Stáhnout jako PDF

Transkript

Stáhnout jako PDF

Pojistný
obzor
Ročník 86
2009
4
Časopis
českého
pojišťovnictví
OBSAH
EDITORIAL
NA AKTUÁLNÍ TÉMA
Cesta ke sjednocení pravidel pro distribuci finančních produktů
(Mgr. Klára Hájková)
Zprostředkování finančních produktů v centru zájmu evropských legislativců
(Mgr. Ondřej Karel)
Zveřejňovat náklady na finanční produkty, nebo ne?
Anketa mezi zástupci regulace, dohledu, profesních asociací a sdružení
a vybranými členy České asociace pojišťoven
(Mgr. Ema Novotná)
LEGISLATIVA A PRÁVO
Ohlédnutí za zákonem o pojišťovnictví
(Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.)
Prováděcí vyhlášky k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví
(RNDr. Monika Šťástková)
„Datové schránky usnadňují komunikaci“
Rozhovor s Prof. Ing. Vladimírem Smejkalem, CSc. LL.M.
(Marcela Kotyrová)
Z nových právních předpisů
(Mgr. Eva Kozojedová)
EKONOMICKÉ INFORMACE
Odměny pojišťovacích zprostředkovatelů a daně
(Ing. Jana Šťovíčková, Ing. Jana Antošová)
Uplatnění DPH na převod souboru zajišťovacích smluv – nový rozsudek ESD
Ing. Jana Šťovíčková
Role pojistných matematiků v rámci Solventnosti II
(Ing. Imrich Lozsi)
„Ekonomika představuje největší riziko“
(Lloyd’s Communications)
POJISTNÉ PRODUKTY
Fenomén Vánoc a pojistné události
(Ing. Vladimír Fuchs)
Škody na zdraví ze zimních sportů
(JUDr. Irena Třešňáková)
Pojištění v oblasti obnovitelných zdrojů
(Ing. Dušan Skoták)
Pojištění pohřbu se vrací na trh
(Ing. Jana Hrdinová, Ph.D.)
ZE SVĚTA
Obamova zdravotní reforma hledá své uplatnění
(Ing. Petr Pavlík)
Zdravotnictví za hranicemi: Nizozemí
(Kolektiv autorů projektu Kulatý stůl)
ČAP partnerem Norska v projektu na výměnu zkušeností
v oblasti boje s pojistným podvodem
(Mgr. Ondřej Karel)
Z DOMOVA
„Pojišťovny jsou nervózní ze sdílení informací“
Rozhovor s Paulem Robinsonem z IBM
(Mgr. Ema Novotná)
Vzácná návštěva z Lloyd’s zavítala do Prahy
(Mgr. Ema Novotná)
Pojišťovací makléři bilancovali
(Ing. Zdeňka Indruchová)
Ještě k zákonu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
(JUDr. Adriana Vavrušková)
Datové schránky v právním řádu ČR
Recenze publikace
Z tiskových zpráv členských pojišťoven
INSURANCE DIGEST
“Insurers Are Nervous about Sharing Information”
Interview with Paul Robinson from IBM
(Ema Novotná)
4
6
8
11
12
15
17
18
20
21
23
26
27
29
30
32
33
37
38
40
41
42
42
43
45
Vážení čtenáři,
Foto: ČAP
ani se tomu nechce věřit, ale máme za sebou další rok a vy držíte v rukou poslední letošní číslo Pojistného obzoru. Koloběh času
nelze zastavit, je ale možné jej smysluplně
naplnit. Proto ani v tomto roce nechyběly
na stránkách pravidelných rubrik rozhovory,
názory, analýzy a informace významných odborníků a zástupců jak z oboru pojišťovnictví,
tak i státní správy. Snad vám otištěné články
pomáhaly při řešení problémů v každodenní
práci, inspirovaly vás a možná jste si u nich
zároveň i trochu odpočinuli.
A na jaká témata jsme se koncem roku zaměřili tentokrát? V posledních měsících se
na všech frontách začalo intenzivně rozebírat, zda zveřejňovat náklady na finanční
produkty, nebo nikoli. A pokud ano, jaké
vlastně a jakým způsobem. Nemohli jsme
zůstat stranou. V rubrice „Na aktuální téma“
proto přinášíme sondu do současné situace jak z českého, tak evropského pohledu
očima Kláry Hájkové, náměstkyně ministra
financí, respektive Ondřeje Karla, specialisty
na mezinárodní vztahy České asociace pojišťoven (ČAP). Zcela jistě se necháte vtáhnout
do diskuse, kterou jsme otevřeli na stranách
8–10. Každý ze sedmi oslovených odborníků
objasňuje problematiku z pohledu své instituce. Názorová mozaika vám pak poskytne
jedinečnou šanci utvořit si o dané problematice ucelený obrázek.
Pojišťovací zprostředkovatelé, ovšem z hlediska nastavování schémat odměňování,
uvízli v hledáčku manažerek daňového oddělení ze společnosti Deloitte. Více v „Ekonomických informacích“ na stranách 18–21.
Díky trvalé spolupráci s kolegy z Lloyd’s vás
tentokrát seznámíme se zprávou zabývající
se prioritními globálními riziky a ve stejné
rubrice se dočtete, jak na ni reagovali šéfové největších světových firem. Také jsme
měli možnost zúčastnit se říjnové přednášky
předsedy společnosti Lloyd’s Lorda Petera
Levena, která se konala v Praze. Výběr toho
nejzajímavějšího přinášíme na straně 40.
Ze světové problematiky stojí dále za zmínku
příspěvek Petra Pavlíka, jenž rozkrývá hlavní
principy zdravotní reformy USA, kterou se
podařilo Baracku Obamovi počátkem listopadu prosadit ve Sněmovně reprezentantů.
Velmi zajímavý a exkluzivní rozhovor zaměřený
na propojení problematiky pojistných podvo-
dů a informačních technologií nám poskytnul
Paul Robinson, expert pro oblast pojišťovnictví
v IBM, zejména v Asii a Tichomoří.
V neposlední řadě se nám podařilo připravit
i několik sezonně laděných příspěvků. Irena
Třešňáková z české pobočky mezinárodní
likvidační organizace se zaměřila na téma
škod na zdraví způsobených při zimních
sportech v zahraničí a Vladimír Fuchs zmapoval fenomén Vánoc z pohledu vytíženosti
asistenčních služeb. Dlužno podotknout, že
v době hektického předvánočního shonu se
nejednou stane, že klienti pojišťoven začnou
kupříkladu postrádat vozidlo, které jim vlastně nebylo vůbec odcizeno…
Přestože příspěvky, které se na stránkách Pojistného obzoru objevují, nepatří zrovna do kategorie těch oddechových, věříme, že vám
i v dalším roce přinesou zajímavé a smysluplné
informace, které si se zájmem přečtete.
perspective of his or her respective organization. This mosaic of opinions will provide
you with a unique opportunity to obtain
a complex view of the issue.
Deloitte’s tax department managers focus
on insurance agents, this time from the
perspective of setting up the remuneration
system. More on that in “Economic Information” on pages 18–21.
Thanks to ongoing collaboration with Lloyd’s
we can brief you on a report on key global
risks. The same section also presents responses to the report of major global companies’ chiefs. On the top of that we had
a chance to be present at the lecture of the
chairman of Lloyd’s, Lord Peter Levene, who
visited Prague this October. The selection of
the most interesting issues is on page 40.
A look at world events includes a contribution by Petr Pavlík outlining key principles
of the US health care reform that President
Barack Obama managed to push through
the House of Representatives in early November. Of great interest is an exclusive
interview with Paul Robinson, leader of
IBM’s insurance department, discussing
the intertwined issues of insurance fraud
and information technology.
We have also prepared some articles on
seasonal topics. Irena Třešňáková from the
Czech office of an international claim settlement organization discusses insurance
events stemming from injuries suffered in
pursuing winter sports abroad, while Vladimír
Fuchs has mapped out how busy assistance
services get during Christmas holidays. It
must be noted that in the hectic pre-Christmas hustle and bustle, insurance companies’ clients might happen to “lose” their car
which wasn’t actually stolen at all…
Although the articles published in Pojistný
obzor rarely fall into the category of relaxation reading, we believe in the coming year
they will continue to bring you attractive
and meaningful information that you will
find of interest.
Do nového roku bych vám za celý realizační
tým našeho časopisu ráda popřála především hodně zdraví a spokojenosti v osobním
i profesním životě.
Ať se vám v nadcházejícím roce daří,
Ema Novotná
šéfredaktorka
Dear readers,
It is hard to believe that another year has
passed and you are holding in your hands
the last 2009 issue of Pojistný obzor. The
passage of time cannot be stopped but
it’s possible to fill the time with meaningful contents. That’s why this year we have
continued to feature in our regular sections
interviews, opinions, analyses and information provided by leading specialists and representatives from both the insurance sector and state administration. We hope the
published articles have helped you solve
problems arising during your everyday work
and also inspired you and, perhaps, contributed to your relaxation.
What topics did we pick this time as another
year is nearing its end? The past few months
have seen vigorous debate on many fronts
whether to disclose costs of financial products,
or not. And if yes, what products and in
what manner. We could not stand aside. Our
section “Current Issue” is a probe into the
situation in the Czech and European context
by Deputy Finance Minister Klára Hájková
and Ondřej Karel, specialist in international
relations of the Czech Insurance Association (ČAP). You will surely become absorbed
in the discussion unfolding on pages 8–10.
Each of the seven experts we have approached addresses the issue through the
On behalf of the entire production team of
our periodical, I wish you good health and
happiness in your personal and professional
endeavours in the New Year.
With wishes of success in the coming year,
Ema Novotná
Editor- in-Chief
Na aktuální téma
Pojistný obzor 4/2009
3
Na aktuální téma
Cesta ke sjednocení pravidel pro
distribuci finančních produktů
Sílící role externí distribuce
na finančním trhu a trendy,
které ji provázejí, posilují
nutnost harmonizace
pravidel.
MGR. KLÁRA HÁJKOVÁ
NÁMĚSTKYNĚ MINISTRA
MINISTERSTVO FINANCÍ
Revize systému distribuce
Pro Ministerstvo financí jako regulátora finančního trhu, zodpovědného navíc také za oblast
ochrany spotřebitele, implikují oba zmíněné
trendy jednu základní otázku – je v takto silné
externí distribuci vše v pořádku? Množící se
stížnosti klientů na zprostředkovatele nabádají
k negativní odpovědi. Proto jsme se blíže podívali na to, jak je distribuce regulována, a zda by
stát neměl nastavit pravidla trochu jinak. Výsledek naší analýzy bych popsala asi takto: pravidla
se zásadně liší sektor od sektoru, v některých
jsou nastavena poměrně přísně, v jiných naopak
téměř chybí. Mluvím zde o pravidlech vymezujících, kdo může zprostředkovávat, o povinnosti
být evidován ve veřejně přístupném registru
a samozřejmě o pravidlech jednání, včetně
požadavků na odbornou kvalifikaci. Jeden zprostředkovatel nabízející více produktů, ať už pro
pokrytí všech potřeb zákazníka, anebo z důvodů jejich vzájemné substituovatelnosti, se nyní
řídí několika různými pravidly. I zákazníka tato
situace spíše mate, protože nemá vždy jasno,
jaký servis je mu ze zákona garantován.
4
Na aktuální téma
Činnost poradenství…
…tvoří samostatnou otázku, kdy se za poradce
označuje velmi mnoho osob, které ne vždy poskytují kvalitní poradenství, ale často pouze zprostředkovávají jeden produkt od jednoho poskytovatele. A zde je označení „poradce“ skutečně
na pováženou. Důležitější však jsou pravidla, která
poradenství vymezují. S výjimkou investičního
poradenství, pokrývajícího produkty kapitálového
trhu, totiž prakticky neexistují.
Foto: archiv ČAP
Specializované sítě či multiproduktoví zprostředkovatelé tvoří z pohledu současných trendů součást distribučních kanálů bank, nebankovních
poskytovatelů úvěrů a dalších finančních služeb,
ale i pojišťoven. Podle našich odhadů generují téměř polovinu produkce jak v životním, tak
i neživotním pojištění. V případě hypotečních
úvěrů mluvíme již o dvou třetinách sjednaných
obchodů. A pokračovat bychom mohli stavebním
spořením či penzijním připojištěním. Druhým důležitým trendem, o kterém je zapotřebí se zmínit,
je velmi časté nabízení kombinací více produktů
konečnému zákazníkovi s cílem komplexně pokrýt jeho finanční potřeby – od investování volných prostředků, přes návrhy na vhodný úvěr až
po pokrytí rizik.
Regulační aktivity v rámci EU
Výše popsaný stav regulace finančního trhu není
pouze českým specifikem. Je charakteristický pro
celou Evropskou unii. Komunitární pravidla pokrývají – ovšem nejednotně – speciálními směrnicemi o zprostředkování pouze pojišťovnictví (IMD –
Insurance Mediation Directive) a kapitálový trh
(MiFID – Markets In Financial Instruments Directive). Proto se nyní Evropská komise zabývá
projektem tzv. PRIPs (Packaged Retail Investment
Products), tedy „balíčkovými“ investicemi pro
drobné klienty. Tato iniciativa si klade za cíl nastavit
harmonizované podmínky pro distribuci produktů
plnících obdobnou investiční funkci, tedy investic
na kapitálovém trhu, životního pojištění s investiční složkou nebo strukturovaných depozit. Nová
pravidla by měla pokrýt zejména pravidla jednání,
kde bude hlavní inspirací úprava dle MiFID, a poskytování předsmluvních informací zákazníkům,
které vychází zejména ze směrnice UCITS, regulující fondy kolektivního investování.
Hledání společných pravidel
Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že obdobný problém, který jsme identifikovali v České
republice, se řeší také v Bruselu. Nicméně čekat
Mgr. Klára Hájková
na nová evropská pravidla není dle mého názoru
tím nejvhodnějším řešením. Problémy tuzemského trhu musíme řešit hned, navíc záběr evropské
iniciativy PRIPs nepokrývá celý finanční trh, ale
pouze produkty s investiční složkou. Proto jsme
v březnu letošního roku zřídili Pracovní skupinu
k distribuci na finančním trhu a pozvali do ní zástupce České národní banky, všech relevantních
profesních asociací působících na finančním trhu
a také dva zástupce spotřebitelských sdružení.
Tato skupina čítající dvě desítky expertů dostala
za úkol najít vhodná společná pravidla pokrývající
distribuci na celém finančním trhu – tedy produktů spořicích, investičních, úvěrových a pojistných.
Distribucí zde rozumíme jak externí zprostředkování, tak i nabízení finančních produktů a služeb
zaměstnanci poskytovatelů či přímo ovládanými
distribučními sítěmi; svá pravidla by mělo dostat
také poradenství. Je přece logické, aby nabídka
uskutečněná zaměstnancem i zprostředkovatelem jakožto osobou samostatně výdělečně činnou
podléhala srovnatelným požadavkům. Na druhou
stranu postavení zaměstnanců má oproti podnikatelům svá specifika, která bychom také měli brát
v úvahu.
Identifikace problémů
Pracovní skupina začala svoji práci shrnutím identifikovaných problémů. Tím prvním je nejasnost,
kdo vlastně finanční produkty a služby distribuuje.
Zprostředkování úvěrů či některých depozitních
produktů je živností volnou, bez odlišení kategorií
distributorů. V případě úvěrů je pak takovou živností i vlastní poskytování produktů. A díky systému oborů živnosti, sdružujících více činností
do společné kategorie, bohužel z živnostenského
rejstříku nepoznáme, zda se konkrétní osoba zabývá zprostředkováním finančních produktů, anebo řemeslných prací či služeb v dopravě. Naproti
tomu na kapitálovém trhu jsou vedle obchodníků
s cennými papíry zákonem vymezeni investiční
zprostředkovatelé a jejich vázaní zástupci. Konkrétně v pojišťovnictví pak najdeme tři kategorie
vázaných zprostředkovatelů a dva typy zprostředkovatelů samostatných.
Průhlednější systém kategorií
Za optimální řešení však považujeme jednotný
systém kategorií. Prvním doporučením pracovní
skupiny je návrh modelu, ve kterém by na trhu
operovali tzv. samostatní zprostředkovatelé a vázaní zástupci. Základním rozdílem by pak bylo
nastavení odpovědnosti za činnost. Samostatný
zprostředkovatel by odpovídal za sebe, své zaměstnance i vázané zástupce, jak je tomu na kapitálovém trhu či v pojišťovnictví. Současně by mělo
platit, že vázaný zástupce může pracovat pouze
pro jednoho samostatného zprostředkovatele či
jednoho poskytovatele. Tím by se vždy transparentně vyjasnilo, kdo za jeho činnost zodpovídá.
Doporučení pracovní skupiny samozřejmě zohledňují platné znění směrnice IMD, která umožňuje
jednomu smluvně vázanému zprostředkovateli
pojištění (tied agent) zastupovat více pojišťoven
v případě vzájemně si nekonkurujících produktů.
Tato výjimka by zůstala zachována.
Jak by systém fungoval?
Takto nastavené dvě kategorie distributorů by se
odrážely ve dvou typech podnikatelského oprávnění, vydávaných Českou národní bankou. Obdobně jako na kapitálovém trhu pracovní skupina
navrhuje, aby o povolení k činnosti žádal pouze
samostatný zprostředkovatel, a to jak pro sebe,
tak pro své vázané zástupce. Tím by výrazně ubylo administrativy pro jednotlivé vázané zástupce.
Současně by samostatný zprostředkovatel ověřil
u vázaných zástupců, zda splnili všechny zákonem
stanovené požadavky a o tomto pouze informoval
Českou národní banku. Pokud by vázaný zástupce
pracoval přímo pro poskytovatele, pak by registraci vyřídil tento poskytovatel.
Samotné podnikatelské
oprávnění…
…by mělo být podle návrhů pracovní skupiny
vnitřně členěno do tří sektorů – pojištění, investičních služeb a spořicích a úvěrových produktů.
Bylo by možné vydat povolení v rozsahu jednoho,
dvou či všech tří sektorů s možností následného
rozšíření či zúžení. Skupina nyní diskutuje, zda by
se v rámci každého sektoru měly identifikovat dílčí subsektory, podávající informaci o konkrétních
kategoriích produktů a služeb v rámci příslušného
sektoru. Pak by podnikatelské oprávnění ještě
podrobněji specifikovalo, které produkty a služby
může daná osoba distribuovat. V praxi by pak bylo
možné vydat povolení k činnosti zprostředkování
například pouze životního pojištění. V tomto případě však diskuse stále běží a nelze předjímat, co
nakonec pracovní skupina doporučí.
Jediný registr pro veřejnost
Druhým opatřením, které pracovní skupina navrhla, je zřízení jednoho veřejnoprávního registru,
který by byl přístupný všem občanům. V něm by
bylo možné vyhledat každou osobu s povolením
k činnosti distribuce na finančním trhu a ověřit si,
zda je dotyčný samostatným zprostředkovatelem,
či vázaným zástupcem a ve kterých sektorech má
z nich je adekvátní odborná způsobilost. Měly by
proto být nastaveny požadavky na kvalifikaci distributora a ty by měly být následně ověřovány.
Otázkou však zůstává, jakým způsobem. Zde zatím skupina nenašla kompromisní řešení. Obecně
se totiž nabízí dvě varianty. Tou první je současný
systém zvolený pro kapitálový trh, kdy legislativa
ukládá obecné požadavky, co má zprostředkovatel
znát, případně ukládá povinnost dosažení určitého
stupně vzdělání či odborné praxe. Naopak v pojišťovnictví je uplatňován alternativní režim, který požaduje složení zprostředkovatelské zkoušky. Ta se
nyní zaměřuje na faktické znalosti legislativy. Například v Rakousku již zkoušky pokrývají nejen znalosti, ale i dovednost aplikovat tyto znalosti v praxi.
Zkoušený zprostředkovatel v modelové situaci
jedná s klientem a komise hodnotí, zda správně
představí produkt, zeptá se klienta na všechny potřebné informace a odpoví na otázky. Klíčovou roli
tedy hraje reakce distributora v konkrétní situaci.
Tento systém je jistě náročný na realizaci, na druhou stranu však představuje velmi dobrý způsob,
jak objektivně zajistit ověření komplexní odbornosti při vstupu do odvětví. Pracovní skupina se
v rámci právě probíhající druhé fáze bude zabývat
otázkou, zda doporučit povinné zkoušky, anebo
rozšířit stávající model kapitálového trhu na ostatní
sektory.
Jak jednat se zákazníkem
Čtvrtou oblastí, ve které nyní pracovní skupina
formuluje svá doporučení, jsou pravidla jednání
s klientem. Zde se práce nacházejí na samém
počátku a bylo by předčasné odhadovat, k jakým
V roce 2010 připraví Ministerstvo financí teze budoucí
právní úpravy jednotných pravidel na českém finančním
trhu a zahájí práce na formulaci paragrafového znění.
platné povolení. Opět se jedná o opatření zvyšující transparentnost trhu. Skupina také doporučila
evidovat historii záznamů po vzoru obchodního
rejstříku, aby se snadno dalo odhalit, pro které sítě
či poskytovatele příslušný zástupce v minulosti
pracoval.
Odpovídající odborná
způsobilost distributorů
Nová pravidla by také měla garantovat, že se
distribucí budou zabývat pouze osoby, které splní určité podmínky pro získání povolení. Jednou
závěrům skupina dospěje. Určitě však navrhne
pravidla pro informování zákazníka a odpoví
na otázku, jak by mělo být zajištěno jednání distributora v nejlepším zájmu jeho klienta. Konkrétní
doporučení rozšíří již předaná doporučení ke kategorizaci a registraci distributorů, která jsou zveřejněna na webových stránkách našeho resortu
(www.mfcr.cz). Na jejich základě pak v roce 2010
připravíme teze budoucí právní úpravy a zahájíme
práce na formulaci paragrafového znění. Očekávám, že legislativní návrh by mohl být dokončen
v roce 2011. Pokud se podaří vhodně sjednotit
pravidla na celém finančním trhu, významně tím
podpoříme jeho transparentnost a zvýšíme kvalitu služeb.
Na aktuální téma
5
Na aktuální téma
MGR. ONDŘEJ KAREL
SPECIALISTA PRO MEZINÁRODNÍ VZTAHY
ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN
V centru zájmu je návrh regulace distribuce
tzv. strukturovaných nebo také komplexních
retailových investičních produktů (z anglického Packaged Retail Investment Products).
Mezi ně patří produkty různých poskytovatelů
finančních služeb, které slouží k investování,
tedy ke zhodnocení vložených finančních prostředků s podstoupením určitého investičního
rizika, které jsou nabízeny koncovým spotřebitelům. Do této kategorie finančních produktů se například řadí produkty investičních fondů, strukturované dluhopisy, strukturované
termínované vklady a počítají se k nim také
produkty investičního životního pojištění.
Paralelně s tímto návrhem je na rok 2010
plánována revize Směrnice o zprostředkování pojištění (2002/92/ES, IMD), jejíž
transpozice do našeho národního právního
řádu byla provedena zákonem č. 38/2004 Sb.,
o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí.
Jmenovaná směrnice se vztahuje na zprostředkování všech typů pojistných produktů
životního i neživotního pojištění a Směrnice o trzích finančních nástrojů (2004/39/ES,
MiFID), implementovaná do českého právního řádu zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který upravuje poskytování služeb v oblasti kapitálového trhu.
Obě tyto iniciativy mají potenciál významně
změnit pravidla distribuce pojistných produktů na jednotném evropském trhu.
Zacíleno na ochranu
spotřebitele
Jádrem problému je již delší dobu diskutované téma, zda ustanovení Směrnice o zprostředkování pojištění (IMD) a Směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) poskytují
srovnatelnou úroveň ochrany spotřebitele.
6
Na aktuální téma
Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď i proto, že se v obou případech jedná
o právní akty, které přijali evropští zákonodárci teprve nedávno a navíc musely být
transponovány do národního práva. S jejich
praktickou aplikací tedy zatím neexistuje dostatek zkušeností. MiFID byl vyvinut především za účelem regulace prodeje produktů
kolektivního investování do převoditelných
cenných papírů a jeho ustanovení nemusí být
možné vždy plně aplikovat na zprostředkování pojištění. Mezi evropskými autoritami ale
převládá názor, že MiFID poskytuje vyšší stupeň ochrany spotřebitele, a tudíž by měl být
v této oblasti měřítkem pro budoucí evropskou legislativu. Jedná se zejména o pravidla
pro jednání se zákazníkem a způsob prodeje
a pravidla pro řešení střetu zájmů, podle nichž
mají zprostředkovatelé např. povinnost sdělovat klientům při uzavírání smlouvy výši provize, kterou obdrží za zprostředkování prodeje
produktu od svého poskytovatele.
Potřeba regulace
zprostředkování
investičních produktů
(anglická zkratka PRIPs) napříč sektory, který
se týká všech investičních produktů a distribučních kanálů. Regulace si klade za cíl zavést
vysokou míru ochrany investorů, zajistit rovné
soutěžní postavení poskytovatelů a zprostředkovatelů těchto produktů a zvýšit objem přeshraničního obchodu s těmito produkty. Prostředkem vedoucím k tomuto cíli by mělo být
stanovení jednotných pravidel pro obsah
a formu předsmluvních informací, které mají
být poskytovány potenciálním klientům, a jednotných pravidel uzavírání obchodu, která
by upravovala řešení střetu zájmů mezi zprostředkovatelem a zákazníkem v procesu jejich
prodeje. Evropská komise tedy zahájila konzultace s účastníky trhu a deklarovala, že v oblasti
povinně sdělovaných informací jí jako vzor poslouží standardizovaný informační dokument
„Key Investor Information“ (KII), který vytvořil
Výbor pro evropskou regulaci trhů s cennými
papíry (CESR) pro produkty fondů UCITS. Pomocí obdobného standardizovaného dokumentu budou mít zájemci o koupi strukturovaného
retailového investičního produktu možnost získat relevantní informace o poskytovateli daného produktu a jeho charakteristice a dále pak
Diskuse na téma regulace zprostředkování
investičních produktů nabrala na obrátkách
v okamžiku, kdy světová finanční krize dopadla na Evropu a nejvíce zde postihla právě
investory. Evropská komise do svých plánů
na překonání krize a jejímu dalšímu předcházení zařadila i návrh regulace prodeje tzv. strukturovaných retailových investičních produktů
Evropská unie hodlá zpřísnit pravidla pro zprostředkování
pojištění, která budou pro český trh převratná.
Ilustrační foto: © European
Communities, 2009
Zprostředkování finančních
produktů v centru zájmu
evropských legislativců
V evropských institucích, jež
se zabývají problematikou
finančních služeb, vrcholí
diskuse o další regulaci
prodeje finančních
produktů. Ta zásadně
ovlivní národní trhy.
Ilustrační foto: © European Communities, 2006
vzájemně porovnat produkty různých poskytovatelů v rámci této kategorie. Jednotná pravidla
uzavírání obchodu a ustanovení o střetu zájmů
a jeho řešení během procesu prodeje budou inspirovány relevantními ustanoveními MiFIDu.
Evropská komise již dříve ohlásila svůj cíl zpracovat legislativní návrh do poloviny roku 2010,
nicméně vzhledem k tomu, že jí zadaná studie
dopadu aplikace pravidel MiFID na investiční
životní pojištění má být hotova až koncem roku
2010, nelze legislativní návrh očekávat dříve
než začátkem 2011. Mělo by se jednat o směrnici horizontálního charakteru.
Budou zohledněna specifika
investičního životního
pojištění?
Evropský pojistný trh se prostřednictvím
Evropské pojišťovací a zajišťovací federace (CEA) aktivně účastní konzultací Komise
na téma PRIPs a předkládá argumenty, jimiž
upozorňuje na specifika produktů investičního
životního pojištění, která je třeba v kontextu
nové regulace zohlednit. Jedná se zejména
o dlouhodobý charakter kontraktu a existenci krytí pojistného rizika, ale i vysokou míru
obezřetnostních požadavků, jež na pojišťovny
klade směrnice Solvency II. Z ní dále vyplývají záruky finančního zdraví pojišťoven, které
nemají kromě bankovnictví v ostatních sektorech obdoby. Bez zohlednění těchto specifik
si lze vzájemné porovnávání produktů v kategorii PRIPs jen těžko představit. Není však
možné přehlížet ani opačně vyznívající argumenty, zejména fakt, že v některých zemích,
například v Itálii a Nizozemí, je již dnes jejich
národními právními úpravami prodej produktů investičního životního pojištění regulován
pravidly podle MiFIDu. Specifickou pozici zastává také Velká Británie společně s Britskou
asociací pojišťoven (ABI), která z důvodu připravované národní reformy zprostředkování
investičních a spořicích produktů (tzv. Retail
Distribution Review)1 požaduje rozšíření působnosti uvažované směrnice na všechny
produkty životního pojištění kromě produktů
zaměřených čistě na krytí rizika smrti.
Jaké novinky přinese
revidovaná IMD?
Komise již vyjádřila své stanovisko, že regulace PRIPs a revize směrnic IMD a MiFID
budou probíhat paralelně, nicméně se budou
1)
vzájemně ideově ovlivňovat. V rámci diskuse
o revizi IMD však lze očekávat větší možnost
uplatnění argumentů CEA, protože IMD reguluje podmínky zprostředkování typických pojišťovacích produktů založených na transferu
rizika v životním i neživotním pojištění, což
není případ investičního životního pojištění.
Půjde tedy o to porovnat jednotlivá pravidla
IMD a MiFIDu a rozhodnout, zda poskytují
srovnatelnou úroveň ochrany spotřebitele.
Pokud tomu tak nebude, bude nutné nalézt
vhodné řešení s ohledem na specifika pojišťovacích produktů. Uvažovaná IMD 2 se ovšem
bude od své mladší sestry výrazně lišit, protože cílem Komise je:
 přijmout „maximum harmonization
approach“, tj. stanovit striktní pravidla
s minimální možností volnosti členských
států si tato pravidla v rámci transpozice
přizpůsobit,
 aplikovat pravidla stanovená směrnicí
také na přímý prodej pojistných produktů pojišťovnami (jejich zaměstnanci),
 podrobněji upravit oblast odměňování
zprostředkovatelů a pravidel pro prodej
pojistných produktů s cílem zajistit vyšší
transparentnost a minimalizovat možnost
střetu zájmů (týká se např. otázky rozlišení
mezi zprostředkováním a poradenstvím,
dělení zákazníků na profesionální a neprofesionální nebo zveřejňování výše zprostředkovatelských provizí),
 revidovat ustanovení o povinném pojištění profesní odpovědnosti zprostředkovatelů,
 stanovit pravidla pro vzájemné uznávání profesní způsobilosti.
Komise si stanovila cíl představit legislativní
návrh IMD 2 do konce roku 2010. Pokud tedy
vyjdeme z předpokladu, že návrh bude v roce
2011 schválen a bude obsahovat minimálně
dvouleté přechodné období pro transpozici
směrnice do národních právních řádů, vstup
nových pravidel v účinnost můžeme v ČR
očekávat přibližně v roce 2013.
Konzultace vyvrcholí
v průběhu roku 2010
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že rok 2010
bude ve znamení diskusí o budoucí podobě
zprostředkování finančních produktů na evropském trhu. Zájmy evropských pojišťoven
budou v této diskusi zastoupeny CEA, podporovanou národními asociacemi včetně ČAP.
Snahou bude nalézt vyvážené řešení založené
na dostatečné transparentnosti pojistných produktů a jejich zprostředkování na jedné straně
a poskytování pouze relevantních informací,
které nebudou spotřebitele zatěžovat nebo jej
mást, na straně druhé s cílem vytvoření rovných soutěžních podmínek pro všechny účastníky trhu. Vzhledem k tomu, že ve srovnání
s ostatními, zejména západoevropskými státy
EU je v ČR úprava zprostředkování pojištění
ve výše zmíněných ohledech regulována spíše minimalisticky, lze očekávat, že pro náš trh
bude nová úprava zprostředkování znamenat
převratné změny. http://www.fsa.gov.uk/Pages/About/What/rdr/index.shtml
Na aktuální téma
7
Na aktuální téma
Zveřejňovat náklady na finanční
produkty, nebo ne?
MGR. EMA NOVOTNÁ
Ptáme se zástupců regulace,
dohledu, profesních asociací
a sdružení a dále vybraných
členů České asociace
pojišťoven (ČAP).
ŠÉFREDAKTORKA
FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ A ČAP
Pohledem dohledu
a regulace
RNDr. Pavel Vacek, CSc., MBA,
ředitel odboru regulace finančního trhu
ČNB
1. ČNB obecně považuje
za správné, že
se vyšší transparencí umožňuje klientům
a investorům
vyhodnotit
motivace, které za nabízením určitých
produktů stojí. Stejně tak
je na místě,
pokud jsou klienti a investoři informováni
o nákladech, jež přímo nebo nepřímo nesou,
a nejsou patrné z ceny samotného produktu.
2. Uveřejnění nákladů v oblasti pojištění má
různý význam podle různých druhů pojištění. Pokud jde o druhy nákladů, mělo by jít
o ty náklady, které klient nese nebo které
snižují jeho výnos, a dále o náklady ovlivňující motivaci distributorů doporučovat pojištění některých pojišťoven na úkor jiných.
Mgr. Michal Franěk,
ředitel odboru Legislativy finančního trhu,
Ministerstvo financí České republiky
1. Tento trend je evidentně součástí snahy
o zlepšení obsluhy klientů při pořizování finančních produktů nebo služeb. Jde tedy jen
o jeden ze způsobů, jak přispět k větší trans-
8
Na aktuální téma
1. Jaký máte názor na aktuální trend regulace zveřejňování nákladů na finanční produkty v České republice, potažmo v Evropské unii?
2. Může zveřejnění nákladů v případě pojištění přispět k lepší informovanosti spotřebitele při výběru konkrétního produktu?
Jaké druhy nákladů je podle vás vhodné sdělovat a proč?
parentnosti
produktu.
V některých
sektorech již
Evropská unie
uveřejňování
(tj. sdělování
klientovi) reguluje – příkladem jsou investiční služby
ve směrnici
MiFID (regulace
uveřejňování tzv. pobídek). Mezi další evropské
iniciativy se řadí úvahy o budoucí regulaci
tzv. Packaged Retail Investment Products
(PRIPs), která bude pravděpodobně v nějaké
podobě sdělování (určitých) nákladů na produkt obsahovat, byť o tom EU hovoří zatím
v obecnější rovině. Myslím, že jako princip
lze ideu sdělování nákladů přivítat. Na druhou stranu je ovšem třeba vážit, jaké náklady je vhodné uveřejňovat u různých typů
produktů a které z nich povedou skutečně
k danému cíli, tj. ke zvýšené informovanosti
klienta.
2. Jsem přesvědčen, že v případě pojistného
produktu určeného spotřebiteli (retailovému
klientovi) může taková informace ve výběru
vhodného pojištění pomoci. Pro přemýšlivého zákazníka mohou být jednotlivé složky
nákladů na produkt (distribuce, reklama aj.)
jedním z vodítek při výběru vhodného produktu. Nejde jen o jeho výslednou cenu, ale
i o skutečnost, že nákladová struktura může
prodejce motivovat k prodeji pro určité klienty méně vhodného produktu. Ostatně
v již zmíněné evropské iniciativě týkající se
PRIPs budou zahrnuty i některé typy investičního pojištění.
Sdělování nákladů na produkt není samozřejmě zázračnou medicínou, ale jako vhodně zvolený kamínek v mozaice rozumné
regulace může klientovi pomoci. Jak jsem
již ale řekl, musí jít o přemýšlivého klienta, který si informace o produktu přečte
a uvažuje o nich. Bez toho je pro klienta
jakákoliv informace, byť přehledně podaná
a vyčerpávající, zbytečná. Ale to už bychom
se dostali k otázkám finančního vzdělávání.
Mohu uzavřít, že tématu sdělování nákladů
klientovi se bude Ministerstvo financí věnovat v rámci projektu sjednocení distribuce
produktů na finančním trhu.
Pohledem profesních
asociací a sdružení
Ing. Zdeněk Voharčík,
předseda AČPM a jednatel makléřské
firmy GrECo International
1. Není pochyb, že regulace finančních služeb
je nástrojem ochrany finančních prostředků
občanů. Finanční služby, pojišťovnictví nevyjímaje, se pro svou komplexnost staly předmětem regulačních snah EU. Regulace se
zaměřuje na zvýšení informovanosti klienta,
na zvýšení
odpovědnosti
distribučních
kanálů za své
poradenství
a na zprůhlednění
tvorby
ceny produktu
včetně
zveřejnění výše
odměn zprostředkovatelů.
V případě
majetkového
pojištění, kde jde především o maximálně
několikaleté smlouvy, je možné přesně informovat klienta o struktuře odměňování
a výnosů ze strany pojišťovny. Průmysloví
klienti znají dobře cenu kupovaných produktů včetně ceny pojišťovacího makléře.
V osobním pojištění je situace komplikovanější. Regulace v tomto odvětví by se měla
zaměřit především na zásadní zkvalitnění
distribučních kanálů, kterými jsou tyto produkty prodávány. Jestliže chráníme spotřebitele, pak je třeba diskutovat s ním jeho
potřeby a informovat jej o produktech, a nalézt z celkové palety právě ty nejvhodnější.
Každý produkt má svou cenu, která zahrnuje i náklady poskytovatele tohoto produktu,
včetně nákladů na distribuci.
Regulace zveřejňování nákladů na finanční
produkty je snahou o zprůhlednění jejich
ceny, nikoliv snahou o zkvalitnění nabízených služeb a produktů. Jestliže se při nákupu bude klient orientovat např. podle ceny
zprostředkovatelských služeb, budou zprostředkovatelé z určitých segmentů vytlačeni a bude třeba hledat náhradní distribuční
cesty. Bude-li se zájemce orientovat podle
výše vnitřních nákladů pojišťovny na daný
produkt, pak bude nabídka obsahovat produkty s nižším rozsahem krytí apod.
V České republice by se regulace měla
primárně zaměřit na ochranu spotřebitelů
před „divokým“ přepojišťováním, jež způsobuje značné škody jak pojištěným, tak
i pojišťovnám. Toto nevyřeší informace
o výši nákladů.
2. Zveřejnění nákladů v případě uzavírání
pojistné smlouvy u občanských pojištění povede k tomu, že klient bude preferovat cenu
před kvalitou – vybere si z nabídky produkt,
kde budou náklady na pojištění nejnižší. Klient je schopen vnímat velmi pozitivně právě
cenu pojištění, s obtížemi se vyzná v obsahu
produktu a je odkázán na prodejní síť. Nejsem si jist, zda zprostředkovatel občanských
pojištění bude schopen kvalifikovaně komunikovat výhody a nevýhody produktu ve vazbě na výši vnitřních nákladů pojišťovny.
Jako pozitivum tendence ke zveřejňování nákladů na pojištění vidím skutečnost,
že pojišťovny budou muset více pracovat
na produktech – jít více do rizika, aby si udržely stávající klienty. Totéž bude platit pro
distribuční sítě a kanály. Bez odměny se
pojištění prodávat nedá, ale vysoké odměny pro zprostředkovatele povedou k odchodu klientů k levnějším poskytovatelům. Při
sjednávání těchto druhů pojištění bude rozhodující roli sehrávat kvalita prodejní sítě.
Mám obavy, zda spotřebitel bude schopen
s informací o výši nákladů na pojištění pracovat. Detailní analýzy, které musí v některých
sousedních zemích předkládat zprostředkovatel klientovi, vedou podle zkušeností
k tomu, že klient není připraven studovat
komplikované materiály a nakonec uzavře
pojistku stejně tak neinformovaný, jak tomu
bylo před zavedením této povinnosti. Proto
se v současné době hledají kompromisní
modely informování klientů. Je třeba najít
optimální penzum informací, které je klient
ochoten přijmout, zabývat se jím a pochopit,
co je podstatou produktu, jaké jsou výhody
a nevýhody pro něj plynoucí.
Pokud se týče vnitřních nákladů pojišťoven
na sjednání pojištění, bude velmi obtížné zvolit jakékoli kritérium. Standardně se
zveřejňují náklady na sjednávání rozdělené
na vnitřní a externí. Nejsem si ovšem jist,
zda zprostředkovatel občanských pojištění
je schopen tyto náklady před spotřebitelem
komentovat.
Mgr. Marta Gellová,
generální sekretář AFIZ
1. Co se týká trendu zveřejňování nákladů
na finanční produkty, diskuse v České republice rozhodně předbíhají trendy, a zejména závěry Evropské komise. Řečeno slovy
kolegy z Dánské asociace soukromých investorů (Danish Shareholder Association):
„…investoři potřebují vědět, jaký podíl z celkově investovaných finančních prostředků
bude vynaložen na krytí nákladů daného
produktu a jaká část bude skutečně investována. Je také důležité zajistit, aby se investoři mohli spolehnout na finanční poradce
…investors need to know how much of the sum they are investing would be lost to costs and how
“
much would be invested. It is also vital that they can rely on advisors giving advice that is tailored
to the client‘s situation...“
2)
„…total costs should be disclosed however this might not be easy to achieve, since in the insurance
sector there are different structures of remuneration across different distribution channels including
non-monetary benefits…“
a na to, že při
poskytování
poradenství
zohlední situaci klienta…“1
nebo
slovy
CEA: „…zveřejňovány by
měly být celkové náklady
produktu,
ačkoli tohoto
stavu nemusí
být jednoduché dosáhnout, jelikož v pojišťovnictví existují s ohledem na různé distribuční kanály
různé způsoby odměňování, nemluvě o pobídkách nepeněžního charakteru...“2
2. Pokud má produkt jakoukoliv „spořicí“
složku, klient by měl podle našeho názoru
vědět, kolik z jeho celkové platby do produktu jde do této spořicí složky a kolik jde
jinam – ať už je to cena za krytí rizik nebo
ostatní náklady. Považujeme za naprosto
nesmyslné, aby z veškerých nákladů byla
zveřejňována pouze provize. Nemá to pro
klienta žádný praktický význam – pokud má
znát klient náklady, pak rozhodně všechny.
AFIZ přijala již v minulém roce vnitřní předpis, podle něhož naši členové dávají klientům u rezervotvorných životních pojištění
přehledy z produktových kalkulátorů pojišťoven. Tyto přehledy obsahují na roční bázi
platbu klienta, stav účtu při jasně definovaném zhodnocení rezerv a výši odkupného. Klient tak jasně vidí, kolik zaplatí, kolik
z toho mu jde na účet a kolik dostane, když
smlouvu v daném roce ukončí. To je podle
našeho názoru přesně to, co by měl o každém produktu klient vědět.
Pohledem členů České
asociace pojišťoven
Ing. Štefan Tillinger,
předseda Výkonného výboru
Sekce obchodu ČAP,
člen představenstva České pojišťovny
1. Trend regulace zveřejňování nákladů částečně odvádí pozornost od skutečného poslání pojištění – tedy krytí rizik. Klient by si
měl pojištění kupovat především za účelem
1)
Na aktuální téma
9
Na aktuální téma
1. J
aký máte názor na aktuální trend regulace zveřejňování nákladů na finanční produkty v České republice, potažmo v Evropské unii?
2. M
ůže zveřejnění nákladů v případě pojištění přispět k lepší informovanosti spotřebitele při výběru konkrétního produktu?
Jaké druhy nákladů je podle vás vhodné sdělovat a proč?
zajištění sebe
a své rodiny
pro případ nepříznivé události – např.
úrazu, nemoci
či
dokonce
smrti.
Kvůli
tomu by si
měl porovnat
hodnotovou
nabídku,
tj.
rozsah, a především podmínky krytí rizik, a dále cenu, kterou za ni
platí. Výrobce aut vám také nesděluje, kolik
z prodejní ceny vozidla tvoří jeho náklady.
Klíčové pro vás je, zda se vám auto líbí, je
spolehlivé, má požadovanou výbavu na jedné straně, a na druhé, kolik za auto zaplatíte, případně byste zaplatili u konkurence.
2. Pro výběr vhodného produktu je především potřeba udělat analýzu rizik dané rodiny – např. jaký ekonomický dopad by pro
rodinu mělo úmrtí jejího hlavního živitele,
úraz nebo dlouhodobá nemoc. Podle těchto
potřeb a rizik je třeba zvolit vhodný produkt
a odpovídající pojistné částky. Bohužel musím říci, že například pojistné částky na riziko smrti se nejčastěji sjednávají do dvou set
tisíc korun, což při dnešních cenách pomůže překonat dopad úmrtí živitele rodiny jen
na několik měsíců.
Údaje o nákladovosti jsou podle mého názoru pouze doplňkové.
Ing. Zbyněk Veselý,
člen Sekce obchodu ČAP, místopředseda
představenstva UNIQA pojišťovny
1. Tento trend je skutečností v mnoha zemích EU, i když konkrétní lokální řešení se
liší. Každopádně lze očekávat, že se dostane i do ČR. Předpokládáme zavádění regulace informační povinnosti v horizontu nadcházejících několika let. Ideálním stavem
by bylo, kdyby se všechny zúčastněné subjekty na trhu shodly na jednotném postupu
a metodice, tedy jakési formě samoregulace, se kterou by šly tomuto procesu naproti. Určitým varováním by pojišťovnám měla
10
Na aktuální téma
být
situace
v oblasti penzijních fondů,
kde existuje
jistá forma regulace informační povinnosti již dnes,
ale jednotlivé
penzijní fondy
k ní přistupují
individuálně,
což rozhodně
klientovi nepomáhá a neprospívá to ani image celého
odvětví.
2. Samozřejmě, protože informovaný klient
je zpravidla spokojený klient. Již nyní v některých zemích Evropy funguje informační
povinnost, například v Itálii, Německu, Norsku, ale i v Maďarsku, podobná opatření se
chystají na Slovensku. Nicméně definice této
povinnosti není zatím jednotná – někde se
klient dozví přesnou výši provize vyplácené
zprostředkovateli, někde bývá provize „rozpuštěna“ do celkových nákladů na smlouvu.
I v ČR existují pokusy o nákladové srovnání
jednotlivých produktů formou ukazatelů TER
či TANK – pro běžného spotřebitele jsou ale
poměrně složité. Pro skutečně férové plnění povinnosti, a hlavně z důvodu srovnatelnosti, je třeba jednotná a jasná metodika
a vymezení jednotlivých položek (např. akvizičních či správních nákladů), aby ji nebylo
možné obejít. To by mělo být hlavním cílem
při zavádění regulace v ČR.
Podle mého názoru by nicméně neměla být
pro klienta kritériem rozhodování výše provize zprostředkovatele, nýbrž obsah pojištění a rozsah sjednávané pojistné ochrany.
Mgr. Jiří Běťák,
člen Sekce pojištění osob,
Director of Business development, ING
1. Snahu ČNB a spotřebitelských organizací zvýšit transparentnost finančních produktů na českém finančním trhu považuji
za rozumnou. Šance srovnání umožní zákazníkům lépe se dovědět, komu a za co
konkrétně vlastně platí při nákupu finanční
služby. Osobně zastávám názor, že je potřeba finanční trh, a zejména pak spotřebitele
postupně vzdělávat, ne však cestou šoků
a revolucí. Myslím, že jako zástupci pojišťoven bychom měli aktivně společně připravit
vlastní návrhy pro tento typ regulace. Aktivní přístup
a vytvoření
vlastních doporučení by
tak
mohlo
celé debatě
jen prospět.
Určitě nebude
snadné
shodnout se
na jednoduchém, a zejména pak pro
zákazníka srozumitelném
způsobu vykazování, nicméně osobně vnímám tento krok z dlouhodobého hlediska
jako velice prospěšný.
2. Zveřejnění nákladů přispěje k větší informovanosti. Osobně se však nedomnívám,
že ihned po změně pravidel zákazník lépe
rozezná, který finanční/pojistný produkt
je vhodný pro řešení jeho finanční situace
a proč. Ano! Zákazník bude vědět více o nákladech a ceně, u pojištění je ale z mého
pohledu pro spotřebitele podstatně důležitější, jak produkt splňuje jeho potřeby,
a účel, pro který ho sjednává. To ovšem navržení úpravy zveřejnění nákladů nevyřeší.
Osobně se domnívám, že skutečně aktivní
přístup ke kontrole kvality zprostředkovatelů na finančním trhu ze strany regulátora by
byl pro kultivaci trhu a pro spotřebitele větším přínosem než další regulatorní nařízení
tohoto typu.
Co se týká dělení nákladů ve vztahu k transparentnosti, zastávám názor, že je vhodné
sdělit jasně a transparentně zákazníkovi
dvě zásadní sdělení – jaká je cena produktu u poskytovatele finanční služby a jaká je
výše nákladů, potažmo odměna zprostředkovatele za prodej této služby.
Transparentnost v této oblasti umožní zákazníkovi, aby ze svého hlediska posoudil,
zda cena odpovídá poskytnuté službě. Zejména pak existujícím zákazníkům by více
informací o nákladech umožnilo zvážit, zda
navržené úpravy ve skladbě finančních produktů jim za to skutečně stojí.
Legislativa a právo
Ohlédnutí za zákonem
o pojišťovnictví
ING. JAROSLAV MESRŠMÍD, CSC.
SPECIALISTA LEGISLATIVNÍ SEKCE
pojišťoven bude nadále přispívat k aplikaci tohoto zákona ujasňováním přístupu pojišťoven k plnění vybraných zákonných povinností.
stručný právní rozbor zákona č. 278/2009 Sb.,
o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví.
Zákonu o pojišťovnictví věnoval Pojistný obzor
pozornost průběžně. Následující text je proto
třeba chápat jen jako určité ohlédnutí.
Po vydání zákona lze připomenout, resp.
dodat, že:
Zákon č. 277/2009 Sb.,
o pojišťovnictví
Ve Sbírce zákonů byl zveřejněn zákon
č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. V tomto časopise jsme návrhu zákona i průběhu legislativního procesu věnovali mimořádnou pozornost
(zejména v číslech 3/2008 a 3/2009). V příspěvcích byly vymezeny základní změny proti zákonu
č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, charakterizována přechodná
ustanovení či hlavní problémové otázky. V této
souvislosti jsme pak věnovali zvláštní pozornost
projednávání těchto „problémů“ v Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR. Navíc byl proveden
Foto: ČAP
Faktická příprava návrhu zákona byla zahájena
v lednu 2007. Zástupci České asociace pojišťoven (ČAP) se podíleli na přípravě prvního
pracovního návrhu zhruba do srpna 2007. ČAP
dále aktivně sledovala průběh legislativního procesu. V návaznosti na vydání zákona uspořádala ČAP dne 3. listopadu 2009 v hotelu
Corinthia seminář k objasnění ustanovení
zákona. Zájem účastníků o danou problematiku
byl obrovský. Sešlo se zde 255 zástupců z řad
zaměstnanců členských pojišťoven. O kvalitní
prezentace se zasloužili odborníci z Ministerstva financí (MF) – s úvodním slovem konkrétně
vystoupila Mgr. Klára Hájková a České národní
banky (ČNB). Diskuse byla zaměřena zejména
na vybraná ustanovení zákona jako např. na povolování činnosti, praktické využití svobody
poskytování služeb tuzemskou pojišťovnou,
provozování zajišťovací činnosti tuzemskou pojišťovnou ve třetí zemi, použití některých ustanovení zákona na činnost České kanceláře pojistitelů apod. V průběhu semináře byla vyjasněna
řada otázek a některé dotazy byly zodpovězeny
dodatečně písemnou formou. Česká asociace
Po vydání nového zákona
o pojišťovnictví ve Sbírce
zákonů zabezpečila ČAP
společně s MF a ČNB
seminář k vysvětlení
vybraných ustanovení
zákona i prováděcích
vyhlášek.
 O přípravě nového zákona bylo rozhodnuto
v prosinci 2006 a pracovní skupina složená z odborníků z Ministerstva financí, ČNB
a ČAP zahájila činnost v lednu 2007.
 Nutnost připravit nový zákon byla dána
zejména povinností státu implementovat směrnici o zajištění a o „nabývání
a zvyšování účastí ve finančním sektoru“; do zákona byla doplněna i některá zbývající ustanovení směrnic – například konsolidované směrnice o životním
pojištění.
 Zákon má zcela novou strukturu. ČÁST
PRVNÍ – OBECNÁ USTANOVENÍ, ČÁST
DRUHÁ – PROVOZOVÁNÍ ČINNOSTÍ V POJIŠŤOVNICTVÍ, ČÁST TŘETÍ – DOHLED
V POJIŠŤOVNICTVÍ, ČÁST ČTVRTÁ – MLČENLIVOST, ČÁST PÁTÁ – SPOLEČNÁ
USTANOVENÍ, ČÁST ŠESTÁ – ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ, ČÁST SEDMÁ – ÚČINNOST.
 Z hlediska počtu paragrafů je nejrozsáhlejší ČÁST DRUHÁ, která zahrnuje
§ 4–§ 83 (zákon má celkem 142 paragrafů); je nutno si uvědomit, že zákon specificky upravuje provozování pojišťovací
a zajišťovací činnosti pojišťovnou se sídlem na území České republiky a provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou se
sídlem na území České republiky a obdobně pojišťovny a zajišťovny z jiného
členského státu EU a pojišťovny a zajišťovny se sídlem na území třetího státu.
Například provozování činnosti tuzemskou pojišťovnou se týkají ustanovení § 13 až § 27.
Na fotce zleva: RNDr. Pavel Vacek (ČNB), Mgr. Daniel Tošner (MF), Mgr. Klára Hájková (MF),
Ing. Tomáš Síkora (ČAP), PhDr. Vladimír Přikryl (MF), Mgr. Jindřich Janda (ČP)
11
 § 136 shrnuje zmocnění pro Českou národní banku upravit vyhláškou požadavky
na řídicí a kontrolní systém, formu, termíny
a způsob předkládání statistických informací, postup, kterým se určuje maximální
výše technické úrokové míry apod.; jednotlivá zmocnění jsou obsažena v odst. 1
§ 136, v písmenech a) až x).
 Prováděcí
vyhlášky
k zákonu
č.
277/2009 Sb. budou dvě – tzv. obezřetnostní a tzv. výkaznická. Dne 30. 10. 2009
bylo ukončeno jejich projednávání v příslušných pracovních komisích Legislativní rady
vlády České republiky a po zapracování připomínek těchto komisí a schválení v České
národní bance budou zveřejněny ve Sbírce
zákonů (více v následujícím článku RNDr.
Moniky Šťástkové).
Věcně zákon č. 277/2009 Sb. přináší například:
 příležitosti pro zajišťovací činnost (jasné
podmínky pro založení tuzemské zajišťovny
i zajišťovací činnost provozovanou tuzemskou pojišťovnou),
 zpružnění postupu při nabývání a zvyšování
účastí,
„Pojišťovnictví je nyní právem označováno jako nejstabilnější odvětví finančního trhu, především zásluhou
odpovědného přístupu pojišťoven.“
Z úvodního slova Mgr. Kláry Hájkové, náměstkyně ministra financí
 větší transparentnost vymezením podmínek, při jejichž nesplnění může Česká
národní banka odmítnout udělit povolení
k provozování pojišťovací činnosti (týká se
i jiných žádostí směrem k ČNB),
 doplnění podmínek pro činnost pojišťovny (zajišťovny) z jiného členského státu
na území České republiky a pro činnosti pojišťovny (zajišťovny) z třetího státu
na území ČR,
 možnosti tuzemských pojišťoven investovat
do více instrumentů a změnu některých limitů u položek skladby finančního umístění,
 požadavkům praxe odpovídající právní úpravu u technické rezervy na splnění závazků
z použité technické úrokové míry a ostatních početních parametrů,
 zpřesnění podmínek výměny informací
mezi pojišťovnami za účelem prevence
a odhalování pojistného podvodu,
Prováděcí vyhlášky k zákonu
č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví
RNDR. MONIKA ŠŤÁSTKOVÁ
ODBOR REGULACE FINANČNÍHO TRHU
SEKCE REGULACE A ANALÝZ FINANČNÍHO TRHU
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
Jak již čtenáři Pojistného obzoru vědí, dlouho připravovaný nový zákon o pojišťovnictví
byl dne 31. srpna 2009 vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 277/2009 Sb. Vzhledem
k tomu, že legislativní proces pro přijetí
zákona o pojišťovnictví trval déle než rok,
vracíme se po delší době s aktuální informací k průběhu a současnému stavu příprav dvou prováděcích vyhlášek k zákonu
o pojišťovnictví.
V době přípravy tohoto článku pokročil legislativní proces u obou vyhlášek do stádia
projednávání v pracovních komisích Legis-
12
lativní rady vlády, proto jsou níže uvedené
informace o navrhované úpravě koncipovány pouze obecně.
K provedení zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví budou vydány dvě vyhlášky:
 vyhláška, kterou se provádějí některá
ustanovení zákona o pojišťovnictví (dále
také „obezřetnostní vyhláška“),
 v yhláška o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny
a zajišťovny (dále také „výkaznická
vyhláška“).
 precizaci zmocnění k vydání prováděcích
vyhlášek atd.
Zákon č. 277/2009 Sb. a prováděcí vyhlášky
nabudou účinnosti dnem 1. 1. 2010.
Závěrem
Implementací příslušných směrnic do nového
zákona o pojišťovnictví nyní došlo k zajištění
kompatibility českého pojistného práva s právními akty EU. Některá ustanovení zákona, resp.
prováděcích vyhlášek, se též opírají o uznávané
mezinárodní standardy. Kromě výše uvedených
nových regulatorních a ekonomických parametrů má zákon i zcela novou strukturu. Přehledně
je upravena činnost tuzemských pojišťoven, pojišťoven z jiného členského státu a pojišťoven ze
třetích zemí a obdobně činnost zajišťoven.
Legislativní proces
pro přijetí zákona
o pojišťovnictví trval déle
než rok, nyní aktuálně
informujeme o průběhu
a současném stavu příprav
dvou prováděcích vyhlášek.
Obě vyhlášky svým obsahem naplňují
zmocňovací ustanovení zákona o pojišťovnictví, která jsou souhrnně uvedena
v § 136, přičemž účinnost obou vyhlášek
je navrhována shodně s účinností zákona
o pojišťovnictví, tj. 1. ledna 2010.
Při tvorbě vyhlášek byl kladen důraz na postupné sjednocování stávající sektorové regulace finančních institucí v mezích zákonných
možností tak, aby věcně stejné činnosti byly
regulovány na finančním trhu obdobně. Příkladem toho je úprava řídicího a kontrolního
systému nebo způsob předkládání výkazů.
I. Vyhláška, kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví,
obsahuje široký okruh obezřetnostních
pravidel kladených na pojišťovny a zajišťovny, přičemž základ některých ustanovení
vychází ze stávající právní úpravy, tzn. vyhlášky č. 303/2004 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, kterou zákon č. 277/2009 Sb.
ruší. Ostatní ustanovení jsou zcela nová,
a to zejména úprava související s transpozicí směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu
o zajištění.
K navrhované úpravě, resp. ke stávajícímu
textu návrhu obezřetnostní vyhlášky k jednotlivým ustanovením krátce uvádíme:
Ilustrační foto: ČAP
 Řídicí a kontrolní systém
V oblasti pojišťovnictví nebyly detailní požadavky na řídicí a kontrolní systém doposud
prováděcím právním předpisem upraveny.
Na základě stávajícího zákona o pojišťovnictví jsou však pojišťovny povinny tvořit
a udržovat funkční řídicí a kontrolní systém.
To znamená, že v současné době jsou principy a zásady řídicího a kontrolního systému všem pojišťovnám dobře známy a jsou
promítnuty v jejich systémech. Nyní se
nově upravuje podrobný základní rámec pro
vybudování řídicího a kontrolního systému
v pojišťovnách s tím, že konkrétní podobu
přizpůsobí pojišťovna nebo zajišťovna svým
individuálním podmínkám, tzn. zejména velikosti, způsobu řízení, počtu zaměstnanců,
rozsahu a složitosti činností, které pojišťovna nebo zajišťovna vykonává nebo hodlá vy-
konávat. Hlavními pilíři požadavků na řídicí
a kontrolní systém jsou předpoklady řádné
správy a řízení, systém řízení rizik a systém
vnitřní kontroly.
 Forma a obsah dokladů přikládaných
k žádostem
V návaznosti na detailní výčet dokladů přikládaných k žádostem o povolení k provozování pojišťovací činnosti nebo zajišťovací
činnosti a dokladů předkládaných k žádosti
o souhlas s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti v tuzemské pojišťovně a tuzemské zajišťovně, který je uveden v zákoně o pojišťovnictví, stanoví obezřetnostní
vyhláška pouze formu a obsah těchto dokladů společně s požadavkem na grafické
znázornění struktury skupiny, resp. kvalifikované účasti, a údaje o osobách, které
jsou součástí takové skupiny, resp. nabývají
kvalifikovanou účast.
V případě žádosti o zápis do seznamu likvidátorů nebo do seznamu nucených správců, žádosti o převod pojistného kmene
a žádosti o souhlas s přeměnou specifikuje
návrh obezřetnostní vyhlášky požadované
údaje a doklady o žadateli, rozsah informací, dokladů a dokumentů nezbytných pro
posouzení žádosti.
 Pravidla pro technické rezervy, finanční umístění a solventnost
Obezřetnostní vyhláška rozšiřuje, v souladu se směrnicí Rady 73/239/EHS ze dne
24. července 1973, okruh metod výpočtu
vyrovnávací rezervy. Pojišťovna je oprávně-
na si vybrat jednu ze 4 metod výpočtu vyrovnávací rezervy, a to i s ohledem na údaje, které má pro potřeby takového výpočtu
k dispozici. Pro účely dohledu jsou metody,
popsané v příloze této vyhlášky, považovány za rovnocenné.
Výpočet maximální výše technické úrokové
míry byl upraven, a to s ohledem na vývoj
na finančních trzích v sezoně 2008/2009.
Oproti vyhlášce č. 303/2004 Sb. ve znění
pozdějších předpisů dochází k prodloužení
časového intervalu, ve kterém byly emitovány státní dluhopisy vstupující do výpočtu
technické úrokové míry, z 12 na 36 měsíců, a to za účelem zmírnění případných
jednorázových výkyvů ve výpočtu maximální výše technické úrokové míry. Při
jejím výpočtu se vychází z 60% váženého
aritmetického průměru průměrných výnosů dlouhodobých státních dluhopisů v korunách českých.
V souladu s úpravou směrnice o životním
pojištění (2002/83/ES) byla doplněna zvláštní úprava týkající se pojistných smluv s jednorázově zaplaceným pojistným s pojistnou
dobou maximálně 8 let. Pojišťovna může
u těchto pojistných smluv garantovat zhodnocení ve formě technické úrokové míry
na základě předpokládaných ročních výnosů do splatnosti z podkladového portfolia
a nemůže nabídnout vyšší technickou úrokovou míru, než je skutečně dosahovaný
výnos z portfolia dluhopisů a vkladů v majetku pojišťovny.
V návaznosti na jednotlivé položky skladby finančního umístění uvedené v zákoně o pojišťovnictví stanoví obezřetnostní
vyhláška procentní omezení jejich výše
ve vztahu k celkovým technickým rezervám
včetně dalších kvalitativních požadavků
a podmínek, za kterých mohou být zařazeny
do skladby finančního umístění pojišťovny
nebo zajišťovny. Jde zpravidla o upřesnění
požadavku na dané aktivum z hlediska bezpečnosti nebo likvidity, přičemž ekonomické hledisko je považováno za prioritní. Proti
vyhlášce č. 303/2004 Sb., v návaznosti
na zákon o pojišťovnictví, došlo k rozšíření
položek finančního umístění. Další úpravy
mají víceméně dílčí charakter a neměly by
vést k podstatným změnám ve finančním
umístění pojišťoven nebo zajišťoven. Jde
například o podřazení půjček a dluhopisů,
jejichž splnění je vázáno podmínkou podřízenosti, do limitů na akcie, nebo zvýšení
limitu na skupinu, pokud je jeho součástí
vklad, půjčka, úvěr nebo jiná pohledávka
za bankami.
13
Při tvorbě vyhlášek byl kladen důraz na postupné
sjednocování stávající sektorové regulace finančních
institucí v mezích zákonných možností.
Základní ukazatel finančního zdraví pojišťovny nebo zajišťovny tvoří míra solventnosti.
Její výpočet je upraven v souladu s komunitárním právem. Obezřetnostní vyhláška stanoví výpočet upravené míry solventnosti,
disponibilní míry solventnosti a požadované
míry solventnosti pojišťovny a zajišťovny.
Výpočet se proti stávající praxi nemění,
nově se ve výpočtu požadované míry solventnosti pro neživotní pojištění pouze zohledňuje požadovaná míra solventnosti pro
neživotní pojištění vypočtená v předcházejícím období, za účelem přiměřeně zohlednit
výrazný pokles portfolia pojistných smluv
bez náhlého poklesu v požadované míře
solventnosti. Zajišťovna vypočítá požadovanou míru solventnosti pro životní i neživotní zajištění obdobně jako pojišťovna pro
neživotní pojištění. Nově se též upřesňuje
výpočet disponibilní a požadované míry solventnosti v průběhu účetního období.
V souvislosti s mírou solventnosti upravuje
obezřetnostní vyhláška také obsah sdělení
tuzemské pojišťovny o poměrném rozdělení
základního kapitálu v závislosti na provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.
V průběhu roku bude možno tento poměr
změnit pouze se souhlasem České národní
banky (ČNB).
 Zpráva odpovědného pojistného matematika
Obezřetnostní vyhláška také upravuje
formální i obsahové náležitosti zprávy odpovědného pojistného matematika, která
bude ČNB předkládána v ročních intervalech prostřednictvím pojišťovny nebo zajišťovny s tím, že bude opatřena podpisem
odpovědného pojistného matematika, který
ji zpracoval.
 Uveřejňování údajů
Zcela novým požadavkem je v zákoně o pojišťovnictví zakotvena povinnost pojišťovny
nebo zajišťovny uveřejňovat základní informace o pojišťovně nebo zajišťovně včetně
finančních ukazatelů. Cílem tohoto požadavku je zvýšená transparentnost regulovaných subjektů vůči spotřebiteli. Vyhláška
proto, stejně jako v jiných sektorech finančního trhu, upravuje rozsah, způsob a termíny pro uveřejňování údajů o sobě, o složení
14
akcionářů nebo členů, o struktuře skupiny –
jejíž je součástí – a o své činnosti a finanční situaci. Požadované údaje jsou uvedeny
v příloze obezřetnostní vyhlášky. Nic nebrání pojišťovně nebo zajišťovně uveřejnit
i další údaje neuvedené v příloze. Požadované údaje pak pojišťovna nebo zajišťovna
uveřejňuje čtvrtletně, a to ve stanovené
lhůtě, v českém jazyce a na své internetové
adrese. Na této adrese zároveň uveřejňuje výroční zprávu a konsolidovanou výroční
zprávu (za předpokladu, že ji má pojišťovna
nebo zajišťovna povinnost vyhotovovat),
a to alespoň za poslední 3 předchozí účetní
období.
II. Vyhláška o způsobu předkládání,
formě a náležitostech výkazů pojišťovny
a zajišťovny…
…je prvním prováděcím právním předpisem ve vztahu k vykazování pojišťoven a zajišťoven, neboť v současné době
byla vykazovací povinnost upravena v zákoně č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,
ve znění pozdějších předpisů a v Úředním
sdělení České národní banky. Výkaznická
vyhláška upravuje souhrnně podrobnosti spojené s předkládáním periodických
výkazů a informací pojišťovny nebo zajišťovny ČNB.
Kromě výkazů, které jsou výslovně stanoveny v zákoně o pojišťovnictví (např. technické rezervy, finanční umístění, solventnost,
operace ve skupině), výkaznická vyhláška
blíže specifikuje i další výkazy o výsledcích
činnosti dotčené pojišťovny nebo zajišťovny, které jsou důležité z hlediska výkonu
dohledu v pojišťovnictví nebo pro zpracování analýz vývoje finančního trhu. Výkazy
tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny budou předkládány včetně činnosti
provozované jejich pobočkami v zahraničí
a činnosti provozované na základě svobody
dočasně poskytovat služby.
V omezeném rozsahu budou sbírány také
informace o činnosti pojišťovny z jiného
členského státu, která provozuje na území
České republiky svoji pojišťovací činnost
na základě práva zřizovat pobočku. Nad
těmito pojišťovnami ČNB nevykonává dohled, nicméně tyto údaje jsou podstatné
pro účely vyhotovování analýz vývoje pojistného trhu.
Výkaznická vyhláška obsahuje především
výčty výkazů podle jednotlivých vykazujících subjektů, frekvence jejich sestavování
a lhůty pro předložení pojišťovnami nebo
zajišťovnami, a to včetně číselného označení výkazu a jeho názvu. V přílohách pak
bude blíže popsán obsah jednotlivých výkazů. Detailní popis údajů, včetně příslušných
definic, provazeb a kontrolních prvků, bude
uveden v metodice k výkazům, která bude
dostupná na internetových stránkách ČNB.
Vyhláška dále stanoví způsob předkládání výkazů ČNB. Vedle aplikace pro sběr
dat od nebankovních subjektů si mohou
pojišťovny nebo zajišťovny vybrat i další způsob automatizovaného předkládání
dat (aplikace EDI/EDIFACT nebo aplikace
SDNS-WS), které se mezi sebou liší především možnostmi podpory automatizace
procesů v oblasti přípravy dat na straně
pojišťovny nebo zajišťovny. Výkazy jsou pak
předkládány ČNB ve formě datových zpráv
vytvořených některou z výše uvedených
aplikací. Pro zabezpečování předávání datových zpráv a zrychlení komunikace mezi
pojišťovnou nebo zajišťovnou a ČNB sdělí
vykazující osoba kontaktní osobu pověřenou a odpovědnou za přípravu a schválení
datové zprávy.
Kromě výkazů předkládaných automatizovaně prostřednictvím těchto aplikací budou
některé informace, které mají specifickou podobu nebo obsahovou náplň (jejich
standardizace není možná), předkládány
elektronicky na adresu ČNB. K těmto informacím patří např. grafické znázornění struktury skupiny nebo účetní závěrka a výroční
zpráva, konsolidovaná výroční zpráva, zpráva auditora, pozvánka na valnou hromadu
nebo oznámení o jejím konání, zápis z valné hromady, přehled zajistného programu,
run-off analýza rezervy na pojistná plnění
pro neživotní pojištění, data o vývoji vzniklých škod pro neživotní pojištění.
Vzhledem k tomu, že v současné době není
ještě znám konečný text vyhlášek, uvítáme
možnost se k prováděcím vyhláškám vrátit,
buď jako k celku, nebo případně k dílčím
otázkám tak, abychom přispěli k usnadnění
aplikace nové právní úpravy do praxe.
„Datové schránky usnadňují
komunikaci“
MARCELA KOTYROVÁ
manažerka komunikace a vzdělávání
Zákonem, který vstoupil v platnost 1. července
2009, se zavádí povinná forma elektronické komunikace prostřednictvím datových schránek
pro orgány veřejné moci a některé právnické
osoby. Na konkrétní informace jsme se zeptali
jeho spolutvůrce – Prof. Ing. Vladimíra Smejkala,
CSc. LL.M., člena Legislativní rady vlády a soudního znalce.
Pane profesore, jste jedním z tvůrců zákona
č. 300/2008. Jaké přínosy od zavedení datových schránek očekáváte?
Naším cílem bylo především odstranit zcela katastrofický stav v oblasti doručování, který byl
oprávněně kritizován a identifikován jako jedna
z hlavních příčin obtížné vymahatelnosti práva
u nás. Dále jsme si kladli za cíl snížit náklady
a zrychlit komunikaci mezi orgány veřejné moci
a konečně položit tímto další základní kámen
do budování e-governmentu v České republice.
Jaké vazby má tento zákon na jiné platné
právní předpisy?
Zákon má vazby především na všechny procesní
předpisy, zejména občanský soudní řád, neboť
vznikl vlastně v souvislosti s jeho novelou, která
si kladla za cíl odstranit nesmyslné kazuistické
způsoby doručování, které se v něm postupně
v posledních zhruba pěti letech objevily. Samozřejmě se dotýká i dalších procesních norem, jakými jsou soudní řád správní, správní řád, trestní
řád a další.
Jak jsem již uvedl, zákon dále souvisí s budováním e-governmentu. Proto navazuje na zákon
číslo 365/2000 Sb., o informačních systémech
veřejné správy a o změně některých dalších zákonů – zejména v oblasti tzv. Czech POINT, tedy
kontaktních míst veřejné správy, ale i na zákon
číslo 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu,
který do českého právního řádu zavedl pojmy
jako „elektronický podpis“, „elektronická značka“, „časové razítko“ a „elektronická veřejná
listina“.
K zákonu č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech
a autorizované konverzi
dokumentů se vracíme
v rozhovoru s Prof. Ing.
Vladimírem Smejkalem,
CSc. LL.M.
A konečně s ním souvisí i zákony zcela nové,
zahajující budování základních registrů veřejné
správy na základě zákona číslo 111/2009 Sb.,
který nabývá účinnosti dnem 1. července 2010.
Pro koho je aktivace datové schránky (DS)
povinná, pro koho volitelná?
Povinně byla zřízena datová schránka:
 orgánům veřejné moci (pro účely tohoto zákona jimi jsou státní orgány, orgány územních samosprávných celků, Pozemkový fond
České republiky a jiné státní fondy, zdravotní
pojišťovny, Český rozhlas, Česká televize, samosprávné komory zřízené zákonem, notáři
a soudní exekutoři),
 právnickým osobám zřízeným zákonem –
např. veřejným vysokým školám, Komoditní
burze, České tiskové kanceláři, tzv. nestátním
fondům (Fondům pojištění vkladů), Správě
železniční dopravní cesty apod.,
 právnickým osobám zapsaným v obchodním
rejstříku,
 insolvenčním správcům.
Od 1. ledna 2012 budou povinnými osobami advokáti a daňoví poradci, kteří zatím, stejně jako
ostatní fyzické osoby, ať už podnikající, či nepodnikající, mohou požádat o zřízení DS dobrovolně.
Je tato služba zpoplatněna?
Pouze orgány veřejné moci, zkráceně OVM, jako
jediné platí za doručování prostřednictvím informačního systému datových schránek. Přesně řečeno, platí to stát ze svého rozpočtu. Od 1. ledna
2010 a úplně pak od počátku července 2010 má
tento informační systém umožnit vzájemné dodávání dokumentů soukromoprávních fyzických
a právnických osob mezi sebou a přepokládá se,
že budou platit stejné poplatky jako OVM. Podávání těchto osob (činění úkonů) vůči OVM ale
bude neustále zdarma.
Podle ministerstva se při tvorbě ceny vycházelo z modelu, že čím více datových zpráv bude
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M.
posíláno, tím nižší bude jejich cena. Hranice je
počítána kumulativně. To znamená, když počet
zásilek (datových zpráv) odeslaných za celou
dobu provozu všemi orgány veřejné moci překročí např. hranici 33 milionů zásilek, sníží se cena
pro všechny uživatele na 15,90 Kč s DPH. To je
podstatně méně, nežli jsou dnešní ceny u listinné pošty: doporučená zásilka vyjde minimálně
na 26, s dodejkou pak nejméně na 32 korun.
Kdo je vlastně provozovatelem systému datových schránek?
Informační systém datových schránek spravuje
Ministerstvo vnitra a provozovatelem je držitel
poštovní licence, konkrétně Česká pošta, s. p.
V poslední době se velmi diskutuje o způsobu zabezpečení celého systému. Existují
nějaká rizika v přenosu dat? Jaké zde fungují
principy ochrany?
Uživatel se přihlašuje buď prostřednictvím jemu
vydaných přístupových údajů, nebo pomocí elektronických prostředků, anebo prostřednictvím
elektronických prostředků třetích osob, spisové
služby či jiné aplikace – dnes již například i pomocí MS Outlook.
Vyšší míru bezpečnosti by mělo zajistit použití elektronických prostředků – typicky nosiče,
obsahujícího autentizační certifikát. Přístup
15
jednotlivého uživatele bude tedy dvojí. Jednak jsou to přístupové údaje, které tvoří jméno
a heslo, a jednak elektronické prostředky, které
obsahují autentizační certifikát – například čipová
karta nebo volitelná služba České pošty Bezpečný klíč k datové schránce. Tato služba je zpoplatněná. Konkrétní podmínky bezpečného přístupu
do datových schránek pak upravuje vyhláška číslo 194/2009 Sb.
Je podle vás bezpečnost systému datových
schránek dostatečná?
Myslím, že se otázka bezpečnosti zveličuje. Když
si uvědomíme, jak je zabezpečeno, či nezabezpečeno třeba internetové bankovnictví…
Jiná je ale otázka, kterou Ministerstvo vnitra
a Česká pošta absolutně nezvládly. Mám na mysli špatně zvolený název domény „datoveschranky.info“ a „mojedatovaschranka.cz“, navíc s neošetřením „konkurenčních“, zavádějících názvů,
problémy s certifikáty nebo použití proprietárního
programu 602 Filler. Problémem je i nepromyšlená práce s certifikáty České pošty, respektive její
certifikační autority Post Signum.
Máte značné zkušenosti z finančního sektoru.
Jaké příležitosti nabízí zákon pojišťovnám?
Pokud jde o pojišťovny zdravotní, pak ty jsou
povinnými uživateli a měl by jim usnadnit komunikaci v rámci systému zdravotního pojištění
především s OVM. Ostatní pojišťovny pak mají
stejné podmínky jako všechny ostatní právnické
osoby, které jsou zapsané do obchodního rejstříku. Velkým přínosem pro všechny by mohla být
možnost posílat touto cestou soukromoprávní
korespondenci. Od 1. ledna 2010 takto půjde
posílat například faktury a obdobné dokumenty,
a od 1. července 2010 všechny digitální dokumenty. Bohužel novela zákona číslo 300/2008
Sb., provedená v poslanecké sněmovně zákonem číslo 190/2009 Sb., která toto doručování
dokumentů soukromoprávního charakteru zavedla paragrafem 18a – údajně na základě požadavků právě finanční a telekomunikační sféry – je
současně v témže okamžiku prakticky „zařízla“.
Můžete být, prosím, konkrétnější?
Na rozdíl od komunikace s OVM neplatí, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je
doručen okamžikem, kdy se do datové schránky
přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah
svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ani fikce doručení. Místo toho zákon říká, že
dokument je podle § 18a odst. 1 doručen okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdí odesílateli adresát prostřednictvím své datové schránky. Toto
potvrzení není zpoplatněno.
Požadavek na nutnost potvrzení příjemcem
nemá absolutně oporu ve způsobu, jakým nyní
16
korespondujeme v listinné podobě, a zcela ignoruje schopnost informačního systému datových
schránek, prokázat odeslání, dodání i doručení
zprávy příjemci. Tento text naprosto degraduje
mimořádné vlastnosti komunikace prostřednictvím datových schránek a nedojde-li rychlou novelou zákona k nápravě, bude ustanovení § 18a
použitelné prakticky jen tam, kde obě strany
budou mít zájem na autentizované komunikaci
prostřednictvím datových schránek.
a v systému zůstává pouze „obálka“ informující
o náležitostech odeslání a přijetí zprávy, nikoliv již
o obsahu zprávy samé.
„Obyčejné“ uložení na disk uživatele způsobí, že
po vypršení platnosti certifikátu k podpisu či značce, kterými je zpráva podepsána či označena, již
nebude možno ověřit pravost podpisu/značky,
ani nechat provést takzvanou autorizovanou konverzi neboli převedení dokumentu obsaženého
v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě
Zavedením datových schránek se česká veřejná správa jako
první na světě dokázala oprostit od dnes již nesmyslného
lpění na papírových dokumentech.
Jinými slovy, nebude-li tento bod urychleně novelizován, moc užitku to finanční sféře nepřinese.
Jak hodnotíte zavedení systému datových
schránek po téměř půlročním fungování?
V čem vidíte klady a v čem naopak zápory
celého systému?
Datové schránky, jako důvěryhodné úložiště, poskytují nástroj, který umožňuje bezpečné provádění úkonů a doručování dokumentů způsobem,
který vysoce přesahuje bezpečnost a důvěryhodnost současných doručovacích cest. Dalším
významným kladem je i skutečnost, že se tímto
Česká republika stala první zemí světa, která se
ve veřejné správě dokázala oprostit od dnes již
nesmyslného lpění na papírových dokumentech
a vykročit skutečně do 21. století. Šetří tím životní prostředí a zlepšuje vymahatelnost práva
u nás. Vedlejším, nicméně nezanedbatelným
efektem je i „nastolení pořádku“ v záznamech
v obchodním rejstříku.
Naopak zápory celého systému vidím především
v povinné instalaci programu společnosti Software 602. Již zmíněný program 602 Filler prakticky znemožňuje přihlašování se do informačního
systému datových schránek z „cizích“ počítačů,
typicky ze zahraničí, může obsahovat i neznámá
bezpečnostní rizika.
Dalším záporem je nedostatečná osvěta, proto
mnoho lidí netuší, oč se jedná. Navíc velmi negativní úlohy sehrávají sdělovací prostředky, které
šíří nejrůznější nepodložené poplašné zprávy.
Dochází rovněž k personálním změnám v klíčových resortech, jež s datovými schránkami a jejich provozem souvisejí, což také celé věci příliš
neprospívá. Stát, respektive Ministerstvo vnitra
nedostatečně řeší otázku takzvaného dlouhodobého uchovávání doručených dokumentů v čase.
Doba uložení přečtené datové zprávy v datové schránce činí 90 dnů, potom je vymazána
(§ 22 zákona). Nelze konvertovat dokument, jehož elektronický podpis nebo elektronická značka nesouhlasí, nebo není možno je ověřit.
Existuje nějaké řešení?
Jednou z možností je využití Datového trezoru
České pošty. Nicméně zde se nejedná o dlouhodobé úložiště podepsaných dokumentů, zajištěné technologicky, ale o – slovy České pošty
– „institucionálně zaručený archiv“, tedy pouze
o odstranění mechanismu mazání zpráv po uvedených 90 dnech. Datový trezor České pošty
však neřeší problém neplatných certifikátů, respektive nemožnosti ověření podpisů, značek
a razítek. Neobnovuje ani nějakým způsobem
ochranu integrity dokumentu v čase, například
„přerazítkováváním“ časovými razítky.
Naštěstí již existují, a to i u nás, takzvané důvěryhodné archivy elektronických dokumentů „Trusted Archiving Autority“, které zajišťují integritu
uložených dokumentů a poskytují důkazy o jejich
autenticitě, a to jak vůči uživateli, tak vůči třetím
osobám. Takový archiv dlouhodobě ošetřuje elektronické podpisy dokumentů a garantuje platnost
podepsaných dokumentů po celou dobu archivace, o čemž při jejich vydání archiv poskytuje
také nezpochybnitelné důkazy. Dlouhodobě také
zabezpečuje obnovu platnosti časových razítek.
O jeho existenci však orgány veřejné moci, ale
ani většina dalších uživatelů zatím nic netuší.
Pane profesore, děkuji Vám za rozhovor.
Recenzi knihy Prof. Smejkala „Datové
schránky v právním řádu ČR. Zákon
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem“ naleznete v rubrice
Z domova.
Z nových právních předpisů
MGR. EVA KOZOJEDOVÁ
PŘEDSEDKYNĚ ČESKÉ SEKCE MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ
PRO POJISTNÉ PRÁVO (AIDA)
2. Zákon č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví (viz článek v minulém čísle). Účinnost 1. 1. 2010.
3. Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád. Zákon nahrazuje dosavadní zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon nově upravuje postup
správců daní a práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě
daní, dále např. podrobnosti vztahující se k daňovému řízení, placení daní, opravným prostředkům
či následkům porušení povinností při správě daní.
Cílem nového zákona je přehledná a jednoznačná
úprava při správě daní, administrativní zjednodušení a posílení právních jistot jak daňových subjektů, tak správců daně. Účinnost 1. 1. 2011.
4. Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu.
Účinnost 1. 1. 2011.
5. Zákon č. 282/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela zákona prodloužila o 3 roky
dobu, kdy mají pojišťovny (Česká pojišťovna, a.s.
a Kooperativa pojišťovna, a.s.) povinnost ukončit
provozování zákonného pojištění zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
Pojišťovny tedy budou toto pojištění poskytovat
do 31. 12. 2012 a následně tato agenda přejde
na stát. Účinnost 31. 8. 2009.
6. Vyhláška č. 283/2009 Sb., kterou se
mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů
č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů. Vyhláška nově stanoví
povinnost mít od 1. 1. 2011 ve vozidle reflexní
vestu. Dále např. dochází ke změně v povinné
výbavě motorových vozidel (náhradní kolo lze
ve stanovených případech nahradit bezmontážní sadou na opravu poškozené pneumatiky
nebo obsah lékárničky se doplňuje o speciální
tepelnou fólii a návod na poskytnutí první pomoci při autonehodě).
Účinnost 15. 9. 2009, část 1. 1. 2011.
7. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku
Účinnost 1. 11. 2009.
8. Zákon č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o platebním styku. Mění se určení dne platby
u vyjmenovaných plateb (daně, poplatky, odvody, vč. jejich záloh). Nově se za den platby
považuje (shodně jak u bezhotovostní platby,
tak u platby v hotovosti na účet) den, kdy došlo
k připsání platby na účet správce daně.
Účinnost 1. 11. 2009.
rých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně
zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
zákona č. 307/1999 Sb. Na základě implementace právních předpisů EU došlo k úpravě institutu
pojištění. Do zákona byla dále doplněna příloha
č. 11, která určí způsob a podmínky stanovení
výše finanční záruky a požadavky na odpovídající
pojištění. Účinnost 19. 9. 2009.
11. Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability. Zákon obsahuje
balíček opatření ke zmírnění dopadů současné
celosvětové hospodářské krize na Českou republiku. Zavádí nově např. zrychlený režim odpisů hmotného majetku pořízeného v období
od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010.
Účinnost 1. 11. 2009, část 1. 7. 2009.
12. Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
Účinnost 1. 1. 2010.
9. Zákon č. 286/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů. Zákon ukládá exekutorům řadu
nových povinností (např. zpřesňuje pravidla při
nařizování exekuce, mění pravomoci exekutora). Dále např. stanoví lhůtu k vyplácení vymožených peněz či umožňuje exekutorům k zajištění pohledávky zřídit tzv. exekutorské zástavní
právo na nemovitostech povinného.
Účinnost 1. 11. 2009.
Foto: ČAP
1. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Nový
zákon o pojišťovnictví přináší řadu změn směřujících mj. k posílení právních jistot klientů
a zkvalitnění dohledu nad pojišťovnami. Protože
na nový zákon o pojišťovnictví se pojišťovny již
delší dobu intenzivně připravují a k jeho výkladu
bylo mnoho (i na stránkách Pojistného obzoru)
napsáno a na četných fórech řečeno, není jistě
třeba na tomto místě legislativní změny zmiňovat. Účinnost 1. 1. 2010.
10. Zákon č. 297/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně někteMgr. Eva Kozojedová
17
Ekonomické informace
Odměny pojišťovacích
zprostředkovatelů a daně
ING. JANA ANTOŠOVÁ, ING. JANA ŠŤOVÍČKOVÁ
Úspěšnost odbytu pojistných
produktů do značné míry
závisí na kvalitě spolupráce
pojišťovny s pojišťovacími
zprostředkovateli – fyzickými
osobami.
MANAŽERKY DAŇOVÉHO ODDĚLENÍ
DELOITTE ADVISORY S.R.O.
Provize
Základní pilíř odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů představují provize, tedy peněžní odměny odvozené od objemu získaných pojistných smluv. Z pohledu daňového
je tento způsob odměňování víceméně bezproblémový.
Daňové aspekty provizí:
a) z pohledu pojišťovny
Díky odvození výše provize od objemu získaných pojistných smluv, a tudíž od výše
současných i budoucích výnosů pojišťovny
ve formě pojistného, existuje zřejmá vazba
mezi náklady na provize a zdanitelnými výnosy. Náklady na provize jsou tak pro pojišťovnu
daňově uznatelné. Tento náklad však musí
ovlivnit daňový základ ve zdaňovacím období,
s nímž věcně a časově souvisí.
V této souvislosti je nutné si uvědomit, že nárok na provizi vzniká za získání pojistné smlouvy, která bývá uzavřena, zejména u životních
pojištění, na období mnoha let. Provize je naopak vyplacena v počátečním období smlouvy. Účetní předpisy proto vyžadují nutnost ča-
18
sově rozlišovat pořizovací náklady na pojistné
smlouvy, jejichž součástí jsou provize, a to
s využitím pojistně matematických metod.
Tento postup při časovém rozlišování pořizovacích nákladů by měl být akceptován i pro
účely stanovení daňového základu pojišťovny.
b) z pohledu pojišťovacího zprostředkovatele
Pro pojišťovací zprostředkovatele představují
provize peněžní příjem podléhající povinnosti
odvést daň z příjmů fyzických osob, pojistné
na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.
Pojišťovací zprostředkovatel obvykle vede
daňovou evidenci, a proto zdaňuje provize
v roce, kdy jsou mu skutečně vyplaceny.
Proti příjmům z provizí může pojišťovací
zprostředkovatel uplatnit účelně vynaložené
výdaje. Tyto výdaje lze uplatnit buď ve skutečné, nebo v paušální výši, přičemž paušální
výdaje pro zdaňovací období roku 2009 činí
60 % příjmů, pro následující zdaňovací období pak 40 % příjmů. Má se za to, že částka
paušálních výdajů zahrnuje veškeré vynaložené výdaje.
Pojišťovací zprostředkovatel by měl proto
zvážit, jakým způsobem vykáže ve svém
daňovém základu případné vratky provizí při
předčasném ukončení pojistné smlouvy. Vratky provize totiž mohou být pro účely zdanění
posouzeny buď jako snížení příjmů, nebo jako
zvýšení výdajů, a to v závislosti na rozhodnutí poplatníka daně. Pokud zprostředkovatel
uplatňuje výdaje v paušální výši, je výhodnější
variantou snížení příjmů.
Z hlediska DPH musí pojišťovací zprostředkovatel sledovat, zda mu nevznikla povinnost registrace k DPH. Pro tyto účely musí evidovat
výši svých příjmů za období 12 kalendářních
měsíců a poskytování dalších typů plnění,
Pojišťovny se proto snaží přitáhnout a udržet
ty nejlepší spolupracovníky. Vzhledem k vysoké konkurenci mezi pojišťovnami při jejich
získávání přicházejí obchodní oddělení stále
s novými a novými nápady, jak pojišťovací
zprostředkovatele účinně motivovat a odměňovat. Vedle propracovaných provizních schémat se v praxi lze často setkat také s nepeněžními benefity a motivačními soutěžemi.
Cílem článku je nastínit hlavní daňové aspekty, které je při nastavování schémat odměňování pojistných zprostředkovatelů vhodné
brát v úvahu. Článek se zabývá nejčastěji se
vyskytujícími formami odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů.
která se považují za plnění zdanitelná. Samotná provize za zprostředkování pojištění je totiž
považována za plnění osvobozené od daně
bez nároku na odpočet. Pokud má tedy pojišťovací zprostředkovatel příjmy pouze z této
činnosti, případně z pracovního poměru, nemusí mu povinnost registrace k DPH vůbec
vzniknout. Nicméně poskytuje-li ještě jiná plnění nebo podniká i v dalším oboru, musí se
k DPH registrovat překročením obratu 1 milionu Kč za období 12 kalendářních měsíců. Pro
úplnost je nutné dodat, že ačkoli jsou provize
považovány za plnění osvobozené, do výpočtu obratu se také započítávají. Snadno se
tedy může stát, že šikovný zprostředkovatel
získá provize převyšující 1 milion Kč za období 12 měsíců, a pokud poskytne i zdanitelné
plnění, byť malé hodnoty, musí se k DPH registrovat.
Pojišťovací zprostředkovatel, který se stal plátcem DPH, pak určí kategorie výdajů, u nichž
mu vzniká plný a částečný nárok na odpočet
daně. Pro tyto účely přiřadí výdaje ke skupinám příjmů osvobozeným a zdanitelným.
Pokud má skupinu výdajů, které využije pro
dosažení obou typů příjmů, pak musí vypočítat koeficient pro krácení nároku na odpočet
daně. Systém odměňování provizemi může
pro pojišťovacího zprostředkovatele, který
podniká ve více oborech, přinášet vyšší nároky na vedení detailní a správně strukturované
daňové evidence.
V dalším textu vycházíme v komentářích pro
pojišťovací zprostředkovatele z předpokladu,
že se jedná o plátce DPH.
Nepeněžní benefity
Z důvodů ještě atraktivnější spolupráce pojišťovny poskytují pojišťovacím zprostředkovatelům různé nepeněžní benefity. V praxi
se lze setkat např. s poskytováním příspěvků
na penzijní připojištění nebo životní pojištění,
poukázkami na stravování či využívání jiných
služeb, různého zboží či služeb.
Tyto formy odměňování jsou z daňového pohledu méně transparentní a mohou přitahovat
pozornost finančních úřadů.
Daňové aspekty nepeněžních benefitů:
a) z pohledu pojišťovny
Také mezi náklady na nepeněžní benefity pojišťovacích zprostředkovatelů se mohou řadit
náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů
pojišťovny, i když vazba mezi souvisejícími výnosy a náklady nemusí být na první pohled
zřejmá jako v případě provizí. Proto by mohly
představovat daňově uznatelný náklad.
Poskytujeme komplexní
služby v oblasti risk
managementu a pojištění
pro firmy a jejich
zaměstnance.
vením
cím posta
s vedou
olečnost
pro sp
by?
pracovat
ečné služ
?
m
• Chcete
ji
ru
ý
o
v
b
o
o
íh
m
e své
oskytujíc
nosti?
na trhu v
m týmu p
ší společ
e
a
n
n
le
ji
č
o
t
v
z
tá
se s
omáhat ro
• Chcete
ě růst a p
rn
o
b
d
o
• Chcete
Společnost RENOMIA rozšiřuje své specializované
oddělení poskytující služby v oblasti osobního
pojištění pro individuální klienty – management
a zaměstnance svých více než 2 000 firemních klientů.
RENOMIA, a. s.:
• Existuje na trhu již 16 let a je největší pojišťovací makléřskou společností v ČR
Působí v České republice, Slovenské republice, Maďarsku, Bulharsku a díky členství
v mezinárodní síti Worldwide Broker Network (WBN) ve více než 70 zemích světa
Spolupracuje se všemi pojistiteli a penzijními fondy
Přidejte se k nám a rozšiřte tým RENOMIA,
který v současnosti hledá nové poradce pro:
Služby v oblasti osobního pojištění manažerů firemních klientů
Skupinové programy a programy zaměstnaneckých výhod
Hledáme nové kolegy, kteří:
Mají profesionální přístup a zájem o perspektivní práci
Jsou samostatní a zároveň orientovaní na cíl
Mají znalost pojištění osob a zaměstnaneckých výhod a dále si chtějí
v této oblasti rozšiřovat své odborné znalosti
Chtějí být zaměstnáni na trvalý pracovní poměr a využívat motivujícího
systému společnosti a jejích zaměstnaneckých benefitů
Oslovila Vás naše nabídka? Zašlete prosím Váš strukturovaný životopis
na uvedený kontakt. Rádi si s Vámi domluvíme osobní schůzku, na které si
můžeme upřesnit Vaše i naše představy o možné spolupráci.
Kontakt:
Mgr. Hana Procházková, personální manažer
e-mail: [email protected], mobil: 724 477 751
www.renomia.cz
OK Renomia inzerat 121x272.indd 1
11/11/09 9:54 AM
19
Závěr ohledně jejich daňové uznatelnosti
však nelze paušalizovat. Záleží totiž na konkrétní povaze benefitu a kvalitě dokumentace prokazující vynaložení souvisejícího nákladu na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Pro některé typy nákladů současně existují
speciální ustanovení upravující podmínky
pro jejich daňovou uznatelnost, jež je také
nutné brát v úvahu.
Rozhodne-li se například pojišťovna poskytnout svým pojišťovacím zprostředkovatelům
benefit ve formě poukázky na odběr zboží
nebo služby a důvody poskytnutí řádně nezdokumentuje, může být taková transakce
posouzena jako dar, který musí být ošetřen
jako nedaňový náklad.
Před zahájením poskytování nepeněžních
benefitů je proto vhodné provést důkladnou
daňovou analýzu a v návaznosti na ni zvolit takové formy odměňování, které vyústí
v daňově uznatelný náklad pro pojišťovnu.
Je také nutné zajistit dokumentaci dokládající daňovou uznatelnost benefitu. Za vhod-
nou dokumentaci lze považovat například
zformalizovanou obchodní politiku popisující
způsoby a účel odměňování zprostředkovatelů, podmínky vzniku nároku na odměnu
apod.
Při poskytování nepeněžních benefitů by
pojišťovna neměla opomenout ani daň z přidané hodnoty. Pro správné uplatnění DPH
je nutné rozlišit mezi benefitem ve formě
finančního příspěvku nebo v podobě poskytnutí služby nebo zboží.
Finanční příspěvek na penzijní nebo životní
pojištění stejně jako poskytnutí poukázek
na odběr zboží nebo služeb nejsou předmětem DPH, a nevyústí tedy v dodatečné povinnosti v oblasti této daně.
Naopak, v případě poskytnutí nepeněžního
benefitu ve formě služby nebo zboží musí
pojišťovna zvážit uplatnění DPH na výstupu. Takové zboží nebo služba se pro účely
DPH považují jako úplata zprostředkovateli
za jeho činnosti zprostředkování, nikoli tedy
za plnění poskytnuté zdarma. Může se tedy
jednat o samostatné plnění s povinností odvést DPH na výstupu a s možností uplatnit
nárok na odpočet u prokázaných přiřaditelných vstupů. Podrobná evidence nakoupených a poskytnutých nepeněžních benefitů
pak může pojišťovně pomoci při prokazování
nároku na odpočet DPH.
Shrneme-li výše uvedené, nemusí být nepeněžní benefity v porovnání s provizemi pro
pojišťovnu daňově nevýhodné. Vyšší nároky
jsou však kladeny na související dokumentaci pro účely daně z příjmů i daně z přidané
hodnoty.
b) z pohledu pojišťovacích zprostředkovatelů
Pro pojišťovací zprostředkovatele představují i nepeněžní benefity zdanitelný příjem.
Jejich atraktivita proto může být omezena
faktem, že zatímco příjem benefitu je v nepeněžní formě, daň musí být zaplacena,
a vyústí tak v reálný odliv hotovosti.
V praxi dále pro pojišťovací zprostředkova-
Uplatnění DPH na převod souboru zajišťovacích smluv – nový rozsudek ESD
Evropský soudní dvůr (ESD) nedávno
vydal rozsudek ve věci uplatnění DPH
při úplatném převodu souboru smluv
o životním zajištění. Přinášíme nejdůležitější závěry soudu a na konci uvádíme
praktická doporučení.
Český zákon o DPH je velice úzce propojen
s evropskou DPH legislativou. Pro správný
výklad jednotlivých pojmů tedy musíme
sledovat i rozhodnutí Evropského soudního
dvora k DPH problematice. Rádi bychom
vás informovali o jeho rozhodnutí z 22. října 2009 C – 242/08 Swiss Re Germany
Holding GmbH, který řeší uplatnění DPH
na některé převody pojistných smluv.
Společnost Swiss Re Germany Holding
se sídlem v Německu převedla na společnost S se sídlem ve Švýcarsku v roce 2002
soubor smluv o životním zajištění. Společnost S přebírala pojišťovací činnost, kterou
vykonával dosavadní pojistitel, a převzala
veškerá práva a povinnosti, jež ze smluv
vyplývaly. Některé ze smluv měly zápornou hodnotu, která snižovala celkovou výši
úplaty pro společnost Swiss Re.
Evropský soudní dvůr se měl vyjádřit k místu plnění této operace, možnosti jejího
osvobození od DPH a možnosti rozdělení
transakce na několik samostatných plnění.
Proto zkoumal ustanovení šesté směrnice
20
Rady 77/388/EHS, která upravuje uplatňování DPH v členských státech Evropské
unie, a starší judikaturu, jež se vyjadřovala
k výkladu pojmu pojišťovacích a zajišťovacích činností pro účely DPH.
Z úvah soudu lze dovodit, že daná transakce by měla být považována za službu, jejíž
místo plnění je určeno podle sídla poskytovatele dané služby, nelze tedy uplatnit tzv.
systém reverse charge a přenést místo plnění do státu příjemce dané služby. Soud
také uvedl, že daná transakce představuje
jednotné plnění a nemůže být uměle rozdělována pro účely uplatnění DPH na převod
smluv s kladnou hodnotou a převod smluv
se zápornou hodnotou.
Tím nejdůležitějším bodem pak bylo posouzení, zda daná transakce naplní znaky
pro pojišťovací nebo zajišťovací operace
definované pro účely DPH výše uvedenou
evropskou legislativou (ekvivalent najdeme
v § 55 českého zákona o DPH). Obecným
znakem pojišťovacích operací mimo jiné je,
že pojistitel se na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému
v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy. Pro
zajišťovací operace je pak charakteristické,
že pojistitel přebírá závazky, které má jiný
pojistitel za svými pojištěnci. Soud zamítl
naplnění znaků pro pojišťovací i zajišťovací
Foto: © European Communities, 2009
ING. JANA ŠŤOVÍČKOVÁ
operace a dospěl k závěru, že transakci není
možné osvobodit od DPH. Dle jeho závěrů
může takové postoupení práva a povinností z pojistných smluv za určitých podmínek
představovat plnění podléhající DPH.
Pro úplnost uvádíme, že závěry soudu
nejsou v tomto rozsudku nijak revoluční.
Převod pojišťovacích a zajišťovacích smluv
může být i nadále strukturován takovou formou, která nemusí být zatížena uplatněním
DPH. Při plánování podmínek převodů pojišťovacích nebo zajišťovacích smluv však
musí být oblasti DPH věnována dostatečná
pozornost. Nabyvatelem daného portfolia
je zpravidla opět pojišťovna nebo zajišťovna s velice omezeným nebo nulovým nárokem na odpočet daně a uplatnění DPH
by mohlo výrazně navýšit náklady na celou
transakci. Odlišné zdanění odměn pojišťovacích zprostředkovatelů
může ovlivnit zisk pojišťovny a výši čistého příjmu
pojišťovacího zprostředkovatele.
tele vzniká problém s evidencí a oceněním
nepeněžních příjmů ve formě benefitů. Problém může být vyřešen zasíláním přehledů
o poskytnutých nepeněžních plněních pojišťovnou, na základě kterých je zprostředkovatel může zahrnout do svého daňového
přiznání.
Motivační soutěže
Pojišťovny pro pojišťovací zprostředkovatele
často pořádají soutěže směřující k podpoře odbytu, jako např. soutěže o nejlepšího
obchodníka za určité období nebo v daném
regionu. Výherci jsou odměňováni finančně
nebo věcnými cenami. Přestože má tento
způsob odměňování nepochybně svá obchodní specifika, jeho daňové aspekty se
podobají těm výše popsaným pro provize
v případě finančních výher a pro nepeněžní
benefity v případě věcných výher.
Z pohledu pojišťovny lze jen doporučit, aby
podmínky soutěže byly navázány na obratové ukazatele a nastaveny tak, aby související
náklady nemohly být posouzeny jako náklady
na reprezentaci. Pak lze obvykle snadno prokázat vazbu mezi náklady na výhry a výnosy
z pojistného a výhry mohou pro pojišťovnu
představovat daňově uznatelný náklad.
Pro pojišťovacího zprostředkovatele představují peněžní i nepeněžní výhry opět zdanitelný příjem.
Také uplatnění DPH se shoduje s režimem
popsaným v sekci nepeněžních benefitů.
Výplata výhry v podobě finanční částky není
předmětem DPH, avšak poskytnutí hmotné
ceny v podobě zboží nebo služby je spojeno
s již uvedenými povinnostmi pro pojišťovnu
v oblasti DPH.
Doporučení pro praxi
Daňová problematika odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů je komplexní a vy-
Role pojistných matematiků
v rámci Solventnosti II
ING. IMRICH LOZSI
ČLEN VÝBORU
ČESKÁ SPOLEČNOST AKTUÁRŮ
Směrnice o Solventnosti II přisuzuje funkci
pojistného matematika zásadní roli v celkovém řídicím a kontrolním systému pojišťovny. Vzhledem k odlišnostem ve stávajících národních úpravách této role, a to jak
ve věcných, tak i procedurálních otázkách,
požádal CEIOPS1 v rámci probíhající diskuse
o implementaci směrnice Poradní skupinu
aktuárských asociací Evropských společenství (Groupe Consultatif) o stanovisko ohled1)
žaduje zohlednění zejména dopadů na pojišťovnu z pohledu daně z příjmů, dopadů
na pojišťovací zprostředkovatele v oblasti
zdanění fyzických osob a také dopadů v oblasti daně z přidané hodnoty.
Při nastavování odměňovacích schémat pojišťovacích zprostředkovatelů by proto pojišťovny měly brát v potaz také daňové hledisko. Za tímto účelem lze jen doporučit, aby
obchodní oddělení při jejich vytváření úzce
spolupracovalo s daňovým oddělením. Je
třeba mít na paměti, že pojišťovny i zprostředkovatelé budou muset prokázat souvislost vynaložení nákladů na motivaci v jakékoliv formě na dosažení, zajištění a udržení
svých příjmů před finančními úřady.
Daňové aspekty a daňová rizika je vždy vhodné identifikovat předtím, než je konkrétní forma odměňování zvolena. Nevhodné nastavení totiž může odměňovací program zbytečně
znevýhodnit a prodražit o včas neidentifikované daňové náklady.
Jelikož odměny pojišťovacích zprostředkovatelů představují významnou nákladovou
položku, měla by být k dispozici kvalitní
dokumentace dokládající povahu, účelnost
a výši těchto nákladů pro daňové účely.
ně požadavků na roli pojistných matematiků
v režimu Solventnosti II.
Jako odpověď na výzvu CEIOPSu připravila
Groupe Consultatif koncem září 2009 rozsáhlý materiál o standardech pro práci pojistných
matematiků. Ten se po projednání na poli
CEIOPSu následně podrobí rozsáhlému připomínkovému řízení s cílem maximálního využití
stávajících zkušeností všech zainteresovaných stran včetně Evropské komise.
Fórum evropských
aktuárských asociací radí
CEIOPSu při vytváření
profesních standardů
upravujících činnost
pojistných matematiků
v rámci projektu
Solventnosti II.
Předpokládá se, že standardy vypracuje poradní skupina a následně je schválí výbor
CEIOPSu. Tím by měla být zajištěna vynutitelnost jejich dodržování regulovanými
subjekty a všemi fyzickými osobami vykonávajícími pojistně matematickou činnost,
a to i v případě, že nejsou členy národního
aktuárského sdružení.
Schválené standardy by vydávala Groupe Consultatif, a to prostřednictvím svých
CEIOPS – Výbor evropských dohledů v pojišťovnictví a zaměstnaneckém penzijním pojištění
21
s ostatními interními odděleními a externími
subjekty, kontrolu a řízení jakosti práce, možnost upozornit na závažné problémy a ochranu pro ty, kteří na tyto problémy upozorní.
Komunikační standardy by se týkaly např.
vysvětlení účelu a rozsahu kterékoliv zprávy,
srozumitelnosti, transparentnosti, nezávislosti a odpovědnosti.
Groupe Consultatif navrhuje, aby se standardy technické implementace zakládaly
na jistých zásadách, jejichž příklad nabízí
v příloze svého příspěvku.
Návrh Groupe Consultatif rovněž obsahuje
pravidla disciplinárního řízení pro prošetření, a v případě nutnosti dokonce samotného
zahájení disciplinárního řízení proti členovi,
u něhož by existovalo podezření, že stanovené standardy nedodržel.
členských sdružení. Tímto dojde k zásadní
změně vůči stávající praxi – Groupe Consultatif totiž prozatím takovou pravomoc nemá.
Funkce pojistného
matematika v rámci
Solventnosti II
Článek 47 Směrnice o Solventnosti II vyžaduje, aby pojišťovny a zajišťovny ustanovily
efektivní pojistně matematickou funkci pro
výkon důležitých úkolů v oblasti výpočtu
technických rezerv, jakož i pro účely vyjadřování se pojistného matematika k uplatňovaným postupům při upisování rizik či k přiměřenosti sjednaných zajistných programů
tak, aby se tímto přispívalo k implementaci
účinného systému řízení rizik v organizaci. Ti, kteří pojistně matematickou činnost
vykonávají, musejí prokázat svou praxi prostřednictvím příslušných profesních i jiných
standardů.
CEIOPS vydal v březnu 2009 konzultační
materiál k prováděcím opatřením na úrovni 2
týkající se správy a řízení (CEIOPS-CP-33/09),
v němž jsou uvedeny různé možnosti vypracování profesních a jiných standardů
v souladu s článkem 47 směrnice. Groupe
Consultatif poskytla svůj komentář k tomuto
materiálu již v květnu 2009. Nynější rozšířený komentář směřuje ke konkrétní oblasti
profesních standardů pro funkci pojistného
matematika v rámci Solventnosti II.
22
Hlavní body z návrhu
Groupe Consultatif
Groupe Consulatif navrhuje zavést dvě hlavní kategorie standardů, a to standardy veřejného zájmu a standardy odborné:
 Standardy veřejného zájmu by zahrnovaly kvalifikační, etické standardy, standardy pro správu a řízení a komunikační
standardy.
 Mezi odborné standardy by se pak řadily výkladové standardy a standardy technické implementace.
Groupe Consultatif dále navrhuje, aby kvalifikační standardy zahrnovaly požadavky
týkající se minimálního dosaženého vzdělání, odborné praxe a povinného následného
celoživotního vzdělávání.
Etické standardy by se měly týkat záležitostí, jakými jsou kompetence, bezúhonnost, objektivnost, důvěrnost a vyhýbání se
konfliktům zájmu.
Úloha ČSpA v poradní
skupině
Česká společnost aktuárů (ČSpA), coby
představitel českých pojistných matematiků v Groupe Consultatif, se prostřednictvím
svých zástupců v této organizaci aktivně
podílí na diskusi o podobě pojistně matematické funkce v rámci Solventnosti II. ČSpA
rovněž spolupracuje s Českou národní bankou, Ministerstvem financí a Českou asociací pojišťoven při zavádění direktiv Evropské
unie do české legislativy a při formulaci těch
částí pojišťovací legislativy, které souvisejí
s činností pojistných matematiků.
Role zástupců naší profese v této diskusi
dokládá, že pojistní matematici jsou považováni za důvěryhodného partnera při vytváření ustanovení Solventnosti II týkajících
se výkonu jejich funkce. Kromě nesporné
odborné kvality je k této roli opravňují i zkušenosti s jejich stávající prací, kdy pojišťovny, na rozdíl od dalších finančních institucí,
přestály finanční krizi bez významnějších
problémů.
Standardy správy a řízení by měly řešit
vztahy s vyšším vedením a nejvyšším orgánem podniku, spolupráci při jednáních
Pojistní matematici mají silný hlas při vytváření standardů
pro svou práci v rámci Solventnosti II.
„Ekonomika představuje
největší riziko“
Zpráva „360 prioritních
globálních rizik
a připravenost na ně“
zveřejnila názory šéfů
největších světových firem.
PUBLIKOVÁNO: THE MARKET (ISSUE THREE 2009)
LLOYD’S COMMUNICATIONS
PŘEKLAD ENTRE s.r.o.
Šéfové světového businessu se ve zprávě
shodují, že na žebříčku podnikové agendy
důležitost řízení rizik stoupá a ekonomická
rizika zastiňují ta tradičnější.
Jak se svět začíná pomalu zotavovat z ekonomické krize – mimochodem považované
za nejhorší od Velké hospodářské krize
30. let minulého století – radikálně se mění
i přístup společností k riziku. Není velkým
překvapením, že se do centra pozornosti
dostaly i ekonomické otázky, které zaměstnávají nejvyšší představitele společností
po celém světě. Ostatní rizika jsou kvůli
tomu považována za méně prioritní.
Na rizika nejsme
připraveni
Pracovníci Lloyd’s ve spolupráci s poskytovatelem analýz „Economist Intelligence
Unit“ (EIU) provedli průzkum připravenosti na různá rizika mezi více než 570 členy
vedení firem po celém světě. Zjistili, že
v řadě firem nejrůznějších velikostí působících v nejrůznějších oborech převládá značná nepřipravenost a přílišná sebedůvěra.
Průzkum zjišťoval přístup k riziku v pěti
klíčových kategoriích rizik: ekonomické, regulační a tržní; obchodní a strategické; politické, trestní a bezpečnostní; ekologické
a zdravotní; a živelní.
Je zajímavé, že všechna rizika na seznamu
10 největších celosvětových rizik (viz tabulka na této straně) se přímo, nebo nepřímo
vztahují k ekonomice.
Rizika firemní odpovědnosti a poškození
obchodní pověsti lze vnímat jako nepřímo
spojená s finanční krizí, zatímco riziko nedokončení projektu je spojeno s vnějším
ekonomickým a finančním prostředím víceméně přímo.
Kyvadlo by se mohlo vychýlit příliš daleko, společnosti by
mohly přestat být ochotné riskovat.
Chuť společností riskovat se výrazně snížila v důsledku čím dál bolestnějšího hospodářského poklesu a neustále klesající
důvěry podniků, zatímco řízení rizik je pro
ně stále důležitější.
Podle průzkumu polovina společností předpokládá, že v příštích 12 měsících budou
mít menší chuť riskovat.
Pozornost upřena rizika
Alespoň pro tento okamžik se rizika obecně dostávají do popředí pozornosti. Zatímco předtím se řízení rizik považovalo spíše
za podpůrnou funkci, nyní se jím zabývají
na svých jednáních členové představenstva.
Zaměření na ekonomická rizika však může
znamenat, že společnosti odvracejí zrak
od dalších důležitých rizik, která jsou v sou-
časné době považována za méně významná. Podle Roba Mitchella, vedoucího editora EIU, existují v důsledku toho obavy, že
se mnohá významná rizika, jako například
ekologická rizika, živelní rizika a změna klimatu, dostanou na vedlejší kolej.
V průzkumu
odpovídaly
společnosti
na otázku, jak jsou připraveny na řízení rizika. Podle jejich vlastního vyjádření existuje
velký rozdíl v připravenosti: na ekonomická
rizika společnosti údajně připravené nejsou, na jiná rizika, jako například na terorismus či změnu klimatu, podle svého tvrzení připravené jsou. Mitchell zdůrazňuje:
„Neznamená to tedy, že tato rizika jsou pro
společnosti méně prioritní, protože ty jsou
dobře připraveny je zvládnout. Spíše je to
výsledkem jejich momentálního soustředění na ekonomická a makroekonomická
témata.“
10 nejvyšších globálních priorit
Priority globálního rizika
Připravenost
1
Cena a dostupnost úvěrů
Vysoká
2
Měnové výkyvy
Vysoká
3
Riziko insolventnosti
Vysoká
4
Ztráta zákazníků
Vysoká
5
Cenová volatilita hlavních aktiv
Vysoká
6
Rušení objednávek
Střední
7
Riziko příliš přísné regulace
Střední
8
Firemní odpovědnost
Vysoká
9
Riziko poškození pověsti
Vysoká
10
Riziko neplnění projektů
Vysoká
23
„Rizika, která tu byla před recesí, jsou pořád tady a jsou
stejně velká – změnilo se jen to, že je jiná rizika vytlačila
na spodní část seznamu priorit.“
Julia Graham, vedoucí manažerka pro riziko v DLA Piper a bývalá předsedkyně AIRMIC
Ačkoli ve všech regionech světa dominuje v oblasti rizik ekonomika, u politického,
trestního a bezpečnostního, stejně jako
ekologického či zdravotního rizika existují
větší rozdíly. Zdá se, že v rozvojových zemích se těmito riziky v porovnání s vyspělými zeměmi zabývají více.
Zejména Čína se více než kdokoli jiný soustřeďuje na ekologická a zdravotní rizika
(hlavně na znečistění životního prostředí).
„V jižní Asii se vysoko na seznamu priorit
pohybuje terorismus – pravděpodobně jako
reakce na letošní útoky v Bombaji. Společnosti ovlivnily události z nedávné minulosti, což ovšem v mnoha případech nemusí
být ten nejlepší přístup. Jejich pohled na riziko je zúžený tím, že hledí na minulé události, místo aby se raději soustředily na vyhledávání rizik, která by mohla negativně
dlouhodobě ovlivnit jejich podnikání,“ říká
Mitchell.
Výsledky průzkumu
jsou v souladu s názory
představitelů společností
Lloyd’s MARKET také přinesl vyjádření
šéfů firem, kteří ovlivňují názory na ri-
24
Firmy působící na trhu společnosti Lloyd’s
Jazyk rizika
i mimo něj souhlasí s nejdůležitějším zjištěZpráva také navrhuje, aby nadnárodní
ním výše uvedené studie – totiž že globální
společnosti vyvinuly společný jazyk pro
finanční a ekonomická krize způsobuje záoblast rizika. „V tomto směru jsou již podsadní přehodnocení rizika. Mnozí odborníci
nikány určité kroky,“ říká Julia Grahamovarují, že společnosti, které se soustřeďují
vá, bývalá předsedkyně AIRMIC a pokrana krátkodobé ekonomické hrozby, by neměčuje: „Tuto potřebu uznala Mezinárodní
ly zanedbávat důležitá dlouhodobá rizika.
organizace pro normalizaci (International
Ze zprávy vyplývající dvě zjištění nebyla pro
Organisation for Standardisation) a Britorganizace, které reprezentují britské top maský normalizační institut (British Stannažery, manažery rizika a pojistitele, žádným
dards Institution) vytvořením souboru nopřekvapením. O jaká zjištění šlo? Že v oblasti
vých norem a slovníčku rizika, které mají
řízení rizik naprosto převládá ekonomika a že
být brzy uveřejněny. Společnosti by měly
s pokračováním globální ekonomické krize
vytvořit rozumný plán činností, rozdělit
společnosti před riziky ustupují.
odpovědnosti a soustředit se na to, co je
Podle Dr. Rogera Barkera, vedoucího odnejdůležitější,“ říká Julia Grahamová a vaboru Corporate Governance na Institute
ruje: „Nesnažte se ale řídit všechno!“
of Directors (IoD) se sídlem v Londýně,
lze očekávat, že rizika spojená s horším
přístupem k úvěrům a následným
ekonomickým
Princip řízení rizik
poklesem budou
mít vysokou prioritu. „Vzhledem
Rozpoznání
k současnému
rizika
vývoji ekonomiky
je otázka přežití
pro podniky důležitější než cokoli
jiného.“
Julia
Graham,
donedávna předřízení
sedkyně
Asocirizik
ace
manažerů
pojištění a rizika
(Association
of
Insurance
and
Risk Managers;
AIRMIC) a vedoucí manažerka pro
riziko právnické
Vytvoření
rizikových plánů
firmy DLA Piper
UK LLP, říká, že
v době recese
mají společnosti
Ocenění
rizika
Lekce na téma hodnocení rizika
Je zcela pochopitelné, že myšlení společností silně ovlivňuje ekonomická situace, ale vedení má jen malou přímou
kontrolu nad vnějšími riziky souvisejícími s ekonomikou.
Podle zmíněné zprávy však může vývoj
ve vlastní společnosti nepřímo ovlivnit
strategickými rozhodnutími, která dělá
nyní. „Důkladná znalost rizikové situace na místě – od výběru dodavatelů a
partnerů po posouzení nových investic
nebo akvizic – je pro úspěch naprosto
zásadní,“ píše se ve zprávě.
ziko, ke zjištěním obsaženým ve zprávě
„360 prioritních globálních rizik a připravenost na ně“.
Přijetí
opatření
Regionální odlišnosti
tendenci soustředit se na krátkodobá témata. „Během recese jsou firmy opatrnější a zahleděné dovnitř, přestávají se dívat
dopředu a koncentrují se na přežití. To potlačuje jejich chuť riskovat,“ dodává.
Prioritní pozice ekonomických rizik znamená, že obsáhlé kategorie ekologického,
zdravotního a živelního rizika jsou na seznamu nejzávažnějších rizik relativně nízko, čímž vzniká otázka, jestli společnosti
ve svém úsilí proplout současnou krizí neodsunují do pozadí jiná závažná rizika.
in association with
PF 2010
Dlouhodobá rizika versus
krátkodobá
Podle názoru Benjamina Bakera, technického manažera Lloyd’s Market Association
(LMA), orgánu reprezentujícího upisovatele
rizik Lloyd’s, by měla být mezi dlouhodobými a krátkodobými riziky tlustá čára.
„Zpráva zmiňuje skutečnost, že ekologická rizika se na seznamu prioritních rizik
nacházejí velmi nízko,“ říká Baker. „Následky ekologických škod vznikají mnoho
let a ve firmách je potřeba změnit kulturu,
aby se začal měnit způsob, jakým fungují.
Pojišťovnictví bude hrát v této oblasti zásadní roli, ale bude to trvat dlouho. Přírodní
katastrofy a zdravotní rizika jsou nyní také
považovány za málo prioritní,“ poznamenává. „Řízení rizik se jimi nezabývá, přesto
je třeba brát je v potaz a aplikovat na ně
vhodnou strategii. Obecně vzato, žijeme
v rizikovějším světě,“ říká Graham. „Rizika, která existovala před recesí, jsou pořád
tady a jsou stejně velká – změnilo se jen
to, že je jiná rizika vytlačila ze středu pozornosti. Firmy si ale musí všímat i dlouhodobých rizik a zajistit, aby je nyní přijímaná
rozhodnutí neohrozila nebo dokonce neochromila, až se ekonomické perspektivy
zlepší a budou se chtít chopit nových příležitostí,“ varuje Graham. „V době recese
společnosti nemívají chuť zabývat se riziky;
jejich zájem se soustřeďuje na řízení cash
flow, zvlášť když zvažují investice do takových oblastí jako výzkum a vývoj nebo budoucí expanze,“ pokračuje Baker. „Přitom
ale ostražitě sledují případný obrat ekonomiky a riziko spojené s tím, kdyby do něj
neinvestovaly,“ dodává.
„Zjevně nedostatečný přehled vedení
o velikosti rizika v mnoha bankách přispěl
k tomu, že představenstva si nyní více
uvědomují svou odpovědnost v souvislosti
s rizikem,“ souhlasí Baker. „Před krizí nepovažovali někteří členové představenstev
kontrolu rizika za jednu ze svých hlavních
odpovědností. Nyní je jasné, že tomu tak
je,“ dodává.
K problematice se také vyjádřil Adrian
Lewers ze společnosti Beazley: „Za posledních pět až deset let se vystavení riziku změnilo k nepoznání. Společnosti se
dnes rozhodně mnohem více zabývají riziky a více si je uvědomují.“
Šťastný a veselý
nový rok 2010
a klidné prožití
vánočních svátků
Vám přeje INSERVIS
INSERVIS
Kdo jsme?
Skupina INSERVIS již více než 15 let poskytuje na českém
i slovenském trhu expertní činnost v oblasti pojišťovnictví, od roku
2005 působí jako samostatný likvidátor pojistných událostí dle
zák. 38/2004 Sb. a má zaveden systém řízení jakosti dle normy
ISO 9001:2001.
INSERVIS poskytuje služby nejvyšší kvality zaměřené především
na pojistitele, kaptivní pojistitele, leasingové společnosti, makléřské
společnosti a další subjekty na pojistném trhu. Služby samozřejmě
zahrnují i kompletní správu škod (TPA – Third Party Administration)
pro pojistitele a Claims Management pro jiné subjekty.
Co přinášíme?
INSERVIS přináší výhodu všem subjektům na trhu:
pojistitelům - účinný nástroj pro likvidaci škod (složité případy, soupojištění, fronting, likvidace zahraničních škod…),
případně komplexní služby TPA
makléřům – po dohodě s pojistitelem zajištění
nadstandardní péče o klienta v případě škody a tím získání
konkurenční výhody
ostatním – Claims Management, Data Management
a další služby
Pro rok 2010 připravujeme novinky!
Kontaktujte nás
INSERVIS MVC s.r.o.
Ohradní 24 b, 140 00 Praha 4, [email protected]
tel. (+420) 241 483 230, 241 482 450, fax (+420) 241 482 028
www.inservis.com
25
Pojistné produkty
Vánoce a konec roku patří
nejen v naší asistenční
centrále pravidelně
k obdobím s vysokým
provozem.
Fenomén Vánoc
a pojistné události
ING. VLADIMÍR FUCHS
EUROP ASSISTANCE
Asistence k pojištění
motorových vozidel
V období před i mezi svátky lidé cestují za svými příbuznými. Dlužno dodat, že s vozidly
významně více vyjíždějí i řidiči tzv. sváteční,
které jindy na silnicích běžně nepotkáme. Tato
specifická skupina si nejčastěji vyžádá výjezd
asistenčního vozidla naší společnosti pro nastartování vozu přímo v místě poruchy. Hlavní
příčinou bývá vybitá baterie málo používaného
vozu. Četnost tohoto typu pojistných událostí navíc ovlivňuje venkovní teplota, která se
v daném období často pohybuje kolem nuly
či pod nulou.
Počasí hraje významnou roli i pro další skupinu
zásahů – intervenci při jízdě na sněhu. Asistenční služby nejčastěji řeší různá uvíznutí vozidel v zasněženém terénu nebo jejich vyjetí
mimo vozovku. Automobily svátečních řidičů
zcela běžně nedisponují zimní výbavou a jejich
řidiči nemají ani potřebnou zkušenost pro jízdu
ve ztížených podmínkách.
26
Pojistné produkty
Pojistné události s příznakem
nákupní horečky
V období adventu, kdy lidé masově vyrážejí za nákupy, zaznamenáváme významný nárůst hlášení
pojistných událostí z parkovišť nákupních center.
Jde především o nejrůznější drobné nehody. Zanedbatelné však není ani množství nahlášených
pojistných událostí spojených s vandalismem
a vykradením vozidla. Klienti by se rozhodně neměli nadměrně spoléhat na kamerové systémy
a věřit v bezpečnost monitorovaných parkovišť
nákupních center. Nejlepší prevencí je nenechávat
žádné věci v interiéru vozidla, o těch cenných ani
nemluvě. Z kurióznějších situací spojených s vánoční nákupní horečkou, které naše asistenční
centrála již řešila, jmenujme například situace, kdy
klienti při nákupování drobně zazmatkují a kontaktují nás z důvodu domnělé krádeže vozu. Sami
nebo ve spolupráci s policií a ochrankou parkoviš-
tě následně volají, že vůz byl v pořádku nalezen
– zaparkován bez známek jakéhokoliv vnějšího
poškození v jiné části parkoviště.
Asistence pro cestovní
pojištění
Typické „vánoční“ pojistné události se vyskytují
samozřejmě i v oblasti cestovního pojištění. Rodiny se snaží být o svátcích spolu a v globalizovaném světě dnes nezanedbatelně více cestují.
Pro cesty do zahraničí po silnicích bychom mohli
opakovat zejména nehody spojené s výlety svátečních jezdců do alpských zemí. Významově lze
tuto skupinu přenést i do nejčastější odezvy vánočních svátků v cestovním pojištění, kterou je
letecká přeprava. Zvýšený výskyt pojistných událostí spojených se ztrátou či zpožděním zavazadel
při letecké přepravě se během vánočních svátků
řadí k nejtypičtějším zástupcům.
Neštěstí se podle kalendáře nikdy neřídí. Proto mají asistenční společnosti i ve svátečních
chvílích, které pravidelně koncem roku vybízejí k odpočinku, setkání s přáteli, trávení času
v kruhu rodinném a rozjímání, plné ruce práce.
Být nepřetržitě nablízku klientům a kvalitně
zasáhnout při nahlášení pojistné události – to
jsou základní hodnoty, které klient vysoce oceňuje po celý rok, obzvlášť pak o Vánocích. Tehdy jsou jeho očekávání přirozeně ještě vyšší.
Kvalitně provedený asistenční zásah během
vánočních svátků se tak může stát silným
poutem mezi klientem a jeho pojišťovnou.
Pojďme se tedy v krátkosti podívat na asistenční události typické pro období Vánoc.
Pravidla pojištění platí
i o Vánocích
Ze strany klientů se v období adventu a Vánoc nezřídka setkáváme i se smutnými případy podcenění náročnosti letecké přepravy. Tyto události bývají
spojeny zejména s vycestováním osob vysokého
věku. Touha po setkání s nejbližšími příbuznými
často potlačuje racionální úvahy a správné odhadnutí jejich možností. Fyzická i psychická náročnost
leteckých a pozemních přesunů je potom příčinou
vážných následků – různých slabostí, kolapsů i infarktových stavů. Opakovaně také registrujeme
hlášení pojistné události ze strany osob nepojištěných či dokonce nepojistitelných. Například ze
strany chronicky nemocných pacientů, lidí nesplňujících věkový limit vstupu do pojištění nebo
osob s nádorovými onemocněními v progresi,
kteří ve snaze vycestovat svůj stav dobře nevyhodnotí a nedokáží jej konfrontovat s výlukami
Během adventu lidé masově vyrážejí za nákupy, proto
četnost pojistných událostí, na rozdíl od Štědrého večera,
výrazně stoupá.
všeobecných pojistných podmínek (VPP). Zde je
samozřejmě nutná prevence ze strany pojišťoven
při školení zprostředkovatelů, protože Vánoce jsou
vždy provázeny výskytem těchto problematických
událostí.
Domácí asistence
U domácí asistence patří mezi nejčastější asistenční zásahy výjezdy topenářů. Poruchy topení
spíše ale souvisí s ročním obdobím než přímo
s obdobím Vánoc. Druhou nejvyužívanější profesí pro domácí asistenci v období druhé poloviny
prosince jsou elektrikáři, ale i zde nám množství
Advent vs. Štědrý den
Závěrem ještě můžeme uvést zajímavou zkušenost – četnost událostí v průběhu adventu i Vánoc
je sice významně vyšší, zato během Štědrého
večera zaznamenáváme ve všech odvětvích asistence výrazný pokles provozu. Klienti nám štědrovečerní pojistné události hlásí až druhý den dopoledne, tj. o prvním svátku vánočním, v případě
neurgentních zásahů dokonce až následující první
pracovní den.
Před zahájením nové
lyžařské sezony není
od věci si připomenout
téma likvidace škod
na zdraví způsobených
při zimních sportech
v zahraničí.
Škody na zdraví
ze zimních sportů
JUDR. IRENA TŘEŠŇÁKOVÁ
VÝKONNÁ ŘEDITELKA
DEKRA CLAIMS SERVICES CZ
Rostoucí popularita zimních sportů a finanční dostupnost zájezdů do Alp pro široké vrstvy evropské populace s sebou přinášejí i zvýšený počet
nehod a úrazů vzniklých při lyžování a snowboardingu. Pro každou pojišťovnu, jejíž cestovní pojištění zahrnuje i odpovědnost za škody, to znamená rostoucí počet pojistných událostí, v nichž
náhradu škod na zdraví požadují cizinci. Částky
pojistného plnění při závažnějších zraněních jdou
obvykle do statisíců, někdy i milionů korun. Navíc
likvidace samotná je obtížná, komplikuje ji komunikace v cizích jazycích, odlišnost cizozemských
zákonů stejně jako řada praktických problémů.
Ve snaze pomoci českým pojišťovnám připravila
Česká asociace pojišťoven ve spolupráci s českou pobočkou mezinárodní likvidační organizace
Dekra Claims Services International celodenní
seminář zaměřený na tuto nelehkou agendu.
a typy pojistných událostí nenapovídají na specifika spojená s vánoční atmosférou.
Témata semináře
Hlavním cílem semináře bylo umožnit pracovníkům českých pojišťoven lepší orientaci
v právních a praktických normách, jimiž se řídí
likvidace škod na zdraví v nejoblíbenějších destinacích českých rekreačních lyžařů a snowboardistů, konkrétně tedy v Itálii, Francii, Rakousku a Švýcarsku. Semináře se účastnili
i zahraniční lektoři, kteří přitomným zprostředkovali praktické informace o situaci ve svých
zemích. Přednášky i písemný materiál, který
účastníci semináře obdrželi, se soustředily
na několik okruhů otázek:
 jaké újmy se v jednotlivých zemích nahrazují, podle jakých pravidel a metod se stanoví výše odškodnění,
 jak probíhá mimosoudní vyřizování nároků
i jejich vymáhání soudní cestou.
Přestože se mezi jednotlivými porovnávanými zeměmi i Českou republikou vyskytuje
řada shod, rozdíly ve všech zmíněných oblastech jsou značné. Nicméně teoreticko-právní odlišnosti samy o sobě nejsou ústředním
problémem: tím jsou především velmi reálná
finanční a jiná rizika, jež s sebou přináší jejich
aplikace. Specificky českým problémem je
pak neznalost a podcenění těchto rizik našimi
rekreačními sportovci.
 Jak a podle jakých principů se určuje odpovědnost za nehodu a škody,
Pojistné produkty
27
Pojistné produkty
Ilustrační foto: archiv ČAP
která obvykle přicházejí až po mnoha měsících či
dokonce letech – jsou povětšinou dobře vybavena
zručnou právní argumentací, tvrzení o odpovědnosti je podpořeno svědeckými výpověďmi, záznamy místní policie i znaleckými posudky. Likvidátoři českých pojišťoven takovým nárokům čelí
s prázdnýma rukama – bez informací, bez důkazů,
bez možnosti oprávněnost nároků došetřit a účinně se bránit.
Potenciál trestného činu
Určit viníka nebývá
jednoduché
Jednoznačná a fakticky správná odpověď na klíčovou otázku „Kdo nehodu zavinil?“ se u lyžařských
kolizí hledá velmi obtížně. Pro určení odpovědnosti za škodu se – kromě právních norem a předpisů
platných v dané zemi a v dané lokalitě – všeobecně používá tzv. lyžařské desatero (deset základních pravidel chování na sjezdových tratích pro
lyžaře a snowboardisty), které vydala Mezinárodní
lyžařská federace (FIS). Povědomí českých lyžařů
o těchto pravidlech je obecně velmi nízké, byť ne-
Zde je třeba zmínit i další, českým lyžařům většinou neznámé riziko: účast na nehodě se zraněním může pro designovaného viníka znamenat
i odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví
z nedbalosti. Případné náklady, pokuty či jiné finanční sankce pojišťovny samozřejmě nehradí,
ale rozhodnutí v trestní věci je opět dalším prvkem
zužujícím prostor ke kvalifikované obhajobě v občanskoprávní věci.
Výše škody
Jsou-li čeští lyžaři udiveni, že po nich někdo vůbec
požaduje náhradu škody, o to větší překvapení je
Češi si prakticky neuvědomují, že nehoda na svahu může
znamenat pojistnou událost a že zraněný bude požadovat
odškodnění a odvolávat se na porušení pravidel FIS.
lze tvrdit, že je porušují častěji než lyžaři z jiných
zemí. Ovšem na rozdíl od cizozemců si Češi prakticky vůbec neuvědomují, že nehoda na svahu
může znamenat potenciální pojistnou událost, že
zraněný bude požadovat odškodnění a odvolávat
se právě na porušení pravidel FIS. Je-li tedy o zraněného postaráno a nezbytné formality vyřízeny,
Češi se dále událostí nezabývají, často ani nepovažují za nutné o ní informovat pojistitele. Bohužel
i v případech, kdy čeští účastníci nebo svědci nehody projeví snahu sdělit šetřícím policistům svou
verzi průběhu a příčin kolize, často narazí na nezájem a hlavně na jazykovou bariéru; mnohdy je taková snaha dokonce zneužita k získání „přiznání“
o zavinění nehody.
Zkušenější cizinci
Oproti tomu zkušenější cizinci si připravují půdu
pro uplatnění nároku na náhradu škody již od počátku a samozřejmě i snadněji docílí spolupráce
místních orgánů. Oznámení pojistných událostí –
28
Pojistné produkty
čeká při pohledu na požadované částky odškodnění. Markantní rozdíl proti českým podmínkám je
především v odškodnění nemajetkové újmy, tj. obdoba našeho bolestného a ztížení společenského
uplatnění. S trochou nadsázky lze říci, že u lehčích
zranění koruna = euro. Například podvrtnutí krční
páteře, ke kterému může dojít při jakémkoliv nárazu nebo pádu, je podle českého systému oceněno
na 20 bodů, tj. 2 400 Kč. Italský nebo i rakouský
zraněný ovšem bude očekávat prakticky stejnou
sumu v eurech. Při komplikovanějších zraněních
již tento poměr neplatí, nicméně částky odškodnění se i pak pohybují v desítkách tisíc eur. Poškozený má rovněž právo na náhradu veškerých skutečných i „fiktivních“ výdajů (například ošetřování
zraněného či výpomoc v domácnosti rodinnými
příslušníky), ušlý příjem, honorář advokáta atd.
Další významnou část škody tvoří pohledávky
zdravotních a sociálních pojišťoven: od nákladů
na první pomoc a transport zraněného přes operace, hospitalizaci, následné léčení a rehabilitaci
až po dávky nemocenské či úhradu kompletních
mzdových nákladů.
Snadno se tedy může stát, že maximální částka
pojistného krytí – zvláště u všelijakých „dárkových“ pojištění v rámci nejrůznějších marketingových kampaní – zdaleka nepostačí na uspokojení
všech oprávněných nároků. Zbývající pohledávky
jsou pak vymáhány po pojištěném, kterého může
následně čekat soud, exekuce a mnohaleté, někdy až doživotní finanční břemeno.
Riziko soudního sporu
a náklady s ním spojené
Ve valné většině případů se poškozený nejprve
snaží domoci svých práv mimosoudní cestou.
Jestliže však pojištěný, nebo i pojišťovna, nereaguje na korespondenci ze zahraničí, poškozený
se obrací na soud; občas je žaloba podaná i zcela bez varování. Ať už za žalobou stojí cokoliv,
každý – i vyhraný – soudní spor s sebou nese
vysoké výlohy. Naprostou většinu cizinců vysoké náklady od soudních sporů neodradí, protože mají pojištění právní ochrany. Bohužel tento
produkt není u nás soukromými osobami příliš
využíván a částky určené na právní zastupování
v rámci běžného cestovního pojištění bývají poněkud podceněné.
Inspirace do budoucna
Seminář o likvidaci pojistných událostí z nehod při zimních sportech v alpských zemích
zprostředkoval pracovníkům pojišťoven užitečné informace, znalosti a zkušenosti, jež
jistě využijí nejen v likvidaci, ale i v pojistných
produktech. Nabízí se varianta zvláštního
(při)pojištění pro alpské zimní sporty, jež by
zohlednilo vyšší riziko vzniku pojistné události,
potenciálně vyšší částky plnění, ale také vyšší
pravděpodobnost výdajů na právní zastupování a soudní spory.
Je ovšem patrné, že obdobné informace a zkušenosti potřebují znát i pojištění či spíše široká
veřejnost. Ve vlastním zájmu pojišťoven je klienty
přinejmenším upozornit na roli pravidel FIS, na to
jak postupovat po nehodě, a zejména na nezbytnost zajistit a neprodleně předat potřebné
informace pojistiteli. V širším kontextu je pak
třeba využít všech dostupných mediálních a PR
nástrojů, aby česká veřejnost vzala na vědomí,
že rizika zimní rekreace v Alpách se neomezují
jen na vlastní úraz či krádež lyží, ale že i zdánlivě
zanedbatelná nehoda se bez dobrého pojištění
může stát zdrojem nezanedbatelných nesnází.
I zde může Česká asociace pojišťoven sehrát
podobně aktivní a pozitivní roli jako při organizaci
zmíněného semináře.
Pojištění v oblasti
obnovitelných zdrojů
ING. DUŠAN SKOTÁK
METODIK SPECIALISTA
KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIG
Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie EU by se měl totiž do roku 2020 zvýšit v průměru na 20 %
za celou EU.
V současné době se v médiích poměrně
často používají pojmy „obnovitelné zdroje“, „biomasa“, „fotovoltaická elektrárna“
apod., přičemž obsah těchto slov není zcela jasný ani čelním představitelům politické strany, která má svůj hlavní program
v ekologické koexistenci lidstva se zdroji
naší planety. Co jsou to tedy ty obnovitelné
zdroje? Jedná se o využití přírodních zdrojů energie, jakými jsou slunce, vítr, voda.
Nejedná se tedy o žádnou novinku, která
by byla hitem posledních měsíců či let. Již
před mnoha staletími se například v Nizozemí vítr používal k „zahánění“ mořské vody
zpět do moře, čímž se získávala nová území
Za současným překotným
budováním zdrojů zelené
energie a za novou
poptávkou po pojištění
těchto zařízení stojí cíl EU
snížit emise skleníkových
plynů v ovzduší.
Obecně lze pojistit téměř vše, zatím ale na našem trhu
žádná pojišťovna nenabízí pojištění sníženého slunečního
svitu.
pro osídlení, popř. jiné využití. Síla řek byla
využívána v mlýnech, kovárnách apod. Takováto zařízení tedy nejsou pro pojišťovny
ničím novým. Naopak novým fenoménem
se staly moderní větrné elektrárny a fotovoltaické (solární) elektrárny.
Progresivní větrná energie
V minulých letech byl velký boom v oblasti využití větrné energie. Tento boom stále
pokračuje především v zemích s lepšími
povětrnostními podmínkami (např. v Kalifornii v USA nebo na severu Německa, kde
si stálé proudění větru od Severního moře
v Dolním Sasku přímo o využití říká). V současné době se v Německu nachází téměř
20 000 věží větrných elektráren. V České
republice jsou k tomuto účelu využívány
spíše horské oblasti. K typicky nehorským
regionům plným větrných elektráren kupříkladu patří Dolní Rakousko. Obecně
jsou větrné elektrárny přijímány jako vhodné řešení. Existuje spousta argumentů,
proč je municipality nebo občané nechtějí
ve své blízkosti. Nejčastějšími argumenty
jsou hluk, estetické narušení rázu krajiny,
poškození životního prostředí, (především
ptactva) apod. I pojišťovnictví v poslední
době zaznamenalo velké zvýšení poptávky
po pojištění větrných elektráren. Vedle nich
snad ještě větší boom v nárůstu počtu a výkonu zažívají elektrárny fotovoltaické.
Zde poptávka po pojištění kopíruje trend
budování nových elektráren jak na rodinných domcích a administrativních budovách, tak i těch nejvíce nápadných – volně
stojících fotovoltaických panelů na polích.
Tento trend bude trvat tak dlouho, dokud
stát bude garantovat velmi vysoké výkupní
ceny, které tento rok pro fotovoltaické elektrárny činí necelých 13 Kč za kWh. V současné době prosakují z kuloárů Parlamentu
ČR informace o plánové změně snížení výkupních cen, a to až o 30 %. Uvidíme, jak
případné chystané změny výkupních cen
přibrzdí rozvoj fofovoltaiky v ČR.
Pojistné produkty
29
Pojistné produkty
PVGIS © European Communities, 2001–2008
Mapa ČR podle množství slunečního záření
Nejvýhodnější podmínky pro instalaci slunečních kolektorů nabízí jižní Morava,
nejhorší pak severní Čechy.
Extrémně vysoká rizika
pro pojišťovny
Především u větrných elektráren starších
typů může v zimním období docházet k tvorbě námrazy. Ta může být kvůli obvodové
rychlosti listů v řádu několika desítek kilometrů za hodinu a výšce věže (nejvyšší měří
i přes sto metrů) katapultována ve formě velkých kusů ledu do poměrně velké vzdálenosti. Listy mohou být vyhřívány, ale technologie
může selhat. Žádné jiné extrémní riziko zatím
není známo. V praxi jsme se setkali s případy, kdy došlo k selhání brzdného systému
rotoru a rychlost větru jej roztočila tak moc,
že následně došlo
ke zhroucení celé
konstrukce
věže
a opět katapultovému efektu letících
listů. Popsaný jev ale
nebývá častou příčinou škod. Někdy
dochází k požárům,
které může zavinit
např. vadná instalace. Větrné elektrárny jsou velmi často
zasaženy bleskem,
avšak jejich konstrukce je taková, že
by blesk škody způsobovat neměl.
Fotovoltaické elektrárny jsou novým fenoménem také v pojišťovnictví. Zkušeností z Čech
je zatím velmi málo, ale i u nás již vznikly
škody, a to zejména odcizením panelů. Pojišťovny dále zaznamenaly škody způsobené
požárem. Ten hrozí hlavně těm elektrárnám,
které jsou umístěny na budovách. Příčina požáru nejčastěji bývá v budově nebo činnosti
v budově provozované. Fotovoltaické panely
jsou podobně jako větrné elektrárny vystaveny zásahu blesku, který však není tak častý
jako u větrných elektráren. Navíc díky uzemnění by ke škodám nemělo docházet. Známy
ING. JANA HRDINOVÁ, PH.D.
PRODUKTOVÁ MANAŽERKA ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ
ČESKÁ POJIŠŤOVNA
30
Pojistné produkty
Pojištění slunečního svitu?
V budoucnu možná ano
Zisková fotovoltaika
Pojištění pohřbu se vrací na trh
Česká pojišťovna jako první a zatím jediná pojišťovna nabízí pojištění pohřbu.
Následující příspěvek analyzuje důvody,
které přiměly uvést tento unikátní produkt
na domácí trh.
jsou škody z tíhy sněhu, jejíž riziko stoupá se
vzrůstající nadmořskou výškou. Voda v jiném
skupenství může způsobit škody i v létě, především ve formě přívalových dešťů s velkými
kroupami. Reálným rizikem je i velmi silný
vítr. Naprosto běžně se také pojišťuje přerušení provozu, které je způsobeno například
některým ze živelních nebezpečí nebo odcizením. V tomto případě dostane klient uhrazeny nejen odcizené panely, ale i částku, již
by tyto panely „vydělaly“ po dobu, než budou
dovezeny nové (např. z Číny) a nainstalovány.
Majitelé těchto druhů zařízení by na pojištění
rozhodně neměli zapomínat, protože případných možných škod je celá řada.
Dlouholetá tradice
Pojištění pohřbu se jistě nestane stěžejním produktem životního pojištění, přesto
již mělo a má v České republice bohatou
Pojistit lze téměř vše, zatím ale na našem
trhu žádná pojišťovna nenabízí pojištění sníženého slunečního svitu. V ČR totiž nejsou
tak vyrovnané počty slunečných dnů při
vzájemném porovnání jednotlivých let mezi
sebou, aby bylo možné takové pojištění jednoduše kalkulovat a sjednávat. Naopak třeba
ve Španělsku je mnohem více slunečných
dnů a výkyvy v jejich počtu jsou v meziročním srovnání mnohem menší. Díky přírodním
podmínkám by v ČR byl takový druh pojištění
dražší, ale pokud bude koupěschopná poptávka po takovém druhu pojištění, pojišťovny je jistě začnou nabízet. Pojištění pohřbu PIETA
bezpečně ukládá
a zhodnocuje peníze. Když
nastane čas pojistného
plnění, produkt umožní
důstojné poslední
rozloučení bez finanční
zátěže pozůstalých.
tradici sahající minimálně do začátku minulého století. Původně se jednalo o službu,
jejímž účelem v nejširším slova smyslu bylo
předem si objednat podobu pohřbu a předplatit peníze na jeho realizaci. Tuto službu
od roku 1909 poskytovala Společnost přátel žehu, jejíž klienti, členové společnosti, platili členské příspěvky, z nichž se pak
hradily náklady pohřbu u vypravovatelů, tj.
pohřebních ústavů. V roce 1959 rozhodlo
Ministerstvo financí převést všechny sjednané smlouvy do správy České pojišťovny
(v té době Státní pojišťovny), která již sama
nabízela jednoduchá pojištění pohřebného.
Od 60. let minulého století pak měla pojišťovna v nabídce řadu pojištění pohřbů – běžně i jednorázově placených. Některá z nich
dokonce zahrnovala i naturální plnění. Prakticky to fungovalo tak, že klient platil výši
pojistného podle věku a typu pohřbu, který
si zvolil. Když došlo k úmrtí, pojišťovna plnila pohřební službě, která pohřeb vypravila
ve výši nákladů dle vybraného typu pohřbu.
Vzhledem k tomu, že se ceny za tyto služby pohybovaly v celé republice v podstatě
na stejné úrovni, nebylo plnění z těchto
smluv nijak limitováno pojistnou částkou.
Rozmach zaznamenalo toto pojištění v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Dušičková renesance
Ilustrační foto: Jan Marek, ČP
Tržní prostředí přineslo s sebou podstatné
zvýšení cen, které však částečně zajišťoval
stát ve formě sociální dávky pohřebného,
takže o pojištění zájem postupně opadával.
Tato dávka však byla v loňském roce zrušena a zabezpečení prostředků na úhradu
pohřbu zůstalo opět pouze na každém jednotlivci, a tak se většina starších lidí uchýlila
k osvědčenému, ale ne příliš efektivnímu
spoření „do hrníčku“. Na základě poptávky
klientů bylo pojištění pohřbu letos symbolicky na svátek Památky zesnulých obnoveno.
Obchodní koncept
produktu
Cílovou skupinu tvoří lidé starší 55 let,
kteří se rozhodnou pro uložení prostředků
na úhradu pohřbu. Prostředky uložené v pojišťovně se zhodnocují technickou úrokovou
mírou 2,4 %. Platí, že čím dříve se sjedná
pojištění, tím se za danou pojistnou částku
zaplatí nižší pojistné. Finanční zhodnocení
však není hlavním obchodním argumentem. Hodnotová nabídka pro klienta spočívá
v tom, že peníze jsou uloženy v pojišťovně
a po dobu života k nim má přístup prakticky
pouze pojištěný (zároveň pojistník). Pojistné
plnění se pak vyplácí tomu, kdo pojištěnému
v případě úmrtí vypraví pohřeb. Klient má
jistotu, že peníze budou použity na vypravení pohřbu. Zároveň tím pojištěný usnadní
pozůstalým starosti s finančními prostředky
na pohřeb, neboť jsou pojišťovnou vypláceny do pěti dnů po doložení potřebných
dokladů a není třeba čekat na vypořádání
dědického řízení. Pamatuje se i na klienty,
kteří nemají nikoho, kdo by se jim o případný pohřeb postaral. Těm se nabízí možnost
přednostní výplaty plnění ve prospěch určeného pohřebního ústavu prostřednictvím
vinkulace.
Konstrukce a základní
parametry
Foto: Jan Marek, ČP
Státní příspěvek ve formě sociální dávky pohřebného loni
zanikl – prostředky na úhradu pohřbu si tak nyní musí
zajistit každý sám.
Ing. Jana Hrdinová, Ph.D.
částka činí 20 000 Kč a maximální není omezena, pouze částky nad 1 milion korun prověřuje pojišťovna. Ochranná lhůta je jeden
rok od sjednání pojištění, kdy se neposkytuje plnění, ale vrací se zaplacené pojistné.
Výjimku z pojištění tvoří smrt, která nastala
následkem úrazu, kdy se sjednaná pojistná částka vyplácí i při úmrtí v prvním roce.
Z plnění je vyloučena smrt následkem sebevraždy, která nastala do dvou let od sjednání pojištění. Při sjednání pojištění poradce
pracuje s pomůckou, která slouží klientům
ke správnému stanovení pojistné částky
a zahrnuje aktuální cenové hladiny jednotlivých položek pohřbu, aby si udělali reálnou
představu o tom, kolik pohřeb v požadované podobě bude stát. Samozřejmě i s ohledem na index růstu spotřebitelských cen,
zvláště pro relativně mladší klienty, u nichž
se vypravení pohřbu předpokládá za dobu
delší než 10 let.
Smlouva je účelově vázaná
Pojištění PIETA umožňuje klientům své
peníze účelově vázat na úhradu pohřbu.
Vymezení pojištění PIETA vůči dědickému
řízení je standardní. Peníze jsou chráněny
v tomto pojištění nejen tím, že jsou účelově vázány na úhradu pohřbu, ale i tím, že
se vyplácí pouze tomu, kdo vypravil pohřeb
– při pojistné události pojišťovna vyžaduje
předložení faktury za pohřeb, která prokazuje vynaložení a výši nákladů.
Závěrem je třeba zmínit, že jsme si vědomi
etických konsekvencí tohoto pojištění, z tohoto důvodu pojišťujeme pouze klienty, kteří se rozhodli k uzavření pojištění svobodně
a nemají omezenu způsobilost k právním
úkonům. Jedná se o pojištění pro případ smrti za jednorázové pojistné s výplatou plnění za účelem úhrady nákladů pohřbu při vstupním
věku klientů 25–80 let. Minimální pojistná
Pojistné produkty
31
Ze světa
Systém amerického
zdravotnictví stojí díky
nadějnému vývoji, který
spěje ke schválení zákona
o zdravotní péči, na prahu
zcela nové éry.
Obamova zdravotní reforma
hledá své uplatnění
ING. PETR PAVLÍK
PORADCE ČLENA PŘEDSTAVENSTVA
KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S. VIG
O tom, že kvalita výkonů a služeb poskytovaných
zdravotnickými zařízeními v USA patří ke světové
špičce, není jistě pochyb. Americké zdravotnictví
je se svými ročními výdaji zhruba 2 bilionů dolarů
(cca desetinásobek HDP ČR) nejdražší a představuje cca 16 % HDP, zatímco v ostatních vyspělých státech jen 7–10 % HDP (viz graf na této
straně). To se odráží i ve výdajích na zdravotní
péči na hlavu, které jsou v USA cca dvakrát větší.
A přesto je již řadu let zdravotnictví v této nejvyspělejší ekonomice předmětem kritiky. Dnes
totiž jen 10 % obyvatel spotřebuje 80 % veškeré
zdravotní péče, zatímco 90 % Američanů čerpá
jen 20 % výdajů s plnou nebo vysokou mírou
spoluúčasti. Dlouhodobě nejpalčivějším a neřešeným problémem je totiž absence federálního
zákona o veřejném zdravotním pojištění, které by
dalším přibližně 50 milionům občanů umožnilo
zapojit se do spolehlivého a finančně relativně
přijatelného systému krytí a odškodňování zdravotních rizik.
Klíčová reforma
Reformu velmi drahého amerického zdravotnictví a zpřístupnění zdravotního pojištění všem
obyvatelům Unie označil Barack Obama za jeden
z hlavních úkolů svého prezidentského působení.
V této souvislosti podporuje myšlenku evropské-
Stávající dobrovolný systém
Zdravotní pojištění je dnes v USA nepovinné a poskytují jej hlavně soukromé společnosti a nezis-
Celkové výdaje na zdravotní péči (% z HDP)
18
16
14
USA
12
Foto: © European Communities, 2009
kové organizace. Podle údajů z roku 2006 mělo
soukromé zdravotní pojištění 84 % občanů s tím,
že cca 60 % osob hradil pojistné jejich zaměstnavatel, dalších 10 % si pojištění platilo samo a zbytku pak pojistné platily různé vládní a neziskové organizace. Zdravotní péči o staré lidi hradí federální
program MEDICARE1 a pro některé nízkopříjmové skupiny program MEDICAID2. Speciální systémy úhrady a poskytování zdravotní péče jsou určeny pro státní zaměstnance, vojenské veterány
a indiány. V Evropě neznámou specialitou je pak
i to, že některé velké firmy poskytují zdravotní
pojištění i rodinám svých zaměstnanců, což však
v době krize, provázené zvýšenou nezaměstnaností, významně zhoršuje přístup řady Američanů
ke zdravotní péči. Navíc mezi jednotlivými státy
Unie existují značné rozdíly ve zdravotnické a pojišťovací legislativě.
ho modelu veřejného zdravotního pojištění a razí
názor, že je to „jeden z nejlepších způsobů, jak
snížit náklady ve zdravotnictví a donutit pojišťovny ke konkurenci“. Zásadním problémem
reformy zůstává její financování. Zaměstnavatelům by měla být dána možnost buď platit svým
zaměstnancům pojistné jako doposud, nebo ho
odvádět do veřejného zdravotního pojištění z objemu mezd – předpokládá se, že by firmy spíše
volily druhou variantu, v níž by nehrozilo neustálé
zdražování pojistek. Nový systém také předpokládá rozsáhlé regulatorní zásahy, a to zejména
v rozsahu povinně hrazené péče, v zisku a v marketingových nákladech pojišťoven.
Německo
10
Francie
8
6
VB
4
ČR
2
0
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Zdroj: OECD Health Data 2009 (listopad 2009)
32
1)
Ze světa
Progresivní daňové zatížení
Odhad běžných ročních nákladů, které si reforma vyžádá, je svou částkou nejméně jednoho
bilionu dolarů přímo astronomický. Při startu
změn systému se počítá s poskytováním půjček nízkopříjmovým skupinám na úhradu po-
MEDICARE je veřejné, federální vládou hrazené zdravotní pojištění pro osoby starší 65 let a zdravotně postižené občany.
2)
MEDICAID je veřejné, federální vládou hrazené zdravotní pojištění pro děti a nízkopříjmové skupiny obyvatel.
Baracku Obamovi se zřejmě podaří prosadit změny ve
zdravotnictví USA. Sněmovna reprezentantů totiž ze
7. na 8. listopadu schválila návrh zákona o zdravotní péči.
jistného. V této souvislosti se zdá, že současně
reformou deklarovaný požadavek nezadlužit
státní finance USA bude jen velice obtížně splnitelný. Proto bude snaha získat peníze na reformu i např. zdaněním dosud od daní osvobozených tzv. zdravotních benefitů, které svým
zaměstnancům některé firmy poskytují. Zvažuje se i progresivnější zdanění osobních příjmů
nad 250 000 dolarů ročně. K případným sponzorským aktivitám v následujících deseti letech
se hlásí některé nemocniční asociace, které by
přispěly až 150 miliardami dolarů a některé farmaceutické firmy, jež by poskytly slevy na léky
na předpis v rozsahu až 80 miliard dolarů.
Obama reformu zřejmě
nakonec prosadí
V době vzniku článku neměl prezident Obama
ještě, co se reformy zdravotnictví týče, vyhráno
Zdravotnictví za hranicemi:
Nizozemí
KOLEKTIV AUTORŮ:
ING. ONDŘEJ MÁTL, MPA, MSC., BC. VERONIKA BERÁNKOVÁ,
ING. MIROSLAV CHYTIL, MPA., PHDR. KATEŘINA PAVLOKOVÁ,
MGR. MARTINA ROKOSOVÁ, MGR. TOMÁŠ ROUBAL, MUDR. STANISLAV VACHEK.
Teprve za druhé světové války, v roce 1941, bylo
uzákoněno obligatorní nemocenské pojištění,
ze kterého se hradí lékařská péče. V diskusích
o změnách sehrál významnou roli profesor
americké Stanfordské univerzity Alain Enthoven, který v roce 1978 přišel s myšlenkou „řízené konkurence“ ve zdravotním pojištění.
Touto myšlenkou se také inspirovaly reformy
financování zdravotnictví v Nizozemí na přelomu
21. století. Na počátku roku 2006 zde vláda zrealizovala významnou zdravotnickou reformu,
která zásadním způsobem změnila charakter
tamního zdravotního systému, zejména z pohledu financování. Klíčovou složkou reformy je
sloučení dříve paralelně existujících systémů
veřejného a soukromého zdravotního pojištění
a zavedení univerzálního pojistného systému.
Nově vytvořený systém funguje na principu
veřejného zdravotního pojištění, které však
spravují soukromé zdravotní pojišťovny a který
zahrnuje celou nizozemskou populaci.
Původní systém
Z pohledu běžné zdravotní péče byli do konce
roku 2005 nizozemští pojištěnci pojištěni v rámci veřejného nebo soukromého zdravotního
pojištění. Rozhodující roli pro určení charakteru
pojištění hrála výše příjmu pojištěnce. Jedinec,
Cílem reformy nizozemského systému zdravotního
pojištění z ledna 2006 bylo zejména reagovat na klíčové
nedostatky v předchozím „duálním“ systému.
1)
Greß S. (2006): “Health Insurance Reform in Germany and the Netherlands? A Path towards Convergence?
Institute for Healthcare Management, University of Duisburg-Essen, Germany
– proti jeho představám o budoucnosti zdravotnictví vystupovala nejen konzervativní opozice,
ale i někteří vlivní demokraté. Ti si stěžovali, že
se demokratický prezident pouští do drahého
omylu, kterým se zdravotní systém v USA ještě
zhorší. Republikánský senátor Mitch McConnell
opakovaně tvrdil, že Spojené státy mají nejlepší
systém zdravotní péče na světě a není potřeba
ho rozbíjet.
I přesto, že počátkem listopadu zdravotní reforma prošla Sněmovnou reprezentantů, bude
v každém případě i nadále zajímavé sledovat další
vývoj, neboť nám ukáže, jak dalece je na západě
euroatlantického prostoru úspěšná snaha o rozšíření veřejnoprávního pojišťovacího zdravotního
systému, který je na evropské straně Atlantiku
naopak spíše stále více nahrazován soukromým
zdravotním pojištěním. Nizozemí historicky
nepřijalo „bismarckovský“
systém nemocenského
pojištění a ubíralo se
při nastavení systému
zdravotní péče vlastní
cestou.
jehož výše příjmu přesahovala určitou legislativně stanovenou hranici, již dále nepodléhal povinnému veřejnému zdravotnímu pojištění a mohl
si sjednat zdravotní pojistku soukromou.
Stefan Greß1 (2006) uvádí, že veřejné zdravotní
pojištění mělo před reformou formu tzv. nemocenského fondu, „sickness fund“, a pokrývalo
70 % populace. Zbylých 30 % obyvatel mělo
uzavřenou soukromou pojistku, která však byla
podle právní úpravy dobrovolná.
Oba druhy pojištění se od sebe odlišovaly v několika důležitých parametrech – významný rozdíl např. panoval ve způsobu realizace pojistky.
V rámci veřejného pojištění fungovalo výlučně
tzv. věcné plnění, kdy pojištěnec mohl „bezplatně“ čerpat zdravotní péči u smluvních poskytovatelů pojišťovny. Soukromé zdravotní pojištění
bylo naopak výlučně realizováno prostřednictvím
„finančního“ plnění. Pojištěnec si tak zdravotní
péči zaplatil u poskytovatele přímo z vlastních
finančních prostředků a částka mu byla posléze
pojišťovnou refundována (Greß, 2006).
Ze světa
33
Ze světa
K dalším rozdílům patřila existence, resp. neexistence odčitatelných položek, tzv. deductibles. Ty
fungovaly na volitelném principu v rámci soukromého pojištění, kdy pojištěnec, který si zvolil pojistný plán v kombinaci s odčitatelnou položkou,
měl jako kompenzaci určitou slevu na pojistném.
V systému veřejného pojištění nebyly odčitatelné
položky definovány (Greß, 2006).
Veřejné a soukromé zdravotní pojištění se ještě dále lišilo v možnosti uzavírat „skupinové
pojistky“, kdy především zaměstnavatelé mohli vyjednat pro své zaměstnance výhodnější
pojistné. Tyto skupinové kontrakty fungovaly
u soukromých zdravotních pojišťoven; v rámci
veřejného pojištění byla tato alternativa z diskriminačních a technických důvodů vyloučena
(Greß, 2006).
Souběžné segmenty
zdravotního pojištění
Paralelně k pojištění pro běžnou zdravotní péči
existovaly v předreformním systému ještě dva
segmenty zdravotního pojištění – pojištění pro
dlouhodobou zdravotní péči upravené speciálním zákonem o mimořádných léčebných výlohách (z roku 1968) a doplňkové zdravotní pojištění, které si jedinci mohli dobrovolně uzavřít
formou soukromého připojištění. Oba tyto typy
pojištění zůstaly reformou nedotčeny.
Muiser2 (2007) uvádí, že pojištění pro mimořádné výlohy je povinné pojištění pro celou populaci, z nějž se hradí zejména dlouhodobá a extrémně nákladná péče. Jeho typickými příjemci
jsou jedinci s mentálním, fyzickým či funkčním
postižením. Pojištění se pak odvádělo ze zdanitelného příjmu zaměstnanců zaměstnavateli či
z dávek příjemců sociálních podpor.
V roce 2004 činila výše odváděného pojistného
10,25 % zdanitelného příjmu; v roce 2006 vzrostla tato výše na 12,55 %. Prostředky z pojistných
odvodů se koncentrují ve speciálním fondu,
který řídí Správní rada pro zdravotní pojištění.
Z tohoto fondu jsou refundované náklady na poskytnutou zdravotní péči včetně doprovodných
nákladů (např. administrativního typu). Roubal
ve svých příspěvcích v Pojistných rozpravách
uvádí, že tyto náklady představují zhruba 40 %
všech nákladů na zdravotní péči.
produktů. V rámci této funkční kategorizace můžeme rozlišit sedm skupin, mezi než patří:
 pomoc v domácnosti,
 pomoc při osobní péči,
 podpora ve smyslu „supportive guidance”,
 asistence při aktivaci jedince,
 ošetřovací péče,
 léčba,
 ubytování.
Některé z těchto kategorií, jež jsou v současnosti
hrazeny z pojištění pro mimořádné výlohy, spadají spíše do oblasti sociální než zdravotnické.
Takové kategorie mají být v budoucnu z tohoto
typu pojištění vyňaty a v rámci tzv. Sociálního
podpůrného aktu přesunuty do sociální sféry pod
přímou kontrolu místních samosprávních celků.
Uvedený přesun by měl do značné míry snížit objem finančních prostředků alokovaných prostřednictvím této frakce zdravotního pojištění.
Doplňkové pojištění…
… aneb tzv. připojištění, představuje poslední
typ zdravotního pojištění na nizozemském trhu.
Toto pojištění uzavírají s pojišťovnami spotřebitelé zdravotní péče na dobrovolné bázi a vztahuje se na zdravotní služby, které jsou považovány
za méně důležité. Tento druh pojištění nabízejí
téměř všechny zdravotní pojišťovny a od ledna
2006 platí, že může být sjednán rovněž u jiné
zdravotní pojišťovny, než u které má klient svůj
základní zdravotní plán. Pojišťovny rovněž mohou provádět selekci klientů na základě rizika,
ale pouze u jediného typu pojišťení – u doplňkového zdravotního pojištění.
Pohnutky k reformě a její cíle
Cílem reformy nizozemského systému zdravotního pojištění, spuštěné 1. ledna 2006, bylo
reagovat na klíčové nedostatky v předchozím
„duálním“ systému a zavést na trh zdravotních
služeb nové elementy, které by umožnily dosáhnout vyšší efektivity při poskytování zdravotnických služeb. Reforma rovněž reflektovala potřebu čelit současným celoevropským výzvám
– stárnutí populace, rychlému vývoji nových
technologií a postupu v rámci evropského integračního procesu.
Muiser (2007) uvádí, že mezi klíčové nedostatky, na které reforma reagovala, patří zejména
strukturální nerovnosti plynoucí z existence
příjmového stropu pro odvody pojistného, nedostatečná transparence systému vyplývající
z odlišné regulace veřejného a soukromého systému pojištění, přílišná nákladnost a v neposlední řadě rovněž nadměrné zásahy státu (kontrola
strany nabídky), které vedou ke snížené efektivitě a velmi nízkému inovačnímu procesu.
Průhledný a efektivní systém
Za hlavní záměry reformy označuje Greß (2006)
zlepšení kvality, efektivity a transparentnosti
zdravotnického systému. K vyšší transparentnosti mělo vést zavedení jednotného systému
pojištění pro běžnou zdravotní péči a propracovanější systém poskytování informací o pojistných plánech.
Vyšší efektivita měla být v systému zajištěna
prostřednictvím posílení řízené konkurence nejen mezi zdravotními pojišťovnami, ale rovněž
Nové funkční rozdělení
Jak uvádí Muiser (2007), od roku 2003 jsou definovány zdravotnické služby hrazené z tohoto
pojištění na základě typů potřebné péče (funkční
určení) namísto na základě výčtu jednotlivých
34
Ze světa
2)
Muiser, J. (2007): “The New Dutch Health Insurance Scheme:
Challenges and Opportunities for Better Performance in Health Financing”, Geneva: World Health Organisation.
mezi poskytovateli zdravotní péče. Pojišťovny
si měly konkurovat zejména cenou zdravotních
plánů (výší nominálního pojištění) s cílem získat
co nejvíce klientů (pojištěnců) za podmínky vyloučení selekce pojištěnců na základě zdravotních rizik. Tak mělo dojít, jak uvádí European Observatory3 (2002), k výraznému zvýšení mobility
pojištěnců a k vyšší orientaci na zájmy pojištěnce (posílení role strany poptávky).
Zvýšení konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče mělo být dosaženo selektivní kontraktací
poskytovatelů zdravotními pojišťovnami s cílem
dosáhnout optimálního vztahu/poměru mezi
kvalitou poskytovaných zdravotnických služeb
a jejich cenou. Přínos byl tedy očekáván nejen
v oblasti snižování nákladů, ale rovněž u růstu
kvality zdravotní péče.
Průběh reformy
Nizozemský „Health Insurance Act“ změnil
k 1. lednu 2006 nastavení systému zdravotního
pojištění pro běžnou zdravotní péči. Jak ilustruje
následující schéma, došlo tak k zániku koexistence veřejného a soukromého zdravotního pojištění a byl vytvořen nový systém, kde je veřejné zdravotní pojištění zajišťováno soukromými
zdravotními pojišťovnami.
Do tohoto rámce zdravotního pojištění jsou ze
zákona zahrnuti všichni nizozemští pojištěnci –
tedy rezidenti v Nizozemí a osoby, které musí
v zemi platit zdravotní pojištění z titulu výdělečné činnosti (Centrum mezistátních úhrad, CMÚ
2006). Z důvodu existence několika pojišťoven
však není možné zahrnout pojištěnce do systému automaticky. Zapojení vyžaduje, aby si každý
pojištěnec zvolil zdravotní pojišťovnu a sjednal
zdravotní plán (možno skupinově prostřednictvím
zaměstnavatelů). Greß (2006) však upozorňuje
na skutečnost, že v systému dosud neexistuje
žádný kontrolní mechanismus, který by jedince
Sazby pojistného, předreformní a poreformní výše
PŘED REFORMOU
PO REFORMĚ
8,00 % (2004)
6,50 %
Část pojistného placena zaměstnancem
6,75 %
3,25 %4
Část pojistného placena zaměstnavatelem
1,25 %
3,25 %
8%
4,40 %
98 € (1998)
188 € (2000)
356 € (2003)
1050 € (2006)
průměrná částka
Celková výše pojistného jako % z příjmu zaměstnanců
Sazba placená OSVČ
Výše nominálního pojistného
Zdroj: Muiser, 2007
bez sjednaného zdravotního pojištění vyhledával
a umožnil následnou penalizaci. Podle Muisera
(2007:14), je penalizace stanovena na částku
ekvivalentní k 130 % pojistného a je vymáhaná
na základě existující nizozemské legislativy.
Právo svobodné volby
občanů
Dle European Observatory (2002) a CMÚ (2006)
mají pojištěnci právo na svobodnou volbu pojišťovny, kterou mohou jedenkrát do roka změnit. Jak již bylo zmíněno výše, pojištěnec může
mít uzavřenou zdravotní pojistku (max.) se dvěma zdravotními pojišťovnami, a to v případě, že
má dobrovolné zdravotní připojištění sjednáno
u jiné zdravotní pojišťovny než základní povinný
plán.
Klíčovým determinantem nizozemského systému zdravotního pojištění pro běžnou zdravotní
péči je struktura platby samotné zdravotní
pojistky. Ta se skládá ze dvou částí. První složka je odvislá od příjmu pojištěnce, z něhož je
odváděno určité procento na zdravotní pojištění.
Druhá má formu nominálního pojistného, které
stanovuje individuálně každá zdravotní pojišťovna v absolutní výši.
Reforma systému zdravotního pojištění v Nizozemí k 1. 1. 2006
Výši nominálního
pojistného…
PŘED REFORMOU
PO REFORMĚ
doplňkové soukromé
zdravotní pojištění
doplňkové soukromé
zdravotní pojištění
veřejné pojištění
pro dlouhodobou péči
veřejné pojištění
pro dlouhodobou péči
veřejné zdravotní
pojištění
soukromé zdravotní
pojištění
Příjmově odvislá složka pojistného je pro
všechny pojištěnce v rámci nizozemského systému stanovena jednotně bez ohlednu na zvolenou zdravotní pojišťovnu. Nizozemské ministerstvo zdravotnictví stanovilo pojistnou sazbu
na 6,5 % z příjmu zaměstnanců s příjmovým
stropem ve výši 30 015 eur ročně. Tuto sazbu
pak zaměstnavatelé odvádějí do centrálního fondu (Greß, 2006).
Pro všechny další kategorie pojištěnců (OSVČ
apod.) stanovuje výši příjmově odvislé složky
pojistného daňový úřad a příslušná částka je rovněž odváděna do centrálního fondu. Z tabulky
nahoře je patrné, že se tato sazba po reformě
významně snížila. Za osoby mladší 18 let platí
pojistné do centrálního fondu stát z daňových
výnosů (Greß, 2006).
V centrálním fondu dochází k přerozdělení plateb pojistného mezi jednotlivé pojišťovny v závislosti na struktuře pojištěnců jednotlivých
pojišťoven. Pojišťovny následně z centrálního
fondu obdrží kapitační platbu, která je upravena podle zdravotní rizikovosti (očekávané
nákladnosti) jednotlivých pojištěnců (Greß,
2006). Tato příjmově závislá složka pojistného
má pokrývat zhruba 50 % výdajů zdravotních
pojišťoven. Druhou polovinu výdajů mají pojišťovny financovat z výnosů z nominálního
pojistného.
veřejné zdravotní pojištění poskytované
prostřednictvím soukromých zdravotních
pojišťoven
Zdroj: Greß, 2007
E
uropean Observatory on Health Care Systems and Policies (2002): Euro Observer,
Newsletter of the European Observatory on Health Care System, Autumn 2002, Volume 4, Number 3.
4)
V roce 2006 platili zaměstnavatelé celých 6,5 %, od roku 2007 je však procentuální sazba rozdělena mezi
zaměstnance a zaměstnavatele v poměru 50:50.
…si stanovují jednotlivé zdravotní pojišťovny
pro své pojištěnce samy, nezávisle na ostatních
zdravotních pojišťovnách za podmínky, že nesmí
diskriminovat rizikovější pojištěnce prostřednictvím vyšších sazeb nominálního pojistného.
Platí tedy, že u jedné zdravotní pojišťovny zaplatí
kterýkoli její pojištěnec stejnou výši nominálního
pojistného za stejný produkt (zdravotní plán).
Rozdíly v sazbách nominálního pojistného mezi
jednotlivými pojišťovnami pak odrážejí rozdíly
v jejich efektivitě při řízení (zejména kontraktaci)
3)
Ze světa
35
Ze světa
zdravotní péče a jsou klíčovým prvkem jejich
vzájemné konkurence.
Stefan Greß (2006) uvádí, že po spuštění nového systému k 1. lednu 2006 stanovily některé
zdravotní pojišťovny v rámci konkurenčního boje
výši nominálního pojistného pod úroveň svých
reálných nákladů a péči nad touto úrovní financovaly ze svých rezerv. Je pravděpodobné, že se
nejedná o krok systémový a dlouhodobě udržitelný, ale spíše o využití významně zvýšené jednorázové mobility pojištěnců mezi pojišťovnami,
která nový systém při jeho spuštění provázela.
Podle CMÚ (2006) nominální pojištění za státní
pojištěnce hradí a stanovuje stát. Skupiny obyvatel s příliš nízkými příjmy mohou dostat příspěvek pro zaplacení nominálního pojistného.
Tento příspěvek je podle Greße (2006) přidělován na základě posudku individuálních potřeb
a je vyplácen formou slev na dani.
41 subjektů působících
na trhu
Zdravotní pojišťovny, kterých na nizozemském
trhu existuje v současnosti 41, hospodaří s oběma složkami pojistného. Své výdaje mohou významně ovlivňovat prostřednictvím selektivní
kontraktace poskytovatelů zdravotní péče, kdy
mají právo kontrahovat poskytovatele dle svého
výběru, a mohou se tedy soustředit na ty cenově efektivnější či kvalitnější.
Zdravotní pojišťovny jsou soukromoprávní
subjekty řídící se soukromým právem. Státní
regulace zůstala zachována v základních charakteristikách – např. v oblasti garance dostupnosti a svobodného nediskriminačního přístupu
ke zdravotní péči. Zdravotní pojišťovny jsou zejména povinny akceptovat každého pojištěnce,
který se u nich registruje, a nesmí mezi pojištěnci diferencovat na základě věku, pohlaví
či zdravotního rizika (European Observatory,
2002). Všechny pojišťovny musí rovněž nabízet
standardizovaný koš služeb (Greß, 2006), tedy
rozsah péče který je pojištěním kryt. Samotné
nasmlouvání péče a vymezení podmínek jejího
poskytnutí (např. nutnost předchozího schválení revizním lékařem) je plně v rukou pojišťoven
(CMÚ, 2006).
Pojišťovny nabízejí zpravidla dva způsoby realizace pojistky. Pojištěnci si mohou většinou vybrat
mezi tzv. věcným plněním, na jehož základě
má pojištěnec nárok na léčení u smluvních poskytovatelů zdravotní péče, a to buď bezplatně,
nebo s drobnější spoluúčastí; a mezi finančním
plněním, na jehož základě si pojištěnec uhradí
zdravotní péči sám a částka je mu následně refundována (CMÚ, 2006).
36
Většinou lze zvolit i pojistku kombinovanou, jejíž výhoda typicky spočívá v širším prostoru pro
volbu poskytovatele zdravotní péče, než je tomu
u věcného plnění. Pojištěnec může v případě
kombinované pojistky čerpat zdravotní péči
u smluvních poskytovatelů formou věcného
plnění. V případě výběru nesmluvního poskytovatele dochází k realizaci pojistky formou finančního plnění (Greß, 2006).
Další, leč nepříliš využívanou variantou zdravotních pojistných plánů bývá možnost zvolení
tzv. odčitatelné položky „deductible“, jako
součásti zdravotního programu. Pojištěnec si
v takovém případě hradí zdravotní péči sám až
do určitého ročně stanoveného finančního limitu a až při přesažení této částky začíná čerpat
ze zdravotního pojištění. Kompenzací za zvolení
odčitatelné položky bývá pro pojištěnce sleva
na nominálním pojistném.
Další slevu na nominálním pojistném mohou
pojištěnci získat, pokud je jejich zdravotní pojištění sjednáno jako „skupinová pojistka“
prostřednictvím jejich zaměstnavatelů, což
zvýhodňuje zejména pojištěnce zaměstnané
u větších organizací.
Hodnocení reformy
Nový systém nizozemského zdravotního pojištění byl reformním aktem implementován teprve před dvěma lety, proto se hodnocení dopadů
provedených změn může zdát předčasné. Existuje však několik informačně bohatých studií
(kupříkladu Greß (2006), Douven a kol. (2007)
nebo Daley (2007)), které již určité zhodnocení
přinášejí; soustřeďují se však zejména na krátkodobé dopady.
Greß (2006) se zaměřuje na finanční dopady reformy na domácnosti, zaměstnavatele a na veřejné finance po prvním roce existence nového systému. Uvádí, že dopad na domácnosti
mohl být značně různorodý. Zda si jedinci reformou polepšili, nebo pohoršili, záviselo na tom,
jestli byli původně zahrnuti v systému veřejného, nebo soukromého zdravotního pojištění. Ti,
kteří byli zahrnuti do systému veřejného pojištění, platili před reformou zpravidla vyšší částku
pojistného odvislou od platu a nižší nominální
pojistné ve srovnání s poreformní situací. U jedinců pojištěných v rámci soukromého pojištění
se částka, kterou před reformou na své zdravotní pojištění platili, odvozovala od věku jedince
– mladí platili nízkou pojistku, starší vysokou.
Finanční dopad na tyto jedince tak není zcela
jednoznačný. Nizozemská vláda se snaží případný negativní dopad reformy co nejvíce zmírňovat sociální politikou, která je většinou realizována prostřednictvím úlev na dani.
5)
Ze světa
Dopady na zaměstnavatele
Primárním reformním efektem na zaměstnavatele bylo zvýšení finančního zatížení plynoucího ze skutečnosti, že zaměstnavatelé odvádějí
po reformě pojistné i za zaměstnance, kteří měli
před reformou sjednané soukromé pojištění, jež
si platili sami, bez účasti zaměstnavatelů. Aby
došlo jak k neutralizaci finančního efektu na zaměstnavatele (což bylo cílem), tak i ke snížení
korporátních daní a rovněž poklesu sazby části
pojistného odvislé od příjmu.
V oblasti veřejných financí lze počítat se zvýšenou náročností poreformního systému. Greß
(2006) uvádí, že před reformou platil stát 3,6 bilionu eur (rok 2005) do centrálního fondu veřejného pojištění. Po reformě nově vyplácí podporu
pro účel platby pojistného pro nízkopříjmové
domácnosti a platí nominální pojistné za děti –
což v celkové sumě vychází zhruba na stejnou
roční částku jako před reformou. Dále však stát
poskytuje kompenzace pro definované kategorie zaměstnavatelů a domácností. Očekává se
tedy nárůst finančních prostředků z veřejného
rozpočtu do systému zdravotního pojištění, zejména v případě nárůstu výdajů ve zdravotnictví
nebo v případě zvyšování sazeb nominálního
pojistného.
Vzrostla díky změnám
konkurenceschopnost?
Greß (2006) a Daley5 (2007) dále zkoumají dopad reformy na konkurenci pojišťoven. Oba
zdroje konstatují, že se po implementaci reformy soutěž mezi pojišťovnami drasticky zvýšila.
Faktem však zůstává, že si pojišťovny konkurují
zejména cenově, protože chování pojištěnců
ukazuje, že cena je pro ně nevyšší prioritou výběru pojišťovny a pojistného plánu. Cenová konkurence je realizovaná prostřednictvím snahy
nabídnout klientům co nejnižší sazbu nominálního pojistného. V rámci boje o pojištěnce nastavily některé pojišťovny těsně po implementaci
(na období prvního roku) nominální pojistné pod
úroveň svých reálných nákladů a převislé náklady hradily ze svých rezerv. Greß (2006) dále uvádí, že se jednorázová mobilita pojištěnců mezi
zdravotními pojišťovnami razantně, avšak zřejmě jednorázově zvýšila. V prvním roce přesáhly
přechody pojištěnců mezi pojišťovnami 20 %
a dalších 14 % si zvolilo zcela jiný zdravotní plán
v rámci své pojišťovny. Do budoucna se však
počítá s výrazným útlumem tohoto efektu.
K dalším tržním efektům zdravotní reformy
patřilo zejména zvýšení tržní koncentrace,
Daley C., Gubb J.: Health Reform in the Netherlands. Civitas. 2007.
ONLINE [http://www.civitas.org.uk/nhs/download/netherlands.pdf]
kdy na poli zdravotního pojištění, kde operuje
41 zdravotních pojišťoven, začaly 4 z nich významně dominovat. Určitou roli při zvyšování
tržní koncentrace sehrál i fakt, že nově vzniklý
systém je velmi náročný na přenos informací
od pojišťoven k pojištěncům. Dominantnější pojišťovny tak získaly ještě větší šanci se
zviditelnit.
V souvislosti s nedokonalým přenosem informací a s mnoha novými prvky v systému nebyli
spotřebitelé schopni (ochotni) využívat všechny
nabízené možnosti pojistných plánů. Velmi málo
spotřebitelů si např. zvolilo zdravotní plán s odčitatelnou položkou.
Závěrečné shrnutí
Nizozemskou reformu systému zdravotního pojištění lze považovat za velmi komplexní reformu
systému financování, která zásadním způsobem
mění pozici a nastavení odpovědnosti všech zúčastněných subjektů – pojišťoven, pojištěnců,
a také poskytovatelů zdravotní péče. Z krátkodobého pohledu tato reforma přinesla zvýšení
konkurence mezi pojišťovnami a napomohla
k větší transparentnosti systému. Hlavním rysem reformy je cenová soutěž, v níž převládají
skupinové kontrakty, které mohou pojišťovny
uzavírat se zaměstnavateli za zvýhodněných
podmínek (jedná se o slevu na nominálním
pojistném, která může činit až deset procent
ze základní sazby). Otázkou však zůstává naplnění dlouhodobých cílů reformy, zejména zda
se podaří dosáhnout zefektivnění poskytování
zdravotnických služeb tím, že pojišťovny budou
kontrahovat poskytovatele zdravotní péče selektivně, a to tak, aby dosáhly optimálního poměru
mezi kvalitou nabízených zdravotnických služeb
a jejich cenou. Takovéto jednání by mohlo znamenat i přínos ve zlepšení kvality, kterou však
podle dosavadních pozorování vytlačila čistě cenová soutěž o pojištěnce. ČAP partnerem Norska v projektu na výměnu zkušeností v oblasti boje s pojistným podvodem
Mgr. Ondřej Karel
případy pojistných podvodů nejsou z různých
důvodů policií vyšetřovány nebo jejich vyšetřování nevede k uspokojivým výsledkům. Inscenování dopravních nehod, které bylo dříve vzhledem k relativnímu blahobytu norské
společnosti a její mentalitě spíše výjimkou,
nabývá kvůli přistěhovalcům zejména z bývalých států SSSR nebo Balkánského poloostrova na intenzitě. Proti tomuto jednání pak
místní pojistný trh jen těžko hledá obranu.
Dalším překvapivým poznatkem byl fakt, že
zatímco automatizovaná výměna informací
mezi pojistiteli v oblasti likvidací pojistných
událostí v životním i neživotním pojištění probíhá již déle než deset let, na implementaci
tzv. Fraud Management Systems (systémy
umožňující automatickou detekci pojistných
podvodů na základě sad indikátorů pojistného podvodu v rámci jedné pojišťovny) začaly
největší norské pojišťovny pracovat teprve
nedávno. Jejich specializované útvary šetření jsou tedy do značné míry závislé na indikaci pojistných podvodů likvidátory pojistných
událostí. Kolegové z FNH také prezentovali
své aktivity v oblasti vzdělávání policistů,
zajímavý test latence pojistného podvodu
v životním pojištění a během diskuse byly
porovnávány některé právní instituty našeho
a norského práva a diskutovány jejich případné odlišnosti.
V rámci projektu bude organizována ještě
jedna návštěva zástupců FNH v ČR v průběhu jara 2010, při níž bude realizován obdobný informativně vzdělávací program s možností účasti členů SPPP ČAP. V některém
z dalších čísel Pojistného obzoru vám také
přineseme rozhovor s Hans-Jacob Anonsenem, ředitelem Kanceláře pro prevenci
podvodů Norské asociace poskytovatelů
finančních služeb. Foto: ČAP
Česká asociace pojišťoven (ČAP) se stala
jedním z partnerů projektu Úřadu Služby kriminální policie a vyšetřování (ÚSKPV) Policie
ČR s názvem „Odhalování, prověřování a vyšetřování pojistných podvodů“, jehož cílem
je výměna informací, zkušeností a know-how
ve výše zmíněné oblasti mezi relevantními
subjekty v České republice a Norsku. V rámci programu financovaného Norskou grantovou agenturou a Grantovou agenturou pro
spolupráci v rámci EHP již proběhla v srpnu
2009 čtyřdenní studijní cesta pracovníků Odboru hospodářské kriminality (OHK) SKPV
a zástupců ČAP do norského Osla, v jejímž
průběhu se uskutečnila jednání se zástupci
Norské asociace poskytovatelů finančních
služeb (FNH), některými jejími členskými pojišťovnami a s vybranými policejními útvary.
Na přelomu října a listopadu 2009 dále došlo
k realizaci dvoudenní návštěvy specialistů
FNH na boj s pojistným podvodem v ČR, kteří zde vystoupili na instruktážně metodickém
zaměstnání ÚSKPV s prezentacemi problematiky boje s pojistným podvodem v Norsku
a aktivit pojišťoven v této oblasti. Pozvání
přijali Hans-Jacob Anonsen, ředitel Kanceláře pro prevenci podvodů FNH a Lise Karlsen,
vedoucí právního oddělení společnosti Storebrand, největší životní pojišťovny na norském pojistném trhu. Zajímavého programu
se měli možnost zúčastnit i členové Sekce
prevence pojistného podvodu (SPPP) ČAP.
Porovnání obou národních pojišťovacích trhů
a jejich aktivit v oblasti boje s pojistným podvodem bylo v mnoha směrech podnětné
a inspirativní. Norským kolegům například
práci komplikuje fakt, že policie nešetří dopravní nehody, u kterých nedošlo ke škodě
na zdraví, nebo skutečnost, že méně závažné
Ze světa
37
Z domova
„Pojišťovny jsou nervózní
ze sdílení informací“
MGR. EMA NOVOTNÁ
ŠÉFREDAKTORKA
Na základě pozvání IBM
jsme se zúčastnili semináře
„Budoucnost a trendy
v pojišťovnictví“. Tak mohl
vzniknout i exkluzivní
rozhovor s Paulem
Robinsonem.
česká asociace pojišťoven
Pojďme začít náš rozhovor osobnějším
způsobem. Jak se z vás stal expert na problematiku pojistných podvodů z hlediska
aplikace informačních technologií?
Do pojišťovnictví jsem před více než třiceti
lety vstoupil jako prodejce námořního pojištění. Po osmnácti měsících jsem se díky
nabídce dostal k likvidaci pojistných událostí, konkrétně jsem měl na starosti škody
na zdraví vzniklé v souvislosti s dopravními
nehodami. Tehdy jsem se poprvé začal setkávat s pojistnými podvody, což vzbudilo
můj další zájem. Zjistil jsem, že pojistný podvod funguje v rámci pojišťovnictví téměř jako
rakovina, která jej zevnitř sžírá, ale se kterou
pojišťovnictví musí žít. V celosvětovém měřítku je totiž zhruba 10–15 % z celkového
objemu vyplacených pojistných plnění vynakládáno na kompenzaci škod, které byly zma-
nipulovány podvodníky. Odjakživa jsem se
tedy zajímal o jakékoliv postupy, kterými pojišťovny proti podvodům zasahovaly. Vybral
jsem si oblast, která mě nesmírně zajímala,
a je pro mě vlastně koníčkem. Když jsem se
v kariéře posunul do oblasti technologií, vždy
jsem uvažoval, jak by se daly na problematiku podvodů aplikovat.
V rámci své pozice zaštiťujete opravdu
geograficky širokou oblast – kromě Japonska celou oblast Asie a Tichomoří, střední
a východní Evropu a Latinskou Ameriku.
Liší se tyto regiony od sebe nějak zásadně, pokud jde o způsoby podvodů?
Je zajímavé sledovat vývoj na trzích – jakmile
totiž vyspějí, začnou vykazovat podobné rysy
a procházejí stejným koloběhem, který již
známe z jiných trhů.
Na nic tak výjimečného tedy v rámci pojišťovnictví ve světě asi nejde poukázat, i když
regionům nelze logicky upřít jisté odlišnosti
z důvodu rozdílů v regulaci, zvyků, kultury.
V jednom buďme naprosto upřímní – všude
existuje pouze malá skupina lidí, kteří aktivně
a s vědomím spáchání zločinu hledají cesty,
jak by pojišťovnu podvedli. Většina klientů je
čestná, důvěryhodná a bezproblémová.
V návaznosti na předchozí otázku a podobné chování pojistných trhů, je vůbec
možné tyto informace využít nikoli zpětně, ale už ve fázi preventivních opatření?
Bylo by to pěkné, kdybych to mohl tvrdit.
Ovšem tak, jak se vyvíjejí trhy zemí, vyvíjí se
i režim regulace, který musí na vývoj reagovat a poučit se z dané situace.
Vymyká se nějak Česká republika v rámci pojistných podvodů proti ostatním zemím?
Nikoliv. Z pohledu toho, čemu osobně rozumím a v návaznosti na debatu, kterou jsem
vedl na půdě České asociace pojišťoven, se
mi potvrdilo, že se vaše země od ostatních
nikterak neliší. Nicméně v každé zemi se čas
od času objevují specifické způsoby páchání
pojistných podvodů, které příležitostně vyplavou na povrch.
Foto: ČAP
Podvod je obecně chápán jako zločin, který nemá oběti. Všimnul jste si za léta svého působení v oboru jiného přístupu vůči
podvodům?
Pojistný podvod veřejnost do značné míry
toleruje. I na vysoce vyspělých pojistných
trzích, jako ve Velké Británii, USA nebo Austrálii, je výrazně zažité vnímat podvod jako
akceptovatelnou záležitost. Pojišťovnictví se,
bohužel, navzdory protiopatřením jeho institucí a jejich vzdělávacím aktivitám, tento fakt
zatím nedaří změnit.
Paul Robinson
38
Z domova
Kdy vlastně došlo poprvé k utvoření „koalice“ mezi technologiemi od IBM a detekcí pojistného podvodu?
Možná tušíte, že v IBM máme velký rozpočet, který každoročně věnujeme výzkumu
a vývoji. Laboratoře po celém světě usilovně
hledají, jak uplatnit technologie napříč odvětvími. Během posledních deseti let jsme tak
mohli spustit program s názvem „First of
a Kind“ [První svého druhu, pozn. red.]. Přestože mohu mluvit jen za pojišťovnictví, každoročně hledáme způsoby, jak bychom mohli
aplikovat některou z technologií na problém
v podnikání v různých odvětvích. Obvykle
se v rámci investic spojíme se zákazníkem,
který má specifický zájem. Mnohdy nás
v rámci tohoto procesu napadnou další spojitosti. Jednou z nich byla i myšlenka zaměřit
se blíže na vývoj nástrojů, které vyhledávají
pojistné podvody páchané v rámci likvidace
pojistných událostí podle typických znaků
a způsobů jejich páchání. Tak došlo k vývoji produktu zvaného „FAMS“ [Fraud and
Abuse Management System = Systém pro
management podvodů , pozn. red.]. Projekt
jsme původně vyvíjeli pro zdravotní pojištění. Postupem času jsme zjistili, že jej bude
možné aplikovat i na jiná odvětví, konkrétně na pojistné události v pojištění motorových vozidel. Tak následně vzniknul systém
„LAWS“ [Loss Analysis and Warning System
– Systém pro analýzu škod a varování, pozn.
red.]. Za všemi těmito projekty stojí unikátní
matematické algoritmy a vzorce, které jsme
vymysleli v laboratořích IBM. Díky našim nástrojům mohou pojišťovny svá data zpětně
analyzovat a identifikovat v nich určitá schémata podvodného chování. Za účelem zábrany těmto jevům je to pro ně výborný výchozí
bod pro pochopení, kam jejich peníze tečou
a proč.
Tvrdíte, že pro větší úspěch při odhalování pojistných podvodů by se měly pojišťovny spojit a sdílet informace. Nicméně
pojistitelé se obávají jistých rizik, která
jsou spojena s výměnou dat…
Za posledních šest měsíců jsem nesčetněkrát diskutoval s představiteli pojišťovnictví z Vietnamu, Malajsie, Singapuru nebo
i České republiky. Všechny tyto země znevýhodňuje fakt, že je mnoho pojišťoven kvůli
sdílení informací nervózních. Chápou totiž
tyto informace jako svoji konkurenční výhodu. Pak není jednoduché nastolit potřebnou
spolupráci, aby mohla být národní databáze
vůbec zavedena. Domnívám se, že jediný
efektivní způsob, jakým lze tento problém
překonat, je stanovení povinnosti sdílet infor-
mace regulačními orgány. V mnoha částech
světa sdílení informací již léta funguje bez
závažných problémů. Pokud se takováto databáze obecně zavede a je správě používána,
mají z ní prospěch všichni zúčastnění včetně
koncových zákazníků.
Spolupráce na národní úrovni je bezesporu důležitá. Nicméně mnoho pojišťoven
dnes funguje na globální úrovni. Bude
podle vás proto v budoucnu nutné utvořit
ochranný pakt v boji s pojistným podvodem i na této úrovni?
To je zajímavý koncept, nicméně osobně
jsem pevně přesvědčen, že pojišťovnictví je
zejména národní záležitostí – jedinečné odlišnosti každé země nelze opomíjet.
Je tedy mezinárodní podvod vůbec tématem pro diskusi?
O podvodu mnohdy nechtějí jednotlivé pojišťovny hovořit. Mají tendenci nechávat veřejná prohlášení týkající se podvodu například
na profesních asociacích. Jedním z důvodů
je napětí, které panuje mezi řízením procesů
zaměřených na odhalování pojistných podvodů a řízením zákaznického servisu. Pokud totiž máte tvrdě nastavené procesy zaměřené
na ochranu proti pojistným podvodům, můžete být vnímáni jako společnost s nedostatečnou orientací na zákazníka. Naopak firmy
příliš vstřícné vůči klientům se mohou stát
častým terčem podvodných jednání svých
zákazníků. Nalézt mezi těmito dvěma přístupy rovnováhu není vůbec jednoduché.
Paul Robinson
 v současné době pracuje v IBM jako expert pro oblast pojišťovnictví, kde zodpovídá za prosazování celosvětových
zkušeností IBM v oblasti finančních
služeb a pojistných aplikací a za vývoj
technologií pro společnosti zejména
v Asii a Tichomoří;
 má třicetileté zkušenosti v oblasti pojišťovnictví, kde pracoval nejen v obchodní sféře, ale i v oblasti IT, a to jak
v rámci majetkového a úrazového, tak
i životního pojištění;
 původně pracoval na různých obchodních pozicích a získával zkušenosti
v upisování, řízení rizik, ale i likvidaci pojistných událostí v neživotním pojištění;
 v oblasti IT zastával mnoho technických
a manažerských funkcí a byl mimo jiné
Na technologické úrovni procházíme obdobím dramatických změn, které přirovnáváte k průmyslové revoluci. Na co by
se měly české pojišťovny zaměřit, aby
byly i nadále úspěšné?
Jestliže se podíváte na proces, který by měl
přehodnotit principy, na jakých pojišťovnictví
pracuje, pak vám vyvstanou tři základní témata. Téma technologií hluboce zakořeněných
ve všem, co děláme, téma vysoké vzájemné
propojenosti – pojišťovny dnes mohou lépe
řídit vztahy se svými klienty – a v neposlední
řadě téma obrovského množství dat, která
mají pojišťovny k dispozici a mohou je použít při optimalizaci svých činností. České
pojišťovny by se proto měly zaměřit zejména
na distribuční kanály, u nichž jsme byli v poslední době svědky prudkého nárůstu. Procesy pojišťoven musí být čím dál jednodušší, nikoliv komplexnější. Zákaznická podpora musí
být každopádně velice konzistentní a musí
se přizpůsobit očekávání klientů. Do třetice
jsem přesvědčen, že pojišťovny nejsou příliš
dobré v konzervativních činnostech v rámci tzv. back office. Mnoho pojistitelů ještě
využívá pro své interní činnosti různé dílčí
systémy s množstvím určitých citlivých míst
v procesních řetězcích. Standardizace těchto
procesů je proto velmi důležitá a jediný způsob, jak tyto změny trvale zavést, je podle
mého za pomoci technologií a automatizovaných nástrojů.
Pane Robinsone, děkuji Vám za rozhovor
zodpovědný za vývoj a podporu široké
škály aplikací pro životní a zdravotní pojištění;
 do IBM nastoupil počátkem roku 1997,
konkrétně do torontského Pojistného
centra;
 vedl projektové a realizační týmy
v mnoha kanadských a amerických
pojišťovnách. Současně působil jako
poradce vedoucích pracovníků pro aplikaci informačních technologií, které
nabízejí řešení problémů spojených
s pojištěním, zejména v oblasti obchodu a zákaznického servisu;
 aktivně podporuje Globální pojistné
standardy, které účinněji a efektivněji
pomáhají k dosažení operativních cílů
v pojišťovnictví.
Z domova
39
Z domova
Hlavní město mělo
počátkem října čest přivítat
na své půdě Lorda Petera
Levena, dlouholetého
předsedu britské
společnosti Lloyd´s.
Vzácná návštěva z Lloyd’s
zavítala do Prahy
MGR. EMA NOVOTNÁ
ŠÉFREDAKTORKA
česká asociace pojišťoven
Zasáhla finanční krize
Lloyd´s, nebo ne?
Přestože se rok 2009 pro celý svět nesl ve znamení finanční krize, společnost Lloyd´s toto
zdaněním) ve výši 35 miliard dolarů. Také proto
v Lloyd’s nemuseli přistoupit k žádným mimořádným opatřením.
produkty, které se v určitém okamžiku jevily
jako výborný nápad. Ten okamžik už nicméně
pominul.“
Kauza AIG
„Nadále uvažujeme
o expanzi“
K jednomu z mála příkladů pojišťoven, které
finanční krize zasáhla dramaticky, pojišťovny
AIG, se předseda Lloyd’s vyjádřil následovně:
„Domnívám se, že AIG byla výjimečným případem. Pokud vím, většina problémů v této
společnosti nevznikla v pojišťovnictví. Naopak,
problémy se začaly vyskytovat kvůli tomu,
„Stále zvažujeme, zda otevřeme pobočku v Praze –
Česká republika pro nás má potenciál zajímavého trhu.“
Lord Peter Levene
období přestála bez výrazné újmy. Vůbec nejtěžší období ve své 320leté historii zažila firma
celosvětového významu se sídlem v Londýně
na přelomu 80. a 90. let. Tehdy na základě
rozhodnutí britského soudního dvora musel
Lloyd’s odškodnit nad rámec uzavřených pojistek poškozené onemocněním, jež údajně způsobil azbest a znečištěné životní prostředí.
Dnes se zdá, že žádné zásadní ztráty Lloyd’s
neutrpěl. Hlavním důvodem je podle Lorda
Levena fakt, že pojišťovnictví s rizikem pracuje na každodenní bázi a musí s ním, stejně
jako s nároky na vyplacení pojistného plnění,
počítat v jakémkoliv okamžiku. „Riziko nelze
z našeho života vyloučit. Proto jsme například
v investování extrémně konzervativní. A dlužno podotknout, že v očích mnoha finančních
expertů tudíž velmi nudní. Ovšem v návaznosti na to, co se ve světě přihodilo, musím zkonstatovat, že nuda je nádherná,“ komentoval
s humorem situaci představitel společnosti,
která podle Levena letos očekává zisk (před
40
Z domova
že skupina začala nabízet sofistikovanější,
komplexní a obtížně srozumitelné finanční
Když došlo na dotaz, týkající se vstupu na nové
trhy, Peter Levene poznamenal: „Pokud o něčem takovém vážně uvažujeme, pak musíme
vědět, že na nových trzích máme šanci. V tomto ohledu jsme v minulých letech velmi otáleli.
Například principy fungování v rámci regionu
střední Evropy, ale i západní Evropy jsme dlouho nedokázali uchopit. Momentálně ale stále
zvažujeme, zda otevřeme pobočku v Praze.
Česká republika již pro nás má potenciál zajímavého trhu.“ Velkou příležitost Lord Levene
dále spatřuje např. ve slibně se rozvíjejícím čínském trhu, přestože ví, že jde o běh na dlouhou trať. Foto: ČAP
V aule Vysoké školy finanční a správní proběhla
přednáška, na níž se Lord Levene věnoval zejména zkušenostem čelního světového upisovatele rizik se současnou finanční krizí. Hlavní
a velmi zajímavé názory Lorda Levena zprostředkovaně přinášíme na následujících řádcích.
Pojišťovací makléři bilancovali
ING. ZDEŇKA INDRUCHOVÁ
VÝKONNÁ ŘEDITELKA
AsociacE českých pojišťovacích makléřů
Konference se tak symbolicky uskutečnila
v sídle instituce, která vykonává nad pojišťovnictvím dohled. Letošního setkání se účastnilo
na 200 makléřů a hostů – bylo sice tradiční, ale
výjimečné zároveň. Asociace totiž zahájila svou
emancipovanou činnost profesního sdružení
v březnu roku 1994.
Ohlédnutí po 15 letech práce
Jak zdůraznil v úvodu předseda AČPM Ing. Zdeněk Voharčík: „Bereme toto výročí také jako
příležitost ohlédnout se za počátečními kroky
profese, jež našla v České republice uplatnění
až v kontextu politické a ekonomické transformace po roce 1989. Jedním z prvních důležitých cílů nové organizace bylo usilovat o právní
vymezení výkonu profese pojišťovacího makléře. Přijetí zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných
událostí (č. 38/2004 Sb.), na jehož zpracování
se AČPM od samého začátku velice aktivně
a iniciativně podílela, považujeme za velký
úspěch. Dnes je asociace uznávaným mluvčím
celé makléřské komunity a důstojným protějškem jak orgánu dohledu, tedy ČNB, tak MF ČR
v jeho roli regulátora. Velkým přínosem je také
naše mnohostranná spolupráce především
s Českou asociací pojišťoven (ČAP), ale i dalšími odbornými sdruženími působícími na finančním trhu,“ uzavřel Zdeněk Voharčík.
Postavení makléřů, regulace,
vliv krize
Klíčový příspěvek konference na téma „Makléři
včera, dnes a zítra“ přednesl odborník nad jiné
povolaný: zakladatel Česko-rakouské pojišťovny
(nyní UNIQA pojišťovny) a její dlouholetý generální ředitel, Osobnost pojistného trhu roku
2008 Ing. Marek Venuta. Ve své obsáhlé prezentaci nejprve předložil detailní analýzu vývoje
pojistného trhu u nás od r. 1990, poté se zabýval aktuální situací a postavením makléřů a závěrem nabídl fundovaný výhled do budoucna.
S velkým zájmem pak účastníci vyslechli informaci o záměrech Ministerstva financí v oblasti
regulace finančního trhu, se kterými je v zastoupení náměstkyně ministra Mgr. Kláry Hájkové
podrobně seznámil člen jejího týmu Ing. Dušan
Hradil.
Na závěr prvního bloku jednání konference vystoupil viceguvernér ČNB Ing. Miroslav Singer.
Ten se situací na pojistném trhu zabýval z hlediska makroekonomického a v souvislosti se
současnou krizí mj. konstatoval, že české pojišťovny z ní zatím vycházejí nedotčeny, zejména díky svým konzervativním investičním strategiím. Podle Singera je spolupráce s AČPM
stejně jako s ČAP velmi dobrá. ČNB usiluje
o to, aby byla sjednocena pravidla pro podnikání
v odvětví pojišťovnictví.
Konference pak pokračovala příspěvkem
na téma „Limity spolupráce pojišťovna – makléř“. Nad tímto vztahem, tak nesmírně důležitým pro poskytování kvalitních služeb klientům,
se zamýšlel Ing. Luděk Menčík, místopředseda AČPM a špičkový odborník, který ve svém
profesním životě vystřídal obě strany pomyslné
barikády (makléře Marsh a pojišťovnu AIG).
Diskutovalo se
o budoucnosti
Odborná reflexe postavení pojišťovacího makléře na trhu u příležitosti 15. výročí založení AČPM
byla završena panelovou diskusí pod názvem
„Budoucnost makléřské profese“. Své názory,
postřehy a doporučení v ní prezentovali Ing. Tomáš Síkora (jako výkonný ředitel ČAP, ale i jako
předseda Výboru pro finanční trh), JUDr. Milan
V pořadí již devátá výroční
konference organizovaná
Asociací českých
pojišťovacích makléřů
(AČPM) se sešla 20. října
2009 v Kongresovém centru
ČNB.
Kirinovič (jeden z otců–zakladatelů a historicky
první předseda AČPM), Ing. Jaroslav Besperát
(náměstek ředitele České podnikatelské pojišťovny), PhDr. Vladimír Přikryl (za odbor legislativy finančního trhu MF ČR), Jiřina Nepalová
(ředitelka firmy Renomia, dlouholetého člena
AČPM) a Ing. Ivan Špirakus (místopředseda
AČPM, ředitel firmy Insia). „Profese makléře
udělala v posledních letech obrovský krok, ale
některé problémy jsou stejné jako před 15 lety,
kdy AČPM vznikla,“ konstatoval v debatě Špirakus. „Makléři radí, ale zároveň prodávají, což
nelze oddělit. My, makléři, tvoříme trh, dáváme
do toho své znalosti. To je naše nezastupitelná role. Proto tady budeme vždycky. Budeme
spojovat ty, kteří mají riziko a chtějí nakoupit
produkty, jež by riziko kryly, s druhou stranou
vlastnící kapitál. To je naše role. Kdo to chce
uměle rozdělovat, ten problematice nerozumí,“
uzavřel Špirakus velmi živou diskusi.
Odpovědnost za škodu
Odpolední blok konference byl cele věnován
problematice odpovědnosti za škodu, jež se
opakovaně objevuje mezi aktuálními okruhy
vzdělávání makléřů. AČPM proto využila zkušeností soudce NS ČR JUDr. Petra Vojtka, který
pro makléře připravil obsáhlý průřez příslušnou
judikaturou. Přednáška JUDr. Vojtka byla jednomyslně hodnocena jako špičková.
Všechny prezentace přednesené na konferenci jsou na vyžádání k dispozici v sekretariátu AČPM ([email protected]), stejně
tak jako publikace vydaná k 15 letům
AČPM, která obsahuje i aktuální seznam
členů AČPM a statistiky jejích výkonů
v roce 2008.
Z domova
41
Z domova
Ještě k zákonu o některých
opatřeních proti legalizaci výnosů
z trestné činnosti
Zástupci Finančního
analytického útvaru (FAÚ)
se vyjadřují k obsahu
a organizaci vzorového
semináře.
JUDR. ADRIANA VAVRUŠKOVÁ
FINANČNÍ ANALYTICKÝ ÚTVAR
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR
Česká asociace pojišťoven (ČAP) pořádala
za účasti lektorů z Finančního analytického
útvaru (FAÚ) Ministerstva financí a odborníků
z České národní banky dne 7. října 2009 seminář pro metodiky a specialisty pojišťoven,
kteří školí zaměstnance podle § 23 zákona
č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti
legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Semináře se zúčastnilo 45 osob
z členských pojišťoven, které svým podílem,
zejména aktivitou v diskusi, přispěly k úspěšnému průběhu semináře.
Po skončení semináře odpověděli zástupci Finančního analytického útvaru na vybrané otázky
i písemně. Pro zajímavost zveřejňujeme názor FAÚ na obsah a organizaci zmíněného
školení.
Školení podle § 23 zákona č. 253/2008 Sb.,
o některých opatřeních proti legalizaci výno-
sů z trestné činnosti a financování terorismu
(dále jen „zákon“)
Školení podle § 23 zákona by měla povinná
osoba zajistit u svých zaměstnanců, nebo osob,
které pracují pro povinnou osobu v rámci obdobného pracovněprávního vztahu, kteří se mohou
při výkonu své činnosti setkat s podezřelým obchodem, tj. zejména ti zaměstnanci, jež provádí
identifikaci a kontrolu klienta, provádí obchody
nebo jednotlivé příkazy klientů nebo jsou například kontaktními osobami podle § 22 zákona.
Termín takového školení je závazně stanoven.
V průběhu 12 kalendářních měsíců tak musí povinná osoba zajistit proškolení všech výše uvedených zaměstnanců včetně těchto osob před
zařazením na taková pracovní místa.
Obsahem školení podle § 23 by měla být zejména aktuální typologie, znaky podezřelých obchodů a postupy při zjištění podezřelého obchodu.
Zaměstnanci by se tak měli v rámci takového
školení dozvědět poznatky o způsobech zneužití
své podnikatelské činnosti k praní peněz nebo
financování terorismu a riziková a slabá místa
procesů, kdy může dojít ke zneužití systému
společnosti k praní peněz.
Stejně tak by obsahem měl být přesný a konkrétní postup zaměstnanců na různých úrovních
pro oznámení podezřelého obchodu.
Způsob školení si stanoví každá povinná
osoba samostatně, je to její vnitřní záležitostí (ať už formou přednášky, e-learningu, prostudování studijních materiálů apod.). Není
vyžadováno ověření znalostí testem nebo
zkouškou. Zákonným požadavkem je však
evidence o účasti a obsahu školení, která se
archivuje po dobu nejméně 5 let od konání takového školení. Naplnění tohoto požadavku musí
být povinná osoba schopna doložit při kontrole
činností této povinné osoby dohledovými orgány (ČNB, resp. FAÚ).
Datové schránky v právním řádu ČR
Kniha prof. Vladimíra Smejkala nyní
v prodeji.
Nepostradatelná a unikátní kniha o všem, co přináší
zákon o e-Governmentu,
tedy zákon č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, z pera známého
odborníka na právo IS/IT,
soudního znalce, člena Legislativní rady vlády ČR a spoluautora návrhu zákona.
Kniha obsahuje plné texty zákona č. 300/2008 Sb., doprovodného změnového zákona
č. 301/2008 Sb. a provádě-
42
Z domova
cích předpisů – vyhlášek č. 193/2009 Sb.
a č. 194/2009 Sb. s podrobným komentářem.
Autor rozebírá a podrobně diskutuje jednotlivá
ustanovení zákona, a to
do značné hloubky a šířky.
Užívané pojmy a formulace
jsou definovány a vysvětleny, přičemž autor těží ze
své rozsáhlé erudice v této
oblasti a uvádí zde mnoho
zajímavých informací, vazeb, kontextů včetně dalších zdrojů práva, jakým je
aplikovatelná judikatura, jakož i mnoho odkazů na jiné
právní předpisy i publikace.
Najdeme zde také informace o provozu informačního systému datových schránek
čerpané od správce IS DS (MV ČR) a od provozovatele systému (České pošty), zejména
z Provozního řádu IS DS, jakož i z vlastních
zkušeností autora.
Název: „Datové schránky v právním řádu
ČR. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem.“
Rozsah: 176 stran
Vydavatel: ABF, a.s., Praha 9.
ISBN 978-80-86284-78-1
Cena: 239 Kč včetně DPH
Možnost zakoupení: ABF, a.s., Konference DS, Mimoňská 645, 190 00 Praha 9
nebo prostřednictvím internetové prodejny
www.eprodejna.cz
Z tiskových zpráv členských
pojišťoven
(podle data vydání)
Ze statistik:
Česká asociace pojišťoven (ČAP) –
27. 10. 2009
Údaje ČAP za třetí čtvrtletí 2009 potvrzují předchozí odhady minimálního růstu předepsaného
pojistného a svědčí o výkonové stabilitě pojistného trhu. Celkový objem předepsaného pojistného vzrostl meziročně o 2 % na 103, 9 mld. Kč,
největší tempo růstu zaznamenalo předepsané
pojistné u životního pojištění (+4 %), konkrétně
běžně placené smlouvy (+ 6,1 %). U neživotního pojištění došlo k navýšení předepsaného
pojistného o pouhých 0,7 %.
Z významných událostí
Česká podnikatelská pojišťovna, VIG (ČPP) –
1. 9. 2009
ČPP překonala hranici 900 000 pojištěných
vozidel s povinným ručením. Počet vozidel
pojištěných u ČPP stále výrazně roste, a to
i přes současnou stagnaci trhu v této oblasti
pojištění.
UNIQA pojišťovna – 3. 9. 2009
Kvůli potvrzenému úniku dat z on-line aplikace
několika tisíc klientů, kteří uzavřeli po internetu
cestovní pojištění v letech 2005–2007, zablokovala pojišťovna on-line sjednávání cestovního pojištění. Aplikaci spravovanou externí
firmou napadl hacker. UNIQA pojišťovna ohlásila, že podá trestní oznámení na neznámého
pachatele.
Triglav – 14. 9. 2009
Vzájemnou komunikaci mezi Triglav pojišťovnou a jejími obchodními partnery v brzké době
usnadní zavedení nového komplexního softwaru, který podléhá moderním standardům
v oblasti informačních technologií. Nový komu-
nikační program umožňuje vysoce zabezpečenou elektronickou správu všech podkladů a pojišťovna jej využije jak pro pojištění vozidel, tak
v budoucnu pro pojištění občanského majetku
a osob.
ČSOB Pojišťovna – 17. 9. 2009
Popularita solárních elektráren v Česku v poslední době stoupá proto, že zákon garantuje výkupní cenu energie z obnovitelných zdrojů po dobu
dvaceti let po uvedení elektrárny do provozu.
Kromě velkých komerčních projektů se tzv.
fotovoltaická zařízení zabydlují i na střechách
rodinných domů. Z důvodu poměrně nákladné
investice v prvotní fázi je naprostou samozřejmostí i její pojištění.
Po katastrofických záplavách v roce 2002 nedošlo ke zvýšení poptávky po pojištění domů
a domácností. Naopak, napříč celým trhem
jsme zaznamenali v některých druzích pojištění
dokonce pokles. Po povodních z června letošního roku se situace překvapivě opakuje.
Pojišťovna České spořitelny, VIG (PČS) –
7. 10. 2009
Přes zlepšující se situaci na finančních trzích
volí nejčastěji klienti v rámci investičního životního pojištění jistý zisk před možným rizikem.
V případě FLEXI životního pojištění využívá
56 % investorů garantovaný fond.
AXA pojišťovna – 13. 10. 2009
Během prvního roku od svého vstupu na český
trh neživotního pojištění uzavřela AXA pojišťovna se svými klienty 23 711 smluv, což považuje
za velmi dobré výsledky. AXA pojišťovna nabízí
pojištění motorových vozidel (povinné ručení a havarijní pojištění) a pojištění domácností
a nemovitostí. Celkové předepsané pojistné
přesáhlo 70 milionů korun, z toho 85 % připadá
na povinné ručení.
Allianz pojišťovna – 21. 10. 2009
Pod názvem „Allianz – Správná volba“ uspořádala pojišťovna první konferenci makléřského
obchodu, jíž se zúčastnilo na tři sta pozvaných
hostů. V bohatém programovém bloku se
na konferenci představili zástupci společnosti,
kteří zhodnotili obchodní výsledky uplynulého
roku a představili obchodní strategii a vizi pojišťovny pro období let 2010–2012.
ING – 24. 9 2009
Od roku 2008 pracuje ING Insurance Střední
Evropa na regionálním projektu, jehož cílem
je zlepšení služeb klientům a zefektivnění procesů. V současnosti vrcholí fáze zřízení Centra
sdílených služeb s regionální působností, které
bude mít na starosti některé úkoly finančního
oddělení, IT a provozu. Služby přímo se vztahující k obchodu a marketingu zůstanou v jednotlivých zemích.
AEGON Pojišťovna – 22. 10. 2009
Životní pojištění AEGON Invest & Live, se v letošním ročníku soutěže Banka roku umístilo
na druhém místě v kategorii Životní pojištění.
Pojišťovna AEGON tak obhájila ocenění svého
životního pojištění z loňského roku.
Česká pojišťovna (ČP) – 30. 9. 2009
ČP a Komerční banka uzavřely největší strategickou alianci ve finančním sektoru v ČR. Na pobočkách Komerční banky si nyní mohou klienti
sjednat majetková pojištění ČP a pojišťovna
naopak umožní ve své distribuční síti sjednat
hypoteční úvěry banky.
Kooperativa, VIG – 22. 10. 2009
Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group získala podruhé za sebou prestižní
titul Pojišťovna roku. V rámci letošního ročníku
soutěže Banka roku uspěla druhá největší pojišťovna na českém trhu i v dalších kategoríích
– odnesla si stříbro v kategorii Nejdynamičtější
Z domova
43
Z domova
pojišťovna roku a bronz v kategorii Životní pojištění roku za produkt Perspektiva 6 BN.
Magazín World Finance zvolil ČSOB Pojišťovnu nejlepší pojišťovnou pro Českou republiku. Po úspěchu v soutěži HN Pojišťovna roku
a ocenění INI Service Excellence Award získala
ČSOB Pojišťovna další významné ocenění.
ČP dnes na svých stránkách oficiálně spustila
speciální sekci Služeb klientům. Tím se stává
pojišťovnou s nejširším portfoliem tuzemského
online klientského servisu a v podstatě nepřetržitou provozní dobou. Prodejem produktů přes
internet a rozvojem online služeb se Česká pojišťovna zabývá již 11 let.
ING – 24. 11. 2009
V listopadu se krizí cítí být zasaženo celkem
36 % českých domácností. To v porovnání
s předešlými měsíci znamená, že počet postižených současnou krizí nejen stagnuje, ale dokonce začíná mírně klesat. Navíc celkem 27 %
českého obyvatelstva se na svou budoucnost
dívá optimisticky a neočekává, že by na ně měla
mít krize zásadní vliv.
Česká pojišťovna – 26. 11. 2009
Škody, které způsobily klientům České pojišťovny letní živly, mají svůj definitivní účet. Jejich
celkový počet dosáhl téměř 30 tisíc a úhrady
budou činit zhruba dvě miliardy korun. Přitom
šlo „pouze“ o kalamity regionální, nikoliv celorepublikové, takže některé okresy republiky
nebyly zasaženy téměř vůbec, z jiných byly
nahlášeny tisíce případů, mnohdy za stamiliony
korun.
Personálie:
Vienna Insurance Group (VIG) – 22. 9. 2009
Generální ředitel Dkfm. Karl Fink ukončil
po zhruba 35 letech ke konci září 2009 svou
aktivní činnost v představenstvu VIG. I nadále
však bude poskytovat své zkušenosti koncernu
v řadě funkcí.
Dozorčí rada VIG Wiener Städtische Versicherung
AG přijala na svém dnešním zasedání další rozhodnutí: Franz Fuchs, generální ředitel společností
VIG v Polsku a zastupující člen představenstva, se
k 1. 10. 2009 stává členem představenstva VIG.
Dr. Peter Hagen získává s účinností od 1. 10. 2009
titul „náměstek generálního ředitele“. S účinností
od 1. 10. 2009 bude Dr. Franz Kosyna jmenován
zastupujícím členem představenstva VIG Wiener
Städtische Versicherung AG.
44
Z domova
Triglav – 27. 10. 2009
Novým předsedou představenstva slovinské pojišťovny Zavarovalnica Triglav se stal Matjaž Rakovec. Rozhodla o tom dozorčí rada společnosti.
investovaných prostředků. Jedná se o jednorázové životní pojištění, jehož výnos je odvozen od vývoje cen různých druhů nerostných
surovin.
ING – 5. 11. 2009
Stávajícího finančního ředitele ING Group
ČR/SR Rudolfa Kyptu vystřídala na pozici Renata Mrázová, která však v pojišťovně není žádným nováčkem. Po třech letech podnikatelské
činnosti se totiž vrací na svou bývalou pozici.
AXA Pojišťovna – 10. 11. 2009
Finanční skupina AXA uvádí na trh pojištění Balance Dynamic. Jedná se o jednorázově placené
investiční životní pojištění, které spojuje garanci
100% návratnosti vložených prostředků, nadprůměrné potenciální výnosy a kvalitní pojistnou
ochranu. Zhodnocení investice během osmileté
pojistné doby závisí na vývoji tří světových akciových indexů.
Pojišťovny nabídly nové
produkty:
Ostatní:
Pojišťovna České spořitelny, VIG (PČS) –
1. 9. 2009
PČS přichází s nabídkou nového jednorázového životního pojištění FLEXI PREMIUM 133.
Česká spořitelna klientovi jeho prostřednictvím
poskytne nadstandardně zhodnocenou částku
vložených prostředků ve výši 133 % za sedm
let. Součástí produktu je také pojistná ochrana
pojištěného pro případ smrti a dožití. Pojištění
bylo možné nejprve sjednat od 1. září do 31. října 2009. Z důvodu velkého úspěchu byla akce
prodloužena do 30. listopadu.
Nejzodpovědněji k zajištění svých potomků
přistupují podle průzkumu ČP Češi se zhruba
pětinou pojištěných dětí. Na Slovensku je to
pouze 7 %, v Rusku dokonce jen 1 %. Dětským
pojištěním České pojišťovny je v současnosti
chráněno téměř 450 tisíc dětí. Ke zdolání půlmilionové hranice má přispět na trh právě uváděné
SLUNÍČKO Plus, které obohatilo původní produkt zejména o nabídku investic do podílových
fondů.
UNIQA pojišťovna – 13. 10. 2009
Letos na jaře přišla UNIQA pojišťovna jako první s uceleným programem zdravotní asistence.
V první vlně byl produkt určen privátní klientele.
Nyní UNIQA spustila i dvě nové formy určené
pro rodiny s dětmi a pro korporátní klienty.
ING – 2. 11. 2009
Nové investiční pojištění ING Garance Plus garantuje 100% návratnost investice s možností zhodnocení až o 50 %. ING tak reaguje na aktuální situaci na trhu, kdy se lidé obávají rizik,
a chtějí proto především záruku a jistotu.
Allianz pojišťovna – 10. 11. 2009
Allianz pojišťovna nabízí nové investiční životní
pojištění GEOinvest se stoprocentní garancí
ČKP – 14. 9. 2009
Proti loňsku řeší Policie ČR méně než polovinu
dopravních nehod, ve skutečnosti jich však přibývá a rok od roku se také zvyšují finanční objemy způsobených škod. V první polovině roku
pojišťovny evidovaly dokonce o 5 % dopravních
nehod více než loni.
KPMG Česká republika – 5. 11. 2009
Z pohledu klientů hraje kromě ceny za nabízené
produkty a služby stále významnější roli u pojištění také jejich kvalita. Během května a června
2009 proto KPMG Česká republika provedla
průzkum založený na sběru a následné analýze
informací pomocí techniky tzv. mystery calling/
/shopping. Cílem bylo posoudit úroveň kvality
služeb vybraných distribučních kanálů pojišťoven, které působí na českém trhu.
AČPM – 9. 11. 2009
Po nedávno zažehnané stávce pilotů ČSA
je před námi zřejmě reálnější situace, která
navíc může vyvolat mnohem větší zmatek
– hrozba stávky pracovníků pražského Dopravního podniku. Podle AČPM lze pro případ
škody způsobené stávkou uzavřít pojištění, ale nelze je sjednat na stávku ve vlastní
firmě, vždy musí jít o stávku v nezávislém
podniku, jejíž důsledky však poškodí pojištěného. Na českém trhu ovšem zatím není
o takové pojištění zájem, proto jej ani domácí
pojišťovny nenabízejí.
KPMG Česká republika – 30. 11. 2009
Skupina pro pojišťovnictví působící v rámci celosvětové sítě poradenských společností KPMG
získala již potřetí za sebou ocenění časopisu
Reactions pro Nejlepší auditorskou společnost
za rok 2009. Insurance Digest
“Insurance Companies Are
Nervous about Sharing
Information”
EMA NOVOTNÁ
EDITOR-IN-CHIEF
Thanks to a special IBM
invitation we got a chance
to take part in a seminar
on “Future Trends in
Insurance” and could make
an exclusive interview with
Paul Robinson.
Czech insurance association
You have been an insurance industry
leader for a vast region – you cover Asia
Pacific excluding Japan, Central and Eastern Europe and Latin America. Are there
any specific differences in fraudulent patterns in such diverse regions?
It is interesting to look at the development of
the markets – actually, as they mature, they
begin to take on similar characteristics and
go through a cycle of activities, which tend
to follow what everybody else has done. So
there is nothing unique within the insurance
industry across the world. Obviously, there
are local variations because of regulation,
customs, culture… Let’s be perfectly honest
about this – only a small portion of people actively, with criminal intent, seeks to defraud
the insurance companies2. The vast majority
of consumers are honest, trustworthy and
unproblematic.
With regards to my previous question,
and the possibility of detecting similar
behavior of insurance markets, is it even
possible to use this know-how already in
prevention?
It would be nice to say that is possible to
do. But as countries mature, the regulatory
regimes have to go through a learning process as well.
Is the Czech Republic somehow unique
regarding the fraud issue?
No. If I look at what I understand and in
conjunction with a discussion I had with the
Czech Insurance Association, it confirms to
me that there is not a large variation in the
Czech Republic. Nevertheless, there are
schemes that occasionally bubble to the surface3 in every country across the world.
Generally, fraud is perceived as a “victimless crime”4. According to your experience,
have you noticed any different approach
towards fraud?
It is a common thought process that the
public seems to go through. Even if you look
at very mature insurance markets like the
United Kingdom, the USA, Australia, the perception that fraud is acceptable is still very
common and the industry itself has been un-
Photo: ČAP
Let’s start our interview with a personal
approach. How has Paul Robison become
an expert in insurance fraud from the IT
perspective?
I started in the insurance industry over thirty
years ago on the business side. First I worked
as a marine underwriter for 18 months. Then
I had an opportunity to move within an insurance company into claims. They were
searching for someone to look after bodily
injury claims as a result of motor insurance
accidents. That’s where my primary interest
came from. In dealing with those claims, I already saw certain fraudulent activities1 being
undertaken. Moreover, I have always been interested in the fact that fraud is an area that
the insurance industry lives with, yet it is almost like a cancer. Cancer eating the inside
of the industry because globally, it’s about
10–15 % of all claims paid that go out of fraud
of some kind. So I have always taken an interest in whatever the industry has tried to do to
offset the fact that fraud is happening. I guess
it is almost like a hobby where you focus on a
particular area you have been really interested
and that’s the one I have picked. As I have
progressed through my career I moved into
the technology side of the business – I have
always thought about one thing: “How can
you apply technology to the issues associated
with fraud?” or “How can I take an innovative
idea from here and how can I apply it to the
process?” Those questions have always been
my first thoughts.
able to change that perception despite the
activities by the local insurance institutes
and their education arms.
When did actually the “coalition” between the IT of IBM and the fraud detection of the insurers start?
As you may know, we have a large budget
that we devote towards research and development every year. We have labs located
around the world which spend time and
effort looking at how to apply technology
across industries. Thus, for over the past ten
years, we have run a program called “First
of a Kind”. Though I can only speak for insurance, we typically look at how we could apply some technology to a business problem
within each industry every year. We typically
join the investing with a customer who has
a particular focus or interest. As that thought
process goes through, it spins up other
ideas. One of which was that we could apply
this idea to some tools that specifically look
for fraud patterns within the claims area.
And in this way we began to develop a product called “FAMS” – Fraud and Abuse Management System. This project was originally
developed to specifically look at problems in
the health insurance industry. As that was
being processed, we saw opportunities to
Insurance Digest
45
Insurance Digest
Paul Robinson
 currently works in a position of IBM’s
Growth Markets Unit Insurance Leader
and is responsible for leveraging IBM’s
worldwide experience in financial services and insurance applications and
emerging business technologies to provide solutions for companies in the Asia
Pacific region.
 has thirty years of experience in the insurance industry, working within both
line of business and IT, both in the P&C7
and Life Industry.
 initially held a variety of business positions, gaining experience in both the underwriting, risk management, and claims
areas of general insurance.
 within IT, he has held a number of both
technical and management positions
begin to think about other classes of business, particularly motor claims. So this is
where “LAWS” (Loss Analysis and Warning
System) came from. All these projects were
built upon the back of some very unique
mathematical algorithms and pattern-matching ideas that were developed in our labs.
Thanks to those tools any insurance company can understand, by looking backwards at
historical data via retrospective analysis, and
identify whether there are certain patterns.
This is actually a very good starting point to
understand, from a fraud perspective, where
your money is going and why.
You say that when striving for the fraud
detection, the insurance companies
should get together and share their information. However, there are certain risks
of the data exchange…
For the past six months, I have had a lot of
discussions with the insurance bodies in
countries like Vietnam, Malaysia, Singapore,
the Czech Republic... All these countries
suffer from the fact that many insurance
companies are nervous about sharing information5. They perceive it as their competitive advantage. So it’s very difficult for insurers to drive the co-operation that’s needed
for these national databases to be put in
place. My view is that the only way how to
successfully drive this into a market place
is for the regulator to make the information mandatory to be shared. In many parts
of the world there has been sharing of this
information for many years with no serious
46
Insurance Digest
and among others was responsible for
providing development and support on
a range of life and health insurance applications.
 joined IBM in early 1997 and was assigned
to IBM’s Toronto Insurance Centre.
 in the role of Project Principal, Paul provided support to the IBM design and
implementation teams at a number of
Canadian and US insurance companies.
As part of this role, Paul advised executives on the application of information
technology to insurance business problems, particularly around distribution and
customer service.
 is also active in supporting Global insurance standards that actively assist the
insurance industry in meeting their operational objectives more efficiently and
effectively.
problems. Overall, if these databases are
put in place and are used correctly, they will
drive the customer insurance down to the
end consumer.
Undoubtedly, the necessity of the cooperation to fight against the fraud on
the national level is important. However,
many insurance companies are operating
on a global level. Do you think that there
will be an urge to build up an international protective “pact”?
It is an interesting concept, however I am
firmly convinced that the insurance industry
is truly a national issue – there are simply
unique differences in every country.
Is an international fraud a serious topic
for discussion at all?
Fraud is often an issue that the individual
insurance companies do not want to talk
about. They tend to leave any public statements about fraud to the industry bodies of
each of the countries. One of the reasons
for that is the tension within any insurance
company between managing the fraud process and managing customer service6 for
consumers. If you are very hard on fraud
within your organization, it is possible that
you could become known as a company
which does not have a high customer service. On the contrary, a company with a high
customer service can be typically an easy
target within the industry. Balancing that is
extremely hard.
We are going through a period of dramatic technological changes you compare to
Industrial Revolution. What should the insurance companies in the Czech Republic
pay attention to so that they can succeed
in the future?
If we look at the process of rethinking the
way insurance works at the moment, three
main themes come out. The theme of technologies which have been deeply embedded in everything we do. The theme of
interconnectibility – many insurance companies can manage better the relationship they have with their consumers – and
lastly, the vast amounts of data, which can be
used by insurance companies to optimize their
operations. Therefore Czech insurers should
focus on the distribution channels of which
we have recently witnessed a tremendous explosion in their number.
The processes of the insurers need to be
more simplified, not more complex. The
consumer, in any case, has to be assisted in
a very consistent manner and in a way he or
she expects to be treated.
One of the things I don’t think the insurance
companies do very well is the conservative
back office operations. Many insurers still
run very fragmented operations with a lot of
“breakage points” in the process chains. So
standardizing back-office processes is also
very important. The only way we can institutionalize these changes and make them
permanent, in my view, is through using
technologies and automated tools.
Mr. Robison, thank you for your time
Selected insurance terminology from the text
Vybraná pojistná terminologie z textu
fraudulent activities – podvodné jednání
to defraud an insurance company – podvést
pojišťovnu
3
to bubble to the surface – vyplavat na povrch
1
4
2
5
6
7
a victimless crime – zločin, který nemá oběti
to share information – sdílet informace
customer service – zákaznický servis
Property and Casualty – majetkové pojištění
POJISTNÝ OBZOR
Odborný čtvrtletník českého pojišťovnictví
sudoku
4/2009
Ročník LXXXVI
Vydavatel: Česká asociace pojišťoven
Redakční rada:
Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Mgr. Ondřej Karel,
Ing. Josef Keller, Marcela Kotyrová,
Ing. Marcela Kubešová, Mgr. Eva Kucová,
Ivana Menclová, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.,
PhDr. Miloš Novák, Ing. Tomáš Síkora, M.B.A.,
Ing. Eva Svobodová.
Šéfredaktorka: Mgr. Ema Novotná
Adresa: Gemini B, Na Pankráci 1724/129,
140 00 Praha 4
Telefon:(+420) 222 350 161
Fax:
(+420) 221 413 400
E-mail: [email protected]
Grafická úprava, sazba, litografie: ENTRE s.r.o.,
Chodovecké náměstí 8, 141 00 Praha 4
Tisk: Integraf, s.r.o., Běloveská 187, 574 01 Náchod
ISSN 0032-2393
Distribuce:
Ve Žlíbku 1800, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice
Objednávky a předplatné přijímá jménem
vydavatele:
SEND Předplatné, P. O. Box 141, 140 21 Praha 4,
Telefon:(+420) 225 985 225
Fax: (+420) 225 341 425
GSM: (+420) 777 333 370
SMS: (+420) 605 202 115
www.send.cz
Tajenka osmisměrky z čísla 3/2009 zní:
LIKVIDACE
Předplatné na Slovensku:
Magnet Press, Slovakia s.r.o.
Šustekova 8, 851 04 Bratislava
Telefon: (+421) 267 201 921
www.press.sk
Evidenční číslo: MK ČR E 1060.
Inzerce: veškeré informace podá redakce.
Nevyžádané rukopisy nevracíme.
Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při
zachování autorských práv.
© Česká asociace pojišťoven
www.cap.cz
Do nového roku s jasným cílem!
Start the New Year with a clear goal!
www.piassurance.eu
PF 2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2000
2001
1998
1999
1996
1997
1994
Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace
odborného pojišťovacího tisku.
1995
Cena výtisku: 75 Kč
Roční předplatné: 240 Kč
Česká asociace pojišťoven
Gemini B, Na Pankráci 1724/129,
140 00 Praha 4, Česká republika
tel.: +420 222 350 150
fax: +420 221 413 400
e-mail: [email protected]
www.cap.cz

Stáhnout jako PDF

Transkript

Podobné dokumenty

Zprávy ze SEVEn

HLASATEL - Praha 15

PS_2014_1

petr balíček – fotograf