Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu
Transkript
Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu
Efektivitačeskéhosystémutříděníodpadu vkontextuEvropskéunie Vypracovalo:CETA–Centrumekonomickýchatržníchanalýz,z.ú. Autorskýkolektiv:JonášRais,TomášBenko,AlešRod Editor:AlešRod Korektura:LucieAdamcová Rokvydání:2016 2 Executivesummary Teoretickávýchodiska: • Nakládánísodpadypředstavujeunikátnílaboratořregulace.Beznadsázky.Jednotnýpolitický cílosběru,separaciavyužitíobalovýchodpadů,kterýjenastavenýnaúrovniEvropskéunie, se jednotlivé členské státy snaží plnit prostřednictvím různých regulatorních nástrojů. Včlenskýchzemíchsetaksetkávámesodlišnýmisystémy,kterédosahujírůznýchvýsledků. Proto tato problematika poskytuje velký prostor pro porovnání efektivity různých regulatorníchnástrojůvrůznýchzemích. • Negativníexternalitajevýsledkemtakovéhojednání,kdysubjektAgenerujenákladysubjektu B, avšak subjekt A za to nenese žádnou odpovědnost. Kvůli neexistenci kompenzace je negativníexternalitaoznačovánajakotržníselhání.Velmičastosesnegativnímiexternalitami setkáváme v oblasti s dopadem na životní prostředí. K eliminaci negativních externalit spontánnímvyjednáváním(Coasůvteorém)docházíkvůlinereálnýmpodmínkámvelmizřídka, protojsoustanovoványpolitickécíleanaplňoványprostřednictvímintervencestátu. • Lidskéjednáníjezaloženénasvobodnévůli.Pokudjeněkdeexplicitněstanovenpolitickýcíl (např.právěvoblastiodpadovéhohospodářství),pohybujemesevoblastisecond-bestřešení, tedy v oblasti, kdy lidské jednání ovlivňuje regulace a generuje tak nepřirozené motivace jednotlivýmaktérům. • Voblastinakládánísobalovýmiodpadyjeregulacenejčastějizaloženanarozšířenépovinnosti výrobcůobalů(ExtendedProducerResponsibility–EPR).Právěvýrobcimusízajistitkontrolu nadcelýmcyklemobalovéhomateriálupoužitéhovrámciobchodníčinnosti,včetněsběrua využitíobalovýchodpadů(jednáseoprincip,kdyplatíznečišťovatel,tj.PoluterPaysPrinciple –PPP). • Výrobci mají na výběr, zda sběr „jejich“ obalových odpadů zajistí sami, nebo zda využijí možnostsdílenínákladůnasběrnousíťprostřednictvímprovozovatelekolektivníhosystému (ProducerResponsibilityOrganization–PRO).Vzásadějemožnéříct,ženakládánísobalovými odpady prostřednictvím PRO systémů dosahuje velmi dobrých výsledků, co se stanovených politickýchcílůtýče. Českárepublika: • V oblasti nakládání s obalovými odpady Evropská unie stanovuje závazné cíle (60 % využití obalůa55-80%recyklace,prokonkrétnímateriály:sklo60%,papír60%,kovy50%,plasty 22,5%adřevo15%).Cílesimohoučlenskézeměupravit(zpřísnit).VČeskérepublicejsou aktuálněstanovenyrecyklačnícílena70%uskla,70%upapíru,37%uplastů,50%ukovůa 15%udřeva. • VČeskérepublicesevětšinaproducentůobalovýchodpadůpřipojilakekolektivnímusystému rozšířené odpovědnosti PRO, jehož provozovatele (společnost EKO-KOM, a.s.) producenti obalůzároveňvlastníakontrolují.SystémvČeskérepublicefungujeodroku1997.Účastníse jejvícenež20tisícfirem,kterézajišťujísběrobalovýchodpadůprostřednictvímvícenež250 tisíckontejnerůnatříděnýodpad. 3 • Z hlediska oficiálně reportovaných měr recyklace Česká republika patří k nejúspěšnějším státům. Jako klíčové atributy systému jsou přitom vyzdvihovány transparentní nastavení systému, shodné podmínky pro všechny partnery systému, dostatečně hustá a dostupná sběrnásíťtříděníobalovýchodpadůazvyšujícíseochotaspotřebitelůtříditodpad. o PovinnéosobyzapojenédosystémusdruženéhoplněníEKO-KOMuvedlynatrhvroce 2014 celkem 2 979 976 tun obalů. Z toho bylo 921 799 tun obalů nevratných a 2058177tunobalůvratných(dleevidenceEKO-KOM). o CelkembyloevidovánovČeskérepublice1019805tunnevratnýchobalovýchodpadů (dleevidenceCENIA–údajzahrnujeobalovýodpadfiremzapojenýchvkolektivním systému,takfiremřešícíchsvouodpovědnostindividuálně). o Vrámcikolektivníhosystémubylovroce2014recyklovánonebovyužito690047tun nevratných obalů, což odpovídá 75% míře využití (a 40,5 kg využitých obalových odpadůnaobyvatele–o72%vícenežvroce2005). o Celkověbylovyužitoneborecyklováno801207tunnevratnýchobalů,ztoho744280 tun bylo materiálově recyklováno, 6 016 energeticky využito a 50 911 spáleno ve spalovnáchodpadůsenergetickýmvyužitím. o Celková dosažená míra recyklace obalů tedy byla v roce 2014 73 % a míra využití 78,6%,cožoprotipředchozímurokuznamenánárůstmíryrecyklaceo3,1procentních bodů(69,9%vroce2013)amíryvyužitío3,9procentníchbodů(74,7%vroce2013). o MírarecyklaceobalovýchodpadůvČeskérepublicesedlouhodobězvyšujeuvšech materiálů,výjimkoujsoupouzeněkterémeziročnívýkyvy. o Dlouhodobě nejvíce recyklovaným materiálem je papír/lepenka. V roce 2014 bylo 88,6 % ze vzniklých papírových odpadů materiálově recyklováno a celkem 93,2 % využito(vrámcikolektivníhosystémuEKO-KOMbylovyužito89%papírovýchobalů). Vrámcikolektivníhosystémubylodruhýmnejvícevyužívanýmmateriálemsklo(89%) atřetímplasty(67%). o Dle evidence CENIA však byly v roce 2014 druhým nejvíce využívaným materiálem plasty (72,9 %, míra využití obalových odpadů vzrostla oproti roku 2013 o 1,4 procentníchbodů)atřetímsklo(71,6%,míravyužitípokleslaoprotiroku2013o3,4 procentníchbodů).Materiálověrecyklovánobylo71,6%sklaa58,2%plastů. • Z provedené analýzy vyplývá, že podstatnou výhodou českého kolektivního systému je zohlednění motivací jednotlivých aktérů v samotném nastavení systému: provozovatel je neziskový a je vlastněný povinným průmyslem, zároveň samotný provozovatel s odpady nenakládá a není jejich vlastníkem. To vede k eliminaci některých potenciálně negativních motivací na straně provozovatele systému (podrobněji diskutováno v kapitole 4). Na druhé stranějecentralizovanýsystémredistribucefinančníchprostředků,kterýpomáházastejných podmínek omezit některé negativní motivace obcí a operátorů trhu (podrobnější diskuze vkapitole5).Vneposlednířadějasnévymezeníodpovědnostíapravidelnéaudityakontroly všechsoučástísystémučinísystémrelativnětransparentním. • Rizikem každého kolektivního systému je počet černých pasažérů, tj. subjektů, které se na fungování systému finančně ani jinak nepodílejí (v angličtině tzv. „free-rider problem“). 4 Odhadujese,ževčeskémsystémuseasi5%firemvyhýbáodpovědnostiuspotřebitelských obalůa10%firemuobalůprůmyslových.VkontextuzemíEvropskéuniejetonadprůměrně dobrý výsledek, ale zlepšování (resp. nezhoršování) tohoto stavu představuje zásadní výzvu českémusystémuPRO. Zahraničí: • Jednotlivé země pro splnění stanovených recyklačních cílů volí různé podoby a způsoby organizace systému: systém s jedním provozovatelem (státní agentura / kolektivní systém PRO)asystémskonkurujícímisiprovozovateli,různétokyúhradmeziaktéry(provozovatelé– poskytovatelé trhu – obce), různé rozložení povinností aktérů, různá organizace systému a mírakonkurencenaúrovnisběru,tříděníarecyklace. • V Evropské unii můžeme s ohledem na fungování systému třídění odpadu státy rozdělit do dvouskupin: o Státy se systémem provozovaným jedním subjektem (16 států): Česká republika, Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko,Španělsko,Kypr, Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko o Státy se systémem provozovaným konkurujícími si subjekty (12 států): Rakousko, Německo,Spojenékrálovství,Polsko,Estonsko,Rumunsko,Litva,Lotyšsko,Slovensko, Slovinsko,Bulharsko,Malta • Jakovhodnéstátyprosrovnávacíanalýzusejevízeměspodobnýmicharakteristickýmiznaky (politické cíle, kulturní prostředí, ekonomika, hustota sídel, spotřeba, klimatické podmínky, atd.),alerůznouorganizacísystémůsběruarecyklaceodpadu.Protobylyproanalýzuvestudie vybrányzeměNěmecko,Slovensko,HolandskoaRakousko. • Německo: o NěmeckýsystémnakládánísobalovýmiodpadypatřívesvětěEPRktěmnejstarším. Legislativní změny několikrát zásadně proměnily formu systému – německý systém fungoval monopolně i konkurenčně jak na úrovni provozovatelů systému, tak i na úrovnioperátorůtrhu. o VNěmeckuvsoučasnédoběfungujíparalelnědvasystémysběruobalovýchodpadů. PrvnímjezálohovýsystémpronápojovéobalyadruhýmjeDuálníSystémpokrývající ostatníobalovéodpady. o Zálohovýsystémpronápojovéobalybylzavedenvroce2003apokrývánápojovéobaly najednopoužitíoobjemu0,1až3litrůprominerálnívodu,pivo,alkoholickémíchané nápoje a refreshment nápoje. Spotřebitel zaplatí zálohu při zakoupení nápoje a při navráceníobalujemutatozálohavrácena. o Duální Systém vznikl v září 1990 jako paralelní systém k již existujícímu sběru komunálníhoodpadu.PůvodněmonopolníprovozovatelsystémuDSD(celýmjménem Duales System Deutschland GmbH) byl vytvořen jako nezisková společnost po vyjednávání mezi výrobci baleného zboží a vládou. Krátký časový horizont pro ambicióznícíle,nezkušenost,nedostatečnékapacityprozpracováníplastovýchobalů, nízká kvalita sebraných obalových odpadů a problém černých pasažérů ovšem záhy přivedly systém do velkých finančních problémů a vznikl deficit ve výši 5 400miliónůDM.Některésvozovéspolečnostisouhlasilysfinančnívýpomocísystému atovýměnouzaexkluzivnídesetiletékontraktyadalšívýhody.Tovedlovnásledujících letechkprudkémurůstunákladůsystému. • o V2003došlokuvolněnídesetiletýchkontraktůsvozovýchspolečností,došlokrozbití monopoluoperátorůtrhuazavedeníkonkurencemezinimi–tosepozitivněprojevilo navýraznémpoklesunákladůsystému.Vroce2006sepaktrhotevřelkonkurenciina úrovniprovozovatelůsystému,znákladovéhohlediskamělaovšemzásadnípozitivní dopadzejménakonkurencenaúrovnisvozu.Konkurencemeziprovozovatelissebou naopakpřineslavpozdějšíchletechřaduproblémů,včetněsníženítransparentnostia zvýšenítransakčníchnákladůvšechzúčastněných. o Zásadní problém německého systému ovšem vyplývá ze sdílení nákladů sběrné sítě provozovateli systému. Ti musí na systém přispívat proporčně ke svému tržnímu podílu,kterýjedánlicencovanýmmnožstvímobalů.Přirozenětakvznikajímotivace slicencovanýmmnožstvímpodvádětanákladovébřemenosnižovat.Tojeusnadněno komplikovaností a netransparentností celého systému. Netransparentní systém pak také nahrává do karet i černým pasažérům mezi povinnými výrobci. Problém kulminoval v roce 2014, kdy podle některých odhadů dosahoval rozdíl mezi licencovaným množstvím obalů a skutečným množstvím produkovaných obalů až 60 %. Německá vláda na to musela reagovat zpřísněním řady regulatorních podmínek. Rakousko: o PodobnějakovNěmeckumáisystémvRakouskudlouhouhistorii.Vroce1993vznikla prvníkolektivníorganizacepovinnéhoprůmyslu–AltstoffRecyclingAustria(ARA).Ta působíjakvsegmentuobalovýchodpadůprodukovanýchdomácnostmi,takvoblasti průmyslových obalových odpadů. Zpočátku měla ARA na obou trzích monopolní postavení.Vroce1996byljejímonopolnarušenveskupiněprůmyslovýchobalů.Od roku2015bylnazákladěúpravyrakouskéhoobalovéhozákonaotevřenitrhobalových odpadůzdomácností. o NynípůsobívRakousku7kolektivníchorganizací.Všechnyvprůmyslovémodvětvía6 z nich v segmentu domácností. Přesto je ARA stále dominantní v obou segmentech trhu s obalovými odpady – zajišťuje zhruba 80 % trhu, konkurenti se dělí o zbytek. Vzhledemktomu,žesejednáoneziskovouorganizaci,veškeréjejíziskyjsoupoužity nasníženínákladůpovinnýchosobprostřednictvímsníženíúčtovanýchtarifů.Ostatní provozovateléjsouziskovéhocharakteru. o Rakouský zákon o odpadech (Waste Management Act) zakazuje duplicitu sběrných kapacit. Nově příchozí kolektivní organizace jsou tedy nuceny uzavřít dohodu se systémem,kterýjižvdanéoblastiprovozujesběr.Společněsepakpodílínasdílení nákladů podle svého tržního podílu. V případě, že vlastníkem sběrných kapacit jsou obce, pak kolektivní organizace uzavírá dohodu přímo s nimi. Současné rozdělení sběrných kapacit bude platit až do konce roku 2017. V průběhu roku 2016 budou kolektivnímorganizacím,formoulosu,přidělenyoblastipůsobnosti(vrámciregionů) na základě jejich aktuálních tržních podílů. Od roku 2018 tedy bude platit nové rozdělenítrhukolektivníchorganizacívcelézemi. 6 • • o Obceajinésamosprávnécelkyjsouzodpovědnézasběrkomunálníhoodpadu,nikoliv však za sběr tříděného obalového odpadu. Přesto jsou důležitým prvkem systému, protožekolektivnísystémyvyužívajísběrnékapacityobcí,případněslužbyměstských odpadovýchfirem.Rakouskémunicipalitysesdružujídotzv.odpadovýchsdruženína několika úrovních samosprávy, mimo jiné za účelem koordinace činností v oblasti správy odpadů, posílení vyjednávací pozice s kolektivními systémy a ministerstvem životníhoprostředí.Sdružováníobcídoodpadovýchsdružení(jejich220)jepozitivním znakem systémů, neboť snižuje míru byrokracie a administrativy a zároveň chrání nejmenšíobcepřednevýhodnýmpostavenímvevyjednávání. o Odzavedení(aikrátcepřed)konkurencenatrhusobalovýmiodpadyzdomácnostíje pozorovatelnýnárůsttarifůARAvoblastiplastovýchobalů.Tentojevmůžesouviset s nutností financovat inovaci sběrných systémů s ohledem na nové tržní výzvy a striktnější podmínky sběru a využití obalových odpadů, které přináší nová verze obalovéhozákona. o Dosavadnívlivkonkurenčníhoprostředínanákladovostjenegativní,nákladysystému se zvýšily cca o 6 % (u plastů o 8 %). Jen clearingové centrum, které administruje všechnysmluvnídokumentyavýkaznictvímezivšemiaktérynatrhu,zaměstnává55 osob. Velkou výzvou rakouského systému, zejm. co se nákladovosti týče, bude rok 2017:vněmsezačnoupřesoutěžovatkontraktymeziodpadovýmisdruženímobcía svozovýmifirmami. Slovensko: o Vroce2003byladoslovenskéhozákonodárstvíimplementovánaEvropskásměrniceo obalových odpadech (Directive 94/62/EC) prostřednictvím zákona o obalech a obalových odpadech (zákon č. 529/2002 o obalech). Stejným aktem byl zároveň uvedendopraxeisystémrozšířenépovinnostivýrobce. o Od samého počátku Slovensko udržuje v oblasti působení kolektivních systémů konkurenční prostředí. V současnosti v zemi působí 12 autorizovaných kolektivních systémů.Jejichslužbyvyužívajípovinnéosoby,kterénatrhdodávajívícenež200kg obalů ročně. Souběžně s kolektivními systémy funguje na Slovensku také tzv. Recyklačnýfond.Jdeonestátníorganizacipodporujícísystémtříděnéhosběruvzemi. Fond je financován příspěvky některých povinných osob, nicméně na rozdíl od provozovatelůsystémunezaručujenaplněnípředepsanýchměrrecyklaceavyužití. o Od 1. 1. 2016 platí na Slovensku nová verze obalového zákona, která s účinností od 31. 12. 2016 ruší existenci Recyklačného fondu. Zároveň zpřísňuje podmínky fungování kolektivních systémů. Důvodem k přísnější regulaci trhu byly zejména nepřehledné transakce s potvrzeními o množství recyklovaného odpadu. Nově také budoumusetbýtvšichniprovozovatelésystémuneziskovéhocharakteru.Kolektivní systémy budou nyní financovat 100% nákladů systému tříděného odpadu, přičemž veškeréfinančnítokybudouprobíhatnaúrovniprovozovatelůaoperátorůtrhu. Holandsko: o SystémrozšířenépovinnostivýrobcůbylvHolandskuzavedenvroce2006.Původně byla v zemi zavedena daňová povinnost týkající se obalových materiálů. Tato 7 povinnost se vztahovala na povinné osoby dodávající na trh obalové materiály vmnožstvípřekračujícím15000kgročně.Vzhledemkadministrativnízátěži,kterou daňzpůsobovalazejménamalýmpodnikům,bylpozdějilimitnavýšenna50000kg ročně. Vybrané finanční prostředky kryly 100% nákladů systému, zároveň ovšem představovalyznačnýpříjemdostátníhorozpočtu.Vroce2011činilvýnosdaně21,8 EUR na obyvatele, přičemž k samotnému financování systému postačovaly pouze nákladyvevýši6,9EURnaobyvatele. o Daňová povinnost byla od 1. 1. 2013 nahrazena povinnými příspěvky monopolní kolektivníorganizaci(PackagingWasteFund).Dofonduputujípříspěvkyodpovinného průmyslu na základě předepsaných tarifů podle jednotlivých materiálových typů obalů.Povinnéosobyjsoudefinoványjakoty,kterévyprodukujívícenež50000kg obalůročně.Platbamidofonduvíceménědelegujípovinnostnaplněnípředepsaných měrrecyklaceavyužitínakolektivnísystém. o Obce a jiné samosprávné celky jsou v Holandsku zodpovědné za sběr tříděného odpadu.Fondhradínákladyobcípodleskutečnězrecyklovanéhomnožstvíobalových odpadů a na základě stanovených průměrných nákladů. Obce jsou tímto systémem motivoványkuzavíráníekonomickyvýhodnýchsmluvsoperátorytrhu.Odroku2015 obcepřebírajíodpovědnostzasběratříděníplastovýchobalovýchodpadů,kterýbyl doposudvkompetencikolektivníorganizace. Závěry: • Volbakonkurenčníhočimonopolníhouspořádánínaúrovniprovozovatelůsystémusenezdá mít z hlediska celkových nákladů zásadní dopad (z pohledu příspěvků povinných výrobců). Z porovnávaných zemí jsou největší náklady v Rakousku (20,5 EUR v PPP na obyvatele). NejmenšíjsoupakvČeskérepublice(7,3EURvPPPnaobyvatele)aNizozemsku(7,5EURvPPP na obyvatele). Relativně větší i nižší náklady lze tedy nalézt jak v konkurenčních, tak monopolníchsystémech–nenízdepatrnýjednoznačnýrozdíl.Stěžejníčástnákladůjetotiž koncentrovanázejménanaúrovnisběru,svozuatakétříděníarecyklace–voblastech,které bývajípřevážněsdílenéakterénemohoukonkurujícísiprovozovatelépřílišovlivnit.Nemají tedyvelkýprostorprocenovoudiferenciaci. • Zřejmým rizikem přechodu do prostředí s více provozovateli systému je nutnost aditivní regulace upravující nové podmínky v systému, zvýšení nákladovosti v kontextu vyšší míry byrokracieaktérů(smlouvy,fakturace,finančnítokymezivšemiprovozovateliaobcemi)ataké vyšší motivace jednotlivých aktérů vynakládat neproduktivní náklady na zajištění lepšího postavení, než mají ostatní aktéři (dobývání renty, rent-seeking). Představa, že konkurenti budou kooperovat, ale zároveň se budou chovat jako neziskové organizace, nestojí na racionálníchzákladech.Protoexistujerizikozhoršenípostavenímalýchastředníchpodnikůi malýchobcí.Praxeukazuje,žekpřirozenýmtržnímprincipůmnaregulovanémtrhulogicky nedochází,proobjektivnírozdělenítrhubývápoužívánonapř.losování. • Patrnýrozdílsenezdábýtmezikonkurenčníamonopolníorganizacíprovozovatelůsystému anizhlediskaoficiálněreportovanýchdosaženýchměrrecyklaceavyužití.Vrozporusčastými předpoklady tak konkurence mezi provozovateli nepřináší významné výhody oproti monopolnímu uspořádání. Naopak, dle vývoje posledních let v Německu je možné konstatovat, že s sebou přináší řadu nevýhod – vyšší transakční náklady, nízkou 8 transparentnost systému a tedy i větší prostor pro vyhýbání povinnostem (jak výrobců, tak provozovatelůsystému)apřišpatnémnastavenítakécenovoudiskriminacimalýchvýrobců. • Spíšenežorganizacesystémunaúrovniprovozovatelůsezdábýtdůležitějšímírakonkurence mezi svozovými společnostmi a celkové nastavení organizace systému v souladu spotenciálnímiperverznímimotivacemivšechzúčastněných.Právěvkontextutěchtohledisek vyniká zejména český systém, který vykazuje vysokou míru transparentnosti a motivačním způsobem nastavené finanční transfery – tak aby byly negativní motivace maximálně omezovány. • Přestože se zdá být konkurence na úrovni svozu zásadním aspektem efektivního systému, analýzačeskéhosystémuukazuje,žezdánlivákonkurencenemusíbýtuniverzálnímlékem.I přes obecnou otevřenost trhu může být s ohledem na charakter trhu v určitých oblastech aktivní (profitabilní) pouze omezený počet svozových firem. Navíc může být někdy zdánlivě vysocekonkurenčnítrhveskutečnostipokřivenkartelovoudohodou.NapřípadechNěmecka aRakouskasenavícukazuje,žepřechodnakonkurenčnísystémvíceprovozovatelůvyžaduje vysokoumíruregulacebezvadnoulegislativou,abynedocházeloknegativnímdopadům,zejm., perverznímmotivacím,podváděníapřenášenínákladůsystémunaveřejnéfinance(obce). • Výše zmíněné argumenty nastiňují závěr, že spolupráce měst a obcí s poskytovateli komunálníchtechnickýchslužebmůžebýtnákladověefektivnějšímřešením. 9 Obecnésrovnáníkolektivníchsystémůsmonopolnímakonkurenčnímuspořádánímprovozovatelů(PRO/AOS) Kritéria míra třídění nákladová efektivita přenášení nákladů na obce rovnost podmínek pro obce (diskriminace malých obcí) rovnost podmínek pro firmy (dopad na malé podniky) transakční/administrativní náklady KONKURENCE MONOPOL Dle oficiálních statistik se nezdá být mezi konkurenčním a monopolním systémem významný rozdíl. Problémem může být hodnověrnost statistiky ve složitém systému vykazování mezi mnoha subjekty. Monopol je snadněji kontrolovatelný a je zde menší pravděpodobnost k násobným zápočtům téhož odpadu. U konkurenčních subjektů je obecně pozorovatelná snaha držet míru třídění na zákonem vyžadovaném minimu. Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému. Klíčovým parametrem efektivity je však míra konkurence mezi odpadovými firmami nikoli mezi systémy (provozovateli systému). Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému, pokud však není konkurenční systém řádně regulován, může dojít k velmi vysokému přenesení nákladů na obce (v jednom pozorovaném případě až absolutnímu). Záleží na kvalitě regulace, která jediná může zamezit přirozené tendenci konkurenčních systémů k tomu, aby diskriminovaly menší obce, které z logistických důvodů představují vysoké náklady při malém objemu. V případě neveřejných ceníků nastává cenová diskriminace menších podniků. Rovné podmínky pro všechny podniky. Transakční náklady všech aktérů jsou obecně vysoké. Administrativní náklady Nižší administrativní náklady a transakční náklady všech zúčastněných (vyjma provozovatele systému bývají podobné v konkurenčním i monopolním řešení, samotného provozovatele systému, kde základní administrativní úkony jsou avšak v konkurenčním se zvyšují nároky na prokazování pravdivosti a přibývají podobné jako by byly při existenci konkurence). Významně nižší jsou náklady nároky na nutnou spolupráci s konkurenty. Administrativní náklady ostatních kontrolních orgánů. aktérů bývají většinou vyšší úměrně počtu konkurentů. složitost evidence Záleží na konkrétním nastavení systému, ale obvykle lze očekávat větší složitost evidence u konkurenčního systému – je zde více subjektů, a proto je nutný větší počet kontrolních hlášení pro křížové kontroly, kromě toho evidence musí být komplikovanější o administrativní alokaci odpadu mezi různé provozovatele systému. kvalita služby spotřebiteli Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému a v případě existence konkurence na kvalitní regulaci a kontrole, protože konkurenční systémy se vždy snaží minimalizovat své náklady na úkor kvality služby. Spotřebitel nemůže rozlišit, kdo konkrétně službu poskytuje, a proto nemá možnost na provozovatele systému zpětně působit. Informování/motivace Není prioritou provozovatelů systému, protože zvyšuje náklady, ale přínosy se Vyšší než u konkurence, protože provozovatel nese jako jediný přímou spotřebitele rozdělují mezi všechny. odpovědnost. finanční transparentnost Záleží na konkrétním nastavení systému, ale lze očekávat vyšší transparentnost u monopolního uspořádání. odpadová transparentnost Záleží na konkrétním nastavení systému, ale zpravidla bývá vyšší u monopolního uspořádání. free-riding Záleží na konkrétním nastavení systému, ale nižší transparentnost konkurenčního uspořádání poskytuje více příležitostí k free-ridingu, navíc dělba nákladů mezi provozovatele podle tržního podílu vede ke shodnému zájmu provozovatele systému i jeho zákazníka na „utajování“ obalů, nebo jejich záměrně „chybnou“ klasifikaci. vymahatelnost a kontrola státem Záleží na konkrétním nastavení systému, ovšem jednodušší kontrolu a vymahatelnost lze pochopitelně očekávat u monopolních systémů. V případě konkurenčního řešení spolu s počtem konkurentů rapidně roste složitost zjištění a prokazování podvodného jednání. hodnověrnost statistik státu V konkurenčním řešení jsou statistiky ovlivněny snahou snižovat si tržní podíly a tím náklady. V monopolním je jejich hodnověrnost vyšší, neboť jde o jeden pravidelně kontrolovaný systém. stabilita recyklace při negativním Konkurence – orientace jednotlivých operátorů na komodity, které se dají lépe zobchodovat, mají vyšší cenu na trhu druhotných surovin. Monopol – odpovědná za vývoji trhu plnění předepsaných cílů recyklace, vytváření rezervy na výkyvy na trhu DS. V případě velmi negativního vývoje konkurenční provozovatelé mohou mít i přímou motivaci z trhu dočasně, nebo trvale odejít, čímž se naruší financování třídění odpadu v beztak kritickém okamžiku. Mezinárodnísrovnání:Analyzovanézeměakritériajejichsystémůtříděníobalovýchodpadů Kritéria ČR Německo Slovensko Rakousko Nizozemí míra třídění (oficiální) +++ +++ + + ++ nákladová efektivita +++ - n/a --- ++ přenášení nákladů na obce ++ n/a -- ++ ++ rovnost podmínek pro obce (diskriminace malých obcí) +++ n/a - +++ +++ rovnost podmínek pro firmy (diskriminace malých podniků) +++ --- + ++ +++ transakční/administrativní náklady +++ -- -- --- +++ složitost evidence ++ -- - --- ++ kvalita služby spotřebiteli ++ + n/a +++ + informování/motivace spotřebitele +++ --- --- + +++ finanční transparentnost ++ --- --- - +++ odpadová transparentnost ++ -- --- +++ ++ free-riding +++ --- -- + +++ vymahatelnost a kontrola státem +++ --- -- + ++ hodnověrnost statistik státu ++ - -- ++ ++ stabilita recyklace při negativním vývoji trhu ++ --- -- + +++ Poznámka:Hodnocenínaškále+++,++,+,-,--,---,n/a.+++znamená,žezhlediskadanéhokritériafungujedanýsystémvrámcisrovnávanýchzemívelmi dobře.---naopakpoukazujenavýznamnénedostatkysystému.n/avyznačujenedostatečnépodkladyproučiněníkvalifikovanéhohodnocení. Obsahstudie 1 NEGATIVNÍEXTERNALITAPŘINAKLÁDÁNÍSOBALOVÝMIODPADY 15 2 ROZŠÍŘENÁPOVINNOSTVÝROBCE 27 3 POPISSYSTÉMŮVEVYBRANÝCHSTÁTECH 36 3.1 ČESKÁREPUBLIKA 36 3.1.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED 36 3.1.2 AKTÉŘINATRHU 37 3.1.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU 42 3.2 NĚMECKO 48 3.2.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED 48 3.2.2 AKTÉŘITRHU 49 3.2.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–NÁKLADY 53 3.2.4 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–VYHÝBANÍSEODPOVĚDNOSTI 54 3.2.5 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–DOSAŽENÁMÍRARECYKLACE 56 3.3 RAKOUSKO 57 3.3.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED 57 3.3.2 AKTÉŘITRHU 59 3.3.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU 64 3.4 SLOVENSKO 66 3.4.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED 66 3.4.2 AKTÉŘITRHU 67 3.5 NIZOZEMSKO 68 3.5.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED 68 3.5.2 AKTÉŘITRHU 69 3.5.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU 71 4 KONKURENCEVS.MONOPOL–NEJVHODNĚJŠÍFORMAORGANIZACETRHUNAÚROVNI PROVOZOVATELŮSYSTÉMU 74 4.1 MOŽNÁŘEŠENÍODPOVĚDNOSTIVÝROBCŮ 74 4.1.1 ZISKOVÁ/NEZISKOVÁFORMAPROVOZOVATELESYSTÉMU 77 4.1.2 VLASTNICKÁSTRUKTURAPROVOZOVATELESYSTÉMU 77 4.1.3 PROBLÉMVYHÝBÁNÍSEODPOVĚDNOSTI 78 4.2 SROVNÁNÍDOSAŽENÝCHVÝSLEDKŮ 81 4.3 SROVNÁNÍNÁKLADŮ 87 5 ORGANIZACERECYKLAČNÍHOTRHU 92 5.1 SBĚR,SVOZAÚPRAVAOBALOVÝCHODPADŮAROLEOBCÍVSYSTÉMU 92 5.1.1 ZAPOJENÍÚPRAVCŮODPADŮDOSYSTÉMUAJEJICHPOSTAVENÍVŮČIOBCÍMASVOZOVÝMSPOLEČNOSTEM93 5.1.2 VLIVKONKURENCEMEZISVOZOVÝMISPOLEČNOSTMINAEFEKTIVITUSBĚRUATŘÍDĚNÍ 95 5.1.3 SROVNÁNÍOBECNÍCHNÁKLADŮNANAKLÁDÁNÍSOBALOVÝMIODPADYVČESKÉREPUBLICE 96 5.1.4 ROZHODOVÁNÍOBCÍPŘIVOLBĚSVOZOVÝCHSPOLEČNOSTÍ 102 6 ZÁVĚR 106 7 REFERENCE 108 Úvod Jednímznespornýchznakůzvyšováníblahobytuspolečnostijenárůstobjemuobalovýchodpadů,které lidé produkují. Díky technologickému pokroku v balení čehokoliv se dramaticky zvýšil komfort ve spotřebě i kvalita výrobků a služeb, kterými každodenně zvyšujeme svůj užitek. Potraviny a nápoje, drogerie,oblečení,komunikaceaIT,spotřebníelektronika,dopravníprostředky,zdravotníasportovní pomůcky a zařízení a díky nim provozované volnočasové, ale i ekonomické aktivity uspokojují stále rozmanitějšípreferencespotřebitelů,zatímcovýrobcůmaobchodníkůmgenerujíziskyanutíje,abybyli maximálně nákladově efektivní. Vedlejším produktem stále komfortnější spotřeby všech těchto ekonomickýchvazebjeodpadzobalů. Jednímzeznakůvyspěléspolečnostizároveňje,žesesproblémemobalovýchodpadůúspěšněpotýká. Nejentak,žeodpadsystematickysbíráasváží,abynepoškozovalokolílidskýchaneničilpřírodu.Ale proodpadjakoaktivumsnegativníhodnotouhledáprostřednictvímseparace,recyklaceanásledného sekundárníhovyužitípozitivníhodnotu,kterájevyššínežbezúčelnéskládkování. Empirický výzkum ukazuje, že na začátku cesty od odpadem zatěžované společnosti ke společnosti odpady efektivně využívající jsou obvykle politické motivace. Souvisí s fyzikálními a chemickými charakteristikamiodpadu,kterýsestáváproblémemvurčitémmnožstvíakoncentraci.Vtomtostavu potenciální výnosy pro jednotlivce nepřevyšují náklady spojené se správou odpadu, a proto nabývá odpad charakteristiky veřejného statku. Přirozenou motivací většiny členů společnosti, která neumí projektovat budoucí užitek nebo budoucí škody, je totiž zvyšovat svůj okamžitý užitek minimalizací okamžitých nákladů. To vytváří hru, v níž se jednotlivci spíše vyplatí zbavit se odpadků a přesunout starostsniminajinéhočlenaspolečnosti.Tatopřímámotivacetaknakonecsystematickydemotivujei jedince,kteřísechovajíodpovědně,avedeažktragédiiobecnípastviny.Protonezbytnostpolitického cílepodloženéhopolitickýmimotivacemi. Zastáncetržníekonomiejevšakopatrnýsúčastíobcečistátupřiřešeníekonomickýchproblémů.Proto ekonomické projekty s aktivní účastí státu jsou velkou myšlenkovou výzvou, protože politický cíl automaticky vede k tzv. second-best (druhému nejlepšímu) řešení. Tragédie obecní pastviny stojí na perverzních ekonomických motivacích tržních subjektů, kvůli kterým nemůže nikdy dostatečně uspokojitpotřebyvšechsubjektů.Protomusímechtěnechtěvhospodářsképraxiumětpracovatstím, žesevpřípaděřešeníekonomickýchneefektivností,kteréekonomickáteoriedefinujejakotržníselhání, pohybujemevsecond-bestsystémuekonomickéregulace. Aleivtom,možnávícenežkdejinde,bymělexistovatsilnýzájemnamaximálnímožnéefektivnosti,na eliminaci neproduktivních činností, jako je např. dobývání renty, na eliminaci negativních efektů plynoucích z iracionálních regulačních opatření nebo narůstání byrokracie. Tento silný zájem dokáží prosaditjenti,jejichžosudzáležínanejtvrdšímtržnímkritériu–zisku.Právěprotojevsecond-best světě atraktivní koncept EPR (Extended Producer Responsibility), tedy rozšířená odpovědnost producentů obalových odpadů za nakládání s těmito odpady. Když máme komunální odpad jako veřejnýstatekapřijmemepolitickýcíl–minimalizovatjehonegativnídopady,dobrýsmysldává,aby systém nezbytný pro naplnění cíle řídili, zabezpečovali a kontrolovali sami původci podstatné části komunálního odpadu - producenti obalů. Právě oni a jejich zájem vytvářet zisk jsou zárukou toho, že každá fáze celého procesu proběhne efektivně a že se podaří internalizovat negativní důsledky externalit,vtomtopřípaděobalovýchodpadů. 13 Právětímtoproblémem–efektivnostísystémutříděníobalovýchodpadůvČeskérepublicevkontextu mezinárodníhosrovnání–sezabývástudieCentraekonomickýchatržníchanalýz.Danáoblastmůže být bez nadsázky označena jako laboratoř ekonomie regulace. Vznikla na politickou objednávku, používárůznéekonomickénástroje,fungujevrozdílnýchpodmínkáchapřinášítudížvrůznýchzemích různévýsledky.Zprovedenéanalýzyvyplývá,žečeskýsystémsivmezinárodnímkontextuvedevelmi dobře.Tojedalšíargument,proččísttutostudii. JiříSchwarz ředitelCETA . 14 1 Negativníexternalitapřinakládánísobalovýmiodpady Nakládání s odpady je na evropské úrovni stěžejním tématem již více než dvě desetiletí. Efektivita nakládánísodpadytotižovlivňujekaždodenníživotvšechobčanůEU.Témajetonesmírnězajímavéi z hlediska akademického. Evropská unie si sice stanovila pro nakládání s odpady společné cíle, ale ponechalačlenskýmstátůmvolnostvevýběruzpůsobůjejichdosažení.Jednotlivéstátysitakzvolily mnohdyvelmiodlišnénástrojeavytvořilasepraktickyjakásilaboratořregulace.Jednotnýcíl,podobné načasování a do určité míry srovnatelné ekonomické, geografické a kulturní podmínky poskytují jedinečnoupříležitostprozkoumáníaporovnáváníefektivityexistujícíchregulatorníchnástrojů. Jakýmzpůsobemovlivňujenakládánísodpadylidskouspolečnostapročjetřebasetímzabývat?Jak výroba, tak i spotřeba obyvatel jsou doprovázeny vedlejšími dopady, které při soukromých tržních transakcích nejsou mnohdy ani brány v potaz. Ve vztahu k odpadovému hospodářství jde pak předevšímodůsledkysouvisejícísprodukcíodpadůajejichodstraněním.OdpademsedlesměrnicEU myslí„jakákolilátkanebopředmět,kterýchsedržitelzbavuje,mávúmyslusezbavitneboseodněj požaduje,abysejichzbavil“.Nakládánísodpadyzněkterýchmateriálů,přesnějijejichodstraněníať užskrzeskládkování,čitřebaspalování,mápotenciálněnegativnídopadynaživotníprostředíalidské zdraví.Skládkováníjenáročnénavyužitícennéhoprostoru,znečišťujeovzduší,voduapůdu,uvolňuje oxiduhličitýametandoovzdušíařaduchemikáliídopodzemníchvod(Cerniauskaite,2013).Zpohledu některých spotřebitelů může mít také negativní estetické dopady. V ekonomickém žargonu se tyto „vedlejší“náklady,kterénejsoupřímonesenyjejichtvůrci,nazývajínegativníexternalitou. Obrázekč.1:Negativníexternalita Zdroj:vlastnítvorba Jednoduše lze problém negativní externality popsat pomocí rozdílu mezi společenskými a individuálnímináklady.Individuálnínákladyjsounáklady,kterévznikajíčinnostíaktérůnatrhuakteré nakonkrétníaktéry(jednotlivcečifirmy,výrobcečispotřebitele)přímodopadají.Promítajísepřímo do jejich tržních rozhodnutí. Společenské náklady pak představují celkové náklady z jejich činností, kterédopadajínejennaaktérysamotné,aleinacelouspolečnost.Jejichsoučástíjsoutedyináklady nepřímé.Problémnastávávsituacích,kdysetytospolečenskénákladylišíodnákladůindividuálních. 15 Jejichrozdíljenegativníexternalitou.TentoprincipjevykreslennaObrázkuč.1.Vodorovnáosaudává množstvívyprodukovanýchčispotřebovanýchvýrobků,kterévedoukevznikuodpadů,atoaťužje odpovědnostzaprodukciodpadůpřisuzovánavýrobci,čispotřebiteli.Vrámcitétostudievodorovná osa přeneseně představuje především výsledné množství odpadů obalových (Q). Červená čára zobrazuje výši individuálních nákladů, které jsou s daným množstvím produkce (resp. spotřeby) spojené. Racionální výrobce (spotřebitel) bude vyrábět (spotřebovávat) tak dlouho, dokud se jeho mezní náklady nevyrovnají jeho mezním příjmům (užitku). Tento bod tedy představuje individuální rovnováhu. Za předpokladu, že takto racionálně jednají všichni aktéři na trhu, se dostaneme při abstrahovanínacelýtrhdotržnírovnováhy(ET),tedydoboduoptimálnítržnívýroby(spotřeby)ado trhemdanéhorovnovážnéhomnožstvíobalovýchodpadů. Vezmeme-liovšemvpotazzákonodárce,jehožcílemjemaximalizováníveřejnéhoblahobytu,nenítato tržní rovnováha optimální situací. Individuální náklady jsou totiž většinou nižší než společenské a zpohleduzákonodárcetakdocházíkpřílišvelképrodukciobalovýchodpadů.„Vznikem“odpaduzačíná komplikovanýamnohdydrahýprocesnakládánísodpady.DlesměrnicEUse„nakládánímsodpady“ rozumíjejichsběr,svoz,využitíaodstranění,včetnězajištěnídohledunadtěmitočinnostmianásledné péčeomístaodstranění,atakédalšíčinnostiobchodníkůnebozprostředkovatelů(Massarutto,2014). Všechnytytoaktivityjsoumnohdyvelminákladné,atojakzhlediskajejichzajištění,takzhlediskavýše zmíněných potenciálních environmentálních dopadů. Nicméně, jak již bylo řečeno, tyto náklady se povětšinou nepromítají přímo do rozhodnutí individuálních výrobců a spotřebitelů. Z pohledu zákonodárce je optimální rovnováhou bod ES, kde se mezní příjmy rovnají mezním společenským nákladům a kde je produkce obalových odpadů nižší (v hierarchickém pojetí odpadů, které je diskutovánovnásledujícíkapitole,setímmyslípředevšímmnožstvíodpadůsměřujícínaskládkyčido spaloven).Pokudjepolitickýmcílemzákonodárcesetomutospolečenskyoptimálnímubodupřiblížita maximalizovatveřejnýblahobyt,musípřistoupitkexternímuzásahudotrhu.Zákonodárcesimůžeza cílzvolitoptimálníbodESčitřebaibodvyšší(pokudvěří,žejsoustímspojenydalšípřínosy)avhodnými nástrojivychýlittržnírovnováhuktomutobodu. Z tohoto zběžného popisu se může problematika negativní externality a nakládání s odpady zdát jednoduše řešitelná. Opak je ovšem pravdou. Praktická implementace řešení za účelem splnění zvolených politických cílů je nesmírně komplikovaná. Za předpokladu, že je zákonodárce schopen správně určit bod společenského optima (předpoklad značně nepravděpodobný), stále čelí obtížné volběvhodnýchnástrojů.Žádnýzdostupnýchnástrojůnezaručujemaximálněefektivnířešeníajejich implementace je problematická. I to nejefektivnější řešení bude vždy jen tzv. second-best. Dle ekonomickéteoriemůžekdosaženíideálníhooptima(tj.first-best)véstuvalenítzv.Piguovskédaně, tedy daně rovné rozdílu mezi individuálními a společenskými náklady (na Obrázku č. 1 zobrazena modře).Motivacejednotlivýchaktérůnatrhubytakmělybýtvsouladusezáměryzákonodárce.Reálná implementace nástrojů vycházejících z principu Piguovské daně je ovšem tomuto ideálu značně vzdálená,čelítotižřaděpřekážek. Zákonodárce většinou není schopen přesně vyčíslit výši sociálních nákladů a přesně určit bod společenskéhooptima.Čelíceinformačníasymetriinatrhusheterogennímiaktéry,nenízákonodárce schopenvýšidaněpřizpůsobitrůznorodostijednotlivýchsituací.Piguovskédaně(anejenty)mohou navícpotenciálněvytvářettzv.perverznímotivace(tedymotivace,kteréjsoubuďvrozporuspůvodně zamýšleným záměrem, či mají jiné nepředpokládané (z pohledu zákonodárce) negativní důsledky). Příklademmohoubýtmotivacelidíkilegálnímuskládkovánívpřípaděuvalenídaněnaoficiálnískládky (atedyzvýšenícenyskládkování)(PalmeraWalls,1999). Oalternativnícestěkdosaženífirst-bestoptimahovořívekonomickéteoriitzv.Coasehoteorém.Podle tohoto teorému je možné efektivního řešení dosáhnout skrze soukromé vyjednávání a přímé 16 vypořádání mezi samotnými aktéry na trhu. Předpokladem jsou ovšem dobře vymezená vlastnická právaanulovétransakčnínáklady.Právěnedostatečnévymezenívlastnickýchprávamnohdyvysoké transakčnínákladyjsouovšemčastýmrysemnakládánísodpady. Problémů,kterýmzákonodárcepřiimplementacičelíasekterýmibyměloefektivnířešenívevětšíči menšímířepočítat,jecelářada.Tržníhodnotaprovyužitíneníuvšechodpadůstejná.Zatímconěkteré výrobky jsou k opětovnému využití vhodné a jejich recyklace může být ekonomicky výhodná, u některýchjetomuprávěnaopak.Nejdejenorozdílnékategoriemateriálůjakoskloaplasty,ivrámci jednotlivýchmateriálůsemůžekvalitaznačnělišit.Obecnělzeříci,žesesnižujícísekvalitoumateriálu klesá hodnota jeho využití. Zároveň platí, že čím je cíl v podobě míry využití odpadových materiálů vyšší, tím bude systém nakládání s odpady nákladnější. V lepším případě by při zvyšující se míře recyklace mělo dojít k poklesu poptávky po místech odstranění odpadů. Současně je ale vysoce pravděpodobné,žedojdetakékpoklesucenyodstraněníobalovýchodpadů.Tovkonečnémdůsledku povede k paradoxní situaci, kdy se další recyklace z ekonomického pohledu nevyplatí. V takovém případěbudeprourčitéaktérytrhuvždyvýhodnějšíuchýlitsekilegálnímuodstraňováníobalových odpadů.Systémbudetímtojednánímnarušenapoctivíoperátořitrhu1znevýhodněnivůči„neférové konkurenci“(Massarutto,2014). Potenciálníproblémvyvstávátakézhlediskazahraničníhoobchodu.Najednéstranězahraničníobchod svytříděnýmimateriálypozitivněpřispívákuspokojeníglobálnípoptávkypomateriálech.Nadruhé straně ovšem přináší negativa v podobě „skrytého skládkování“ – materiály v jedné zemi určené kvyužitíjsounásledněvyvezenydozahraničí,kdejsouopětovněurčenyklikvidaci.Tímtozpůsobem docházíkobcházenístanovenéregulace(Rasmussenetal.,2005;Massarutto,2014). Kromě vhodně nastaveného tržního prostředí s rozumnou mírou regulace záleží ovšem efektivita systémurozšířenéodpovědnostivýrobcůtakénadalšíchfaktorech.Všichniaktéřiprocesubysiměli býtvědomidosahovanýchcílůamělibysenajejichdosahováníspolečnýmisilamipodílet. Abysystémmohlfungovat,mělibyspotřebitelétříditamělibychtíttříditodpad,přičemžbymělimít k dispozici snadno dostupný třídící systém. Poskytnout třídící kapacitu se jeví jako poměrně samozřejméveměstech,avšakvodlehlejšíchoblastechzemějejízprostředkovánívyžaduječastovyšší náklady.Sohledemnadosahovánípředepsanýchměrrecyklacesedánavícočekávat,ževurčitéchvíli u spotřebitelů zafunguje jakési sebeuspokojení. Jde o efekt na bázi klesajícího mezního užitku, kdy srostoucímírourecyklacetendencetříditodpaduspotřebitelůklesá.Zatímcovpočátcíchfungování třídícího systému budou spotřebitelé cítit potřebu udělat něco „správného“ pro svou komunitu, po dosaženíurčitéhouspokojivéhovýsledkuustrnouvesvéčinnostistím,žejižudělalidost(Kinnaman, 2009;Massarutto,2014). Aktivnětřídícíspotřebitelénejsoujedinousložkouceléhoprocesu.Tenvyžadujespolupráciinadalších úrovních.Povinnívýrobcibymělidbátnasnadnourecyklovatelnostsvýchobalovýchproduktů,přičemž bysemělivšichnizúčastněnísnažitminimalizovatcelkovémnožstvípoužívanýchobalů.Vkonečném důsledkubyrecyklačnítrhymělybýtschopnyvypořádatsesevzniklýmiodpadovýmimateriály.Není to samozřejmě tak jednoduché, jak se může po teoretické stránce zdát. Výrobci recyklovatelných materiálůsepotýkajísinformačníasymetrií.Zdefungujeněco,cojevekonomiiznámojakomarketfor lemons. Stručně řečeno, když výrobci upřednostní výrobu lépe recyklovatelných obalů s vyšší než průměrnou cenou, nemusí najít na trhu odpovídající poptávku vzhledem k nedůvěře zákazníků ke 1 Termín operátor trhu se v této studii využívá ve své běžné mezinárodní definici, zahrnuje tedy svozové společnosti, úpravce a zpracovatele odpadů. V rámci českého systému EKO-KOM se termín operátor využívá zejména pro specifický institut zajišťující přepravu upravených nápojových kartonů, které splňují podmínky zpracovatelů,odúpravcůkekonečnýmzpracovatelům. 17 kvalitětěchtomateriálů.Výrobcijsoutržnímiaktéryajakotakovíseřídízejménavidinouzisků.Zde nastáváproblémsmotivacívýrobcůkprodukciléperecyklovatelnýchmateriálů,neboťmaržizlehce recyklovatelnýchmateriálůčastozískávajízpracovateléodpadů(Massarutto,2014). Zpohleduzpracovatelůodpadůpakhrajírolicenydruhotnýchsurovin.Tyzáležínacenáchsubstitutů, které jsou ovlivněny jednak makroekonomickými trendy, ale také geopolitikou, spekulacemi a tržní silou dominantních společností. Vzhledem k tomu, že zpracovatelé musí vynaložit určité transakční nákladynarecyklaci,způsobujezdevolatilitacenapoptávkaporecyklovatelnýchmateriálechjistétržní riziko. Různé materiály mají také odlišnou míru recyklace – materiály se totiž liší v možnostech recyklace.Některéznichjsouvícenákladnénazpracování,jinéméně(Massarutto,2014). Tojsouvšechnoproblémy,sekterýmibysemělefektivnísystémalespoňdourčitémíryconejlépe vyrovnat.Jepotřebazvolittakovoukombinacinástrojů,kterápovedekestanovenémucíli(ikdyžje tentocílstanovennepřesně)conejefektivnějšímmožnýmzpůsobem,tedyzaconejnižšíchnákladů. Cílemjetedyminimalizovat(internalizací,atímzahrnoutdorozhodování)externalituadostatsena jejíefektivníúroveň. Vzhledemktomu,žefirst-bestřešeníjevpraxinedostupnéaexistujepolitickýzájemtentoproblém řešit,jepotřebaexterníhozásahuzákonodárce.Tentoproblémbylvevybranýchevropskýchzemích rozpoznán už v 70. letech 20. století. V roce 1975 byla přijata první evropská rámcová směrnice o odpadech2, která byla později několikrát revidována a doplněna o další legislativu (Cerniauskaite, 2013).Cosetýčeobalovýchodpadů,prvnísměrniceoobalechaobalovýchodpadechbylapřijatav80. letech3,nicménědleCerniauskaite(2013)nebylavčlenskýchstátechpřílišefektivní.Novásměrnice vroce1994pakmělazacílharmonizacinárodníchpřístupůkprevenciaomezeníobalůaobalových odpadů.4 K dalším revizím pak došlo i v letech 20045, 20056 a 20087. Revize z roku 2004 stanovila některé definice a kritéria a zvýšila cíle využití a recyklace. Revize z roku 2008 pak také představila principznečišťovatelplatí(vangličtiněpolluterpaysprinciple–PPP)akonceptrozšířenéodpovědnosti výrobce–EPR(Cerniauskaite,2013). 2 VanglickémjazyceWasteFrameworkDirective. V anglickém jazyce Packaging and Packaging Waste Directive 85/339/EEC, která se týkala obalů na tekuté nápoje(Cerniauskaite,2013). 4 SměrnicePackagingandPackagingWasteDirective94/62/EC. 5 SměrnicePackagingandPackagingWasteDirective2004/12/EC. 6 SměrnicePackagingandPackagingWasteDirective2005/20/EC. 7 SměrnicePackagingandPackagingWasteDirective2008/98/EC. 3 18 Obrázekč.2:Hierarchienakládánísodpady Zdroj:vlastnítvorba RámcovásměrniceEUvycházízhierarchickéhochápánínakládánísodpady. „Hierarchie způsobů nakládání s odpady stanoví pořadí priorit toho, co obecně představuje nejlepšícelkovouvolbuzhlediskaživotníhoprostředívrámciprávníchpředpisůapolitikyvoblasti nakládání s odpady, nicméně u zvláštních toků odpadů může být nutná odchylka od této hierarchie, pokud je to odůvodněno mimo jiné technickou proveditelností, hospodářskou životaschopnostíaochranouživotníhoprostředí“(Evropskýparlament,2008). Nejvíce preferovanou možností je prevence, tedy snížení celkového množství obalových odpadů či inovace obalových materiálů na úrovni výroby. Směrnice EU definuje „předcházení vzniku“ odpadových materiálů jako soubor opatření přijatých předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly odpadem. Tato opatření mají za cíl omezovat množství odpadu mimo jiné jeho opětovným využitímčiprodlouženímživotnostivýrobku.Dálemajísnižovatnegativníefektyprodukceodpadůna životníprostředíalidskézdravínebotakéregulovatobsahškodlivýchlátekvevýrobcíchzrůznéškály materiálů. Vezbývajícíchčtyřechkategoriíchužjeobalvnímánjakoodpad.Nejpreferovanějšímimožnostmijsou pak opětovné využití a recyklace, tedy navrácení použitých materiálů zpátky do oběhu. Definice „opětovnéhovyužití“uvádí,ževprůběhutohotoprocesujsouvýrobkyopětovněvyužitykestejným (původním) účelům. Recyklace je vedle toho definována jako proces, kdy jsou vytříděné obalové materiálypřepracoványaznovuvyužitypropůvodníčijinéúčely.PodleLavee(2007)přinášírecyklace nepopiratelná pozitiva. Měla by se podílet na snížení spotřeby surových materiálů. Menší počet odpadních materiálů určených k odstranění by se pak logicky promítl do delší životnosti skládek a v pozitivním vlivu na životní prostředí v podobě poklesu znečištění půdy, vzduchu a vody (da Cruz, Simões,aMarques2012). Rozdílmezirecyklacíaopětovnýmvyužitímje,žerecyklacepředstavujenákladnějšítechnickýproces přeměnyorganickýchmateriálů,přičemžopětovnévyužitívyužívámateriályvjejichpůvodnípodobě. Recyklace nezahrnuje využití odpadových materiálů (např. paliva) pro energetické účely. Opětovné 19 využitíarecyklacebytedymělyspolečněvéstkesníženízávislostinatěžběsurovýchmateriálů(astím spojenéhoznečištění)8akesníženímnožstvívyprodukovanýchobalů. Nejméně preferovanými možnostmi v procesu nakládaní s odpady jsou jiné využití a nakonec odstranění.Jinévyužitípředstavujevyužíváníodpadujakopalivaktvorběenergie.Odstraněnímsepak myslí spalování (bez energetické návratnosti), které je v rámci EU spíše minoritním způsobem odstranění,atakéskládkování. VsouladustímtochápánímstanovujeEvropskáuniezávaznérecyklačnícíle.Tytocílejsoustanoveny nejenproobalovéodpady,aletaképrovozidlanakonciživotnosti,elektronickéaelektrickévybavení čibaterie.Cosetýčeobalovýchodpadů,původnícílebylystanovenyna50–65%využitía25–45% recyklacedoroku2001.Následněbylyzvýšenyna60%využitía55–80%recyklacedoroku2008,pro konkrétnímateriály:skloapapír60%,kovy50%,plasty22,5%adřevo15%.Jednotlivénárodnívlády simohoustanovenécíleinavýšit.CíleschválenéPSPČRprorok2015jsoustanovenyna70%uskla, 70%upapíru,37%uplastů,50%ukovůa15%udřeva. Evropskáunietedystanovujerecyklačnícíleacílevyužitíačlenskéstátymusízajistit,abybylytytocíle naplněny.Volbakonkrétníchnástrojů,jakcílůdosáhnout,jeužnasamotnýchčlenskýchstátech. Z hierarchického chápání nakládání s obalovými odpady lze velmi zjednodušeně diskutovanou negativníexternalituaproximovatjakomnožstvíodpadů,kterékončínaskládkáchčivespalovnáchbez energetickéhovyužití.Vširšímpohledulzedoexternalityzahrnoutispalovánísenergetickýmvyužitím. TatoaproximacejeobecnězachycenanaObrázkuč.3.Jakjepatrné,vširšímchápáníexternalityjena tomČeskárepublikazhlediskaobalovýchodpadůrelativnědobře.Nacházísedleoficiálníchstatistik na pěkném 6. místě.9 Dosahuje tedy výrazně lepšího výsledku než většina středoevropských zemí a státůskomunistickouminulostíobecně.PřiužšímchápánínegativníexternalityjenatomČRužoněco hůře.Sicejenatomstálevýraznějilépenežvětšinazemískomunistickouminulostí,nacházísevšak vrámciEUažna16.místě.ZhlediskajednotlivýchmateriálůvynikáČeskárepublikavširšímchápání zejménauplastů,kdesenacházínavelmidobrém2.místě,vužšímchápánípaknamístě13.(Obrázky č.3,4,5a6). 8 Nicméně je třeba vzít v potaz, že i samotný proces recyklace je mnohdy energeticky náročný a může sám způsobovat znečištění. Recyklace některých materiálů tak z pohledu environmentálních dopadů nemusí být vůbecsmysluplná. 9 Zdejepotřebazdůraznit,žejesrovnáváníEurostatemoficiálněreportovanýchměrrecyklaceavyužitívelmi problematické.Podrobnějisetomuvěnujemenakoncitétokapitoly. 20 Obrázek č. 3: Nakládání s obalovými odpady (obecné) – aproximace negativní externality,2013 Recyklace 0% 1.Belgie 10% 20% 30% Jinévyužití 40% Skládka 50% 60% 70% 80% 122 28 90% 100% 5 2.Švédsko 79 17 14 3.Německo 151 54 5 4.Nizozemsko 118 39 10 5.Irsko 133 34 22 6.Českárepublika 67 5 24 7.Slovinsko 67 23 7 8.Itálie 127 19 45 9.Španělsko 96 9 39 10.Rakousko 100 44 6 11.Francie 123 16 45 12.Slovensko 54 3 25 13.Bulharsko 32 0 16 EU28 102 22 33 14.Dánsko 110 35 24 15.Spojenékrálovství 105 13 44 16.Lucembursko 129 17.Portugalsko 92 18.Chorvatsko 27 0 19 19.Estonsko 99 33 38 20.Finsko 76 46 9 21.Kypr 52 0 40 22.Norsko 79 56 10 23.Litva 58 24.Řecko 36 25.Lotyšsko 58 4 52 26.Lichtenštejnsko 77 62 14 27.Maďarsko 51 28.Malta 51 0 83 29.Polsko 46 18 63 60 5 0 0 11 17 52 50 32 41 Poznámka:Sloupcezachycujíprocentuálnívyjádřenínakládánísobalovýmiodpady.Popiskyzachycují stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele. Zdroj:Eurostat 21 Obrázek č. 4: Nakládání s obalovými odpady (plasty) – aproximace negativní externality,2013 Recyklace 0% 10% 20% Jinévyužití 30% 40% Skládka 50% 60% 70% 90% 100% 1.Slovinsko 17 2.Českárepublika 12 3.Slovensko 10 4.Německo 17 5.Nizozemsko 13 14 1 6.Švédsko 11 13 0 7.Kypr 8 0 10 8.Chorvatsko 5 0 6 9.Litva 9 10.Bulharsko 5 0 8 11.Španělsko 11 5 12 12.Irsko 18 20 7 13.Belgie 11 15 3 14.Norsko 13 18 3 EU28 11 9 9 15.Itálie 12 12 9 16.Dánsko 12 21 17.Portugalsko 12 3 19 18.Rakousko 12 22 0 19.Řecko 9 80% 2 1 18 0 0 6 7 0 12 1 5 0 11 20.Lucembursko 16 27 7 21.Spojenékrálovství 11 5 19 22.Maďarsko 9 7 12 23.Estonsko 14 21 15 24.Francie 8 12 11 25.Lotyšsko 5 26.Finsko 5 7 10 27.Malta 6 0 21 28.Polsko 5 29.Lichtenštejnsko 1 2 13 0 19 18 0 Poznámka:Sloupcezachycujíprocentuálnívyjádřenínakládánísobalovýmiodpady.Popiskyzachycují stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.UtohotosrovnánístojízejménazazmínkuSlovinsko, kterévykazujeo28%vyššímíruvyužitíplastů(26,1kgnaosobu)nežvyprodukovanémnožství(20,4 kgnaosobu). Zdroj:Eurostat 22 Obrázek č. 5: Nakládání s obalovými odpady (sklo) – aproximace negativní externality,2013 Recyklace 0% 10% 20% Jinévyužití 30% 40% Skládka 50% 60% 70% 80% 90% 100% 1.Belgie 36 0 2.Lucembursko 51 0 3 3.Švédsko 18 0 2 4.Německo 30 0 4 5.Norsko 13 0 2 6.Slovinsko 14 0 2 7.Rakousko 27 8.Irsko 27 9.Nizozemsko 26 10.Dánsko 20 11.Finsko 12 12.Českárepublika 14 13.Francie 30 14.Slovensko 10 0 4 EU28 22 0 8 15.Estonsko 22 0 9 16.Itálie 27 0 11 17.Spojenékrálovství 26 18.Španělsko 19 19.Chorvatsko 8 20.Bulharsko 6 0 4 21.Lichtenštejnsko 22 0 14 22.Portugalsko 19 0 15 23.Lotyšsko 15 0 12 24.Litva 12 0 10 25.Malta 12 26.Polsko 12 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 4 7 7 6 3 5 11 12 9 4 12 15 27.Maďarsko 3 0 7 28.Kypr 7 0 15 29.Řecko 2 0 0 6 Poznámka:Sloupcezachycujíprocentuálnívyjádřenínakládánísobalovýmiodpady.Popiskyzachycují stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele. Zdroj:Eurostat 23 Obrázek č. 6: Nakládání s obalovými odpady (papír) – aproximace negativní externality,2013 Recyklace 0% 10% 20% 30% Jinévyužití 40% Skládka 50% 60% 70% 80% 90% 100% 7 0 1.Finsko 46 2.Kypr 27 0 1 3.Francie 69 2 1 4.Spojenékrálovství 54 5.Belgie 54 5 2 6.Bulharsko 16 0 2 7.Nizozemsko 63 8 0 8.Chorvatsko 14 0 2 9.Německo 85 11 0 10.Českárepublika 33 2 3 11.Litva 27 0 4 12.Dánsko 57 10 0 EU28 54 5 5 13.Itálie 59 5 6 14.Rakousko 51 8 1 15.Norsko 48 16.Řecko 24 0 6 17.Slovensko 27 0 6 18.Irsko 65 11 6 19.Slovinsko 30 1 7 20.Švédsko 43 0 12 21.Maďarsko 31 3 5 22.Lichtenštejnsko 46 15 0 23.Estonsko 44 8 6 24.Španělsko 54 3 15 25.Lotyšsko 25 0 8 26.Lucembursko 43 12 3 27.Portugalsko 49 28.Polsko 20 29.Malta 30 8 10 1 5 0 0 1 16 15 32 Poznámka:Sloupcezachycujíprocentuálnívyjádřenínakládánísobalovýmiodpady.Popiskyzachycují stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.UtohotosrovnánístojízazmínkuzejménaFinskoa Spojenékrálovství,kterávykazujívyššímíruvyužitípapíru(53,8kgnaosobuveFinskua61,8kgna osobuveSpojenémkrálovství)nežvyprodukovanémnožství(47,6kgnaosobuveFinskua60,3kgna osobuveSpojenémkrálovství). Zdroj:Eurostat 24 Jak bylo nastíněno v předchozích odstavcích, recyklace obalových odpadů je spojena s nezanedbatelnými náklady. Vytříděné obalové odpady mohou také mít značně nízkou a někdy až negativní tržní hodnotu. Toto platí především v případech, kdy jsou surové materiály levné. Čistá ekonomickáudržitelnostrecyklaceobalovýchodpadůjetakzávislánatypuobalovéhomateriálu(da Cruz,Simões,aMarques2012)avyžadujeexternídotace.Aťužtytonákladynesestátnebovýrobci, ve výsledku jsou přeneseny na spotřebitele buď skrze vyšší ceny výrobků, nebo v rámci vyššího daňovéhobřemene.PřistanovenírecyklačníchcílůvrámciEUtakvyvstáváotázka,kdobymělbýtza jejichnaplněnífinančněaorganizačněodpovědný. Kvalitaasrovnatelnostdostupnýchdat Vrámcitétoaidalšíchkapitolmnohdyvyužívámeprosrovnánídosaženýchvýsledkůvjednotlivých zemíchoficiálnístatistikypublikovanékaždoročněEurostatem.Přestožesejednáovýsledkyoficiální ateoretickystandardizované,jejichinterpretacejeveskutečnostivelmikomplikovaná.Problémem je,ževjednotlivýchstátechEUneexistujíjednotnédefiniceodpadovýchsložekajedináuniverzální metodavýpočtuměrrecyklaceavyužití.Naopakevropskálegislativadefinuječtyřirůznémetody. Všechnyjsoupřitomoficiálníapřijejichpoužitílzedosáhnoutmnohdyznačněodlišnýchvýsledků (Greenfield, 2015). Nejenže jsou metody výpočtu obecně nejednotné, ale jednotlivé státy mají mnohdyivrámcijednémetodyspecifickýaodostatníchčlenskýchstátůodlišnýpřístup.Dovýpočtu se navíc promítají mnohé další odlišnosti a problémy v jednotlivých zemích (jak bude patrné v pozdějšíchkapitolách,napříkladuměrrecyklaceavyužitívNěmeckučiSlovinsku). K metodám výpočtů založených na odpadech domácností, podobných odpadech či odpadech komunálníchsehlásínejvícestátů(Greenfield,2015),nicménějižsamotnádefinicetohotoodpadu je značně problematická. Tyto pojmy mají totiž velmi nejednoznačnou interpretaci. Podobným odpademsemyslízejménaživnostenskýodpad(případnousoučástíkomunálníhoodpadujeobvykle odpaddomácnostíaodpadživnostenský).Neníovšemjasněurčeno,kdekončíodpadživnostenský a začíná odpad průmyslový. Živnostenský odpad je přitom ve srovnání s odpadem domácnosti výrazně snadněji recyklovatelný. Čím větší podíl má tedy na komunálním odpadu, tím lepší lze vykázatoficiálnívýsledkyrecyklaceavyužití. Dalším problémem je okamžik vykázání odpadu jako recyklovaného. Zatímco většina států EU (včetně ČR) vykazuje jako recyklovaný výstup z třídiček (avšak před zpracovatelem), v některých státechsezapočítávájižsamotnýodpadvstupujícínatřídičky(bezohledunavýměty).Vodpadové klasifikaciEUjetotižtřídičkapovažovánazaprocesvyužitíodpadů(Kozel,2016). Výsledkemvýšezmíněnýchproblémůjsouznačněvariabilní,nespolehliváaobtížněsrovnatelnáčísla (Christiaens,2015).Přiinterpretacijetedypotřebapostupovatopatrně.Srovnánímáovšemitak smysl.Zaprvéjetojedinýdostupnýzdrojmezinárodněpoměrně„srovnatelných“výsledkůazadruhé jsoutatočíslavyužívánaprorozhodnutínaevropskéúrovni–ipřesjejichproblematičnosttakhrají důležitouroli. Volba dat a jejich interpretace je pak problematická nejen v mezinárodních srovnáních, ale i při analyzovánídostupnýchstatistikvrámcijednohostátu.TentoproblémsevyskytujeivpřípaděČeské republiky,kdelzevsoučasnédoběidentifikovattřirůznézdrojedatrecyklaceodpadůsouvisejících sobaly–statistikypublikovanéČeskýmstatistickýmúřadem(ČSÚ),statistikypublikovanéČeskou informační agenturou životního prostředí (CENIA) a statistiky publikované přímo autorizovanou obalovou společností EKO-KOM. Tyto tři zdroje se liší použitou metodou výpočtu, definicí složek odpadůaobecnězahrnutýmisložkamidovýpočtu. StatistikyČSÚjsouzaloženynavýběrovémšetřeníurelevantníchsubjektů.Vpřípadědotazovaných podnikůjepakpotenciálnímproblémemmožnýnesouladgeografickéhoumístěnísídlaspolečnosti ajejichskutečnéhomístačinnosti.ČSÚvyužíváužšídefinicikomunálníhoodpadu(vykazovanémíry recyklaceavyužitíjsoutakoněconižší–vizvýše). 25 Míry recyklace a třídění reportované autorizovanou obalovou společností EKO-KOM by měly být relativně přesné, jsou totiž založeny na výkazech všech zúčastněných stakeholderů (zástupců výrobců,obcí, svozovýchspolečnostía zpracovatelůodpadů).Jejichsoučástíovšem nejsouobaly firem,kteréřešísvoupovinnostindividuálně. CENIAvycházípřivýpočtuměrrecyklaceavyužitízhlášenívšechzúčastněnýchsubjektů,atobuď separátněneboskrzesystémsdruženéhoplněníEKO-KOM.StatistikyCENIAbytakmělyzahrnovat jak obalové odpady zpracované v rámci sdruženého plnění, tak v rámci individuálního plnění stanovenýchpovinností.Vpřípaděbiologickéhoodpadudocházíkdopočtům.Utěchtostatistikjsou potenciálně dva problémy. Prvním jsou situace, kdy některé obce vykazují celý odpadový mix v nádobách na tříděný sběr jako obalový (obalová je přitom jen jedna z více složek), což může nadhodnotit množství tříděných obalů. Druhým problémem je pak potenciální dvojitý zápočet odpadů,tedyproblémvznikajícínatřídičkách. CojevČeskérepublicepočítánodorecyklaceavyužití?Zjednodušenělzeříci,žedorecyklacese počítávýstupztřídičky,kterýjeprodánzapozitivnícenu–považujesezadruhotnousurovinu.AOS (autorizovaná obalová společnost) však musí být schopna v rámci evidence doložit celý řetězec nakládání s tímto odpadem – místo původu odpadu (obec), svozovou firmu a třídičku. Ostatní aspekty(tj.smlouvysodběratelianamátkověimístododáníkfinálnímuvyužití)sepakzjišťujív rámciauditů(každoročněsetýkánejméně20%odpaduavrozsahu5letdocházíkaudituprakticky uvšechzařízení).Dorecyklacesetaképočítávytříděnýodpad,kterýseprodatnepodařilo,alekterý bylzafinančnípodporyspolečnostiEKO-KOMitakpředánkrecyklaciazpracován.Alternativnějsou tytozbytkovéodpadypředányzdarmačizapoplatekkenergetickémuvyužití(Kozel,2016). 26 2 Rozšířenápovinnostvýrobce Koncept rozšířené povinnosti výrobce byl poprvé definován ve Švédsku (Cerniauskaute, 2013). Rozšířenápovinnostvýrobce(EPR)vycházízmyšlenky,žebyvýrobcimělibýtfyzickynebofinančně odpovědní za environmentální dopady jejich produktů na konci životnosti (Walls, 2003). Původní motivaceproEPRbyladvojí:zaprvé,odlehčenífinančnízátěžeobcíspojenésnakládánímsodpadya zadruhé, motivace výrobců k omezení využití zdrojů, k použití druhotných materiálů a k inovacím designuvýrobkůkesníženícelkovéhomnožstvíodpadů(OECD,2001;Walls,2003). Jednotlivé země mohou přistoupit k implementaci systému rozšířené povinnosti výrobce pomocí legislativníchidobrovolnýchnástrojů.Vnaprostévětšiněpřípadůjsoupovinnýmiosobamivesmyslu udržitelnéhonakládánísobalovýmiodpadyfyzickéiprávnickéosoby,kterévyrábějí,využívají,upravují čidovážejíobalovémateriálynadanýtrh.Titoaktéřijsoupovinnipřijmoutsvéodpadovémateriály zpětnavlastnínákladyainformovatonakládánísnimipověřenémonitorujícíorgány. Koncept rozšířené povinnosti výrobce je nicméně velmi široký pojem, ze kterého vychází celá řada odlišnýchnástrojů–požadavekzpětnéhoodběru,zálohovýsystém,předběžnáplatbazaodstranění, danězamateriál,kombinacedaněadotacenanavazujícímtrhu(někdybývátototakéoznačováno jakoalternativakekonceptuEPR,nicméněvprincipujetovsouladusEPR),stanovenístandardůadalší (OECD, 2001; Walls, 2003). Reálná implementace konceptu EPR je pak mnohdy kombinací více nástrojů. Samotný způsob implementace EPR v jednotlivých zemích nemusí být a také není jednotný. Liší se zejménavespecifikacirozsahuatypuodpovědnostipovinnýchosob(kolektivnívs.individuální),ale takénapříkladvmechanismufinancování–kdoadojakémíryhradínákladyspojenésjednotlivými stupniceléhoprocesunakládánísodpady(Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009). Mezi alternativní nástroje k EPR (které ovšem mohou být použity v kombinaci s EPR) také patří jednotkovécenění(neboliplať,jakvyhazuješ10,tedypoplatkyzaobjemodpadu),zelenévládnínákupy (zvláště výrobků s velkou mírou recyklovaného materiálu), ekoznačky, zákaz či danění skládek, odstraněnídotacínasurovémateriály,zákazyaomezeníodstraňovánímateriálůavýrobků,daněna surovémateriály,poplatkyzaodpad,obchodovatelnépovolenkyarecyklačníkredity(OECD,2001). Když se na celou problematiku podíváme z pohledu externalit, pak cílem EPR je internalizovat externalityamaximalizovatspolečenskýblahobyt.VkontextuObrázkuč.1totedyznamenádostatse dooptimálníhoboduES.Walls(2003)paktvrdí,žejemnohdyefektivnějšínástrojekombinovat,než pouze volit jediný z nich, a to obzvláště v případě, že je cílů stanoveno více (například kombinace omezení využití surových materiálů, snížení environmentálních dopadů z produkce jako znečištění vzduchuavody,sníženímnožstvíodpadůatp.). Podle OECD (2001) spadá systém rozšířené povinnosti výrobce pod zastřešující princip PPP. EPR rozšiřuje koncept PPP přímo na produkt. EPR vychází z principu internalizace externalit producenty odpadů,ovšempovinnostjepřenesenaodkoncovýchspotřebitelůnavýrobce(aimportéry)produktů. Výrobci tak mají individuální odpovědnost za dopady jejich produktů ke konci životnosti. Z tohoto pohledu se princip EPR může jevit poněkud problematicky. Jestliže by podle PPP mělo břemeno negativní externality dopadat na vrub spotřebitele, protože je to koneckonců on, kdo dává svou spotřeboupopudkvýroběobalovýchproduktů,konceptEPRstavídotétonevýhodnérolevýrobcea dovozce zboží. Podle Masarutta (2014) se dá na tuto problematiku také nahlížet alternativním 10 Vangličtiněznámépodpojmempayasyouthrow. 27 způsobem.Negativníexternalitymajípodlenějcharakterveřejnýchstatkůajakostakovýmisenejlépe vypořádajítiaktéřitrhu,kteříjsouschopnitakučinitconejefektivnějianejlevněji.Přičemžsenemusí jednat zákonitě o viníky. Nicméně, jak poznamenává Herdiana et al. (2014), internalizace nákladů výrobcisenakonecstejněpromítnedocenproduktů,vevýsledkutakdopadánaspotřebiteleamůže ovlivnitjejichchování. Koncept EPR je vlastně jakousi „second-best politikou“. Dokáže napravit některé tržní distorze způsobené nedokonalými cenovými signály na trhu, avšak zároveň sám uvádí nedokonalosti nové (Walls,2006;Massarutto,2014).Nefunkčnícenovésignályjsoudůsledkemskrytýchdotacíaexterních nákladů(Rasmussenetal.,2005).Pokudbycenovésignályfungovalypřirozeněbezzásahustátu,EPR koncept by nemusel být potřebný. Teoreticky by si trh v takovém případě poradil s negativními externalitamisám(Kinnaman,2009;Massarutto,2014). Jedním z hlavních argumentů pro zavedení EPR byl také jeho teoretický dopad na zelený design a prevenci odpadů. Předpokládalo se, že výrobci náklady internalizují a zahrnou je do svého strategickéhorozhodování–snížíprodukciodpadůabudouvíceinovovatzhlediskazelenéhodesignu svýchvýrobků(Massarutto,2014;Lindhqvist,2000).Ovšem,jakjepatrnézceléřadystudií,dopadEPR nazelenýdesignjepodstatněnižší,nežsepůvodněpředpokládalo(Walls,2006).PodleWalls(2006) došlo v oblasti obalů k určité prevenci snížením využití materiálů a zmenšením obalů.Naopak SAIC (2012)nazákladěpřípadovýchstudiívBelgii,NěmeckuaOntariuvoblastinápojů,občerstvení,amleté kávydokládá,žezavedeníEPRvoblastiobalovýchodpadůnevedlokekýženýmzměnámdesignuobalů nebo k selekci. Říká, že v uvedených oblastech a v oblasti obalových odpadů neposkytuje EPR dostatečně diferenciovaný cenový signál pro výrobce ke změně formátu obalů. U elektronických produktůbylpakdopadEPRnaprevencivznikuodpadůobecněnevýznamný(Massarutto,2014;Yu, HillsaWelford,2008).Víceinovacíseudálospíševoblastisběruametodrecyklacenežvproduktovém designu (Walls, 2006; Massarutto, 2014). V tomto ohledu pak nejvíce pokroků můžeme sledovat u plastůakompozitníchmateriálů.MazzantiaNicolli(2011)dokládají,ževrcholvinovacíchbylvdekádě předadopcíEPR. Na druhou stranu EPR koncept byl doposud velice úspěšný z pohledu dosažené míry recyklace. Zavedení EPR silně koreluje se zvýšením třídění odpadu a mírami recyklace, přičemž země bez EPR recyklujípodstatněméně(Massarutto,2014;Cahilletal.,2011). Redukce externalit při získávání surových materiálů nebo z výroby produktů jsou dílčími cíli EPR, nicméněprimárnímcílemjesníženímnožstvíobalovýchodpadů.Cílovánírecyklacetedynenísamoo soběpřínosnýmcílem,alepouzeprostředkemkdosaženícíleprimárního–sníženímnožstvíodpadů (Walls,2003).Podobnětakmotivacevýrobcůkekodesignuvýrobkůnenícílem,aleprostředkem.Při hodnoceníúspěšnostiEPRbytedymělobýtprimárnímbodemzájmu,zdalisedařísnižovatmnožství obalovýchodpadůsnákladovouefektivností. Dle některých teoretických ekonomických modelů jsou nástroje založené na principu EPR mnohdy nákladověefektivnějšínežjejichne-EPRalternativy(Walls,2003).Zdůvodutransakčníchnákladůnelze dosáhnoutnatrhusrecyklacísociálníhooptima,nicménědosaženísecond-bestjeteoretickymožné. Problém je v tom, že pokud mají firmy možnost volby designu produktů, zejména z hlediska větší recyklovatelnosti,atrhsrecyklacífungujenedokonalezdůvodutransakčníchnákladů,nedokážecena splnit svou signalizační funkci. Nicméně kombinace nástrojů náležících pod princip EPR, tedy kombinace daní a subvencí, by měla alespoň z teoretického pohledu dokázat výrobce dostatečně motivovat k zohlednění recyklovatelnosti při designu jejich produktů a obalů, a to tak, že budou operátoři recyklačního trhu ochotni tyto odpady přijmout. V second-best optimu by se tedy mělo 28 spotřebovávat méně, tvořit méně odpadu, více recyklovat a vyrábět recyklovatelnější produkty než vnormálnítržnísituaci(Walls,2003). Jedním z dostupných nástrojů, spadajících do škatulky EPR, jsou také obchodovatelné recyklační kredity.Tyjsouvprincipupodobnéobchodovatelnýmemisnímpovolenkám,jemezinimiovšemrozdíl. Emisnípovolenkyjsouobvyklespojenysmaximálníhranicíobjemuemisízevšechzdrojůasmožností obchodumezizdroji.Kreditnísystémalestanovujeminimálníúroveňrecyklacenebomíruprodaný průmyslapovolujeobchodovánímezizodpovědnýmiaktérykredukcinákladůprodosaženíminima (Walls,2003).Každývýrobcebytakmohlmítstanovenouhranicirecyklacetřebadleváhy.Výrobciby pak mohli sami recyklovat nebo zaplatit operátorům na recyklačním trhu, aby to udělali za ně. Alternativněbymohlikoupitkredityodjiných,kteřírecyklovalivíce,nežbylajejichpovinnost.Prodej kreditů tak může být zdrojem příjmů. Tento systém by tak mohl motivovat k designu snadněji recyklovatelnýchproduktů.Výhodouje,ženákladyrecyklaceproduktujsoupřímonesenysamotným produktem.Existujetakmezinimipřímávazbaavýrobcibymělibýtznákladovýchdůvodůmotivováni k zelenému designu výrobků a obalů. Protože jsou náklady a benefity nesené stejnou entitou, výrobcem, měl by být v tomto systému teoreticky limitován problém tzv. free-ridingu (tj. ekonomickéhoproblémučernéhopasažéra),sekterýmsepotýkávětšinaimplementacíkolektivního řešenípovinnostivýrobců(Walls,2003).Teoretickyjemyšlenkarecyklačníchkreditůlákavá,alevpraxi jesamozřejměspojenasřadouproblémů–efektivnízajištěnísběru,počátečníredistribucekreditů, zda povolit obchodování mezi rozdílnými produktovými typy a jak celkově stanovit cíle a pravidla (Walls,2003). EPR není nástrojem, ale principem, pod jehož škatulku náleží celá řada nástrojů. Přestože je EPR v principu založen na individuální povinnosti výrobců, individuální řešení je mnohdy obtížně dosažitelné–výrobcinemajípřehledotom,cosesjejichvýrobkyskutečněděje,individuálnízajištění sběru by bylo velmi nákladné atp. Jako lepší se mnohdy jeví sdílení povinnosti – kolektivní řešení. Dochází tedy ke vzniku tzv. provozovatelů systému (v angličtině známí pod pojmem Producer ResponsibilityOrganizationsneboliPRO11).Systémfungovánítěchtokolektivníchorganizacíselišístát od státu. Často debatovaným aspektem je zejména míra konkurence mezi provozovateli. Povinné osobymohoučelitpovinnostiregistracevkolektivníchsystémech,můžejimbýtovšemtaképonechána svobodavýběrukonkrétníhoprovozovatele.Někdesemohoupovinnéosobyuchýlitkindividuálnímu systému správy svých obalových odpadů i za paralelní existence kolektivních systémů. V takovém případěovšempovinnéosobyčastočelístriktnějšímpodmínkámvpodoběvyššíchměrrecyklacepro jednotlivémateriály,jakojetomunapříkladvRakousku(Monieretal.,2014). EPRsystémysemohoudálelišitisohledemnarozdělenínákladůmezijednotlivéaktéryrecyklačního trhu. Například v Německu či ČR nesou provozovatelé veškeré náklady recyklace včetně zpětného odběru.12 Jinde jsou náklady sdíleny skrze systém. V Itálii provozovatel systému Conai hradí jen 20–25%veškerýchnákladůrecyklace,zbytekjepokrytzprostředkůnasprávukomunálníhoodpadu. VPortugalskuprovozovatelhradí77%nákladůrecyklace(Massarutto,2014).NaSlovenskupočátkem roku 2016 začíná platit nová legislativa určující, že provozovatel hradí 100 % nákladů recyklačního systému(Jurkovič,2016).Obvyklepanujeshoda,žezhlediskapraktickéimplementacebývajíkolektivní systémyčastoefektivnějšímřešením,nežjeindividuálnířešenípovinností,zejménazdůvoduúspory transakčníchnákladů(Massarutto,2014). 11 V přímém překladu do českého jazyka tedy Společnost odpovědnosti výrobců. V České republice je na trhu obalovýchodpadůvžitspíšepojemAOS–Autorizovanáobalováspolečnost. 12 Jakbudeovšemdálediskutováno,100%pokrytíjeotázkoudefinice–zpohleduobalovýchodpadůtomutak víceméněje,zpohleducelkovýchodpadůdanýchmateriálůtovšakužbýváobvykletrochujinak. 29 Nehledě na konkrétní aspekty nastavení systému se zdá, že z hlediska naplnění stanovených recyklačních cílů byla adopce nástrojů dle principu EPR v Evropě poměrně úspěšná. Jak je patrné zObrázkůč.7,8,9,10a11,většinaevropskýchzemíbylaschopnadosáhnoutsvýchzávazků. Obrázekč.7:DosaženémíryvyužitívzemíchEU 2013 2004 1999 %zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Německo Belgie Rakousko Nizozemsko Finsko Slovinsko Lucembursko Irsko Švédsko Dánsko Estonsko Itálie Francie Českárepublika Španělsko Spojenékrálovství Slovensko Bulharsko Portugalsko Maďarsko Chorvatsko Kypr Cílovámíravyužití obalovýchodpadůpro rok2008 Lotyšsko Litva Řecko Polsko Malta Poznámka:Cílovámíravyužitíbylaprorok2008stanovenana60%obalovýchodpadů.Cílovámíra recyklacebylastanovenana55%. Zdroj:Eurostat 30 Obrázekč.8:CelkovámírarecyklaceobalůvEvropě,2013 %zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů 1.Belgie 79 2.Švédsko 72 3.Německo 72 4.Nizozemsko 71 5.Irsko 70 6.Českárepublika 70 69 7.Slovinsko 8.Itálie 67 9.Španělsko 67 10.Rakousko 67 11.Francie 66 12.Slovensko 66 13.Bulharsko 66 EU28 65 14.Dánsko 65 15.Spojenékrálovství 65 16.Lucembursko 63 62 17.Portugalsko 18.Chorvatsko 59 19.Estonsko 58 20.Finsko 58 21.Kypr 57 55 22.Norsko 54 23.Litva 52 24.Řecko 25.Lotyšsko 51 26.Lichtenštejnsko 50 27.Maďarsko 28.Malta 29.Polsko 49 38 36 Poznámka:TmavězelenábarvavyznačujezeměstředníazápadníEvropy,kteréjsourelevantnípro srovnánísČeskourepublikou(úspěšnésystémy,kteréjsouČRgeografickyčikulturněrelativněblízké). Šedábarvavyznačujepost-komunistickéstáty,kteréjsouprosrovnánívhodnékulturněigeograficky. Nicméně,zdůvodunízkéúspěšnostiMaďarskéhoaPolskéhosystémusedalšíanalýzazabývápouze Slovenskem. Zdroj:Eurostat 31 Obrázekč.9:MírarecyklaceplastovýchobalůvEvropě,2013 %zcelkovéhomnožstvíplastovýchobalovýchodpadů 1.Slovinsko 82 2.Českárepublika 60 3.Slovensko 55 4.Německo 49 5.Nizozemsko 46 6.Švédsko 46 7.Chorvatsko 45 8.Kypr 45 9.Litva 43 10.Bulharsko 41 11.Španělsko 41 12.Irsko 40 13.Belgie 39 14.Norsko 39 EU28 37 15.Itálie 37 16.Dánsko 36 17.Portugalsko 35 18.Rakousko 34 19.Řecko 32 20.Lucembursko 32 21.Spojenékrálovství 32 22.Maďarsko 31 23.Estonsko 28 24.Francie 26 25.Lotyšsko 25 26.Finsko 23 27.Malta 23 28.Polsko 29.Lichtenštejnsko 20 7 Poznámka:TmavězelenábarvavyznačujezeměstředníazápadníEvropy,kteréjsourelevantnípro srovnánísČeskourepublikou(úspěšnésystémy,kteréjsouČRgeografickyčikulturněrelativněblízké). Šedábarvavyznačujepost-komunistickéstáty,kteréjsouprosrovnánívhodnékulturněigeograficky. Nicméně,zdůvodunízkéúspěšnostiMaďarskéhoaPolskéhosystémusedalšíanalýzazabývápouze Slovenskem. Zdroj:Eurostat 32 Obrázekč.10:MírarecyklaceskleněnýchobalůvEvropě,2013 %zcelkovéhomnožstvískleněnýchobalovýchodpadů 1.Belgie 100 2.Lucembursko 95 3.Švédsko 89 4.Německo 89 5.Norsko 86 6.Slovinsko 86 7.Rakousko 85 8.Irsko 80 9.Nizozemsko 79 10.Dánsko 78 11.Finsko 77 12.Českárepublika 75 74 13.Francie 14.Slovensko 73 EU28 73 15.Estonsko 72 16.Itálie 71 17.Spojenékrálovství 68 18.Španělsko 67 19.Chorvatsko 65 20.Bulharsko 61 21.Lichtenštejnsko 61 22.Portugalsko 56 23.Lotyšsko 55 24.Litva 55 25.Malta 49 26.Polsko 44 32 27.Maďarsko 32 28.Kypr 29.Řecko 28 Poznámka:TmavězelenábarvavyznačujezeměstředníazápadníEvropy,kteréjsourelevantnípro srovnánísČeskourepublikou(úspěšnésystémy,kteréjsouČRgeografickyčikulturněrelativněblízké). Šedábarvavyznačujepost-komunistickéstáty,kteréjsouprosrovnánívhodnékulturněigeograficky. Nicméně,zdůvodunízkéúspěšnostiMaďarskéhoaPolskéhosystémusedalšíanalýzazabývápouze Slovenskem. Zdroj:Eurostat 33 Obrázekč.11:MírarecyklacepapírovýchobalůvEvropě,2013 %zcelkovéhomnožstvípapírovýchobalů 1.Finsko 98 2.Kypr 97 3.Francie 96 4.Spojenékrálovství 89 5.Belgie 89 6.Bulharsko 89 7.Nizozemsko 89 8.Německo 88 9.Chorvatsko 88 10.Českárepublika 88 11.Litva 87 12.Dánsko 85 EU28 85 13.Itálie 85 14.Rakousko 84 15.Norsko 81 16.Řecko 80 17.Slovensko 80 18.Irsko 79 19.Slovinsko 79 20.Švédsko 78 21.Maďarsko 78 22.Lichtenštejnsko 76 23.Estonsko 76 24.Španělsko 75 25.Lotyšsko 75 26.Lucembursko 74 27.Portugalsko 73 28.Polsko 50 29.Malta 48 Poznámka:TmavězelenábarvavyznačujezeměstředníazápadníEvropy,kteréjsourelevantnípro srovnánísČeskourepublikou(úspěšnésystémy,kteréjsouČRgeografickyčikulturněrelativněblízké). Šedábarvavyznačujepost-komunistickéstáty,kteréjsouprosrovnánívhodnékulturněigeograficky. Nicméně,zdůvodunízkéúspěšnostiMaďarskéhoaPolskéhosystémusedalšíanalýzazabývápouze Slovenskem. Zdroj:Eurostat Od chvíle, kdy byly v jednotlivých členských zemích EU zavedeny recyklační cíle, došlo současně kvelkýminvesticímdosběrnýchinfrastruktur (Simões,CruzaMarques,2012).Důležitýmifaktory, které přispěly k dosažení vysokých měr recyklace, se ukázaly být vysoké daně a poplatky spojené sodstraňovánímodpadů.Tymotivujíúčastníkysystémunajítalternativnířešeníprosvéodpady,než je jejich odstranění. Některé země dokonce přešly k absolutnímu zákazu skládkování některých materiálů,cožsepochopitelněprojevilonavysokýchmíráchrecyklaceavyužití(SAIC,2012).Nicméně 34 Walls(2003)poukazujenato,ževoblastech,kterésepotýkajísproblémemilegálníhoodstraňování odpadů a nefunkčním recyklačním trhem, nemusí být EPR systém vždy vhodný. Riziko spojené silegálnímskládkovánímčiníúčtováníreálnýchnákladůnakládánísodpadyproblematickým.Pokud jecenanižšíanedostatečněreflektujenákladyprocesu,jejívlivnaredukcitvorbyodpadůmůžebýt slabý.EPRbyvtakovémpřípaděmohlzastupovatdvojífunkci,najednéstraněmotivovatspotřebitele dotacítříditodpadanadruhéjenutitkomezeníprodukceodpadůformoudaňovépovinnosti(Dubois, 2012). Tabulka č. 1: Volba regulatorních nástrojů pro nakládání s obalovými odpady v Evropě Daně,bezEPR Chorvatsko,Dánsko,Maďarsko PovolenkyvyužitízaloženénaEPR Spojenékrálovství Fondpovinnéhoprůmyslu Island EPR Rakousko,Belgie,Bosna,Bulharsko,Kypr,Česká republika, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Izrael, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Makedonie, Malta, Nizozemsko, Norsko,Polsko,Portugalsko,Rumunsko,Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko Zdroj:Spasova(2014) MožnýchpodobkolektivníimplementaceprincipuEPRjetedymnoho,zvolenáformapřitommůžemít zásadnídopadnaefektivitusystému–jakzhlediskanákladů,takzhlediskadosaženístanovenýchcílů. Díky volnosti, kterou měly jednotlivé státy Evropské unie při volbě regulatorních nástrojů, jsou existující systémy mnohdy velmi odlišné. Máme tak možnost jednotlivé podoby srovnávat a hledat jejichoptimálníformu.SystémfungujícívČeskérepublicejeobvyklechápanvrámciEvropskéunie jakojedenztěchefektivnějších(Monieretal.,2014),máprotosmyslsrovnávathosdalšímirelativně dobře fungujícími systémy. Samotná implementace je mnohdy výrazně ovlivněna specifickými podmínkamivjednotlivýchzemích,českýsystémbysetedymělsrovnávatpokudmožnosezeměmi, které jsou mu geograficky a kulturně blízké. V této studii se proto zaměříme zejména na srovnání systémůvČeskérepublice,Německu,Rakousku,SlovenskuaHolandsku. 35 3 Popissystémůvevybranýchstátech 3.1 Českárepublika 3.1.1 Všeobecnýpřehled Třídění odpadů v obcích sahá již do dob před sametovou revolucí. V roce 1991 pak byla prvním zákonemstanovenapovinnosttříděníavyužitíodpadů.Systémtříděnéhosběruobalovýchodpadůdle principu EPR začal v České republice vznikat ke konci 90. let na základě dobrovolné dohody mezi průmyslemaMinisterstvemživotníhoprostředí.SpolečnostEKO-KOM,založenáobalovýmprůmyslem vroce1997,zavedlamezilety1999a2002tříděnýsběrobalovýchodpadůvetřechčtvrtináchČeské republiky.Početfiremdobrovolněfinancujícíchsystémsevtédoběrozrostlzdvanáctinavícenežpět set,představujícíchvícenežpolovinučesképrodukceobalů(EKO-KOM,2015a). Vroce2002bylauzákoněnaodpovědnostzaobalyprofirmyoperujícínačeskémtrhuaspolečnost EKO-KOM byla licencována jako jediný provozovatel systému. Povinní výrobci a dovozci, kteří se rozhodnou svou odpovědnost delegovat, platí EKO-KOMu příspěvky odvíjející se od množství prodanýchobalů.Vsoučasnédobějesoučástísystémutéměř21000firem(EKO-KOM,2015a).VČeské republicefungujetříděníobalovéhoodpadudomácnostíjakointegrovanásoučástkomunálníhosběru odpadů,jehozajištěníjetedyvrežiiobcí.Součástísběrnésítějevícenež253000barevnýchkontejnerů protříděnýsběrpapíru,plastů,skla,nápojovýchkartonůavmenšímířeikovůrozmístěnýchvobcích aměstechpoceléČR.Síťkontejnerůdoplňujepytlovýsběr(asi5%pokrytéhoúzemí)adalšízpůsoby sběru, jako jsou sběrné dvory a výkupny (BIO, 2014c; EKO-KOM, 2015a). Průměrná vzdálenost knejbližšímusběrnémumístujeasi99metrů(EKO-KOM,2015b).Obceadalšíentityautorizovanépro nakládánísodpadyjsoupovinnyvéstevidencimnožstvívytříděnéhoaobalovéhoodpadudomácností, na základě kterého pak EKO-KOM přispívá na sběr, třídění a využití obalových odpadů. Finanční příspěvkypokrývajíprůměrnénákladyazohledňujítakévelikostobcí,intenzitusběrunaosobuatd. Aktéřinatrhujsoutakmotivovánikefektivnímunakládání. 36 Obrázek č. 12: Schéma vztahů kolektivního systému odpovědnosti výrobců pro nakládánísobalovýmiodpadyvČeskérepublice Zdroj:www.ekokom.cz 3.1.2 Aktéřinatrhu 3.1.2.1 Výrobciadistributoři Včeskélegislativějeobaldefinovánjakolibovolnývýrobekzhotovenýzmateriálujakékolivpovahy, kterýjeurčenkpojmutí,ochraně,manipulaci,dodávcečiprezentacivýrobkůurčenýchprospotřebitele (občana)neboprojinéhokonečnéhouživatele(Zákonč.477/2001Sb.oobalech).Rozlišujíse3typy obalů: • • • prodejníobaly(vmístěnákuputvoříprodejníjednotkuprospotřebitelenebojiného konečnéhouživatele), skupinovéobaly(vmístěnákuputvořískupinuurčitéhopočtuprodejníchjednotek,aťjižje tatoskupinaprodávánaspotřebiteli,nebojinémukonečnémuuživateli,anebosloužípouze jakopomůckaproumístěnídoregálůvmístěprodejeamůžoubýtzvýrobkuodstraněny,aniž setímovlivníjehovlastnosti)a přepravníobaly(majíusnadnitmanipulacisurčitýmmnožstvímprodejníchjednoteknebo skupinovýchobalůausnadnitjejichpřepravutak,abysepřimanipulaciapřepravězabránilo jejichfyzickémupoškození). 37 Povinnostivyplývajícíznakládánísobalyselišípodletoho,kdojejejichkonečnýmuživatelem,tedy původcemobalovéhoodpadu–spotřebitel(občan/domácnost)nebojinýkonečnýuživatel(obchodní sítěapodniky).Zatímcovpřípaděspotřebitelůmáodpovědnáosobapovinnostzajistitzpětnýodběr (tedy zajistit, aby mohl spotřebitel bezplatně a bez omezení vrátit použitý obal) i využití, u jiných koncovýchuživatelůmusízajistitpouzevyužití. Zákonnáodpovědnostzanakládánísobalovýmiodpadysetýkávšechúčastněnýchfirem,tedyfirem, kteréobalplní,nebodovozcůatakédistributorůamaloobchodníků.Platbazazajištěnípovinnostíse hradípouzejednouzacelýdodavatelskýřetězec.13Zodpovědnostijsouvyjmutyosoby,ježnatrhuvolní maximálně300kgobalůajejichžročníobratzároveňnepřevýší4,5mil.Kč.14Odpovědnéosobymají povinnostzajistitzpětnýodběr,využitíaregistraciupříslušnéautority.Svoupovinnostmohouřešit buďindividuálně,nebojimohoudelegovatnaspolečnostEKO-KOM. Pokudseodpovědnéosobyrozhodnousvoupovinnostřešitindividuálně,musísenechatzapsatdotzv. seznamuosobvedenéhoMŽPaplatitevidenčnípoplatekvevýši800Kč.Dálemusívéstprůběžnou evidencimnožstvíobalůnatrhuvedenýchamnožstvíobalůzpětněodebranýchavyužitých.Zjištěné údaje musí každoročně hlásit MŽP, a to nejpozději do 15. února. V případě individuálního řešení odpovědnosti musí být odpovědná osoba schopna vytvořit vlastní systém sběru ve všech oblastech distribucesvýchvýrobků.Vsoučasnédoběsvouodpovědnostřešíindividuálněasi800firem,které společnědosahujíasi8–10%zcelkovéhomnožstvíobalůnatrhuvČR(Gromus,2016). Pokudseodpovědnéosobyrozhodnouzapojitdokolektivníhosystémusběru,musíseregistrovatu společnostiEKO-KOM.EKO-KOMupotéčtvrtletněplatípoplatkypodlemnožstvíobalůuvedenýchna trhatakéfixníročnípoplatek1600Kčzavedeníevidence(tenzahrnujeievidenčnípoplatek800Kč placenýdoStátníhofonduživotníhoprostředí).Celýtentosystémfungujeelektronicky. Poplatky odpovědných osob jsou v rámci kolektivního systému stanoveny na základě čtvrtletních výkazůomnožstvíobalů,kteréuvolnilynatrh.Konkrétnívýšeplatbysevypočítánazákladěhmotnosti, druhuobalovéhomateriáluatypuobalu(obalyurčenéspotřebitelůmaobalykomerční)apříslušné sazbyzjednotnéhoaveřejnéhoceníku.Poplatkyjsoustanovenyzashodnýchpodmínekprovšechny odpovědnéosoby. Odpovědné osoby mají povinnost zajistit zpětný odběr pouze u spotřebitelů.15 V případě, že je koncovýmodběratelempodnik,mápovinnostzajistitpouzejejichvyužití.Toznamená,ženákladyna odvozodpaduzobchodunebopodniku(apředáníosoběoprávněnépronakládánísodpadem)hradí původcetohotoodpadu,kterýmjepodnikajícíosoba.EKO-KOMmusípouzezajistit(afinancovat)jeho následnédotříděníapředáníkrecyklaci(využití),coždělávrámcismluvonakládánístímtoodpadem (BIO,2014c;EKO-KOM,2016). 3.1.2.2 Provozovatelsystému Jediným16 autorizovaným provozovatelem systému (AOS) na českém trhu s obalovými odpady je neziskováspolečnostEKO-KOM17vlastněnápovinnýmprůmyslem.Členovéjejíhopředstavenstvajsou 13 V případě účasti v kolektivním systému sběru EKO-KOM mají odpovědné osoby v dodavatelském řetězci možnostdohodnoutse,kdotenkterýpoplatekzaplatí. 14 Odpovědnéfirmynepřekračujícítytolimityvšakmusíbýtschopnypřikontroledoložitsvésplněnípodmínek. 15 Fyzickáanepodnikajícíosoba–domácnosti. 16 Nicméněčeskálegislativapočetprovozovatelůsystémuneomezuje. 17 O autorizaci se též v nedávné době ucházela společnost Interseroh Czech, a.s. (propojená s německým operátoremtrhuALBAGroup),jejížádostbylaovšempoposouzeníMŽPzdůvodunesplněnípodmínekzamítnuta (MŽP,2015). 38 zástupciobalovéhoprůmyslu.VdozorčíradějsouzastoupenytakéObchodníkomoraČeskérepubliky a Svaz průmyslu a dopravy České republiky. Externí stakeholdeři (zástupci výrobců, obcí, svozových společností a zpracovatelů odpadů) jsou ve struktuře zapojeni skrze tzv. „komoditní výbory“. Ty dohlížejínasběravyužitídletypumateriálu(komodit)–plasty,kovy,papír,skloanápojovékartony. Výbory byly vytvořeny ve spolupráci s Potravinářskou komorou ČR a Svazem měst a obcí ČR (BIO, 2014c). Provozovatelsystémujepovinenuzavřítsmlouvusevšemiodpovědnýmiosobamiaobcemi,kteréo topožádají,azároveňzajistitsdruženéplněníjednotněprovšechnyosobytak,abynebylžádnýtyp obalu nebo druh materiálu znevýhodněn. Musí zajistit fungování dostatečně husté sběrné sítě a splnění zákonem stanovených cílů recyklace a využití. To v praxi znamená vytvoření komplexního systémutisícesmluvníchvztahůsvýrobnímifirmamiaobchodníky(20277firemvroce2014),většinou obcí v ČR (v roce 2014 bylo do systému zapojeno 6 073 obcí), stovkami odpadových firem a také desítkamirecyklačníchzařízení(EKO-KOM,2015a). EKO-KOMzajišťujesplněnístanovenýchpovinnostíprostřednictvímsmluvníchpartnerů.Prohrazení souvisejícíchnákladůpakvplnévýšivyužívápoplatkyzískanéododpovědnýchosob.68%získaných prostředkůjepoužitonapokrytínákladůobcízazajištěnízpětnéhoodběruasběrnésítě(dleúdajůza rok 2014). 8 % prostředků se podílí na dotřídění odpadů a 6 % prostředků využívá na podporu zpracováníodpadu,kterýanipodotříděnínenacházíuplatněnínatrhu(EKO-KOM,2015a). Povinnostíprovozovatelejetakézajištěnídostatečněvysokéadlouhodoběstabilníúčastiobyvatelna třídění odpadů skrze osvětovou činnost. Každoročně musí pomocí vhodných komunikačních kanálů oslovit90%cílovéskupinyobyvatelstvastaršípatnáctilet.Každoročnětakémusízajistit,abyvýchovou kesprávnémutříděníprošlonejméně15%všechžákůškol.Naosvětovouapropagačníčinnostdává EKO-KOM4%zcelkovéhomnožstvízískanýchprostředků(EKO-KOM,2015a). 39 Obrázek č. 13: Schéma finančních a obalových toků v kolektivním systému EKOKOM Zdroj:www.ekokom.cz 3.1.2.3 Municipality Obceaměstamajípovinnostzajistitsběratříděníkomunálníchodpadů,tedyvčetněodpadůobalových (BIO,2014c).Obcejsoupůvodci(avlastníky)obalovýchodpadůajejichpovinnostíjezajištěnísběrných místvdostatečnéhustotě.Sběrnénádobysimohoupoříditaoznačit18libovolnýmzpůsobem–mohou si je zakoupit, pronajmout od svozové společnosti nebo bezplatně pronajmout od společnosti EKOKOM.19 Pro samotný sběr, svoz a dotřídění mohou buď využívat technické služby ve veřejném 18 Barevné kódování kontejnerů není povinné a je předmětem rozhodnutí obce, nicméně povětšinou se drží modrého,žlutéhoazelenéhooznačení(Grolmus,2016). 19 Původnímzáměrembezplatnéhopronájmubylozajištěnídostatečnéhomnožstvísběrnýchnádob.Pozdějise smyslemstalaspíšestandardizaceasníženínákladůvmístech,kdeobcenemajívlastnínádobyajsounucenysi jepronajímatodsvozovýchspolečností.Tytopronájmymohoubýtmnohdynevýhodné.Jecelkemobvyklé,žese pronájemzanádobusživotností8–10letpohybujeročněvceněčtvrtinypořizovacíhodnoty.Smluvnípodmínky, 40 (obecním)vlastnictví,nebosimohoupronajmoutslužbysoukromýchsvozovýchspolečností.Střídící linkoupakmohouuzavíratsmlouvybuďpřímo,nebotoponechatplněvrežiisvozovýchspolečností. Nakládánísodpadyjehrazenozobecníchrozpočtů.VpřípadězapojenídosystémuEKO-KOMzískává obecnároknaspolufinancovánínákladůsběruatřídění.EKO-KOMposíláobcímpravidelnoufinanční odměnu, kterou určuje na základě zasílaných čtvrtletních výkazů o množství, druhu a způsobech nakládánísvyužitelnýmisložkamikomunálníchodpadů.Výšeodměnyjezávislázejménanamnožství vytříděnýchobalovýchodpadů,jejívýšerostespolusúčinnostísystémusběru.Odměnamádvojíúčel. V prvé řadě pomáhá snižovat náklady obcí spojené s provozem systému sběru využitelných složek komunálních odpadů. Odměny ovšem mohou být v případě plnění určitých podmínek navýšeny o bonusovésložky.Typaksloužíkmotivaciobcíakzefektivněnísystémutříděnéhosběruvyužitelných komunálníchodpadů.20Vprůměruodměnypokrývajíasi65%zcelkovýchnákladůobcínatříděnýsběr komodit (IURMO, 2015) – jsou stanoveny tak, aby pokryly 100% část nákladů za obalovou složku vprůměrnéobci(Gromus,2016). 3.1.2.4 Operátořitrhu Operátořitrhusezabývajívrámcinakládánísobalovýmiodpadyzejménasvozemtříděnéhoodpadu, dodatečnýmtříděnímazpracovánímodpadůnadruhotnésurovinyazpracovánímdruhotnýchsurovin nanovévýrobkyčijejichenergetickýmvyužitím. Svozovéfirmymohoubýtdosystémuzapojenydvojímzpůsobemvzávislostinatom,kdojepůvodcem sváženéhoodpadu–domácnostinebopodniky.Vpřípaděkomunálníchodpadůmohoubýtdosystému zapojeny nepřímo prostřednictvím obcí. Města a obce mají ve výběru svozové firmy volnost, jsou omezeny pouze zákonem o veřejných zakázkách. Míra konkurence se liší dle regionu, v některých regionechtrhudominujejenjedinýoperátortrhu(BIO,2014c).Kroměsamotnéhosvozuazpracování odpadůmůžetakéobecpověřitsvozovoufirmučtvrtletnímvykazovánímvytříděnýchodpadůnaúzemí obcespolečnostiEKO-KOM. Svozovéfirmytakémohouzajišťovatnakládánísobalovýmiodpadyodpůvodců,kteřínejsouobcemi (živnostenskýodpad).Vtakovémpřípadězajišťujevykazovánínakládánístěmitoodpadyspolečnosti EKO-KOMsvozováfirma. Dalšímspolupracujícímsubjektemjsoutzv.úpravciodpadů(provozovatelédotřiďovacíchlinek),kteří tříděnýodpaddotřídíaupravínadruhotnousurovinupodlepožadavkůkonečnýchzpracovatelů.EKOKOMuzavíráshodnousmlouvusevšemiúpravciodpadů.Úpravcepakzajišťujedotříděníodpadůdle stanovenýchkvalitativníchpožadavkůanáslednévyužitídruhotnésurovinypředánímzpracovateli.21 Úpravcemávolnostvprodejivytříděnéhomateriálunavolnémtrhu.22Problémemovšemje,žecena vytříděných surovin je velmi volatilní a u některých druhů odpadů, zejména z komunálního sběru, nedokážeplněpokrýtnákladynajejichdotřídění.Úpravcitakmajízasvoučinnostnároknasmluvní na základě kterých EKO-KOM hradí náklady třídění a využití v obci, jsou pro všechny obce stejné. Z hlediska vlastnictvísběrnýchnádobjsoutaknaprostoneutrální.Záležítedypouzenaobci,odkudnádobyzíská(Grolmus, 2016). 20 Podmínky získání bonusů jsou shodné pro všechny obce. Bonusy mohou získat například obce, které mají určitoupřistavenoukapacitusběrnésítěnaobyvatele(účelemjemotivacekezlepšenídostupnostisběrnésítě), nebo také obce, které zajistí optimální svoz nádob, kdy nádoby nejsou poloprázdné ani přeplněné (Grolmus, 2016). 21 V ČR je na dotřiďovacích linkách před svým zpracováním upraveno a dotříděno více než 95 % vytříděných odpadů. 22 Vývozdozahraničíjepovolenpouzeposchválenívládyapouzeudruhotnýchsurovin.Vývoznezpracovaného odpadunenímožný(BIO,2014d). 41 odměnu od společnosti EKO-KOM. Dofinancování třídiček tak slouží především k zajištění stability systému recyklace zejména komunálních obalových odpadů, kdy odměna pro úpravce reaguje na změnycennatrhudruhotnýchsurovin(cenyevropskéhotrhusmodifikacemičeskéhotrhu)apomáhá takudržovatpoptávkuúpravcůpozpracováníkomunálníhoodpaduzapřijatelnéceny,kterézásadním způsobemneovlivnísystémsběruarecyklaceodpadůzobcí. Tentocenovýmechanismusvytvářístabilníprostředípromunicipálníoperace(BIO,2014c).Třídičkysi konkurujívzískáníkontraktů(aodpadů)odsvozovýchfiremavomezenýchpřípadechiobcí(vevětšině případůovšemobcepřímostřídičkaminejednají),jsoutakmotivoványkudržovánínižšíchcen,atedy iknákladovéefektivitě(BIO,2014c). V neposlední řadě jsou součástí řetězce nakládání s obalovými odpady koneční zpracovatelé. Ti používajídruhotnésurovinyzodpadůjakomateriálprovlastnívýrobunovýchproduktů.Vpřípadě,že je recyklace některých odpadů technologicky obtížná či výrazně nákladná, může EKO-KOM takové konečnézpracovatelefinančněpodporovat(vsoučasnéchvíliktomudocházíusměsnýchplastů). 3.1.3 Hodnoceníefektivnostisystému Jakjižbylořečenovýše,zhlediskaoficiálněreportovanýchměrrecyklaceobalůpatříČeskárepublika vrámciEvropskéunieknejúspěšnějšímstátům.Toovlivňujezejménatransparentnínastavenísystému beroucívpotazmotivacejednotlivýchaktérůnatrhu,shodnépodmínkyprovšechnypartnery(BIO, 2014c),dostatečněhustáasnadnodostupnásběrnásíťarostoucíochotaobyvatelodpadtřídit.Od roku2001vzrostlpočetobyvatelaktivnětřídícíchodpado50%(Obrázekč.33).Sneustálerostoucím počtemkontejnerů(odroku2005sepočetbarevnýchkontejnerůtéměřzdvojnásobilnasoučasných 253124)sedlouhodoběsnižujevzdálenost,kterouvprůměrumusíspotřebiteléurazitknejbližšímu kontejnerunatříděnýodpad.Vroce2014tobylojen99metrů(Obrázekč.14). 42 Obrázekč.14:Vývojmnožstvísběrnýchkontejnerůnatříděnýodpadaprůměrné vzdálenostiknejbližšímukontejneru Početkontejnerůnatříděnýodpad Odadvzdálenostiknejbližšímukontejnerunatříděnýodpad(m) 138 146 635 2006 200 400 228 758 253 124 162 087 118 128 749 2005 177 973 189 332 213 942 241 614 2007 115 2008 113 110 2009 2010 106 2011 102 101 99 2012 2013 2014 Poznámka: Odhad vzdálenosti k nejbližšímu kontejneru vychází ze subjektivního hodnocení spotřebitelů. Zdroj:EKO-KOM PovinnéosobyzapojenédosystémusdruženéhoplněníEKO-KOMuvedlynatrhvroce2014celkem 2979975tunobalů.Ztohobylo921799tunobalůnevratnýcha2058177tunobalůvratných(dle evidenceEKO-KOM).CelkembyloevidovánovČeskérepublice1019805tunnevratnýchobalových odpadů (dle evidence CENIA, a mělo by to tedy zahrnovat jak obalový odpad firem zapojených vkolektivnímsystému,takfiremřešícíchsvouodpovědnostindividuálně)–Obrázkyč.15a16.Ztoho bylonejvíceobalovýchodpadůzpapíručilepenky(40%),dálezplastů(21%)askla(19%).Zbývajících 20 % tvořilo dřevo, kovy a další materiály (poměry materiálů reportovaných v rámci kolektivního systémuEKO-KOMbylytéměřtotožné,vizObrázekč.17). 43 Obrázekč.15:VývojmnožstvíevidovanýchobalůvČeskérepublice,EKO-KOM obalyprojednopoužití(t) vratnéobaly(t) obalyuvedenénatrhvČR(t) 3 666 721 3 125 861 3 099 862 2 942 825 2 761 721 2 626 081 2 573 565 2 845 928 2 979 976 2 421 036 2 342 027 2 356 664 2 792 541 2 294 662 1 427 949 1 662 075 1 630 958 2 235 756 2 093 896 1 798 781 1 614 733 1 788 466 1 906 339 1 947 277 2 058 177 938 251 489 698 2002 831 199 874 180 848 929 806 303 837 615 864 106 855 382 898 651 921 799 679 952 725 706 774 784 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Zdroj:EKO-KOM Obrázek č. 16: Vývoj množství evidovaných obalů pro jedno použití v České republice,CENIA obalyprojednopoužití(t) 847 445 720 158 2003 898 668 962 682 967 626 894 353 962 346 922 726 945 316 1 005 7491 019 805 775 981 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj:CENIA 44 2010 2011 2012 2013 2014 Obrázek č. 17: Struktura nevratných obalů v kolektivním systému EKO-KOM (%vcelkovémobjemuobalů),2014 Kovy5% Plasty22% Ostatní12% Sklo20% Papír40% Zdroj:EKO-KOM Vrámcikolektivníhosystémubylovroce2014recyklovánonebovyužito690047tunnevratnýchobalů, cožodpovídá75%mířevyužití(a40,5kgvyužitýchobalovýchodpadůnaobyvatele–o72%vícenež vroce2005).Celkověbylovyužitoneborecyklováno801207tunnevratnýchobalů,ztoho744280tun bylo materiálově recyklováno, 6 016 energeticky využito a 50 911 spáleno ve spalovnách odpadů s energetickým využitím. Celková dosažená míra recyklace tedy v roce 2014 byla 73 % a míra využití 78,6%,cožoprotipředchozímurokuznamenánárůstmíryrecyklaceo3,1procentníhobodu(69,9% vroce2013)amíryvyužitío3,9procentníhobodu(74,7%vroce2013). Dlouhodoběnejvícerecyklovanýmmateriálemjepapír/lepenka.Vroce2014bylo88,6%zevzniklých papírovýchodpadůmateriálověrecyklovánoacelkem93,2%využito(vrámcikolektivníhosystému EKO-KOM bylo využito 89 % papírových obalů). V rámci kolektivního systému bylo druhým nejvíce využívanýmmateriálemsklo(89%)atřetímplasty(67%).DleevidenceCENIAvšakbylyvroce2014 druhým nejvíce využívaným materiálem plasty (72,9 %, míra využití vzrostla oproti roku 2013 o1,4procentníhobodu)atřetímsklo(71,6%,míravyužitípokleslaoprotiroku2013o3,4procentního bodu).Materiálověrecyklovánobylovšech71,6%sklaa58,2%plastů.Květšiněrecyklacedocházíbuď naúzemíČeskérepubliky,nebovsousedníchstátechEU(BIO,2014c).Mírarecyklovanýchobalových odpadů se v České republice dlouhodobě zvyšuje u všech materiálů, výjimkou jsou pouze některé meziroční výkyvy (Obrázek č. 19), a převyšuje hodnoty dosahované v ostatních zemích střední a východníEvropy. Podstatnou výhodou českého kolektivního systému je zohlednění motivací jednotlivých aktérů v samotném nastavení systému. Na jedné straně je provozovatel neziskový a je vlastněn povinným 45 průmyslem.Zároveňsámsodpadynenakládáaneníjejichvlastníkem.Tovedekeliminaciněkterých potenciálněnegativníchmotivacínastraněprovozovatelesystému(podrobnějidiskutovánovkapitole 4). Na druhé straně je centralizovaný systém redistribuce finančních prostředků, který pomáhá za stejných podmínek omezit některé negativní motivace obcí a operátorů trhu (podrobnější diskuze vkapitole5).Vneposlednířaděhopakčinírelativnětransparentnímjasnévymezeníodpovědnostía pravidelnéaudityakontrolyvšechsoučástísystému.Odhadujese,žesevčeskémsystémupřibližně5 %firemvyhýbáodpovědnostiuspotřebitelskýchobalůa10%firemuobalůprůmyslových.Kombinace zmíněnýchaspektůpomáhářešitněkteréproblémypozorovatelnéukolektivníchsystémůvzahraničí ačinísystémstabilnímaefektivním(BIO,2014c). Obrázek č. 18: Vývoj množství využitých obalových odpadů v České republice (vtunách) EKO-KOM CENIA 801 207 685 483 717 310 678 170 618 983 557 468 547 645 585 911 592 549 565 569 719 083 711 223 708 427 603 144 751 628 690 047 621 273 607 005 635 892 484 926 464 640 424 698 406 126 333 770 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj:EKO-KOM,CENIA 46 2010 2011 2012 2013 2014 Obrázekč.19:MíramateriálovérecyklaceobalůvČeskérepublice(%) papír 90,8 94,2 sklo 93,9 93,8 plasty 93,5 90,5 85,9 84 70,5 70,5 69,1 71,2 69,9 73,1 75 74,4 71,6 64,6 62,9 50,2 44,3 45,5 2006 2007 43,8 37,6 2003 88,6 81,1 75,1 62,4 87,6 52,5 54 2009 2010 57 58,2 59,7 58,2 2011 2012 2013 2014 35 2004 2005 2008 Zdroj:CENIA Obrázek č. 20: Množství vytříděného obalového odpadu na obyvatele v systému sdruženéhoplněníEKO-KOM(kg/obyv.zarok) 35,9 35,8 36,6 2008 2009 2010 38,9 39,1 39,7 40,5 2011 2012 2013 2014 31,8 28 23,6 2005 2006 2007 Zdroj:EKO-KOM 47 Obrázek č. 21: Míra využití obalových odpadů (% z celkového množství daného materiálu),2014 EKO-KOM CENIA 93 89 73 72 75 73 67 79 65 62 21 papír sklo plasty kovy Zdroj:EKO-KOM,CENIA nápojovýkartón celkem 3.2 Německo 3.2.1 Všeobecnýpřehled Německýsystémnakládánísobalovýmiodpadyjeideálníproanalýzuefektivitynástrojůzaložených na principu EPR, a to hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je dospělost systému. Německá implementaceEPRpřinakládánísobalovýmiodpadyjevesvětějednouzvůbecnejstarších(daCruzet al.,2012).Nařízeníoprevenciarecyklaciobalovýchodpadůbylozavedenoužvroce1991.Druhým důvodemjsoumnohélegislativnízměny,kteréběhemletměnilyformusystému–německýsystém zažilmonopolakonkurencijaknaúrovniprovozovatelůsystému,takinaúrovnioperátorůtrhu.Různé formysystémulzetaksrovnávatvrámcistejnéhogeografickéhoakulturníhoprostředí. V Německu v současné době fungují paralelně dva systémy sběru obalových odpadů. Prvním je zálohovýsystémpronápojovéobalyadruhýmjeduálnísystémpokrývajícíostatníobalovéodpady. Zálohový systém pro nápojové obaly byl zaveden v roce 2003 a pokrývá nápojové obaly na jedno použitíoobjemu0,1až3litrůprominerálnívodu,pivo,alkoholickémíchanénápojearefreshment drinks. Spotřebitel zaplatí zálohu při zakoupení nápoje a při navrácení obalu je mu tato záloha vyplacenazpět(Monieretal.,2014). Duálnísystémvzniklvzáří1990jakoparalelnísystémkjižexistujícímusběrukomunálníhoodpadu. PůvodněmonopolníprovozovatelsystémuDSD(celýmjménemDualesSystemDeutschlandGmbH)byl vytvořen jako nezisková společnost po vyjednávání mezi výrobci obalů a vládou v očekávání tehdy nadcházejícího nařízení o obalech (Spasova, 2014; Quoden, 2016). Krátký časový horizont pro ambiciózní cíle, nezkušenost, nedostatečné kapacity pro zpracování plastových obalů, nízká kvalita sebraných obalových odpadů a problém černých pasažérů ovšem záhy přivedly systém do velkých 48 finančníchproblémů.Vsystémusesesbíralonepoměrněvelkémnožstvíobalovýchodpadůvzhledem kvybranýmlicenčnímpoplatkům.Finančnípříspěvkyvýrobcůtakbylyzdalekanedostatečnénapokrytí nákladů systému a vznikl deficit ve výši 400 milionů DM. Hrozilo, že provozovatel nebude schopen zaplatit své finanční závazky. Po vyjednávání s povinnými výrobci a vládou svozové společnosti souhlasily, že přemění své pohledávky ve výši 360 milionů DM na dlouhodobé půjčky a umožní tak systémunadálefungovat.Výměnoupakparticipujícísvozovéspolečnostizískalyexkluzivnídesetileté kontrakty, jednu čtvrtinu křesel v dozorovém orgánu DSD a možnost jmenovat jednoho ze 4 generálních ředitelů, konkrétně ředitele odpovědného za operační činnost nakládání s odpady (Quoden, 2016; Kelleher Enviromental, 2014; Spasova, 2014).23 Tento krok měl v pozdějších letech velkývlivnaprudcerostoucínákladysystémuabylsilněkritizovánantimonopolnímúřademNěmecka iEvropskéunie(Spasova,2014;OECD,2013). Když v roce 2003 došlo k uvolnění desetiletých kontraktů svozových společností, došlo k rozbití monopolu operátorů trhu a zavedení konkurence. V roce 2006 pak došlo i k liberalizaci na úrovni provozovatelů systému. DSD se změnilo v roce 2005 na ziskovou společnost, když byli její vlastníci (povinnívýrobci)donuceniautoritamiprodatsvépodílyprivateequityfirměKKR.EPRsystémnabázi vlastnictvípovinnýmivýrobcitakvNěmeckupřestalexistovatatrhsenaúrovniprovozovatelůsystému otevřel konkurenci (Flanderka, 2013; Kelleher Enviromental, 2014; Quoden, 2016). V následujících letech pak došlo k mnoha dalším novelizacím nařízení. Podstatné bylo zejména vytvoření clearingového centra v roce 2008 s cílem zajištění srovnatelných podmínek mezi soutěžícími provozovatelisystému. 3.2.2 Aktéřitrhu 3.2.2.1 Výrobciadistributoři Vněmeckélegislativějsouvymezenyčtyřirozdílnédruhyobalů,zekterýchplynouprojednotlivéaktéry natrhuodlišnépovinnosti(BIO,2014b;DIHK,2013): • • • • obaly(produktykobsáhnutí,ochraně,manipulaci,dodávceneboprezentacizboží), prodejníobaly(obaly,kteréjsounabízenyspolečněsezbožímvrámciprodejníjednotkya kteréjsoupoprvérozbalenyaodstraněnyuživatelemsamotnéhozboží), druhotnéobaly(dodatečnýmateriál,kterýnenínezbytnývzhledemkpožadavkům hygienickým,trvanlivostiaochrany), transportníobaly(materiál,kterýumožňujeazajišťujetransportzbožíachránízbožíběhem transportu). Prodejní obaly je dále třeba dělit podle typu jejich koncového spotřebitele, tedy na koncové spotřebitelesoukroméakomerční(taképoužívántermínprůmyslové).Součástíduálníhosystémujsou pouze obaly směřující k soukromým koncovým spotřebitelům. Pod ty spadají domácnosti a místa s podobným složením odpadu, zejména restaurace, hotely, jídelny administrativní zařízení, kasárny, nemocnice,vzdělávacízařízení,charitativníorganizace,pracovištěnezávislýchpracovníkůakulturní zařízení (kina, muzea, zábavní parky, sportovní stadiony atd.) a také některá zemědělská zařízení. V případě prodejních, transportních a sekundárních obalů pro komerční spotřebitele sice také platí povinnostzpětnéhoodběruarecyklace,alenejsouzdestanovenyžádnécílečikontrolyaorganizace jeponechánanasamotnýchvýrobcích(BIO,2014b;Spasova,2014;DIHK,2013). Výrobci mají tedy individuální odpovědnost za všechny prodejní obaly směřující ke koncovým uživatelům, které uvolní na trh. Ve výjimečných případech mohli výrobci původně řešit svou 23 Ovšemvletech2001–2002jeněmeckávládadonutilasetěchtokřeselvzdát(KelleherEnviromental,2014). 49 odpovědnost i individuálně (vlastní zpětný odběr) nebo v rámci tzv. oborových řešení, nicméně po nedávných legislativních změnách již individuální řešení není možné. Ve většině případů však mají výrobcipovinnostsvouodpovědnostpřevéstnatřetístranuauzavřítkontraktsjednímzexistujících provozovatelůsystému.Tomuplatílicenčnípoplatkyvzávislostinamateriáluaobjemuobalů.Poplatky musí plně pokrýt náklady sběru, třídění, recyklace a využití. Licencované objemy se hlásí Komoře průmyslu a obchodu (Industrie und Handelskammer – IHK). Oborová řešení jsou možná právě vpřípadechmenšíchkomerčníchprovozůsesrovnatelnýmsloženímodpadujakoudomácností(viz výše). V těchto případech tedy může být odpad sebrán a recyklován odděleně od sběru v duálním systému.Provozyvyužívajícíoborovéhořešenítedynemusíuzavíratsmlouvysprovozovatelisystému a obalová množství licencovat. Mají pouze povinnost podávat důkaz o organizaci sběru příslušným autoritámvjednotlivýchspolkovýchzemích.Tentodůkazmusíbýtpotvrzenodnezávisléhoauditora. Vpraxijsouvšakhlášenámnožstvíobalůsměřujícíchnatrhzaloženavíceméněnaodhadechažádné následné kontroly se již nedějí (Spasova, 2014). Jedním z prvních oborových řešení byl systém pro zpětný odběr nádob na motorový olej a kontejnery u benzínových pump. Následně ovšem provozovatelé systému ve spolupráci se zprostředkovateli zavedli stovky oborových řešení pro kantýny, pekařství a další drobné komerční provozy s rostoucím množstvím prodejních obalů. Ve skutečnostivšaknebylyvrámcitěchtořešenísesbíránytéměřžádnéobalovéodpadyavětšinajich nakoneckončilavduálnímsystému(Quoden,2016). Podobně jako u výrobců podléhají i u distributorů prodejní obaly licencování. V případě, že jsou prvními, kdo prodejní obaly uvádí na trh, musí uzavřít smlouvu s provozovateli systému a prodejní obalyvykázat.Distributořimajítaképovinnostpřevzítvrácenétransportníobalyazajistitodstranění čivrácenídruhotnýchobalů.Tytoovšemjižnepodléhajílicencování.Přizakládánísystémubylototiž usuzováno,žeprůmyslovýodpadjecennýabuderecyklovánvkaždémpřípaděanenítedytřebaho do systému připojit. Většina provozovatelů systému je však aktivní na obou trzích (Spasova, 2014). Vpřípadědistribucenápojovýchobalůsemusídistributořiúčastnitzálohovéhosystému(BIO,2014b). 3.2.2.2 Provozovatelésystému V současné době na německém trhu aktivně působí 10 provozovatelů systému.24 Kromě dříve monopolníhoDSD(kterésistáledržítéměř40%podílnatrhu)25jsoutotakéBellandVisionGmbH, INTERSEROHDienstleistungsGmbH(ISD),LandbellAGfürRückholsystems,RKDRecyclingKontorDual GmbH&Co.KG,VeoliaEnvironmentalServicesDualGmbH,ReclayVfw,ZentekGmbH&Co.KGaELS Dual.Vpřípadězájmuovstupdoduálníhosystémumusínovýprovozovatelsystémupožádatolicenci vkaždémfederálnímstátě,kdeplánujepůsobit26,musíbýtschopenzajistitplnépokrytísběruzdarma provšechnyspotřebitele,musíspolupracovatsmunicipalitamiazajistitsplněnízákonemstanovených cílů využití a recyklace (Spasova, 2014). Všichni provozovatelé systému si konkurují v rámci celého Německaatakévšechobalovýchmateriálů.27 24 Dvaznichovšemmajístejnéhovlastníka.Vsoučasnédoběsetakéoakreditaciuchází11.provozovatelsystému vevšech16spolkovýchzemích.Zatímjizískalvetřechznich(Quoden,2016). 25 Dlečíselza1.čtvrtletí2016(BVSE,2016). 26 Protože obvykle nemají odpovědní výrobci zájem pouze o lokální řešení své odpovědnosti, všichni aktivní provozovatelésystémupůsobípocelémúzemíNěmecka,tedyvevšech16spolkovýchzemích. 27 Teoretickylzesicevpřípadědvouprovozovatelůsystémuhovořitomateriálovéspecializaci.Timajíovšem společnéhomajitele,kterýtakrozčlenilčinnostimezidvaprovozovatele–jedensespecializujepouzenaskloa druhýnaostatnímateriály(Quoden,2016). 50 Systémy tříděného sběru se mohou regionálně lišit28, nicméně nejběžnější je nastavení se třemi kontejneryprorozdílnéobalovémateriály–papír,skloalehkýobalovýmateriál(plasty,plechovky, kompozityahliník).Sběrlehkéhoobalovéhomateriáluasklajevrežiiprovozovatelůsystému.Lehký obalovýmateriáljeobvyklesbíránvežlutýchkošíchčipytlích,povětšinoupřímozulicdomácností(v rámcipravidelnéhosběru)činasběrnýchbodechvjejichblízkosti–vpřípaděneobalovýchodpadů stejného materiálu vyhozených ve žlutých pytlích jsou náklady na jejich zpracování plně hrazeny zprostředkůprovozovatelůsystému(Quoden,2016).Prosběrsklaseobvyklevyužívásběrnýchmíst, častosoddělenýmikontejnerypročiré,zelenéahnědésklo.Papírovéakartonovéobalyjsousbírány společně s tiskovinami a dalšími papírovými (neobalovými) odpady, obvykle na sběrných místech vmodrýchkontejnerech.Sběrpapírujevrežiilokálníchautoritaprovozovatelésystémujimproplácí obalovýpodílsběru(BIO,2014b;daCruzetal.,2012;Spasova,2014)–množstvípapírovýchobalůje vcelkovémmnožstvítříděnéhosběruobalůpoloviční.Provozovatelésystémuhradíasijen25–30% nákladůtříděnéhosběrupapíru,alemajíprávostímtomateriálemobchodovat(Quoden,2016). Provozovatelé systému pro sběr využívají společné infrastruktury v rámci celého Německa. To tedy znamená,žebezohledunato,ukteréhoprovozovatelesystémujedanýodpadlicencován,můžebýt sebrán v rámci sdílené sběrné sítě. Centrální úřad duálních systémů v Německu (CODS)29 sebraný odpaddělímezijednotlivéprovozovatelesystémunazákladětržníchpodílů.Tijsoupakjižsamostatně odpovědnízatříděníarecyklacisvéhopodíluobalovýchodpadůaobchodsdruhotnýmmateriálem. Pět z existujících provozovatelů systému je vertikálně integrováno, tvoří tedy dceřiné společnosti aktivníchoperátorůtrhuaněkteréoperativníslužbytříděníavyužitívykonávají„in-house“.Obvykle všakvsystémupřevažujepřenášeníkonkrétníchčinnostínakládánísobalovýmiodpadynatřetístrany (BIO,2014b;Baum,2014;daCruzetal.,2012). Nákladysběrnéinfrastrukturyjsousdílenyvšemiprovozovatelisystémunazákladěsvýchtržníchpodílů stanovených CODS. Mezi lety 2004 a 2012 byla organizace vypisování veřejných soutěží na tříleté kontraktysběrnýchslužebpouzevrukouDSD.Odroku2012jekaždýprovozovatelsystémuodpovědný za organizaci v množství distriktů, která závisí na tržním podílu, a rozložení je rozděleno losem. Provozovatelsystémuodpovědnýzaorganizacisoutěževdanéoblastivybereodpadovouspolečnost amusínést50%nákladů,zbývajících50%jepakrozdělenomeziostatníprovozovatelesystémuna základě tržního podílu (rozdíly jsou poté kompenzovány v rámci jiných oblastí). Všichni ostatní provozovatelé systému pak musí se zvolenou společností uzavřít kontrakt. Veřejné soutěže jsou koordinovány skrze společnou online platformu a pod dohledem Federálního kartelového úřadu (Spasova,2014;daCruzetal.,2012;BIO,2014b). V současném systému tedy mohou povinní výrobci uzavřít licenční smlouvu s kterýmkoliv z aktivně působících provozovatelů systému a dostát tak svým zákonně stanoveným závazkům. Poplatky za licencované množství by měly pokrýt 100 % nákladů sběru, třídění a recyklace. Potenciální výnosy z prodeje druhotných materiálů pak provozovatelé systému mnohdy používají pro snížení poplatků vybíraných od výrobců, a tedy k získání konkurenční výhody (BIO, 2014b). Na jednu stranu je tedy obchodnímodelprovozovatelůsystémuzaložennaakvizicimnožstvílicencovanýchobalů,respektive získánípoplatkůodpovinnýchvýrobců(Baum,2014). 28 V současné době v Německu existuje více než 50 různých sběrných modelů – pozůstatek způsobu vzniku duálníhosystémunapočátku90.let,kdysemuseloDSDdohodnoutzvlášťnapodoběsběrnéhosystémusevšemi municipalitami(Quoden,2016). 29 VněmeckémjazyceGemeinsameStelledualerSystemeDeutschlandsGmbH,vanglickémjazyceTheCentral OfficeoftheDualSystemsinGermanyGmbHjeclearingovécentrumvlastněnéprovozovatelisystému. 51 Na druhou stranu nesou provozovatelé systému náklady za sběrnou infrastrukturu ve výši svého tržního podílu. Mají tedy vzhledem k tržnímu podílu protichůdné motivace, což vede díky komplikovanostianetransparentnostisystémukpodvodnýmjednáním.PřestožeCODSfungujejako clearingové centrum pro provozovatele systému – má na starosti vyhodnocení tržních podílů provozovatelů systému, rozdělení sesbíraných množství dle tržních podílů, alokaci dodatečných poplatkůakoordinaciveřejnýchsoutěžítak,abynebylanarušenakonkurence–nemámandátaani pravomoc řídit a monitorovat provozovatele systému. Dle rozhodnutí nejvyššího soudu federálního státuSeverníPorýní-VestfálskomusíCODSpřijmoutapoužítprovýpočettržníchpodílůizjevněchybně hlášené licencované množství v případě jeho potvrzení certifikovaným auditorem (BIO, 2014b). Sesbíraná,vytříděnáarecyklovanáčivyužitámnožstvíjsoudleváhykrytapoukázkamirecyklace/využití a spravována skrze elektronickou data platformu. Tato data jsou pak porovnávána s licencovaným množstvímdanýchodvětvíuSvazuněmeckýchkomorprůmysluaobchodu.Obvykle seobjevíroční nesrovnalosti, které ústí do následné finanční kompenzace mezi provozovatele systému (Spasova, 2014). Vpřípadězálohovéhosystémunápojovýchobalůexistujídvadruhyaktérů:společnosti,kterésechtějí účastnitzálohovacíhozúčtovacíhosystémuaplnícíspolečnosti.Účtujícíspolečnostipřejímajípoužité obaly (původem pocházející od certifikovaných plnících společností) a provedou finální zaúčtovaní zanesené do centrální databáze DPG (Deutsche Pfandsystem GmbH – Německý zálohový systém GmbH).Nazákladětohosepakbalancujízálohovépoplatkyapohledávkymezijednotlivéaktéry(BIO, 2014b). 3.2.2.3 Municipality Municipalitymajítradičněnastarostiveškerýkomunálníodpadkroměobalůa,jakjižbylozmíněno, veškerýpapírovýodpadvčetněobalů(provozovatelésystémupakplatímunicipalitámzaobalovýpodíl vesběrupapíru).Jejichspoluúčastjenicméněnezbytnáiprosběrostatníchobalovýchodpadůakaždý provozovatel systému má povinnost koordinovat svou činnost s municipalitou v místě sběru. Provozovatelésystémuplatímunicipalitámzavyužíváníaúdržbuveřejnýchsběrnýchmístatakéza osvětuširokéveřejnosti(Spasova,2014).Municipalitymohounavíczapatřičnýpoplatekpožadovat převzetí či společné využití sběrné infrastruktury. Mohou také žádat o společný sběr neobalových odpadůstejnéhomateriálu(BIO,2014b). 3.2.2.4 Operátořitrhu Kontraktovaníoperátořitrhu(svozovéfirmyaúpravciodpadů)musíprospotřebitelezajistitbezplatný sběrobalovýchodpadůvdostatečnéblízkosti.Mohoubýtzapatřičnýpoplateknucenivyužítexistující veřejné sběrné infrastruktury. Jsou také nuceni nést podíl na nákladech veřejnoprávních subjektů spojenýchskomunikací,alokací,údržbouačištěnímveřejnýchprostorprotříděnékontejnery(BIO, 2014b). 52 3.2.3 Hodnoceníefektivnostisystému–náklady Obrázek č. 22: Vývoj celkových nákladů na tříděný sběr obalových odpadů v Německu 2133 2130 2082 2119 2003 2036 1879 1874 1731 1697 1678 1460 1160 1061 960 621 0 20 Poznámka:Pozavedeníkonkurencenejsoujižcelkovénákladysystémudostupné,odroku2008jde tedypouzeoodhadDSDGmbH. Zdroj:Schmitz(2015) Ohledněnákladovéefektivnostijsoujednotlivístakeholdeřivněmeckémsystémuvíceméněveshodě –od90.letdošlokeznačnémupoklesunákladů.Skutečně,odkonce90.letpokleslycelkovénáklady systémunaméněnežpolovinu.Včemseovšemjejichnázorrozcházíjepříčinatétozměny.Najedné straně jsou zastánci příčiny v zavedení konkurence na úrovni provozovatelů systému, mezi ty patří zejménazástupcikonkurenčníchprovozovatelůsystému,aletakéSpolkovýkartelovýúřad.Tvrdí,že konkurence mezi provozovateli systému zvýšila efektivnost motivováním konkurujících si provozovatelůkzískávánízákazníkůzlepšovánímslužeb30asnižovánímpoplatků. Druhástranapakpoklesnákladůpřičítázavedeníkonkurencenaúrovnioperátorůtrhu(Spasova,2014; Baum,2014).Podrobnějšípohlednavývojnákladů(Obrázekč.22)dávázapravduspíšedruhéskupině. Velképočátečnínákladyjetakémožnéčástečněpřičístnavrubnezkušenosti–německáimplementace EPRnatrhusobalovýmiodpadyvznikalajakoprvníanebylotedymožnésepřibudovánísystémuopřít opředchozízkušenostizjinýchzemí.Zaváděnísystémuprovázelařadachybvedoucíažkhrozícímu finančnímu kolapsu (Spasova, 2014). Jak je z Obrázku č. 22 patrné, prudký nárůst nákladů jde ruku vrucesezavedenímdlouhodobýchkontraktůsoperátorytrhu.Naopakkprudkémupoklesuzačalo 30 Recyklačnítrhjetrhemumělým–jepoháněnpolitickoupoptávkouporecyklaci,nikolivpoptávkoupovinných výrobců. Motivací výrobců je tedy co nejméně nákladné dosažení zákonem stanovených závazků, spíše než „kvalita“recyklace.Konkurenčníbojvpodoběkvalitnějšíchslužebzhlediskadosaženérecyklacesetedyzdáz principuspíšenepravděpodobný. 53 docházetpřivypršenítěchtokontraktůaliberalizovánítrhunaúrovnioperátorů–tedyněkolikletpřed zavedenímkonkurencenaúrovniprovozovatelůsystému(KelleherEnviromental,2014;Spasova,2014; Baum,2014;OECD,2013).Ktomudošloažvroce2006.31Vestejnémroceovšemdošlokopětovnému vypršenítříletýchkontraktůsprovozovatelisystému,atedykvypisovánínovýchveřejnýchsoutěží,což mělo vliv na další pokles nákladů. Baum (2014) také poukazuje na podobný nákladový vývoj v sousedním Rakousku, které ovšem v té době mělo pouze jediného monopolního provozovatele systému,kolektivníorganizaciARA(AltstoffRecyclingAustria).Přestotamdošlovobdobí1995až2012 kpoklesunákladůo58%. Někteří stakeholdeři také poukazují na to, že i kdyby cenová konkurence skutečně vedla k vyšší nákladovéefektivnosti,současnýnárůsttransakčníchnákladůvsouvislostisezavedenímkonkurence jenepopiratelný(Spasova,2014;Baum,2014).Vezvýšenítransakčníchaadministrativníchnákladůpo zavedení konkurence mezi provozovateli systému jsou stakeholdeři v Německu ve shodě (Spasova, 2014). 3.2.4 Hodnoceníefektivnostisystému–vyhýbaníseodpovědnosti Jak již bylo poznamenáno, obchodní model provozovatelů systému je na jedné straně založen na akvizici licencovaného množství, tedy získání co největšího tržního podílu, a na druhé straně čelí nákladůmzaspolečnouinfrastrukturuproporčněkjejichtržnímupodílu,ztohotohlediskamajítedy zájemmíttržnípodílconejmenší.Vznikázdeekonomickévěděvelmidobřeznámátragédieobecní pastviny.Problémobecnípastvinypopisujesituaci,kdyjepastvinavespolečnémvlastnictvívětšího množství vlastníků (obce) a každý z nich má zájem nechat své stádo spásat co největší množství pastviny. Zároveň chce ovšem přenechat náklady údržby na ostatní vlastníky. Tato situace nevyhnutelně vede k výslednému znehodnocení společného vlastnictví. Dosadíme-li si za obecní pastvinuspolečnousběrnouinfrastrukturuazavlastníkyprovozovatelesystému,sedítentoklasickýa jednoduchýekonomickýpříkladvelmipřesněnasituacivněmeckémsystémuzposledníchlet. ProvozovatelésystémuhlásíCODSmnožstvíatypobalů,kterésiunichpovinnívýrobcilicencovali.Na základětěchtoreportůpakCODSčtvrtletněstanovujecelkovémnožstvílicencovanýchobalůatržní podílkaždéhoprovozovatelesystémuvkaždémstátěaprokaždýzetřítříděnýchmateriálů(papír,sklo, lehkéobaly).Navypočtenýchtržníchpodílechpakzávisípoplatkyprovozovatelůnachodsystému,tedy napoplatkynapokrytínákladůsběruanadodatečnéslužbyumunicipalit.Dalšíkomplikacitvořítaké možnosti vlastního zpětného odběru a oborová řešení. Provozovatelé systému se nestarají jen o obalové odpady domácností, ale také nabízejí řešení likvidace odpadu pro maloobchodníky – zpracovávajíobaly,kterézákaznícinechávajívobchodě(vlastnízpětnéodběry),adálesestarajíomísta jako restaurace, hotely, nemocnice, kina atp. (oborová řešení – viz výše). Tržní podíl provozovatele systémujetotiždánpouzelicencovanýmmnožstvím,množstvívoborovýchřešeníchavlastnízpětný odběr se do něj nezapočítávají. To vytváří prostor pro manipulaci s ohlašovaným licencovaným množstvím(Spasova,2014). Provozovatelésystémuumožňujísvýmzákazníkůmskrzespolečnouonlineplatformuelektronických poukázek recyklace/krytí reportovat velké množství odpadu v rámci těchto alternativních řešení (Spasova, 2014). Předkládání nejasných potvrzení o hmotnosti v rámci vlastního zpětného odběru častoveskutečnostipocházízrecyklaceprůmyslovýchobalovýchodpadů.Protytoprůmyslovéobaly taképlatícílenařízeníoobalech,aletitovýrobcinemajípovinnostpřipojeníkduálnímusystémuani 31 Je třeba poznamenat, že výše poplatků odpovědných výrobců je v konkurenčním systému předmětem obchodního tajemství a skutečné náklady odpovědných výrobců jsou tak v následujících letech spíše jen odhadem. 54 nemusípředkládatsátuevidenciadůkazoprovedenérecyklaci(Baum,2014).Provozovatelésystému jsouvšakmnohdyaktivnínaoboutrzích,cožjimtyto manipulaceusnadňuje.Povinnívýrobcisitak minimalizujíoficiálnílicencovanémnožstvíaprovozovatelésystémusvůjtržnípodíl(Spasova,2014). Tentoodpadpřestokončívespolečnésběrnésíti,anižbysejehovýrobcipodílelinanákladechsystému (Wenzel, 2014). Kontrolní úřady (zemská ministerstva životního prostředí) na tuto situaci víceméně rezignovalyadohledsespíšeneprovádí(Baum,2014).Vpřípaděněkterýchprovozovatelůpaklzetaké hovořit o selektivním výběru a preferenci rentabilnějších materiálů.32 V roce 2014 bylo oficiálně evidovánopouze700000tunlehkýchobalů.Vesběrnémsystémujichovšemskončilo2,4milionutun. Pozpřísněnírelevantnílegislativydošlokezvýšenílicencovanéhomnožstvína1,5milionutun(Quoden, 2016).Problémemjsoupaktakéfirmy,kterésesvéodpovědnostivyhýbajíúplněadosystémuseani nepřihlásí.Díkykomplikovanémuanetransparentnímusystémujeněkdyvelmiobtížnétakovéfirmy odhalit(VKU,2014). Problém s manipulacemi licencovaného množství kulminoval zejména v roce 2014. Provozovatelé systémuprovozovalipopsanévyhýbacípraktikyvtakvelkémmnožství,žehrozilafinančnínestabilita systémuařadaaktérůnatrhubylapřesvědčenaonevyhnutelnémkolapsu(Spasova,2014).Vprvním čtvrtletí 2014 došlo k poklesu licencovaného množství o cca 25 % (VKU, 2014). Rozdíl mezi licencovanýmaskutečněvytříděnýmmnožstvímobalovýchodpadůtakdosáhldokonce60%(Quoden, 2016).PodvodyvhlášenémmnožstvíbylypodleDSDtaképatrnézjejichneměnícíhosetržníhopodílu. DSDvroce2013přišloovelkézákazníky,kteřípřešlikekonkurentům(provozovatelůmsystému).Dle existujícíhomechanismujimtakmělproporčněklesnouttržnípodíl.Toseovšemnestaloajejichtržní podíl zůstal prakticky beze změny na 50 %, neboť silně poklesla i čísla nahlášená jinými systémy (Bünder,2014).DSDtakvúnoru2014vypověděloclearingovésmlouvyaoznámiloúmyslzaložitnové „transparentní“clearingovécentrum(Europaticker,2014;DerGrünePunkt,2014).KrokyDSDpakbyly následoványidalšímiprovozovatelisystému(Quoden,2016). Ve2.čtvrtletí2014sehlášenáčíslaještěvícepropadla.Kdybyčíslanahlášenáprovozovatelisystému byla správná, bylo by licencováno jen o něco více, než je čtvrtina skutečného množství obalových odpadů,kterésenashromáždívežlutýchpytlíchapopelnicíchpoblíždomácností.Zhrubastejnýpodíl byskončilvodvětvovýchřešeníchavezpětnémodběru(BellandVision,2014).Vreakcinazmíněné problémydošlokněkolikazměnámvestávajícílegislativě.Napřelomuroku2014a2015bylozakázáno účtování obalových odpadů domácností, které byly údajně vráceny v místě nákupu. Došlo také kvelkémuomezenívyužíváníoborovýchřešení–provozovatelététoslužbymusínynídokázatpočet sběrných míst a poskytovat každoročně speciální reporty (Quoden, 2016). Vlastní zpětný odběr výrobcůbyljižúplnězakázánopárletdříve.Zavedenítěchtozměnbyloprofungovánísystémukrokem správným směrem a podařilo se tím do určité míry omezit rozšířené vyhýbání se odpovědnosti. Plánováno je také nahrazení současného clearingového centra vlastněného provozovateli systému (CODS) centrem novým, které bude vlastněno povinnými výrobci a bude mít právo monitorovat a kontrolovatjakpovinnýprůmysl,takprovozovatelesystému(Quoden,2016). Provozovatelésystémunemajípovinnostzveřejňovatvýšiúčtovanýchlicenčníchpoplatků33,jsoutotiž předmětem obchodního tajemství. To může mít kromě obecné vnější netransparentnosti systému ještě jeden důsledek, cenovou diskriminaci menších výrobců. Výrobci, kteří na trh dodávají velké množstvíobalů,majísilnějšípozicipřivyjednávánísprovozovatelisystému.Mohoutakpotenciálně vyjednat podstatně lepší cenové podmínky a mít menší náklady (relativně k objemu) při plnění zákonem stanovené odpovědnosti. Není tedy překvapením, že jedním z důsledků nevyrovnanosti 32 Vanglickémjazycesetatopraxenazývácherry-picking. Potenciálníklientimohouzjistitvýšiúčtovanýchpoplatkůujednotlivýchprovozovatelůsystémunapožádání (BIO,2014c). 33 55 vyjednávacích pozic je existence zprostředkovatelů. Ti spojují dohromady odpovědnost mnoha výrobců,takabynavýšililicencovanémnožstvíamohlivyjednatlepšíceny(Quoden,2016). 3.2.5 Hodnoceníefektivnostisystému–dosaženámírarecyklace Jakhodnotíefektivituněmeckéhosystémusamotnístakeholdeři?Německýfederálníkartelovýúřad vesvézprávězroku2012hodnotízavedeníkonkurencenaúrovniprovozovatelůsystémupřevážně pozitivně.Tvrdí,žezavedeníkonkurencevedlokinovacímvtřídícíchtechnologiích,obzvláštěvpřípadě lehkých obalových materiálů, a tedy i ke zvýšení kvality tříděného materiálu a ke zlepšení měr recyklace.Německosepravidelně držínapředníchpříčkáchvevropskémsrovnánídosaženýchměr recyklace. To je v rozporu s běžným předpokladem, že zavedení konkurence mezi provozovateli systému provází snížení měr recyklace. U provozovatelů se totiž předpokládá preference méně nákladnýchzpůsobůnakládánísodpady,jakojespalováníčiskládkování(Spasova,2014).Jakjepatrné z Obrázku č. 23, podle oficiálních čísel Eurostatu zavedení konkurence na úrovni provozovatelů systému v roce 2006 skutečně neprovázel výrazný pokles míry recyklace plastů (obvykle z tohoto hlediskarizikovýmateriál). Obrázekč.23:MírarecyklaceplastůvNěmeckuavybranýchstátechEU(%) EU15 Českárepublika Německo Rakousko 70,0 60,0 61,1 59,1 58,6 50,0 53,4 40,0 51,8 52,8 49,4 48,5 49,5 49,4 47,3 48,4 49 44,4 39,1 41,3 42,7 30,0 20,0 10,0 0,0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat Nicménětentonázornenípodpořenzevšechstran(Spasova,2014).JakpoukazujeBaum(2014)vesvé studii, interpretace kartelového úřadu nemusí být úplně správná. Problém je v německé metodě výpočtumíryrecyklaceavyužití.Mírarecyklaceavyužitíjezaloženanalicencovanémmnožství,což, jakjižbylodiskutovánovýše,přiabsencidůslednékontrolymůžebýtznačněvzdálenorealitěnatrhu. Využití licencovaného množství jako referenční hodnoty se zdá být teoreticky v pořádku – všechny odpovědnéspolečnostibymělylicencovatskutečnémnožstvíobalů,kterédodajínatrh.Licencované množstvíbytakmělobýtvsouladusmnožstvím dodanýmnatrhatedyi smnožstvímvýsledného obalovéhoodpadu.Avšakdlemnohatvrzeníjeskutečnásituaceznačněvzdálenatomutoteoretickému předpokladu. Baum (2014) uvádí, že rozdíl mezi licencovaným množstvím a množstvím obalových 56 odpadů,kteréjsouskutečněsesbírány,můžebýtněkdemezi30a44%.34DlestudieBIO(2014b)je licencováno dokonce asi jen 50 % materiálu končícího v tříděném odpadu domácností. Hlavními příčinamitohotorozdílujsoujakpodvodnémetodyprovozovatelůsystémupopsanévýše,takobecně vyhýbánípovinnýchvýrobcůzákonemstanovenýmpovinnostem.Tojemimojinéumožněnosložitostí anetransparentnostísystému(Spasova,2014;BIO,2014b;VKU,2014). Problémemjetaké„vstupový“charaktervýpočetnímetodyrecyklace.Toznamená,ženěmeckýzpůsob kalkulace používá při výpočtu množství obalového odpadu, které se dostane do dotřiďovacího/recyklačního zařízení, nikoliv množství materiálu, které je skutečně zpracováno pro výrobunovýchvýrobků.Nicménědleněkterýchtvrzeníkončínakonecpodstatnáčásttohotomateriálu ve spalovnách s energetickým využitím. Vzhledem k zmíněným problémům tak může být míra recyklace zachycená ve statistikách Eurostatu značně nadhodnocena (Spasova, 2014). Baum (2014) uvádí,žeskutečnámíramateriálovérecyklaceplastůmůžebýtvesrovnánístouoficiálněhlášenou pouzepoloviční.35 3.3 Rakousko 3.3.1 Všeobecnýpřehled Podobně jako Německo i Rakousko si prošlo poměrně dlouhým vývojovým procesem, co se týče nakládání s obalovými odpady. V roce 1993 vstoupil v platnost zákon o obalových odpadech36. Ten ukládalpovinnostuvéstdopraxecelonárodnísystémprovyužitíobalovýchmateriálůdoříjnatéhož roku(Perchards,2009).Přesnějiřečeno,zákonnařizovalnověvšemaktérůmtrhu,kteřísvoučinností umisťujíobalovémateriálynarakouskýtrh,tytoobalybezplatněpřijmoutzpětanavlastnínákladyje recyklovat. Konkrétními osobami, jichž se toto nařízení týkalo, byli a zároveň stále jsou (Altstoff RecyclingAustria,b.r.): výrobciobalovýchmateriálů, importéřiajinéosoby,kteréobchodujísobalovýmimateriálynebobalenýmikomoditami, osoby,kterévyužívajíobalovémateriályprouchovávánísvýchvýrobkůajejichexpedici, firmy,kterémajíregistrovánomístosvéobchodníčinnostimimoRakousko(avšakvrámciEU) adodávajíbalenévýrobkynarakouskýtrh. V reakci na tuto právní úpravu vznikla již zmíněná první kolektivní organizace ARA. Jedná se o neziskovou organizaci, jejíž hlavním úkolem je přebírat povinnosti výše zmíněných povinných osob. ARAsestaráonaplňovánízákonempředepsanýchkvótrecyklaceavyužitíobalovýchmateriálůprosvé partnery. V naplňování těchto cílů spolupracuje s rakouskými městy a obcemi, odpadovými společnostmi a s více než třemi stovkami recyklačních a likvidačních firem. Od roku 1993, kdy byla založena, působí jak v oblasti průmyslových obalových odpadů, tak v oblasti obalových odpadů produkovanýchrakouskýmidomácnostmi.OdsvéhovznikupůsobilaARAmonopolněvoboutěchto segmentech rakouského trhu s obalovými odpady. O své dominantní postavení přišla nejprve vprůmyslovémsektoru,polegislativníúpravěrakouskéhozákonaoobalovýchodpadechvroce1996. OvšemipřestentofaktdrželaARApodílnatrhusprůmyslovýmiobalyvevýši95%aždoroku2010 (Flanderka,2013). • • • • 34 Rozdílnost odhadů vychází mimo jiné i z odlišné metody výpočtu. V některých případech jsou ve výpočtu zahrnutyijednocestnénápojovéobaly,zatímcovněkterýchzahrnutynejsou(Baum,2014). 35 Neberevpotazjednocestnénápojovéobaly(Spasova,2014). 36 TheAustrianPackagingOrdinance(VerpackVO)(AltstoffRecyclingAustria,b.r.). 57 V řadě čtvrtá úprava obalového zákona, platná od 1. 1. 2015, pak přinesla dlouho očekávanou liberalizaci i na trhu s obalovými odpady z domácností. Zatímco sektor průmyslových obalů byl poměrnězáhy,pouvedeníprvníhoobalovéhozákona,uvolněnveprospěchkonkurenčníhoprostředí mezivícekolektivníchorganizací,sektordomácnostídlouhoodolávaltržnímtlakům.Přestožeformálně bylakonkurencevtomtoodvětvípovolena,ažnověvznikláúpravaobalovéhozákonapřineslaskutečné otevřenítrhu.TétozměněpředcházelydlouhédebatyatakédvěnapomenutíARAodEvropskékomise v letech 2003 a 2012 (Flanderka, 2013) za zneužívání monopolního postavení a bránění vstupu ostatnímkolektivnímorganizacímnatrh(EuropeanCommission,2013). Kroměuvolněnítrhusobalovýmiodpadyzdomácnostípřinášínováverzeobalovéhozákonaněkteré další úpravy. Mimo jiné upřesňuje definici kategorií průmyslových obalů a obalů z domácností. Doposud byly tyto dvě odlišné kategorie obalů identifikovány kolektivními organizacemi různým způsobem.Stávalose,žeobalovéodpadysebranésystémemproobalovéodpadyzdomácnostíbyly identifikoványjakoprůmyslové.Tendencekzáměrnémupřikláněnísekprůmyslovýmobalůmvychází z faktu, že tarify na průmyslové obaly jsou výrazně nižší než tarify na obaly z domácností, což šetří nákladyprovozovatelů.Vkonečnémdůsledkutakdocházelokodlivufinančníchprostředkůurčených kfinancovánísystémusběruobalůzdomácností.Svidinounastupujícíkonkurencevtomtoodvětví existovala obava z intenzivnějšího zneužívání nejasné specifikace obalů za účelem snížení nákladů povinnýchosob.Dalšímvedlejšímefektem,kterýstímtochovánímpochopitelněsouvisí,jepotenciální snížení vykázaných recyklačních měr v sektoru domácností. Z toho důvodu nová verze zákona o obalechjasněrozlišujeobalyzdomácnostíaprůmyslu,přičemžneponecháváprostorproindividuální interpretaci(BIO,2014a;Spasova,2014). StručnětedyEPRsystémvRakouskufungujetímzpůsobem,žepovinnéosobydelegujísvépovinnosti související se správou obalových odpadů na kolektivní systémy. Kolektivní systémy obhospodařují správu obalových odpadů pro své klienty, od kterých za tímto účelem vybírají poplatky podle stanovených tarifů. Kolektivní systémy hradí 100 % nákladů systému. Zároveň jsou příjemcem jakýchkolivziskůzprodejesurovýchmateriálůvzniklýchrecyklací.Tytoziskyjsouzdrojemprosnižování tarifůkolektivníchsystémů.Nasběrasvozodpadůkolektivníorganizacenajímajíslužbysoukromýcha veřejných(obecních)firemformoupravidelnýchtendrů.Stejnýmzpůsobemjsouvybírányirecyklační firmy(Spasova,2014).NapříkladARApořádátendrynatytoslužbyvintervalech3–5let(BIO,2014a). Nejčastějšípodobasběrnéhosystémuvsegmentuobalůzdomácnostívypadánásledovně(Spasova, 2014;ARA,2015): • • • osběrskleněnýchobalůsestarákolektivnísystémAGR(AustriaGlassRecyclingGmbH) prostřednictvímsvýchkontejnerůnačiréabarevnéskloumístěnýchveměstskýchi venkovskýchoblastech, papírovéobalyakartonyjsousbírányvespeciálníchpytlíchzulic(kerbside)nebokontejnerů společněsesměsíostatníhopapíru, stejnýmzpůsobemjsousbírányilehkéobalyvčetnětěchplastových–vespeciálníchžlutých pytlíchjsousbíránypřevážnězvenkovskýchoblastí,zatímcoveměstechsevyužívají kontejnery. RakouskosetedyzmonopolníhozřízeníEPRsystémunaúrovnikolektivníchorganizacípostupemčasu dopracovaloažkjehotržnívariantě.ARAstáledominujevobousegmentech,avšakpostupemčasuse jejítržnípodílrozmělňujeimezidalšíkolektivnísystémy.Zanějakýčasbudezajímavévyhodnotit,jaký vlivmělouvolnění trhuzejména v segmentu domácností, aporovnatefektivnostoboutypůtržních variantzpohledůvšechúčastníkůsystému. 58 3.3.2 Aktéřitrhu 3.3.2.1 Výrobciadistributoři Jakjižbylouvedeno,výšezmíněnívýrobciadistributořiobalovýchmateriálůjsoupovinnidlezákonao obalovýchodpadechpřijmoutzpětveškeréjiminatrhumístěnéobaly,atozdarmanavlastnínáklady. Musípřitomdodržovatminimálníkvótyprojednotlivémateriály,takjakjedefinujerakouskýzákono obalových odpadech na základě směrnice Evropské Unie (EU Packaging Directive). Povinné osoby v naprosté většině případů delegují tyto své povinnosti na kolektivní systémy typu ARA. Kolektivní organizace pak za své klienty organizují sběr, třídění a zpracování obalových materiálů, přičemž garantují dodržování předepsaných měr recyklace a využití. Povinné osoby platí kolektivním organizacímpoplatkydlepředepsanýchtarifůprokaždýmateriálnazákladěprodukovanéhomnožství obalovýchodpadů. Povinnéosobymajímožnostpostaratseovyužitísvýchodpadůnaindividuálníbázi,beztohoanižby seregistrovaliuněkterézkolektivníchorganizací.Vtakovémpřípaděovšemčelístriktnějšímkvótám (vizTabulka č. 2). Tabulkač.2:Kolektivnívs.individuální(předepsané)míryrecyklacevRakousku Úroveň/Typmateriálu Papír Sklo Plasty Kolektivnípovinnost(%) 60 60 22,5 Individuálnípovinnost(%) 90 93 40 Zdroj:BIO(2014a) V roce 2012 se podle dostupných zdrojů rozhodlo pro individuální správu svých obalových odpadů zhruba400výrobců(BIO,2014a).Prosrovnání,ARAvroce2012zastupovala15550povinnýchosob (ARA,2015). Zmíněným povinnostem vyplývajícím z obalového zákona se mohou vyhnout drobní výrobci, obchodníciiimportéři,pokudumisťujínatrhročnímnožstvíobalovýchmateriálů,kterénedosahuje následujícíchhodnotprojednotlivémateriály(AustrianGovernment,2006): • • • • • • sklo:800kg, kovy:100kg, dřevo:100kg, papír:300kg, ostatní:50kg, nebopokudjejichročníobratnedosahujealespoňvýše726728,34EUR. Od 1. 1. 2015, na základě nové verze obalového zákona, již není možné, aby povinné osoby organizovalysběrobalůzdomácnostíindividuálně.Zatímtoúčelemmusívyužítněkterézkolektivních organizací.Individuálníkvótysetaknadálebudoutýkatpouzeobalovýchodpadůvyprodukovaných průmyslem(Brantner,2015). Povinnéosobymohouvyužítzároveňslužebjednéivícekolektivníchorganizací.Mohoutakčinitjednak na základě odlišných materiálových specializací, případně i v rámci jedné materiálové kategorie obalových odpadů. Pokud například dvě či více kolektivních organizací obhospodařují pro jednu povinnouosobustejnoumateriálovouoblast,respektivespadajídostejnétarifníkategorieobalových odpadů, musí tato firma informovat všechny zainteresované systémy o jejich podílu na daném obchodu.Zároveňkolektivnísystémymusíakceptovatkaždoupovinnouosobu,kteráprojevízájemo 59 jejich služby. Současně všem svým členům musí účtovat stejné tarify, aby nedošlo k záměrnému znevýhodněníněkterýchpovinnýchosob.Tytotarifymusíbýtveřejnědostupné(ARA,2016). 3.3.2.2 Provozovatelésystému VRakouskupůsobícelkemsedmkolektivníchprovozovatelůsystému37(Sammel,2015).Všichnifungují natrhusprůmyslovýmiobalovýmiodpady.Vsegmentuobalovýchodpadůzdomácnostívroce2014 operovala pouze ARA. Ta byla doplňována ještě dvěma dalšími organizacemi. Tyto tři kolektivní systémysiovšemnavzájemnikteraknekonkurovalyvzhledemkodlišnýmmateriálovýmspecializacím. Jednou z nich je již zmíněná AGR, která je partnerskou organizací ARA a která má na starosti sběr skleněných obalů z rakouských domácností. Druhou kolektivní organizací je pak Öko-Box. Ta byla založenajižvroce1991amávpopisuprácesběrnápojovýchobalů.DnessystémÖko-Boxpokrývá celéúzemíRakouskaavyužíváho95%výrobců,jejichžprodukceodpovídádanémuzaměřeníslužeb Öko-Box. Systém funguje na bázi speciálních kartonů, které jsou zdarma distribuovány do každé domácnosti.Tytospeciálníkartonynaplněnépoužitýminápojovýmiobalyjsoupakpravidelněsbírány formoukerbsidesběru,případnějemohoulidébezplatnězaslatpoštoudosběrnéhodvora.Novýzákon oobalovýchodpadechurčuje,žekaždákolektivníorganizacejepovinnakoncentrovat senasprávu jednohonebovícemateriálovýchdruhů,nikolivnaspecifickýtypobalůvrámcijednézmateriálových kategorií, jako jsou například právě nápojové obaly (Spasova, 2014a). Z tohoto důvodu proběhlo strategickéspojeníARAAGaÖko-Box(ARA,2015). Doliberalizovanéhosegmentusobalyzdomácnostíavizovalovstuphnedněkolikkolektivníchsystémů jižaktivníchvprůmyslovémodvětví.Vsoučasnéchvílivroce2016nabízíslužbysobalyzdomácností šestkolektivníchorganizací.Kromějižzavedených,jakoARA(jejížsoučástíjetakésystémÖko-Box)a AGR,tojsou:BonusHolsystem,ReclayUFH,InterserohaLandbell(Sammel,2015).Vzhledemktomu, že rakouský zákon o odpadech (Waste Management Act) zakazuje duplicitu sběrných kapacit, musí nově příchozí kolektivní organizace uzavřít dohodu se systémem, který již v dané oblasti sběr provozuje.Tedynověpříchozíkolektivníorganizacemusíuzavřítdohodusestávajícímprovozovatelem systémuosdílenísběrnýchkapacitaorozdělenímnožstvíspravovanéhoobalovéhoodpaduastím souvisejícíchnákladůpodlesvéhostávajícíhotržníhopodílu.Vpřípadě,ževlastníkemsběrnýchkapacit jsouobce,pakkolektivníorganizaceuzavírádohodupřímosnimi.Tentosystémrozdělenítrhubyměl platitaždokonceroku2017.Vtédoběvypršístávajícíkontraktysoučasnýchprovozovatelůsystému. Vroce2016započneprocesvýběrovéhořízenínasběrobalovýchodpadůvRakouskuproobdobí2018– 2022.Vkvětnu2016budoukolektivnímorganizacímformoulosupřidělenyoblastipůsobnosti(vrámci regionů) na základě jejich tržních podílů. Od roku 2018 tedy bude platit nové rozdělení trhu kolektivních organizací v celé zemi (Keri, 2015). Nově příchozí provozovatelé systému budou mít rovnou příležitost získat podíl na službách municipalitám na základě svého tržního podílu. Provozovatelé, kteří se rozhodnou nezúčastnit tendrů, budou opět odkázáni na sdílení sběrných kapacit(Spasova,2014;Brantner,2015).Těmorganizacím,kterýmsenepodařízískat5%tržnípodíl běhemtříletéhopůsobení,budouodebránylicenceministerstvemživotníhoprostředí(Spasova,2014). Cosetýčeobchodníhocharakterukolektivníchorganizací,existujerozdílmeziARAazbytkemtrhu. ARA je nezisková organizace vlastněná rovným dílem zástupci třech sektorů povinných osob – velkoobchodníkyamaloobchodníky,podnikatelivyužívajícímiobalovémateriályprosvézbožíataké výrobciobalovýchmateriálů.Jakýkolivaktértrhusobalovýmiodpady(povinnéosoby)semůžepřipojit kespolečnémuvlastnictvíARA.Pouzeodpadovéspolečnostijsouvýjimkouanemohousepodíletna řízeníARA.NicménězástupciodpadovýchspolečnostímajízastoupenívdozorčíraděARA,kdesedí někteří zástupci recyklačních a odpadových společností, kteří spravují část sebraného obalového 37 ARA,AGR,LandbellAustria,BonusHolsystem,InterserohAustria,ReclayUFHaGUT. 60 odpadu. Kromě toho v dozorčí radě mají své zástupce také velké firmy, které produkují značné množství obalových materiálů. Existují obavy, že by tito velcí hráči mohli upřednostňovat některé odpadové firmy před ostatními (ARA, 2015; BIO, 2014a). Ostatní, v Rakousku působící kolektivní systémy, na rozdíl od ARA, jsou všechny tržního charakteru a mají různorodou strukturu vlastníků. NapříkladInterserohAustriavlastnickypatřídoněmeckéskupinyALBAInterserohGroup.Reclayjetaké zčástivlastněnněmeckouspolečnostíGermanReclayGroup. Vzhledem k neziskovému charakteru ARA jsou jakékoliv zisky použity na snížení nákladů povinných osobvsystémuprostřednictvímsníženíúčtovanýchtarifů.Mezilety1995a2013díkyvelkýmziskům ARAsnížilaprůměrnéúčtovanétarifyo61%(ARA,2015).VTabulce č.3jeuvedenpřehledněkterých základníchukazatelůzaroky2011–2014,kdejemožnépozorovattrendpoklesunákladůkolektivního systému.Zatímcomnožstvílicencovanýchpartnerůaspravovanéhoobalovéhoodpaduroste,celkové poplatkydosystémuodpovinnýchosobklesají. Tabulkač.3:ARA–přehledzákladníchukazatelůsystému,2011–2014 Ukazatel 2011 2012 2013 2014 Příjmyzpoplatků(milionEUR) 158,4 143,8 135,8 132,7 Početlicencovanýchpartnerů 15416 15550 16035 16341 Objemspravovanéhoodpadu(tun) 834304 829607 835465 844948 Objemvyužitéhoodpadu(tun) 782196 778240 782781 805142 Podílvyužitéhoodpadu(%) 93,75% 93,81% 93,69% 95,29% Zdroj:ARA(2015;2014). NaObrázkuč.24lzevidětvývojtarifůutřechhlavníchobalovýchmateriálůprosektordomácností.Na rozdílodpoměrněkonstantníchtarifůnaskleněnéapapírovéobalyjsoutarifynaplastovéobalyčastěji upravovány. Paradoxně, krátce před a po zavedení konkurence na trhu s obalovými odpady z domácností, se tarify na plastové obaly rok od roku zvyšují. Tento jev může souviset s nutností financovat inovaci sběrných systémů s ohledem na nové tržní výzvy a striktnější podmínky sběru a využití obalových odpadů, které přináší nová verze obalového zákona(ARA, 2016). Dalším takovým důvodemmohoubýtvyššínákladyspojenésestriktnějšímipravidlyodškodňováníobcízanevytříděné obalovéodpadyvesměsnémodpadu(Spasova,2014). 61 Obrázekč.24:Vývojvýšetarifůnaobalovéodpadyzdomácností(EUR/kg),2007– 2016 Papír Sklo Plasty 0,760 0,670 0,610 0,610 0,610 0,610 0,560 0,565 0,560 0,530 0,105 0,105 0,105 0,130 0,120 0,061 0,061 0,071 0,071 0,071 0,095 0,071 2007 2008 2009 2010 2011 2012 0,095 0,071 0,090 0,071 2013 2014 0,095 0,082 0,095 0,087 2015 2016 Zdroj:ARA(2008;2009;2010;2011;2012;2013),PROEurope(2008;2009;2015;2016) VTabulceč.4lzevidětporovnánítarifůvetřechmateriálovýchkategoriíchvrámcisektorudomácností pro rok 2016. Nově nabité konkurenční prostředí udržuje tarify vybraných společností blízko sebe, avšaksdrobnýmirozdíly.ARAmánejvyššítarifynapapírovéaplastovéobalyvporovnánísostatními kolektivnímiorganizacemi.KolektivníorganizaceBonusHolsystemmánejvyššítarifynaskleněnéobaly. Tabulkač.4:Přehledtarifůkolektivníchsystémůprorok2016–sektordomácností (EUR/kg) ARAAG BonusHolsystem Interseroh ReclayUFH Papír 0,095 0,094 0,091 0,092 Sklo 0,087 0,090 0,085 0,086 Plasty 0,610 0,605 0,600 0,599 Zdroj:(PROEurope2016;ReclayUFH2016;Interseroh2016;BonusHolsystem2016) Natrhusprůmyslovýmiobalyreprezentujíplastovéobalyprůmyslovéfólie,unichžtarifypostupem času klesají (viz Obrázek č. 25). Zároveň jsou tarify na tomto trhu více vyrovnané (téměř totožné), pravděpodobnědíkydéletrvajícímukonkurenčnímuprostředí(vizTabulkač.5). 62 Obrázekč.25:Vývojvýšetarifůnaprůmyslovéobalovéodpady(EUR/kg),2007– 2016 Papír Plasty 0,162 0,120 0,120 0,120 0,120 0,090 0,090 0,090 0,070 0,070 0,050 0,042 0,042 0,045 0,042 0,033 2007 2008 2009 2010 2011 2012 0,033 2013 0,035 0,033 2014 2015 0,035 2016 Zdroj:(ARA2008;PROEurope2008;PROEurope2009;ARA2010;ARA2011;ARA2012;ARA2013; PROEurope2015;PROEurope2016)Tabulkač.5:Přehledtarifůkolektivníchsystémůprorok2016– průmyslovýsektor(EUR/kg) Papír Plasty ARAAG BonusHolsystem Interseroh ReclayUFH 0,035 0,034 0,034 0,035 0,070 0,069 0,070 0,070 Zdroj:(PROEurope2016;ReclayUFH2016;Interseroh2016;BonusHolsystem2016) 3.3.2.3 Municipality Rakouské obce a jiné samosprávné celky (dále jen obce) jsou zodpovědné za sběr komunálního odpadu.Zatímtoúčelemvyužívajíslužebsoukromýchodpadovýchfirem,případněvlastníchkapacit– veřejných(městských)podniků.Nejsouvšakzodpovědnézasběrobalovýchodpadů.Bezohledunato jsouobcedůležitýmpartneremkolektivníchsystémůzpohledunakládánísobalovýmiodpady,ato hnedzněkolikadůvodů. Pokud jde o sběr papírových obalů, ARA využívá sběrné kapacity obcí. Obce obdrží za tyto služby finančníodměnu,kterájepředmětemdohodsARA.Sběrarecyklacipapíruzkontejnerůobstarávají 63 proobecsoukroméfirmy,kterésiobcevybírajívtendrech,případněveřejné(městské)podniky(BIO, 2014a;Mayr,2015). SběrplastovýchaskleněnýchobalovýchodpadůorganizujevobcíchsamaARA(podhlavičkouAGR– pokud jde o skleněné obaly) prostřednictvím vlastních sběrných kapacit nebo kapacit smluvních operátorů.Sběr,svozarecyklaciobalovýchodpadůmůžezajišťovatsoukromáodpadováfirmanebo veřejnýměstskýpodnik.ObcezdemohouinkasovatpenízeodARAzato,žedávajíkdispoziciveřejný prostorprosběrnékontejnery,izaočistnéslužbytěchtokontejnerů(BIO,2014a;Spasova,2014). Obce dále inkasují peníze od ARA za nevytříděné plastové obaly, které skončí mezi komunálním odpadem.Vzhledemktomu,ževroce2014bylotímtozpůsobemodškodněnopouze30%obcí(BIO, 2014a), ostatní obce se cítily znevýhodněny, a proto také nová verze obalového zákona upřesňuje podmínkytohotodruhuodškodňování.Novějsoustanovenylimityobalovýchodpadůprojednotlivé materiály,kteréskončívesmíšenémodpaduapodlekterýchjsouobceodškodňoványdlepříslušnosti kjednotlivýmspolkovýmzemím(Mayr,2015). Rakouské samosprávné celky se sdružují do tzv. odpadových sdružení na několika úrovních samosprávy.Jejichčinnostselišípodlepříslušnostikjednotlivýmspolkovýmzemím.Obecněvšaklze říci,žetytosdruženímajízaúkolkoordinacičinnostívoblastisprávyodpadů,organizujítříděnýsběr odpadů, zadávají zakázky operátorům trhu, zastupují obce ve vyjednávání smluvních podmínek, koordinují své vystupování vůči kolektivním systémům a ministerstvu životního prostředí či zaměstnávají přes 300 poradců v oblasti správy odpadů a pořádají různá školení. Jejich činnost je financovánačlenskýmipříspěvkyaziskyzposkytovanýchslužebkolektivnímorganizacím(Mayr,2015). 3.3.2.4 Operátořitrhu NaúrovnioperátorůtrhujevRakouskukonkurence.VsektorudomácnostíARAuzavírádohodyna základě pravidelných tendrů (3–5 let) se soukromými odpadovými společnostmi či městskými (veřejnými)firmami.Tímtozpůsobemsinajímáslužbynasběr,tříděníirecyklaciobalovýchodpadů (Spasova,2014).ARAvyužíváslužebvícenež70operátorůtrhu.CelkemvRakouskuprovozujeslužby nějakých850operátorůtrhu,přičemžasidvěstovkypůsobívoblastinakládánísobalovýmiodpady (BIO,2014a;ARA,2015).Průmyslovíproducentiobalovýchodpadůvyužívajíbuďsvésběrnékapacity, nebosinajímajíkontejneryodspecializovanýchodpadovýchfirem.Svozavyužitíjeobvykledelegován nasoukroméodpadovéfirmy(BIO,2014a). 3.3.3 Hodnoceníefektivnostisystému Jak je patrné z následujícího přehledu, Rakouskodlouhodobě generuje množství obalových odpadů (vpřepočtunaobyvatele),kteréjelehcepodprůměremzemíevropskésedmadvacítky(Obrázekč.26). Množství obalového odpadu, které je následně v Rakousku využito, patří k nejvyšším v celé EU a nacházísevysokonadevropskýmprůměrem.Tenjesamozřejměsnižovánhoršímimíramivyužití,jichž dosahujínovéčlenskézemě,mezikteréztohotopohledustálepatřínapř.ČeskárepublikaiSlovensko (Obrázekč.27).Přesrůznorodýprůběhměrrecyklaceuvšechvybranýchzemívpřehledujepatrné,že v roce 2013 se míry recyklace u vybraných zemí přiblížily stejné hodnotě, přičemž v porovnání sostatnímizeměmiRakouskovtomtoohleduvykazujekonstantnívývoj(Obrázekč.28). 64 Obrázekč.26:Množstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu(kg/osoba),1997– 2013 EU27 Českárepublika Německo Holandsko Rakousko 210,42 209,18 205,21 183,93 175,84 183,78 187,59 187,39 182,29 Slovensko 166,98 157,86 153,68 167,16 146,04 160,76 142,83 152,96 139,5 149,98 135,08 138,43 76,91 95,66 85,63 82,99 81,77 73,39 64,53 70,65 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat Obrázekč.27:Míravyužitíobalovýchodpadů(%),1997–2013 EU27 Českárepublika Německo Holandsko Rakousko Slovensko 96,9 92,5 69,3 81,4 69,7 92,6 87,5 80,6 77,6 97,7 96,1 93,9 94,9 88,4 86,4 84,2 82,8 91 82,4 79,3 75,8 77,4 74,7 76,5 74,6 66,8 69,5 68,9 68,9 63,2 59 59,1 47 47,5 39,3 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat 65 Obrázekč.28:Mírarecyklaceobalovýchodpadů(%),1997–2013 EU27 80,6 Českárepublika Německo Holandsko Slovensko 79,2 75,9 74,9 68,2 70,2 73,5 68,8 68,4 64,5 Rakousko 65,6 63,6 66,9 64,3 59,4 59 55,2 56 51,4 66,5 63,4 66,9 61,1 71,8 70,5 69,9 66,6 65,9 65,3 62,5 59,9 56,9 54,6 36,3 36,3 29,8 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat 3.4 Slovensko 3.4.1 Všeobecnýpřehled Systém rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalových materiálů byl na Slovensku uveden do praxe 1. 1. 2003 prostřednictvím zákona o obalech a obalových odpadech (zákon č. 529/2002 o obalech). Zákon upravuje nakládání s obalovými odpady dle směrnice Evropského parlamentu (Directive94/62/EC)(Grgulová,b.r.).Mimojinénařizujesubjektům38dodávajícímobalovémateriály naslovenskýtrhzavázatsekplněnípředepsanýchkvótnarecyklaciobalovýchodpadů(dlekonkrétního materiálu) prostřednictvím kolektivních organizací či individuálně. V roce 2010 byla schválena nová verzetohotozákona.Taupravujeněkterépředešléustanovení.Napříkladnovězahrnujedosystémui výrobce obalových materiálů, a to konkrétně těch obalů, které směřují přímo ke spotřebiteli – napříkladvýrobceigelitovýchtašek.Kromětěchtovýrobcůsepovinnoststahujenavšechnyvýrobcea importérydodávajícíobalovémateriálynaslovenskýtrh,přičemžminimálnímnožství,odkteréhojsou aktéři povinni dodržovat předepsaná pravidla a podílet se na financování systému, je 200 kg 38 Jdeofyzickéosoby–podnikateleaprávnickéosoby,kterébuďpoužívajíobalynabalenísvýchvýrobků–baliči, plniči,případněimportujínaslovenskýtrhvýrobkyvobalech–dovozci,nebododávajíobalynatrhsvýjimkou dvoupředchozíchdefinic–napříkladvýrobciplastovýchtašekprospotřebitele(NATUR-PACK,2016). 66 vyprodukovanéhoobalovéhoodpaduročně.Vpřípadech,kdyvýrobcečiimportérprodukujevícenež 10 tun obalového odpadu ročně, je jejich povinností založit a vést preventivní program. Takový programbysemělstaratoprevencizaúčelemsníženímnožstvídodávanýchobalovýchmateriálůna trh(Grgulová,b.r.). KontinuálněskolektivnímiorganizacemifungujenaSlovenskutzv.Recyklačnýfond.Fondbylzaložen zákonemč.223/2001Z.z.oodpadechzaúčelempodporytříděnéhosběru(Grgulová,b.r.).Jednáseo nestátní organizaci, jejíž primární funkcí je podpora projektů v oblasti sběru tříděného odpadu a zhodnoceníodpadovýchmateriálůformoudotacíaúvěrů.Dalšífunkcípakjefinančnípodporaobcía jejichsdruženívoblastisběrutříděnéhoodpaduajehodalšíhozhodnocení.Tytoaktivityfondujsou financovány z povinných příspěvků od výrobců a importérů dodávajících obalové materiály na slovenskýtrh(RecyklačnýFond,2016).SpolečnáexistenceRecyklačnéhofonduasystémurozšířené odpovědnostivýrobcůzapříčiňujevněkterýchpřípadechjakésidvojízdaněníproduktu,kdyvýrobceči importérmusíodvádětpříspěvekfonduiregistrovanéspolečnosti,unížjepovinensezapsat.Stejně jako kolektivní organizace i Recyklačný fond vyžaduje pravidelné reporty. Na rozdíl od plateb registrovanéspolečnosti,platbydofondunezaručujívyužitídanéhoodpaduregistrovanýchsubjektů. Od1.1.2016platínaSlovenskunovýzákonoodpadech(zákonč.79/2015)(Jurkovič,2015).Hlavní novinkou, kterou jeho schválení přineslo v oblasti správy obalových odpadů, je právě zrušení Recyklačnéhofondusúčinnostíod31.12.2016.Všechnyprostředkyzfondubudoupřesunutydotzv. Enviromentálnéhofondu,cožjestátníorganizacepodporujícíčinnostivoblastiživotníhoprostředí. 3.4.2 Aktéřitrhu 3.4.2.1 Výrobciadistributoři Jakjižbylozmíněnovýše,povinnéosobyjsouveškeréfyzické(podnikatelé)aprávnickéosoby,které generují více než 200 kilogramů obalových odpadů ročně. Jde o obchodníky používající obalové materiályprosvévýrobky,importéryavýrobce(dovozce)obalovýchmateriálůsměřujícíchpřímoke spotřebiteli.Výrobcijsouprostřednictvímkolektivníchorganizacízodpovědnízafinancováníobalových odpadůvytříděnýchmunicipalitamiaždotémíry,pokudobsahvytříděnéhoodpaduvkontejnerechna tříděnýsběrnenímenšínež50%.Vtuchvíliseobsahdefinujejakosměsnýodpad,zakterýpřebírá zodpovědnostobec(Jurkovič,2015). 3.4.2.2 Provozovatelésystému Na Slovensku panuje svobodné tržní prostředí v oblasti působení kolektivních systémů. V současné chvíli existuje na Slovensku dvanáct autorizovaných kolektivních systémů pro správu obalových odpadů(MŽPSK,2016).Kolektivníorganizacespolupracujísodpadovýmifirmamiaobcemizaúčelem dosažení předepsaných cílů pro své registrované klienty. Až do konce roku 2015 musel být každý provozovatelsystémuveřejněregistrován39,přičemžsejednaloojedinoupovinnostspojenoustouto činností.Novýzákonplatnýod1.1.2016ovšempřinášínovápravidlaprofungováníprovozovatelů systému.Nejdůležitějšímznichjepovinnostautorizace.Kolektivnísystémy,kterébudouchtítnadále provozovat svou činnost, musí o autorizaci zažádat do 31. 3. 2016. O udělení autorizace rozhoduje ministerstvo životního prostředí na základě přesných podmínek uvedených v novém odpadovém zákoně (Jurkovič, 2015). Zakladatelé provozovatelů systému, kteří se nově budou muset označovat jakoOrganizácieZodpovednostiVýrobcov(OZV),budoumusetbýtpouzevýrobciobalovýchmateriálů. VšechnyOZVbudoumusetbýtneziskovéhocharakteru,apokudbudouchtítprovozovatsvoučinnost 39 Registr obsahuje seznam všech kolektivních společností a povinných osob. Je spravován slovenským ministerstvemživotníhoprostředí. 67 v oblasti nakládání s obalovými odpady, budou muset zároveň obdržet autorizaci i pro nakládání s„neobaly“. Do této chvíle fungovaly kolektivní systémy tím způsobem, že zkupovaly potvrzení o množství recyklovaného odpadu a financování tříděného sběru tedy nebylo na prostředcích kolektivních systémů příliš závislé. Nový zákon ukládá, že OZV jsou povinny financovat 100 % nákladů systému tříděnéhosběruodpadů,sčímžsouvisíizvýšenámíraregulace.Tokfinancíbudeprobíhatnaúrovni OZV–operátořitrhu.Municipalityvtomtoprocesunebudouhrátžádnouroli(Jurkovič,2015). Cosetýčedosahovanýchměrrecyklace,bylydoposudpoznamenányurčitounekoncepčnostísystému. Stejnérecyklovanémnožstvíobalovýchodpadůmohlototižbýtjednoduševykázánovícerýmisubjekty najednou (např. obcí, sběrovou společností, obchodníkem se surovými materiály či zpracovateli odpadů).Všechnytytosubjektymohlydisponovatpotvrzenímodrecyklátora,cožmohlozpůsobit,že jedno konkrétní množství recyklovaného obalového odpadu bylo vykázáno vícerými provozovateli systému, a tedy započítáno několikrát. Současně často vstupoval do národních recyklačních měr i obalovýodpadvysbíranývzahraničí.ObecněsenynínaSlovenskupovažujezarecyklovanémnožství obalového odpadu to, které vstoupí do recyklační kapacity a kde subjekt spravující dané zařízení potvrdí,žetotokonkrétnímnožstvíodpadupřevzal (Jurkovič,2016). 3.4.2.3 Municipality ObceajinésamosprávnécelkynaSlovenskujsouzodpovědnézasběrkomunálníhoodpaduastejně takzasběrtříděnéhoodpadu(papír,plasty,sklo,železoabioodpad).Kapacitaminatříděnýodpadje vybavenotéměř100%populace.Tříděnýodpadsevobcíchshromažďujevkontejnerech,případně formou tzv. kerbside sběru. Ačkoliv jsou obce zodpovědné za organizaci tříděného sběru, veškeré nákladyjsouhrazenyOZV(Jurkovič,2016). 3.5 Nizozemsko 3.5.1 Všeobecnýpřehled Kombinacedobrovolnýchapovinnýchlegislativníchpředpisůvoblastinakládánísobalovýmiodpady spoluutvářívHolandskusystémpovinnýchkvótprovýrobceaimportéryjižodroku1991.Směrnice Evropské unie o obalových odpadech (The Packaging Directive 94/62/EC) je v holandském zákonodárství implementována od roku 1997 prostřednictvím tzv. Directive on packaging and packagingwaste.Vroce2006pakbylaschválenatzv.Decreeonpackagingandpaperandboard.Ta určila Nedvang (v tomto smyslu vystupující jako kolektivní organizace výrobců a importérů) jako hlavníhoaktératrhuorganizujícíhonaplňovánípředepsanýchkvótpropovinnýprůmysl.Mimojinébyl tímto aktem v zemi implementován systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Dodržování předepsaných kvót pomáhá naplnit také tzv. Framework Agreement. První verze této dohody byla naplánována na období 2007–2012. Jedná se o dohodu mezi účastníky trhu s obalovými odpady, zástupci holandských obcí a odpovědným ministerstvem (Ministry of Housing, Spatial Planning and Environment) stvrzující spolupráci v naplňování společných cílů, jimiž jsou právě předepsané kvóty recyklaceobalovýchodpadů(WorrellandSluisveld,2013).Vroce2012pakbylatatodohodaustavující strategickécílevoblastisprávyobalovýchodpadůobnovenanaobdobí2013–2022.Odroku2008do konceroku2012bylavHolandskuimplementovánadaňzobalovýchmateriálů,kterásetýkala95% druhůobalůumisťovanýchnatrh(Kjaeretal.,2012).Zpočátkubyladaňovápovinnostkritizovánaza administrativnípřítěž,kterouzpůsobovalapovinnýmosobám–výrobcůmaimportérům.Původnílimit, kterýurčoval,kdobudeplatittutodaň,činil15000kgobalůumístěnýchnatrhvprůběhujednoho 68 roku.Tentolimitbylnásledněodroku2010navýšenna50000kg.Současněbylatakénavýšenadaň, atoztohodůvodu,abyjejívýšepokrylaztrátuzmenšíhopočtupovinnýchosob,kterýchsevýběrtýkal ponavýšeníminimálníholimituprodukceobalovýchmateriálů.Zaceloudobujejíexistencebylona tétodanivybránocelkemasi280milionůEUR,zekterýchbylo115milionůEURurčenokfinancování EPRsystému.Zbytekbylpříjmemstátníhorozpočtu.JakuvádístudieBIO(2014d),vroce2011bylo množstvísebranéhoarecyklovanéhoobalovéhoodpaduvypočítánoNedvangemvcelkovévýši2,191 tuny.Celkovénákladysystémuodpovídajícívybranédanitedyčinily21,8EURnaobyvatele,přičemž skutečnénákladyfinancováníEPRsystémubylynaúrovni6,9EURnaobyvatele.Vybranéprostředky pokrývalynákladyfondunasběr,tříděníarecyklaciobalovýchodpadů.Dálehradilyobcímnákladyna sběrobalovýchodpadůanákladynainformačníkampaněotříděníodpadu(Kjaeretal.,2012).Systém financovanýdanízobalovýchmateriálůneměldlouhéhotrvání.Daňovápovinnostbylaod1.1.2013 nahrazena tarifními příspěvky povinných osob do kolektivního systému (Afvalfonds Verpakkingen, 2015). VHolandskutedyvsoučasnostifungujejedinákolektivníorganizacemonopolníhocharakteru,kteráje zodpovědná za dosahování předepsaných měr recyklace a využití podle holandského obalového zákona. Touto organizací je již zmíněný Afvalfonds Verpakkingen (Packaging Waste Fund). Ten je v podstatě jakousi zastřešující organizací a jako takový deleguje povinnosti spojené s výkonem své funkcenařadudalšíchsubjektů. 3.5.2 Aktéřitrhu 3.5.2.1 Výrobciadistributoři Holandskýzákonoobalovýchodpadechukládápovinnostvšemvýrobcůmaimportérům,kteřísvou činnostíumisťujínatrhobalyvmnožstvípřesahujícím50000kgročně,registrovatseufonduaplatit předepsanépoplatkypodlemateriáluamnožstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu.Tímtokrokem si povinné osoby zajistí dodržení předepsaných měr recyklace a využití tak, jak jsou definovány v rámcové smlouvě na období 2013–2022 (The Packaging Waste Fund, 2013). Ostatní výrobci a importéři, kteří nedosahují limitního množství 50 000 kg, jsou povinni uchovávat záznamy o vyprodukovaném množství obalů, na základě kterých jsou schopni dokazovat, že nejsou povinnou osobouvesmyslupříspěvkůdosystému.Zároveňjsoualetitovýrobciaimportéřipovinninavlastní nákladyzajistitsběrarecyklacijimivyprodukovanýchobalovýchmateriálůadosahovatpředepsaných měr recyklace a využití („Packaging“, 2016). Holandský zákon o obalech také určuje povinnost maloobchodníkům distribuujícím tzv. last-minute packaging (plastové/papírové tašky, balicí papír apod.)zajistitdostatečnouprevencinakládánístěmitoproduktyvesmysluvýšeuvedenýchzákonem danýchpovinností,kteréplatípropovinnéosoby.Vpřípadě,žetytolast-minutepackagingnesoulogo daného obchodníka, pak jsou tito obchodníci povinni dodržovat stejná pravidla jako jakékoliv jiné povinné osoby, tedy zajistit recyklaci těchto obalů v předepsané míře na vlastní náklady. Jakékoliv plastové tašky, které distribuuje obchodník svým zákazníkům, musí být zpoplatněny, přičemž minimálnícenajednétakovétaškynesmíbýtméněnež0,225EUR. V podstatě všichni producenti a distributoři obalových materiálů v Holandsku jsou tedy povinni recyklovatsvůjodpad.Otom,kdonemusí,rozhodujetzv.LandejikAfvalbeheersplan(NationalWaste ManagementPlan).Tenprotytopřípadystanovujejakousiracionálníhranicivymahatelnostitřídění odpadu. Tou hranicí je množství vyprodukovaného obalového odpadu, které může být v rozmezí jednoho týdne umístěno do směsného odpadu, bez toho aniž by hrozil jeho původci nějaký postih. Pokudbyprodukceodpadupřesáhlatytohodnoty,bylbyjižpovinenzajistitsystémtříděnéhosběru navlastnínáklady.Zatímcouplastůjetoutohranicí25kgauskleněnýchobalůjetopřibližněnějakých 69 30 kg, papírové obaly a průmyslové (plastové) fólie se musí recyklovat v jakémkoliv množství (BIO, 2014d). Výrobcisemohoutakévydatcestouindividuálníhonaplňovánípředepsanýchpovinnýchměrrecyklace arekultivace.Nicméněvtakovémpřípaděčelístriktnějšímpodmínkám.Vroce2014nebylznámjediný případ,kdybysevýrobcečiimportéruchýlilkindividuálnímuplánu(BIO,2014d). K problematice tzv. černých pasažérů systému neexistují přesné údaje. Podle fondu se jedná pravděpodobně o velmi malé množství producentů, kteří se vyhýbají úhradě poplatků. V minulosti kontroluprovádělipracovnícidaňovýchúřadů,kteříkontrolovalijednotlivéfirmyvplněnídaňových povinnostíadetekovalitaktoexpost235společnostídodávajícíchpřibližně2%obalovýchodpadůna trh (BIO, 2014d). V současnosti kontrolu povinného průmyslu každoročně provádí Packaging Waste Fund spolu s účetními firmami na určitém reprezentativním vzorku povinných osob. Zjištěny jsou obvyklejennesrovnalostivýpočetníhocharakteru,kterénejsounikterakzásadní(Storm,2016). 3.5.2.2 Provozovatelésystému Jakjižbylouvedeno,monopolním,atedyjedinýmkolektivnímsystémemvHolandsku,codonakládání sobalovýmiodpady,jejižzmíněnýAfvalfondsVerpakkingen.Fondzajišťujenaplňovánípředepsaných měrrecyklaceavyužitíprosvéklienty.Těmitoklientyjsoupovinnéosobyprodukujícívícenež50000 kg obalových materiálů ročně. Ostatní producenti a importéři obalových materiálů mají vůči fondu informativnípovinnost.Informujífondomnožstvíobalovéhomateriáluumístěnéhonatrh,přičemž fond hlídá, že toto množství nepřekročí hranici 50 000 kg za rok. Fond je vlastně jakousi zaštiťující organizací,kterádelegujerůznéčinnostinadalšíspřízněnéorganizace.Těmijsou(BIO,2014d): • Nedvang – provádí hlavní operativní činnost, přičemž zaštiťuje fungování celého systému, provádímonitorujícíčinnost,auditníčinnostakomunikujesobcemiasodpadovýmifirmami, • KunststofHergebruik–obstaráválogistikusystému–uchovávání,transport,tříděníaprodej voblastiplastovýchobalůsebranýchzdomácností,dáletaképřispívákobecnéosvětěvrámci svévymezenéagendy, • NederlandSchoon– svou činností přispívá k čistéabezodpadovéspolečnosti – prevence a osvěta, • KennisinstituutDuurzaamVerpakken–tatoinstitucebylazaloženapočátkemroku2013 vrámcischválenéhoplánunaobdobí2013–2022,jejímhlavnímcílemjedosaženíefektivně fungujícítzv.circulareconomyvoblastiobalovýchproduktů,jednáseonezávislouorganizaci sloužícíkrozvojipoznánívoblastiobalovýchmateriálů,jejichrecyklaceaznovuužití,rozvoji udržitelnostiapod.,jesloženazvědeckýchpracovníkůastátníchúředníkůajefinancována fondem(Hester,2015). 3.5.2.3 Municipality Obce a jiné samosprávné celky mají zodpovědnost za organizaci sběru a třídění obalových odpadů vyprodukovaných domácnostmi. Svou činnost vykazují a reportují Nedvangu pravidelně každé tři měsíce.Úhradanákladůnatutočinnostjehrazenafondem.Platbaobcímodfonduseodvíjínazákladě několika parametrů – dle typu obalového materiálu, poplatku za sběr (v tunách) daného odpadu hrazenéhoodpadovýmfirmámanákladůnatransportdonejbližšíhosběrnéhodvora.Vtomtopřípadě úhradapřicházívúvahu,pokudsesběrnýdvůrnacházívurčitévzdálenostiodhranicobce.Obcemají svobodnou volbu při výběru operátorů trhu na služby spojené se správou materiálových odpadů. 70 Mohou využít vlastních integrovaných služeb nebo si vybírají ze soukromých firem prostřednictvím veřejnýchsoutěží.Operátořidřívemuselibýtcertifikovanoufirmou(vizdále),nynístačí,pokudsplňují povinnost pravidelného reportování Nedvangu. Důležité je zmínit fakt, že obce jsou odškodněny Nedvangempouzezamnožstvíobalovýchodpadů,kteréjeskutečnězrecyklováno(BIO,2014d).Výše finančníchprostředků,kteréobceobdržíodpovinnéhoprůmyslu,seodvíjíodprůměrnýchnákladů, které jsou každoročně stanovovány Nedvangem. Obce obdrží náhrady ve výši těchto průměrných nákladů.Pokudtedymajívýhodnékontraktysoperátorytrhu,pakmohouvtomtosystémuvydělat. Nadruhoustranu,pokudjejimiorganizovanýsystémtříděnéhosběrunákladnější,nežjevprůměru stanoveno, pak obce financují zbytek nákladů z vlastních zdrojů. Obce jsou tímto způsobem motivoványuzavíratvýhodnékontraktysoperátorytrhu,cožvkonečnémdůsledkusnižujenáklady povinnéhoprůmyslu(Storm,2016). Počínaje1.1.2015přebírajíobcepovinnosttříditarecyklovatplastovéobalyodKunststofHergebruik, kterýdoposudtytočinnostiproobceobstarával. 3.5.2.4 Operátořitrhu Natrhuodpadovýchfirempanujekonkurenčníprostředí,přičemžvstoupitnatrhjepronovéfirmy v současnosti relativně snadné (Storm, 2016). Povinné osoby a obce jsou zodpovědné za uzavírání smluvsodpadovýmifirmami.Naodpadovéfirmyseještěnedávnostahovalapovinnostcertifikacedle směrniczákonaoobalovýchmateriálech.Díkycertifikacisipovinnéosobyamunicipalitymohlybýt jisté, že jimi vyprodukovaný a zrecyklovaný odpad je náležitě reportován a zahrnut do výpočtu konečnýchrecyklačníchcílů.Certifikovanéodpadovéfirmy,mimojiné,mělytotižpovinnostreportovat svou činnost Nedvangu, který samotné certifikace uděloval na základě rozhodnutí nezávislého auditora. Odpadové firmy mohly získat certifikaci dle druhů obalových materiálů, které spravovaly. Rozhodující v tomto smyslu byly různá kvantitativní a kvalitativní hlediska týkající se schopnosti reportovanídatacelkovékoncepcenakládánísodpady. Nicméně povinnost certifikace se ukázala být neefektivní, a proto byla záhy zrušena (Storm,2016). V současné době je jedinou povinností, kterou musí všechny odpadové společnosti spolupracující s obcemi a povinnými osobami dodržovat, reporting Nedvangu. Jedině tak si obce zaručí příjem finančních prostředků z fondu za množství zrecyklovaného obalového odpadu. Obce si vybírají odpadovéfirmyvpravidelnýchkrátkodobýchčistřednědobých(3roky)tendrech(Storm,2016). 3.5.3 Hodnoceníefektivnostisystému V roce 2012 byla naposledy stanovena daňová povinnost na obalové produkty. Od roku 2013 byla nahrazenapříspěvkypovinnýchosobfondunafungováníEPRsystému.VTabulceč.6jemožnévidět poslednívýšitétodaněvporovnánístarifyNedvangustanovenýmiodroku2013.TarifyNedvanguse odvíjíodskutečnýchnákladůsystémuazůstávajíbezezměnyjižčtyřiroky.NaObrázcíchč.29,30a31 je možné pozorovat, jak se Holandsku daří recyklace jednotlivých materiálových druhů obalových odpadůvporovnánísostatnímizeměmivýběru. 71 Tabulkač.6:PřehledvývojetarifůnaobalovéodpadyvHolandsku(EUR/kg),2012– 2016 Plasty 2012 0,4813 2013 0,3876 2014 0,3876 2015 0,3876 2016 0,3876 Sklo 0,0734 0,0595 0,0595 0,0595 0,0595 Papír 0,0814 0,0233 0,0233 0,0233 0,0233 Zdroj:(AfvalfondsVerpakkingen2015;PROEurope2016) Obrázekč.29:Mírarecyklaceplastovýchobalovýchodpadů(%),1997–2013 EU27 Českárepublika Německo Holandsko Rakousko Slovensko 61,1 59,7 53,4 54 52,8 55,1 49,4 49 44,3 39,1 49,4 47,6 45,3 46,2 41,3 39,7 37,6 35 30 32,9 30,7 26,2 20 32,5 18,1 11,9 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat 72 37,3 34,4 33,2 22,1 16,4 12,4 34,4 26,9 24,7 19,9 22,9 35,8 Obrázekč.30:Mírarecyklacepapírovýchobalovýchodpadů(%),1997–2013 EU27 Českárepublika Německo Holandsko 96,4 94 91 87,6 90,8 81,5 87,7 80,9 80,7 68,5 64,9 65,2 93,9 93,8 86,1 Slovensko 88,8 88,2 87,6 84,6 84,3 79,7 91,1 84 85 81,4 Rakousko 84,2 80,2 73,3 62,4 60,8 53,6 49,2 50,8 20,1 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat Obrázekč.31:Mírarecyklaceskleněnýchobalovýchodpadů(%),1997–2013 EU27 Českárepublika Německo Holandsko Rakousko 97,4 91,8 85 84,1 85,9 75,5 77,4 84,5 86,4 82,3 84,5 76,5 Slovensko 81,5 78,1 87 62,9 81,1 82,8 74,4 64,6 63,6 58,9 88,7 84,7 84,8 83 83,7 77,6 75,1 75,8 88,4 86,1 70,9 71,3 78,8 75 72,7 72,9 63,9 55 50,1 26,5 14,6 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat 73 4 Konkurencevs.monopol–nejvhodnějšíformaorganizacetrhuna úrovniprovozovatelůsystému 4.1 Možnářešeníodpovědnostivýrobců Odpovědnostvýrobcejezprincipuodpovědnostíindividuální–každývýrobcejeodpovědnýprávěa jenzamnožstvíobalů,kterésámuvolňujenatrh.Vindividuálněorganizovanémzpětnémodběrutak teoretickyexistujepřímávazbamezinákladyvýrobceaobalovýmiodpadyvznikajícímiuspotřebitelů. Výrobcebytakmělmítmožnostimotivacizískatinformaceosvýchproduktechpokonciživotnostia použitýchobalechapatřičněpřizpůsobovatjejichdesignavýrobníproces.Zhierarchickéhopohledu nanakládánísobalovýmiodpadysetakvpodstatějednáooptimálnípreventivnířešení–výrobceje motivovándosáhnoutlepšírecyklovatelnostiodpadovýchmateriálů,menšíenergetickénáročnostia celkovéhozmenšenímnožstvíobalovýchodpadů (Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009).Jakužtotak bývá, mezi tímto teoretickým východiskem a jeho praktickou implementací leží ovšem podstatná překážka.Vtomtopřípadějsoutotransakčnínákladyvšechzúčastněných(Massarutto,2014). Na jedné straně jsou to transakční náklady povinných výrobců. Zatímco v případě průmyslových zákazníků je individuální řešení zpětného odběru relativně proveditelné, v případě koncových spotřebitelů v podobě domácností je to téměř nemožné. Výrobci předem většinou neví, kde se produkty po konci živostnosti a použité obaly budou nacházet. Získání těchto informací je spojeno sprohibitivnímitransakčnímináklady.Řešenímjetedyvětšinouvytvořenídostatečněrozšířenéahusté sítě zpětného odběru, tak aby byly pokryty pokud možno všechny domácnosti. To ovšem vyžaduje natolikvelkéfixníivariabilnínáklady,žetoneníprovětšinuvýrobcůfinančněúnosné. Na druhé straně jsou transakční náklady spotřebitelů. Spotřebitelé jsou u odpadu zvyklí myslet předevšímvrámciproduktovýchkategoriíčimateriálů,nikolivvrámciindividuálníchznaček.Likvidace obalovýchodpadůvrámcijednotlivýchznačekjeproněznačněnepohodlnáakomplikovanáalzeproto očekávatnižšímíryparticipacespotřebitelůnazpětnémodběruobalovýchodpadůnežualternativních způsobůorganizacetříděnéhosběru(Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009). Výrobci proto obvykle řeší svou odpovědnost kolektivně, a to skrze tzv. provozovatele systému. Jednotliví výrobci delegují svou odpovědnost na provozovatele systému. Ten organizuje hromadný zpětnýodběradalšínakládánísodpadyaodpovinnýchvýrobcůvybírápoplatky40napokrytínákladů systému.Samotnýsystémpakmůženabývatnejrůznějšíchforem.Provozovatelmůžebýtplnězapojen doceléhoprocesuaorganizovatveškerýtříděnýsběr,separaciarecyklaci,aťužintegrovaně,čiskrze najímánítřetíchstran.Můžetakéfungovatjakozastřešujícíorganizaceapouzeredistribuovatpoplatky výrobcůostatnímaktérůmnatrhu.Provozovatelsystémutakéčastoplníidalšírole–obstaráváosvětu spotřebitelůakontrolujejednotlivéaktérynatrhu. 40 Obvyklelicenčnípoplatkyzamnožstvíobalovýchodpadůuvolněnýchnatrh. 74 Obrázekč.32:Rozloženímonopolníchakonkurenčníchuspořádáníprovozovatelů systémuvEvropě Zdroj:vlastnítvorba,vycházízeSpasova(2014) Nejen organizace samotného nakládání s odpady, ale také provozovatelé systému se vyskytují ve značněodlišnýchformách.Mohoufungovatbuďjakoziskové,neboneziskovéspolečnosti.Mohoubýt vlastněnypřímopovinnýmprůmyslem,státem,odpadovýmispolečnostmičitřebainvestičnímifondy. Natrhumůžebýtpouzejedenprovozovatelsystému,kterýspolupracujesevšemipovinnýmivýrobci. Provozovatelůsystémumůžebýtnatrhuovšemivíce.Timohoumítpřesněvymezené,nepřekrývající se pole působnosti – v rámci odlišných druhů materiálu nebo v rámci jiných geografických území. Mohousiovšemikonkurovat.VEvropskéuniivsoučasnédoběfunguje12konkurenčních(Rakousko41, Německo, Spojené království, Polsko, Estonsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Malta) a 16 monopolních systémů (Francie, Belgie, Nizozemsko, Irsko, Finsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Španělsko, Kypr, Řecko, Itálii, Portugalsko, Maďarsko, Lucembursko, Česká republika). Jakkonkurenční,takmonopolnístrukturaprovozovatelůsystémumásvézastánce.Argumentyobhájců konkurenčního systému vycházejí zejména z neoklasické ekonomické teorie, ve které ve většině případůexistujekonsensusohledněpozitivníchdopadůkonkurence.Teoretickáanalýzaobvyklestaví namodeludokonalékonkurence,podlekteréholzenatzv.dokonalekonkurenčníchtrzíchdosáhnout 41 Rakouskýsystémnakládánísobalovýmiodpadydomácnostíjekonkurenčnínaúrovniprovozovatelůsystému teprveodroku2014,vzhledemktomu,ženejnovějšídostupnádatajsouzroku2013,vevětšiněmezistátních statickýchsrovnánísetedypovažujezasystémmonopolní. 75 spotřebitelského a společenského optima, a tedy maximalizovat společenský blahobyt. Dokonalá konkurence je ovšem koncept zejména teoretický – k jejímu fungování musí trh splňovat řadu specifických vlastností. Produkt (nebo služba) musí být homogenní. To znamená, že produkt všech výrobců musí být ze spotřebitelského hlediska nerozlišitelný – nemá významné rozdíly z hlediska vlastností, kvality a užitečnosti. Další podmínkou je existence nekonečného množství výrobců a spotřebitelů.Tovpraxiznamená,ženenínikdyobtížnénajítdalšíhovýrobcečispotřebitele.Žádný z nich tedy nemůže ovlivnit cenu a ani velikostvýstupu na trhu. Výrobci jsou takzvanými cenovými „příjemci“.Dalšípodmínkoujeneexistencebariérvstupuavýstupuztrhu.Všichniaktéřinatrhumusí mít k dispozici dokonalé informace a jednat racionálně. Mezi často uvažované vlastnosti také patří nulovétransakčnínáklady,neexistenceexternalitajasněvymezenávlastnickápráva.Přisplněnítěchto podmínek vede trh k alokační efektivnosti. Monopolní výrobce je v neoklasické teorii naopak takzvaným „stanovitelem“ cen, maximalizuje zisk při nižší úrovni výroby a vyšších cenách než vdokonalékonkurenci.Docházítedykneefektivníalokaci–tzv.nákladůmmrtvéváhy. Vpřípadědokonalekonkurenčníhotrhusobalovýmiodpadytedymajívšichnipovinnívýrobcistejné, dostatečně podrobné a komplexní, informace ohledně služeb poskytovaných spotřebitelům. Jsou schopnijekvalifikovanězhodnotit–tedyvyhodnotitkvalituamírurecyklaceavyužití.Majítakédobrý přehled o výši poplatků placených ostatními výrobci. Mohou si zvolit libovolného provozovatele systému,atozastejnýchpodmínekjakovšichniostatní.Malíivelcívýrobcitakčelístejnýmpoplatkům, nezávisle na množství obalů uvolněných na trh. Vezmeme-li Německo jako klasického zástupce konkurenčního uspořádání trhu na úrovni provozovatelů systému, je patrné, že většina zmíněných podmíneknenísplněna.Množstvíaktérůjeomezeno,konkurenčnítlakytaknemusíbýtdostatečně silné.Provozovatelésystémunavícmnohdyčelíbariérámpřivstupunatrh.Tymohoubýtnákladové– vytvořeníefektivnísběrnésítěvyžadujevysokoupočátečníinvesticiatakénemalétransportnínáklady (da Cruz, Simões a Marques, 2012). Mohou být ovšem i administrativní – zahájení operací na trhu mnohdynejprvevyžadujenáročnýproceszískávánípotřebnýchlicencí. Mezi aktéry také existuje významná informační asymetrie. Povinní výrobci nemají dobrý přehled o kvalitěslužebposkytovanýchprovozovatelisystémuspotřebitelům.Vpodstatěaniotutoinformaci nemajízájem–stačíjimdelegovatsvouzákonemstanovenouodpovědnost,atímtoproněcelékončí. Výrobci nemají přehled o výši poplatků placených ostatními výrobci. Velcí výrobci jsou cenově zvýhodněni před těmi malými, jak dokládá i existence zprostředkovatelů (viz kapitola o fungování systémuvNěmecku).Nadruhoustranunemajíprovozovatelésystémuperfektnípřehledoprodukci všech povinných výrobců – systém se potýká s problémem vyhýbání se odpovědnosti. Clearingové centrum, lokální i federální autority nemají jasný přehled ani o výrobcích a ani o provozovatelích systému. V neposlední řadě jsou spotřebitelé, kteří mají jen velmi omezené chápání a informace o fungovánísystému. Jakjižbylonastíněnovpředchozíchkapitolách,recyklačnítrhjetrhemveskrzeumělým.Odběratelé produktůvyrobenýchvrámcimateriálovérecyklacenejsoujakocelekochotnihraditceny,kteréby pokrylyveškerénákladysouvisejícísjejichvznikem.Praktickysetedyvyrábíproduktyaslužby,jejichž procesvznikutrhnehonoruje.Vyrábíseto,cotrhnechce,popř.jaktotrhnechce(Baum,2014).To nemůženikdyvéstkautonomnímuasoběstačnémurecyklačnímutrhu–vtétopodoběbudetrhvždy závislýnavnějšíchdotacích,aťužjsoujejichzdrojempoplatkyvýrobcůnebostát.Jakjižbylořečeno, primárním zájmem povinných výrobců a provozovatelů systému (v konkurenčním nastavení) není kvalitaposkytovanýchslužebspotřebitelům.Výrobcisepouzechtějíconejlevnějizbavitsvézákonem stanovenéodpovědnosti. Do teoretické dokonalé konkurence má tedy recyklační trh velmi daleko. To ovšem neznamená, že nemůžebýtkonkurenceprovozovatelůsystémuprospěšná.Provozovatelésicenesoupeřízhlediska 76 kvality služeb poskytovaných spotřebitelům, mohou si ovšem konkurovat cenami – konkurenční systém tak může vést alespoň k efektivnosti nákladové. Volba konkurenčního či monopolního uspořádání přitom není jedinou možnou diferenciací z hlediska formy provozovatelů systému. Potenciálněvýznamnourolinavýslednémfungovánímajíidalšíaspekty–zisková/neziskováforma provozovatele,jehovlastnickástrukturaatakéstímsouvisejícíaspektyvyhýbáníseodpovědnostia transparentnosti.Nastavenísystémupřitommůžemítznačnývlivnachováníamotivacejednotlivých aktérůnatrhu. 4.1.1 Zisková/neziskováformaprovozovatelesystému Nejenněmeckázkušenostukazuje,ževolbaziskovéčineziskovéformyprovozovatelůsystémumůže významně ovlivnit jejich motivace a způsob, jakým jednají s povinnými výrobci (Quoden, 2016). Primární motivace ziskového provozovatele je jasná – maximalizace zisku. Tomu je tak podřízeno veškeré jeho další jednání. Zdrojem jeho výnosů jsou poplatky povinných výrobců. Pokud je provozovatelziskověorientovanýapoplatkyjsoupředmětemobchodníhotajemství,vznikáprostor procenovoudiskriminacizejménamalýchvýrobců.Velkoproducentiobalovýchodpadůtotižmohou přivyjednáváníocenáchvyužítsvévýhodnějšípozice.Vevýsledkutakmohoumalívýrobciplatitza svou zákonem stanovenou odpovědnost relativně více než výrobci velcí. Tedy nastává podobná situace,kjakédocházínakonkurenčnímtrhuvNěmecku(Quoden,2016). Stypickýmrysemziskovéfirmy,možnostívyplácetdividendyzeziskuvlastníkům,souvisívpřípadětrhu sobalovýmiodpadydalšídvapotenciálníproblémy.Zaprvé,aťužjesběrnáinfrastrukturaindividuální nebo sdílená, vlastníci provozovatele systému jsou motivováni maximalizovat množství vybraných prostředků od povinných výrobců a minimalizovat náklady spojené s organizací recyklačního trhu – nejsou totiž omezeni poptávkou povinných výrobců po kvalitních službách recyklace. Neopětovné reinvestování získaných prostředků zpět do sběrné a recyklační infrastruktury ovšem může zdlouhodobéhohlediskanegativněovlivnitcelkovéfungovánísystémuadosahovánístanovenýchcílů. Zadruhé, pokud ziskového provozovatele vlastní povinní výrobci, dochází při vyplácení dividend kredistribuciprostředkůvybranýmvýrobcůmodzbytkupovinnéhoprůmyslu–zákonemstanovenou povinnostítakmůžedocházetknarušováníkonkurencevpovinnémprůmyslu. Vpřípaděziskovýchprovozovatelůsystémutakédocházíkmarginalizacivedlejšíchaktivit–zejména prostředků vydaných na osvětu veřejnosti – tj. přesně to, k čemu došlo v Německu po zavedení konkurencenaúrovniprovozovatelůapopřeměněpůvodněneziskovéDSDnaziskovouspolečnost (Quoden,2016).Osvětaveřejnostiovšemmůžemítzásadnídopadnafungování systému.Aktivnía správnétříděnídomácnostíjeprodlouhodobouexistencisystémuzásadní. 4.1.2 Vlastnickástrukturaprovozovatelesystému Jakjižbylodřívenastíněno,motivaceprovozovatelůsystémupotenciálněovlivňujenejenziskováči nezisková forma, ale také jejich vlastnická struktura. Možných variant vlastnictví je celá řada, provozovatelé mohou být vlastněni přímo povinným průmyslem, státem či municipalitami, investičnímifondyneboodpadovýmispolečnostmi. Jednou z nejčastějších forem vlastnictví, která jde ruku v ruce s principem EPR, je vlastnictví přímo povinným průmyslem. Tedy podobně jako je tomu například v České republice či jak tomu bylo v Německu až do roku 2005. Tato forma vlastnictví má, v případě kombinace s neziskovým charakterem, zejména dva teoretické pozitivní dopady. Na jedné straně je zákonem stanovena odpovědnost výrobců – v případě neziskového vlastnictví povinným průmyslem má provozovatel systémumotivaciknaplněnístanovenýchpožadavků,jetodůvodjehoexistence.Nadruhoustranuje 77 systém povinným průmyslem také financován, jako shareholdeři tak mají motivaci, aby zákonem stanovenýchcílůbylodosaženonákladověefektivnímzpůsobem. V případě vlastnictví státem či municipalitami jsou teoreticky motivace k dosažení stanovených cílů podobnéjakovpřípaděvlastnictvípovinnýmprůmyslem,ovšemznákladovéhohlediskaužmotivace maximální efektivnosti být nemusí – stát a ani municipality nejsou obvykle většinovým zdrojem financování.Naopak,jakpoukazujeekonomickáteorie,veřejnévlastnictvímnohdyvedeknákladové neefektivitě. Vlastnictvíinvestičnímifondylzepřepokládatzejménauziskověorientovanýchprovozovatelůsystému a jsou s tím tedy spojeny výše zmíněné problémy. V případě odpadových společností je to ovšem složitější.Najednustranujeuintegrovanýchprovozovatelůsystémupotenciálprosníženítransakčních nákladů.Nadruhoustranujsoumotivaceintegrovanéhosystémuvpřímémrozporushierarchickými cílizákonodárců.Nakládánísodpadyjezdrojempříjmůodpadovýchspolečností,světšímmnožstvím odpadůtakrostoujejichzisky.Vpřípadě,žejeprovozovatelsystémuvlastněnodpadovouspolečností, není již prevence vzniku odpadů v jeho zájmu. Naopak, čím více odpadu vzniká, tím více mohou odpadovéfirmyvydělávat. 4.1.3 Problémvyhýbáníseodpovědnosti Podobnějakoupředchozíchbodůivpřípaděvyhýbáníseodpovědnostijejádremproblémuumělý charakterrecyklačníhotrhu.Participacepovinnýchvýrobcůjedánazákonemstanovenoupovinností, nikoliv jejich zájmem o větší míru a kvalitnější recyklaci. Výrobci svými poplatky provozovatelům systémunekupujíslužbu„kvalitní“recyklace,alepouzemožnostzbavitsesvéabstraktníodpovědnosti za nakládání s obalovými odpady. Recyklační aspekty pro ně nejsou důležité, protože se možné pozitivníefektyzindividuálníhopohledurozplynou.Výrobciobalovýodpadfyzickynevlastníajejim tedylhostejné,cosesnímnadálestane.Vtomtoohleduvpodstatěplatíprincip„sejdezočí,sejdez mysli“. (Baum, 2014) V zájmu výrobců je ovšem nejen svou odpovědnost delegovat, ale často také úplněsejívyhnout.Stímtoproblémemsepotýkajízejménakolektivnísystémy(Yau,2010;daCruz, SimõesaMarques,2012). Vzhledemklhostejnostipovinnýchvýrobcůbytakmělbýtzájemokvalitnínaplněnízákonodárcem stanovenýchcílůzakotvenvmotivacíchjinéhoaktéranatrhu.Tímbyteoretickymělbýtprovozovatel systému. Ovšem, jak již bylo nastíněno dříve, v určitých legislativách nastavení systému – zejména tohokonkurenčního–bývajímotivaceprovozovatelevnesouladusezájmemzákonodárce.Vtěchto případechjeprovozovatel,podobnějakopovinnívýrobci,motivovánkhledánízpůsobů,jaksesvým odpovědnostemvyhnout.Tentoproblémjepatrnýzejménavpřípaděkolektivníhovlastnictvísběrné infrastruktury,kdedocházíkjiždřívezmíněnémuproblémuobecnípastviny. Vtěchtopřípadechse tedy, podobně jako v Německu, provozovatelé snaží omezovat svůj podíl na nákladech sběrné infrastruktury. Výrobcům i provozovatelům jde pouze o splnění své povinnosti při minimálních nákladech,jejichmotivacetakpřímosvádíkekoluzivnímuchování. Problém vyhýbání se odpovědnosti ovšem není patrný pouze v konkurenčním systému Německa. Svyhýbánímseodpovědnostisevmenšíčivětšímířepotýkajívšechnypodobyimplementaceprincipu EPR.Jakjižbylonastíněnovkapitoláchpopisujícíchsystémyvjednotlivýchzemích,např.vRakousku sevroce2012odhadovalomnožstvíplastovýchodpadůpřipadajícíchnavrubčernýmpasažérůmasi na28%(BIO,2014a).NaSlovenskusepočetčernýchpasažérůodhadujeasina30%výrobců,jejichž celkový podíl na trhu dosahuje přibližně 0,5 % – 1 % obalových materiálů. V České republice se odhadujepočetčernýchpasažérůkolem5%. 78 Jakbudepozdějidiskutováno,problémnesouladumezicílizákonodárceamotivacemiaktérůnatrhu není problémem pouze u povinných výrobců a provozovatelů systému. Sporné jsou motivace i svozovýchspolečnostíazpracovatelůodpadu.Tytorozporymohouvýznamněohrožovatekonomickou udržitelnost recyklačních systémů a také znatelně zkreslovat oficiálně reportované míry recyklace. Problém je to tím znatelnější, čím komplikovanější a méně transparentní daný systém je. Celkový recyklační řetězec bývá obvykle velmi komplikovaný, a to prakticky vždy, ve všech nastaveních. Vřetězcibývázapojenovelkémnožstvíaktérů–domácnosti,povinnívýrobci,provozovatelésystému, svozovéspolečnosti,třídicílinky,zpracovateléodpadů,obcearůznélokálníastátníautority(Simões, CruzaMarques,2012).Systémjetímméněpřehledný,čímvětšímnožstvíaktérůaspecifickýchčinností se v něm vyskytuje. Konkurence velkého množství provozovatelů systému tak ještě více zvyšuje netransparentnostaumožňujesnadnějiuniknoutdetekcipřivyhýbáníseodpovědnosti. Dalším faktorem, který je pro fungování systému naprosto zásadní, je samotná míra participace spotřebitelů,tedydomácností(Cerniauskaite,2013).Pouzepokudbudouspotřebiteléaktivnětřídita tříditsprávně,lzedosáhnoutdostatečnéhomnožstvíkvalitněseparovanýchobalovýchodpadů,atedy i stanovených recyklačních cílů dostatečně efektivně. Účast spotřebitelů v systému je bezplatná, spoléhásenajejichparticipacimotivovanouvlastnímpřesvědčením(Baum,2014).Motivacetříditje zvelkémíryvytvářenasociálnímnátlakem.Vespolečnosti,kdejetříděníodpaduvnímánojakosociálně žádoucí,pociťujíspotřebitelé„povinnost“senatříděnípodílet.Ztohotohlediskajetřebazmínit,že mnohdymůžebýtznačnýrozdílvtom,jakselidéprezentujíadojakémíryveskutečnostiodpadtřídí. VČeskérepublicejetotopatrnézpravidelnéhošetřeníspolečnostiEKO-KOM.JakjevidětnaObrázku č. 33, respondenty deklarovaná míra třídění je znatelně nižší než ta skutečná. Lze tedy usoudit, že včeskéspolečnostijetříděnívnímánopozitivněalidétakmajítendenci„přibarvovat“svouskutečnou mírutřídění.VlivsociálníhonátlakujepatrnýobzvlášťvesvětleosvětovékampaněspolečnostiEKOKOM se jménem Jaká je vaše výmluva v roce 2004. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí veřejnosti o recyklačním systému a motivovat lidi ke třídění. Po zavedení kampaně byl pozorován nejen mírný nárůst míry třídění, ale zejména došlo ke zvýšení deklarované míry třídění. Obdobný dopad je na Obrázkuč.33pozorovatelnývletech2009–2010,kdydošlopředevšímvdůsledkucílenéPRkampaně kprudkémunárůstuzejménadeklarovanémírytřídění(Grolmus,2016).Obapříkladylzevysvětlittím, že se v důsledku úspěšných mediálních kampaní zvýšil ve společnosti sociální nátlak na třídění a obyvatelémělipotřebunejenvícetřídit,alehlavněpakvícetvrdit,žetřídí. OpačnýtrendnežvČeskérepublicejepakpozorovatelnývNěmecku,kdedošlomezilety2010a2012 kpoklesudeklarovanémírytříděnío23%(z90%na77%).Todourčitémírysvědčíosníženísociální akceptaceexistujícíhosystému(Baum,2014). 79 Obrázek č. 33: Srovnání skutečné míry třídění a sebehodnocení respondentů v Českérepublice Deklarovanámíratřídění(%) Skutečnámíratřídění(%) 84 82 85 85 84 70 71 72 2012 2013 2014 73 66 67 2004 2005 69 70 69 62 65 66 2009 2010 68 56 48 38 2000 2001 2002 2003 2006 2007 2008 2011 Poznámky:Tmavězelenábarvavyznačujesebehodnocenírespondentůvýzkumu,světlezelenábarva vyznačujeskutečnoumírutříděníobyvatelvČeskérepublice. Zdroj:(EKO-KOM 2015b) Jakjetedypatrné,osvětamůžehrátvýznamnourolipropovědomíobyvatelstvaofungovánísystému azhlediskajejichmotivacesedotříděníaktivnězapojit.Nicméněabybylaparticipacespotřebitelůna tříděníúčinná,mělibytříditsprávně.Systémbyprotomělbýttransparentníasnadnopochopitelný. Jak dokládá příklad Německa, v konkurenčním systému nejsou provozovatelé k osvětě veřejnosti motivováni.Kvalitníosvětaaporozuměníprincipůmtříděnílzedourčitémírytakéodvoditzmnožství nečistotpřítomnýchvkontejnerechtříděnéhoodpadu.VČRsemnožstvínečistotpohybujedo5–20% podlemateriálovýchkomodit.Kvalitaodpadůjetakézávislánatypuzástavby,velikostisídlaatakéna typupoužitýchsběrnýchnádobadalšíchprostředků(Kozel,2016).VNěmeckujetoněkdeokolo35% (Baum,2014). Teoreticky by v konkurenčním systému mohl hrát roli ještě jeden aspekt – altruistická motivace spotřebitelůmůžebýtvpřípaděziskovostiprovozovatelůoslabena.Tosemůženegativněprojevitna míře třídění domácností. Nicméně například v případě Německa je systém natolik neprůhledný, že velká část obyvatel mnohdy ani nemá o existenci provozovatelů systému ponětí. Odpovědnost za fungovánírecyklačníhotrhupřipisujíspíšemunicipalitám.Zpravidlasetakpřivýskytuchybdožadují nápravyuobcí,ačkolivtynejsouzasystémformálněvůbecodpovědné(Baum,2014). 80 4.2 Srovnánídosaženýchvýsledků Jakjepatrnézpředchozíchodstavců,volbakonkurenčníčimonopolníformysystémuazejménapak konkrétní nastavení jednotlivých aspektů má potenciál výrazně ovlivnit jeho fungování, a to jak zhlediskanákladového,takzhlediskadosahovánístanovenýchcílů.Jakýdopadlzetedyvypozorovat připorovnáníoficiálněreportovanýchvýsledkůkonkurenčníchamonopolníchsystémů? Nejnovějšídatazroku2013poukazujínavprůměruvyššímnožstvíprodukovanéhoodpaduvzemích s monopolním systémem. Obdobné rozdíly lze pozorovat i v případě dosažené úrovně recyklace a využití. Monopolní systémy ve srovnání s těmi konkurenčními dosahují relativně většího objemu recyklace i využití v případě všech druhů materiálů. Jedinou výjimkou se zdá být procentuální míra recyklaceplastů,kdedosahovalyzeměskonkurenčnímsystémemrelativnělepšíchvýsledků. Obrázekč.34:Množstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.) Monopol 160,00 140,00 Konkurence 144,14 125,31 120,00 100,00 80,00 57,34 60,00 47,35 29,60 26,35 40,00 27,43 24,35 20,00 0,00 Celkem Plasty Papír Sklo Zdroj:Eurostat Poznámka: Spočteno jako prosté průměry obalových odpadů v kg na obyvatele. Mezi země smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko, Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko, Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta. 81 Obrázekč.35:Množstvírecyklovanéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.) Monopol 100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Konkurence 93,43 72,07 47,98 35,92 20,71 11,06 9,94 Celkem Plasty Papír 15,87 Sklo Zdroj:Eurostat Poznámka: Spočteno jako prosté průměry obalových odpadů v kg na obyvatele. Mezi země smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko, Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko, Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta. Obrázekč.36:Množstvívyužitéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.) Monopol 140,00 120,00 100,00 Konkurence 118,48 86,96 80,00 53,07 60,00 39,36 40,00 22,12 20,00 20,83 15,64 15,96 0,00 Celkem Plasty Papír Sklo Zdroj:Eurostat Poznámka: Spočteno jako prosté průměry obalových odpadů v kg na obyvatele. Mezi země smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko, Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko, Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta. 82 Obrázekč.37:Podílrecyklovanéhoobalovéhoodpadu(%) Monopol 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Konkurence 84,13 76,07 63,96 70,79 65,11 57,41 37,94 39,72 Celkem Plasty Papír Sklo Zdroj:Eurostat Poznámka:Spočtenojakoprostéprůměryobalovýchodpadůdanýchzemívprocentech.Mezizemě smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko, Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko, Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta. Obrázekč.38:Podílvyužitéhoobalovéhoodpadu(%) Monopol 100,00 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 Konkurence 92,45 81,77 80,01 67,31 71,90 71,17 65,43 57,03 Celkem Plasty Papír Sklo Zdroj:Eurostat Poznámka:Spočtenojakoprostéprůměryobalovýchodpadůdanýchzemívprocentech.Mezizemě smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko, Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do 83 zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko, Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta. Nicménětentozjednodušenýprůřezovýpohledvjednomjedinémrocemůžebýtznačnězavádějící. Výsledkysemohoutotižlišitnejenvčase.Mohoubýttakéovlivněnycelouřadoujinýchfaktorů,které sformouorganizacetrhunaúrovniprovozovatelůsystémupřímonesouvisí–specifickýmipodmínkami vdanýchzemích,mírouekonomickévyspělosti,aktuálnímiekonomickýmipodmínkaminatrzích,alei specifickým nastavením ostatních částí recyklačního systému. Opticky pozorovatelné rozdíly navíc neznamenají,žejsouhodnotyodlišnéizhlediskastatistického–pozorovanérozdílymohoubýtdány pouzerůznýmináhodnýmivýkyvy.Dosaženémíryrecyklaceavyužitíjsouprotonásledněsrovnányi pomocíjednoduchéhoekonometrickéhomodelu,kterýtytorůznéaspektydojistémíryzohledňuje. Model kontroluje aktuální ekonomickou situaci a také další specifické aspekty v každé zemi. Matematicky je model formulován jako takzvaný model korelovaných náhodných efektů (anglicky correlatedrandomeffects): "#$ = &' + &) *#$ + &+ *$ + &, -$ + .$ + /#$ , kde "#$ indikuje tzv. závislou proměnnou, tedy množství produkovaných obalových odpadů, míru recyklace nebo míru využití. Samostatné *#$ reprezentuje vnitřní efekt kontrolních proměnných (v anglickémjazycetzv.withineffect)aspolečněs*$ reprezentujevnějšíefektkontrolníchproměnných (vanglickémjazycebetweeneffect)..$ a/#$ reprezentujínáhodnousložkumodelu,kde.$ zachycuje specifické faktory jednotlivých zemí a /#$ zachycuje náhodné reziduum. -$ je hlavním předmětem zájmutétoanalýzy,zachytáváefektmonopolníhouspořádánívesrovnánískonkurenčnímnazávislou proměnnou.Výsledkymodelujsouodhadnutypomocímetodymaximálnívěrohodnosti. Tabulka č. 7: Vliv monopolního uspořádání provozovatelů systému na množství vyprodukovanýchobalovýchodpadůvzemi(kg/obyv.) Proměnné Průsečík Monopol Inflace RůstHDP Všechny materiály 177,869*** (21,509) -12,378* (7,041) 1,645*** (0,51) -0,137 (0,229) -5,648*** (1,8) -6,878 (7,275) 27 367 Průměrná inflace Průměrnýrůst HDP Početzemí Počet pozorování VPC 0,88 Zdroj:vlastnítvorba,Eurostat Plasty Sklo Papír 40,85*** (5,145) -7,601*** (1,986) 0,309** (0,147) -0,101 (0,066) -0,989** (0,413) -2,624 (1,678) 27 367 23,649*** (5,827) 6,993*** (1,623) 0,451*** (0,116) 0,074 (0,052) -0,854* (0,502) 0,094 (2,019) 27 367 86,364*** (9,335) -9,015*** (3,004) 0,641*** (0,217) 0,051 (0,097) -2,636*** (0,784) -8,257*** (3,167) 27 367 0,82 0,92 0,89 Jak je patrné z Tabulky č. 7, při zohlednění výše zmíněných faktorů již výsledky vypadají poněkud odlišněnežvpředchozímvizuálnímsrovnání.Ano,země,vekterýchbylvroce2013monopolnísystém, 84 generovaly v průměru větší množství obalových odpadů. Pokud ovšem zohledníme ostatní faktory vdanýchzemíchapodívámesepouzenasamotnýdopadkonkurenčníhočimonopolníhouspořádání, dostávámezávěropačný.Vmonopolnímuspořádánídocházívprůměruspíšekegenerovánímenšího množstvíodpadu –zhierarchického pohledu na nakládání sodpady se tedyjednáo preferovanější variantu.Výjimkoujepouzemnožstvískleněnéhoobalovéhoodpadu,kdejeefektopačný. Tabulka č. 8: Vliv monopolního uspořádání provozovatelů systému na míru recyklace(%) Proměnné Všechny materiály Plasty Sklo Papír Průsečík 58,095*** (6,245) 26,549*** (6,756) 73,136*** (12,729) 79,735*** (6,846) Monopol 2,945 (3,441) 0,584 (3,492) 1,098 (5,669) 0,398 (3,981) Inflace -0,419 (0,315) -0,833*** (0,295) -0,485 (0,438) -0,202 (0,41) RůstHDP -1,254*** (0,142) -1,009*** (0,133) -1,402*** (0,197) -1,555*** (0,186) Průměrná inflace -0,578 (0,415) 0,106 (0,471) -1,478 (0,967) -0,242 (0,436) Průměrnýrůst HDP -0,179 (1,733) 2,208 (1,956) -1,147 (3,964) -1,154 (1,818) Početzemí 27 27 27 27 Počet pozorování 367 367 367 367 VPC 0,46 0,57 0,73 0,32 Zdroj:vlastnítvorba,Eurostat Nicméně,jakukazujívýsledkyvTabulceč.8,zhlediskadosaženémíryrecyklacenemámonopolníči konkurenčníuspořádáníprovozovatelůsystémustatistickyvýznamnýdopad.Tojevsouladusezávěry studií Monier et al. (2014) a Spasova (2014), které (zejména na základě konzultací stakeholderů vjednotlivýchuspořádáních)neshledávajížádnývýraznývlivkonkurencečimonopolníhouspořádání provozovatelůnafungovánírecyklačníhosystému. 85 Tabulkač.9:Vlivmonopolníhouspořádáníprovozovatelůsystémunamíruvyužití (%) Proměnné Průsečík Všechnymateriály Plasty Sklo Papír 91,317*** 106,469*** 73,213*** 97,61*** (9,539) (14,197) (12,745) (7,794) Monopol -8,042* (4,519) -26,273*** 1,122 (6,239) (5,69) -3,012 (4,38) Inflace -0,339 (0,359) -0,599 (0,48) -0,5 (0,44) -0,23 (0,415) RůstHDP -1,423*** (0,162) -1,36*** (0,216) -1,401*** -1,409*** (0,198) (0,188) Průměrnáinflace -1,397** (0,702) -1,925* (1,085) -1,481 (0,967) -0,524 (0,51) PrůměrnýrůstHDP -5,028* (2,893) -11,16** (4,444) -1,123 (3,965) -4,222** (2,13) Početzemí 27 27 27 27 Početpozorování 367 367 367 367 VPC 0,68 0,74 0,73 0,41 Zdroj:vlastnítvorba,Eurostat Tabulkač.9ukazujevýsledkyzhlediskadosaženýchměrvyužití.Ztohotohlediskasevprůměruzdá býtvyužitíplastůrozdílné.Výsledkyindikujívětšívyužitíplastůvkonkurenčnímsystému.Vzhledem k nevýznamnému rozdílu v materiálové recyklaci to znamená, že v systému s konkurenčním uspořádánímdocházívprůměrukvětšímuspalováníplastůsenergetickýmvyužitím.Připodrobném pohledu na vývoj využití plastů v zemích s konkurenčním systémem je vidět, že tahouny lepších výsledku jsou především dvě země s extrémními hodnotami – Německo a Slovinsko. Německo dlouhodobě vykazuje hodnoty blížící se 100% využití plastů (Obrázek č. 34). Jak již bylo řečeno v kapitole věnující se Německu, tato čísla jsou pravděpodobně značně nadhodnocena. V případě Slovinska pak lze pozorovat od roku 2009 doslova raketový růst v reportovaném množství využití plastů.Vroce2013bylareportovanáhodnotatéměř130%!PodobnějakovpřípaděNěmeckajetato zarážejícíhodnotazpůsobenaproblematickouvolboureferenčníhodnoty,kterouSlovinskopoužívápři výpočtuměrvyužitíarecyklace.Zatímcodoreferenčníhodnotyzapočítávápouzeobalyuvedenéna trh domácími výrobci (vstup), do recyklace a využití jsou započteny i obaly pocházející z dovozu (výstup).Přispočítánímíryrecyklaceavyužitítakmohoubýt,avroce2013ibyly,hodnotyvyššínež 100%.Jakbudenastíněnovnásledujícíkapitole,způsobvýpočtuměrrecyklaceavyužitíovšemnení jedinýmproblémemslovinskéhosystému. 86 Obrázek č. 39: Srovnání míry využití plastů (%) v zemích s konkurenčně organizovanouformouprovozovatelůsystému Bulharsko Estonsko Německo Lotyšsko Litva Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Spojenékrálovství 140 120 míravyužití(%) 100 80 60 40 20 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj:Eurostat Jak lze tedy tyto výsledky shrnout? Výsledky ekonometrického modelu indikují, že v zemích s konkurenčními systémy, ve srovnání s těmi monopolními, dochází obecně k větší tvorbě obalových odpadů – z hlediska prevence vzniku jsou na tom tedy možná o něco hůře. Nicméně co se týče dosahování výsledků z hlediska stanovených cílů – měr recyklace a využití, nezdá se být mezi konkurenčním a monopolním uspořádáním významný rozdíl. Přechod od aktuálně existujícího nastavenísystémuvzemích(tedybuďkekonkurenci,čimonopolu)setakzdábýtztohotohlediska zbytečný. Opět je potřeba ovšem připomenout, že se jedná o srovnání oficiálně reportovaných výsledků – ty bohužel mohou mnohdy kvůli rozdílným způsobům výpočtu a nejednotným definicím znamenattrochuněcoodlišného.Navíc,jakukázalaanalýzaněmeckéhosystému,tytomírymohoubýt někdyznačněvzdálenéskutečnésituaci–reportovanémíryvyužitíarecyklacejetřebabrátsvelkou rezervou.Nicménězískanévýsledkyjsouvsouladusezávěryřadyjinýchstudiíanázorystakeholderů vjednotlivýchsystémech(Monieretal.,2014;Spasova,2014aStorm,2016). 4.3 Srovnánínákladů Jak již bylo řečeno výše, efektivní systém je především takový systém, který dokáže dosáhnout zákonemstanovenýchcílůpřiconejmenšíchnákladech.Jakourolivtomhrajekonkurencenaúrovni provozovatelů systému? Zastánci monopolní formy provozovatele tvrdí, že je to právě monopolní forma,kteráumožňujeplněvyužítúsporyzrozsahu.Tentoaspektjedůležitýzejménavmalýchzemích, kde objem odpadu není dostatečný pro vytvoření udržitelné konkurence. Dalším argumentem zastánců monopolního systému je požadavek plného územního pokrytí spotřebitelů. Provozování zpětného odběru může být v některých lokalitách znatelně nákladnější než v jiných – extrémním 87 příklademmohoubýtněkteréodlehlélokalityvseverskýchzemích(Cerniauskaite,2013).Vtakových situacích lze očekávat selektivní chování konkurujících si provozovatelů a snahu se těmto lokalitám vyhnout.Tytoargumentysouvisívekonomickéteoriipředevšímstzv.síťovýmiodvětvími,kterébývají často označovány jako přirozený monopol. Ten vzniká v oblastech, kdy je nejprve potřeba velkých fixníchnákladůnavybudovánídistribuční(vpřípaděobalovýchodpadůsběrné)sítěavekterýchjsou pak již variabilní náklady na provoz relativně malé. Typické jsou tedy rychle klesající fixní náklady. Vysokéfixnínákladytakpůsobíjakojakásibariéravstupunatrh–vpřípaděvstupunovéhokonkurenta na trh by mohlo dojít k takovému poklesu zisků obou firem, že by již vstupující firma nedokázala ospravedlnitvstupnínáklady. Nicméně, jak ukazují výše popsané příklady konkurenčních systémů, sběrná síť bývá v případě obalových odpadů obvykle mezi provozovateli sdílena (alespoň v případě obalových odpadů domácností).Tentoargumentsetedynezdábýtpřílišpřesvědčivý.Zastáncikonkurenčníhosystému pakčastopoukazujínaobvykléaspektykonkurencezakotvenévekonomickéteorii–jedenzhlavních způsobů konkurenčního boje je skrze nižší ceny (v případě obalových odpadů jsou to obvykle nižší licenční poplatky). Stabilně nižší ceny lze dlouhodobě udržet pouze při současném snížení nákladů. Konkurentijsoutakteoretickymotivováníknákladovéefektivitě(Toyasaki,BoyacιaVerter,2011). Obrázekč.35:Skladbaaktivitanákladůprovozovatelůsystému Zdroj:vlastnítvorba,vycházízeSpasova(2014) Přestoženěkterévýšezmíněnéargumentyjakzestranyzastáncůmonopolu,takzestranyzastánců konkurencemeziprovozovateliznípřesvědčivě,opomíjejíjedenpodstatnýaspekt–toujeskutečná alokace nákladů provozovatelů systému. Jak je vidět z Obrázku č. 35, aktivity a tedy i náklady 88 provozovatelů lze rozdělit do tří hlavních celků – operační činnost nakládání s obalovými odpady, administrativní činnost a dodatečné aktivity. Pod operační činnost spadá samotný sběr tříděného odpadu,dodatečnétřídění,recyklaceatransport.Administrativníčinnostísepakmyslíaktivityspojené se samotným chodem provozovatele systému (tedy uzavírání různých kontraktů, management, IT, marketingatp.).Poddodatečnéaktivitypakspadázejménaosvětaveřejnosti. Vzhledem k tomu, že sběrná infrastruktura je obvykle sdílena – pravidlem bývá snaha o omezení duplicity sběrné sítě domácností, mívají provozovatelé systému společná sběrná místa a uzavírají kontraktysestejnýmiodpadovýmifirmami.Nákladynatytoaktivitytakjsouobvyklestejnéčipodobné provšechnyprovozovatele.Avšakjetoprávězde,kdeležívětšinanákladů.Spasova(2014)uvádí,že v Belgii na operační úrovni vzniká 90 % nákladů. Pro příklad ovšem není třeba chodit daleko, z nákladové struktury provozovatele systému EKO-KOM je patrné, že v České republice tvoří přímé nákladysběruarecyklace85%všechnákladů(EKO-KOM,2015).Ztohopaktvořícelých68%náklady nasamotnýzpětnýodběrobalůazajištěnísběrnésítě,8%nákladynadotříděnía6%nákladynavyužití arecyklaciodpadů(Obrázekč.13).Provozovatelésitakmohoukonkurovatpouzevadministrativních nákladechanákladechspojenýchsdodatečnoučinností.Tojimovšemnedávámnohoprostorupro snížení nákladů a vyvstává tedy otázka, nakolik vůbec může konkurence celkové náklady ovlivnit. Vzhledem k ziskovým motivům také není překvapivá již zmíněná tendence konkurenčních provozovatelůminimalizovatnákladynaosvětuveřejnosti(Quoden,2016). Vněkterýchsystémechsimohouprovozovatelékonkurovatinaúrovnidotřídění,využitíarecyklace,i takseovšemjednáspíšeominoritnípoložkyvcelkovýchnákladech.Vtomtobodupakhrajetakéroli vyjednávací síla obou stran, provozovatelů systému na straně jedné a třídičích linek a recyklačních továren na straně druhé. Jak Spasova (2014) poukazuje, v případě roztříštěného trhu s mnoha provozovatelisystémumůžebýtvyjednávacísílazejménanastranědruhéaprovozovatelésystému nemusímítprostorprovyjednánívýhodnějšíchcen.Naopaksituacejensněkolikamálooligopolními provozovatelimůžebýtzhlediskavyjednávacísílyvelmipodobnásystémumonopolnímu. Kdesecentralizovanýsystémprojevujepozitivně,jsoutransakčnínáklady.PříkladNěmeckaukazuje, ževkonkurenčnímsystémudocházíkezvýšenítransakčníchnákladů.Avšakjakjižbylořečenodříve,je to právě ušetření transakčních nákladů všech zúčastněných, jež je hlavní motivací pro kolektivní organizacisběru.Vkontrastusněmeckýmpříklademsestakeholdeřinabelgickémmonopolnímtrhu shodují,žemonopolnísystémtransakčnínákladyminimalizuje(Spasova2014). Zajímavýpříkladnevhodněnastavenéhokonkurenčníhosystému(naúrovniprovozovatelů)lzenalézt i na Slovinsku, kde mají obce ze zákona povinnost zajistit tříděný sběr komunálního odpadu. Hradí přitomveškeréstímspojenénáklady(vkontrastunapříkladsesystémemvČRčiHolandsku,kdejsou do určité míry finančně kompenzovány provozovatelem systému). Konkurenční provozovatelé systémuodobcítentoodpadzdarmaodebírají(provozovateléobcímdrobněplatí,alejendonaplnění míry kvót, pak už odebírají úplně zadarmo), a to minimálně v takové míře, aby každý z nich dosáhl zákonem stanovených recyklačních cílů (kvóty nastavené tamním ministerstvem zemědělství a životního prostředí). Zdrojem příjmů provozovatelů jsou pak poplatky povinných výrobců a příjmy plynoucí z prodeje separovaných surovin, ze kterých pokrývají náklady na dotřídění. Slovinci však vytřídíkaždoročněo30až40%odpadůvíce,nežjsoustanovenérecyklačníkvóty. Provozovatelé systému ale odebírají povětšinou jen takové množství odpadů, které potřebují na splněnísvýchpovinností.Nabídkaobalůtakvysocepřevyšujepoptávkuaobcímseodpadhromadí. Kdyžmajíštěstí,odeberehoodnichjinýprovozovatelsystému.Odpadmohoutakéobceodevzdat přímonadotřiďovacílinku,musízatoovšemprovozovatelilinkyzaplatit.Obceprotonejčastějiřeší situacitak,žeodpadskladujívesvýchprostorechačekajínazačáteknovéhokalendářníhoroku,kdy 89 ho začnou provozovatelé opět odebírat. Kvůli hromadícímu se odpadu ho obce předávají provozovatelůmvětšinouzdarma.NarozdílodsituacevČRčiHolandskudostávajípouzeminimálníči žádné úhrady. Z důvodu asymetrické pozice mezi provozovateli a obcemi tak nesou obce velké nákladovébřemeno,zatímcovětšinavýnosůjesoustřeďovánavrukouprovozovatelů. Jaký lze tedy učinit závěr z hlediska vlivu konkurence mezi provozovateli systému na nákladovou efektivitu?Vzhledemktypickéalokacinákladůvsystémutříděnéhosběrusenezdá,žebykonkurence na úrovni provozovatelů systému hrála příliš velkou roli. Konkurenční provozovatelé nemají mnoho prostoruprocenovoudiferenciaci.Většinanákladůjealokovánatam,kdejenemohouindividuálně příliš ovlivnit – ve sběrné síti. Z tohoto hlediska se tedy zdá, že je poměrně jedno, zdali je systém konkurenčníčinikoliv(Monieretal.,2014).Konkurenčnísystémymohoubýtovšemspojenysvyššími transakčníminákladyapotenciálnínestabilitousystému.Vzávislostinazávažnostitěchtoaspektůby tedyvněkterýchpřípadechmohlbýtpreferovánsystémmonopolní. Zdáse,ženákladovésrovnánísystémůvevybranýchevropskýchzemíchtytozávěrypotvrzuje–není patrnýjednoznačnýnákladovýrozdílmezimonopolnímiakonkurenčnímisystémy,atojakzhlediska absolutního(Monieretal.,2014),takpřipřihlédnutíkrozdílnýmcenovýmhladinám.Vtomtosrovnání vychází český, tedy monopolní, systém z vybraných zemí jako relativně nákladově nejefektivnější. Nákladověnejméněefektivnísystémjetenrakouský,vdoběsrovnáníještěstálemonopolní.Německý konkurenčnísystémsepakzdábýtzhlediskanákladovéefektivityněkdemezinimi.Lzeztohotedy usoudit,žekonkurenčníčimonopolníuspořádánísystémunaúrovniprovozovatelůnemázřejměna nákladovouefektivnoststěžejnívliv.Příčinurozdílůjetedytřebahledatjinde. Obrázekč.40:SrovnánínákladůvyužitínaobyvatelevevybranýchzemíchEU 22 Poplatky placenévýrobci(EURnaobyvatele) 20 Poplatky(absolutně) 20,5 Poplatky(spřihlédnutímkrozdílnýmcenovýmhladinám) 18,6 18 16 14 11,5 11,9 12 10,0 10 7,9 8 8,9 8,8 7,3 6,9 7,5 5,2 6 4 1,1 2 1,0 0 Rakousko Belgie Česká republika Německo Francie Nizozemsko VelkáBritánie Poznámky: Kolektivní systém recyklace je monopolní v Rakousku, Belgii, České republice, Francii a Nizozemsku.KonkurenčníjevNěmeckuaVelkéBritánii.Vypočtenojakopoplatkynatunuvyužitého 90 množstvínaobyvatele(obalovéodpadydomácností).NaprvnípohledsezdajíbýtnákladyveVelké Británii zdaleka nejnižší, poplatky výrobců zde však pokrývají pouze asi 10 % celkových nákladů. Skutečná výše nákladu je tedy asi desetinásobná. Ve Francii poplatky pokrývají 75 % nákladů. Vostatníchstátechjeto100%. Zdroj:(Monieretal.,2014);Eurostat,údajezobdobí2010–2012 Obrázekč.41:SrovnánínákladovéefektivnostivevybranýchzemíchEU Poplatky placenévýrobci(EURPPPna obyvatele) 25 Rakousko 147kg/ obyv. 20 15 Francie 73kg/ obyv. 10 VelkáBritánie 167kg/ obyv. 5 Českárepublika 88kg/ obyv. 0 55% -5 Německo 90kg/ obyv. 60% 65% 70% Nizozemsko 165kg/ obyv. 75% Belgie 75kg/ obyv. 80% 85% 90% Mírarecyklace(recyklované%zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů) Poznámky: Vypočteno jako poplatky na tunu využitého množství obalových odpadů na obyvatele (obalovéodpadydomácností). Zdroj:(Monieretal.,2014);Eurostat,údajezobdobí2010–2012 91 5 Organizacerecyklačníhotrhu Jakvyplývázpředchozíkapitoly,volbakonkurenčníhonebomonopolníhouspořádáníprovozovatelů systémusenezdábýtzhlediskavýšenákladůaoficiálněreportovanýchměrrecyklaceavyužitízásadní. Většina nákladů systému je soustředěna zejména na úrovni sběru a svozu obalových odpadů, při zavedení konkurence mezi provozovateli tak není moc prostoru k cenové diferenciaci. Naopak, konkurenceprovozovatelůmůžemítnegativnídopadnastabilituatransparentnostsystému. Alevzhledemktomu,žemezivýsledkysystémůvjednotlivýchzemíchexistujípodstatnérozdíly,příčinu je třeba hledat jinde. Zkušenost ze zahraniční i českého systému poukazuje, že stěžejní není forma provozovatelů,alecelkovénastavenísystému.Jádremproblémujeopětumělýcharakterrecyklačního trhu,kdypřirozenétržnímechanismynedokážíkorigovatchováníjednotlivýchaktérůnatrhu.Jejich motivacepřitommnohdybývajívrozporusezákonodárcemstanovenýmicíli. Nejde jen o již diskutované pochybné motivace provozovatelů v konkurenčním systému, ale také o motivaceobcí,svozovýchspolečností,úpravců,zpracovatelůaspotřebitelů.Uvšechexistujeprostor pro,zpohleduzákonodárce,potenciálněnežádoucíjednání. 5.1 Sběr,svozaúpravaobalovýchodpadůaroleobcívsystému Řadazahraničníchautorůpoukazujenadůležitostzapojeníobcídosystému.Spasova(2014)zmiňuje několikdůvodů,pročmůžebýtaktivníparticipaceobcívesběruatříděníobalovýchodpadůzaloženém naprincipuEPRžádoucí.Zaprvé,obcemohoubýtvlepšípoziciprokoordinacislužebsběruodpadu, pokudexistujezájemotříděnýsběrplastů,papíru,sklačikovůnejenuobalovýchodpadů.Konsolidace sběrunaprincipuEPRaostatníchdruhůkomunálníchodpadůmůževéstkúsporámnákladů.Zapojení obcítakémůževýrazněusnadnitparticipacispotřebitelů.Sběrodpadůjetradičněspotřebitelivnímán jakozodpovědnostobcíanejinaktomumnohdybýváiuodpadůobalových.Tomůžeovlivnitzejména dvaaspekty.Zaprvé,pokudjsouobcezodpovědnéizasběrobalovýchodpadů,mohouspotřebitelé vrámcivšechodpadůjednatsjedinouinstitucí,cožjimcelýproceszjednodušujeašetřítransakční náklady(ajakseukazujenapříkladuNěmecka,spotřebiteléobcevpřípaděobalovýchodpadůmnohdy přirozeněkontaktují,ikdyžtonemusíspadatpodjejichkompetenciaodpovědnost).Zadruhé,protože jesběrasvozobalovýchodpadůvnímánzpohleduvoličůjakoodpovědnostobcí,jevzájmulokálně volenéautority,abybylaslužbazajištěnavdostatečnékvalitě.Jakjižbyloabudedálediskutováno, umělýcharaktertrhuaziskovémotivacejednotlivýchaktérůtototižpřirozeněnezaručují.Zájemobcí mohouovlivňovatidalšípolitickéaspektyjakotřebazajištěnípracovníchmíst. Cahill,GrimesaWilson(2011)vesrovnánírůznýchimplementacíEPRvoblastiobalovýchodpadůa WEEE(WasteElectrical&ElectronicEquipment)docházíkzávěru,žesystémy,ježbylyimplementovány s aktivní účastí lokálních autorit, dosahují lepších výsledků než systémy, kde bylo takové zapojení minimální. K podobným závěrům dochází i Spasova (2014), která se opírá zejména o zkušenosti z Belgie, Německa a Rakouska. Uvádí, že zapojení obcí do systému zvyšuje transparentnost a efektivnost v několika aspektech. Z jedné strany jsou obce kontrolovány provozovatelem systému zhlediskavýsledkůakvality,cožmůžeoslabitněkterépotenciálněnežádoucílokálníkonfliktyzájmu (napříkladinvesticevlokálníchspalovnách).Nadruhéstraněodpovědnostobcízazajištěnísběrumůže omezit tendence zejména konkurenčních provozovatelů zneužívat své (dominantní) postavení a uchylovatsekselektivnímusběru.42 42 Jižzmiňovaný„cherry-picking“. 92 Jakjepatrné,aktivnízapojeníobcídorecyklačníhosystémupřinášícelouřaduvýhod.Nicméněssebou přináší i některé potenciální nevýhody. Mezi povinným průmyslem panuje mnohdy obava, že obce budouhospodařitneefektivněapovinnívýrobcitakbudouzatíženivyššímináklady.Jakopříkladbývá někdyzmiňovánfrancouzskýsystém,kdenemápovinnýprůmyslžádnoukontrolunadvýšípoplatků, které od nich obce požadují za zajištění sběru obalových odpadů. To podle nich vede k neúměrně vysokým nákladům (Spasova, 2014). Tento problém lze omezit pomocí standardizace výše proplácenýchnákladů,tedyzpůsobúspěšněuplatňovanýtřebavBelgii,HolandskuaČeskérepublice. Druhýmzávažnýmproblémemjemožnáinformačníasymetrieanerovnostvevyjednávacípoziciobcí asvozovýchspolečností.Vmístechomezenékonkurencesvozovýchspolečností,kdemájednačipár svozových společností dominantní postavení, jsou mnohdy zejména malé obce oproti svozovým společnostemvnevýhodnévyjednávacípozici.Tosemůžeznatelněprojevitnaceněposkytovaných služebavestanoveníproobcenevýhodnýchpodmínek.Tentoproblémjepatrnýivmnoharegionech Českérepubliky.Navíc,jakukazujízávěryÚřaduproochranuhospodářskésoutěže(ÚOHS)zposledních let, i v případě výskytu více svozových společností nemusí být zdravá konkurence zaručena – konkurence na trhu může být značně pokřivena koluzivním jednáním svozových společností (Soukopová,MalýaFicek,2013).Vtomtopřípaděmůžepotenciálnízapojeníprovozovatelesystému dovyjednávánízajistitrovnějšívyjednávacípozici(Spasova,2014). Informační asymetrie mezi obcí a svozovou společností se mnohdy projevuje v netransparentním stanovení nákladů. V České republice je obvyklou praxí, že si obce najímají svozové společnosti na komplexnízajištěnívšechslužeb,tedynejennasběrasvozodpadu,aletakénazajištěnídotříděnía dalšínakládánísodpady.Většinoutedynejednajísúpravciodpadůpřímo,alepouzezprostředkovaně skrze svozové společnosti. To má dva potenciálně negativní dopady. Zaprvé, nemusí mít přesnou představu,jakýmzpůsobemsevceněposkytovanýchslužebpromítajícenyplacenéúpravciodpadůza dovezený vytříděný obalový odpad. Zadruhé, obce nemůžou zajistit, aby byl odpad v konečné fázi recyklován tak, jak by chtěly (Grolmus, 2016). V holandském systému tento problém řeší přímou návaznostífinančníchpříspěvků,kteréobceodprovozovatelesystémudostávají,nazajištěnýzpůsob využitíodpadů.Obcejsoutakmotivoványstaratseoto,cosesodpadynadáleděje,protožetopřímo ovlivňujejejichrozpočty(Storm,2016).VČeskérepublicebyměltentoproblémřešitnovýzákono odpadech,podlekteréhobymělamítobecodpovědnostzaodpadaždojehokonečnéhozpracování nebo odstranění. To sice nebude i nadále vylučovat komplexní zakázku, ale bude nutné, aby dle smlouvyobecznalakoncovézařízeníacosesodpademskutečněstalo.Budetototižmusetevidovat (Grolmus,2016). 5.1.1 Zapojení úpravců odpadů do systému a jejich postavení vůči obcím a svozovýmspolečnostem Tříděnéodpadymajíoprotiostatnímkomunálnímodpadůmspecificképostavení,jejichdotříděníma úpravou vznikají druhotné suroviny, které jsou obchodovatelné na mezinárodním trhu. Velká část vytříděnýchodpadůmátedypozitivnítržníhodnotu.VČeskérepubliceprovozovatelétřídícíchlinek odpadynakupujípřímoodpůvodců–obcí,atobuďpřímo,nebozprostředkovaněskrzesvozovéfirmy. Odpadydáletřídídlemateriálů,barevadalšíchvlastností,zbavujínežádoucíchpříměsízesběru,lisují apřípadnědálemechanickyupravují(IURMO,2015).ZtřídičkymohoubýtvČRzjednodušeněřečeno třidruhyvýstupů: • Druhotnésuroviny,tedyvýstupztřídičky,kterýjezapozitivnícenuprodánodběratelůmvČR čizahraničí. 93 • • Odpady,snižšíkvalitouavýrazněnižšívýkupnícenou,kteréjsourecykloványve specializovanýchprovozech(např.zpracovánísměsnýchplastů)nebojsouvyužíványkvýrobě paliv(nejčastějipalivaprocementárny)(Kozel,2016). Výmět,tedytakováčástodpadů,kterounebylatřídičkaschopnapředatkdalšímuvyužití.To jsoubuďpříměsi,kterédotříděnéhoodpaduvůbecnepatří(většinousměsnýkomunální odpad),neboodpovídajípříslušnémukontejneru,alenejsoudálezpracovatelné.Zejména jsoutoznečištěnéplastyadalšíobaly,mastnénebojinakzašpiněnépapíryaspecifickédruhy skla,kterédělajíproblémvrecyklaci.Ukvalitněřízenýchavybavenýchtřídičekbývajívýměty upapírukolem5–10%,uplastů15–25%,ausklado5%.Uněkterýchzastaralých provozovenovšemmůževýmětuplastůdosáhnoutaž50%,cožjezpůsobenozejména selektivnímvýběremmateriálukvytřídění–třídípouzesnadnoprodejnéatříditelné materiályjakojsouPETláhve(Kozel,2016). Takto vzniklé suroviny se pak prodávají českým a zahraničním odběratelům. Ceny vytříděných druhotnýchsurovinsepaksamozřejmělišíodcenvytříděnýchodpadů–jsouvýrazněvyšší(IURMO, 2015). Hlavní skupiny vytříděných komunálních odpadů (papír, plast, sklo, kovy) mají v současné době pozitivníhodnotu.Jejívýšejeovlivněnazejménavývojemnatrhusdruhotnýmisurovinami,technickou vybaveností a obchodní zdatností provozovatelů jednotlivých třídících linek, obchodní politikou provozovatelůdotřiďovacíchlinek,dodanýmmnožstvím(množstevníbonusy)akvalitouanákladyna přepravuodpadůnatřídícílinku. Obrázek č. 42: Orientační ceny neupravených vytříděných a využitelných komunálníchodpadůnatřídícíchlinkách(Kč/t) r.2012 r.2013 r.2014 Papír 300–1000 300–1000 400–1100 Sklo 100–550 200–650 250–600 Plasty -500-+500 -500–+600 -500–+800 Poznámka:UvedenécenyjsoubezDPH. Zdroj:(IURMO,2015) Dotříděnívyužitelnýchkomunálníchodpadůnadruhotnousurovinujefinančněpodporovánouvětšiny provozovatelů třídících linek, v ČR také autorizovanou obalovou společností EKO-KOM. Podpora je určenapředevšímkzajištěnístabilityceléhosystémutříděníavyužitíkomunálníchaobalovýchodpadů akvyrovnávánípřípadnýchvýkyvůcendruhotnýchsurovin. Včeskémsystémujsoupůvodcem,atedyiprimárnímivlastníkyodpadů,obce(netýkásetotéčásti obalových odpadů, kterou produkují ostatní původci – podnikatelé a právnické osoby vyjma obcí). Nicméně to, jak je to s vlastnictvím odpadů po jejich převzetí svozovou společností, již není jednoznačné – zaleží to na konkrétních smluvních podmínkách. Jak již bylo řečeno, české obce povětšinouodsvozovýchspolečnostíkontrahujíkomplexníslužby,tedyvčetnězajištěnídodatečného třídění.Svozovéspolečnostitakodpadypřevezmouanáslednějedodajítřídičkámodpadů(tabýváve smlouvě obvykle uvedena). Finanční vypořádání s třídičkou pak už obvykle bývá čistě záležitostí svozových společností, přímé kontrakty mezi třídičkou a obcí jsou v praxi k vidění pouze ojediněle 94 (IURMO,2015).43Toovšemznamená,žepokudjecenasvezenéhoodpadupozitivní,dostanezaněj zaplacenosvozováspolečnost,nikolivtedypůvodnívlastníkodpadů,obec.Tomáproobecpotenciálně kladné i negativní stránky. V případě silného propadu trhu s druhotnými surovinami může cena svezeného odpadu klesnout na nulu nebo se stát dokonce negativní. Třídička tedy svezený odpad převezme buď zadarmo, nebo za něj požaduje platbu. V takovýchto případech tak břemeno přímo padnenasvozovouspolečnost(taovšempromítnenárůstcendocenslužebobcím),nikolivnaobec.44 Nadruhoustranubývávběžnésituaciukomplexníchsmluvzisksvozovýchfiremzprodejesvezených odpadů třídičkám a obecně další nakládání s nimi netransparentní. Této informační asymetrie tak mohou svozové firmy snadno využít při nastavení cen poskytovaných služeb. Většina obcí nemá povědomíotom,zdajevýnoszprodejejejichodpadůzakalkulovándocenyzasvozvytříděnýchodpadů (IURMO,2015).Veskutečnostitotižvětšinaobcívlastnictvíodpadůvůbecneřeší,automatickyho(i svlastnictvím)předávajísvozovéspolečnosti.Pouzeněkteréfirmyvýslovněuvádějípřevodvlastnictví ve smlouvách. V praxi ovšem po celé ČR běžně dochází k automatickému převodu vlastnictví i bez smluvníhoujednání. 5.1.2 Vlivkonkurencemezisvozovýmispolečnostminaefektivitusběruatřídění Jak je tedy patrné, volba a způsob kontrahování svozové společnosti může mít zásadní dopad na výslednoumírutříděníacelkovounákladovouefektivnost.Zkušenostinejenzezahraničípakukazují, žemírakonkurencemezisvozovýmispolečnostmimůževýrazněovlivnitvýšinákladůsběruasvozu odpadů (Spasova, 2014; Storm, 2016). Patrné je to i z již diskutovaného příkladu Německa, kde po zavedeníkonkurencemezisvozovýmispolečnostmivroce2003došlokvýraznémupoklesunákladů. Významnouroliovšempotenciálněnehrajepouzepočetasílapostavenísvozovýchspolečnostínatrhu, aletakéjejichvlastnickástruktura.Svozovéspolečnostimohoubýtjaksoukromé,takvúplnémnebo částečnémveřejnémvlastnictví.Veřejnésvozovéspolečnostimohoubýtbuďpřímovlastnictvímjedné obcečiměsta,nebospolečnýmvlastnictvímsvazuobcíaměst.Formavlastnictvíjevekonomickéteorii velmi často diskutovaným tématem. Existuje mnoho ekonomických článků zdůrazňujících pozitivní efektysoukroméhovlastnictví.Vpřípaděněkterýchspecifickýchtrhůseovšemnajdouinázoryopačné. Bel and Warner (2008) ve své meta-analýze ekonometrické literatury nenacházejí žádnou systematickou vazbu mezi privatizací a nákladovou efektivitou na odpadových trzích. Autoři poznamenávají, že z důvodu absence konkurence na těchto trzích hraje vlastnictví svozových společností minimální roli v nákladech obcí. Poznamenávají, že na odpadových trzích obvykle bývá minimální konkurence a často i koluzivní chování. Tvrdí, že konkurence na odpadovém trhu není očekávanáakonkurenceotrhjeočekávaná,alečastonenívpraxiknalezení.Tvrdí,žespíšenežna samotnouvlastnickoustrukturubysemělaekonomickáteoriezaměřitnasamotnoustrukturutrhu, regulaci, motivaci jednotlivých aktérů a formu kontraktů. Tvrdí, že slabá konkurence omezuje potenciální nákladové úspory a že dobře nastavená regulace může být v případě těchto trhů lepší cestounežpouháprivatizace. Studiumvlivukonkurenceavlastnictvísvozovýchspolečnostínanákladovouefektivnostneníovšem doménou pouze zahraniční literatury. Soukopová a Malý (2013), Soukopová, Malý a Ficek (2013), Soukopová a Vaceková (2015) a Soukopová a Klimovský (2016) zkoumají dopady konkurence a vlastnictví při nakládání s komunálním odpadem v českém prostředí. Soukopová a Malý (2013) se 43 V případě přímého řešení, které se vyskytuje zejména u sdružení obcí nebo menších měst, může dojít při správnémřízeníOHkesníženínákladůatedyzvýšeníefektivitysystému(Grolmus,2016). 44 Nicméně,jakseukazujevpraxi,tutosituaciněkdysvozovéfirmyřešíomezenímintenzitydotřiďováníjenna velmi lukrativní materiály a zbytek odpadu jednoduše odveze na skládku. To sice sníží nákladové břemeno svozovýchfirem,alezároveňjevpřímémrozporusezákonodárcemstanovenýmicíli(Grolmus,2016). 95 zaměřujínamírukonkurencevJihomoravskémkrajiadocházíkzávěru,ženavýšivýdajůnemáaspekt konkurenčníhoprostředíjednoznačnývliv.Nejnižšímíruvýdajůnacházejívoblastech,kdesežádná konkurenčníspolečnostnenachází,nebonaopakvoblastech,kdejekonkurenčníprostředízhlediska počtu firem nejsilnější (3 a 4). Nicméně při přihlédnutí k vlastnické struktuře se zdá, že v případě svozovýchspolečností,ježjsouúplněnebočástečněveveřejném(obecním)vlastnictví,bývajínáklady nižší.Uvádějíovšem,ževeřejněvlastněnéspolečnostisevrámcikonkurenčníhoprostředíchovajía fungujípodobnějakospolečnostisoukromé.45 Soukopová,MalýaFicek(2013)poznamenávají,ževýsledkyzjištěnévJihomoravskémkrajimohoubýt ovlivněny deformací konkurenčního trhu z důvodu kartelových dohod. Rozšiřují svou analýzu na Pardubickýkraj.PřiprvotníanalýzedocházíkpodobnýmvýsledkůmjakovJihomoravskémkraji,tedy ževlivkonkurenčníhoprostředínavýšivýdajůneníjednoznačněprokazatelný.Nicméněpoočištění datosvozovéspolečnosti,kteréÚOHSoznačiljakoúčastníkykartelovédohody,sejižpozitivnívýsledky vlivukonkurencenanákladypotvrzují.PodobnějakovkrajiPardubickémaJihomoravskémzkoumají Soukopová a Vaceková (2015) vliv konkurence v Olomouckém kraji. Obdobně shledávají, že konkurencemápozitivnídopadynanákladovouefektivituobcípřinakládánískomunálnímodpadem.46 Přestožesezmíněnéstudiezaměřujízejménananakládánísesměsnýmkomunálnímodpadem(SKO), lzepředpokládat,žemotivaceachovánísvozovýchfirembudouvpřípadětříděnéhosběrupodobnéa žejsoutedytytozávěryaplikovatelnéivpřípadětříděnéhosběru(častýmpřípademje,žejaksvozSKO, taksvoztříděnéhoodpaduzajišťujevrámciobcestejnáfirma). 5.1.3 Srovnání obecních nákladů na nakládání s obalovými odpady v České republice Zkušenostzezahraničíačeskéstudiezaměřenénasměsnýkomunálníodpadukazují,žestrukturatrhu svozových společností může mít zásadní dopad na výši obecních nákladů při nakládání s tříděným odpadem.JakéjeskutečnérozloženítěchtoobcívČeskérepubliceajakézávěryztoholzevyvoditve vztahukekonkurenciavlastnictvísvozovýchspolečností? Při srovnání nákladů lze vycházet ze statistik pravidelně publikovaných institutem (IURMO, 2015). Jejichvýpočetnákladůnatříděnýsběrzahrnuje: • • • • zajištěnísběru(včetněnákupunebopronájmusběrnýchnádobaúdržbysběrnésítě), zajištěnísvozu(přemístěníodpadůznádobdosvozovéhoautomobilu,případnědobrovolný úklidstanoviště), přepravuodpadůdozařízení(obvykledotřiďovacílinkyčimeziskladodpadovéfirmy)a vřaděpřípadůizajištěníúpravyodpadů. Tabulkač.10:Průměrnénákladyavýtěžnosttříděnéhosběruvyužitelnýchodpadů (papír,plast,sklo),2014 Jednotka Minimum Maximum Náklady Výtěžnost Kč/t Kč/obyv. kg/obyv. 116,7 2,3 1,3 14975,4 911,3 147,1 45 Poznamenávají také, že výrazná převaha soukromých společností ve sledovaném vzorku může potenciálně výsledkyzkreslovat. 46 Jejichvýsledkyjsounicménězávislénapoužitémzpůsobuměřeníkonkurence.Přivyužitíobecněuznávaného HHIindexuvýsledkypotvrzujívlivkonkurence,přivyužitíjejichvlastnímetodyjsouvýsledkynejednoznačné. 96 Medián 4601,5 Průměr 4700,8 směrodatnáodchylka 2235,9 Zdroj:(IURMO,2015) 140,0 153,9 110,2 31,8 32,7 16,5 Obrázek č. 43: Jednotkové náklady na tříděný sběr využitelných odpadů a výkon tříděnéhosběrudlevelikostníchskupinobcí,2014 Průměrnéjednotkovénáklady(Kč/t) Množstvívytříděnýchodpadů(kg/obyv.) 6 657 40 35 33 5 027 4 528 34 4 116 35 34 5 000 32 4 241 4 202 27 3 803 4 046 23 ≤500 obyvatel 501- 1000 1001- 4000 obyvatel obyvatel 400110000 obyvatel 1000120000 obyvatel Zdroj:(IURMO,2015) 97 2000150000 obyvatel 50001100000 obyvatel 100001– 1000000 obyvatel >1000000 obyvatel Obrázek č. 44: Jednotkové náklady na tříděný sběr využitelných odpadů a výkon tříděnéhosběruvkrajích,2014 Průměrnéjednotkovénáklady(Kč/t) Množstvívytříděnýchodpadů(kg/obyv.) 6 657 HlavníměstoPraha 5 665 Ústeckýkraj 29 4 956 Středočeskýkraj 37 4 749 Plzeňskýkraj Královéhradeckýkraj 39 4 549 Zlínskýkraj 35 4 332 Jihočeskýkraj 4 237 Pardubickýkraj 4 237 Moravskoslezskýkraj 28 34 31 4 018 Vysočina Karlovarskýkraj 25 5 135 Libereckýkraj 40 30 3 858 37 3 481 Jihomoravskýkraj 3 324 Olomouckýkraj 3 286 38 26 32 Zdroj:(IURMO,2015) JakjepatrnézTabulkyč.10,jakvýšenákladů,takvýtěžnostvykazujívelkouvariabilitu.Velkérozdíly jsoupatrnéjakzhlediskavelikostníchskupinobcí(Obrázekč.39),takimezijednotlivýmikraji(Obrázek č. 40). V rámci celé České republiky byl v roce 2014 průměrný náklad obcí na 1 tunu vytříděného odpadu4601,5Kč.Topřivýtěžnostiprůměrnéhoobyvatele32,7kgpapíru,plastůasklačinilo153,9 Kč na obyvatele na rok. Dle velikostních skupin obcí se rozptyl směrodatné odchylky nákladů (Kč/t) pohybovalod36do52%vjednotlivýchskupinách.Zhlediskanákladovéefektivity,tedydosahování vysoké výtěžnosti při co nejnižších nákladech, se na tom nejlépe zdají být obce a města s počtem obyvatelod10tis.do20tis.Izhlediskasrovnáníkrajůjsoupatrnévelkérozdílyvevýšijednotkových nákladů,atojakmezikrajisamotnými,takmeziobcemivrámcikrajů.Největšírozdílyjsoumeziobcemi vJihomoravském,OlomouckémaKarlovarskémkraji,nejmenšípakvLibereckém,Moravskoslezském aKrálovéhradeckémkraji.NákladověnejefektivnějšísezdajíbýtobcevKarlovarskémkrajiavKraji Vysočina,nejméněefektivnímipakobcevÚsteckémaLibereckémkraji. 98 Obrázekč.45:Jednotkovénáklady(Kč/t)natříděnýsběrvyužitelnýchodpadůna územíobcísrozšířenoupůsobností,2014 Poznámka: jednotkové náklady vypočteny jako vážený průměr nákladů obcí, které IURMO poskytly relevantníúdajeprostatistickézpracováníajsousoučástísprávníhoúzemídanéhoORP. Zdroj:(IURMO,2015) Obrázek č. 46: Výkon tříděného sběru využitelných odpadů – papír, plast, sklo, nápojovýkartonvobecníchsystémechvúzemíobcísrozšířenoupůsobností,2014 Zdroj:(IURMO,2015) 99 Obrázky č. 41 a 42 poskytují srovnání nákladů a výtěžnosti rozdělených dle správních území obcí s rozšířenoupůsobností.Zřetelnýjezejménarozdílvnákladechobcívmoravskýchkrajíchoprotiobcím vestředníchaseverníchČechách.Rozdílnákladůjeiuoblastísvysokouvýtěžnostítříděnéhosběru, na Moravě jsou náklady obecně nižší i při vysokých výkonech třídění odpadů. Vysoké náklady jsou patrnézejménavoblastech,kdelzestrukturusvozovéhotrhucharakterizovatjakoregionálnímonopol čioligopol(např.vKolíněmajísmlouvuna25let).Nižšínákladyjsounaopakpatrnévoblastech,kde jsousvozovéslužbyposkytoványtechnickýmislužbamivlastněnýmikomunálnímsektoremnebopřímo samotnouobcí,jakjetomunapříkladvněkterýchoblastechnaMoravě.Tytozávěryseobecněshodují smotivacemisvozovýchfiremdiskutovanýmivpředchozíchkapitolách.Konkurencesvozovýchfirem můžezajistitvyššínákladovouefektivitu,alepouzevpřípadě,ženenípokřivenakoluzivnímchováním. Naopak,pokudmajísoukromésvozovéfirmydominantnípostavení,atedyisilnějšívyjednávacípozici, mohou si diktovat pro obce nevýhodné podmínky. V takovém případě může být výhodnější interní řešenísvozu,protožeposkytujetransparentnějšínáhlednanákladysvozu,nákladydotříděníapříjmy zprodejemateriálu(Grolmus,2016). Zajímavývztah(ikdyžnepřílišsilný)jepozorovatelnýmezimíroukonkurenceaveřejnýmvlastnictvím (Tabulka č. 11) ve vzorku 215 obcí Středočeského, Pardubického, Jihomoravského a Královehradeckého kraje. Dle prezentovaných dat se zdá, že konkurence bývá silnější zejména v oblastech, kde operují veřejné společnosti. Celkově lze pozorovat velmi slabou konkurenci v 8 %, středněsilnouv66%asilnoujenv6%případů(SoukopováaFicek,2014). Tabulkač.11:Sílakonkurenčníhoprostředívezkoumanýchoblastech Formavlastnictví svozových společností Zastoupení Sílakonkurenčníhoprostředí municipalit 0nebo1 2nebo3 4avíce svozová svozové svozových společnost společnosti společností 65,60% 30,50% 63,12% 6,38% Soukromé společnosti Veřejnéspolečnosti 34,40% Celkem 100,00% Zdroj:SoukopováaFicek(2014) 22,97% 27,91% 70,27% 66,05% 6,76% 6,51% Dalšímfaktorem,kterýmůžemítvýraznývlivnasníženínákladůnanakládánístříděnýmodpadem,je spolupráce měst a obcí. Spolupráce poskytuje nejen silnější vyjednávací pozici, ale také umožňuje využitíúsporzrozsahupřikomunálníorganizacisvozu.TytozávěrypotvrzujíSoukopováaKlimovský (2016) ve své studii zkoumající vliv spolupráce mezi obcemi na nákladovou efektivnost v oblasti nakládánísodpadyvJihomoravskémkraji.Podlejejichzjištěnísedvětřetinyz670zkoumanýchobcí účastnily nějaké formy spolupráce mezi obcemi. Uvádějí, že v regionu dochází sice i k najímání soukromých společností, ovšem velká část obcí společně využívá služeb částečně autonomních společností (vlastnicky provázaných s obcemi). Autoři tvrdí, že spolupráce mezi obcemi vede knákladovéefektivnostipřinakládáníseSKO.Toseshodujespředchozímizávěryohledněnakládání stříděnýmodpadem. Obecně lze říci, že náklady na tříděný sběr ovlivňuje vybavenost území zařízeními pro nakládání sodpadyacelkovátržnístrukturasvozovýchspolečností,jejichvlastnictvíprivátnímnebokomunálním sektoremacenovápolitikafiremnabízejícíchslužbyvdanémregionu.Nákladyobcínatříděnýsběr jsoukrytéobecnímirozpočty.Jejichvýznamnoupříjmovousložkoujsoupakstandardizovanéodměny zesystémuEKO-KOMzaobalovousložkutříděnýchodpadů.Tytoodměnypokrývajíasi39%až88% 100 (dlevelikostiobcí)zcelkovýchnákladůnatříděnýsběr(konkrétnífaktoryovlivňujícínastaveníodměn jsoudiskutoványvkapitole3). Obrázekč.47:PrůměrnéodměnysystémuEKO-KOMzapodílobalovýchodpadův tříděnémsběru,2014 odměnyEKO-KOMzapodílobalovýchodpadů(Kč/obyvatel) nákladyobcínatříděnýsběrcelkem(Kč/obyvatel) podílodměnnacelkovžchnákladech(%) 99,8 Celkem 65 153,9 101,8 Nad1000000obyvatel 39 263,2 83 100001- 1000000obyvatel 88 94,6 91,5 50001- 100000obyvatel 68 134,6 98,5 20001- 50000obyvatel 72 136,1 104,5 10001- 20000obyvatel 81 128,7 97,4 4001- 10000obyvatel 67 145,3 96,9 1001- 4000obyvatel 70 138,4 111,5 501- 1000obyvatel 75 148,6 118,8 ≤500obyvatel 174,4 68 Zdroj:(IURMO,2015) 101 Tabulka č. 12: Podíl jednotlivých skupin nákladů v celkových nákladech sběru a svozutříděnéhoodpadu,2014 Osobnínáklady(mzdyaSZP) Nákladynainvestice(odpisyaut.) Nákladynanádoby(opotřebení) Nákladynapohonnéhmoty Nákladynaopravyaúdržbuaut. Režijnínáklady Zdroj:(IURMO,2015) Menšíměstaaobce(venkov) Městavětšínež15000 obyvatel 26%(22–30%) 31%(30–32%) 22%(20–24%) 33%(32–34%) 8%(6–9%) 14%(12–16%) 32%(30–34%) 7%(6–8%) 7%(5–8%) 11%(10–12%) 5%(4–6%) 4%(3–5%) 5.1.4 Rozhodováníobcípřivolběsvozovýchspolečností Volba svozové společnosti má zásadní dopad na nákladovou efektivitu obcí. Jak se ovšem obce při výběrurozhodují?SoukopováaFicek(2014)zkoumajífaktoryovlivňujícírozhodováníobcípřivolbě svozových společností ve vzorku 215 obcí Středočeského, Pardubického, Jihomoravského a Královehradeckéhokraje,kdebylyosobyodpovědnézarozhodovánípožádányohodnocenídůležitosti jednotlivýchfaktorůnaškáleodjednédočtyř,kde1znamenánaprostonedůležitéa4velmidůležité. Jejichvýsledkyukazují,žeobecněnejdůležitějšímifaktorypřirozhodováníjsouvprůměrucena,kvalita služeb a jejich frekvence. Naopak dle odpovědí respondentů se zdá, že politický vliv a také forma vlastnictví svozové společnosti nemají významný vliv při rozhodování o volbě svozové společnosti (Obrázekč.44). Při zohlednění vlastnické struktury společností, které v daných obcích služby sběru a svozu komunálního odpadu poskytují, je patrné, že vlastnická forma nemá na deklarované aspekty při rozhodování významný vliv. Nejvýznamnější rozdíl ve vnímání důležitosti je patrný u technické vybavenostispolečnostiaposkytovánídalšíchslužebnakládánísodpady.Voboupřípadechjsoutyto aspektyvnímányjakodůležitějšívpřípaděveřejnýchsvozovýchspolečností(Obrázekč.45). Narozdílodvlastnickéstrukturysezdá,žesílakonkurenčníhoprostředírozhodováníobcíovlivňuje. Zdá se, že významnost téměř všech faktorů roste proporčně se silou konkurenčního prostředí. Na silně konkurenčních trzích se zdá, že obzvlášť významnou roli má kvalita poskytovaných služeb. Dokoncevícenežjejichcena.SoukopováaFicek(2014)poukazují,ževýznamnostvlastnickéstruktury slábnenasilněkonkurenčníchtrzíchse4avícespolečnostmi.Tentovýsledekčástečněkoresponduje sjiždřívezmíněnýmizávěry,ževpřípadězdravéhokonkurenčníhobojekorigujechovánísvozových firemsamotnýtrhajejichvlastnickástrukturataknemusíbýtpodstatná.Zarážejícíjeovšemfakt,že vlastnickástrukturasezdámítnejmenšídůležitostvrozhodovánínatrzíchzcelanekonkurenčních. 102 Obrázekč.48:Důležitostvybranýchfaktorůovlivňujícíchrozhodnutíobcípřivolbě svozovéspolečnosti 1 2 3 4 1.cena 3,65 2.kvalitaslužeb 3,62 3.frekvenceslužeb 3,29 4.smluvnípodmínky 3,01 5.předchozízkušenost 2,99 6.technickévybaveníspolečnosti 2,97 2,84 7.formaplatbyzaposkytnutéslužby 8.kapacitatransportu 2,8 9.poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady 2,75 10.formavlastnictvísvozovéspolečnosti 2,31 11.vlastnictvíspalovnyneboskládky 2,31 12.politickývliv 1,27 Poznámka: Průměrné hodnocení důležitosti reprezentanty 115 municipalit v ČR odpovědných za rozhodováníohledněnakládánísodpadynaškáleod1do4,kde1znamenánaprostonedůležité,2 nedůležité,3důležité,4velmidůležité. Zdroj:(SoukopováaFicek,2014) 103 Obrázekč.49:Důležitostvybranýchfaktorůovlivňujícíchrozhodnutíobcípřivolbě svozovéspolečnostidlevlastnictvízvolenýchspolečností soukromévlastnictví veřejnévlastnictví 1 2 3 4 3,66 3,6 cena 3,62 3,6 kvalitaslužeb 3,28 3,3 frekvenceslužeb smluvnípodmínky 2,99 3,1 předchozízkušenost 2,96 3,1 2,90 technickévybaveníspolečnosti 3,1 2,84 2,8 formaplatbyzaposkytnutéslužby 2,79 2,8 kapacitatransportu 2,67 poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady 2,9 2,36 2,2 vlastnictvíspalovnyneboskládky 2,28 2,4 formavlastnictvísvozovéspolečnosti politickývliv 1,28 1,3 Poznámka: Průměrné hodnocení důležitosti reprezentanty 115 municipalit v ČR odpovědných za rozhodováníohledněnakládánísodpadynaškáleod1do4,kde1znamenánaprostonedůležité,2 nedůležité, 3 důležité, 4 velmi důležité. Rozdělené dle vlastnictví společností poskytujících svozové službyvdanýchobcích.Svozovéspolečnosti,kteréjsoupředmětemrozhodování,jsouklasifikovány jako soukromé, pokud je veřejný podíl vlastnictví menší než 50 % nebo jsou plně soukromé. Jako veřejnéjsouklasifikoványvpřípadě,žejevícenež50%veveřejnémvlastnictví. Zdroj:(SoukopováaFicek,2014) 104 Obrázekč.50:Důležitostvybranýchfaktorůovlivňujícíchrozhodnutíobcípřivolbě svozovéspolečnostidlesílykonkurenčníhoprostředí 4avícesvozovéspolečnosti 2nebo3svozovéspolečnosti 1 žádnánebo1svozováspolečnost 2 3 4 kvalitaslužeb 3,4 cena 3,5 frekvenceslužeb 2,9 předchozízkušenost 3,1 2,7 technickévybaveníspolečnosti 2,8 kapacitatransportu 2,7 vlastnictvíspalovnyneboskládky 2,1 3,4 3,4 3,1 3,0 2,9 2,9 2,8 2,7 poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady 3,8 3,7 3,0 2,9 2,6 formaplatbyzaposkytnutéslužby 2,9 2,5 2,4 2,3 2,3 2,3 formavlastnictvísvozovéspolečnosti politickývliv 3,0 3,9 3,7 3,3 3,2 smluvnípodmínky 3,7 1,6 1,3 1,3 Poznámka: Průměrné hodnocení důležitosti reprezentanty 115 municipalit v ČR odpovědných za rozhodováníohledněnakládánísodpadynaškáleod1do4,kde1znamenánaprostonedůležité,2 nedůležité,3důležité,4velmidůležité.Rozdělenépočtukonkurenčníchspolečnostíkespolečnostem poskytujícímsvozovéslužbyvdanýchobcích. Zdroj:(SoukopováaFicek,2014) 105 6 Závěr Jakzpohleduteoretického,takizpohledupraktickýchzkušenostívzemíchEUsediskuzerecyklačního trhuvždy,dřívečipozději,stočíkdopadůmjehonaprostozásadnícharakteristiky–žejetrhemveskrze umělým. Tento aspekt totiž významně ovlivňuje jakoukoliv implementaci a praktické fungování. Recyklačnítrhvznikávdůsledkupolitickystanovenýchcílů,jehovznikaexistencejsoumožnépouze při zásahu zákonodárce. Nástroje, které se v praxi nabízejí k jeho vytvoření, však nikdy nemůžou fungovatoptimálně,vždysebudevnejlepšímpřípadějednatpouzeotzv.second-bestřešení. Politickýcíljejasnědaný.Kjehodosaženíjetedytřebavolittakovénástroje,sjejichžpomocíholze dosáhnoutefektivně,aťužzhlediskanákladů,čizhlediskaminimálníchdistorzínaostatníchtrzích. VtomtoohledusezdajíbýtnástrojezaloženénaprincipuEPRrelativněefektivnívolbou.Jakukazuje vývojvEUvposledníchdvoudekádách,EPRpovětšinouvedekúspěšnémunaplněnístanovenýchcílů. PodškatulkuEPRlzezařaditmnožstvírozličnýchnástrojů,nicméněnejobvyklejšímjeimplementace kolektivního řešení povinnosti výrobců skrze provozovatele systému. Tato forma EPR však může nabíratmnohaodlišnýchpodob,kterémohoubýtméněčivíceefektivní. Knejčastějidebatovanýmpodobámkolektivníhořešenípovinnostivýrobcůpatřívolbamonopolního či konkurenčního uspořádání na úrovni provozovatelů systému. Zastánci konkurenčního systému obvykle zmiňují jeho potenciální nákladovou efektivitu, odkazujíce se na chápání konkurence v neoklasické ekonomické teorii. Přestože se tato argumentace zdá na první pohled lákavá, pomíjí zásadníaspektrecyklačníhotrhu–skutečnérozloženínákladůkolektivníhosystému.Většinanákladů totiž leží na úrovni svozu, třídění a zpracování odpadů, tedy na úrovni, kterou nemá provozovatel systému obvykle mnoho šancí zásadně ovlivnit. Konkurenční systémy tak nemají moc prostoru pro cenovou diferenciaci. Tyto závěry se potvrzují i v naší analýze – mezi monopolním a konkurenčním uspořádánímneníuzkoumanýchzemípatrnývýznamnýnákladovýrozdíl.Podobnějetomuizhlediska dosahování stanovených cílů. Zkušenosti z evropských zemí ukazují, že k nastartování systému je nejprve potřeba monopolní forma. Zavedení konkurence mezi provozovateli systému pak dle zmiňovaných výsledků nepřináší žádné podstatné výhody. Naopak, jak ukazuje například situace v NěmeckučiSlovinsku,konkurenčníuspořádánísseboumůžepřinéstcelouřadunevýhod.Těmijsou zejménanerovnépodmínkyprorůznéaktérynatrhu,zvýšenítransakčníchnákladůvšechzúčastněných asníženícelkovétransparentnostisystému. Problémemvyplývajícímzuměléhocharakterurecyklačníhotrhujsoutotižpotenciálně„perverzně“ nastavenémotivacejehojednotlivýchúčastníků–motivace,kteréjsouvrozporuscílistanovenými zákonodárcem. Pro efektivní fungování recyklačního „trhu“ je tedy zásadní jeho celkové nastavení. ZtohotohlediskasejevíčeskýsystémsdruženéhoplněníEKO-KOMvesrovnánísdalšímizeměmiEU jakorelativněvelmiefektivnířešeníařadísevEUktěmnejlépenastaveným.Užvesvémnastavení totižmotivacejednotlivýchaktérůzohledňuje. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že pro fungování systému je podstatné, aby byly povinnosti všech aktérů jednoznačně vymezené, aby byl systém dostatečně transparentní a aby byly podmínky pro všechny aktéry jednotné. Český systém se snaží tyto zásady dodržovat. Velkou roli v efektivním fungováníhrajerolinejensystémdůkladnéevidenceaauditůnavšechúrovních(vedoucíkrelativně vysoké transparentnosti), ale také motivačně nastavené finanční transfery. Ty plynou od povinných výrobců skrze provozovatele systému EKO-KOM k jednotlivým aktérům na trhu. Právě ty pomáhají kompenzovatperverznínastavenímotivacíjednotlivýchaktérů. Nicméně ani pravidelné audity a finanční transfery nedokážou plně eliminovat všechno, z pohledu zákonodárce,nežádoucíchování.Jakoproblematickásejevízejménainformačníasymetrieamnohdy 106 takénerovnévyjednávacípodmínkymeziobcemiasvozovýmispolečnostmi.Tymajízanásledekněkdy nadměrnézatíženíobecníchrozpočtů.ZkušenostzČRazahraničíukazuje,žeprávěkonkurencemezi svozovými společnostmi může hrát zásadní roli na dosažení nákladové efektivnosti. Bohužel není všelékem.VývojvněkterýchoblastechČRzminulýchletukazuje,žeitrhy,kterésenaprvnípohled mohouzdátkonkurenční,mohoubýtveskutečnostipokřivenékartelovoudohodou.Vsituacích,kde čelíobcenerovnýmpodmínkám,sepakjevíjakovhodnévýchodiskospoluprácesvazkůměstaobcí. ZkušenostnapříkladzJihomoravskéhokrajetotižukazuje,žetímtozpůsobemlzedosáhnoutnákladově efektivnějšíchřešení. 107 7 Reference Afvalfonds Verpakkingen. (2015). The Packaging Waste Fund: September 2013. Dostupné z http://www.afvalfondsverpakkingen.nl/fileadmin/downloads/Summary.pdf AltstoffRecyclingAustria.b.r.TheAustrianSystemforRecyclingofPackagingMaterials.Dostupné zwww.adamteva.org.il/_Uploads/dbsAttachedFiles/ARAPresentation.pps ARA. (2008). Performance Report 2007. Dostupné http://s3.amazonaws.com/zanran_storage/www.ara.at/ContentPages/46422656.pdf z ARA. (2010). SUPPLEMENT 3 TO LICENCE AGREEMENT. Dostupné http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/Anlage_3_2010_Englisch.pdf z ARA. (2011). SUPPLEMENT 3 TO LICENCE AGREEMENT. Dostupné z http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Juli_2011_Englisch.pdf ARA. (2012). SUPPLEMENT 3 TO (SERVICE) LICENCE AGREEMENT. Dostupné z http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Oktober_2012_Englisc h.pdf ARA. (2013). SUPPLEMENT 3 TO (SERVICE) LICENCE AGREEMENT. Dostupné z http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Juli_2013_Englisch_2spaltig.pdf ARA. (2014). Performance Report 2013. Dostupné z http://www.ara.at/fileadmin/user_upload/pdf/REPORT/ARA_Leistungsreport2013_englisch_01.pdf ARA. (2015). Performance Report 2014. http://www.ara.at/fileadmin/user_upload/ARA_Leistungsreport2014_ENG.pdf ARA. (2016). Waste Management Act [Online]. http://www.ara.at/e/clients/waste-management-act.html Přístup dne Dostupné 03.04.2016, z z AustrianGovernment.2006.„AustrianPackagingLaw". Baum, Heinz-Georg. 2014. „Nový směr likvidace obalových odpadů s ohledem na udržitelné oběhovéhospodářství".Berlín,Fulda. Bel,Germà,aMildredWarner.2008.„DoesPrivatizationofSolidWasteandWaterServicesReduce Costs? A Review of Empirical Studies". Resources, Conservation and Recycling 52 (12): 1337–48. doi:10.1016/j.resconrec.2008.07.014. BellandVision.2014.„EUWIDRecyclingundEntsorgung". BIO. 2014a. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging WasteinAustria".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment. BIO. 2014b. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging WdihkasteinGermany".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment. BIO. 2014c. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging WasteintheCzechRepublic".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment. BIO. 2014d. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging WasteintheNetherlands".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment. BonusHolsystem.2016.„BonusHolsystem-TariffList". 108 Brantner. (2015). Austrian Packaging Ordinance (APO) new from 1.1.2015 [Online]. Přístup dne 02.03.2016, z http://www.brantner.com/en/environmentalfacility-services/about-us/news/newsdetail/artikel/austrian-packaging-ordinance.html Bünder, H. (2014). Das große Zocken um die gelbe Tonne [Online]. Přístup dne 03.03.2016, z http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/unternehmen/der-gruene-punkt-das-grosse-zocken-um-diegelbe-tonne-12828127.html BVSE. (2016). Vertrags- und Lizenzmengenanteile 2016 [Online]. Přístup dne 1.3.2016, z http://www.bvse.de/300/9032/Vertrags__und_Lizenzmengenanteile_2016 Cahill,R.,Grimes,S.M.,&Wilson,D.C.(2011).ReviewArticle:Extendedproducerresponsibilityfor packagingwastesandWEEE-acomparisonofimplementationandtheroleoflocalauthoritiesacross Europe.WasteManagement,29(5),455-479.http://doi.org/10.1177/0734242X10379455 Cerniauskaite, I. (2013). Waste Management Reform and Revision of Packaging and Packaging Waste EPR System: The Case of Finland (IIIEE Master thesis). Lund, Sweden. Dostupné z https://lup.lub.lu.se/student-papers/search/publication/4091823 da Cruz, N. F., Simões, P., & Marques, R. C. (2012). Economic cost recovery in the recycling of packaging waste: the case of Portugal. Journal Of Cleaner Production, 37, 8-18. http://doi.org/10.1016/j.jclepro.2012.05.043 daCruz,N.F.,Simões,P.,Marques,R.C.,FariaFerreira,S.,&CabralPereira,M.(2012).Framework, Evolution and Economics of Packaging Waste Recycling: The Case of Germany. Dostupné z http://eimpack.ist.utl.pt/docs/Report_Germany.pdf DerGrünePunkt.(2014).DSDergreiftInitiative,umKreislaufwirtschaftzustärken[Online].Přístup dne 1.3.2016, z http://www.pressebox.com/inactive/der-gruene-punkt-duales-system-deutschlandgmbh/DSD-ergreift-Initiative-um-Kreislaufwirtschaft-zu-staerken/boxid/661386 DIHK. (2013). Requirements from the German Packaging Ordinance on Foreign Companies, supplying Goods to Germany [Online]. Přístup dne 1.2.2016, z https://www.aachen.ihk.de/innovation/Dokumente_Innovation_und_Umwelt/Requirements_from_t he_German_Packaging_Ordinance_on_Foreign_Com/606092 Dubois, M. (2012). Extended producer responsibility for consumer waste: the gap between economic theory and implementation. Waste Management, 30(9 Suppl), 36-42. http://doi.org/10.1177/0734242X12453379 EKO-KOM. (2015a). Výroční Shrnutí 2014. Dostupné http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Obecne/vyrocni-shrnuti_2014.pdf z EKO-KOM. (2016). Časté dotazy (FAQ) [Online]. Přístup dne 1.4.2016, http://www.ekokom.cz/cz/klienti/uzitecne-informace-pro-klienty/caste-dotazy-faq-klienti z EKO-KOM.2015b.„Množstvíobyvatelaktivnětřídícíodpad".listopad18. Europaticker. (2014). Verpackungsverordnung: DSD kündigt überraschend die Clearing-Verträge [Online]. Přístup dne 1.4.2016, z http://www.umweltruf.de/2014_Programm/news/news_druck.php3?nummer=1505 EuropeanCommission.(2013).PressRelease:Antitrust:Commissionsendsstatementofobjections toARAforsuspectedabuseofdominanceonAustrianwastemanagementmarkets[Online].Dostupné zhttp://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-711_en.htm Evropskýparlament.(2008).SMĚRNICEEVROPSKÉHOPARLAMENTUARADY(ES)č.98/2008:zedne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic [Online]. Přístup dne 1.4.2016 z http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32008L0098&from=EN 109 Flanderka,F.(2013).PackagingWasteManagementinEuropeinastateofflux–thetransitioninto competition. Dostupné z http://envirolaw.com/wpcontent/uploads/20130517_BC_Conference_final.pdf Greenfield, D. (2015). EU Recycling rate harmonisation project. Dostupné z https://files.datapress.com/barnet/dataset/municipal-waste---recycling-strategy---legislation-andtargets/2015-1207T10:02:55/P4%20CIWM%20EU_Recycling_Rate_Harmonisation_Project_Oct_2015.pdf Grgulová, A. Extended Producer Responsibility – Packaging and Packaging Waste in Slovakia. Bratislava.Dostupnézhttps://www.oecd.org/environment/waste/Slovakia%20final.pdf Grolmus,L.Osobnírozhovor.Praha,2016 Herdiana,D.S.,Pratikto,Sudjito,S.,&Fuad,A.(2014).Policyofextendedproducerresponsibility (casestudy).InternationalFoodResearchJournal,23(3),873-881. Hester, K. L. (2015). Sustainable Packaging, the Dutch Way. Netherlands. Dostupné z https://www.kidv.nl/5087/kidv-paper-iswa.pdf Christiaens,P.(2015).AnalysisofEurostatpackagingrecyclingdataastudyoftheyears2006-2012. Belgium. Dostupné z http://www.expra.eu/uploads/downloads/20151015%20Analysis%20of%20Eurostat%20packaging% 20recycling%20data%201%200%20with%20cover26.10.pdf Interseroh. (2016). Interseroh Tariff List http://www.interseroh.at/fileadmin/austria/content/pdfs/InterserohTarifliste_ab_01.01.2016_HH_und_GEW__Stand_10.11.2015__.pdf 2016. Dostupné z IURMO.(2015).Hodnocenínákladůnahospodařenísodpadyvobcích2014. Jurkovič,Miroslav.2015.„OdpadyaobalynaSlovensku".březen15. Jurkovič,M.Osobnírozhovor.Praha,2016. KelleherEnvironmental.(2014).EPRCaseStudyReport::LessonsFromEPRProgramsForPrinted Paper and Packaging That Could Be Applied To Ontario Municipalities. Dostupné z http://cif.wdo.ca/projects/documents/725-EPR_Report.pdf Keri, Christian. 2015. „Triedený zber využitel’ných zložiek komunálného odpadu v Rakúsku". prosinec11. Khetriwal, D. S., Kraeuchi, P., & Widmer, R. (2009). Producer responsibility for e-waste management: Key issues for consideration – Learning from the Swiss experience. Journal Of EnvironmentalManagement,90(1),153-165.http://doi.org/10.1016/j.jenvman.2007.08.019 Kinnaman,T.C.(2009).Theeconomicsofmunicipalsolidwastemanagement.WasteManagement, 29(2009),2615–2617. Kjaer, B., Fischer, C., Ryberg, M., Kiørboe, N., & Davidsen, C. (2012). Effectiveness of economic instruments for packaging. Dostupné z http://scp.eionet.europa.eu/publications/wp2012_4/wp/wp2012_4 Kozel,Z.Osobnírozhovor.2016 Lavee, D. (2007). Is Municipal Solid Waste Recycling Economically Efficient? Environmental Management,40(6),926-943.http://doi.org/10.1007/s00267-007-9000-7 Lindhqvist, T. (2000). Extended Producer Responsibility in Cleaner Production: Policy Principle to Promote Environmental Improvements of Product Systems (Doctoral Dissertation). Dostupné z http://lup.lub.lu.se/luur/download?func=downloadFile&recordOId=19692&fileOId=1002025 110 Massarutto, A. (2014). The long and winding road to resource efficiency – An interdisciplinary perspectiveonextendedproducerresponsibility.Resources,ConservationAndRecycling,85,11-21. http://doi.org/10.1016/j.resconrec.2013.11.005 Mayr, Johann. 2015. „Obehové hospodárstvo - zber odpadov z obalov v rakúských obciach". prosinec11. Mazzanti, M., & Nicolli, F. (2011). Diverting Waste. Oecd Studies On Environmental Innovation Invention And Transfer Of Environmental Technologies, 127-150. http://doi.org/10.1787/9789264115620-6-en Monier,V.,Laureysens,I.,Watkins,E.,Reisinger,H.,&Porsch,L.(2014).DevelopmentofGuidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Final Report. Dostupné z http://ec.europa.eu/environment/waste/pdf/target_review/Guidance%20on%20EPR%20%20Final%20Report.pdf MŽP SK. (2016). Systém Evidencie Obalov [Online]. Přístup dne 05.03.2016, z http://obaly.sazp.sk/oprosob.php?action=list&searchtype=all MŽP.2015.„RozhodnutíMŽPvevěcivevěcižádostispolečnostiInterserohCzecha.s." NATUR-PACK.(2016).FAQ[Online].Přístupdne1.3.2016,zhttp://www.naturpack.sk/faq/ OECD.(2001).Extendedproducerresponsibilityaguidancemanualforgovernments.Paris:OECD. Dostupnézhttp://www.oecd-ilibrary.org/content/book/9789264189867-en OECD. (2013). Working Party No. 2 on Competition and Regulation. Dostupné z http://www.oecd.org/officialdocuments/publicdisplaydocumentpdf/?cote=DAF/COMP/WP2%28201 3%2912&docLanguage=En „Packaging“. (2016). Packaging [Online]. Retrieved http://www.answersforbusiness.nl/regulation/packaging April 03, 2016, from Palmer, K., & Walls, M. (1999). Extended Product Responsibility: An Economic Assessment of AlternativePolicies.Dostupnézhttp://www.rff.org/files/sharepoint/WorkImages/Download/RFF-DP99-12.pdf Perchards. (2009). Packaging Information Service - Europe [Online]. Přístup dne 1.3.2016, z http://www.perchards.com/InformationServices/Packaging-Europe PRO Europe. (2008). Participation Costs Overview 2008. Dostupné z http://www.proe.org/files/PRO_Europe_2008_0926_Fee_overview.pdf PRO Europe. (2009). Participation Costs Overview 2009. Dostupné z http://www.proe.org/files/PRO%20EUROPE%202009%20Fees%20overview.pdf PRO Europe. (2015). Participation Costs Overview 2015. Dostupné z http://www.proe.org/files/Participation-Costs_2015.pdf PRO Europe. (2016). Participation Costs Overview 2016. Dostupné z http://www.proe.org/files/Participation-Costs_2016.pdf Quoden, Joachim. 2016. „History of the German Packaging Ordinance with a focus on the developmentoftheEPRorganization(s)".Germany. Quoden,J.Osobnírozhovor.2016. Rasmussen,C.,Vigsø,D.,Ackerman,F.,Porter,R.,Pearce,D.,Dijkgraaf,E.,&Vollebergh,H.(2005). RethinkingtheWasteHierarchy.Copenhagen.Copenhagen:EnvironmentalAssessmentInstitute. ReclayUFH.(2016).ReclayUFHTariffList2016. 111 Recyklačný Fond. (2016). O fonde [Online]. Přístup dne 05.03.2016, z http://www.recfond.sk/index.php?www=sp_detail&id=2&navigation_main_id=3&navigation_id=-1 SAIC.(2012).EvaluationofExtendedProducerResponsibilityforConsumerPackaging.Dostupnéz http://www.gmaonline.org/file-manager/Sustainability/GMA_SAIC_EPR_Report_091112.pdf Sammel.2015.„ListofPROsinAustria". Schmitz, Helmut. 2015. „Germany: Pioneering EPR für packaging waste". prezentováno v 22nd AnnualPackagingWaste&SustainabilityForumEPRToolkitSeminar,únor24. Simões, P., Cruz, N., & Marques, R. (2012). Systems of Packaging Waste Recycling in the EU: Comparing Five Different Case-Studies. Dostupné z https://www.econstor.eu/dspace/bitstream/10419/120761/1/ERSA2012_1013.pdf Soukopová,J.,&Ficek,V.(2014).FactorsInfluencingtheSelectionofWasteCollectionCompanies by Municipalities–Are Municipal Decision Effective. Dostupné z http://repec.econ.muni.cz/mub/wpaper/working%20papers/WPKVE-01_2014_Soukopova_Ficek.pdf Soukopová,J.,&Klimovský,D.(2016).IntermunicipalCooperationandLocalCostEfficiency:The Case of Waste Management Services in the Czech Republic. Brno: Masaryk University. Dostupné z https://www.muni.cz/research/publications/1337824 Soukopová, J., & Malý, I. (2013). Vliv konkurence na výši výdajů na nakládání s odpady obcí Jihomoravskéhokraje.WasteForum,2012(4),173-183. Soukopová,J.,&Vaceková,G.(2015).CompetitionandMunicipalWasteManagementExpenditure: EvidencefromtheCzechRepublic,OlomoucRegion.ScientificPapersOfTheUniversityOfPardubice, SeriesD,22(35),128-138. Soukopová,J.,Malý,I.,&Ficek,V.(2013).Mákonkurenčníprostředívlivnavýdajeobcínanakládání skomunálnímodpademvČR?WasteForum,2013(4),231-239. Spasova, B. (2014). Competition among Producer Responsibility Organisations and role of municipalitiesinanEPRsystem(IIIEEMasterthesis).Dostupnézhttp://lup.lub.lu.se/record/4697056 Storm,J.Osobnírozhovor.Praha,2016. Toyasaki,F.,Boyacι,T.,&Verter,V.(2011).AnAnalysisofMonopolisticandCompetitiveTake-Back Schemes for WEEE Recycling. Production And Operations Management, 20(6), 805-823. http://doi.org/10.1111/j.1937-5956.2010.01207.x VKU.2014.„VerpackungsverordnungbietetkeineausreichendenMöglichkeiten".Pressemitteilung 9/14. Walls,M.(2003).TheRoleofEconomicsinExtenderProducerResponsibility:MakingPolicyChoices and Setting Policy Goals. Dostupné z http://www.rff.org/files/sharepoint/WorkImages/Download/RFF-DP-03-11.pdf Walls, M. (2006). Extended Producer Responsibility and Product Design: Economic Theory and SelectedCaseStudies.RffDiscussionPaperNo.06-08. Wenzel, F. -T. (2014). Duales System: Die gelbe Tonne wird verschmäht [Online]. Přístup dne 04.10.2015, z http://www.berliner-zeitung.de/wirtschaft/duales-system-die-gelbe-tonne-wirdverschmaeht-2982980 Worrell, E., & van Sluisveld, M. A. E. (2013). Material efficiency in Dutch packaging policy. PhilosophicalTransactionsOfTheRoyalSocietyA:Mathematical,PhysicalAndEngineeringSciences, 371(1986),20110570-20110570.http://doi.org/10.1098/rsta.2011.0570 Yau,Y.(2010).Domesticwasterecycling,collectiveactionandeconomicincentive:ThecaseinHong Kong.WasteManagement,30(12),2440-2447.http://doi.org/10.1016/j.wasman.2010.06.009 112 Yu, J., Hills, P., & Welford, R. (2008). Extended producer responsibility and eco-design changes: perspectivesfromChina.CorporateSocialResponsibilityAndEnvironmentalManagement,15(2),111124.http://doi.org/10.1002/csr.168 113