1 Milan Nerad - Operace Soumrak Přestože měl cestovatel na očích

1 Milan Nerad - Operace Soumrak Přestože měl cestovatel na očích

Milan Nerad - Operace Soumrak
Přestože měl cestovatel na očích tmavé sluneční brýle a hluboko do čela vražený pletený slamák, po vystoupení z letadla na okamžik zamhouřil oči, aby si přivykly na ostré tropické slunce. Přeci jen představovalo haitské podnebí pro středoevropana výraznou změnu.
Krátce se rozhlédl po udusané přistávací dráze malého letiště a bez zbytečného otálení
vyrazil k chátrající budově zdejší celnice, kde na verandě odpočívali dva uniformovaní vojáci.
Statnější měl ruce za hlavou, lehce se pohupoval na židli a zdálo se, že spí. Jeho útlejší kolega
si krátce významným pohledem přeměřil přicházejícího muže a pokynul mu, aby ho následoval do malé odbavovací místnosti se dvěma židlemi a oprýskaným stolem.
Po několika zdvořilostních otázkách otevřel cizincův pas a nalezl v něm připravenou
dvacetidolarovku. Chápavě se pousmál, popřál turistovi šťastný pobyt, poslední stranu jeho
dokumentů hlasitě orazítkoval a vložil do nich vizitku pro případ, že by pán potřeboval v noci
trochu rozptýlení. Když cizinec pomalým krokem odcházel, druhý celník si ho zvědavě prohlížel, ale dával si velký pozor, aby v něm nevzbudil žádné podezření.
Cestovatele však i přesto nedokázal oklamat. Na podobné chování byl v exotických
krajích zvyklý, přesto ještě ze zdvořilosti požádal, jestli by mu nedoporučili nějakou slušnou
taxislužbu. Celník se pousmál a zeptal se, jestli nechce přinést trochu vody na osvěžení, než
přijede auto, které pro něj přivolá. Muž v brýlích s poděkováním odmítl nabízené občerstvení,
kývnutím hlavy se s nimi rozloučil a vyrazil k zaprášené cestě, kde ho měl vyzvednout řidič.
Bez rozpaků se usadil na cestovní aktovku, otevřel noviny a krátil si čas. Na titulní
straně si světoví vůdci potřásali rukama a vesele se usmívali nad podpisem nějaké důležité
smlouvy. Podle zvýrazněného textu se přiblížilo tisíciletí nové doby, hospodářské prosperity a
všeobecného světového rozmachu. Muž se krátce pousmál a na sportovní stránce si prohlédl,
kdo byl na poslední chvíli nominován na blížící se olympijské hry.
Brzy se z oblaku prachu stoupajícího k obloze vynořilo otlučené auto. Již před mnohými lety vyšlo z módy a od té doby zřejmě neprošlo technickou prohlídkou. Řidič se zdvořile otevřel dveře a pobídl ho, aby nastoupil. Ani několik drobných jizviček v jeho obličeji nekázalo skrýt podobnost s celníkem, který ho před chvílí odbavoval. Podnikavci si tu otevřeli
menší rodinný podnik, proto raději ani nepřemýšlel nad vizitkou ve svých dokladech a nechal
se odvézt k hotelu, kde měl již předem zajištěné týdenní ubytování.
Na recepci sice prověřovali, jestli jim byla platba za nocleh již uhrazena, podstatně déle, než si představoval, přesto ani poté nechtěl nikdo vidět jeho pas. Říká se, že peníze nejsou
všechno, ale když jich na tomhle ostrově máte dost, nikdo se na nic nevyptává. Nesmíte jich
ale mít moc, aby vás ráno nelovili z přístaviště ve slušivém oblečku z ostnatého drátu.
Na výtah sice mohl zapomenout, přesto bez větších obtíží vyběhl do třetího patra. Malá místnost sice na první pohled nevypadala příliš útulně, ale postel s čistým povlečením, dřevěný pracovní stolek, křeslo propálené od cigaret a celkem slušný sprchový kout mu ke štěstí
stačil. Stejně ho čekají hlavně důležitá obchodní jednání a tak se tu nebude příliš zdržovat.
Navíc bylo kousek od okna rezavé požární schodiště, které v nouzi mohlo posloužit jako bezpečná úniková cesta, takže firma tento pokoj rozhodně nevyužívala poprvé.
V rychlosti převlékl propocenou košili, sebral z aktovky většinu hotovosti, protože
místní hotelové službě příliš nedůvěřoval a vyrazil do města, kde měl na dnešní večer domluvenou první schůzku. Ještě stále měl sice pár hodin čas, ale chtěl se alespoň trochu seznámit
se zdejším prostředím a získat pro sebe pár čerstvých informací.
Hospodu, kde se měl krátce po západu slunce setkat se svými přáteli, nalezl bez větších potíží. Usadil se na vysokou barovou stoličku a objednal si tropický koktejl. Zvolna usrkával brčkem a přes tmavé brýle bedlivě sledoval své okolí. Na nedaleké pláži pobíhalo pár
dětí, někteří turisté si dopřávali osvěžující koupel. Většina místních je zatím pozorovala z
uctivé vzdálenosti a přemýšlela, jak je co nejelegantněji obrat o jejich našetřené úspory.
1
Pohled na rudý sluneční kotouč, který se na obzoru pomalu nořil do šumícího oceánu,
popíjejícího muže uklidňoval. Ještě než zmizel docela, barman na stolech zapálil malé olejové
lampičky a před vchodem zaplanuly dvě pochodně, aby ukazovaly návštěvníkům cestu.
„Máte tu volno?“ zeptal se tiše dobře vypadající muž ve světlém obleku, který pomalým krokem přicházel po kamenité cestičce od vyprázdněné pláže.
„Jistě, můžete se posadit,“ odpověděl mu sedící muž a opět lehce usrkl ze svého pití.
„Těší mne, že se opět setkáváme, Wolfie. Ani nevíš, jakou jsem měl radost, když se
rozhodlo, že sem za námi vyšlou právě tebe,“ pronesl příchozí mnohem veselejším tónem a
rukou naznačil barmanovi, že si jako obvykle objedná dvojitý rum.
Wolfie jeho nadšení příliš nesdílel. Sice si již nedokázal vybavit, jestli mu tak říkali
proto, že nejraději pracoval sám nebo jenom nějaký dobrák zkomolil jeho jméno. Pokud by
šlo všechno podle plánu, nemusel by se hnát přes půl světa, aby tu žehlil cizí problémy.
„Jo, já tě taky rád vidím, Petře,“ odvětil neutrálně a tiše vyčkával.
„Tady máš spisovou složku, kterou jsme ti doplnili několika novinkami, které se nám
podařilo zjistit. Není tam sice nic světoborného, ale během předchozích dnů se z nezávislých
zdrojů podařilo potvrdit, že většina našich podezření byla oprávněná. Několik cizích mocností
si na Haiti vytvořilo teroristickou buňku a pomocí místních fanatiků chystají velký útok, při
kterém hodlají zabít mnoho nevinných lidí a přivést svět zpátky k chaosu.“
Obsáhlá papírová obálka plná tajných dokumentů změnila majitele a Wolfie pochopil,
že toho na zítřek příliš nenaspí. Čím dříve zlikvidují tuto hrozbu, tím lépe pro všechny.
Oba muži si objednali další drink a ještě chvíli si povídali o starých časech, které společně strávili ve výcvikovém táboře. Mnohokrát se společně zasmáli a snažili se budit dojem
rozjařených turistů, kteří trošku přebrali. Když společně zaplatili a vyrazili k odchodu, nikdo z
místních si jich nevšímal. Jakmile opustili plážový bar, vtiskl Petr svému příteli do ruky staré
noviny, ve kterých byl pečlivě zabalen zajištěný revolver. Wolfie se na něj krátce pousmál.
Sice předpokládal, že během první noci na ostrově sice nebude mít žádné problémy, přesto
kývnutím hlavy poděkoval za jeho starostlivost o svoje zdraví.
„Ještě dovol, abych ti před naším rozloučením představil Jima a Jacka, kteří mi pomohli doplnit pár bílých míst v zaslaných materiálech,“ zašeptal Petr a ze tmy před nimi nečekaně vystoupila dvojice vysokých černochů. Jejich zjizvené obličeje sice nevzbuzovali přílišnou důvěru, ale nikoho lepšího tu po ruce stejně neměli.
Wolfie se po několika zdvořilostních frázích odpoutal od trojice zbývajících můžu a
vyrazil zpět do svého hotelu. Věděl, že má v patách dvojici osobních strážců, ale na něco podobného byl zvyklý. Jen doufal, že už alespoň trochu pronikli do nového řemesla a budou si
udržovat patřičný odstup, aby nevzbuzovali příliš velkou pozornost.
Ráno si Petr přišel vyzvednout svého hosta na recepci. Doufal, že si již stihl projít předané materiály. Zarudlé oči v Wolfieho tváři jasně dokazovaly, že jejich studováním strávil
většinu probdělé noci a tak oba ještě před odchodem vypili pořádný hrnek kávy.
Velký časový posun by se podepsal na každém, proto bylo dnešní dopoledne věnováno seznámení s podklady a po obědě si chtěli důkladně naplánovat celou akci. Během noci se
ve městě konal každoroční maškarní průvod, ve kterém se mohli bez větších obtíží ukrýt.
Jim již na oba muže vycházející z hotelu čekal v připraveném taxíku. Černoch počkal,
až se oba pasažéři pohodlně usadí a pak vyrazil kupředu. Netrvalo dlouho a ocitli se na hlavní
třídě. Dala se poznat snad jen podle toho, že po okrajích silnice stáli roztroušené skupinky
trhovců, kteří spolu hlasitě smlouvaly. Po dlouhých minutách nekonečného popojíždění konečně odbočili do postranní uličky a zamířili ke středu zdejší chudinské čtvrti.
Lidí na ulicích sice výrazně ubylo, místní se však tvářili mnohem hrozivěji. Někteří si
při pohledu na projíždějící automobil začali významně pohrávat s dlouhými noži, ale jejich
chování nijak cestující neznepokojovalo. Maškary motající se po ulicích vzbuzovaly spíše
úsměv, přesto byli brzy nuceni vystoupit, aby si v Jackově obydlí vyzvedli zbytek vybavení.
2
Evropané si zvědavě prohlíželi menší zděný domek s chybějící omítkou, což nebylo ve
zdejších poměrech nic neobvyklého. Spíše naopak – udržovaná přístřeší lákala zdejší spodinu.
Když zjistili, že je zamčeno, tázavě na sebe pohlédli a pak Petr bez váhání vykopl dveře.
Z odporného zápachu, který se vyvalil na ulici, se jim obracel žaludek. Uzavřená budova a všudypřítomné horko stačilo během pár hodin vykonat své. Nebylo pochyb, že v domě
naleznou mrtvolu svého průvodce, přesto musel někdo dovnitř, aby to prověřil a pokusil se
nalézt nějaké stopy. Někdo tu něco podělal a všichni za to možná zaplatí životem.
Když se Wolfie vrátil zpět ke svým přátelům, z jeho bledé tváře nebylo možné cokoliv
vyčíst. Mlčky si roztřesenou rukou zapálil cigaretu. Petra jeho počínání překvapilo, jelikož
společně zahlédli spoustu nepěkných věcí, ale nahlas nic neřekl.
„Jack ležel v posteli. Tedy to, co z něj zbylo. Všude okolo postele byly poházené jeho
vnitřnosti. Někdo ho vykuchal jako prase a pak si s ním ještě pohrál mačetou. Nebo naopak.
Musíme si pospíšit. Ještě možná můžeme celou akci nějak zachránit,“ pronesl tichým hlasem
a doufal, že se ho nebudou vyptávat na další podrobnosti z domu hrůzy.
Trojice mužů se rozeběhla zpět k automobilu. Právě přišli o důležitý moment překvapení, ale pokud si pospíší, snad se jim podaří najít určený cíl dříve, než jim stačí zmizet.
Petr po chvíli křečovité jízdy lehce strčil do svého kolegy a hlavou nenápadně kývl k
malé budově před nimi. Jim výrazně zpomalil, aby si mohli dobře prohlédnou polorozpadlý
domek, který držel pohromadě zřejmě jen silou vůle. Před vchodem postávala trojice mužů, v
rukou měli levné cigarety a bedlivě sledovali posádku přijíždějícího automobilu, kterému náhle nečekaně zarachotil motor a z kapoty se vyvalil hustý oblak štiplavého dýmu.
Řidič prudce sešlápl brzdový pedál a hlasitým smykem zastavil poškozené vozidlo.
Černoch rychle vyskočil z auta a zoufale nakopl kryt motoru. Wolfie ho následoval a oba
muži se začali překřikovat. Netrpělivý zákazník byl zřejmě velmi nespokojen s poskytovanými službami a početnými nadávkami to dával nešťastnému šoférovi jasně najevo.
Jim po chvilce zběsilé gestikulace vytáhl láhev s vodou a její obsah bez rozpaků nalil
na kouřící motor. Stoupající oblaka horké páry dosvědčovala, že problém je snad odstraněn.
Povedený taxikář se uctivě uklonil svému zákazníkovy a s omluvným gestem ho vybídl, aby opět nastoupil do přistaveného vozu. Strážní s pobavenými úšklebky sledovali veselé
divadlo, které se před nimi odehrávalo a tak nikdo nestačil zareagovat, když Petr náhle otevřel
zadní dveře, vyskočil ven a začal po nich nečekaně střílet ze své pistole.
Než se hlídkující zmohli na jakýkoliv odpor, padli zasaženi k zemi. Wolfie někdy neměl rád svou práci, ale během let si dokázal zvyknout, že občas musí udělat něco, čím by se
později nikde nechlubil. Rychle přistoupil k ležícím mužům, šlápl na jejich zakrvácené hrudní
koše a na každého vypálil ránu jistoty. Na chodníku tak zbyla pouze bezhlavá těla a pestrobarevná směs z roztříštěných lebečních kostí a šedobílé mozkové hmoty.
Petr znovu nabil svůj revolver a společně se svým kolegou vyrazili kupředu. Neměli
příliš času, jelikož cíl má určitě zajištěnou bezpečnou únikovou cestu.
Wolfie nervózně svíral odjištěnou zbraň a rychle prohlédl tři malé místnosti v přízemí.
V žádné nezahlédl nic neobvyklého, přesto se jim nemohl věnovat déle, jelikož se z druhého
patra, kam se vydal Petr s Jimem, právě začala ozývat další střelba.
Wolfie obezřetně stoupal po úzkém dřevěném schodišti a snažil se krýt u stěn, ale Jimův hlasitý výkřik ho popohnal kupředu, jelikož Petr s největší pravděpodobností zůstal proti
početné přesile sám. Než však stačil rychlými kroky překonat poslední schody, spatřil v kouři
nad sebou potácející se postavu s rukama na obličeji. Sotva se stačil zapřít o zeď, aby zachytil
padající tělo, které se zřítilo do hlubin. Petr si rukama zakrýval krvácející obličej a pokoušel
se mu něco říct, ale přes okoralé rty nedokázal protlačit žádná slova.
Když Wolfie spatřil dvě čerstvé jizvy místo jeho očí, rozzlobeně zatnul zuby. Za tohle
mu ještě dneska někdo draze zaplatí. Vytrhl bezmocnému slepci z rukou pistoli a vyrazil
vzhůru, aby se svému nepříteli konečně postavil tváří v tvář.
3
Šedý kouř s nasládlou vůní spálených bylin mu na okamžik zamotal hlavu, ale brzy
dokázal znovu zaostřit zrak, aby se rozhlédl okolo sebe. V zakouřené místnosti stál za malým
obětním stolkem starý černoch s bílými vlasy, který si cosi mumlal a rozhazoval rukama. Na
zemi před ním bezmocně klečel Jim. Zdálo se, že prosí svého trýznitele, aby ukončil jeho utrpení, ale šaman si své vítězství náležitě vychutnával. Wolfie nijak nespěchal a snažil se, aby
ho nevyplašil. Jimův život pro ně neměl žádnou cenu a podle toho se oba také chovali.
Jakmile stařec zjistil přítomnost dalšího muže zahaleného v omamném kouři, rozhodl
se již déle neprodlužovat utrpení své oběti. Pevně sevřel malou hliněnou figurku a hluboko do
jejích útrob vrazil dlouhou jehlici. Jim ze sebe chtěl vykřičet veškerou bolest, která naplnila
jeho duši, přesto se ozvalo pouze zoufalé zachroptění. Z úst mu vytryskl tmavý gejzír čerstvé
krve z rozdrcených vnitřností a bezvládné tělo se pak zhroutilo na zaprášenou zem.
Wolfie se na okamžik zarazil. Pověsti o šíleném šamanovi, který zřejmě ovládá nadpřirozené síly a s tichou podporou několika zámořských zemí připravuje teroristický útok,
tedy nelhaly. Když pochopil, co jeho protivník dokáže, začal po něm střílet z obou pistolí
současně, aby nemohl minout. Zdálo se, že vetché tělo nemůže podobný útok přežít, přesto
stařec ještě dýchal, když k němu poklekl. Někdy svou práci nenáviděl, tentokrát se však rád
uchopil odloženou mačetu, aby dokončil zadaný úkol a pomstil se za zmrzačeného Petra.
Wolfie opustil mrtvé tělo a svou pozornost věnoval malému obětišti. Na černém plátně
byly nedbale rozházeny kuřecí pařáty, sušené žabí vnitřnosti, malé nádobky s rybí krví i hadím jedem a nepřeberná spousta dalšího šamanského vybavení, které snad ani raději nechtěl
podrobněji zkoumat. Raději si přitáhl tmavou bednu ukrytou pod černým oltářem.
S pomocí nože rozlomil zámek a dychtivě nadzdvihl těžké víko. Když před sebou
spatřil malý balíček, zabalený v jemném sametu, s neskrývanou obřadností uchopil neznámý
artefakt. Na schodišti pak pomohl Petrovi vstát a společně vyrazili ke svému automobilu.
Zamířili rovnou na letiště. V zavazadlovém prostoru měli připraveny náhradní cestovní dokumenty. Návrat do hotelu by byl jen zbytečným rizikem. Úkol byl úspěšně splněn, přestože za to Petr zaplatil vysokou cenu. Nebyl další důvod, proč se tu déle zdržovat.
Jakmile oba agenti seděli v letadle a směřovali domů, Wolfie si objednat sklenku nejlepší whisky, kterou měli na palubě. Když si byl jist, že ho nikdo z posádky nesleduje, opatrně
uchopil cenný balíček, který si sebou odváželi. Lehce zatáhl za mastný provázek a netrpělivě
očekával, co je v něm ukryto za vzácný artefakt, pro který se prolilo tolik krve.
Stačil mu jen jeden krátký pohled na drobnou figurku muže ve špatně ušitém hnědém
obleku s malou červenou páskou s bílou tečkou na jeho ruce, aby pozbyl všech pochybností,
čí život právě drží v rukou. Do zahájení olympijských her v Berlíně sice ještě stále zbývalo
několik dní, na slavnostním ceremoniálu si však právě zajistil čestné místo po vůdcově boku.
4