Šk lní roK
Transkript
Šk lní roK
Školní časopis Základní školy Kuželov Š k K lní ro ročník 5 číslo 2 Šk K lní ro Už opravdu naposledy Zase začal školní rok, avšak máme z toho velký šok, devátá třída je totiž tady a my si koncem roku sami se sebou nevíme rady. Děkujeme, učitelé, za hodně trpělivosti, za přijímačky, z nových škol máme hodně radosti, bohužel však odsud musíme odejít a tak řekneme všem „sbohem“ a v novém prostředí se musíme naučit žít. Daniel Podzámský Náš poslední školní rok utekl velmi rychle. Na devátou třídu jsme se všichni těšili, ale zároveň jsme měli trochu strach z toho, jestli se dostaneme na zvolené střední školy. Teď už víme, že po prázdninách nás každého čeká nové místo ve školní lavici. Ještě naposledy bychom se chtěli připomenout našimi stručnými charakteristikami a veselými příhodami, které se odehrály během devíti let naší školní docházky. Kristýna Mlýnková Martina Prachařová Znamení: Lev Oblíbené číslo: 2 Oblíbená barva: modrá, rudě červená Oblíbený zpěvák, zpěvačka skupina: Elán, Palo Habera, Ed Sheeran, Ben Cristovao, Anicii, Atmo, Bon Jovi Oblíbený herec, herečka: Dakota Johnson, Jennifer Lawrence, Jamie Dornan Oblíbené jídlo: kuře, špagety, svíčková, gyros, kebab, rizoto, česneková omáčka Zvířecí mazlíčci: fenka Jůlina Veselá příhoda: „Stala se v Praze na školním výletě. Seděly jsme s Likou v tramvaji a přišla těhotná paní s manželem a kočárkem. Lika ji už pouštěla a ona jí ještě stačila říct, ať uhne, že si tam chtějí dát kočárek. Já jsem hned taky vstávala, ale pán řekl, že další místo už nepotřebují. Paní se na něho škaredě podívala a dodala, že by si třeba ona ráda sedla.“ Šk Znamení: Vodnář Oblíbené číslo: 530 a 6 Oblíbená barva: zlatá, černá, červená, modrá Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Linkin Park, Atmo, Ben Cristovao Oblíbený herec, herečka: Paul Walker a Jamine Dornan Oblíbené jídlo: řízek, gyros, svíčková, guláš, střapačky Zvířecí mazlíčci: fenka Nelinka Veselá příhoda: „Když jsme šli v Praze na nádraží a chystali se na cestu domů, na lavičce seděli dva transvestiti a začali se usmívat na Filipa. Filip nereagoval, protože si toho nevšiml. Ale já ano. Začala jsem se o něho bát. Tak jsem ho vší silou chytla a rychle jsme přešli na druhou stranu.“ Likeriya Davydyuk Znamení: Lev Oblíbené číslo: 3 Oblíbená barva: tyrkysová Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Potap i Nastya Oblíbený herec, herečka: Anna Koshmal Oblíbené jídlo: pizza, gyros Zvířecí mazlíčci: kočka Šmoulina Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem si poranila ukazováček tak, že mi začal hnisat. Tehdy jsem ještě neuměla pořádně česky a řekla jsem paní učitelce, že mi z prstu teče hnůj.“ K lní ro Martin Srubjan Jan Maňák Znamení: Lev Oblíbené číslo: 69 a 11 Oblíbená barva: modrá Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Imagine Dragons Oblíbený herec, herečka: Neil Patrick Harris Oblíbené jídlo: kebab a pizza Zvířecí mazlíčci: psi Čert a Ben, kočka Briketa Veselá příhoda: „Letos v 9. třídě jsem si řekl, že bych si mohl zahrát na Tarzana. Svou sílu jsem chtěl ukázat na závěsu v okně. Když jsem do něho ale rukou praštil, málem mně spadl i s tyčkou na hlavu. Měl jsem co dělat, abych to do začátku další vyučovací hodiny spravil.“ Znamení: Býk Oblíbené číslo: 1 Oblíbená barva: zelená Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Avicii Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan Oblíbené jídlo: řízek Zvířecí mazlíčci: rybička Veselá příhoda: „O přestávce v 8. třídě jsem se bavil s kamarády ve třídě a vtom jsem se dověděl, že máme jít na oběd. Tak jsem se rozběhl a vtom mi někdo vešel do cesty. Myslel jsem, že je to Dan, a tak jsem na něho zavolal, ať uhne. Bohužel to byla naše paní učitelka matematiky, která zrovna procházela třídou. Pro ostatní to byla legrace, pro mě ne. Hned jsem se jí omluvil a řekl, že mě to mrzí.“ Kateřina Kadubcová Znamení: Rak Oblíbené číslo: 12 Oblíbená barva: zelená, černá, červená Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Green Day Oblíbený herec, herečka: Johnny Depp Oblíbené jídlo: rajská omáčka Zvířecí mazlíčci: psi Čip a Buffy, kocour Zrzek Veselá příhoda: „Na školním výletě jsme cestovali metrem a blížili se k zastávce, kde jsme měli přestupovat. Já jsem se Martina dost hlasitě zeptala, jestli tu budeme přestupovat na tu šalinu. Všichni cestující ve vagónu se na mě otočili a prohlíželi si mě.“ Jan Prášek Znamení: Lev Oblíbené číslo: 7 Oblíbená barva: modrá, černá Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Two Steps From Hell Oblíbený herec, herečka: Robert Downey Jr. Oblíbené jídlo: zapékané těstoviny Zvířecí mazlíčci: kocour Maxa Veselá příhoda: „V 8. třídě mně Dan nabízel brambůrky, já jsem natáhl ruku a řekl slovo, které mě zrovna napadlo: „meble“. Taky jsem vytvořil nové slovo „vaďa“. Když jsme jeli do Polska, z okna autobusu jsme obrovským písmem viděli napsané na střeše domu „Meble“. Na internetu jsme si našli, že je to nějaký člun.“ Matěj Jakubíček Znamení: Lev Oblíbené číslo: 4 a 5 Oblíbená barva: žlutá a černá Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Kabát, Horkýže Slíže Oblíbený herec, herečka: Zdeněk Pohlreich Oblíbené jídlo: gyros Zvířecí mazlíčci: fenka Alfa, kocour Míša Veselá příhoda: „V Praze jsme jeli tramvají na Křižíkovu fontánu. Stál jsem v ohybu tramvaje ve stylu harmonika a mluvil se spolužáky. Najednou se přední půlka vozu zatočila a já jel stále rovně. Polekal jsem se, že jsme vykolejili a prohlásil jsem, že je to zlomený vlak.“ Šk Adam Prášek Znamení: Beran Oblíbené číslo: 7 Oblíbená barva: černá, zelená Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Sabaton Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan Oblíbené jídlo: guláš, lasagne Zvířecí mazlíčci: pes Nancy Veselá příhoda: „V 8. třídě jsem měl období, že jsem o všechno zakopával. O zeď, o lavice, o židle. Dokonce když jsem šel s Honzou, tak jsem zakopl i o něho. Vyřešilo se to nákupem nové obuvi.“ K lní ro Daniel Podzámský Znamení: Štír Oblíbené číslo: 7 Oblíbená barva: zelená Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Skillet Oblíbený herec, herečka: Hugh Jackman Oblíbené jídlo: smažený sýr a hranolky Zvířecí mazlíčci: kocour Max Veselá příhoda: „V hodině chemie paní učitelka rozebírala učivo a snažila se nám ho co nejlépe vysvětlit. Ani nevím jak, ale najednou se mi zavřely oči a já krátce usnul. Probudilo mě až moje jméno a otázka, na kterou mám odpovědět. To jsem hned nedokázal. Od té doby mně paní učitelka říká „spící chlapeček“. Už se to více nestalo.“ Nikola Jurenová Znamení: Panna Oblíbené číslo: 9 Oblíbená barva: červená a šedá Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Wiz Khalifa, Kali Oblíbený herec, herečka: Vin Diesel Oblíbené jídlo: zeleninové rizoto Zvířecí mazlíčci: pes Lucky Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem často provokovala Liku, pořád jsem byla s něčím nespokojená. Lika to vyřešila tak, že mě kousla do ruky. Až v 5. třídě jsme si uvědomily, že se hádáme úplně zbytečně a nechaly jsme toho.“ Sťahel Filip Znamení: Beran Oblíbené číslo: 10 Oblíbená barva: zelená Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Scooter Oblíbený herec, herečka: Bolek Polívka Oblíbené jídlo: svíčková, řízek, guláš Zvířecí mazlíčci: patnáct normálních králíků, dva zakrslí králíci Eliška a Mionka, dvě korely Klofan a Kokina, tři andulky Pepina, Riki a Kiki, želva Božka, fenka Kesina, tři morčata Tichošlápek, Jamajka a Flíček, kozel Lojza, dvě rybičky Gladiátor a Nevím, šest slepic Žofka a Máňa a ostatní jména nemají Veselá příhoda: „Když jsme šli v zimě já a Jeňa ze školy, nahoře nad naší třídou se otevřelo okno a najednou se odtud začaly kutálet dvě klobásky. Jak jsme se později dověděli, byly zavěšené na okně a chladily se tu. Pan školník větral a klobásky padaly dolů. Protože se zasekly v okapu, pan školník je odtud smetákem vyprostil. Já jsem je dole chytil a ukazoval jsem je Martině do naší třídy přes okno, že spadly shora. Ta si myslela, že si z ní dělám legraci.“ Na závěr chceme poděkovat panu řediteli, všem učitelům, hlavně naší paní učitelce třídní, za trpělivost, pevné nervy s námi a snahu předat nám co nejvíce vědomostí a také výchovných poznatků. Moc děkujeme i dalším zaměstnancům školy za výborné obědy, úklid naší třídy a opravu různých předmětů. Tímhle naším rozloučením bychom chtěli předat štafetu příštím deváťákům a popřát jim hodně štěstí a úspěchů. Doufáme, že se jim podaří v příštím roce ukončit základní školu v takovém pevném kolektivu, jaký se podařil vytvořit nám. 9. třída Šk K lní ro Hned na začátek tohoto čísla našeho časopisu vkládáme ještě dva dodatky k minulému číslu, které se týkají návštěvy anglického divadla a Vánočního jarmaku. Za zpoždění se omlouváme. Anglické představení v Brně Ve čtvrtek 11. prosince 2014 vyrazila 4. a 5. třída, společně se ZŠ a MŠ Louka, na anglické divadlo v Brně, které neslo název Alice in Wonderland (Alenka v říši divů). Několik dní před odjezdem jsme obdrželi scénář, který jsme si mohli projít a případně si přeložit slova, kterým nerozumíme. Někteří se na to ale vůbec nepodívali. Cesta zrovna příjemná nebyla kvůli panu řidiči, který nás během cesty často napomínal za nevhodné chování. Když se v divadle všichni usadili, začalo představení. Díky tomu, že jsme si scénář moc neprostudovali, rozuměli jsme pouze několika slovům, která jsme uměli ze školy. Celé představení jsme si domýšleli podle toho, co herci dělali. Na konci jeden herec asi milionkrát zopakoval slovíčko „sugar“. Nikdo nevěděl, co to znamená, zato teď nikdo nezapomene, že to znamená „cukr“. Po představení jsme se zúčastnili dílniček v katedrále sv. Petra a Pavla. Vyrobili jsme si tam vitráže z papíru. Výlet se nám celkem líbil. Monika Hrbková, 5. třída Vánoční jarmak Dne 14. prosince 2014 v 15:00 hod. začal v tělocvičně naší školy tradiční Vánoční jarmak. Už v pátek jsme pomáhali při chystání lavic a umísťování výrobků do tělocvičny. Každá třída tu měla vyhrazené své stanoviště, také školní družina paní učitelky Vachunové a dílny pod vedením pana učitele. I letos se tady nacházela spousta krásných výrobků. Ty se vyráběly hlavně ve výtvarných výchovách a pracovních činnostech, ale také třeba i v matematice. Kromě lavic byly výrobky umístěny i na stěnách tělocvičny, takže kdo přišel, hned ho zaujaly. Tentokrát se uspořádala i soutěž o nejkrásnější vyrobený vánoční stromeček. Všechny stromečky byly nádherné, ale vyhrát mohly pouze první tři. Při vyhlášení vítězů děvčata z 5. třídy všem zarecitovala několik básní zaměřených na vánoční svátky. Účast rodičů byla hojná a prodaly se skoro všechny výrobky. Peníze utržené z dobrovolného vstupného i prodeje našich výrobků budou využity na naši zájmovou činnost. Děkujeme všem, kteří nás tímto způsobem podpořili. Jarmak byl jako každý rok nádherný a těšíme se na další. Sylva Oláhová, 8. třída Brněnská laťka Dne 10. února 2015 se naši žáci Lika Davydyuk, Jan Maňák, Martin Němeček a já zúčastnili celorepublikové soutěže ve skoku vysokém Brněnská laťka. Brzy ráno nás pan Šk K lní ro školník odvezl do nákupního centra Olympia, hrdý na své nadějné skokany. Dorazili jsme mezi prvními, převlékli se a šli se zaregistrovat. Bohužel organizátoři byli až moc technicky nadaní, takže udělali dost velký zmatek a pár zásadních chyb. Až teď dali na vědomí, že ročník 1999 se už nemůže účastnit kategorie starších žáků a žákyň. Tím pádem jsem mohla závodit jenom já. Ostatní skákali taky, ale kdyby vyhráli, tak by nezískali medaile. Byla to dost velká škoda, protože se dá říct, že jsme jeli skoro zbytečně. Pan učitel a pan školník z toho byli dost vyjevení, protože nechápali, že ze čtyř závodníků bude soutěžit jen jeden. Nakonec jsme si svoje odskákali a v mezičase se podívali i do obchodů. Já jsem byla se svým výkonem spokojená, skončila jsem někde uprostřed. Odjeli jsme domů vinou pořadatele unavení, naštvaní, ale i šťastní a hrdí. Snažili jsme se ze všech sil, i když jsme věděli, že nás žádné medaile nečekají. Miroslava Macková, 8. třída Velická laťka Dne 19. března 2015 jsme se zúčastnili jako žáci Základní školy Kuželov Velické laťky ve Velké nad Veličkou. Zde jsme byli rozdělení na mladší a starší žáky a žákyně. Jako první začaly závodit mladší žákyně, ve kterých soutěžila Tereza Hamalová, která skočila svůj osobní rekord 115 cm. Pak přišli na řadu mladší žáci, naši školu zde reprezentoval Jiří Tomeš. Skákal velice dobře, ale na lepší umístění to bohužel nestačilo. Jako třetí přišly na řadu s velikým zpožděním starší žákyně – Likeriya Davydyuk a Mirka Macková, které se umístily velice dobře. Lika si vybojovala 1. místo za výkon 145 cm a Mirka 2. místo za 140 cm. Posledními soutěžícími byli starší žáci. Jan Maňák v této kategorii zvítězil skokem vysokým 160 cm a Martin Němeček si vytvořil vlastní rekord. Všichni soutěžící z naší školy měli velkou podporu u deváťáků, kteří je přijeli povzbudit a připravili si na to i transparent. Likeriya Davydyuk a Jan Maňák, 9. třída Šk K lní ro Módní show V pátek 20. března 2015 jsme ráno napsali Matematického klokana a potom jsme se sbalili a jeli na módní show do Veselí nad Moravou. Společně s námi jela i 8. třída. Byli jsme tam už vloni, proto se hlavně kluci těšili na vystoupení modelek na přehlídkovém mole a jejich moderní kreace. Přehlídka se konala v kině Morava, všechna místa byla obsazená. Hned jak jsme se usadili, program začal. Tentokrát se vše odehrávalo ve vesmírném stylu. Děvčata usoudila, že modelky sice měly zajímavé šaty i s doplňky, ale na nošení se rozhodně použít nedají. Přesto všichni ocenili tvořivost, která autorkám tohoto oblečení rozhodně nechyběla. Kristýna Mlýnková a Filip Sťahel, 9. třída Jak jsme pozorovali zatmění Slunce V pátek 20. března 2015 jsme viděli částečné zatmění Slunce. Třetí hodinu jsme šli s paní učitelkou za školu pozorovat Slunce a Měsíc. Měsíc postupně zakrýval Slunce až do tří čtvrtin a pak, jak postupoval dál, ho znovu odkrýval. Celý děj trval asi dvě hodiny. Dívali jsme se přes svářečskou kuklu nebo svářečské sklo, abychom si nepoškodili zrak. Viděli jsme tento přírodní jev poprvé v životě. Kdo si nechce nechat ujít úplné zatmění, má např. šanci v roce 2026. Bylo to moc zajímavé a krásné! žáci 3. třídy Zatmění z pohledu jedné žačky: Dnes jsme s naší třídou i celou školou pozorovali zatmění Slunce. Je to jev, kdy se Měsíc dostane mezi Slunce a Zemi. Zatmění je pozorovatelné přes svářečské sklíčko. Začalo kolem 9. hodiny dopoledne. Nejsilnější bylo v 10:50 hod. Maximální fáze byla 71 – 74 %. Jednalo se o částečné zatmění Slunce. Konec byl v 12:02 hod. Bylo to mé první zatmění Slunce, které jsem mohla pozorovat a byl to můj nejlepší vesmírný zážitek, který jsem kdy viděla. Další zatmění Slunce můžeme opět pozorovat 10. června 2021, 25. října 2022, 12. srpna 2026 a 2. srpna 2027. Jak vypadalo letošní zatmění Slunce jsem znázornila nákresem (SEČ znamená středoevropský čas). Michaela Kučerová, 4. třída Šk K lní ro Street Dance V pátek 27. března 2015 nás ve škole navštívili dva tanečníci, vlastně také instruktoři tance Street Dance. Hned ráno si nachystali vše potřebné v naší tělocvičně. Nejprve se přichystal 1. stupeň. Ještě před nácviky vlastního tance probíhala rozcvička a krátký úvod. Zde nám instruktoři vysvětlili, kde tento tanec vznikl a kdo ho hlavně tančí. Po hodině přišel na řadu i 2. stupeň. Všichni jsme byli nadšení a snažili se podat co nejlepší výkon. I když naše fyzička dostala zabrat, nikdo si na nic nestěžoval a hned po skončení si každý šel doplnit pitný režim. Než tanečníci odjeli, pro velký úspěch byl s nimi dohodnutý termín na příští školní rok. Nikola Jurenová, Martina Prachařová, 9. třída Noc s Andersenem Žáci naší školy se letos poprvé účastnili pohádkové Noci s Andersenem. Tato akce se snaží dětem přiblížit svět literatury a nenásilnou formou zlepšovat jejich čtenářskou gramotnost. Společně s námi bylo do Noci s Andersenem zapojeno také 619 knihoven, 514 škol a 83 dalších institucí v ČR, 235 slovenských knihoven a škol, 36 míst v Polsku, 9 ve Slovinsku, 26 v ostatních zemích včetně Afriky, což podtrženo a sečteno dává 1 522 míst z celého světa, kde více než 93 526 dětí a dospělých mohlo prožít úžasné noční dobrodružství spojené s pohádkou. Velmi děkujeme všem pohádkovým postavám, které nelitovaly svého času a v nádherných kostýmech čekaly naše žáky na nejrůznějších Šk K lní ro stanovištích rozmístěných po škole, aby s nimi mluvily o knížkách i spisovatelích. V naší ZŠ jste mohli potkat Rumcajse (v podání M. Futákové), Červenou Karkulku (M. Važíkovou), Kočičku (M. Ďugovou), Pipi dlouhou punčochu (M. Mackovou), Čerta (S. Zálešákovou), Ferdu mravence (N. Pavlincovou), Hastrmana (V. Prachařovou), Sněhovou královnu (M. Sedlářovou), Princeznu se zlatou hvězdou na čele (I. Kostelanskou), Makovou panenku (M. Čambalovou) a anděla (M. Strachotovou). Miroslava Gráfová A jak nocování s Andersenem viděla jedna z účastnic? Zahájení proběhlo v obecní knihovně, byla tam s námi paní knihovnice Anna Valášková, která to pořádala s učitelkami Mirkou Gráfovou a Ivou Myšulkovou. V knihovně také byli starostové a pan ředitel. Říkali nám, jakou knížku měli nejradši, když byli malí. Potom jsme šli do školy a hráli jsme divadlo (s dramaťákem). Hráli jsme to bez myslivce (Vítka), který měl zrovna neštovice. Vítek nakonec na poslední chvíli přijel. Holky z 5. třídy také zpívaly „Saxánu“ a dělaly rozhovor s panem Andersenem. Potom jsme konečně začali soutěžit. Ve dvojici jsem byla s páťačkou, protože jsme nemohli být dvojice ze stejné třídy. Chodili jsme po škole a dostali jsme takový list, kde byla vypsaná stanoviště. Na stanovištích nás čekaly postavy z pohádek. Byl tam Rumcajs, Maková panenka … a tak dál. Nejvíc se mi líbila Sněhová královna a pak princezna Lada. Po soutěžích jsme šli do postele (spíš do spacáku), přišly tam dvě babičky, které nám přečetly pohádku na dobrou noc „O třech sestrách“ od Boženy Němcové. Potom jsme ještě chvíli mohli hrát hry a svítit si baterkou. Ve spacáku jsme dělali svíčky, ale nakonec jsme přece jen usnuli. Ráno jsme se šli převléct a sbalit. Potom jsem si šla umýt obličej a očistit zuby. Čekali jsme, až paní učitelky spočítají body. Zuzka ze 3. třídy slavila narozeniny, a tak se s námi rozdělila o bonbóny. V sedm hodin už jsem měla veliký hlad, a tak jsme šli na snídani – byl koláč a nějaká buchta. Víc mi chutnal koláč. Po snídani začali všichni odcházet od stolů, ale paní učitelka rychle doběhla a řekla, ať ještě neodcházíme, že bude vyhlašování výsledků. Byli jsme moc zvědaví na vyhodnocení. První místo měla Blanka Futáková a druhé místo Monika Hrbková. Potom jsme všichni dostávali ceny. Bylo to prostě super! Postavy byly super, cítila jsem se jako v nějakém postavovém bludišti. Šk K lní ro Určitě chci, aby se to konalo i další rok a moc děkuju našim učitelkám a paní knihovnici, že na nás měly čas. Adriana Davyďuková, 4. třída Tak se nám to podařilo! V lednovém čísle školního časopisu jsem psal, že bychom se rádi s Krahulíčkem dostali do užšího výběru souborů pro soutěž ve Strážnici. Jak už mnozí z vás ví, dostali jsme se dokonce do výběru nejužšího a do Strážnice jsme na krajské kolo přehlídky dětských folklorních souborů skutečně jeli. Byla to pro nás velmi zajímavá zkušenost. Na oblastní přehlídce ve Velké nad Veličkou (Mladé Horňácko) se již pohybujeme s naprostou suverenitou, a dá se říct, že nás zde už (téměř) nic nepřekvapí, strážnická přehlídka ale byla přece jen něco nového pro každého z nás. Velký shon začal už v neděli po vyhlášení výsledků na Mladém Horňácku, kde jsme dostali několik užitečných rad, jak naše pásmo upravit. Jenže my se neradi pouštíme do změn nacvičených věcí na poslední chvíli, zpravidla to totiž nedopadá dobře – vždyť do odjezdu do Strážnice zbýval jeden jediný týden… Ale vrhli jsme se do toho po hlavě a dobře to dopadlo! Místo zaslouženého odpočinku jsme hned v neděli večer domluvili, co a jak upravíme, a s našimi milými Krahulíčky jsme si v týdnu střihli dvě mimořádné zkoušky. Do toho bylo nutné zařídit muziku, autobus a obědy, vyřídit několik telefonátů a poslat pár e-mailů s instrukcemi. Dokonce se nám podařilo vyrobit nová souborová trička podle vlastního návrhu. Myslím, že se docela povedla, co říkáte? Tady bych chtěl jmenovitě poděkovat panu řediteli Martinu Dosoudilovi, který zařídil proplacení faktury za dopravu autobusem a za výrobu triček, a Janě a Martinu Tomeškovým za sponzorský dar. A jak probíhala samotná přehlídka? Kromě nás zastupoval Horňácko ještě Lipovjánek, ostatní soubory byly ze Strážnicka, Kyjovska, Břeclavska a Brněnska. Z Brna přijel Valášek a Májíček, dále zde byla Jatelinka z Moravské Nové Vsi, Danájek ze Strážnice, Jarabáček z Drnholce, Kyjovánek z Kyjova a Velký Žižkovjánek z Moravského Žižkova. Celkem se přehlídky účastnilo devět souborů, takže program byl zajímavý a pestrý. O to víc nás překvapilo, že přišlo tak málo diváků. Šk K lní ro My jsme přece jen zvyklí z domácích scén na plné hlediště a živou reakci lidí, v jiných regionech to ale, jak se zdá, pravidlem není. O to více nás potěšila podpora paní učitelky Krajčové a paní kuchařky Chovancové, které za námi přijely přímo do Strážnice, stejně jako nás těší zájem paní učitelek Myšulkové a Gráfové, pana ředitele Dosoudila a všech tří starostů našich obcí, kteří nás přijeli podpořit do Velké. A co nám Strážnice, kromě krásných zážitků z neplánovaného výletu, dala? Ujištění, že se náš soubor může směle postavit vedle jiných kvalitních souborů nejen z Horňácka, a že ostudu nám ani naší škole rozhodně neudělá. A jako malou perličku na závěr dodávám, že jsme si také posunuli hranici v počtu dětí, které je možné umístit na jeden metr čtvereční šatny. Více než 250 účinkujících zde vytvořilo docela slušnou tlačenici a přirovnání k sardinkám v plechovce tak bylo velmi přiléhavé. Pavel Gráf Den Země Kuželov Naše škola se zapojila na Den Země do celostátní akce Ukliďme Česko. Nejdříve jsme začali uklízet okolí školy. Dokonce jsme tu objevili hrnce, hrníčky, disk od auta, kbelík. Poté jsme měli pauzu na svačinu ve škole. Po ní jsme se vydali polní cestou ke kostelu, kde bylo také moc odpadu, hlavně plasty. Od kostela jsme šli k rybníku, kde jsme ve volné chvíli házeli na hladině tak zvané žabky. Odtud naše cesta směřovala další polní cestou už směrem ke škole. Šli jsme vlastně po druhé straně silnice. Tady už tolik odpadků nebylo. Ale u potůčku nás čekalo velké překvapení. Našli jsme tu umyvadlo a velkou kopu šrotu. U školy jsme doplnili odpadkové pytle, společně se vyfotili, poobědvali a uháněli domů. Za odměnu jsme na druhý den dostali občerstvení. Roman Prachař, 7. třída Hrubá Vrbka Začali jsme před kulturním domem, kde nás pan starosta uvítal, rozdal pytle a poděkoval, že děláme něco dobrého pro obec. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Menší děti se vypravily směrem k čističce a starší žáci vyrazili na Palinec. Já jsem se sem vypravil taky a hned jsme začali sbírat. Byl jsem ve Šk K lní ro skupině s Michalem a Patrikem. Ten jeden pytel jsme rychle nasbírali a taky jsme našli mrtvého jelena. Až jsme všichni nasbírali pytel, byla přestávka a svačinka. Po přestávce jsme šli sbírat odpadky po cestičce kolem potoka. A když říkám sbírat, tím myslím uklízet všechen odpad, který do přírody nepatří. Tam toho bylo hóóódně, dokonce i nakládané hříbky, nicméně byla tam i skelná vata, záhadné skleničky, izolace od drátu a různé plechovky. Až jsme to uklidili, tak jsme asi v 10.30 hod. skončili. Marek Srubjan, 8. třída Malá Vrbka Dne 22. dubna 2015 jsme v rámci Dne Země uklízeli naši obec od odpadků. Sešli jsme se v 8:00 hod. u autobusové zastávky, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina uklízela v obci a druhá skupina šla k areálu horňáckého kosení. Já jsem byl v druhé skupině. Přidal se k nám i pan starosta, který přijel autem s vozíkem, do kterého jsme házeli nalezený odpad. Našli jsme i rozbitý záchod, staré konve, kýble, plastové láhve, skleněné láhve a spoustu dalších odpadků. Přišli jsme k areálu horňáckého kosení, kde jsme si snědli naše svačiny a odpočinuli si. Mezitím jsem já, Lukáš Kocák, Tereza Hamalová a Filip Galečka jeli s panem starostou na Malanský kopec, kde jsme čistili náš nově vysazený les. Cestou zpět jsme se stavili v lese, kde bylo hodně PET lahví. Po úspěšném vyčištění našeho okolí jsme šli do dvora našeho kulturního zařízení, kde jsme všechen odpad roztřídili. Potom nám pan starosta přichystal občerstvení. Po občerstvení jsme šli domů. Akce se mi líbila a doufám, že se bude konat i příští rok. Tomáš Hamala, 8. třída Narození telátek 23. dubna jsme se všichni žáci prvního stupně vypravili na farmu Dúbrava-Agro, a. s. v Kuželově, kam nás pozval pan Martin Macek. Měli jsme možnost vidět krátce narozená telátka. Některá z nich ještě ani na nohou nestála. Kromě telátek, krav a býků nám pan Macek s dalšími pracovníky ukázal stroje a zařízení, které používají pro práci na farmě. Tato návštěva byla velmi zajímavá a poučná. Za pozvání mockrát děkujeme. žáci 1. stupně Šk K lní ro AIDS si nevybírá Dne 26. května 2015 se od 6. vyučovací hodiny konala v interaktivní učebně naší školy přednáška s názvem „AIDS si nevybírá, vyber si ty!“. Účastnili se jí žáci 8. a 9. třídy. Byla to beseda se zdravotně preventivním obsahem v oblasti prevence HIV/AIDS. Přednáškou nás prováděl pan Miroslav Zajdák z Brna, pracující v organizaci „Společně proti AIDS“. Původně jsme mysleli, že přednáška bude trvat dvě hodiny, ale vzhledem k dotazům se protáhla na tři hodiny. Po dvou hodinách museli žáci 8. třídy odejít z nám všeobecně známých důvodů, bavili jsme se totiž o intimních věcech. Až na jednoho spolužáka přednáška všechny zaujala, ten totiž nevydržel až do konce a předčasně odešel. Myslíme si, že pro náš další život jsou tyto informace důležité a upozorní nás na problémy, které se mohou vyskytnout. Adam Prášek a Daniel Podzámský, 9. třída Horňácký čtyřboj v Lipově Naši borci získali celkem 9 medailí. Moc jim gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezentaci!!! Šk K lní ro Mezinárodní den dětí V pondělí 1. června jsme pro děti přichystali zábavné sportovní dopoledne. Děti si mohly vybrat nebo vyzkoušet zábavné hry, které byly zakoupeny ze sponzorského daru od Mgr. I. Novákové. Na výběr měly badminton, minigolf, kroket a velké mikádo. Pro některé děti byly hry novinkou a skvěle jsme se zabavili. Martina Sečková Super výlet do WIKYLANDU V pátek 5. června jsme 1. – 4. třída vyjeli na výlet do Brna do velkého dětského zábavního centra Wikylandu. V průběhu dvou hodin jsme si mohli vyzkoušet následující atrakce: nafukovací skákací hrady, elektronického býka, horolezecké stěny, bungee trampolíny, jedno a dvousedadlové tříkolky, pirátskou loď, kolotoč, bazén s balónky aj. Všechny atrakce jsme vyzkoušeli, byly naprosto skvělé! Uprostřed haly bylo světelné pódium s barevnou hudbou. Kdo chtěl, mohl si jít zatančit v diskotékovém rytmu. Na vstupenky jsme si sami vydělali prodejem výrobků na Vánočním jarmaku. Navíc bylo v ceně i „barevné“ pití. Kdo se chtěl občerstvit, mohl si koupit zmrzlinu, párek v rohlíku nebo něco k pití. Pro své blízké jsme nakoupili různé suvenýry. Výlet se nám tak líbil, že bychom si ho rádi zopakovali. Jak jsme si to ve Wikylandu užili si, prohlédněte na fotkách. žáci 3. třídy Školní výlet 5. třídy Ve dnech 26. a 27. května 2015 se uskutečnil školní výlet 5. třídy do Haluzické hájenky. Už od rána hned první den bylo jasné, že déšť, který předpovídali, hned tak nepřestane. Obloha byla šedá a doslova lilo. Ve Veselí nad Moravou jsme měli na nádraží krátký rozchod a potom už následovala cesta do Jestřabic. Šli jsme si do kempu odložit Šk K lní ro batohy, stále za silného deště. Pak zpátky na nádraží a hurá do Brna. První naše cesta vedla do brněnského podzemí (Labyrintu), tady se nám moc líbilo, v Kapucínské hrobce už méně. Vypadalo to tu strašidelně. Do Vaňkovky jsme se těšili o to více, že se tady ohřejeme a uschneme, protože i v Brně nám pršelo. Zde jsme si nakoupili spoustu jídla do kempu na večeři. Sem jsme se vrátili až večer, jak jinak než za deště. Po večeři děvčata ukázala skvěle nacvičený televizní program a ve společenské místnosti jsme hráli různé hry. Kluci ani nemuseli v chatkách strašit děvčata, ta se bála i tak. Ale brzy ráno už pobíhala kolem chatek a budila své spolužáky. Než jsme odešli na nádraží, museli jsme zůstat v kempu, protože naučnou stezkou se jít nedalo, všechno bylo rozbahněné a navíc byla i zima. Ve vlaku zpátky bylo naprosté ticho, všichni dospávali probdělou noc. I přes rozmary počasí se nám výlet líbil. žáci 5. třídy Výlet do Brna V pátek 5. června 2015 jsme nešli do školy, protože jsme jeli na výlet. Odjížděli jsme po osmé hodině linkovým autobusem z Kuželova. Ve Velké nad Veličkou jsme přesedli na první vlak a ve Veselí nad Moravou jsme přesedali na vlak do Brna. V Brně jsme jeli tramvají na náměstí Míru, odkud jsme šli kousek pěšky k hvězdárně. Ve hvězdárně jsme se nejdříve dívali na noční oblohu a souhvězdí, poté jsme se dívali na pořad Temný vesmír. Program byl velice zajímavý a poučný. Po hodinovém programu jsme se přesunuli tramvají do Kapucínské hrobky nedaleko nádraží. Zde bylo velmi mnoho mrtvol kapucínů, plášť pochovávajícího a mnoho jiných věcí. Po prohlídce Kapucínské hrobky jsme šli do Vaňkovky, kde jsme měli rozchod asi hodinu a čtvrt. Poté jsme jeli domů. Náš nezapomenutelný zážitek byl ve hvězdárně, když polovina naší třídy začala tleskat a tím roztleskala celou hvězdárnu. Výlet se nám všem velmi líbil. Jitka Malečíková, 7. třída Jak jsme jeli do Prahy První den Sraz nás všech byl ve Veselí nad Moravou, na vlakovém nádraží. Sešli jsme se tam všichni v dobré náladě a malinko nervózní. V 7 hodin jsme začali ujíždět vlakem směr Praha. Cestou jsme poslouchali písničky, bavili se a cesta celkem rychle utíkala. Do Prahy jsme přijeli v 11 hodin a zrovna jsme se jeli ubytovat tramvají do hostelu Klamovka. Tam jsme se rozdělili do pokojů, vybalili věci a hned jsme šli utrácet peníze do nákupního střediska Anděl, Šk K lní ro kde jsme měli hodinu rozchod. Po najezení v KFC a zhlédnutí značkových obchodů přes vitrínu jsme se vydali na Petřín. Po zjištění, že lanovka na Petřín nejede, jsme se vydali vzhůru k Petřínu pěšky. Část nás se podívala z Petřínské rozhledny na Prahu a pak jsme šli do Zrcadlového bludiště. Po zhlédnutí naší krásy v různě zkomolených zrcadlech jsme šli na večeři a chvilku po večeři jsme se převlékli do černého a šli jsme si zahrát laser game. Tam jsme se rozdělili do týmů dívky/kluci a každý vyfasoval blikající vestu s pistolí, barvy příslušného týmu. Po adrenalinovém střílení a zábavné hře jsme se vrátili do hostelu, kde jsme si měli odpočinout, vyspat se a nabrat síly do druhého dne. Druhý den Ráno jsme se vzbudili dřív, než jsme měli budíček, a šli jsme posnídat. Pak jsme vyrazili na Václavské náměstí, kde jsme se všichni vyfotili. Dále jsme se šli podívat na Pražský hrad, prošli jsme Prašnou bránou a obědovou pauzu jsme si dali na Staroměstském náměstí, odkud jsme šli na Karlův most, podívali se na orloj a katedrálu svatého Víta. Potom jsme se vydali ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje, kde působil vrbecký rodák biskup Gorazd. Po zhlédnutí krypty jsme jeli do hostelu a po večeři jsme ještě stihli Křižíkovu fontánu, kde nám hrály skupiny Metallica a Scorpions, a pak po namáhavém dni jsme padli do postelí a spali až do zítřejšího rána. Třetí den Další ráno se nám nevstávalo tak dobře, a to i přesto, že nám na pokoji kokrhalo šest kohoutů z našich mobilů. Únava byla znát. Po snídani jsme si sbalili věci, které jsme si tam ještě mohli nechat, a vydali jsme se tramvají znovu na Petřín. Lanovka už opět jela, tak jsme šetřili nohy a podruhé zdolali lanovkou Petřín. Dále jsme se opět vydali do nákupního střediska Anděl na oběd a nákupy. Po utracení dalších peněz jsme se jeli svézt výletní lodí po Vltavě, z plavby nikomu špatně nebylo, tak jsme se ještě prošli po Rašínově nábřeží a pak jsme už zamířili pro věci do hostelu Šk K lní ro a ujížděli směr vlakové nádraží. Tam trošku vystresovaní odjezdem vlaku jsme našli ten správný vlak a včas nastoupili. Cestou jsme hráli slovní fotbal, cesta celkem rychle utíkala a my už jsme se těšili domů, do svých postelí, které na nás čekaly. Matěj Jakubíček, 9. třída Poznámka redakce: Ty tři dny byly opravdu nabité zážitky a poznáváním, tudíž se výše uvedený popis tohoto výletu mírně odklání od reality a stanoveného itineráře, ale komu to vadí, že ? Jako dozorující učitelka na tomto výletě musím říct, že naše letošní devátá třída je super. Nevyvedli žádnou lumpárnu (když pominu zabouchnuté klíče ), všude byli včas (asi se báli, že je pro nedochvilnost opustíme ), až na pár keců ohledně horka a bolavých nohou (po asi půl kilometru královské cesty), byl tento výlet i pro mě (a právě i díky nim) nezapomenutelný. V budoucnu si vždycky vzpomenu na focení v metru (člověk se celý život učí ), husí pochod (co si o nás asi ti lidi mysleli?), překotné vyprávění asi čtyřech z vás najednou o té „vykolejené“ tramvaji, ukecaného Filipa u večeře (v hlavě jsem měla takový ten výjev jak Homer škrtí Barta… ), vaše běhání do schodů cestou z Petřína, taky to, jak jste na křižovatkách vždycky suverénně pokračovali svým směrem, nehledě na mě a vaši paní učitelku třídní, a jak jste se potom divili a dobíhali nás z pěkné dálky a v neposlední řadě na cestu domů, kde jsme „zapálili a evakuovali topící se vlak“ a prohlédli si svoje „pozadí“ … Děkuju, P.H. Naše první kniha Snad pro každého prvňáčka je první knihou Slabikář. Naši prvňáci si jako každý rok převzali ještě jednu knihu od paní Anny Valáškové v knihovně. 4. června jsme byli pozváni do obecní knihovny. Překvapením pro nás byla pohádková babička, která na úvod přečetla Červenou Karkulku po africku. Další překvapení jsme dostali v podobě dárků, ale to až potom, co jsme museli dokázat, že opravdu umíme číst. Před pány starosty a panem ředitelem jsme přečetli kousek článku ze Slabikáře. Největší odměnou nám byla pochvala od všech zúčastněných a kniha Jiřího Žáčka Odemyky zamyky, ze které si čteme legrační básničky. Některé už umíme zpaměti. Tak nám do knihovničky přibude vedle Slabikáře další knížka! žáci 1. třídy Účast na projektu Zachraňte stodoly V pátek 5. června 2015 jsme se již třetím rokem zúčastnili projektu v Hrubé Vrbce ,,Zachraňte stodoly“. Ještě před tím, než jsme se tam vydali, jsme měli oběd netradičně už v jedenáct hodin, aby ti, kteří bydlí v Hrubé Vrbce, nemuseli chodit zpátky do školy. Jakmile jsme dorazili do budovy CHKO, jedna moc hodná paní nás radostně uvítala, protože poznala některé známé tváře z let předešlých. Vysvětlila nám, co nás čeká. Děvčata šla „šlapat bahno“ a někteří hoši stavěli zeď. Poté jsme si mohli udělat vlastní cihlu. Hned jak se cihly vytáhly z formy, šli jsme omítat stodolu. Některé dívky dostaly pochvalu za nejhezčí cihlu, velké pracovní nasazení a smysl pro legraci. Bohužel se našli i takoví, kterým se Šk K lní ro pracovat vůbec nechtělo a jejich jedinou pracovní činností byly hry se psem. Vymlouvali se na to, že vykonávají odborný dohled a všechny pracující psychicky podporují. Jakmile se část stodoly omítla, mohli jsme jít domů. žáci 9. třídy Divadélko pro školy Hradec Králové 11. června 2015 nás navštívilo Divadélko pro školy z Hradce Králové. Moc jsme se na ně těšili. Děti mateřské školy a prvního stupně měly téma Pohádka ze starého mlýna aneb Nebojte se hastrmanů. Hrála se tu zelenobílá pohádka o tom, co všechno si dva sousedé – vodník a mlynář – dokážou provádět za lumpárny. Druhý stupeň zhlédl výchovně vzdělávací pořad Jak jste to myslel, pane Shakespeare? aneb Život a dílo největšího dramatika. Odborný výklad byl doplněný ukázkami ze slavných her a sonetů. Herecky spolupracovali i někteří žáci naší školy, hlavně z 9. třídy. Představení se nám moc líbilo, protože herci byli vtipní, pořád během představení měli s námi kontakt a zábavnou formou nás poučili o Williamu Shakespearovi. Odměnili jsme je pořádným potleskem. Jiří Tomeš, Michal Gunár st., 7. třída Hasík Pro děti 2. třídy byl připraven výukový program HASÍK (Výchova dětí v oblasti požární ochrany obyvatelstva), který byl rozdělen do tří částí. První část proběhla 23. dubna, druhá 14. května a třetí 15. června, kdy děti pojedou hasičským autem do hasičské zbrojnice ve Veselí nad Moravou. Cílem tohoto výukového Šk K lní ro programu je předat dětem důležité návyky a informace v oblasti prevence před požáry a mimořádnými událostmi a ty nám předával velitel SDH Hrubá Vrbka p. Dalimil Ňorek. Martina Sečková Opravy a úpravy prostor školy Venku slunečné počasí, které dává tušit, že se blíží tolik očekávaný závěr školního roku. Žáci se těší na nadcházející prázdniny, zaměstnanci školy na zaslouženou dovolenou. Letos škola končí o dva dny dříve, a to vzhledem k zahájení naplánovaných oprav ve škole. Co se tedy změní během prázdnin? Již v minulém roce proběhla první část výmalby budovy školy, kdy se podařilo získat finance na výmalbu kmenových učeben a jídelny. Společně probíhala také výměna osvětlení v těchto učebnách – za moderní a úspornější. Také v letošním roce se podařilo získat finance na nutné opravy. Budou tak vymalovány zbývající prostory školy a bude vyměněno i osvětlení na chodbách, kabinetech nebo v kuchyni. Mnohem náročnější akce by měla být taktéž zahájena v průběhu července. Bude se jednat o celkovou rekonstrukci stávajícího starého hřiště za budovou školy (asfaltová část). Zde by mělo během prázdnin vzniknout zcela nové multifunkční sportovní hřiště, které svým složením umožní žákům a ostatním návštěvníkům provozovat základní sporty – basketbal, házenou, volejbal, fotbal, florbal a další. Již dříve (únor 2015) se podařilo rekonstruovat kotelnu školy, kdy byly stávající přes deset let staré kotle nahrazeny novými, jež by měly zajistit lepší vytápění prostor školy, a to při nižších nákladech na provoz. Naplánována je také první fáze zřízení nové učebny – zaměřené na výuku cizích jazyků a posílení čtenářské gramotnosti, a také celková rekonstrukce rozvodu internetového zapojení po celé budově školy. Věřím, že všechny výše zmíněné opravy a úpravy prostor školy, vedoucí ke zlepšení prostředí a chodu školy, povedou k lepšímu vnímání pocitu útulného a přátelského prostředí ze strany žáků i všech vstoupivších přátel školy. Mgr. Martin Dosoudil, řed. školy Matematické soutěže v letošním školním roce I v druhém pololetí se žáci zúčastnili matematických soutěží. Nejprve nás 20. března čekal Matematický klokan a hned vzápětí 23. března Pythagoriáda. Jak již z loňského roku víte, každá z nich testuje žáky jiným způsobem. Zatímco Matematický klokan nás učí taktizovat a vybírat si příklady, které jsem schopen zvládnout, a poté zvolit správné řešení, v Pythagoriádě musíme sami přijít na správné řešení. Jediným úspěšným řešitelem v Pythagoriádě se stal Marek Srubjan z 8. tř. Šk K lní ro V Matematickém klokanovi se nejlepšími řešiteli stali: - v kategorii Klokánek (4. a 5. třída): 1. místo – Monika Hrbková 5. tř. 2. místo – František Kadubec 5. tř. 3. místo – Blanka Futáková 5. tř. - v kategorii Benjamín (6. a 7. třída): 1. místo – Jitka Malečíková 7. tř. 2. místo – Patrik Orsák 7. tř. 3. místo – Martina Strachotová 7. tř. - v kategorii Kadet (8. a 9. třída): 1. místo – Jan Prášek 9. tř. 2. místo – Matěj Jakubíček 9. tř. 3. místo – Adam Prášek 9. tř. Všem úspěšným i méně úspěšným řešitelům blahopřejeme. Tak zase příští rok Marcela Krajčová Okresní kolo Zeměpisné olympiády V úterý 17. února 2015 odcestovali Roman Prachař ze 7. třídy a Jan Prášek z 9. třídy reprezentovat naši školu na okresní kolo Zeměpisné olympiády. Každý soutěžil ve své kategorii, která odpovídá probranému učivu ve škole. Ale i v zeměpisné olympiádě platí, stejně jako v každé jiné, že probrané učivo je jen základ a aby se podařilo soutěžícímu uspět, musí mít velký osobní zájem o daný předmět. A ukázalo se, že jsou kluci výbornými geografy. Roman Prachař v kategorii B skončil na výborném 12. místě a věřím, že je to naše želízko v ohni pro další ročník. Honza Prášek skončil na 4. místě. Měl stejný počet bodů jako soutěžící na 3. místě, ale protože v rozhodující části testu měl bodování horší než jeho soupeř, umístil se na příčce těšně pod stupni vítězů. To nic neubírá na faktu, že jeho umístění patří k nejlepším výsledkům, kterých se našim žákům podařilo na olympiádách dosáhnout. Oběma klukům ještě jednou gratuluji a věřím, že zeměpis bude i nadále jejich koníčkem. Petra Horáčková Okresní kolo Chemické olympiády V druhém březnovém týdnu jeli naši školu reprezentovat na Chemickou olympiádu na Gymnázium do Strážnice Jan Prášek a Matěj Jakubíček z 9. třídy. Jak si můžete přečíst v tomto čísle školního časopisu, oba kluci se rozhodli pro karieru chemiků, a tak účast na této olympiádě pro ně byla více méně povinností. Školní kolo vyhráli s přehledem a ve Strážnici se také nenechali zahanbit. Jan Prášek skončil na 8. místě a Matěj Jakubíček na 11. místě. Oběma přeju, aby se jim v jejich budoucím působení na poli chemie jen a jen dařilo. Petra Horáčková Šk K lní ro Okresní soutěž v anglickém jazyce Dne 12. února 2015 se konalo okresní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce. Na hodonínském gymnáziu se sešli ti nejlepší studenti angličtiny ze základních a středních škol okresu Hodonín. Naši školu odjel za mladší kategorii reprezentovat Roman Prachař ze 7. třídy a za starší kategorii Daniel Podzámský z 9. třídy. Kluci se rozhodně neztratili. I přes obrovskou konkurenci dosáhli výborných výsledků, zejména Roman, který obsadil krásné 6. místo! Gratulujeme! Šárka Bartošková Projekt Hospodářská zvířata V dubnu a v květnu pracovali žáci 4. třídy na skupinových projektech „Hospodářská zvířata“. Při návštěvách Horňácké farmy měli za úkol zjistit a zpracovat co nejvíce informací o zvířatech, která zde chovají. Cílem projektů bylo přiblížit práci na farmě a především to, co obnáší chov hospodářských zvířat. Odbornou konzultantkou jim byla paní Martina Kadubcová, která si dokázala poradit i s těmi nejzáludnějšími dotazy. Miroslava Gráfová Projekt z pohledu jejího účastníka: Dne 11. května 2015 jsme měli prezentaci svých projektů na Horňácké farmě. Byli jsme rozděleni do skupin po třech. Každá skupina si vybrala jedno domácí zvíře. Naše skupinka si vybrala ovci domácí. Další skupinky si vybraly koně, krávy a prasata. Po prezentaci pro žáky druhé třídy jsme si šli prohlédnout domácí zvířata chovaná na farmě. Všechna domácí zvířata se nám moc líbila. Bylo to zajímavé a poučné. Michaela Kučerová, 4. třída Anketa, kterou s žáky 2. třídy vypracovali Vítek Hrůza, Tereza Hamalová a Adriana Davyďuková: Anketní otázka: Jak se ti líbila prezentace projektů o hospodářských zvířatech? Šk K lní ro Alenka Foltýnová: „Nejvíc se mi líbili koníci, jinak se mi ale líbilo všechno. Hlavně jak jsme se potom ptali. Bylo to hezké.“ Radek Skok: „Nejvíc se mi líbily ovce a jak jsme se dívali po farmě. Bylo to dobré!“ Eliška Gráfová: „Líbilo se mi všechno! Nejzajímavější se mi zdálo to, že se dá z prasete úplně všechno využít.“ Anetka Robová: „Nejvíc se mi líbilo, když čtvrťáci vykládali o ovcích. Bylo to super!“ Projekt Státní svátky Velikonoce Dne 1. dubna 2015 měla celá naše škola možnost podívat se na další zajímavý projekt a to o velikonočních svátcích. Bylo to již páté vystoupení k projektu deváťáků Státní svátky České republiky. Sešli jsme se jako pokaždé v tělocvičně, kde bylo už vše přichystané. Když jsme se všechny třídy shromáždily, mohlo se začít. Jako první nám děvčata z páté třídy zazpívala píseň „Saxano“. Po konci jejich zpěvu nám deváťáci pustili další píseň „Velikokokoko- Velikonoce,“ které jsme se všichni smáli. Doteď si písničku zpíváme. Potom se už konečně začalo. K deváťákům se přidali páťáci, kteří nás ve stručnosti v březnu – Měsíci knihy provedli životem a dílem Hanse Christiana Andersena. Asi v polovině vystoupení nám děvčata z deváté třídy zatancovala taneček v podobě „slepiček“, které snesly i vajíčko. Bylo to k pobavení. Potom se dále pokračovalo v projektu výkladem o jednotlivých dnech velikonočních svátků. Po skončení prezentace jsme samozřejmě zatleskali a ještě následovalo přání žákyň 5. třídy deváťákům k úspěšnému zvládnutí přijímacích zkoušek. Na úplný závěr si ještě 9. třída zatancovala na písničku „Pár přátel stačí mít“. Byl to moc povedený projekt, už se těšíme na další. Nikola Bajková, 8. třída 1. a 8. květen Na 5. května 2015 jsme si připravili další prezentaci v rámci projektu Státní svátky České republiky. Prezentaci samotné předcházely zkoušky a chystání projektoru. S projektorem byly problémy. Ze začátku vůbec nešel, potom se nám ho sice podařilo zapnout, ale obraz byl nažloutlý, tak jsme se ho snažili dát do pořádku. Nakonec se nám tento problém podařil Šk K lní ro vyřešit. V prezentaci samotné se nejdříve hovořilo o Svátku práce, jež vznikl na počest jedné demonstrace v USA, kde bylo zabito několik účastníků této akce. Nechyběla ani zmínka o květnu – měsíci lásky a k tomu nám zazpívala a zarecitovala děvčata z 5. třídy. Dále se hovořilo o začátku, průběhu a konci 2. světové války, poté následovala prezentace Františka Gregora o největší tankové bitvě u Kurska. Na konci vystoupení následovala velmi dojemná scéna hlavně pro tři paní učitelky. Dostaly od nás krásné kytičky za přípravu na přijímací zkoušky a k narozeninám. Jan Prášek a Martin Srubjan, 9. třída Re: Anketa učitelů mezi deváťáky Určitě si pamatujete, jak loňská osmá třída testovala učitele, zda jejich rozhovorům dospělí lidé rozumí. K jejich velké radosti – nerozumí, což je super . No, a protože každá akce vyvolává reakci, nachystali jsme jim odvetu: rozuměli by současní deváťáci slangu deváťáků před 40-ti lety? Odpovídali na tyto otázky: 8. Co je to KPZ – kápézetka? 1. Kam ti vrže kostra? 9. Co znamenalo vzít si Vaška 2. Co znamenalo – utři si do postele? blatníky? 10. Co znamenalo – uleť, papíre? 3. Co je to prchající stan? 11. Co znamenalo – dej si 4. Co je to jednohubka? 5. K čemu jsme používali bagr? 12. Co znamenalo být na Ádu? 6. Co je to kedr? 13. Co je to hausnumero? 7. Kam jdeš, jdeš-li do pekáče? 14. Co znamená – vycucat si z prstu? valeriánky? Posuďte sami, jak se jim dařilo. Martina: 1. když tě bolí záda, nohy 2. utřít si nos, vybírat si něco na očách 3. někdo před něčím prchal; co jste si to pro nás nachystali 4. – 5. – 6. tak to ne, už vím, jak jste se cítili 7. do restaurace 8. to jsem kdysi věděla, nějaká zkratka 9. chlapa do postele, nebo někam jinam 10. ať odejde 11. dej si něco dobrého 12. na diskotéce 13. párty doma 14. vymyslet Šk K lní ro Katka: 1. kam to člověka táhne Kristýna: 2. blatníky na kole 1. vůbec nevím; že někomu hrabe 3. 2. utři si pusu – 4. kolečka namazaného rohlíku 3. že někdo někam utíká 5. volejbal 4. jak kdyby malý chlebíček 6. – 5. při volejbale; když budu chtít 7. do pekárny třeba něco kopat 8. krabička poslední záchrany 6. to bude nějaké jídlo, nějaká třeba 9. knížku sladkost 10. – 7. do mekáče; do nějaké restaurace, 11. to jsem nikdy neslyšela cukrárny 12. – 8. to mě fakt nenapadá 13. domácí domovní číslo 9. vzít si prostě nějakého Vaška – 14. vymyslet kluka do postele 10. jakože běž pryč, vypadni 11. va co? nenapadá 12. paní učitelko, to je těžké, nic mě nenapadá 13. haus to je dům, tak něco s domem 14. tak já bych řekla, že si jako Lika: prostě furt stojím za svým, že su 1. někam ide tvrdohlavá, to se strašně těžko 2. utřít boty, to je hrozné vysvětluje… tak si to najdi, tak si 3. já nevím; paní učitelkooó …? to sežeň… 4. – 5. kufr, když někam jedu 6. – 7. na jídlo 8. nějaká karta 9. už nechcu… 10. že uletí papír 11. že se napít čaje 12. být na áčko 13. hihi, cože? číslo domu 14. neé Šk K lní ro Martin Matěj: 1. kam ideš 1. kam kdo jde 2. utři si brýle 2. pusu 3. to vůbec nevím, ale řekl bych, něco 3. třeba jakože duch plácnu – čekající, spící, utíkající 4. nakrájený rohlík krabice s něčím 4. něco na jedno sousto 5. když něco kopu 5. něco na bágrování 6. hnus nebo něco 6. nějaký 7. třeba do pekárny ten trojúhelník, nebo obdélník, ne ten to není 8. třeba nějaká 7. řekl bych do mekáče, ale do pekáče? komunistická espézetka ale hodit na pekáč 9. že se s ním vyspal 8. poznávací značka 10. jakože běž pryč 9. to bude nějaký plyšák, radši doufám 11. nějaké cukrové 10. běž pryč 12. třeba na nádraží 11. to budou nějaké boty, beztak 13. číslo domu 12. být první 14. že sis to vymyslel 13. to byla nějaká němčina, vůbec nevím 14. že to z tebe leze, jak z chlupaté deky, musel u toho přemýšlat Adam: 1. kam ide někdo, prostě 2. že když je někdo špinavý, tak se prostě Filip: musí očistit 3. – 1. kam jdeš 4. jídlo, to bude něco jiného, a to nevím 2. ruky 5. to 3. – je zase podobné, protože jako aktuálně, když se něco jako má kopat, 4. to se jí předpokládám, že by to mělo být něco 5. když jím jiného, takže je to složitější 6. to je hnus 6. to vůbec nevím 7. do obchodu 7. zase by se dalo říct, že je to odvozené od 8. – 9. jít s Vaškem do postele pekárny, ale nevím 8. – 10. zahoď klíč? 9. – 11. nějaké boty 10. něco ztratit 12. – 11. asi nevím 13. haus – něco s barákem 12. nějaká spojitost s náladou, možná 14. po 13. působí jako převzaté slovo z něčeho Šk 14. jako nějaký výmysl, vymyšlené K lní ro dlouhé něco zjistil době jsem Jéňa P. Dan: 1. kam jdeš? 1. 2. ruce nebo obličej 2. – 3. to nevím, třeba karavan 3. to velké auto, ve kterém bývají kam jdeš, nebo něco podobného lidé, karavan 4. malé jídlo, kousek rohlíku, 4. zákusek, na tom salám ne kolečko třeba rohlíku kolečko salámu… 5. – 6. – 5. při volejbalu 7. do pekárny 6. to fakt nevím 8. krabička poslední záchrany 7. pekárna 9. – 8. – 10. jako mně? že mám odejít 9. – 11. nějaké cukroví 10. naznačuje, že mám odejít 12. – 11. – 13. – 12. – 14. že jsem si to vymyslel 13. číslo popisné 14. vymyslel si to Jéňa M.: 1. kam jdeš 2. teče ti z nosu 3. to nevím, něco mě napadá – že ti odlétá deštník 4. panák 5. ve volejbale 6. – 7. do nějaké večerky, možná do kina 1. 2. 8. – 9. plyšáka si vzít 10. že si jako hubený 11. to je ale strašné, nevím 12. nějaký sestřih vlasů 13. to jsem někde slyšel, když si to 3. 4. přeložím, tak domovní číslo 14. 5. nevím jak to vysvětlit, z kama s to jako vzal Šk K lní ro Určitě chcete vědět, co dané výrazy znamenají, ale nejprve bychom chtěly poděkovat paním učitelkám Petře Horáčkové a Šárce Bartoškové, které přežily naše testování, protože těch pojmů bylo daleko více . A připravit vás o některé výroky, to se prostě nedá… to jste nemohly říkat, kam jdeš? na kole, blatníky, ale to už se dnes nedává; tak třeba označení pro brýle že jste byli na výletě, spali jste pod stanem a někdo vás vystrašil a vy jste s ním utekli to je takové jídlo – rohlík, klobáska, oharek a tak když teď pojedu po cestě do Velké, která sa opravuje, tak mně bude stát v cestě bagr; ještě ho znám z volejbalu; a ještě se říkalo bagrovat, jako že do sebe někdo rychle bágruje… brácha jedl rychle 6. to označovalo, že je něco cool, myslím 7. no, když jste šli vařit, vytáhli jste pekáč, dali jste na něj např. husu, no a ještě na pekáči se jezdilo na sněhu 8. krabička poslední záchrany; já jsem četla Rychlé šípy a ty Kluky od Bobří řeky; nebo i krabička první záchrany 9. paní učitelko, to je takové zavádějící, no asi nějak s nějakým chlapcem jít spát, to nevím, teda úplně, radši… asi to nic neznamenalo, to nemohlo nic znamenat… ještě jste mohla říkat Vašek svojému mobilu a na noc jsem si ho vzala do postele, nebo plyšáka… 10. asi vás naštvala kopírka, tak jste vyhodili papír z okna, co já vím 11. aby si něčeho šňupli, nebo tak asi něco; to byly nějaké ultra moderní boty Odpovědi pro ty, kterým předchozí nápovědi moc nepomohly: 1. kam jdeš 4. trabant s anténou 2. neprskej 3. velorex – tříkolka 5. jídelní lžíce 7. pekáč - PKO – Park kultury 6. velký krajíc chleba a oddechu v Praze 8. krabička poslední záchrany (malá krabička obsahující nejpotřebnější věci – šití, drobné peníze, tužka, papír, zápalky, svíčka, sichrhajzka = spínací špendlík, dopisní známka, nožík, provázek apod.) 9. termofon s teplou vodou na prohřátí postele 10. nezacláněj, uhni 11. uklidni se, nerozčiluj se 13. vymyšlené číslo, 12. být nahý nedávající smysl 14. vymyslet si odpověď, která nedává smysl Doufáme, že jsme vás všechny alespoň trochu pobavily. Marcela Krajčová, Iva Vachunová P. S.: My jsme se půl roku bavily náramně a deváťákům tak děkujeme za návrat do puberty, kdy nám dospělí vůbec nerozuměli. Dramatické etudy Děkuji všem hercům „dramaťákům“ za vynikající práci, za neustálé vylepšování našich scén a za iniciativní přístup ke zkouškám. I když bylo zkoušení mnohdy náročné, dokázali jste nakonec vždy zpracovat negativní emoce a být jedni druhým spolehlivou oporou, z čehož mám osobně největší radost. Přeji vám hezké prázdniny plné slunce a pohody a už se těším na naše společná setkání v novém školním roce. Miroslava Gráfová Školní družina S blížícím se koncem školního roku se chceme i my podělit o zážitky ve školní družině. Vydrželi jsme všichni celý rok, a to i zásluhou různorodé činnosti. Od ledna jsme ve školní družině hráli různé hry: stolní, společenské a kreativní. Stavěli ze stavebnic, malovali Šk K lní ro a vyráběli se zimní, velikonoční a jarní tematikou. Slavili jsme svatého Valentýna, Velikonoce, Den matek a dětí. Chodili do tělocvičny – chlapci zde rádi hráli florbal, děvčata s míči, švihadly a obručemi. Venku zase zvítězila „schovka“. Nejvíce jsme se však těšili na pátek, tedy na počítače. Březen jsme zaměřili na pohádky. Proběhl 2. ročník soutěže „Znáš pohádky?“ Vítězem se stalo družstvo Zuzka Přívratská, Eliška Gráfová a Kuba Matula. Na Velikonoce to byla výtvarná soutěž „Dejte vejce malovaný“. Mezi nejlepší patřily kraslice od Nelly Novákové, Barči Mičkové, Natálky Gunárové, Jendy Macka, Zuzky Přívratské, Šimona Minaříka a Aleny Foltýnové. I nadále pokračuje sběr víček pro Sabinku Chromečkovou. Mezi nejaktivnější sběračky patří Vanneska Pecnová a Míša Kučerová. Děkujeme. Závěrem děkujeme všem za spolupráci. Za to, že můžeme strávit v družině klidné, zajímavé a i poučné odpoledne. Děkujeme a přejeme pěkné a slunečné prázdniny. žáci školní družiny Jak se rodí lip dub Dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, den, kdy jsem myslela, že už tento porod bude dávno u konce, naše dítě jménem lip dub už bude dávno na světě a bude mít stovky (možná tisíce ) zhlédnutí na internetu. No, dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, nám se porod daří, ale dítě na světě ještě není. Vezmu to od začátku. Je září 2014 a o tom, že existuje školní propagační video formátu lip dub, už nějakou dobu vím a líbí se mi. Ale až teď mě napadá, že by bylo fajn něco takového udělat i u nás ve škole. Vždyť přece máme šikovné děti, tak proč to nezkusit. Myšlenky na velké produkce, které tvoří tyto videoklipy ve Spojených státech, jsem hodila za hlavu hned. Ale to, že se můžeme naším vlastním způsobem tato videa pokusit napodobit, jsem si dovedla představit. Pro inspiraci jsem zhlédla spousty amerických lip dubů, poté se vrhla na evropskou tvorbu, která je nám přece jenom bližší. Slovo dalo slovo, pan ředitel akci povolil a já mohla začít pracovat na jednotlivých fázích přípravy. K těm už jsem ale potřebovala spolupracovníky. Nejdříve jsem oslovila žáky 2. stupně a během března jsme vytvořili anketu. Do té oni sami nominovali asi 20 interpretů s jejich hity a poté se hlasovalo o vítězích, kteří jsou našemu srdci nejblíž a stanou se hudebním doprovodem našeho klipu. V dalším Šk K lní ro měsíci následovaly dvě souběžné fáze: fáze 1 – vymyslet scénář, fáze 2 – vyjednat práva na užití námi vybraných písniček. Čas utíkal jako blázen. „Zpěváci“ z řad dobrovolníků z 8. a 9. třídy pilně cvičili chůzi pozpátku a své části textu, vymýšleli, co se cestou stane nebo jakým způsobem si předají slovo. Až přišel konec května a přizvali jsme celou školu, aby se do klipu zapojila spolu s námi. To je možná ta nejtěžší část celých příprav. Zkoordinovat více než 100 lidí (nejen dětí a učitelů, ale i provozních pracovníků) na všech těch přesunech po budově školy až k závěrečnému tanečku na asfaltovém hřišti, je docela fuška. Ale jste skvělí. Vše jste rychle pochopili, stačí naznačit a vy víte, co je třeba. V okamžiku, kdy budete číst tyto řádky, už možná bude vše za námi, a nebo se bude schylovat k tomu velkému dni D ostrého natáčení. Držím palce vám, ale i sobě, aby vše proběhlo na jedničku a klip byl naší skvělou reklamou. To, z čeho mám v tento okamžik největší strach, není, že vám by to nešlo, ale že to někde pokazím já za kamerou. Závěrem chci poděkovat všem, kteří se na tomto projektu se mnou podílejí a hlavně těm, kteří se do něj zapojují velmi aktivně – „zpěvákům“. Bez jejich pomoci by nebylo možné takto velkou akci uspořádat. Oni jsou ti, kdo celý lip dub vymýšlí a realizují, já vlastně jenom držím kameru. Petra Horáčková Japonsko – země vycházejícího Slunce Žák 7. třídy Roman Prachař se zajímá o všechno, co souvisí s Japonskem. Do této země by se chtěl v budoucnosti podívat a obdivovat zde hlavně historické památky. Japonsko: Počet obyvatel: 126 434 964 Rozloha: 377 835 km² Typ vlády: konstituční monarchie Císař: Akihito (125. císař) Jazyk: japonština Hlavní město: Tokio (Tókjó) Příběh z japonské historie: Když se Hirohita narodil, nikdo by neřekl, že se z něj stane samuraj, jenž bude působit jako ochránce. Narodil se v malé vesničce v provincii Tosa. O dvacet let později se stal generálem za město Kóči. V té době vládly spory s klanem Hosokawa, které přerostly až na vzájemnou válku. Hirohitovi se jako generálovi dařilo útoky odrážet. Jednoho dne se klan Hosokawa spolčil s klanem Oučí a dohromady zaútočily na hlavní město provincie Tosa, Kóči. Hirohita se snažil útok potlačit, proti přesile však neměl šanci. Pluk k němu patřící byl rozmetán a jeho zajali. Odvedli ho již do dobytého Kóči a tam byl nucen jít do vězení, zde byl drtivou porážkou zahanben. Na důkaz vítězství šógun Jošiharu Ašikaga sťal Hirohitovi hlavu, aby věděl, jak bolestivé je zemřít, protože zabíjel jeho vojáky. Hirohita se snažil bránit svou zemi proti nepřátelům, za to zaplatil životem. Podle zákona Bušidó zemřel jako hrdina, přímo v boji. Dodatek: klany Hosokawa a Čosokabe se nacházely na ostrově Šikoku. Roman Prachař, 7. třída Šk K lní ro Slohové práce Výroba jehelníčku pro maminku Popis pracovního postupu Rozhodla jsem se vyrobit jehelníček pro maminku. Moje maminka občas šije a zašívá. Jehly a špendlíky potřebuje neustále. Ty se však ztrácejí. Nachystala jsem si vše, co potřebuju. Červený plyš, jehlu, červenou nit, černou vyšívací bavlnku, knoflík v barvě látky, nůžky, černý a bílý filc, tužku a molitanovou střiž. Teď už mám všechno a můžu začít vyrábět. Na tvrdý papír si nakreslím srdce o průměru 10 cm. Obkreslím si ho na plyš a o 1 cm po obvodě zvětším. Tvary vystřihnu dvakrát. Z bílého filcu vystřihnu dvě kolečka asi 1 cm velká. Z černého také dvě, ale menší a máme očička, která přišiju na jednu polovinu srdce. Doprostřed dám červený knoflík. Nos je hotový. Teď se musím pustit do vyšívání pusy. Perličkový steh mi ukázala babička. Dávám se do práce a za chvíli je úsměv hotový. Obě poloviny srdce dám lícem na sebe a po rubu sešívám. Drobným stehem asi 1 cm od kraje. Ke konci nechám nedošitý malý otvor. Výrobek převrátím a začnu plnit molitanovou stříží. Moc ne, aby z toho nebyla koule. Nakonec otvor zašiju. Jehelníček je hotový. Doma se všem líbil a tatínek mě pochválil. Maminka ho dostala ke Svátku matek. Denisa Petříková, 7. třída Výroba luku Popis pracovního postupu Rozhodl jsem se popisovat výrobu luku, protože mám rád lukostřelbu. Na výrobu budeme potřebovat dva a půl metru dlouhou a 10 – 12 centimetrů silnou jasanovou větev (může být i dub, jilm, bříza javor či ořech). Pokud najdete větev s menším obvodem, tak to nevadí, protože čím silnější větev je, bude mít luk větší napínací sílu, větev by neměla mít suky, protože by při natažení luk mohl prasknout. Na ořezávání a sekání je vhodný nůž, popřípadě sekyra, v krajních případech mačeta. Na tětivu musíme použít pevný materiál, například startovací lano (je jej možné koupit v obchodě se zahradní či lesní technikou). Větev podélně rozpůlíme a v polovině si vyznačíme prostor pro rukojeť. Místo, kde jsme si vyznačili rukojeť, mírně vysekáme. Z luku poté nožem odstraníme kůru. Konce luku zúžíme a vyřežeme zářezy na tětivu. Tětiva by měla být o jednu čtvrtinu kratší než luk, zasukujeme ji k luku dvojitým sukem. Když luk není napnutý, tětivu sundáme, aby mu nezůstal ohnutý tvar. Teď už můžeme jít střílet. Roman Prachař, 7. třída Výlet do Strážnice Vypravování Jeli jsme do Strážnice. Kdy? Ve středu 20. května 2015. Odjížděli jsme v 8 hodin a přijeli jsme ve 14 hodin. Šli jsme do modrotiskové dílny a potom na zámek. V modrotiskové dílně bylo mnoho zajímavostí a mohli jsme si tam něco koupit. Potom jsme šli rovnou do zámku. Kousek od zámku jsme si sedli na lavičky a svačili jsme a dívali jsme se na Baťův kanál, jestli tam jsou ryby. Schovali jsme si svačiny a šli jsme do zámku. V zámku jsme si mohli něco koupit. Potom jsme si vzali návleky, abychom to tam nezašpinili a šli jsme nahoru. Bylo tam moc schodů. Šk K lní ro Na zámku mě to moc bavilo. Nejvíc mě na tom bavila ta hra, že paní nám dala papír a na něm byly předměty a my jsme je museli hledat. Bylo to moc fajn. Tereza Tomešková, 4. třída Výlet do Strážnice Vypravování Odjezd a příjezd Ve středu 20. května 2015 jsme jeli na výlet do Strážnice. Sraz jsme měli před školou kolem osmi hodin. Nepřišli jen Míša, Vítek a Martin, protože byli nemocní. Jak jsme si byli jisti, že jsme všichni, vyrazili jsme na autobus. Vystoupili jsme až ve Velké nad Veličkou na nádraží. Tam jsme čekali na vlak a až přijel, všichni jsme se do něj nahrnuli. Ve vlaku nebyla nouze o legraci. Pořád jsme se smáli. Dorazili jsme do Veselí nad Moravou. Tam jsme čekali, než se vlak zase rozjede. Pořád jsme se ptali: „Kdy už pojedeme?“ „Konečně!“ volali jsme, když jsme dorazili do Strážnice. Hned jak jsme vystoupili, šli jsme si koupit jízdenky nazpět. „Kdybychom po exkurzi nestíhali, tak si je jen cvakneme a můžeme jet,“ řekla nám paní učitelka Vachunová. Modrotisk Hned jak jsme vešli do budovy modrotisku, spatřili jsme mnoho výrobků z tmavě modré látky s různými vzory. Před pokladnou stála paní, která nás zavedla do dílny, kde se vyrábí modrotisk. Ještě s jednou slečnou nám ukázala, jak se na bílé plátno tiskne nějaký vzor zelenou kaší. Na každém tiskátku byl na každém rohu přitlučený hřebík, aby se vědělo, jak se má tisknout. Potom jsme šli trochu dál, kde jsme viděli poličky s různými tiskátky. Naše průvodkyně nám ukázala také železné držáky, na kterých visela látka. Vysvětlila nám, že ta látka se ponoří do barviva a potom jak ji vytáhnou, tak se obarví na tmavě modrou barvu. Vzory na látce nebyly už tak výrazné, a proto se musela vyprat ve speciální pračce. Potom jsme se vrátili do toho obchůdku a tam jsme si mohli něco koupit. Naše paní učitelka Gráfová si toho koupila nejvíc. Lucince miminko, Elišce deníček, sobě tašku a strýcovi Gráfovi chtěla koupit košili, ale nevěděla velikost, tak mu ji nekoupila. Cesta na zámek Cestou na zámek jsme šli kolem obchodu s potravinami. Chvíli jsme se dohadovali, jestli tam půjdeme, nebo ne. Nakonec jsme nešli. K zámku jsme šli kolem Baťova kanálu. Šli jsme v krásném zámeckém parku. Všude kolem nás rostly stromy. Bylo tam docela šero. Jak jsme Šk K lní ro spatřili zámek, dívali jsme se na něj tak trochu překvapeně. On se totiž zrovna opravoval. Ale naštěstí jen zvenčí. Zámek Když jsme vešli do zámku, tak jsme se dívali kolem sebe, ale moc jsme toho neviděli. Jen pár dveří a sloupů. Paní učitelky šly k pokladně, která byla za prosklenými dveřmi. Po chvíli váhání jsme šli za nimi. U pokladny byly vystaveny různé pohledy. Paní učitelka Vachunová vše zaplatila. Potom jsme si nazuli návleky na boty a šli jsme po schodech nahoru. Nahoře nám paní průvodkyně vysvětlila, co máme dělat, a my jsme se dali do práce. Rozdala nám listy s obrázky a my jsme měli podle toho najít určitý předmět. V, pod nebo okolo toho předmětu byly na lístečcích napsány úryvky z vět. Já jsem to měla hotové jako první, tak jsem se šla dívat na videa, na kterých byla natočena výroba řemeslných výrobků. Když jsme byli všichni hotoví, společně jsme si přečetli tuto šifru: „Pokojně jdi hlukem a spěchem, který tě obklopuje. Nenech se rušit. Kolik míru může být v tichu. Nesrovnávej sám sebe s ostatními, mohl by ses stát domýšlivým nebo zatrpklým. Vždycky se najde někdo, kdo je lepší než ty nebo horší než ty. Raduj se z dokonalého díla, jako se těš ze svých plánů. Svět i se vším zlem je stále krásný!“ Moc se mi to líbilo. Veronika Maňáková, 4. třída Můj nezapomenutelný zážitek Vypravování Můj nezapomenutelný zážitek se stal minulý rok na začátku letních prázdnin. Hned jak jsem dostal vysvědčení, spěchal jsem domů, abych se připravil na odjezd do Itálie. Cestoval jsem tam s rodiči a bratry Vítkem a Kamilem. Jak jsme se připravili, tak jsme jeli do Javorníku na autobus. Pan řidič nám řekl: „Naskládejte si zavazadla do kufru, ať můžeme odjet.“ Jakmile jsme měli doskládáno, tak jsme si sedli do autobusu a čekali, až začne naše 9ti hodinová cesta. Při projíždění Alp jsem byl unesen nádhernou přírodou. Skoro celou noc jsem byl vzhůru, protože jsem nemohl spát. Na cestě do Itálie jsme přejížděli přes obrovské tunely, které se mi opravdu líbily. Ráno kolem šesté hodiny jsme zastavili u čerpací stanice na občerstvení. Byla ještě docela zima, protože jsme stáli u vysoké hory, na které ještě ležel sníh. Po půl hodině jsme se zase vydali na cestu. Za hodinu jsme už byli v Itálii. Pan řidič zašel pro klíče od pokojů. Vynesli jsme kufry do pokoje, navlékli plavky, namazali se opalovacím krémem a vydali se k moři. Moře bylo čisté a docela teplé. Další den foukal silný vítr a na moři se dělaly parádní vlny. Navečer jsme zašli do velkého lunaparku. Lákaly nás nejrůznější atrakce, například vysoké hasičské kladivo, které se točilo kolem své osy. Bratr říká: „Kubo, půjdeš tam se mnou.“ Já na to: „Rozhodně ne!“ Byla tam jedna atrakce, která mě uchvátila ze všech atrakcí nejvíc. Nazývá se 3DX. Je to kabina pro deset lidí upevněná k hydraulickým pístům, které kabinu naklánějí podle promítaného filmu. Jednou jsme si půjčili šlapací vozítko a projeli se po městě. Večer jsme chodívali na kopečkovou zmrzlinu a obrovskou pizzu. Poslední den jsme se sbalili a vyrazili domů. Dovolená v Itálii se mi moc líbila, až na tu cestu. Devět hodin je opravdu dlouhá doba. Jestli pojedete do Itálie autobusem, tak si sedněte, pokud to bude možné, sami. Jakub Hrůza, 8. třída Šk K lní ro Můj nezapomenutelný zážitek Vypravování Můj nezapomenutelný zážitek se mi stal na Filipově. Byla jsem ve 4. třídě a s maminkou a bratrem jsme se rozhodli, že si půjdeme zalyžovat. S bratrem jsme maminku přemlouvali, abychom šli lyžovat na velký svah, ale maminka to nechtěla povolit, protože pršelo. Jelikož jsme na ni dlouho naléhali, proto nám to nakonec dovolila. Koupili jsme si skipas a šli jsme na lanovku. Sedla jsem si na pomu, která mě vyvezla na vrch kopce. Maminka s bratrem mě následovali. Na kopci nám maminka řekla: „Jeďte pomalu a dělejte velké oblouky.“ Jen nám zapomněla říct, že když se rychle rozjedeme, musíme si sednout. To se mně stalo osudové. Rozjela jsem se, ale už jsem to dobrzdit nedokázala. Pamatuji si, jak jsem ležela na svahu a brečela. Po chvíli, co jsem tam ležela bez hnutí, za mnou přijel nějaký pán. Ptal se mě, jestli se můžu postavit, ale já jen brečela. Pak přišla slečna, která na mě začala mluvit a vyhrnula mi nohavici z pravé nohy. Měla jsem ji napuchlou, proto slečna zavolala sanitku a správci, aby přivezli velké saně. Naložili mě a jeli jsme k bufetu, kde mě položili na lavičku. Sanitka mě převezla do nemocnice v Uherském Hradišti. Tam jsem čekala asi 15 minut a potom mě zavolali do ordinace. Doktor prohlásil, že je to zlomené. Nohu mně museli lámat, proto mě uspali. Probudila jsem se na JIP. Vedle mě seděla maminka a brečela. Sestřičky mě převezly na dětské oddělení. Druhý den jsem si stěžovala na velmi silnou bolest v levé noze. Doktorka mne tedy poslala na rentgen. V ordinaci mi doktor oznámil: „Máš zlomené obě nohy.“ Doktoři volali mamince a oznámili ji tuto novinu. Zbytek léčení jsem byla doma. Rodiče mi museli dávat injekce do břicha. Tenhle zážitek mne poznamenal na celý život. Pravou nohu mám kratší a nesmím nohu zatěžovat. A jaké z toho plyne ponaučení? Vždy dejte na radu staršího, protože ví, co vše se může stát. A hlavně, nechoďte lyžovat, když prší, protože svah je namrzlý. Veronika Šilhavá, 8. třída Můj nezapomenutelný zážitek Vypravování Můj nezapomenutelný zážitek začal koncem září, kdy jsme se já a moje teta chystaly do Spojených států amerických na svatbu mojí sestřenice. Odlétaly jsme z Vídně přímým letem. V letadle vládla pohoda, ale i nervozita. Ve Washingtonu na letišti nás vyzvedla teta, sestřenice a její snoubenec. Pár dní před svatbou jsme se procházely po hlavním městě USA a prohlížely si všechny jeho podzimní krásy a památky. V den svatby byly velké přípravy. Konala se na známé farmě George Washingtona. Svatba byla překrásná, velká, s mnoha družičkami, s krásným výhledem a okolím. Po svatbě jsme taktéž brázdily po Washingtonu, ale tentokrát jsme vyprazdňovaly velká obchodní centra nebo obdivovaly velká a bohatá muzea. Na poslední týden jsme odjely na východ k moři do Ocean City. Moře bylo už docela chladné, a tak jsme chodily do krytého bazénu. Na pláži jsme se však mohly opalovat a sbírat velké mušle vyplavené mořem. Denně jsme ochutnávaly nová jídla proslulá v USA. Uplynulo 14 dní a my jsme opět musely na cestu zpět. Letěly jsme přes noc a viděly města v nočním životě. Na tento zážitek určitě nikdy nezapomenu. Mirka Macková, 8. třída Šk K lní ro Můj nezapomenutelný zážitek Vypravování Stalo se to, když mi byly 4 roky. Bylo to ve školce, když jsme sáňkovali. Zlomila jsem si klíční kost. Na zahradě ve školce se nacházel malý kopeček. Ten den sněžilo a paní učitelky se rozhodly, že půjdeme na zahradu sáňkovat. Já jsem si přinesla boby. Když jsem po několikáté sjížděla, přiskočili na moje boby dva kamarádi a nějakým záhadným způsobem mi přilehli levou ruku. Ruka mě moc nebolela a po chvíli jsem na bolest zapomněla. Když jsme se převlékali ze zimního oblečení do normálního, zjistila jsem, že nemůžu tu ruku zvednout a začíná mě bolet. Následně jsem to oznámila paní učitelce a ta zavolala mému dědovi, který mě pak odvedl domů. Mysleli jsme, že to mám jen naražené, tak jsme to moc neřešili. Asi po týdnu jsem šla k paní doktorce na prohlídku, té se má ruka nelíbila a poslala mě na rentgen. Tam se zjistilo, že mám zlomenou klíční kost. Pak si pamatuji, jak mi ruku omotávali a já se tam z neznámého důvodu rozbrečela. Nepamatuji si přesně, jestli jsem tu ruku měla v sádře nebo v dlaze. Potom mě čekalo několik dlouhých dní fungování s jednou rukou. Bylo to hrozné, protože mě ruka pod sádrou (nebo dlahou) neustále svědila a já se musela drbat druhou stranou kartáčku na zuby, jinak bych se pod sádru (nebo dlahu) nedostala. Nějak jsem to vydržela a pak jsem ruku mohla mít jen v šátku. Můj zážitek možná nebyl tak tragický, ale i když to bylo před deseti lety, pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Kristýna Jurenová, 8. třída Můj nezapomenutelný zážitek Vypravování Jednoho dne jsme jeli po obědě do Mistřína u Kyjova podívat se na štěňátka u matčiny kolegyně z práce. Jela jsem já, mamka, otec a sestra. Štěňat bylo celkem pět. Všechna byla nádherná a milá. První bylo černobílé, které bylo moc lenivé a celou dobu spalo. Druhé a třetí bylo úplně stejné, ale přesto mi nepadlo do oka. Čtvrté si nechala kolegyně mojí matky a pojmenovala ho Grizlík. Konečně páté, které bylo nejvíce zvídavé a nejvíce roztomilé. Řekla jsem mamce: „Ten pejsek je nejhezčí, prosím, kupme si ho.“ Mamka odpověděla: „Taky se mi moc líbí, je hrozně přítulný k lidem.“ Bohužel jsme museli odjet, protože jsme se chtěli jen podívat a také jsme neměli boudu, kde by spal. O pár měsíců později jsme si pro psa přijeli, dali jsme mu jméno Miky. Teď má přes dva roky, ale pořád je hravý jako štěně. Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek. Tereza Prášková, 8. třída Lyžování na Filipově Vypravování Jedno únorové úterý jsme přišli do školy teple oblečení a vyjeli jsme v 8.00 hod směr Filipov. Hned po příjezdu jsme utíkali na kopec, kde jsme vytáhli boby, někteří lyže i folie. Vyšli jsme ten kopec tolikrát, že jsme si museli dávat i menší pauzy, ve kterých jsme posvačili. Byl tam dokonce i bufet, ve kterém jsme si mohli koupit občerstvení. Samozřejmě jak jsme se najedli, tak jsme popadli boby, folie a jeli jsme dále. Také jsme na vlastní oči viděli, jak se pan ředitel usadil na bobech a dal si závody s jiným panem ředitelem a po Šk K lní ro závodě jsme nasedli do autobusu a jeli jsme domů. Byli jsme velmi spokojení, i když nás bolelo celé tělo. Martin Němeček, 8. třída Bajky 5. třídy Liška a dřevorubec Šel jelen lesem a slyšel bušení. Tak šel za tím bušením a narazil na lišku, která sekala dřevo. A ptal se jí, co to dělá, jestli nemá strach, že se zraní. Liška mu odpověděla, že seká dřevo a že se v této práci dostatečně vyzná, i když to nikdy nedělala. Když jelen odešel kousek dál, tak uslyšel hrozný křik. Rychle přiběhl a zeptal se lišky, co se jí stalo. Liška odpověděla: „Au, sekla jsem se do nohy.“ A jelen se zasmál a řekl: „I dřevorubec se někdy utne.“ Erik Minařík Liška a koza Jednoho horkého dne se šla liška napít ke studni. Ve studni bylo málo vody a liška se musela nahnout hodně přes okraj. A vtom se to stalo. Liška ztratila rovnováhu a spadla do studny. Snažila se dostat ven, ale nešlo to. Po chvíli se ke studni zatoulala koza. Šla se také napít, a když uviděla ve studni lišku, zavolala na ni: „Řekni, liško, je ta voda dobrá?“ „Tady zdola je nejlepší!“ zavolala liška. To nebylo třeba koze říkat dvakrát. V mžiku tam byla taky. Ale ani ona se ven dostat nemohla. Tak tam byly už dvě. Vtom liška dostala nápad. Vylezla koze na záda a vyšplhala se ven. Leč koza se ven už nedostala. „Já ti věřila, ty podvodnice!“ volala koza. „Mně to za vinu nedávej, ale sobě,“ odpověděla liška. „Protože věru neuškodí trochu myslet, než něco učiníš!“ A odběhla pryč. Teprve teď si koza uvědomila, jakou hloupost učinila. Kdyby nebyla tak hloupá a neskočila by lišce na její řeči, teď by určitě nebyla ve studni! A ponaučení na závěr: důvěřuj, ale prověřuj. Blanka Futáková Dva kamarádi Byl jednou jeden takový velice hodný zajíček Lucky. Nikdy nikoho nezklamal a co slíbil, to udělal. Jednoho pěkného rána zajíček vylezl z nory a viděl, že mu před doupětem stojí nějaký jiný zajíček. Byl celý hnědý, zatím co Lucky byl černý. Zeptal se toho hnědého: „Jak se jmenuješ?“ Hnědý zajíček mu odpověděl, že se jmenuje James. Tak se stali kamarády. Jenomže asi po týdnu se začal James chovat ošklivě. Pořád Luckyho urážel a ponižoval ho. Jenomže to se Luckymu nelíbilo. A tak se začal k Jamesovi chovat úplně stejně. James se divil, co se to s ním děje. Lucky mu odpověděl, že se chová tak jako on. No a potom se usmířili. A co z toho vyplývá? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Agáta Minaříková Hospodáři a zvířata Byl jednou jeden hospodář, který měl pracovitou manželku. Měli různá zvířata například husu, kozu, krávu, ovci, atd. Jejich husa byla moc pyšná. Jednou hospodářka pekla buchty. Dala je před dům, aby vychladly. Chvíli se na ně nedívala a bylo to. Pohrabala seno a potom šla buchtu nakrájet. A žádná buchta tam nebyla. Husa jí řekla, že tu buchtu snědla Šk K lní ro ovce. Hospodářka ovci potrestala a řekla jí, ať to už nikdy nedělá. Za týden hospodářka pekla zase buchtu. Tentokrát se schovala a pozorovala, co se bude dít. Husa zase všechny buchty snědla. Přišla hospodářka a ptala se jí, kde jsou ty buchty. Husa zase řekla, že to snědla ovce, ale hospodářka jí odpověděla, že ji viděla, jak všechny buchty snědla ona. Tentokrát dostala trest husa. Z toho plyne ponaučení, že lež má krátké nohy Jitka Pavlincová Medvěd, co všude chodil pozdě Byl jednou jeden medvěd, který všude chodil pozdě. Jednoho dne si všichni medvědi v okolí dohodli sraz, ale zase tento jeden přišel pozdě. Když konečně dorazil, nikdo z jeho kamarádů už tam nebyl, všichni již odešli domů. Objevili se tam ale lovci, kteří chytili medvěda, co všude chodil pozdě, do klece. Zrovna ho zavezli do zoologické zahrady a lidé se na něj chodili dívat. Co z toho vyplývá? No přece kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Martin Pavlík Dva bratři Byl jednou jeden sedlák, ten měl kobylku a té se narodila dvojčátka. Hřebečci Jim a George. Jim byl malý a slabý, no prostě takové párátko. George byl naopak velký a silný, proto ho každý chválil a hospodář do něj vkládal veškeré naděje. George vypadal šťastný a všechno se mu dařilo. Jim pouze tesknil a neměl v ničem štěstí. Jen maminka mu byla oporou. Roky plynuly a stali se z nich dospělí hřebci. I když Jim také vyrostl, sedlák se chlubil pouze Georgem a každé návštěvě ho ukazoval. Jejich maminka stárla a už nezvládala práci na poli. Sedlák tedy rozhodl, že který hřebec dříve a lépe zaorá pole, toho si nechá a druhého prodá. První Jim oral nejdříve pomaleji, ale důkladně, později zrychlil. George hned nasadil velké tempo a za chvilku byl tak vyčerpaný, že musel odpočívat. Jim zůstal u sedláka a George byl na trhu prodaný. Zároveň se poučil, že práce kvapná málo platná. Monika Hrbková A podobný úkol dostali i žáci 2. třídy: Žirafa a mravenec Jednoho dne svítilo krásně sluníčko. Žirafa okusovala listy stromů a přišel k ní mravenec. Žirafa se začala vychloubat, že je největší zvíře na světě a že má hnědé skvrnky. „A čím se pochlubíš ty?“ Mravenec na nic nečekal a štípl žirafu do nohy. Žirafa upadla na zem a už jí nebyla nic platná její velikost ani skvrnky. Eliška Gráfová Ježek a slon Jednou šel ježek kolem slona. Nešťastnou náhodou ho píchl bodlinami do nohy. Slon ho chtěl zašlápnout a ježek říká: „Nezašlapávej mě, slone, jednou ti to oplatím.“ Slon říká: „Tak dobře.“ Jednou chytili slona zloději a svázali ho. Ještě že byl blízko ježek. Píchl bodlinami zloděje, pustili svázaného slona a utekli. Ježek překousal provazy. Slon byl zachráněn. Daniela Hamalová Šk K lní ro Mravenec a zajíc Jednoho dne se šel mravenec po těžké práci napít ke studánce do lesa. Když pil, tak do studánky spadl a začal volat o pomoc. Šel kolem zajíc a mravence vytáhl. Na další den viděl mravenec, jak zajíc utíká před hladovou liškou. Mravenec se rozběhl a lišku kousnul do tlapky. Liška zakňučela a utekla. Zajíc a mravenec si poděkovali za pomoc a od té chvíle se stali dobrými přáteli. Alena Foltýnová Pes a myš Jednou si všimla kočka myši. A začala na ni mít chuť. Tak ji kočka začala honit. Jenže pes to viděl, a protože byli s myškou kamarádi, rozhodl se jí pomoct. Dohonil kočku, postavil se před ni a kočka začala utíkat. Pes běžel za ní, zatím se myš utíkala schovat do kouta. Pak pes přestal honit kočku. Jednou šel pes s myší na procházku. Pes si nevšiml nastražených sítí a chytil se do nich. Pes začal volat o pomoc. Toho si všimla myš. Přehlodala všechna očka a pes byl zachráněn. Pes poděkoval myšce a šli zpět. Marie Maňáková Dopis Žáci 5. ročníku psali dopis a měli si vybrat, komu chtějí důležité informace v něm sdělit. Dopis babičce – Denisa Halacová Itálie, 10.7.2014 Milá babičko! Posílám pozdrav z Itálie. Hrozně se mi po Tobě stýská. Je tady krásně, nejraději bych tady zůstala! V moři jsem si utopila mobil, když jsem zkoušela voděodolný obal. Hrozně moc jsem se tady opálila. V hotelu mám krásný pokoj. Mají tady super obědy, snídaně a večeře. Někdy si jdu zaplavat i do bazénu a poznala jsem tady super lidi! Večer jsme se byli projít a ve městě jsme něco zaslechli, hráli tam lidé u ohně na různé nástroje. Na trzích jsem si koupila hodně oblečení. Vůbec mi tady nechutná pizza! Doufám, že se brzy uvidíme. S pozdravem Denisa Dopis rodičům – Jitka Pavlincová Brno, 27.6.2014 Milí rodiče! Moc se mi po vás stýská a zároveň vás zdravím. Na výletu v Brně se mi moc líbí. Byli jsme v muzeu, v zoologické zahradě a šli jsme i do obchodu. Je tady legrace. Spali jsme v hotelu. Je to tady moc krásné. Chodíme na procházky. Vaří tady výborně. Jídlo mi tady moc chutná. Pokoje máme po pěti. Takže jsme všechny holky spolu. A ještě v pondělí jsme měli na oběd rajskou omáčku, v úterý svíčkovou, ve středu kuřecí řízek s bramborovým salátem, ve čtvrtek těstovinový salát a v pátek palačinky. A večer chodíme ven na procházku. Většinou jdeme do města. Večer je tady moc krásně. V sobotu přijedeme ve 3:00 hod. Moc se na vás těším. A zdravím vás. Jitka Šk K lní ro Dopis strejdovi – Martin Pavlík Hrubá Vrbka, 21.4.2015 Milý strejdo! Posílám Ti dopis, protože včera 20.4.2015 se mi stala jedna věc. Bylo to asi takhle, šel jsem do sklepa a viděl jsem moji starou foukačku, zkoušel jsem z ní střílet do krabice a tu se to stalo. Nabil jsem ji naslepo, foukl jsem a šipka se zasekla. Foukal jsem a foukal, ale šipka nic. Tak jsem potáhl a šipka se rozjela, ale byla opačně a zastavila se až o můj jazyk, zaryla se asi 3 až 7 mm hluboko. Tak jsem ji vytáhl a všechno dobře dopadlo. Už budu končit, ještě jednou Tě zdravím a všechny pozdravuj. Tak ahoj. Martin Dopis babičce – Erik Minařík Itálie, 5.6.2014 Milá babičko, posílám Ti dopis z Itálie. Dopis Ti posílám proto, že se mi po Tobě stýská. Autobusem jsme jeli 8 hodin, byla tam nuda, nemohl jsem usnout. Když jsme tam dojeli, tak jsme tam čekali 30 minut, než ten, co to tam vede, dovezl klíče a než to tam vyřídil. Potom jsme se rozdělili do skupin a pak jsme šli do pokojů a vybalovali jsme se asi 15 minut. Na druhý den jsme se šli koupat, byli jsme tam od 9:00 do 15:00 hod., a tak jsme tam byli každý den. Ve čtvrtek jsme šli do hospody dívat se na fotbal. V pátek jsme šli do lunaparku od 21:00 do 23:00 hod. a ještě jsme šli na pizzu. Byla moc dobrá. Velice se mi po Tobě stýská a doufám, že se brzy uvidíme. Ahoj Erik Dopis rodičům – Monika Hrbková Rovná, 29.8.2013 Milí rodičové, strašně se mi po vás stýská. Moc vás zdravím z tábora. Zatím se mi daří dobře. Kromě jídla je tu všechno super. Jídlo to tu opravdu kazí, buď uvaří něco, co mi nechutná, nebo uvaří jídlo, co mi chutná a úplně ho zkazí. Třeba včera nám udělali rajskou polévku. Oba dobře víte, jak ji miluji, ale tohle se jí podobalo jedině barvou a s chutí rajské polévky to nemělo nic společného! Celý den mi z ní bylo zle, a i když jsme se snažili tu ohavnou chuť zajíst sušenkami, tak mi stejně pořád zůstala na jazyku. Nakonec to žaludek nevydržel a poblila jsem se! Takže kdybych měla jídlo shrnout, tak to řeknu tak, jelikož jídlo z kuchyně se nedá jíst, živím se tu aspoň věcmi, které jste mi nabalili (sušenky, brambůrky, tyčinky,…). Jinak je to tu fajn, jsme rozdělení do čtyř skupin, které proti sobě soupeří. Každá skupina vlastní vedoucího, deník, vlajku, barvu, znak. Každý v týmu má svoje tričko (s barvou skupiny), šátek (s barvou skupiny). Naše skupina se jmenuje Oranžoví žraloci. Na chatce jsem s kamarádkou, s kterou jsem seděla v autobuse, je o rok starší. Taky s dvojčaty, která jsou o rok mladší. Každý den po obědě jde vždy jedna skupina jezdit na koni. Je to tu moc krásné a zábavné. Strašně se mi po vás stýská a už se těším, až vás zase všechny uvidím. Tak ahoj Monika Šk K lní ro Dopis dědečkovi – Adam Rob Japonsko, 28.7.2013 Milý dědečku! Posílám Ti pozdrav z Japonska. Moc se mi tu líbí, byli jsme se podívat v Tokiuna na sochu Budhy. Viděli jsme japonské akrobaty, v divadle jsme byli na opeře. Jsou tu divné záchody. Měli jsme k obědu nudle a potom jsme byli v muzeu podívat se na japonské samuraje. Také jsme pluli na lodi a viděli jsme chobotnice. Těšili jsme se na večeři, protože jsme měli suši. Ještě Ti posílám pozdrav a ahoj doma. Adam Dopis kamarádce – Agáta Minaříková Brno , 28.10.2014 Milá Alexandro ! Posílám Ti pozdrav z Brna. Posílám Ti tento dopis, protože dnes 28.10.2014 se mi narodil druhý bráška Pavlík. Tuto šťastnou zprávu jsem se dozvěděla před dvěma hodinami, když jsme byli s tetou, strejdou, babičkou, dědečkem, oběma bratránky a mým bráchou na hokejovém stadioně na veřejném bruslení. Když jsme se obouvali do bruslí, tak babičce volala mamka, že je na porodním sále v porodnici Kyjov. Byla jsem hodně napjatá a čekala jsem na zítřek, kdy se pojedeme na Pavlíka podívat. Zatímco se bráška klubal na svět, tak my jsme bruslili na stadioně. Po bruslení jsme se sbalili a odešli jsme zpátky k babičce se vyspat. Druhý den mi babička řekla, že jedeme do porodnice! Byla jsem moc zvědavá na malého. Potom jsme se sbalili a dali se na cestu do Kyjova. V Kyjově jsme se jako první rozutíkali na porodní oddělení. Našli jsme mamčin pokoj, potichu jsme zaťukali a vešli. Pavlík zrovna papal a byl tak krásný. Zeptala jsem se mamky, kolik váží a měří. Mamka mi odpověděla, že váží 4,15 kg a měří 55 cm. Potom jsme si ještě chvíli povídali a fotili si ho. No moc všechny pozdravuj, mějte se krásně a nezapomeň mi napsat. Tak ahoj Agáta Dopis tetě – Blanka Futáková Kuželov, 21.4.2015 Milá teto, posílám Ti pusu. Píšu Ti proto, že Ti chci říct, jak dopadly přijímačky (asi to ale víš, protože děda s Tebou telefonoval), ale já Ti to chci popsat sama. První jsme šli do auly gymnázia a tam jsme se zapisovali na papír, kdo už přišel. Potom, až jsme tam už všichni byli, nám paní ředitelka a dvě paní představili učitele, kteří s námi budou dělat přijímačky. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, já a Franta do jedné a Jarek do druhé. My jsme měli dva učitele a Jarek dvě učitelky (jedna na český jazyk a druhá na matematiku). Byli jsme ve kvintě a druhá skupina ve kvartě. Začali jsme o tři čtvrtě na devět a končili ve tři čtvrtě na deset (museli jsme na to mít přesně hodinu). Po matematice, na které jsme všichni ztroskotali, jsme měli dlouhou přestávku (nevím jak dlouho). Ano, málem bych zapomněla! Začali jsme už o půl, ale tu čtvrt hodinu nám učitel vysvětloval pravidla, rozdával sešity a zapisoval do seznamu. Stejné to bylo Šk K lní ro i u českého jazyka. Také jsme začali o tři čtvrtě na jedenáct a končili za hodinu. Pak jsme se sbalili a odešli domů. Výsledky byly až za týden ve středu. Ale teď už je po středě a výsledek je, že jsem 16., takže mě vzali! Jsem za to moc ráda. Těším se, až přijedete. S pozdravem Blanka Dopis strejdovi – František Kadubec Hrubá Vrbka, 1.6.2015 Milý strejdo! Posílám Ti pozdrav od nás z Hrubé Vrbky, protože jsme se už dlouho neviděli a byl bych rád, kdybychom se o prázdninách setkali. Od doby, co jsme se naposledy viděli, se událo hodně věcí. V listopadu jsem se rozhodl, že chci jít na gymnázium do Strážnice. Připravoval jsem se až do samotných přijímacích zkoušek. Na přijímacích zkouškách to probíhalo následovně: od půl osmé do čtvrt na devět byla prezentace a o půl deváté jsme začali psát matematiku a psali jsme ji do půl desáté. Poté následovala přestávka, která trvala půl hodiny. V deset hodin jsme začali psát český jazyk, který jsme psali taky hodinu. Na gymnázium jsem se dostal. Už končím, pozdravuj všechny. Franta Dopis sestřenici – Jaroslav Tichý Malá Vrbka, 21.4.2015 Milá Terko! Posílám Ti pozdrav z Malé Vrbky. Moc se nám po Tobě stýská. Doufám, že se máte všichni dobře. U nás se máme všichni dobře až na mě, protože jsem si zlomil ruku a zase ve škole. Všichni bychom byli rádi i babička s dědou, kdybys Ty i s Davídkem přijela do Malé Vrbky podívat se na nás. Také Ti moc děkujeme za gratulaci k přijetí na gymnázium. 26.4.2015 jsou závody v Kozojídkách naproti vašeho domu. Jedeme se tam podívat a také bychom se rádi podívali k vám. Takže doufám, že se brzy uvidíme a mějte se všichni dobře. S pozdravem Jarek Dopis tetě – Jakub Dolák Hrubá Vrbka, 29.8.2014 Milá teto! Chci se Tě zeptat, kdy můžu dojet na prázdniny. Chci dojet k Tobě a strýcovi na prázdniny, protože se strašně nudím. Chtěl bych s Tebou a se strýcem jezdit na kole do lesa k Janohradu na výlet. Ale taky si odpočinout od sourozenců aspoň na deset dní. A jet na bowling a taky na koupaliště, do zoo a taky s Káťou a Peťou do restaurace, ale na něco dobrého a kvalitního. A moc bych chtěl, abys přichystala pizzu a bábovku a řekni babičce, aby mi uvařila svíčkovou, protože ji mám rád. A ještě chci jít se strýcem na ryby. Moc Tě, tetičko, mám rád. Všechny pozdravuj Jakub Šk K lní ro Dopis tetě – Lukáš Kocák Tatry, 28.1.2014 Milá této! Zdravím Tě a posílám Ti dárek k narozeninám. Přeji Ti všechno nejlepší, hodně zdraví a spokojenosti. Snad se Ti bude dárek líbit. Máme se tu dobře, napíšu Ti, na čem jezdíme. Mamka, taťka a brácha jezdí na lyžích, já na snowboardu. Brácha spadl na skokánku, ale nic se mu nestalo. Poznal jsem tu čtyři kamarády – Pepu, Martina, Víťu a Jendu. Zažil jsem s nimi hodně dobrodružství. Tak ahoj, teto, ještě jednou Ti přeji všechno nej, nej, nej a pozdravuj všechny doma. Ahoj Lukáš Dopis babičce – Martin Martinek Kuželov, 28.7.2014 Milá babičko! Protože jsem Tě už dlouho neviděl, tak bych rád, kdybys k nám přijela. Zároveň bychom se domluvili, jak chceš slavit Tvé narozeniny. Už se na ně moc těším. Aspoň se sejdeme celá rodina. Už se moc těším na prázdniny, až bude pěkné počasí. Budu každý den venku s kamarády. Tak už budu končit, buď zdravá a potom nám dej vědět, kdy přijedeš. Ahoj a už se na Tebe těším. Martin Výuka přímé řeči ve 4. třídě Učíme se používat přímou řeč aneb krátká povídka dvou autorů Martina Važíka a Robina Pleši (píšící pod uměleckou zkratkou MARBIN) U Vítka doma V sobotu k Vítkovi přišli Robin a Martin. Robinovi náhle vyletěla hubka z rukou a rozbila Vítkovu vázu. Střepy vyletěly a Vít říká: „Nééé, moje váza! Co jsi to provedl, Robine?“ Když se váza rozbila, tak Aďa přišla k Vítkovi zjistit, co se stalo. Přinesla lopatku a smetáček. Martin říká Robinovi: „Robine, musíš koupit novou!“ Robin s Martinem šli koupit novou vázu. Cestou potkali paní učitelku, která venčila fenku Arvenu. Nakonec dal Robin u Vítka doma do nové vázy žlutý tulipán a potom Aďa dala do vázy kytici červených květů. Šk K lní ro Maminky měly svátek Motto: Maminky jsou všechny hodné, ale stejně zdá se mi, že je moje nejhodnější, ze všech, co jsou na zemi. U příležitosti Dne matek jsme se v literární výchově zamýšleli nad tím, jaké vlastnosti mají naše maminky, co se jim líbí, co rády dělají, jaké jsou jejich radosti a tajná přání… Takže všem maminkám patří veliké poděkování za jejich lásku a péči. „Milé maminky, bez vás by nám bylo na světě velmi smutno!“ … a jak vás vidí vaše děti? Natálie Pecnová Moje maminka má hnědozelené oči. Měla hnědé vlasy, ale přebarvila si je na fialovo. Nosí brýle a jmenuje se Petra Pecnová. Za svobodna se jmenovala Jurenová. Je hodná a fantastická. Je jí 30 let. Pracuje ve společnosti 2G, kde šije polštářky a matračky. Ráda se obléká do sportovního oblečení. Nosí černé botasky, které se jí moc líbí. Když je v práci, obléká si tričko s nápisem 2G. Na krku nosí náhrdelník ve tvaru srdce, který jí koupil táta. Mívá nalakované nehty. Umí moc dobře vařit. Má ráda květiny a voňavky. Miluje hnědou barvu. Také ráda kreslí. Její nejoblíbenější jídlo je bramborový salát. Ráda pije kávu a stará se o akvárium. Martin Važík Moje maminka je štíhlá, má hnědé vlasy a je šikovná. Hezky se obléká a má ráda fialovou barvu. Má ráda svoji rodinu. Její nejoblíbenější zvíře je kočka. Taky má ráda překvapení (např. ke Dni matek nebo na narozeniny). Jmenuje se Marie Važíková. Za svobodna se jmenovala Jurásková. Pracuje v domě s pečovatelskou službou, takže pečuje o seniory. Má českou národnost a za svobodna bydlela v Hroznové Lhotě, nyní bydlí v Kuželově. Ráda pomáhá lidem a stará se o ostatní. Monika Prášková Moje maminka se jmenuje Martina. Má oranžovočerveněrudé vlnité vlasy. Pod rameny je nosí ustřihlé. Má kulatý obličej, modré oči a téměř stálý úsměv na tváři. Je vyšší a pevnější postavy. Ráda nosí oblečení ve sportovním stylu. Její oblíbené barvy jsou: červená, černá a bílá. Doma ji často vidím v bílém pracovním oblečení. Pracuje totiž doma – má doma zubní laboratoř. V létě jezdí ráda na kole a v zimě ráda lyžuje. Ráda vaří a peče různé dobroty. Je velmi milá a hodná. Jezdí se mnou na výlety. Mám ji moc ráda. Tereza Hamalová Moje maminka má blonďaté vlasy po ramena. Má modré oči a hezké uši. Je moc štíhlá a vysoká. Je moc hezká. Jmenuje se Lidka Hamalová. Pracuje v mateřské škole a moc ji to baví. Vždy se obléká moc hezky. Většinou nosí rifle s nádherným trikem. Má ráda mého tátu, který se jmenuje Radek Hamala. A mého bratra Toma a samozřejmě mě. Má ráda modrou barvu. Je jí teprve 39 let. Moc hezky a ráda se usmívá. Má ráda všechny květiny a ráda se o ně stará. Šk K lní ro Zábavné hodiny češtiny Žáci 8. třídy vymýšleli formou prózy nebo poezie krátký text, ve kterém se vyskytne co nejvíce vzorů podstatných jmen. V malém zapadlém městě šlo vidět moře. V něm plula od malého ostrůvku ke břehu růže, která spadla jedné ženě. Ta stála na břehu u stavení. Za ním u radnice na náměstí pospíchal muž, který měl stroj na tisknutí kuřat. Když je tiskl, tak při tom byla slyšet nádherná píseň. Jednou, když šel pán z nedalekého hradu okopávat pole, tak narazil na lidskou kost, která zřejmě pocházela z období 2. světové války. Jakub Hrůza V jednom městě bydlel muž, byl to zároveň předseda i soudce. Ten pán měl ženu, která byla pořádná kost a bydlel s ní ve venkovském stavení s krásnými růžemi. Jezdili k moři, jedli kuře a zpívali si oblíbenou píseň. Je to příběh, který vygeneroval stroj na opraveném hradě. Marek Srubjan Na výletě u moře stála žena a muž, kteří zpívali píseň o hádce mezi předsedou a soudcem. U hradu, který byl prorostlý planými růžemi, poskakovalo kuře s malou kostí v zobáčku. A nežli mi můj orientační stroj vyhledá stavení, které hledám, podívám se do města a radši se zeptám přitažlivého pána s vypracovanými svaly, který stojí na náměstí u hradu se zpívající ženou a mužem. Miroslava Macková Pán nebo muž, to je jedno už. Na jídlo měli kuře, bylo čerstvé jako růže. Brzo na hrad pojedeme, se soudcem se zasmějeme. Předseda je velký muž, a neustále křičí kuš! Po kuřeti zbyde kost, a tak hurá pojďme na most! Vedle města je velké stavení, nachází se zde staré brnění. Žena si zde zpívá písně a má se neustále krásně. Pán si hraje na stroji, aspoň jako dítě nezlobí. Nikola Bajková Jeden muž bydlel blízko města, které se nacházelo u moře. Choval v malém stavení kuře. Rád chodil do hradu za krásnou ženou a při zpívání písně jí vždy dal růži. Na hradu ještě žil pán, který rád na stroji psal a soudce mu vše diktoval. Navštěvoval je i předseda přírodovědného kroužku, který rád sbíral zvířecí kosti. Byl to zvláštní hrad. Sylva Oláhová Šk K lní ro Je jedno město, v kterém pečou těsto. Kolem je moře a králíci se uložili v noře. V městě máme hrad, z kterého jde strach. V hradu sídlí pán, který spravuje starý rám. Zpívá si písně, když ničí plísně. Jeho žena si přinesla stroj a ušila na něm kroj. Žena s mužem u hradu, zpívali píseň o hladu. Kolemjdoucí pán, který nás nemá rád, dojedl grilované kuře a své ženě podal růže. U stavení na dvorku předseda a soudce se prali o manželku. Byla zde vyšitá růže a poranila si při tom kousek kůže. Doma máme rádi zvířátka, z nich hlavně kuřátka. Náš pejsek vyběhl s kostí, ten se nerad postí. Předseda a soudce mě potkali v knihovně, prý jsem to napsala až moc výchovně. Tereza Prášková Veronika Šilhavá V našem stavení u moře, jedli jsme k obědu kuře. Pozvali jsme k obědu, taky pana předsedu. Snědl toho vážně dost, po jeho porci zbyla jenom kost. Když dojedl, šel k ohrádce a chválil nám růži v zahrádce. Na druhý den nás pan soudce pozval do města do divadla, za to, že jsme mu dali domácí povidla. Hra byla o ženě, která žila na hradě, muž jí zpíval píseň v zahradě. Pán jí vynalezl stroj času, ale máma obdivovala jen pánovu krásu Kristýna Jurenová Čím bych chtěl být a proč? Úvaha „Čím bych chtěl být a proč?“ byla žákům 9. ročníku zadána na konci ledna těsně před podáním přihlášek na střední školy. Adam Prášek Výběr povolání jsem ještě neuzavřel, a když to vezmu kolem a kolem, tak mám na definitivní výběr povolání ještě dva roky. Hlásím se totiž na gymnázium, kde se až ve třetím ročníku vybírají volitelné předměty vzhledem k budoucímu povolání. Zajímavé je, že se víceméně vracím k tomu, čím jsem chtěl být kdysi dávno, rozhoduji se totiž mezi zubařem Šk K lní ro a architektem. Jsou to dvě velice odlišná odvětví a rozhodování je velmi těžké, naštěstí pro mě na to mám ještě nějaký čas. Zubař je člověk, jak název vypovídá, který se stará lidem o zuby. Dobré je, že když je živnostník, tak si vlastně může upravovat pracovní dobu atd. Záporem je, že domluvit se s některými lidmi může být složité. Náplní práce architekta je vlastně vytváření plánů pro různé stavby (domy, obchody mosty, atd.), může se např. specializovat na určité odvětví, ale opět se musí vyrovnat s tím, že bude někdy opakovaně vysvětlovat některým lidem, že tak to prostě nejde. Daniel Podzámský Já se pořád rozhoduji mezi dvěma povoláními. Jedno z nich je automechanik. Automechanikem bych chtěl být proto, protože mě auta fascinují a také se mi líbí. Moje nejoblíbenější auto je Porsche GT3, jeden z nejlepších výrobků této automobilky. Ovlivnil mě i bratranec, který se stal automechanikem, když jsem byl malý. Ukázal mi nejrůznější značky aut, od Škody až po Porsche. Druhé povolání jsou animace na PC. Před nedávnem jsem si stáhnul animační program zaměřený na Stick figurky. Taky mě baví postavy navrhovat, kreslit je, vymýšlet k nim zbraně a také jejich schopnosti. Ovlivnila mě hra, kterou mi doporučil kamarád. Když jsem si zadal její název na YouTube, vyhledalo mi to videa, kde navrhují postavy té hry. Hrozně mě vymýšlení postav a poté jejich realizování začalo bavit. Toto povolání (automechanik) obnáší učení nových věcí, které se týkají všech druhů aut. Počítačové programy se také mění. Postav do her je moc, a tak je těžké vymýšlet něco originálního. Filip Sťahel Vybral jsem si Střední odbornou školu v Uherském Hradišti. Je tam více učebních oborů s maturitou i bez, já jsem si vybral obor automechanik. Tento obor mě bude bavit a myslím si, že má větší budoucnost než zemědělský obor. Věřím, že pokud budu automechanik, dokážu opravit i zemědělské stroje, traktory, kombajny a příslušenství. Zemědělství mě baví víc, protože to není jenom o strojích, ale i o zvířatech (krávy, koně, …). Je to o sezónních pracích, kdy v zimě je práce nejmíň a v létě se pracuje do noci (žně, sena, …). Naopak mechanici pracují po celý rok snad stejným tempem, v dílně si zatopí, nejsou pořád na zimě a v létě je dílna příjemně chladná. Takovou dílnu má můj děda, kam chodím občas pomáhat. Snad se na tuto školu dostanu, hodně se mi líbily dílny, kde jsem se byl s rodiči podívat na Dnu otevřených dveří. Kluci tam pracují i na soustruzích, což je také zajímavé. Do této školy se těším, i když se mně s kamarády z Kuželova bude těžko loučit. Jan Prášek Hlásím se na střední školu v Brně, na obor technické lyceum, což je vlastně něco jako přírodovědně zaměřené gymnázium. Takže de facto můžu výběr svého oboru odložit. Přesto Šk K lní ro bych však chtěl studovat odvětví materiálová nebo nanomateriálová chemie, které se však studuje až na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že rád sleduji dokumenty, mě nejvíce ovlivnily právě tyto dokumenty. Dříve jsem chtěl být vším možným, ale nynější představu si držím už několik let. Co toto povolání obnáší, záleží na tom, zda bych byl v týmu, který má za úkol tyto materiály objevovat nebo je vyrábět. Samozřejmě bych radši pracoval ve vývoji, ale to s určitostí dnes říci nemohu. Vzhledem k tomu, že se tato odvětví vědy rychle vyvíjejí. Nelze také s určitostí říct, s čím přesně budu pracovat. Nejvíce bych chtěl pracovat na několika věcech jako jsou např. supravodiče, nanotrubice, různé druhy nanovláken a pancířů. Jan Maňák Na přihlášku jsem se rozhodl napsat dvě školy, obě na elektrikáře – silnoproud (v Hodoníně a v Kyjově). Rozhodl jsem se tak, protože vidím velkou budoucnost v elektrice a jejím využívání. V naší rodině, aspoň té užší části, máme jednoho elektrikáře, ale ten už půjde do důchodu a říkal, že mi bude radit. V dětství jsem chtěl být podnikatelem s koblihami a prodávat je ve velkém po celém světě, vím, že je to šílené. Elektrikář – silnoproud obnáší hodně věcí, které bych mohl dělat v budoucnu, např. testování elektrických rozvaděčů v tzv. rakvičce v Brně, přivádění elektrického proudu do nově postavených domů, ale dostanu také základní vzdělání pro slaboproud, takže můžu zapojovat obvody v domech, v panelácích a tak dále. Klady tohoto oboru jsou, jak už jsem napsal, že stále více lidí využívá čím dál víc elektrickou energii. A zápory na této profesi ani nevidím, snad jen to, že bych se mohl při práci, kdybych byl neopatrný, zranit nebo dokonce zabít. Kateřina Kadubcová Mým snem již od dětství je stát se policistkou. A proto jsem si také podala přihlášky na Střední policejní školy do Brna a Holešova. Vím, že je mi jenom 14 let, ale jsem rozhodnutá, že toto povolání je pro mě to pravé a chci ho dělat celý život. Policisté musí mít nejen dobrou fyzičku, ale také pevné nervy a potřebují se neustále vzdělávat kvůli častým změnám zákonů a zákonům novým. Chtěla bych se specializovat na kriminální obor, protože mě baví dedukovat různé varianty a pracovat jak v kanceláři, tak i v terénu. Vím, že cesta k mému cíli nebude lehká, ale jsem odhodlaná jít si za svým snem. Velkou podporou pro mě jsou mí rodiče a kamarádi, kteří mně vždy dodají sílu jít dál svou cestou. Kristýna Mlýnková Protože jsem žákyní 9. ročníku, nabízí se otázka, jakou střední školu si vyberu na další studium. Jsou dvě profese, které by mě bavily. Tou jednou je, že bych chtěla být paní učitelkou v mateřské škole. Ano, je to trochu bláznivé být celý život zavřená s malými dětmi a poslouchat, jak křičí, dožadují se pozornosti Šk K lní ro a snaží se nějakým způsobem na sebe upozornit. Ale člověk se musí dívat i na ty kladné vlastnosti tohoto povolání. A myslím si, že právě učitelka v mateřské škole má hodně těchto kladných vlastností. Například když vám dítě namaluje obrázek, usmívá se na vás a řekne, že je tu rád. A proč tam chci jít? Mám hodně ráda děti, jsou to takoví malinkatí čertíci. Také jsou hodně upřímné, takže vám na rovinu řeknou, jestli vás mají rádi. Jaká je ta druhá profese? Je to úplně něco jiného než paní učitelka. Moje druhá profese je policistka. Myslím, že tato profese by se mně také hodně líbila. A proč bych chtěla být policistkou? No policisté mají hlavně pomáhat a chránit a to si myslím, že je velmi záslužná činnost. A na druhou stranu se toho hodně naučíte. Od základů sebeobrany až po střílení z pistole, od cvičení psů až po jezdění v policejním autě. A hlavně policisté mají pak různé možnosti, například jít dělat ke kriminálce. A samozřejmě mají i dobrý plat. Jsem zvědavá, jaké povolání si nakonec vyberu. Lika Davydyuk Chtěla jsem být učitelkou ve školce, ale bohužel toto pololetí se mi moc nepovedly známky, takže nevím, jestli by mě na tu školu vzali a jestli to vůbec má smysl zkoušet. Mám moc ráda děti a myslím, že bych to docela dobře zvládala. Každý den se s nimi hrát a hlídat je by se mi moc líbilo, učit je novým věcem a hrám. Nevím přesně, jestli se tam na tu školu dostanu a jestli to vůbec zkusím. Ale byla bych moc ráda, kdybych se tam dostala a myslím, že bych byla velmi spokojená. Ale ještě se uvidí, jak to bude, třeba to bude dobré i na nějaké jiné škole. Martina Prachařová V tomto roce si musíme vybrat své budoucí povolání. Nejraději bych v budoucnu pracovala s dětmi. Mám ráda děti, jsou sice někdy zlobivé, ale hlavně přinášejí lidem radost. Ráda si s nimi hraji a vymýšlím různé aktivity. Tak jsem přemýšlela o pedagogické škole, bohužel jsem zjistila, že takové školy jsou daleko a musela bych být na internátu a navíc na takovou školu nemám známky. A tak jsem se rozhodla, že půjdu do Strážnice. Na design, ale oděvnictví mě taky baví. V dětství mě lákala i učitelka, ale to bych musela udělat maturitu a přijímačky na vysokou školu. Ale nejvíc mě baví tancování a zpívání, to by mě taky do budoucna hodně bavilo. Nebylo by špatné otevřít si své vlastní studio na tancování pro malé děti, asi bych se věnovala folklóru. Ale zase na druhou stranu je tady ještě to zpívání. Ano vím, jsem velice nerozhodný člověk, ale kdo ví, jak se věci budou vyvíjet za pár let. Martin Srubjan Přihlášku asi podám na obor mechanik – seřizovač CNC strojů do Uherského Hradiště a Uherského Brodu. Když udělám maturitu a budu mít slušné známky, tak bych to možná zkusil na vysokou školu, ale to ještě nevím, zatím to na studium na vysoké škole nevypadá. Třeba se trochu bouchnu do hlavy a začnu se pořádně učit. Toto povolání obnáší hodně zručnosti třeba na počítači s programy, na kterých se kreslí součástky a jiné věci. Taky bych Šk K lní ro měl umět pracovat na soustruhu a na frézce, to všechno by mě měli naučit na střední škole. Takové plus nebo minus na práci? Na to je těžké odpovědět z toho důvodu, protože nevím, na jakou pozici bych se dostal. Já si to představuju takhle: buď můžu sedět u počítače nebo můžu stát u CNC strojů a programovat nebo pracovat na soustruhu. To se ještě neví. Byl jsem na obou školách na Dnu otevřených dveří a moc se mi tam líbilo. Matěj Jakubíček Já podávám obě přihlášky na Střední průmyslovou školu chemickou v Brně. Obor, který jsem si vybral, je aplikovaná chemie a z něj vychází povolání analytický chemik. Vybral jsem si toto povolání proto, že mě baví matematika i chemie. V tomto vědním oboru se obě disciplíny prolínají. Jak se svět zdokonaluje, je čím dál víc všemožných továren a ve většině z nich je potřeba povolání analytický chemik. Tudíž je to téměř jisté zaměstnání s ne zrovna nejhorším platem. Nikola Jurenová Mé budoucí povolání by měl být masér nebo voják. Nejvíce mě zaujal voják z povolání, protože málo lidí se dostane na vojenskou školu v Moravské Třebové. Většina lidí neprojde přes vojenskou nemocnici, kde probíhá vyšetření celého těla. Byli jsme i na Dnu otevřených dveří, který se konal v lednu. Tam jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o tomto povolání a co se školou souvisí. Druhé povolání, které jsem si vybrala, by měl být rekondiční a sportovní masér v Rýmařově. Toto povolání mě zaujalo kvůli tomu, že mě baví masírovat a také jsem za to chválena. Pokud se dostanu na vojenskou školu, chtěla bych celé čtyři roky na sobě makat a podat nejlepší výkon a po maturitě odcestovat do zahraničí, nejlépe někam k moři a tam si zařídit vlastní salon. Líbilo by se mi také masírovat turisty na nějaké velké lodi. Milí čtenáři, přejeme vám všem, kteří čtete tyto řádky, krásné prázdniny plné sluníčka a pohody. Dětem, aby si prázdniny užívaly u vody, rodičům, aby si odpočinuli od každodenních příprav svých ratolestí na výuku, zaměstnancům školy, aby nabrali nové síly do dalšího školního roku a všem ostatním, aby si léto vychutnali naplno. A aby ten zbývající čas do prázdnin rychleji utíkal, připravili jsme pro vás ještě dvoustranu plnou zábavy. Vaše redakce Šk K lní ro Poznáš ve skrývačkách 7. třídy vyjmenovaná slova? Včera odpoledne běhalo u nedaleké lípy tele. Neobvyklé výstavy dračích hrníčků se konaly v daleké cizině. Jitka Malečíková Tyto pasy na zemi musely někomu vypadnout z kapes kabátu. František Gregor Nás se na to neptejte, my špatně vidíme. Na závodech dívky tak rychle běhaly, že jim nohy div neupadly. Vanesa Poláková Postavil by celý komín sám. Konečně nastal tak dlouho očekávaný nový rok. Kdyby strýc přišel dřív, počkal by mě na nádraží. Nový rok jsme slavili na horách. Denisa Petříková Slepý rád poslouchá vážnou hudbu. Roman Prachař Sousedky zajistily, že tam všichni půjdeme. Martina Strachotová Žaneto, pýr je velice škodlivý plevel. Dlouhé zlaté vlasy patřily dívce jménem Zlatovláska. Kéž by strýc byl malíř! Patrik Orsák Při závodě odpadly podkovy drahému koni. Hloupý chatař Josef nechal odemčenou chatu a odjel domů. Natalia Zelenková Písmenková omalovánka Šk K lní ro Matematické hrátky Zkusme doplnit místo otazníku obrázek tak, aby byla zadaná rovnice platná. Plocha obyčejného čtverce se dá složit i ze čtyř stejně v písmen. O jaké písmeno se jedná? Existuje i jiné než I. písmeno Nakreslit domeček jedním tahem už určitě všichni umíme. Co takhle zkusit nakreslit osmicípou hvězdu, bez křížení a zdvojování? Příjemnou prázdninovou zábavu a odpočinek Vám všem přeje Marcela Krajčová Šk K lní ro Ročník 5, číslo 2, školní rok 2014/2015 Na přípravě článků se podíleli všichni učitelé a žáci školy Výroba a tisk: ZŠ Kuželov Grafická úprava: Petra Horáčková Děkujeme za spolupráci: Ing. Pavel Gráf Počet výtisků: 95 kusů Šk K lní ro