10. číslo - Tecnocap sro

10. ČÍSLO PODNIKOVÉHO ČASOPISU / ČERVENEC 2014
Do práce na kole
Rozhovor s bývalým ředitelem
Stévie
Obsah
Úvodní slovo
2
Rozhovor s bývalým ředitelem
3
Alfonso Violante
7
Skupina Tecnocap 8
Do práce na kole
9
Dojmy ze služební cesty
11
Kuželky
13
Velikonoční dárky
13
Dívčí házená v Žirovnici
14
Počátky závodu na Rozkoši 15
LED žárovky
17
Rozhovor s novými zaměstnanci
18
Audity a certifikace
19
Naše výrobky
20
Přírodní sladidlo - stévie 21
Brazílie známá i neznámá
23
Máte doma písemné a obrazové materiály vztahující se k historii závodu? staré fotografie, dokumenty, novinové výstřižky?
Pomozte nám, prosím, doplnit náš firemní archiv.
Kontaktujte nás ohledně předání, zapůjčení,
či pořízení kopií dostupných materiálů.
Děkujeme!
Úvodní slovo
generálního ředitele
Dott. Alfonso D’Agostino
Milé kolegyně, milí kolegové,
do rukou se Vám dostává jubilejní desáté číslo našeho firemního časopisu. Jsem za tuto tradici rád a věřím, že i Vy oceníte tento
přísun informací, novinek či vzpomínek na proběhlé akce.
Právě probíhá konzervárenská sezóna, což je pro firmu nejnáročnějšího období roku. Vypadá to, že letošní sezóna bude delší - díky
mírné zimě a teplému jarnímu počasí nám letos začala sezóna dříve než obvykle. Obvyklý nárůst objednávek je v měsíci červnu,
letos tomu tak bylo již v květnu.
Sezóna bude náročná i z personálního pohledu. Během sezóny bude testována nová organizace práce ve výrobě. V dubnu letošního roku byla zrušena místa žen na konci linek a posílena byla kontrola kvality. Došlo tak ke snížení automatické práce a byla
naopak podpořena práce kreativní. Cílem je však i po těchto změnách udržet stejnou kvalitu našich výrobků jaká byla předtím.
Rád bych předem poděkoval našim zaměstnancům, kteří budou pracovat v nepřetržitém provozu - jak na hale Twist off, tak
v oddělení lakovny-tiskárny. Bohužel, nebo možná bohudík, nejsme schopni uspokojit požadavky zákazníků aniž bychom k nepřetržitému provozu přistoupili. Trend prodejů má rostoucí tendenci. Obchod musí však podporovat výroba, abychom byli schopni
plnit dodávky včas a v dobré kvalitě.
Žádám Vás tímto o dodržování vnitrofiremních pravidel, které vyplývají z respektování legislativních pravidel a norem. Ač jsou
pravidla často nepříjemná, je podstatné jejich důsledné dodržování s ohledem na bezpečnost práce či životní prostředí (například
vliv hluku na okolní prostředí otevřenými dveřmi z výrobních hal i z lakovny-tiskárny).
V tomto vydání časopisu Vám budou přiblíženy některé z projektů připravených pro naše zaměstnance. Jejich cílem je posilování
podnikové kultury, identifikace s firmou, podporování spolupráce nejen v rámci oddělení, ale napříč celou firmou, stejně jako
utužování či zlepšování vztahů na pracovišti. Naší snahou je, aby byl Tecnocap znám nejenom jako mezinárodně úspěšná výrobní
firma, ale také jako zaměstnavatel pečující o své zaměstnance a angažující se v regionálním dění. Důležité je, aby se zaměstnanci
do připravovaných akcí zapojovali a uměli nabízených benefitů využívat.
Na jaře letošního roku jsem měl příležitost v naší firmě přivítat bývalého ředitele Obalu Rozkoš pana Stanislava Skořepu. Z milého
setkání vznikl zajímavý dvojrozhovor přinášející Vám pohled na práci ředitele stejné firmy nyní a před čtyřiceti lety. Podmínky
jsou samozřejmě naprosto odlišné, ať už ekonomické, politické, či společenské. Avšak, jak jsem zjistil, přístup nás obou je v mnoha ohledech totožný a to ve smyslu povznést a udržet firmu na mezinárodní úrovni, rozšiřovat výrobu, ale také pečovat o zaměstnance a zlepšovat jim pracovní podmínky.
Váš Alfonso D’Agostino
2
Rozhovor s bývalým ředitelem
V pátek 21. března 2014 jsme ve firmě přivítali bývalého ředitele
Obalu Rozkoš, pana Stanislava Skořepu, který se významně podílel na
rozvoji firmy a na její dnešní podobě. Sami můžete porovnat odpovědi
dvou ředitelů stejné firmy, jenž jejich pracovní činnost dělí 40 let.
Pane Skořepo, v jakém období jste v Obale Rozkoš pracoval?
Ve firmě jsem pracoval ve dvou obdobích, v letech 1962-1966
a 1970-1982. Mezi nimi jsem dělal na okrese v Jindřichově Hradci
vedoucího průmyslového odboru. Ve firmě jsem úplně nejdříve pracoval jako hlavní mechanik.
Vy jste se zasloužil o dnešní podobu fontány před administrativní budovou firmy, bylo náročné sehnat peníze na její
obnovu?
Byl to smutný pohled z okna na chátrající fontánu, která stála před
budovou, prázdná, bez vody a rozpadala se. Chtěl jsem ji nechat
opravit, ale nikdo nechtěl rekonstrukci financovat. Společně s památkáři v Jindřichově Hradci jsme se pokusili dohledat původ kašny a její možné zařazení k historickým památkám České republiky.
Hledání bylo úspěšné a na základě potvrzení, které mi památkáři
vystavili, jsem přes ministerstvo - jeho příslušný odbor - vyjednal
finanční zajištění rekonstrukce fontány. Rozsáhlá rekonstrukce se
uskutečnila v roce 1980, kameník pan Bílý na ní pracoval celý rok.
Rozebral a opravil jednotlivé kvádry, které následně spojoval zpátky dohromady. V kašně jsme měli poté dokonce i ryby, které byly
atrakcí, neboť byly naučené a jedly podané rohlíky z ruky.
Další otázka již směřuje na oba ředitele a totiž, které největší
problémy jste ve Vaší éře řízení firmy řešili?
Stanislav Skořepa Za dobu svého působení ve firmě jsem řešil zejména otázky výroby a výstavby. Pro výrobu jsme nakupovali mnoho nových strojů, zejména ve Španělsku a v Německu. Například
výroba řezaných víček typu Fénix 103 na zavařování do sklenic se
jevila jako problematická, víčka šla špatně otevírat – byla ze silného plechu, a měly systém na klíček (v současnosti jsou tak zavírány
například rybičky. V Iceho jsem zařídil koupi linky na Pano. Nejdříve
jsme vyráběli Pano z 0,2 mm plechu, ale hned jak jsme dostali odsouhlasený příděl hliníku, tak jsme přešli na výrobu z hliníku, která
byla také nákladově úspornější.
3
Po nástupu jsem začal přebudovávat celou firmu. Byl jsem kritizován, že jsem nejdříve zejména boural. Celý levá strana od vrátnice,
kde byly garáže a dřevěný sklad (Křepela) byla zbourána. Přes dvůr
tekl potok, toto rameno jsme nechali celé zavést. Zkusili jsme zastavit náhon na turbínu, ale začala se hýbat zeď u jídelny, protože
byla vystavěná na pilotech, které jak vysychaly, tak se hýbaly a proto musela být turbína znovuobnovena.
Alfonso D´Agostino: Problém, který jsem řešil na začátku, a přetrvává dodnes je spolupráce jednotlivých oddělení. Stále se snažím
aktivně tento problém řešit.
Další oblastí, které jsme se hodně věnovali je investiční výstavba.
Od roku 2006, kdy koupil Tecnocap tuto firmu, byly do výroby investovány 2 milióny eur ročně. V součtu je to do loňského roku 16
miliónů eur, což je přibližně 432 miliónů českých korun. Nyní je
tedy naší snahou co nejlépe využívat technického vybavení, které máme k dispozici. S investovanými prostředky do výroby rostla
výrobní kapacita a výzvou pro mne tedy bylo zajistit vyrobeným
produktům odbyt, což se naštěstí daří.
Problematickou oblastí byla také firemní kultura, kterou jsem se
snažil změnit. S tím byla spojená organizační struktura, kterou
jsem více zploštil. Typickým znakem byla původní pracovní doba,
od šesti hodin do dvou, kdy se pravidelně stávalo, že jsem byl po
druhé hodině ve firmě prakticky sám.
Jaký je podle Vašeho názoru největší úspěch, které jste za
svého řízení firmy zaznamenali?
Stanislav Skořepa: Největším úspěchem bylo zařazení fabriky na
mezinárodní úroveň. Závod měl výjimečné postavení nejen v socialistických, ale dokonce i v kapitalistických zemích. Ze zahraničí
se k nám jezdili dívat návštěvy. Podařilo se nám mnohonásobně
zvýšit výrobu – z původních 20 miliónů vyrobených kusů až k 200
miliónům. Realizovali jsme úspěšné kroky nejen v produktivitě, ale
i v péči o zaměstnance. Vystavěli jsme nové šatny se sprchami, nové
sociální zařízení, vybudovali jsme novou jídelnu – na místě té současné byla expedice, kuchyně byla o patro níž. Firma se rychle rozšiřovala, potřebovali jsme zajistit ubytování našim zaměstnancům,
proto jsme vybudovali paneláky. Jejich výstavba začala v roce 1977
a během dvou let byla dokončena. V první etapě výstavby bylo vybudováno 86 bytů a ve druhé 48.
Alfonso D´Agostino: Největší úspěch vidím v přerodu v mezinárodní firmu, což potvrzuje 85% realizovaného obratu mimo Českou
republiku. Snažil jsem se také vytvořit dobré pracovní prostředí,
vybudovat pevnou firemní kulturu, zapracovat na identifikaci zaměstnanců s firmou a zejména dát zaměstnancům pocit, že stojím
na jejich straně. Ze svého pohledu hodnotím tyto snahy jako úspěšné. Mám také velkou radost z toho, že se firma stále rozrůstá a je
významným zaměstnavatelem v regionu.
Co jste naopak zrealizovat nestihli?
Stanislav Skořepa: Měl jsem mnoho plánu na další výstavbu,
což jsem ovšem nestihl. Chtěl jsem rozšiřovat výstavbu bytů,
vedle paneláků postavit další řadovky. Na louce pod továrnou
jsem chtěl zbudovat víceúčelové sportoviště. Vedle hotelu jsem
chtěl postavit společenský sál, který by využívala firma pro různé kongresy a shromáždění. Měl jsem samozřejmě i další plány
na rozšiřování výroby.
Alfonso D´Agostino: Přes významnou částku zrealizovaných
investic je stále ve firmě mnoho oblastí, do kterých by bylo potřeba investovat. Od investice do nových strojů po podlahu na
Španěláku, ke které jsme se zatím nedostali. Potřebné vidím
také vybudování skladovacích prostor pro naše výrobky zde ve
Střížovicích.
Stejně jako pan Skořepa, tak i já bych rád investoval do podpory rozvoje obce, také vidím na louce před firmou sportoviště,
krytou halu na tenis, fitness centrum, bazén. Obávám se však,
že bez evropských dotací nejsme takové výstavby schopni.
Jak vypadá typický den generálního ředitele?
Stanislav Skořepa: Můj pracovní den začínal ráno ve tři čtvrtě
na šest, kdy jsem přijížděl do práce autobusem. Mé první kroky
vedly do výroby, kde jsem zjišťoval problémy z noci a zajišťoval jejich okamžité řešení. Vždy jsem se snažil byl přítomen při
rozjezdu ranní směny. V pondělí v sedm hodin ráno byla pravidelná porada vedení. Na oběd jsme chodili s ostatními zaměstnanci do jídelny, mezi 11tou a 12tou hodinou. Můj pracovní
den končíval různě, pokud byli porady, nebo návštěvy, chodíval
jsem domů třeba i v 10 večer.
Alfonso D´Agostino: První věc, kterou udělám vždy po probuzení je, že na svém mobilním telefonu zkontroluji výrobu předchozího dne, kterou mi e-mailem posílá každé ráno výrobní ředitel.
Pokud jsem v České republice již od předešlého dne, přijíždím do
práce kolem půl deváté. I mé první kroky vedou do výroby. Samozřejmě pokud zde nejsou nějaké návštěvy, v tomto případě se
věnuji od rána jim. Za normálních okolností kontroluji po návratu
z výroby e-maily a třídím je – na urgentní odpovídám ihned, na
ty ostatní mám vyčleněn čas odpoledne, kdy okolo páté hodiny
začínám pracovat s poštou. Typické dopoledne je věnované meetingům. S kolegy z managementu obědváme od půl jedné. Odpoledne je věnováno dalším schůzkám, nebo studuji a komentuji
data týkající se výsledků firmy. Během odpoledne se jdu ještě
průměrně dvakrát podívat do výroby, zda je všechno v pořádku,
či řeším problémy, které tam vznikly. Můj pracovní den nekončí
nikdy dříve než v sedm hodin.
4
Jak vypadaly porady vedení dříve a jak vypadají nyní?
Stanislav Skořepa Porady vedení jsme měli vždy v pondělí v sedm
hodin ráno, vedl jsem je sám. Jednotliví vedoucí mi sdělovali problémy ve svých odděleních a vyhodnocovali jsme splnění úkolů
z minulé porady. Porady se účastnil výrobní náměstek, obchodní,
technický a ekonomický ředitel, vedoucí oddělení technické kontroly, předseda závodního výboru a předseda partaje. Po roce 1968
se událo mnoho změn – vše se dělalo po vzoru Ruska, takže jsme
museli zřídit i funkci kádrového referenta, což byla pozice podobná
personalistovi. Po svém nástupu do firmy jsem dělal personalistiku
první dva roky sám - přijímal a propouštěl jsem zaměstnance. Později i s kádrovým referentem jsem měl v této oblasti hlavní slovo.
Z porad jsme pořizovali zápisy, které nejdříve psala sekretářka, později právě kádrový referent.
Alfonso D´Agostino: Porady vedení se zúčastňují všichni, kteří
mají zodpovědnost za svá oddělení. Probírány jsou výsledky předchozího měsíce, plnění realizovaných projektů či další aktuální záležitosti. Obsah prezentace je připraven v powerpointu a je promítán na zeď. Z porady je pořizován zápis, který stejně jako prezentaci
připravuje manažerka komunikace. Kromě manažerského meetingu, který je svoláván zhruba jednou měsíčně organizuji dvakrát do
měsíce speciální meetingy jednotlivých oblastí – výrobní meeting,
technický, kvalitářský. Zvlášť jsou zde projednávány odborné problémy jednotlivých oddělení.
Zajímavé by mohlo být také porovnání Vašich rozdílných
způsobů dojíždění do práce.
Stanislav Skořepa: V roce 1962, kdy jsem začal dělat v Obale, jsem
bydlel ve Strmilově. Po svém přesunu na okres jsem chalupu ve Strmilově prodal a koupil si dům v Jindřichově Hradci, abych nemusel do
práce dojíždět. Proto jsem také nebyl úplně rád, když jsem se měl do
Střížovic vrátit a z Hradce znovu dojíždět. Jezdil jsem autobusem jak
ráno, tak i odpoledne. Pouze pokud se jednání protáhla, musel mě
domů odvézt řidič služebním autem, jinak bych se domů nedostal.
Stejnou cestu absolvuji v pátek, kdy odjíždím z firmy většinou kolem třetí hodiny odpoledne. Cestu absolvuji stejnou jako v úterý,
jedinou změnou bývá přestup v Mnichově místo ve Frankfurtu.
Domů se nedostanu dříve než o půlnoci.
Jak jste řešili otázku jazykové bariéry – například při nákupu
strojů?
Stanislav Skořepa Veškerá jednání jsem vedl v němčině. V případě
uzavírání oficiálních smluv s námi jezdili právníci z výsadky, kteří se
specializovali na mezinárodní smlouvy. Pokud jsem jednal s ruskou
stranou, využil jsem svou znalost ruštiny, kterou jsem se učil sám
ve volném čase, neboť ruština byla v té době módní. Němčina byla
móda až za války.
Zkušenost mám také s italštinou. Když se v roce 1944 vraceli Italové
z východní fronty, bydlel jsem s rodiči v Malešicích u Tábora. Vojáci měli hlad a zastavili u nás na něco k jídlu. Máma uvařila v kotli
brambory a servírovala jim je k jídlu. Vojáci se samozřejmě rádi
najedli, ale zhodnotili to slovy, která si dodnes pamatuji, ačkoliv
nevím, jestli správně: „Patati niente buoni, buona makarona“ tedy
brambory nejsou dobré, dobré jsou těstoviny.
Alfonso D´Agostino: Z mého pohledu by měl ideální generální
ředitel Tecnocapu s.r.o., jenž nechce čelit žádné jazykové bariéře,
hovořit plynně italsky, anglicky, česky, německy a rusky. Tento výčet se snažím popořadě naplňovat. V současné době jsem na třetí
položce. Snažím se učit česky a myslím, že kontext sdělení již pochopím, ovšem aktivní znalost je vždy horší, mluvím zatím velmi
špatně. Co se týče komunikace s ostatními kolegy ve firmě, postupem let jsme všichni svou znalost angličtiny vytříbily a v tomto jazyce se již bez problémů domluvíme. Zlepšila se i znalost angličtiny
italských kolegů, takže si myslím, že znalost italštiny již není tolik
důležitá, jako tomu bylo na začátku.
Alfonso D´Agostino: Byt a rodinu mám v Itálii, takže do České republiky každý týden cestuji. Nejčastěji přilétám v úterý a odlétám
v pátek. V úterý vstávám ve čtyři hodiny ráno. Ze Salerna, kde bydlím, mne firemní řidič odveze do Neapole na letiště, které je vzdálené přibližně 60 kilometrů. Dle aktuálního letového řádu mi v 6:45
letí letadlo z Neapole do Frankfurtu, kde musím přestoupit. Volnou
hodinu trávím kontrolou e-mailů, či telefonáty, kdy zjišťuji, zda se
děje ve firmě něco urgentního. V 10:10 mi letí letadlo do Prahy,
kde na mě také čeká řidič, který mne odveze do firmy. Okolo 13:30
přijíždím do Střížovic a teprve začínám svůj pracovní den.
5
Porovnání vzhledu firmy
Na obrázcích níže můžeme porovnat vzhled firmy během dvou rozdílných období. Vlevo, na černobílém obrázků je stará podoba
a vpravo, na barevném obrázku je podoba aktuální.
Alfonso Violante
V rámci nového seriálu Vám budeme postupně představovat
management skupiny Tecnocap. Jako prvního Vám představíme
manažera nákupu pro skupinu Dott. Alfonso Violante.
Když jste zmínil rodinu, jistě bude pro naše čtenáře zajímavý
váš původ, mohl byste nám ho přiblížit?
Kromě italských mám i řecké kořeny. Otec je Ital, matka je z Řecka,
kde také stále celá její rodina žije. Snažím se je několikrát za rok
navštěvovat, což se mi nedaří tak často jako dříve, ale chci v sobě
„řeckého ducha“ stále oživovat a své předky v sobě uchovat.
Jak tento řecký původ ovlivňuje Vaše chování?
Podle mého názoru jsem oproti tradičním Italům více klidný. Vše
řeším s rozvahou, rád si věci důkladně promyslím, než přistoupím
k nějakému řešení. Jsem také důsledný a vcelku puntičkářský.
Zastavila bych se ještě u rozdílů v typicky charakterových
vlastnostech jednotlivých národů. Jaké vidíte největší rozdíly
mezi Čechy a Italy?
Alfonso, první otázka je nasnadě, jak dlouho již pracujete pro
Tecnocap? Mohl byste také popsat Vaši pozici?
Pro Tecnocap pracuji od března roku 2006. Jsem se svým zaměstnáním velmi spokojený, zejména z příležitosti kontaktu s různým
typem lidí, s jejich různými zkušenostmi a názory. To vše mi umožňuje se rozvíjet, lidsky růst a rozšiřovat si své obzory.
Oficiální název mé pozice je Chief Sourcing Officer. Hlavní náplní
mé práce je vyjednávání cen a smluv pro materiál, zboží a služby
pro všechny podniky v rámci celé skupiny. Na starosti mám také
řízení, správu a dohled nad akvizičními projekty ve společnosti.
V rámci výkonu svého zaměstnání hodně cestujete, jak tuto
zátěž snášíte?
Cestování mi nevadí, přestože je to často únavné, vnímám jako velmi přínosné se s dodavateli osobně setkat, navázat nějaký vztah,
který je potom v dalším vyjednávání výhodou. Cestování mi svým
způsobem také zpestřuje mou práci. Na druhou stranu se kvůli své
rodině snažím příliš častému cestování vyhnout.
7
Na první pohled a při prvním kontaktu se mi zdají býti Češi více
uzavření a chladní. Po lepším seznámení a získání jistoty se chovají
velmi přátelsky. Zatímco Ital nebo Řek je vřelý po 30 minutách hovoru, mám pocit, že Čech začne být vřelý až po mnohem delší době.
Sám jsem v tomto ohledu zdrženlivější a také se více otevřu až po
získání jistoty.
Jak se Vám líbí prostředí v České republice?
Jsem nadšen všudypřítomnou zelení, klidem, který zde panuje
a tempem, kterým se tu žije. Na druhou stranu musím přiznat, že si
dovedu představit v takovémto prostředí trávit dovolenou, ale nedokáži si představit zde žít. Chyběl by mi kontakt s lidmi na ulicích,
které jsou tady po večerech úplně prázdné, stejně jako společné
večeře v restauracích s mou rodinou a přáteli.
Máte zkušenosti s vyjednáváním s dodavateli různých národností. Pokud bychom se zaměřili na podniky ve skupině, jak
byste zhodnotil odlišnosti v přístupu v obchodním jednání v
rámci těchto zemí.
Své zkušenosti s českými, italskými, ale celkově evropskými dodavateli bych shrnul do jedné skupiny. Jejich chování a zvyky
jsou velmi podobné. Každý se snaží k jednání přistupovat velmi
zodpovědně a vyjednat pro svou stranu ty nejlepší podmínky.
Ceny jsou neustále kalkulovány a vedou se debaty nad desetinami eur.
V porovnání s Američany je vyjednávání mnohem komplikovanější.
V Americe má každá firma svou marži, kterou si přidá k nakoupené
ceně a výsledná částka je tak lehce stanovena. Na druhou stranu
je americký trh mnohem více státem chráněn, než je ten evropský.
Pro mimoamerické firmy jsou v mnoha případech uvaleny dovozové daně.
Jak hodnotíte komunikaci s Vašimi podřízenými v České republice?
S kolegy z nákupního oddělení mám nadstandardní vztahy. Snažím
se jim svým řízením předat myšlenku, že musíme tvrdě pracovat,
ovšem vždy pracovat s úsměvem a dělat si navzájem dny hezčí
a příjemnější.
Skupina Tecnocap
Správu a řízení skupiny mají na starosti manažeři, kteří jsou
společně zobrazeni v organigramu. Počínaje tímto číslem si
jednotlivé odpovědné osoby budeme detailněji představovat.
Skupina Tecnocap má sedm výrobních závodů v pěti různých zemích v Itálii, České republice, na Ukrajině, ve Španělsku
a ve Spojených státech amerických. Manažeři řídí v rámci svých oddělení všechny tyto výrobní závody.
V čele firmy stojí Michelangelo Morlicchio (CEO_Chief Executive
Officer). Firmu spoluvlastní, řídí a je tedy nadřízen všem pracovníkům.
Vedoucím finančního oddělení je Massimo Santomauro (CEO_
Chief Financial Officer), který stanovuje finanční strategie a postupy pro celou skupinu. Odpovídá také za finanční rozpočty, reporting a audity.
Marco Coccorese je ředitelem kvality pro skupinu a má na starosti
také výzkum a vývoj - zejména v oblasti těsnící hmoty (Corporate
Research & Development Manager).
Alfonso Correale je vedoucím informačního oddělení (CIO_Chief
Information Officer)a má na starosti koordinaci a odpovědnost
související s chodem IT infrastruktury.
Carmine Barbato (CTO_Chief Technical Officer) je ředitelem provozu, tedy technickým a výrobním ředitelem skupiny.
Obchodní ředitelé pro skupinu jsou tři, mají rozděleny jednotlivé
obchodní trhy: Alfonso D´Agostino je zodpovědný za východní
Evropu a Německo, Claudio Mazzotta za západní Evropu a zbytek
světa a Youriy Maletskiy je zopodvěný za Ukrajinu a Rusko.
Massimo
Santomauro
Ekonomický ředitel
D´Agostino,
Mazzotta,
Maletskiy
Obchodní ředitelé
Alfonso
Violante
Manažer nákupu
Michelangelo
Morlicchio
Generální ředitel
Carmine
Barbato
Alfonso Correale
Manažer
informatiky
Marco
Coccorese
Výrobní a
technický ředitel
Manažer
výzkumu a
vývoje
8
Do práce na kole
Změna životního stylu, ochrana životního prostředí a podpora
regionálního dění jsou tři aspekty , kvůli kterým se naše firma zapojila
do celorepublikové akce s názvem Do práce na kole.
Soutěž pořádá každoročně pražské sdružení Auto*Mat ve spolupráci s místními organizátory ze zapojených měst, mezi nimiž byl letos
poprvé také Jindřichův Hradec, zastoupený sdružením Civis novus.
Rozkošní makaróni
Jindřichohradecká část akce byla zahájena Velkou jarní cyklo-vyjížďkou v sobotu 26. dubna 2014, která pokračovala koncerty na
parkovišti Na Parkánech.
Účast zaměstnanců v soutěži spočívala v co nejčastějších jízdách do
práce během měsíce května. Povoleno bylo jízdní kolo, koloběžka,
či elektro-kolo. Jízdy si účastníci pravidelně zapisovali do formuláře na webu a ujeté kilometry se tak sčítaly. Hodnocení týmu bylo
v rámci hesla „Jeden za všechny a všichni za jednoho“, úspěšnější byl tedy tým, který v přepočtu na jednoho člena týmu najezdil
nejvíce kilometrů. Dalším kritériem hodnocení byla pravidelnost.
I účastníci, kteří měli do práce blízko, byli tedy platnými členy svého
týmu, neboť přispívali pravidelnými jízdami.
Účastníci soutěže mohli čerpat mnoho výhod plynoucího z vlastnictví propagačního trička, které dostali k registraci. Výhody byly
platné v rámci našeho okresu a pouze v měsíci květnu: Kafe na triko, Kultura na triko, Zmrzlina na triko, Hladomorna na triko a další.
Speciální poděkování patří Janě Srnkové-Hotové, která nám nejen
v deštivých dnech poskytovala technickou podporu.
Cesta do práce může být příjemným odpočinkem bez rušivých vlivů. Pouze Vy, Vaše myšlenky, klid a příroda. Hlavní výhrou bylo pro
účastníky především vítězství nad vlastní leností. Ostatně jejich názory si můžete sami přečíst.
Horní řada: J. Konášek, J. Hojek, P. Hovorka, P. Muzikář
Dolní řada: H. Beranová, M. Levková, H. Beranová, V. Skořepová
9
Hana Beranová: Dojíždění do práce na kole se mi zalíbilo natolik,
že jsem si každý den na zpáteční cestě prodlužovala svůj okruh.
Vanda Skořepová: V první půlce května nám bohužel nepřálo počasí, takže se nedalo jezdit tak často. Akci beru jako dobré vyburcování se. Navíc pokud bude na konci ještě dobročinný smysl, tak
budu o to raději.
Markéta Levková: Do práce jezdím na kole pravidelně každý den
od poloviny února. Tato soutěž pro mne byla tedy pouhým zpestřením, neboť bych i tak na kole jezdila.
Los Deklos
Jan Konášek: Jsem rád, že jsem díky soutěži potlačil svou lenost a po
roce jsem jezdil do práce taky jiným způsobem, než pouze autem.
Petr Hovorka: První den jízdy do práce byl krutý, ale s přibývajícími kilometry to bylo čím dál lepší.
Jiří Hojek: Díky této akci jsem si pořídil nové kolo.
Pavel Muzikář: v dojíždění na kole do práce mi bránily nejhorší
mužské choroby – rýmička, kašílek – ale také mne bolela záda.
Proto jsem mnoho kilometrů do práce nenajezdil.
Losování hlavních cen proběhlo na závěrečné KOLOpárty v pátek 6.
června 2014 na Plovárně v Jindřichově Hradci.
Originalita jména týmu
Před zahájením soutěže bylo prvním úkolem týmů vymyslet si originální název. Účastníci vycházeli ze zaměření naší firmy a název
týmu Los Deklos tedy odkazuje na víčka, která vyrábíme. Název
Rozkošní makaróni je slovní hříčkou odkazující na oblast Rozkoš,
ve které firma sídlí a makaróni odkazují na oblíbený italský pokrm.
Výkonnost:
V rámci výkonnosti se podařilo dosáhnout týmu Rozkošní makaróni až na bronzovou příčku. Na jednoho člena vychází 367,5 ujetých
kilometrů. Los Deklos našlapali na jednoho člena průměrně 175,7
kilometrů, což je zařadilo na 10. místo. V rámci této kategorie bylo
hodnoceno 25 týmů.
Pravidelnost:
Do soutěže o pravidelnost bylo automaticky zařazeno všech 43 přihlášených týmů. Rozkošní makaróni se umístili na 19. místě (69,7%
všech jízd) a Los Deklos na 34. místě (54,4%)
Cyklozaměstnavatel
Firma uspěla i v soutěži o cyklozaměstnavatele roku, když se umístila v rámci okresu na druhém místě a z celkově přihlášených 253 firem v rámci celé republiky na 41. místě. Body nám ubrala například
absence firemního kola či neorganizování cyklistických team-buildingových akcí. Soutěž nás každopádně navedla na nové nápady,
které bychom mohli pro naše zaměstnance – cyklisty zrealizovat.
Kreativita
Naše firma se zapojila také do soutěže kreativity – účastníci sestavili
z odpadních víček a kartonů cyklokolo, které můžete vidět na obrázku.
Dojmy ze služební cesty
Přinášíme vám rozhovor s naším zaměstnancem, který byl v lednu
letošního roku vyslán na služební cestu do Ohia, ve Spojených
státech amerických.
Jan Aldorf byl vybrán jako zástupce naší firmy, neboť má vynikající znalost tiskařských strojů a technologie používané v naší
firmě. Vyslán byl do našeho sesterského závodu ve skupině, Tecnocapu LLC. Jeho úkolem bylo pomoci americkým kolegům
vyřešit problémy na tiskařských strojích.
Janu Aldorfovi jsme položili několik otázek, s cílem dozvědět se o jeho cestě více:
Jak hodnotíš svou misi – splnil jsi úkoly, se kterými jsi byl
do Ameriky vyslán?
Letěl jsem do Ameriky pomoci vyladit problémy s tiskařským strojem, který je identický s tím, na kterém
tady pracuji, Mailander 162. Problémy se objevovaly
hlavně v registru – v pasování – měli uskočené tisky.
Dalším úkolem bylo zvýšení rychlosti výroby, protože
naše rychlost tisků je větší než tamní. Mé podněty byly
kladně hodnoceny a zmiňované problémy jsem pomohl
vyřešit. Svou cestu hodnotím tedy jako přínosnou.
Kde jsi v Americe byl a jak na Tebe tamní firma působila?
Bydlel jsem ve městečku Waren, které je rozdělené do více
částí, na průmyslovou zónu, nákupní, atd. Do práce jsem dojížděl asi 30 kilometrů – přibližně 15 minut. Vyzvedávali mne
v hotelu každé ráno kolegové.
Překvapilo mne, jak je tamní firma identická s naší. Mají tedy
pouze jednu halu, kde je lakovna a tiskárna, výrobní hala se nachází
úplně v jiném městě. Pracovní prostředí tam bylo opravdu velmi
podobné. Jediný rozdíl vidím v tom, že u nás nepracují žádní černoši.
Ostatní podmínky byly také podobné. Odlétal jsem v lednu, kdy
bývá v Čechách zima, ale letos byla zima celkově velmi mírná, naproti tomu v Americe bylo v den mého příletu 30 stupňů pod nulou.
Sněhu mnoho nebylo, ale ta zima mne zaskočila.
Nebyla problémem jazyková bariéra?
Čtyři roky jsem pracoval v Anglii, kam jsem odcházel s prakticky
nulovou znalostí angličtiny. Takže tentokrát mne už jazyková bariéra nezaskočila. Samozřejmě jsem si musel zvyknout na slang,
který Američané používají. Prvních několik dní jsem jim tedy hůře
rozuměl, ale to se brzo zlepšilo. Všichni kolegové se také snažili se
mnou mluvit spisovnou angličtinou. Dokonce se snažili až tak, že
tak mluvili poté i doma a jednomu kolegovi manželka vyčítala, že
má „broken english“ – poničenou angličtinu.
115
Mluvit ve volném čase
o tématech nespojených s prací je samozřejmě
mnohem jednodušší, než popisovat anglicky díly na tiskařském
stroji. Relativně rychle jsem si však technickou terminologii přisvojil
a žádným jazykovým problémům jsme nečelili.
Bylo o tebe na služební cestě dobře postaráno?
Veškerou péči hodnotím nadstandardně a rád bych všem kolegům
ještě jednou, i takhle na dálku, poděkoval. Všichni se mi snažili věnovat a zapojovat se do organizování mého volného času. Nechtěl
jsem je ale příliš obtěžovat, protože mají všichni doma rodiny a do
práce často dojíždějí 50 a více kilometrů.
Většinu volného času jsem tedy trávil s mistry, se kterými jsem se
nejčastěji chodil dívat do sport baru na americký fotbal, protože v té
době zrovna probíhalo play off NFL.
Musím přiznat, že díky tomuto přátelskému přístupu jsem změnil
na Američany trošku názor. Z médií jsou nám předkládáni jako arogantní národ, což bych po své zkušenosti neřekl. Navíc, když porovnám Američany s Angličany, kteří jsou namyšlení a nejchytřejší na
světě, tak mi byli Američané sympatičtí o to víc.
V březnu navštívil naší firmu pracovník Tecnocapu LLC William
Boyd, snažil jsi mu pohostinnost oplatit?
Bohužel jsem měl zrovna v termínu jeho návštěvy noční směnu
a poté dovolenou, tak jsem se mu nemohl věnovat tolik, jak bych si
představoval. V Americe jsme se viděli také pouze letmo, protože to
není tiskař, ale lakař.
Jak na tebe zapůsobila Amerika, dovedeš si představit se tam
odstěhovat za prací?
Jsem Jihočech jak poleno, takže jsem rád doma tady na jihu Čech,
s rodinou a kamarády poblíž. Pokud bych však dostal nabídku, život
a práci v Americe si umím představit snadno. Líbí se mi hlavně lepší
finanční ohodnocení. Přestože jsou v Americe vyšší daně, tak pracovníkům zůstane stále více peněz, než máme my tady. Je to vidět
na celkové životní úrovni, kdy mají všichni pěkné baráčky, krásná
auta. Celkově tam panuje mnohem uvolněnější atmosféra.
Co Tě v Americe ještě zaujalo?
Překvapilo mne, že všichni kolegové mají zbraně. Nenosí je tedy do
práce, přestože by se s nimi velmi rádi pochlubili. Na ochranu osobního majetku mohou mít zbraň pouze registrovanou a nemusí mít
ani zbrojní průkaz.
Kam by ses chtěl v Americe ještě podívat?
Mám rád přírodu, a proto mne láká návštěva amerických národních
parků (například Yellowstone). Rád bych se také podíval na Aljašku.
Z amerických měst bych se rád podíval do Chicaga a do San Francisca, které mám spojené s honičkou policistů a zločinců ve starých
autech přeskakující přes tamější typické kopečky.
Co říkáš na americké jídlo, které je známo jako velmi nezdravé?
Nejvíce mi chutnala vepřová žebra, zapečená v nasládlé omáčce,
servírované s bramborovou kaší se slaninou.
Zajímavostí pro mne bylo také maso z jelena, které mi přinesl kolega. Sám daného jelena skolil a to prý pouze lukem. Lov je tam
celkově velmi oblíben, stejně jako rybaření.
Motivovala Tě tato pracovní cesta? Věnuješ se například více
studiu angličtiny?
Před odletem na služební cestu jsem se snažil si angličtinu oprášit.
Po návratu se angličtině nijak více nevěnuji.
Tecnocap Metal Lithography - Ohio
Noční Pittsburgh
Tiskařský stroj Mailander 182
Bob je v Americe velmi typické jméno...
Kuželky
Pro úspěch firmy je důležitá spolupráce všech jejích článků, V rámci
podpory spolupráce mezi jednotlivými odděleními jsme se rozhodli
zorganizovat sérii teambuildingů.
Teambuildingy jsou neformálních setkání, při kterých se zaměstnanci lépe poznají, stráví spolu čas mimo zaměstnání a odnesou si také
společný zážitek. Cílem je stmelení týmu, zlepšení pracovních vztahů, zefektivnění komunikace.
Na níže uvedených fotkách je zachycena atmosféra zápasu v kuželkách, na který byli pozváni zaměstnanci nástrojárny, přestavbových čet
a pracovníci haly twist off. Příchozí byli rozděleni do pěti skupin po čtyřech hráčích, vždy z různých oddělení. Ačkoliv není důležitý sportovní
výsledek, ale atmosféra a společné zážitky, gratulujeme tímto vítěznému týmu ve složení V. Vanžura, K. Vítek, M. Závodský a P. Jirků.
Zleva: Č. Štefl, M. Hájek, K. Vítek, A. Venturini
Zleva: A. D´Agostino, P. Janák
Zleva: V. Vanžura, M. Macháček, J. Drobil, M. Závodský
Velikonoční dárky
Stejně jako v loňském roce, tak i letos, jsme pro každého z našich
zaměstnanců připravili drobný dárek k oslavě velikonočních svátků.
Věříme, že dárek udělal radost buď našim zaměstnancům nebo někomu z jejich blízkých či někomu jinému, komu byl dárek věnován. Zaměstnanci měli možnost si zvolit mezi plyšovým králíkem, šátkem v balíčku s ručně dělaným mýdlem, nebo podložkou na mýdlo. Dárky
byly vyrobeny klienty občanského sdružení Proutek, v chráněných dílnách v Plasné u Kardašovy Řečice. Prostřednictvím chráněných dílen
a chráněného bydlení pomáhá Proutek lidem s postižením žít plnohodnotný život uprostřed běžné společnosti.
13
Dívčí házená v Žirovnici
Firma Tecnocap je hrdým sponzorem družstva starších žákyň DHK
Slavoj Žirovnice, které jsou ve své kategorii více než úspěšné.
Přiblížení uplynulé sezóny nám přináší vedoucí družstva starších
žákyň a zároveň mistr lakovny-tiskárny naší firmy, Jiří Eder.
V roce 2009 jsme založili dívčí házenou v Žirovnici
pod vedením pana Jana Dvořáka. Postupem času nám
děvčata vyrostla a nyní už máme družstva mini žákyň,
mladších žákyň a starších žákyň. Družstvo starších žákyň
podporované firmou Tecnocap se v sezoně 2013/14
zúčastnilo několika mezinárodních turnajů:
O Zlatou Vánoční Šerpu v Morkovicích, (29.11. 1.12.2013) kde jsme v silné konkurenci skončili třetí.
Mrož Cup 2014 v Plzni (11. – 12.1.2014), kde jsme za
účasti družstev z Německa obsadili 4. místo
Prague HandBall Cup 2014 (17. – 21.4.2014) je jeden
z největších turnajů v Evropě, kterého se zúčastnilo přes
400 týmů z 23 zemí z celého světa. Zde jsme porazili
družstva z Polska, Dánska, Švédska a Španělska. Ze
skupiny jsme postupovali z 1. místa. V další fázi turnaje
jsme bohužel nestačili na tým Ústí nad Labem a i přes
výhru nad týmem ze Slovinska naše putování turnajem
skončilo.
Na snímku zleva: J. Eder, M. Dvořáková, B. Salavová, T. Krejčů, K. Fülsacková,
K. Ederová, T. Dolejšová, P. Drážďanská, K. Reisnerová, M. Lovětínská,
J. Dvořák, Na zemi: brankářka K. Zachová
Jako vítězové podzimní části LIGY VYSOČINA jsme postoupili do celorepublikové soutěže Žákovské Ligy, kde jsme se probojovali do 5. kola
mezi 10 nejlepších družstev v ČR. 31.5.2014 jsme ukončili sezonu LIGY VYSOČINA v Ledči nad Sázavou a stali se celkovými vítězi Ligy Vysočina.
Děvčata obdržela zlaté medaile a poháry pro vítěze.
V obdobném duchu hrají i mini žákyně a mladší žákyně. Toto vše by nebylo možné dělat bez podpory rodičů a firem, jako je TECNOCAP,
a proto tímto chceme poděkovat firmě TECNOCAP za podporu dívčí házené v Žirovnici a popřát firmě házenkářským pozdravem:
„AŤ SE DAŘÍ“
14
Počátky závodu na Rozkoši
V pátém díle našeho seriálu se ohlédneme za léty 1964 - 1966.
Rok 1964 se nese především ve znamení modernizace – v únoru
je uveden do provozu nový generátor v závodní elektrárně, během
března a dubna proběhne přestavba vestibulu mezi administrativní
budovou a starým hlavním traktem závodu. V březnu je uzavřena
vydržená cesta od Vlčic přes tovární dvůr, čemuž předchází úprava
náhradní cesty kolem jihozápadní hranice areálu závodu. V dubnu
začíná v obci stavba samoobslužné prodejny Jednota, zatímco závodní organizace svazu mládeže opatří venkovní taneční parket betonovou podlahou a střešní konstrukcí. Do uvolněného bytu po bývalém
vedoucím závodní kuchyně v druhém patře administrativní budovy
se stěhuje konstrukce, v oddělené části chodby vzniká místnost na
kopírování výkresů. Dosavadní konstrukce v prvním poschodí se mění
na dokonale vybavenou vývojovou laboratoř.
V červnu se po téměř tříletých přípravách konečně rozbíhá výstavba mateřské školky. Správa silnic Pelhřimov upravuje dopravní cesty
v areálu závodu – hlavní vjezd je podstatně rozšířen, po obou stranách opatřen kanalizací a vozovka je zarovnána tak, aby nepřevyšovala dlažbu nádvoří. Úprav se dočká i silnice z Kunžaku přes Střížovice
a Budkov až na rozcestí Kunžak-Strmilov, dále silnice vedoucí k nádraží a celý nádražní manipulační prostor. Za parčíkem před administrativní budovou je zbudována místo zděného tarasu nová betonová
opěrná zeď.
Dne 25. 5. 1964 získává podnik titul „Závod socialistické práce“, je
zakoupeno nové nákladní auto Škoda Trambus a Okresní stavební
podnik dokončuje nákladem 468.000,- Kč stavbu šesti bytových jednotek. Střecha nad první i druhou halou je nově polepena lepenkou
7
a natřena dehtem. Připravuje se stavba třetí haly, v červenci je dodána kovová konstrukce a vyhloubeny základové jámy. Sklad režijního
materiálu ve druhé hale se stěhuje do nového skladiště za dřevěnou
kolnou, po jeho vystěhování je celý prostor obezděn a zařízen jako
manipulační místo pro tiskárnu a příruční sklad barev.
Ve Studené je dne 17. 9. 1964 pohřbena bývalá spolumajitelka závodu Rozkoš, paní Marie Satrapová. O měsíc později umírá též bývalý
vedoucí zdejšího závodu, pan Adolf Lukes.
Podzimní výlov rybníka Hejtman naruší porucha vypouštěcího zařízení, kterou až o rok později odstraní potápěči brněnského Svazarmu.
Do téhož rybníka sjelo dne 26. 11. při vojenském cvičení nákladní
auto, řidič-voják naštěstí včas vyplaval. Náklad byl vyzvednut ihned,
auto samotné o tři dny později. V prosinci proběhne tradiční oslava
splnění plánu, nejprve 18.12. v Kunžaku a 19.12. na Rozkoši.
Jaro roku 1965 je velmi deštivé, voda se dlouho drží na polích i lukách
a z obou sklepů pod administrativní budovou musí být voda denně
pumpována. Dle kronikáře bylo naposledy tolik vody v roce 1936. Probíhají vzpomínkové akce k 20. výročí osvobození Československa Rudou
armádou a výroční schůze Revolučního odborového hnutí. Parčík před
administrativní budovou je upraven, divoký pámelníkový plot okolo
kašny vykopán a vyplet a místo po něm oseto travou. Staré stromy byly
vykáceny už na podzim předcházejícího roku. Komíny na administrativní budově jsou rozebrány, protože ústředně vytápěná budova je nepotřebuje. Ponechán je pouze komín od závodní kuchyně.
5. díl
Zaujme zpráva, podle níž odchází v květnu za závodu asi 40 zaměstnanců do Dačic, kde byla zavedena nová výroba automobilových součástek. Zápis v kronice blíže neuvádí, zda-li odchod takového počtu
způsobil nějaké potíže. Přetrvávají problémy s uskladněním plechu
a proto je v srpnu část materiálu převezena do Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci k uskladnění pod střechou.
V létě pokračují práce na stavbě třetí haly. Původní základy vyhloubené rok předtím se sesuly a tak bylo nutné každý základ hloubit
samostatně až na tvrdé podloží, následně jej zasypat vrstvou štěrku, na něj umístit skruže a ty zalít betonem, v němž byl ponechán
otvor pro zasazení nosného sloupu. Po postavení sloupů je usazena
střešní a vazební konstrukce, stavba je poté obezděna a střecha přikryta eternitem. O rok později se dokončuje podlaha, izolace střechy
a osvětlení. Hala nebyla ještě zcela hotova a už v ní bylo uskladněno
17 vagónů obilí. Celkové náklady činily 815.000,- Kčs.
Do dalšího uvolněného bytu ve druhém poschodí administrativní budovy je přestěhováno technické oddělení. Na závěr roku ulehčily život
zaměstnancům a místním obyvatelům dvě novostavby: po úspěšné
kolaudaci je postupně zařízena a opatřena zbožím prodejna Jednoty,
která se zákazníkům otevírá na Zlatou neděli dne 19. 12. O den později předává Okresní stavební podnik národnímu podniku Obal závod
Rozkoš mateřskou školku. Za včasné dokončení stavby v plánovaném
termínu byli odpovědní pracovníci odměněni a pohoštěni v kulturním domě ve Vlčicích, kde setrvali v družné besedě. Investorem stavby byl jak samotný závod, tak JZD Rozkoš, část nákladů hradil ONV v J.
Hradci. Kapacita činila 40 míst, z čehož 20 míst připadlo Obalu a 20
míst JZD a MNV Střížovice. Na pozemek pod školkou byla navezena
ornice, počítalo se i s pařeništi se 150 okny. Otevření školky proběhlo
1. 2.1966, zapsáno bylo 13 dětí. Slavnosti se zúčastnili místní, okresní
i krajští funkcionáři, vedení závodu, rodiče s dětmi přihlášenými do
školky a pan John Jacobson, zástupce dánské firmy dodávající stroje
závodu Rozkoš.
Rok 1966 není na události příliš bohatý - koncem ledna došlo ve skladu plynu k výbuchu a následnému požáru, který se naštěstí podařilo
zlikvidovat pomocí stříkačky během 35 minut. Nehoda se obešla bez
zranění a výrazné škody na majetku. V únoru se ve Strmilově konal
závodní ples. V červnu se vedoucí závodu zúčastnil exkurze v Anglii,
v červenci získal závod dálnopis.
Od 1. 8. 1966 došlo k úpravě pracovní doby – týdenní pracovní doba
činila 44 hodin se dvěma volnými a dvěma pracovními sobotami po
6 hodinách. Pro srovnání uveďme, že mezi léty 1936 – 1939 byl pracovní týden 48 hodinový rozložený do pěti pracovních dnů, v sobotu
se nepracovalo. V době okupace se pracovalo týdně 55-60 hodin, od
května 1945 do pol. roku 1949 byl opět zaveden pětidenní pracovní týden s 48 hodinami. Od července 1949 byl zahájen dvousměnný
provoz a zaveden šestidenní pracovní týden po osmi hodinách denně
a od října 1956 platil 46 hodinový pracovní týden. Zkušební 42 hodinový týden nebyl v roce 1962 ani zaveden.
Na podzim pomáhali zaměstnanci tradičně při sklizni brambor a jelikož bylo počasí po celý říjen velmi pěkné, prý nejlepší za posledních
160 let, byla i úroda bohatá. Zaměstnanci dostávali denně 100 kg
brambor a stravu. V rámci příprav na výstavbu nové kotelny a čtvrté
haly probíhal závěrem roku geologicko-hydrologický průzkum, jehož
náklady činily asi 100.000,- Kčs. Pracovníci obsluhující vrtací vibrační
soupravu na voze Tatra 111 provedli 16 vrtů, a to až do hloubky 8 m.
Tím rok 1966 končí.
8
LED žárovky
V průběhu prvního kvartálu letošního roku jsme realizovali investici výměny osvětlení v lakovně-tiskárně. Původní základní osvětlení bylo
nahrazeno novými osvětlovacími tělesy vhodnými pro použití LED technologie. Původní osvětlení bylo nebezpečné a nesplňovalo požadavky
hygienické normy pro osvětlení pracoviště. Starý systém zavěšení na lanech se zajištěním plastovými zámky, které se vlivem vyšších teplot
rozpadaly, byl nahrazen novým systémem s krytím IP65 a účinnější optikou. LED trubice svítí v úhlu 160°, čímž je celý světelný výkon směrován dolů, nepotřebuje tedy odrazové plochy svítidla a nedochází ke světelným ztrátám. Použití čirého difuzoru LED trubice zvyšuje její
světelnou účinnost.
Díky 300luxům jsme splnili hygienickou normu pro osvětlení pracoviště. Původní hladina osvětlení byla na některých místech i hluboko pod
200luxů. Mezi další výhody patří okamžitý start a reálné podání barev, nesnižování světelného toku vlivem stárnutí, jak tomu je u klasických
zářivkových trubic, kde jsou ztráty za 2-3roky na 60%. Trubice navíc nevyzařují UV záření, neobsahují jedovatou rtuť a neblikají.
Původní osvětlení
Nové osvětlení
Na zrealizované investici je podstatná úspora elektrické energie,
která dosahuje cca 59% ročně.
Dodavatelská firma
Osam Trade, s.r.o.,
garantuje vedle nadstandartní
záruky 5 let, jak na osvětlovací tělesa, tak na zdroje (trubice) LED,
dlouhou životnost 50 000 provozních hodin, což odpovídá 7 rokům
v našem provozu (v závislosti na
počtu hodin denního svícení), dosáhneme tak i na vysoké úspory
na údržbě osvětlení.
Výměna osvětlení je dalším krokem v péči o naše zaměstnance
– v tomto případě ve zlepšování
pracovního prostředí.
17
Rozhovor s novými zaměstnanci
V rámci tradiční rubriky Vám představujeme nové tváře Tecnocapu. I jim jsme položili již tradiční dvě otázky:
1.
2.
Jaké byly Vaše první dojmy z firmy Tecnocap s.r.o.?
Slyšeli jste o naší firmě ještě před Vaším nástupem?
MGR. JANA SRNKOVÁ-HOTOVÁ
ING. KLÁRA COUBALOVÁ
Oddělení zahraničního obchodu; Jindřichův Hradec
Oddělení zahraničního obchodu; Střížovice
1. Určitě pozitivní, protože je výzvou pracovat v mezinárodní výrobní firmě a přestože byly první dny náročné, tak každým dalším
dnem člověk získává nové zkušenosti, které ho obohacují.
2. Ano, několik známých tu již pracovalo nebo stále pracuje. Díky
tomu jsem měla informace o firmě již před vlastním nástupem.
1. První dojmy byly a stále jsou velmi pozitivní. Moc se mi líbilo
prvotní seznámení se společností, vřelé přivítání od kolegyň a kolegů a postupné pronikání do chodu podniku.
2. Ano, slyšela. V současné době žiji zde ve Střížovicích, a tak jsem se
o společnost zajímala již dříve i z tohoto důvodu.
JAROSLAVA JANŮTKOVÁ
ING. PETRA OMASTOVÁ
Finanční oddělení; Česká olešná
Oddělení kvality; Jindřichův Hradec
1. Velice mě překvapila ochota a pomoc mých kolegů z finančního
oddělení a informační technologie při mém nástupu.
2. Vzhledem k tomu, že bydlím nedaleko firma Tecnocap pro mě
není neznámý pojem. V minulosti jsem se s firmou setkávala díky
tomu, že zde pracovala řada mých známých.
1. Od začátku jsem pozitivně vnímala přátelskou atmosféru a ochotu
mnoha kolegů pomoci mi se co nejrychleji zorientovat v tak rozmanité problematice.
2. O firmě vím již delší dobu, a to nejen z doslechu od známých,
protože patří k významnějším zaměstnavatelům v okrese.
MARKÉTA LEVKOVÁ
Oddělení kvality; Jindřichův Hradec
1. Dojmy byly nejdříve pozitivní, nyní už to tak pozitivní není
2. Ano, o firmě jsem slyšela, ještě jako o Obalu Rozkoš
Audity a certifikace
Audity jsou pro naši firmu důležité, neboť zprostředkovávají
pohled zvenčí a prověřují funkčnost námi nastavených systémů.
Zákaznický audit firmy Mars
23. ledna letošního roku byl úspěšně realizován zákaznický audit společnosti Mars Food. Stejný typ auditu byl proveden i v roce 2010, ovšem
v ten byl v té době neúspěšný, avšak pomohl nastartovat rozvoj firmy požadovaným směrem a zdůraznit oblasti, které jsou v potravinářském
průmyslu klíčové.
Jedná se například o dohledatelnost (tzv. traceability test), což je zpětné dohledání detailů ke každému kroku výrobního řetězce, jak použitých materiálů, tak provozních prostředků. Při problému, který se objeví na určitém víčku u určitého zákazníka, musíme být schopni dohledat
veškeré podrobnosti - od veškerých dodavatelů (laků, komponent těsnící hmoty) až například po použitého dopravce. Cílem je maximální
transparentnost výroby a tím celková vysoká kvalita dodávaných výrobků.
Oblasti prověřené zákaznickým auditem v lednu roku 2014: HACCP dokumentace, plán, schéma, a záznamy o školení; Příručka systému jakosti; Přezkoumání systému managementu; Výsledky interních a externích auditů, Záznamy o provedených kalibracích, Preventivní program
údržby a záznamy; Programu ochrany proti škůdcům; Laboratorní příručka; Záznamy o testech migrace; Oblast životního prostředí, Kvalita
a bezpečnost potravin. Proveden byl test dohledatelnosti, vše bylo dohledáno, pouze časové splnění bylo při minulém auditu slabinou. V současné době je vše mnohem rychlejší, i díky realizace investice čteček čárových kódů, a tato část byla auditorkou velmi kladně hodnocena.
Při vyhodnocování auditu byla zmíněna jak shledaná pozitiva, tak negativa. Kromě významného posunu v dohledatelnosti patří mezi pozitiva zejména změna v celkovém myšlení a kultuře firmy. Odkaz na mateřskou firmu v oblasti výzkumu a vývoje odborných znalostí, validační
postupy, centrální analýzu migrace apod. byl také zdůrazněn jako velmi přínosný. Od minulého auditu bylo zaznamenáno zlepšení ve vedení
HACCP jednání a výročních přezkoumání systému managementu, v oblasti trendů ukazatelů kvality procesů, (tj. stížností / audity / odpad),
Úspěšným absolvováním zákaznického auditu se naše firma stává potenciálním dodavatelem nadnárodního koncernu Mars Food. Provedeny
budou ještě zkoušky dodávek. Pro naši firmu to otevírá bránu k velkým odběratelům. Pokud prokážeme, že jsme schopni dodávat, a zejména
splňovat kvalitativní nároky jednoho z velkých hráčů na trhu, otevře se nám cesta i k těm ostatním.
Kontrolní audity kvality
Ve dnech 19. – 20. 5. 2014 proběhl v naší firmě dozorový audit pro certifikace:
*ISO 9001 (Systém řízení jakosti): Princip této normy je ve stanovení cílů a plánů v oblasti kvality výroby a jejich následné realizaci,
průběžného měření a monitorování. Cíle a plány stanovuje vedení firmy a to také přijímá následně účinná opatření ke změně.
*ISO 22 000 (Systém managementu bezpečnosti potravin): Smyslem řízení bezpečnosti potravin je schopnost řídit rizika ohrožující
kvalitu výrobků až ke konečné spotřebě. Tato norma je hodnocena jako nejlépe vyvážená mezi řadou potravinářských norem.
*ISO 14 001 (Environmentální management): Tato norma je vhodným nástrojem pro kontrolu a řízení dopadů aktivit firmy na životní
prostředí. Zabezpečuje brzké rozpoznání problémů a zamezení vzniku případných havárií. V neposlední řadě vede k úspoře energií
i dalších materiálových zdrojů.
Audit byl veden třemi auditory z prováděcí společnosti Bureau Veritas, kteří naši společnost již dobře znají. Na zahájení auditu, kterému byli
přítomni všichni členové managementu, nebylo tedy potřeba naši firmu příliš představovat, seznámili jsme auditory pouze se změnami,
které byly v naší společnosti v posledním roce realizovány. Po úvodních slovech byly zahájeny audity. Každý z auditorů se věnoval jedné
z certifikovaných oblastí, kontrolovali jednak teoretické vymezení v rámci naší dokumentace, ale ověřovali vše také v praxi, kontrolními
pochůzkami v provozu. Pozornost byla zaměřená také na projednání doporučující bodů z minulého roku.
Na konci prvního i druhého dne byly shrnuty poznatky z provedených auditů. Snahou firmy je nepřistupovat k auditům negativně, ale naopak
se snažit využít těchto kontrol k vymezení slabých míst ve firmě a možnosti dále interní procesy zlepšovat a zefektivňovat. Jedná se o pohled
zvenčí a ten může vždy poukázat na místa, která jsou interně již přehlížena.
Děkujeme tímto znovu všem pracovníkům, kteří se na přípravě auditů podíleli.
19
SMETA – Certifikace společenské odpovědnosti
Certifikace SMETA (The Sedex Members Ethical Trade Audit) zamezuje duplicitám v auditu etického obchodování a vytváří formulářů, které
budou sdíleny. Vyvinuta byla skupinou Sedex Associate Auditor Group (AAG), které zaštiťuje jak maloobchodníky, tak velké značky, prodejce,
dodavatelské společnosti, stejně jako nevládní organizace.
Garantuje dodržování etických požadavků při obchodování a obsahuje tři prvky:
• Doporučení osvědčených postupů k provádění etického auditu obchodu
• Společný formulář zprávy z auditu
• Společný formulář plánu nápravných řešení
Certifikací SMETA, která je naplánována na druou polovinu letošního roku podpoří firma své aktivity v oblasti společenské odpovědnosti. Realizovanou certifikací firma nejen posílí své postavení na trhu, ale generuje také konkurenční výhody, neboť čím dál více zákazníků preferuje
spolupráci s firmami společensky odpovědnými.
Naše výrobky
S našimi výroby se setkáváte každý den. Všímáte si na obalech potravin, které používáte, zda byla víčka vyrobena v naší firmě?
Hledáte na nich naše logo? Přinášíme Vám na ukázku několik potravin z posledních akčních nabídek supermarketů, které jsou
zavřeny našimi víčky.
20
Přírodní sladidlo - stévie
V pravidelné rubrice Vás seznamujeme s vývojem a historií
potravin, k jejichž konzervaci se používají naše víčka. Po
majonézách, tatarkách a kečupech se nyní dostáváme k džemům
a zejména způsobu jejich slazení, kde se začala uplatňovat
revoluční technologie slazení za použití byliny nazývané Stévie.
Stévie sladká (Stevia rebaudiana) je tropická rostlina, která je
známá pro svou vysokou sladivost. Využívá se jako náhražka
cukru, kdy její extrakt má 300x větší sladivost než řepný cukr - 10 g
extraktu odpovídá cca 3 kg cukru.
ze stévie, nikoliv jako rostlina samotná. Jako bezpečné množství
steviol-glykosidů bylo stanoveno 4mg/kg tělesné hmotnosti
a den. Až studie Světové zdravotnické organizace WHO z roku 2006
doporučily stévii využívat i jako potravinového doplňku.
Odpradávna byla využívána jako sladidlo i jako léčivá bylina kmeny
Guaraní v Paraguay a ostatních částí Jižní a Střední Ameriky. Patří
do čeledi hvězdnicovitých, dorůstá 50 až 100 cm. Sladidla jsou v ní
komplexně obsažena, až na kořeny. Nejvíce se však využívají listy.
Pro používání v domácnostech neexistuje žádné omezení, ale
v potravinářství se smí využívat pouze jako sladidlo průmyslově
získané – tzv. steviolglykosidy. Sušené listy tedy koupit nelze, ty by
musely být schváleny jako potravina nového typu.
Největší výhoda stévie jako sladidla plyne pro léčbu diabetu. Cukry
v ní obsažené nejsou sacharidy, pouze jejich deriváty, nepůsobí
tedy diabetikovi problémy v jejich metabolismu. Na rozdíl od cukru
je také téměř nekalorická, avšak její chuť není s chutí cukru zcela
zaměnitelná, ve větším množství může mít lékořicovou, až kovovou
chuť, proto se často kombinuje s jinými sladidly
Domů si tuto květinu pořídit můžete, v zahradnictví se dá koupit
okolo sta korun. Na celkovou sladivost má však významný vliv
intenzita slunečního svitu. Rostlina je teplomilná, při 10 stupních
celsia zastavuje svůj vegetační růst a při 5 dokonce odumírá.
Nejvyšší sladivosti dosahují rostliny při 5% nakvetení.
Vliv na lidský organismus
Udává se, že stévie v malém množství má na lidský organismus
pozitivní účinky – zvyšuje citlivost na inzulin a pomáhá proto
v léčbě diabetu, působí protizánětlivě, snižuje vysoký krevní tlak,
hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje imunitu organismu. Chybí
ovšem stále výzkumy vyhodnocující vliv většího množství na lidský
organismus. Z toho plyne také nedoporučení používání tohoto
sladidla těhotným a kojícím ženám.
Problematika veškerých náhradních sladidel je ve vyvolávání v těle
odporu k leptinu, hormonu, který říká mozku, zda máme hlad a kdy
jsme již syti. Důsledkem může být přejídání.
Používání ve světě
Jak je možné, že se začíná stévie hromadně používat až nyní,
přestože jsou známy její pozitivní účinky na lidský organismus?
Využívání stévie jako náhradního sladidla prochází dramatickým
vývojem výrazně ovlivněným lobby různých zájmových skupin,
zejména výrobců cukru a náhradních sladidel. Do roku 1994 byla
tato rostlina označena jako nebezpečná a její prodej zakázán. V roce
1995 bylo její využití revidováno a povoleno k lékařským účelům,
avšak jako potravinový doplněk nadále zakázáno. V Evropské unii
bylo její využití povoleno až v roce 2011, a to ještě pouze produkty
21
Nejvíce je stévie využívána ve východní Asii a v Latinské Americe.
Západočeská firma JSG Med, jenž je naším dlouholetým zákazníkem,
se rozhodla rozšířit své výrobní portfolio a včelí produkty a výrobky
z medu doplnit vlastní výrobou džemů a to zdravých džemů.
Vytvořen byl nový produkt, který se sice řadí mezi sladké potraviny,
ale zároveň zůstává zdravým produktem. Jedná se o džem slazený
extraktem z byliny stévie, připravený z hluboko zmraženého ovoce
té nejvyšší třídy.
Unikátní je způsob přípravy džemu, firmou patentovaný. Z procesu
je vynechán cukr, který je tradičním konzervačním činidlem. Nebyla
využita možnost chemické konzervace, výroba zůstala u tradičních
fyzikální konzervace za použití našich víček a tzv. vakuového
zavírání, tedy odčerpání vzduchu z prostoru mezi naplněným
produktem a víčkem. Výrobek je následně pasterizován, kdy
naplněný produkt již v uzavřené sklenici prochází zařízením, které
jej rychle ohřeje a rychle zchladí. Podstatné je zachovat sterilitu
prostředí technologického procesu (ochranné pomůcky personálu,
filtrace vzduchu, uzavřené cesty, jejichž čištění probíhá párou,
apod.
Šetrná technologie zpracování za použití vakua nevyžaduje
zahřívání ovoce po extrémně dlouhou dobu a při vysokých
teplotách. Takto zpracované ovoce potom neztrácí svou původní
barvu a nemusí být pro její zpětné získání dobarvováno. Pro
udržení identické chuti je také snížen obsah kyseliny citrónové.
Ovoce není nikdy mícháno do směsi s jiným ovocem (např. s jablky),
neobsahuje dřeně, či jiné ovocné koncentráty a polotovary.
Daní za tento šetrný způsob konzervace je odpovědný přístup
k samotné potravině, zejména po jejím otevření. Náplň se nesmí
kontaminovat jinou potravinou (např. nožem od másla), musí být
uskladněna v chladničce, kde je po dobu dvou týdnu garantována
její nezávadnost.
Detaily výrobního procesu, stejně jako motivaci k zavedení nového
produktu na trh můžete najít na stránkách společnosti JSG Med
(www.jsgmed.cz). Přes e-shop umístěný na těchto stránkách
bude firma své produkty také prodávat. K nalezení budou ještě
ve zdravých výživách, diabetologických obchodech, nebo na
farmářských trzích.
Výrobky firmy JSG Med jsou na trhu dobře identifikovatelné,
rozpoznatelné dle tradičního loga zlaté kapky, které jejich
Správné odpovědi kvízu: 1a; 2b; 3b; 4b; 5a; 6b; 7c; 8a; 9a; 10c
výrobky od začátku doprovází. Med je také dodáván v originálních
skleničkách, které jsou výsledkem vlastního vývoje firmy a jsou
chráněny užitným vzorem.
Legislativa
K zákonu 110/1997 Sb. o potravinách bylo vypracováno mnoho
prováděcích vyhlášek. Mezi ně patří i prováděcí vyhláška 157/2003,
která stanovuje požadavky na zpracovávané ovoce a jejich
označování. (157/2003_Vyhláška, kterou se stanoví požadavky pro
čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou
zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky
z nich, jakož i další způsoby jejich označování)
džem - potravina vyrobená ze směsi přírodních sladidel, vody, pulpy
a dřeně, nebo přírodních sladidel, vody a dřeně, jednoho nebo více
druhů ovoce, přivedené do vhodné rosolovité konzistence,
džem výběrový (Extra) - potravina vyrobená ze směsi přírodních
sladidel, vody a nezahuštěné pulpy jednoho nebo více druhů ovoce,
přivedené do vhodné rosolovité konzistence,
džem výběrový (Extra) speciální - potravina splňující požadavky
pro džem výběrový ovoce potom neztrácí svou původní barvu
a nemusí být pro její zpětné získání dobarvováno. Pro udržení
identické chuti je také snížen obsah kyseliny citrónové. Ovoce není
nikdy mícháno do směsi s jiným ovocem (např. jablky), neobsahuje
dřeně, či jiné ovocné koncentráty a polotovary.
22
Brazílie známá i neznámá
Na Brazílii byly letos upřeny oči celého světa, nikoliv kvůli tradičním věcem, jako
jsou deštné pralesy či turistika, ale kvůli Mistrovství světa ve fotbale. Brazílie hostí
20. mistrovství světa pořádané asociací FIFA, máme tudíž jedinečnou příležitost si
tuto největší jihoamerickou zemi blíže představit. Správné odpovědi naleznete na
předcházející dvoustránce.
1) Název Brazílie pochází z výrazu „pau-brasil“, což bylo
označení pro:
a)
dřevo barvy žhavých uhlíků, 1. vývozní artikl nové kolonie
b) domorodé obyvatele, kteří se jako první setkali s Evropany
6)
Název jednoho z nejpopulárnějších měst, Rio De
Janeira, znamená v překladu:
a)
Žlutá řeka
b)
Lednová řeka
c)
c)
hustý prales, který lemoval pobřeží
Zelený ráj
2)
Brazílie byla po dlouhou dobu portugalskou kolonií,
samostatnost získala v roce:
a)
1791
b) 1822
7)
Jak se jmenuje hora, z níž na Rio shlíží symbol tohoto
města, socha Krista Vykupitele (Cristo Redentor) ?
a)Paraná
b)Ipanema
c)
c)Corcovado
1848
3)
Dle odhadů v roce 2013 byla Brazílie pátou
nejlidnatější zemí světa. Počet obyvatel se odhaduje na:
a)
170 miliónů
b) 200 miliónů
8)
Největším městem s více jak 11 mil. obyvatel (bez
předměstí) je:
a)
Sao Paulo
b) Rio De Janiero
c) c)
250 miliónů
Belo Horizonte
4)
Řada obyvatel žije v chudinských čtvrtích, do nichž se
však nyní díky úsilí vlády postupně navrací právo a pořádek. Jak
se taková čtvrť v místním jazyce nazývá ?
a)
shanty town
b) favela
9)
Přímo v Amazonii bylo vystavěno město, z něhož na
přelomu 19. a 20. století v době kaučukové horečky putovala
tato surovina doslova do celého světa. O jaké město jde ?
a)Manaus
b) Florianópolis
c)slum
c)Bahia
5)
Hlavní město – Brasília – bylo vystavěno během šesti
let a slavnostně otevřeno v roce 1960. Jak se jmenoval architekt, podle jehož projektu město vzniklo ?
a)
Oscar Niemeyer
b) Getúlio Vargas
10)
Brazílii se nelze představit bez tradičního karnevalu.
Jak se nazývá místo, v němž před diváky defilují jednotlivé
školy samby ?
c)
c)Sambodrom
Jorge Amado
a)Cariocas
b) Batucada
10. číslo podnikového časopisu Tecnocap s.r.o. / červenec 2014 / Neprodejné
Redakční rada: Ing. Hana Beranová, Ph.D.; Ing. David Sváček
Náměty a připomínky nám prosím zasílejte na e-mailové adresy: [email protected], [email protected]