jistě náročná a v řadě případů obdivuhodná, zůstává ovšem otázkou, zda vlastně samotná myšlenka kritiky není, zejména pohybujeme-li se ve sféře umělecké elity, přece jen poněkud smysluprostá. Jako by nekorespondovala s posláním a účelem umění jako takového. Nástrojem práce kritika či dokonce samotný její výsledek bývá porovnání… je to fakt velmi přínosný, který ve všeobecném pojetí může přinést své pozitivní ovoce – může člověka motivovat, podněcovat jeho tvůrčí úsilí či nabídnout přehled a možnost vybrat si z široké palety výsledků práce v oblasti umění. Zároveň se stává jakýmsi kompasem pomáhajícím zorientovat se v přepestré nabídce kulturní mozaiky dnešní společnosti. Postmoderní doba (nejen) svou globalizací sice otevírá dveře k takřka neomezeně svobodnému prostoru pro tvůrčí projev, často ovšem již nenabízí „návod jak se v něm vyznat“. V tom obrovitém a bohatém světě nabídky nám často chybí orientační mapa. To bychom se ovšem postupně dostali někam jinam. Nicméně pozitivum v podobě „orientačního plánku“ v labyrintu dnešní umělecké produkce kritika jistě přináší. Máme-li zde samotné slůvko porovnání, setkáváme se s podobným přístupem, o jakém uvažuje violoncellista 29 v souvislosti s fenoménem soutěže. Tedy nejen pohybujeme-li se v oné sféře umělecké elity, nýbrž uvažujeme-li o poslání tvůrčí lidské činnosti jako takové, nemíváme pocit, že je kritika při vší úctě k ní a při všech pozitivech jejího přínosu přece jen trochu zbytečná? Kritika tu ovšem je a jako taková přece jen není bez vlivu ať už na širší odbornou veřejnost tak na obec profesionální – je-li fundovaná a pozitivní, umožňuje nám například objevit mnoho krásného v lidském díle, co by jinak mohlo zůstat skryto pod návalem dravé nabídky současného pseudoumění. Ponechme však nyní stranou úvahy o smysluplnosti práce kritiky na poli umělecké elity – ono přece jen, mluvíme-li o dílech osobností Olympu umění, netřeba se znepokojovat obavami o kvalitě. Těm, kdo se cítí například méně jistí v onom labyrintu umělecké scény, je právě kritika pomyslným ukazatelem. Jak tedy vnímá svět hudebních kritiků osobnost a umění Jana Škrdlíka? Možností najít odpověď je mnoho… Bez nadsázky lze říci, že kritik, ohlasů a recenzí na uměleckou činnost Jana Škrdlíka existuje za dosavadní dobu jeho kariéry stovky. Stačí pouze zaměřit pozornost na vybranou oblast violoncellistova působení a začíst se. Člověk nemusí být nějaký extra studovaný milovník hudebního oboru, aby se nenechal ošálit lacinou pochlebující recenzí. Není totiž kritika jako kritika – vnímavějšímu čtenáři jistě neunikne rozdíl mezi formální pochvalnou zprávou 30 vytvořenou samoúčelně a upřímně a pravdivě vyjádřenou reakcí z pera či úst odborníka – muzikologa. Řeknu-li proto, že ony stovky pozitivních ohlasů na umění Jana Škrdlíka nevzbuzují podezření, že by kritika nebyla nestranná, i kdyby se mi nedostalo příležitosti setkat se s uměním Jana Škrdlíka osobně a naživo, ale jen kupříkladu prostřednictvím kritických zpráv a recenzí, nebude můj přístup muset být za účelem zachování objektivity pohledu na věc zařazen do kategorie nedůvěryhodných. Tedy pohled na veškeré množství pozitivních ohlasů na koncertní působení Jana Škrdlíka a zejména to, čeho si všímají, nemůže v člověku nevzbudit otázku, co za takovým úspěchem stojí, jaký je vlastně jeho přístup k interpretaci a co je na něm tak nevšedního a originálního… Čteme-li: „…Jan Škrdlík …živoucí centum jedinečného světa hudby… vysoká technická a umělecká forma…" (Anastasia Poscharsky – Ziegler, Der neue Tag, březen 2006) „…Škrdlík disponuje neobyčejně širokou zvukovou paletou barev a výraznou, brilantní virtuozitou ve stylu Lynna Harrella… …prodchl vážnou, ušlechtilou, volnou větu bohatým tónem navozujícím pocit temně se lesknoucí rozžhavené lávy.“ (Lawrence Budmen, The Miami Herald, říjen 2005) „Jeho nahrávky jsou obohaceny psychologicky působivým fondem více než třistaletého fyzikálně-estetického interpretačního vývoje… Hudbu Bacha či Myslivečka v jeho provedení vnímáme tedy stejně tak barevně, dynamicky a výrazově bohatou a životnou jako díla Leoše Janáčka či Miloše Štědroně." (Rafael Brom, Rozhlas, červen 2004) 31 …je jisté, že slova, pod nimiž jsou podepsáni významní představitelé mezinárodní muzikologie (př. Rafael Brom – ČR, Anastasia Poscharsky-Ziegler – SRN či Lawrence Budmen – USA), jasně ukazují na osobnost disponující neobvyklou tvůrčí a zejména lidskou originalitou, jejíž výrazové atributy nejsou ve světě interpretačního umění zdaleka a vždy samozřejmou záležitostí. Přehled nejvýznamnějších kritik týkajících se koncertních recitálů a recenzí vybraných CD je dostupný na oficiálních stránkách umělecké agentury Art Petra, která Jana Škrdlíka výhradně zastupuje. Nahrávací činnost Na rozdíl od malířů, sochařů a architektů, jejichž díla ztvárněná v hmotné podobě bývají zachována i po létech, byli hráči na hudební nástroje po dlouhá staletí konfrontováni se skutečností, že jejich úsilí očividně a nevděčně spolu se zvukovými vlnami navždy odchází prostorem a není možno ho zachytit jinak než vzpomínkou, ale i ta bledne, až nakonec podléhajíc nerovnému zápasu s časem znovu a znovu odchází navždy do nenávratna. Uvědomíme-li si tento fakt, snadněji pochopíme zápal, který hudebníci jevili (a stále ještě jeví) pro pořizování nejrůznějších zvukových záznamů od prvního okamžiku, kdy to umožnil vynález Edisonových voskových válečků až dodnes. Nemusíme chodit z Brna příliš daleko: Jedním z prvních, kdo hudební zápis na voskové válečky v souvislosti s folklórním průzkumem koncem 19. století pořizoval, byl Leoš Janáček… 32 Činnost Jana Škrdlíka na tomto poli můžeme rozdělit do tří skupin: film, rozhlas a zvukové nosiče. První z těchto tří oblastí se budu věnovat na jiném místě, a tak přejdu přímo ke druhé z nich. Přestože jsou k dispozici nejrůznější Škrdlíkovy snímky ze studia v Ostravě, Praze nebo v USA, Španělsku i jinde, má obzvlášť důležité místo v této oblasti přímo Český rozhlas Brno. Zde v devadesátých letech působil hudební redaktor Jan Šimíček, sám muzikant – klavírista a skladatel. Snad to byl zájem redaktorův o předromantické hudební styly, který způsobil, že již v roce 1993 angažoval violoncellistu spolu s cembalistkou Barbarou Willi pro společné nahrávání. Spolupráce se pak prodloužila na dlouhá léta. Kontakt s osvíceným redaktorem byl cenný také proto, že Jan Šimíček kromě vytváření rozhlasových dramaturgických plánů spoluorganizoval festivaly v několika městech jako Mikulov, Luhačovice nebo Dolní Bojanovice. Všechny koncerty snímal Český rozhlas a na všech mohl Jan Škrdlík vystoupit postupně sólově nebo s některým souborem, ve kterém působil. Přes veškerou důležitost této činnosti jsme ale bohužel v posledních 20 letech svědky toho, jak se postavení rozhlasu v rámci společnosti mění. Příchod nových snadno dostupných zdrojů informací, především internetu, způsobil, že rádio ztrácí své postavení jako prostředku rychlého informování obyvatel a s tím i tento svůj monopol. V pohotovosti a přístupnosti odkudkoliv díky existenci malých přenosných přijímačů, předčilo toto masové médium přitom kdysi dokonce televizi a tisk. Zde mluvím o seriózních stanicích většího územního dosahu s propracovanou dramaturgií a záměrně opomíjím malé stanice věnující se reklamě a zábavě regionálního dosahu. Takové stanice totiž, jak se ukazuje, mají pro rozvoj 33 klasické hudby ze své samotné podstaty velmi malý význam. Velké rozhlasové stanice samozřejmě nadále existují a patrně tady vždycky zůstanou, nesou v sobě ale již dnes určité rysy tradičnosti a jakési „důstojnosti stáří“; všichni si jich váží, ale jejich působení je omezené. Navozují pocit majestátní anachroničnosti asi tak jako současné evropské konstituční monarchie, nebo, chcete-li, na poli komunikačním státní pošta. Ta je také stále přítomna, ale těžiště důležitosti v této oblasti převzaly emaily. To vše si musíme uvědomit, abychom pochopili důležitost, kterou měly rozhlasové nahrávky na počátku 90. let. Když například Jan Škrdlík v roce 1991 natočil v olomouckém studiu Prokofjevovu Sonátu C dur se španělským klavíristou Pedrem Valerem Abrilem, měl tento počin v dané době velkou platnost. O pár let později si už podobných nových nahrávek všimla jen hrstka zasvěcených rozhlasových posluchačů. Pozornost Jana Škrdlíka se definitivně začala přesouvat k oblasti, která prodělávala už tehdy (a dosud prodělává) bouřlivý vývoj: k oblasti vytváření zvukových nosičů. Průmysl hudebních nahrávek je v dnešní době nesen především produkcí kompaktních disků – CD. Počátkem 90. let tomu tak ale nebylo. Stále se ještě lisovaly gramofonové desky a CD byly novinkou, po které trh žíznil. Jejich výroba navíc vzhledem k tehdejší dražší technologii byla nákladnější a nebylo ve finančních možnostech jednotlivců, zaplatit jejich produkci. Proto je nutno pokládat za veliký úspěch, když se právě v té době zástupce rakouské firmy Musica rozhodl, že vydá oba Janáčkovy kvartety se souborem, ve kterém Škrdlík působil – s Wallingerovým kvartetem. Bylo to 2. března 1992 v sále firmy Bösendorfer ve Vídni na koncertě, který pořádala 34 velvyslankyně (tehdy ještě) federativního Československa Magda Vašáryová, kde se zmíněný zástupce firmy ocitl a byl tak uchvácen, že soubor ihned zaangažoval. Stačilo pět let, aby se situace dramaticky změnila. Vydávání bylo koncem století již tak snadné, že trh se rychle zahltil nahrávkami, což společně s novým fenoménem – nelegálním kopírováním nosičů – vedlo ke krachu i k dobrovolnému ukončování činnosti mnoha vydavatelství. Na trhu zavládl chaos a je tam dodnes. Škrdlíkovo první sólové CD ironií osudu spadá přesně do této doby předělu. V roce 1997 mu bylo prestižní edicí Českého rozhlasu nabídnuto vydání CD s violoncellovými díly Janáčka, Martinů a Zoltána Kodályho. Klavírního partu se ujala Renata Ardaševová. Přes veškerou prestižnost vydavatelství (mezi alby této značky byly například i CD houslisty Josefa Suka a dalších jiných známých osobností) ukončilo toto krátce po vyrobení nosičů v roce 1998 svou činnost a nebyl už nikdo, kdo by se staral o jejich distribuci. Pouze vykoupení celé emise zachránilo krásné album, na kterém zejména Martinů III. sonáta (ale nejen ona) stále ještě i po 10 letech neztratila nic ze své aktuálnosti. Přes tuto pro jednotlivé interprety nepříznivou situaci a přesně v tomto ovzduší, kde upoutat pozornost se tak trochu podobalo zázraku, vzniklo v roce 2002 CD, které se stalo známé i v zahraničí a o němž se různé prameny zmiňují dodnes. Jedná se o nahrávky Bachových cellových Suit. Už jen samotné okolnosti jejich vzniku nesou v sobě určité rysy až archetypální pohádkovosti. Podobné okolnosti lze ve Škrdlíkově životě vysledovat vícekrát; a přes svou zmíněnou „pohádkovost“ budí pocit autentické opravdovosti, neboť se v nich pojí prvek jakoby nadpřirozeného zásahu se zrnitostí 35 opravdového syrového života. Nechme ale o této nahrávce promluvit samotného hudebníka: „Na jeden můj koncert zavítal německý zvukový režisér Jürgen Costede. Vystupovali jsme společně s Barbarou Willi a on si přišel poslechnout vlastně spíše ji, protože byl jejím přítelem. Mezi skladbami, které jsme hráli, byla také jedna pro sólové cello – Bachova Suita G dur. Costede se při poslechu tak nadchl, že se rozhodl pořídit se mnou na své náklady nahrávky všech Bachových cellových Suit. To bylo pro mne velmi příznivé, protože v jeho případě se jedná o člověka, který dokáže sejmout zvuk sólového violoncella naprosto jedinečným způsobem. Je to špičkový zvukař, který snese srovnání s tím nejlepším, co jsem měl možnost poznat. Jürgen pojal svůj úmysl opravdu s velikou pečlivostí. Sám velmi bedlivě hledal vhodné historické prostory a obstaral historické violoncello pro každou Suitu s ohledem na její speciální charakter (už použitím těch rozdílných violoncell jsou snímky velmi zajímavé), sám se staral o dopravu nahrávacího zařízení na jednotlivá místa a o obsluhování přístrojů. Platil dokonce dopravu i mně. Příprava nahrávky každé Suity trvala rok až dva, na nic se nespěchalo. To také není v dnešním komerčním světě běžné. Každý nově nabytý zvukový materiál byl dán k zpracování brněnskému specialistovi Petru Řezníčkovi – i toho platil Jürgen Costede. Když byly hotové 3 Suity (obsah jednoho CD), Jürgen vybral na mou přímluvu vydavatelství Jiřího Plocka Gnosis a sám zaplatil vydání tohoto alba. V současné době nahrávání zbývajících 3 Suit pokračuje a snad se dočkáme dvojalba 12…“ 36 Zdá se, že výjimečnost okolností vzniku nosiče předznamenala důležitost, jakou si vydobyl tento počin v současném světě klasické hudby. Přitom i samo vydavatelství Gnosis je zárukou vysoké kvality. Jeho zřizovatel Jiří Plocek se věnuje serióznímu výzkumu v oblasti folklórní a vydává také díla hudební klasiky spolu se zvláštní řadou, která obojí propojuje. (Zde je možno zmínit například komentáři opatřený přepis záznamů lidových písní pořízených původně Janáčkem na Edisonovy válečky.) Nahrávky cellových Suit patří nepochybně mezi klenoty vydavatelství. Neobyčejně vysoko je hodnotil například i muzikolog a skladatel Miloš Štědroň, který se záhy stal spoluautorem dalšího CD. Pro Rok české hudby 2004 byl uskutečněn projekt s českými skladbami včetně nádherného Myslivečkova Violoncellového koncertu C dur s Janem Škrdlíkem a se souborem Brněnští komorní sólisté. Violoncellista líčí, jakým způsobem se mezi zařazenými skladateli na CD ocitl i Miloš Štědroň: „Seděli jsme s kolegyní ze smyčcového orchestru v kavárně, když jsem uviděl, jak kolem prochází Miloš. Pozdravil jsem ho a zeptal se, jestli by pro soubor nesložil krátkou, lehkou (!) skladbu. Dramaturgie totiž zatím obsahovala 3 díla: po jednom z 18., 19., a 20. století. Napadlo mě, že by bylo logické mít na disku rovněž české dílo ze století 21., které právě začalo. Miloš během měsíce dodal kompozici nazvanou Banalissimo, která byla sice krátká a velmi vtipná, ale obsahovala sólový part violoncella vysokých technických nároků. Na mé námitky řekl, že neodolal pokušení, využít mých schopností 13…“ 37 Nebudu zde vypočítávat další CD a nahrávky sólové i komorní. (Například započatá spolupráce s Milošem Štědroněm vedla k tomu, že skladatel pozval později violoncellistu k mnoha svým projektům včetně CD s cellovou kompozicí meditativního charakteru nazvanou Austerlitz.) Ucelený výčet aktivit na tomto poli si zájemci mohou přečíst v příloze. Zmíním ale ještě CD – live snímek z violoncellového recitálu z roku 2005 s Petrou Besa Pospíšilovou, brněnskou klavíristkou trvale usazenou ve Švýcarsku. Ten totiž obsahuje nahrávku skladby Sonate pour violoncelle et piano francouzského impresionisty Clauda Debussyho, která se stala inspirací a podkladem pro tvorbu filmovou, ale o tom se rozepíši až později. Hlas pedagoga Přesto, že bychom dnešní dobu zjevně nemohli označit za zlatý věk hudební klasiky a oblast tzv. vážné hudby bychom bez přílišné nadsázky úspěšně hledali spíše na opačném konci pomyslného spektra odvětví lidské činnosti, než na jakém se nalézají soudobé „hity“ masové kultury a profesního zájmu, je možné setkat se s lidmi, ať už útlého dětského či pokročilejšího věku, kteří obracejí svůj zájem právě k onomu druhému pólu. K místům úzce zaměřených oborů, které se na společenských vlnách rozhýbávaných moderními trendy vyjímají jako vzácné perličky ve vodách oceánu. Zasívají semínko svých zálib, aby je péčí vůle a za pomoci a podpory svých průvodců – hudebních pedagogů – nechali klíčit a růst a časem poznali, zda jejich úsilí otevře bránu až do profesního zaměření naplněného hudbou nebo jim zůstane třeba coby 38 záliba pro potěchu duše. Inu, staré přísloví „co Čech to muzikant“ k nám dnes zaznívá spíše jako z pohádky. Na druhou stranu podíváme-li se do zákulisí dnešního, spíše tedy úzce výběrového, vážnohudebního světa, dotkneme se často poměrně dosti vyhraněných postojů a názorů. A to mnohdy značně živoucích. Otázkou je, zda vždy přinášejících také objektivně pozitivní dopad. Zde bychom už asi narazili… Podobně jako snad ve všech profesních odvětvích i v uměleckém prostředí se o slovo hlásívají nezdravě projevované ambice, ať už poháněné touhou po moci nebo třeba do nich skrytým individuálním voláním o pomoc. Totéž platí přirozeně také o hudební pedagogice, která svou převážně individuální formou naskýtá pro projevy takových učitelových ambicí velmi příhodnou půdu. Touží-li proto kdo po zasvěcení do tajů světa hudby a přístupu k její interpretaci, musí jej po seznámení s Janem Škrdlíkem těšit fakt, že se tato osobnost věnuje rovněž pedagogické činnosti. Od roku 1997 je profesorem brněnské konzervatoře. Přesto, že setkat se s ním jako učitelem, je nevšedním zážitkem, sám o sobě tvrdí: „Řekl bych, že vyučování je pro mne spíš duševní hygienou. Mou hlavní činností je koncertování a nejradši mám takové studenty, kteří typově odpovídají mně14.“ Tedy vzbuzují-li tato slova pozornost a spíše než důvěru zvýšenou opatrnost vůči člověku, který si jako učitel studenty vybírá podle typu, dovolím si malé doporučení: Pokusit se proniknout do hloubky následujících slov: „..můj ideál jak studenta vychovat spočívá v tom, aby měl široký záběr interpretačních možností, ze kterých si může později svobodně vybrat, aby byl samostatný. 39 Někteří kantoři se totiž chovají podobně jako rodiče, kteří prostřednictvím dítěte uskutečňují své nesplněné ambice. Takové dítě pak zákonitě musí prožít poruchu identity… …iniciativa má být ve studentech samotných, snažím se jim pomoci, aby uskutečnili a vyjádřili své vlastní myšlenky. Rád vidím, že hraje student a ne já 15.“ Věřím, že vědomí toho, že možnost setkat se s takovouto osobností v pedagogické „akci“ je vlastně výhradně na konzervatoři, by mohlo být pro mnoho zanícených hudebníků před branami tohoto stánku hudebního umění smutné. Nadějí a darem pro širší veřejnost je však to, že se s Janem Škrdlíkem můžeme setkat na různých interpretačních kurzech u nás i v zahraničí jako je třeba na Letní škole barokní hudby v Kelči nebo na kurzech, které vedl v roce 2002 ve španělské Murcii. Po všem, co bylo už o umělci zde napsáno, asi nepřekvapí, že také jednu aktivitu tohoto druhu založil. Jedná se o letní hudební kurzy v Opočně, kde každoročně působí jako lektor. Okolnosti vzniku opočenských kurzů jsou tak kouzelné a zároveň pro umělce jaksi signifikantní, že bude nejlepší, když mu zde zase na chvíli propůjčím slovo: „Opočno je krásné městečko s dlouholetou spolkovou tradicí. Navíc tam působí hudební organizátor Ivo Kašpar, který má opravdové srdce národního buditele. Když jsme v létě roku 2003 po koncertě v tomto městě s cembalistkou Kateřinou Bílkovou Mašovou a s panem Kašparem seděli v restauraci, svěřil se mi, jak je mu líto, že v Opočně v létě neprobíhají žádné hudební kurzy. Dlouhou dobu je tam pořádal Stanislav Apolín, ale to už skončilo. V té chvíli do mě něco vstoupilo, vstal jsem a řekl: ‚Já vám tady interpretační kurzy uspořádám‘… 16“ 40 O rok později zahájily kurzy v Opočně svou činnost a každoročně běží dodnes. Začátkem letních prázdnin se tam sjede skupina lidí, jimž není společný ani věk, ani místo, odkud přicestovali, navzájem se všichni ani neznají… snad pouze společný zájem setkat se s krásnou hudbou je láká do tohoto milého městečka na úpatí Orlických hor. Nutno dodat, že případné představy o interpretačních kurzech jako o několikadenním drilu hry na hudební nástroj za zavřenými dveřmi uprostřed letních prázdnin jsou – podle písemných reakcí účastníků – v tomto případě zcela a zásadně rozdílné od skutečnosti a obavy z podmínky desítek odcvičených hodin úplně neopodstatněné. Naopak, pojetí a jeden z cílů tohoto hudebního setkání lidí různého věku a zkušeností zcela odpovídá Škrdlíkově hudebně-pedagogické filozofii: „...motivací může být i pocit, že vytvářím něco hodnotného, krásného, kam můžu projektovat také něco ze sebe, v partě si pak navzájem přát a mít radost z úspěchu druhého. Nechtěl jsem, aby se studenti poměřovali navzájem. Právě strach z toho, že člověk bude nějak oškatulkován, je nástrojem tyranizace osobnosti. Umění pak přestane sloužit tomu, čemu by sloužit mělo. Kurzy byly od počátku koncipovány jen pro dvanáct studentů, kteří zároveň založili malý komorní orchestr, ale i tam jsem chtěl mladým lidem předat myšlenku, že každý má pracovat sám za sebe a zároveň tvořit partu, která si navzájem přeje a má radost z úspěchu druhého. … v Opočně studenti za deset dní nastudovali krásný program a poznali také, že motivací může být i pocit, že vytvářím něco hodnotného, krásného, kam můžu projektovat také něco ze sebe. To je podle mne pozitivní motivace 17.“ 41 Originální pojetí postavené na základech takto osvíceného uchopení hudebně-pedagogického přístupu podepřeného a osvědčeného při kontaktu se svými studenty na konzervatoři, je více než lákavým pozváním. Pozváním k otevřenosti vůči cestě za hudbou a jejím provozováním bez omezenosti mantinely tradičního přístupu. Je příležitostí poznat a zažít osvobozující pocit doteku s hudbou, objevování svobody v jejím vyjadřování a v neposlední řadě pocit sounáležitosti s druhými a radosti ze společného tvoření. Hezké, ale… není to přece jen poněkud podezřelé? Nezní to vše jako reklama na recept slibující zaručený úspěch bez námahy? Pak vězme, že kurzy v Opočně určitě nechtějí „vyrobit“ za týden hráče napěchované technikou a vyhrávající soutěže! Jsou prostředím, které nabízí příležitost zakusit atmosféru svobody projevu prostřednictvím hudby, poznat rezervy, které netkví v technické nedokonalosti, nýbrž v přítomnosti obav a blokád schovaných v říši lidské psychiky. Tedy toho, co lidem ve skutečnosti brání se projevit a otevřít a co mnohdy jedině nese zodpovědnost za případné překážky na cestě za možnostmi mluvit hudbou. Tajemstvím tedy nebudou zázračné seance, hypnózy, či elixíry… ale onen originální, byť snad prostý ale přesto „jiný“ přístup a otevřenost vůči individualitě každého. Pokud je takový pohled na věc prostý, namítneme možná, proč tolik slov kolem? Inu, i nad techničtějšími a pragmatičtějšími problémy si Newton lámal hlavu, než si uvědomil zásadní pravdy pod obyčejnou jabloní. Že by se tedy toto pojetí hudebních kurzů nesoucí tak dobré ovoce obešlo zcela bez námahy? Ne tak docela. S oním „jiným“ přístupem k cestě za hudbou souvisí totiž mimo jiné jedna 42 v život uváděná specifická teorie dotýkající se problematiky hudební interpretace, která nejen že stojí za pozornost, nýbrž která také prakticky funguje. Zde už se ale dostávám k problematice, pro kterou bude vyhrazena celá speciální kapitola. Škrdlíkův svět hudebně badatelských experimentů Na světě existují lidé, kteří při setkání s ať už nějakou novou věcí, nebo i při zamyšlení nad denně zakoušeným faktem, cítí potřebu přijít jim takříkajíc na kloub. Hlubším seznámením se s nimi poznat zákonitosti jejich existence a fungování. Jsou jistě případy, u nichž bychom se při takové potřebě zkoumání nevyhnuli dojmu, že jde o ztrátu času, ale na druhé straně možná díky této potřebě můžeme dnes létat letadlem nebo si dokážeme poradit s rýmou. Předmětem hlubšího zájmu se na světě může stát cokoliv. Tím menší pozornost přitahuje daná věc, čím samozřejmější a hůře zpochybnitelná je. Bez obav z nadsázky bychom proto mohli tvrdit, že hlubším studiem a rozborem zákonitostí panujících ve světě hudby, se právě převážná část lidí nejen v celkovém měřítku, ale i z úzkého okruhu hudebního, rozhodně nezabývá. Věci jako vznik a existence tónu berou jako něco daného a přirozeného. A je to správné – vždyť máme před sebou skutečně záležitosti vlastní přírodě asi tak stejně, jako vlny mořských vod rozhoupané neviditelnou měsíční rukou. Možná právě proto, že jsou takové věci našim očím skryté a nemůžeme se jich dotknout, vnímáme je přirozeně jako samozřejmé a nevábí nás k hlubšímu zájmu. Ostatně, o věcech přílivu a odlivu přece už 43 dávno stojí psáno na stránkách učebnic. …Stejně jako o zákonitostech hudební akustiky. Ptáme se, proč se tím tedy vůbec více zabývat? Je to pravda, potřeba to není… i když zdánlivě. Asi stejně tak, jako nenechat spát fakta o pohybech mořské vody na zažloutlých stránkách učebnic, ale vidět v nich potenciál uchopitelný a využitelný v praxi například v podobě příležitosti ekologicky získávané energie, nabízí se uchopit záležitosti akustiky a zohlednit je v praktickém přístupu k hudební interpretaci. Tento potenciál beze změny zakotvený v přirozených zákonech může neuvěřitelně rozšířit hranice našeho vnímání hudby a pro praktického hudebníka možná dosti zásadně ovlivnit přístup ke hře. Mezi takové hudebníky patří i Jan Škrdlík. Pochopitelně, mluvíme-li o oblasti hudební akustiky, je jisté, že při celé šíři a rozsahu, který tato fyzikální disciplína zabírá, bude řeč o takové její problematice, která představuje pro hudebníka potenciální přínos, praktickou využitelnost. Takovou problematiku může (a to nejen pro hráče na smyčcové nástroje) představovat oblast ladění. Impulsem k hlubšímu zájmu Jana Škrdlíka o studium ladění byla mimo jiné obsáhlá problematika barokních temperovaných systémů, kterou se začal zabývat v souvislosti s interpretační praxí staré hudby. Po roce 1993, od kdy se datuje jeho spolupráce s německou cembalistkou Barbarou Marií Willi, se postupně věnoval otázkám ladění v souvislosti právě s barokními systémy. Studium hudebně-akustických zákonitostí a jejich aplikovatelnost s ohledem na sólovou koncertní činnost a na oblast pedagogickou byla výsledkem sumarizace poznatků, která společně s detailním 44 rozpracováním celé problematiky a vyvozením praktických východisek vyústila v odbornou studii nesoucí název „Využití intonačních pásem ve hře na smyčcové nástroje“. Dostáváme se k fenoménu zaujímajícímu v hodnocení poslouchané hudby často klíčovou roli – totiž fenoménu intonace. Na hudebních školách slýcháváme „poučení“ některých pedagogů adresovaná svým svěřencům: „Hraj čistě!“ „To bylo falešně!“, a podobně. Je možné, že bychom se neocitali daleko od pravdy, kdybychom se domnívali, že skutečná příčina toho, že ten, či onen tón vnímáme jako falešný, je neznámá nejen žákovi, ale i jeho učiteli. A přitom pochopení příčin a vztahů všeho, co se na výsledné tónové kvalitě podílí, by jistě nejenže mohlo usnadnit práci s intonací, ale v mnohém předejít příčinám nejistoty, zda zahraji čistě či falešně. Jan Škrdlík vysvětluje, že lidské ucho je schopno velmi citlivě rozlišit, v jakém poměru dva tóny souzní a jak se tento souzvuk odrazí v našem vnímání, respektive jak jej vyhodnotíme. Popisuje rozmezí, v rámci něhož hodnotíme souzvuk jako intonačně čistý, ovšem v závislosti na míře či hodnotě rozdílu (odečtu výšek obou znějících tónů) vnímáme, že tón jako by dostal nepatrně odlišné zabarvení. Stačí těchto pár slov a ono někdy tvrdě prosazované a neotřesitelné dogma o jednoznačně čistém, či falešném tónu se dostává přinejmenším do světla pochybnosti. Stačí vrátit se k zažloutlým stránkám učebnic a vidíme, jak je vnímání intonace v pravdě relativní záležitostí. V čem je tedy přístup a přínos práce violoncellisty Jana Škrdlíka ojedinělý, máme-li celou teorii již dávno zpracovanou? Že je zpracována, to je 45 pravda, ovšem, že na celou krásnou teorii padá prach v regálech knihoven a stává se suchou a neživou tím více, čím více se zvětšuje propast mezi ní a jejím případným využitím v praxi, je bohužel druhý fakt. Ještě to ale není vše, o co nás violoncellistův přístup obohacuje. Tyto vlastně pro hudební interpretaci znovu objevené zákonitosti on dále rozpracovává v důležitých souvislostech s ohledem na specifika smyčcových nástrojů. Mezi ně totiž patří fakt, že tvorba tónu u smyčcového nástroje a jeho výsledná podoba je snad ještě více než u jiných hudebních nástrojů závislá na dispozicích hráče – a to zejména aktuálních, které jsou důležitější než vlastní dlouhodobé předpoklady. Tím se dostáváme rovněž k tak obsáhlému fenoménu, jakým je lidská psychika. Problematika psychických aspektů při hře na hudební nástroje a zejména ta, která má bezprostřední vliv na problematiku intonace, v tomto případě výhradně smyčcové, nebyla v tradičním pojetí hudební pedagogiky u nás zvláště zohledňována, byla-li vůbec zohledňována. Pro výkonné hudebníky pak popření tohoto důležitého a pro vlastní hudební produkci mnohdy klíčového aspektu mohlo představovat značný handicap. Ovšem nejen při sólovém výkonu na koncertním podiu, nýbrž zejména například v rámci komorní a orchestrální souhry hraje psychika hráče na smyčcový nástroj velmi podstatnou roli. Nejen to, že se například nervozita odráží na intenzitě svalového napětí, které zejména v případě smyčcové techniky pravé paže hraje důležitou úlohu, nýbrž je to právě intonace, která je psychikou do značné míry ovlivněna a zůstávají-li poznatky o tomto vlivu nepoznány, 46 pak může být řešení určitých problémů ohroženo neúspěchem. Tedy další vržená rukavice vůči intonačnímu dogmatismu: čistě/falešně. Tady už jsou veškeré argumenty proti smyslu zkoumání obsáhlé problematiky ladění bezpředmětné. Uvědoměním si existence intonačních pásem a jejich uplatňováním například při koncertní činnosti lze nejen nesmírně obohatit vlastní práci při studiu skladeb, nýbrž ve výsledku dosáhnout nevšedního účinku právě při jejich interpretaci odezvou u posluchače. Pro Jana Škrdlíka znamená uplatňování této teorie v praxi vstup do bohatého světa, v němž je možné svobodně tvořit a dosahovat neobyčejných výsledků výkonného umělce. Znamená ale zároveň obohacení a rozšíření možností přístupů při pedagogické práci a činnosti v oblasti komorní hudby. A je to mimo jiné právě ona v život uváděná teorie, která pomáhá vnášet do prostředí hudebních kurzů, které vede, jejich originální a svobodně tvořivou atmosféru. Pozorný návštěvník koncertu Jana Škrdlíka nejen, že je obdařen mimořádným sluchovým vjemem, ale má vzácnou příležitost setkat se s něčím viditelným, co s výše nastíněnou teorií souvisí. Zní-li v rukou Jana Škrdlíka violoncello Adama Emanuela Homolky z roku 1842, může si pozorné posluchačovo oko všimnout jedné zvláštnosti: Tento vzácný nástroj se pyšní pěti strunami. Ona pátá struna se nevine nad hmatníkem, ale je vedena pod ním a skrz kobylku dále pod struníkem, kde je upevněna. Tato nenápadná struna, která se nazývá strunou rezonanční, se významnou měrou podílí na kvalitě a barvě zvuku celého nástroje a je jedním z příkladů praktického zohlednění a využití teorie existence a funkční 47 povahy alikvotních tónů i intonačních pásem při hře na smyčcový nástroj. Zjednodušeně řečeno tato rezonanční struna obohacuje a zvýrazňuje znějící alikvotní tóny struny, kterou hráč v danou chvíli rozeznívá, čímž dodává zvuku nástroje krásný, kulatý a barevně bohatý tón. Ve spojení s interpretačním uměním, které pracuje s intonačními pásmy, nezbývá než si popřát ničím nerušenou cestu do fantastického světa emocí a nálad vyjádřených hudbou. Díky Janu Škrdlíkovi příležitost se po ní vydat máme i my. Literární tvorba Existují chvíle, kdy při setkání s nějakým uměleckým dílem, ať už jakéhokoliv druhu umění jsme jím osloveni natolik, že zatoužíme po bližším seznámení se s jeho autorem. Přitom nemusí nutně jít jen o autora neznámého, vždyť ze životů a uměleckých osudů i těch nejznámějších géniů často nevíme více než povrchní fakta. A tu se stane, že zatoužíme poodkrýt roušku tajemství a nahlédnout na pozadí událostí souvisejících právě se vznikem toho kterého díla. Žel, nastávají případy, kdy si umělci svůj tvůrčí svět pečlivě chrání, nedovolí okolí nahlédnout do zákulisí jejich života. V případě violoncellisty Jana Škrdlíka máme před sebou jev mimořádný. A to nejen ve smyslu jeho samotné osobnosti, ale i tím, že cest k ní a k porozumění jejímu uměleckému obrazu, je poměrně pestrá paleta. Vedle umělce-violoncellisty se nám k němu otevírá cesta skrze jeho činnost literární a nejsou to jen sporadicky načrtnuté verše jako výstřelky momentálních pohnutek či deníčkovité zápisky z uměleckých cest… 48 O jaká díla tedy konkrétně jde? Kromě ucelené řady básní ve sbírce Tvá slova lze vystopovat řadu dalších veršů. Na poli prózy je autorem románu Dopisy Marie Luisy, který je tvořen originální literární formou dopisů a jehož díly vycházely na pokračování v časopise Kroky. Z jeho pera také pochází řada populárně-sociologických úvah, které napsal na objednávku pro různé časopisy. Mezi literární formu psanou ve španělském jazyce patří rovněž poezie a dále krátké často satirické úvahy s vtipným rozuzlením. Román Dopisy Marie Luisy píše nejen česky, ale také španělsky (Las Cartas de María Luisa), nejedná se zde ale o překlad z rodného jazyka, jde o zcela novou knihu, která se shoduje pouze názvem a postavou hlavní hrdinky, nikoliv ale dějem a zaměřením. Mohlo by se zdát, že tato jazyková výbava dobře poslouží hudebníkovi jako samoúčelný nástroj pro upoutání pozornosti a zviditelnění se v ostře konkurenčním světě koncertních umělců. To by se skutečně zdát mohlo, ovšem byli bychom s největší pravděpodobností svědky okaté propagace a alespoň zmínku o tom by neopomněl každý program či průvodní slovo violoncellistových koncertů. Ve skutečnosti nejen, že se svou dvojjazyčnou literární tvorbou umělec nechlubí, ale ve znalosti španělštiny vidí velké pozitivum zejména z pohledu vlastního přístupu k psaní. Vnímá, že tento románský jazyk představuje z lingvistického hlediska zcela odlišný svět, v němž je cesta k vyjádření myšlenek a emocí svým způsobem přímější a bezprostřednější. Vraťme se ale k básním. Právě ony tvoří důležitý prostor pro sebevyjádření, který Jan Škrdlík bohatě využívá. Jeho poetická tvorba má pozoruhodný vývoj; vlastně se dá rozdělit 49 na dvě období: před rokem 1992 a po roce 2002. Důvod, proč tomu tak bylo, vysvětloval autor v televizním pořadu v roce 2004: „Jednoho dne jsem byl jako obvykle zabrán do své práce (jako koncertující violoncellista trávím různými přípravami hodně času doma) a můj čtyřletý syn Jakub si hrál někde v předsíni. Zničehonic přiběhl a začal mi vykládat a ukazovat, že ‚tam jsou takoví pánové‘. Ve tváři měl výraz nelíčené radosti a nadšení. V očích měl zvláštní svit. V mé umělecké fantazii vyvstal obraz: Rodič nemá čas na své dítě, a proto přiletí andělé a hrají si s ním, aby nebylo samo. Najednou jsem se tak nějak vnitřně rozzlobil. Je to hezké, když si andělé hrají s našimi dětmi, ale je mnohem krásnější, když se jim věnujeme my, rodiče! 18“ Tento okamžik přispěl k rozhodnutí, že deset let nenapíše jedinou báseň. Své rozhodnutí naplnil. Odmlčení bylo v určitém ohledu přínosné – dalo tvůrčí duši prostor, vytvořilo čas, v němž to podstatné – vnitřní umělcův svět – nemlčelo, to jen pro druhé zůstal neslyšitelným. Byla to doba, která dala uzrát mnoha myšlenkám, pocitům, pohnutkám. Přinesla pohled jakoby shůry a tím i klid pro zrání v pocitu vědomí smyslu všeho, co život přináší a na co si člověk často nenajde čas, aby to opravdově žil. Tvorbu před odmlkou a po ní spojuje sbírka Tvá slova. Mezi první skupinu patří i báseň Kam jsme to dospěli, svou působivostí a výmluvností tak daleko jakékoliv šroubovanosti, umělému patosu nebo okázalosti. Nalezla si místo v dokreslení portrétu o Janu Šrdlíkovi v medailonu České televize (diváci jej měli příležitost shlédnout v červenci 2005). 50 Samotná sbírka vyšla ve dvou verzích. Poprvé jako jakýsi samizdat v nákladu několika desítek kusů pro potřeby opočenských kurzů v létě 2008. V kombinovaném pořadu s houslistkou Jitkou Břízovou, která přednesla skladby Jiřího Matyse, tam byly verše předneseny recitátorem a houslistou Ondřejem Koláčným. Oba tito zmínění výkonní umělci se v té době právě vrátili z ročního pracovního pobytu v orchestru na Yucatanu v Mexiku, a snad právě proto tato verze sbírky obsahovala tři básně psané španělsky, které byly v Opočně rovněž recitovány. Podruhé – už oficiálně – vyšla sbírka na podzim téhož roku. Španělské verše už neobsahovala, měla ale jinou zvláštnost: oddíl 2, 3 a 4 přináší postupně také verše Škrdlíkových tří synů! Chceme-li blíže poznat uměleckou osobnost Jana Škrdlíka, pak jeho verše jsou nezastupitelně cenným klíčem k bráně, za níž se rozprostírá její tak pestrý a obsáhlý svět. Stará moudrost praví, že chcete-li někoho dokonale poznat, zeptejte se jeho dětí… Jaká tedy možnost číst verše jeho tří synů Jakuba, Filipa a Kryštofa! Hle! Zde se otevírá cesta nebývalá, cesta je dokonale připravena: Škrdlíkova duše chce být poznána, chce se sdílet, chce se otevřít, chce se darovat, chce, aby jejímu sdělení bylo porozuměno, aby bylo vnímáno… I jeho vlastní synové jsou dopisem od něj samotného. Již bylo zmíněno, že Jan Škrdlík je podepsán pod nejedním populárně-sociologickým článkem, které tvoří ať už z vlastní potřeby lidského sdělení či dokonce přímo na objednávku pro různé populárně-odborné časopisy. U těchto textů nejen že by čtenáře možná nenapadlo, že jejich autorem je koncertní umělec a profesor hudby, což si pochopitelně nijak 51 neodporuje, ale věřím, že by ocenil právě jejich obsah, který je nositelem poselství, která jsou v dnešní době snad více než kdy jindy velmi aktuální. Člověk jen zalituje, že se jejich slova dostávají možná spíše k poměrně úzkému okruhu čtenářů. Problematiky, jichž se slova Škrdlíkových úvah dotýkají, nejsou ani patrně v dohledné době nebudou žhavým želízkem v ohni zájmu redakcí časopisů zajímajících široké masy. O čem že to tedy koncertní umělec píše? Tak na příklad o tak běžných a přeci normálních věcech, jako vztahy mezi lidmi. O času, který máme jeden pro druhého. O tom, jak spolu lidé navzájem komunikují a jestli to svedou třeba tak (dobře) jako před lety. S tím, jak vnímá například vztahy v rodině, souvisí mimo jiné ona desetiletá básnická pomlka a také celá jedna populárně-sociologická úvaha Výlety s tátou. Mluví o významu trávení společného času otce s dítětem. Její slova vyznívají v kontextu dneška působivě: „Mám-li mluvit ze své zkušenosti, mně dal tento společný čas možnost trochu pochopit sám sebe. Děti jsou jako zrcadlo. Reflektují to dobré i to špatné z nás. Pochop život svého dítěte a pochopíš i svůj život. Není zanedbatelné ani to, že vzájemný kontakt přináší mnohou inspiraci a rozvíjí na obou stranách schopnost komunikovat. Taková dvojice se stává navzájem se doplňujícím týmem: jeden vkládá zralost, zkušenost a rozvahu, druhý energii, zvídavost a nadšení 19.“ 52 Duchovní rozměr Škrdlíkova života O nedělích po poledni byste v Brně na ulici Hybešova mohli být svědky zvláštní scény: Sejde se tam skupinka romských dětí a pak odchází do společenských prostor jedné evangelické církve. Tam si povídají, čtou, hrají na kytary… Zakladatelem a vedoucím tohoto romského klubu je – Jan Škrdlík. Máme-li vůbec zájem pouštět se směrem naznačeným těmito řádky a vstoupit s violoncellistou do dialogu o metafyzičnu, zjistíme, že pro tohoto umělce víra v Boha překračuje hranice „prostoru“ limitovaného příslušností k některé církvi či společenské skupině. Jeho postoj bychom možná blíže pochopili pohledem na ten, který měl například Jan Amos Komenský, pro něhož byl důležitější vztah člověka k věcem nadpozemským, než k církvi jako instituci spravované lidskou hierarchií. Domnívám se ovšem, že není důvodu hlouběji zkoumat, jak to je či není, neboť tyto stránky života jsou intimní a nesdělitelné. Možná však nemusí být nezajímavé vnímat originální způsob Škrdlíkova vnímání a přístupu k interpretaci hudby ovlivněné inspirací vztahem k duchovním věcem. Všeobecně se například ví, jak sám J. S. Bach zakomponovával jisté duchovní principy do svých velkých skladeb. Samozřejmě nemusíme cestovat časem tak daleko… vždyť mnohá díla 20. i 21. století v sobě nesou tuto inspiraci. Možná naladění a vnímání této inspirace u violoncellistyinterpreta přináší onen originální účinek, když se člověk zaposlouchá do jeho podání hudby Bachovy či se nechá unášet na tónech, které violoncellu věnoval například Olivier Messiaen. Člověk nemusí vědět, jakým způsobem tato hudba 53 mluví a snad ani není důležité to složitě zkoumat, důležité je, že je člověk schopen její řeč vnímat a dovolí jí promlouvat. Že jsou to věci neuchopitelné? To je jistě pravda, o těchto věcech, které se cele předat nedají, nezbývá než tiše kontemplovat. Době prahnoucí po důkazech, po faktech podporujících pragmatický způsob chápání a orientaci v prostředí, které nepřeje času pro pocity a skutečnému prožívání, pomohla přinést ona nikoliv nedůležitá oblast lidského života, kterým je duchovno, úlevu v podobě odpočinku od svazujícího racionálna. Když mám před sebou určitá fakta dotýkající se tohoto rozměru Škrdlíkovy osobnosti, vnímám, že to vlastně není pouhé shrnutí událostí a jejich seřazení do jakési šablony. Jako celek rozdělený na různé oblasti soukromého i veřejného života, jsou výmluvným obrazem v kontextu času, vývoje a toho, čím život k umělci právě promlouval. S vědomím jistých událostí a prožitků, které jej provázely a které nám zůstávají do velké míry skryty, otevírá se nám pohled na oblast, z níž můžeme vnímat jen malou viditelnou část vynořenou nad hladinu a cítit její tajemný a nepostižitelný základ, který je neviditelný, ale působí ne o to méně reálně v prostoru a čase. Je těžké vystopovat, kdy a kde Škrdlíkova duchovní cesta byla nastoupena. Nicméně na jaře roku 1987 přijal křest v modlitebně Evangelické církve metodistické v Ostravě. Křtil ho Tomáš Novotný, nynější docent religionistiky a hebrejštiny na Ostravské univerzitě. Po příchodu do Brna, kde metodisté v té době nebyli se stal členem jiné protestantské denominace. Cítění Jana Škrdlíka bylo ale vždycky silně ekumenické. Svědčí o tom 54 aktivity, které přesahovaly rámec jediné církve: například tři ročníky festivalu Effatha (zde mezi jednotlivými koncerty byly čteny žalmy představiteli různých církví) nebo jeho styky s brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem a dlouholeté přátelství se sestrou Franciscou, peruánskou misionářkou v Brně nebo s kaplanem Janem Majerem v Břeclavi a Šárkou Cinádrovou – která se podílela na iniciování koncertů s doprovodným slovem v břeclavské věznici. (S oběma ho bez ohledu na členství či „nečlenství“ v nějaké církvi vždy pojilo hluboké přátelství.) V roce 2000 zakládá již zmíněný romský klub. Sám k tomu poznamenává: „V klubu se vystřídalo více vedoucích. Nějakou dobu ho vedu s velmi blízkým přítelem Mojmírem Macháčkem. Jednou nás na ulici, kde jsme mívali sraz, oslovila Alena Wawraczová – učitelka v důchodu, která do svých padesáti let v duchu totalitní ideologie učila děti, že Bůh není. Nyní touží to napravovat. Přibrali jsme ji jako třetí vedoucí. Po asi tři čtvrtě roku společné práce, když jsem ji jednou pozval na koncert, udiveně řekla: ‚Ty jsi ten violoncellista? Myslela jsem si, že je to jenom shoda jmen 20…’“ Poslední hudebně-duchovní aktivita, kterou zmíním, se už tak trochu dotýká následující kapitoly, neboť je zde hudební skladba umocněna vizuálním efektem. Na podzim roku 2008 v rámci koncertu brněnského Spolku přátel hudby představuje Jan Škrdlík zajímavé podání Messiaenovy Louange à l’Éternité de Jésus pro violoncello a klavír, kterou autor napsal v zajetí v nacistickém táboře v Görlitz inspirován biblickou knihou Zjevení Janovo. Tvůrčí skupina, ve které kromě Jana 55 Škrdlíka a spisovatelky Hany Pinknerové působila i Miluše Nechvátalová, ředitelka Sdružení Filia – stacionáře pro mentálně postižené, vybrala příslušné texty z knihy Zjevení, na které se odvolává autor a umístila je na velmi originálních působivých podkladech: na ručně malovaných papírech z produkce klientů stacionáře. Vše bylo převedeno do filmové podoby a paralelně s živým hraním promítáno na plátno. Fakt, že zde byly použity ruční papíry malované mentálně postiženými, kromě silného estetického účinku, který ony samy mají, nesou rovněž symbolické poselství: odmítnutí jakékoliv diskriminace a segregace. Že by se klíč k vysvětlení Škrdlíkova příklonu k té víře, kterou začátkem letopočtu přinášel biblický Ježíš těm nejodstrčenějším členům lidské společnosti, nacházel někde tady? Film o ukradeném violoncelle Počátkem roku 2007 se odehrála událost, která silně ovlivnila Škrdlíkovo další působení i nasměrování a zároveň hodně vypovídá o něm samotném. Někdo mu z ateliéru ukradl (kromě jiného) vzácné violoncello – rodinnou památku, nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842, který s ním v průběhu uplynulých dvaceti let absolvoval více než 1000 koncertů. Krádež zjistil ráno sám umělec. Podle vlastních slov asi po půl hodině, ještě před příchodem přivolané policie prožil něco nevšedního: „Najednou mě opanoval zvláštní iracionální a osvobozující pokoj. Uvědomil jsem si, že ten nástroj je jenom věc a v porovnání s jinými hodnotami jako třeba mezilidské vztahy je jeho cena velmi relativní 21.“ V tomto rozpoložení jej zastihl redaktor televize Nova Josef 56 Svoboda, který s ním natočil téměř pětiminutový vstup do hlavního vysílacího času večerních zpráv. Druhý den ráno Škrdlíkovi zatelefonoval neznámý muž, řekl, že chce violoncello vrátit, aniž by chtěl nějaké peníze, a k večeru tak skutečně učinil. Zanechal nástroj v opuštěné stodole a sdělil (opět telefonicky) místo, kam ho uložil. Událost se stala mediálně známou a byla následující rok inspirací pro zajímavý umělecký počin. Jan Škrdlík využil původní ústní formou tradovaný děj Sonáty pro violoncello a klavír Clauda Debussyho, který kdysi do Československa z Francie jako výsledek svých výzkumů přivezl Bohuš Heran a obohatil ho o nový prvek – vlastní příběh. Celá scéna Sonáty se odehrává v přírodě, kde se kromě tuláka vyskytnou herci italské commedia dell‘ arte, ukradnou spícímu tulákovi violoncello a po nějaké době hnuti výčitkami svědomí mu ho zase vracejí. Celý film nazvaný Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano, který je završený nečekaným rozuzlením, je němý a jeho zvuk tvoří pouze tóny Sonáty. Vznikl tím vlastně jakýsi první videoklip v oblasti klasické instrumentální hudby. Ten má dva způsoby využití: Jednak může být shlédnut včetně reprodukovaného zvuku (zde tvůrci využili live snímek z koncertu Jana Škrdlíka a klavíristky Petry Besa Pospíšilové v brněnském Besedním domě z roku 2005), jednak může být promítán na plátno přímo na koncertech při živé produkci skladby. Škrdlík se tímto stal průkopníkem nového stylu multimediálního koncertování, které za použití dataprojektoru a přenosného plátna může být (a od doby svého vzniku už mnohokrát bylo) realizováno jak ve velkých tak i v malých sálech v Česku i v zahraničí. 57 Slovo „videoklip“ by v mnohých příznivcích klasické hudby mohlo evokovat pocit něčeho nevkusného nebo nevhodného, ale v daném případě jsou podobné obavy neopodstatněné. Kromě toho, že film zčásti využívá historicky podloženou původní programní předlohu Debussyho, tak také citlivě doplňuje francouzský impresionismus řekněme impresionismem moravským daným krásnou podzimní přírodou, tancem a vtipnou uměleckou nadsázkou a je opravdu důstojným protipólem svého hudebního námětu. Na filmu se navíc podíleli přední umělci. Kromě vynikajících hercůtanečníků to byla choreografka Vladimíra Kartousová, fotograf Vratislav Hnátek, výtvarnice Magdalena Říčná, hudební režisér Karel Špalek, českým televizním divákům dobře známý režisér Milan Růžička… Štáb doplňovali dva Slováci: kameraman Michal Hečko a režisér Michal Oravec. Přes veškerý respekt, který budí výčet vynikajících osobností, člověka ale napadá ještě jedna myšlenka: Že totiž tento sehraný tým, kde každý zastoupený umělec s plným nasazením přináší svůj díl k vytvoření jedinečného celku, by bez síly osobnosti a vnitřního přesvědčení Jana Škrdlíka coby iniciátora a motoru celého projektu se asi těžko dal do pohybu, aby vykročil zcela neprošlapanou stezkou, jakou podobná forma filmového díla znamená, a (jistě i za pomoci různých sponzorů, mezi které patří například umělcův vzdálený příbuzný Miloš Škrdlík a jeho maloobchodní síť Brněnka) – dospěl do cíle. 58 Povoláním člověk Jako echo skutečného tónu či jako světlo paprsků slunce zrcadlící se ve vodní hladině dala slova hudebních vědců pocítit ozvěnu hlasu umělcova violoncella znějícího z koncertních pódií a nahrávacích studií. Přes neobvykle pestrou paletu aktivit cítí Jan Škrdlík své největší životní hudební poslání v koncertní činnosti. Od okamžiku, kdy v době gymnaziálních studií při jednom folkovém setkání vzal do ruky violoncello, aby na přání kamarádů něco zahrál, a viděl, co s vrstevníky fandícími folkové scéně „dělá“ Bachova hudba 22, jej nepustila zvláštní silná vnitřní motivace hrát… Hrát pro lidi. Od toho okamžiku vnímal vnitřní hlas, jenž jej ubezpečoval, že jeho cesta je violoncello. Otevírat lidem cestu k hudbě. To je povolání… Svět nebyl nikdy statickým prostředím bez pohybu. Život je pohyb a pohyb je změna. Jakoby samo se tu nabízí, že tudíž změna je život a s tím i ujištění pro všechny, jež trápí tíživý neoblomný pocit odmítavosti vůči měnícímu se světu vyřčený „zaručeným“: „…to už není, co bývalo…“. Každá změna s sebou nese i nový úhel pohledu na věc. Ohlédnutím zpět spatřujeme různé jeho etapy, různá období, každé z nich něčím originální. I doba, v níž žijeme, je originální a mnohé cestičky, po nichž se ubírá, jdou pro mnohé možná neočekávaným směrem. Přidáme-li k tomu rychlost tohoto běhu, nelze se divit, že je náš pohled podobný výhledu na tradiční krajinu z okna rychlíku. Trendy současnosti získávají v umělecké oblasti odezvu snad ještě výrazněji než v oblastech jiných. Velké haly a produkce milionů hudebních nosičů dávno nejsou doménou 59 pouze rockové či popové scény. Charakteristická masovost se stala záležitostí odezvy na nabídku i v prostředí žánru hudební klasiky. A spolu s tím i do tohoto prostředí vnesla vlna trendu zaměřená na zisk a masový vliv nebezpečí utonutí. V tomto nemilosrdně působícím prostředí se nám pohledem na cestu koncertního violoncellisty Jana Škrdlíka otevírá poznání zcela neobyčejného chápání přístupu k povolání hudebníka. Ohlédneme-li se zpátky v čase a pohlédneme-li na dvacetiletou kariéru výkonného umělce, poznáme, jak cenné a bohaté zkušenosti mu jeho cesta přinesla. Faktograficky se vlastně od umělců onoho soudobého „hlavního“ proudu v mnohém neliší. Stovky koncertů na různých kontinentech, sólové zámořské koncertní turné s vlastním doprovodným orchestrem, koncertní zahraniční zájezdy hned s několika různými komorními soubory, sólové recitály v rámci hudebních festivalů, lektorství domácích i zahraničních interpretačních kurzů, a podobně. Přesto má obraz umělecké kariéry tohoto violoncellisty znatelně jiný odstín, než jaký bychom v kontextu dneška čekali. Co podstatného tedy odlišuje jeho přístup k aktivnímu hudebnímu povolání od většiny? Odpovědí by mohlo být snad to, jakým způsobem dokáže umělec využit zkušeností, které mu koncertní pódia přináší. Originální přístup ke svému povolání umožňuje Janu Škrdlíkovi jeho vytříbený smysl pro reflexi nejen své vlastní činnosti, ale reflexi v širokém slova smyslu – tedy schopnost vnímat své okolí. Postoj, zprvu možná naprosto ojedinělý oproti většině, možná působící naivně, se ukazuje jako osvobozující uprostřed tlaku komercionalizace a jako 60 prozřetelný… vždyť právě „něco jiného“ než reklama a masové akce je to, co možná stále více lidí potřebuje a začíná vyhledávat. A to je prostor, kde přerůstá Jan Škrdlík to, co bychom mohli nazvat povoláním umělce, aby se stal svým hlavním zaměřením především – člověkem. 61 Příloha I Soubory a osobnosti, se kterými Jan Škrdlík spolupracoval Wallingerovo kvarteto Vzniklo v roce 1986 jako komorní soubor Filharmonie Brno. Od roku 1990 hraje ve složení: Pavel Wallinger – 1. housle, Jan Vašta – 2. housle, Miroslav Kovář – viola a Jan Škrdlík – violoncello. Onen rok se stává pro Jana Škrdlíka velmi důležitým, protože doslova odstartoval koncertní působení u nás a zároveň přinesl četné příležitosti hrát na podiích zahraničních, a to hned na třech kontinentech. Lehko se to povídá o umělcích a úspěších nejrůznějších ansámblů, ale o tom, jak to v tak citlivém uskupení, jako je smyčcové kvarteto, je, a co se může při vzájemné spolupráci uvnitř takového hudebního organismu odehrávat, se obyčejný smrtelník nemá mnoho příležitostí dovědět… jednou z nich v případě Wallingerova kvarteta a Jana Škrdlíka bývají například besedy v rámci cyklu Klubu přátel Filharmonie Brno, při nichž se posluchači mohli seznámit mj. s tím, jak probíhá takové turné po USA a co se při něm všechno dá zažít. (Kvarteto od listopadu 1993 pravidelně hostuje právě v USA). Soubor spolupracuje s dalšími umělci, např.: Carry Lewis (USA) – klavír, Douglas Boyd (Anglie) – hoboj, Michiko Otaki (Japonsko) – klavír. Repertoár: zahrnuje díla od klasicismu až po 20. století. Zdá se až neuvěřitelné, jak široké spektrum vnímání musí Škrdlíkova umělecká osobnost obsáhnout a jak otevřená musí 62 být, uvážíme-li, že charakter a vnitřní tvůrčí atmosféra například Wallingerova kvarteta a souboru Ardor Musicus (viz dále) stojí v podstatě v protipólu. Kvarteto interpretačně vychází z tradiční české školy a barokní soubor zastává principy poučeného přístupu „autentiků“. „Wallingerovo kvarteto je v tom dobrém slova smyslu příkladem vrcholného konzervatismu české interpretační školy druhé poloviny 20. století. Pavel Wallinger je odchovancem těchto trendů a ve zmíněné oblasti představuje špičku. Ale velice těžko připouští, že by mohlo existovat také něco jiného. Ovšem pro mě je to dobrý studijní materiál, protože je užitečné nasát vlivy od někoho, kdo je přesvědčen, že není možná jiná cesta. Na druhé straně je Pavel Wallinger v tom svém směru de facto autentický 23,“ dodává Jan Škrdlík v rozhovoru pro časopis Talent. Smyčcové trio Gideon Když jsem se poprvé setkal s tímto názvem, přiznám se, že se ve mně probudila zvědavost, kde má takové označení svůj původ. Trio – dobře, to by se ještě dalo odhadnout, alespoň co do počtu hrajících umělců… Ovšem proč právě Gideon? Odpověď bychom nalezli v inspiraci dílem židovského hudebního skladatele českého původu Gideona Kleina (1919 – 1945), jehož Trio pro housle, violu a violoncello z roku 1944 soubor zařadil do svého repertoáru. Dílo dokončené pouhé dva týdny před skladatelovou deportací do koncentračního tábora v Osvětimi a posléze Fürstengrube, kde následujícího roku umírá, vyniká natolik mistrnou kompoziční fakturou, 63 hlubokým lidským sdělením a neobyčejnou zralostí s ohledem na mladý věk svého tvůrce, že se členové tria rozhodli pojmenovat soubor právě po tomto skladateli. Soubor vznikl z podnětu Českého rozhlasu pro účinkování na mezinárodní festivalu Musica brunensis v roce 2002. Jeho vystoupení snímané Českým rozhlasem sklidilo velký úspěch a od té doby se Trio představilo na desítkách koncertů u nás i v zahraničí – už po roce od svého vzniku přijímá nabídku prestižní americké agentury na turné po USA a z vystoupení za hranicemi si přiváží takové kritiky jako: „...skvělý umělecký a hudební prožitek… vyvážená průzračnost…strhující emoce, velká agogika…“ (Der Neue Tag, Weiden 2003). Smyčcové Trio Gideon hraje ve složení Pavel Wallinger – housle, Karel Plocek – viola, Jan Škrdlík – violoncello. Kromě díla Gideona Kleina provádí soubor méně obvyklé skladby Ludwiga van Beethovena, Josepha Haydna či Bohuslava Martinů. Ardor musicus O přínosu umělcova zájmu o poučený přístup k interpretaci staré hudby svědčí mimo jiné působení v ansámblu Ardor musicus, který Jan Škrdlík založil a který se české veřejnosti představil na 3. ročníku mezinárodního festivalu Effatha a v zahraničí v rámci Dnů české kultury ve Vídni v roce 1996. Pětičlenný ansámbl, v němž od roku 1997 působí i německá flétnistka Susanne Wagner, se specializuje právě na hudbu barokní epochy s cílem seznámit posluchače se čtyřmi základními složkami barokní hudby: s tvorbou pro zpěv, dechové nástroje, smyčcové nástroje a nástroje klávesové. 64 Soubor Ardor Musicus tvoří Susanne Wagner – zobcové flétny, Marie Havlátová – soprán, Jan Škrdlík – violoncello (barokní typ), Kateřina Bílková Mašová – cembalo a Kateřina Schwarzová – viola da gamba. K některým koncertům Ardor zve ještě další hudebníky, kteří se rovněž věnují provozovací praxi 17. a 18. století. České barokní trio Kontakt a nový zdroj inspirace v tomto směru představuje dále spolupráce s holandským houslistou českého původu Antonínem Rousem, který se rovněž věnuje hudbě barokní a který je uměleckým vedoucím souboru Autentic baroque collegium. Soubor, jehož členy jsou spolu s ním Jan Škrdlík a cembalista Martin Jakubíček, si jako jeden z hlavních cílů své koncertní činnosti vytyčil propagaci české hudby (starých českých mistrů) na zahraničních pódiích, což mu právě v zahraničí mimo jiné vyneslo jméno České barokní trio. Ensemble Messiaen je soubor, k jehož vzniku dala podnět hudební zakázka: nastudování unikátního díla Oliviera Messiaena – Quatuor pour la fin du Temps. Toto těleso méně frekventovaného nástrojového složení – housle, klarinet, violoncello a klavír se však brzy začalo věnovat i jiným zajímavým hudebním projektům – mezi jeho nejoblíbenější skladby patří díla Messiaena, Dvořáka, Martinů, Beethovena, Poulenca a 65 Milhauda. Soubor představují: Jiří Besperát – housle, Pavel Bušek – klarinet, Jan Škrdlík – violoncello, Šárka Besperátová – klavír. Brněnští komorní sólisté Jen málokterý koncertní umělec – sólista se nejen u nás ale i kdekoliv v zahraničí může pochlubit něčím tak výsostným jako je orchestr založený mimo jiné proto, aby umělci tvořil důstojného doprovodného partnera při jeho turné, samostatných koncertech a nahrávacích projektech. Český violoncellista Jan Škrdlík mezi takové umělce patří… Komorní orchestr Brněnských komorních sólistů založil již dříve v devadesátých letech primárius Janáčkova kvarteta Miloš Vacek a soubor odehrál řadu koncertů v ČR i v okolních státech. V roce 2003 však nastává zlom – složení orchestru se obměňuje a uměleckého vedení se ujímá houslista Jiří Besperát. O tři roky později, na jaře 2006 se koncertním mistrem stává žák Jiřího Besperáta, Štěpán Graffe, zatímco pozici zástupce zaujme jeho bratr Jaromír Graffe. Tyto změny, které doprovází rovněž poněkud pozměněná filozofie tělesa, komentuje Jan Škrdlík slovy: „…orchestr jsme vlastně znovu založili. Dostal jsem totiž nabídku na turné do USA a chtěl jsem mít s sebou stabilní těleso, ve kterém by panovaly vzájemné sympatie. Přál jsem si, abychom kromě uplatnění hudebních kvalit spolu také vycházeli jako lidé. V životě hudebníků to tak totiž vždy nebývá 24.“ 66 Obsazení orchestru tvoří kombinace mladých nadějných hráčů a zkušených členů, což vytváří velmi zajímavou a sympatickou symbiózu, ve které se setkáváme s ojedinělým spojením hudební vyzrálosti s mladistvým entuziasmem. Výsledkem je vzácně vyrovnaný a energií nabytý zvuk tělesa, který za krátkou dobu své obnovené existence má za sebou mnoho vystoupení a několik natočených CD, z nichž nahrávka skladeb českých autorů dramaturgicky zaměřená k Roku české hudby 2004 byla odbornou muzikologickou kritikou ohodnocena jako „Tip časopisu Harmonie“. Kromě této úspěšné nahrávací činnosti stojí za zmínku mj. fakt, že během jediného roku své působnosti v novém složení si orchestr „vysloužil“ objednávku Českého rozhlasu na nastudování skladby Lukáše Hurníka Konstelace, kterou v rámci celé řady koncertů s repertoárem českých skladatelů soubor v Roce české hudby (2004) prováděl a kterou Český rozhlas natočil živě na koncertě hudebního festivalu Janáček a Luhačovice. Renata Ardaševová Velice důležitou kapitolou kariéry Jana Škrdlíka je spolupráce s klavíristkou Renatou Ardaševovou, významnou představitelkou současné české hudební scény, která rozvíjí bohatou koncertní činnost v České republice i v zahraničí. S Renatou Ardaševovou natočil Jan Škrdlík nejednu nahrávku, z nichž CD s hudbou Janáčka, Matinů a Kodályho bylo ceněno kritikou mimo jiné v časopise Hudební rozhledy: "…skladby té nejvyšší obsahové náročnosti i technické obtížnosti, ve kterých je možnost dotvářet interpretační přístup, což se děje ve 67 vrchovaté míře. Škrdlík si našel ideální klavírní partnerku v Renatě Ardaševové, rovněž vybavené technickou perfekcí a skvělým muzikálně stylově poučeným zázemím." (Ludmila Vlková, Hudební rozhledy 4/1999). Prestižní český hudební časopis Harmonie rovněž zveřejnil k zmíněné nahrávce kritiku: „Janáčkova Pohádka je v pojetí obou interpretů melodická i dramaticky nervní, zejména ve druhé větě Con moto. Stejně tak pomalá věta ze Sonáty Bohuslava Martinů (Andante) upoutává vroucností sametového tónu, až cudnou vřelostí obou hráčů.“ (Eva Vítová, Harmonie 11/1999). Barbara Maria Willi Pohledem na rozsah koncertního repertoáru Jana Škrdlíka zjišťujeme, že sahá podstatně hlouběji do historie, než od kdy se například datuje současná podoba violoncella jako nástroje. Z nejedné nahrávky či živého provedení pak poznáváme, jak širokou paletu různých stylů a přístupů k nástrojové interpretaci s ohledem na historický a slohový původ díla tento violoncellista má a využívá. Jak daleko přesahuje hranice tradiční české interpretační školy! „K vlivům autentické interpretace jsem se dostal prostřednictvím cembalistky Barbary Willi. Někdy v roce 1993 jsme se potkali na JAMU ve chvíli, kdy zrovna potřebovala sestavit program na koncert místo onemocnělé Zuzany Růžičkové. A protože slyšela nějaké mé nahrávky, pozvala mě ke spolupráci 25.“ 68 Zajímavá náhoda, že? O tom, co taková „nevinná náhoda“ může přinést, svědčí fakt, že: „…k dnešnímu dni jsme už společně odehráli kolem padesáti koncertů a realizovali i několik nahrávek 26.“ Miloš Štědroň Miloš Štědroň, který se narodil roku 1942 v Brně, spojil s tímto městem většinu svého života. Je autorem mnoha desítek filmových a scénických hudeb a jednou z našich nejvyhledávanějších osobností v tomto oboru. V dané oblasti se asi také nejvíce zviditelnil české veřejnosti jako autor hudby k filmu Balada pro banditu, za kterou obdržel mezinárodní ocenění (Santander 1980). Od roku 1972 působí na katedře muzikologie filozofické fakulty dnešní Masarykovy univerzity. Na počátku profesionální hudební dráhy u Štědroně převažoval zájem o hudební teorii a historii, který ho nikdy zcela neopustil, i když u něj v polovině 70. let přece jen došlo k určitému zlomu ve prospěch kompozice. První doložitelný bližší kontakt s Janem Škrdlíkem uskutečnil, když v časopise Opus musicum v březnu roku 2003 publikoval obsáhlou recenzi na jeho CD Bachových Suit. Mimo jiné v ní uvedl: „Obdivuji tuto nahrávku pro její klid, koncentraci, pokoru a současně naléhavost, s níž neustále v dynamickém proudu meditace pokračuje.“ Nedlouho poté věnoval Janu Škrdlíkovi skladbu s doprovodem orchestru nazvanou Banalissimo a později další kompozice, včetně skladby Austerlitz, o které byla v této biografii již řeč. Na vzniklém přátelství bylo cenné také to, že Miloš Štědroň mnohokrát pomohl Janu Škrdlíkovi 69 teoretickými radami (například při tvorbě dramaturgických plánů) i odkazy na další odborníky v jeho hudebně badatelském i organizačním podnikání. Jiří Matys Skladatel Jiří Matys se narodil roku 1927 v Bakově u Náchoda, ale většinu života prožil v Brně. V jeho tvorbě převažují skladby komorní prodchnuté poetikou a navazující na českou romantickou tradici. V této oblasti se skladatel může vykázat desítkami úspěšných děl od velmi četných skladeb pro sólové nástroje po tradiční komorní obsazení. Toto jeho zaměření vedlo zákonitě i ke stykům s violoncellistou Janem Škrdlíkem, nejprve jako členem Wallingerova kvarteta. (Již 25. 10. 1990 premiérovalo kvarteto skladatelův V. smyčcový kvartet na koncertě, který byl věnován 150. výročí narození A. Dvořáka a zahajoval 35. sezónu brněnského filharmonického komorního cyklu.) Později Jiří Matys využil violoncellistových schopností a věnoval mu svou Hudbu pro violoncello sólo II a Hudbu pro violoncello sólo III. (Hudba pro violoncello sólo I byla již dříve věnována Michaele Fukačové a poprvé prvedena toutéž.) Druhá jmenovaná skladba byla v roce 2007 zařazena na CD Tria Gideon a dočkala se své pražské premiéry v Rudolfinu 17. 3. 2009. Karel Plocek Hráč prvního pultu skupiny viol Filharmonie Brno a člen Smyčcového tria Gideon, ve kterém kromě něj působí 70 houslista Pavel Wallinger a violoncellista Jan Škrdlík, od roku 1997 působí též pedagogicky na konzervatoři v Brně. Externě spolupracoval jako dramaturg a producent s hudebním vydavatelstvím Gnosis v oblasti nahrávek klasické komorní hudby. Pro toto vydavatelství také spoluorganizoval v roce 2004 první CD Tria Gideon, zatímco druhé CD s tímto souborem z roku 2007 (tak jako řadu dalších titulů) už vydal samostatně s cílem upozornit na zajímavé a veřejnosti často méně známé pozoruhodné osobnosti české a moravské hudby, například Gideona Kleina, Jiřího Matyse a další. Otec Karla Plocka, Karel Plocek starší je prvním překladatelem souborného díla Carla Gustava Junga do češtiny. Toto rodinné zaměření určitě přispělo ke sblížení jeho syna s Janem Škrdlíkem, který se o psychologii rovněž vždy živě zajímal, a hovory na dané téma vyplnily mnohokrát čas při společných snídaních v brněnské kavárně Café 99. Neudiví jistě, že přátelství vyústilo nejen ve spolupráci v triu, ale také ke spolupořádání kurzů v Opočně nebo výchovných koncertů ve školách v okolí Brna. Jiří Plocek Starší bratr violisty Karla Plocka a syn známého psychologa vstoupil do kontaktu s Janem Škrdlíkem prostřednictvím své firmy Gnosis jako vydavatel jeho druhého a třetího sólového CD v letech 2002 a 2004. Jeho zkušenosti a poctivý ale zároveň tvořivý hudební záběr napříč širokým spektrem od lidové písně přes bluegrass až po hudbu klasickou, zrovna tak jako jeho zkušenosti s problematikou realizování projektů silně ovlivnily violoncellistu a napomohly zdaru mnoha jeho počinů. 71 Hayden Wayne Jednou z mnoha postav, které věnovaly Janu Škrdlíkovi svou kompozici pro violoncello, je i newyorský skladatel židovského původu Hayden Wayne (*1949). Ten nejprve navázal spolupráci s Wallingerovým kvartetem, které v letech 1998 až 2001 natočilo celkem 10 jeho smyčcových kvartetů. V roce 2004 využil americký skladatel kontaktu s Janem Škrdlíkem a složil pro něj skladbu Dances for Cello and Piano, kterou tento natočil v témže roce s brněnskou pianistkou usazenou ve Švýcarsku Petrou Besa Pospíšilovou. Tvorba Haydena Wayna se vyznačuje inspirací nonartificiálními styly jako rock’n’roll, reggae a podobně a velikou rozmanitostí (počínaje skladbami pro jeden sólový nástroj a konče díly symfonickými). Jitka Břízová a Ondřej Koláčný Absolventka oboru houslí brněnské konzervatoře a studentka hudebního manažerství na Janáčkově akademii múzických umění v Brně Jitka Břízová hraje důležitou roli v aktivitách Jana Škrdlíka. Jako houslistka se účastní různých vystoupení a projektů, například v rámci kombinovaných večerů se čtením jeho básní. Mimo jiné ale také zastává funkci koncertního mistra v rámci orchestru opočenských kurzů. Jako organizátorka pomáhá s pořádáním kurzů a někdy se stává i zprostředkovatelkou některých koncertů. Vedle činnosti hráčské a manažerské se věnuje také malování. Ze svých obrazů uspořádala již několik výstav. 72 Ondřej Koláčný, absolvent brněnské konzervatoře, v současné době studuje Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně. Účinkuje ve společných projektech s Janem Škrdlíkem jako houslista, rád ale uplatňuje i své vlohy herecké a recitátorské. Jako recitátor básní Jana Škrdlíka se také účastnil nejednoho kombinovaného večera hudby a poezie doplněného často i výstavou výtvarných děl Jitky Břízové. S tou se seznámil ještě v dobách studia na konzervatoři v Brně. V sezóně 2006-7 oba dva přijali angažmá v Orquesta Sinfónica de Yucatán v Mexiku. Milan Růžička Režiséra, scénáristu, herce a hudebníka narozeného roku 1937 v Prostějově a působícího v Praze si česká veřejnost vybaví nejlépe při zmínění titulů některých jeho filmů, jako třeba Trhala fialky dynamitem nebo Hotýlek v srdci Evropy. S violoncellistou Janem Škrdlíkem se seznámil na podzim roku 2004, když o něm natáčel půlhodinový pořad pro cyklus České televize 2, Portréty. Názorové souznění a společný zájem o propagaci vážné hudby vyústilo v roce 2007 ve spolupráci na projektu filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano, organizovaného violoncellistou jako výraz snahy o popularizaci klasické hudby. Vklad režiséra spočíval především ve funkci supervizora nad projektem. Dlouholeté zkušenosti se scénáři, režií a střihem ovlivnily silně celý tvůrčí tým. 73 Další osobnosti Osobností, které nějakým způsobem ovlivnily činnost Jana Škrdlíka, je celá řada a není možno o nich všech podrobně pojednat. Výše uvedené soubory i lidé byli vybráni, protože reprezentují určité skupiny nebo styly, kterými se vyznačuje umělcův život, ale ve skutečnosti je jich mnohem více. Mezi ty neuvedené patří například několik psychologů jako významný český jungián Ludvík Běťák – sám vášnivý hudební amatér – nebo Josef Švancara – emeritní profesor Masarykovy univerzity, který jako amatérský violoncellista je dokonce Škrdlíkovým soukromým žákem, dále umělci jiných než hudebních oborů: choreografka Vladimíra Kartousová, výtvarnice Magdalena Říčná nebo fotograf Vratislav Hnátek, dále pak také muzikologové jako například již zmíněný profesor Luděk Zenkl a mnozí jiní, kterým se omlouváme, že se zde jejich jména neobjevila. 74 Příloha II Diskografie CD se sólovými skladbami pro violoncello: JANÁČEK-MARTINŮ-KODÁLY Jan Škrdlík, violoncello Renata Ardaševová, piano Edice Českého rozhlasu, 1998 J.S.BACH – CELLO SUITES Jan Škrdlík, violoncello Gnosis, 2002 MYSLIVEČEK-SUK-JANÁČEK-ŠTĚDROŇ Brno Chamber Soloists (Brněnští komorní sólisté) Jan Škrdlík, violoncello Gnosis, 2004 HAYDEN WAYNE – DANCES FOR CELLO AND PIANO & STRING QUINTET Jan Škrdlík, violoncello Petra Besa Pospíšilová, piano WALLINGEROVO KVARTETO New Millennium, 2004 J.CH.BACH-MOZART-JANÁČEK-ŠTĚDROŇ Brno Chamber Soloists (Brněnští komorní sólisté) Michiko Otaki, piano Jan Škrdlík, violoncello Art Petra Production, 2005 MILOŠ ŠTĚDROŇ – AUSTERLITZ Jan Škrdlík, violoncello Studio π vox, 2007 75 J.S.BACH – CELLO SUITES & SAMPLER DvojCD k 10 letům nahrávací činnosti Jan Škrdlík, violoncello Brno Chamber Soloists (Brněnští komorní sólisté) Renata Ardaševová, piano a další Art Petra Production, 2006 BEETHOVEN-DEBUSSY-FRANCK Jan Škrdlík, violoncello Petra Besa Pospíšilová, piano Art Petra Production, 2006 CD s Wallingerovým kvartetem: LEOŠ JANÁČEK – STRING QUARTETS WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello Musica, 1993 W.A.MOZART – STRING QUARTETS WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello Monitor Records, 1993 DVOŘÁK-BRAHMS Jiří Šlégl, klarinet WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello Tonus, 2002 76 HAYDEN WAYNE – STRING QUARTETS #1, #2 WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello New Millennium, 1998 HAYDEN WAYNE – STRING QUARTETS #3, #4, #5 WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello New Millennium, 1999 HAYDEN WAYNE – STRING QUARTETS #6, #7, #8 WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello New Millennium, 2000 HAYDEN WAYNE – STRING QUARTETS #9, #10 WALLINGEROVO KVARTETO Pavel Wallinger a Jan Vašta, housle Miroslav Kovář, viola Jan Škrdlík, violoncello New Millennium, 2001 CD se Smyčcovým triem Gideon: KLEIN-HAYDN-MATYS-SCHUBERT SMYČCOVÉ TRIO GIDEON Pavel Wallinger, housle Karel Plocek, viola Jan Škrdlík, violoncello Gnosis, 2004 77 BEETHOVEN-MATYS SMYČCOVÉ TRIO GIDEON Pavel Wallinger, housle Karel Plocek, viola Jan Škrdlík, violoncello Karel Plocek, 2007 CD s Českým barokním triem: KRAMÁŘ-JÍROVEC-KOŽELUH-VAŇHAL CZECH BAROQUE TRIO Antonín Rous, housle Jan Škrdlík, violoncello Martin Jakubíček, kladívkový klavír Studio Matouš, 2001 FRANTIŠEK BENDA – VIOLIN SONATAS CZECH BAROQUE TRIO Antonín Rous, housle Jan Škrdlík, violoncello Martin Jakubíček, cembalo, pozitiv Studio Matouš, 1999 CD s jiným obsazením: MILOSLAV IŠTVÁN – CHAMBER MUSIC Wallingerovo kvarteto, Dama Dama, Mondschein, Jiří Richter-viola, Martin Opršál-bicí, Emil Drápela-klarinet, Dana Drápelová-piano Studio Matouš, 1999 MILOŠ ŠTĚDROŇ – VILLANELLE PER WILLI Barbara Willi-cembalo, Štěpán Graffe-housle Jan Vašta-housle, Jan Škrdlík-cello, Ctibor Bártek-bicí Studio π vox, 2006 78 Příloha III Výčet koncertů 1994-2009 (do uzávěrky knihy 21. 6. 2009) – Vystupování v rámci sólových recitálů nebo komorních souborů V tomto oddílu naleznete základní informace (tzn. datum, město a obsazení) o celkem 1.012 vystoupeních absolvovaných Janem Škrdlíkem od 1. 1. 1994 (od tohoto data jsou k dispozici první podrobné záznamy) až do uzávěrky publikace dne 21. 6. 2009. Jedná se o snad nejúplnější seznam uměleckých aktivit koncertujícího hudebníka-jednotlivce, který byl kdy publikován. Jednotlivé údaje jsou odděleny středníkem. Kvůli šetření místem jsou opakující se nástrojová obsazení vyjádřena zkratkou: AM = Ardor musicus BCS = sólový koncert s komorním orchestrem Brněnští komorní sólisté (Brno Chamber Soloists) BMW = recitál s cembalistkou Barbarou Marií Willi ČBT = České barokní trio EM = Ensemble Messiaen GST = Smyčcové trio Gideon (Gideon String Trio) JS = recitál s klavíristou Jiřím Skovajsou KBM = recitál s cembalistkou Kateřinou Bílkovou Mašovou KS = recitál s hráčkou na violu da gamba Kateřinou Schwarzovou MJ = recitál s cembalistou Martinem Jakubíčkem PBP = recitál s klavíristkou Petrou Besa Pospíšilovou Q = Wallingerovo kvarteto RA = recitál s klavíristkou Renatou Ardaševovou sólo = sólové vystoupení bez doprovodu jiného nástroje ŠB = recitál s klavíristkou Šárkou Besperátovou 1.1.94 Brno s klavíristkou Marií Pavlíkovou; 4.1.94 Brno ČBT; 6.1.94 Jihlava ČBT; 7.1.94 Náměšť n.Oslavou ČBT; 12.1.94 Brno Q; 19.1.94 M. Třebová Q; 20.1.94 Otrokovice Q; 26.1.94 Brno Škrdlík-cello, Vaštahousle, Jankovská-zpěv; 1.2.94 Brno Brněnský komorní orchestr; 15.2.94 Brno Q; 16.2.94 Brno s klavíristkou Marií Pavlíkovou; 19.2.94 Újezd u Uničova Q; 20.2.94 Svébohov Q; 21.2.94 Žerotín Q; 22.2.94 Pňovice Q; 8.3.94 Brno Q; 11.3.94 Rájec Q; 27.3.94 Brno s klavíristkou Marií Pavlíkovou; 31.3.94 Brno Q; 13.4.94 Český rozhlas Brno BMW; 20.4.94 Prostějov Q; 21.4.94 Olomouc Q; 26.4.94 Vysoké Mýto Q; 27.4.94 Kralovice Q; 28.4.94 Chodov Q; 30.4.94 Vídeň Q; 3.5.94 Brno s klavíristou Jaroslavem Smýkalem; 6.5.94 Praha s klavíristkou Marií 79 Pavlíkovou; 12.5.94 Karvinná Q; 18.5.94 Brno Škrdlík-cello+Dama Dama; 22.5.94 Brno Q; 4.6.94 Haag ČBT; 5.6.94 Lemberge (Belgie) ČBT; 12.6.94 Miroslav BMW; 13.7.94 Znojmo ČBT; 15.7.94 N.Město ČBT; 17.7.94 Kurdějov ČBT; 25.7.94 Deal (Anglie) Q; 15.8.94 Rožnov p.Radhoštěm BMW; 16.8.94 K.Vary Q; 17.8.94 K.Vary Q; 18.8.94 Rychnov n.Kněžnou Q; 21.8.94 Praha Q; 23.8.94 Lipník n.B. Q; 4.9.94 Praha Q; 25.9.94 Javorník BMW; 26.9.94 Úsov BMW; 27.9.94 Dolany BMW; 10.10.94 Praha Q; 18.10.94 Brno ČBT; 19.10. Lanškroun BBT; 20.10.94 Praha BBT; 21.10.94 Slavkov ČBT; 22.10.94 Slatiňany ČBT; 23.10.94 Brno Q; 2.11.94 Ceuta Q; 3.11.94 Málaga Q; 8.11.94 O´Porto Q; 9.11.94 Pontevedra Q; 10.11.94 Huesca Q; 11.11.94 Vitoria Q; 14.11.94 Soria Q; 17.11.94 Teruel Q; 18.11.94 Olot Q; 23.11.94 Boskovice Q; 31.11.94 Veselí n.M. BMW; 6.12.94 Brno sólo; 26.12.94 Brno sólo; 28.12.94 N.Město Q; 4.1.95 Brno Q; 9.1.95 Bystřice n.Pernštejnem BMW; 10.1.95 N.Jičín BMW; 11.1.95 Studénka BMW; 12.1.95 Kyjov BMW; 17.1.95 Znojmo Q; 18.1.95 Brno Q; 23.1.95 Frýdek-Místek RA; 29.1.95 Lyon Q; 31.1.95 Paříž Q; 13.2.95 Pembroke, Florida Q; 14.2.95 Hollywood, Florida Q; 15.2.95 Boca Raton, Florida Q; 16.2.95 West Palm Beach, Florida Q; 17.2.95 Deerfield Beach, Florida Q; 19.2.95 Key West, Florida Q; 22.2.95 Atlanta, Georgia Q; 23.2.95 Augusta, Georgia Q; 25.2.95 Athens, Georgia Q; 26.2.95 Palm Springs, Kalifornie Q; 27.2.95 Pasadena, Kalifornie Q; 28.2.95 Pasadena, Kalifornie Q; 1.3.95 Northridge, Kalifornie Q; 2.3.95 Santa Barbara, Kalifornie Q; 3.3.95 Santa Barbara, Kalifornie Q; 5.3.95 Miramar, Kalifornie Q; 7.3.95 dopoledne Napa, Kalifornie Q; 7.3.95 večer Napa, Kalifornie Q; 9.3.95 Gastonia, Severní Karolína Q; 10.3.95 Roanake, Virginia Q; 12.3.95 Cleveland, Ohio Q; 14.3.95 Hempstead, New York Q; 16.3.95 Chapelhill, Severní Karolína Q; 17.3.95 Grenville, Jižní Karolína Q; 19.3.95 Tarpon Springs, Florida Q; 20.3.95 Key West, Florida Q; 23.3.95 Liberec Q; 29.3.95 Č.Těšín BMW; 30.3.95 Havířov BMW; 3.4.95 Prostějov BMW; 4.4.95 Blansko BMW; 5.4.95 Tišnov BMW; 6.4.95 N.Město BMW; 11.4.95 Brno Q; 12.4.95 Vsetín Q; 20.4.95 Vysoké Mýto ČBT; 27.4.95 Brno sólo; 27.4.95 Brno Q; 7.5.95 Uh.Ostroh BMW; 10.5.95 Hodonín BMW; 11.5.95 Třešť BMW; 17.5.95 Trutnov RA; 24.5.95 Kopřivnice koncert pro violoncello s Komorním orchestrem ostravské konzervatoře; 6.6.95 Ostrava s klavíristkou Jiřinou Kolmanovou; 14.6.95 Žďár n.S. BMW; 15.6.95 Lanškroun BMW; 25.6.95 Buchlovice s klavíristkou Jiřinou Kolmanovou; 15.7.95 Miroslav s Marcelou a Milošem Jelíkovými (klavír a kontrabas); 16.7.95 M.Krumlov s Marcelou a Milošem Jelíkovými (klavír a kontrabas); 23.7.95 Mladočov sólo; 1.8.95 Pelhřimov Q; 2.8.95 Žírovnice Q; 3.8.95 Hluboká n.V. Q; 80 19.8.95 K.Vary Q; 2.9.95 Praha Q; 3.9.95 Praha Q; 14.9.95 Strážnice Q; 21.9.95 Karviná BMW; 26.9.95 Železný Brod RA; 11.10.95 Žďár n.S. BMW; 19.10.95 's-Hertogenbosch ČBT; 20.10.95 Haarlem ČBT; 21.10.95 Bussum ČBT; 1.11.95 Šternberk RA; 8.11.95 Slatiňany BMW; 9.11.95 M.Třebová BMW; 26.11.95 V.Lhota sólo; 28.11.95 Prostějov BMW; 4.12.95 Brno sólo; 10.12.95 Brno sólo; 18.12.95 Ostrava BMW; 28.12.95 Zubří sólo; 2.1.96 Beroun ČBT; 3.2.95 Göttingen BMW; 7.2.96 Hranice n.M. s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 12.2.96 Brno s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 11.3.96 Olomouc s klavíristkou Jiřinou Kolmanovou; 20.3.96 Brno AM; 23.3.96 Brno sólo; 26.3.96 Kopřivnice Q; 12.4.96 Litoměřice RA; 16.4.96 Vídeň AM; 22.4.96 Brno Q; 24.4.96 Tišnov Q; 25.4.96 Králíky ČBT; 26.4.96 Ústí n.Orlicí s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 28.4.96 Židlochovice ČBT; 29.4.96 Rožnov p.Radhoštěm ČBT; 30.4.96 ČBT; 30.4.96 Litovel ČBT; 1.5.96 Svitavy ČBT; 2.5.96 Jihlava ČBT; 8.5.96 Žamberk KBM; 9.5.96 Rychnov n.Kněžnou KBM; 10.5.96 Vamberk KBM; 11.5.96 Brno s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 14.5.96 Žďár n.S. Q; 15.5.96 Tábor KBM; Praha Q; 20.5.96 Strážnice RA; 2.6.96 Slatiňany KBM; 26.6.96 Buchlovice ČBT; 27.6.96 Bruntál ČBT; 28.6.96 Uh.Brod ČBT; 29.6.96 Uh.Ostroh ČBT; 1.7.96 Praha Q; 3.7.96 Třebíč ČBT; 20.7.96 Miroslav AM; 31.7.96 Žírovnice RA; 1.8.96 Hluboká n.V. RA; 24.8.96 Zürich jako záskok v Janáčkově kvartetu; 28.8.96 Tanikov jako záskok v Janáčkově kvartetu; 2.9.96 Praha Q; 7.9.96 K.Vary Q; 15.9.96 Q; 24.9.96 Ivančice AM; 28.9.96 Rosice BMW; 3.10.96 Vamberk BMW; 4.10.96 Rájec Q; 8.10.96 Brno Q; 17.10.96 Antverpy ČBT, 28.10.96 Klobouky BMW; 31.10.96 Králíky BMW; 19.11.96 Telč Q; 26.11.96 Strážnice s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 4.12.96 BMW; 11.12.96 Brno Q; 20.12.96 Brno Q; 2.1.97 Beroun AM; 10.1.97 Gijón Q; 17.1.97 Torrelavega Q; 21.1.97 Cartagena Q; 23.1.97 Málaga Q; 24.1.97 Córdoba Q; 26.1.97 Lyon Q; 29.1.97 Brno Q; 29.1.97 Brno Q; Konice RA; 5.2.97 Hradec Králové RA; 6.2.97 Kralupy n.V. RA; 20.2.97 N.Město n.M. s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 28.2.97 Brno s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 7.3.97 Slavkov s violoncellistou Bedřichem Havlíkem; 16.3.97 Brno BMW; 23.3.97 Pezinok BMW; 25.3.97 Brno Q; 26.3.97 Hodonín ČBT; 27.3.97 Frýdek-Místek ČBT; 1.4.97 N.Jičín ČBT; 2.4.97 Šternberk ČBT; 3.4.97 Val.Klobouky ČBT; 4.4.97 Rosice ČBT; 8.4.97 Brno AM; 9.4.97 Náchod KBM; 15.4.97 Brno Q; 16.4.97 Brno Vašta-housle, Tomanová-zpěv, Škrdlík-cello; 17.4.97 Brno Q; 22.4.97 Brno Q; 30.4.97 Polička RA; 9.5.97 Blansko Q; 20.5.97 Týn n.V. BMW; 21.5.97 Písek BMW; 22.5.97 Vodňany BMW; 26.5.97 Brno Q; 3.6.97 Jablonec n.Nisou BMW; 4.6.97 Hrádek u Nechanic BMW; 5.6.97 Liberec BMW; 6.6.97 81 Lázně Libverda BMW; 7.6.97 Opočno BMW; 28.8.97 Q; 18.9.97 Brno KBM; 30.8.97 Hinterstoder Q; 19.9.97 Blansko AM; 16.10.97 Eindhoven ČBT; 18.10.97 Lelystad ČBT; 19.10.97 Helvoirt ČBT; 26.10.97 Židlochovice BMW; 27.10.97 Val.Klobouky s kontrabasistou Miloslavem Jelínkem; 30.10.97 Brno s kontrabasistou Miloslavem Jelínkem; 6.11.97 Topoľčany AM; 14.11.97 Eberbach Q; 16.11.97 Trenčín BMW; 17.11.97 Brno BMW; 21.11.97 Brüggen Q; 22.11.97 Tiberg Q; 23.11.97 Bad Nenndorf Q; 24.11.97 Sigmaringen Q; 29.11.97 Reinbek Q; 11.12.97 Brno Q+Kynclovo kvarteto; 12.12.97 Třebíč Q; 1.1.98 Fockenfeld AM; 6.1.98 Brno Q; 3.2.97 Ostrava Q; 5.2.98 Plzeň RA; 17.2.98 Bzenec RA; 24.2.98 M.Krumlov Q; 10.3.98 Kosmonosy BMW; 11.3.98 Č.Lípa BMW; 12.3.98 Rakovník BMW; 12.4.98 D.Bojanovice AM; 15.4.98 Polička AM; 24.4.98 Boston, Massachusetts Q; 26.4.98 Harrisburg, Pensylvánie Q; 14.5.98 Praha Q; 16.5.98 Sychrov BMW; 31.5.98 Trenčín Q; 2.6.98 Brno ČBT; 11.6.98 N.Jičín Q; 23.6.98 Kyjov Q; 28.6.98 Lysice Q; 1.7.98 Brno Q; 8.7.98 Třebíč Q; 12.7.98 Opočno AM; 16.7.98 Olomouc ČBT; 17.7.98 H.Cerekev ČBT; 18.7.98 Č.Krumlov ČBT; 21.7.98 Praha Q; 23.7.98 Vídeň Q; 24.7.98 Telč AM; 29.7.98 Brno Q; 13.8.98 Pelhřimov AM; 14.8.98 Písek AM; 15.8.98 Frant.Lázně AM; 16.8.98 Jáchymov AM; 17.8.98 Teplice AM; 22.9.98 Písek Q; 29.9.98 Přerov s klavíristkou Marcelou Jelínkovou; 4.10.98 Peer (Belgie) ČBT; 6.10.98 Eindhoven ČBT; 10.10.98 Leersum ČBT; 11.10.98 De Ronde Venen ČBT; 20.10.98 Aš RA; 21.10.98 Kynšperk n.O. RA; 22.10.98 Veselí n.Lužnicí RA; 2.11.98 Brno Q; 5.11.98 Frenštát p .R. Q; 8.11.98 Fockenfeld MJ; 18.11.98 Brno Q; 25.11.98 Praha Q; 13.12.98 Beroun AM; 15.12.98 Rožnov p.Radhoštěm Q; 16.12.98 Hodonín AM; 26.12.98 Veselí n.M. AM; 30.12.98 Vídeň Q; 19.1.99 Vsetín s klavíristkou Marcelou Jelínkovou; 16.2.99 Strakonice RA; 17.2.99 Domažlice RA; 18.2.99 Prachatice RA; 14.4.99 Tišnov Q; 24.4.99 Frant.Lázně Q; 25.4.99 Jáchymov Q; 25.4.99 Fockenfeld Q; 26.4.99 Cheb Q; 26.4.99 Č.Budějovice Q; 27.4.99 Česká Lípa Q; 28.4.99 Děčín Q; 29.4.99 Ústí n.L. Q; 30.4.99 Sychrov Q; 1.5.99 Rychnov n.Kněžnou Q; 11.5.99 Topoľčany PBP; 24.5.99 Brno Jana Janků-zpěv, Monika Šlachtovácembalo, Škrdlík-cello j.h., Rastislav Kozoň-hoboj j.h.; 27.5.99 Brno Q; 30.5.99 Letovice KBM; 13.6.99 Brno MJ; 27.6.99 Kroměříž Q; 4.7.99 Nasavrky MJ; 17.7.99 Miroslav MJ; 24.7.99 Jirkov AM; 25.7.99 Jáchymov AM; 25.7.99 Loket AM; 26.7.99 K.Vary AM; 29.7.99 Vranov n.D. Q; 12.9.99 Zvole Q; 12.9.99 Lukavice Q; 12.9.99 Pňovice Q; 13.9.99 Hoštejn Q; 13.9.99 Svébohov Q; 4.10.99 M.Krumlov KB; 7.10.99 Blansko BMW; 12.10.99 Příbram RA; 16.10.99 Mikulov MJ; 82 19.10.99 Brno Šárka Brychová-zpěv, Škrdlík-cello, Šárka Králová-klavír; 20.10.99 Praha Q; 28.10.99 Mn.Hradiště BMW; 3.11.99 Mikulov Q; 7.11.99 Northeim Q; 10.11.99 Blatná Q; 11.11.99 Jáchymov Q; 12.11.99 Trieberg Q; 17.11.99 Wuppertal (Německo) ČBT; 19.11.99 Naarden ČBT; 20.11.99 Amsterdam ČBT; 21.11.99 Heemstede ČBT; 7.12.99 Brno Gabriela Demeterová-housle, Barbara Maria Willi-cembalo, Jan Škrdlík-cello, Marek Štyncl-cello continuo; 8.12.99 Brno Q, Petr Pomkla-flétna, František Jeřábek-pozoun, Šárka Králová-klavír; 13.12.99 Brno sólo; 15.12.99 Šternberk AM; 11.1.00 Brno Q, Emil Drápelaklarinet, Dušan Drápela-fagot, Milan Mrazík-lesní roh, Miloslav Jelínekkontrabas; 1.2.00 Krnov AM; 8.2.00 Vitoria Q, Petr Pomkla-flétna; 9.2.00 Teruel Q, Petr Pomkla-flétna; 11.2.00 Úbeda Q; 12.2.00 Motril Q, Petr Pomkla-flétna; 15.2.00 Cáceres Q, Petr Pomkla-flétna; 17.2.00 Málaga Q, Petr Pomkla-flétna; 18.2.00 Almería Q, Petr Pomkla-flétna; 23.2.00 Badajoz Q, Petr Pomkla-flétna; 24.2.00 Orense Q, Petr Pomkla-flétna; 25.2.00 Zamora Q, Petr Pomkla-flétna; 14.3.00 Havířov RA; 19.3.00 Fockenfeld BMW; 21.3.00 Budišov n.B. AM; 22.3.00 Bruntál AM; 11.4.00 Orlová RA; 18.4.00 Hranice RA; 22.4.00 D.Kounice KBM; 25.4.00 Ostrava Q; 3.5.00 Jihlava ČBT; 4.5.00 Telč ČBT; 21.5.00 Havl.Brod Q; 23.5.00 Jáchymov Q; 24.5.00 Jirkov Q; 25.5.00 Hostinné Q; 27.5.00 Bursfelde Q; 4.7.00 Vranov n.D. EM; 6.6.00 Bystřice n.Pernštejnem MJ; 19.7.00 Telč EM; 22.7.00 Weikersheim Q; 3.8.00 Praha Q; 4.8.00 Buchlovice AM; 24.10.00 Veselí n.M. EM; 26.10.00 Břeclav EM; 27.10.00 Brno sólo; 30.10.00 Dvůr Králové JS; 31.10.00 Šluknov JS; 1.11.00 Děčín JS; 2.11.00 Ústí n.L. JS; 9.11.00 Znojmo EM; 14.11.00 Havířov EM; 15.11.00 Opava EM; 21.11.00 Jan Škrdlík-cello, Miloš Jelínekkontrabas, Miroslav Kovář a Karel Plocek-violy; 24.11.00 Lelystad ČBT; 25.11.00 Haarlem ČBT; 26.11.00 Voorschoten ČBT; 5.12.00 Brno Q; 6.12.00 Brno Škrdlík-cello, Janeček-kytara, Zámečník-akordeon; 12.12.00 Kyjov AM; 19.12.00 Brno sólo; 20.12.00 Kyjov Q; 14.1.01 M.Budějovice Q; 16.1.01 Brno Q; 17.1.01 Šternberk RA; 28.1.01 Freistadt EM; 6.2.01 Brno Q; 12.2.01 Brno RA; 14.2.01 Č.Budějovice RA; 15.2.01 Hořovice RA; 21.2.01 V.Pavlovice Q, Renata Ardaševová-klavír; 27.2.01 Lausanne Q; 1.3.01 Praha Q; 7.3.01 Klášterec n.Ohří AM; 8.3.01 Hořovice AM; 22.3.01 Vlašim RA; 25.3.01 D.Bojanovice Jan Škrdlík-cello, Collegium Antonína Dvořáka; 27.3.01 Brno Q, Renata Ardaševová-klavír; 31.3.01 Bohuňovice RA; 31.3.01 Dolany RA; 31.3.01 Štěpánov RA; 11.4.01 Praha Q; 17.4.01 Konice Q; 23.4.01 Brno Q; 24.4.01 Jaroměř EM; 3.5.01 Brno AM; 8.5.01 Prachatice EM; 10.5.01 Plzeň EM; 11.5.01 Rožmitál p.Třemšínem EM; 12.5.01 Březnice EM; 14.5.01 Židlochovice Q; 15.5.01 Brno Zoltán Korda-zpěv, 83 Jan Škrdlík-cello, Marcela Jelínková-klavír; 20.5.01 Příbram EM; 21.5.01 Semily EM; 22.5.01 Č.Lípa EM; 23.5.01 Jičín EM; 24.5.01 Liberec EM; 26.5.01 Červený Kostelec EM; 8.6.01 Hr.Rohozec MJ; 9.6.01 Hejnice MJ; 10.6.01 Mn.Hradiště MJ; 10.6.01 Opočno MJ; 14.6.01 Zámek Červený Kameň Q, Emil Drápela-klarinet; 6.7.01 Horažďovice EM; 17.7.01 N.Říše Marie Hovorková-kytara, Jan Škrdlík-cello, Jiří Besperát-housle, Šárka Besperátová-klavír; 28.8.01 Žďár n.S. sólo; 11.9.01 Ostrava AM; 18.9.01 K.Vary Q; 19.9.01 Prachatice Q, Pavel Bušek-klarinet; 20.9.01 Ústí n.Orlicí EM; 22.9.01 St.Město p .Sněžníkem Q; 22.9.01 Ruda n.M. Q; 23.9.01 Lukavice Q; 23.9.01 Medlov Q; 23.9.01 Šumvald Q; 25.9.01 Brno Q; 29.9.01 Slavkov u Brna Q, Lubomíra Sonková a Vladimír Krátkýumělecký přednes; 4.10.01 Telč Q; 7.10.01 Fockenfeld Q; 8.10.01 Frant.Lázně Q; 9.10.01 Cheb Q; 11.10.01 Frenštát p.Radhoštem RA; 19.10.01 Hrotovice EM; 20.10.01 Chrast EM; 24.10.01 Havl.Brod EM; 25.10.01 Topoľčany EM; 30.10.01 Konice EM; 4.11.01 Huis Nieuw Rande zámek v Diepenveen ČBT, Zuzana Rousová-viola; 5.11.01 Geseke ČBT, Zuzana Rousová-viola; 8.11.01 's-Hertogenbosch ČBT, Zuzana Rousová-viola; 10.11.01 Amsterdam ČBT, Zuzana Rousováviola; 11.11.01 Zámek Ruurlo ČBT; 13.11.01 Orlová Q, Martina Matušínská-flétna; 14.11.01 Č.Těšín Q, Martina Matušínská-flétna; 19.11.01 Bystřice n.Pernštejnem Q; 27.11.01 Brno Q; 20.12.01 Brno RA; 9.1.02 V.Bíteš Q; 16.1.02 Veselí n.M. Q; 18.1.02 Chrudim EM; 23.1.02 Havl.Brod Q; 25.1.02 Slavičín EM; 29.1.02 Praha EM; 5.2.02 Brno ČBT; 13.2.02 Jablonec n.Nisou Q; 20.2.02 Brno sólo; 28.2.02 Otrokovice JS; 20.3.02 Kyjov Q; 25.3.02 Jeseník JS; 27.3.02 Litomyšl Q; 28.3.02 Varnsdorf JS; 2.4.02 Brno Q, Eliška Toperczerová-zpěv; 3.4.02 Choceň Q; 6.4.02 Frant.Lázně ČBT; 7.4.02 Jáchymov ČBT; 7.4.02 Fockenfeld ČBT; 9.4.02 Louny JS; 18.4.02 Znojmo JS; 24.4.02 Praha Q; 25.4.02 Uh.Hradiště EM; 21.5.02 Brno JS; 22.5.02 Kolín JS; 23.5.02 Litomyšl JS; 9.6.02 Lysice Q; 13.6.02 Hrádek u Nechanic RA; 7.7.02 Nasavrky EM; 11.7.02 Vranov n.D. EM; 18.7.02 Telč EM; 20.7.02 Č.Krumlov sólo; 26.8.02 V.Losiny sólo; 13.10.02 Přerov Q, Jiří Šlégl-klarinet; 14.9.02 Mikulovice Q, Karel Dohnal-klarinet; 17.9.02 Brno Jiří Besperát-housle, Jan Škrdlík-cel o, Šárka Besperátová-klavír; 18.9.02 Kopřivnice EM; 24.9.02 Luhačovice AM; 25.9.02 Topoľčany GST; 27.9.02 Blansko AM; 28.9.02 Slatiňany EM; 2.10.02 Knit elfeld Q; 4.10.02 Příbor Q; 6.10.02 Senden Q; 19.10.02 Pňovice Q; 19.10.02 Štěpánov Q; 19.10.02 Skrbeň Q; 20.10.02 Uničov Q; 23.10.02 Tišnov EM; 24.10.02 Mikulov BMW; 27.10.02 Uh.Ostroh RA; 5.11.02 Brno Q; 10.11.02 Brno EM; 12.11.02 Benátky n.Jizerou Q; 13.11.02 Brno RA; 20.11.02 Děčín EM; 24.11.02 Voorschoten ČBT; 26.11.02 Apeldoorn ČBT; 27.11.02 Twello ČBT; 84 28.11.02 Hailoo ČBT; 28.11.02 Zwaag ČBT; 29.11.02 Haarlem ČBT; 30.11.02 Leersum ČBT; 1.12.02 Herkenbosch ČBT; 3.12.02 V.Bíteš Q, Jitka Molavcová-recitace, Alfréd Strejček-recitace; 13.12.02 Rýmařov AM; 21.1.03 Brno EM; 23.1.03 Svitavy EM; 27.1.03 Brno Q; 29.1.03 Kyjov Q; 6.2.03 Chotěboř GST; 10.2.03 N.Město n.M. AM; 12.2.03 Veselí n.M. GST; 13.2.03 Winnenden Q; 18.2.03 Nelahozeves RA; 20.2.03 Zábřeh Q; 24.2.03 Brno Q; 25.2.03 Č.Lípa GST; 9.3.03 M.Budějovice GST; 11.3.03 Brno sólo; 30.3.03 Fockenfeld GST; 31.3.03 Frant.Lázně GST; 6.4.03 D.Bojanovice Q, Emil Drápela-klarinet; 19.4.03 D.Kounice s violoncellistou Břetislavem Vybíralem; 20.4.03 Litoměřice GST; 26.4.03 Praha ČBT; 29.4.03 Telč ČBT; 17.5.03 Zámek Hluboš Q; 23.5.03 Murcia (Španělsko) sólo; 28.5.03 Havířov GST; 7.6.03 Slavkov u Brna GST; 12.6.03 Prachatice Q, Petr Pomkla-flétna, Pavel Bušek-klarinet, Lydie Härtelová-harfa; 13.6.03 Hrádek u Nechanic Q, Jiří Šlégl-klarinet; 17.6.03 Svitavy Jan Škrdlík-ce lo, Jiří Besperát-housle, Šárka Besperátová-klavír; 18.6.03 Opočno KBM; 21.6.03 Hukvaldy Q; 30.6.03 Teplice sólo; 8.7.03 Vranov n.D. Radovan Lukavský-recitace, Jan Škrdlík-cel o, Jiří Besperát-housle, Šárka Besperátová-klavír; 12.7.03 Sychrov sólo; 15.7.03 Telč ČBT; 19.7.03 Litomyšl Jiří Besperát-housle, Jan Škrdlík-cel o, Šárka Besperátová-klavír; 25.7.03 Třeboň GST; 26.7.03 Veselí n.Lužnicí GST; 31.7.03 Hluboká n.V. Q; 13.9.03 Luby u Chebu sólo; 14.9.03 Jáchymov sólo; 19.9.03 Přerov Q, Jiří Šlégl-klarinet; 24.9.03 Zlín GST; 25.9.03 Leština Q; 25.9.03 Postřelmov; 26.9.03 Lukavice Q; 26.9.03 Dubicko Q; 1.10.03 Svébohov Q, Jiří Šlégl-klarinet; 1.10.03 Hoštejn Q, Jiří Šlégl-klarinet; 2.10.03 Úsov Q; 2.10.03 M.Huzová Q; 3.10.03 Ruda n.M. Q; 3.10.03 St.Město p .Sněžníkem Q; 2.10.03 Č.Těšín AM; 26.10.03 Zámek Neerjinen ČBT; 29.10.03 Alkm ar ČBT; 30.10.03 's-Hertogenbosch ČBT; 31.10.03 Zeewolde ČBT; 1.11.03 Heiloo ČBT; 2.11.03 Zámek Schoonheten ČBT; 10.11.03 A Coruña EM; 1.11.03 Pontevedra EM; 12.11.03 Salamanca EM; 13.11.03 Málaga EM; 15.11.03 Zafra EM; 17.11.03 Badajoz EM; 18.11.03 Vitoria EM; 19.11.03 Cáceres EM; 20.11.03 Córdoba EM; 22.11.03 Plasencia EM; 24.11.03 Lugo EM; 26.11.03 Zaragoza EM; 30.11.03 Blansko s klavíristkou Monikou Jakubíčkovou; 7.12.03 Brno Jan Škrdlík-cel o, Radovan Lukavský-recitace, Jiří Besperát-housle, Martin Jakubíček-cembalo; 8.12.03 Frant.Lázně GST, Philippe Magnan-hoboj; 16.12.03 Vsetín KS; 18.12.03 Chotěboř AM; 12.1.04 Tišnov KS; 19.1.04 Ostrava Q, Igor Františák-klarinet; 20.1.04 Havířov Q, Igor Františák-klarinet; 21.1.04 Brno Q; 27.1.04 Brno Q; 5.2.04 Ústí n.L. GST; 22.2.04 Studénka RA; 23.2.04 Otrokovice Q, Igor Františák-klarinet; 26.2.04 Brno PBP; 4.3.04 Liberec AM; 9.3.04 Brno Q; 16.3.04 Ostrava GST, Igor Františák-klarinet; 2 85 18.3.04 Vlašim Q; 21.3.04 Opava sólo; 23.3.04 Brno Jan Škrdlík-cello, Václav Baur-recitace; 24.3.04 Brno Jan Škrdlík-cello, Barbara Maria Willicembalo, Štěpán Graffe a Jan Vašta-housle; 30.3.04 Brno Q; 31.3.04 Brno EM; 2.4.04 Litomyšl Q; 7.4.04 Brno Q; 17.4.04 Židlochovice KBM; 20.4.04 Litoměřice GST; 21.4.04 Roudnice n.L. GST; 27.4.04 Brno RA; 5.5.04 Brno sólo; 8.5.04 Lipník n.Bečvou GST; 10.5.04 Kroměříž ČBT; 12.5.04 Frýdek-Místek ČBT; 22.5.04 Praha sólo; 23.5.04 Praha sólo; 1.6.04 Brno Jan Škrdlík-cello, Radim Pančocha-klavír; 13.6.04 Hrádek u Nechanic Q; 16.6.04 Teplice EM; 30.6.04 Rychnov n.Kněžnou KS; 4.7.04 Opočno Jan Škrdlík-cello, Jiří Besperát-housle, Šárka Besperátová-klavír; 5.7.04 Vranov n.D. Jan Škrdlík-cello, Jiří Besperát-housle, Šárka Besperátová-klavír, Stella Maris Dvořáčková-zpěv, Martin Stropnickýrecitace; 9.7.04 Opočno Jan Škrdlík-cello, Jiří Besperát-housle, Ondřej Koláčný-housle; 19.7.04 Vídeň Q; 31.7.04 Luhačovice BCS; 10.8.04 Vranov n.D. BCS; 23.8.04 Ostrava Q, Sylvie Hue-klarinet, Karel Dohnalklarinet; 26.8.04 Ostrava GST, Stehen Fox-klarinet, Igor Františákklarinet; 29.8.04 Třeboň Q, Emil Drápela-klarinet, Milan Mrazík-lesní roh, Roman Novozámský-fagot; 30.8.04 České Budějovice Q, Emil Drápelaklarinet, Roman Novozámský-fagot; 11.9.04 Hodonín BCS; 12.9.04 Dobřany AM; 17.9.04 Vizovice KS; 21.9.04 Hranice n.M. Q, Igor Františák-klarinet; 22.9.04 Jeseník GST; 29.9.04 Bruntál Q, Igor Františák-klarinet; 30.9.04 Frýdek-Místek Q, Igor Františák-klarinet; 5.10.04 Velká Bíteš Q; 6.10.04 Brno Jan Škrdlík-cello, Pavel Vallingerhousle, Jiří Brož-recitace; 8.10.04 Blansko KS; 9.10.04 Leersum ČBT; 11.10.04 Lippstadt-Lipperbruch ČBT; 12.10.04 Hamm-Westen ČBT; 13.10.04 Heiloo ČBT; 14.10.04 Lelystad ČBT; 15.10.04 Bloemendal ČBT; 16.10.04 Cenakel ČBT; 17.10.04 Slotkapel ČBT; 19.10.04 Kyjov Q; 20.10.04 Klatovy GST; 21.10.04 Domažlice GST; 25.10.04 Brno Q, Sabina Vajdová-klavír, Jana Štefáčková-zpěv; 16.11.04 Brno sólo; 17.11.04 Kojetín GST; 17.11.04 Přerov GST; 18.11.04 Česká Třebová BCS; 20.11.04 Frant.Lázně Q; 21.11.04 Jáchymov Q; 21.11.04 Fockenfeld Q; 22.11.04 Luby u Chebu sólo; 8.12.04 Děčín GST; 20.12.04 Praha Q;19.1.05 Šternberk GST; 22.1.05 Kuřim sólo; 25.1.05 Žďár nad Sázavou RA; 17.2.05 Český Těšín GST; 23.2.05 Kopřivnice BCS; 7.3.05 Brno PBP; 12.3.05 Žďár n.S. GST; 20.3.05 D.Bojanovice PBP; 22.3.05 Brno sólo; 27.3.05 Miami, Florida GST; 28.3.05 Pembroke Pines, Florida GST; 29.3.05 Lakeland, Florida GST; 31.3.05 Boca Raton, Florida GST; 1.4.05 Tarpon Springs, Florida GST; 2.4.05 Lake City, Florida GST, Philippe Magnan-hoboj; 3.4.05 Jacksonville, Florida GST, Philippe Magnan-hoboj; 4.4.05 Americus, Georgie GST, Philippe Magnan-hoboj; 5.4.05 Macon, Georgie GST, Philippe Magnan-hoboj; 6.4.05 Atlanta, 86 Georgie GST, Philippe Magnan-hoboj; 8.4.05 Asheville, Severní Karolína GST, Philippe Magnan-hoboj; 9.4.05 Dayton, Ohio GST, Philippe Magnan-hoboj; 10.4.05 Port Clinton, Ohio GST, Philippe Magnan-hoboj; 12.4.05 New York GST; 21.4.05 Ústí n.Orlicí BCS; 25.4.05 Jilemnice GST; 1.5.05 Brno BCS; 3.5.05 Brno ČBT; 9.5.05 Brno ČBT; 10.5.05 Ostrava ČBT; 12.5.05 Brno ČBT; 16.5.05 Most Jan Škrdlík-cello, Festivalový orchestr Petra Macka, dirigent Tomáš Koutník; 17.5.05 Chomutov Jan Škrdlík-cello, Festivalový orchestr Petra Macka, dirigent Tomáš Koutník; 18.5.05 Brno sólo; 20.5.05 Žďár nad Sázavou sólo; 24.5.05 Orlová AM; 27.5.05 Paříž Q; 29.5.05 Brno EM; 31.5.05 Brno GST; 1.6.05 Brno Q; 13.6.05 Brno-Řečkovice GST; 19.6.05 Luby u Chebu AM; 20.6.05 Frant.Lázně AM; 22.6.05 Kroměříž sólo; 23.6.05 Kroměříž sólo; 25.6.05 Hejnice KS; 26.6.05 Kroměříž Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Jan Škrdlík-cello; 3.7.05 Opočno Jiří Besperáthousle, Šárka Besperátová-klavír, Jan Škrdlík-cello; 12.7.05 Vranov n.D. Alfréd Strejček-recitace, Stella Maris-zpěv, Šárka Besperátová-klavír, Jiří Besperát-housle, Jan Škrdlík-cello; 20.7.05 Velké Březno GST; 23.7.05 Telč Martin Stropnický-recitace, Karolína Bubleová Berková-zpěv, Šárka Besperátová-klavír, Jiří Besperát-housle, Jan Škrdlík-cello; 5.9.05 Prešov GST; 8.9.05 Hluboká nad Vltavou EM; 14.9.05 Česká Lípa EM; 17.9.05 Zámek Březnice s violoncellistkou Petrou Čadovou; 21.9.05 Jablonec n.Nisou BCS; 22.9.05 Krnov KS; 25.9.05 Sitzendorf Q; 26.9.05 Polička Q; 29.9.05 Americus, Georgie BCS; 30.9.05 Lake City, Florida BCS; 1.10.05 Tampa (Tarpon Springs), Florida BCS; 2.10.05 Festival Miami, Miami, Florida BCS; 4.10.05 Troy, Alabama BCS; 6.10.05 Greenville, Jižní Karolína BCS; 7.10.05 Augusta, Georgie BCS; 8.10.05 Macon, Georgie BCS; 9.10.05 Brookhaven, Mississippi BCS; 10.10.05 Jackson, Mississippi BCS; 11.10.05 Madison, Mississippi BCS; 11.10.05 Memphis, Tennessee BCS; 13.10.05 Joplin, Missouri s violoncellistkou Petrou Čadovou; 13.10.05 Joplin, Missouri BCS; 15.10.05 La Junta, Colorado BCS; 16.10.05 Glenwood Springs, Colorado BCS; 18.10.05 Butte, Montana BCS; 19.10.05 Billings, Montana BCS; 20.10.05 Rapid City, Jižní Dakota BCS; 21.10.05 Dickinson, Severní Dakota BCS; 22.10.05 Devils Lake, Severní Dakota BCS; 23.10.05 Bottineau, Severní Dakota BCS; 24.10.05 Moorhead, Minnesota BCS; 25.10.05 New Ulm, Minnesota BCS; 27.10.05 Fremont, Nebraska BCS; 28.10.05 Sioux City, Iowa BCS; 30.10.05 Merril, Wisconsin BCS; 31.10.05 Sturgeon Bay, Wisconsin BCS; 1.11.05 Burlington, Iowa BCS; 5.11.05 Port Clinton, Ohio BCS; 7.11.05 Chicago BCS; 9.11.05 Johnson City, Tennessee BCS; 10.11.05 Spindale, Severní Karolína BCS; 11.11.05 Valdese, Severní Karolína BCS; 12.11.05 Cullowhee, Severní Karolína BCS; 15.11.05 Praha sólo; 87 20.11.05 Chateau Marquette ČBT; 22.11.05 Amsterdam ČBT; 24.11.05 's-Hertogenbosch ČBT; 26.11.05 Haarlem ČBT; 27.11.05 Landgoet Het Laer ČBT; 28.11.05 Marktredwitz Q; 3.12.05 Brno sólo; 7.12.05 Veselí n.M. sólo; 10.12.05 Praha sólo; 8.1.06 Skalica GST; 17.1.06 Rožnov p.Radhoštěm RA; 18.1.06 Val.Meziříčí RA; 24.1.06 Ávila BCS; 26.1.06 Oviedo BCS; 27.1.06 Lugo BCS; 28.1.06 Monforte de Lemos BCS; 31.1.06 Tarragona BCS; 1.2.06 Avilés BCS; 2.2.06 Miranda de Ebro BCS; 3.2.06 Burgos BCS; 27.2.06 Otrokovice BCS; 28.2.06 M.Krumlov EM; 14.3.06 Strážnice PBP; 15.3.06 Frýdek-Místek PBP; 16.3.06 Havířov PBP; 17.3.06 Karviná PBP; 19.3.06 Fockenfeld PBP; 20.3.06 Frant.Lázně PBP; 21.3.06 Pelhřimov PBP; 22.3.06 Jirkov PBP; 23.3.06 Hořovice PBP; 28.3.06 Brno PBP; 5.4.06 Děčín Q; 8.4.06 Kuřim s violoncellistkou Petrou Čadovou; 10.4.06 Brno Q; 11.4.06 Brno Q; 22.4.06 Břeclav ČBT; 22.4.06 Hodonín ČBT; 24.4.06 Semily GST; 26.4.06 Val.Klobouky GST; 27.4.06 Brno sólo; 5.5.06 Brno Q; 11.5.06 Letovice s violoncellistkou Petrou Čadovou; 12.5.06 Praha Q; 17.5.06 Brno Q; 23.5.06 Adamov s violoncellistkou Petrou Čadovou; 2.6.06 Brno Q; 4.6.06 Karviná Q; 10.6.06 Slatiňany sólo; 1.7.06 Opočno GST; 2.7.06 Hukvaldy Q; 5.7.06 Turnov Q; 6.7.06 Opočno Ondřej Koláčný-recitace, Jan Škrdlík-cello; 7.7.06 Opočno s violoncellistkou Petrou Čadovou; 15.7.06 Miroslav s violoncellistkou Petrou Čadovou; 27.8.06 Chotěboř BCS; 13.9.06 Třinec BCS; 14.9.06 Uh.Hradiště Q; 17.9.06 Brno GST; 22.9.06 Brno Q; 26.9.06 Hranice na Moravě BCS; 27.9.06 Boskovice GST; 1.10.06 Brno Q; 9.10.06 Praha Q; 14.10.06 V.Bystřice BCS; 14.10.06 Dolany BCS; 14.10.06 Bohuňovice BCS; 15.10.06 Svébohov BCS; 15.10.06 Lesnice BCS; 15.10.06 Štěpánov BCS; 16.10.06 Rumburk GST; 28.10.06 D.Kounice GST; 10.11.06 Denton Q; 12.11.06 Houston Q; 4.12.06 Brno Q; 8.12.06 Brno Q, Ladislav Lakomý-umělecký přednes; 17.12.06 H.Krupá sólo; 19.12.06 Brno Q; 12.1.07 Uh.Ostroh AM; 25.1.07 Pontevedra Q; 26.1.07 Palencia Q; 27.1.07 Zafra Q; 20.2.07 Brno sólo; 24.2.07 Brno Jan Škrdlík-cello, Pavel Wallinger-housle, Karel Plocekviola, Štěpán Švestka-cello, Marcela Jelínková-klavír; 1.3.07 Hořice BCS; 6.3.07 Orlová GST; 12.3.07 Mostar Q; 14.3.07 Sarajevo Q; 15.3.07 Tuzla Q; 17.3.07 Kunín ČBT; 18.3.07 Brno ČBT; 19.3.07 Brno ČBT; 13.4.07 Brno Q; 16.4.07 Frant.Lázně s klavíristou Pavlem Kratochvílem; 17.4.07 Rokycany s klavíristou Pavlem Kratochvílem; 18.4.07 Písek RA; 19.4.07 Prachatice RA; 20.4.07 Příbor RA; 24.4.07 Znojmo GST; 3.5.07 Molina de Segura BCS; 5.5.07 Miranda de Ebro BCS; 12.5.07 M.Budějovice sólo; 20.5.07 Fockenfeld GST; 21.5.07 Aš GST; 22.5.07 Louny GST; 30.5.07 Brno Q; 6.6.07 Turnov GST; 7.6.07 Liberec GST; 14.6.07 Prachatice EM; 1.7.07 Opočno GST; 9.7.07 Brno sólo; 14.7.07 88 Mikulov BCS; 25.7.07 Varna Q; 28.7.07 V.Lhota GST; 29.7.07 Nasavrky s violoncellistkou Petrou Čadovou; 30.9.07 Praha Musica Poetica, Jan Škrdlík-cello j.h.; 4.10.07 Brno Q; 5.10.07 Kroměříž Petr Pomkla-flétna, Pavel Wallinger-housle, Miroslav Kovář-viola, Jan Škrdlík-cello; 7.10.07 Brno GST; 12.10.07 Břeclav věznice Jan Škrdlík-cello, Jan Majerdoprovodné slovo;15.10.07 M.Budějovice GST; 19.10.07 Ivančice sólo; 31.10.07 Náchod BCS; 6.11.07 Brno Irena Troupová Wilke-soprán, Musica Poetica, Jan Škrdlík-cello; 13.11.07 Brno RA; 28.11.07 Franštát p.R. GST; 29.11.07 Chrudim GST; 1.12.07 Brno EM; 5.12.07 Luhačovice AM; 15.12.07 Hodonín sólo; 16.12.07 Brno Městské divadlo Ensemble Phoenix Munich, Jan Škrdlík-cello j.h., pěvecký sbor Kantiléna; 17.1.08 Vlašim RA; 14.2.08 N.Jičín RA; 20.2.08 Praha Q; 20.3.08 Břeclav věznice Jan Škrdlík-cello, Hana Tobolová-housle, Miroslav Míč-klavír, Jan Majerdoprovodné slovo; 27.3.08 Brandýs n.L. PBP; 28.3.08 Klášterec n.O. PBP; 29.3.08 Mělník PBP; 1.4.08 Konice PBP; 2.4.08 Ostrava PBP; 3.4.08 Opava PBP; 4.4.08 Frant.Lázně PBP; 6.4.08 Dasburg Q; 23.4.08 Chomutov GST; 14.5.08 Brno Q; 24.5.08 Brno sólo; 1.6.08 Židlochovice sólo; 10.6.08 Jihlava ČBT; 11.6.08 Kard.Řečice ČBT; 29.6.08 Opočno David Danel-housle, Karel Plocek-viola, Jan Škrdlík-cello, Zuzana Krumlová-klavír; 2.7.08 Opočno Ondřej Koláčný-recitace, Jitka Břízováhousle, Hana Tobolová-housle, Jan Škrdlík-cello; 13.7.08 Č.Krumlov AM; 19.7.08 Miroslav sólo; 10.8.08 N.Říše GST; 16.9.08 Bystřice n.Pernštejnem Q; 26.9.08 Lipník n.Bečvou sólo; 27.9.08 Lázně Lednice sólo; 12.10.08 Brno GST; 14.10.08 Jirkov GST; 23.10.08 Jihlava ČBT; 28.10.08 Budišov n.Budišovkou sólo; 31.10.08 Bystřice p .Hostýnem Q; 1.11.08 Žamberk PBP; 4.11.08 Brno PBP; 6.11.08 Frýdek-Místek PBP; 10.11.08 Olomouc PBP; 12.11.08 Znojmo Kristina Černá-recitace, Jan Škrdlík-cello; 16.11.08 Brno EM; 28.11.08 Jičín Jan Škrdlík-cello, Ondřej Koláčný-recitace; 29.11.08 Brno Kristina Černá-recitace, Jan Škrdlík-cello; 30.11.08 Brno KBM; 14.12.08 Ivančice sólo; 28.12.08 Bukovinka Q; 14.1.09 Turnov ŠB; 20.1.09 Blatná sólo; 27.1.09 Havířov BCS; 10.2.09 Orlová ŠB; 13.3.09 Třinec sólo; 15.3.09 Bourlingster Q; 17.3.09 Praha Ivan Ženatý-housle, Jan Škrdlík-cello, Miroslav Vilímechousle, Jarmila Vlachová-akordeon,Monika Raithel-klavír; 28.3.09 Břeclav věznice Jan Škrdlík-cello, Jan Majer-doprovodné slovo; 4.4.09 Hodonín sólo; 22.4.09 Kopřivnice EM; 28.4.09 Brno Q; 1.5.09 Žďár n.Sázavou sólo; 5.5.09 Ústí n.Orlicí ČBT; 6.5.09 Rančířov (Jihlava) ČBT; 12.5.09 Choceň ŠB; 15.5.09 Burgos BCS; 18.5.09 Zaragoza BCS; 20.5.09 Segovia BCS; 21.5.09 Palencia BCS; 24.5.09 Guadix BCS; 25.5.09 Ávila BCS; 4.6.09 Praha sólo; 12.6.09 Olomouc PBP; 13.6.09 Březnice PBP; 21.6.09 Brno Pavel Fajtl-housle, Jan a Filip Škrdlíkovi-cello; 89 Příloha IV Kresby Dvě kresby Jana Škrdlíka Portrét ženy, 11. 9. 2003 90 Kryštof, 25. 3. 2007 91 Příloha V Ukázky literární tvorby KAM JSME TO DOSPĚLI? Zatímco na potlesk čekají dospělí, hraje si dítě v předsíni s anděly Bylo to, když na svazích hor zavoněly mandloně Bylo to, když dítě marně žadonilo „na koně“ Bylo to, když ve městě v lednu pršelo když nikomu o slávu rozdělit se nechtělo Kam jsme to dospěli?… …Já odcházím, příteli Půjdu si hrát s dítětem a – s anděly Báseň z roku 1992, po níž se Jan Škrdlík jako básník na deset let odmlčel. 92 C. G. JUNG, MUSLIMSKÉ ŽENY A KOLEKTIVNÍ VINA MUŽŮ Byl jsem požádán, abych přispěl do závěrečného čísla Kamínků. Činím tak úvahou, která má prapodivný název složený ze tří fenoménů, jejichž spojitost zatím mnohému čtenáři asi uniká. Bude tedy vhodné, obšírněji vysvětlit důvody, které mě vedly k tak neobvyklému spojení pojmů. Koupil jsem si v jednom knihkupectví soubor Jungových článků. Zaujal mě jeden z doby těsně po válce. Zabývá se pocitem kolektivní viny Němců. Možná řeknete, že vůbec tento samotný pojem je zavádějící, že existuje pouze vina individuální, protože něco tak nespravedlivého by přece mohlo existovat jedině v myslích nevzdělaných lidí. Omyl! Tedy alespoň pokud připustíme, že Jung byl vzdělaný. Tento Nestor moderních psychologů, sám německy mluvící, řeší v článku… Úryvek článku Jana Škrdlíka pro Kamínky, časopis Centra pro rodinu a sociální péči, Brno, 27/2007 listopad-prosinec 93 CO MY S TÍM NADĚLÁME, LÁSKO Stojíme tiše A slova mávají z rychlíku a jako řeka se valí z naší otevřené Pandořiny skřínky Co my s tím naděláme, lásko když se slova vracejí z války vykoupaná ve světle a přinášejí vzkaz z opačného tábora že boje jsou zbytečné? Jsme jako otevřené knihy – marné předstírání Pijeme hořkou kolumbijskou kávu obklopeni naším bezeslovím A to světlo je všude Už se ho nezbavíme, má lásko …a to je dobře… Báseň na této a protější straně je jediný případ, který jsem objevil, kdy totožné dílo Jan Škrdlík napsal česky i španělsky. Těžko ale říct, nakolik je jedno překladem druhého. Spíše mi připadá, že obě verze vznikaly jaksi zároveň – paralelně. Za povšimnutí stojí výraz bezesloví. Tomuto českému neologismu odpovídá ve španělské verzi novotvar (rovněž z básníkovy dílny) – nonpalabrio. 94 ¿QUÉ HACEMOS CON ESTO, MI AMOR? Quedamos en silencio Y las palabras nos agitan desde el tren que sale como un río salvaje de la caja de Pandora que hemos abierto ¿Qué vamos a hacer con esto mi amor? cuando las palabras vuelvan de la guerra bañadas en la luz y traen un mensaje del campo oponente que luchar más es pura vanidad Somos unos libros abiertos – ¿disimular? ¿para qué? Bebemos un café colombiano – ¡tan amargo! rodeados por nuestro nonpalabrio Y la luz está por todos lados ¡Ya nunca se nos quitará! mi amor …y está bien… 95 COCODRILO EN LA BAÑERA ¡Estimado señor! ¡Ayúdeme por favor! Usted es un especialista, un sicólogo, le suplico aconséjeme, contésteme, sáqueme de esta duda, de esta pesadez (o mejor pesadilla) porque si no, seguro que me vuelvo loco porque ya realmente no sé qué hacer ni qué pensar y, de veras, si alguien no me ayuda dentro de poco, me vengo abajo… y hasta… Todo aconteció así: Ayer me encontré en mi bañera un cocodrilo. “¿Qué puedo hacer?” pensé. “Pues hay que echarlo a la basura,” porque, como es fácil de comprender, yo no tenía ganas de bañarme con un cocodrilo. Esto sería muy incómodo y yo ya estaba muy cansado después de la faena, pero esto, creo yo, no hace falta explicar. Pasó luego que se me ocurrió una i dea: “¡Pues hombre! no lo puedes echar a la basura porque si acaso fuese de Margarita (mi mujer) ella se enfadaría muchísimo y esto sería, como es fácil de comprender, gran problema para ti además del cansancio que ya tienes después de la faena.” Esto todo me dije yo a mí mismo y luego proseguí: “Pues bueno, se lo pregunto a ella y se acaba el asunto. ¡Qué fácil! ¿Eh?”… Úryvek povídky Krokodýl ve vaně: Formou dopisu nevzdělaného dělníka psychologovi plného nespisovného jižanského malebného výraziva je rozvíjena absurdní fraška o manželské krizi, kdy se partneři přou o neexistující maličkosti, zatímco důležité a do očí bijící věci nevidí… 96 Příloha VI Fotografie S německou cembalistkou Barbarou Marií Willi, zámek Vranov nad Dyjí, léto 1998 97 Jan Škrdlík v romském klubu v Brně, prosinec 2004. Vpravo jedna z asistentek, Kateřina Danielová. Skupina frekventantů kurzů v Opočně, červenec 2008 98 Nekonečné prérie Kansasu, turné podzim 2005 Prodej CD po koncertě s japonskou klavíristkou Michiko Otaki, Bute, Montana, turné podzim 2005 99 Snímek z filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano Zleva doprava: Pierrot – Lukáš Vokál, Arlecchino – Adam Sojka, Colombina – Hana Kachlířová, Dottore – Petr Németh Snímek z filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano Jan Škrdlík v roli tuláka-violoncellisty 100 Bílé Karpaty, léto 1965. Zleva doprava: umělcova matka Anna, dvě náhodné děti, Jan Škrdlík, sestra Alena Ostrov Elba, léto 2005. Zleva doprava: syn Filip (1992), syn Jakub (1988), Jan Škrdlík, syn Kryštof (1997) 101 Příloha VII Ukázky nahrávek – sampler Informace k nahrávkám na přiloženém CD: 1. Ludwig van Beethoven Sonate g-moll op. 5 Nr. 2, Rondo Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – piano Besední dům, Brno, 28.3.2006, live 8:48 2. Josef Mysliveček Koncert C dur, Tempo di menuetto Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists bývalý Premonstrátský klášter, Brno, 11.1.2004, studio 5:30 3. Leoš Janáček Pohádka pro violoncello a klavír, Con moto 3:55 Jan Škrdlík – violoncello, Renata Ardaševová – piano Český rozhlas, Ostrava, 28.9.1998, studio 4. J. Christian Bach Konzert c-moll, Allegro ma molto energico 4:06 Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists Konvent Řádu milosrdných bratří, Brno, 30.7.2004, studio 5. Jiří Matys Hudba pro violoncello solo II., Volně Jan Škrdlík – violoncello Konzervatoř a ladičská škola J.Deyla, Praha, 15.11.2005, live 1:50 6. Bohuslav Martinů 3. sonáta, Poco andante Moderato Jan Škrdlík – violoncello, Renata Ardaševová – piano Český rozhlas, Ostrava, 24.4.1998, studio 7:37 7. Claude Debussy Sonate pour violoncelle et piano, Final Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – piano Besední dům, Brno, 28.3.2006, live 4:05 8. Miloš Štědroň Banalissimo Jan Škrdlík – violoncello, Brno Chamber Soloists bývalý Premonstrátský klášter, Brno, 14.12.2003, studio 3:41 9. Olivier Messiaen Louange à l’Éternité de Jésus Jan Škrdlík – violoncello, Šárka Besperátová – piano Palacio de congresos, Zaragoza, Spain, 12.11.2003, live 8:20 102 Odkazy: 1 rozhovor pro časopis Xantypa/červen 2002, str. 86 2 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 21 3 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 4 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 20 5 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 6 Art Petra, programová nabídka pro sezónu 1997-1998 – z archívu agentury 7 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 8 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 9 email Jana Škrdlíka z 24. 11. 2002 muzikologovi Michaelu Beckermanovi 10 rozhovor 14. 3. 1995 v Hempsteadu, New York – volně převyprávěno 11 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 12 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 13 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 14 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 20 15 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 20 16 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 17 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 20 18 Česká televize 2 - Portréty Jan Škrdlík violoncellista – 12.7.2005 19 z článku Jana Škrdlíka „Výlety s tátou“ pro časopis Kamínky 21/2007/květen-červen, str. 12 20 rozhovor 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 21 dopis (email) autorovi knihy z 18. 8. 2007 22 rozhovor pro časopis Xantypa/červen 2002, str. 87 23 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 19-20 24 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 18 25 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 19 26 rozhovor pro časopis Talent/listopad 2004, str. 19 103 Rejstřík jmenný, místopisný a věcný: Apolín, Stanislav 40 Ardašev, Igor 21 Ardaševová, Renata 21-23, 35, 67-68 Ardor musicus 27, 63, 64-65 Art Petra (umělecká agentura) 21, 32, 75, 76, 103 Atlanta 25 Austerlitz (skladba Miloše Štědroně) 38, 69, 75 Bach, Johann Sebastian 24, 29, 31, 35, 36, 53, 76, 102 Banalissimo (skladba Miloše Štědroně) 37, 69. 102 Barcelona 17, 18 Beckerman, Michael 17, 23, 103 Beethoven, Ludwig van 18, 22, 64, 65, 76, 78, 102 Benelux 28 Besa Pospíšilová, Petra 38, 57, 72, 75, 76, 102 Besperát, Jiří 66 Besperátová, Šárka 20, 66, 79, 102 Běťák, Ludvík 74 Bílková Mašová, Kateřina 27, 40, 65, 79 Bojkovice 10 Bösendorfer 34 Brahms, Johannes 22, 76 Brněnští komorní sólisté 27, 28, 37, 66-67, 75, 79 Brno 11, 15, 16, 22, 23, 32, 33, 36, 53, 54, 55, 62, 69-73, 75, 93, 98, 101, 102 Brněnka (maloobchodní síť) 58 Brom, Rafael 31, 32 Břízová, Jitka 51, 72-73 Budmen, Lawrence 31, 32 Café 99, kavárna 71 Cervantes, Miguel de 18 Cikrle, Vojtěch 55 Cinádrová, Šárka 55 Claret, Luis 17 Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano (film) 57, 73, 100 104 Cleveland 25 Columbia 25 commedia dell‘ arte 57 Costede, Jürgen 36 Čapek, Karel 10 Česká televize 50, 73, 103 České barokní trio 27, 28, 65, 78, 79 Československo 18, 35, 57, 111 Český rozhlas 31, 33, 35, 64, 67, 75 Danielová, Kateřina 98 Dayton 25 Debussy, Claude 38, 57, 58, 73, 76, 100, 102 Doležil, Miroslav 14 Dolní Bojanovice 33 Don Quijote 18 Dopisy Marie Luisy 49 Dostojevský, Fjodor Michajlovič 10 Edison, Thomas Alva 32, 37 Effatha (hudební festival) 55, 64 Eliáš, Alois 10 Ensemble Messiaen 20, 27, 28, 65-66, 79 Evangelická církev metodistická v Ostravě 54 Evropa 20, 24, 25, 73 Festival Miami 20 film 28, 33, 38, 56-58, 69, 73, 100 Filia (čili Sdružení Filia – stacionář pro mentálně postižené) 56 France, Anatole 10 Francie 57 Francisca (peruánská katolická misionářka v Brně) 55 Fukačová, Michaela 70 Gnosis (hudební vydavatelství Jiřího Plocka) 36, 37, 71, 75, 77 Görlitz 55 Graffe, Jaromír 66 Graffe, Štěpán 66 Hališka, Jan 14, 16 Harrell, Lynn 31 Havlátová, Marie 27, 65 105 Havlík, Bedřich 15, 16 Hečko, Michal 58 Heran, Bohuš 14, 57 Hlinkova garda 10 Hnátek, Vratislav 58, 74 Hofstra University 25 Hollywood 25 Homolka, Adam Emanuel 47, 56 Hotýlek v srdci Evropy (film) 73 Hurník, Lukáš 67 Chuchro, Josef 16 II. smyčcový kvartet „Listy důvěrné“ 16 Jakubíček, Martin 24, 65, 78, 79 Janáček, Leoš 16, 19, 21, 23, 26, 31, 32, 34, 35, 37, 67, 75, 76, 102 Janáčkova akademie múzických umění v Brně 15, 19, 21, 23, 72 Ježíš 56 Jung, Carl Gustav 71, 93 Kachlířová, Hana 100 Kam jsme to dospěli (báseň) 50 Karlova univerzita 9 Kartousová, Vladimíra 58, 74 Kašpar, Ivo 40 Klub přátel Filharmonie Brno 62 Kodály, Zoltán 67, 68, 75 Koláčný, Ondřej 51, 72-73 Konstelace (skladba Lukáše Hurníka) 67 Konzervatoř 13, 14, 16, 39, 40, 42, 71, 72, 73, 102 Kovář, Miroslav 62, 76, 77 ladění 23, 24, 44, 47 Las Cartas de María Luisa 49 Letní škola barokní hudby v Kelči 40 Lichnovská (rodné jméno Renaty Ardaševové) 21 Lichnovský (kníže) 22 Louange à l’Éternité de Jésus (skladba Oliviera Messiaena) 20, 55, 102 Luhačovice 33, 67 Macháček, Mojmír 55 Majer, Jan (kaplan věznice v Břeclavi) 55 106 Martinů, Bohuslav 64, 65, 75, 102 Masaryk, Tomáš Garrigue 10 Matys, Jiří 51, 70, 77, 78, 102 Messiaen, Olivier 20, 27, 28, 53, 55, 65, 102 Mexiko 51, 73 Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro 19 Mezinárodní soutěž O cenu Beethovenova 18 Mikulov 33 Mistr Jan Hus 9 Moravské kvarteto 16 Mozart, Wolfgang Amadeus 26, 75, 76 Murcie 18, 40 Musica (hudební vydavatelství) 34 Musica brunensis (hudební festival) 64 Mysliveček, Josef 31, 37, 75, 102 Nechvátalová, Miluše 56 Németh, Petr 100 Nova (televizní stanice) 56 Novotný, Tomáš 54 Opočno 40, 41, 42, 51, 71, 98 Oravec, Michal 58 Orquesta Sinfónica de Yucatán 73 Ostrava 11, 33, 54, 102 Ostravská univerzita 54 Otaki, Michiko 62, 99 Palm Beach 25 Pečman, Rudolf 16 Pinknerová, Hana 56 Pittsburgh 25 Plocek, Jiří 36, 37, 71 Plocek, Karel 21, 64, 70-71, 77, 78 Portréty (pořad ČT 2) 50, 73, 103 Poscharsky-Ziegler, Anastasia 31, 32 Praha 16, 33, 73 Prokofjev, Sergej Sergejevič 34 Quatuor pour la fin du Temps (skladba Oliviera Messiaena) 65 Rakousko-Uhersko 10 107 Rok české hudby 2004 37, 67 romský klub 53, 55, 98 Rous, Antonín 28, 65, 78 Rozhlas (časopis) 31 Rudolfinum 70 Růžička, Milan 58, 73 Růžičková, Zuzana 23, 68 Říčná, Magdalena 58, 74 Řezníček, Petr 36 Sdružení Filia (stacionář pro mentálně postižené) 56 Schwarzová, Kateřina 27, 65, 79 Slovácko 10, 11 Smyčcové trio Gideon 27, 63-64, 70, 71, 77, 78, 79 Sojka, Adam 100 Sonate pour violoncelle et piano (skladba C.Debussyho) 38, 57, 73, 100, 102 Soutěž Pražského jara 19 Spojené státy či USA či Státy 8, 20, 28, 62, 64, 66, 111 Spolek přátel hudby, Brno 55 Státy či Spojené státy či USA 8, 20, 28, 62, 64, 66, 111 Suk, Josef (houslista) 35 Suk, Josef (skladatel) 75 Svoboda, Josef 57 Šimíček, Jan 33 Škrdlík, Filip 51, 101 Škrdlík, Jakub 50, 51, 101 Škrdlík, Jaroslav 11 Škrdlík, Kryštof 51, 91, 101 Škrdlík, Miloš 58 Škrdlíková, Alena 11, 101 Škrdlíková, Anna 11, 101 Škrdlovice 9 Škrle 9 Škrlovice 9 Šlapanská, Eva 5 Špalek, Karel 58 Španělsko 18, 33 Štědroň, Miloš 16, 31, 37, 38, 69-70, 75, 78, 102 108 Švancara, Josef 74 Švýcarsko 38, 72 The Miami Herald 31 Trhala fialky dynamitem (film) 73 Trio Gideon (Smyčcové trio Gideon) 27, 63-64, 70, 71, 77, 78, 79 Tvá slova (básnická sbírka) 49, 50, USA či Spojené státy či Státy 8, 20, 28, 62, 64, 66, 111 Valero Abril, Pedro 34 Vašáryová, Magda 35 Vašta, Jan 62, 76-78 Veis, Daniel 16 Vídeň 34, 64 Videoklip 57, 58 Vokál, Lukáš 100 Výlety s tátou (populárně-sociologická úvaha) 52, 103 Využití intonačních pásem ve hře na smyčcové nástroje (odborná studie) 45 Wagner, Susanne 27, 64, 65 Wallinger, Pavel 26, 62, 63, 64, 70, 71, 76-78 Wallingerovo kvarteto 23, 25, 27, 34, 62-63, 72, 75-77, 79 Washington 25 Wawraczová, Alena 55 Werkmeister III (typ ladění) 24 Wihan, Hanuš 14 Willi, Barbara Maria 21, 23, 27, 33, 36, 44, 68-69, 78, 79, 97 Zaragoza 20, 102 Zenkl, Luděk 11, 74 Zenkl, Radim 11 Zjevení Janovo 55, 56 Žďár nad Sázavou 9 109 Literatura a prameny Bohuš Heran: Muzikantův skicář, Hudební matice Umělecké besedy v Praze, Průmyslová tiskárna v Praze, 1946 Ivan Měrka: Violoncello – dějiny, literatura, osobnosti, Montanex, a.s., 1995 Mikuláš Bek: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti, Ústav hudební vědy FFMU v Brně, KLP Praha, 2003 E. Ješutová a kol.: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí českého rozhlasu, 1. vydání, Český rozhlas 2003 Mark Lindley and Cody Lindley: Lutes, Viols and Temperaments (kniha o historických laděních), Cambridge University Press, 1984 Jan Škrdlík, Jakub Škrdlík, Filip Škrdlík a Kryštof Škrdlík: Tvá slova (básnická sbírka), Art Petra, 2008 Periodika: Časopis Talent, listopad 2004 Časopis Xantypa, červen 2002 Filmové snímky: Česká televize 2 - Portréty Jan Škrdlík violoncellista – vysíláno 12.7.2005 Dopisy a jiné: Email Jana Škrdlíka z 24. 11. 2002 Michaelu Beckermanovi Email Jana Škrdlíka z 18. 8. 2007 autorovi Rozhovor autora s Janem Škrdlíkem z 14. 3. 1995 v Hempsteadu, New York – volně převyprávěno Rozhovor autora s Janem Škrdlíkem 11. 11. 2005 ve Valdese, Severní Karolína – nahrávka 110 O autorovi Radoslav Kvěch se narodil v roce 1941 v Pensylvánii v rodině českých emigrantů, kterým se podařilo uprchnout z Československa za dramatických okolností v roce 1938. Po rodičích zdědil lásku k umění, zejména slovesnému a hudebnímu a k obojímu zaměřil svá studia. Slušná ekonomická situace rodiny umožnila dosažení nejvyššího možného vzdělání na tomto poli a po krátkém působení středoškolského profesora strávil Radoslav Kvěch podstatnou část svého života přednášením na několika vysokých školách, z toho nejdelší čas na Hofstra University v Hempsteadu na Long Islandu vyučováním estetiky a dějin umění. Vyučoval také v rámci meziuniverzitního dvouletého výměnného pobytu na Universidad Panamericana Sede México v Mexico City. S Janem Škrdlíkem se poprvé setkali na koncertě ve Státech v roce 1995. Úmysl vytvořit umělcovu obsáhlejší biografii pojal Radoslav Kvěch o deset let později v roce 2005 poté, co violoncellista uspořádal rozsáhlé sólové turné s doprovodem orchestru po Spojených státech. 111 © Art Petra 2009 Povoláním – člověk, biografie violoncellisty Jana Škrdlíka Napsal Radoslav Kvěch Úvodní slovo Eva Šlapanská Použité fotografie – archív Malba na přebalu z produkce klientů Sdružení Filia 112
