Zde k přečtení

Časy věčných jistot pominuly
Evropané slyší poprvé v historii od amerického prezidentského kandidáta slova o NATO jako o zastaralé
organizaci, bez přidané hodnoty a odčerpávající americké peníze, o tom, že si již USA nemohou dovolit být
ochráncem Evropy a světovým policistou. Donald Trump označil za binec to, že „na jedné straně si (USA s
Evropou) konkurujeme, a na druhé jim pomáháme“. V této logice Trump evropským spojencům vzkázal:
pokud nebudete USA kompenzovat prostředky za vojenskou ochranu, braňte se sami.
Byl za to kritizován i z republikánských řad, kongresman Graham řekl, že podobné výroky činí svět
nebezpečnější a Spojené státy méně bezpečné. Trumpův tábor svého šéfa hájí s tím, že nechce nic jiného,
než aby spojenci plnili své závazky, požadují-li plnění závazků od USA.
Zazněl i výrok, po kterém museli být v hlubokém šoku nejen estonští politici. Jeden z Trumpových
nejbližších spolupracovníků, bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, prohlásil, že
Estonsko je předměstím Petrohradu a že si není jist, zda by kvůli takovému místu riskoval jadernou válku.
Jistě, Trump nemusí vyhrát, a i kdyby tomu tak bylo, realita jeho politiky prý bude jiná. Spoléhat se na to ale
nelze. Bez ohledu na Trumpa je totiž proatlantické směřování washingtonských elit i většinové mínění
populace nahlodáváno pocitem, že Evropa je pro USA spíše přítěží než bezpečnostním partnerem. A nejen
Trump, ale i mnozí další američtí politici jsou si vědomi zátěže amerického státního dluhu (19 biliónů
dolarů), který bude USA svazovat ruce při financování armády. Zároveň se pro USA stává Pacifik
důležitějším místem než Evropa, neboť americkým strategickým soupeřem číslo jedna je Čína. Připočtěme
k tomu ještě demografický faktor: za pár let se může stát prezidentem Američan hispánského původu bez
vazeb na Evropu, jehož další prioritou se stane Latinská Amerika.
Takže i kdyby se teď Trump prezidentem nestal, musí si Evropa představit situaci, kdy zde již nebude
NATO, jehož existence stojí a padá s USA. A navíc zde máme Erdoganovo Turecko. Vývoj je varovný a po
rozkmotření s EU může Ankara totéž začít kolem Aliance.
Za čas si tak Evropa možná bude nucena poradit se svou bezpečností sama. Ač to mnozí u nás i v Evropě
zarputile odmítají, musí se zvažovat vznik Evropské armády. Vážně se o tom již diskutuje v Německu, které
má o těsnější politické, vojenské a průmyslové spolupráci v Evropě svoje představy. Na prosincovém
sjezdu SPD se objevila teze o vzniku Evropské obranné unie – a Česko chce slovy premiéra Bohuslava
Sobotky na posledním summitu Visegrádu téma Evropské armády vážně probírat.
Zatím převažují v Evropě spíše skeptické hlasy, které tvrdí, že se státy EU nebudou chtít vzdát své
suverenity ve prospěch společné obranné politiky a že není třeba NATO dublovat. I americká prezidentská
kampaň ale ukazuje, že čas „věčných jistot“ již minul.