1 číslo - únor 2016
Transkript
1 číslo - únor 2016
Obsah Co nás baví ? ............................................................................................................................................ 2 Zajímavé slohové práce našich žáků .................................................................................................. 4 Fotbalové jaro.......................................................................................................................................... 4 Kouzlo přírody ......................................................................................................................................... 5 Počítač a jeho okolí.................................................................................................................................. 6 Studijně poznávací zájezd do Anglie........................................................................................................ 7 Škola ........................................................................................................................................................ 8 1 Co nás baví ? Ahoj, jsem sedmačka a jmenuji se Kateřina. Je mi 13 let. Mojí největší zálibou je tenis. Hraji už 4. rokem, závodně i jen tak pro radost. Trénuji za Sokol Bedřichov. Tréninky i některé zápasy se konají na kurtech na „ bedru „. V létě trénujeme venku na antuce a v zimě v uzavřené hale (bublině). Na trénincích mám spoustu kamarádů. S tenisem jezdíme i mimo Jihlavu na zápasy např. do Brna, Znojma atd…. Nejlepší je stejně léto, kdy jezdíme na soustředění do Litohoře, kde je velký tréninkový areál s osmi kurty, hřištěm na volejbal a fotbal, golfové hřiště, horolezecká stěna, kde trénujeme sílu, a bazén. Na soustředění cvičíme fyzičku a také trénujeme na zápasy Tenis je krásný sport, velká dřina a moje velké hobby. Kateřina Mikudová, 7. B 2 Co mě baví? Mým koníček je vyrábění z korálků. Každý den si najdu volnou chvilku, abych se mu věnovala. Vyrábím vše od bižuterie po různé ozdoby v domácnosti. Ráda někoho učím, když se někdo chce vyrábění věnovat. Podle mě je to i úžasný dárek pro rodinné příslušníky i přátele. Zajímám se o tento koníček už 4 roky a jsem ráda, že jsem našla něco, co mě baví. B. Kořínková, 8. B 3 Zajímavé slohové práce našich žáků Fotbalové jaro Když vidím pozvolna slézat sníh z kopců, padat z obalených stromů nebo slézat z rozmáčeného fotbalového hřiště, tak se začínám více a více utvrzovat v tom, že po ledové a mrznoucí zimě přichází příjemnější jaro. Jaro bývá pro zamilované páry jedno z nejromantičtějších ročních období, pro někoho také nevlídné období, ve kterém půlku vašeho volného času proprší, ale pro některé zapálené jedince je jaro nejočekávanějším ročním obdobím. Mezi tyto jedince patřím i já. Pro fotbalistu není lepším ročním obdobím, než je deštivé jaro. Ten první pocit, když po zdlouhavé pauze přes zimu, ve které můžeme hrát fotbal nanejvýše na počítači, konečně vstoupíte na místy úplně promočený trávník na stadionu vašeho týmu, je neuvěřitelný. „ První svižné kroky v novém roce ”- takto nám trenér přeje na začátku jarní části sezony. Když se konečně energicky rozběhnu s míčem u nohy, zvyknu si na milovaný, krásně zelený a hustý trávník, udělám pár dechberoucích kliček a frajeřinek jako sám bůh Cristano Ronaldo, celý tým na sobě pozná ten neuvěřitelný pocit, že nabitá sezona je tu. Při běhu po měkoučkém trávníku koukajíce se na obrovskou žhavou kouli chrlící pozitivní energii, poznám nádherné, sluncem prosvícené, zvuky naplněné roční období Jaro. Matěj Vondra, 9. A 4 Kouzlo přírody Mé půvabné jaro, jako mávnutím kouzelného proutku jsi zase zpět. Přebíráš svůj talisman moci od královny Zimy. Po odemknutí tvým klíčem se budí celá příroda a čerpá opět novou energii. Přichází s tebou spoustu změn – slunce rozpouští sníh a led, říčky si začínají prozpěvovat, stromy přestávají odpočívat a dny se prodlužují. Zvu vás přivítat přírodní krásy tohoto období. Odebírám se po tichounké písni. Zavede mě k nevelkému prohřátému rybníku. Jakmile ucítím svěží vůni trávy, skláním hlavu… Spatřím něco nádherného – trávy je posetá třpytivými perlami. Sednu si na lavičku a vychutnávám si příjemnou atmosféru. Rozhlížím se. Mám pocit, jako by se na mě usmívala voda a zdravila mě ve svém společenství. Zhlížím na stříbřité hladině clonu z rákosí, zlaté hvězdy blatouchů, mohutnou dominantní vrbu, kde si vodník Česílko šije botičky a šeptá si: „Šiju, šiju si botičky, do mokra i do vodičky.“ Očima nacházím také majestátně usazený leknín, jenž se s hrdostí vystavuje na obdiv. Kolem leknínu tančí bílé labutě se svými mláďaty. Pozadí rodinky doplňuje vzrostlé smrčí a do rytmu se vlnící zlaté vlasy sluníčka. Copak se to mihlo kolem houštiny? No přece ledňáček, pán klenot. Náhle střemhlav letí rovnou do rybníka, avšak těsně nad hladinou roztáhne svá smaragdová křidélka a nese se krajinou jako zázrak. Ani nestíhám sledovat čas ohromena tím, jak jaro odkrývá své divy. Nastal čas vrátit se domů. Rozžhavené slunce se již ukládá ke spánku. Na obloze se rozlévá nepopsatelná záře. Louka už také zhasíná svá světýlka. Noc roztahuje své perutě, luna pluje mezi pampeliškami, které z výšky opatrovávají malebné údolíčko. Když mě kroky dovedou bezpečně domů, černota se už dotýká země. Na shledanou, zbožňované jaro! Zase někdy příště! Tereza Hricková, 9. B 5 Počítač a jeho okolí Po fyzicky i psychicky vyčerpávajícím dni se vždycky rád přesunu do svého pokoje, usadím se do křesla u počítače a nechám čas plynout. Když měsíční svit pohladí klávesnici mého počítače, monitor jakoby žije a já jsem v ráji. Všechny barvy, všechny stíny mě najednou volají, abych se jim věnoval. Já jim nedokážu uniknout, ponořím se do tmy a hledím do tajuplné kouzelné obrazovky. Z ní na mě promlouvá spousta informací – od toho, kolik je hodin až po obrázky na facebooku. Čas utíká, ale vůbec to nevnímám. Jsem ponořen do virtuálního světa a užívám si tuto volnost a svobodu. Zde jsem pánem všeho dění – já rozhoduju, co se bude dít. Po mých bocích tiskárny představují mé poddané, myš jakoby byla mým žezlem, na hlavě mám korunu v podobě sluchátek. Na křesle hodné králi si vládnu svému času. V záloze mám své pravé ruce – chytrý telefon a xbox s připojením k internetu. Všichni si zde rozumějí, každý má v mém království svůj úkol, abych byl spokojen. Dobrý vladař se musí umět postarat o své království – proto i já se o své starám. Chladící podložka mi v tom pomáhá. A kdyby mě náhodou dostihl výpadek proudu, tak se tomuto problému postavím čelem se záložním zdrojem energie pro telefon v ruce. Noc pomalu přechází v den, už nejsem oslňován svitem měsíce, měsíc usíná a naopak slunce se probouzí. Můj svět jakoby končí a já se musím chtě nechtě vrátit do reality. Ondřej Man, 8. A 6 Studijně poznávací zájezd do Anglie Ve dnech 14. – 20. prosince 2015 se vydalo 40 žáků z osmých a devátých tříd společně s vyučujícími na studijně poznávací zájezd do Anglie, na který jsme se těšili již od začátku tohoto školního roku. Do této krásné země jsme absolvovali asi dvacetihodinovou cestu, která zahrnovala jízdu autobusem přes Německo a Belgii do francouzského Calais a odtud přejezd trajektem do anglického Doveru. Naše první turistická zastávka byla ve městě Canterbury, kde jsme strávili téměř celý první den naše zájezdu. Dále jsme pokračovali do hlavního města Londýna. Tam na nás čekaly rodiny, jež nás ve svých domech ubytovaly po celé čtyři dny.Dva dny po ubytování v rodinách, tedy ve středu a ve čtvrtek, jsme jezdili na dopolední výuku do školy, kde jsme strávili necelých pět hodin se třemi vyučujícími, kteří s námi procvičovali anglickou gramatiku či slovní zásobu a nakonec se s námi rozloučili s „Christmas Crackers“ (trubičkami z papíru, v nichž je schovaný malý dáreček), ochutnávkou typických zákusků s rozinkovou náplní a zpíváním vánočních koled v angličtině. Po skončení vyučování jsme se vydali do Brightonu, významného přímořského letoviska, a na „Windsor Castle“, sídlo anglických panovníků staré asi 1000 let, na němž tráví svůj volný čas i nynější královna Spojeného království.Během posledních dvou dnů nám zbývala návštěva centra Londýna – procházeli jsme se kolem katedrály sv. Pavla a mostě „Tower Bridge“ ; prohlédli si známou bývalou věznici, mincovnu a pevnost „Tower“ a sídlo královny Alžběty II. - Buckinghamský palác; svezli se typickým dvojposchoďovým červeným autobusem „Double Decker“, navštívili tzv. „London Eye“ ; v muzeu voskových figurín Madame Tussauds se vyfotili s figurínami známých osobností z celé planety; prošli po Westminster Bridge a ochutnali známý pokrm „Fish & Chips“ a podobně. Ze zájezdu si určitě každý z nás odnesl spoustu krásných zážitků a vzpomínek. O tom se také můžete přesvědčit na nástěnce p. uč. Finkové, která vystavila naše práce o zážitcích z Londýna. Karolína Michalcová, 8. A 7 Škola "Škola je hrozná! Mami, já nechcu do školy, mně je špatně!" Tak tyto fráze jsme použili snad úplně všichni. Nebudu vám tu tedy vypisovat nějaké ódy na to, jak je škola úžasná, jenom se s vámi chci podělit o pocity a dojmy letošní deváťačky. Samozřejmě jsem se jako většina z nás v osmé třídě těšila, až odejdu na střední školu, ale koncem minulých prázdnin jsem začala vnímat odchod ze základní školy trochu v jiném úhlu. Když vám řeknu, že škola je v podstatě něco jako náš domov, mnozí mi odpovíte, že jsem se snad zbláznila, kdo by přece jen chtěl být ve škole, natož tam bydlet, že? Ale koukněme se na to jinak. Všichni přece víme, kde je jídelna, tělocvična, naše třída, lavice, nebo židle, nebo víme, jak se jmenují naši učitelé. A už jen to dělá ze školy náš domov. A právě tyto drobné aspekty vyplují v deváté třídě na povrch a vám připadne, jako byste se měli přestěhovat do cizího města. Někdy jsou takové chvíle, kdy se kouknu po třídě, a nechce se mi věřit, že musím odejít, že musím opustit útroby naší školy. Přijde mi, že v deváté třídě se boří dost bariér, jak mezi žáky a učiteli, tak mezi kolektivem samotným. Od září vnímám naši třídu a učitele spíš jako rodinu než školní kolektiv a je mi smutno, když si uvědomím, že s někým se už nikdy neuvidím. Ale život je změna, a tak už to být prostě musí. Doufám, že tak báječná léta prožiji i na střední škole. Nechci po vás, abyste mě teď hned chápali. Věřím, že všichni se dříve nebo později v mých slovech najdete. :) Tereza Stejskalová, 9. B 8