Choroby jetele a vojtěšky - Výzkumný ústav pícninářský, spol. s ro

Choroby víceletých pícnin a možnosti ochrany proti nim
Působení fytopatogenních organismů znamená jedno z nejvážnějších omezení při
pěstování kulturních rostlin. Víceleté pícniny (především vojtěška setá, jetel luční) mají z
tohoto hlediska určité specifické postavení. Ačkoliv zaujímají podle velikosti pěstebních
ploch jedno z předních míst, nejsou v pravém slova smyslu tržními plodinami. Tvoří většinou
mezičlánek k dosažení ekonomického efektu v navazující živočišné výrobě. Tento
ekonomický aspekt se mnohdy odráží i v hodnocení významu pícnin a sehrává svou roli i v
ochraně pícnin před působením fytopatogenních organismů.
V průběhu minulých desetiletí se měnily názory na využitelnost jetelovin a také na
parametry, kterých by měly ve formě nových odrůd dosahovat. Není tak dávno doba, kdy
téměř jediným kritériem hodnotícím kvalitu odrůd byl výnos. V současné době se
vzrůstajícím významem jetelovin nejen jako pícnin na orné půdě, ale také jako významných
komponent různě koncipovaných a pro různé účely modifikovaných směsí do popředí
vystupuje požadavek na dobrý zdravotní stav a na zvýšenou vytrvalost a
konkurenceschopnost.
V pěstitelské praxi se mnohdy patogenním činitelům jetelovin a chorobám, které
vyvolávají, věnuje menší pozornost s odůvodněním, že ekonomický dopad těchto chorob není
příliš výrazný. Samozřejmě, že při různém způsobu využívání (pícní porosty, porosty
semenné, počet sečí, apod.) jejich důležitost kolísá. Obecně však lze konstatovat, že patogenní
organismy mají vliv na vytrvalost rostlin i na kvantitu a kvalitu sklizně. Nejvýznamnější
ztráty způsobují patogenní organismy vyvolávající choroby vaskulárního a kořenového
systému. Významná je ale také celá řada patogenů parazitujících na nadzemních částech
rostlin. Jejich působení je většinou predispozicí k dalšímu napadení, omezuje asimilační
plochu, v důsledku čehož dochází ke snížení výnosů. Dalším faktorem je oslabení rostlin před
zimou s možnými negativními následky při přezimování a nezanedbatelná je také produkce
širokého spektra antinutričních látek, které mohou mít význam při zkrmování takto napadené
píce.
V následném textu jsou poprvé v souhrnné podobě uplatněny nové či revidované české
názvy chorob tak, jak vyplynuly z revize, která je výsledkem práce odboru rostlinolékařství
České akademie zemědělských věd a jejíž pravidla byla publikována v časopise Úroda (2005,
příloha, 1-16). Spolu s pravidly bylo publikováno revidované názvosloví pro první dvě
skupiny plodin, a to pro vojtěšku setou a jetel luční a pro pícní a trávníkové trávy. V souladu
se schválenými pravidly vstupuje revidované názvosloví v platnost zveřejněním v dostupném
odborném zemědělském periodiku. Nové názvosloví je závazné pro časopisy a publikace
vydávané pod záštitou Odboru rostlinolékařství ČAZV a je doporučené k užívání odborné
veřejnosti. Proto i v tomto příspěvku jsou u jednotlivých patogenů a chorob již tyto nové
názvy použity.
Choroby jetele lučního
Jetel luční (Trifolium pratense L.) je v současné době v České republice reprezentován 25
registrovanými odrůdami tuzemského i zahraničního původu na diploidní i tetraploidní
úrovni. Pěstitelům je tedy k dispozici poměrně široké odrůdové spektrum. Jetel luční může
být hostitelem více než 60 druhů patogenních organismů. O nejzávažnějších z nich, jejich
výskyt zaznamenáváme každoročně a mají určitý ekonomický význam, je zmíněno v dalším
textu.
Virové mozaiky jetele
Závažnými původci chorob jetele lučního jsou viroví patogeni. Nejrozšířenějším je virus
žluté mozaiky fazolu (Bean yellow mosaic virus – BYMV – obr. 1 ), který byl v České
republice determinován na různých stanovištích v 75-94 % vzorků rostlin s příznaky virové
infekce. Kromě tohoto druhu se z virových patogenů vyskytují i virus vrcholové nekrózy
hrachu (Pea top necrosis virus - PTNV), virus žilkové mozaiky jetele lučního (Red clover
vein mosaic virus- RCVMV), virus mozaiky vojtěšky (Alfalfa mosaic virus- AMV) aj. Viroví
patogeni způsobují na rostlinách jetele lučního různé typy příznaků - mozaiky, strakatosti,
skvrnitosti, kroucení listů apod. V přírodě se většina těchto patogenů rozšiřuje hmyzími
přenašeči, převážně mšicemi. Virové choroby patří k činitelům negativně ovlivňujícím výnos
zelené hmoty a semen, napadené rostliny jsou často retardovány v růstu a vytvářejí méně
hlávek. Z hlediska vytrvalosti k závažným důsledkům napadení patří i zvýšený úhyn
napadených rostlin. Jelikož vůči virovým patogenů není známa komerčně využitelná
chemická ochrana, pozornost se zaměřuje na šlechtění na rezistenci. V současné době je
v České republice registrována odrůda Rezista se zvýšenou hladinou rezistence vůči virovým
patogenům.
Padání klíčních rostlin jetele – seed rot and damping-off
Rané růstové fáze jsou ohroženy komplexem patogenních mikroorganismů, tvořících
mikrofloru osiva a rhizoplánovou mikrofloru. Dominantními mikroorganismy jsou druhy rodů
Pythium a Fusarium. Ve spojení s nevhodnými kultivačními podmínkami (zamokřený
pozemek, nevyrovnaná výživa) dochází k padání klíčních rostlin, a tím k výrazné redukci
počtu jedinců již v okamžiku založení porostu. Pokud se k působení mikroorganismů přidá
ještě žír brouků - listopasů z rodu Sitona, může dojít k totálnímu odumření vzcházejícího
porostu. Možnosti ochrany spočívají ve výběru vhodných lokalit, výsevu kvalitního
certifikovaného osiva, dodržení základních pěstitelských zásad a v insektofungicidním
moření osiva.
Krčkové a kořenové hniloby jetele – Fusarium root rot
Původce: Fusarium spp.
Bílá hniloba jetele (dříve: rakovina jetele) – Sclerotinia crown and root rot
Původce: Sclerotinia trifoliorum
V současné době jsou choroby kořenového systému hlavním limitujícím faktorem při
pěstování jetele lučního. Do tohoto komplexu patogenů můžeme zařadit původce bílé hniloby
jetele, Sclerotinia trifoliorum a původce hnilob kořenové soustavy především z rodu
Fusarium. Dříve byl s pěstováním jetele lučního spojen pojem vyzimování a za jeho příčinu
se považovala houba Sclerotinia trifoliorum. S postupujícím šlechtěním nových odrůd a
zlepšenou technologií pěstování se podařilo do určité míry vliv tohoto patogena eliminovat, i
když zatím není, s výjimkou odrůdy Tábor, u žádné české odrůdy deklarována geneticky
fixovaná rezistence. V současné době se za hlavní původce patologických poškození
kořenových pletiv považují zástupci rodu Fusarium, v našich podmínkách především druhy F.
avenaceum, F. culmorum, F. solani a F. oxysporum.
Patologický projev těchto patogenů tkví v poškození pletiv kořenového krčku a kořenů,
patrném na příčném i podélném řezu. Při invazivním způsobu šíření decimuje tato choroba
disponované rostliny již v roce založení porostu. Přímá možnost ochrany je obtížná a jejím
základem je opět výběr vhodných lokalit a agrotechnických zásahů. Významným faktorem je
výběr vhodných odrůd. Doporučit lze nové, české, tetraploidní odrůdy, u nichž je jedním ze
sledovaných šlechtitelských znaků schopnost omezit vliv těchto houbových organismů. Ve
státních odrůdových zkouškách je testováno tetraploidní novošlechtění s názvem Fresco, u
něhož je po několika cyklech rekurentní selekce zřetelně vyšší odolnost vůči Fusarium spp.
než u odrůd standardních.
Padlí jetele – powdery mildew
Původce: Erysiphe triforii (obr. 2))
Z patogenů poškozujících nadzemní části rostlin jetele lučního má největší význam
původce tzv. padlí, houba Erysiphe trifolii. Typickými symptomy v průběhu vegetace jsou
bělavé moučnaté povlaky listových čepelí, tvořené konidiovým stádiem houby. Výjimkou
není silné napadení hostitelských rostlin již v roce založení. Patogen se šíří především
v teplém a suchém počasí letních měsíců. Infekce se rozšiřuje konidiemi, v druhé půli
vegetace se vytváří kulovité vřeckaté plodnice - kleisthotecia. Při delší periodě napadení
dochází k redukci výnosu především u semenných sečí, ke snížení vytrvalosti a schopnosti
rostlin přezimovat. Mimo to narušení integrity listových pletiv umožňuje sekundární infekci
dalšími parazity. Náchylnější k napadení jsou tetraploidní odrůdy zřejmě díky histologické
struktuře epidermis a listového parenchymu a složení epikutikulárních vosků. Zkrmování
silně napadené píce může u zvířat vyvolat trávící i jiné zdravotní potíže, poněvadž houba
stimuluje produkci antinutričních látek ze skupiny kyanogenních glykosidů. Možnosti
ochrany spočívají především v dodržování zásad správné agrotechnické praxe včetně úklidu
posklizňových zbytků, na kterých houba přežívá do dalšího roku. Pro přímou ochranu
semenných porostů byla doporučena aplikace některých fungicidů typu Bayleton.
Spála jetele – northern antracnose
Původce: Aureobasidium caulivorum, syn.: Kabatiella caulivora
Napadení uvedenou houbou se projevuje na všech nadzemních orgánech rostlin jetele
lučního, ale nejnápadněji na stoncích a řapících, kde se vytváří zpočátku malé, protáhlé tmavé
skvrny se světlejším středem, které se rychle zvětšují a vytváří pruhy. S postupem odumírání
pletiva dochází uvnitř skvrny k propadání, orgán nad skvrnou vadne a usychá a v místě
skvrny dochází často ke zlomení. Patogen se silně projevuje především v užitkových letech a
rozvoj choroby podporuje vlhké a teplé počasí. Při silnějším výskytu tohoto patogena byly
zaznamenány i 50% ztráty na výnosech. Základní metodou ochrany je opět dodržování
agrotechnických zásad. Patogen se přenáší osivem, proto účinným ochranným opatřením je
fungicidní moření osiva. Moření osiva je v podstatě jediný přímý rostlinolékařský zásah
aplikovatelný u jetele lučního, který by ale měl významný efekt pro zajištění zdravého vývoje
vzcházejících rostlin. Do současné doby se osivo moří jen ojediněle.
Listové skvrnitosti
Skupinou hospodářsky významných hub jsou parazité způsobující listové skvrnitosti. Patří
sem především Phoma pinodella (jarní černá skvrnitost jetele) vytvářející na čepelích listů
drobné skvrny, které se často slévají a způsobují vadnutí a opad listů. Příznačný pro tohoto
patogena je velmi časný výskyt na jaře. Každoročně se v porostech jetele lučního vyskytuje
poškození, které vyvolává houba Pseudopeziza trifolii (obecná skvrnitost jetele). Listové
čepele jsou posety drobnými okrouhlými skvrnami s nepravidelným ozubeným okrajem.
Uprostřed skvrny se ve druhé polovině léta vytváří i pouhým okem viditelné pohárkovité
apothecium. Silněji napadené listy vadnou a usychají. Z dalších patogenů parazitujících na
listových čepelích má určitý význam původce rzivosti jetele (obr. 3), houba Uromyces
trifolii. Jedná se o jednobytnou rez s typickými kupkami uredospor a teleutospor. Pletiva
v místě infekce žloutnou a zasychají.. Při vlhčím průběhu počasí lze v porostech nalézt ve
významnějším rozšíření houbu Colletotrichum trifolii (antraknóza jetele), která na horní
straně listů vytváří nažloutlé až hnědé skvrny rozložené především podél žilnatiny.
Choroby vojtěšky
Obdobně jako pro jetel luční i pro vojtěšku (Medicago sativa L.) platí, že je napadána
širokým spektrem patogenů, z nichž ovšem ekonomický význam mají jen někteří.
Virové mozaiky vojtěšky
Jedním z důležitých virových patogenů je virus mozaiky vojtěšky. Jedná se o polyfágní
druh, který napadá celou řadu hostitelů z různých čeledí. Na vojtěšce způsobuje, především
zjara, viditelnou žlutozelenou mozaiku, přes letní období vlivem vyšších teplot bývají tyto
příznaky maskovány. Tento patogen způsobuje významné ztráty píce i semene především
ovlivňováním symbiotického aparátu rostlin vojtěšky. Ochrana je velmi problematická, dosud
nebyla vyšlechtěna žádná odrůda s vyšší hladinou rezistence vůči tomuto viru.
Padání klíčních rostlin vojtěšky – damping-off
Symptomatologie i význam tohoto onemocnění jsou téměř totožné jako u jetele lučního.
Verticiliové vadnutí vojtěšky – Verticillium wilt
Původce: Verticillium albo-atrum
Fusariové vadnutí vojtěšky – Fusarium wilt
Původce: Fusarium oxysporum f.sp. medicaginis
Bakteriální vadnutí vojtěšky – bacterial wilt
Původce: Clavibacter michiganensis subsp. insidiosus
(dříve: cévní vadnutí vojtěšky)
Chorobou vojtěšky s dominantním významem je vadnutí (obr. 4). Je to komplexní
onemocnění, vyvolávané houbovými patogeny Fusarium oxysporum, Verticillium albo-atrum
a bakterií Clavibacter michiganensis subsp. insidiosus. V průběhu posledních desetiletí došlo
u nás k posunu důležitosti jednotlivých mikroorganismů od bakterie k houbám. Tento posun
byl způsoben částečně šlechtitelským zásahem, poněvadž všechny materiály v
novošlechtěních se testovaly na rezistenci, jednak změnou v pěstebních technologiích a
změnami v půdní mikrofloře. V současné době jsou oba houbové organismy hlavními původci
tohoto onemocnění.
Možností ochrany je volba vhodné odrůdy především domácí provenience (Zuzana,
Morava, aj.), s deklarovanou vyšší úrovní rezistence k původcům cévního vadnutí. Aplikace
pesticidů nepřichází v praxi vzhledem ke komplikované etiologii choroby v úvahu.
Obecná skvrnitost vojtěšky – common leaf spot
Původce: Pseudopeziza medicaginis (obr. 5)
Tento patogen má z parazitů poškozujících nadzemní části vojtěšky primární význam.
Vyskytuje se na celém světě a také v České republice je zaznamenáván každoročně. Patogen
vyvolává na listech tvorbu malých kulatých, tmavě hnědých skvrn, které jsou lemovány
zubatým okrajem a nesplývají. Podobně jako u jetele i zde je možné ve druhé půli vegetace ve
skvrnách zaznamenat světle hnědá apothecia. Napadené listy žloutnou a opadávají. Tato
rozsáhlá defoliace snižuje vedle výnosu i kvalitu sklizené píce a také vitalitu rostlin. Pro
rozvoj patogena je důležitá vysoká vzdušná vlhkost, proto při suchém a teplém průběhu léta
dochází pravidla ke zpomalení či zastavení infekce.
Žlutá skvrnitost vojtěšky – yellow leaf blotch
Původce: Leptotrochila medicaginis, syn.: Pseudopeziza jonesii
Původce tohoto onemocnění napadá vojtěšku ve všech oblastech jejího pěstování, zejména
při nižších srážkách v teplejších letech. Symptomatologicky se napadení projevuje zpočátku
malými chlorotickými skvrnami na listových čepelích, které mohou především u náchylných
jedinců později splývat a vytváří se podlouhlé chlorotické nekrózy podél nervatury. Protože se
opět jedná o houbu z třídy Ascomycetes, výsledkem pohlavního rozmnožování jsou askospory
uvolňované z přezimujících apothecií.
Jarní černá skvrnitost vojtěšky – spring black stem and leaf spot
Původce: Phona medicaginis
Jak napovídá český název choroby, již velmi časně z jara se na řapících a listových čepelích
objevují první symptomy napadení touto houbou v podobě četných drobných černých skvrn.
Při silnějším infekčním tlaku skvrny splývají a listy postupně vadnou a opadávají. Patogen se
může za příznivého průběho počasí spolupodílet i na vzniku krčkových a kořenových hnilob.
Houba je přenosná osivem, proto stejně jako u jetele lučního by efektivní možností ochrany
bylo fungicidní nebo insektofungicidní ošetření semen.
Plíseň vojtěšky – downy mildew
Původce: Peronospora trifoliorum f.sp. medicaginis-sativae
Napadení tímto patogenem zaznamanávají pěstitelé vojtěšky především v letech s častými
dešti. Napadení se projevuje chlorotickými žlutými skvrnami na listech, které postupně
hnědnou a opadávají. Na spodní straně listů se objevuje šedavý povlak konidioforů, jimiž se
houba šíří.
Závěr
Napadení obou hlavních jetelovin houbovými patogeny má nesporně negativní vliv na
jejich výkonnost. Ke zlepšení zdravotního stavu přispívá vedle dodržování celého komplexu
pěstebních opatření především výběr odrůdy. Mnohé polní pokusy v různých lokalitách naší
republiky prokázaly, že v parametrech zdravotního stavu jsou odrůdy vyšlechtěné v tuzemsku
přece jen stabilnější než odrůdy zahraniční. Samozřejmostí by měl být výsev certifikovaného
osiva. Z komplexu pěstebních opatření vystupují do popředí při vyšším napadení časnější
fytosanitární seče, jarní regenerace porostů a úklid posklizňových zbytků.
Obr: 1: Virus žluté mozaiky fazolu (Bean yellow mosaic virus – BYMV )
Obr. 2: Padlí jetele (Erysiphe triforii)
Obr. 3: Rzivost jetele (Uromyces triforii)
Obr. 4: Bakteriální vadnutí vojtěšky (Clavibacter michiganensis subsp. insidiosus)
Obr. 5: Skvrnitost vojtěšky (Pseudopeziza medicaginis)
RNDr. Jan Nedělník, PhD.
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko
Ing. Radovan Pokorný, PhD.
MZLU Brno
Foto: Ing. Jana Víchová, PhD.