MANUÁL základních postupů jednání při

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
MANUÁL
základních postupů jednání při kontaktu
s osobami s tělesným postižením
Petra Bendová
Olomouc 2007
Oponent: Ing. Libor Podešva, Ph.D.
1. vydání
© Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007
ISBN 978-80-244-1631-1
2
Obsah:
Úvod ……………………...…………………………….………… 4
1 Význam pohybu člověka ………………………….………… 5
2 Klasifikace poruch hybnosti ……………………….…………. 6
A/ Tělesná postižení získaná po úraze a nesprávném
držení těla ……....……………………………….....….…. 7
B/ Tělesná postižení získaná po nemoci ………...........…. 7
3 Výchovně vzdělávací proces osob s poruchou
hybnosti ……………………………………………….………..10
4 Kvalita života osob s poruchou hybnosti…………………….12
4.1 Charita práv osob s tělesným postižením …...........…. 12
5 Komunikace osob s poruchou hybnosti …………………….14
6 Otázky a odpovědi (1.–8.)…..……………………………… 16
7 Devatero zásad pomoci člověku na vozíku ………………. 29
8 Manuál pro manipulaci s ortopedickým vozíkem ….......... 30
8.1 Transport vozíčkáře ze chodu, z obrubníku …………..30
8.2 Transport vozíčkářů dolů z obrubníku ………………...31
8.3 Transport vozíčkářů dolů ze schodů ……………….. 31
8.4 Transport vozíčkářů nahoru do schodů ……………… 31
8.5 Vozík s řidičem mají být přepravováni v osobním
autě či autobuse ………………………………………..32
8.6 Pomoc vozíčkáři při přesunu z vozíku …………………33
8.7 Přesun vozíčkáře ……………………………………… 34
Práva pacientů (etický kodex) ……………………….……….. 35
Charita hospitalizovaných dětí ………………………………… 37
Rejstřík vybraných odborných výrazů ……………………….. 38
Použitá a doporučená literatura ………………………………45
3
Úvod
Vážení přátelé,
předkládáme Vám materiál, který si klade za úkol přispět k odstranění
nebo alespoň k maximální minimalizaci bariér v přímém styku
a zejména v komunikaci s osobami s poruchou hybnosti, tj. s osobami
s tělesným
postižením,
s jedinci
nemocnými
či
s osobami
se
zdravotním oslabením.
Při jednání s jedinci s poruchou hybnosti musíme vždy brát
v potaz
nejen somatickou dimenzi
tělesného postižení, nemoci
a zdravotního oslabení, ale i psychologický, sociální a etický rozměr
poruchy hybnosti.
Důležité je také si uvědomit, že v kontaktu s osobami
s poruchou mobility musíme zohledňovat základní lidská práva, a to:
právo být odlišný,
právo na důstojný a odpovídající způsob života,
právo na integraci do společnosti,
právo na svůj názor a na jeho splnění,
právo na rovnoprávné občanství a na nezávislý výběr
způsobu života i místa, kde chce žít. (7P)
Úvodní
kapitoly
manuálu
slouží
k základní
orientaci
v problematice osob s poruchou hybnosti. Je v nich definován význam
pohybu
pro
člověka,
provedena
klasifikace
poruch
hybnosti
a charakterizována komunikace osob s poruchou hybnosti.
Každý okruh v sobě zahrnuje několik otázek a námětů
k zamyšlení, které si sami jistě mnohdy při kontaktu s osobami
s poruchou hybnosti kladete. Na tyto dotazy se snažíme formou
odpovědí reagovat, konkretizovat je a doplnit o odkazy na další
studijní materiál řešící danou problematiku a to zejména s ohledem
na skutečnost, že v předkládaném materiálu nemůžeme vyčerpat
problematiku osob s poruchou hybnosti komplexně. Předkládaný
materiál
proto
považujeme
za
otevřený,
s možností
dalšího,
průběžného doplňování. Uvítáme vaši reakci a diskusi k materiálu
i náměty k jeho doplnění.
Přejeme vám mnoho zdaru při práci s textem, protože naším
cílem bylo poskytnout vám pomocníka, který usnadní Vaši práci.
4
1 Význam pohybu pro člověka
Člověk, jakožto specifický živočišný druh, se v průběhu svého Význam pohybu
vývoje začal pohybovat vzpřímeně po dvou končetinách /tzv.
bipedálně/. Jeho „motorická kompetence působila
pro člověka
jako přirozený
evolučně-selekční podnět a činitel.
v
Lidstvo však začalo
průběhu svého vývoje tento
existenciálně sebezáchovný význam pohybu překračovat. Současný
význam pohybu člověka tkví ve dvou rovinách. A to v rovině primární,
která
zahrnuje
pohyby,
jež
jsou
nezbytné
k
zajištění
lidské existence, resp. k uspokojování základních fyziologických
potřeb a v rovině sekundární, kam zařazujeme pohyby, jež určitým
způsobem ovlivňují vývoj a kvalitu života člověka po stránce tělesné,
duševní a společenské.Tyto pohyby vedou k existenčnímu zajištění
jedince,
umožňují
mu
výkon
občanských
práv
a
svobod,
slouží k přísunu podnětů, informací a poznatků, dávají mu příležitost
k sebeprezentaci a k navazování sociálních kontaktů, podporují
zdraví,
jsou
předpokladem
a samostatnosti a
pro
zlepšení
jeho
sebeobsluhy
jsou prezentovány také jako zdroj zábavy
a vlastních prožitků. (14)
Je patrné, že fylogeneze a ontogeneze člověka jsou již od
pradávna spjaty neodmyslitelně s pohybem. Pohyb se aktivně podílí
na utváření tvaru a funkce organismu člověka a je také předpokladem
pro harmonický růst člověka jako osobnosti.
Pamatuj: Pohyb zabezpečuje nebo zprostředkovává člověku:
uspokojování základních fyziologických potřeb
existenční zajištění včetně pracovního uplatnění
výkon a uplatňování občanských práv a svobod
přísun podnětů, informací a poznatků
formativní působení sociokulturních činitelů
příležitosti k sebeprezentaci a navazování sociálních kontaktů
podporu zdraví a upevnění kondice
sebeobsluhu a samostatnost
zábavu a prožitek. (15)
5
Pamatuj
2 Klasifikace poruch hybnosti
V současné době žije v České republice asi 1 931 500 lidí se
zdravotním postižením (tzv. osob se speciálními potřebami). Mezi ně
Klasifikace
poruch hybnosti
řadíme také osoby poruchou hybnosti, z nichž nejpočetnější skupinu
tvoří
jedinci s vadami pohybového aparátu (cca 300.000 lidí),
diabetici (480.000 osob), osoby po cévních mozkových příhodách
(150.000 jedinců) a osoby stižené epilepsií (140.000 lidí). (8P)
Pamatuj:
O poruše hybnosti hovoříme ve spojení s osobami s tělesným postižením,
Pamatuj
s osobami nemocnými a s osobami se zdravotním oslabením.
Tělesné postižení lze charakterizovat jako omezení hybnosti
až omezení pohybu nebo popř. jako dysfunkci motorické koordinace,
Charaktetistika
tělesného
postižení
jež je v příčinné souvislosti s poškozením, vadou či funkční poruchou
nosného a pohybového aparátu, centrální nebo periferní nervové
soustavy, amputací či deformací části motorického systému. Tyto
vady či dysfunkce jsou zpravidla patrné na první pohled, mají
charakter trvalého snížení funkční výkonnosti i ztráty schopnosti
v některé oblasti nebo ve výce motorických oblastech. Společným
rysem takto postižených lidí je primární redukce obvyklých aktivit
a v některých případech i částečná až úplná imobilita, což má zásadní
vliv na kvalitu života, soběstačnost a přístup k životním příležitostem
u těchto občanů. (15)
Pamatuj:
Definice tělesného postrižení: „Tělesným postižením rozumíme vady
pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního
zásobení, jakož i poškození nebo poruchy nervového ústrojí, jestliže se
projevují
porušenou
hybností.
Patří
sem
také
všechny
úchylky
od normálního tvaru těla a končetin, tedy deformity, též abnormity čili
anomálie (8, s. 6).
6
Pamatuj
Rozlišujeme tělesná postižení vrozená a získaná.
Mezi vrozená tělesná postižení patří např.:
Poruchy tvaru a velikosti lebky (např. turicefalie, skalocegalie,
Rozdělení
tělesného
postižení
hydrocefalus, mikrocefalus, makrocefalus),
vady horních končetin (např. amélie, dysmélie, syndaktylie,
polydaktilie atp.),
vady dolních končetin (např. vrozená noha hákovitá, vrozená
noha kosá atp.),
poruchy růstu (např. achondroplazie, akromegalie, akromikrie,
gigantismus, nanismus atp.),
rozštěpové vady (např. lebky, rtu, čelisti, patra, páteře),
centrální a periferní obrny (např. různé formy DMO).
Získaná tělesná
postižení
Získaná tělesná postižení ještě dělíme na:
A/ tělesná postižení získaná po úraze a nesprávným
Po úraze
držením těla:
Úrazová onemocnění mozku a míchy (otřes mozku, zhmoždění
/kontuze/ mozku, zlomeniny obratlů spojené s poškozením
míchy /→ paraplegie, → tetraplegie/),
úrazová
poškození
periferních
nervů
(neuropraxis,
axonotmesis, neurotmesis, obrna pažní pleteně),
amputace
(exartikulace,
amputace
primární,
amputace
sekundární, amputace terciální),
deformity tvaru těla a jeho jednotlivých částí (skoliózy, kyfózy,
hyperlordźa, plochá záda, plochá noha, vnitřní a vnější
bočivost kolen atp.).
B/ tělesná postižení získaná po nemoci: → jejich příčinou
mohou být:
Revmatická onemocnění (revmatická horečka, vleklý kloubní
revmatismus),
dětská infekční obrna,
Perthesova choroba,
Myopatie (progresivní svalová dystrofie).
7
Po nemoci
Nemoc
organismem
lze
definovat
s jeho
jako
prostředím,
porušení
které
rovnováhy
vyvolává
mezi Definice nemoci
důsledky
v anatomických a funkčních změnách organismu.
Nemoci klasifikujeme s ohledem na délku a charakter jejich
průběhu. Rozlišujeme nemoci krátkodobé (= akutní), dlouhodobé
(recidivující a chronické).
Nemoci krátkodobé – akutní jsou charakteristické
náhlým
Krátkodobé
začátkem, rychlým průběhem a omezeným trváním. Vznikají zpravidla
z plného zdraví, projevují se nespecifickými příznaky jako je např.
bolest hlavy, nechuť k jídlu a únava. Jejich léčba probíhá v domácím
prostředí a na jejím konci dochází k znovuobnovení stavu zdraví.
Nemoci dlouhodobé často vyžadují dlouhodobou a mnohdy
Dlouhodobé
i opakovanou hospitalizaci. Recidivující onemocnění se opakují
nejméně 3x do roka, ale v meziobdobí mezi recidivami se neprojevují
žádné funkční ani anatomické změny postiženého orgánu ani
systému (např.: herpes, mykózy).
Chronická
onemocnění (např. astma bronchiale, atopický
ekzém, status epilepticus, leukémie, atp.) se vyznačují vleklým,
dlouhodobým, často celoživotním průběhem. V různé míře ovlivňují
kvalitu života postiženého jedince nejen po stránce biologické,
ale i psychosociální. Často je nutné do denního režimu osob
s chronickým onemocněním zařadit určité režimová opatření (např.
opakovaná
chemoterapie,
krevní
transfuze,
aplikace
inzulinu,
dechová a svalová cvičení, dietní návyky), která se promítají
i do procesu výchovu, vzdělávání, pracovního a společenského
uplatnění těchto jedinců. (17)
S kompletním seznamem nemocí se můžete seznámit v desáté
revizi
Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených
zdravotních problémů (= MKN – 10).
8
Chronická
onemocnění
Pro zájemce:
Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních
problémů ve znění 10. decennální revize. Praha: Grada Publishing, 1999.
ISBN 80-7169-787-7.
Pro širokou odbornou i laickou veřejnost je velmi dobře Členění nemocí
uchopitelné členění nemocí podle jednotlivých orgánových systémů
a to na:
Onemocnění dýchacího systému (astma bronchiale, rhinitida,
sinusitida, zánět průdušek atp.),
onemocnění nervového systému (dětská mozková obrna,
epilepsie, zánět mozkových blan, migréna, meningititida atp.),
onemocnění srdečně – cévního systému (juvenilní hypertenze,
stenóza aorty, myokarditida atd.),
onemocnění
krve
a
krvetvorby
(anémie,
leukémie,
trombocytopatie atp.),
onemocnění vylučovacího systému
/tj. ledvin a močových
cest/ (zánět močového měchýře, chronická pyelonefritida,
hemoliticko-uremický syndrom, selhání ledvin, nádory ledvin
atp.),
onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (diabetes mellitus, obezita,
hypofyzární nanismus, tyreoiditida, struma atp.),
onemocnění
pohybového
aparátu
(revmatická
horečka,
juvenilní chronická artritida, osteomyelititida, morbus Perthes
atd.),
onemocnění kožního aparátu (atopický ekzém, kopřivka,
kojenecký ekzém, svrab atp.),
onemocnění GIT – gastrointestinálního traktu (hepatitida,
appendicitida, obstipace, celiakie atp.),
onemocnění
pohlavního
aparátu
(cysty
na
vaječnících,
rakovina děložního čípku, sifilis, kapavka, AIDS atp.).
9
podle
orgánových
systémů
Zdravotní
oslabení
lze
charakterizovat
schopnost odolnosti vůči nemocem
jako
sníženou
a zvýšeným sklonem
k jejich
Zdravotní
oslabení
opakování. Zdravotní stav jedince je ohrožen působením nevhodného
přírodního prostředí, špatným životním režimem a nesprávnou
výživou. Pro tyto jedince jsou v příznivých klimatických podmínkách
zřizovány ozdravovny. Ty jsou členěny podle typu zdravotního Typy zdravotního
oslabení
oslabení na:
Horské (indikace: choroby dolních cest dýchacích, těžké formy
anemií,
rekonvalescence
po
těžkých
a
dlouhotrvajících
nemocech),
podhorské a nížinné (indikace: časté záněty dýchacích cest,
rekonvalescence po akutních nemocích a po operacích,
u
kterých
došlo
k oslabení
organismu
a
ke
snížení
jeho odolnosti).
3
Výchovně vzdělávací proces osob s poruchou
hybnosti
Pamatuj:
V resortu MŠMT ČR se výchovně vzdělávací proces žáků s poruchou
hybnosti opírá o Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) doplněný
Vyhláškou č. 73 ze dne 9. února 2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů
se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů
mimořádně nadaných.
Komplexní péče o osoby s poruchou hybnosti zahrnující
i výchovně vzdělávací proces těchto jedinců je v ČR řešena
v kontextu komprehenzivní rehabilitace resortem MŠMT ČR, MZ ČR
a MPSV ČR.
Výchovně
komprehenzivní
–
vzdělávací
rehabilitace
proces
probíhá
v
v kontextovém
ideálním
rámci
případě
již
od narození dítěte s poruchou hybnosti formou tzv. rané péče (popř.
včasné intervence). Později (cca ve věku 3–6 let) je výchovný proces
10
Pamatuj
jedinců s poruchou hybnosti institucionalizován. Dochází k jeho
výraznějšímu propojení s prvky vzdělávacími a popř. i rehabilitačními.
Dítě s poruchou hybnosti zpravidla navštěvuje nejprve mateřskou
školu tzn. mateřskou školu běžného typu nebo mateřskou školu pro
tělesně postižené, popř. rehabilitační stacionář s mateřskou školou.
Poté se stává žákem základní školy či základní školy pro tělesně
postižené.
Poznámka:
Děti a žáci mají právo být vzdělávány také během hospitalizace
a rekonvalescence ve zdravotnickém zařízení. K tomuto účelu slouží
mateřské
školy
při
zdravotnickém
zařízení,
základní
školy
při zdravotnickém zařízení a základní školy speciální při zdravotnických
zařízeních.
Jedná
se
o
mateřské
a
základní
školy
zřizované
při nemocnicích, dětských klinikách, dětských léčebnách a dětských
ozdravovnách.
Tím samozřejmě možnost dalšího vzdělání osob s poruchou
hybnosti není ukončena. Studenti s poruchou hybnosti mohou na
studium
na základní škole kontinuálně navázat studiem na jakékoli škole
střední, ať se jedná o střední školy pro tělesně postižené (střední
odborná učiliště pro tělesně postižené, odborná učiliště pro tělesně
postižené, praktické školy pro tělesně postižené, gymnázia pro
tělesně postižené, střední odborné školy pro tělesně postižené) či
o tzv. klasickou střední školu.
Následně se mohou ucházet
i o studium na vyšší odborné škole či na škole vysoké. Kontinuita
působení institucionálních výchovných činitelů je v podstatě ukončena
získáním určitého stupně vzdělání jedince s poruchou hybnosti
(tj. dosažením základního, středoškolského či vysokoškolského
vzdělání).
Následně
iniciativu
v
oblasti
dalšího
vzdělávání
osob
s poruchou hybnosti přebírají a suplují některé církevní a neziskové
organizace vznikající z podnětů samotných jedinců s poruchou
11
Poznámka
hybnosti a jejich příbuzných. Ty zpravidla pořádají pro osoby
s poruchami
hybnosti instruktážní a rekvalifikační kurzy, psychorehabilitační
pobyty, sportovní akce, zájmové kroužky atp.
Nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu osob
s poruchou hybnosti je také poradenská činnost, která je primárně
Poradenská
činnost
poskytována speciálně pedagogickými centry pro tělesně postižené,
dále pedagogicko psychologickými poradnami, poradnami pro rodinu
a mezilidské vztahy, ale i orgány státní správy, odbornými lékaři,
centry léčebné rehabilitace a centry technické pomoci, humanitárními
a neziskovými organizacemi atp.
Pro zájemce:
NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000.
ISBN 80-7178-197-5.
Vyhláška MŠMT ČR č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb
ve školách a školských poradenských zařízeních.
4 Kvalita života osob s poruchou hybnosti
Za základní dokument zdůrazňující stejné podmínky v oblasti
Kvalita života
edukace, lékařské péče, partnerského a rodinného života atp. Pro osob s poruchou
hybnosti
osoby s tělesným postižením a intaktní lze považovat Chartu práv
tělesně postižených, která byla sepsána v rámci snah o zkvalitnění
života těchto jedinců francouzskou Organizací tělesně postižených
(Assotiation des Paralyses de France /APF/).
4.1 Charta práv osob s tělesným postižením
Preambule
Charta práv tělesně postižených vychází z Prohlášení lidských
a občanských práv, Všeobecného prohlášení o lidských právech, Charta práv osob
Evropské konvence lidských práv a Všeobecného zákona o tělesně
postižených, vydaného v Paříži v roce 1975. V souladu s těmito
12
s tělesným
postižením
dokumenty má každá tělesně postižená osoba stejná práva
a povinnosti jako kdokoli jiný. Je tedy potřebné podporovat každou
ekonomickou a sociální politiku, která k právům a povinnostem
postižených osob přihlíží. Tělesné postižení vede k omezení
pohybové aktivity a taková osoba se stává ve zvýšené míře závislou
na okolním prostředí, na svých blízkých i na celé společnosti.
Je proto povinností společnosti napomáhat při integraci těchto našich
spoluobčanů do normálního života. Postižení mají plné právo na
samostatný a nezávislý způsob života, jaký si sami zvolí. Mají právo
začlenit se do společenského života, Jakož i na na splnění všech
svých přání a tužeb. Těm, kteří chtějí žít v domovech s pečovatelskou
službou, má být umožněno vybrat si kvalitní domov, kde by byla plně
respektována jejich osobnost. Tělesně postižené osoby mohou
využívat i soukromé domy či byty a společnost jim musí dát možnost
je přizpůsobit pro pohodlný, nezávislý a bezpečný život. Odpovědné
osoby, které rozhodují o výstavbě domů a bytů, stejně tak jako
o výstavbě veřejných komunikací, mají za povinnost vytvářet
co
nejpříznivější
podmínky
pro
seberealizaci,
bezpečnost
a sebevědomí postižených osob.
Článek 1 (způsob života)
Každá osoba s tělesným postižením má právo na nezávislý
výběr způsobu života a místa, kde chce žít.
Článek 2 (rodina a okolí)
Jako každá lidská bytost, tak i tělesně postižená osoba, chce
milovat a být milována. Má plné právo založit vlastní rodinu, rozvíjet ji
a zachovávat a působit na rozvoj rodinných a přátelských vztahů.
Článek 3 (právo na kvalitní a kvalifikovanou pomoc)
Každá osoba s tělesným postižením má právo na kvalitní
a kvalifikovanou pomoc. Přátelský vztah mezi osobou, která pomoc
poskytuje a osobou, která ji přijímá, musí být založen na vzájemném
respektu, důvěře a úctě.
Článek 4 (právo na lékařskou péči)
Osoba s tělesným postižením má právo na výběr lékaře, který
má pečovat o její zdraví. Má právo na pravidelnou informaci o osobní
zdravotní situaci a má právo podílet se na všech rozhodováních
o sobě.
13
Článek 1 – 8
Článek 5 (bydlení a okolí)
Postižená osoba má plné právo sama se rozhodnout žít
a bydlet v místě, odpovídajícím jejím požadavkům a potřebám.
Článek 6 (právo na technickou pomoc)
Tělesně postižená osoba má právo na úplné financování
technického vybavení a pomoci nutné pro nezávislý život.
Článek 7 (účast na společenském životě)
Tělesně postiženým osobám musí být umožněna komunikace,
pohyb a přístup ke společnosti, vzdělání, úřadům, ekonomickým
a profesním aktivitám i k aktivitám ve volném čase a ve sportu.
Článek 8 (právo na ekonomickou podporu)
Každá tělesně postižená osoba má právo na dostatečný příjem
pro zajištění svého pohodlí a spokojeného života. (7P)
5 Komunikace osob s poruchou hybnosti
Každý člověk je součástí společnosti a jako takový denně
vstupuje do kontaktu s lidmi ve svém okolí a formou komunikace
Definice
komunikace
s nimi udržuje kontakt.
Právě
komunikace
(z
latinského
communicare
–
činit
společným, sdílet) je jednou z nejdůležitějších životních potřeb
člověka. Zaujímá významnou roli při rozvoji osobnosti každého
jedince a má své nezastupitelné místo i při jeho socializaci
a edukaci. (21)
Komunikační proces je ve své podstatě založen na koloběhu
informací mezi komunikujícími.
Komunikace, resp. řeč – verbální projev - má pro člověka hned
dvojí význam. Primárně plní funkci komunikační, tzn. umožňuje
Verbální projev
sociální kontakt a zprostředkovává výměnu informací mezi lidmi,
ale má také funkci kognitivní – podílí se na rozvoji symbolického
a abstraktního myšlení jedince. (6)
Význam komunikace pro člověka je nesporný, což lze
demonstrovat především na těch případech, kdy je komunikační
schopnost jedince, zejména pak expresivní složka řeči, výrazně
narušena.
14
Význam
komunikace
Pro vytvoření vhodného modelu podpory rozvoje komunikace
osoby
s poruchou
hybnosti
a se
současně výrazně
narušenou
komunikační schopností je proto důležité zaměřit se na funkčnost
stávajícího komunikačního potenciálu, na formy, kontextová hlediska
a obsah jeho komunikace. (2)
U osob se zdravotním postižením, osoby s poruchou mobility
nevyjímaje,
dochází mnohdy k narušení komunikačního procesu,
a to buď ve fázi iniciální, tj. ve fázi percepce = při příjmu informace
prostřednictvím zrakového či sluchového kanálu nebo ve fázi
zpracování,
uchování
a
znovuvybavení
informace,
popř. Až ve fázi finální, tzn. při expresivním vyjádření vlastního
sdělení.(19)
Pro zájemce:
BANDŽUCHOVÁ, I. K využití metod alternativní a augmentativní
komunikace u dětí se závažným postižením vývoje řečových schopností.
Diagnostika a terapie poruch komunikace, 2002, roč. V., č. 2, s. 2-24.
JANOVCOVÁ, Z. Alternativní a augmentativní komunikace. Brno: PdF
MU, 2003. ISBN 80-210-3204-9.
KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce
zdravotně postižených dětí. Praha: TECH-MARKET, 1996. ISBN
80-902134-1-3.
LAUDOVÁ, L. Alternativní a augmentativní komunikace. In ŠKODOVÁ,
E., JEDLIČKA a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003, s. 561-576.
ISBN 80-7178-546-6.
PAVELOVÁ, Z., RÁDKOVÁ, I. Znak do řeči. Speciální pedagogika, 2000,
roč.X.,
č. 4-5, s. 221-227. ISSN 1211-2120.
15
Vhodný model
komunikace
6 Otázky a odpovědi
Je
vhodné
při
kontaktu
s osobami
s poruchou
hybnosti
dodržovat určitá pravidla?
V praxi existují určitá doporučení v rámci přístupu k osobám
se specifickými potřebami, která byla definována a publikována na
stránkách SDS Kuncem a Van der Kliftem v roce 1995. Souhrnně
jsou tato doporučení označována jako Kodex podpory lidí se
zdravotním postižením. Ten podobně jako Práva pacientů
(etický kodex) a Charta hospitalizovaného dítěte. (pozn. jsou
zařazeny v závěru této publikace) Tyto dokumenty přispívají
ke změně postojů majoritní společnosti k osobám s poruchou
hybnosti, k humanizaci, normalizaci a zkvalitnění života osob se
zdravotním postižením.
Vyjdeme-li
z Kodexu
podpory
lidí
se
zdravotním
postižením, měli bychom v kontaktu s nimi:
•
Nepovažovat jejich postižení za problém,
•
nepovažovat postižení za nedostatek, neboť jsme to my, kdo
považujeme člověka se zdravotním postižením za lišícího se
a bezmocného,
•
měli bychom ho měli podpořit, protože i on může společnosti
přispívat svým vlastním způsobem,
•
vnímat člověka s poruchou hybnosti ne jako pacienta – je
především naším spoluobčanem,
•
považovat
člověka
s poruchou
hybnosti
za
úplně
soběstačného,
•
se nesnažit
změnit chování člověka se zdravotním
postižením nemáme na to právo,
•
neskrývat svojí nejistotu za "profesionální odstup",
•
nezkoušet
na
člověku
s postižením
a strategie,
16
nejrůznější
teorie
Poznámka
•
nesnažit se ovládat člověka s poruchou hybnosti,
•
nepoučovat jedince se zdravotním postižením, aby byl
slušný,poslušný a všemu se podroboval. Musí mít pocit,
že mám právo říci NE, když se chce prosadit a bránit,
•
nepomáhat člověku s poruchou hybnosti, aniž bychom se
nejprve zeptali, zda pomoc potřebuje, popř. jakou formou,
•
přehnaně neobdivovat člověka s poruchou hybnosti - přání žít
plnohodnotným životem takový obdiv nevyžaduje,
•
neříkat člověku se specifickými potřebami,
co má dělat,
opravovat ho, vést ho...,
•
nepracovat
na/za člověka se zdravotním postižením –
pracovat s ním.
Důležité je v kontaktu s člověkem se zdravotním postižením
– s poruchou hybnosti:
•
Mu naslouchat,
•
uvědomit si, že to, co můžeme označovat za nevhodné,
může být
jeho pokusem komunikovat s námi vlastním -
specifickým způsobem,
•
být jeho spojencem proti těm, kteří ho využívají,
•
snažit se ho poznat,
•
respektovat ho,
protože vzájemný respekt je založený na
rovnoprávnosti. (6P).
Jaké jsou zásady pro vedení úředního rozhovoru s osobou
s poruchou hybnosti?
Důležité je již během prvního vzájemného kontaktu navodit
pocit důvěry, neboť člověk s poruchou hybnosti za námi zpravidla
přichází s určitým problémem, s žádostí o podporu, pomoc či radu.
Při vzájemného kontaktu bychom měli být objektivní, otevření,
empatičtí, trpělivý a nenechat se vyprovokovat ani případným
17
negativním chováním klienta. V případě potřeby konkretizovat klientův
požadavek (např. náčrtem, výpočtem, atp.). Snažíme se nepřebírat
iniciativu klienta, necháme mu prostor
pro kontrolu nad situací.
S ohledem na poruchu hybnosti klienta a s ní spojené problémy
v dopravě a lokomoci se snažíme řešit problém komplexně –
jednorázově (pokud to situace umožňuje) a podat mu vyčerpávající
informace, předat všechny dostupné materiály, formuláře, atp., tak
abychom jej „zbytečně“ nezatěžovali dalšími schůzkami, jimž lze
při pečlivé analýze řešeného problému předejít. Během jednání je
také třeba ponechat klientovi dostatečný prostor pro to, aby si mohl
udělat poznámky, zohlednit
stupeň jeho únavy, potřebu medikace
atp.
Jakých chyb se nejčastěji dopouštíme při vedení úředního
hovoru?
Nejčastější chybou ve styku s osobami s poruchou hybnosti,
zejména pak s osobami pohybujícími se pomocí ortopedického
vozíku – je-li přítomen asistent (doprovodná osoba) je to, že se při
otázkách směřovaných k osobě s PH se často obracíme právě na
asistenta (doprovod) a ne na samotného jedince s PH, jenž i přes
určitá omezení v oblasti motoriky je zpravidla schopen sám o sobě
odpovědně
např.
rozhodovat!
dogmatismus,
Za
další
dirigování
chybu
ve
lze
vztahu
k
považovat
uživateli,
zevšeobecňování a bagatelizaci jeho problému, snahu uživatele
„nachytat“ (něco „neví“, při poslední schůzce tuto skutečnost uvedl
jinak atp.) nebo „chodit kolem horké kaše“ a problém řešit jen
okrajově.
Je vhodné začít s osobou, jíž byla sdělena šokující informace
(diagnostikováno
ochrnutí,
progresivní
neurologické
či
onkologické onemocnění), bezprostředně komunikovat nebo jí
ponechat určitý čas, aby se sama s traumatizující realitou
vyrovnala?
18
Není to pouze vhodné, ale je přímo nutností udržovat s takovým
člověkem sociální kontakt, neboť prochází pro něho novou - krizovou
situací, kterou se učí postupně (etapově) zvládat a řešit. Zpočátku
se takového jedince snažíme zásobovat ho informacemi, které mají
za úkol
vytrhnout jej z hlubokého útlumu, který často po sdělení
diagnózy přichází. Důležité je také se přechodně ujmout iniciativy
v organizaci jeho denního programu, vytyčit mu krátkodobé cíle
a volný čas naplnit pro něho přitažlivou činností a zdůraznit mu, že
i on je nestále nedílnou součástí společnosti, na jejímž dění se
osobně účastní. ( 9 )
Pozornost v oblasti psychické podpory je třeba věnovat
i rodině člověka se získanou poruchou hybnosti. Připravit ji na
všechny aspekty jeho návratu domů po dlouhodobé hospitalizaci
v nemocnici nebo v rehabilitačním ústavu. To není úkol pouze pro
psychologa, ale i pro všechny, kteří na péči o člověka s poruchou
hybnosti participují. (13)
Jaký vliv má porucha hybnosti na kvalitu života a vytváření
sociální pozice osoby s poruchou hybnosti?
Míru vlivu poruchy hybnosti na kvalitu života a vytváření
sociální pozice osoby s poruchou hybnosti není možné přesně
vymezit, neboť je ovlivnitelná mnoha faktory, mezi něž patří
např. pohlaví, věk a charakterové vlastnosti osoby s poruchou
hybnosti, kvalita jejích sociálních vazeb, jakož i fakt, zda se jedná
o postižení vrozené či získané.
Často jsou ale tito jedinci poruchou hybnosti frustrováni
a deprimováni, považují svoje postižení za stigmatizující, jsou
emocionálně labilní, trpí úzkostmi až
sociální fóbií a problémy
v sebepojetí, mají ambivalentní vztah k vlastnímu tělu, snížené
sebevědomí, adaptační poruchy, uzavírají se do sociální izolace,
s ohledem na uplatnitelnost na trhu práce mají také redukovaný výběr
v oblasti vzdělávání, jakož i v oblasti volnočasových aktivit, často trpí
19
předsudky a obavami při hledání partnera, narážejí na bariéry
v oblasti bydlení, dopravy, přístupu k informacím atp. (15)
Jsou snadněji začlenitelní do společnosti jedinci s vrozenou
nebo získanou poruchou hybnosti?
Opět se jedná o velmi individualizovanou problematiku, kde
hraje (vedle dalších faktorů) významnou roli především druh, typ
a stupeň poruchy hybnosti.
Sociální postavení a psychika člověka s vrozeným postižením
se ale samozřejmě vyvíjí odlišně ve srovnání s psychikou a sociální
adaptací lidí s postižením získaným. Jedinec s vrozeným postižením
mívá k dispozici určitý časový prostor a od raného věku také zpravidla
škálu podpůrných opatření, která podporují jeho adaptaci na reálnou
situaci související s jeho zdravotním stavem, tak aby ji přijal a hledal
cestu k vlastní seberealizaci. Tuto příležitost člověk se získanou
poruchou hybnosti - při náhlé změně zdravotní i sociální situace
většinou nemá. (15)
Existují
alternativní
možnosti
grafického
projevu
osob
s výrazně narušenou motorikou horních končetin?
Ano, lidé s poruchou hybnosti mohou provádět grafické
činnosti (např. vyplňovat formuláře) hlavou za dopomoci hlavového
držáku psacího náčiní nebo tyčinky opatřené gumovou násadkou,
jež je využívána zejména při psaní na psacím stroji nebo klávesnici
počítače, ale hlavový držák lze vhodně použít také k využití
zejména identifikačních možností
světelného ukazovátka., dále
ústy, jedním nebo oběma amputačními pahýly horních končetin,
popř. jednou nohou nebo oběma nohama i s využitím speciálně
upravených počítačových komponent – klávesnic. (4)
20
Potřebuje vozíčkář nutně dopomoc druhé osoby při pohybu na
vozíku?
Míra
dopomoci
osobám
pohybujícím
se
s pomocí
rehabilitačního vozíku je velice individuální. Vozíčkáři, u nichž není
omezena hybnost a síla horních končetin, se zpravidla dokáží na
rovině pohybovat sami, přejet přes práh, najet a sjet ze sníženého
obrubníku na chodník, zvládají přesuny z vozíku na lůžko a do
osobního automobilu. Problémy nastávají zejména při překonávání
vysokých obrubníků chodníků, více schodů, s manipulací vozíku ve
stoupajícím či klesajícím svahu, při využití schodištní plošiny.
Schopnost manipulace s rehabilitačním vozíkem vyžaduje
určitou motorickou zdatnost, schopnost koordinovat pohyby, udržet
rovnováhu. Ty mohou být často narušeny a snižovat tak
samostatnost pohybu vozíčkáře.
jednotlivým osobám
Nelze proto pravidlo dopomoci
pohybujícím se pomocí vozíku obecně
paušalizovat! Manipulační schopnost jedince je
ovlivněna také
konstrukčními vlastnostmi vozíku.
Doprovod by se proto měl
vždy seznámit s dovednostmi
osoby s poruchou hybnosti v oblasti sebeobsluhy vozíku a s jeho
konstrukčními specifiky a zvláštnostmi.
Poznámka:
Nejdůležitější informace dotýkající se zásad bezpečnosti manipulace
s ortopedickým vozíkem z pohledu asistenta – doprovodné osoby
naleznete v závěru této publikace pod názvem Základní manuál pro
manipulaci s ortopedickým vozíkem.
21
Poznámka
Jakým způsobem mohou komunikovat lidé s poruchou hybnosti,
u nichž je narušena řeč?
Pro
tyto
osoby
jsou
určeny
systémy
alternativní
a augmentativní komunikace (= AAK), které vycházejí z nesymbolických prvků komunikace jako jsou např. pohyby těla (kinezika),
mimika, doteky (haptika), zrakový kontakt, identifikace předmětů
ukazováním, vokalizace a expresivní projevy (smích, pláč). Jsou
propojovány s prvky komunikace symbolické – s předměty, fotografiemi, obrázky, s gesty s ustáleným významem, se znakovou řečí,
s písmem, s Braillovým písmem. (2)
Poznámka:
Alternativní komunikační systémy se užívají jako náhrada mluvené řeči
a augmentativní komunikační systémy jako podpora rozvoje či doplněk
stávajících komunikačních kompetencí člověka s poruchou hybnosti,
jež lze pro běžné dorozumívání považovat za nedostatečné. Účelem
jejich užití je zvýšení kvality porozumění řeči a usnadnění a podpora
vyjadřování jedince s výrazně narušenou komunikační schopností. (6)
Které skupiny osob s poruchou hybnosti nejčastěji využívají
systémů AAK?
Systémy AAK užívají zejména ty osoby s poruchou hybnosti,
u nichž je narušen verbální projev (tj. expresivní složka řeči). Jedná
se zejména o jedince s dětskou mozkovou obrnou, o osoby po
úrazech mozku, o osoby s vysokou míšní lézí, osoby po cévních
mozkových
příhodách,
jedince
po
laryngektomii,
o osoby
s progresivním neurologickým onemocněním (např. roztroušená
skleróza), o jedince s kombinovaným postižením (např. tělesným
a mentálním). Systémů AAK může být využito také přechodně
u hospitalizovaných osob, kterým je provedena tracheostomie a jsou
napojeny plicní ventilátor, popř. je jim indikován hlasový klid.
22
Poznámka
Které
systémy
AAK
jsou
nejčastěji
využívány
osobami
s poruchou hybnosti v ČR?
Jsou to zejména fotografie, obrázky, piktogramy, dále systém
Bliss (preferován zejména v Maďarsku), VOKS a dále i podpůrné
komunikační systémy založené na komunikaci pomocí gest, symbolů
a řeči, jejichž užití je však ovlivněno mírou poruchy hybnosti,
a to zejména horních končetin.
Pro zájemce:
a) Piktogramy lze charakterizovat také jako maximálně zjednodušená
zobrazení předmětů, činností a vlastností, která jsou srozumitelná všem
Piktogramy
kategoriím osob z hlediska kultury, postižení, národnosti nebo věku. (7)
Cílem jejich využití je poskytnout lidem rychlou informaci všude
tam, kde by slovní vyjádření bylo příliš zdlouhavé nebo by se mohlo stát
překážkou k porozumění. (11)
V České republice je poměrně rozšířen soubor černo – bílých
piktogramů obsahující okolo 700 obrázků. (10)
V praxi se však stále
častěji setkáváme s piktogramy, jež lze přejímat a modifikovat pomocí
počítačových programů např. Piktogramy a Altík. (3)
b) Komunikační systém Bliss pracuje se symboly, které jsou poměrně
abstraktní, vytvořeny z geometrických tvarů, jejichž různá velikost,
Systém Bliss
orientace a poloha demonstrují diferencované významy. (12)
Systém Bliss je tvořen 26 základními grafickými prvky, z kterých lze
vytvořit až
komunikační
2 300 symbolů, které již představují poměrně rozsáhlý
slovník,
jenž
je
pro
potřeby
konkrétního
jedince
s komunikačním handicapem uspořádán do individuálních komunikačních
tabulek. (10)
Běžná komunikace pomocí Bliss symboliky pak zpravidla probíhá
ukazováním tzv. indikováním (např. prstem, jinou částí ruky, očima nebo
světelným ukazovátkem) jednotlivých grafických symbolů umístěných na
komunikační tabulce nebo pomocí speciálně upravené klávesnice či
tlačítek na obrazovce počítače. (3)
c) Písmo je v podstatě grafickou podobou řeči, a to jak ve formě psací,
tak i tiskací.
23
Písmo
Předpokladem pro jeho úspěšnou praktickou aplikaci je schopnost
jedince identifikovat a diskriminovat grafické znaky, provádět jejich
analýzu a syntézu, dále pak určitá úroveň jemné motoriky a koordinace
pohybů oko-ruka, jakož i směrová a časová orientace.
Písma lze
využít
trvale či přechodně jako alternativního
komunikačního systému např. u osob, jež mají dovednost psát primárně
zautomatizovanou, a u nichž došlo v důsledku onemocnění či úrazu
k narušení verbální komunikace. (18)
VOKS
d) Výměnný obrázkový komunikační systém – VOKS
Komunikační
systém
VOKS
je
v podstatě
českou
adaptací
amerického PECS – Picture Exchange Communication System.
U osob s poruchou hybnosti je užíván zejména v podobě reliéfních
symbolů na místo plošných kartiček s obrázky. Jedná se o systém, který
pracuje s vizuálními symboly, se kterými komunikující osoba manipuluje skládá z nich věty.
VOKS má za cíl zvýšit funkčnost komunikace jeho uživatelů,
podpořit rozvoj pasivní i aktivní slovní zásoby, jakož i gramatické stavby
řeči. Sekundárním cílem aplikace VOKS je zvýšení míry soběstačnosti
a samostatnosti dětí a navození pozitivních změn v jejich chování. (5)
a) Komunikační systém MAKATON, který od 70. let 20. století
k nejvyužívanějším
dynamickým
komunikačním
systémům
Makaton
AAK
ve Velké Británii i dalších anglosaských zemích. (7)
Z kategorie osob s poruchou hybnosti je užíván u osob tělesně
a kombinovaně postižených s přidruženými závažnými artikulačními
problémy, u jedinců po cévních mozkových příhodách a úrazech
mozku. (1)
Základem MAKATONU je 350 znaků a symbolů, které byly
upraveny tak, aby byly snadno pohybově ztvárnitelé a významově
rozpoznatelné.
b) Znak do řeči lze prezentovat jako kompenzační komunikační
prostředek, resp. jako doplněk řeči pro jedince s narušenou
expresivní složkou řeči.
Jedná se zejména o děti a mládež
24
Znak do řeči
s mentálním postižením a s centrálním narušením motoriky. (3)
Aktuální slovní zásoba Znaku do řeči, tak jak je prezentována
v tištěné verzi Znaku do řeči (Tech-Market, 1999), je tvořena více než
čtyři sty znaky, osahuje znaky přejaté z dánské verze Znaku do řeči,
z MAKATONU a ze znakového jazyka. (16)
Je
možné
komunikovat
s osobou
s poruchou
hybnosti
a s výrazně narušeným řečovým projevem bez znalosti AAK?
Bohužel, není. Osoba, jež vede s jedincem s poruchou
hybnosti
se současně výrazně narušeným řečovým projevem se musí
alespoň rámcově orientovat v problematice AAK (pozn. zpravidla se
jedná o individuálně specifickou formu komunikace!).
K tomuto účelu lze ale vhodně využít elektrotechnické
pomůcky – komunikátory. Pomocí nich lze vyvolat jednoduchý
vzkaz. Ty nejelementárnější lze charakterizovat jako velkoplošná
tlačítka s hlasovým výstupem. Do těchto zařízení lze nahrát jeden
nebo i více hlasových vzkazů (podle typu zařízení). V případě
záznamu více vzkazů se jejich řada postupně
generuje nebo
zaznívají v určeném pořadí, a to vždy po dalším stisku tlačítka.
V praxi se také setkáváme s tzv. „talkery“. Jedná se o snadno
přenosné
tabulkové
komunikátory
pracující
na
principu
komunikačních tabulek netechnického charakteru. (5P)
Existují
počítačové
programy,
které
slouží
k rozvoji
komunikačních dovedností osob s poruchou hybnosti?
K rozvoji komunikačních dovedností osob s výrazně narušenou
expresí řeči lze využít celou řadu softwarových programů.
K tvorbě
komunikačních
tabulek
je
to
např.
program
Boardmaker disponující do češtiny převedenou databází tří tisíc
barevných symbolů. Dále je to program Altík, pomocí kterého lze
z fotografií, obrázků, piktogramů, slov či jiných speciálních znaků
25
tvořit
vlastní
komunikační
tabulky
s využitím
vlastních
či
předdefinovaných šablon.
Dále program AC Keyboard, program, v jehož databázi jsou
uloženy komunikační tabulky, jejichž komunikační symboly jedinec
s poruchou hybnosti identifikuje přímo na obrazovce
osobního
počítače (notebooku), a to s využitím principu scanování a programu
„Usnadnění“ nebo programu „1 klávesou“.
K nácviku práce se symboly, zejména pak s piktogramy slouží
např. softwarový program Méďa 99 a program Altíkovy úkoly – slova,
věty, obrázky. (5P)
Existují pomůcky usnadňující osobám s poruchou hybnosti
ovládání počítače?
Existuje celé spektrum těchto pomůcek. Usnadnění ovládaní
počítače osobám s poruchou hybnosti je důležitým předpokladem
jejich edukace a často i následného pracovního uplatnění.
Za
zejména
elementární
osobám
zařízení
s těžkým
usnadňující
motorickým,
ovládání
popř.
počítače
kombinovaným
postižením lze považovat velkoplošná externí mikrospínačová tlačítka
a senzorové spínařče. Do skupiny tzv. speciálních spínačů lze zařadit
např. IntegraSvitch – spínač fungující na principu
nádechu
a výdechu.
Další skupinou komponent usnadňujících ovládání počítače
jsou trackbally, ergonomické a speciálně upravené počítačové myši
a klávesnice.
Pomůckou
usnadňující
ovládání
počítače
např.
lidem
s dyskinetickou formou dětské mozkové obrny je plexi kryt na
standardně vyráběné klávesnice, který zabraňuje nechtěným stiskům
kláves. Kryt je možno dodat s otvory pro všechny klávesy nebo např.
jen pro klávesy „Mezerník“ a „Enter“.
Za přídatné zařízení usnadňující ovládání myši či klávesnice
těm lidem s poruchou hybnosti, kteří mají problémy zejména v oblasti
koordinace pohybů, popř. disponují malou svalovou silou lze
26
považovat ErgoRest, který slouží k podpoře předloktí. Tato podpora
umožňuje ovládat přídatná zařízení počítače (myš, klávesnici) nejen
pohybem zápěstí, ale pohybem celé paže.
Komponentem usnadňujícím ovládaní počítače nejen osobám
s poruchou
hybnosti,
ale
zejména
osobám
s mentálním
či
kombinovaným postižením je doteková obrazovka = "TouchScreen".
Dotekové obrazovky usnadňují komunikaci přístroje s uživatelem
pomocí
programovatelného
intuitivního
rozhraní.
Multimediální
softwarové aplikace společně s dotekovou obrazovkou vytvářejí silný
komunikační
prostředek
jednoduše
ovladatelný
i
neškoleným
uživatelem. Pomocí dotekové obrazovky lze ovládat všechny
programy, jež jsou ovladatelné myší.
V současné době lze již ale také využít možností ovládání
počítače pohybem hlavy
a očními pohyby. K těmto účelům slouží
zařízení SmartNAV3 – AT, což je zařízení, které snímá pohyby hlavy
uživatele a převádí je na pohyb kurzoru a systém I4 Control umožňuje
ovládat osobní počítač pomocí pohybů očí, popř. hlavy. (2P)
Existují počítačové programy usnadňující osobám s poruchou
hybnosti ovládání počítače?
V současné době je např. užíván program 1 Klávesou. Jedná
se o program, jehož cílem je umožnit komunikaci lidem s těžkým
tělesným postižením a se současně narušenou expresivní složkou
řeči (např. osobám s DMO, tetraplegikům). 1 Klávesou představuje
program,
pomocí
kterého
lze
psát
texty
jednou
klávesou
popř. s dopomocí jednoho externího spínače.
Dále je to program Usnadnění, jenž k identifikaci objektů
využívá tzv. principu
scanování, tzn. že
funguje na principu
diagonálního pravoúhlého promítání.
K dalším podobně využitelným programům patří např. program
Jet voice, umožňující ovládání počítače hlasem, a to s využitím dvou
zvukových podnětů (např. „dál“ = „Mezerník“ a „ vyber“ = „Enter“),
jež lze přednastavit
i na neverbální podněty (např. „tlesknutí“ =
27
„Mezerník“ a „písknutí“ = „Enter“).
Podobně je tomu také s programem My voice, který umožňuje
ovládat počítač a SW programy s pomocí hlasových povelů, k jejichž
ovládání by jinak byla nutná klávesnice a myš. Pomocí programu My
voice lze diktovat text, zadávat hlasové povely
spouštět
SW
programy,
ovládat
a pomocí nich
elektronickou
poštu
a internetový prohlížeč. My voice také umožňuje hlasem řídit televizi
i rádio. (2P)
28
7
Devatero zásad pomoci člověku na vozíku
1. Nikdy nerozhodujte za člověka pohybujícího se pomocí rehabilitačního
vozíku, zvláště jedná-li se o něco z jeho osobní oblasti.
Devatero zásad
pomoci člověku
na vozíku
2. Když potkáte na procházce spolu s vozíčkářem známého, který se
s Vámi dá do řeči, je třeba si k vozíčkáři stoupnout tak, aby se bez
vyvracení krku mohl podílet na rozhovoru.
3. Manipulujete-li jako doprovodná osoba vozíkem s osobou s poruchou
hybnosti při návštěvě představení, obchodního domu, restaurace atd.,
jeďte velmi opatrně! Pro osobu pohybující se na rehabilitačním vozíku je
velmi nepříjemné, když vjede chodci na nohy, aniž by měl možnost tomu
zabránit.
4. Při nákupech musí osoba s poruchou hybnosti pohybující se za pomoci
rehabilitačního vozíku sama vyslovit svá přání, neboť často se stává, že
v takovýchto situacích se prodavači často obracejí na doprovod.
5. Při nákupech je prakticky neproveditelné, aby doprovod osoby pohybující
se pomocí vozíku manipuloval s rehabilitačním a nákupním vozíkem.
Vhodné je v takových případech užít malé ploché krabice na ukládání
zboží, kterou umístíme vozíčkáři na klín.
6. Při všech situacích je třeba myslet na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel
než jeho doprovod. Když jej chcete na něco upozornit, skloňte se, abyste
zjistili, zda je to vidět i z pohledu postiženého.
7. Hovor s doprovodem je pro postiženého vždy velmi únavný, když musí
otáčet hlavu nahoru a dozadu. Při troše cviku lze také kráčet vedle
vozíku a tlačit za opěrku ruky.
8. Při manipulaci s vozíkem je třeba respektovat určitá bezpečnostní
pravidla. Nevystavovat vozíčkáře ani doprovodnou osobu nebezpečí
úrazu a zbytečným stresovým situacím např. při přecházení ulic s velkým
provozem, při jízdě ze svahu atp.
9. Když na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dejte osobě na vozíku
možnost s ním promluvit, aby ztratilo rozpaky před někým „jiným".
Pamatuj:
Doprovod
–
asistent
osoby
pohybující
se
pomocí
rehabilitačního vozíku se musí vždy zeptat jedince s poruchou hybnosti
na jeho názor či přání a to nejen při vzájemné komunikaci, ale také
při realizaci každodenních aktivit. Jen tak lze vytvořit partnerský vztah
založený na porozumění a vzájemném respektu a toleranci za účelem
společenské integrace a inkluze.
29
Pamatuj
8 Manuál pro manipulaci s ortopedickým vozíkem
Bezpečnostní pravidla pro manipulaci s ortopedickým vozíkem:
Bezpečnostní
pravidla
Při každém zastavení je nutné rehabilitační vozík zabrzdit!
Při přesunech „z“ a „na“ rehabilitační vozík je třeba
pamatovat na zajištění brzd.
Rehabilitační vozík lze zvedat pouze za pevné rámy
vozíku.
Zásady manipulace s ortopedickým vozíkem
Zásady
manipulace
Před manipulací s vozíkem se musíme:
Seznámit
s tím,
které
díly
vozíku
-
jsou
pevně
namontovány, a které jsou odnímatelné, polohovatelné.
Zjistit, jak fungují brzdy. Zda je brzdná páčka na každé
straně nebo zda mohou být zabržděny obě strany jednou
páčkou? Ve které poloze brzdící páčky (dopředu či dozadu)
je vozík zabržděn?
Identifikovat, zda se jedná o vozík s malými kolečky vpředu
nebo vzadu?
Základní instrukce pro doprovod
osoby pohybující se pomocí
vozíku při zdolávání vybraných typů překážek:
8.1 Transport vozíčkáře ze schodu, z obrubníku:
a) Vozík s velkými koly vzadu:
Vozíkem najedeme na okraj obrubníku. Asistent šlápne na lištu
vzadu mezi koly a zároveň stlačí držáky vozíku směrem dolů tak, že dojde
k naklonění vozíku lehce dozadu. Potom jej pomalu a bez nárazu spustí
z obrubníku. Manévr je ukončen tehdy, když jsou i malá kolečka
postavena bez nárazu na zem. (Pozn.: při záklonu vozíku je v některých
případech třeba podepřít hlavu vlastním tělem).
30
Transport
ze schodu,
z obrubníku
b) Vozík s malými koly vzadu (vzácné):
Najede se vozíkem pozpátku na obrubník (tzn. velkými předními
koly), lehce se nadzvedne za držáky a napřed malá a pak velká kolečka
se spustí jemně dolů.
8.2 Transport vozíčkáře dolů z obrubníku:
Transport dolů
z obrubníku
a) Vozík s velkými koly vzadu:
Vozíkem najedeme k okraji obrubníku, lehce nakloníme dozadu
a popojedeme, až se malá kolečka dostanou na schod. Pak
nadzvedneme vozík za držáky, až se dostanou na schod i velká kolečka.
Podepřít hlavu!
b) Vozík s malými koly vzadu:
Najet na obrubník, naklonit na malá kolečka, postavit velká kola na
schod a zvednout vzadu. Tak zabráníme tomu, aby člověk při transportu
na vozíku do schodu přepadl popř. vypadl.
8.3 Transport vozíčkáře dolů ze schodů:
To je bez rizika vzniku úrazu vozíčkáře bezpečné pouze u vozíků
s velkými koly vzadu. Zásadně jsou k tomuto úkonu třeba dva pomocníci.
Jeden pomocník postupuje stejně jako při překonávání jednoho
schodu dolů. Po každém schodu je však třeba zatlačit vozík dozadu, než
si pomocník stoupne na další schod a znovu pevně stojí.
Druhý pomocník stojí naproti prvnímu, drží vozík pod opěrkami
rukou za rám a působí proti síle sjíždějícího vozíku. Musí přitom jít
pozpátku a po každém schodu znovu pevně stát. Kromě toho musí trochu
roztáhnout nohy, aby bylo místo pro opěrky nohou.
U osob, u nichž je vozík opatřen vystrčenými opěrkami pro nohy
(tj. u osob u nichž je narušena flexe v kolenou) jsou vpředu potřební dva
pomocníci, a to každý z jedné strany.
31
Transport dolů
ze schodů
Transport nahoru
do schodů
8.4 Transport vozíčkáře nahoru do schodů:
K transportu vozíčkáře nahoru do schodů je opět třeba dva
asistenty. Vozík je přistaven ke schodům pozpátku, lehce nakloněn
dozadu a opatrně po hranách schodů je vytahován nahoru. Druhý
pomocník uchopí vozík za rám a tlačí nahoru. Každý pomocník musí po
překonání každého schodu znovu pevně stát.
8.5 Vozík s řidičem mají být přepravováni v osobním autě či
autobuse:
a) Osobní auto:
Transport
v osobním autě
Pokud vozíčkář zvládá samostatně nastoupit do auta, potřebuje
zpravidla dopomoc pouze při otevření a zavření dveří auta, při složení
a
uložení
vozíku.
Pokud
vlastní
speciálně
opatřený ručním řízením, dokáže se většinou
upravený
automobil
i samostatně přesunout
z vozíku do automobilu na místo řidiče, jakož i složit a uložit vozík do
prostoru za/na zadní sedadlo.
Jestliže osoba pohybující se pomocí rehabilitačního vozíku
nemůže sama nastoupit do automobilu, je třeba tento úkon zvládnout
s dopomocí asistenta / asistentů, tak jak je popsáno v bodech 6a), 6b)
a 7.
K standardnímu vybavení sedadla vozíčkáře, ať na místě řidiče či
spolujezdce, patří bezpečnostní pás a mnohdy i vyvýšená opěrka hlavy.
Transport
v minibuse
b) Minibus:
Z bezpečnostních důvodů by měl být vozíčkář přepravován v sedě
na vozíku (event. na sedadle minibusu). Postup při nástupu s vozíkem do
minibusu je stejný jako při překonávání schodu s tím rozdílem,
že je k němu třeba vynaložit větší sílu, neboť schody minibusu jsou
strmější. Osoba s poruchou hybnosti musí sklonit hlavu (dopředu, na
stranu či dozadu), aby se neuhodila o hranu dveří. Kromě zabrždění je
třeba
vozík
zafixovat
a
upevnit
bezpečnostní
pás
(Pozn.: Vystupování s vozíkem z minibusu je popsáno u bodě 1).
32
vozíku.
c) Autobus:
Transport
v autobuse
Při přepravě osoby s poruchou hybnosti standardním autobusem je
transport osoby pohybující se pomocí rehabilitačního vozíku přizpůsoben
prostorovým možnostem autobusu. Doprava probíhá buď vsedě na vozíku
(viz transport vozíčkáře minibusem) nebo je postižený vyzdvižen z vozíku
a vynesen do autobusu (viz bod 7), vozík je pak přepravován v kufru
autobusu.
8.6 Pomoc vozíčkáři při přesunu z vozíku:
Přesun z vozíku
Vozík je třeba dostat do co nejlepší přestupní pozice do postele,
auta, na toaletu atd. Brzdy musí být pevně zataženy a popř. i sundány
oddělitelné části vozíku jako jsou např. opěrky rukou či nohou.
Přesun do stoje
a) Přesun z vozíku do stoje:
Možná nebo potřebná pomoc se řídí zcela druhem postižení.
Postižený musí sám říci, jaký je pro něj nejlepší a nejpohodlnější způsob.
V zásadě je třeba si dobře zapamatovat grif, který je použitelný
u většiny osob pohybujících se pomocí rehabilitačního vozíku: asistent
si stoupne před osobu na rehabilitačním vozíku,
stiskne její nohy
a kolena mezi svá kolena. Poté se ohne v kolenou přičemž záda má
rovná a položí si ruce postiženého kolem krku. Uchopí ho kolem boků
s pevně zkříženýma rukama za zády.
Asistent se s transportovanou osobou domluví a na 1-2-3 ji zvedne
švihem vzhůru a díky fixaci kolen, zad a rukou a tím, že se narovná, zad
a rukou ji vezme s sebou. Pomocník uvolňuje úchop velmi pomalu dokud
postižený nestojí tak pevně jak je možné. (Pozn.: Pro zpětné posazení
postiženého se postupuje v obráceném pořadí.
b) Přesun z vozíku na lůžko či židli:
Přesun na lůžko
nebo židli
Pokud má osoba s poruchou hybnosti dostatečnou sílu, dokáže
se často samostatně přesunout z vozíku na postel či jinou židli. Pomocník
se v tomto případě může omezit na přidržení židle či použité kluzné desky
podle pokynů postiženého.
33
c) Transport z vozíku na toaletu:
Přesun na
toaletu
Jestliže je toaletní prostor dostatečně velký, tak aby se postavil
vozík vedle mísy nebo šikmo před ní, může se vozíčkář případně i sám
přemístit na mísu.
Na veřejných toaletách je kabinka WC zpravidla příliš malá. Pak je
potřebná pomoc jako v bodě 6a (z vozíku do stoje). Pro otevření
a spuštění kalhot je třeba případně další dopomoc. Pokud je nutné
zanechat vozík před kabinkou na WC nebo nelze najet dostatečně blízko
k míse, musí být postižený na toaletu donesen (viz bod 7).
8.7 Přenos vozíčkáře:
Přenos vozíčkáře
Přenos vozíčkáře probíhá za asistence jedné či dvou osob
s ohledem na jejich hmotnost a fyzické předpoklady asistenta.
Pokud
je
osoba
s poruchou
hybnosti
přenášena
jedním
asistentem, položí mu ruku kolem krku (např. levou). Asistent pak uchopí
pravou rukou vozíčkáře v podpaží kolem zad, levou pod stehny těsně nad
kolenními jamkami a tak jej zvedne.
Pokud jsou potřeba dva pomocníci, jeden uchopí vozíčkáře
v podpaží za zády s oporou hlavy o svoje rameno a hrudník, druhý pod
koleny. Takto je možné vynášet vozíčkáře i po schodech popř. ho
transportovat na delší vzdálenosti. (4P)
34
Práva pacientů (etický kodex)
Práva pacientů
1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči
prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.
2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických
pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby
přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat
se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv.
kontinuálních) návštěv muže být provedeno pouze ze závažných
důvodu.
3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu,
aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického
a terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním
souhlasí. Vyjma případu akutního ohrožení má být náležitě
informován
o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena.
Pokud existuje více alternativních postupu nebo pokud pacient
vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení
s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich
zúčastní.
4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu
a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého
rozhodnutí.
5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby
má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby
brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho
případu, konzultace vyšetření a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí
být prováděny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě
přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních
zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.
6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se
jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací
o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového
zpracování.
7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých
možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem
35
o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění.
Je-li to nutné, muže být pacient předán jinému léčebnému ústavu,
případně tam převezen poté, když mu bylo poskytnuto úplné
zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních
alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného
převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.
8. Pacient
má
právo
očekávat,
že
jeho
léčba
bude
vedena
s přiměřenou kontinuitou, má právo vědět předem, jací lékaři,
v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici.
Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž
bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další
péče.
9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení
v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či
experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou
k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient
muže kdykoli, a to i bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit,
když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového
rozhodnutí.
10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech
zdravotníků, kteří musejí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou
v rozporu s platnými zákony.
11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem
zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční rád). Pacient
bude mít právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho
položek bez ohledu na to, kým je účet placen. (3P)
36
Charta hospitalizovaných dětí
1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou
vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo
při ambulantním docházení.
2. Děti v nemocnici mají mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči
a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci
a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči
o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu
oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
3. Děti a jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá
jejich věku a chápání. Musí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých
potřebách s personálem.
4. Děti a jejich rodiče mají právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování
ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být
chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, před
zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo
emocionálního rozrušení.
5. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením, neustále musí být
respektováno jejich soukromí.
6. Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně
vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
7. Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici
své věci.
8. O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.
9. Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo
jejich vývojovým potřebám a požadavkům, aby zároveň vyhovovalo
uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
10. Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou
jejich věku a zdravotnímu stavu. (1P)
Poznámka:
Charta hospitalizovaných dětí vznikla v návaznosti na Listinu základních práv
a svobod a byla vyhlášena Centrální etickou komisí MZ ČR v roce 1993.
37
Poznámka
Rejstřík vybraných odborných výrazů
A/
A/
adaptabilita – schopnost organismu přizpůsobit se změněným podmínkám
alternativní komunikace – náhradní komunikace – kompenzuje nedostatky
v oblasti komunikace jedinců s výrazně narušenou komunikační schopností
amélie – úplné chybění končetiny
amputace – přerušení a odstranění periferně uložené části těla (např.
končetiny)
anémie - chudokrevnost
agresivita – tendence reagovat útočným způsobem
appendicitida – (= zánět červovitého přívěsku), tj. zánět „slepého střeva“ =
nejčastější zánětlivá náhlá příhoda břišní, která se projevuje celkovou
nevolností a bolestí břicha
astma bronchiale - (= průduškové astma) – onemocnění charakterizované
záchvatovitou dušností vznikající na podkladě náhlého zúžení průdušek;
často je alergického původu (pyl, prach, peří, některé potraviny, léky) popř.
vyvoláno hormonálními vlivy, fyzickou námahou, psychosomaticky
atopický ekzém – druh alergie; projevuje se často od dětství, někdy je
spojen
s astmatickými
obtížemi;
nejčastěji
se
lokalizuje
v loketních
a podkolenních jamkách a okolo zápěstí
augmentativní komunikace – „podpůrná“ komunikace ve smyslu podpory
rozvoje nedostatečných komunikačních kompetencí jedince
axonotmesis – těžší stupeň úrazového poškození periferních nervů;
dochází k přerušení osové části nervu a k přechodným degenerativním
změnám postupujícím od místa poškození směrem k periférii
C/
C/
celiakie – (= glutenová enteropatie), tj. onemocnění způsobující poruchu
střevního vstřebávání – jeho podstatou je nesnášenlivost glutenu (lepku =
bílkoviny obsažené v obilí)
D/
D/
deficit – relativně mírný a částečný nedostatek integrity lidského organismu
nebo jeho části (orgánu či funkce)
38
deprivace – stav, který vzniká po dlouhodobém neuspokojování základních
potřeb člověka
dětská mozková obrna – (= DMO)
diabetes mellitus – (= cukrovka = úplavice sukrová), tj. nemoc způsobená
nedostatkem
inzulínu
nebo
jeho
malou
účinností;
dochází
při
ní
ke špatnému využití cukru – glukózy v organismu
diagnostika – poznávací (rozpoznávací) proces, zaměřenýma získání co
nejhlubších
a nejkomplexnějších poznatků o diagnostikovaném objektu nebo jevu
diagnóza – rozeznání nemoci a její pojmenování – důležité pro stanovení
správné léčby
dominance – tendence osobnosti k vedení, organizování a usměrňování
dysfunkce – strukturální narušení činnosti organismu jako celek
dysmélie - částečné chybění končetiny
E/
E/
empirie – zkušenost
etiologie – nauka o příčinách, činitelích, které vyvolávají choroby, poruchy
a narušení
exartikulace – přerušení (oddělení) končetiny v kloubu (X amputace –
provádí se přerušením kosti)
expresivní složka řeči – vyjadřovací schopnosti jedince
F/
F/
frustrace – vzniká dlouhodobým neuspokojováním základních lidských
potřeb a vytyčených cílů
H/
H/
hemoliticko-uremický syndrom – onemocnění charakteristické hemolýzou
(tj. rozpadem červených krvinek) v souvislosti s poškozením cévního
povrchu, poklesem počtu krevních destiček a akutním selháním ledvin
hepatitida – (= zánět jater, „žloutenka“), tj. onemocnění způsobené
nejčastěji viry, které napadjí játra a vedou k jejich poškození
herpes – (= opar), tj. onemocnění způsobené herpetickými viry; projevuje
sej jako místní zánět kůže
hydrocefalus – patologicky zvýšené množství mozkomíšního moku
v centrálním nervovém systému, na tomto zmnožení se podílí porucha
39
tvorby moku, jeho vstřebávání či oběhu v mozku; vzniká na základě
vrozených poruch, zánětu mozkových blan či nádoru
hyperlordóza – patologicky zvýšené prohnutí páteře předozadním směrem
(nejčastěji bederní)
CH/
CH/
chorea
–
porucha
centrální
nervové
soustavy,
charakterizovaná
bezúčelnými pohyby
chorea minor – (= tanec sv. Víta), tj. postižení centrálního nervového
systému, jež se vyskytuje nejčastěji mezi 8.-10. rokem věku dítěte, nemoc
trvá 3-4 měsíce, projevuje se záškuby v obličeji, grimasováním, záškuby
končetin
chronicita
–
přetrvávání
choroby
v důsledku
trvalého
působení
vyvolávajících příčin nebo jejich opakování
K/
K/
kauzalita – příčinnost
klonus – prudký pohyb, trhavá křeč
kompenzace – speciálně pedagogická metoda, nahrazení nedostatečně
rozvinutých nebo narušených funkcí funkcemi zachovanými
komunikace – výměna informací v rámci biologických, technických
a sociálních systémů nebo vzájemně mezi těmito systémy
komunikátor – elektronické zařízení sloužící k vyvolání jednoduchého
vzkazu
kontraindikace – nevhodnost zákroků nebo opatření, které by mohly zhoršit
daný stav jedince
kyfóza – patologické zakřivení páteře dozadu (nejčastěji hrudní); negativní
vliv na činnost plic a srdce
L/
L/
labilita – nevyváženost, rozkolísanost, nestálost
laryngektomie – odnětí hrtanu
leukémie – (= leukóza), tj. zhoubné krevní onemocnění, při němž dochází
v kostní dřeni k bujení a hromadění některých bílých krvinek (leukocytů),
jejich vyplavování do krve a hromadění v jiných orgánech
léze – poškození, porucha určité organické struktury
40
M/
M/
Makaton – dynamický (augmentativní) komunikační systém využívající
symbolů a gest za doprovodu mluvené řeči
makrocefalus – patologicky zvětšená lebka
meningitida – zápal mozkových blan
migréna – záchvatovitá bolest hlavy obvykle doprovázená nevolností,
zvracením a psychickými příznaky
mikrocefalus - patologicky zmenšená lebka
motorika – souhrn pohybových aktivit živého organismu
mykózy – plísňová onemocnění
myokarditida – zánět srdečního svalu
myopatie – (= progresivní svalová dystrofie), tj. svalové nezánětlivé
onemocnění (vrozené x získané), které se projevuje svalovou slabostí, která
mnohdy znemožňuje i výkon běžných pohybů
N/
N/
nanismus – malý vzrůst způsobený nedostatkem růstového hormonu
tvořeného v předním laloku hypofýzy
neuróza – funkční porucha nervového systému vyvolává negativní
psychosociálními vlivy, projevuje se poruchami psychických, vegetativních
a somatických funkcí
neurastenie – neuróza, projevující se psychickou a somatickou únavou,
přecitlivělostí a slabostí nervové soustavy ve formě nesoustředěnosti,
nespavosti a bolestí hlavy, případně vegetativními poruchami
neuropraxis – úrazové poškození periferního nervu – přechodná funkční
blokáda, která nejčastěji vzniká při tupém poranění periferního nervu, popř.
jeho pohmožděním
neurotmesis – nejtěžší stupeň poranění periferního nervu – jedná se
o úplné přerušení nervu, vyžaduje chirurgický zákrok (scelit oba konce
nervu) tj. předpoklad reinervace svalu
nonverbální komunikace – mimoslovní jazyk
O/
O/
obstipace – zácpa, tj. obtížné, méně časté a málo vydatné vyprazdňování
střev
osobnost – individuální jednota člověka, jeho jednota duševních vlastností
41
a procesů, založená na jednotě lidského organismu, utvářená a projevující
se v jeho společenských vztazích
osteomyelititida – zánět kostní dřeně způsobený bakteriemi, nejčastěji
stafylokokem
P/
P/
paraplegie – úplné ochrnutí nejčastěji dolní poloviny těla, příčina: poranění
míchy, nádory
percepce – vnímání, proces poznávání předmětů a objektivní skutečnosti
prostřednictvím smyslových orgánů
Perthesova choroba – nekróza (= odúmrť) hlavice kyčelního kloubu
piktogramy – obrázkové komunikační symboly
polydaktylie – vrozený nadměrný počet prstů
progresivní svalová dystrofie – ( viz myopatie)
pyelonefritida – bakteriální hnisavý zánět ledvin (akutní x chronická)
R/
R/
recidiva – návrat (opakování) nějakého jevu (např. nemoci)
po jistém
období jeho zdánlivé nepřítomnosti
reedukace – speciálně pedagogická metoda zaměřená na rozvoj a zlepšení
funkcí, které se v důsledku poškození nerozvinuly, případně vymizely
regrese – zpětný proces ve vývoji člověka nebo jeho jednotlivých orgánů
a funkcí
rehabilitace
–
speciálně
pedagogická
metoda,
usiluje
o obnovu
nedostatečných fcí organismu (komplexní rehabilitace – podíl složky
léčebné, pedagogické, sociální a pracovní)
rhinitida – rýma, tj. zánětlivé onemocnění sliznice nosní
S/
S/
sinusitida – zánět vedlejších dutin nosních, nejčastěji způsoben bakteriální
infekcí, která se šíří z nosu (akutní x chronická)
skalocefalie – zúžený, prodloužený tvar lebky v důsledku předčasného
uzávěru šípového švu
skolióza – patologické prohnutí páteře do strany
sociabilita – schopnost předurčující míru uplatnění člověka ve společnosti,
zejména v oblasti utváření mezilidských vztahů
42
status epilepticus – těžký dlouhotrvající (často se opakující) epileptický
záchvat
stenóza aorty – chorobné zúžení srdečnice
struma – zvětšení štítné žlázy, vole
syndaktylie – vrozený srůst prstů nebo jejich neúplné oddělení
syndrom – seskupení příznaků charakterizující určitou chorobnou jednotku
T/
T/
tenze – stav úzkosti, nepokoje provázený pocitem svalového napětí
tetraplegie - úplné ochrnutí horní i dolní poloviny těla, příčina: poranění
míchy, nádory
turicefalie – věžovitá deformace lebky při předčasném uzávěru všech švů
tracheotomie – chirurgické otevření průdušnice umožňující dýchání
při neprůchodnosti horních cest dýchacích
trauma – poškození živého tělesného orgánu zvenčí, silné narušení
psychické, emocionální rovnováhy
trombocytopatie – porucha funkce krevních destiček, která má za následek
zvýšenou krvácivost
V/
V/
verbální – slovní
VOKS
–
výměnný
obrázkový
komunikační systém,
využíván
jako
alternativní komunikační systém zejména u osob s autismem a středně
těžkým a těžkým mentálním postižením
vrozená noha hákovitá – (= pes calcaneus congenitus) je charakteristická
ohnutím nohy v hlezenním kloubu vzhůru (zmenšen úhel mezi hřbetem nohy
a bércem) a vystoupnutím paty
vrozená noha kosá – (= pes adductus) tj., vrozená deformita, při níž je
přední úsek nohy ohnutý směrem dovnitř
W/
WHO – (= World Health Organization) tj. světová zdravotnická organizace,
mezinárodní zdravotnická instituce OSN založená za účelem organizované
koordinované
podpory
a
odborné
pomoci
zemím
při zabezpečování zvyšování úrovně zdravotnických služeb
43
celého
světa
W/
Z/
Z/
Znak do řeči – dynamický (augmentativní) komunikační systém využívající
gest, symbolů a mluvené řeči
44
Použitá a doporučená literatura
1) BANDŽUCHOVÁ, I. K využití metod alternativní a augmentativní
komunikace u dětí se závažným postižením vývoje řečových schopností.
Diagnostika a terapie poruch komunikace, 2002, roč. V., č.2, s.2-24.
2) GADLINOVÁ, M. Komunikace dětí s kombinovaným postižením. In Raná
péče pro rodiny s dětmi se zrakovým a kombinovaným postižením. Vybrané
příspěvky z kurzu „Poradce rané péče“. Praha: Středisko rané péče Praha Haštalská 27, 1998. ISBN 80-238-3267-0.
3) JANOVCOVÁ, Z. Alternativní a augmentativní komunikace. Brno: PdF
MU, 2003. ISBN 80-210-3204-9.
4) JONÁŠKOVÁ, V. Alternativní a augmentativní komunikace osob
s fyzickým handicapem. In VALENTA, M a kol. Sborník III. mezinárodní
konference k problematice osob se specifickými potřebami. Olomouc: VUP,
2002, s. 219-224. ISBN 80-244-0547-4.
5) KNAPCOVÁ, M. Výměnný obrázkový komunikační systém. Speciální
pedagogika, 2003, roč. XIII., č. 3, s. 199-203. ISSN 1211-2720.
6) KRAHULCOVÁ, B. Nové směry logopedické péče. Speciální pedagogika,
1997, roč. VII., č. 1, s. 1-8. ISSN 0862-1632.
7) KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum,
2002. ISBN 80-246-0329-2.
8) KRAUS, J., ŠANDERA, O. Tělesně postižené dítě: Jeho psychologie,
léčba a výchova. Praha: SPN, 1964.
9) KŘIVOHLAVÝ, J. Vážně nemocný mezi námi. Praha: Avicenum, 1989.
10) KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce
zdravotně
postižených
dětí.
Praha:
TECH-MARKET,
1996.
ISBN
80-902134-1-3.
11) KUBOVÁ, L. Alternativní a augmentativní komunikace těžce mentálně
postižených
osob.
In VALENTA, M. a kol. Sborník II. mezinárodní konference k problematice
osob se specifickými potřebami. Olomouc: VUP, 2002. ISBN 80-244-0389-7.
12) LAUDOVÁ, L. Alternativní a augmentativní komunikace. In ŠKODOVÁ,
E., JEDLIČKA a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003, s. 561-576.
ISBN 80-7178-546-6.
13) MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí.
Jinočany: H&H, 2001. ISBN 80-86022-92-7.
45
14) NOVOSAD, L. Některé aspekty socializace lidí se zdravotním
postižením. Liberec: PdF Technické univerzity v Liberci, 1997. ISBN
80-7083-268-1.
15) NOVOSAD, L. Občané s tělesným postižením. In Kol. aut. Občané se
zdravotním postižením a veřejná správa. Olomouc: Vcizp, 2005. ISBN
80-244-1168-7.
16) PAVELOVÁ, Z., RÁDKOVÁ, I. Znak do řeči. Speciální pedagogika,
2000, roč. X., č. 4-5, s. 221-227. ISSN 1211-2120.
17) RENOTIÉROVÁ, M. Somatopedické minimum. Olomouc: VUP, 2003.
ISBN 80-244-0532-6.
18) SOURALOVÁ, E. Vzdělávání hluchoslepých II. Praha: Scientia, 2000.
ISBN 80-7183-226-X.
19) VAŠEK, Š. Základy speciální pedagogiky. Bratislava: Sapientia, 2003.
ISBN 80-968797-0-7.
20) VOKURKA, M., HUGO, J. a kol. Praktický slovník medicíny. Praha:
Maxdorf, 1995. ISBN 80-85800-28-4.
21) VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. ISBN
80-7178-291-2.
Další prameny:
1P) http://www.nemspk.cz/obsah/propacienty/pravadeti.aspx
2P) www.petit.netstudio.cz
3P)http://www.fnmotol.cz/html/ambulance_a_hospitalizace/chartyprav.php?
lang=cz#odkaz1
4P) http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=251
5P) www.itaac.com
6P) http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=551
7P)http://www.sweb.cz/capzesprit/prispevky/dokumenty/deklar_prava_teles
nepostizenych.html
8P) Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního
postižení.Dokument schválený usnesením Vlády ČR č. 493 ze dne 8. září
1993. Praha: Vládní výbor pro zdravotně postižené občany.
46
Profil autorky:
Mgr. Petra Bendová, Ph.D.
Autorka pracuje na Katedře speciální pedagogiky PdF UP
v Olomouci a na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Ve své práci
se zaměřuje na edukaci osob s tělesným postižením.
E-mail:
[email protected]
Telefon:
493 331 391
adresa pracoviště: Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Rokytanského 62
500 03 Hradec Králové 3
47
Mgr. Petra Bendová, Ph.D.
MANUÁL
základních postupů jednání při kontaktu
s osobami s tělesným postižením
Odpovědná redaktorka Mgr. Lucie Loutocká
Technická redakce Jana Hájková
Návrh obálky Tomáš Adámek – aplika print, Okružní 452, 755 01 Vsetín
Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 8, 771 47 Olomouc
www.upol.cz/vup
e-mail: [email protected]
Olomouc 2007
1. vydání
Neprodejné
ISBN 978-80-244-1631-1
48