Učební materiál - Metodika

Transkript

Zemědělství
a ochrana přírody
a životního
prostředí
Úhlava, o.p.s.
a kolektiv
Vážené kolegyně a vážení kolegové,
dovolte nám, abychom Vám v krátkosti představili nový výukový
program „Zemědělství a ochrana přírody a životního prostředí“,
který vznikl v rámci projektu Specializované environmentální programy pro střední školy Plzeňského kraje a na jehož vzniku se podílela obecně prospěšná společnost Úhlava ve spolupráci se Střední školou zemědělskou a potravinářskou v Klatovech.
Jsme si plně vědomi, že o problematice zemědělství vs. ochrana přírody a životního prostředí bylo již mnoho řečeno a mnoho
napsáno a že zájemce o tuto problematiku má v současné době
k dispozici celou řadu relevantních informací jak v publikacích, tak
i na webových stránkách. Naším cílem nebylo připravit komplexní
učebnici na toto téma, ale snažili jsme se pro Vás připravit ve spolupráci se zkušenými pedagogy Střední školy zemědělské a potravinářské v Klatovech praktickou pomůcku, která by byla návodem či inspirací pro Vaši přípravu a pro výuku studentů středních
zemědělských škol a učilišť oboru „ekologie a životní prostředí“.
Vzhledem k tomu, že ochrana přírody a životního prostředí je jedním z nosných témat, se kterým se seznamují studenti prakticky
na všech úrovních a typech škol, domníváme se, že tato pomůcka
pomůže i ostatním pedagogům při jejich práci.
Vzdělávací program je rozdělen do sedmi bloků s celkovou dotací
34 hodin teoretické a 16 hodin praktické výuky (cvičení). V kapitole „Časový harmonogram výuky“ naleznete přehled jednotlivých
témat s optimální dotací výukových hodin tak, aby studenti získali všeobecný přehled o ochraně životního prostředí s vazbami
na environmentálně udržitelné zemědělství. Každý tematický
blok je rozdělen na dvě části, a to na metodický list pro pedagoga a pracovní listy pro žáky. K jednotlivým tématům je uvedena
nejen základní charakteristika, ale vždy také popis vztahující se
k Plzeňskému kraji, zajímavosti, nápady a tipy na exkurze a výlety
k danému tématu.
Doufáme, že tento materiál bude pro Vás přínosem a bude Vám
nápomocen při Vaší práci.
Zpracování: Úhlava, o.p.s. ve spolupráci se Střední školou
zemědělskou a potravinářskou v Klatovech
Grafická úprava: Hana Lehmannová (hanja.eu)
Tisk: Dragon Press s.r.o.
© 2011 ENVIC, o.s.
3
Obsah
Ukázka ŠVP druhého ročníku předmětu
ochrana přírody a prostředí
4
Časový harmonogram výuky
5
Metodický list č. 1
Důvody ochrany přírody a její definice
Národní a mezinárodní ochrana přírody
6
Nástroje ochrany životního prostředí
10
Metodický list č. 3a
Životní prostředí a jeho složky – půda
12
Metodický list č. 3b
Životní prostředí a jeho složky – voda
19
Metodický list č. 3c
Životní prostředí a jeho složky – ovzduší
24
Vliv konvenčního zemědělství na krajinu
a životní prostředí
28
Ekologické zemědělství
32
Pozemkové úpravy a tvorba krajiny
40
Zemědělský půdní fond
42
Pro usnadnění orientace Vás budou
celým výukovým programem provázet
následující symboly
Klíč k poznání aneb Co je důležité vědět?
(klíčová slova, nosné informace)
Ukažme si... aneb Co by Vás mohlo zajímat?
(zajímavosti, tipy, nápady, návrhy...)
Téma pod lupou aneb Chcete se dozvědět víc?
(odkazy a literatura k tématu)
4
Ukázka ŠVP druhého ročníku předmětu
ochrana přírody a prostředí – OCP
Kód a název oboru
16-01-M/01, Ekologie a životní prostředí
Školní vzdělávací program, podle kterého učíte
Ochrana přírody a prostředí
Ročník: II.
Účel
Poskytnout žákům přehled učiva předmětu ochrana přírody a prostředí, ulehčit
jim přípravu a motivovat je k samostudiu i k plnění úkolů. Orientací výuky pak
motivovat žáky k využívání ICT při získávání informací a k využívání získaných
vědomostí a dovedností jak ve studiu, tak v praktickém životě.
Časový harmonogram
Výuka předmětu probíhá po celý školní rok. Jednotlivá témata kurzu jsou zpřístupňována postupně od září do června.
Časová dotace: 34 hodin
Vzdělávací cíl
Kurz má přispět žákům studijního oboru „ekologie a životní prostředí“ k osvojení
si a upevnění vědomostí a dovedností v předmětu, který je součástí bloku odborných maturitních předmětů.
Cílem kurzu je podporovat žáky v trpělivé, systematické a důsledné práci, na jejímž základě žáci:
•
•
•
•
poznají základní složky přírodního a životního prostředí
správně používají základní pojmy týkající se ochrany přírody a prostředí
pochopí podstatu a důsledky znečišťování a poškozování přírody a prostředí
naučí se rozlišovat souvislosti a jevy pozitivně či negativně ovlivňující životní
a přírodní prostředí
• aplikují získané vědomosti a dovednosti na obor vzdělávání • získají a prohloubí si kladný vztah k přírodě i k jejím jednotlivým prvkům
Pomůcky
Počítačové stanice s připojením na školní síť a s přístupem na internet, data-projektor, VHS, ukázky přírodnin, pracovní sešity.
Vyučovací metody/strategie a organizační řešení, postup
• frontální vyučování obohacené o vstupy různých externích odborníků formou
diskuse nebo semináře
• metoda výkladu nebo řízeného rozhovoru
• samostudium
• problémové vyučování
• ukázky přírodnin, obrazové materiály, videosnímky
• vyhledávání údajů na internetu • e-learningová forma výuky
• samostatná i skupinová práce na projektech
• výuka v terénu a odborné exkurze • samostatné referáty na zadaná témata a další aktivity
5
Časový harmonogram výuky
Tematický celek
1. Charakteristika ochrany přírody a životního
prostředí
celkem 34 hodin
Hodina
2
1
2
2. Nástroje ochrany životního prostředí
Tematický celek
6. Pozemkové úpravy a tvorba krajiny
Charakteristika, etapy a cíle
pozemkových úprav
7. Zemědělský půdní fond
Hodina
1
28
3
2
Charakteristika a skladba ZPF
29
Dobrovolné a právní nástroje
3
Zásady ochrany ZPF
30
Ekonomické, informační
a institucionální nástroje
4
Odnětí půdy ze ZPF
31
8. Opakování
3. Životní prostředí a jeho složky
15
Ohrožené složky životního
prostředí – půda
5–11
prostředí – voda
12–17
prostředí – ovzduší
18–19
4. Vliv konvenčního zemědělství na krajinu
2
3
Opakování tematických celků 1, 2
32
Opakování tematických celků 3, 4
33
Opakování tematických celků 5, 6,7
34
Praktická cvičení
17
20
Počátky a důvody ochrany přírody
a prostředí
2
Vývoj konvenčního zemědělství
Charakteristika a důsledky konvenčního
zemědělství
21
2
Ochrana pedosféry
2
Ochrana atmosféry
2
5. Vliv ekologického zemědělství na krajinu
6
Vznik a vývoj ekologického zemědělství
22
Ochrana hydrosféry
2
Zásady a cíle ekologického zemědělství
23
Ekologické zemědělství – rostlinná produkce
2
Charakteristika ekologického
zemědělství – rostlinná produkce
24
Ekologické zemědělství – živočišná produkce
2
Terénní cvičení – návštěva ekologické farmy
3
Charakteristika ekologického
zemědělství – živočišná produkce
25
Veterinární péče a řízení chovu v EZ
26
Ekologie a ekonomika
27
6
TÉMA: Důvody ochrany přírody a její definice / Národní a mezinárodní ochrana přírody
Cíl: Naučit žáky chápat historii, podstatu a mezinárodní vazby v ochraně přírody a životního prostředí
Základní pojmy: životní prostředí, nauka o životním prostředí, národní a mezinárodní úmluvy na ochranu životního prostředí
Doba trvání: 2 vyučovací hodiny
Co je to životní prostředí?
Na tuto otázku existuje řada odpovědí a definic. Zde jsou uvedeny nejznámější z nich.
• životní prostředí je ta „část světa, kterou organizmus používá, pozměňuje a které se musí i přizpůsobovat, aby nezahynul.“ (definice dynamická od norského profesora Wika, přijatá
na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967)
• systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek
materiálního světa, které jsou nebo mohou být s člověkem
ve stálé interakci (definice tbiliská přijatá na konferenci v Tbilisi v roce 1979)
• v legislativě České republiky §2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí je „Životní prostředí vše, co vytváří přirozené
podmínky existence organizmů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie.“
• životní prostředí je souhrn podmínek umožňujících existenci,
vývoj a reprodukci živých organizmů, je to vše, co v prostoru
organizmy obklopuje, co na ně působí a co organizmy naopak
svou existencí také ovlivňují
Proč?
Veškerá přírodní bohatství byla vytvořena bez zásahu člověka a každý člověk by měl mít právo je využívat.
Každá generace by měla svým potomkům zanechat stejnou
možnost poznávání přírody, jaká byla zanechána jim samým.
Trvale udržitelný rozvoj
Tři skupiny hlavních důvodů na otázku,
proč chránit životní prostředí
A) Biologické (ekologické) důvody
• potřeba biodiverzity
• v přírodě je nutná k ochraně funkcí krajiny a ekosystémů
• vyhubení již pouze jednoho klíčového druhu může představovat vážný problém
• dalším důvodem k ochraně druhů je potenciální možnost jejich lékařského využití
B) Estetické (rekreační) důvody
Nauka o životním prostředí
Nauka o životním prostředí je věda, která zkoumá základní mechanizmy působení člověka na společenstva i neživé složky
prostředí. Jedná se o multidisciplinární obor, který využívá základní poznatky z ekologie a dalších přírodovědných, technických
a sociologických oborů a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské
společnosti.
Zjednodušeně můžeme říci, že odpovídá na otázky co chránit,
jak chránit a proč chránit.
• přírodu je třeba chránit, protože je krásná a protože je
to místo, kde se lidé mohou odreagovat od stresu a civilizace
C) Etické (teologické) důvody
• pocházíme z přírody, a proto bychom ji měli chránit
• člověk, jakožto správce přírody, tvor obdařený schopnostmi přírodu vážně poškodit, by se měl spíše snažit
o její ochranu
Člověk přijímá přírodu z Boží ruky jako dar, za který také
převzal zodpovědnost. (Halík 2005)
Co?
Je potřeba chránit vše, co se nedokáže proti lidským zásahům chránit samo (vodu, vzduch, rostliny, živočichy, půdu
i přírodní útvary).
Historie ochrany přírody
Jak?
Počátky mezinárodní ochrany přírody a životního
prostředí
Pomocí právních norem a zákonů, ekonomických nástrojů
a vzdělávání, výchovy a osvěty.
Nejdůležitější je však vědomí a vůle každého občana
a jeho způsob života.
Historie ochrany přírody v různých zemích světa má rozličnou
délku trvání, ale velmi podobný charakter. Obvykle začíná u estetických a kulturních pohnutek romantického nazírání na svět
v období bouřlivého rozvoje průmyslu a projevuje se zájmem
o zvláštnosti, vzácnosti a nezvyklé přírodní objekty. Od 70. let
7
20. století se náhled na ochranu přírody postupně celosvětově
mění a z problému lokálního se stává problém globální.
Z ochrany konzervační (zákaz vstupu a hospodaření) se postupně mění na ochranu aktivní (řízené hospodaření, omezený vstup
za účelem výzkumu a poučení laické veřejnosti). Důvodem této
změny byl např. zánik lokalit četných orchidejí v lučních rezervacích, kdy po zamezení dosavadního hospodaření – kosení či
pastva (na němž byly orchideje závislé) – započala sukcese a orchideje zmizely.
Současná světová ochrana přírody vychází ze zásad vyhlášených
Mezinárodní unií pro ochranu přírody a přírodních zdrojů na XIV.
generálním shromáždění v roce 1978 (Ašchabad) v dokumentu
nazvaném Světová strategie ochrany přírody.
Historie ochrany v České republice
Teoretický podklad právní ochrany přírody se vytvářel již od středověku. V této době měla ochrana především důvody estetické,
historické a kulturní, ale dochází i k prvním vědeckým pokusům
o odůvodnění ochrany zejména krajiny a jejího vzhledu. První
právní akty se týkaly především majetku, který tehdy tvořily také
přírodní zdroje, včetně zvěře. Cílem zde byla právní ochrana proti
pytláctví, většinou se jednalo o nařízení k ochraně lesů a lesních
a vodních živočichů, lovených jako zvěř a ryby.
Na začátku 19. století se již objevují vědomé snahy osvícených
šlechticů o ochranu některých přírodních a krajinných prvků
a území. První chráněné oblasti na českém území zřídil v roce
1838 na svém panství Nové Hrady Jiří Augustin de Langueval
Buquoy, známém dnes jako národní přírodní rezervace Žofínský
prales a chráněné území Hojná voda.
Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR teprve začátkem 20. století se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1933 bylo
vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. Až v roce 1956 vznikla
první chráněná krajinná oblast Český ráj a v roce 1963 byl
zřízen první národní park na území České republiky – Krkonošský národní park. Zakladatelem moderní ochrany přírody
a krajiny v Československu byl přírodovědec a pedagog Rudolf Maximovič, od roku 1922 do roku 1948 první generální
konservátor ochrany přírody, tedy nejvyšší představitel státní
ochrany přírody.
Příklady ohrožených druhů našich orchidejí prstnatec májový,
vemeník dvoulistý. Foto: www.botanika.wendys.cz
Historie mezinárodní ochrany přírody
a životního prostředí
1819 Alexandr von Humboldt poprvé použil termín přírodní památka
1872 vyhlášen první národní park na světě (Yellowstone,
USA)
1907 ve Švédsku přijat zákon o ochraně přírody, vyhlášeno 9 národních parků
1948 vznik IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody
a přírodních zdrojů, vypracovává strategické dokumenty, např. červený seznam ohrožených druhů
1961 WWF – Světový fond na ochranu přírody – nevládní
nadace pro ochranu přírody
1992 konference OSN o životním prostředí (Rio de Janeiro), přijata Úmluva o biodiverzitě
Pro zajímavost…
„Ti, kdož by takovou všetečností naplněni byli, že by oheň
kladli nebo klásti kázali v lesích našich neb panských v jiných kterýžkoli v mezích království našeho českého, v dříví
nebo kořeny jejich, ohněm až do skonání páleni mají býti.“
(Zikmund Lucemburský, 1436, Dekret krále Zikmunda
o ochraně lovné zvěře v královských lesích)
V roce 1956 byl schválen první zákon o státní ochraně přírody
na území dnešní ČR, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Předmětem ochrany byly pouze chráněná území, chráněné
přírodní výtvory, památky a chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin, což se v 70. letech 20. století ukázalo jako
nedostačují (konzervační ochrana).
V roce 1992 byl přijat dosud platný zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny. Tato úprava již vychází ze zásad prevence, předběžné opatrnosti, udržitelného využívání přírodních
zdrojů, integrované ochrany atd. a doplňuje stávající konzervační
přístup k ochraně dochovaného přírodního prostředí aktivním
přístupem za účasti jak státu, tak soukromých osob i nevládních
ekologických sdružení.
Historie ochrany životního prostředí v ČR
13. stol. první snahy o ochranu přírody (zřizování obor
pro divokou zvěř)
1436
dekret krále Zikmunda o ochraně lovné zvěře
v královských lesích
1754
Císařský královský patent lesů a dříví
(Marie Terezie)
19. stol. vznik ochranářských spolků, zřizování prvních
rezervací
1838
vznik prvního chráněného území – Žofínský prales (hrabě Jiří Augustin de Langueval Buquoy)
1858
Boubínský prales (Jan Adam Schwarzenberg)
1918
státní ochrana přírody, vyhlášeno 15 přírodních
památek
8
1933
1955
1956
1956
1963
1991
1992
Silvestrovský výnos – Ministerstvo školství
a národní osvěty – první oficiální soupis přírodních památek
CHKO Český ráj – první CHKO v Čechách
CHKO Moravský kras – první CHKO na Moravě
první zákon o státní ochraně přírody
– č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody
Krkonošský národní park, 1. velkoplošné
chráněné území
NP Šumava – vyhlášen největší národní park
v ČR o rozloze 69 030 ha
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny
Mezinárodní instituce na ochranu přírody
Světový svaz ochrany přírody
(IUCN – World Conservation Union), 1948
Je nejvýznamnější a největší mezinárodní organizací pro ochranu přírody, která byla založena
v roce 1948 v závěru mezinárodní konference
o ochraně přírody, pořádané organizací UNESCO.
Prosazuje mezinárodní akce na ochranu přírodních
zdrojů a jejich racionální využití, vydává mimo jiné
i „Červené knihy ohrožených druhů rostlin a živočichů“.
Světový fond na ochranu přírody
(WWF – World Wide Fund for Nature), 1961
Mezinárodní nezisková organizace podporující
ochranu divoké přírody, která shromažďuje finanční prostředky na projekty ochrany přírody
po celém světě. Ve svém znaku má ohroženou
pandu velkou. Tento symbol byl zvolen pro logo
jako celosvětově známý ohrožený druh a také
z důvodu, že náklady na tisk černobílého loga
byly nižší.
Organizace Spojených národů pro výchovu,
vědu a kulturu (UNESCO), 1945
Mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů, založená v roce 1945 v Londýně.
UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je
přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké
a ostatní kulturní činnosti. Na základě Úmluvy se vytváří Seznam
světového dědictví (World Heritage List), do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnými univerzálními hodnotami.
ganizmů (zejména vodního ptactva) a krajinných
celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou
a rekreační hodnotou (mokřady mezinárodního
významu v ČR, např. šumavská rašeliniště, třeboňské rybníky…)
CITES
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin je
jedna z nejdůležitějších dohod chránících rostliny a živočichy na mezinárodní úrovni. Jejím smyslem je celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Bonnská úmluva
Cílem úmluvy je zajištění ochrany stěhovavých druhů volně žijících živočichů prostřednictvím koordinovaných národních aktivit a mezinárodní spolupráce. Úmluva se týká všech stěhovavých živočichů
obecně (např. drop velký).
Basilejská úmluva
Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů
přes hranice států a jejich zneškodňování představuje nejvýznamnější globální mezinárodně právní dokument upravující pohyb nebezpečných odpadů přes státní hranice za účelem jejich
zneškodňování i využívání.
Bernská úmluva
Cílem Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry
a přírodních stanovišť je chránit planě rostoucí
rostliny a volně žijící živočichy a jejich přírodní
stanoviště, prosazovat spolupráci mezi státy při ochraně přírody a klást zvláštní důraz
na ochranu ohrožených a zranitelných druhů, a to včetně stěhovavých druhů (např. střevíčník pantoflíček, koniklec otevřený,
vydra říční, čáp bílý…).
Úmluva biologické rozmanitosti
Jedná se o mezinárodní klíčový dokument v ochraně biologické rozmanitosti, jehož cílem je ochrana biologické rozmanitosti, udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a rovnocenné
rozdělování přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů
organizmů. Bývá často označována jako klíčový dokument udržitelného rozvoje.
Aarhuská úmluva
Vybrané mezinárodní úmluvy
na ochranu přírody
Ramsarská úmluva
Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů
jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických or-
Aarhuská úmluva usiluje o zlepšení informovanosti veřejnosti
o stavu životního prostředí a jeho dopadu na lidské zdraví. Dle
Aarhuské úmluvy má každý právo takové informace získat.
9
Ramsarská úmluva
Ochrana mokřadů
CITES
Regulace mezinárodního
obchodu s ohroženými
druhy živočichů a rostlin
Bonnská úmluva
Ochrana stěhovavých druhů
volně žijících živočichů
Basilejská úmluva
Kontrola pohybu
nebezpečných odpadů
Bernská úmluva
Ochrana evropské fauny
a flóry a přírodních stanovišť
Úmluva biologické
rozmanitosti
Ochrana biologické
rozmanitosti
Aarhuská úmluva
Informovanost veřejnosti
o stavu životního prostředí
Natura 2000
Soustava chráněných území
evropského významu
Plzeňský kraj má velice rozmanitý a svérázný krajinný ráz, který
si uchovává svůj půvab a hodnoty jak přírodní, tak i kulturní. Velkou část území kraje zaujímají chráněné krajinné oblasti.
Na území kraje se z velkoplošných zvláště chráněných území
nachází Národní park Šumava (vyhlášen 20. 3. 1991), CHKO
Šumava, CHKO Český les, CHKO Slavkovský les a CHKO Křivoklátsko. V kraji bylo v roce 2009 evidováno 182 maloplošných
zvláště chráněných území o celkové rozloze 8 905 ha – konkrétně 6 národních přírodních rezervací (NPR), 5 národních
přírodních památek (NPP), 88 přírodních rezervací (PR) a 83
přírodních památek (PP).
↑ Rak kamenáč
↖ Hořeček český
← Sleziník nepravý
Natura 2000
Natura 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle
jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit
ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť,
které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené,
vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody:
a) 409/EHS/79 o ochraně volně žijících ptáků
b) 43/EHS/92 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
Směrnice zakotvují základní principy ochrany a ve svých přílohách
vyjmenovávají, pro které druhy ptáků, rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality soustavy Natura 2000 vymezeny.
NATURA 2000 v Plzeňském kraji
V Plzeňském kraji jsou vyhlášeny 2 ptačí oblasti (PO) Šumava,
Křivoklátsko a 61 evropsky významných lokalit (EVL).
Na Křivoklátsku jsou předmětem ochrany např. kulíšek nejmenší, ledňáček říční, lejsek malý, včelojed lesní, výr velký, žluna
šedá, na Šumavě např. čáp černý, datel černý, datlík tříprstý,
jeřábek lesní, tetřev hlušec, tetřívek obecný.
Předmětem ochrany v EVL jsou např. hořeček český (pastviště
U Fínů, Pohorsko, Vlkonice), rak kamenáč (Bradava, Mešenský
potok, Přešínský potok…), čolek velký (Boječnice, Darmyšl pískovna, Kakejcov, Pocinovice).
Informace a zdroje k tématu
www.mzp.cz | Ministerstvo životního prostředí
www.cenia.cz | Česká informační agentura životního
prostředí
www.ochranaprirody.cz | Agentura ochrany přírody
a krajiny ČR
www.nature.cz/natura2000-design3/hp.php | NATURA
2000 oficiální stránky
www.priroda.cz | Informační, komunikační, vzdělávací
portál především o české přírodě
www.chm.nature.cz | Informační systém Úmluvy
o biologické rozmanitosti
www.ucastverejnosti.cz/ | Oficiální stránka Aarhuské
úmluvy v České republice
www.iucn.org | Světový svaz ochrany přírody (anglicky)
www.wikipedia.cz | Wikipedie
www.enviwiki.cz | EnviWiki
Literatura
Česká republika a mezinárodní smlouvy v ochraně přírody,
Ministerstvo životního prostředí, 2006.
M. Slábová. Ochrana a tvorba životního prostředí, České
Budějovice, 2006.
M. Braniš. Základy ekologie a ochrany životního
prostředí, třetí vydání, 2004.
10
TÉMA: Nástroje ochrany životního prostředí
Cíl: Seznámit žáky s prostředky a metodami, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí
Základní pojmy: Dobrovolné nástroje, právní nástroje, ekonomické nástroje, informační nástroje, institucionální nástroje
Nástroje ochrany ŽP můžeme definovat jako určité mechanizmy
či způsoby řízení přístupů a chování, které mají zvrátit případný nepříznivý vývoj životního prostředí a naopak podpořit vývoj
pozitivní. Nástroje environmentální ochrany obvykle vytváří stát
v rámci své politiky ochrany životního prostředí.
Mezi nejběžněji využívané nástroje environmentální ochrany patří nástroje právní a ekonomické, stále větší důležitosti v současné době nabývají také nástroje dobrovolné a informační neboli
osvětové.
•
•
•
•
•
dobrovolné nástroje
právní nástroje
ekonomické nástroje
informační nástroje
institucionální nástroje
Dobrovolné nástroje
Jedná se o nástroje, které jsou nad rámec požadavků platných
legislativních norem a subjekty je zavádějí na základě svého
svobodného (dobrovolného) rozhodnutí. Důvodem je především
fakt, že podniky chtějí naplňovat opatření směřující k ochraně životního prostředí mj. proto, že tyto kroky jsou pozitivně reflektovány spotřebiteli a stávají se nástrojem konkurenceschopnosti.
Mezi nejběžněji používané dobrovolné nástroje patří environmentální značení (ekologicky šetrný výrobek a služba…), systémy environmentálního řízení, čistší produkce, hodnocení životního cyklu výrobku (LCA) nebo ekodesign.
Dobrovolné nástroje
•
•
•
•
•
•
environmentální značení
systémy environmentálního řízení
čistší produkce
ekodesign
dobrovolné dohody
zelené nakupování
Environmentální značení
Ekoznačení (ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější
nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich
Loga ekoznačení České republiky a Evropské unie
kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Takové výrobky
nebo služby lze poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky. Věrohodnost ekoznaček je
garantována Ministerstvem životního prostředí.
Systémy environmentálního řízení
(EMAS a norma ISO 14001)
EMAS představuje aktivní přístup podniku
ke sledování, řízení a postupnému snižování
dopadů činností organizace na životní prostředí. Je určen pro organizace provozující činnost
v soukromé sféře i pro organizace státní a veřejné správy. Byl zřízen Evropskou unií za účelem
zjišťování a sledování vlivu činností organizací
na životní prostředí a zveřejňování informací
formou jednotlivých environmentálních prohlášení (prohlášení
k životnímu prostředí).
Čistší produkce
Zaměřuje se na hledání příčin vzniku environmentálních zátěží
ve výrobním procesu a následně způsobu, jak tyto příčiny odstranit. Hlavní význam této strategie spočívá v tom, že se jedná
o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby či poskytování služeb na životní prostředí.
Hodnocení životního cyklu výrobku (LCA)
Pod zkratkou LCA (Life Cycle Assessment) se skrývá analýza životního cyklu výrobku. Tímto postupem se zjišťuje vliv výrobku
na životní prostředí ve všech fázích jeho životního cyklu.
Ekodesign
Navrhování výrobků takovým způsobem, aby jejich dopad na životní prostředí byl co nejmenší.
11
Právní nástroje
Jedná se o nástroje environmentální politiky opírající se o soubor
právních norem, stanovících obecná pravidla chování ve formě
příkazů, zákazů nebo povolení, jimiž jsou subjekty práva vázány
a jsou povinny je při svém konání dodržovat.
• jsou nejdůležitější a nejúčinnější nástroje ochrany životního
prostředí
• jejich používání je povinné
• jedná se o zákonné normy
Mezi právní nástroje patří povolení a souhlasy úřadů k činnostem ohrožujícím životní prostředí včetně rozhodnutí vyplývajících
z posouzení vlivu připravovaných projektů na životní prostředí,
limity na vypouštění znečištění a technologické či výrobní standardy a normy.
Posuzování vlivů na životní prostředí – EIA
Je to jeden z nejkomplexnějších nástrojů prevence (předcházení) poškozování životního prostředí a je založen
na zkoumání a posuzování možného působení připravovaných projektů na ŽP.
Projekty posuzované v procesu EIA jsou například přehrady a rybníky, komunikace, továrny, elektrárny, ale i úpravy vodních toků, těžba nerostných surovin, odlesňování
apod.
• proces EIA probíhá vždy před povolením záměrů
• umožňuje zapojení veřejnosti
• účelem procesu je zjistit, zda jsou negativní vlivy zamýšleného záměru společensky přijatelné
• pokud převáží negativní vlivy na přírodu, lidské zdraví
nebo hodnotu krajiny nad ekonomickým či jiným přínosem konkrétního projektu, žádný úřad by pro takový projekt neměl vydat povolení
• v ČR upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
Ekonomické nástroje
Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí jsou jedním
z významných nástrojů zakotvených ve Státní politice životního prostředí. Jejich základním účelem je buď ovlivňování chování regulovaného subjektu, nebo zajištění finančních prostředků
k provádění opatření na ochranu životního prostředí. Při jejich
uplatňování nejsou používány žádné přímé zákazy či omezení,
dochází pouze k povzbuzování či odrazování subjektů od určitého chování.
Příklady ekonomických nástrojů
• Poplatky – za znečišťování životního prostředí, za využívání přírodních zdrojů, uživatelské poplatky
• Daně – daně k ochraně životního prostředí, místní daně
• Daňové úlevy – v rámci spotřebních daní, v rámci
DPH…
• Sankční platby – pokuty…
• Finanční podpory – dotace, granty, zvýhodněné půjčky…
• Úlevy – podmíněný odklad v placení poplatků…
• Obchodovatelná emisní povolení
• Environmentální pojištění
Informační nástroje
Cílem těchto nástrojů je informovat o životním prostředí i širokou veřejnost, aby se mohla aktivně zapojit do ochrany životního
prostředí a zabránit jeho zhoršování.
Hlavní informační nástroje
• www – webové stránky Ministerstva životního prostředí – www.mzp.cz
• CENIA – Česká informační agentura životního prostředí
– www.cenia.cz
• metainformační systém a mapový server – na mapovém serveru jsou nejrůznější druhy map, například
mapy geografické, hydrografické, historické, topografické, mapy chráněných území, lokalit Natura 2000,
oblastí znečištění a další
• média – tisk, rozhlas a televize
• elektronické časopisy
• environmentální výchova a osvěta
Institucionální nástroje
V České republice se otázkami ŽP a udržitelného rozvoje zabývá
řada vládních, nevládních, vědeckých a jiných institucí. Mezi ně
patří především tyto:
• Ministerstvo životního prostředí ČR – nejvyšší orgán
státní správy pro životní prostředí. Plní své funkce prostřednictvím specializovaných útvarů, územních pracovišť a výzkumných ústavů
• Ostatní ministerstva – např. ministerstvo zemědělství,
dopravy a spojů…
• Ústřední orgány státní správy – Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Státní úřad pro
jadernou bezpečnost, Energetický regulační úřad
• Orgány regionální (kraje) a místní samosprávy (obce)
• Specializované správní úřady s celostátní působností
– Česká inspekce životního prostředí
• Výzkumné ústavy a akademická obec
• Neziskové organizace a další – např. STUŽ
V Plzeňském kraji v roce 2009 bylo vynaloženo přibližně pět miliard na investiční a neinvestiční náklady na ochranu životního
prostředí. Největší podíl neinvestičních nákladů, tj. 1,3 miliardy
byl vložen do opatření na nakládání s odpady, z investic byly podpořeny nejvíce projekty na ochranu ovzduší a klimatu.
12
Metodický list č. 2 / Metodický list č. 3a
Nástroje ochrany životního prostředí / Životní prostředí a jeho složky – půda
tis. Kč
6
2004
2010
5
4
Investice na ochranu životního prostředí podle místa investice
na jednoho obyvatele. Zdroj: Český statistický úřad
3
2
Moravskoslezský
Zlínský
Olomoucký
Jihomoravský
Vysočina
Pardubický
Královéhradecký
Liberecký
Ústecký
Karlovarský
Plzeňský
Jihočeský
Středočeský
0
Hlavní m. Praha
1
www.eco-label.com/Czech | Katalog evropské ekoznačky
www.cenia.cz | část Nástroje ochrany ŽP
www.stuz.cz | Společnost pro trvale udržitelný rozvoj
TÉMA: Životní prostředí a jeho složky – půda
Cíl: Seznámit žáky s půdou jako živým organizmem a odpovědět jim na otázku, proč je důležité půdu chránit
Základní pojmy: Složení a vlastnosti půdy, půdní druhy, půdotvorné faktory, půdní horizonty, degradace půdy, ochrana půdy
Doba trvání: 7 vyučovacích hodin
Životní prostředí a jeho složky
Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou nebo mohou být
s uvažovaným objektem ve stálé interakci a vytváří přirozené
podmínky existence organizmů, včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje.
Neživé (anorganické) složky
•
•
•
•
půda (pedosféra)
voda (hydrosféra)
ovzduší (atmosféra)
horninové podloží (litosféra)
Živé (organické) složky
• organizmy (biosféra, biocenóza)
Půda (pedosféra)
Půda je složitý systém vzájemně propojených živých
a neživých složek a je od pradávna základním výrobním
prostředkem v oblasti zemědělství.
Jedná se o:
• svrchní vrstvu zemské kůry prostoupenou vodou, vzduchem
a organizmy
• dynamický, stále se vyvíjející živý systém
• produkt přeměn mineralogických a organických substancí
• morfologicky organizované médium, poskytující přírodní prostředí rostlinám, živočichům a člověku
13
Složení půdy
Půda je disperzní systém pevné, kapalné a plynné fáze. Pedosféra je soubor všech půd na rozhraní litosféry, atmosféry, hydrosféry a biosféry.
Organická pevná složka půdy
Pro vznik půd mají stěžejní význam organické látky, které vytváří humus. Právě organická složka odlišuje půdu
od neživé zvětraliny. Vzniká především z těl vyšších rostlin.
Procentuální zastoupení jednotlivých složek:
Pevná fáze 50 %
• minerální podíl (cca 55 %) – vzniká chemickým, fyzikálním a biologickým zvětráváním
• organický podíl (45–50 %)
a)živá organická hmota (edafon) – půdní organizmy
a mikroorganizmy
b)odumřelá organická hmota (humus) – odumřelá,
částečně rozložená organická hmota rostlinného
i živočišného původu
Kapalná fáze 20–30 %
• půdní voda
Plynná fáze 25–30 %
• půdní vzduch má vyšší obsah CO2 a nižší obsah O2 než
atmosféra
• zdroje CO2: dýchání kořenů a rozkladné procesy
• úbytek O2: dýchání kořenů, chemické a biochemické reakce
Organická živá složka
Živou složku půdy nazýváme edafon. Edafon zahrnuje bakterie,
aktinomycety, houby, fytoedafon (sinice, řasy a lišejníky) a zooedafon.
Půdu jako složitý systém studuje vědní obor pedologie, tzv. nauka o půdě.
Pedologie se zabývá:
• vznikem půd
• charakteristikou jejich vlastností
• klasifikačním systémem půd
• rozšířením půdních jednotek na zemském povrchu
• hospodářským využitím půd
Plocha půdy
Množství půdy na Zemi je dáno plochou pevniny. Z celkové plochy povrchu Země připadá na souše 29 %, tj. 148 mil. km2, zemědělská půda činí přibližně 45 mil. km2.
Bilance půdy v ČR
Celková výměra
Zemědělská půda
Nezemědělská půda
7 886 000 ha
4 239 000 ha
3 647 000 ha
Víte, že…
• od roku 1927 ubylo z ČR celkem 851 tis. ha zem. půdy
• každý den v České republice zmizí cca 15 ha zem. půdy
• zastavěná plocha ČR se rovná velikosti Nizozemí
Vlastnosti půdy
Většina organizmů, které půda hostí, je specializovaná na určitý
typ půdy, a proto i drobné pozměnění vlastností půdy (pH, struktura…) může vést k vymizení určitého druhu v dané lokalitě.
„A jako sebeúrodnější půda nemůže být plodná bez obdělávání,
tak ani duše nenese plody bez učení.“ Marcus Tullius Cicero
Barva
Barva půdy nebo spíše jednotlivých půdních horizontů se odvozuje od matečné horniny, většinou je však závislá na půdotvorných procesech.
Anorganická pevná složka (minerální podíl)
Pevná minerální složka půdy vzniká zvětráváním hornin litosféry. Obecně můžeme říci, že rozpadem matečné horniny vznikají
tzv. primární minerály (křemičitany, uhličitany, sírany…), které
jsou dále přeměňovány na minerály sekundární (především jílové minerály). Jílové minerály mají klíčový význam pro zadržování
vody v půdě.
•
•
•
•
hnědočerná nebo černá barva – dostatek humusu
načervenalé zbarvení – přítomnosti oxidů Fe nebo Al
bílá barva – přítomnost solí
světlá barva – vyplavení barevných minerálů a humusu
vodou
14
Zrnitost (textura)
Podle velikosti částic se rozdělují tři základní skupiny zrnitostních frakcí – jíl, prach a písek. Podle jejich vzájemného poměru
se určuje textura půd. Na základě textury půd se rozlišují tzv.
půdní druhy.
Půdní druhy
Obsah
jílu v %
Typy půdních struktur
•
•
•
•
sypká (elementární)
koherentní
agregátová
segregátová
Půdní reakce
Půda lehká
snadno
obdělávatelná,
vzdušná, dobře
propouští vodu,
obsahuje málo jílu
a humusu
písčitá
hlinitopísčitá
10–20
Půda střední
nejúrodnější
písčitohlinitá
20–30
pH
reakce
hlinitá
30–45
< 4,5
velmi silně kyselá
jílovitohlinitá
45–60
4,1–4,5
silně kyselá
jílovitá
60–75
4,6–5,2
kyselá
jíl
45–60
5,3–6,4
slabě kyselá
6,5 – 7,4
neutrální
7,5–8,3
zásaditá
> 8,4
silně zásaditá
Půda těžká
špatně
obdělávatelná, váže
vodu, obsahuje
málo vzduchu
0–10
Půdní koloidy
• jemné částice s rozměry < 0,00 001 mm
• minerální a organické částice, které ovlivňují sorpční
schopnost půdy
Sorpční schopnost
Schopnost půdy vázat ionty vápníku, hořčíku, draslíku, sodíku a živiny N, C, H, O na své povrchy.
Zrnitostní frakce
• jíl
< 0,002 mm
• prach 0,002–0,02 mm
• písek 0,02–2,0 mm
Zrnitost půdy má vliv na vsak vody (infiltraci), schopnost vázat
živiny a vodu, provzdušnění půdy a obrobitelnost půdy.
Nejvhodnějším půdním druhem pro růst rostlin a zemědělské účely je půda hlinitá (40 % písku, 40 % prachu a 20 %
jílu), která umí nejlépe hospodařit s vodou.
Struktura půdy
Půdní struktura vyjadřuje způsob, jakým se jednotlivé částice
stmelují do větších agregátů. Stmelení půdních částic může být
provedeno jílovitými minerály, sloučeninami Fe a Al, humusem,
atd.
Reakce půdy patří mezi nejvýznamnější charakteristiky půdy.
Na tom, je-li půda kyselá, neutrální nebo zásaditá, závisí např.
skladba a aktivita mikroorganizmů, rozpustnost sloučenin či
struktura půdy. Půdní reakce je dána přítomností a aktivitou vodíkových iontů. V České republice převažuje půdní reakce slabě
kyselá až kyselá.
Vznik půdy
Půdy vznikají ze zvětralin svrchní části zemské kůry, produktů
metabolizmu různých organizmů (žijících v půdě i na jejím povrchu), zbytků jejich mrtvých těl a produktů jejich rozkladu. Stavba
a složení půd jsou závislé na charakteru a intenzitě tzv. půdotvorných činitelů.
Jako půdotvorné činitele označujeme faktory, které se více nebo
méně podílí na vzniku půd.
Půdotvorné faktory
Půdotvorné faktory
•
•
•
•
•
•
•
půdotvorný substrát
klima
činnost organizmů
činnost člověka
podzemní voda
reliéf terénu
čas
* reliéf a čas bývají někdy označovány jako podmínky
půdotvorného procesu
15
Matečná hornina (půdotvorný substrát)
Půdotvorný substrát je výchozí materiál, ze kterého půda vzniká.
Je předmětem přeměn probíhajících v půdě a výrazně ovlivňuje
proces vznikání půdy především svou skladbou, zrnitostí a chemickými vlastnostmi.
Dále jsou uvedeny základní skupiny půdotvorných procesů:
Akumulační procesy
• obohacování půdy o nový minerální nebo organický materiál
Klima (teplota, množství a rozvržení srážek…)
Erozní procesy
Klima ovlivňuje průběh zvětrávání i pedogeneze. Působí přímo
(teplotou, množstvím srážek a výparem) a nepřímo (ovlivňuje biotu – zejména vegetační kryt).
• destrukce svrchních částí půdy erozí (vodní, větrnou či ledovcovou)
• vyluhování (odnos chemických sloučenin mimo půdní těleso)
Činnost organizmů
Translokační procesy
Biologický faktor působí především prostřednictvím vegetace,
která je spolu s edafonem hlavním dodavatelem organického
materiálu, sloužícího k tvorbě humusu.
• přesouvání látek v rámci půdy z jednoho horizontu do druhého
Společně působící translokační procesy
Činnost člověka
• příznivá – zvyšuje hloubku humózní vrstvy a podílí se na zlepšování fyzikálních, fyzikálně chemických a biologických vlastností půd
• nepříznivá – kontaminuje půdu cizorodými látkami, vystavuje půdu účinkům eroze, kultivační činností způsobuje úbytek
humusu
Podzemní voda
Podzemní voda spolu s povrchovou vodou ovlivňuje celkové vláhové faktory v půdě. Vysoká vlhkost zpomaluje rozklad organických látek a podporuje jejich hromadění (tvorba slatin a rašelin).
Při kolísání hladiny podzemní vody se vylučují koloidy v různé
hloubce pod povrchem v podobě glejového horizontu.
Reliéf terénu
Pro vývoj půd mají kromě absolutní nadmořské výšky, která ovlivňuje především klimatické poměry, stěžejní význam orientace reliéfu a sklon svahů.
• eluviace (ochuzování) – je proces, při kterém dochází k přemisťování půdních složek (ve formě roztoků) do spodiny, vzniká E horizont
• iluviace – obohacování půdních profilů jílem, minerálními a organickými látkami, vzniká B horizont
Eluviace
Vyplavování, ochuzování o některé látky, přemisťování
do nižších částí v důsledku prosakující vody
•
•
•
•
•
vyluhování – posun rozpustných solí
degradace – posun CaCO3
podzolizace – posun sloučenin Fe a Al
ilimerizace – posun jílu
slancování – vymývání solí z povrchových vrstev a jejich akumulace ve spodině
Iluviace
Opak eluviace, obohacování půdních profilů jílem, minerálními a organickými látkami
Čas (doba uplatnění půdotvorných pochodů)
Transformační procesy
Vývoj půdy je poměrně pomalý a je závislý na ostatních půdotvorných činitelích a faktorech. Působením času klesá vliv substrátu a uplatňují se více ostatní půdotvorní činitelé, kteří vtiskávají půdě typické vlastnosti, které jsou v souladu s okolním
prostředím.
• zvětrávání – primární minerály se mění na sekundární
• humifikace – mikrobiální a chemické procesy, při kterých se
mění organické zbytky v humus, je základním půdotvorným
procesem, který podmiňuje vznik půdy
Půdotvorné procesy
Půdotvorný proces je souhrn rozmanitých fyzikálních, chemických a biologických procesů probíhajících v půdách a podmiňujících příslušné složení a vlastnosti půdní hmoty.
Základní půdní horizonty a typy půd
U většiny půd nacházíme vyvinuté půdní horizonty – horizontální „vrstvy“, které se liší strukturou a texturou,
chemickými vlastnostmi a obsahem organických složek.
Jednotlivé půdní horizonty obvykle vznikají jedním z pedogenetických procesů. Soubor půdních horizontů na svislém řezu půdou se nazývá půdní profil.
16
Oi
Svrchní organický horizont
• nakypřené zbytky listů a organické hmoty
Oa
Spodní organický horizont
• rozložená organická hmota
A
Humusový horizont
• černě zbarvený horizont promísených minerálních částic a organické hmoty,
vysoká organická hmota
E
Eluviální horizont
• světle zbarvený horizont ochuzovaný o nejrůznější látky prosakující srážkovou vodou – mezi odnášené látky patří humus, jíl, oxidy Fe a Al
B
Iluviální horizont
• hnědý až načervenalý horizont obohacený o látky vymyté z horizontu E
C
Zvětralá matečná hornina (regolith)
Matečná hornina
Ukázka půdního horizontu. Zdroj:
Evropský atlas půdní biodiverzity
Jednotlivé vrstvy půdního horizontu. Zdroj: Strahler a Strahler, 2003
Vodní a větrná eroze
Půdní typy
Půdní typ je pedologickou taxonomickou jednotkou, charakterizující půdu podle jejího vzniku (matečná hornina, podnebí, nadmořská výška, atd.). Jedná se o skupinu půd, které mají podobnou texturu, strukturu a půdní horizont.
(cm)
0
černozem
na spraši
kambizem
podzol
hnědozem
glej
Eroze je nejčastější příčina snížení kvality půdy. Jedná se
o proces, při kterém se uvolňují částice půdy a silou větru
či vody jsou přesouvány. Je to přirozený jev, který umožňuje vznik půdy, ovšem činností člověka se zintenzivnil natolik, že půdu ohrožuje.
Víte že…
50
100
150
Schematizované profily hlavních půdních typů na území České
republiky. Zdroj: Prof. Jan Petránek, RNDr. Jaroslav Synek
Degradace a ochrana půdy
Stejně jako ostatní složky životního prostředí, i půdní
systémy bývají ohroženy znečištěním a jinými negativními dopady lidské činnosti. Zatížení a následná degradace půdy jsou závažným problémem především proto, že
obnova půdních systémů v čase je velmi pomalá. V současnosti je půda nejvíce ohrožována znečištěním a tlakem na její intenzivní využívání.
•
•
•
•
za rok je odneseno z jednoho hektaru několik m3 půdy
např. Labe odnese ročně přibližně 440 tis. tun půdy
u nás je erozí postiženo cca 45 % zemědělské půdy
celosvětový odhad půdních ztrát erozí se odhaduje
na 24 mld. tun za rok
Faktory podmiňující erozi
• odlesnění svažitých terénů a používání těžké mechanizace
• orba po spádnici (30x větší riziko eroze než při orbě
po vrstevnici)
• orná půda na svažitých terénech (řepa, brambory, kukuřice...)
• odstranění přirozených protierozních bariér (meze, křoviny, větrolamy…)
• rozorání lučních porostů okolo vodních toků
• nízký obsah humusu v půdě
17
Il. zóna – kombinované ohrožení
Zemědělské plochy ( 3–5° sklonu)
Protierozní opatření:
• při orbě dbát na směr kolmý na spádnice
• pozemky rozčlenit tak, aby byly kratší stranou po spádnici
• osevní postupy upravit tak, aby orná půda nezůstala
v meziobdobí pěstování hlavních hospodářských plodin
bez vegetačního klidu
IlI. zóna – erozní ohrožení
Plochy od sklonu 5° do 12° sklonu
Eroze. Foto: Michal Pospíšil
Na orné půdě je nutné při obdělávání dbát:
• na kolmý směr na spádnice
• na to, aby zemědělsky obdělávané pozemky byly delší
stranou také kolmé na spádnici
Protierozní opatření
Protierozní ochranu je nutno zvýšit:
• střídáním vrstevnicových pásů plodin
• např. hrázkováním
Protierozní ochranu je třeba realizovat jako komplexní systém,
v daném území ji řešit variantně a z řešených variant zvolit variantu nejvhodnější.
Organizační opatření
•
•
•
•
•
vhodné umístění plodin
pásové pěstování plodin
tvar a velikost pozemku
vegetační pásy mezi pozemky
záchytné travní pásy
Při vyšších sklonech je nutné přistoupit:
• k vybudování technických protierozních opatření
• k zatravnění orné půdy
IV. zóna – extenzivní využití
Agrotechnická opatření
Jde o plochy:
• extrémně svažité
• v nivních polohách
• místa ochrany přírody
• plochy pro realizaci ÚSES
•
•
•
•
•
•
Na těchto plochách je potřeba:
• intenzivní zemědělské hospodaření převést na extenzivní louky, pastviny, apod.
• ponechat sukcesnímu vývoji v rámci ÚSES
• zalesnit
půdoochranné obdělávání
protierozní orba
protierozní setí kukuřice
protierozní ochrana brambor
výsev do ochranné plodiny
zatravnění meziřadí
Technická opatření
•
•
•
•
•
protierozní příkopy a průlehy
meze
terasování pozemků
protierozní hrázky
protierozní cesty
Dezertifikace
Dezertifikace (rozšiřování pouští) je proces degradace území
na pouštní nebo polopouštní, na vodu chudou oblast. Způsobena může být různými přirozenými klimatickými jevy a lidskou
činností (nadměrná pastva, pěstování nevhodných plodin…). Důsledky dezertifikace bývají častější sucha, hladomor, zhoršování
životní úrovně a nucené stěhování za úrodnější půdou.
Protierozní regulační zóny
I. zóna – bez regulací
Zemědělské plochy do 3° sklonu
Eroze se projevuje pouze při přívalových deštích
Nutno dodržovat kolmý směr na spádnice zpravidla jen:
• ve stopách zemědělských strojů
• v lokálních svodnicích
• při osevu erozně náchylnými plodinami (okopaniny, kukuřice, ostatní širokořádkové plodiny)
Víte, že…
• ročně se změní asi 60 tis. km2 půdy v pouště, tedy produkčně bezcennou půdu
• dnes už pouště zabírají 37 % z celkového povrchu pevniny
• dezertifikace ovlivňuje život asi 1/6 obyvatelstva Země
18
Chemická degradace
Chemickou degradací nazýváme kontaminaci půd cizorodými
prvky a sloučeninami. Má za následek ovlivnění pohybu živin,
změny chemických reakcí a snižování životaschopnosti půdního
edafonu. Za chemickou kontaminaci lze považovat nadměrné
hnojení, užívání pesticidů a průnik toxických látek.
Eutrofizace
• nadbytek dusíkatých živin v půdě vede k rozšíření rumištních druhů rostlin – např. kopřivy, bezu
Okyselování půdy
• kyselé půdy nejsou vhodné pro většinu rostlin
• dochází ke snížení druhové rozmanitosti
• velmi citlivé jsou např. symbiotické houby, čímž dochází
i k ohrožení stromů
lých až silně kyselých kambizemí se subregiony, kde se nacházejí nasycené kambizemě, hydromorfní či illimerizované půdy
nebo velké celky podzolů.
Na zvětralinách moldanubika se tvoří nenasycené hnědé půdy,
v nejvyšších partiích pohraničních pohoří to jsou silně kyselé
horské podzoly, v nižších partiích se k nim přidávají kryptopodzoly, rankery. Na výskyt vápenců mezi Sušicí a Horažďovicemi
jsou vázány rendziny. Na permokarbonských sedimentech je
převládajícím typem oligotrofní hnědozem. Hydromorfní půdy,
gleje, pseudogleje a organozemě se nacházejí podél menších
toků. Nivní půdy vznikly na aluviálních sedimentech podél hlavní
říční sítě.
Půdními druhy kraje jsou jílovitohlinité, jílovité a hlinité půdy
vázané na střední a vyšší polohy. Hlinité půdy jsou zejména v Plzeňské pánvi, hlinitopísčité půdy se nacházejí v území budovaném granitoidy. Kamenité půdy se nacházejí místy v nejvyšších
nadmořských výškách.
Zhutňování a zábor půd
Působením těžkých mechanizmů a používáním nadměrného množství průmyslových hnojiv dochází ke změně
struktury a propustnosti půdy, tzv. zhutňování půdy
(utužení).
Takto degradované půdy hůře vedou a zadržují vodu, čímž urychlují povrchový odtok a zvyšují náchylnost k erozím a záplavám.
Také obsah kyslíku je omezen, což se negativně projevuje na životaschopnosti půdního edafonu.
Cestujeme za půdou…
• VÚMOP, v.v.i. v Praze – nachází se zde Muzeum půd.
Hlavní část tvoří sbírka půdních monolitů (131 exemplářů) představujících půdní typy České a Slovenské
republiky.
• Národní přírodní památka Kalendář věků – Dolní Věstonice – bývalá cihelna na severním úpatí Pavlovských
vrchů. Obsahuje pohřbené půdní horizonty z období
teplejších výkyvů poslední doby ledové. Místo je důležité také z hlediska archeologie.
• Vyberte si sami zajímavé místo podle Vašeho zájmu
na webu České geologické služby http://lokality.geology.cz.
Velmi degradovaná půda
Degradovaná půda
Stabilní půda
Bez vegetace
Degradace půd
www.ochranapudy.cz | Společnost pro ochranu půdy
v České republice
www.klasifikace.pedologie.cz | Taxonomický klasifikační
systém půd ČR
www.vodnieroze.cz
http://eusoils.jrc.ec.europa.eu/ | Evropský půdní atlas
www.geology.cz | Geologická encyklopedie
www.uake.cz/frvs1269/index.html | Učebnice krajinné
ekologie
Literatura
V současné době stále častěji dochází k záboru půdy k jiným účelům než obhospodařování. Většinou se jedná o výstavbu lidských
sídel, průmyslových zón, těžbu a v neposlední řadě o výstavbu
solárních elektráren.
Půdní poměry Plzeňského kraje
Půdní poměry jsou předurčeny geologickou stavbou, klimatem
a reliéfem území. Kraj patří do půdního regionu převážně kyse-
P. Mentlík. Stručný úvod do pedologie a pedografie pro
geografy.
J. Vopravil a kol. Vliv činnosti člověka na krajinu českého
venkova s důrazem na vodní režim a zadržování vody
v krajině, VÚMOP, v.v.i., Praha 2010.
J. Vopravil a kol. Půda a její hodnocení v ČR, Díl I.
M. Janeček a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí,
2005.
Studie ochrany podzemních a povrchových vod
Plzeňského kraje.
19
TÉMA: Životní prostředí a jeho složky – voda
Cíl: Seznámit žáky s vodou jako nepostradatelnou složkou životního prostředí a odpovědět jim na otázku, proč je důležité vodu chránit
Základní pojmy: druhy vod, koloběh vody, vodní hospodářství, pitná voda, ochranná pásma, znečištění vody
Voda a její charakteristika
Z chemického hlediska je voda sloučenina dvou atomů vodíku
a jednoho atomu kyslíku – H2O. Za normální teploty a tlaku je to
bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, která se v přírodě vyskytuje
ve třech skupenstvích, a to v pevném ve formě ledu, v kapalném
jako voda a v plynném v podobě vodní páry. Pro vznik a existenci života je nejdůležitější forma kapalná.
Úprava a rozvod vody
Průmysl
Energetika
Zemědělství
Ostatní
[%]
84
5
1
• veškeré vodstvo na Zemi se nazývá hydrosféra
• 97 % vody na Zemi představuje voda slaná
• na sladkou vodu připadají tedy pouze 3 % (polární ledovce, podzemní vody, jezera a řeky a atmosféra)
• největší zásobárnou sladké vody jsou ledovce – cca 2 %
Z našeho pohledu tvoří voda spolu se vzduchem základní podmínky pro existenci života na Zemi. Voda je také základní stavební látkou živých těl. Většina organizmů obsahuje cca 60 %
vody, některé dokonce i 99 %.
3
8
Odběr podzemní vody v České republice dle odvětví (2009).
Zdroj: ISSaR Cenia
Úprava a rozvod vody
Průmysl
Energetika
Zemědělství
Ostatní
[%]
17
23
1
Druhy vod
Jak už bylo uvedeno výše, skupenství vody můžeme rozdělit
na kapalné, pevné a plynné. Existuje však ještě mnoho dalších
dělení. Zde naleznete některá z nich.
2
58
Odběr povrchové vody v České republice dle odvětví (2009).
Zdroj: ISSaR Cenia
Rozdělení podle původu
vody atmosférické (srážkové), povrchové, podzemní
a zvláštní druhy: minerální, důlní
Rozdělení podle účelu
voda pitná, užitková, provozní, odpadní
• Atmosférické vody vznikají z vodních par při poklesu teploty
pod rosný bod. Jde tedy o všechnu vodu v kapalném nebo
tuhém skupenství vypadávající z různých druhů oblaků (popř.
z mlhy) nebo se usazující na zemském povrchu (vertikální, horizontální).
• Povrchové vody jsou všechny vody přirozeně se vyskytující
na zemském povrchu, dělí se na stojaté (lentické) a tekoucí
(lotické).
• Podzemní vody jsou vody v zemských dutinách a zvodnělých
zemských vrstvách. Mezi podzemní vody patří podzemní a jeskynní jezírka, podzemní toky, vody skalní a půdní. Jejich fyzikálně – chemické složení závisí zejména na složení půdy a hornin,
s nimiž přicházejí do styku. Vyznačují se vysokou mineralizací.
• Voda pitná je voda zdravotně nezávadná, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo zdravotní poruchy.
• Užitková voda je voda používaná k jiným účelům než k pitným, například ve výrobě, ke koupání, chlazení. Tato voda
musí být zdravotně nezávadná, ve srovnání s pitnou vodou
však její fyzikálně-chemické vlastnosti mohou být horší.
Rozdělení podle specifických požadavků
voda chladicí, kotelní, závlahová, pro rekreaci a rybářství
20
Koloběh vody
Voda se v průběhu nepřetržitého procesu přeměňuje
na plyn (vodní pára), kapalinu (voda v oceánech, déšť)
a pevné skupenství (sníh, led). Tento proces se nazývá
koloběh vody neboli hydrologický cyklus.
K oběhu dochází účinkem sluneční energie a zemské gravitace.
Voda se vypařuje z vodních zdrojů – oceánů, vodních toků a nádrží, ze zemského povrchu (výpar, evaporace) a z rostlin (transpirace). Po kondenzaci páry dopadá jako srážky zpět na zemský
povrch, a to ve formě deště a sněhu. Zde se část vody hromadí
a odtéká jako povrchová voda či se vypařuje nebo vsakuje pod
zemský povrch a vytváří podzemní vodu. Ta po určité době znovu
vystupuje na povrch ve formě pozvolného podzemního odtoku
pramenů.
Člověk však mnohdy do přirozeného koloběhu vody neuváženě zasahuje například budováním přehrad, melioračními zásahy, zavlažováním rozsáhlých území, napřimováním vodních
toků atd. Tím ovšem vážně ohrožuje vodní režim krajiny, což
se v současné době projevuje stále častějšími přívalovými dešti
a povodněmi.
Víte, že…
• 61 % dešťové vody se odpaří ještě před dopadem
• 16 % dešťové vody stéká zpátky do vodních toků
• 23 % dešťové vody se vsákne do půdy
Význam a použití vody
Jak už bylo zmíněno v úvodu, bez vody by neexistoval
život. Před mnoha milióny let ve vodě život vznikl a dodnes je veškerý život na vodu vázán. V mnoha zemích
suchých oblastí je dostatek zdrojů kvalitní pitné vody už
nyní limitujícím faktorem civilizačního rozvoje.
Za posledních 50 let se zvýšila celková spotřeba 4x. Souvisí to
nejen s růstem populace, ale i se změnou způsobu lidského života. Význam vody pro člověka a životní prostředí byl všestranně
a výstižně definovaný ve 12 bodech Evropské charty o vodě,
která byla vyhlášena Evropskou radou ve Štrasburku 6. 5. 1948.
Evropská vodní charta
1. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto
nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat.
3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organizmům, závislým na vodě.
4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé
způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
5. Pro vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam
rostlinstvo, především les.
7. Vodní zdroje musí být zachovány.
8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření
s vodními zdroji.
9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být
všemi uznávaná. Povinností každého je užívat vodu
účelně a ekonomicky.
11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět
v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických
a správních hranic.
12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.
Pro zajímavost
Největší přehrada světa Tří soutěsky v Čině pojme 39 miliard m3
vody, tj. asi 54 objemů našeho Orlíku. Zdroj:
http://alternative-energy-unconventional-sources.com
Mezi evropskými zeměmi se vodou nejméně šetří ve Velké Británii. Zde činí denní spotřeba vody v přepočtu
na obyvatele 343 l. Poměrně vysoká spotřeba je rovněž
ve Španělsku, kde denně proteče 265 l vody na obyvatele. Na opačném pólu žebříčku spotřeby vody se kromě ČR
a Slovenska, kde se spotřebuje 109 l na obyvatele, nacházejí převážně pobaltské státy.
Na celém světě činí podíl zemědělství 70 % na celkové
spotřebě vody, oproti 20 % v průmyslu a 10 % pro domácí
použití. Nicméně v průmyslových zemích průmysl spotřebuje více než polovinu vody pro lidskou spotřebu. Například Belgie využívá 80 % dostupné vody pro průmysl.
21
Vodní hospodářství
Mezi nejdůležitější úkoly vodního hospodářství patří zajištění
zásobování obyvatelstva pitnou vodou a zmírnění důsledků extrémních jevů počasí (povodně, sucho). V roce 2008 bylo v ČR
zásobováno z vodovodů 9,664 mil. obyvatel, tj. asi 93 % z celkového počtu obyvatel. Díky stále stoupajícímu podílu čištění odpadních vod dochází k významnému zlepšení kvality povrchových
vod (v ČR je čištěno 95,3 % odpadních vod).
Nejdůležitější úkoly vodního hospodářství
• zajišťuje dodávky pitné vody (vodní zdroj, vodárna, vodojem,
vodovod, vodovodní přípojka) pro domácnosti i průmysl
• nakládá s odpadními vodami
• provádí odběr, transport (stoková síť neboli kanalizace) a čištění odpadních vod v čistírnách odpadních vod
• předchází znečištění vody
Pitná voda
Pitná voda „je zdravotně nezávadná voda, která ani při
trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy
zdraví přítomností mikroorganizmů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým či pozdním působením zdraví
fyzických osob a jejich potomstva, jejíž smyslově postižitelné vlastnosti a jakost nebrání jejímu požívání a užívání pro hygienické potřeby fyzických osob.“ Tak zní definice pitné vody v zákoně 258/2000 Sb. a vyhlášce MZe
ČR 252/2004 Sb.
Zdroje pitné vody jsou na naší planetě rozmístěny nerovnoměrně
a v současnosti k pitné vodě nemá přístup více než 1 miliarda lidí.
Pitná voda se získává úpravou surové vody, která pochází z podzemních nebo povrchových zdrojů. Ke shromažďování povrchové
vody slouží vodárenské nádrže (přehrady), v nichž se nachází odběrové věže s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.
Většina vod z přírodních zdrojů nesplňuje požadavky norem pro
pitnou vodu, a proto se upravuje. Mezi nejčastější metody patří
flokulace, sedimentace, oxidace, filtrace, adsorpce (odstranění iontů železa a manganu), odsolování (částečné odstranění
dusičnanů a dusitanů), hygienické zabezpečení a dezinfekce.
Takto upravená voda směřuje do vodojemů a z nich je pak dopravována vodovodní sítí spotřebitelům.
Ochranná pásma vodních zdrojů
K ochraně zdrojů pitné vody jsou zřizována pásma hygienické ochrany a vyhlašovány vodárenské toky s upraveným režimem hospodaření. Jedná se o ochranu zdrojů
podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo
využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným
odběrem více než 10 000 m3.
Ochranná pásma vodních zdrojů jsou stanovována na základě
zákona č. 254/2001 Sb., o vodách tzv. vodním zákonem.
Rozdělení ochranných pásem:
Ochranné pásmo I. stupně
• slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí
jímacího nebo odběrného zařízení
• vodoprávní úřad ho stanovuje jako souvislé území
Ochranné pásmo II. stupně
• slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených
vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení
jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti
• stanovuje se vně ochranného pásma I. stupně
Zranitelné oblasti
• povrchové nebo podzemní vody, využívané jako zdroje
pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje
hodnotu 50 mg/l
• povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace
dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může
dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody
• je zde upraveno používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření
Znečištění vody
Voda se téměř nikde nevyskytuje v naprosto čistém stavu. Vždy v ní bývají nějaké příměsi nebo rozpuštěné sloučeniny. Vlivem lidské činnosti však koncentrace těchto
látek neúměrně roste. Nároky na kvalitu a čistotu vody
jsou především závislé na účelu využití vody. Jiné parametry jsou kladeny na kvalitu vody využívané v průmyslu
a jiné na vodu pitnou.
Fakta o vodě…
• 1/3 lidské populace je vystavena nedostatku vody
• 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí
• denně umírá více než 4000 dětí v rozvojových zemích
jen proto, že nemají přístup k čisté pitné vodě
• ve 20. století zmizelo 50 % světových mokřadů
• zásoby sladké vody se na Zemi snižují
• podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství
(FAO) klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii
o tři čtvrtiny, v Africe o dvě třetiny
• průměrná vzdálenost, kterou musí ženy v Africe a Asii
ujít, aby nabraly vodu, je šest kilometrů
Jedním z důležitých ukazatelů pro stanovení organického znečištění vody je tzv. biochemická spotřeba kyslíku (BSK – množství kyslíku spotřebované mikroorganizmy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek). Čím více je ve vodě organických
látek, tím více kyslíku je za danou časovou jednotku spotřebováno k jejich rozkladu.
22
Prostorové a časové aspekty znečištění
• lokální (bodové) – vypouštění odpadních vod z dobře zjistitelných míst – z kanalizace, z výpustí průmyslových podniků, ze
zemědělských podniků
• plošné – splachy hnojiv, herbicidů a pesticidů z polí, velké průmyslové aglomerace
• havárie (v roce 2007 bylo v ČR evidováno 181 havárií na vodách)
Nejčastější faktory znečištění
Nadměrný obsah živin – jedná se především o dusičnany a fosforečnany obsažené v zemědělských hnojivech. Nadměrné množství živin se nazývá eutrofizace. V takto znečištěných vodách
dochází k nárůstu řas a sinic, které vytvářejí na povrchu vody
modrozelený povlak, tzv. vodní květ.
Nevhodné zásahy člověka do vodního režimu
Činnost člověka nemusí vždy způsobovat jen znečištění
vody. Také nevhodné zásahy do vodního režimu v krajině
mohou mít řadu negativních vlivů.
• narovnávání toků řek a potoků – zrychlení odtoku
z krajiny
• zasypávání slepých ramen řek – snížení rozmanitosti
druhů v přírodě
• meliorace – ztráta zadržovací (retenční) schopnosti luk
a lesů způsobuje časté záplavy
• zavlažování – zvýšený výpar a ztráty vody, zasolování
půd
• stavby megalomanských vodních děl
Čištění vod
Čištění řek. Foto: Václav Šváb
Patogenní organizmy – z odpadních vod z lidských sídel, z odpadů ze zemědělské výroby, ze skládek tuhého komunálního odpadu (viry, bakterie, plísně…)
Voda má do značné míry samočisticí schopnosti. Dochází při nich
k usazování sedimentu, rozkladu znečišťujících látek mikroorganizmy, spotřebě živin řasami a přímému okysličování a hydrolýze.
Použitím čisté vody vznikají vody odpadní, které jsou odváděny
do čistíren odpadních vod (ČOV) a zde jsou čištěny.
Netoxické organické látky – z odpadních vod potravinářského,
textilního, papírenského průmyslu a zemědělství (bílkoviny, polysacharidy a zbytky rostlinných i živočišných tkání)
Toxické organické látky – např. polychlorované bifenyly PCB,
ropné látky, pesticidy, herbicidy… (jeden litr ropných látek znehodnotí sto milionů litrů vody)
Toxické kovy – z chemického průmyslu, z technologických procesů při těžbě a zpracování rud (rtuť, olovo,měď…)
Kyselé srážky – při spalování vznikají oxidy síry a dusíku, které se
dostávají do atmosféry, následně se pak ve formě srážek dostávají zpět do vodního prostředí (náchylnost některých organizmů
– plankton, ryby)
Pevné látky – netoxické i toxické látky způsobující zanášení vodních toků a nádrží – písky, štěrk, větve, tráva…
Odpadní teplo – např. vypouštění teplých elektrárenských chladicích vod zvyšuje teplotu vody, což negativně ovlivňuje skladbu
společenstev vodních organizmů, způsobuje snižování obsahu
kyslíku ve vodě – podpora eutrofizace
Radioaktivita – následek těžby a zpracování uranové rudy, havárie jaderných elektráren a zkoušky jaderných zbraní způsobují
zvýšení radioaktivních látek ve vodě
Kořenová čistírna Hostětín. Foto: Václav Šváb
Vodstvo Plzeňského kraje
Říční systém v Plzeňském kraji je zcela ojedinělý. Převážná část
kraje je odvodňována řekou Berounkou, jejíž čtyři hlavní zdrojnice, Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava mají svůj vějířovitý soutok
uprostřed regionu přímo v krajské metropoli Plzni.
Plošně mnohem méně rozsáhlou, ale vzhledem k vysokým srážkám a průtokům značně vodnatou oblastí je povodí horního toku
23
Na území Plzeňského kraje se nachází celkem 9 nádrží s objemem větším než 1 milion m3, cca 800 středně velkých a cca
2200 malých nádrží. Jedná se o vodní nádrže Hracholusky, Nýrsko, Lučina, České údolí a Kozčínský rybník, Myslívský rybník,
Klabava, Žinkovský rybník a Hnačovský rybník.
Cestujeme za vodou…
Tříjezerní slať. Foto: Václav Šváb
Otavy při jihovýchodním okraji
kraje. Drobné vodoteče, odtékající přímo na území Německa,
Karlovarského a Středočeského
kraje, nemají velký vodohospodářský význam.
• Budova Povodí Vltavy, závod Berounka (Denisovo
nábřeží 14, Plzeň) – možnost domluvit komentované
prohlídky, výstavy…
• Šumavská ledovcová jezera (Černé, Čertovo – poblíž
Špičáku, Prášilské, Plešné, Laka)
• Čeňkova pila (www.cenkovapila.cz) – vodní elektrárna, soutok Vydry a Křemelné (Otava)
• ČOV Klatovy – jedna z nejmodernějších ČOV v Plzeňském kraji (možnost domluvit komentovanou prohlídku)
• Kořenové čistírny – Němčovice / Rokycansko, Spálené
Poříčí – Plzeň-jih (ČSOP Spálené Poříčí – možnost domluvy komentované prohlídky)
Berounka, která odvodňuje většinu území, je sama o sobě netypickou řekou, neboť její pramen
nevzniká v horách, jak je tomu
Kšice. Foto: Václav Šváb
u většiny řek, ale vzniká soutokem Mže a Radbuzy v Plzni.
Geologové také uvádějí, že je
vůbec nejstarší řekou na českém území. Nejvodnatějším zdrojem
Berounky je Mže, jejíž povodí má rozlohu 1824 km2 a nejdelší
plzeňskou řekou je Radbuza s délkou 111,5 km.
Černé jezero. Foto: Václav Šváb
www.voda.gov.cz | Vodohospodářský informační portál
www.mze. cz | Ministerstvo zemědělství – sekce voda
www.mzp.cz | Ministerstvo životního prostředí – sekce
voda
Literatura
Bezemín. Foto: Václav Šváb
J. Říhová Ambrožová. Encyklopedie hydrobiologie,
VŠCHT Praha.
24
TÉMA: Životní prostředí a jeho složky – ovzduší
Cíl: Seznámit žáky s ovzduším jakožto jednou ze základních složek životního prostředí, se zdroji a důsledky znečištění ovzduší
Základní pojmy: atmosféra, zdroje znečištění, emise, imise, kyselé srážky, smog, ozon, skleníkový efekt, globální oteplování
Ovzduší je komplexní, dynamický, přírodní plynný systém, který vytváří přirozené podmínky pro existenci organizmů včetně člověka.
Znečištění ovzduší
Znečištění ovzduší ovlivňuje přímo či nepřímo všechny složky životního prostředí – atmosféru, půdu, vodu
a celé ekosystémy. Nezná hranice mezi státy, mořem
a pevninou ani mezi světadíly.
Za škodliviny se obecně považují určité stopové příměsi v atmosféře, které se v ovzduší vyskytují zcela přirozeně. Přirozené zdroje produkují však omezené množství těchto škodlivin.
Až s nástupem industrializace v minulých staletích a s rozvojem
moderních technologií začal daleko větší množství škodlivin produkovat člověk, a tak se začal významně podílet na znečištění
ovzduší.
Zdroje znečištění můžeme dělit podle různých faktorů
Podle typu vzniku:
Atmosféra – plynný obal Země
99,9 % objemu atmosféry tvoří tří plyny a to dusík
(78 %), kyslík (21 %) a argon (1 %). Ostatní plyny, včetně
znečištěnin tvoří stopová množství.
Členění atmosféry (podle teplotních charakteristik)
•
•
•
•
•
Troposféra (8–15 km od povrchu)
Stratosféra (do 50–55 km)
Mezosféra (do 80–90 km)
Termosféra (cca do 400 km)
Exosféra (nad 400 km)
• zdroje primární – uvolňují nečistoty přímo z určitého
zdroje
• zdroje sekundární – znečišťující látky jsou vytvářeny
reakcemi primárních nečistot mezi sebou nebo s jinými
látkami
Podle rozsahu:
• zdroje lokální – působí jen v omezených oblastech
• zdroje globální – mohou působit na celém světě
Podle původu:
• zdroje antropogenní – způsobené lidskou činností
• zdroje přírodní – oceán, vegetace…
Nejvýznamnější zdroje znečištění
Přirozené zdroje atmosférických příměsí
• Oceán – zdroj oxidu dusného, sirovodíku, chlorovodíku
• Vegetace – oxid uhličitý při dýchání, kyslík při fotosyntéze, metan…
• Mikroorganizmy – sirovodík, metan
• Požáry lesů, křovin
• Vulkanická činnost – sirovodík, oxid uhličitý, amoniak,
prach…
• Doprava – automobilová, letecká – produkuje prachové sloučeniny olova, azbest, škodlivé plyny (oxid uhličitý, uhelnatý,
oxidy dusíku…)
• Chemický průmysl – produkuje toxický prach a škodlivé plyny
(chlorovodík, oxidy dusíku, oxidy síry, sirovodík …)
• Energetika, teplárny a lokální topení – produkují prach
a sirovodík, oxid siřičitý, oxid uhelnatý, oxidy dusíku, chlorovodík
• Hutnictví, koksárny, plynárny – škodlivý prach a toxické plyny
• Hornictví – uvolnění látek do oběhu z hlubokých vrstev půdy
(toxické plyny a těžké kovy)
25
• Spalovny odpadů – při nedokonalém spalování se uvolňují
do ovzduší nebezpečné plyny, např. dioxiny a furany, které se
vyznačují vysokou toxicitou, jsou karcinogenní a mutagenní
i při nízkých koncentracích
• Zemědělství a potravinářský průmysl – produkce oxidů dusíku, amoniaku, metanu, sirovodíku, oxidu uhličitého…
EMISE
• primární znečištění
• látky vypouštěné do ovzduší během výrobních procesů
• jsou tvořeny pevnými a plynnými látkami unikajícími ze
zdrojů znečištění
• emise škodlivin je vždy koncentrovanější než škodlivina
ve formě imise
• REZZO – registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší
Smog
Ve městech a průmyslových oblastech kvůli vysoké koncentraci
zdrojů znečištění a vlivem klimatických faktorů vzniká znečištění,
které se nazývá smog. Rozlišujeme dva typy, a to zimní a letní smog.
Redukční smog (londýnský nebo také zimní smog)
• Vzniká sloučením mlhy s oxidy síry a dalšími látkami, které
se tvoří spalováním. Proto se tento typ objevuje zejména
v městské zástavbě v zimních měsících, kdy lidé nejvíce topí.
Má negativní vliv na zdraví obyvatel.
Oxidační smog (fotochemický nebo také letní smog)
• Vzniká v městských oblastech vlivem působení slunečních paprsků na některé složky dopravních exhalací. Důvodem jeho
vzniku je zvýšená koncentrace NO2, který se vlivem slunečního UV záření rozpadá, a radikálovými reakcemi vzniká ozón
(O3). Má silné oxidační, agresivní, dráždivé a toxické účinky.
IMISE
• sekundární znečištění
• škodlivina (emise), která se dostane do ovzduší a účastní se dalších fyzikálních procesů a chemických reakcí
Důsledky znečišťování ovzduší
Znečištění ovzduší působí negativně nejen na zdraví člověka, ale
i na zdraví veškeré vegetace a ostatních organizmů, ať již přímo,
nebo v důsledku degradace půdy a znečištění ostatních složek
životního prostředí. Mezi nejdůležitější problémy patří kyselé
deště, narušení ozónové vrstvy, smog a globální oteplování.
Kyselé srážky
Produkty spalovacích procesů, zejména oxid siřičitý a oxidy dusíku, reagují v atmosféře s kyslíkem a vodou a vytvářejí sirné a dusíkaté kyseliny, které ve formě srážek
dopadají zpět na povrch. Důsledkem je pak okyselování
půd, vod a ničení lesních porostů, které jsou na tento
druh znečištění obzvlášť citlivé. Hlavními zdroji kyselinotvorných plynů jsou energetika, automobilová doprava
a zemědělství.
Narušení ozónové vrstvy
Ozón, tříatomová molekula kyslíku, je přirozenou součástí
naší atmosféry. Hraje velmi důležitou roli v radiační bilanci stratosféry, a tím i klimatu naší planety a působí jako
přirozený filtr chránící život na Zemi před tzv. biologicky
aktivní složkou ultrafialového záření Slunce.
Bohužel některé lidmi produkované látky, např. freony, halony
a chlorované uhlovodíky, mají negativní vliv na ozonosféru a způsobují úbytek ozonu. Molekuly chloru a další halogeny reagují
s ozonem a způsobují jeho rozpad. Jeden atom chloru může způsobit rozpad až 30 000 molekul ozonu.
Ozon troposférický (přízemní)
• vzniká především ze znečištění ovzduší složitými fotochemickými reakcemi prekurzorů ozonu
• je monitorován v rámci imisního monitoringu
• zvýšené koncentrace poškozují rostliny, živočichy včetně člověka
Ozon stratosférický
• 25 – 35 km nad zemí
• pohlcuje životu nebezpečné ultrafialové UV-B záření
slunečního spektra
Vzrůst UV-B radiace negativně ovlivňuje
• lidské zdraví
• veškerou biosféru na pevninách
• mořské mikroorganizmy
Globální oteplování
Existuje množství příčin globální změny klimatu a řada z nich je
přírodního původu. Vědecké poznatky posledních let však ukazují, že v důsledku lidské činnosti dochází ke zvyšování koncentrace přirozených skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O a troposférický O3), což má negativní vliv na klimatický systém Země.
26
Produkce skleníkových plynů
Odpady
Zemědělství
Používání rozpouštědel
Průmyslové procesy
Energetika
[%]
Plyn
Přirozená
produkce
Nepřirozená
produkce
oxid
uhličitý
dýchání rostlin
a živočichů, rozklad
organických látek
v půdě, zvětrávání,
vulkanická činnost,
uvolňování z oceánu
spalování
fosilních paliv,
odlesňování
a vypalování lesů
(tropy) a půdní
eroze
v mokřadech jako
bahenní plyn, tlení,
vulkanická činnost
těžba zemního
plynu a uhlí,
pěstování rýže,
chov dobytka,
skládky odpadů
metan
oxid
dusný
uvolňování z oceánu,
pochody v atmosféře,
přirozené lesní požáry
81,1
2,5
5,9
0,4
10,1
Podíl jednotlivých sektorů na celkových emisích skleníkových
plynů (2008). Zdroj: ISSaR Cenia
Víte, že...
• se teplota od konce 19. století zvedla cca o 0,75 °C
A jaké máme vyhlídky do budoucnosti ?????
spalování
fosilních
paliv, hnojení
dusíkatými
hnojivy
• vědci počítají s nárůstem teplot v rozmezí od 1,1 °C
do 6,4 °C
• nárůst mořské hladiny je možný o 18 až 59 cm
(Zdroj: IPCC)
Tabulka zdroj: Základy ekologie a ochrany ŽP, Martin Braniš, 2004
Spalování fosilních paliv a odlesňování zvyšuje
koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. Zvyšuje se
rovněž obsah metanu v důsledku skládkování, pěstování
rýže, odlesňování apod. Tyto emise zvyšují přirozený
skleníkový efekt a způsobují tak dodatkový nárůst teplot
na celé zeměkouli (globální oteplování).
Následky globálního oteplování
• ústup ledovců a vzestup hladiny oceánů
• snížení tloušťky ozónové vrstvy
• zvýšená intenzita a četnost extrémních atmosférických
jevů
• rozšíření výskytu infekčních a parazitárních nemocí
• dezertifikace
• změny ekosystémů…
SLUNCE
Ochrana ovzduší
asi 30 % světelného záření
je odráženo zpět do vesmíru
VESMÍR
A
VRSTV
SKLENÍ
PLY
KOVÝCH
NŮ
ATMOSFÉRA
přirozeně se vyskytující skleníkové
plyny, vodní pára, metan, oxid
uhličitý... zachytávají tepelné
(infračervené) záření ze Země,
čímž dochází k ohřívání atmosféry
ZACHYCENÉ
ZÁŘENÍ ZPĚT
OHŘÍVAJÍCÍ
ZEMI
VYPOUŠTĚNÉ
SKLENÍKOVÉ
PLYNY
většina sluneční energie dopadne
na Zemi a ohřívá její povrch
Schéma skleníkového efektu
Ochrana ovzduší není problémem pouze lokálním, ale vzhledem k povaze této složky se jedná o problém celosvětový.
Znečištění vzniklé ze zdroje v určité oblasti nezatěžuje pouze
nejbližší okolí, ale mnohdy ovlivňuje celý region, stát, případně
území přesahující státní hranice. Z těchto důvodů se snaží většina vyspělých států postupovat při ochraně ovzduší jednotně.
Základním právním předpisem ČR v oblasti ochrany ovzduší je
zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, který je v souladu
s evropskou legislativou a je doplněn celou řadou prováděcích
předpisů ve formě nařízení vlády nebo vyhlášek MŽP.
Nejdůležitější mezinárodní úmluvy
o ochraně ovzduší
ZEMĚ
• Ženevská úmluva – o přeshraničním znečišťování
ovzduší
• Vídeňská úmluva – úmluva o ochraně ozonové vrstvy
• Montrealský protokol (Londýnský a Kodaňský dodatek) – protokol o látkách, které porušují ozonovou vrstvu (1987)
• Kjótský protokol – omezení emisí skleníkových plynů
27
Technická opatření na ochranu ovzduší
• úspory energie a materiálů – izolace budov, regulace
tepla, rekuperace tepla, lidský faktor
• organizace výroby a dopravy – sdružování ekologicky
náročných provozů
• náhrada fosilních paliv – jaderná energie, alternativní
zdroje (vodní, větrná, solární energie)
• úprava procesů spalování – odlučovací zařízení
• omezení automobilové dopravy
• technologická kázeň – likvidace odpadů na místech
k tomu určených...
Úroveň znečišťování ovzduší v Plzeňském kraji je ovlivňována zejména emisemi z malých a mobilních zdrojů
znečištění. Mezi nejvýznamnější provozovatele bodových zdrojů emisí v Plzeňském kraji patří např. Plzeňská
teplárenská, a.s., Plzeňská energetika, a.s., Železárny
Hrádek, a.s., LASSELSBERGER, a.s., Chlumčany a Klatovská teplárna…
Stav ovzduší v roce 2008
V roce 2008 došlo v Plzeňském kraji oproti roku 2007
k mírnému nárůstu emisí NH3 (5,7 %) a k nevýraznému
vzestupu u VOC (0,2 %). U ostatních sledovaných látek
došlo k významnému snížení emisí způsobenému zejména mírným průběhem zimního období. U TZL byl pokles
o 2,3 %, u NOx o 6,7 %, u SO2 o 11,8 % a emise CO klesly o 61 %. Co se týče imisních limitů, tak v roce 2008
nedošlo na území kraje k překročení žádného imisního
limitu.
Geotermální elektrárna na Islandu
Jak je na tom s kvalitou ovzduší
Plzeňský kraj?
Významný podíl na znečištění ovzduší má bezpochyby
automobilová doprava.
Kvalita ovzduší je hodnocena podle celkového množství emisí.
Základní znečišťující látky jsou tuhé látky, oxid siřičitý, oxidy
dusíku, oxid uhelnatý, těkavé organické látky a amoniak. Zdroje těchto znečišťujících látek (REZZO) jsou podle zákona o ovzduší rozděleny na stacionární (REZZO 1–3: velké, střední a malé)
a mobilní (REZZO 4).
index (rok 2000 = 100)
140
Cestujeme za ovzduším…
• Český hydrometeorologický ústav Pobočka Plzeň
(Mozartova 1237/41, Plzeň) – možnost domluvy komentované prohlídky
• Klementinum Praha – nejstarší meteorologická stanice v ČR
120
100
80
60
40
20
0
2000
TZL tuhé zneč. látky
CO oxid uhelnatý
SO2 oxid siřičitý
VOC těkavé org. látky
NOx oxidy dusíku
NH3 amoniak
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008*
Vývoj emisí základních znečišťujících látek v Plzeňském kraji.
Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP, ORP, CDV, VÚZT, ČSÚ
www.chmi.cz | Český hydrometeorologický ústav
www.mzp.cz | Ministerstvo životního prostředí – ochrana
ovzduší
www.szu.cz | Státní zdravotní ústav
Literatura
M. Braniš. Základy ekologie a ochrany životního
prostředí, Třetí vydání, Praha 2004.
28
Vliv konvenčního zemědělství na krajinu a životní prostředí
TÉMA: Vliv konvenčního zemědělství na krajinu a životní prostředí
Cíl: Seznámit žáky s charakteristikou konvenčního zemědělství a jeho dopady na životní prostředí
Základní pojmy: konvenční zemědělství, biodiverzita, eutrofizace, degradace
Zemědělství
Zemědělství můžeme definovat jako „praxi, vědu a umění
pěstování plodin a chovu zvířat na organizovaných farmách“.
(Gliessman, 1997)
Základním cílem hospodaření zemědělce v krajině je produkce
potravin a dalších materiálů využitelných pro technické a energetické účely.
Historicky se jedná o první uvědomělou činnost člověka, který
vědomě přešel k pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat,
aby si mohl vytvářet zásoby potravin, a tím lépe přežít.
Vývoj zemědělství vs. životní prostředí
Zdroj: Wikipedia
Vznik a počátky zemědělství
• nebyly spojeny s žádnými podstatnými negativními
dopady na životní prostředí
• zemědělství vznikalo v oblastech málo ekologicky zranitelných
• veškeré negativní dopady byly úzce lokální
Prvotní zemědělské systémy
• začaly vykazovat zárodky dnešních problémů
• dochází ke změnám původních ekosystémů
• díky nezvládnutí technologií dochází občas až ke kolapsu zem. systémů se závažnými doprovodnými důsledky
na prostředí (např. zasolení pozemků v Mezopotámii)
• migrační vlny ve starověku a středověku přinášejí rozsáhlá odlesnění krajiny
Foto: Ivo Šašek
Obecně se dá říci, že negativní vlivy zemědělství se zvyšovaly
s nárůstem lidské populace. Zvyšovala se intenzita zemědělství
a produkce cílových kultur a chovů.
Rozvoj zemědělství
• rozvoj zámořských plaveb po 15. století má vliv na rozsáhlý transport zemědělských plodin a jejich masové
šíření na nových kontinentech (+transport škůdců)
• dochází k invazi nových a agresivních druhů zvířat
na území kolonizovaných zemí
• od 19. stol. je zaváděna mechanizace a chemizace
do zemědělské produkce
• nárůst populace a s tím spojená větší potřeba produkce potravin je provázena rozšiřováním zemědělských
ploch na úkor přirozených ekosystémů
• ve 20. stol. vznik intenzivního (industriálního) zemědělství, které v mnoha případech vede k degradaci
životního prostředí
Co je to intenzivní zemědělství?
Intenzivní neboli konvenční zemědělství je charakteristické vysokou intenzitou hospodaření a používáním vyšších energetických a materiálových vstupů. Jeho cílem je dosažení maximální
produkce, což je spojeno v mnoha případech s degradací prostředí. Tlak na zvýšení produkce vede v rostlinné výrobě k růstu
spotřeby umělých hnojiv, přípravků na ochranu rostlin a zavádění
vysoce výnosných odrůd v živočišné výrobě zase ke zvyšování
koncentrace chovu zvířat. Výsledkem jsou pak negativní vlivy
na životní prostředí. Dochází ke ztrátě biodiverzity, kontaminaci půdy a vod agrochemikáliemi, zvyšuje se eroze půdy a produkce skleníkových plynů. Mimoto tento způsob hospodaření
29
s sebou v současné době přináší také společenské problémy spojené se zánikem rodinných farem a vylidněním venkova.
Víte, že…
• v ČR je 30,5 % zemědělské půdy ohroženo erozí
• degradace utužením ohrožuje 40 % zemědělské půdy
• spotřeba minerálních hnojiv činila v roce 2009 68 kg/ha
čistých živin
• celkem se za rok spotřebovalo 4 884 844 kg přípravků
na ochranu rostlin (2009)
(Zdroj: MZe)
Charakteristika konvenčního zemědělství
Malá druhová rozmanitost
• stále se opakující pěstování omezeného sortimentu
plodin vyčerpává půdu a vede ke stále se zvyšujícím
dávkám průmyslových hnojiv
• podporuje hojný výskyt škůdců (velké dávky pesticidů)
• podle světové organizace pro výživu a zemědělství
(FAO) bylo za poslední století nenávratně ztraceno
75 % genové rozmanitosti v zemědělství
Používání pesticidů, regulátorů, desikantů
a jiných agrochemikálií
• hromadění reziduí v půdě
• ničení užitečných mikroorganizmů a jiných organizmů
v půdě
• snižování biodiverzity
• vývoj rezistence vůči pesticidům
• znečištění podzemních a povrchových vod a ovzduší
Použití těžké mechanizace
• s intenzivním hospodařením souvisí zavádění nových technologií (současné stroje dokážou denně zorat až 168 ha)
• dochází k porušení vzdušného a vodního režimu půdy
• ničení biologické aktivity půdy
• zvýšení eroze půdy
Specializace provozů
• původně farmáři pěstovali rostliny a chovali dobytek
na jednom hospodářství, což zajišťovalo rozmanitost
hlavních i vedlejších zemědělských produktů
• zbytky se vracely zpět – snižovaly se vstupy a udržovala se rovnováha
• dnes dochází k oddělení rostlinné a živočišné výroby
• přechod ke koncentrovaným chovům zemědělských zvířat vede k produkci obrovského množství hnoje a kejdy
Hlavní dopady na životní prostředí
spojené s intenzivním zemědělstvím
Pokles biodiverzity
Biodiverzitu můžeme v širším smyslu chápat jako rozmanitost
druhů živých organizmů (rostlin, hub, živočichů a jednobuněčných příslušníků ostatních říší živého světa). Na území našeho
státu je známo téměř 80 tisíc různých druhů. V některých územích druhy postupně přibývají (např. druhy zavlečené či záměrně
vysazené), jiné z různých důvodů mizí, zejména v přímém či nepřímém důsledku činnosti člověka. Jedním z faktorů negativně
ovlivňujících biodiverzitu je intenzivní způsob obhospodařování.
Hlavní vlivy zemědělství na ekosystémy
• ztráta nebo přeměna biotopů
• znečištění agrochemikáliemi
• zavlečení nepůvodních, často exotických druhů rostlin
a živočichů
• intenzivní využití půdy
• odlesnění a změna travních ekosystémů
• fragmentace krajiny…
Víte, že…
• mezi nejrychleji mizející druhy ptáků patří ptáci zemědělské krajiny, např. strnad zahradní
• velmi dramatický pokles zaznamenala také čejka chocholatá nebo koroptev polní
• z české krajiny téměř či úplně zmizely některé druhy, např.
drop velký, koliha velká, mandelík hajní, ťuhýk rudohlavý
Proč?
Intenzifikace zemědělství způsobuje homogenizaci krajiny, úbytek hnízdních příležitostí, úbytek a pestrost potravní nabídky, dochází také k ničení hnízd mechanizací.
Znečištění dusičnany a eutrofizace
Vysoké koncentrace dusičnanů ve vodních zdrojích, které
se do povrchových i podzemních vod dostávají především
ze zemědělských ploch s nadměrnou aplikací dusíkatých
hnojiv a erozními splachy z terénu, způsobují především
v letních měsících přemnožení řas a sinic. Vysoká koncentrace toxinů a úbytek kyslíku jsou nebezpečné jak pro vodní organizmy, tak pro samotného člověka.
Intenzivní zpracování půdy
• omezení tvorby půdní struktury
• zvýšení eroze
• odbourání humusu
Vysoká spotřeba energie
• spotřeba neobnovitelných zdrojů
• zvýšení znečištění ovzduší
Typická vodní hladina s přemnoženými sinicemi
30
Degradace půdy (viz také kapitola Půda)
Intenzivní způsob hospodaření, nadměrná pastva, odlesňování, zavlažování a využití těžké mechanizace jsou
některé faktory, které přispívají k ohrožení kvality půdy.
Biologická degradace
• Častá orba, nadměrná aplikace agrochemikálií, sklizeň velkého množství biomasy jsou spojeny s úbytkem druhů půdního
edafonu a snížením obsahu půdní organické hmoty (SOM), což
se projevuje snížením přirozené úrodnosti půdy.
Fyzikální degradace
• Fyzikální degradace půd
se téměř vždy projevuje
změnami ve struktuře
půdy. Přílišné mechanické
působení na půdu spolu s poklesem množství
a kvality SOM často vede
ke změnám agregátového stavu půd (utužení podorničí a spodin a tvorba
krust na povrchu).
Chemická degradace
• Chemická degradace půd zahrnuje všechny mechanizmy poškozující některou z chemických vlastností půdy (např. pH,
koncentrace solí, obsah a biologická přístupnost živinných
iontů, obsah a vlastnosti SOM, sorpční komplex, obsah a biologická přístupnost znečišťujících a toxických látek apod.).
Zemědělská činnost je zodpovědná za vstupy rizikových prvků do půd zejména průmyslovými hnojivy, organickými látkami
a pesticidy.
Neúměrné používání agrochemikálií přispívá např. k úbytku počtu
druhů půdního edafonu, snížení biodiverzity, kontaminaci spodních a povrchových vod a hromadění toxických látek jak v rostlinách, tak i v ostatních organizmech včetně člověka.
Narušení vodního cyklu
Fyzikálně degradovaná půda
Změny vodního režimu provázejí zemědělskou činnost velmi často, nejvýrazněji při zavlažování a odvodňování zamokřené půdy.
Nevhodný způsob hospodaření (odlesnění, nevhodná volba
plodin, utužení půdy…) přispívá ke snížení schopnosti zadržet
vodu v krajině, projevující se zvýšeným rizikem povodní. Lepší
schopnost retence vody než orná půda mají travní porosty a lesy.
Naopak nadměrné zavlažování vede často k vysušování oblastí
odvodem vody (dezertifikace) a k zasolení půd (salinizace).
Degradace fyzikálních vlastností půd
• snížení pórovitosti – zmenšení retenční vodní kapacity
a využití vodní kapacity
• omezení infiltrace – urychlení povrchového odtoku
(zvýšení eroze)
• omezení účinné hloubky půdního profilu – špatné
vzcházení a vývoj rostlin
• potlačení biologické aktivity – zhoršení vzdušného,
vodního a termického režimu půdy
Pro zajímavost
• Aralské jezero bylo vysušeno tím, že velké řeky, které
jej zásobují, byly využity na závlahy, a tak místo revitalizace došlo k vysušení celého území, které muselo
opustit desetitisíce lidí.
• Podíl zemědělství na celosvětovém odběru vody činí
asi 2/3 a je hlavní příčinou nedostatku vody v mnohých oblastech světa.
Porovnání konvenčního a udržitelného zemědělství
Ukazatel
Konvenční zemědělství
Udržitelné zemědělství
Využívání
a ochrana půdy
•
•
•
•
•
•
•
kvalita půdy se snižuje
chronickým problémem je eroze
snižuje se obsah a kvalita organické hmoty
je narušena mikrobiální aktivita
zvýšené utužování půdy těžkými mechanizmy
konvenční obdělávání
ochranné obdělávání kombinované s vysokou
spotřebou pesticidů
• kvalita půdy je v centru zájmu
• ochrana půdy proti erozi pěstováním krycích
plodin, mulčováním, redukovaným obděláváním,
vysazováním větrolamů, dodáváním organické
hmoty, používáním menší a lehčí mechanizace
• udržování půdy v kyprém a strukturním stavu
• ochranné a šetrné obdělávání půdy kombinované
s nižší spotřebou pesticidů
Zdroje vody
a ochrana jejich
kvality
• voda je získávána z povrchových zdrojů
• chemické látky používané v zemědělství znečišťují vodní zdroje a ohrožují živé organizmy
v nich
• ochranné struktury a plochy se realizují jen
s cílem zvyšování produkce
• metody hospodaření zabezpečují ochranu vodních zdrojů a šetří půdní vlhkost
• chrání povrchové a podpovrchové zdroje vody
od znečišťujících látek a sedimentů
• ochrana vody je prioritou
• používané jsou terasy, ochranné pásy, krajové
zóny a jiné metody ochrany
31
Hospodaření
s organickým
odpadem
• systémy živočišné výroby koncentrují velké
množství organických odpadů na jednom místě, což přesahuje schopnosti jejich využití, a tím
se zvyšuje riziko znečišťování půdy a vody
• odpady ze živočišné výroby jsou cenným zdrojem
živin a organické hmoty pro pěstované plodiny
bez vedlejších škodlivých vlivů na půdu a vodu
Výběr plodin
a hospodářských
zvířat
• pomocí vyšších vstupů je možné pěstovat
a chovat i náročnější druhy plodin a hospodářských zvířat
• využívá druhy a odrůdy plodin nebo druhy a plemena hospodářských zvířat méně náročné na vstupy
a více adaptované na konkrétní podmínky
Biodiverzita
• genové inženýrství snižuje
diverzitu
• základem jsou monokultury
genetickou
• časově náročný konvenční šlechtitelský program
zabezpečuje ochranu genetické diversity
• základem je diverzita
Ochrana proti
chorobám
a škůdcům
• pesticidy jsou rutinně používány na ochranu
pěstovaných plodin
• používání toxických pesticidů je minimalizováno
• jsou preferované pesticidy založené na ekologické bázi, používají se integrované a kulturní metody ochrany rostlin
Zdroj: Magdaléna Lacko-Bartošová a kol., 2005. Multifunkční zemědělství. Jan Moudrý, 2008.
Zemědělství
v Plzeňském kraji
Zemědělská půda v Plzeňském kraji pokrývá cca 50 % celkové rozlohy kraje, z toho podíl orné půdy je
68,4 %. V roce 2009 hospodařilo
na této ploše celkem 2 736 zemědělských podniků, z nichž 146 můžeme označit jako velké podniky
s výměrou nad 500 ha zemědělské
půdy.
Počet hospodářských zvířat chovaných
v Plzeňském kraji (k 1. dubnu 2010)
Na ekofarmách jsou zvířata chována v přirozeném prostředí.
Koně
Skot
Prasata
Ovce
Drůbež
2 110
155 450
141 938
18 695
2 509 575
Zdroj: ČSÚ
Cestujeme na farmy
• OD Soběšice (Pošumaví) – konvenční farma + ekologicky hospodařící farma, mimo jiné k vidění bioplynová
stanice, odchovna plemenných býčků, možnost ubytování www.sobesice.eu
• Galloway farma Roupov – rodinná farma manželů
Vacíkových (cca 115 ha). Zaměření na chov masného skotu, chov ovcí a chov koní + prodej ze dvora
– www.galloway-farma.cz
• Farma Drouhaveč (Jiří Zelený) – chov skotu masného
a dojného plemene, zajímavost – dojení automatickým
robotem, možnost ubytování
www.soco.jrc.ec.europa.eu | Udržitelné zemědělství
a ochrana půdy
www.mze.cz | Ministerstvo zemědělství
Literatura
L. Miko, M. Hošek. Příroda a krajina České republiky,
zpráva o stavu 2009, Praha 2009.
B. Šarapatka, M. Hejtman. Diverzita a ekologické
zemědělství, 2004.
32
TÉMA: Ekologické zemědělství
Cíl: Seznámit žáky se základními principy a zásadami ekologického zemědělství. Přiblížit jim charakteristiku jednotlivých odvětví v EZ.
Základní pojmy: principy ekologického zemědělství, trvale udržitelný rozvoj, biodiverzita, biopotraviny
Co je to ekologické zemědělství?
Ekologické zemědělství je moderní forma obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými
dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Kromě produkce biopotravin přispívá tento
způsob hospodaření k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení
biodiverzity prostředí.
Ministerstvo zemědělství je garantem dodržování pravidel pro
ekologické zemědělství, a to jak národní, tak evropské legislativy.
kvality produkce a respektování zásad ochrany přírody v zemědělských výrobních technologiích. Vzniklo celosvětové sdružení
IFOAM (Mezinárodní federace sdružení za organické zemědělství) a došlo k vytvoření prvních právních norem ekologického
zemědělství, které definovaly produkční postupy a především
stanovily závazné mechanizmy pro kontrolu, certifikaci a označování.
Česká republika
• zásadní rozvoj v 90. letech minulého století
• dochází k nárůstu ploch certifikované ekologické půdy
až do dnešní doby
• ekologické zemědělství převažuje především v horských a podhorských oblastech
• je zaměřeno především na pěstování trvalých travních
porostů, chov masného dobytka a na údržbu krajiny
• ekologické zemědělství je stabilní součástí agrární politiky Ministerstva zemědělství ČR
Jaké jsou principy
ekologického zemědělství?
Historie ekologického zemědělství
Ekologické zemědělství se v Evropě i u nás prosadilo zejména
díky praktickým zemědělcům, kteří na svých farmách dokázali, že
je možné hospodařit bez moderních agrochemikálií, s ohledem
na přírodu a pohodu všech chovaných zvířat.
Počátky je možné datovat od roku 1924, kdy Rakušan Rudolf
Steiner vytvořil biodynamickou filozofii v zemědělském hospodaření. Ve 30. a 40. letech minulého století se také ve Švýcarsku, Francii a Holandsku začaly šířit myšlenky tzv. organicko-biologického hnutí. Nárůst nastal teprve v 70. a 80. letech
ve spojitosti s rozvojem ochrany životního prostředí. V tomto
období bylo také v Evropě dosaženo soběstačnosti ve výrobě
potravin a do popředí vstoupily další cíle, především zvyšování
• způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené
koloběhy a závislosti v přírodě
• jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce
• ochrana životního prostředí a zdraví populace
• udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů)
• etičtější přístup k chovaným zvířatům
• produkce vysoce kvalitních a hodnotných potravin
přiměřeného množství
• šetrnější využívání neobnovitelných zdrojů
• udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově
Ekologické zemědělství je jedním z faktorů trvale udržitelného
rozvoje.
Co je trvale udržitelný rozvoj?
Jedná se o takový způsob rozvoje lidské společnosti, který
uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Mezi hlavní
cíle trvale udržitelného rozvoje patří zachování životního
prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě.
33
Rostlinná produkce
v ekologickém zemědělství
Hlavní zásady střídání plodin
Ekologická rostlinná produkce by měla využívat způsoby
obdělávání a pěstitelské postupy, které v půdě zachovávají nebo zvyšují obsah organických látek, zvyšují stabilitu půdy a její biologickou rozmanitost a předcházejí
zhutnění a erozi půdy.
JAK JE MOŽNÉ UDRŽET A ZVYŠOVAT ÚRODNOST
A BIOLOGICKOU AKTIVITU PŮDY?
střídáním plodin
pěstováním leguminóz (bílkovinných rostlin)
pěstováním rostlin na zelené hnojení
pěstováním hluboce kořenících rostlin v rámci vhodného OP
• zapravováním statkových hnojiv
• zapravováním jiných organických materiálů z EZ
•
•
•
•
Orná půda
Trvalé travní porosty
Vinice
Sady
Ostatní
plochy
[%]
• výběr plodin musí akceptovat stanovištní podmínky
• je nutné omezit pěstování stejných druhů rostlin po sobě
• vybírat druhy a odrůdy rezistentní vůči chorobám
a škůdcům
• nedostatek organické hmoty z kořenových i nadzemních posklizňových zbytků nahrazovat pěstováním meziplodin
• zařazovat meziplodiny a směsi odrůd či druhů pro zvýšení druhové pestrosti
Je nutné střídat:
• plodiny obohacující a ochuzující půdu o organickou
hmotu
• plodiny zhoršující a zlepšující strukturu půdy a její fyzikálně-chemické vlastnosti
• plodiny se specifickými nároky na živiny
• plodiny se slabším a s mohutně kořenícím systémem
• plodiny mělce- a hlubokokořenící
• plodiny málo a značně konkurenceschopné vůči plevelům
Pěstování leguminóz
82,4
0,1
0,8
6,4
10,3
Struktura půdního fondu v ekologickém zemědělství v ČR, 2009.
Zdroj: Zpráva o životním prostředí České republiky 2009, Cenia
Střídání plodin
Správně sestavený a dodržovaný osevní postup je základem pro
zachování a zvyšování půdní úrodnosti, a tím i zajištění uspokojivých a stabilních výnosů. Osevní postup je hlavním systémovým
nástrojem v ekologickém zemědělství.
Do osevního postupu je nutné zařazovat dostatečný podíl leguminóz, cca 25–33 %. Podíl leguminóz závisí na zastoupení trvalých travních porostů v podniku.
Pěstování rostlin na zelené hnojení
Zelené hnojení patří k nejefektivnějším způsobům náhrady organických látek v půdě.
Zelené hnojení
• je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit nejméně z 50 % chlévský hnůj
• zlepšuje podmínky pro využití živin minerálních hnojiv
• má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půd a na biologickou
činnost
• rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemísťují živiny ze spodních vrstev do ornice
• umožňuje lepší rozklad a využití slámy při jejím zaorávání
• chrání půdu před větrnou a vodní erozí
• omezuje rozmnožování a růst plevelů
Hnojení
Základem výživy rostlin v ekologickém zemědělství jsou
statková hnojiva (max. 150 kg N/ha). Statková hnojiva,
která pocházejí ze systémů chovů hospodářských zvířat
pro ekologické zemědělství nevhodných, ze systémů klecového chovu drůbeže a trvalého ustájení na roštech, je
zakázáno používat. Dále jsou zakázány čistírenské kaly
a odpadní vody, kromě kalů a odpadních vod z vlastní
farmy, pokud vyhovují předpisům. Používání syntetických
hnojiv zákon o ekologickém zemědělství nepovoluje.
34
Jaká konkrétní hnojiva lze tedy používat?
organická hnojiva
•
•
•
•
•
•
•
•
čerstvá a sušená chlévská mrva
močůvka, kejda
rašelina, jíl
produkty živočišného původu
řasy a produkty z řas
piliny, odpad z řezu dřevin
kompost, kompostovaný domovní odpad
odpad z pěstování hub
OSIVA A ROZMNOŽOVACÍ MATERIÁL
Mateřské rostliny používané v ekologickém zemědělství musí být
pěstovány minimálně jedno vegetační období ekologicky (víceleté rostliny dvě vegetační období). Sazenice musí pocházet vždy
z ekologické produkce. Geneticky modifikovaná osiva (BMO) nelze používat.
ÚKZÚZ, odbor osiv a sadby, vede databázi osiv pro ekologické zemědělství a uděluje výjimky na použití konvenčního osiva a sadby
(včetně sadby brambor) v ekologickém zemědělství (www.ukzuz.cz).
Víte, že…
anorganická hnojiva
•
•
•
•
•
•
•
•
dřevěný popel
surový fosfát
surová draselná sůl
uhličitan vápenatý a hořečnatý
síran hořečnatý a vápenatý
síran ve formě prvku
stopové prvky
horninová moučka
JAK NA OCHRANU PŘED ŠKŮDCI,
CHOROBAMI A PLEVELY?
Vzhledem k tomu, že se při ekologickém způsobu pěstování smí
používat velmi omezené množství přípravků na ochranu rostlin
(musí být schválené a povolené), je třeba dodržovat některá pravidla, která napomáhají předcházet šíření škůdců, chorob a zaplevelení.
Příklady, jak předcházet šíření škůdců, chorob
a zaplevelení
• výběr vhodných odrůd a druhů rostlin, tj. volit konkurenceschopné odrůdy s rychlým počátečním růstem
• volba vhodného osevního postupu
• do osevního postupu začlenit 20 % pícnin nebo zeleného hnojení
• usilovat o dostatečnou pestrost pěstovaných plodin
• mechanické zpracování půdy – vláčení, opakované
zpracování půdy před setím, orba
• podpora přirozených nepřátel
• použití termických pleček
Povolené přípravky na ochranu rostlin
• rostlinné a živočišné látky, mikroorganizmy – dřevina
neem (Azadirachta indica), rostlinné oleje, pyrethriny,
Bacillus thuringiensis, Granulosis virus …
• látky v lapačích – feromony
• přípravky k povrchové aplikaci – fosforečnan železitý
• další látky – měď, manganistan draselný, mýdlo, síra,
minerální oleje, parafinový olej
Seznam přípravků na ochranu rostlin, které lze použít v ekologickém zemědělství, je možné nalézt na stránkách Státní rostlinolékařské správy – www.srs.cz.
• celková výměra ekologicky obhospodařovaných ploch je
398 407 ha, tj. 9,38 % ze zem. půdního fondu ČR
• počet registrovaných ekologických zemědělců v ČR činí
2 689
• nejčastější rozloha ekofarem se pohybuje mezi 10 až 50 ha
• nejvíce ekofarmářů hospodaří v Jihočeském kraji
Ekologické zemědělství a biodiverzita
Vědecké výzkumy a praktické důkazy potvrzují, že ekologické
zemědělství má pozitivní vliv na biologickou rozmanitost neboli biodiverzitu.
Biodiverzita zemědělství představuje ty součásti biologické diverzity, které souvisí se zemědělstvím, výrobou potravin a celým
agroekosystémem. Zahrnuje tedy mikroorganizmy, organizmy,
druhy, odrůdy a plemena na genové, druhové a ekosystémové
úrovni. Tyto součásti mají rozhodující vliv na udržení jednotlivých
funkcí agroekosystému, jeho struktury a procesy v něm.
Víte, že…
• k zemědělské činnosti je využíváno cca 37 % zemského
povrchu
• podle organizace FAO se za posledních 100 let nenávratně ztratilo 75 % genetické diverzity zemědělských
plodin (např. původních odrůd pšenice, rýže a celé řady
dalších plodin) a dochází i k výraznému snižování genetického potenciálu hospodářských zvířat
• v současné době se na převážné většině zemědělsky
využívané půdy (cca 1,3 mld. ha) pěstuje asi jen 70 rostlinných druhů
• je prokázáno, že intenzifikace zemědělské výroby je
hlavní příčinou všeobecného poklesu populací celé řady
druhů ptáků, obratlovců, bezobratlých i rostlin
METODY EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ
PROSPÍVAJÍCÍ BIODIVERZITĚ
Smíšené farmy (pěstování plodin a chov zvířat)
• celé území farmy zajišťuje životní podmínky širokému
spektru volně žijících rostlin a živočichů
• smíšený chov hovězího dobytka a ovcí pozitivně ovlivňuje zachování rozmanitosti vegetace luk a pastvin
35
Střídání plodin a travní úhor
• střídání plodin je požadováno u každé ekologické produkce na orné půdě
• obvykle zahrnuje jetelotravní úhor
• je klíčovým prostředkem ochrany před škůdci a plevelem
• travní porosty i přes vyšší obsah jetele jsou obvykle řidší, a poskytují tak více vhodných stanovišť pro hnízdění
a shánění potravy
Menší půdní celky
• smíšené farmy, střídání plodin i rozmanitost produkce
vyžadují menší půdní celky
• malá pole podporují větší rozmanitost na jednotku plochy (důsledek většího zastoupení přirozených stanovišť
mezi jednotlivými poli)
Živočišná produkce
v ekologickém zemědělství
Chov zvířat v ekologickém zemědělství je založen především
na předpokladu, že zvíře není jen pouhým předmětem k dosahování ekonomického užitku, ale i živým tvorem s vlastní individualitou a vlastními potřebami. Chov hospodářských zvířat
v systému ekologického zemědělství znamená přirozený způsob
chovu, tj. veškeré praktiky používané při chovu musí být přirozené.
V České republice se chová podle pravidel ekologického zemědělství především skot, ovce a kozy, a to v podhorských oblastech
s převahou luk a pastvin. V současné době dochází také k rozvoji
chovu drůbeže a prasat.
VOLBA PLEMENE
Jarní setí
• jarní osevy nabízejí důležitá hnízdní stanoviště pro ptáky hnízdící na zemi
• strniště jsou přes zimu významným zdrojem potravy
(plevele a zrna) ptáků
• jsou-li na nich podsevy nebo zelené hnojení, jsou zdrojem potravy pro celou řadu organizmů
Omezení pesticidů
Pro volbu plemen neexistují žádná konkrétní pravidla ani
předpisy. Doporučují se dodržovat tyto zásady:
•
•
•
•
přednost mají domácí původní plemena
ještě lepší je volit plemena krajová
jsou schopná přizpůsobit se podmínkám prostředí
jedná se o účinnou prevenci chorob a zdravotních
problémů
• zákaz používání agrochemikálií je jedna ze základních
charakteristik pěstování plodin v ekologickém zemědělství
• z toho důvodu se na ekologicky obhospodařovaných
pozemcích vyskytuje vysoký podíl bezobratlých i planých rostlin
• tvoří tak základ pastevně kořistnického potravního řetězce
• ke zvýšení půdní úrodnosti se využívá zelené hnojení,
hnůj, tradiční osevní postupy, včetně využívání jetelovin
a bobovitých rostlin
Přeštické černostrakaté
prase je přizpůsobivé,
odolné plemeno, které se
odvozuje od krajových rázů.
Vzniklo v oblasti Přešticka,
Domažlicka a Klatovska.
Udržování stromů, křovin a okrajů polí
Foto: www.toulcuvdvur.cz
Zákaz minerálních hnojiv
• důležitý standard ekologického zemědělství
• úkryty pro přirozené predátory (pavouci, ptáci, brouci…)
• ochrana před škůdci
Český strakatý skot – odolné
a přizpůsobivé plemeno
s kombinovanou užitkovostí,
vhodné pro ekologický chov
Zelené hnojení
• zaorání nesklizené plodiny pro udržení a zvýšení úrodnosti
• technologie podporující výskyt bezobratlých
• podsev
• vysetí trávy nebo jetele pod obilninu
• zvyšuje stupeň biodiverzity na obdělávaných plochách
PŮVOD ZVÍŘAT
Meziplodiny
• pěstování dvou nebo více různých typů plodin na stejném řádku nebo vedle sebe na poli ve stejné době
• provádí se z důvodu ochrany před škůdci či chorobami
a kvůli úrodnosti
• zvířata musí pocházet z ekologických chovů
• nákup konvenčních zvířat do ekologické jednotky je
možný pouze při prvním zavedení chovu či při obnově
stáda po nákaze nebo přírodní katastrofě
36
VÝŽIVA ZVÍŘAT ŘÍZENÍ CHOVU
Výživa v ekologickém chovu musí být přizpůsobena fyziologickým potřebám zvířat s ohledem na jejich aktuální vývojové stadium. Velký důraz je kladen na kvalitu krmiv a dobrý zdravotní stav
zvířat. Každý podnik by měl být schopen si sám vyprodukovat
dostatečné množství krmiv, a pokud na to jeho kapacita nestačí,
může krmiva nakupovat od jiných certifikovaných ekologických
farem. Je možné použití určitého podílu krmiv původem z konvenčního zemědělství, ale jen za určitých podmínek.
Chov hospodářských zvířat v systému ekologického zemědělství znamená přirozený způsob chovu, tj. veškeré praktiky používané při chodu musí být přirozené.
Hlavní zásady
• krmiva musí pocházet z ekologického zemědělství
• krmivo přednostně z vlastního podniku, u býložravců
nejméně 50 %
• konvenční krmiva jsou možná jen v případě prokázané
nedostupnosti (ale jen omezené množství)
• u býložravců je kladen důraz na maximální využití pastvin
• 60 % sušiny denní krmné dávky musí tvořit objemná
krmiva
• mláďata savců musí být krmena přírodním mlékem, především mateřským mlékem (délka období závisí na druhu)
• krmiva živočišného původu, vitamíny a minerály je povoleno použít pouze tehdy, jsou-li na seznamu povolených krmiv
• nejsou povolena žádná antibiotika, kokcidiostatika, léčivé látky ani látky na podporu růstu nebo zvýšení objemu produkce
• naprostý zákaz GMO a krmiv vyrobených z GMO
Reprodukce
Rozmnožování a chov hospodářských zvířat musí být založeny na přírodních metodách, umělá inseminace je povolena. Jiné formy umělého rozmnožování, jako je např.
přenos vajíčka či hormonálně řízená ovulace, jsou přísně
zakázány.
Výběhy a ustájení
Ustájení hospodářských zvířat musí splňovat biologické,
etologické a etické potřeby zvířat. Důraz je kladen na přirozené ustájení, důležitý je přístup na pastvu nebo do venkovního výběhu. Je zakázáno vazné ustájení. Pro všechny
druhy jsou stanoveny minimální vnitřní a venkovní plochy.
Je přísně zakázán klecový chov drůbeže a vodní drůbež
musí mít přístup k vodě.
Zásahy u zvířat
Při jakémkoli zásahu nebo manipulaci je přísně zakázáno způsobovat zvířatům bolest. Je zakázáno kupírování,
broušení zubů, krácení zobáků a odrohování. Jen ve výjimečných případech jsou některé zásahy povoleny. Kastrace je povolena pouze za účelem uchování kvality produktů
a tradičních výrobních praktik.
Přeprava
V ekologickém systému živočišné produkce je třeba minimalizovat přesun a transport hospodářských zvířat.
Upřednostňuje se spíše převoz a doprava konečných produktů před transportem živých zvířat. Je přísně zakázáno používat jakékoliv typy elektrické stimulace a nátlaku
k pohánění zvířat nebo používat jakákoliv alopatická utišující léčiva před přepravou a v době přepravy.
VETERINÁRNÍ PÉČE
Základní zásadou ekologických chovů je aktivní tvorba zdraví
zvířat. Využívají se postupy posilňující mechanizmy nespeciﬁcké
imunity. Prevence je zaměřena na vybudování vysoké obranyschopnosti zvířat.
Hlavní zásady
•
•
•
•
•
•
výběr vhodného plemene
použití kvalitního krmiva společně s pravidelným pohybem
správné chovatelské praktiky
přiměřená koncentrace zvířat
včasná léčba
upřednostňují se přírodní přípravky rostlinného původu
a homeopatika
• přísně zakázáno používat chemické alopatické prostředky nebo antibiotika (povoleno jen v nejnutnějším
případě se svolením odborníka)
Biopotraviny
Biopotravina je potravina rostlinného nebo živočišného původu vyprodukovaná v ekologickém zemědělství (ve smyslu zákona č. 242/2000 Sb.), tj. vypěstovaná bez použití umělých hnojiv, škodlivých chemických postřiků či geneticky modifikovaných
organizmů a výrobků na jejich bázi. Biopotravina musí splňovat
všechny požadavky na bezpečnost a zdravotní nezávadnost podle zákona o potravinách. Biopotraviny nemohou obsahovat přídatné látky neboli ochucovadla používané v potravinářství. Jejich
výroba je přísně kontrolována.
České biopotraviny jsou označeny národní značkou, tzv. biozebrou s nápisem PRODUKT EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ
a s číslem kontrolní organizace. Mohou ho použít pouze producenti, kteří pravidelně procházejí kontrolním procesem Ministerstva zemědělství, respektive pověřenými kontrolními a certifikač-
37
ními organizacemi (KEZ o.p.s., ABCERT AG, BIOKONT CZ, s.r.o.).
Od 1. července 2010 je ve všech členských státech EU povinné
používat pro všechny balené bioprodukty nové logo s uvedením
místa, kde byla biopotravina vyprodukována.
Ekonomika ekologického zemědělství
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ EKONOMIKU
EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ
Snížení příjmů
• vyloučení intenzifikačních faktorů
• zvýšené náklady na pracovní sílu, zooveterinární opatření
a organizaci práce
• náklady nevyužitých možností
• maximální zatížení 1,5 VDJ/ha
• snížení ustájovacích kapacit
• vyšší ceny vstupů do výroby
Národní značení
Značení EU
Navýšení příjmů
Víte, že…
• v ČR je registrováno přibližně 400 výrobců biopotravin
• nejvíce je jich v Jihomoravském kraji (převážně výroba vína)
• k nejčastěji zpracovávaným bioproduktům patří zpracování masa a výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků
Jakými hlavními právními normami
se řídí ekologické zemědělství?
Pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin jsou
upravená národní i evropskou legislativou. Hlavní normou, která
definuje v České republice ekologické zemědělství a stanovuje
kritéria pro označení produktů jako produkt ekologického zemědělství s logem „BIO“, je zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém
zemědělství a také nová evropská legislativa, a to nařízení Rady
(ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, platné od 1.1. 2009.
Jak se stát úspěšným ekozemědělcem?
Přechod z konvenčního hospodaření na ekologické nepředstavuje pouze organizační a technické změny spojené s přechodem jednoho výrobního systému na jiný. Jedná se především o změnu vědomí zemědělce a změnu pohledu na to,
co je smyslem života člověka a za co nese člověk v životě
odpovědnost.
Pokud se rozhodnete stát se ekologickým
zemědělcem, pak musíte:
• uzavřít smlouvu s některou pověřenou kontrolní organizací (KEZ o.p.s, ABCERT AG nebo BIOKONT CZ, s.r.o )
• absolvovat vstupní kontrolu ekologického zemědělství
• podat žádost o registraci ekologického zemědělství
na Ministerstvo zemědělství
• po absolvování přechodného období (2 roky u orné
půdy a TP, 3 roky u sadů a vinic) můžete své výrobky
označit jako bioprodukty
• vyšší prodejní cena bioproduktů (cca o 10–20 %)
• státní podpora
Vývoj státní podpory
1990
První finanční prostředky na podporu vzniku
ekologicky hospodařících podniků
1993–96
Zrušení dotací
1998–2001 Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství (výše platby
založena na bodovém systému)
2001–2003Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. a č.
500/2001 Sb. – fixní platba na hektar
2004–2006Podmínky státní podpory byly upraveny
programovým dokumentem „Horizontální plán rozvoje venkova“ (HRDP), který byl
zpracován dle pravidel EU. EZ bylo jedním
z podporovaných titulů v rámci tzv. agroenvironmentálních opatření – podmínky byly
stanoveny v nařízení vlády č. 242/2004 Sb.,
o provádění AEO.
2007
Podpora EZ je zajišťována programovým
dokumentem „Program rozvoje venkova 2007–2013“ (dle nařízení Rady (ES) č.
1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro
rozvoj venkova – náhrada HRDP). Aktuální
podmínky pro poskytování dotací do EZ
jsou stanoveny v nařízení vlády č. 79/2007
Sb.,o provádění AEO, ve znění jeho novel.
Výše plateb
• platba je poskytována na plochu ekologicky obhospodařované půdy podle jejího využití
• je stanovena fixně v EUR na celé období 2007–2013
• orná půda – 155 €/ha
• travní porosty – 71 €/ha
• trvalé kultury – 849 €/ha
• zelenina a spec. byliny na orné půdě – 564 €/ha
38
PODPORA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ A VÝROBCŮ BIOPOTRAVIN V RÁMCI PROGRAMU
ROZVOJE VENKOVA (2007 – 2013)
2000
Celková plocha v EZ
(ha)
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
165 699 218 114 235 136 254 995 263 299 254 982 281 535 312 890 341 632 398 407
Celková podporovaná
plocha (ha)
98 745 155 164 195 036 213 698 231 859 227 739 228 247 273 803 305 867 364 747
Celková výše dotace
(tis. Kč)1
89 102 167 966 210 861 230 811 292 200 285 829 304 995 539 883 691 674 980 809
Průměrná platba
(Kč/ha)
902
1 083
1 081
1 080
1 260
1 255
1 336
1 972
2 261
2 689
Celková výše dotace je od roku 2007 rovna výši zažádaných finančních prostředků namísto do té doby uváděných vyplacených
prostředků. Zdroj: MZe, SZIF
1)
Co nelze financovat?
•
•
•
•
•
•
nákup mobilních strojů
bourací práce
demolice
administrativní a správní budovy
intervenční sklady
logistická centra
Při hodnocení podaných projektů jsou ekologičtí zemědělci
a výrobci biopotravin oproti zemědělcům hospodařícím konvenčně bodově zvýhodněni. Také investiční projekty v oblasti
agroturistiky jsou bodově zvýhodněny.
Foto: Nadia Arai
Ekologické zemědělství v Plzeňském kraji
V Plzeňském kraji bylo v roce 2009 zaregistrováno celkem
257 ekofarem, které hospodaří na ploše o výměře cca 36 000
Na jaké projekty mohou výrobci biopotravin a faremní
zpracovatelé biopotravin získat dotace?
• Technologické investice ke zlepšení zpracování zemědělských
a potravinářských produktů
• Nákup zařízení souvisejících s finální úpravou, balením a značením výrobků
• Investice do zlepšování a monitorování kvality zemědělských
a potravinářských produktů
• Investice do vývoje a aplikace nových zemědělských a potravinářských produktů, postupů a technologií v zemědělsko-potravinářské výrobě
• Investice spojené s marketingem, výdaje na vytvoření elektronického obchodu
• Investice do skladování druhotných surovin při zpracování zemědělských produktů
• Modernizace zařízení na skladování zpracovávaných/zpracovaných surovin a výrobků
• Výstavba, rekonstrukce a stavební investice do zpracovatelského provozu
39
ha (80 % TTP), což činí cca 9 % z celkové výměry plochy v EZ
v České republice. Průměrná rozloha ekofarmy v kraji je 141
ha. Na orné půdě se nejvíce pěstují obiloviny (2 393 ha), pícniny
(1 943 ha), luskoviny (133 ha) a technické plodiny (97 ha). Plocha sadů je 148 ha.
Zdroj: www.galloway-farma.cz
Cestujeme na biofarmy…
• Farma Moulisových – ekologicky hospodařící farma
v okr. Plzeň-jih s chovem krav bez tržní produkce mléka plemene masný simentál, s chovem koní, ovcí a koz.
Nabídka agroturistiky a ubytování. Pořádají výukové
programy pro děti (www.farmamoulisovych.cz).
• Galloway farma Roupov – rodinná farma manželů Vacíkových. Zaměření na chov masného skotu plemene
galloway a shorthorn, chov ovcí a chov koní appaloosa,
vlastní jatka s bourárnou (www.galloway-farma.cz).
www.mze.cz | Ministerstvo zemědělství – sekce
ekologické zemědělství
www.ec.europa.eu/agriculture/organic/home_cs | portál
EU o ekologickém zemědělství
www.pro-bio.cz | Svaz ekologických zemědělců
www.agroporadenstvi.cz | portál agro vzdělávání
a poradenství
www.eposcr.eu | spolek poradců v ekologickém
zemědělství ČR
www.kez.cz | www.abcert.cz | www.biokont.cz | portály kontrolních organizací EZ
Literatura
Ekologické zemědělství a biodiverzita, MZe, 2006.
Ročenka ekologického zemědělství v České republice
2009, MZe, 2009.
B. Šarapatka, J. Urban. Ekologické zemědělství v praxi.
PRO-BIO Šumperk, Šumperk 2006.
Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR, o.s.
Ekologické zemědělství a rozvoj venkova, Brno 2008.
J. Boháč, J. Moudrý, L. Desetová. Biodiverzita
a zemědělství, 2006.
40
TÉMA: Pozemkové úpravy a tvorba krajiny
Cíl: Seznámit žáky s charakteristikou, etapami a cíli pozemkových úprav
Základní pojmy: pozemkové úpravy, plán společných zařízení, ÚSES
Doba trvání: 1 vyučovací hodina
Co jsou to pozemkové úpravy?
V podstatě se jedná o takovou činnost, která pozemky upravuje, sceluje, chrání, zlepšuje, kultivuje a mění kulturu a druhy
pozemků.
Jakýkoliv cizorodý zásah do přírodního prostředí, ať vypadá sebehůř, bude dříve či později krajinou přijat a stane se
její součástí. Je vůbec nějaká jiná možnost?
Krajina v České republice prošla za působení člověka složitým vývojem, na kterém se podepsaly střídající se politické a hospodářské vlivy. Zvyšování intenzifikace zemědělství negativně přispívá
k narušení ekologické stability krajiny, devastaci zemědělského
půdního fondu vodní a větrnou erozí, vede ke snížení biodiverzity a narušení krajinného rázu. Také stále ještě nevyřešené vlastnické vztahy znemožňují realizovat potřebná ekologická, půdoochranná či krajinotvorná opatření.
Pozemkové úpravy jsou zejména
• nástrojem k realizaci půdoochranných, ekologických
a krajinotvorných opatření
• cestou k racionálnímu hospodaření a využití pozemků
• prostředkem pro obnovení pořádku ve vlastnictví a evidenci pozemků
• nástrojem rozvoje území
Účel pozemkových úprav
Účelem pozemkových úprav je
uspořádání vlastnických práv
a s nimi souvisejících věcných
břemen. Současně zajišťují podmínky pro zlepšení životního
prostředí, ochranu a zúrodnění
půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.
Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního
operátu (veškerá mapová a listinná dokumentace katastru nemovitostí, a to pro každé jednotlivé katastrální území) a jako závazný podklad pro územní plánování.
Nedílnou, ze zákona vyplývající součástí každé pozemkové úpravy je tzv. PLÁN SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ. Pro tato zařízení se
přednostně využívají pozemky státu a potom pozemky ve vlastnictví obce.
Plán společných zařízení je tvořen
• opatřeními sloužícími ke zpřístupnění pozemků – polní nebo lesní cesty, mostky, propustky, brody, železniční přejezdy apod.
• protierozními opatřeními pro ochranu půdního fondu
– protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, záchytné
příkopy, terasy, větrolamy, zatravnění, zalesnění apod.
• vodohospodářskými opatřeními sloužícími k neškodnému odvedení povrchových vod a ochraně území před
záplavami – nádrže, rybníky, úpravy toků, odvodnění,
ochranné hráze, suché poldry (suchá nádrž, která zadržuje velkou vodu) apod.
• opatřeními k ochraně a tvorbě životního prostředí
a zvýšení ekologické stability – místní územní systémy
ekologické stability, doplnění, popřípadě odstranění zeleně, terénní úpravy apod.
Etapy pozemkových úprav
Polní cesta s doprovodnou zelení a další zeleň s protierozní
a ekologickou funkcí, k.ú. Nedvězí, okr. Olomouc
• přípravné práce a podrobný průzkum terénu
• zeměměřičské činnosti zahrnující zjišťování průběhu hranic
pozemků a určení obvodu pozemkové úpravy
• zpracování soupisu nároků
• plán společných zařízení
• návrh nového uspořádání pozemků
• provádění pozemkových úprav a realizace společných zařízení
41
Protierozní zasakovací
pás s ekologickou funkcí
Vědomice, okr. Litoměřice
Suché poldry na Zlejšovském
potoce, Slavkov u Uherského
Brodu
Příklady pozemkových úprav
Opatření ke zpřístupnění pozemků
•
•
•
•
polní a lesní cesty
mostky
brody
železniční přejezdy
Vodní nádrž, k.ú. Želeč, okr. Prostějovv
Opatření na ochranu proti vodní a větrné erozi
•
•
•
•
•
•
terénní urovnávky
příkopy
průlehy
terasy
ochranné hrázky
protierozní cesty
Zeleň s protierozní
a ekologickou funkcí
Výsadba krajinné zeleně v k.ú.
Skřípov, okr. Prostějov
Výsadba krajinné zeleně
Polní cesta – detail propustku
Vodohospodářská opatření
•
•
•
•
retenční nádrže
revitalizace toků
ochranné hráze
poldry
Opatření k ochraně a tvorbě ŽP (ÚSES)
• doplnění nebo odstranění zeleně
• tvorba biocenter
• terénní úpravy
Územní systém ekologické stability (ÚSES) - je vzájemně
propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu
krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.
http://eagri.cz/public/web/mze/pozemkove-urady/ |
stánky MZe věnované pozemkovým úpravám
http://ms.vumop.cz/ | vodní a větrná eroze v ČR
42
TÉMA: Zemědělský půdní fond
Cíl: Seznámit žáky s charakteristikou zemědělského půdního fondu, aby si osvojili zásady hospodaření na ZPF a pochopili podstatu jeho
ochrany
Základní pojmy: charakteristika a skladba ZPF, hospodaření na ZPF, zásady ochrany ZPF
Základní charakteristika
zemědělského půdního fondu
Pojem zemědělský půdní fond (ZPF) je pojmem právním, vytvořeným zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského
půdního fondu.
Zemědělský půdní fond je
• základní přírodní bohatství naší země
• nenahraditelný výrobní prostředek, který umožňuje zemědělskou výrobu
• jedna z hlavních složek životního prostředí
Skladba zemědělského půdního fondu
ZPF je tvořen pozemky zemědělsky
obhospodařovanými
•
•
•
•
•
•
•
orná půda
chmelnice
vinice
zahrady
ovocné sady
louky a pastviny
půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně není
ZPF je tvořen také rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělskou půdou potřebnou k zajišťování
zemědělské výroby, jako jsou polní cesty, pozemky se zařízením pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením
nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.
Proč je potřeba chránit zemědělský
půdní fond?
Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím
společnosti, a to nejen jako nenahraditelný výrobní prostředek
v zemědělství, ale především jako základní složka životního
prostředí.
Rozhodující část půdního fondu je u nás obhospodařována a jeho
ochrana musí být zaměřena především na zachování jeho přirozené produkční funkce.
Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována
ochrana a zlepšování životního prostředí.
Zemědělský půdní fond bývá někdy ztotožňován se zemědělskou půdou. Zemědělská půda však představuje
pozemky určené pouze k zemědělskému obhospodařování, které jsou zřetelně ohraničeny od jiných částí
půdního fondu či jiných zemědělských pozemků a jsou
vedeny pod konkrétním parcelním číslem, jsou součástí
ZPF. Zemědělský půdní fond je tedy pojmem mnohem
širším.
Orná půda
Vinice, chmelnice, zahrady, sady...
Louky a pastviny
Lesy
Vodní plochy
Ostatní
plochy
[%]
33,8
2,0
10,4
12,4
3,1
33,8
Využití půdy (rok 2009). Zdroj: ČSÚ
43
Kvantitativní ochrana
Jedním z důvodů, proč chránit zemědělský půdní fond, je především úbytek půdy. Zemědělské pozemky jsou zabírány k jiným
než zemědělským účelům (výstavba sídel, průmyslové zóny, fotovoltaické elektrárny…). Jde především o ochranu rozlohy zemědělského půdního fondu, případně jeho uspořádání.
Kvalitativní ochrana
Půda je často poškozována necitlivým zásahem člověka. Dochází ke kontaminaci půdy nebezpečnými látkami, používáním
přemíry hnojiv, v důsledku nesprávného hospodaření atd. Všechny tyto faktory nepříznivě ovlivňují vlastnosti půdy, a proto je
třeba půdu chránit.
Pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu (nezastavěné plochy, nedostatečně využité pozemky v zastavěném území obce, stavební proluky,
plochy po demolicích).
Pokud je nutné odnětí zemědělského půdního fondu,
je třeba
• odnímat jen nejnutnější plochu
• co nejméně narušovat
• organizaci zemědělského půdního fondu
• hydrologické a odtokové poměry v území
• síť zemědělských účelových komunikací
• při umisťování staveb co nejméně ztěžovat obhospodařování ZPF
• po ukončení nezemědělské činnosti je nutno provést
terénní úpravy pro následnou rekultivaci
Odnětí půdy ze zemědělského
půdního fondu
K odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je nutný souhlas orgánu ochrany zemědělského
půdního fondu. Zákon však také vymezuje, kdy tento souhlas
není nutný.
Případy, kdy není nutný souhlas orgánů
k odnětí půdy ze ZPF
Další neopomenutelnou oblastí, která poškozuje zemědělský
půdní fond, je působení přírodních vlivů.
Jak musíme hospodařit na ZPF ?
• neznečišťovat půdu a zdroje pitné vody škodlivými
látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci
ostatních živých organizmů
• nenarušovat potravní řetězce
• nepoškozovat okolní pozemky
• chránit obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav
• nepoškozovat příznivé vlastnosti půdy – fyzikální, biologické, chemické
• půda na nezastavěných plochách v rámci zastavěných stavebních pozemků
• půda v zahrádkových osadách zájmových organizací
• půda na účelových plochách u objektů a zařízení občanské vybavenosti nebo objektů a zařízení zdravotnických, kulturních,
osvětových, církevních
• půda ve vlastnictví fyzické osoby v zastavěném území obce,
jejíž odnětí se má uskutečnit v zájmu této osoby
• půda určená pro stavby k bydlení v zastavěném území
• plochy do 30 m² pro umístění signálů, stabilizačních kamenů
a jiných značek pro geodetické účely, stožárů
• nadzemní vedení, vstupní šachty podzemních vedení
• plochy do 55 m² pro umístění přečerpávacích stanic, vrtů
studní, stanic nadzemního nebo podzemního vedení a větrných jam
• pozemky pro nezemědělské účely na dobu kratší než 1 rok
včetně doby potřebné k uvedení půdy do původního stavu
(dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdní ho fondu §9)
Obsah žádosti k odnětí půdy ze ZPF
• účel odnětí
• zdůvodnění odnětí
• charakteristika navrhovaného řešení z hlediska ochrany
• údaje z katastru nemovitostí o pozemcích navrhovaných k odnětí ze ZPF
• vyjádření vlastníků nebo nájemců dotčených pozemků
k navrhovanému odnětí
44
• výpočet odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu
• plán rekultivace v případě navrácení půdy k zemědělským nebo lesnickým účelům
• předběžná bilance skrývky kulturních vrstev půdy
• návrh způsobu hospodárného využití skrytých kulturních vrstev půdy
Žádost posuzuje a souhlas vydává orgán ochrany zemědělského půdního fondu.
Za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu
je nutné zaplatit
• odvod platí ten, v jehož zájmu byl souhlas k odnětí
půdy vydán
• výši odvodu stanovuje příloha zákona
• existují výjimky, kdy se odvody platit nemusí
Půdu ze zemědělského půdního fondu lze odejmout buď trvale,
nebo dočasně.
Dočasně – po ukončení účelu odnětí je dotčená plocha rekultivována podle schváleného plánu rekultivace a vrácena do zemědělského půdního fondu
Trvale – nevratná změna znemožňující další zemědělské využití
Kdo je zodpovědný za ochranu ZPF?
Orgány ochrany zemědělského půdního fondu jsou pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a Ministerstvo životního prostředí České republiky.
Změny kultur zemědělské
a nezemědělské půdy
Vlastník pozemku, popřípadě nájemce se souhlasem vlastníka
pozemku, může požádat o změnu kultury nebo o přeměnu nezemědělské půdy na půdu zemědělskou.
• souhlas vydává Orgán ochrany zemědělského půdního fondu (OOZPF)
• jedná se o přeměnu nezemědělské půdy na půdu zemědělskou
• při změně louky nebo pastviny na ornou půdu
• OOZPF může z důvodu ochrany životního prostředí uložit
vlastníku či nájemci zemědělské půdy změnu kultury
• vlastník či nájemce má pak nárok na náhradu vzniklých nákladů a ztrát vyplývající ze změny
• prostředky na náhradu pocházejí ze Státního fondu životního
prostředí České republiky
www.mze.cz | Ministerstvo zemědělství – sekce ochrana
půdy
www.ochranapudy.cz | Společnost pro ochranu půdy
v ČR
Literatura
L. Buzek. Půdní fond a jeho ochrana, Ostravská
univerzita, 1995.
45
46
47
© 2011 ENVIC, o.s.
Zemědělství a ochrana přírody
a životního prostředí
Zpracování: Úhlava, o.p.s. ve spolupráci
se Střední školou zemědělskou
a potravinářskou v Klatovech
Grafická úprava: Hana Lehmannová
Tisk: Dragon Press s.r.o.

Učební materiál - Metodika

Transkript

Podobné dokumenty

Zpravodaj č. 62 - Klub skalničkářů Brno

13/2012 - Kulturní noviny

učebnicí - jarjurek.cz

1. stanovisko EIA chov prasat Radovesice

Chemie životního prostředí III Pedosféra (02) Půdotvorné faktory a